Masarykova univerzita v Brně

Masarykova univerzita v Brně Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií

OCHRANA PŘÍRODY A SPORTOVNÍ RYBÁŘI – HOSPODAŘENÍ V POVODÍ ŘEKY BLANICE

diplomová práce Radek Štěpánek

vedoucí práce: Mgr. Pavel Klvač

Brno 2011

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem svou diplomovou práci zpracoval samostatně, pouze s pouţitím pramenů uvedených v seznamu literatury.

V Brně dne 8.12.2011

…..………………………. Radek Štěpánek

2

Poděkování Mé poděkování patří především všem osloveným funkcionářům místních organizací Českého rybářského svazu v povodí řeky Blanice, kteří mi svým poskytnutím rozhovoru umoţnili realizaci výzkumu. Velký dík patří Mgr. Pavlu Klvačovi za vedení mé práce a řadu podnětných připomínek a diskusí. V neposlední řadě patří poděkování také shovívavému zaměstnavateli za poskytnutí důleţitého studijního volna a rodičům, kteří mi při psaní práce byli trpělivou oporou.

3

Anotace Práce je případovou studií hlavních problematických momentů, s nimiţ se funkcionáři místních organizací Českého rybářského svazu setkávají při hospodaření v povodí řeky Blanice v souvislosti s otázkami ochrany přírody. Text práce je rozdělen na dvě části. V první stručně přibliţuji historii sportovního rybářství u nás, vývoj rybí obsádky v našich řekách, historii a důvody pro introdukci nepůvodních druhů ryb do našich vod, charakteristiku vodních toků a přístupy sportovních rybářů k ochraně přírody tak, jak jsou zobrazeny v literatuře. Ve druhé části analyzuji současné problémy a vztah funkcionářů místních rybářských organizací k ochraně přírody. Na základě získaných výpovědí a s pomocí teorií environmentálních ideologií se snaţím poukázat na rozpory mezi funkcionáři, sportovními rybáři, ochránci přírody a dalšími aktéry konfliktních situací. Z výsledků výzkumu vyplývá, ţe oslovení funkcionáři vnímají sami sebe od ostatních sportovních rybářů odlišně. Konfliktní situace tak podle nich vznikají nejen mezi rybáři a dalšími zájmovými skupinami, ale i mezi samotnými sportovními rybáři. Všechny tyto aspekty komplikují rybářským organizacím na řece Blanici hospodaření a ochranu přírody, která je jedním z pilířů Českého rybářského svazu. Hlavním aspektem, který funkcionáře od ostatních účastníků konfliktů odlišuje, je přitom ideologické pojetí přírody. Zatímco funkcionáři se jeví jako skupina, v níţ se nejvíce projevují aspekty ideologie hlubinné ekologie, přístup ostatních účastníků konfliktu vnímají jako v mnohém odlišný. To se projevuje především tím, ţe oslovení funkcionáři, ačkoli mají jiné cíle a poţadavky neţ ostatní účastníci konfliktů, nejsou schopni své zájmy prosadit takovým způsobem, aby se s principy ochrany přírody slučovaly.

Rozsah práce: 28 695 slov

4

Annotation This paper is a case study of the main problematic moments in administering the basin Blanice, which are being dealt by local Czech Fishing Organization officials. The paper is divided into two parts. In the first part, there is a brief history of angling in Czech Republic, the evolution of fish crew, history and reasons for introduction of foreign species of fishes, watercourse characterization, and angler’s attitude to environmental protection. In the second part I analyze current problems of environmental protection, and Czech Fishing Organization officials’ relationship to environmental protection. According to all gained evidence and environmental theories I strive to point to conflicts between local officials, anglers, environmentalists, and other participants of the disputes. Research shows, that the officials perceive their roles unlike other anglers. According to them, all disputes are caused not only by fishermen, and other associations, but also by anglers themselves. Conflicts come of the clash between anglers concerns, farmers, industrial company, or water management´s demands. All these aspects make the administration and environmental protection on the river Blanice even more difficult. The main aspect that differentiates local officials from other participants is in fact the ideological conception of the environment. Whereas local officials seem as a group, which is influenced mostly by “deep ecology”, the attitude of others is different in many aspects. That is why Czech Fishing Organization officials are not able to enforce their concerns in a way which would deal with principles of environmental protection.

5

Blanice I kdyţ je voda na světě jen jedna kaţdá řeka voní jinak a nejkrásněji zlatonosná Blanice Kdyţ padá listí nebo v písku po povodních kvete bílý devětsil z hladiny chce ryba spolknout srpek měsíce Hádavé kachny letí spát na její slepá ramena Husinec jenom rychle minou U pramene voní mlékem ryzců v níţině dřevem které tlí aţ u soutoku černou hlínou před polibkem se jí barví rty

6

Obsah: Anotace……...…………………………………………………………………………………4 Annotation……………..……………………………………………………………………….5 Obsah…………………………………………………………………………………………..7 1. Úvod…………………………………………………………………………………………9 2. Teoretická část ……………………………………………………………………………11 2.1. Sportovní rybolov jako společenský fenomén…………………………………………...11 2.1.1. Historie sportovního rybolovu v Českých zemích …………………………………….12 2.1.2. Rybářské svazy. Jejich poslání a vývoj.………………………………………………..14 2.1.3. Sportovní rybáři v zrcadle umění.……………………………………………………...16 2.1.4. Rybářské časopisy a weby..……………………………………………………………19 2.2. Hospodaření ve volných vodách a jeho zásady ………………………………………….21 2.2.1. Charakteristika vodních toků ………………………………………………………….21 2.2.2. Hospodaření na vodních tocích ………………………………………………………..24 2.2.3. Neţádoucí důsledky lidské činnosti.…………………………………………………...25 2.2.4. Ochrana ţivotního prostředí ryb.………………………………………………………28 2.3. Sportovní rybáři a ochrana přírody.……………………………………………………...31 2.3.1. Rybářský řád a „etický kodex rybáře“.………………………………………………...31 2.3.2. Problém jménem kormorán aneb Hlavní střety zájmů.………………………………..35 2.3.3. Důvody pro zavádění nepůvodních druhů ryb aneb Proměny naší ichtyofauny.……...40 2.3.4. Proměny sportovního rybolovu ………………………………………………………..44 3. Empirická část.……………………………………………………………………………46 3.1. Projekt výzkumu………………………………………………………………………....47 3.1.1. Kontext výzkumu………………………………………………………………………47 3.1.2. Cíle výzkumu…………………………………………………………………………..48 3.1.3. Strategie výzkumu……………………………………………………………………...49 3.1.4. Výzkumný vzorek……………………………………………………………………...49 3.1.5. Hlavní výzkumná otázka……………………………………………………………….49

7

3.1.6. Dimenze výzkumné otázky…………………………………………………………….50 3.1.7. Metody sběru dat……………………………………………………………………….50 3.2. Výsledky výzkumu a jejich analýza……………………………………………………...51 3.2.1. Funkcionáři rybářských organizací a ideologie přírody……………..………………...51 3.2.2. Funkcionáři, sportovní rybáři a hospodaření ve volných vodách…………………...…58 3.2.3. Sebereflexe funkcionářů jako sportovních rybářů……………………………………..66 3.2.4. Konfliktní situace a bariéry plnění hospodářských a ochranářských cílů……………...70 4. Závěr a východiska……………………………………………………………………….77 5. Seznam pouţité literatury………………………………………………………………..81 6. Jmenný rejstřík…………………………………………………………………………...86 7. Seznam příloh a přílohy………………………………………………………………….88 7. 1. Mapy a popisy jednotlivých revírů na řece Blanici Vodňanské………………………...89 7. 2. Grafy a obrázky………………………………………………………………………….93 7. 3. Rozbory hospodaření a rybolovu na jednotlivých revírech……………………………..96 7. 4. Vybrané ukázky z rybářského řádu…………………………………………………….104 7. 5. Fotografická příloha……………………………………………………………………108 7. 6. Zadání práce……………………………………………………………………………125 7. 7. Kompletní přepis provedených rozhovorů……………………………………………..127

8

1. Úvod Sportovní rybolov je v České republice významnou volnočasovou aktivitou, které se v současné době aktivně věnuje více neţ čtvrt milionu lidí1. Většinu z nich sdruţuje Český rybářský svaz, který za jeden ze svých základních pilířů povaţuje ochranu přírody a zejména vod, které obhospodařuje. Svou činností jeho členové napomáhají udrţovat stav rybí obsádky, na druhou stranu jsou to ale také sportovní rybáři, kteří mají jako jediní moţnost tuto obsádku vyuţívat ve svůj prospěch. Moţností, jakými způsoby mohou ovlivňovat situaci v našich vodách, mají sportovní rybáři mnoho. V následujících částech práce bych chtěl přiblíţit, jakým způsobem tyto moţnosti vnímá specifická, profesně angaţovaná skupina sportovních rybářů – funkcionáři rybářských organizací. Ve své práci jsem se chtěl zaměřit na konfliktní situace, které při naplňování činnosti vznikají jak mezi samotnými sportovními rybáři, tak i při kontaktu s dalšími zájmovými skupinami. Nebylo mým cílem pokoušet se tyto konfliktní situace vyřešit, pouze na ně poukázat a zjistit, jakou roli v nich rybářští funkcionáři hrají. Jak vlastně vnímají přírodu, kterou by měli chránit, jakými způsoby se snaţí tuto ochranu provádět a s jakými komplikacemi se při této ochraně potýkají? Sportovní rybáři rozhodně nejsou jediní, kteří mají na ochraně našich volných vod zájem. Ochránci přírody se však jistě neurazí, jestliţe se budu domnívat, ţe jsou to právě sportovní rybáři, kteří k této ochraně mají díky své zájmové činnosti nejblíţe. Je bohuţel nesporné, ţe i přes zlepšující se stav ţivotního prostředí mnoho našich řek vymírá doslova před očima. Tuto znepokojivou situaci snad mohou v médiích zastínit dílčí úspěchy, jako je například úspěšná snaha o reintrodukci některých druhů ryb, tyto dílčí úspěchy jsou však bohatě převáţeny ztrátami, o nichţ uţ se mnoho nemluví, které ale mohou mít nedozírné následky. Na jedné straně za tuto situaci mohou samotní rybáři, jejichţ počet neustále roste, zlepšuje se nevídaně náčiní pouţívané k rybolovu a ani rybářská legislativa na tyto změny nedokáţe reagovat natolik pruţně, aby jejich následky dokázala potlačit. Dalším problémem jsou také alarmující stavy chráněných predátorů, zejména kormoránů, kteří naše vody plení, či současná politika, která, podněcovaná strachem z povodní usiluje o stále pokračující regulaci toků, coţ je zásah do ţivotního prostředí ryb tak rozsáhlý, ţe mnohdy dokáţe strukturu rybí populace zcela pozměnit a oslabit natolik, ţe bez dodatečného hospodářského zásahu promění vodní tok v kanál bez ţivota. Největším problémem je přitom fakt, ţe všechny tyto 1

(rybsvaz.cz).

9

komplikace spolu úzce souvisejí a prolínají se, coţ pro vlastní přírodu, jestliţe je ještě dnes vůbec moţné tak naše řeky nazývat, znamená obrovskou zátěţ. Jestliţe legislativa není schopná zaobírat se těmito novými problémy, zajímá mě, jak se to daří sportovním rybářům a jaké jsou jejich moţnosti při prosazování vlastních strategií při zmírňování následků těchto skutečností. Protoţe jsem sám sportovním rybářem, který se povaţuje také za ochránce přírody, zajímalo mě, zda je taková kombinace reálně vůbec moţná. Zda jsou rybáři a ochránci přírody v současné době opravdu názorově zcela odlišné skupiny, prosazující své zájmy i na úkor ţivotního prostředí, nebo zda je moţná jejich vzájemná spolupráce s cílem zlepšit situaci našich tekoucích vod. Práce je rozdělena do tří částí. V první se snaţím charakterizovat způsoby rybářského hospodaření ve volných vodách obecně, se zaměřením na vývoj sportovního rybolovu v českých zemích od počátku aţ do dnešní doby. Na základě kritické reflexe se snaţím popsat vývoj přístupu rybářů k nepůvodním rybím druhům, ale také k ryboţravým predátorům a dalším jevům, které významně ovlivňují vztah rybářů k ţivotnímu prostředí a přírodě. Druhou částí práce je příkladová studie, kterou jsem zpracovával v místních rybářských organizacích obhospodařujících povodí jihočeské řeky Blanice, kterou povaţuji za svoji „erbovní“ řeku. V této části sleduji přístupy rybářských funkcionářů k přírodě jako takové, ale také se snaţím objevit problémy, které při hospodaření vznikají a zaznamenat, jak je oslovení vnímají. Jako teoretická východiska jsem pouţil Baumanův koncept vyhranění mezi skupinami my a oni , Komárkův koncept přírody a kultury a koncept ideologických přístupů k problému prostředí Libora Musila. Poslední částí je analýza tohoto výzkumu, jeho začlenění do kontextu informací získaných v teoretické přípravě a snaha o vlastní pohled a hodnocení získaných informací.

10

2. Teoretická část 2.1. Sportovní rybolov jako společenský fenomén Lov ryb na udici, tedy pomocí prutu, šňůry a háčku, je způsobem rybolovu, kterým se lidé podle doloţených archeologických nálezů zabývali jiţ v pravěku. Později většinou slouţil jako způsob obstarání potravy vedle dalších způsobů lovu ryb v řekách. Chytání ryb na udici bylo běţnou záleţitostí například jiţ ve starověkém Římě, kdy o něm existuje písemný záznam z 1. století našeho letopočtu. Římané dokonce provozovali v lovu ryb na udici závody, které byly pořádány k poctě boha Vulkána. Zvyky ryb a způsoby jejich lovu popisuje například řecký básník Oppiános z Anazarbu ve své básni z druhého nebo třetího století. Jako způsob lovu zmiňuje i lov na udici. V té době se jiţ k lovu ryb pouţívaly téţ umělé nástrahy, například umělé mušky. Popis jejich vázání pochází z Makedonie ve 2. století našeho letopočtu. (Andreska 1997: kap. 24) . V patnáctém století vyšel v Anglii zřejmě nejstarší spis o sportovním rybaření, jehoţ autorkou byla převorka ţenského kláštera v Sopwell Juliana Bernersová. Její „Pojednání o chytání ryb udicí“ (The Treatyse of fishing with an Angle) z roku 1496, obsahuje popis rybářského vybavení a lovných způsobů, mezi nimiţ popisuje také přívlač a muškaření (Andreska 1977: kap. 15). Sportovní rybolov jako takový má poněkud jinou charakteristiku neţ samotný lov ryb na udici a jeho počátky jsou v Českých zemích spojeny s koncem devatenáctého století, kdy pod vlivem módní vlny z Anglie začínaly vznikat první rybářské spolky. Při pochopení sportovního rybolovu je důleţitý fakt, ţe při něm „nejde jen o úlovek, ale také o příjemný záţitek člověka – lovce, který mu tento způsob lovu přináší.“ (Adámek a kol. 1997: s. 170) Například pro básníka Jiřího Mahena, jednoho z nejdůleţitějších spisovatelů, kteří se jeho tématikou v našich končinách zabývali, je sportovní rybaření „muţným poměrem k přírodě“ (Rybářská kníţka). Sportovní rybaření není od svých počátků provozováno nutně jen jako zdroj obţivy. Umoţňuje člověku blízký kontakt s přírodou, důvěrné seznámení s jejími obyvateli a zejména v dnešní době poskytuje prostor k aktivnímu odpočinku. „Sportovní rybolov představuje významný způsob rekreace pracujících, kteří se věnují této krásné a prospěšné zájmové činnosti. Pobyt v přírodě spojený s rybolovem se stává stále více

11

přitaţlivější, a to pro všechny věkové skupiny obyvatelstva.“ (Lusk, Baruš a Vostradovský 1983: kap. 6.2) V současné době se sportovní rybolov stává stále populárnějším. Český rybářský svaz má dnes coby občanské sdruţení přes 250 tisíc členů, a patří tak mezi největší zájmová sdruţení v České republice, kaţdý rok přitom jeho členů přibývá. Sportovní rybolov se stal námětem románů, které se dočkaly i filmového zpracování. Samotný svaz vydává svůj časopis Rybářství, který je z našich rybářských časopisů nejstarší a vychází pravidelně jiţ déle neţ století. Vedle Rybářství ale vycházejí i další časopisy a v poslední době stoupá návštěvnost internetových serverů věnujících se rybářské tématice. S tím souvisí i prodej rybářských potřeb, které jsou oblíbeným obchodním artiklem a na našem území získávají postupně své zastoupení všichni významní prodejci rybářských potřeb na světě. Kromě svazových revírů získávají na oblibě také soukromé revíry a mnoho rybářů je schopno kvůli své zálibě podnikat cesty i mimo Českou republiku. Sportovní rybolov je významnou volnočasovou aktivitou2. Nejdůleţitějším motivem k jeho provozování je přitom pro více neţ polovinu našich rybářů pobyt v přírodě3.

2

Pojem volného času bývá definován různými způsoby. Někdo ho chápe jako opak doby nutné práce a povinností, jiní do něho zahrnují rekreaci, zájmové činnosti a zábavu. Poprvé volný čas definoval jiţ Aristoteles, který ho chápe jako čas na přemýšlení, rozumování, čtení veršů a poslouchání hudby. Podle něj nemá volný čas nic společného s nicneděláním (Wikipedie) Obecně je volný čas definován ve Velkém sociologickém slovníku: „Je to čas, v němţ člověk nevykonává činnost pod tlakem závazků plynoucích ze společenské dělby práce, nebo z nutnosti zachování biofyziologického či rodinného systému (Vodáková, Petrusek 1996: s. 156). 3 Vyplývá to z výsledků Socioekonomické studie sportovního rybolovu v České republice z roku 2009. 56,37% dotázaných odpovědělo, ţe nejdůleţitějším motivem ke sportovnímu rybolovu je pobyt v přírodě. 26,07% rybářů uvedlo jako motiv „něco společně podniknout s přáteli“ a pouze 1,39% rybářů motivuje ke sportovnímu rybolovu moţnost ulovení velkého mnoţství ryb ke konzumu. (Spurný a kol. 2009: s. 24)

12

Graf 1: Motivace rybářů kesportovnímu rybolovu. Zdroj: http://www.rybsvaz.cz/pages_cz/aktuality/priloha_131_1_1.pdf

2.1.1. Historie sportovního rybolovu v Českých zemích Sportovní rybolov má v Českých zemích dlouholetou tradici. Jeho rozvoj souvisí s módními trendy, proměnou v chápání přírody a uvolněním volného času jako času k rozvoji společenského ţivota a vlastnímu vyuţití kaţdého jedince, coţ bylo aţ do začátku devatenáctého století výsadou především vyšších společenských vrstev. Lov ryb jako kratochvíle byl do té doby výsadou především šlechticů. Naproti tomu byl důleţitým zdrojem obţivy, lov ryb na udici byl ale jen doplňkovým způsobem lovu. Ve středověku se zejména v říčních oblastech věnovalo rybolovu mnoho lidí, ve městech měli rybáři své cechy, na půdě, která patřila uţíváním do rukou poddaných rolníků, měli poddaní povinnost odvádět část svých úlovků zámeckým kuchyním, přičemţ zbytek mohli pouţít pro vlastní potřebu. Poddanství bylo zrušeno v roce 1849, coţ mělo za následek zánik rybářských cechů ve městech a rustikálních rybářů na venkově. Novým způsobem obţivy se stalo ţivnostenské rybářství, které bylo ale jiţ málo výnosné. Přesto se jím ještě v 18. století ţivilo na Labi pod Hradcem Králové, na Vltavě pod Prahou a na dolním toku Ohře asi 150 rodin. Původně se řídily cechovními pravidly, které ale zanikly spolu s cechy. V roce 1883 byl proto vydán rybářský zákon, který upravoval především doby lovu a hájení ryb a zakázal některé způsoby lovu (Andreska 1997: kap.5 ). Právě v té době začaly vznikat první spolky sportovních rybářů, inspirované svým charakterem rybářskými spolky v Anglii, protoţe naši lovci ryb na udici doposud svůj způsob lovu za něco sportovního nepovaţovali. Angličtí rybáři ale jiţ v té době měli na kontinentální rybáře velký vliv. Na konci devatenáctého století nás tak zasahuje vyspělá módní vlna z Anglie. Objevují se tuzemští výrobci rybářského náčiní, začínají se tisknout barevné katalogy upozorňující na prvotřídní kvalitu. Stylově oblečení a vybavení městští rybáři jsou nazýváni „sportsmeni“ (Adámek a kol. 1997: s. 170). „Prvotřídně vybavení, avšak praktickými zkušenostmi často velice chudí městští rybáři se co do úspěchů nemohli měřit se svými venkovskými kolegy, mlynáři, plavci, převozníky a jinými lidmi od vody, kteří přesně věděli kdy, kam a jak políčit štikovou nebo noční šňůru. Odtud byl jen malý krůček ke karikatuře, oblíbené ostatně i dnes. Nebyla naděje, ţe by rozdíly mezi těmito dvěma typy rybářů mohly být rychle překonány. Bylo k tomu potřeba půl století času a hlubokých společenských přeměn v našem státě.“ (Andreska 1977: kap. 15).

