MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství

Veronika Čížková

Vážíme si antibiotik? Bakalářská práce

Vedoucí práce: MUDr. Lenka Dostalová Kopečná, Ph.D.

Brno 2007

1

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje.

Jevíčko 30. března 2007

2

Děkuji MUDr. Lence Dostalové Kopečné, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce. Děkuji paní ředitelce Ing. Lence Smékalové za umožnění distribuce dotazníků v Odborném léčebném ústavu v Jevíčku a všem respondentům za vyplnění dotazníků.

3

OBSAH ÚVOD

6

1

7

CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY

1.1

Cíle práce

7

1.2

Hypotézy

7

2

CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU

8

2.1

Definice antibiotik

8

2.2

Historie antibiotik

9

2.3 Rozdělení antibiotik 2.3.1 Podle spektra účinnosti 2.3.2 Podle typu účinku 2.3.3 Podle místa a mechanismu působení 2.3.4 Podle chemické struktury 2.3.4.1 Beta-laktamová antibiotika 2.3.4.1.1 Peniciliny 2.3.4.1.2 Cefalosporiny 2.3.4.1.3 Karbapenemy 2.3.4.1.4 Monobaktamy 2.3.4.1.5 Inhibitory beta-laktamáz 2.3.4.2 Amfenikolová antibiotika 2.3.4.3 Tetracykliny 2.3.4.4 Makrolidová antibiotika 2.3.4.5 Linkosamidy 2.3.4.6 Aminoglykosidová antibiotika 2.3.4.7 Polymyxinová a glykopeptidová antibiotika 2.3.4.8 Sulfonamidy a pyridinová chemoterapeutika 2.3.4.9 Chinolonová a fluorochinolonová chemoterapeutika 2.3.4.10 Nitrofuranová chemoterapeutika 2.3.4.11 Nitroimidazolová chemoterapeutika 2.3.4.12 Antituberkulotika 2.3.4.13 Antimykotika 2.3.4.14 Virostatika

10 10 11 12 13 13 13 15 16 16 17 17 17 18 18 19 19 20 20 21 21 21 22 23

2.4 Nežádoucí účinky antimikrobních přípravků 2.4.1 Imunoalterační nežádoucí účinky 2.4.2 Toxické reakce 2.4.3 Potlačení normální mikrobiální flóry 2.4.4 Imunosupresivní účinek 2.4.5 Změny vyvolané bakteriolýzou 2.4.6 Vznik rezistence

24 24 24 25 25 25 25

2.5

Mikrobiologické vyšetření

25

2.6

Bakteriální rezistence k antimikrobním přípravkům

26

2.7

Antibiotická politika

27

4

3 3.1

METODIKA

28

Sběr informací

28

3.2 Charakteristika dotazníku 3.2.1 Struktura otázek

4 4.1

28 29

VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA Rozbor jednotlivých otázek

30 30

5

DISKUSE

50

6

NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ

52

ZÁVĚR

54

ANOTACE

55

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ

56

SEZNAM TABULEK

58

SEZNAM GRAFŮ

60

SEZNAM PŘÍLOH

61

5

ÚVOD

Objev penicilinu a jeho uvedení do praxe ve čtyřicátých letech 20. století, následovaný

dalšími

antimikrobními

přípravky,

představoval

důležitý

zlom

v medicíně. Do této doby byly bakteriální infekce nejdůležitější příčinou mortality, zvláště u dětí a starších pacientů.

1

Postupně se v praxi objevily další přípravky

a v souvislosti s jejich používáním se dokonce uvažovalo o vymizení bakteriálních onemocnění jako zdravotnického problému. V delším časovém období se ale ukázalo, že široké, mnohdy neuvážené a nekontrolované podávání antibiotik vedlo k výraznému vzestupu četnosti rezistentních bakteriálních kmenů. V současné době je celosvětově zvyšující se rezistence k antimikrobním přípravkům vážným problémem při terapii infekčních onemocnění. Velmi důležitý je komplexní přístup k řešení tohoto problému. Spočívá v propojení rutinního konzultačního servisu antibiotického střediska s klinicky relevantní mikrobiologickou diagnostikou a zejména s účelnou distribucí klíčových informací o klinice, etiologii a epidemiologii infekčních komplikací.

2

Kontinuální

vzdělávání odborné a laické veřejnosti má klíčový význam, je-li nezávislé a systematické. Musí být metodicky koordinováno tak, aby k cílovým skupinám nesměřovaly rozporuplné informace. Malý příspěvek k řešení uvedené problematiky představuje i tato práce. Jejím cílem je zjistit úroveň znalostí široké veřejnosti o způsobu užívání antibiotik, jejich nežádoucích účincích a o existenci bakteriální rezistence k antimikrobním přípravkům. Tato práce se také pokouší zmapovat cesty, po kterých informace k cílovým skupinám směřují. Skládá se z teoretické části, kde nastiňuje objevení, rozdělení a nežádoucí účinky antibiotik. Druhá část je praktická a analyzuje šetření provedené ve vzorku populace formou anonymního dotazníku.

1

Srov. KOLÁŘ, M., LÁTAL, T., a ČERMÁK, P., Klinicko-mikrobiologické podklady racionální antibiotické léčby, s. 9. 2 Srov. JINDRÁK, V., URBÁŠKOVÁ, P., Trendy v antibiotické rezistenci ve světě a v České republice, Trendy ve farmakoterapii, příloha Zdravotnických novin, 2001, č. 4, s. 11-15.

6

1 CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY

1.1 Cíle práce Cílem této bakalářské práce je zjistit, jak je veřejnost informována o způsobu užívání antibiotik. Dalším cílem je přesvědčit se, jak je veřejnost informována o nežádoucích účincích antibiotik. Posledním cílem je určit, zda veřejnost ví, co je rezistence mikroorganismů k antimikrobním přípravkům.

1.2 Hypotézy •

Hypotéza č. 1 – předpokládám, že 85 % respondentů zná, jak se antibiotika užívají

•

Hypotéza č. 2 – předpokládám, že 70 % respondentů ví, že antibiotika mohou mít i závažné nežádoucí účinky

•

Hypotéza č. 3 – předpokládám, že 60 % respondentů ví, co je rezistence mikrobů k antibiotikům

7

2 CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU

2.1 Definice antibiotik

Zdravý člověk žije v harmonii s normální mikrobiální flórou, která kolonizuje v určitých částech těla. Tato flóra je ovlivňována faktory prostředí a chrání organismus před napadením příslušného místa jinými mikroby. Z toho vyplývá, že úplné zničení všech bakterií, např. antibiotiky se širokým spektrem účinku, napomáhá kolonizaci organismu patogenními organismy.3 Infekční onemocnění se rozvíjí, jestliže dojde k narušení vzájemného vztahu mezi člověkem a mikroby. O vzniku infekce rozhoduje mnoho faktorů. Jsou to přirozené bariéry hostitele a jeho specifická i nespecifická imunita. U patogenů je důležitá jejich virulence, schopnost adherence, tvorba toxinů apod. Infekce dělíme na komunitní, které se vyskytují v běžné společnosti, a nozokomiální neboli nemocniční. Antibiotika jsou látky používané k léčbě nebo prevenci různých infekčních onemocnění. Jsou to látky, které byly původně získány jako přírodní produkty mikroorganismů. Nyní jsou většinou připravovány chemickou syntézou nebo chemickou modifikací původních antibiotik. Ideální protiinfekční látka by měla mít vysoce selektivní účinky na

infekční agens a minimálně by měla ovlivňovat

makroorganismus.4 Od antibiotik je třeba odlišovat antiseptika a desinficiencia, která svým hrubým zásahem ničí mikroorganismy v prostředí. Jednotlivá antibiotika jsou značně odlišná ve své účinnosti na různé typy bakterií. Antibiotika se užívají orálně, injekčně nebo mohou být aplikována místně, např. jako mast nebo oční kapky. Antibakteriální látky nejsou efektivní u virových, plísňových a jiných nebakteriálních infekcí. Bakterie na základě jejich buněčné stavby řadíme mezi prokaryocyty, mají buněčnou stěnu, jádro není od cytoplazmy odděleno jadernou membránou a také 3

Srov. HYNIE, S., Speciální farmakologie, Díl VII, Protinádorová a protiinfekční chemoterapeutika, s. 98. 4 Srov. HYNIE, S., Speciální farmakologie, Díl VII, Protinádorová a protiinfekční chemoterapeutika, s. 101.

8

transkripce a translace mohou být částečně odlišné od těchto pochodů probíhajících v eukaryotických buňkách hostitele. To umožňuje specifický zásah antibiotik na bakterie bez ovlivnění buněk makroorganismu. Původci mykóz patří mezi eukaryocyty. Viry jsou infekční částice, které jsou mimo hostitelskou buňku zcela inertní, ale uvnitř buňky se tisícinásobně rozmnožují. Problém s antivirovou terapií je, že nelze ovlivnit replikaci virů bez ovlivnění funkce hostitelské buňky. U retrovirů není možné vyléčení, protože virus se stal součástí genetického vybavení hostitelské buňky.

2.2 Historie antibiotik

Německý vědec E. de Freudenreich izoloval v roce 1888 sekreci vylučovanou bakterií Bacillus pyocyaneus. Tato látka zpomalila růst jiných bakterií ve svém okolí a byla toxická pro mnoho bakterií způsobujících nemoc. Bohužel vysoká toxicita této látky a její nestabilní charakter znemožnily její použití jako účinného a bezpečného antibiotika. První účinné antibiotikum byl penicilin. Francouzský lékař Ernest Duchesne zaznamenal, že určité plísně rodu Penicilium ničí bakterie. Brzy nato zemřel a jeho výzkum byl zapomenut. Až v roce 1927 skotský lékař Alexander Fleming zjistil, že plíseň Penicilinum notatuem, která byla omylem zanesena do Petriho misky, kde na agarových plotnách pěstoval bakterie, vylučuje látku, která tyto bakterie zabíjí. Pochopil, že látka může mít obrovský význam pro medicínu. V roce 1929 popsal objev ve vědecké literatuře. Nebyl ale schopen rafinovat sloučeninu. Pro zvýšenou potřebu léčby infekcí z ran ve 2. světové válce bylo mnoho prostředků vloženo do výzkumu a rafinace penicilinu. Tým, který vedl anglický lékař a patolog Howard Walter Florey, úspěšně vyprodukoval použitelná množství aktivní složky. Látka byla testována na klinických případech a lékaři byli překvapeni z rychlé a spolehlivé léčby stavů, které byly v té době těžko léčitelné a často fatální. V roce 1945 dostali Alexander Fleming, Howard Florey a německý biochemik Ernest Chain Nobelovu cenu za objev penicilinu a jeho léčebného účinku na různé infekční choroby. H. W. Florey v pozdějších výzkumech objevil ještě jeden druh antibiotika – cephalosporin. Americký biochemik ruského původu Selman Abraham Waksman se

9

svými spolupracovníky oznámil v roce 1944, že objevil nový druh antibiotik. Tato látka v sobě obsahovala plíseň Streptomyces. Nové antibiotikum dostalo název streptomycin. Bylo to první nepenicilinové antibiotikum a první antibiotikum účinné proti tuberkulóze. I on dostal za svůj objev Nobelovu cenu. Výzkum dalších druhů plísní a jiných mikroorganismů ukázal až dosud neznámou úroveň chemického boje proti bakteriím. Nová antibiotika byla rychle objevována a začala se široce používat.

2.3 Rozdělení antibiotik

2.3.1

Podle spektra účinnosti Antimikrobní spektrum je výčet mikrobiálních druhů a kmenů, které jsou citlivé

k účinkům určitého protiinfekčního chemoterapeutika.5 Antibiotika úzkého spektra účinnosti ovlivňují jen omezenou skupinu mikroorganismů. Mají menší pravděpodobnost zásahu infekčního agens než antibiotika širšího spektra. Musí se více opírat o výsledky mikrobiologického vyšetření. Ale léčí cíleněji a šetrněji. Látky s rozšířeným spektrem účinku jsou dnes užívány nejčastěji. Působí jak proti Gram pozitivním, tak i proti Gram negativním mikroorganismům. Širokospektrá antibiotika blokují růst velkého množství různých mikrobiálních kmenů, včetně těch normálně přítomných v organismu. Výsledkem jejich působení je nejen likvidace patogenních agens, ale i hluboký zásah do normální mikroflory. To může mít za následek závažné biologické komplikace vzniklé z poruchy přirozené mikrobiální

rovnováhy.

Jsou

přednostně

používány

k terapii

onemocnění

vyvolávaných určitým typem zvlášť těžko zvládnutelných a často multirezistentních mikroorganismů.6

5

Srov. HYNIE, S., Speciální farmakologie, Díl VII, Protinádorová a protiinfekční chemoterapeutika, s. 103. 6 Srov. HYNIE, S., Speciální farmakologie, Díl VII, Protinádorová a protiinfekční chemoterapeutika, s. 111.

10

2.3.2

Podle typu účinku Antimikrobní účinnost vyjadřuje intenzitu účinku antibiotika na určité

mikrobiální druhy. Hovoříme o jejich citlivosti vůči určité protiinfekční látce. Tuto citlivost zjišťují in vitro mikrobiologické laboratoře. Kvantitativně se citlivost stanovuje pomocí tzv. dilučních testů, které především určují minimální inhibiční koncentrace (MIC) antimikrobní látky, která zastaví růst příslušného mikroorganismu. Analogicky lze definovat i minimální baktericidní koncentraci (MBC), která usmrtí příslušné mikroorganismy. Jako minimální antibiotická koncentrace (MAC) se označuje nejnižší koncentrace, která snižuje růst bakterií o 90 %.7 Rozlišujeme primárně baktericidní a primárně bakteriostatická antibiotika. Mezi oběma skupinami není zásadní rozdíl. Bakteriostatická antibiotika působí ve vysoké koncentraci také baktericidně, naopak baktericidní antibiotika působí pouze bakteriostaticky v nižších koncentracích. Pro rozlišování obou skupin je podstatné, jaký je rozdíl mezi koncentrací působící bakteriostaticky a koncentrací působící už baktericidně. Dále je podstatné, zda lze v organismu dosáhnout během léčení baktericidních koncentrací. U tzv. primárně baktericidních antibiotik je poměr mezi MBC a MIC zpravidla 2-4-8 : 1. To znamená, že již dvojnásobné, čtyřnásobné či osminásobné zvýšení inhibičních koncentrací takového antibiotika zajišťuje baktericidní účinek. Naproti tomu u primárně bakteriostatických antibiotik je poměr MBC : MIC podstatně vyšší (32 i více). To znamená, že baktericidního účinku lze dosáhnout jen za cenu neúnosného zvýšení působících koncentrací, které jsou pak in vivo toxické, a proto nepoužitelné nebo dokonce nedosažitelné. Bakteriostatická antibiotika mohou působit baktericidně např. v moči, pokud se v ní výrazně koncentrují.8 Praktický význam tohoto dělení záleží v tom, že baktericidní antibiotika přímo usmrcují

mikroorganismy,

v

nichž

vyvolává

ireverzibilní

změny,

kdežto

bakteriostatická antibiotika pouze zastavují nebo narušují růst a množení bakteriálních buněk. Tyto změny jsou pouze reverzibilní, pokud netrvají příliš dlouho. Znamená to, že předčasné přerušení nebo ukončení léčby bakteriostatickými antibiotiky vede snáze k relapsu. Baktericidní antibiotika působí podstatně rychleji. Jejich klinický efekt lze očekávat již během 48 hodin, zatímco bakteriostatická antibiotika působí pomaleji a jejich efekt se dostavuje až po 72 – 96 hodinách. Antibiotikům baktericidním dáváme 7 8

Srov. HYNIE, S., Farmakologie v kostce, s. 384. Srov. ZAHRADNICKÝ, J., Základy racionální terapie antibiotiky a chemoterapeutiky, s. 12.

11

přednost u nemocných v těžkém stavu, u závažných infekcí, u pacientů s poruchami imunity a nedonošených dětí. Antibiotika primárně bakteriostatická můžeme podat jen těm nemocným, jejichž obranyschopnost není zcela podlomena, ale pouze oslabena.9 2.3.3

Podle místa a mechanismu působení

• Inhibice buněčné stěny. Tímto mechanismem působí beta–laktamová antibiotika např. peniciliny a cefalosporiny. Navážou se na specifická vazebná místa, čímž inhibují transpeptidázy, které jsou nutné k tvorbě peptidoglykanů v bakteriální buněčné stěně. Při růstu vznikají buňky s defektní buněčnou stěnou, které nejsou schopné odolávat osmotickému tlaku, jenž je uvnitř mikrobů velmi vysoký. Takto obnažené buňky jsou nakonec zlikvidovány buňkami hostitele, nebo dochází k jejich lýze. Antimikrobiální látky působící tímto mechanismem působí jen v době růstu mikroorganismů, ale mají baktericidní účinek. • Narušení cytoplazmatické membrány. Tyto látky mají lipofilní i lipofóbní skupiny, které umožní jejich průnik do plazmatických membrán mikrobů. Naruší jejich strukturu. Porucha permeability membrán naruší iontovou rovnováhu a dojde k zániku buňky.10 • Inhibice proteosyntézy. Látky blokující syntézu buněčných proteinů působí převážně bakteriostaticky. Do této skupiny patří aminoglykosidy, tetracykliny a makrolidy. Tetracyklinová antibiotika inhibují vznik mukopeptidáz a tím i odbourávání vnitřních vrstev bakteriální stěny. Kombinují-li se nevhodně s peniciliny nebo cefalosporiny, bakteriální buňky neztrácí svoji pevnou stěnu, nestávají se osmoticky fragilní a nelyzují.11 • Látky bránící transkripci. Tyto látky narušují správné prostorové uspořádání DNA nebo brání zahájení tvorby řetězce. • Látky, které narušují uplatnění růstových faktorů. Například sulfonamidy a trimethoprim.

9

Srov. ZAHRADNICKÝ, J., Základy racionální terapie antibiotiky a chemoterapeutiky, s. 13. Srov. HYNIE, S., Speciální farmakologie, Díl VII, Protinádorová a protiinfekční chemoterapeutika, s. 109. 11 Srov. ZAHRADNICKÝ, J., Základy racionální terapie antibiotiky a chemoterapeutiky, s. 13. 10

12

2.3.4

Podle chemické struktury

2.3.4.1 Beta-laktamová antibiotika Beta-laktamová antibiotika jsou nejčastěji užívanými antibiotiky v praxi, u většiny systémových i orgánových bakteriálních infekcí podávaná samostatně nebo v kombinaci s jinými antibiotiky.12 Mají ve strukturálním jádru přítomen čtyřčlenný beta-laktamový kruh. Jeho neporušenost je spolu se schopností průniku buněčnou stěnou základní podmínkou účinnosti každého beta-laktamového antibiotika. Antibiotika se navážou na cílové enzymy, které se účastní výstavby stěny bakteriálních buněk a zajišťují její tvrdost. Touto vazbou je narušena syntéza peptidoglykanu, buňka ztrácí svou tvarovou i osmotickou stabilitu a během jedné nebo několika málo generací zaniká. Klinicky nejvýznamnějším mechanismem vzniku rezistence je tvorba enzymů, které hydrolyticky otevírají beta-laktamovou vazbu a tím antibiotikum inaktivují. Tyto enzymy se obecně označují jako beta-laktamázy. Podle svého zaměření se dělí na penicilinázy, cefalosporinázy a širokospektré enzymy, které účinkují jak na peniciliny, tak na cefalosporiny. Dále se zatím jen v malém rozsahu uplatňuje rezistence podmíněná zhoršováním podmínek pro průnik antibiotik buněčnou stěnou. Třetí mechanismus může spočívat ve změně citlivosti cílových enzymů vůči účinku betalaktamového antibiotika.13 Beta-laktamová antibiotika se obvykle rozdělují do několika hlavních skupin; jsou to peniciliny, cefalosporiny, cefamyciny, karbapenemy a monobaktamy; zvláštní skupinu pak představují inhibitory beta-laktamáz.14 2.3.4.1.1 Peniciliny Výchozí strukturou penicilinů je kyselina 6-aminopenicilanová. K této kyselině jsou u přirozených i polysyntetických penicilinů připojeny různé postranní řetězce a skupiny, které mají vliv na vlastnosti a účinky jednotlivých penicilinových antibiotik. Peniciliny jsou nejdéle používanými antibiotiky. Nové deriváty těchto látek mají nejen výhodné farmakokinetické účinky, ale mají také rozšířené protiinfekční spektrum účinku. Jsou proto dosud nejčastěji předepisovanými protiinfekčními látkami.15 Významnou předností penicilinů je jejich baktericidní působení a malá obecná toxicita 12

Srov. TÁBORSKÁ, J., Beta-laktamová antibiotika, Zdravotnické noviny, Lékařské listy, 2002, č. 8, s. 11-18. 13 Srov. MODR, Z., antibiotika a chemoterapeutika, stručný přehled pro praxi, s. 22. 14 Srov. MODR, Z., antibiotika a chemoterapeutika, stručný přehled pro praxi, s. 24. 15 Srov. HYNIE, S., Speciální farmakologie, Díl VII, Protinádorová a protiinfekční chemoterapeutika, s.130.

13

podmíněná selektivním ovlivněním cílových struktur přítomných u hostitele, která umožňuje podání penicilínů i těhotným ženám.16 Protože peniciliny mají jen malý účinek na mikroby v klidovém stavu, kdy již mají vybudovanou buněčnou stěnu, mají se podávat hned v počátečním stadiu rozvoje infekce. Přirozené základní peniciliny mají úzké spektrum účinku. Liší se mezi sebou farmakokinetickými vlastnostmi, což ovlivňuje jejich způsob aplikace, různou rychlost nástupu účinku a odlišnou délku působení. Patří sem například benzylpenicilin, prokainpenicilin a benzathinpenicilin. Mezi peniciliny odolné vůči účinkům stafylokokové penicilinázy se řadí methicilin a u nás používaný oxacilin. Jejich betalaktamové jádro je chráněno objemnou skupinou připojenou k poslednímu řetězci jejich molekuly. Nepronikají ale stěnou gram-negativních bakterií a ve srovnání s G penicilinem mají i slabší účinek proti ostatním gram-pozitivním bakteriím.17 Závažným problémem jsou meticilin-rezistentní stafylokoky (MRSA). Jedná se především o nemocniční kmeny na jednotkách intenzivní péče. Mechanismus tohoto typu rezistence spočívá v produkci nového vazebného proteinu pro penicilin. MRSA mohou pacienty infikovat i kolonizovat a představují velký problém v účinné kontrole nemocničních nákaz.18 Širokospektré peniciliny poměrně dobře pronikají stěnou gramnegativních bakterií k cílovým enzymům. Působí i na gram-pozitivní bakterie. Nejsou odolné vůči penicilináze a kmeny, které ji produkují jsou k širokospektrým penicilinům rezistentní. Nejčastěji podávanou skupinou jsou aminopeniciliny. Hlavními představiteli jsou ampicilin a amoxycilin, který je více využíván k perorální léčbě pro téměř kompletní absorpci z trávicího traktu.19 Dále mezi širokospektré peniciliny patří karboxypeniciliny s výrazným protipseudomonádovým efektem, acylureidopeniciliny a amidinopeniciliny. Nejzávažnějším nežádoucím účinkem penicilinů je alergie, která je často zkřížená. Alergické reakce po podání penicilinu ale není tak častá, jak je popisováno. Výsledky obsáhlých studií svědčí pro to, že pouze 10 % ze všech pacientů udávajících alergii na penicilin je skutečně alergických. Údaj alergie na penicilin by měl být při 16

Srov. HYNIE, S., Speciální farmakologie, Díl VII, Protinádorová a protiinfekční chemoterapeutika, s.131. 17 Srov. TÁBORSKÁ, J., Beta-laktamová antibiotika, Zdravotnické noviny, Lékařské listy, 2002, č. 8, s. 11-18. 18 Srov. TÁBORSKÁ, J., Beta-laktamová antibiotika, Zdravotnické noviny, Lékařské listy, 2002, č. 8, s. 11-18. 19 Srov. TÁBORSKÁ, J., Beta-laktamová antibiotika, Zdravotnické noviny, Lékařské listy, 2002, č. 8, s. 11-18.

14

anamnéze alergické reakce objektivizován pozitivitou IgE protilátek proti penicilinu a pozitivitou kožních testů.20 Dále se po aplikaci intramuskulárních injekcí může objevit nealergická reakce Hoigneho nebo mnohem závažnější Nicolauův syndrom. 2.3.4.1.2 Cefalosporiny Další velkou skupinu beta-laktamových antibiotik tvoří cefalosporiny. Základní molekulou cefalosporinů je kyselina 7-aminocefalosporanová. Původní cefalosporiny jsou produkty Cephalosporium acremonium, současné látky se připravují synteticky.21 Jejich antimikrobní účinek je podmíněn inhibicí tvorby buněčné stěny, proto je nejsilnější u rostoucích mikrobů. Jsou baktericidní. Oproti penicilinům jsou však odolnější vůči beta-laktamázám, což se projevuje jejich širším spektrem účinku. Cefalosporiny jsou relativně málo toxické látky, ale mají až ve 20 % zkříženou alergii s peniciliny.22 S postupným zvyšováním výskytu bakterií rezistentních na peniciliny a základní cefalosporiny se vyvíjely další - účinnější a stabilnější struktury cefalosporinů odolné na mechanizmy rezistence bakterií.23 Cefalosporiny se rozdělují na látky 1. - 4. generace, a to nejen podle období, kdy byly jednotlivé látky připraveny, ale především podle jejich odolnosti proti beta-laktamázám, farmakokinetických vlastností a antimikrobiálního spektra účinku, včetně jejich působení na Pseudomonas aeruginosa.24 U rezistentních mikrobů lze cefalosporiny kombinovat s jinými antimikrobními látkami. Velmi všeobecně lze říci, že cefalosporiny nižší generace jsou účinné především proti gram pozitivním mikrobům, zatímco látky spadající do dalších generací jsou účinné proti gram negativním mikrobům a některým mikroorganismům rezistentním na běžná antibiotika. Cefalosporiny 1. generace mají vysokou účinnost na G+ koky, zejména streptokoky a stafylokoky. Na G- koky působí relativně málo. Odolnost proti betalaktamázám je velmi dobrá. Při perorálním podání mají obvykle vysokou biologickou dostupnost. Cefalosporiny 2. generace mají poněkud nižší účinnost na G+ koky, ale vyšší účinek na G- koky a anaeroby. Do této generace se řadí i strukturálně podobné cefamyciny, které produkují aktinomycety. Cefalosporiny 3. generace jsou méně 20

Srov. TÁBORSKÁ, J., Beta-laktamová antibiotika, Zdravotnické noviny, Lékařské listy, 2002, č. 8, s. 11-18. 21 Srov. HYNIE, S., Speciální farmakologie, Díl VII, Protinádorová a protiinfekční chemoterapeutika, s. 140. 22 Srov. HYNIE, S., Farmakologie v kostce, s. 398. 23 Srov. KRČMÉRY, V., aj. Aktuálne farmakoterapeutiká VII, cefalosporíny, s. 20. 24 Srov. HYNIE, S., Farmakologie v kostce, s. 398.