13

Je zajímavé, ţe právě na Blanici byla zaloţena jedna z nejstarších rybářských organizací u nás, a to ještě dříve neţ praţský rybářský klub. První český rybářský spolek v Písku vznikl jiţ 23. dubna 1882. A je příznačné, ţe jiţ v té době měla důleţitou roli v náplni práce rybářů ochrana přírody a především vodního prostředí. Jiţ v té době byla například patrná snaha spolku o „přirozené pěstování a umělý chov ryb“, která vyplývá z prvních stanov spolku: „Oţivovati rybami tekoucí vodu Otavy a po případě i Blanici. Šetřiti a zachovávati ryb způsobem racionálním v těchto řekách beze vší tendence jakékoli ziskuchtivosti. Rozšiřovati všemoţným způsobem přízeň k přirozenému i umělému chovu ryb k dosaţení účelu.“ V prvních stanovách spolku bylo také ustanoveno chování jednotlivých členů a bylo zdůrazněno, jakými způsoby se ryby nesmějí chytat („pomocí sítí, vidlí, háků, kebulí, dynamitu, slupů, vrší atd.“). Těmto způsobům lovu měli členové spolku také zabraňovat. (mocrspisek.estranky.cz). V době zakládání prvních rybářských spolků ještě táhli lososi aţ do Otavy4 a do povodí Labe připlouvali také úhoři, kterým ještě nebránily v cestě nepřekonatelné vodohospodářské překáţky. Členství v některém rybářském spolku bylo důleţitou společenskou výsadou a například přijímání do takového spolku bylo aktem, který se často protahoval na několik let. Nejznámější rybářský spolek První rybářský klub v Praze byl zaloţen v roce 18865. Později se stal jeho členem například i první prezident nové republiky Tomáš Garrigue Masaryk, členkou byla i zpěvačka Ema Destinová. Potřebu vytvoření jednotné rybářské organizace pociťovaly rybářské spolky jiţ na začátku 20. století. Měla být vytvořena z důvodu účinnější ochrany říčních ryb a dalších vodních ţivočichů a měla lépe hájit zájmy lovu a chovu ryb. Jednotná organizace ale byla vytvořena aţ o mnoho let později, v roce 1957. 2.1.2. Rybářské svazy. Jejich poslání a vývoj V roce 1957 vznikl sloučením Jednoty rybářů v Praze a Jednoty rybářů v Ţilině Československý svaz rybářů. Ten měl v roce zaloţení 409 místních organizací a přes 78 tisíc členů. V roce 1968 byl tento svaz opět rozdělen na Český rybářský svaz a Slovenský rybářský 4

Poslední český losos byl chycený v Sušici roku 1953. Definitivně byl ale osud českého lososa zpečetěn jiţ v roce 1934, kdy začala výstavba přehrady Střekov (Andreska 1997: s. 47). 5 Bohuţel to byl právě První rybářský klub v Praze, který mezi lety 1922 – 1925 obnovil v Praze lov lososů. Spolek přitom v roce 1915 nevystoupil proti rozhodnutí o upuštění od stavby rybích přechodů na jezech pod Prahou. „Tato rybářská generace dokázala, ţe není hodna, aby její revíry byly ozdobeny nejušlechtilejší labskou rybou, králem našich řek. V rybářských časopisech z té doby se nenajde ani zmínka o tom, ţe by se byl někdo postavil na ochranu posledního velkého lososího tahu.“ (Andreska 1997:s. 46)

14

zväz. Svaz vykonával rybářské právo na přidělených rybářských revírech, zřizoval rybníky a rybochovná zařízení, vydával časopisy a odborném publikace. V roce 1972 sdruţoval jiţ 120 000 rybářů, kteří sportovní rybolov provozovali výhradně ve vodách v majetku státu, jejichţ celková rozloha byla 22 000 hektarů. Místní organizace ČRS jakoţto uţivatelé rybářského práva, měly povinnost především zarybňovat rybářský revír podle hospodářského plánu, hájit ryby ve svěřeném revíru, střeţit čistotu vody a v souladu se stanoveným plánem vydávat povolenky k lovu. K výkonu rybářského práva náleţela i ochrana rybářství. Před nepříznivými vlivy byly chráněni vodní ţivočichové a ryby, uţivatel revíru měl rovněţ bránit ryby před škodlivými zásahy lidí, před pytláctvím, a také chránit rybářská zařízení. Začala fungovat funkce rybářského hospodáře a rybářské stráţe. (Pohunek a kol. 1972: kap.1) Další rozdělení Českého rybářského svazu bylo uskutečněno v roce 1990, kdy se z něho oddělil tehdejší Jihomoravský územní svaz, z něhoţ vznikl Moravský rybářský svaz6. V současnosti je Český rybářský svaz občanským sdruţením, jehoţ členská základna je více neţ 250 tisíc členů. Ti jsou organizováni v místních organizacích, kterých je 481. Místní organizace sdruţují územní svazy, kterých je sedm. ČRS obhospodařuje 1290 rybářských revírů7, které mají celkovou výměru 35 256 hektarů8. Jako své poslání si Český rybářský svaz zvolil mimo jiné: „Vykonávat rybářské právo ve smyslu zákona o rybářství. Provozovat akvakulturu, chovat, chránit a lovit ryby, chovat a lovit vodní organismy, ochraňovat jejich ţivot a ţivotní prostředí. Poskytovat metodickou pomoc a sluţby pro organizační jednotky Svazu a jeho členy včetně nákupu a distribuce rybích násad pro další produkci a pro zarybňování rybářských revírů. Chránit přírodu, čistotu vod a ţivotní prostředí. Podílet se na mimoškolní výchově dětí a mládeţe v oboru rybářství a rybářského sportu, na ochraně přírody, čistoty vod a ţivotního prostředí a spolupracovat s českými a zahraničními orgány, organizacemi a institucemi, jejichţ činnost se dotýká rybářství a ţivotního prostředí.“ (rybsvaz.cz) Rybářský svaz se zaměřuje především na produkci násadových ryb. Hospodaří na více neţ dvou tisících chovných rybnících. Zarybňování provádí ČRS převáţně z vlastní produkce. Vysazuje do rybářských revírů 30 druhů ryb v kaţdoroční hodnotě cca 185 mil Kč (rybsvaz.cz). Zarybňování provádí rybářský svaz bez výraznější podpory státu, v poslední

6

V revírech Moravského rybářského svazu platí podobná pravidla a stanovy jako na revírech ČRS. Ve Stanovách občanského sdruţení v paragrafu 2 První části (všeobecná ustanovení) uvedeno poslání svazu. Tím je: 1. sdruţovat občany k výkonu rybářského práva v rybářských revírech ve smyslu právních předpisů o rybářství. 2. podílet se na ochraně přírody a ţivotního prostředí 3.podílet se na mimoškolní výchově dětí a mládeţe na úseku rybářství, ochrany přírody a ţivotního prostředí 4. rozvíjet a popularizovat rybářský sport. V roce 2006 mělo sdruţení přes 73 tisíc členů sdruţených ve 103 místních organizacích. (mrsbrno.cz) 7 836 mimopstruhových a 454 pstruhových (rybsvaz.cz) 8 Z toho 31 965 mimopstruhových (rybsvaz.cz).

15

době jsou ale organizovány některé záchranné akce, například vydatnější vysazování úhořího monté9, které je částečně hrazeno z dotací Evropské unie. Kaţdý rok se v průměru na revírech ČRS uloví přes 3 100 tun ryb10. ČRS sleduje kvalitu vody ve svěřených revírech a snaţí se předcházet haváriím. V rámci svazu působí téměř 4 800 členů rybářské stráţe, které zajišťují ochranu revírů a rybochovných zařízení. Podle svých stanov se svaz také aktivně zapojuje do „řešení problematiky zprůchodňování vodních toků, do řízení při povolování nebo změně povolení k provozu malých elektráren, odběrech vody, úpravách koryt vodních toků atd. Zabývá se také sledováním počtu ryboţravých predátorů a vyhodnocováním jejich vlivu na společenstva volných vod a zapojuje se do jednání s orgány státní správy ochrany přírody při řešení této problematiky. A spolupracuje se státní ochranou přírody při záchraně ohroţených druhů ryb a vodních organismů.“ (rybsvaz.cz) V současné době se tedy rybářské svazy starají o ţivotní prostředí, ochranu a odchov ryb ve volných vodách, jejich členové zároveň provádějí lov ryb ve svěřených revírech v souladu s rybářským řádem. 2.1.3. Sportovní rybaření v zrcadle umění Jelikoţ má sportovní rybaření a rybníkářství v našich končinách dlouholetou tradici a jako zálibě či povolání se mu věnují tisíce lidí, nachází svou odezvu i v kulturní sféře, jejímţ prostřednictvím se mohou s krásou této činnosti seznámit i lidé, kteří se jí nevěnují. Rybářství je akcentováno v rozličných typech umění. Od lidové hudby, přes poezii, malířství a fotografii aţ ke krásné literatuře a filmu, ve všech těchto oblastech se tvůrci s rybařením vypořádávají jako s atraktivním námětem. Mezi naše nejznámější spisovatele, kteří ve svém díle rybaření popisovali, patří bezesporu Jiří Mahen, Jaroslav Tejčka a Zdeněk Šimek. Snad vůbec nejznámějším ze spisovatelů - rybářů je Ota Pavel, jehoţ kniha „Zlatí úhoři“ a povídka „Smrt krásných srnců“ se dočkaly dokonce filmového zpracování v reţii Karla Kachyni a staly se klenoty české kinematografie. „Nikdy u nás nebylo napsáno nic krásnějšího o rybách, lidech a jejich krajině, neţ jak to dokázal Ota Pavel,“ píše v roce 1997 Jiří Andreska, který je ostatně dalším v zástupu rybářských

9

Úhoří monté je jedno z vývojových stádií úhoře říčního (Anquilla anquilla). Podle údajů Českého rybářského svazu je to 3 000 tun na vodách mimopstruhových. Nejčastějším úlovkem je kapr (2500 tun), štika (100 tun), cejn (93 tun), candát (82 tun) atd., na pstruhových vodách pstruh duhový (42 tun) pstruh obecný (13 tun) a lipan (2 tuny) (rybsvaz.cz). 10

16

spisovatelů, a který kromě povídek s přírodní tématikou sesbíral a do kontextu uvedl také materiály týkající se naší rybářské historie. O kráse a poselství rybaření ale nádherně psal také dnes poněkud opomíjený Stanislav Kostka Neumann, který se tímto tématem zabýval nejen ve své poezii (např. Kniha lesů, vod a strání, 1914), ale také ve svých fejetonech či úvahách (S městem za zády, 1923). Jaroslav Tejčka (1882 – 1951) se proslavil především jako autor knihy „Rybářský sport“, která vyšla v Praze v roce 1934 a která se na dlouhá léta stala „Biblí“ českých rybářů a jejich základní příručkou. Psal ale také rybářské povídky, například „Příběh štiky“ (1947) a odborné publikace „Štika, její chov a lov“ (1943). Tejčka patřil k velkým popularizátorům sportovního rybolovu a pracoval mimo jiné jako rybářský expert České zemědělské rady. Snad ještě více udělal pro náš sportovní rybolov Jiří Mahen, novinář, básník a rybář, narozený taktéţ v roce 1882. Mahen byl jedním ze zakladatelů Prvního českého rybářského spolku v Brně, který začal fungovat v roce 1922. Brzy se stal jeho předsedou. Je neodmyslitelně spjat s řekami Moravou a Dyjí, snad nad hladinou těchto řek se rodily první záblesky jeho „Rybářské kníţky“, v níţ na pomezí poesie a prózy oslavuje krásu přírody a člověka. „Tohle je kníţka, která by ráda mluvila o něčem, co by se mohlo nazvat muţným poměrem k přírodě. Autor dobře ví, ţe jako „tichý blázen“ (podle slovníku nejpitomějších slov v češtině) nemá vůbec práva na jakýkoli projev o svém sportu, ale okolnost, ţe tiché bláznovství vyţivuje celé národy a ţe je nejušlechtilejším sportem lidí, kteří znají svět, dodala mu odvahy, aby si promluvil o věcech, které nota bene miluje, trochu intimněji.“ (Rybářská kníţka, 1947) Tak Mahen popisuje svůj vztah k rybaření a přírodě zároveň. Rybaření chápe jako gentlemanství, „dekorování“ člověka přírodou podle něho zvyšuje morálku člověka. Mahen odmítá estétský poměr k přírodě, Podle něho „nemuţný, ţivočišný nebo estétský poměr k přírodě působí také to, ţe moderní člověk…je většinou bez radosti. Tzv. kultura mu zkazila vkus i fantasii a lţiumění ho dorazilo,“ myslí si Mahen. Ve své nejslavnější knize se s těmito rozpory pokusil vypořádat. A to tak, ţe poselství „Rybářské kníţky“ je ţivé i dnes. Členem Prvního českého rybářského spolku v Brně byl i další autor literatury s rybářskou tématikou a rybářských povídek Zdeněk Šimek. Jeho knihy „Sportovní rybaření na přehradách“ (1957) a „Sportovní rybaření na tekoucích vodách“ (1955) se staly důleţitými příručkami pro rybáře v druhé polovině minulého století. Šimek byl i spoluautorem dalších knih, například „Ryby zblízka“ (1989), které přibliţovaly ţivot našich toků od pramene aţ po níţinné oblasti. Z povídkových knih si stojí za to připomenout snad alespoň „Z rybářova 17

zápisníku“ (1976): „Rybařina nejsou ovšem jen ryby, patří do ní i celé to tajemství vod a přírody, vše, co k nám důvěrně promlouvá v okamţicích, kdy se v klidu nad řekou zamýšlíme i nad smyslem ţivota,“ píše Šimek o rybařině. Se Šimkem i Mahenem měl společnou vášeň také známý novinář a básník S.K. Neumann, narozený v roce 1875. Ten se s Mahenem setkal mimochodem jako organizátor skupiny kolem revue „Nový kult“. V básni „Ryba“ z „Knihy lesů vod a strání“ Neumann popisuje, kterak se rozmýšlí nad tím, zda rybu zabít či pustit a báseň končí tak, jak si přejí všichni praví rybáři: Vzpínáš se, záříš; krůpěje kanou zpět v řeku divou, v proud sladce jasný… - - Ej, běţ! Leť vodou rozezpívanou! Ţivot je přece příliš krásný! V knize „S městem za zády“ se zase v „Písni ke chvále ryb“, „Písni ke chvále vody“ a dalších úvahách a fejetonech vypisuje ke své lásce k rybolovu, přírodě a ukazuje, ţe si ho i dnes můţeme váţit a brát si z jeho díla inspiraci, která dnes jako by nabírala druhý dech: „Svět na oné straně, lidstvo zaměstnaných a vydělávajících nenávidí zahálku a negaci. Aby se všude vyrábělo, aby se všecko vynášející uznávalo, toť hlavní podmínka jeho existence. Proto soumar jest jeho ideál a všeobecná stávka jediné strašidlo, které ho někdy znepokojuje…“ píše v „písni ke chvále rybářů a pokračuje: „Uprostřed denního shonu, my, připoutaní cele k činnosti z které „nic nemáme“, nebo která aspoň „nic nevynáší“, podobáme se nebezpečným stávkařům, kteří ohroţují pořádek, klid a dobrý chod obchodů. Mimojdoucím se zdá, ţe se vysmíváme jejich upachtěnému světu“. A dále konstatuje v téţe „Písni“: „Nějakou podobnost má záliba v rybaření s nejušlechtilejšími lidskými činnostmi,“ a připodobňuje rybáře k filozofům, básníkům, malířům či vynálezcům. Z českých malířů, kteří se programově zabývali zobrazením ryb a jejich ţivotního prostředí by bylo chybou alespoň nezmínit osobitého malíře, ilustrátora a grafika Mirko Hanáka a Pavla Dvorského, kteří oba výtvarně doprovázeli například knihy dalšího spisovatele, kterému byla příroda nadevše drahá, Jaromíra Tomečka. Ani v jeho povídkách není o rybářské motivy nouze. Doslova celý svět v roce 1950 uhranula kniha uměleckého fotografa Slávy Štochla „Dravci peřejí“. Ta ve fotografických reportáţích doplněných skromným doprovodem textu představil 18

horské řeky tehdejšího Československa a přiblíţil lov obyvatel dravých proudů od pstruha potočního aţ po hlavatku podunajskou. Všichni tito umělci se zabývali jak popisem a samotným proţitkem sportovního rybolovu, tak i zamyšlením nad jeho poselstvím, etikou a smysluplností. Ochranu přírody povaţovali za nezbytnou a moţná i základní náplň sportovního rybolovu a je dobře, ţe jejich odkaz je mezi rybáři stále ctěn.

2.1.4. Rybářské časopisy a weby Časopisem Českého rybářského svazu je Rybářství, které vychází jiţ od roku 1897, kdy vznikl jako pokračovatel Rybářského věstníku a později Rybářských listů. Po roce 1994 není zdaleka jediným rybářským časopisem, od těch ostatních se ale výrazně liší svým obsahem. Zatímco ostatní časopisy jsou především populární a tématicky se zaměřují zejména na problematiku techniky a způsobů lovu ryb, Rybářství má oproti nim více vědecký charakter. Časopis informuje také o způsobech chovu ryb, přičemţ přináší reportáţe i z dalších zemí s dlouhou rybářskou tradicí (především severské země a přímořské státy), upozorňuje na výzkumy týkající se vodních ekosystémů, zabývá se stavem populací jednotlivých druhů ryb v našich řekách a informuje o stavu rybích predátorů a o jejich výzkumu. Dále jsou jeho tématem aktivity ČRS a právní problematika sportovního rybolovu v ČR. Je to měsíčník o rozsahu 98 stran. Z dalších rybářských časopisů vycházejících měsíčně je nutno zmínit především KAJMAN, který se stal pokračovatelem rybářských novin KAJ. Za jeho oblíbeností stojí zejména seriály představující jednotlivé techniky lovu a další rubriky – kuchařka, rekordní úlovky, rybářské návnady atd. Podobnou tématikou se zabývá také třetí nejoblíbenější tuzemský rybářský časopis Český rybář, který vychází od roku 1998 kaţdý měsíc a jeho rozsah je 84 stran. Všechny z uvedených časopisů se zabývají všemi technikami lovu a nejsou nijak specializované. Mimo ně vychází časopisy zaměřené na jednotlivé techniky lovu a jednotlivé rybí druhy: například Muškař a vazač (čtvrtletník vycházející od roku 1999), Kapří svět (ročně vychází jedenáct čísel, jeho dopisovateli jsou přední světové kaprařské osobnosti) a od roku 2000 také Sportovní rybář, který vychází jako čtvrtletník.

19

Postupně se ale zájem rybářů přesunuje také na internet, kde od té doby vzniká řada diskusí, fór, osobních stránek rybářů a především rybářských webů. Nejnavštěvovanější internetovou stránkou a zároveň rybářským webem s nejdelší historií je web mrk.cz, který byl zaloţen jiţ v roce 1996. Je to veřejný rybářský server na pomezí časopisu a sociální sítě, který v roce 2011 navštěvovalo průměrně 25 000 návštěvníků denně (údaje z mrk.cz a Gogole Analitics). Za obsah těchto internetových stránek částečně zodpovídá redakce MRKu, články, fotografie a názory mohou ale v různých rubrikách a fórech vkládat také samotní uţivatelé, jejichţ chování na serveru je usměrňováno „Kodexem MRKu“. Kaţdý z registrovaných uţivatelů , kterých je více neţ 49 00011, můţe na serveru zakládat diskusi, můţe vkládat zápisky ze svých návštěv u vody, fotografie a videa, recenze na pouţívané rybářské náčiní a komunikovat s ostatními uţivateli a to buď pomocí diskusí, nebo soukromých zpráv. Server také funguje jako rozcestník při vyhledávání dalších rybářských serverů nebo internetových rybářských obchodů. Na podobném principu funguje také druhý nejnavštěvovanější rybářský server chytej.cz, který je provozován od roku 2003. V roce 2010 ho navštěvovalo 65 000 návštěvníků měsíčně. (chytej.cz) Podobným způsobem jako zájem o rybářské servery stoupá i počet internetových obchodů nabízejících rybářské náčiní, a kterých v současné době můţe zájemce nalézt stovky. Vývoj rybářského náčiní nabral s objevy nových technologií podobný spád jako například vývoj elektroniky. V případě rybářských prutů, navijáků, šňůr a dalšího vybavení je nabídka na trhu s minulostí zcela nesrovnatelná. Rybářská média, především internetové servery zmíněné výše, pomáhají rybářům v orientaci a umoţňují vzájemnou výměnu názorů jak co se týče problematiky náčiní, tak i dalších trendů v moţnostech a směrech, kterými se sportovní rybolov ubírá.

11

V roce 2010 podle mrk.cz.

20

2.2. Hospodaření ve volných vodách a jeho zásady Rybářské obhospodařování tekoucích vod, které zahrnují mimo rybníků většinu vodních biotopů, je v současné době úkolem především rybářských svazů. Zhodnocení produkce těchto vod je prováděno zejména lovem na udici. Zejména kvůli vysokému tlaku rybářů na svěřené vody ale hospodaření na těchto tocích nespočívá pouze a primárně v těţbě; hlavním úkolem sportovních rybářů je zarybňování svěřených úseků sportovních revírů jak ve vodách tekoucích, tak i stojatých. Jedině díky zarybňování jsou populace ryb ţijící v našich vodách v současné době zachovávány. Stále většího významu nabývá v činnosti sportovních rybářů také péče o ochranu čistoty vod a ochranu přírody jako celku (Lusk, Baruš, Vostradovský 1983: kap. 5.1). Zásady hospodaření na volných vodách spočívají především v dobrém seznámení s typem obhospodařovaného úseku, v zabránění neţádoucím dopadům plynoucím z lidské činnosti, ochraně ţivotního prostředí ryb a zajištění přirozeného výtěru ryb ve spojení s vhodným doplněním uměle odchovaných násad. V dnešní době má hospodaření na volných vodách několik zásadních problémů. Není to jen otázka čistoty vod, ale také problém se zvyšujícím se predačním tlakem některých chráněných ţivočichů a komplikace spojené s neustávající regulací vodních toků. Všechny tyto faktory citelně hospodaření na volných tocích a ţivotní prostředí ryb ohroţují. 2.2.1. Charakteristika vodních toků Vodní toky v České republice, které slouţí jako sportovní revíry a jsou obhospodařovány Českým rybářským svazem, se pro potřeby sportovního rybářství dělí na pstruhové a mimopstruhové12. Stejně jsou děleny i sportovní vody stojaté. Vyplývá to z potřeb jednotné úpravy hájení ryb na těchto vodách a jsou vyhlašovány podle toho, jaké druhy ryb jsou v jejich obsádce nejcennější, a to jak z hospodářského, tak i sportovního hlediska. (Pohunek a kol. 1973: s. 56). Zásady obhospodařování jsou rozdílné i z důvodu nutnosti respektování biologických nároků hlavních druhů ryb (Lusk, Baruš, Vostradovský 1983: kap. 4.6).

12

Z vodohospodářského hlediska se dělí vodní toky na a) bystřiny; b) horské potoky; c)potoky; d) říčky a e) řeky (s plochou povodí 150 aţ 2 000 km2 ) (Šimek 1965).

21

Podle charakterů toků a druhů ryb, které se v nich vyskytují, zavedl před více neţ sto lety český zoolog profesor Antonín Frič13 dělení našich tekoucích vod na sedm pásem, která se rozlišovala podle druhů ryb, které v nich převládaly. Byla to pásma pstruha skalního, pstruha potočního, pstruha lososího, mřenky, parmy, sumce a lína. Později Fričovo dělení vodních toků zjednodušil německý rybář Max von dem Borne, který zachoval pouze čtyři pásma, která se při charakterizování vodních toků pouţívají dodnes. Je to pásmo pstruhové, lipanové, parmové a cejnové. Blanice se vyznačuje tím, ţe před svým ústím do Otavy proteče její voda všemi těmito pásmy, i kdyţ pásmo cejnové se vyskytuje v nejmenší míře pouze v některých níţe poloţených oblastech. V kaţdé řece se totiţ rybí pásma prolínají a nejsou ohraničena ţádným ostrým předělem; je například obvyklé, kdyţ pstruh zasahuje do pásma lipanového a naopak. Pstruhové pásmo je typické chladnou vodou bohatou na kyslík v horských potocích a bystřinách, jejichţ dno je kamenité a balvanité, s malým mnoţstvím především štěrkovitého substrátu. Šířka toků obvykle nepřesahuje 10 metrů a maximální teplota vody většinou nepřekračuje 15 – 17 oC. Charakteristickými rybami tohoto chladného pásma s vodou chudou na ţiviny a mikroorganismy je pstruh potoční (Salmo trutta), vedlejšími druhy jsou introdukovaní pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) a siven americký (Salvelinus frontalis) a lipan podhorní (Thymallus thymallus), doprovodnými druhy a důleţitými zdroji potravy hlavních hospodářských ryb jsou střevle potoční (Phoxinus phoxinus), vranka obecná (Cottus gobio) a mřenka mramorovaná (Noemachelius barbatulus). Biomasa obsádek se u těchto toků velice liší podle polohy, v horních tocích bývá produkce toku velmi nízká, v niţších partiích naopak narůstá aţ několikanásobně. (Adámek a kol. 1997:kap. 2.1.2) Na Blanici pstruhové pásmo zasahuje od pramene aţ k Záblatí, druhotné pstruhové pásmo se vytvořilo po vystavění Husinecké nádrţe v padesátých letech minulého století pod tělesem hráze a zasahuje téměř aţ ke Strunkovicím nad Blanicí. Přechod pásma pstruhového v pásmo lipanové se děje většinou nevýrazně a plynule, toto pásmo zahrnuje především říčky podhůří a pahorkatin s menším spádem neţ na tocích pstruhových a dnem tvořeným různým substrátem. Tvoří se jiţ i klidnější partie, meandry a tůně. Teplota vody přesahuje i 20 oC, v chladnějších partiích znovu doplňuje rybí obsádku i pstruh obecný, na teplejších úsecích se objevují jiţ některé z kaprovitých ryb, například jelec 13

Antonín Frič (1832 – 1913) patří k nejvýznamnějším českým vědcům 19. století. Byl ředitelem Musea Království českého. Ve svých osmatřiceti letech se začal zabývat ochranou českého lososa, neboť se domníval, ţe je to ryba velkých chovatelských moţností. Postupně zaloţil více neţ třicet lososích ústavů (líhní), především na Šumavě, zaslouţil se také o Zemský rybářský zákon pro Čechy, který stanovoval dobu hájení lososů (Andreska 1997: s. 44)

22

proudník (Leuciscus leuciscus) jelec tloušť (Leuciscus cephalus), ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus) parma říční (Barbus barbus), hrouzek obecný (Gobio gobio) nebo mník jednovousý (Lota lota) atd. (Pohunek, 1973: kap.1). Typické úseky lipanového pásma jsou různě dlouhé taţné vody s víceméně rovnoměrným prouděním vody. Šířka toku se pohybuje většinou od 10 do 15 metrů. (Šimek, 1965: s.55 - 65) Lipanovým pásmem na řece Blanici můţeme označit řeku přibliţně od Záblatí aţ po ústí do Husinecké přehrady; pod přehradou začíná mít charakter lipanového pásma jiţ u Těšovic, přičemţ jeho úsek končí aţ u Bavorova. Lipanové pásmo tedy na Blanici zasahuje i do mimopstruhového revíru Blanice vodňanská 4 (421 009). Podle Šimka (1965) byla v minulosti Blanice povaţována v minulosti za jednu našich nejbohatších lipanových vod. Na lipanové vody navazuje parmové pásmo, které v tocích našich řek zabírá nejdelší úseky. Zajímavostí snad dnes je, ţe je nazváno podle ryby, kterou opěvoval například Ota Pavel a jejíţ statečnost a způsob boje je mezi rybáři proslulý. Mnozí ho však bohuţel znají v jiţních Čechách spíše z beletrie nebo vyprávění, protoţe parma je dnes jiţ opravdu vzácným druhem, a ačkoli se v minulosti v Blanici bohatě vyskytovala, mizí dnes jiţ i z Otavy, v níţ se silnější populace udrţely ještě donedávna, uţ dnes je ale znát jejich citelný úbytek. Kromě parem však toto pásmo skýtá útočiště i dalším druhům ryb. Z horních partií sem stále ještě zasahuje lipan, jelci - v Blanici se například vyskytuje i celoročně hájený jelec jesen (Leuciscus idus), mník a ostroretka, dále se hojně vyskytuje podoustev říční (Vimba vimba), úhoř říční (Anquilla anquilla) štika obecná (Esox lucius) okoun říční (Perca fluviatilis) a na mnohých úsecích zdomácnělý kapr (Cyprinus carpio). Parmové úseky se nacházejí většinou v klesajícím terénu přechodném k níţinám, s širokým ale poměrně mělkým korytem s charakteristickým kamenitým aţ štěrkopísčitým substrátem. (Adámek a kol. 1997: kap. 2.1) Velký rozdíl v rybím osazenstvu řeky bývá v tomto pásmu dán proměnlivým charakterem řeky; zatímco proudné vody jsou přijatelným prostředím i pro druhy z lipanového pásma, klidné úseky hostí i druhy z pásma cejnového. Na Blanici parmové pásmo začíná u Svinětic a pokračuje aţ k ústí do řeky Otavy, cejnové pásmo se vyskytuje jen okrajově, od Vodňan zůstávají při řece jako rybářské revíry různé náhony a slepá ramena, které pro jejich charakter můţeme za cejnové pásmo označit. Obecně jsou jako cejnové pásmo označovány dolní úseky řek protékající níţinnou krajinou, kde řeky zpomalují svůj tok a tvoří meandry. Tvrdší dno v těchto úsecích se nachází pouze v prudších částech toku, v zákrutách a meandrech se tvoří silné vrstvy usazenin. Charakteristickými druhy těchto, po kvalititavní stránce nejbohatších úseků našich řek jsou především kapr, cejn velký (Abramis brama), cejnek malý (Blicca bjoerkna), plotice obecná (Rutillus rutillus), lín obecný (Tinca tinca), bolen dravý (Aspius 23

aspius), sumec velký (Silurus glanis), candát obecný (Stizostedion lucioperca), štika, parma, hrouzek a ouklej obecná (Alburnus alburnus). Voda těchto úseků se jiţ silně prohřívá a dosahuje v letních měsících hodnot aţ přes 25 oC, koncentrace organických látek je vyšší neţ v předchozích úsecích, voda má i kvůli značné sedimentaci více či méně trvalý zákal (Adámek a kol. 1997: kap.2.1). 2.2.2. Hospodaření na vodních tocích Hospodaření na vodních tocích upravují v současné době především zákon 99/2004 Sb. O rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráţi, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů, nazývaný běţně zákon o rybářství a dále prováděcí vyhláška tohoto zákona 197/2004 Sb. Základní hospodářskou jednotkou na volných vodách je rybářský revír, který je vyhlašovaný Ministerstvem zemědělství ČR na základě ţádosti vlastníků či uţivatelů, především místních organizací rybářských svazů. Hranice těchto revírů tvoří na řekách především různé nepřekonatelné překáţky, které znemoţňují přirozený pohyb ryb. Základním dokumentem kaţdého revíru je dekret14 o uţívání rybářského revíru. Název revíru je tvořen jménem toku a číslem revíru. Pro kaţdý revír je uţivatel povinen ustanovit rybářského hospodáře a jeho zástupce, kterého do funkce jmenuje odbor ţivotního prostředí příslušného městského úřadu. Vedení dokumentace rybářského revíru sestává z popisného listu revíru, evidenčního listu rybářského revíru, přehledu o hospodaření, statistiky zarybňování, statistiky úlovků, seznamu vydaných povolenek, hospodářského plánu revíru, seznamu odchovných potoků s plánem obsádek a výlovů, seznam členů rybářské stráţe a výkaz o její činnosti (Adámek a kol. 1997: kap. 3.2). Cílem hospodaření na rybářském revíru je zajištění optimálního postupu při vyuţití přirozené produktivity revíru, za tímto účelem se sestavuje plán hospodaření na rybářském revíru, podle kterého se daný uţivatel řídí. V něm je ministerstvem zemědělství stanovena roční zarybňovací povinnost, která je závazná, stejně jako maximální počet vydávaných povolenek. Celý systém by měl fungovat tak, aby hospodaření revíru pokryly příjmy získané za výdej povolenek (rybsvaz.cz). Vodní tok je při hospodaření chápán jako ucelený vodní ekosystém, jehoţ přirozená produktivita je „schopnost vodního prostředí poskytovat rybám vhodné ţivotní podmínky, a

14

V dekretu jsou uvedeny informace o uţivateli revíru, popis revíru s upřesněním jeho hranic, rozloha a délka revíru, roční zarybňovací plán, který je pro uţivatele revíru závazný, maximální počet ročně vydaných povolenek a dále také moţné výjimky z rybářského řádu platné pro daný revír.

24

umoţňovat jim tak přirozené rozmnoţování, nerušený vývoj a růst, tedy docilovat u ryb přírůstek hmotnosti. Přirozená produktivita toků je i schopnost znovuobnovení narušených rybích společenstev po různých úpravách toků, havarijních stavech apod.,“ (Adámek a kol. 1997: s. 66). Výsledná skladba rybí obsádky15 přitom podle Adámka záleţí především na kvalitě vodního prostředí a na poţadavcích jednotlivých druhů na ţivotní podmínky. V současné době je většina našich vod ovlivněna činností člověka jiţ natolik, ţe má na stav rybích populací rozhodující vliv právě rybářské obhospodařování16. 2.2.3. Neţádoucí důsledky lidské činnosti V současné době se rybářství na volných vodách potýká výrazně s některými problémy, které svou činností způsobuje člověk a s nimiţ se ţivotní prostředí vodních organizmů musí vyrovnávat. Je to především znečištění vodního prostředí odpadními vodami z domácností nebo produkované průmyslovou činností a zemědělstvím. Otravy prostředí způsobené znečištěním vod a vznikající ztráty lze přitom vyčíslit jen zčásti17, z čehoţ vyplývá, ţe boj proti znečišťování vod je v popředí veřejného zájmu (Dyk 1954: kap. 5) (Lusk, Baruš, Vostradovský 1983: kap. 4.6). Znečištění v dnešní době souvisle narušuje vodní ekosystémy, přičemţ mnoho vodních toků je trvalým znečištěním zcela devastováno a prakticky se na nich rybářsky hospodařit nedá. Vliv znečištění se projevuje v prostředí různě podle druhu znečišťující škodlivé látky a jejího mnoţství v prostředí. Podle toho, jakým způsobem se odpadní vody v prostředí projevují, je dělíme většinou na dva základní typy. Vody hnilobné přitom vyvolávají v prostředí nedostatek kyslíku, toxické vody způsobují přímé otravy svou toxicitou (Pohunek a kol. 1973: s. 40-46). Kyslíkový deficit vzniká při rozkladu velkého mnoţství nejedovatých organických látek, které vyţadují velké mnoţství kyslíku. Zejména při zvýšení teploty a poklesu průtoků mohou nastat pro ryby nepříznivé situace, například bezkyslíkaté stavy, které vedou k udušení ryb. Organické znečištění přitom překvapivě mnoho rybích druhů snáší dobře, ovšem za

15

Druhovou skladbu a početnost ryb ovlivňuje především: kvalita vody, charakter prostředí vodního toku, jeho hydrologický reţim, potravní zdroje, náročnost rybích druhů a způsob rybářského obhospodařování toku. (Adámek a kol. 1997: s. 66) 16 To spočívá především v zarybňování revírů, odlovech přemnoţených druhů ryb, hospodářských odlovech, podpory přirozeného rozmnoţování, lovu ryb na udici a pravidlech rybolovu, hájení ryb a ostraze revírů (Adámek a kol. 1997: s. 68) 17 Zatímco přímé ztráty, vyvolané úhynem ryb, se obvykle dají finančně vyčíslit, škody nepřímé, například ztráty na přirozených potravních zdrojích ryb, sníţení růstu a schopnosti přirozené reprodukce ryb, zhoršení kvality rybího masa nebo dále sníţení rekreační hodnoty toku atd., lze kvantifikovat jen velmi obtíţně (Adámek a kol. 1997: kap. 3.2.3)

25

předpokladu dostatku kyslíku. Druhové spektrum rybí obsádky v takových vodních tocích bývá výrazně změněno a populace v takto ovlivněných úsecích se skládají především z nejodolnějších druhů ryb, přičemţ rybí osádka je často trvale ohroţena vznikem havarijní situace. K těmto stavům dochází především v letních obdobích. (Dyk 1954: kap. 5) Důleţitou vlastností řek je schopnost samočištění, které má podle mnoha autorů zásadní význam. V současné době je ale více neţ na samočištění vodních toků spoléháno na fungování čistíren odpadních vod, díky nimţ se daří omezovat jak vliv toxických látek vznikajících při průmyslové výrobě, tak i znečištění odpadními vodami z lidských sídlišť, které se v minulosti projevovalo jak pod velkými městskými aglomeracemi, tak i pod menšími městy a obcemi. Ani funkci čističek ale není moţno hodnotit pouze kladně. „Ačkoli je sniţování znečištění jev velice pozitivní pro čistotu ţivotního prostředí a zdraví vodních ţivočichů, na stavu početnosti jednotlivých rybích druhů se odráţí spíše negativně. Sniţování organického znečišťování má za následek výskyt menších populací drobných vodních ţivočichů jako základního článku potravy ryb. To má vliv na menší roční přírůstky celého rybího společenství a postupně se sniţující velikosti lovených ryb“ (Kalina 2001). Velice negativně se na charakteru vodních biotopů a rybích společenstev rybářských revírů projevují také stavební úpravy vodních toků, především regulace, napřimování koryt, stavba jezů a vodních elektráren atd. Tyto úpravy výrazně ovlivňují přirozenou produktivitu vodního prostředí. Vlivem těchto úprav dochází ke změnám charakteru vodního toku a ke sniţování ekologické rozmanitosti, stejně jako ke sníţené samočisticí schopnosti vody. Změna profilu koryt tekoucích vod vede ke zmenšení vodní plochy, ke zrychlování odtoku a zkracování břehových linií. Zanikají tak například kaţdoročně zaplavovaná území, důleţitá jak z hlediska úţivnosti vodních toků, tak i pro reprodukci vodních organismů. Vodní stavby, jezy a další překáţky vznikající při úpravách vodního koryta navíc buď úplně, nebo ve velké míře zabraňují v pohybu rybích společenstev napříč tokem. Pro některé druhy jsou vodní stavby doslova smrtelným nebezpečím, ať uţ jde o lososa obecného, který se k nám v posledních letech vrací po více neţ padesáti letech jen díky mimořádné péči ochránců přírody a rybářů, jenţ se společnými silami zasazují jednak o zlepšující se kvalitu vody v Labi a jeho přítocích, ale také o průchodnost povodí této řeky, která je pro přirozené rozmnoţování lososů klíčová. Vodní díla jsou velkou překáţkou i pro úhoře říčního, rybu, která je svým způsobem ţivota odkázána na cestování od evropských vnitrozemských vod aţ do teplých vod Mexického zálivu a zase zpět. Ţivot této ryby je v současné době v našich podmínkách odkázán pouze na umělé vysazování úhořího monté za 26

účelem vyuţití při sportovním rybolovu, načeţ trvá několik let, neţ ryba v našich podmínkách dospěje. Přirozeně se do našich vod jiţ téměř nedostává, i kdyţ před několika lety byl zaznamenán přirozený výskyt monté v Labi. Vodní stavby ale brání v rozmnoţování a přirozeném pohybu i dalších druhů ryb. Úprava vodních toků také usnadňuje nepříznivé působení extrémních vodních stavů a průtoků na rybí společenstva a mění zásadním způsobem původní druhové spektrum rybích obsádek. Dochází k destrukci ichtyofauny aţ do té míry, ţe vodní toky nebo jejich úseky se stávají zcela nepouţitelnými pro cílevědomé rybářské hospodaření. V souvislosti s mým výzkumem je nutno zmínit, ţe Blanice vodňanská je povaţována za jednu z nejvíce regulovaných řek v jiţních Čechách a z porovnání starých a nových map je patrné, ţe regulace od dob Rakouska-Uherska zkrátily původní délku toku ve střední části Blanice od Vodňan aţ k soutoku s Otavou nejméně o polovinu. Úpravy profilu koryta v tomto úseku řeky byla provedena v meziválečném období jako protipovodňová opatření. Koryto řeky má lichoběţníkový profil s výškou valu do 1,5 m, po těchto úpravách je koryto dimenzováno na průtok devadesáti metrů krychlových vody za sekundu (Šobr 2004). Za své tak vzaly do druhé poloviny minulého století ve velké míře i slepá ramena a další vodní plochy leţící v blízkosti hlavního koryta řeky. Rybí obsádka se díky těmto změnám značně proměnila, a zatímco v minulosti bývala Blanice jednou z nejrybnatějších řek kraje, v dnešní době jsou rybí populace většiny rybích druhů zdecimované a nesoběstačné. (Horáček 2007) Se stavebními úpravami koryt vodních toků souvisí také negativní změny průtokového reţimu, které rovněţ ovlivňují charakter a ţivotaschopnost rybí obsádky. Důleţitými ukazateli jsou v této souvislosti rychlost proudu vody, její průtok a způsob utváření koryta. Například jarní záplavy měly v minulosti velký význam jak pro rozmnoţování fytofilních18, tak i indiferentních druhů ryb19, které vyuţívají rostlinné substráty a další přirozené překáţky ve vodě ke svému rozmnoţování. V souvislosti se stavebními úpravami a napřimováním koryt našich řek dochází k situaci, kdy řada rybích druhů není schopná za povodňového stavu přečkat velké průtoky vody a obsádka je splavována proudem20 do niţších partií řeky. Vysoké průtoky jsou způsobovány nevhodnými úpravami pramenišť, které mají za následek rychlý odtok sráţkových vod. V létě se to projevuje velkým vysycháním vodních toků, prodlouţilo se období extrémně nízkých průtoků, v zimním období způsobují tyto úpravy promrzání

18

Štika, karas cejnek, perlín, lín. (Adámek a kol. 1997: s. 122) Okoun, plotice, cejn. (Adámek a kol. 1997: s. 122) 20 Pro většinu ryb parmového a cenového pásma je kritická rychlost tekoucí vody 0,2 aţ 0,3 m/s. (Adámek a kol. 1997: s. 123) 19