15

účinné na G+ mikroorganismy. Jejich působení na

G- je naopak výrazně vyšší.

Některé preparáty jsou účinné in vitro i léčebně na Pseudomonas aeruginosa.25 Ve své parenterální formě jsou užívána jako antibiotika rezervní.26 Cefalosporiny 4. generace se vyznačují vysokou účinností na G+ i G- včetně Pseudomonas aeruginosa. Jsou rezistentní vůči beta-laktamázám. Vyznačují se vysokou penetrací zevní membránou buněčné stěny a rychle, dříve než by mohly být hydrolyzovány nebo vázány betalaktamázami, se vážou na cílové enzymy.27 Podávají se parenterálně, podléhají schválení antibiotického střediska a jejich léčebné použití je vymezeno pro závažné infekce.28 2.3.4.1.3 Karbapenemy Karbapenemy jsou synteticky připravená beta-laktamová chemoterapeutika, u nichž změna struktury umožnila jejich významnou odolnost vůči všem formám betalaktamáz. Mají mimořádně široké antibakteriální spektrum, které zahrnuje jak gram pozitivní, tak gram negativní a anaerobní mikroorganismy. Působí velmi silně na Pseudomonas aeruginosa. Tato chemoterapeutika je nutné považovat za rezervní antimikrobiální látky.29 Patří sem imipenem a meropenem. Kromě běžných alergických reakcí, kdy mají pravděpodobně zkříženou alergii s penicilinem, mohou zejména při vyšším dávkování vyvolat zvracení, křeče a neutropenii. Také mohou navodit superinfekci. 2.3.4.1.4 Monobaktamy Poslední skupinu beta-laktamových antibiotik tvoří monobaktamy. Jsou odolné vůči všem známým beta-laktamázám. Jediným prakticky používaným představitelem této skupiny je aztreonam. Používá se u septikémií způsobených gram negativními mikroorganismy. Jeho toxicita není velká, ale může vyvolat superinfekci, poruchy krevního obrazu a poškození jaterních funkcí. Pro nedostatečné vstřebávání z trávicího traktu se podává pouze parenterálně.

25

Srov. KRČMÉRY, V., Aktuálne chemoterapeutiká VII, cefalosporiny, s. 27. Srov. TÁBORSKÁ, J., Beta-laktamová antibiotika, Zdravotnické noviny, Lékařské listy, 2002, č. 8, s. 11-18. 27 Srov. MODR, Z., antibiotika a chemoterapeutika, stručný přehled pro praxi, s. 35. 28 Srov. TÁBORSKÁ, J., Beta-laktamová antibiotika, Zdravotnické noviny, Lékařské listy, 2002, č. 8, s. 11-18. 29 Srov. HYNIE, S., Speciální farmakologie, Díl VII, Protinádorová a protiinfekční chemoterapeutika, s.150.

26

16

2.3.4.1.5 Inhibitory beta-laktamáz Účinnost beta-laktamových antibiotik lze rozšířit přídavkem inhibitorů betalaktamáz. Ty samy o sobě nejsou účinnými antimikrobními látkami, ale v kombinaci s beta-laktamovými antibiotiky značně zesilují jejich účinky a dokonce rozšiřují jejich spektrum. Jsou to látky, které se ireverzibilně vážou na aktivní místa beta-laktamáz, tím tyto enzymy inaktivují a umožní tak beta-laktamovému antibiotiku působit na bakterie produkující beta-laktamázu. V praxi se dosud uplatnily tři inhibitory. Jsou to kyselina klavulanová, sulbaktam a nejnověji tazobaktam. 2.3.4.2 Amfenikolová antibiotika Chloramfenikol je první širokospektré antibiotikum. I když byl v praxi poměrně dlouho široce používán, je dnes pro své hematotoxické účinky indikován jen tehdy, když nelze podat jiné méně toxické antibiotikum. Mechanismus jeho účinku spočívá v útlumu tvorby buněčných bílkovin. Je primárně bakteriostatický, ve vyšších koncentracích však může účinkovat i baktericidně. Vzhledem k tomu, že se již řadu let běžně neužívá, je rezistence na něj poměrně nízká. K nežádoucím účinkům chloramfenikolu patří především útlum krvetvorby. Časná forma se dostavuje při překročení celkové dávky 25 gramů a je reverzibilní. Pozdní forma – aplastická anemie - je na dávce nezávislá a může se objevit do 6 měsíců po ukončení léčby. Je ireverzibilní a většinou končí smrtelně.30 2.3.4.3 Tetracykliny Tetracykliny byly před objevem jiných širokospektrých antibiotik velmi často užívanými bakteriostatickými látkami. V současnosti se jejich užívání omezuje pro výskyt řady nežádoucích účinků a pro vznik rezistence mnoha mikroorganismů na tyto látky.31

Nyní

jsou

většinou

nahrazována

širokospektrými

beta-laktamovými

antibiotiky. Tetracykliny inhibují syntézu proteinů v bakteriích prostřednictvím vazby na 30 S podjednotky ribosomů. U nás se používají doxycyklin, tetracyklin a minocyklin. Jsou neúplně vstřebávány z trávicího traktu a jejich absorpci významně snižuje současné podání antacid a mléčných výrobků. Z nežádoucích účinků se často vyskytují nauzea, zvracení a průjem. Tetracykliny mohou vyvolat poškození funkce 30

Srov. MODR, Z., Antibiotika a chemoterapeutika, stručný přehled pro praxi, s. 63. Srov. HYNIE, S., Speciální farmakologie, Díl VII, Protinádorová a protiinfekční chemoterapeutika, s.160. 31

17

jater, alergie, fotosenzitizace, superinfekci a dysmikrobie. Vedou k trvalému zbarvení rostoucích zubů, ukládají se do novotvořené kostní tkáně a mohou narušit její růst. Proto jsou kontraindikovány u těhotných žen a dětí do 8 let. 2.3.4.4 Makrolidová antibiotika Makrolidová antibiotika mají středně široké antibakteriální spektrum účinku a působí primárně bakteriostaticky. Inhibují syntézu proteinů reverzibilní vazbou na 50 S podjednotky ribosomů citlivých mikroorganismů.32 Podávají se v indikacích podobných jako u základních penicilinů, ale jako antibiotika druhé volby. Patří k málo toxickým chemoterapeutikům. K nejčastějším nežádoucím účinkům patří nauzea a zvracení, alergie, poškození jater a poruchy sluchu. Základní makrolidové antibiotikum je erytromycin. Slouží jako standard pro srovnání účinků jiných makrolidů. Má středně široké spektrum účinku a dobrý průnik do tkání. Používá se u bronchopneumonií a zánětů dýchacích cest vyvolaných mykoplazmaty. Dále sem patří roxitromycin, klaritromycin a azitromycin. Mají velmi podobnou strukturu, podobné antimikrobiální spektrum, účinky a vlastnosti. Liší se od sebe převážně jen svou farmakokinetikou.33 2.3.4.5 Linkosamidy Linkosamidy se podobají makrolidovým antibiotikům jak mechanismem účinku, tak svým antimikrobiálním spektrem. Působí primárně bakteriostaticky na G+ mikroorganismy včetně penicilin – rezistentních kmenů. Dále se vyznačují výrazným účinkem na anaerobní mikroorganismy. Jejich podání je vyhrazeno pro nemocniční infekce kostí a měkkých tkání, zvláště v dutině břišní.34 Vážou se na 50 S podjednotky bakteriálních ribosomů a tím potlačují syntézu proteinů. Původní linkomycin byl vytlačen

klindamycinem,

který

má

výhodnější

farmakokinetické

vlastnosti

a několikanásobně vyšší antimikrobní účinnost. Vyznačují se podobně jako benzylpenicilin minimální toxicitou. Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří průjem, nauzea, tromboflebitida v místě aplikace látky. Alergické reakce nebývají časté.35 32

Srov. HYNIE, S., Speciální farmakologie, Díl VII, Protinádorová a protiinfekční chemoterapeutika, s.166. 33 Srov. MODR, Z., Antibiotika a chemoterapeutika, stručný přehled pro praxi, s. 68. 34 Srov. HYNIE, S., Farmakologie v kostce, s. 408. 35 Srov. HYNIE, S., Speciální farmakologie, Díl VII, Protinádorová a protiinfekční chemoterapeutika, s. 173.

18

2.3.4.6 Aminoglykosidová antibiotika Aminoglykosidy jsou širokospektré antimikrobní látky s rychlým baktericidním účinkem především na Gram negativní mikroorganismy. Vazbou na 30 S podjednotky v cytoplazmě působí inhibici syntézy bílkovin mikroorganismů v klidovém stadiu. Mají výrazný postantibiotický efekt. Antimikrobní spektrum zahrnuje z G- mikrobů především střevní tyčinky, Neisserie a Pseudomonas aeruginosa. Z G+ mikrobů působí jen na stafylokoky. Na anaeroby jsou aminoglykosidy neúčinné, protože bez přítomnosti kyslíku nepronikají do buňky. Streptomycin a kanamycin mají omezené spektrum účinku a používají se především při léčbě TBC. Neomycin se pro vysokou toxicitu nesmí používat parenterálně. Aminoglykosidy se podávají u závažných, ale citlivých infekcí, které jsou rezistentní na jiná chemoterapeutika. Po perorálním podání se nevstřebávají. Aminoglykosidy mají synergický účinek s beta-laktamovými antibiotiky a kombinují se s nimi u vážných infekcí. Patří mezi dosti toxické látky a je nutné je používat jen v plně indikovaných případech. Nežádoucí účinky jsou závislé na plazmatické

hladině

látek

a

zahrnují

především

ototoxicitu,

neurotoxicitu

a nefrotoxicitu. Ukázalo se, že je méně nebezpečné podání léčiva jednou denně, než dlouhodobé udržování hladin antibiotika na ustálené hladině několika denními dávkami. Výsledná toxicita při rychlém vzestupu hladiny, po kterém následuje její pokles pod kritické hodnoty pro krátký poločas eliminace, je méně nebezpečná než udržování trvalých plazmatických hladin.36 Mezi běžně dostupné a používané aminoglykosidy patří gentamicin, amikacin, kanamycin, neomycin a streptomycin. 2.3.4.7 Polymyxinová a glykopeptidová antibiotika Další antimikrobiální látky tvoří velmi nesourodou skupinu. Mají odlišnou chemickou strukturu, spektrum účinku i klinické použití. Jsou to většinou látky druhé volby. Některé látky uvedené v této skupině lze použít jenom místně pro jejich toxicitu. Patří sem polymyxiny, kde hlavními představiteli jsou polymyxin B dnes používaný především lokálně v očních a ušních látkách a colistin, který baktericidně působí především na G- mikroorganismy a používá se k léčbě systémových infekcí rezistentních na jiná méně toxická antibiotika. Bacitracin a gramicidin se užívají pouze lokálně na G+ bakterie. Glykopeptidová antibiotika jsou primárně baktericidní látky, 36

Srov. HYNIE, S., Speciální farmakologie, Díl VII, Protinádorová a protiinfekční chemoterapeutika, s. 157.

19

které působí na G+ bakterie a anaeroby. Po per os podání se nevstřebávají. Patří sem vankomycin a teicoplanin. 2.3.4.8 Sulfonamidy a pyridinová chemoterapeutika Sulfonamidy jsou analogy kyseliny p-aminobenzoové, ta je růstovým faktorem řady mikroorganismů. Jsou to širokospektrá bakteriostaticky působící nejdéle známá protiinfekční chemoterapeutika. Jsou užitečná především při léčbě infekcí močových a dolních a horních dýchacích cest. Rozvoji rezistence zabránil objev zesíleného terapeutického působení kombinace sulfonamidů s trimethoprimem. Pro místní aplikaci jsou určeny některé látky, které se málo vstřebávají. Užívají se hlavně v dermatologii u infikovaných popálenin a bércových vředů. Riziko lokální aplikace je vznik vzdálených rezistencí a alergizace. Pro celkové použití je nutno po počáteční nárazové dávce podávat dávky terapeutické. Z nežádoucích účinků se často vyskytují gastrointestinální potíže, někdy poruchy ledvin z vysrážení látky, poruchy krvetvorby, toxická hepatitida, neurologické změny a těžké toxoalergické reakce.37 Představitelem je sulfametoxazol v kombinaci s trimethoprimem užívaný pod generickým názvem kotrimoxazol. 2.3.4.9 Chinolonová a fluorochinolonová chemoterapeutika Chinolony jsou skupinou syntetických látek podobných kyselině nalidixové primárně baktericidními účinky. Mechanismus jejich účinku spočívá v inhibici bakteriální DNA gyrázy, která udržuje prostorové uspořádání DNA.38

Podle šíře

antimikrobiálního spektra a průniku do tkání lze tyto látky rozdělit do tří generací. Nefluorované chinolony působí baktericidně proti běžným G- bakteriím vyvolávajícím onemocnění močových cest. Fluorované chinolony lze použít u infekcí vyvolaných jak G- tak G+ bakteriemi. Nejčastěji užívané jsou norfloxacin, ofloxacin, ciprofloxacin a pefloxacin. Fluorované chinolony s rozšířeným spektrem účinku lze použít i u infekcí vyvolaných rezistentními mikroorganismy. Sparfloxacin a trovafloxacin patří mezi rezervní látky, které jsou určené ke zvládání těžkých infekcí vyvolaných rezistentními a málo citlivými mikroorganismy. Podávají se v infuzi. Ostatní chinolony se dobře absorbují po per os podání a dobře se distribuují do tkání, vylučují se močí. 37

Srov. HYNIE, S., Speciální farmakologie, Díl VII, Protinádorová a protiinfekční chemoterapeutika, s. 183. 38 Srov. KRČMÉRY, V., Aktuálne chemoterapeutiká VI, Chinolony, s. 30.