27

celého vodního sloupce a následný úhyn ryb. Nízké průtoky navíc způsobují, ţe znečišťující látky se jen omezeně ředí. Také úseky toků pod přehradami jsou vystaveny podobným extrémním podmínkám, které by mohly utlumit jedině vyrovnávací nádrţe (Lusk, Baruš, Vostradovský 1983: kap. 6.4), výstavba takovýchto vodních děl například zcela mění charakter revíru pod přehradou. Na Blanici se pod Husineckou přehradou například vytváří sekundární pstruhové pásmo, v němţ je stav vody celoročně ovlivňován tím, kolik vody se ze zdejší vodní elektrárny vypouští. Podstatně je také sníţena teplota vody a klesá i obsah důleţitých látek, například kyslíku, a také planktonu a dalších ţivin. Typicky jsou úseky pod přehradami chudší na ţiviny, zatímco úseky nad přehradami naopak bývají bohatší, neţ tomu bylo před napuštěním nádrţe (Kalina 2001). 2.2.4. Ochrana ţivotního prostředí ryb Ochranu ţivotního prostředí ryb je nutno chápat komplexně, podobně jako při ochraně dalších agrosystémů, například lesní či zemědělské půdy (Lusk, Baruš, Vostradovský 1983: kap. 6.4). Ochrana spočívá především ve snaze zabránit výše zmíněným negativním důsledkům lidské činnosti, ale při celostní ochraně vodních ekosystémů je nutno vyrovnávat se i s dalšími problémy, které přímo s činností člověka nesouvisejí. Klíčovou roli v ochraně ţivotního prostředí ryb a dalších vodních organismů hraje ochrana čistoty povrchové tekoucí vody a snaha vyvarovat se havarijních stavů, které předcházejí úhynům ryb, degradaci vodních ekosystémů atd. Zvýšení spotřeby vody souvisí v naší společnosti s rozvojem všech odvětví lidské činnosti – rozvoj zemědělství, průmyslu, ale i růst lidské populace má za následek zvyšování produkce nečistot vypouštěných do povrchových vod, přičemţ hlavní roli ve znečišťování vodních toků hrají odpadní vody vypouštěné z průmyslových objektů, čistíren odpadních vod, ale i splachy vznikající při zemědělské výrobě (Adámek a kol. 1997: kap. 4). Moţnosti vypouštění těchto odpadních vod do prostředí upravuje zákon č.254/2001 Sb. (zákon o vodách), který také pojem odpadních vod definuje. K jejich vypouštění je nutné povolení vydávané příslušným vodohospodářským orgánem, podnik, který odpadní vody produkuje, je navíc povinen zajistit, aby jeho činností nebyla zhoršena jakost povrchové či podzemní vody. Preventivně navíc spočívá kontrola jakosti vody v evidenci znečišťovatelů a pravomoci vodních stráţí. V oblasti stavebních zásahů je nutno zdůraznit, ţe ne všechny stavební zásahy a úpravy vodního koryta působí negativně. Technické úpravy se dají provádět i tak, aby bylo moţno 28

negativní dopady téměř vyloučit. Toky mohou být například upravovány způsoby blízkými přírodním podmínkám, které respektují jak technická, tak i ekologická hlediska. „Biotechnické projekty úprav vodních toků a jejich realizace, často i při sníţených finančních nákladech, významně přispívají k zachování ryboprodukčních schopností změněného úseku toku a mají také kladnou krajinotvornou funkci“ (Lusk, Baruš, Vostradovský 1983: s. 205). V současné době se například začínají uplatňovat podélné revitalizace upravených toků, které spočívají v nahrazení kapacitních technicky upravených koryt koryty přírodě bliţšího rázu, které je členitější, mělčí a méně kapacitní. Navíc počítá s obohacením koryta o tůně, coţ má velký význam pro ekologický stav toku i jeho rybářskou hodnotu (Just 2004). Tyto úpravy spočívají v zachování úkrytů pro ryby a míst se zpomaleným průtokem i v případě regulace vodního toku. Měly by obsahovat umělé úkryty ve březích, osamělé kameny, klády zapuštěné do dna a další útvary napomáhající k zachování původních vlastností toku. „Ve skutečnosti je nesmyslné zarybňování úseků řeky, jestliţe zde nebyly obnoveny podmínky odpovídající ekologickým poţadavkům, zvláště pro rozmnoţování ryb. Jediným reálným řešením je tedy udrţování či zřizování chráněných míst pro tření. Řeka je ţijící organizmus, který by se neměl stát objektem důmyslných udrţovacích prací, které mají za cíl zabránit vystupování vody z břehů na všech místech“ (Durantel 1996: s. 141). Velice důleţité jsou také rybí přechody, které byly poprvé u nás zaváděny v první polovině minulého století a jsou na našich vodních tocích budovány jako moţnost pro přechody strmých jezů i dnes. Bohuţel starší přechody vesměs svou funkci neplní, protoţe jsou pro většinu našich ryb příliš strmé. Za optimální je třeba povaţovat přechody o sklonu niţším neţ 30

o

při výšce

jednotlivých stupňů do 10 cm (Adámek a kol. 1997: s. 124). Současné komplexní řešení problému rybích přechodů je spojeno s evropskou směrnicí (Rámcová směrnice o vodách č. 2000/60/ES), podle které byly sestaveny plány na výstavbu rybích přechodů jak v našich domácích povodích, tak i v povodích mezinárodních a byl doplněn dokumentem „Koncepce zprůchodnění říční sítě v ČR“, který vydalo roku 2009 ministerstvo zemědělství. Následně se nutnost výstavby rybích přechodů dostala i do vodního zákona a zákona o rybářství. Vyplývá z nich, ţe v současné době jsou všichni stavebníci, kteří rekonstruují či stavějí novou říční bariéru, povinni zajistit moţnost oboustranné migrace touto bariérou, coţ se dá zajistit v podstatě pouze stavbou plně funkčních rybích přechodů. Rybí přechody stavěné v dnešní době, přechody nového typu, jsou navíc odlišné od například nefunkčních komůrkových typů přechodů a umoţňují vysokou prostupnost jak pro běţné domácí druhy ryb, tak i pro lososy, úhoře atd. (Marek a Vostradovský 2010).

29

Pro zvýšení odchovné kapacity regulovaných toků má velký význam i výstavba jízků, které nebraní přirozenému pohybu ryb, ale zvyšují hladinu i při nepříznivých letních průtocích a zvyšují členitost dna, čímţ vytvářejí úkryty pro ryby a působí jako zábrany při zvýšené rychlosti proudění. Vhodnou úpravou je také navršení kamenů napříč tokem nebo balvanitých skluzů. Ochrana ţivotního prostředí ryb ale spočívá i v omezení výkonu rybářského práva, se kterým počítá i zákon o rybářství a „rybářský řád“.

30

2.3. Sportovní rybáři a ochrana přírody Ochrana přírody je jiţ od počátků zakládání rybářských klubů a dalších organizací sportovních rybářů na našem území na konci 19. století chápana jako jeden z hlavních cílů sportovního rybaření. Také v dnešní době, kdy rybáře v České republice sdruţují Český a Moravský rybářský svaz, je ochrana přírody jejich důleţitým úkolem. V zákonu o rybářství a potaţmo také v soupisech revírů s bliţšími podmínkami výkonu rybářského práva podle tohoto zákona21, je na to pamatováno v mnoha úrovních. Pohled sportovních rybářů na jejich oblíbenou činnost se samozřejmě od dob počátků organizace značně proměnil, stejně jako se značně proměnila rybí obsádka vodních toků a nádrţí. V současné chvíli je jiţ moţno konstatovat, ţe většina našich vod se bez hospodaření rybářských svazů neobejde. Důleţitá otázka ale zní, zda toto hospodaření ve své podstatě ochranu přírody znamená, nebo nikoli, tedy, nakolik jsou dnes rybáři ochránci přírody, a nakolik sportovci, kteří v přírodě tráví svůj volný čas. V předchozích kapitolách jsem se snaţil vysvětlit, ţe otázka ochrany přírody v rámci rybářství nespočívá pouze v ochraně jednotlivých druhů ryb, ale ţe pro ochranu byť i jediné ryby je důleţité dodrţovat celou řadu poţadavků, které se týkají ochrany vodních biotopů. V této kapitole se naopak zaměřím na samotné rybáře, kteří se ve svém volném čase věnují takové aktivitě, která s ochranou přírody úzce souvisí a na to, jakými způsoby se s poţadavky ochrany přírody vyrovnávají. Sportovní rybolov doznal za posledních více neţ dvacet let řadu změn, s nimiţ je nutno v případě hospodaření na volných tocích a jejich ochraně nezbytně počítat. Na jedné straně za to můţe stoupající počet rybářů, který začíná vyţadovat i jakýsi „nový“ přístup ke sportovnímu rybolovu. Tyto nové trendy bych chtěl v dalších kapitolách přiblíţit, protoţe s výkonem rybářského práva v dnešní době úzce souvisejí a snaha o ochranu přírody je v jejich etice jasně patrná. V duchu dalších výzev, které se ve vztahu mezi sportovními rybáři a ochranou přírody v naší zemi objevují, se budu zabývat také hojně sledovanou diskuzí, která se týká ochrany rybích predátorů a jejím historickým kontextem, abych mohl své poznatky dále konfrontovat s výsledky svého výzkumu.

21

V rybářských kruzích je tento dokument a povinná součást povolenky k lovu běţně nazýván „Rybářský řád“. Dále ho tak tedy budu nazývat, i kdyţ je to nepřesné označení.

31

2.3.1. Rybářský řád a „etický kodex sportovního rybáře“ Rybářský řád, tedy třetí oddíl povolenky k lovu ryb vydávané Českým rybářským svazem, je přehledem nejdůleţitějších ustanovení zákona č. 99/2004 Sb. a vyhlášky č.197/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů a souhrnem bliţších podmínek výkonu rybářského práva. Je schvalován kaţdoročně a jeho dodrţování je pro kaţdého lovícího sportovního rybáře závazné. Tento dokument obsahuje soupis revírů v jednotlivých územních výborech a jejich podrevírů, jejichţ název a číslo je povinen kaţdý lovící při zahájení lovu nesmazatelně zapsat do druhého oddílu povolenky k lovu. Podle územních výborů, kterých je v rámci ČRS sedm, se mohou podmínky výkonu rybářského práva lišit. Rybářský řád definuje, co vlastně lze chápat lovem ryb, kdy a kde je tento lov moţno vykonávat a za jakých podmínek, jaké druhy ryb je moţno lovit a jaké je lovit naopak zakázáno, definuje povolené a zakázané techniky lovu a technické prostředky k lovu pouţívané. Dále informuje o oprávněních rybářské stráţe, o povinnostech osoby provádějící lov, chování při lovu a zacházení s ulovenými rybami. Z hlediska ochrany přírody lze za zásadní informace povaţovat především nejmenší lovné míry vybraných druhů ryb, denní doby lovu ryb v jednotlivých měsících a doby hájení druhů ryb v rybářském revíru. Tyto oddíly a důleţitá ustanovení se liší v závislosti na tom, v jakém revíru je rybářské právo vykonáváno, tedy zda na revíru pstruhovém či mimopstruhovém. Zatímco v mimopstruhovém revíru jsou totiţ za ušlechtilé ryby povaţovány i ryby dravé, například okoun, štika a candát, mají zde stanoveny nejmenší lovné míry i dobu hájení, v pstruhovém revíru jsou povaţovány za ryby škodlivé22 a jejich lov je omezen pouze dobou lovu v jednotlivých měsících a dobou hájení ryb na pstruhových revírech23. S tím souvisí i spektrum povolených technik a vybavení pouţívaných k lovu ryb, které se podle dělení revírů rovněţ liší. Naproti tomu jsou ve všech revírech stejná oprávnění rybářské stráţe, zakázané způsoby lovu a také způsob přístupu na pobřeţní pozemky za účelem vyuţití ke sportovnímu rybolovu, stejně jako chování při lovu a zacházení s ulovenými rybami. Pravidla chování při lovu například zdůrazňují, ţe lovící je povinen udrţovat na lovném místě pořádek a po skončení lovu by měl lovné místo uklidit, pokud na místo přijde a je jiţ znečištěno, je jeho povinností místo před zahájením lovu uklidit. Je zakázáno ponechávat odpadky na břehu, stejně jako je házet do vody. To platí i v případě, ţe si lovící ulovenou

22 23

Jsou to štika, jelec tloušť, okoun, sumec, bolen a candát. Konkrétní nejmenší lovné míry a další údaje z rybářského řádu jsou uvedeny v přílohách.

32

rybu ponechá a usmrtí – vnitřnosti a zbytky ryb by neměl ponechávat na místě nebo je vhazovat do vody. S ochranou přírody ale také souvisí zakázané způsoby lovu, které jasně dokládají, ţe ochrana ryb by měla být pro lovícího prioritou. Zakazuje se proto například lov mimo denní doby lovu, lov v plavebních komorách, rybích přechodech a padesát metrů nad nimi a pod nimi, v blízkosti přehradních hrází nejméně sto metrů od hrázového tělesa, z mostů a v místech, kde se za mimořádně nízkého stavu vody, při škodlivém znečištění vody, nebo při přezimování a rozmnoţování nahromadily ryby, pokud tato opatření uţivatel revíru nedělá kvůli záchraně ryb a jejich přenesení do neohroţených vod. Rybářský řád také upravuje kolik ryb si můţe denně lovící osoba ponechat. V pstruhovém i mimopstruhovém revíru je tak povoleno ponechat si denně tři ryby lososovité, v mimopstruhovém je také stanoven počet kusů ušlechtilých ryb, za něţ je povaţován kapr, štika, candát, bolen a sumec. Lovící je oprávněn ponechat si denně dva kusy těchto ryb, pokud váha jedné z nich nepřesáhne sedm kilogramů, celkem je právem lovícího ponechat si denně sedm kilogramů všech druhů ryb s lovnou mírou, coţ platí i na vodách pstruhových s tím rozdílem, ţe vyjmenované druhy dravých ryb, které jsou povaţovány za neţádoucí, nejsou do úlovku započítávány. Legislativní úpravy se v dnešní době rok od roku mění. Nejsou to změny, které by zcela měnily charakter a způsob ochrany vod před samotnými rybáři, ale i změny v drobnostech často způsobují špatnou orientaci v předpisech a jsou, často i nedopatřením, důvodem pro nařčení rybáře z toho, ţe rybářský řád porušil. Podle sociologické studie sportovního rybolovu v České republice je legislativní úprava rybolovu v ČR vyváţená pouze pro 44,99% dotázaných, 31,17% dotázaných ji povaţuje za příliš komplikovanou, přičemţ vyšší hodnocení z hlediska vyváţenosti pravidel lovu získaly vody pstruhové24.

24

( Spurný a kol. 2009: s. 25)

33

Graf 2: Spokojenost sportovních rybářů s legislativní úpravou rybolovu v ČR. Zdroj: http://www.rybsvaz.cz/pages_cz/aktuality/priloha_131_1_1.pdf

Výkon rybářského práva ale není u nás ošetřen legislativně jen zákonem o rybářství a potaţmo rybářským řádem. A i kdyţ není pevně stanoven ţádný „etický kodex rybáře“, na evropské úrovni jiţ byl vypracován kodex všestranně vhodného a smysluplného provozování rekreačního rybolovu, jehoţ základ byl poloţen v roce 2007 v Nizozemsku. V květnu 2008 byl jeho návrh odsouhlasen Evropskou poradní komisí pro vnitrozemské rybářství (EIFAC) v Turecku a je základním dokumentem popisujícím principy environmentálně přátelských, eticky vhodných a sociálně přijatelných pravidel rekreačního rybolovu, jehoţ smyslem je zásady v něm uvedené učinit obecně závaznými (Berka 2009). Tento kodex se ve svých jedenácti článcích dotýká i environmentálních souvislostí rybolovu a jeho etiky, hovoří o přístupu k udrţitelnosti rybolovu ve vnitrozemských vodách za současných podmínek a zřetelně pojmenovává některá pravidla, která by měl rekreační rybář dodrţovat. V mnoha ohledech jsou tato pravidla v našem rybářském řádu téměř totoţná, ve větší míře se ale zaměřují na opatření, která by měla vést ke zlepšení „welfare“25 ryb. Zdůrazňuje například důleţitost pouţívání háčků bez protihrotu, definuje šetrné zacházení s rybou, varuje před zbytečnou manipulací s rybami a důsledně vyţaduje humánní usmrcení v případě ponechání ryby. Jako potřebné definuje aktivity spojené s propagací rybolovu 25

Volně přeloţeno jako blahobyt, ţivotní úroveň.

34

jakoţto volnočasové aktivity, pochopení rybolovu u ostatní společnosti, potřeby ochraně vodního prostředí atd. Environmentální cítění je podle kodexu rozhodujícím etickým principem. Rekreační rybolov by tak měl podporovat pouze praktiky, které mají co nejmenší negativní dopad na lovené ryby. Důleţité je například také upozornění, ţe vracet rybu do vody je moţné jen pouze v případě, ţe její přeţití je více neţ pravděpodobné, coţ je v současných rybářských kruzích také dosti diskutovaná otázka. V zásadě tedy etický kodex rybáře doplňuje platný rybářský řád a není v něm pro naše rybáře příliš mnoho nového, svou filozofií je ale inspirující snad k volnějšímu chápání rybářského řádu tak, aby nebyl příliš strnulý a dovedl lépe reagovat na vzniklou situaci. Například puštění smrtelně zraněné ryby, která nemá lovnou míru, je v důsledku naší současné legislativy chápáno jako správné, na rozdíl od šetrného zabití takové ryby, které by dnes bylo přestupkem rybářského řádu. Existence kodexu dává naději, ţe by mohl být v budoucnu inspirací pro novou podobu rybářského řádu platného i pro naše sportovní rybáře. 2.3.2. Problém jménem kormorán aneb Hlavní střety zájmů Samozřejmě se tato část nemůţe a nesmí věnovat pouze kormoránovi, protoţe kormorán je sice závaţným problémem současného rybářství na volných vodách a rybníkářských podniků, nicméně v kontextu celé ochrany volných vod je jen jedním z mnoha problémů těchto ekosystémů. A ačkoli je střet zájmů ochránců přírody a rybářů právě v případě kormorána v poslední době nejzřetelnější, pro celkové hodnocení ochrany vodních biotopů je to moţná spíše na škodu. Jedním vyzdviţeným problémem jako by se dnes totiţ zastíraly další skutečnosti. Kormorán dnes stojí mezi skupinami ochránců přírody a rybáři, ať uţ těmi sportovními, či rybáři z profese. K němu se přidává dnes i vydra a na Moravě bobr. Ve skutečnosti se ale rybáři zdaleka nepotýkají jen se snahou ochránců přírody chránit dnes jiţ zcela jasně přemnoţeného kormorána, šířící se vydru a bobra. Potýkají se také se zájmy vodohospodářů a stavebních firem, které, často bez jakéhokoli upozornění či povolení, mění toky našich řek k obrazu svému. A další problémy mají rybáři hospodařící na našich řekách s průmyslovými a zemědělskými podniky, které sice mají ze zákona stanovený způsob nakládání s odpady, to ale neznamená, ţe by se haváriím způsobeným únikem škodlivých látek do vodního prostředí podařilo zcela zamezit. Všemi těmito problémy jsem se zabýval přímo v terénu při zpracovávání svého výzkumu. Téma kormorána jsem si ale vybral k tomu, abych ve své práci letmo přiblíţil, jakým způsobem se můţe střet mezi dvěma zájmovými skupinami vyhrotit. 35

Problematikou kormorána velkého (Phalacrocorax carbo) v České republice se v posledních několika letech zabývalo jiţ mnoho studií, článků v populárních i vědeckých časopisech a televizních reportáţí, zejména právě ve vztahu ke škodám, které tito ryboţraví ptáci působí rybářům. Ve většině z nich se uvádí, ţe kormorán velký je u nás nepůvodním druhem, a jako vzácný host z Dunajských ramen je chráněn vyhláškou 395/1992 Sb., jako ohroţený, zvláště chráněný druh. Pravdou je například to, ţe ještě v roce 1969 není o hnízdění ani pozorování protahujících kormoránů v jiţních Čechách ani zmínka (Boháč a kol. 1969: kap. 9) a nebezpečí hrozící od návštěvy tohoto ptáka se obávali především rybáři na Moravě. „Váţným ničitelem ryb je kormorán, jednak proto, ţe spotřebuje denně pozoruhodné mnoţství ryb26, jednak proto, ţe mnoho svých úlovků vyplýtvá a ponechá leţet na břehu, takţe jeho návštěvy na rybnících by mohly znamenat pro obsádky hotové pohromy. Pokud by častěji pronikal ze svých rezervací na Dunaji do jihomoravských rybníků, bylo by nutné uvaţovat o přiměřeném sníţení počtu párů hnízdících na našem území,“ (Dyk 1956: s. 196). Podíváme – li se ještě hlouběji do historie, zjistíme, ţe ryboţraví predátoři byli odjakţiva krutě pronásledováni, ačkoli například kormoráni zde nehnízdili. „Jen na tahu se u nás dříve lovili kormoráni velcí a vzácně zatoulaní pelikáni. Proti těmto ptačím hostům na rybnících tvrdě vystupoval všechen personál panství,myslivci, hajní i baštýři. Za ulovené ptáky se vyplácelo zástřelné“ (Andreska 1997: s. 109). Podobným způsobem byla pronásledována i vydra říční a bobr evropský27, který byl nakonec v našich zemích docela vyhuben. Ve dvacátém století se všechny zmíněné druhy dočkaly zaslouţené ochrany, která však vyústila aţ v dnešní, jiţ neúnosnou situaci: bobr byl k nám znovu reintrodukován a v současné době jeho silné stavy způsobují škody především na jiţní Moravě; také stavy vydry, která byla v polovině minulého století u nás téměř na vymření se zvyšují, a konečně populace kormorána, který se u nás dříve vyskytoval jen sporadicky, začala od 80. let minulého století nebývale narůstat28. Navíc se stavy kormorána začaly zvyšovat po celé Evropě, především díky přísné ochraně. A jiţ od počátku růstu jejich stavů se začaly ozývat hlasy poukazující na jejich škodlivost a poţadující regulaci jejich stavů. Jak jsem jiţ naznačil výše, proběhla v posledních letech v našich sdělovacích médiích přívalová vlna informací, které problém kormorána ukazovaly v různém světle. Střet mezi 26

V současné době se počítá s odhadovanou spotřebou půl kilogramu masa na jediného kormorána denně. (rybsvaz.cz) 27 Z některých dobových ilustrací je patrné, ţe v renesanci byl bobr povaţován za ryboţravého predátora. 28 V roce 2010 hnízdilo na našem území v šesti hnízdních koloniích přibliţně 650 párů kormoránů. Mnohem větší škody ovšem způsobují ptáci přilétající v podzimním období, kteří zde přečkávají do jara. Migrujících a zimujících kormoránů hostí naše vody tisíce kusů, podle České společnosti ornitologické se jejich počty pohybují v posledních letech mezi deseti a třinácti tisíci. Celkem v Evropě hnízdí podle odhadu aţ 300 000 párů těchto ptáků, roční odstřel přitom činí 50 000 kusů. (www.birdlife.cz)