20

Většinou jsou dobře tolerovány, z nežádoucích účinků se objevuje nauzea, průjmy, závratě, vyrážky a fotosenzitivita. 2.3.4.10 Nitrofuranová chemoterapeutika Nitrofurantoin je hlavním představitelem nitrofuranových chemoterapeutik. Působí bakteriostaticky na G+ i G- mikroorganismy včetně většiny patogenů podílejících se na infekci močových cest.39 Po per os vstřebání se v organismu vytváří mnoho reaktivních metabolitů, které poškozují bakteriální DNA. Vylučují se močí, kde dosahují dostatečných koncentrací. Podobná látka je nifuratel, který se kromě léčby močových infekcí používá k léčbě trichomonózy, amébózy a giardiózy. 2.3.4.11 Nitroimidazolová chemoterapeutika Látky této skupiny působí baktericidně na anaerobní bakterie a protozoa. Užívají se metronidazol a ornidazol. Jsou teratogenní. Jinak mají řadu běžných nežádoucích účinků jako nauzea, porucha krvetvorby a alergie. 2.3.4.12 Antituberkulotika Tuberkulóza je onemocnění s vysokou morbiditou a mortalitou i v současnosti. Je vyvoláno Mykobakterium tuberkulosis, M. avium a dalšími podtypy. V důsledku očkování a zlepšených životních podmínek se počet onemocnění snížil, ale v posledních letech v souvislosti s onemocněním AIDS jeho výskyt opět stoupá. Antituberkulotika se dělí do dvou skupin. Látky první řady mají vysokou účinnost a nižší toxicitu. Patří sem rifampicin, isoniazid, pyrazinamid a ethambutol. Látky druhé řady mají nižší účinnost než předchozí skupina, ale působí i na rezistentní kmeny, avšak mají vyšší toxicitu. Patří sem kapreomycin, kanamycin a amikacin. Látky účinné na rezistentní kmeny zahrnují klaritromycin, rifabutin, fluorochinolony, klofazimin a dapson.40 Protože léčba tuberkulózy je dlouhodobá a hrozí vznik rezistence na podávané léky, podávají se vždy kombinace látek s odlišným mechanismem účinku. Jsou vypracována schémata terapie pro různá stádia nemoci. Útočná léčba se obvykle provádí v nemocnici po dobu 6-8 týdnů. Podávají se troj- až čtyř-kombinace 39 40

Srov. MODR, Z., antibiotika a chemoterapeutika, stručný přehled pro praxi, s. 102. Srov. HYNIE, S., Farmakologie v kostce, s. 417.

21

základních antituberkulotik. V ambulantní pokračovací fázi se po dobu 9-11 měsíců podávají většinou dvou-kombinace. Pro možnost rozvoje závažných nežádoucích příznaků v průběhu terapie je třeba kontrolovat sluch, jaterní a ledvinné funkce a krevní obraz. 2.3.4.13 Antimykotika Antimykotika jsou chemoterapeutika používaná k léčbě lokálních i celkových infekcí způsobených patogenními houbami. Kvasinky a plísně mohou způsobit místní onemocnění s projevy na sliznici a kůži, ve vlasech a na nehtech. Systémové mykózy jsou často vyvolané Candidou albicans a jsou výrazem oslabené imunity pacientů nebo jako komplikace po podávání cytostatik a širokospektrých antibiotik a vyhubení rezidentní flóry. Léčba systémových mykóz představuje vždy závažný terapeutický problém. Na rozdíl od bakterií patří původci mykóz mezi eukaryocyty. Mají rigidní buněčnou stěnu obsahující chitin i polysacharidy. Mykózy jsou rezistentní na působení antibakteriálních látek a mikrobi jsou naopak rezistentní na působení antimykotik.41 Imidazolová antimykotika působí fungistaticky na dermatofyty a kvasinky. Používají se u závažných a chronických mykotických infekcí. Mají dobrou toleranci a relativně malé nežádoucí účinky. Systémově se používají ketokonazol a mikonazol. Ovlivňuje funkci cytochromu P-450 a tím tvorbu cytoplazmatických membrán. Ostatní deriváty se používají jen místně, protože v organismu nedosahují dostatečně vysokých plazmatických hladin. Triazolová antimykotika působí podobně, ale mají širší spektrum účinku a pronikají i do CNS. Flukonazol a itrakonazol se podávají u kryptokokózy, kandidózy, dermatomykóz, onychomykóz a jako prevence u imunodeficientních stavů. Z nežádoucích

účinků

se

vyskytují

nejčastěji

nauzea,

zvracení,

průjem

a alergické reakce. Polyenová antimykotika jsou značně toxická. Působí celkově i lokálně především na kvasinky a plísně. Vytvářejí v jejich buněčné membráně póry, kterými unikají z buňky ionty. Amfotericin B patří k prvním parenterálně použitým antimykotikům. Používá se až po selhání konvenční systémové terapie. Jeho nevýhodou je relativně

41

Srov. HYNIE, S., Speciální farmakologie, Díl VII, Protinádorová a protiinfekční chemoterapeutika, s. 202.

22

vysoká toxicita a velmi vysoká cena. Je neurotoxický a způsobuje ireverzibilní poškození ledvin.42 2.3.4.14 Virostatika Protivirová léčiva se používají při léčbě některých virových nemocí. Běžná virová onemocnění se většinou léčí symptomaticky, protože organismus je schopen takovou infekci běžně zvládnout. Infikované buňky způsobí tvorbu interferonu a cytokinů. Ty vyvolávají horečku, která zhoršuje replikaci virů. B lymfocyty mohou tvořit protilátky, které váží a inaktivují viry a T lymfocyty rozpoznají nakažené buňky a destruují je. Léčba virových onemocnění antibakteriálními látkami je zcela nevhodná. Některým virovým onemocněním lze předcházet aktivní imunizací. Prevence vzniku virových onemocnění je efektivnější, než vlastní léčba již rozvinuté nemoci. Přímá léčba běžných virových onemocnění se příliš často neprovádí, protože nejsou k dispozici dostatečně účinné látky s malými nežádoucími účinky. Protivirové látky se podávají jen ve zvláštních případech, kdy onemocnění pacienta zvláště vyčerpává.43 Rozvoj antivirově působících látek je ztěžován skutečností, že jen obtížně nalézáme látky, které by působily pouze na viry a virové enzymy bez současného ovlivňování enzymů a funkcí hostitelské buňky. U retrovirů není možné vyléčení infekce, protože virus se stává součástí genetického vybavení hostitelské buňky. Virové infekce jsou problémem u pacientů s oslabenou imunitní odpovědí, kde i běžné infekce mohou ohrozit život pacienta. Platí zásada, že včasně aplikovaná terapie je účinnější než pozdě zavedená. K léčbě herpetických onemocnění se používá aciklovir, valaciklovir, brivudin. Amantadin a rimantadin brání průniku viru chřipky typu A2, ale musí být podávány několik dní před infekcí. K terapii cytomegalových infekcí především u AIDS se podává ganciclovir. Má vyšší toxicitu, způsobuje poruchy

krvetvorby,

poruchy

zažívacího

traktu,

psychické

změny

a je také potenciálním kancerogenem. Při léčbě infekcí HIV se podávají retrovirová antivirotika. Protože při transkripci retrovirů dochází k jejich malé modifikaci a tím i vzniku rezistence. Z těchto důvodů se podávají dvě až tři látky současně. Každá

42

Srov. HYNIE, S., Speciální farmakologie, Díl VII, Protinádorová a protiinfekční chemoterapeutika, s. 208. 43 Srov. HYNIE, S., Farmakologie v kostce, s. 421.

23

z použitých látek má své nežádoucí účinky, které se však nesčítají.44 Používají se nukleosidové inhibitory reversní transkriptázy zidovudin, didanosin, lamivudin, nenukleosidové inhibitory reversní transkriptázy například nevirapin a inhibitory proteáz jako je ritonavir, indinavir nebo nelfinavir. V léčbě některých nádorových onemocnění a virových infekcí se používají také interferony. Jsou to málo antigenní glykoproteidy, které se tvoří v eukaryotických buňkách v přítomnosti virů. Jejich účinek je komplexní, hlavním mechanismem je inhibice proteosyntézy. Interferon alfa, beta nebo gama se používá při léčbě hepatitidy typu B a C.

2.4 Nežádoucí účinky antimikrobních přípravků Podávání antibiotik může být provázeno některými nežádoucími reakcemi. Podle jejich charakteru je můžeme rozdělit do několika skupin. 2.4.1

Imunoalterační nežádoucí účinky Alergické reakce se snažíme předvídat dotazem po toleranci předchozího

podávání antibiotik a po alergických a mykotických onemocněních. Po podání antibiotik pacienta sledujeme. Alergické reakce mohou být bezprostřední projevující se jako anafylaktický šok, astmatický záchvat nebo kopřivka. Urychlené reakce se dostavují do 24 hodin a pozdní reakce se projevují jako syndrom sérové nemoci, pozdních kožních reakcí, orgánových lézí nebo syndrom hemolytické anemie. Nejčastěji se vyskytují po penicilinech a jejich výskyt je často zkřížený.45 2.4.2

Toxické reakce Toxické účinky se mohou projevovat lokálně bolestivostí při nitrosvalové

aplikaci, tromboflebitidou nebo drážděním gastrointestinálního traktu. Neurotoxické účinky se projevují hematurií, proteinurií, nekrózou ledvinných tubulů až selháním ledvin. Hepatotoxicita je většinou přechodná a ohrožuje více pacienty, kteří již mají

44

Srov. HYNIE, S., Speciální farmakologie, Díl VII, Protinádorová a protiinfekční chemoterapeutika, s.220. 45 Srov. KOLÁŘ, M., LÁTAL, T., a ČERMÁK, P., Klinicko-mikrobiologické podklady racionální antibiotické léčby, s. 53.

24

játra poškozená. Hematotoxické účinky se projevují jako poškození krvetvorby nebo hemolytická anemie. Antibiotika mohou mít také ototoxické a neurotoxické účinky.46 2.4.3

Potlačení normální mikrobiální flóry Podávání širokospektrých antibiotik vede často k potlačení normální mikrobiální

flóry. Dysmikrobie se projevuje průjmy a superinfekcí rezistentními mikroby. 2.4.4

Imunosupresivní účinek Antibiotika zasahují do proteosyntézy a tím do tvorby imunoglobulinů.

Nedovolují vytvořit specifické protilátky u nemocného a tím snižují obranyschopnost pacienta.47 2.4.5

Změny vyvolané bakteriolýzou Velmi razantní antibioterapie může způsobit velmi rychlý rozpad bakterií,

uvolnění endotoxinu ze stěny gramnegativních bakterií a může dojít až k multiorgánovému selhání.48 2.4.6

Vznik rezistence Selekční tlak antibiotik může způsobit rychlou evoluci bakteriálního genomu

a vznik sekundární bakteriální rezistence.

2.5 Mikrobiologické vyšetření Správně indikovaný a provedený odběr biologického materiálu je základním předpokladem úspěchu mikrobiologického vyšetření. Po něm následuje transport odebraného materiálu do laboratoře. Jeho následné vyšetření podle zásad správné laboratorní praxe a odpovídající interpretace jsou důležitým zdrojem diferenciální diagnostiky a vhodného léčebného přístupu k pacientovi.49 Mikrobiologické metody lze obecně rozdělit na přímé a nepřímé. Přímé prokazují živého nebo mrtvého 46

Srov. MAREK, J., aj. Farmakoterapie vnitřních nemocí, s. 384. Srov. MAREK, J., aj. Farmakoterapie vnitřních nemocí, s. 386. 48 Srov. KOLÁŘ, M., LÁTAL, T., a ČERMÁK, P., Klinicko-mikrobiologické podklady racionální antibiotické léčby, s. 53. 49 Srov. JEDLIČKOVÁ, A., Antimikrobiální terapie v každodenní praxi, s. 15.

47

25

původce, jeho části, povrchové struktury, nukleové kyseliny, enzymy, toxiny nebo produkty metabolismu. Dále se dělí na mikroskopické, kultivační, imunochemické, genetické, chemické a pokus na zvířeti.50 Nepřímé metody detekují reakce makroorganismu na působení mikrobiálního původce. Většinou se jedná o stanovení protilátek. Sérologický průkaz se používá především tam, kde je kultivační průkaz obtížný nebo zcela nemožný.

2.6 Bakteriální rezistence k antimikrobním přípravkům Rezistenci bakterie k antimikrobnímu přípravku lze definovat jako schopnost bakteriální populace přežít inhibiční koncentrace příslušného antibiotika.51 Primární rezistence je přirozená odolnost bakteriálních druhů, které jsou mimo spektrum účinku příslušného antibiotika. Například nepřítomnost cílové struktury. Získaná sekundární rezistence je změna z původně citlivé bakterie na rezistentní. Tento typ je v současné době závažným medicínským problémem z důvodu možnosti selhání antibiotické léčby.52 Pro vznik rezistentních bakteriálních kmenů je důležitým předpokladem neustálý selektivní tlak systematicky používaných antibiotik. Rezistentní mutanty se zpravidla uplatní v prostředí, ve kterém je soustavně aplikováno více druhů antimikrobních přípravků. Rezistence bakterií může být způsobena odlišnými mechanismy. Bakterie může produkovat enzymy, které naruší strukturu antibiotik, sníží permeabilitu stěny, modifikuje

cílová

místa

pro

antibiotika

nebo

zvýší

vyloučení

antibiotika

z bakteriálních buněk.53 Vzestup antibiotické rezistence je vyvolán zvýšenou spotřebou antibiotik a zejména jejich zbytečným, nevhodným nebo neoprávněným používáním. Podle výsledků studií zaměřených na praxi v předepisování antibiotik tvoří nevhodná preskripce 50 až 70 %. Používání antibiotik se postupně rozšířilo do oblasti léčby 50

Srov. KOLÁŘ, M., LÁTAL, T., a ČERMÁK, P., Klinicko-mikrobiologické podklady racionální antibiotické léčby, s. 77. 51 Srov. KOLÁŘ, M., LÁTAL, T., a ČERMÁK, P., Klinicko-mikrobiologické podklady racionální antibiotické léčby, s. 10. 52 Srov. KOLÁŘ, M., LÁTAL, T., a ČERMÁK, P., Klinicko-mikrobiologické podklady racionální antibiotické léčby, s. 10. 53 Srov. KOLÁŘ, M., LÁTAL, T., a ČERMÁK, P., Klinicko-mikrobiologické podklady racionální antibiotické léčby, s. 11.

26

banálních, samoůzdravných infekcí, zatímco bylo v posledních letech přesvědčivě prokázáno, že ovlivnění jejich klinického průběhu antibiotickou léčbou je minimální nebo žádné.54

2.7 Antibiotická politika Od počátku devadesátých let minulého století se problém antibiotické rezistence dostává za hranice nemocnic a jejich speciálních jednotek a s nečekanou dynamikou zasahuje bakteriální původce komunitních onemocnění. Multirezistentní infekce představuje výzvu pro léčbu i prevenci. Světová zdravotnická organizace reaguje na tuto situaci dokumentem „WHO Global Strategy for Containment of Antimicrobial Resistance“. Ukazuje v něm základní způsoby řešení nepříznivé situace a doporučuje je. Také definuje pojem „správná antibiotická praxe“ jako nákladově efektivní používání antibiotik, které dosahuje maximální léčebné účinky při minimální toxicitě a vývoji rezistence. Ministerstvem zdravotnictví byla vytvořena pracovní skupina, jejímž úkolem je příprava národního programu antibiotické politiky. Je tvořena odborníky z oblasti mikrobiologie, farmakologie, infekčního lékařství, klinických disciplín a veterinárního lékařství. Také jsou členy zástupci Ministerstva zdravotnictví a zemědělství. Účastní se evropských projektů European Antimicrobial Resistance Surveillance System a European Surveillance of Antibiotic Consumption, které sledují a hodnotí specifické epidemiologické parametry rezistence a spotřeby antibiotik. Dále se účastní intervenčních programů, ve kterých připravuje směrnice pro používání antibiotik, antibiotické programy v nemocnicích, preventivní kontrolu infekcí a nezávislé vzdělávání odborné i laické veřejnosti.55

54

Srov. JINDRÁK, V., Hrozba antibiotické rezistence, příčiny, důsledky a možnosti kontroly. Zdravotnické noviny, Lékařské Listy, 2003, č.17, s. 32-34. 55 Srov. JINDRÁK, V., Hrozba antibiotické rezistence, příčiny, důsledky a možnosti kontroly. Zdravotnické noviny, Lékařské Listy, 2003, č.17, s. 32-34.

27

3 Metodika

3.1 Sběr informací Pro teoretickou část bakalářské práce jsem čerpala informace z odborné literatury uvedené v seznamu použité literatury a pramenů. V průzkumně-výzkumné části jsem sbírala informace pomocí dotazníků. Dotazník je měrný prostředek, pomocí kterého se zkoumají znalosti a názory lidí na vybrané jevy. Je tvořen skupinou připravených otázek, na které respondenti odpovídají písemně. Aby byl dotazník validní, musí být otázky jasné, srozumitelné, jednoznačně formulované a nesmí být sugestivní. Také musí obsahovat jasné pokyny k vyplnění. Položky by měly zjišťovat jen nezbytně nutné údaje. Výhodou je rychlé a ekonomické shromažďování dat od velkého počtu respondentů. Za výhodu považuji také anonymitu, která dovoluje respondentům větší otevřenost. Nevýhodou může být zkreslení odpovědí, protože respondenti odpovídají tak, jak sami sebe vidí nebo jak chtějí být viděni. Kromě nižší vypovídající schopnosti je také nutno počítat s menší návratností.

3.2 Charakteristika dotazníku Před zahájením vlastního průzkumu jsem nejprve provedla malou pilotní studii. Pět dotazníků jsem rozdala ve svém okolí. Na základě výsledků jsem provedla drobné úpravy ve formulaci otázek. V úvodní části dotazníku jsem se respondentům představila a požádala je o spolupráci. Vysvětlila jsem jim, že dotazník bude sloužit pouze jako podklad pro vypracování mé bakalářské práce. Zdůraznila jsem anonymitu dotazníku a uvedla pokyny pro vyplnění. Také jsem poděkovala za jejich čas a odpovědi.

28

3.2.1

Struktura otázek

Dotazník obsahuje 18 položek. Největší množství položek je polynomických výběrových, ve kterých respondent označuje jednu odpověď. Dvě položky jsou dichotomické, dvě škálové a jedna polynomická polozavřená. Tyto otázky jsou jednoduché, neodrazují respondenta od vyplnění dotazníku a udržují jeho pozornost. Také se snadno vyhodnocují. Dvě otázky jsou otevřené nestrukturované. Položky tohoto typu jsem použila schválně omezeně, protože nutí respondenty k zamyšlení a podrobnějšímu vyjádření a ochota respondentů na ně odpovídat je nižší. Také se jejich výsledky hůře zpracovávají. V dotazníku zjišťuji znalosti respondentů z oblasti antibiotické léčby. Zajímá mě informovanost o způsobu užívání, nežádoucích účincích a rezistenci bakterií k antibiotikům. Také zjišťuji názory a postoje respondentů k léčbě antibiotiky. V první části dotazníku jsou otázky zjišťující demografické údaje. Navazují kontakt s respondentem a informují nás o pohlaví, věku, vzdělání a zaměstnání respondentů. Následující dvě položky říkají, jak často jsou antibiotika užívána v souboru oslovených osob. K hypotéze č. 1 se vztahují položky č. 14, 15 a 16. K hypotéze č. 2 položky 11 a 12, k hypotéze č. 3 položka 13. V položkách 10 a 17 se ptám na způsob získávání informací. Položka 7 zjišťuje znalosti o vhodné indikaci antibiotik a položka 9 o mikrobiologickém vyšetření. V poslední 18. položce měli respondenti možnost vyjádřit se k dané problematice. Dotazníky byly určeny pro širokou veřejnost. Celkem jsem jich rozdala 170. Vrátilo se mi 162 dotazníků, z těchto dotazníků jsem ještě 8 vyřadila pro neúplné nebo chybné vyplnění. Větší část jsem s laskavým svolením paní ředitelky rozdala pacientům hospitalizovaným na rehabilitačním oddělení Odborného léčebného ústavu v Jevíčku. Další část jsem rozdala známým. Na oddělení jsem dotazníky distribuovala osobně, zbytek jsem rozeslala e-mailem po internetu.

29

4 Výsledky průzkumu a jejich analýza

4.1 Rozbor jednotlivých otázek Otázka číslo 1: Jaké je Vaše pohlaví? Tato otázka zjišťuje pohlaví respondentů. Jak ukazuje tabulka 1, na dotazník odpovídalo 67% žen. Předpokládám, že tato výrazná převaha žen je dána vyšším početním zastoupením žen hospitalizovaných na rehabilitačním oddělení a také větší ochotou žen odpovídat na dotazník.

Tabulka 1 Pohlaví respondentů pohlaví absolutní číslo relativní číslo žena

103

66,88 %

muž

51

33,12 %

celkem

154

100,00 %

Otázka číslo 2: Uveďte Váš věk. Věk byl v této otázce pro zjednodušení rozdělen do pěti intervalů v rozmezí deseti let, kdy první interval byl do 30ti let a poslední nad 60 let. Důvodem většího zastoupení vyšších věkových ročníků vidím opět ve složení pacientů na Rehabilitačním oddělení.

Tabulka 2 Věk respondentů věk

absolutní číslo relativní číslo

do 30 let

31

20,13 %

31 – 39 let

26

16,88 %

40 – 49 let

17

11,03 %

50 – 59 let

29

18,83 %

60 a více let

51

33,17 %

154

100,00 %

celkem

30

Otázka číslo 3: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? Cílem této otázky bylo zjistit úroveň vzdělanosti respondentů. Jak ukazuje tabulka 3, vzdělání respondentů je vysoké, pouze 38 % má základní vzdělání nebo nemá maturitu. Zbylých téměř 62 % absolvovalo střední školu s maturitou, vyšší odbornou školu nebo vysokou školu.

Tabulka 3 Vzdělání respondentů vzdělání


základní škola

16

10,39 %

odborné učiliště, střední škola bez maturity

43

27,92 %

střední škola s maturitou

62

40,26 %

vyšší odborná škola

11

7,14 %

vysoká škola

22

14,29 %

154

100,00 %

celkem

Otázka číslo 4: Uveďte, v jaké oblasti pracujete nebo jste dlouhodobě pracoval. Tato polozavřená polynomická otázka zjišťuje profesi respondentů. Respondenti měli na výběr z několika profesí. V tabulce 4 je vidět, že 25 % respondentů pracuje v kanceláři, 20 % ve zdravotnictví a téměř 25 % respondentů se věnuje dělnické práci. Jestliže jim žádné z nabídnutých povolání nevyhovovalo, měli možnost do poslední kolonky vepsat svoji profesi. Této možnosti využilo 25 respondentů. Tabulka 5 ukazuje, jaká povolání uvedli respondenti, jestliže jim nevyhovovala žádná z nabídnutých odpovědí. Tabulka 4 Povolání respondentů povolání


školství

14

9,09 %

zdravotnictví

31

20,13 %

kancelářská práce

39

25,32 %

7

4,55 %

dělnická profese

38

24,68 %

jiné

25

16,23 %

154

100,00 %

zemědělství

celkem

31

Tabulka 5 Povolání respondentů – jiné povolání


chemik

2

8,00 %

student

7

28,00 %

elektrotechnik

4

16,00 %

stavební technik

2

8,00 %

služby

3

12,00 %

mateřská dovolená

2

8,00 %

státní správa

1

4,00 %

armáda ČR

1

4,00 %

výpravčí

1

4,00 %

učitel létání

1

4,00 %

zpěvák

1

4,00 %

celkem

25

100,00 %

Otázka číslo 5: Užíval jste někdy antibiotika? Tato položka zjišťuje, zda mají respondenti osobní zkušenost s užíváním antibiotik. Jak ukazuje tabulka 5, téměř všichni respondenti antibiotika užívali. Pouze 3 respondenti antibiotika nikdy neužívali a 2 respondenti nevěděli.

Tabulka 6 Užívání antibiotik – vlastní zkušenost užívání absolutní číslo relativní číslo ano

149

96,75 %

ne

3

1,95 %

nevím

2

1,30 %

154

100,00 %

celkem

Otázka číslo 6 navazuje na předchozí otázku: Pokud jste na předchozí otázku odpověděl ANO, uveďte, jak často antibiotika užíváte. Tato otázka zjišťuje frekvenci užívání antibiotik v daném vzorku respondentů. Jak je vidět v tabulce 7, pouze 10 respondentů uvedlo, že antibiotika užívá častěji, tedy dvakrát či vícekrát za

32

rok. 73 % respondentů uvedlo, že antibiotika užívá jednou za 3 nebo 5 let či méně často. Tabulka 7 Frekvence užívání antibiotik frekvence


jednou za 5 let nebo méně

60

40,27 %

jednou za 3 roky

50

33,56 %

jednou za 1 rok

29

19,46 %

dvakrát za rok

6

4,03 %

třikrát za rok a více

4

2,68 %

149

100,00 %

celkem

Otázka číslo 7 Antibiotika jsou léky, které působí na: . Tato položka zjišťuje základní znalost respondentů o vhodné indikaci podání antibiotika. Respondent si mohl vybrat jedno z pěti nabídnutých onemocnění, o kterém si myslel, že antibiotika jsou vhodná k léčbě. Jak ukazuje tabulka 8, pouze necelá polovina respondentů odpověděla správně a vybrala zánět mandlí. 46 % respondentů si myslí, že antibiotika je správné užívat při onemocnění běžnou virózou nebo chřipkou. Pro srovnání ve vzorku respondentů pracujících ve zdravotnictví odpovědělo správně 80 %, ale 20 % by antibiotika užilo na virózu nebo chřipku. Ve vzorku respondentů nepracujících ve zdravotnictví správně odpovědělo necelých 41 %.