36

ochránci přírody, jejichţ snahou je tohoto bezesporu nádherného ptáka bez výjimek chránit, a mezi rybáři, kteří ho povaţují za škodlivého a „hodně rybářů je z hloubi duše nenávidí“ (Horáček 2011), opustil vědeckou rovinu. Dlouhou dobu se ochráncům přírody dařilo kormorána hájit. Jenţe v současné době, kdy se z něho stal celoevropský problém, je nutno tento problém řešit jedině na základě odborných debat. Horáček například ve svém článku „Problém zvaný kormorán“, který byl zveřejněn na serveru chytej.cz 12.2.2011 přehledně popisuje charakter sporu ze strany sportovního rybáře. Co v tomto sporu vadí sportovním rybářům, nemusí vţdy vadit rybářům profesionálním. Zatímco odhadovat škody na rybnících, které slouţí jako nádrţe výhradně k chovu ryb a veškerá jejich obsádka je uměle odchovávána, není problematické, odhadovat škody způsobené na volných vodách je téměř nemoţné. „Mnohým ještě nedošlo, ţe kormoráni působí nedozírné ekologické škody – totálně ničí celá rybí společenstva lipanových a parmových úseků řek, způsobují naprosté vyhlazení lokálních populací lipana, potočáka, parmy a dalších druhů včetně řady chráněných. Tyto ryby do řek nikdo nevrátí. S nimi mizí původní genofond našich řek, rozvracejí se potravní vztahy a v podstatě se hroutí celý ekosystém některých vodních toků“ (Horáček 2011). Horáček dále především upozorňuje na to, ţe snaha ochránců přírody o ochranu jediného druhu na úkor celých společenstev je špatným přístupem. Přitom ale uznává, ţe na samý pokraj vyhubení, tam, kde se nalézala v polovině minulého století, by se populace kormorána určitě dostat neměla. „Ale uţ roky ţiji s přesvědčením, ţe jednotlivé skupiny obratlovců si v naší zemi nestojí z pozice ochrany přírody stejně. Ptáci jsou oproti volně ţijícím rybám doslova protěţovanou skupinou. Ryby ţijí s jakýmsi cejchem tvorů, kteří plavou ve vodě proto, aby byli seţráni. Ţivot ptáka je vnímán jako daleko cennější neţ ţivot ryby. Zabití většího počtu ptáků je neomluvitelné barbarství. U ryb se tomu obvykle říká úhyn a spraví to pár tisíc korun,“ píše Horáček, a přitom uznává, ţe podmínky k přemnoţení kormorána vytvořil především člověk. Souhlasí i s tím, ţe podloţeným argumentem pro ochranu kormorána je i to, ţe především loví ryby v malé velikosti a pro rybáře neatraktivní druhy ryb. Jenţe i ty mají ve vodě své místo. Navíc, nazývat některou rybu plevelnou je stejné, jako nazývat kormorána bezvýhradně škodlivým. „Ochránci kormoránů vesměs pouţívají pravdivé argumenty. Jde ale o to, jaké závěry z nich vyvozují,“ (Horáček 2011). Problematikou kormorána a dalších zvířat se aktivně zabývají nejen ochránci přírody, ale i rybáři. „ČRS se zabývá sledováním vývoje počtů ryboţravých predátorů a vyhodnocováním jejich vlivu na společenstva volných vod. Zapojuje se do jednání s orgány státní správy při řešení této problematiky“ (rybsvaz.cz). Většina výsledků výzkumů, týkajících se těchto 37

predátorů, je později publikována v časopise Rybářství, na jehoţ stránkách je tématika kormorána dopodrobna sledována. Je přitom jasně patrné, ţe rybářům nejde o celkové vyhubení kormorána, jak se snad domnívají ochránci, ale spíše o nalezení vhodného kompromisu, který by dovolil, aby kormorán v omezeném počtu byl okrasou naší fauny, nepůsobil ale tak ničivě, jako je tomu v posledních letech. Zkoumána je především biologie kormorána, jeho lovecké schopnosti a druhové sloţení ryb v jeho potravě. A ukazuje se, ţe i na březích našich vod má kormorán i očima rybářů, své místo. Prefační tlak, ekologické a ekonomické škody se totiţ liší v závislosti na prostředí, které kormorán navštěvuje. Jsou lokality, na něţ nemá prefační tlak kormoránů téměř ţádný dopad, ale na druhou stranu jsou i místa, kde by jejich působení způsobilo nevyčíslitelné škody. Ve shodě s Horáčkem bylo při mnoha studiích dokázáno, ţe nejhůře se s tlakem kormorána vyrovnávají rybí společenstva pstruhových, lipanových a parmových vod. V případě jezer, přehradních nádrţí a rybníků totiţ bylo zjištěno, ţe na nich kormorán opravdu loví převáţně plotici obecnou, okouna říčního, ouklej obecnou a další, především drobné druhy kaprovitých ryb, které mají vysoký potenciál samovolné reprodukce (Čech, Vejřík 2010).

Naproti tomu druhy pro rybáře atraktivní se na těchto lokalitách stávají

potravou kormoránů poměrně zřídka. Zcela jiná je ale situace v horních a středních partiích řek, kde tvoří naprostou dominantu v potravě ryby lososovité, především pstruh obecný a lipan podhorní, tedy původní a stále vzácnější zástupci naší ichtyofauny, kteří jsou významnou součástí chladných horských a podhorských vod. Proto rozhodně není přípustné nechat tyto jiţ tak dost oslabené populace ještě více ohrozit značnou predací ze strany kormoránů29. Na jiných lokalitách (například některých vodárenských nádrţích) jsou kormoráni schopni odtěţit velké mnoţství především planktonoţravých ryb, coţ má za následek zvyšující se kvalitu surové pitné vody v nádrţích a jejich přítomnost by tak mohla být chápána spíše jako prospěšná. Kaţdopádně, v současné době je populace kormorána v Evropě jiţ natolik početná, ţe jeho přísná ochrana jiţ není ničím opodstatněná. Je tedy nutné hledat kompromis. „Řešením této situace je koncentrace kormoránů na lokality, kde jejich přítomnost nezpůsobí váţné škody, nebo na lokality, kde je jejich přítomnost dokonce ţádaná. Pak by se na nich počet kormoránů udrţoval na únosné hranici. V takovém případě bychom moţná za pár let nepovaţovali kormorána jen za černý mor decimující naše rybí populace.

29

Přesto například hospodář Jč. ÚS ČRS Milan Hladík v roce 2010 konstatoval, ţe: „Od té doby, co jsme plošně zvýšili míru lipana, je jeho stav na našich revírech lepší. Na Otavě se dokonce podaří významné části ryb přeţít nálety kormoránů! Podle některých odborníků to můţe být i tím, ţe pokud se ryba s tímto predátorem setkává odmalička a má moţnost úkrytů, tak se před ním naučí prchat a skrýt.“ (Hladík 2010)

38

Zároveň by nenastala situace, kdy bychom se museli chodit dívat do muzea, jak takový kormorán vlastně vypadal“ (Čech, Vejřík 2010). Problematikou ochrany kormorána a dalších predátorů, se zabývala i Socioekonomická studie sportovního rybolovu v České republice, která mezi sportovními rybáři zjišťovala, jaký je jejich názor na ochranu kormorána velkého, vydry říční a volavky popelavé. Studie z roku 2009 poukázala na zajímavý fakt: zatímco s ochranou kormorána velkého nesouhlasí téměř 85% oslovených, v případě vydry naopak s její ochranou souhlasí téměř polovina oslovených a proti její ochraně se vyjádřilo jen téměř 40% rybářů. Ochranu volavky popelavé povaţuje za smysluplnou pouze 20,5% rybářů30. „Důvody rozdílného přístupu sportovních rybářů k hodnoceným druhům je obtíţné posuzovat. Faktem je, ţe hejna kormoránů velkých působí v rybářských revírech škody celkově podstatně vyšší. Vydra loví individuálně a spíše skrytým způsobem a řada rybářů se domnívá, ţe škodí především v chovných rybnících. Vliv na příznivé hodnocení vydry bude nesporně mít také její pozitivní veřejná prezentace jako milého a hravého zvířete. Volavka je negativně hodnocena zejména na chovných zařízeních (kanály, výtaţníky) a v zimním období potom na říčních pstruhových revírech.“ (Spurný a kol. 2009: s. 27) Vysoká predační schopnost kormoránů souvisí také s regulací toků. V korytě řeky, které rybám neskýtá ţádný úkryt, se kormoránovi, povaţovanému za nejlepšího rybího lovce mezi ptáky celého světa, loví pohodlněji, neţ v hlubokých tůních plných úkrytů. Stejně tak mu nahrává i fakt, ţe přezimující ryby se obvykle shromaţďují ve velkých hejnech a v pohybu jim brání migrační bariéry. Kormorán potom na takovém zimovišti zůstává do té doby, dokud má dostatek potravy. „Všechny tyhle věci nahrávají kormoránům i dalším predátorům a poškozují rybí obsádku samy o sobě. Znovu proto zdůrazňuji, ţe skuteční rybáři se skutečnými ochránci přírody by neměli mít problém najít společnou řeč a spojit se při řešení těchto problémů, protoţe mají v podstatě podobné zájmy. „Problém kormorán“ je proto i jakýmsi testem toho, zda tyto skupiny lidé nakonec dokáţou najít společnou řeč. Ano, bude to těţké. Ale nevěřím, ţe by to nešlo,“ konstatuje na závěr svého článku Horáček. A byl to i jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl napsat tuto diplomovou práci.

30

Přehledné grafy týkající se chráněných rybích predátorů, převzaté ze zmíněné studie, jsou umístěny v přílohách.

39

2.3.3. Důvody pro zavádění nepůvodních druhů ryb aneb Proměny naší ichtiofauny Otázka původnosti rybí obsádky v našich řekách je natolik obestřena tajemstvím, ţe kaţdý, kdo se její problematikou začne zabývat, uzná, ţe není moţné vypořádat se s ní v několika větách. Podle mého názoru je však jedním z klíčových ukazatelů k zodpovězení otázky, zda jsou či nejsou sportovní rybáři také ochránci přírody. Kromě chytání ryb na udici je totiţ úkolem sportovních rybářů také obhospodařování ichtyofauny našich řek. A aby toto hospodaření bylo v souladu s principy ochrany přírody, mělo by se opírat především o vysazování původních druhů ryb. Problémem je, ţe odpovědět u konkrétní ryby na konkrétní otázku, zda je u nás, nebo v daném povodí původní, je v našich končinách dosti obtíţná. Můţeme začít od kapra, který je naší nejznámější rybou. Prodává se dnes i pod obchodní značkou „Český kapr“. Je přitom historickým faktem, ţe zavedení kapra do našich vod sahá podle odhadů do jedenáctého století a moţná k němu došlo ještě dříve, kapr je tak první naší prokazatelně introdukovanou rybou a původní rybou povodí Dunaje, která v našich řekách a rybnících zdomácněla natolik, ţe ji dnes povaţujeme za zcela původní. Jenţe rybí obsádka jak v rybnících, tak i řekách uţ je od dřívější podoby natolik pozměněna, ţe se téměř nedá s určitostí říci, jaké ryby se zde vyskytovaly jako původní. „K nejhezčím záţitkům českého podzimu patří podívaná na výlovy rybníků. Rybáři ukončí zátah a při nadření se v nevodu objeví pestrá směs ryb – masití kapři, štíhlé štiky, okouni s krásně červenými ploutvemi, stříbřitě bílé marény, zelení líni, šedí candáti, plotice a jiná běl, někdy i úhoř, pstruzi duhoví, ojediněle sumec. Tato rybí druţina je jednou z úţasných stránek dějin našeho rybářství, dějin introdukce neboli umělého zavádění cizích druhů ryb do našich vod, hlavně do rybníků. Historicky vzato se totiţ musíme ptát, jak se vlastně vytvářela rybí společnost, jakou roli v ní měl ten či onen druh ryby.“ (Andreska 1997: s.125) Introdukce nepůvodních druhů ryb má dlouhou tradici na celém světě a chápeme jí přemístění cizích druhů do míst, kde se dříve nevyskytovaly, s cílem trvale je zachovat buď v přírodě, nebo v chovu. Po introdukci následuje aklimatizace, při níţ se druh přizpůsobuje novým podmínkám, a pokud je v těchto podmínkách schopen rozmnoţování, můţeme mluvit o naturalizaci druhu. Introdukované druhy ryb přitom dělíme na druhy nepůvodní, které jsou charakterizovány tím, ţe se sice původně nevyskytovaly v daném povodí, ale na území ČR nebo střední Evropy původní jsou31, a na druhy exotické, tedy takový, který se nevyskytoval

31

V Blanici je tímto druhem například ostroretka stěhovavá, která je původní rybou povodí Dunaje.

40

v ţádném z našich povodí a jeho výskyt je výsledkem dovozu ze vzdálených geografických oblastí32. V současné době je ve vodách ČR doloţen výskyt šedesáti druhů ryb z nichţ jedenáct je introdukovaných (Lusk 1997). Mezi ně patří například i candát obecný, za jehoţ západní hranici areálu původního rozšíření se ještě donedávna označovala řeka Labe. V současné době se tento fakt jeví minimálně jako sporný, protoţe ze studia dobových pramenů vyplývá, ţe ještě v šestnáctém století neznali candáta ani rybáři, ani autoři kuchařek. Písemně je první chov candáta na našem území zaznamenán v Novém rybníce u Mikulova v roce 1708, o candátovi a jeho pozvolném rozšiřování a vlastnostech píše později i Josef Šusta33, podle něhoţ byl výskyt candáta zaznamenán na Třeboňsku poprvé v roce 1784 v Neţárce. Tehdy se mu ještě říkalo „mořský okoun“(Andreska 1997: s. 126). Jestliţe se dále nebudeme zabývat přesuny ryb z povodí do povodí, byla na území ČR prokázána introdukce celkem asi čtyřiceti druhů ryb ze vzdálenějších geografických oblastí. Mnoho z nich dopadlo neúspěšně34, nebo se dovezené ryby nepodařilo aklimatizovat a vyskytují se pouze v umělých chovech35. Z dalších úspěšných introdukcí je nutno jmenovat například pstruha duhového, který byl dovezen v roce 1888 a stal se spolu s dalším americkým přistěhovalcem sivenem americkým (1885) významnou sportovní rybou našich pstruhových vod. Na mimopstruhových vodách zcela zdomácněl karas stříbřitý (Carassius auratus), který k nám pronikl přirozenou migrací z Dunaje v poslední třetině minulého století a v dnešní době je jiţ součástí ichtyofauny všech příznivých biotopů, z nichţ vytlačuje i původního karase obecného (Carassius carassius), přičemţ původně pochází z povodí řeky Amur. Podobně k nám pronikla i střevlička východní, která byla poprvé vysazena v roce 1960 v Rumunsku a k nám byla nechtěně zavlečena s násadou ryb z Maďarska, načeţ se rozšířila sama do všech povodí. Z dalších, mezi rybáři oblíbených ryb, stojí za zmínku ještě amur bílý (Ctenopharyngodon idella), dovezený v roce 1961, tolstolobik bílý (Hypophthalmichtis molitrix) z východní Asie a tolstolobec pestrý (Aristichthys nobilis), původem z Číny, kteří byli dovezeni shodně v roce 1964. Poslední tři 32

Mezi exotické druhy můţeme v obsádce řeky Blanice počítat pstruha duhového nebo amura bílého. Josef Šusta (1835 – 1914) působil jako hospodářský správce a později jako ředitel panství v Třeboni. Napsal díla „Výţiva kapra a jeho druţiny rybničné“ (1884) a „Pět století rybničního hospodaření na Třeboňsku“ (1889). Mnoha způsoby obohatil jihočeské rybníkářství, především chov kapra, zavedl také poloumělou metodu odchovu candáta s vyuţitím umělých hnízd z kořenů ostřice a dřevin. Do našich rybníků vysadil roku 1882 síha severního neboli marénu (Coregonus maraena), která se stala běţnou konzumní rybou. V roce 1980 dovezl také sumečka amerického (Amerius nebulosus). 34 Například dovoz lipana bajkalského v roce 1959, sivena obrovského (1972), okounka pstruhového (1889) nebo kaprovce černého (1985). (Lusk 1997) 35 Jsou to různé druhy jeseterů, které jsou dnes chováni v soukromých revírech jako zpestření nabídky rybích druhů (Lusk 1997). 33

41

druhy ryb se u nás přirozeně nerozmnoţují, jejich populace je tedy plně závislá na umělém odchovu a rozmnoţování. Důvody pro zavádění těchto ryb do našich vod byly různé. Například Šusta zaváděl marénu s přesvědčením, ţe mezi našimi kaprovitými rybami není ţádná, která by dokázala svým uţitkem kapra předčit a zároveň mu potravně nekonkurovat. Maréna měla tyto poţadavky splnit. Pstruh duhový byl dovezen za účelem rozšíření ichtyofauny našich pstruhových vod – tento záměr se ovšem nezdařil úplně, protoţe pstruh duhový, přestoţe u nás jiţ plně zdomácněl a stal se vedle tekoucích vod důleţitou součástí obsádky rybníků, se u nás přirozeně nevytírá. Vyhovuje ale lépe neţ pstruh potoční intenzivnímu chovu a je méně náročný na kvalitu prostředí. Sportovní záţitek při rybolovu navíc zaručuje v současné době pstruhu duhovému značnou oblibu mezi sportovními rybáři. Amur bílý byl dovezen kvůli své vlastnosti, kdy za jediný den dokáţe zkonzumovat aţ třetinu vlastní hmotnosti rostlinné potravy denně. Počítalo se s ním do níţinných, silně zarůstajících rybníků, které měl zbavovat flory a čistit. Aţ později se ukázalo, ţe se amur dokáţe ţivit při nedostatku potravy i jako všeţravec, a ţe sice rostliny spásá, ale zároveň jimi, po rychlém průchodu jeho trávicím traktem, také vodu znečisťuje, takţe ke zlepšení prostředí, do něhoţ byl nasazen, vlastně nijak nepomáhá. Díky své bojovnosti a hodnotě bílého a poměrně netučného masa se stal ale mezi sportovními rybáři také velice oblíbeným. Přestoţe introdukce některých druhů ryb se ukázaly jako škodlivé pro původní biodiverzitu, jsou i nadále vysazovány. Škodlivost spočívá například v tom, ţe v případě naturalizace představuje nepůvodní druh vţdy konkurenci pro druhy původní. Kaţdá introdukce jak ryb, tak i dalších vodních ţivočichů36 má riziko i v moţnosti zanesení specifických cizopasníků a nemocí, které mohou negativně ovlivnit a ohrozit i výskyt původních druhů37. Jestliţe jsem ale doposud mluvil pouze o druzích nepůvodních, bylo by dobré uvést alespoň zmínku o druzích původních. Mnoho z nich v minulém století z naší fauny definitivně vymizelo, další řada z nich je uváděna v Červeném seznamu mihulí a ryb České republiky, které zpracovává doc. Stanislav Lusk z Ústavu biologie obratlovců a doc. Lubomír Hanel z CHKO Blaník. Tito autoři sestavili za posledních deset let hned několik podobných seznamů, které dávají určitou představu o stupni ohroţení a nutných způsobech a stupni ochrany jednotlivých druhů ryb a mihulí. Zabývají se zároveň i druhy vymizelými. 36

Například introdukce raka signálního a raka pruhovaného se ukázala jako velice nevhodná pro populaci původních druhů raků, především raka říčního (Astacus astascus). 37 V roce 1991 byla například bez důkladného vyšetření dovezena násada úhořího monté z Itálie, která byla zamořena hlísticemi ţijícími v plynovém měchýři úhořů. Tento parazit způsobuje úhyny úhořů u nás od roku 1994 (Lusk 1997).

42

Například pro úmoří Severního moře byl v minulosti charakteristický výskyt lososa obecného (Salmo salar)38, jesetera velkého (Acipenser sturio), úhoře říčního, placky pomořanské (Alosa alosa), nebo mihule mořské (Petromyzon marinus). Řada z těchto ryb byla velice ceněna a intenzivně lovena na svých tazích našimi řekami, především Labem a Vltavou (Andreska 1977: kap. 8). Pro úmoří Černého moře, a tedy pro povodí Dunaje byl zase charakteristický výskyt původní, divoké formy dunajského kapra obecného, vyskytovala se zde například také ostrucha křivočará (Pelecus cultratus), vyza velká (Huso huso) a jeseter malý (Acipenser ruthenia). Na červeném seznamu mihulí a ryb je uváděno 55 rybích druhů a 4 druhy mihulí. Zajímavé je, ţe mezi ohroţené druhy ryb jsou řazeny dnes i ryby, které ještě před několika lety či desítkami let bývaly důleţitou součástí naší fauny, byly běţně rozšířeny a například se s nimi počítalo jako s potravou dravých ryb. Je to například slunka obecná (Leucaspius delineatus), karas obecný či hořavka duhová (Rhodeus amrarus). Mezi zranitelné patří například jelec jesen, vranka obecná, střevle potoční a podoustev říční, tedy ryby, které se vyskytují jako původní i v řece Blanici, stejně jako druhy téměř ohroţené - lipan podhorní, mník jednovousý, parma obecná a úhoř říční39. Další druhy původních ryb jsou označovány jako neohroţené. V Blanici je to například bolen dravý, candát obecný, hrouzek obecný, jelci tloušť a proudník, cejn velký a cejnek malý, lín obecný, okoun říční a další. Druhová diverzita naší ichtyofauny byla vlivem člověka významně pozměněna. V důsledku toho, ţe mnohé druhy ryb jsou předmětem chovů a cílené umělé reprodukce, existují dnes původní přírodní populace jen zřídka. V podmínkách České republiky jsou téměř všechny vodní ekosystémy ovlivněny rybářstvím40, které v současnosti představuje paradoxně nejváţnější rizika pro původní biodiverzitu ryb na všech úrovních. Populace většiny druhů ryb jsou dotčeny lidskými aktivitami a to jak co do početnosti, tak i původnosti. Vyvstává proto otázka, jak hodnotit stav druhů, u nichţ je větší část populací produktem chovu, tedy vlastně umělým výtvorem a pouze některé lze povaţovat za přirozené s ohledem na jejich původ (Lukáš 2006).