Tabulka 8 Indikace k léčbě antibiotiky - celkem onemocnění


viróza

40

25,97 %

5

3,25 %

chřipka

31

20,13 %

zánět mandlí

75

48,70 %

vysoký tlak

3

1,95 %

154

100,00 %

bolest v zádech

celkem

33

Tabulka 9 Indikace k léčbě antibiotiky – zdravotníci onemocnění


viróza

5

16,13 %

bolest v zádech

0

0,00 %

chřipka

1

3,23 %

zánět mandlí

25

80,64 %

vysoký tlak

0

0,00 %

31

100,00 %

celkem

Tabulka 10 Indikace k léčbě antibiotiky – ostatní onemocnění


viróza

35

28,45 %

5

4,06 %

chřipka

30

24,39 %

zánět mandlí

50

40,65 %

vysoký tlak

3

2,44 %

123

100,00 %

bolest v zádech

celkem

34

Graf 1 Indikace k léčbě antibiotiky

1,95 vysoký tlak 2,44 0

48,7 40,65

zánět mandlí

80,64

všichni

20,13 24,39

chřipka

ostatní zdravotníci

3,23

3,25 bolest v zádech 4,06 0

25,97 28,45 16,13

viróza

0

20

40 % 60

80

100

Otázka číslo 8 Vyžadujete na lékaři předepsání antibiotika, když Vám není dobře? Na tuto otázku odpovědělo záporně 144 respondentů. Pouze 10 respondentů odpovědělo kladně.

Tabulka 11 Vyžádání antibiotik žádost o antibiotika absolutní číslo relativní číslo ano

10

6,49 %

ne

144

93,51 %

celkem

154

100,00 %

35

Otázka číslo 9 Víte, proč se před nasazením antibiotik v některých případech odebírá vzorek na vyšetření? Tato otázka zjišťuje znalosti široké veřejnosti o mikrobiologickém vyšetření. Respondenti vybírali jednu ze čtyř možností. Jak ukazuje tabulka 12, více než 90 % respondentů odpovědělo správně.

Tabulka 12 Odběr vzorku na vyšetření důvod vyšetření


vědecké účely

6

3,89 %

určení bakterie

139

90,26 %

určení krevní skupiny

5

3,26 %

vyšetření je zbytečné

4

2,59 %

154

100,00 %

celkem

Otázka číslo 10 Informuje Vás lékař o účincích, způsobu užívání a možných nežádoucích účincích předepsaných léků? Tato položka nás informuje, jak jsou respondenti spokojeni s informacemi o léčbě, které dostanou od lékaře. Respondenti vybírali odpovědi na stupnici od 1 do 5, kdy odpověď jedna označuje perfektní poskytnutí informací lékařem a odpověď 5 znamená, že lékař respondenta vůbec neinformuje. Odpovědi na tuto položku mě zaujaly, proto jsem ji rozebrala hlouběji. Jak ukazuje graf 2, spokojenost s informacemi od lékaře závisí i na věku respondentů. 60 % respondentů ve věku 60 let a starších označilo 1 a 2, tedy vysokou spokojenost s informacemi. Naopak respondenti v nejmladší věkové skupině do 30 let označili téměř ve 45 % číslo 4 a 5, tedy velmi malé nebo žádné podání informací lékařem. Pro zajímavost ukazuji i skupinu zdravotníků, kde téměř 20 % respondentů označilo číslo 5, tedy stav, kdy jim lékař neposkytne žádné informace.

36

Tabulka 13 Informace od lékaře - celkem informace podány absolutní číslo relativní číslo perfektně

vůbec

1

30

19,48 %

2

31

20,13 %

3

42

27,27 %

4

28

18,18 %

5

23

14,94 %

154

100,00 %

celkem

Tabulka 14 Informace od lékaře - respondenti do 30 let informace podány absolutní číslo relativní číslo perfektně

vůbec

1

2

6,45 %

2

5

16,13 %

3

10

32,26 %

4

12

38,71 %

5

2

6,45 %

31

100,00 %

celkem

Tabulka 15 Informace od lékaře – respondenti od 31 do 39 let informace podány absolutní číslo relativní číslo perfektně

vůbec

1

3

11,55 %

2

5

19,23 %

3

7

26,92 %

4

7

26,92 %

5

4

15,38 %

26

100,00 %

celkem

37


vůbec

1

3

17,65 %

2

2

11,76 %

3

7

41,18 %

4

2

11,76 %

5

3

17,65 %

17

100,00 %

celkem


vůbec

1

6

20,69 %

2

4

13,79 %

3

7

24,14 %

4

4

13,79 %

5

8

27,59 %

29

100,00 %

celkem

Tabulka 18 Informace od lékaře – respondenti 60 let a více informace podány absolutní číslo relativní číslo perfektně

vůbec

1

16

31,38 %

2

15

29,41 %

3

11

21,57 %

4

3

5,88 %

5

6

11,76 %

51

100,00 %

celkem

38

Tabulka 19 Informace od lékaře – zdravotníci informace podány absolutní číslo relativní číslo perfektně

vůbec

1

6

19,35 %

2

3

9,68 %

3

7

22,58 %

4

9

29,03 %

5

6

19,35 %

31

100,00 %

celkem

39

Graf 2 Informace od lékaře

14,94 18,18

celkem

27,27 20,13 19,48 19,35 29,03 22,58

zdravotníci 9,68

19,35 11,76 5,88

60 a více let

21,57 29,41 31,38 27,59 13,79 24,14

50 až 59 let 13,79 20,69 17,65 11,76

40 až 49 let

41,18 11,76 17,65 15,38 26,92 26,92

31 až 39 let 19,23 11,55 6,45

38,71 32,26

do 30 let 16,13 6,45 0

5

10

15

20

25

30

35

% perfektně 1

40

2

3

4

vůbec 5

40

45

Otázka číslo 11 Myslíte si, že antibiotika mají nežádoucí účinky? Odpověď na tuto otázku vybírali respondenti ze čtyř možností. Pouhých 6 respondentů si myslí, že antibiotika nemají žádné vedlejší účinky. Přes 16 % respondentů neví, ale více než 64 % respondentů je přesvědčeno, že nežádoucí účinky antibiotik mohou být i závažné.

Tabulka 20 Existence nežádoucích účinků antibiotik nežádoucí účinky


žádné nemají

6

3,90 %

nejsou důležité

24

15,58 %

mohou být závažné

99

64,29 %

nevím

25

16,23 %

celkem

154

100,00 %

Graf 3 Existence nežádoucích účinků antibiotik

6

25

24 žádné nemají nedůležité závažné nevím

99

41

Otázka číslo 12 je otevřená a nestrukturovaná a zjišťuje znalosti respondentů. Je vázaná na předchozí položku. 123 respondentů, kteří uvedli, že antibiotika mají nežádoucí účinky, měli vyjmenovat, jaké znají nežádoucí účinky antibiotik. Celkem 92 respondentů využilo této možnosti a uvedlo jeden nebo více nežádoucích účinků.

Tabulka 21 Nežádoucí účinky nežádoucí účinky


zažívací potíže – průjem, nauzea, zvracení

39

19,21 %

alergické reakce

33

16,26 %

vyrážka

12

5,91 %

potlačení obranyschopnosti

23

11,33 %

vznik rezistence

15

7,39 %

narušení mikroflóry střevní

17

8,37 %

narušení mikroflóry poševní

8

3,93 %

poškození jater

14

6,89 %

poškození ledvin

9

4,44 %

poškození krvetvorby

3

1,48 %

poškození zubů

3

1,48 %

poškození kloubů

2

0,99 %

poškození srdce

1

0,49 %

točení a bolest hlavy

6

2,96 %

únava a slabost

6

2,96 %

změny krevního tlaku

3

1,48 %

mykózy

3

1,48 %

fotosenzibilita

2

0,99 %

interakce s jinými léky

1

0,49 %

padání vlasů

1

0,49 %

zánět oka

1

0,49 %

vznik nádorového onemocnění

1

0,49 %

celkem uvedeno nežádoucích účinků

203

100,00 %

42

Otázka číslo 13 se ptá, co znamená pojem „rezistence mikrobů k antibiotikům“. Respondenti měli vybrat jednu ze tří nabídnutých odpovědí. Jak ukazuje tabulka 22, téměř 63 % respondentů odpovědělo správně a 37 % respondentů vybralo špatnou odpověď.

Tabulka 22 Rezistence mikrobů k antibiotikům rezistence znamená


antibiotika rychleji zabíjí bakterie

37

24,02 %

antibiotika zabíjí i viry, plísně a parazity

20

12,99 %

bakterie jsou odolné k působení antibiotika

97

62,99 %

154

100,00 %

celkem

Otázka číslo 14 zjišťuje, jaké mají respondenti informace o užívání antibiotik. Tabulka 23 ukazuje, že více než 84 % respondentů ví, jak se mají antibiotika užívat.

Tabulka 23 Užívání antibiotik užívání antibiotik


podle potřeby do odeznění příznaků v pravidelných intervalech

17

11,04 %

7

4,55 %

130

84,41 %

154

100,00 %

a po dobu určenou lékařem celkem

Otázka číslo 15 zjišťuje, jaký mají respondenti názor na případné zbytečné užívání antibiotik. Graf 4 ukazuje, že největší část respondentů nezávisle na věku vybrala střední možnost, tedy odpověď 3. Odpovědi 4 nebo 5, které říkají, že se antibiotika zbytečně neužívají, označilo jenom 16 % respondentů a žádný respondent ve věkovém rozmezí od 31 do 39 let tyto odpovědi nevybral.

43

Tabulka 24 Zbytečné užívání antibiotik - celkem užívání zbytečně ano, často

ne, nikdy


1

25

16,23 %

2

38

24,68 %

3

66

42,86 %

4

12

7,79 %

5

13

8,44 %

154

100,00 %

celkem

Tabulka 25 Zbytečné užívání antibiotik - respondenti do 30 let užívání zbytečně ano, často

ne, nikdy


1

3

9,68 %

2

10

32,26 %

3

11

35,48 %

4

6

19,35 %

5

1

3,23 %

31

100,00 %

celkem

Tabulka 26 Zbytečné užívání antibiotik – respondenti od 31 do 39 let užívání zbytečně ano, často

ne, nikdy


1

4

15,38 %

2

8

30,77 %

3

14

53,85 %

4

0

0,00 %

5

0

0,00 %

26

100,00 %

celkem

44

Tabulka 27 Zbytečné užívání antibiotik – respondenti od 40 do 49 let Užívání zbytečně Absolutní číslo Relativní číslo Ano, často

2

11,76 %

2

3

17,65 %

3

8

47,07 %

Ne, nikdy

1

4

2

11,76 %

5

2

11,76 %

17

100,00 %

Celkem

Tabulka 28 Zbytečné užívání antibiotik – respondenti od 50 do 59 let užívání zbytečně ano, často

ne, nikdy


1

5

17,24 %

2

5

17,24 %

3

11

37,94 %

4

3

10,34 %

5

5

17,24 %

29

100,00 %

celkem

Tabulka 29 Zbytečné užívání antibiotik – respondenti 60 let a více užívání zbytečně ano, často

ne, nikdy


1

12

23,53 %

2

12

23,53 %

3

22

43,14 %

4

1

1,96 %

5

4

7,84 %

51

100,00 %

celkem

45

Tabulka 30 Zbytečné užívání antibiotik – zdravotníci užívání zbytečně ano, často

ne, nikdy


1

6

19,36 %

2

9

29,04 %

3

11

35,48 %

4

2

6,45 %

5

3

9,67 %

31

100,00 %

celkem

46

Graf 4 zbytečné užívání antibiotik

8,44 7,79 42,86

celkem

24,68 16,23 9,67 6,45 35,48

zdravotníci

29,04 19,36 7,84 1,96 43,14

60 a více let

23,53 23,53 17,24 10,34 37,94

50 až 59 let 17,24 17,24 11,76 11,76

40 až 49 let

47,07 17,65 11,76 0 0 53,85

31 až 39 let 30,77 15,38 3,23 19,35 35,48 32,26

do 30 let 9,68 0

10

20

30

40

% ano, často 1

47

2

3

4

ne,nikdy 5

50

60

Otázka číslo 16 se ptá, zda respondenti dodržují pokyny lékaře nebo lékárníka, jakým způsobem a jak dlouho mají užívat antibiotika. Více než 70 % respondentů udává, že dodržují přesně pokyny k užívání antibiotik. Pouze necelá 2 % respondentů přestanou užívat antibiotika, jakmile se jim uleví.

Tabulka 31 Dodržování pokynů při užívání antibiotik dodržování pokynů


ano přesně

109

70,78 %

ano přibližně

26

16,88 %

nedodržuji interval,

16

10,39 %

3

1,95 %

154

100,00 %

ale vyberu všechny léky přestanu užívat po úlevě celkem

Otázka číslo 17 zjišťuje, kde respondenti získali informace o účincích, nežádoucích účincích a rezistenci. V této otázce mohli respondenti vybrat několik možností z nabízených odpovědí, popřípadě uvést i jiný zdroj. V kolonce jiný zdroj se objevila škola, praxe, rodina a vlastní zkušenost. Jak ukazuje tabulka 32, nejčastěji respondenti získávají informace z příbalového letáku nebo od lékaře.

Tabulka 32 Zdroje informací informace získány


od lékaře

61

26,08 %

od lékárníka

21

8,95 %

9

3,86 %

z televize, rádia

12

5,13 %

z novin, časopisů

21

8,95 %

z příbalového letáku

96

41,03 %

z internetu

5

2,14 %

jiný zdroj

9

3,86 %

234

100,00 %

od zdravotní sestry

celkem odpovědí

48

Poslední otevřená otázka číslo 18 dává respondentům prostor k vyjádření se k problematice antibiotik. Tuto možnost využilo pouze 6 respondentů. Uvádím jejich celé odpovědi. - je nutné zdůrazňovat, že nespotřebované léky, nejen antibiotika, se mají vracet do lékárny, protože se v domácnostech hromadí velké množství léků, které již nikdo neužívá - antibiotika by se měla vyrábět tak, aby nezatěžovala trávicí systém - nemělo by se doplácet na léky - léky, nejen antibiotika, jsou předepisovány hojně, často a mnohdy zbytečně - antibiotika se ve velkém množství používala v zemědělství, jako růstové stimulátory - někteří lékaři očekávají, že pacienti chtějí antibiotika. Stalo se mi dvakrát, že mi lékař předepsal pro dítě kortikoidy a tvrdil mi, že to jsou antibiotika.