38

Roku 1998 byla zahájena reintrodukce lososa do našich vod, kdyţ byl lososí půlek poprvé vysazen do povodí dolního Labe, do řek Ohře a Kamenice. 39 Který je v současné době udrţován pouze dovozem a vysazováním monté. 40 Rybí obsádka toků je samozřejmě výrazně ovlivněna i zájmy rybářů, které jsou často jiné, neţ snaha o zachování diverzity. Rybáři mají samozřejmě snahu o zachování ne ryb nejvzácnějších, ale ryb, jejichţ lov je pro ně nejzajímavější. Vyplývá to i ze Socioekonomické studie sportovního rybolovu v České republice z roku 2009, která potvrdila, ţe mezi nejvyhledávanější rybí druhy patří kapr, candát obecný, pstruh bez rozlišení obecného a duhového, štika, sumec a dále okoun, cejn velký a lipan podhorní.( Spurný a kol. 2009: s. 12) Tyto ryby jsou také zároveň nasazovány v nejhojnějším počtu. I na Blanici vede jednoznačně kapr, následován štikou, candátem a pstruhem duhovým. Přehledný graf je umístěn v přílohách.

43

2.3.4. Proměny sportovního rybolovu Neproměňuje se ale jen ichtyofauna v našich vodních tocích. Jedním z nových trendů ver sportovním rybaření je způsob lovu metodou „chyť a pusť“41 a s ní související zavádění horních lovných mír především kapra obecného42 na některých revírech, a to jak soukromých, tak i svazových. Metoda „chyť a pusť“ spočívá v ulovení ryb a jejím následném šetrném puštění zpět do vodního ţivlu. Tento způsob je jedněmi rybáři přijímán a druhými odsuzován, přičemţ obě skupiny mají své důvody, proč metodu podporovat a provozovat, či nikoli. Její zastánci například tvrdí, ţe lov ryb je sportem a ryba rovnocenným partnerem sportovního klání, která by měla dostat šanci dorůst co největších rozměrů, aby byla stále ostraţitější, sloţitěji ulovitelná a tím také cennějším úlovkem pro specializované rybáře. Navíc, při současném tlaku na naše revíry by v případě, ţe by si kaţdý rybář ponechal všechny ulovené ryby, byly naše revíry brzy bez ryb, přinejmenším bez těch z pohledu sportovních rybářů nejzajímavějších, a tedy ryb trofejních. Naopak odpůrci tohoto způsobu lovu jsou přesvědčeni, ţe rybaření sport není, ţe vztah rybáře a ryby bude vţdy vztahem lovce a kořisti. Navíc, častá manipulace s rybou můţe i při co nejšetrnějším zacházení způsobit po mnoha uloveních její úhyn. Je jasné, ţe pokud touto metodou loví, je potřeba dbát na zvýšenou opatrnost při manipulaci s rybou tak, aby byla po puštění do revíru schopná dalšího ţivota, bez zranění, které by ji oslabilo a vedlo k jejímu úhynu i po delší době43. Ať má pravdu jakákoli skupina, k tomuto způsobu lovu patří i další doplňky či inovace, které se objevily v posledních letech a které chování k rybám značně zlepšuje a je k nim laskavější. Mezi ně patří například pouţívání háčků bez protihrotu, které je například jiţ na jihočeských pstruhových vodách povinné, pouţívání ochranných podloţek či speciálních dezinfekčních prostředků, kterými je po vyjmutí háčku z úst ryby ošetřena rána jím způsobená. Dalším diskutovaným tématem je v současné době vytvoření skupiny, kterým rybáři, kteří sami sebe vnímají vně této skupiny, pojmenovávají „masaři“. Takoví „masaři“ se vyznačují vlastně opačným přístupem k rybolovu, neţ zastánci metody „chyť a pusť“, to znamená, ţe jsou schopni ponechat si kaţdou rybu, kterou uloví. Přísněji jsou takto označováni i rybáři, kteří loví v souladu s předpisy, ale na horní hranici limitů, coţ znamená, ţe denně odnášejí od 41

Z anglického „catch and realase“. V dotazníku k „Socioekonomické studii“ se vyjádřilo 72% rybářů ve prospěch obecného zavedení horní míry kapra, která v současné době na vybraných revírech činí 70 centimetrů. (Spurný a kol. 2009: s.16) 43 Lov bez přivlastňování úlovků by v roce 2009 upřednostňovalo téměř 43% rybářů, opačný názor mělo přes 38% rybářů oslovených v rámci „Socioekonomické studie“. (Spurný a kol. 2009: s. 16) 42

44

vody kilogramy ryb, které mnohdy jen lehce atakují lovnou míru. Ještě horší jsou ale masaři, kteří později rozdávají ulovené ryby mezi široké příbuzenstvo, protoţe nejsou schopni tak ohromné mnoţství rybího masa sami zkonzumovat, v některých případech je i prodávají a nebo obchodují s ţivými trofejními rybami, které prodávají majitelům soukromých revírů, v jejichţ vodách pak mizí nejcennější ryby z obsádky revírů svazových. Tito rybáři jsou svým způsobem pytláky, vlastní ale platnou povolenku k lovu ryb a jsou členy rybářského svazu. Proměny sportovního rybolovu souvisí i s rostoucím zájmem o dříve méně populární způsoby lovu, o nichţ ale panuje přesvědčení, ţe jsou sportovnější a k rybám šetrnější neţ jiné techniky. Na pstruhových vodách bylo například zcela zakázáno pouţívání k lovu lososovitých ryb jiných neţ umělých nástrah, coţ znamená, ţe se zde jiţ smí lovit pouze přívlačí a muškařením, tedy metodami, které jsou povaţovány (především muškaření) za královské metody lovu ryb. Tento trend je moţné dlouhodobě sledovat i na vodách mimopstruhových44, celkově však oproti roku 2003 zájem v roce 2009 o muškaření poklesl o téměř čtyři procenta. Rybáři se začínají více specializovat, například na lov jediného druhu ryb. Mezi nimi se jako první jednoznačně definovala skupina „kaprařů“, kteří se zaměřují především na lov trofejních kaprů. Právě tato skupina u nás začala prosazovat metodu „Chyť a pusť“. Vedle nich se objevují i sumcaři, kteří podle vzoru kaprařů loví především sumce, jsou ale i lidé, kteří se specializují na lov muškařením, na lov vláčením a také například na feeder45. Postupem času se objevují také diskuze o zákazu pouţívání jako nástrah pro lov dravců ţivých rybek na mimopstruhových revírech či alespoň zákaz pouţívání některých druhů ryb jako nástrah. Další z probíhajících diskuzí například řeší také problematiku zavádění čtyřiadvacetihodinové doby lovu v letních měsících na vybraných mimopstruhových revírech. Nejdůleţitější z těchto nových trendů jsem zkoumal i v dimenzích mé výzkumné otázky a snaţil jsem se zjistit, jakým způsobem je hodnotí funkcionáři rybářských organizací na řece Blanici.

44

Jednoznačně dominuje poloţená (63,8%), na druhém místě je plavaná (téměř 13% rybářů), dále přívlač (téměř 12%) a muškaření (5,5%). (Spurný a kol. 2009: s. 11) Přehledný graf je umístěn v přílohách. 45 Je to vlastně lov na poloţenou, k signalizování záběru je ale místo čihátek a dalších návěsních zařízení pouţíváno velice pruţné a tenké špičky prutu.

45

3. Empirická část 3.1. Projekt výzkumu 3.1.1. Kontext výzkumu Svůj výzkum jsem prováděl v povodí řeky Blanice v rybářských organizacích, které revíry na této řece obhospodařují. Blanice46 pramení v nadmořské výšce 972 m.n.m. u Zlaté pod Kníţecím Stolcem, který je nejvyšším vrcholem Ţelnavské hornatiny. Je nejdelším a nejvodnatějším přítokem Otavy, s délkou přes třiadevadesát kilometrů vodního toku je 27. nejdelší řekou ČR. Plocha jejího povodí je 860,5 km2 (Wikipedie). Na svém toku různorodou krajinou Blanice vystřídá všechna rybí pásma, coţ se také podepisuje na různých způsobech rybářského hospodaření ve zdejších revírech. Teče severovýchodním směrem. Protéká Šumavským podhůřím, Prachatickou

vrchovinou

a

Bavorovskou

pahorkatinou.

U

Vodňan

přitéká

do

Českobudějovické pánve a u Putimi se zprava vlévá do Otavy v nadmořské výšce 362 metrů (Štefánek 1995: s. 17). V horní části se jedná o prudkou horskou bystřinu meandrující v hornaté krajině. Rybářským revírem se stává aţ u Spálence47, kde je pstruhovou vodou aţ k maximálnímu vzdutí ÚN Husinec. Po roce 2002 byl tento úsek v důsledku ničivých povodní zcela nevhodně a bez ohledu na zájmy rybářů a ochrany přírody ve velké míře regulován a upraven. Vodní nádrţ je vyuţívána pro sportovní rybolov jako mimopstruhový revír 421 089 Blanice Vodňanská 6 (Údolní nádrţ Husinec48), vzhledem k jejímu primárnímu vodárenskému vyuţití zde ale platí různá omezení jak pro chov ryb, tak i pro jejich lov49. Pod Husineckou přehradou získává řeka charakter sekundárního pstruhového pásma a její průtok je závislý na provozu nádrţe. Revír Blanice vodňanská 5 je také chovný a slouţí jako zdroj násady pstruha potočního a dalších druhů ryb pro produkci MO Husinec. Pod Těšovicemi se mění v účelový pstruhový revír

46

Nazývaná téţ Vodňanská, kvůli rozlišení od Blanice vlašimské, která pramení v západní části Dubských lesů a je levostranným přítokem Sázavy. 47 Zde začíná revír Blanice Vodňanská 7 (421 006). Vzhledem k výskytu populace perlorodky říční platí na části tohoto revíru omezení rybářského vyuţívání – zákaz vstupu do vody (brodění) (Soupis revírů 2011). 48 Přehradní nádrţ Husinec byla postavena jako opatření na ochranu níţe poloţených území před pravidelnými povodněmi na konci 30. let 20. století. 49 Na celé nádrţi platí zákaz pouţívání plavidel a zákaz vnadění. Okoun, jeţdík, plotice, cejn a proudník jsou povaţovány za ryby škodlivé. Nesmějí být vráceny zpět do vody a jejich úlovek se nezapočítává do povoleného denního úlovku (Soupis revírů 2011).

46

Blanice Vodňanská 4B50 . U obce Blanice se řeka, aniţ by nějak výrazně změnila svůj charakter, stává mimopstruhovým revírem Blanice Vodňanská 4 (421 009), který obhospodařuje MO Bavorov. Řeka je stále ještě převáţně neregulovaná, vytváří četné tůně a meandry a v mnoha místech je velice těţko přístupná. Tyto partie by bylo moţno charakterizovat jako pásmo lipanové. Podobný charakter pokračuje aţ do Vodňan, kde je jiţ koryto řeky napřímeno a revír Blanice Vodňanská 3 (421 601), který obhospodařuje MO Vodňany a vodňanská rybářská škola, má znaky parmového pásma. Voda je mírně taţná, středně hluboká, s mírně zabahněným dnem (Štefánek 1995: s. 18). Ve své dolní části je tok řeky pozměněn a oproti minulosti velmi výrazně zkrácen, coţ se silně projevilo na poklesu rybnatosti revírů Blanice Vodňanská 1 a 2 ( 421 007 a 421 008) (Horáček 2007). Tyto revíry na dolním toku obhospodařují místní rybářské organizace Protivín a Písek. Mezi Putimí a Zátavím se Blanice vlévá do Otavy, přítoku Vltavy, a patří tak do povodí řeky Labe a k úmoří Severního moře. Mezi nejvýznamnější přítoky Blanice patří Zlatý potok, který pramení na jiţním svahu Libína u obce Spálenec a do Blanice se vlévá z pravé strany u Strunkovic nad Blanicí. Jeho celková délka je 48 km a jako pstruhový revír obhospodařovaný vodňanskou rybářskou školou je rozdělen na dvě části. Mezi Šipounem a Hracholuskami se nachází chráněná rybí oblast slouţící jako zdroj generačních pstruhů obecných, v ostatních úsecích je povolen sportovní rybolov na speciálně vydávané povolenky. Další větší přítoky, například Cikánský potok pramenící na severním svahu Boubína či Libotyňský potok jsou, stejně jako ostatní přítoky na horním toku Blanice, vyuţívány jako chovné. 3.1.2. Cíle výzkumu Cílem výzkumu bylo popsat aktivity sportovních rybářů spojené s ochranou přírody a zjistit, jaké problematické momenty v realizaci těchto aktivit spatřují funkcionáři rybářských organizací v povodí řeky Blanice. Na tuto otázku jsem se chtěl pokusit odpovědět na základě informací získaných při rozhovorech s vybranými funkcionáři. Hlavním cílem bylo zjistit, jak se vztah sportovních rybářů a ochrany přírody změnil za poslední dvacetiletí, jak se vyvíjí stav rybí obsádky a jak vlastně rybářští funkcionáři přírodu vnímají. Například profesionální rybáři bývají označováni jako „nesmiřitelní“ soupeři ochránců přírody, s nimiţ jsou často ve sporu. Sportovní rybáři ale povaţují ochranu přírody za jeden ze stěţejních pilířů své 50

Počet povolenek vydávaných na tento revír je limitován. Slouţí především pro experimenty Výzkumného ústavu rybářského a hydrologického ve Vodňanech.

47

organizace, obhospodařují svěřené vody a zajišťují stálost rybí obsádky. Jak tedy nahlíţejí na výše zmíněné problémy funkcionáři? Za úkol jsem si kladl zjistit, na jakých ideologických principech činnost rybářských organizacích stojí a které ovlivňují jejich úhel vnímání přírody. Svou prací jsem chtěl upozornit na třecí plochy, které v souvislosti s ochranou přírody mezi sportovními rybáři a dalšími organizacemi vznikají a jsou příčinou toho, ţe některé z významných druhů našich ryb a dalších vodních ţivočichů i přes usilovnou snahu mizí. 3.1.3. Strategie výzkumu Protoţe je má diplomová práce zaměřena na konkrétní skupinu lidí i konkrétní přírodní území, je zpracována jako případová studie spojená s kvalitativním výzkumem. Při sběru informací jsem vycházel z dvou hlavních zdrojů. O první z nich se opírá teoretická část: je to analýza legislativních předpisů z nichţ činnost sportovních rybářů vychází, historických pramenů, hospodářských plánů a podobných dokumentů. S nimi jsou posléze v empirické části konfrontovány názory funkcionářů, kteří především stojí za praktickou ochranou přírody v jednotlivých rybářských organizacích. 3.1.4. Výzkumný vzorek Výzkumný vzorek byl vybrán na základě charakteristiky práce. Protoţe jsem chtěl přiblíţit situaci v jednotlivých místních organizacích, které obhospodařují rybářské revíry v podobě vybraných úseků řeky Blanice, oslovil jsem funkcionáře daných organizací, které spravují mimopstruhové revíry Blanice Vodňanská 1, Blanice Vodňanská 2, Blanice Vodňanská 3, Blanice Vodňanská 4, Blanice Vodňanská 6 – Údolní nádrţ Husinec a pstruhový revír Blanice Vodňanská 7. Byli to funkcionáři rybářských organizací MO Písek (hospodář Vlastimil Lechnýř) , MO Protivín (předseda Alois Schánělec), SRŠ Vodňany, MO Vodňany (hospodář Pavel Chromý), MO Bavorov (hospodář Miroslav Fenc) a MO Husinec (hospodář Milan Sucharda). 3.1.5. Hlavní výzkumná otázka Jaké problematické momenty vnímají funkcionáři místních rybářských organizací hospodařících v povodí řeky Blanice při naplňování cílů ochrany přírody a rybářského hospodaření? 48

3.1.6. Dimenze výzkumné otázky Hlavní výzkumnou otázku jsem rozdělil na čtyři dimenze tak, aby pokrývaly dostatečně celou šíři hlavní otázky a zahrnovaly všechny její důleţité aspekty.51 Dimenze první: Funkcionáři a jejich vztah k přírodě (ideologie) V této dimenzi jsem se pokusil zjistit co pro rybářské funkcionáře znamená příroda a prostředí, jaká je jeho hodnota, co je v ní důleţité chránit a proč, a také, co tyto aktivity znesnadňuje. Dimenze druhá: Původní a nepůvodní druhy ryb Tato dimenze se týkala konkrétního hospodaření na daném vodním toku, zkoumala, jaké druhy ryb jsou pro rybářské funkcionáře prioritou a z jakého důvodu, na základě jakých okolností je sestavován rybářský hospodářský plán pro zarybňování revíru a zda jsou tyto hospodářské činnosti v souladu s principy ochrany přírody. Dimenze třetí: Omezení vlastního lovu ve prospěch ochrany přírody V této dimenzi jsem se pokusil zjistit, jakým způsobem se sportovní rybáři snaţí zajistit ochranu ryb a ţivotního prostředí při sportovním rybolovu a zda jsou tyto moţnosti dostatečně flexibilní, aby mohly reagovat na případné nové trendy. Dále mě zajímal pohled rybářských funkcionářů na dvě významné skupiny sportovních rybářů (tzv. „masaři“ a zastánci způsobu „chyť a pusť“), které se stále více separují na základě etických aspektů sportovního rybolovu. Dimenze čtvrtá: Konfliktní situace a bariéry plnění hospodářských a ochranářských cílů Poslední dimenze byla zaměřena na situace, které rybářští funkcionáři vnímají při naplňování vlastních cílů jako konfliktní. Zabývala se otázkou vztahu sportovních rybářů a chráněných predátorů, problémem pytláctví, kvalitou vody a vodních toků a s touto otázkou úzce propojenou aktivitou, která se týká úpravy vodních toků a stavbou vodních děl.

51

Struktura rozhovoru je umístěna v přílohách na s. 126.

49

3.1.7. Metoda sběru dat V rámci výzkumu byly pouţity techniky sběru dat vyuţívané v kvalitativním výzkumu, nejprve analýza dokumentů a literární rešerše, následně předem strukturovaný rozhovor. Otázky pro rozhovor, stejně jako plná znění všech rozhovorů, jsou součástí příloh.

50

3.2. Výsledky výzkumu a jejich analýza Při svém výzkumu mě především zajímala odpověď na stanovenou hlavní výzkumnou otázku, jejímţ cílem bylo přiblíţit problémy, které funkcionáři rybářských organizací pociťují jako závaţné při své činnosti a ochraně přírody. Aby byla odpověď co nejpřesnější, nemohl jsem ochranu přírody od rybářského hospodaření zcela separovat, protoţe ochrana přírody je jen jedním z cílů hospodářského vyuţívání revírů. Zajímalo mě tedy, zda se funkcionáři cítí jako ochránci přírody a zda sami sebe vnímají tímto způsobem. Dříve neţli jsem byl schopen na tuto otázku odpovědět, musel jsem definovat klíčové pojmy hlavní výzkumné otázky. První dimenzi jsem proto na základě práce Libora Musila zaměřil na objasnění vztahu rybářů k přírodě a prostředí. Kdyţ jsem věděl, co pro funkcionáře znamená příroda, prostředí, a co vnímají ve vztahu k prostředí jako největší problémy, přistoupil jsem jiţ ke konkrétním otázkám, týkajících se svěřeného úseku řeky. Chtěl jsem vědět, zda svou řeku povaţují za přírodní nebo kulturní prvek a co hraje největší roli při hledání vhodných praktik při provozování hospodářské činnosti na svěřeném úseku řeky Blanice. Ve druhé dimenzi jsem si jako teoretickou oporu vybral koncept vztahu kultury a přírody tak, jak ho pouţívá Stanislav Komárek. Třetí dimenze byla zaměřena na vztah rybářských funkcionářů ke sportovnímu rybolovu, jeho vývoji a moţnostem, zabývala se ale také vztahem funkcionářů k legislativě upravující podmínky vykonávání sportovního rybolovu a novými trendy sportovního rybolovu, které se v posledních letech začínají prosazovat takovým způsobem, ţe jsou schopny ovlivnit i změnu legislativy. V poslední dimenzi jsem se dostal k samotnému vztahu mezi rybáři a ochránci přírody z pohledu rybářských hospodářů a předsedů rybářských organizací. 3.2.1. Funkcionáři rybářských organizací a ideologie přírody Zajímavé bylo, ţe pro všechny oslovené funkcionáře byla hned první otázka tou zřejmě nejobtíţnější a odpověď na ní se prolínala celým výzkumem. Definovat, co pro ně znamená příroda, bylo komplikované. Oslovení většinou z počátku odpovídali tak, ţe „těch úhlů pohledů můţe být víc.“ (M.S.) Často se stalo, ţe sklouzli k tomu, ţe příroda je pro ně „Všechno. Příroda, to je pro mě ţivot.“ (A.S.) Funkcionáři v souvislost s přírodou hovořili o pojmu volného času, chápou ji především jako místo k odreagování. „Pro mě zkrátka místo pro odpočinek, je tam klid, ţádný nepořádek, ekosystém, který není nijak porušený, ale musí

51

se tam dodrţovat určitá pravidla, ať je to pro lidi otevřené, ale nemělo by se tam nějak zbytečně zasahovat.“ (V.L.) Nebo: „Příroda je pro mě místo, kde pracuji, je to ale i místo, kde trávím volný čas. I kdyţ uţ mnoho na ryby nechodím, je to místo, kde se odreaguji.“ (P.CH.) Lépe se osloveným dařilo definovat vztah přírody aţ ve vztahu k ţivotnímu prostředí. A ukázalo se, ţe pokud hovořili o těchto dvou pojmech současně, povaţovali přírodu za svrchovaný prvek, který v sobě prostředí zahrnuje jako jakousi podmnoţinu: „Kdyţ se řekne vyloţeně příroda, tak je to pro mě to ţivotní prostředí na této planetě, ve kterém ţijeme, veškerá flóra a fauna okolo nás, včetně lidí, bohuţel.“ (M.S.) Prostředí je součást přírody, její projev, do něhoţ se podepisuje i vliv člověka, který je jeho nedílnou součástí. Prostředí je uţ částečně lidským výtvorem, jeho vliv můţe pro přírodu znamenat ohroţení: „Je potřeba vytvářet to prostředí tak, jak odpovídá jeho určení, ve městě se chováme jinak, neţ někde u řeky, ale, já nevím, třeba teď okolo té vody roste řada neţádoucích rostlin, netýkavky, toho si nikdo nevšímá.“ (V.L.) Přírodní prostředí je rybářům nejbliţší. „Prostředí si spojím s prostředím přírodním, samozřejmě to můţe být i pracovní prostředí, ale jak říkám, u mě se toho hodně prolíná. Nejkrásnější je pracovat v přírodě, takţe já, kdykoli mám nějaký volný čas, jedu pracovat na svůj rybník a tím se zároveň odreaguji.“ (P.CH.) Další charakteristikou prostředí a tím, čím se od přírody odlišuje, je jeho rozloha. Ta souvisí s moţností vnímání člověka. Dotázaní vnímají své ţivotní prostředí jako ohraničené, to, které znají nejlépe. Kaţdý člověk má své vlastní ţivotní prostředí, jehoţ charakter je podle podmínek pro kaţdého jiný: „Prostředí je pro mě ta část přírody, v níţ ţijeme, liší se to nadmořskou výškou, typem krajiny. Je to konkrétní místo. Pro mě je to třeba Bavorov a okolí, má to asi tak tři čtyři tisíce hektarů. To vnímám jako svoje prostředí.“ (M.F.) Celkově se funkcionáři ve vnímání přírody a prostředí příliš nelišili, ačkoli pouţívali k pojmenování různých slov. Je patrné, ţe přírodu chápou jako místo odpočinku, zdravé místo, které umoţňuje člověku odreagování, místo, kde člověk „přichází na jiné myšlenky.“ (A.S.) Prostředí potom chápou jako část přírody, která můţe být více či méně ovlivněna člověkem. A tento vliv člověka také všichni oslovení povaţují za největší problém prostředí. Prostředí je společností vnímáno jako nevyčerpatelný zdroj, tento pohled ovšem oslovení většinou nesdílejí. Člověk v jejich očích prostředí ubliţuje, především svým nešetrným chováním, které spočívá v kořistnickém

přístupu

k přírodě.

Problém

řeky

spočívá

v nešetrném

zacházení,

v nadprodukci odpadů a v tom, ţe člověk ještě nezačal akceptovat přírodní zákony a specifické pochody. Zatímco by se jim podle rybářů měl podřídit, ani je nedokáţe pochopit,

52

natoţ pak, aby je nechal ovlivňovat své chování. Člověk je z přírodního dění vytrţen, coţ se ale v brzké době můţe obrátit proti němu: „Problém je většinou v nějakém neopatrném chování člověka vůči přírodě. Průmysl, ekologické havárie, odpady. Záleţí na tom, jak se kterýkoli člověk k prostředí chová, musím říci, ţe je to většinou negativně. Působení se asi nevyhneme, to ne, ale působíme tak, ţe je to pro prostředí neúnosné.“ (M.S.) Za problémy prostředí přitom nemůţe ani většina společnosti. Spočívá „akorát v lidech. Ale nejsou to všichni, řekl bych, ţe je to tak padesát na padesát.“ (M.F.) Aniţ by ale člověk přírodním pochodům rozuměl, nerespektuje je. Snaţí se je obcházet, a to nejlépe tak, aby se jimi vůbec nemusel zabývat a nechat se jimi omezovat: „Prvním a zásadním problémem prostředí je člověk a jeho neznalost pochodů, které se v přírodě odehrávají. Současný systém, jakým se člověk k prostředí chová, je především kořistnický. Snaţíme se co nejvíce si z prostředí brát, ale málo co mu vracíme, vlastně se snaţíme, nevracet mu vůbec nic,“ (P.CH.) a pokud se člověk snaţí o ochranu prostředí, „více se o tom mluví, neţ doopravdy dělá.“ (P.CH.) Problémem prostředí je také produkce odpadů, která způsobuje kontaminaci prostředí škodlivými látkami. Přitom prostředí, určitý ekosystém, je bezproblémový, pokud není vlivem člověka narušen. Problémy vznikají aţ po narušení: „Pokud se to naruší, tak vznikají všechny ty problémy. Spousta ryb se třeba nemůţe ani vytírat, protoţe jí to neumoţňuje úprava toků. Ptáci zase nemohou hnízdit, protoţe nemají v lete dost starých stromů s hnízdními dutinami.“ (V.L.)Problémy prostředí tedy nevznikají samy od sebe, naopak, mají podle rybářů jediného a vţdy stejného iniciátora: člověka. Cílem společnosti by přitom měla být snaha o eliminaci negativních vlivů, snaha o lepší porozumění přírodním zákonům a jejich respektování.

Funkcionáři nadneseně hovoří o

„návratu o sto let zpátky.“ (M.S.) Vadí jim jak hustota osídlení, tak i například vyuţívání nových technologií, které umoţňují „rychlejší drancování krajiny“. (P. CH.) Nebo zcela bezdůvodné zásahy do prostředí. Dvakrát při svých odpovědích zmínili nutnost větší pokory člověka ve vztahu k prostředí, hovořili také o extenzivnějších způsobech hospodaření. Závislost naší společnost na zisku je podle nich velmi problematická: „Cílem společnosti by měl být návrat k lepšímu porozumění přírodě a k extenzivnějšímu hospodaření. Lidé by měli zcela zásadně změnit svůj přístup k pohledu na celou věc. V dnešní době je vlastně všechno naše jednání hnané touhou po maximálním zisku a nikdo nepřemýšlí o tom, kam se tímto způsobem dostaneme. Měl by to být návrat k pokoře, ke snaze o lepší ţivot člověka v rámci přírody.“ (P.CH.) Problémem je, ţe v současné době je nutné „přírodě pomáhat,“ ţe není schopna samostatného fungování. Cílem celé společnosti by měla být proto snaha o návrat: „Do doby, kdy vlastně víceméně fungovala sama, dnes uţ jí člověk musí pomáhat, musí být 53

usměrňovaná, je to škoda a je to smutné. Člověk je ten prvek, který dělá v přírodě nerovnováhu, působí jako špatný element.“ (M.S.) Povinností kaţdé generace je totiţ můţe být i snaha o zachování prostředí v co nejlepším stavu, aby ho mohla bez výčitek svědomí předat generaci nastupující. Role člověka se v tomto případě blíţí roli správce, který by se měl uváţlivě starat o to, co mu bylo svěřeno: „Cílem by mělo být zachovat co nejlepší ţivotní prostředí a celou přírodu pro další generace, protoţe jak říkal můj předchůdce, my jsme tady jenom na návštěvě.“ (M.F.) Názory funkcionářů se ale v mnohém lišily v otázce organizace společnosti za účelem odstranění problému prostředí. Figurovaly v nich ale vţdy především dva pilíře

dnešní

společnosti, jednotlivec a stát. Pro někoho byla role jednotlivce nejdůleţitější, pro dalšího to byl právě stát, jehoţ aparát, sociální jistoty a celkový přístup k potřebám občanů můţe vztah společnosti k ochraně přírody ovlivnit. Náš stát podle oslovených ochraně přírody nakloněn není, coţ se negativně promítá i do moţností jednotlivců: „Kdyţ vidím, jak se chová stát k lidem, tak se chová i k přírodě. Stát vůbec nevnímá, co se kde děje, nerespektuje přírodní zákony, které by měly fungovat. Celá společnost je dnes zaměřena pouze na výrobu zisku a příroda je jen jakýmsi vedlejším produktem, okrajovou záleţitostí, která nikoho nezajímá. Na přírodě záleţí jen pár lidem, a ti těţko ten běh dokáţou zvrátit někam jinam…“ (M.S.) Chudý člověk podle tohoto názoru nemá moţnost chovat se ekologicky, protoţe podpora k přírodě šetrného chování je finančně náročná: „Je odsouzený k tomu, kdyţ to řeknu, přeţít tak, jak se dá. Takţe určitě spousta lidí by se chovala vůči prostředí lépe, kdyby měla lepší zázemí a více moţností, mohla si vybírat. V téhle době je člověk rád, ţe má práci, a taková ta ekologie jde trochu bokem.“ (M.S.) Stát je chápán jako základní prvek, který má moc ovlivnit jednání lidí a jejich spolupráci svým systémem zásadně ovlivňuje. Podle dalšího názoru by měla být snaha pro odstraňování problémů prostředí patrná v kaţdém podniku, kaţdé společnosti, která se zabývá produkcí či zpracováním materiálu, a to tak, aby škodlivé následky lidské činnosti byly eliminovány uţ před jejich kontaktem s prostředím: „Kaţdý jednotlivec by se měl snaţit ve svém poli působení takovým neduhům předcházet. Jihočeská drůbeţ ve Vodňanech produkuje obrovská kvanta peří, odpadu, a oni to pouští do rybníků. Jestli se na to chcete podívat, tak se to tam dá vidět, ten rybník správně slouţí jako sedimentační nádrţ a je tam krásně vidět, jak se ta špinavá voda čistí a čistí a aţ u té výpusti je to čisté a pak to jde do řeky. Ale kdyţ toho naráz mají nějak moc, tak to vypustí rovnou. A to je jen jeden podnik. Všude je odpad, je to hodně sloţité.“ (A.S.) Názory v této otázce se mezi oslovenými v mnohém odlišovaly. Státní aparát by na poli ochrany prostředí měly účelně doplňovat i nevládní organizace, do odstraňování problémů by se ale měli zapojit i 54

soukromí zemědělci: „Je to třeba vidět, kdyţ přijde větší bouřka a zemědělci mají vedle řeky zasázenou kukuřici, nejde to jen do řeky, ale i do rybníků, takţe třeba na tom by se podle mě měli podílet finančně i zemědělci, nehledě na to, ţe to bahno potom mohou vyvézt na pole, protoţe je úrodné. Jsou vody, na které nebylo sáhnuto od doby postavení, vezměte si třeba Orlík, vţdyť to je stoka jiţních Čech.“ (V.L.) Jiţ v první dimenzi došlo k prvnímu střetu s ochránci přírody, které sice mezi organizace, jenţ by se měly odstraňováním následků lidské činnosti v prostředí zabývat patří, nicméně jejich činnost často ochranu prostředí spíše ohroţuje. Svým přístupem ochránci přírody svou snahu degradují, v očích veřejnosti jí diskreditují a odvádějí pozornost od hlavních problémů: „Třeba Greenpeace nebo Hnutí Duha, kdyţ se o tom tedy budeme bavit, já to přímo z duše nenávidím, protoţe jejich hesla jsou velice populistická, neříkám, ţe mezi nimi odborníci nejsou, ale spousta lidí, která se na ně naváţe, dělá daleko větší problém, který té myšlence mezi jinými lidmi spíše uškodí a ochranu přírody degraduje.“ (M.F.) Podobné názory měli funkcionáři v otázce zodpovědnosti za řešení těchto problémů. Byl to opět především stát a jeho aparát, který by se měl buďto přímo zmíněnými problémy zabývat, nebo alespoň svým přístupem nabádat občany k uváţlivějšímu přístupu k prostředí. „Je to stát. Určitě i jednotlivec, ale ten k tomu musí mít nějaké moţnosti. A tyto moţnosti mu můţe nabídnout jen stát. Pokud stát takto nepřemýšlí a lidi nenabádá tímto směrem, málokdo se tak bude chovat sám od sebe. Můţe za to celková nálada ve společnosti a role státu je v ní klíčová.“ (M.S.) Zodpovědný je ale i kaţdý jednotlivec: „Především kaţdý sám za sebe, nemyslím si, ţe by to dokázaly zvrátit nějaké organizace nebo stát. I kdyţ stát zase nějakou zodpovědnost by měl mít vzhledem k tomu, ţe celkově ovlivňuje ţivot lidí nějakou svojí politikou, takţe i v té státní úrovni by se s tím něco mělo dělat, připravit se pro to podmínky. A je to tak, ţe čím menší ten stát zodpovědnost má, tím větší zodpovědnost by měli mít jednotlivci.“ (M.F.) Stát by měl vykonávat funkci dohlíţitele a zdroj motivace, přičemţ jednotlivec, podnik nebo druţstvo, které problémy způsobuje, by mělo být zodpovědné i za jejich odstranění. Poslední otázka první dimenze se týkala technologií a jejich moţností ovlivnit negativní dopady lidské činnosti. Také ve vztahu k technologiím mezi oslovenými panovala shoda. Podle funkcionářů nebude lidstvo schopno dosáhnout preferovaného řešení problému prostředí ani s moderními technologiemi – pokud se nezmění nahlíţení člověka na technologie jako takové. Oslovení se například domnívají, ţe všechny potřebné technologie uţ byly vymyšleny, některé byly dokonce pouţívány v tradičním hospodaření. A i nové technologie člověku nepomohou, pokud budou pouţívány špatně, tedy především za účelem 55

zisku. I kdyţ by byly schopné pomoci, vyuţití jejich potenciálu závisí na vůli člověka, který je ovládá: „Je to všechno ovlivněné tou touhou po zisku a tlakem firem, které lidem vnucují mylnou představu, ţe to hlavní je vydělávat a to ostatní je podřadné. Přístup firem a lidí je nešetrný, to je ten hlavní problém. Technologie by mohly pomoci, ale musely by být pouţívány s dobrým úmyslem a ne k tomu, jak lépe planetu vydrancovat. Ty technologie tady k tomu podle mého názoru uţ jsou, ale není zatím důvod nebo síla, která by společnosti donutila dávat miliardy na nějaké ekologické technologie, kdyţ z toho mohou v klidu ţít a jen těţit.“ (P.CH.) Technologie by se měly pouţívat především k tomu, aby eliminovaly negativní vlivy způsobené člověkem. To ale primárně vyţaduje změnu lidského vnímání prostředí: „Technologie uţ je nějaký postup, který je daný, který zase někdo vymyslel. Takţe by se měly vymýšlet technologie na to, jak dopady vlivu člověka na ţivotní prostředí omezit, měli bychom se zaměřit na to, jakým způsobem té přírodě ubliţujeme a ne jenom napravovat nějaké škody. Měli bychom se snaţit takovému chování předcházet, a to se obávám, ţe technologie neumoţní. Prvopočátek je ve změně myšlení lidí, v hledání priorit někde úplně jinde neţ se dnes hledají.“ (M.F.) Další z přístupů k technologiím je snaha o návrat k extenzivním technologiím, které by neměly mít za úkol vypořádávat se s problémy způsobenými lidskou činností, ale naopak jim předcházet. V tomto případě by se mělo lidstvo vrátit k zapomenutým hodnotám, touhu po kvantitě by měla nahradit zvýšená snaha o kvalitu jak výrobků, tak i ţivotního prostředí: „Spíše neţ rozvoj nových technologií by pomohl návrat k extenzivnímu hospodaření, aby kvalita byla znovu před kvantitou. Moderní technologie jsou velice neohleduplné k přirozenému stavu, jsou příliš rychlé. Ve všem jede naše současná společnost aţ na doraz. Musíme pochopit, ţe dělat všechno rychleji a lépe můţe být i kontraproduktivní.“ (P.CH.) Řece by mohla pomoci i jednoduchá opatření, která byly v minulosti obvyklá a která vzala za své v posledním čtvrtstoletí: „Stačilo třeba to, aby se počítalo s vybudováním nějakých záchytných pásů, aby nebyla pole aţ úplně ke břehům…dříve to bývalo běţné, nikdy se nestalo, aby kukuřice končila pár metrů od rybníku, vţdyť to způsobuje i těm zemědělcům ztrátu té nejkvalitnější horní vrstvy půdy. Je škoda takové země splachovat, stejně jako je škoda je zastavět nějakým supermarketem. Podle mě jsou to technologie uţ hodně dlouho pouţívané, dnes moţná trochu zapomenuté, jejichţ pouţívání ale mělo své opodstatnění a pracovalo se s nimi po staletí.“ (V.L.)

56

*** Při porovnávání uvedených dílčích výsledků výzkumu s přístupem k ideologiím přírody, jak se jimi zabýval ve své práci Libor Musil, jsem došel k poměrně jednoznačným závěrům. Kromě otázky organizace společnosti a odpovědnosti za řešení problému prostředí by se dalo ţíci, ţe ideologie, kterou oslovení funkcionáři zastávají, se nejvíce přibliţuje ideologii „hlubinné ekologie“. K tomuto konstatování mě přivádí názor na uspořádání vztahu přírody a prostředí, stejně jako pojmenování hlavních cílů společnosti vůči hlavním problémům prostředí. Oslovení nevnímají přírodu jako zdroj, a rozhodně nesouhlasí s názorem, ţe by lidé mohli vyuţívat přírodu neomezeně ke svému uţitku. Nechápou jí ani pouze jako součást ţivotního prostředí člověka. Naopak, přírodu chápou jako „Mitwelt“, společný domov veškerého ţivota. A ţivotní prostředí člověka, stejně jako dalších ţivočišných druhů, krajinu, povodí řeky a související ekosystémy chápou jako podmnoţiny této „všeobjímající přírody“. Příroda a prostředí se vzájemně podmiňují. Ze svého ţivotního prostředí se člověk „vydává“ ovlivňovat celou přírodu, takţe uţ není jasné, kde příroda, bez většího či menšího vlivu člověka, existuje. Zajímavé je, ţe funkcionáři ani čistou „Přírodu“ nehledají. Proto pro ně příroda můţe být například rybníkem, který je bezesporu výtvorem člověka, nebo řekou a jejím okolím, i kdyţ ji spíše neţ jako přírodu chápou jako přírodní prostředí, v níţ se lidské aktivity s přírodními prvky snoubí harmonickým, zdravým způsobem. Takových míst ovšem podle oslovených ubývá. Negativní vliv člověka a jeho aktivit vnímají oslovení jako největší problém prostředí. Mohou to být ekologické dopady způsobené hustotou osídlení, vypouštěním odpadů i nešetrným zacházením s půdou a krajinou obecně. Společnost není schopná přírodě porozumět, takţe překračuje její limity. Povodně, inverze, či dlouhotrvající sucha jsou prvními případy, kdy toto chování komplikuje lidem ţivot, mohou se ale v brzké době proměnit v mnohem nebezpečnější a rozsáhlejší katastrofy. Lidem chybí pokora k přírodním dějům, pochopení pro její omezení. Vnímání přírody a ţivotního prostředí výlučně jako zdroj je podle dotázaných nepřípustné, čímţ se jaksi mimochodem zcela vydělují z ideologického chápání „technologického růstu“, jak o něm hovoří Musil. Cílem společnosti by mělo být podle funkcionářů především omezení negativního vlivu člověka na přírodu a ţivotní prostředí ostatních organizmů, v konkrétním případě řeky a jejích obyvatel. K tomu by měl napomoci především státní aparát. V této části otázky se jiţ oslovení začínají vzdalovat ideologii „hlubinné ekologie“ a přibliţují se ideologii „ekologické modernizace“. Nejsou schopni představit si změnu organizace společnosti v takové míře, jak si to představuje hlubinná ekologie. Uznávají, ţe k dosaţení vytyčeného cíle by mohla vést 57