49

5 DISKUSE

V hypotéze číslo 1 předpokládám, že 85 % respondentů ví, jak se mají správně užívat antibiotika. Otázka číslo 14 se ptá respondentů, jak se užívají antibiotika. Více než 84 % respondentů správně odpovědělo, že antibiotika se musí užívat pravidelně a po dobu určenou lékařem. Otázka číslo 16 zjišťuje, jestli respondenti dodržují pokyny lékaře, jakým způsobem mají antibiotika užívat. Přestože 84 % respondentů ví, že antibiotika se musí užívat podle ordinace lékaře, tak jeho doporučení přesně dodržuje jenom necelých 71 % respondentů. J. Seifertová zdůraznila „význam compliance pacientů a seznámila posluchače s odhady z vlastní praxe. Zatímco po pěti dnech užívá antibiotika téměř 100 procent, po sedmi již jen 80 a po deseti dnech dokonce jen 60 procent pacientů. Dávkování 1x denně dodržuje 95 až 100 procent, 2x denně 85 až 90, 3x denně 75 až 80 a 4x denně pouze 60 procent pacientů.“56 Otázka číslo 15 zjišťuje, jaký mají respondenti názor na případné užívání antibiotik. Největší část respondentů, necelých 43 % vybrala střední možnost mezi „ano, často“ a „ ne, nikdy“. Pro variantu „ne, nikdy“ se rozhodlo jen 8,44 % respondentů. Klusáková uvádí, že „Zvýšení antibiotické rezistence je vyvoláno vyšší spotřebou antibiotik a zejména jejich zbytečným, nevhodným nebo neoprávněným používáním. Podle výsledků studií zaměřených na praxi v předepisování antibiotik tvoří nevhodná preskripce 50 až 80 procent. Používání antibiotik se postupně rozšířilo do oblasti léčby banálních, samoúzdravných infekcí, i když bylo v posledních letech přesvědčivě prokázáno, že ovlivnění průběhu těchto nemocí antibiotickou léčbou je minimální nebo žádné.“57 Podobně i Jindrák a Urbášková uvádějí, že „…více než 50 procent indikací antibiotik v primární péči je neoprávněných, přičemž se často jedná o zbytečné používání nákladnějších rezervních léků…“58 V hypotéze číslo 2 předpokládám, že 70 % respondentů ví, že antibiotika mohou mít i závažné nežádoucí účinky. V otázce číslo 11 zjišťuji, jestli si respondenti myslí, 56

VĚTROVSKÝ, Tomáš., Rezistence nevznikne bez selekčního tlaku ATB. Zdravotnické noviny, Lékařské listy, 2000, roč. 49, č. 32, s. 7-9. 57 KLUSÁKOVÁ, Petra., Národní program má vést ke střídmějšímu používání antibiotik. Zdravotnické noviny, 2003, roč. 52, č. 30, s. 21-22. 58 JINDRÁK, Vlastimil., a URBÁŠKOVÁ, Pavla., Trendy v antibiotické rezistenci ve světě a v České republice, Trendy ve farmakoterapii, příloha Zdravotnických novin, 2001, roč. 50, č. 4, s. 11-15.

50

že antibiotika mají nežádoucí účinky. Necelých 65 % respondentů odpovědělo, že antibiotika mohou mít i závažné nežádoucí účinky. Dalších 15 % respondentů odpovědělo, že antibiotika mají nežádoucí účinky, které nejsou důležité. V navazující položce číslo 12 měli respondenti vyjmenovat, jaké znají nežádoucí účinky. Této možnosti využilo 92 respondentů, tady necelých 60 % z celkového množství, a uvedli celkem 203 nežádoucích účinků. Nejčastěji jmenovali zažívací potíže, alergické reakce a potlačení obranyschopnosti. V hypotéze číslo 3 předpokládám, že 60 % respondentů ví, co je rezistence mikroorganismů k antibiotikům. Otázka číslo 13 zjišťuje, jestli respondenti vědí, co znamená pojem rezistence. Téměř 63 % respondentů vybralo správnou odpověď.

51

6 NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ

Během vyhodnocování výsledků výzkumu jsem se setkala s mnoha zajímavými údaji. Protože celá bakalářská práce je zaměřena na zmapování informovanosti široké veřejnosti, zajímal mě v otázce číslo 17 zdroj informací, odkud respondenti čerpají své znalosti. Překvapilo mě, že nejčastěji respondenti označili příbalový leták. 96 respondentů čte příbalový leták. Myslím si, že je to důležitá informace pro výrobce léků a že je velmi důležité, jaké informace, jakým způsobem a jak srozumitelně jsou v přívalovém letáku uvedeny. Od lékaře získává informace pouze 61 respondentů. To se mi zdá velmi málo, vzhledem k tomu, že každý lékař má šanci pacienta informovat při vyšetření a předepsání léků. V otázce číslo 10 zjišťuji, jak jsou respondenti spokojeni s informacemi, které dostanou od lékaře. Necelých 20 % respondentů si myslí, že je informováno perfektně. V závislosti na věku je vidět, že ne všechny generace s tím souhlasí. Respondentů ve věku do 30 let je perfektně informováno jenom 6,5 %. Respondenti ve věku od 50 do 59 let se ve 27,6 % necítí informováni vůbec. Tady je podle mého názoru rezerva. Mě jako zdravotní sestry se týká skutečnost, že pouze necelá 4 % informací pochází od zdravotních sester. V tom vidím velký úkol pro mě a mé kolegyně. Zdravotní sestra tráví s pacienty nejvíce času a měla by tento prostor umět využít i k edukaci a podávání informací. Také si myslím, že by se měli využít i další možnosti v médiích, protože média mají velkou moc ovlivňovat veřejnost. Světová zdravotnická organizace a Evropská unie doporučují programy kontroly antibiotické rezistence. Intervenční programy zahrnují i nezávislé vzdělávání odborné i laické veřejnosti. Jindrák uvádí, že „Informační kampaně zaměřené na laickou veřejnost přinesly v některých zemích nečekaně pozitivní výsledky.“59 Já jsem během svého šetření viděla pouze jeden plakát o antibiotické léčbě vyvěšený na dveřích pohotovostní ambulance. V informování odborné veřejnosti je situace lepší. Seriály o nových trendech v léčbě antibiotiky se pravidelně objevují v odborných časopisech. Antibiotické středisko Nemocnice Na Homolce pořádá opakovaně preskripční audity 59

JINDRÁK, Vlastimil. Hrozba antibiotické rezistence, příčiny, důsledky a možnosti kontroly.

Zdravotnické noviny, Lékařské Listy, 2003, roč. 52, č.17, s. 32-34.

52

u

praktických

dětských

lékařů.

Sledují

předepisování

antibiotik

u akutních respiračních infekcí. Podařilo se podrobně zjistit, jak významné je neoprávněné používání antibiotik. Polovinu všech indikací v roce 1999 tvoří diagnózy s virovou etiologií neovlivnitelnou antibiotiky. Virové infekce jsou paradoxně dominantní příčinou použití širokospektrých nebo alternativních antibiotik. Po opakovaných auditech se ukázalo, že lékaři přehodnocují svůj přístup k léčbě a aktivně se zajímají o zlepšování své péče.60 Je třeba, aby si lidé uvědomili, že účinnost a užitek antibiotik je možné nadále zachovat pouze tehdy, budou-li se používat uvážlivě, cíleně a kvalifikovaně.

60

Srov. JINDRÁK, Vlastimil, a URBÁŠKOVÁ, Pavla. Trendy v antibiotické rezistenci ve světě a v České republice. Trendy ve farmakoterapii, příloha Zdravotnických novin, 2001, č. 4, s. 11-15.

53

ZÁVĚR

Bakalářská práce se věnuje antibiotikům a informovanosti široké veřejnosti o antibiotické léčbě. Jejím cílem bylo zjistit, jak je veřejnost informovaná o způsobu užívání antibiotik, jejich nežádoucích účincích a rezistenci mikroorganismů k antibiotikům. První teoretická část se zabývá definicí a historií antibiotik. Dále podrobně popisuje rozdělení antibiotik. Také zmiňuje nežádoucí účinky a důležitost správného mikrobiologického vyšetření. V závěru této části je vysvětlen pojem bakteriální rezistence a nastíněna antibiotická politika České republiky. V druhé části byla provedena analýza výsledků průzkumného šetření. Šetření proběhlo pomocí dotazníku určeného široké veřejnosti. V bakalářské práci je vyhodnoceno 154 dotazníků. Předpoklady, do jaké míry respondenti znají způsob užívání antibiotik, jejich nežádoucí účinky i existenci rezistence se potvrdily. Hypotéza č. 1 , kdy předpokládám, že 85 % respondentů ví, jak se mají správně užívat antibiotika, se potvrdila. Správně odpovědělo 84 % respondentů. Hypotéza č. 2 se úplně nesplnila. Předpokládala jsem, že 70 % respondentů ví, že antibiotika mohou mít závažné nežádoucí účinky. Takto odpovědělo pouze necelých 65 % respondentů. Hypotéza č. 3 se potvrdila. Předpokládala jsem, že 60 % respondentů ví, co je rezistence mikroorganismů k bakteriím. Téměř 63 % respondentů vybralo správnou odpověď. Zdůrazňuji, že mikrobiální rezistence je globální problém a že při hledání možností jejího řešení se nesmí zapomínat na systematické a nezávislé vzdělávání veřejnosti. Závěrem je možno konstatovat, že široká veřejnost má určité znalosti a dostává informace o antibiotické léčbě, přesto je nutné uznat, že tyto informace nejsou dostatečné a že ještě nebylo využito všech možných způsobů k doplnění těchto znalostí.

54

ANOTACE Příjmení a jméno autora: Čížková Veronika Instituce:

Katedra ošetřovatelství, Lékařská fakulta, Masarykova Univerzita, Brno

Název práce:

Vážíme si antibiotik?

Vedoucí práce:

MUDr. Lenka Dostalová-Kopečná, Ph.D.

Počet stran:

68

Počet příloh:

3

Rok obhajoby:

2007

Klíčová slova:

antibiotika, nežádoucí účinky, rezistence, informovanost

Bakalářská práce zjišťuje úroveň informovanosti široké veřejnosti o způsobu užívání antibiotik, jejich nežádoucích účincích a bakteriální rezistenci k antimikrobním přípravkům. Jejím obsahem je analýza a interpretace dat získaných od 154 respondentů pomocí dotazníkového šetření. V závěru je zdůrazněna nutnost systematického vzdělávání laické i odborné veřejnosti.

The bachelor´s thesis investigates with level of knowladge of the people. The objektive of the thesis was to find out what the public knows about the way of using of antibiotics, about their undesirable effects and the resistance of bakteria to antibiotics. The goal of thesis is to analyze and to describe information from respondents. Questionnaire was answered by 154 respondents. In the end is emphasized the importance of systematic education of laymen and specialists.

55

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ 1. HYNIE, Sixtus. Farmakologie v kostce. 2.vyd. Praha: Triton, 2001. 520 s. ISBN 80-7254-181-1.

2. HYNIE, Sixtus. Speciální farmakologie, díl VII, Protinádorová a protiinfekční chemoterapeutika. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 261 s. ISBN 80-7184-942-1.

3. IVANOVÁ, Kateřina, a JUŘÍČKOVÁ, Lubica. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 98 s. ISBN 80-244-0992-5.

4. JEDLIČKOVÁ, Anna. Antimikrobiální terapie v každodenní praxi, 1. vyd. Praha: Maxdorf, 1996. 239 s. ISBN 80-85800-40-3.

5. JINDRÁK, Vlastimil. Hrozba antibiotické rezistence, příčiny, důsledky a možnosti kontroly. Zdravotnické noviny, Lékařské Listy. Praha: Sanoma Magazines. ISSN 0044-1996. 2003, roč. 52, č.17, s. 32-34.

6. JINDRÁK, Vlastimil, a URBÁŠKOVÁ, Pavla. Trendy v antibiotické rezistenci ve světě a v České republice. Trendy ve farmakoterapii, příloha Zdravotnických novin. Praha: Mona spol. s r.o., 2001, č. 4, s. 11-15.

7. KLUSÁKOVÁ, Petra., Národní program má vést ke střídmějšímu používání antibiotik. Zdravotnické noviny, Praha: Sanoma Magazines, s.r.o. ISSN 0044-1996, 2003, roč. 52, č. 30, s.21-22.

8. KOLÁŘ, Milan, LÁTAL, Tomáš, a ČERMÁK, Pavel. Klinicko-mikrobiologické podklady racionální antibiotické léčby. 1. vyd. Praha: Trios, 2002. 110 s. ISBN 80238-9301-7.

9. KRČMÉRY, Vladimír ml. Aktuálne farmakoterapeutiká VI, chinolony. 1.vyd. Martin: Osveta, 1992. 177s. ISBN 80-217-0487-X.

10. KRČMÉRY,

Vladimír

ml,

aj.

Aktuálne

farmakoterapeutiká

VII,

cefalosporíny.1.vyd. Martin: Osveta, 1994. 196 s. ISBN 80-217-0238-9.

11. MAREK, Josef, BRODANOVÁ, Marie, BROULÍK, Petr, aj. Farmakoterapie vnitřních nemocí. 1. vyd. Praha: Grada publishing, 1995. 504 s. ISBN 80-7169147-X.

56

12. MODR, Zdeněk. Antibiotika a chemoterapeutika, stručný přehled pro praxi. 1. vyd. Praha: Lek pharma, 1995. 125 s.

13. NEČAS, Oldřich, SVOBODA, Augustin, HEJTMÁNEK, Milan, aj. Obecná biologie pro lékařské fakulty. 3. přeprac. vyd. Jinočany: H&H, 2000. 544 s. ISBN 80-86022- 46-3.

14. ROSYPAL, Stanislav, BENEŠ, Josef, BENEŠ, Karel, aj. Přehled biologie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 686 s

15. SILBERNAGL, Stefan, a DESPOPOULOS, Agamemnon. Atlas fyziologie člověka. 2.vyd. Praha: Grada Avicenum, 1993. 368 s. ISBN 80-85623-79-X

16. TÁBORSKÁ, Jana. Beta-laktamová antibiotika. Zdravotnické noviny, Lékařské Listy. Praha: Sanoma Magazines. ISSN 0044-1996. 2002, roč. 51, č. 8, s. 11-18.

17. VĚTROVSKÝ, Tomáš. Rezistence nevznikne bez selekčního tlaku ATB. Zdravotnické noviny, Lékařské listy. Praha: Sanoma Magazines Praha, s. r.o. ISSN 0044-1996, 2000, roč. 49, č. 32, s. 7-9.

18. ZAHRADNICKÝ, Jiří. Základy racionální terapie antibiotiky a chemoterapeutiky. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1982. 247 s.

.

57

SEZNAM TABULEK

Tab. 1- Pohlaví respondentů……………………………………………………….30 Tab. 2- Věk respondentů…………………………………………………………...30 Tab. 3- Vzdělání respondentů………………………………………………... .. ....31 Tab. 4- Povolání respondentů……………………………………………………...31 Tab. 5- Povolání respondentů – jiné……………………………………………….32 Tab. 6- Užívání antibiotik – osobní zkušenost……………………………….…….32 Tab. 7- Frekvence užívání antibiotik………………………………………………33 Tab. 8- Indikace k léčbě antibiotiky – celkem……………………………………..33 Tab. 9- Indikace k léčbě antibiotiky – zdravotníci………………………………....34 Tab. 10- Indikace k léčbě antibiotiky – ostatní…………………………………….34 Tab. 11- Vyžádání antibiotik………………………………………………….……35 Tab. 12- Odběr vzorku na vyšetření………………………………………….…….36 Tab. 13- Informace od lékaře – celkem……………………………………….……37 Tab. 14- Informace od lékaře – respondenti do 30 let……………………………..37 Tab. 15- Informace od lékaře – respondenti od 31 do 39 let…………………........37 Tab. 16- Informace od lékaře – respondenti od 40 do 49 let………………………38 Tab. 17- Informace od lékaře – respondenti od 50 do 59 let……………………....38 Tab. 18- Informace od lékaře – respondenti od 60 let a více………………………38 Tab. 19- Informace od lékaře – zdravotníci………………………………………..39 Tab. 20- Existence nežádoucích účinků antibiotik…………………………………41 Tab. 21- Nežádoucí účinky…………………………………………………………42 Tab. 22- Rezistence mikrobů k antibiotikům………………………………………43 Tab. 23- Užívání antibiotik…………………………………………………………43 Tab. 24- Zbytečné užívání antibiotik – celkem…………………………………….44 Tab. 25- Zbytečné užívání antibiotik – respondenti do 30 let……………………...44 Tab. 26- Zbytečné užívání antibiotik – respondenti od 31 do 39 let……………….44 Tab. 27- Zbytečné užívání antibiotik – respondenti od 40 do 49 let…………….....45 Tab. 28- Zbytečné užívání antibiotik – respondenti od 50 do 59 let…………….....45 Tab. 29- Zbytečné užívání antibiotik – respondenti od 60 let a více……………….45

58

Tab. 30- Zbytečné užívání antibiotik – zdravotníci…………………………..……46 Tab. 31- Dodržování pokynů při užívání antibiotik………………………………..48 Tab. 32- Zdroje informací………………………………………………………….48 Tab. 33- Rozdělení antibiotik podle chemické struktury…………………………..65

59

SEZNAM GRAFŮ Graf 1- Indikace k léčbě antibiotiky……………………………………………….35 Graf 2- Informace od lékaře……………………………………………………….40 Graf 3- Existence nežádoucích účinků antibiotik……………………………….....41 Graf 4- Zbytečné užívání antibiotik…………………………...……………..…….47

60

SEZNAM PŘÍLOH Příl. 1 – Dotazník…………………………………………………………………..62 Příl. 2 - Tab. 33 – Rozdělení antibiotik podle chemické struktury………………...65 Příl. 3 – Žádost o schválení použití dotazníku……………………………………..67

61

Příloha 1 Dotazník

Dobrý den, jmenuji se Veronika Čížková a studuji 4. rokem bakalářský obor Specializace v ošetřovatelství na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Ke své závěrečné práci jsem si vybrala téma „Vážíme si antibiotik?“ Ke zpracování tématu Vás prosím o vyplnění následujících otázek. Dotazníky jsou anonymní a budou použity pouze k účelům mojí bakalářské práce. Za vyplnění předem děkuji. Odpovědi na otázky prosím zakroužkujte. Pokud není uvedeno jinak, je možná jen jedna odpověď. DOTAZNÍK 1. Jaké je Vaše pohlaví? a) žena b) muž 2. Uveďte Váš věk: a) do 30 let b) 31 – 39 let c) 40 – 49 let d) 50 – 59 let e) 60 a více let 3. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? a) základní škola b) odborné učiliště nebo střední škola bez maturity c) střední škola s maturitou d) vyšší odborná škola e) vysoká škola 4. Uveďte, v jaké oblasti pracujete nebo jste dlouhodobě pracoval: a) školství b) zdravotnictví c) kancelářská práce d) zemědělství e) dělnická profese f) jiné – uveďte jaké ………………………………. 5. Užíval jste někdy antibiotika? a) ano b) ne c) nevím

62

6. Pokud jste na předchozí otázku odpověděl ANO, uveďte, jak často antibiotika užíváte: a) jednou za 5 let nebo méně b) jednou za 3 roky c) jednou za 1 rok d) dvakrát za 1 rok e) třikrát za 1 rok a více

7. Antibiotika jsou léky, které působí na: a) virózu b) bolest v zádech c) chřipku d) zánět mandlí e) vysoký tlak 8. Vyžadujete na lékaři předepsání antibiotik, když Vám není dobře? a) ano b) ne 9. V některých případech se před nasazením antibiotik odebírá vzorek (krev, moč, sputum, výtěr z krku…) na vyšetření. Víte proč? a) vzorek se odebírá pro vědecké účely, testují se na něm nová antibiotika b) určí se bakterie, která nemoc způsobuje, a cíleně se nasadí účinné antibiotikum c) zjistí se krevní skupina a podle ní se nasadí účinné antibiotikum d) je zbytečné vzorek odebírat 10. Informuje Vás lékař o účincích, způsobu užívání a možných nežádoucích účincích předepsaných léků? Vyberte prosím, jedno číslo na stupnici, se kterým nejvíce souhlasíte. Ano perfektně 1 2 3 4 5 ne vůbec

11. Myslíte si, že antibiotika mají nežádoucí účinky? a) ne, žádné nemají b) ano, ale nejsou důležité c) ano, mohou být i závažné d) nevím 12. Pokud jste na předchozí otázku odpověděli ANO (odpověď b) nebo c)) , vyjmenujte, jaké znáte nežádoucí účinky antibiotik:……………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………..... ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………

63

13. Pojem „rezistence mikrobů k antibiotikům“ znamená, že a) bakterie jsou více citlivé k působení antibiotik, to znamená, že antibiotika rychleji zabíjí bakterie b) antibiotikum se stává účinnější a působí i na viry, plísně a parazity c) bakterie jsou odolné k působení antibiotika, to znamená, že bakterie přežijí působení určitého antibiotika

14. Antibiotika jsou léky, které se užívají: a) podle potřeby b) do odeznění příznaků c) v pravidelných intervalech a po dobu určenou lékařem 15. Myslíte si, že se antibiotika v některých případech užívají zbytečně? Vyberte prosím, jedno číslo na stupnici, se kterým nejvíce souhlasíte. Ano, často 1 2 3 4 5 ne, nikdy 16. Dodržujete pokyny lékaře, lékárníka jakým způsobem a jak dlouho užívat antibiotika? a) ano přesně b) ano přibližně c) nedodržuji přesně časový interval užívání, ale vyberu všechny předepsané léky d) přestanu užívat léky, hned jakmile se mi uleví 17. Zakroužkujte, kde jste získali informace o účincích, nežádoucích účincích a rezistenci. Je možné uvést více odpovědí. a) od lékaře b) od lékárníka c) od zdravotní sestry d) z televize, rádia e) z novin, časopisů f) z příbalového letáku v lékové krabičce g) z internetu h) jiný zdroj – uveďte jaký………………………………………………………… 18. Existuje něco, co v dotazníku nezaznělo a chtěl byste sdělit?

64

Příloha 2

Tabulka 33 Rozdělení antibiotik podle chemické struktury BETA-LAKTAMOVÁ ANTIBIOTIKA peniciliny

základní

benzylpenicilin, fenoxymetylpenicilin, penamecilin, propicilin

širokospektré

aminopeniciliny – ampicilin, pivampicilin, amoxycilin karboxypeniciliny – carbenicilin, ticarcilin, carfecilin acylureidopeniciliny – azlocilin, piperacilin, mezlocilin amidinopeniciliny – mecilinam, pivmecilinam

stabilní

vůči methicilin, oxacilin, cloxacilin, dicloxacilin,

stafylokokové

flucloxacilin, nafcilin

penicilináze stabilní

vůči temocilin

penicilinázám G- bakterií cefalosporiny

1. generace

cefalotin, cefazolin, cefradin, cefadroxil, cefaclor

2. generace

cefuroxim , cefonicid, cefrozil, cefamandol

3. generace

cefotaxim, ceftriaxon, cefoperazon, cefixim

4. generace

cefpirom, cefepim

cefamyciny

cefoxitin, cefotetan,

karbapenemy

imipenem/cilastatin, meropenem

karbacefemy

loracarbef

monobaktamy

aztreonam

Inhibitory beta-laktamáz

kys. klavulanová (+ amoxycilin, + ticarcilin), sulbaktam (+ ampicilin, + cefoperazon), tazobaktam (+ piperacilin)

AMFENIKOLY

chloramfenikol, thiamfenikol

65

TETRACYKLINY

doxycilin, oxytetracyklin, chlortetracyklin, rolitetracyklin, demetylchlortetracyklin, tetracyklin

MAKROLIDY

erytromycin, azitromycin, roxitromycin, josamycin, claritromycin, diritromycin, spiramycin

LINKOSAMIDY

linkomycin, clindamycin

AMINOGLYKOSIDY

streptomycin, kanamycin, gentamicin, amikacin, neomycin

OSTATNÍ

vankomycin, teicoplanin, kyselina fusidová, colistin

LOKÁLNÍ ANTIBIOTIKA

neomycin, bacitracin, mupiracin, tyrothricin

ANTITUBER-

streptomycin, rifampicin, isoniazid,

1. řada

KULOTIKA

pyrazinamid, ethambutol 2. řada

kapreomycin, cykloserin, ethionamid, kys.para-aminosalicylová

CHEMO-

sulfonamidová

TERAPEUTIKA

sulfadimidin, sulfafurazol, sulfathiazol, sulfametoxazol, sulfametoxydiazin

kombinovaná

co-trimoxazol

chinolonová

nefluorovaná – kys.nalidixová, kys.oxalinová, kys.pipemidová fluorovaná- norfloxacin, ofloxacin, enoxacin, fleroxacin, ciprofloxacin, lomefloxacin

ANTI

imidazolová

metronidazol, ornidazol, tinidazol

ostatní

nitrofurantoin, trimetoprim, methenamin

celková

griseofulvin, amfotericin B, flucytosin,

MYKOTIKA

mikonazol, ketokonazol, flukonazol, terbinafin, itrakonazol

VIROSTATIKA

lokální

clotrimazol, nystatin, pimaricin

celková

amantadin, rimantadin, vidarabin, ribavirin, acyklovir, ganciclovir, zidovudin, foscarnet

lokální

idoxuridin, acyklovir, vidarabin

66

Paní ředitelka Ing. Lenka Smékalová Odborný léčebný ústav Jevíčko 569 43

Věc: Žádost o schválení použití dotazníku v OLÚ Jevíčko Vážená paní ředitelko, jsem studentkou 4. ročníku bakalářského studia obor Specializace v ošetřovatelství na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Zpracovávám bakalářskou práci na téma: „Vážíme si antibiotik?“. Data pro svoji bakalářskou práci bych ráda odebrala i v OLÚ Jevíčko. Žádám Vás o vyjádření souhlasu k odběru pomocí dotazníku, který přikládám k této žádosti. Dotazník je anonymní a jeho výsledky budou použity pouze pro moji bakalářskou práci. Projevíte-li zájem, o výsledcích mé práce Vás budu ráda informovat.

Děkuji Vám za spolupráci Veronika Čížková 2.11.2006

V Jevíčku dne

67

Souhlas s půjčováním bakalářské práce

Souhlasím se zapůjčováním bakalářské práce a s jejím využitím ke studijním účelům.

68

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

Recommend Documents