jedině spolupráce členů společnosti na všech úrovních, od jednotlivců, přes státní a neziskové organizace aţ po státní aparát, který by měl působit jako iniciátor změn i jako dohled nad těmito změnami. Lidé by se mohli chovat k prostředí mnohem šetrněji jako jednotlivci, říkají oslovení, kdyby je k tomu stát motivoval. Důleţitým faktorem pro chování člověka k prostředí je i touha celé dnešní společnosti po maximálním zisku, který je často bezohledný. A technologie, které ke svým činnostem lidé pouţívají, ničemu pomoci ani nemohou, pokud jsou vyuţívány jen k „drancování“ přírody. Funkcionáři mluví o nutnosti změny myšlení lidí. Ale nedochází jiţ tak daleko, aby volali po změně organizace celé společnosti. Stát má podle nich pořád klíčovou roli. Na druhou stranu se ale od ideologie „ekologické modernizace“ často odvracejí. Z toho důvodu bych jako závěrečné shrnutí a výsledek první dimenze mého výzkumu povaţoval konstatování, ţe ideologie prostředí oslovených funkcionářů rozhodně nemá nic společného s ideologií „technologického růstu“. Tento přístup povaţují jako škodlivý, jako něco, co je nutno odmítnout, aby se kvalita ţivotního prostředí zlepšila. Asi nejblíţe mají k ideologii „hlubinné ekologie“, a to jak svým vnímáním přírody, prostředí a jeho problémů, tak i vztahem k technologiím, které by podle nich mohly slouţit jako prostředek k dosaţení vytyčených cílů jedině v případě, ţe by se změnil způsob jejich pouţívání. V otázce organizace společnosti a přístupu k řešení problému prostředí se ale blíţí spíše ideologii „ekologické modernizace“, a to především tím, ţe za stěţejní prvek společnosti povaţují státní aparát. 3.2.2. Funkcionáři, sportovní rybáři a hospodaření ve volných vodách Odpovědi na otázky druhé dimenze mého výzkumu dělaly podle očekávání osloveným funkcionářům mnohem méně problémů a byly spontánnější, neţ tomu bylo u otázek dimenze první. Dostali jsme se totiţ přímo k předmětu jejich hospodaření, tedy rybám a jejich ţivotnímu prostředí. Zajímavé byly odpovědi hned na první otázku, která zkoumala, jaké druhy ryb jsou u tázaných nejoblíbenější a z jakých důvodů. Funkcionáři se ihned rozdělili do několika skupin, a to podle způsobu, jakým smysl otázky pochopili. Jednou to byla oblíbenost z čistě kulinářského důvodu: „Kapra. Mojí nejmilovanější ryba je kapr. Ţádnou jinou nepotřebuji, občas si rád chytím třeba i okouna, abych si pochutnal, ale jinak celý rok mám rád kapra.“ (A.S.) Další odpovědi uţ nebyly zdaleka tak jednoznačné a oblíbenost ryby závisela buďto na oblíbeném způsobu lovu, který funkcionáři v roli sportovních rybářů preferují, nebo na samotných charakteristikách ryby: „Asi nejoblíbenější rybou je kapr, ale jde mi o to chytit toho metrového. Chytám na boilies, jezdím i na delší výpravy, jsem kaprař. Na 58

druhou stranu ale jezdím i vláčet, to potom chytám nejraději sumce. Tam mi ale nejde o to, chytit toho sumce jakýmkoli způsobem, ale opravdu ho uvláčet.“ (V.L.) Zde jiţ přicházel do zorného úpole oslovených sportovní aspekt rybolovu, v němţ nejde ani tak o to rybu chytit, ale chytit ji preferovaným způsobem. Poprvé byla pozornost upřena také na otázku etiky lovu a pouţívání určitých typů nástrah, v tomto případě ţivých ryb: „Bójku52 jim slibuji od roku 1985, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Také mi trochu vadí ta etika lovu na ţivou rybu, ano, kdyţ tam někdo napíchne plotici, nebo tlouště, tak to ještě pochopím, ale kdyţ tam někdo napichuje líny, tak to uţ je fakt jak vraţda.“ (V.L.) Dále uţ oslovení dělili oblíbenost ryb také podle toho, kolik času jim věnují, ať uţ z hlediska loveckého, nebo hospodářského: „Dávám přednost dravým rybám. Jinak se mi ale líbí všechny ryby, kaţdá ryba je něčím zajímavá.“ (M.F.) Ukázalo se, ţe i oblíbenost ryb závisí na tom, jakým způsobem na danou rybu nahlíţejí ostatní rybáři a kolik pozornosti věnují jejímu chovu: „Z hlediska toho chovatelského je pstruh potoční docela zanedbávaný, mělo by se mu věnovat mnohem více pozornosti. I sami rybáři se dnes mnohem více věnují pstruhu duhovému, protoţe samozřejmě je to ekonomicky výhodnější. Ten pstruh duhový se i lépe chytá, je takový nenáročný. Má zkušenost je taková, ţe pstruha obecného nevyrábí skoro ţádná profesionální firma protoţe je to ekonomicky nerentabilní. Ten pstruh obecný je prostě pořád divoká ryba a není tak přizpůsobivý umělému prostředí jako ten duhák.“ (M.S.) Z estetického hlediska oslovení ţádnou rybu zřejmě nepreferují, určující jsou pro ně jiné aspekty, především jiţ výše zmíněná kulinářská hodnota a nebo náročnost jejich lovu: „Mám sedmiletou dceru a kdyţ mi třeba ukáţe na obrázek a řekne, ţe tohle zvíře není hezké, tak jí říkám, ať se na něj koukne jinak, protoţe pánbůh to tak stvořil a pánbůh to tak chtěl, kaţdé zvíře je hezké, kaţdá ryba je krásná taková jaké je. Někdy je krása v té velikosti, jindy zase v té nepatrnosti.“ (M.F.) Otázka týkající se klíčového druhu ryby pro daný úsek řeky sledovala jediný cíl: měla vypátrat, co je pro funkcionáře při hospodaření prioritní. Zda hospodaření za účelem ochrany přírody, nebo hospodaření za účelem rybářského vyuţití. Domníval jsem se, ţe se tyto směry budou navzájem prolínat, coţ se potvrdilo především v organizacích obhospodařujících výše poloţené úseky řeky. Ukázalo se totiţ, ţe v níţe poloţených úsecích je hlavní hospodářskou rybou zcela jednoznačně kapr, a to i přesto, ţe v mnoha úsecích pro něho prostředí není aţ tak vhodné. V pstruhovém a lipanovém pásmu řeky Blanice jsou naopak nejdůleţitějšími rybami pstruh obecný a lipan podhorní, tedy původní říční ryby. Oslovení hospodáři jim dokonce

52

Lov sumců na bójku je jednou z nejčastějších metod lovu sumce u nás. Spočívá v nastraţení ţivé ryby ve volném sloupci vody. V něm je ryba udrţována pomocí bójky, coţ je tyč, na níţ jsou z obou stran připevněny plováky. V případě záběru sumce bójka také slouţí jako signalizátor záběru.

59

dávají přednost před mnohem populárnějším a lovecky vděčnějším pstruhem duhovým. „Je to samozřejmě znovu pstruh obecný s tím, ţe i kdyţ tady máme nějakou zarybňovací povinnost vysazovat pstruha duhového, tak se ho snaţíme vysazovat do takových úseků a partií řeky, aby pstruha potočního nějak nevytlačoval a nekonkuroval mu. Samozřejmě, to co máme doplnit, doplníme, ale máme moţnosti provést to tak, aby ten duhák tolik neškodil.“ (M.S.) I oslovení se přitom dotýkali otázky vhodnosti vysazování kapra do některých úseků řeky, přičemţ potvrzovali domněnku, ţe kdyby nebylo rybářského tlaku, který pramení z jednoznačné pozice kapra jako nejoblíbenější lovné ryby v ČR, kapr by v tak hojné míře vysazován být nemusel: „Je to vlastně lipanové pásmo. Takţe tady hospodaření spočívá v práci s lipanem, pstruhem obecným, následně na to v těch klidnějších úsecích ten kapr, který je vlastně dominantní, nebo takhle – pro Čechy je dominantní.“ (M.F.) Kapr tak Blanici ovládá uţ od parmového pásma. Jeho vysazování zde je přitom kontroverzním jednáním, protoţe jeho přítomnost zde je tak silná pouze na úkor jiných druhů ryb. A nemusí to být ani z důvodu vytlačování ostatních druhů ryb z ekosystému. Kvůli kaprovi sportovní rybáři věnují ostatním a druhům ryb mnohem menší pozornost, neţ by si zaslouţily: „Na našem úseku je klíčovou rybou jednoznačně kapr, který se vysazuje také v nejhojnějších počtech.“ (P.CH.) Vedle kapra se těší největší popularitě dravé ryby: „Nasazujeme štiku, candáta, bolena, amura, podoustev, ostroretku, a úhoří monté. A toho máme vţdycky dost. Máme tady takové podmínky, ţe se u nás hodně úhořům daří a z daleka široka sem na ně lidé jezdí. Tady máme nějaké zvláštní úţivné prostředí, ţe máme nejvíc štik a úhořů.“ (A.S.) Ukázalo se, ţe pro existenci řeky jako ekosystému nemusejí být podle funkcionářů nejdůleţitější ryby nejoblíbenější ze sportovního hlediska, ale ty, které nejlépe dokáţí přeţít v daných podmínkách: „Tam se prostě musí nasazovat jakákoli ryba, protoţe ryba celkově tam ubývá. Bohuţel je to voda proudnější, ryba se tam moc nedrţí, spíše místy, takţe si myslím, ţe ryby cejnového pásma se tam dávat v nějaké míře mohou, ale jinak je to spíše pro proudomilné ryby.“ (V.L.) Přesto jsou v tomto případě ale zájmy sportovních rybářů prioritní, a kapr se nasazuje i do prostředí, které mu nevyhovuje. Třetí otázka této dimenze se týkala vzácnosti jednotlivých druhů ryb na vybraných revírech. Ukázalo se, ţe k nejvzácnějším rybám revírů patří ty ryby, které bývaly nejhojnějšími. Většinou se navíc jedná o ryby drobné, které by měly v přirozeném prostředí slouţit jako potrava větších druhů ryb. Jedná se tedy o ryby pro sportovní rybáře nezajímavé, oslovení funkcionáři je ale jako důleţité vnímají. Úbytek drobných ryb je patrný po celém toku řeky Blanice, a to od těch nejvýše poloţených partií, kde mizí především střevle potoční: „Určitě je to střevle, která byla součástí pstruhových vod a jednou z hlavních sloţek potravy pro pstruha 60

obecného v těchto partiích. Je tedy pravda, ţe uţ se zase tu a tam ukazuje a ţe se trochu vrací, ale taková desetitisícová hejna, jaká pamatuji, to je zatím jen náš velký sen.“ (M.S.) V niţších úsecích řeky ubývá především hrouzek. Zdá se tedy, ţe ubývají především ty druhy ryb, které se nijak uměle nevysazují: „Vzácné ryby? Musím říci, ţe v současné době jsou to především ty ryby, které tady kdysi bývaly úplně nejhojnější. Začíná být celkem vzácný hrouzek, vzácný je třeba i jelec jesen, i ta parma, kterou se snaţíme vysazovat, a potom další druhy drobných ryb, například střevle nebo mřenka.“ (P.CH.) Oslovení si všímají i úbytku větších druhů ryb, které jiţ svůj potenciál coby ryby pro sportovní rybáře zajímavé z hlediska lovu mají, například podoustev říční nebo candát obecný. A zatímco původní druhy ryb mizí, nahrazují je introdukované a přizpůsobivější druhy. „Bohuţel, dneska uţ docela masivně začíná ubývat i hrouzek, ale to není jenom u nás, to jen asi všude. Ta ryba prostě vyţaduje určité prostředí, a splachy z těch polí jí hrozně moc škodí. On se třeba i vytře, ale ta jikra se uţ nevykulí. Bohuţel, není tohle jen problém Blanice, je to problém i rybníků, dnes kvůli tomu ubývá i slunka, ubývá karas obecný, všude je jen ten karas stříbřitý.“ (V.L.) Funkcionáři ale příliš nevědí, jakým způsobem by měli tyto vzácné druhy ryb chránit. V jejich moţnostech je zdá se jen umělé vysazování, popřípadě návrhy na změnu moţností lovu jednotlivých druhů ryb, především doby hájení a lovné míry. Vysazovat drobné ryby ale pro hospodaření svazu není rentabilní a proto není masovou záleţitostí: „Třeba ta střevle se dá docela dobře odchovat uměle, a nějaké organizace uţ to dělají, její umělý odchov a dosazování do revírů.“ (M.S.) Další moţnosti mohou prý spíše neţ rybáři ovlivnit například soukromí zemědělci a další producenti odpadů: „Zase ochrana, já sám jí neovlivním, to by měli ovlivnit ti, kteří vypouštějí do řeky splašky.“ (M.F.) Ochranu mizejících druhů ryb by podle funkcionářů podpořil také cílevědomý boj s rybími predátory. Problémem mohou být například kormoráni: „ S parmou je problém, měl jsem jí tady nedaleko pod jezem, vţdycky se to tam kvůli ní hájilo, ale bohuţel, dva roky po sobě přiletěli kormoráni a je po parmě. Od příštího roku bude dokonce hájení toho úseku zrušeno, protoţe uţ není proč ho hájit, ty parmy jsou pryč.“ (V.L.) Funkcionáři si stěţují i na otázku čistoty vod, ovšem z jiného hlediska, neţ by se dalo předpokládat: „Proti dalším věcem, které ţivot ryb ovlivňují, jsme prakticky bezmocní. Je to například funkce čističek, které sice mnoho látek zadrţí, ale různé dezinfekce, rozpouštědla a rozpuštěná léčiva procházejí dál ve vodě, která se na první pohled zdá čistá. To jsou látky, které ovlivňují i genofond ryb a podepisují se například na menší plodnosti ryb nebo horší kulivosti plůdku. To je opravdové nebezpečí, jenţe z tohoto pohledu čističky funkční nejsou.

61

Naopak odebírají z vody ţiviny, které byly potřebné právě pro to, aby se jimi ţivily drobné druhy ryb, které dále slouţí jako potrava větším rybám dravým.“ (P.CH.) Oslovení se nedokázali shodnout ani v otázce oceňování rybí obsádky řeky. Zastávali přitom dva odlišné názory. Jedni jsou přesvědčeni, ţe hodnotu ryb v řece vyčíslit lze, a to především proto, ţe většina našich druhů ryb se dá jiţ uměle vyprodukovat: „Všechny druhy ryb, které v naší řece ţijí, se dají uměle odchovat, takţe je moţné také je do té řeky nasadit a to znamená, ţe se dá spočítat hodnota ulovených ryb, stejně jako případně vzniklé ztráty.“ (P.CH.) Druzí zastávali názor opačný: hodnota původní populace ryb v řece je nevyčíslitelná. Nikdo neví, kolik ryb v řece je, podle počtu odlovených kusů se dá něco takového jen velmi těţce odhadovat. A například při nějaké havárii jsou finanční náhrady jen velmi nepřesné a kusé: „Populace se nedá vyčíslit v penězích, a dokonce, kdyţ jsou třeba nějaké ty otravy, tak to, co je nějaká úhrada za tu škodu, to je nesmysl, protoţe tam se jedná o porušení celého ekosystému a to se nedá vyčíslit. A kdyţ je ten ţivot uţ nějakým způsobem zaběhlý, tak to se prostě nedá vyhodnotit v penězích.“ (V.L.) Předělem mezi těmito názory byl přístup, podle něhoţ je moţno určit hodnotu uměle odchovaných ryb, ale jen předtím, neţ jsou nasazeny do řeky. Ve chvíli, kdy jsou vypuštěny, uţ jejich hodnotu stanovit nelze: „Teoreticky i prakticky to jde. Protoţe my, kdyţ vylovíme rybník, tak kaţdou vaničku váţíme. To znamená, ţe máme přehled o počtech kusů a o váze ryb, které jsme dali do řeky. Čili v ten okamţik, kdy tu rybu dáváme do řeky, víme, ţe má tolik kilo a takovou finanční hodnotu. Jakmile to přijde do řeky, uţ to nikdo nespočítá.“ (A.S.) Oslovení funkcionáři si všímají i toho, ţe hodnota kaţdé populace daného druhu ryb je jiná, a to podle její původnosti v obhospodařovaném revíru. „Od druhé světové války tady nebyl vysazený jediný pstruh, který by pocházel odjinud neţ z Blanice. Ţádný jiný poddruh, jen ta původní forma. Určitě se to projevuje například v tom, ţe ten pstruh, který tady ţije řeknu tisíce, moţná miliony let, tak uţ je na tohle prostředí natolik adaptovaný, ţe například přečkal i ty velké povodně, které tady v roce 2002 byly. To byla jediná ryba, která v té vodě vydrţela.“ (M.S.) Na čem se ale funkcionáři shodli jednoznačně, byla otázka péče člověka o řeku za nynějších podmínek. Řeka se bez ní v dnešní době neobejde. Bohuţel nevhodná péče je také tím, co řece nejvíce škodí53.„Konkrétně o Blanici se tvrdí, ţe je to jedna z nejregulovanějších řek v Čechách, coţ je opravdu znát, protoţe to co se s řekou provádí je místy řekl bych aţ trestná věc. Rovnat koryto řeky, dělat z toho takový poloumělý tok, je úplně proti přírodě a pro ryby i tu vodu samotnou to úplně nejhorší, co můţe být, protoţe v takové vodě nemůţe nic přeţít. 53

Velmi zajímavá je v tomto směru výpověď předsedy protivínské rybářské organizace Aloise Shánělce, kterou však kvůli rozsahu uvádím jen v kompletním přepisu rozhovorů.

62

Kdyţ je to široká řeka s rovným dnem,, kde je já nevím centimetrová hladina vody, co v tom můţe ţít? Není tam úkryt, není tam sloupec vody, není tam tůň, tam prostě pro ty ryby i ostatní vodní ţivočichy je to smrtonosné.“ (M.S.) Funkcionáři se domnívají, ţe i kdyby bylo od pečování o řeku upuštěno, do původního stavu by se vracela jen velmi pomalu. A to ještě za předpokladu, ţe by do ní nikdo nijak nezasahoval. „Pokud do ní nebudeme nic vypouštět a nebudeme jí nijak ubliţovat, tak by se řeka bez člověka obejít mohla. Ale to by člověk směl okolo té vody akorát chodit, nesměl by nic chytat, nesměli by být predátoři, nesměli by být pytláci.“ (M.F.) V případě, ţe by byla řeka nadále vyuţívána jako nyní, není jinou moţností nic jiného neţ lidská péče. Přírodní prostředí řek je jiţ natolik narušeno, ţe se neobejde bez lidské pomoci: „Kdyby se všechno vrátilo o několik století dříve, včetně obsádek a rybářského tlaku, pak ano, to by řeka mohla bez člověka fungovat. Ale dnes uţ je to tak narušeno, ţe to bez naší pomoci bohuţel nejde.“ (P.CH.) A i v souvislosti této otázky se oslovení dostali znovu k problematice úţivnosti a funkci čističek odpadních vod. Řeka by se podle nich s určitým stupněm znečištění dokázala vypořádat. S čím si ale poradit neumí, je nedostatek ţivin, který je velkým problémem současného rybářského hospodaření: „Třeba před sto lety – támhle byla hromada hnoje, támhle někdo vypouštěl močůvku, a normálně se s tím počítalo, té vodě to prospívalo. Dneska se zase vymýšlí, ţe to vadí. Ale je to nesmysl, je to ţivina, a kdyţ se to vypláchne, ta ryba má co ţrát. Kdeţto dneska ta voda není úţivná, a ryba, i kdyţ se vytře, tak ten plůdek pomře hlady.“ (V.L.) Také v otázce původnosti a nepůvodnosti vysazovaných druhů ryb se funkcionáři shodují. Do všech revírů, na něţ byl můj výzkum zaměřen, se nepůvodní druhy ryb vysazují. Při vysazování obou typů ryb jsou rybáři závislí na hospodářském plánování, které je stanoveno na daný revír jednou za deset let. Do jeho znění se promítají jak zájmy ochranářské, například pokud jde o vysazování dnes jiţ vzácných druhů ryb, které nemají ţádnou hospodářskou hodnotu, protoţe jsou celoročně hájeny. Zájmy sportovních rybářů se do hospodářských plánů promítají opětovnou snahou o vysazování nepůvodních druhů ryb. „Děláme to zkrátka tak, jak si myslíme, ţe je to nejlepší a jestli je to původní nebo nepůvodní…buď se sem hodí nebo nehodí.“ (M.S.) Funkcionáři připouštějí, ţe hlavní motivací k vysazování nepůvodních druhů ryb je v současné době poptávka po těchto rybách mezi sportovními rybáři: „Důvodem je především rostoucí rybářský tlak, ten je tady hodně znát. Rybařina je koníček jak majetných tak nemajetných, oproti myslivosti stačí tak desetina nákladů k tomu, aby si člověk pořídil nějaké vybavení. A protoţe rybářů přibývá a chtějí ještě navíc záţitky, obohacuje se řeka o duháky, vysazuje se amur, tolstolobik. Ti se vysazují i tady u nás, na stojaté vody. Nechci říkat bohuţel, je to prostě realita.“ (M.F.) 63

Rozdělení ryb na původní a nepůvodní druhy je přitom dáno zákonem s tím, ţe ryba, která je u nás chována jiţ přes sto let, je brána jako ryba původní. Nepůvodní druhy ryb se vysazují především „jako zpestření nabídky pro sportovní rybolov, a to i ryby, které se zde původně nevyskytovaly a které se v prostředí ani samovolně nerozmnoţují, coţ je například amur nebo tolstolobec a tolstolobik.“ (P.CH.) Pro sportovní rybáře jsou nepůvodní druhy ryb vysoce ceněny, a to jednak kvůli kvalitě masa, ale také kvůli tomu, ţe jsou bojovnější a jejich lov je tak atraktivnější: „Jsou to na druhou stranu ryby pro sportovní rybáře velice ceněné. Kdyţ ta ryba neškodí a částečně třeba pomáhá vyuţívat nějaké spektrum potravy, kterou kapr neţere, tak to chápu. Jsou ale i ryby, které tady naštěstí nemáme, které prostředí samovolně zamořují, coţ je třeba sumeček americký. Ten tady naštěstí nikde není a já bych ho rozhodně nevysadil.“ (V.L.) *** Druhá dimenze mých otázek byla funkcionářům očividně bliţší neţ ta první. Dostali jsme se v ní přímo k jádru věci, přímo k problematice hospodaření na svěřených úsecích. Uţ proto, ţe kaţdý revír zaujímá na toku Blanice specifické území, nemohli se oslovení shodnout ve všech odpovědích. Zejména co se týče vysazovaných ryb, nebo ryb, které jsou v jejich úseku vzácné. Tyto otázky ale pro mě nebyly stěţejní, měly především dopomoci tomu, aby bylo na problematiku hospodaření na řekách nahlíţeno komplexně. Důleţitější pro mě bylo zjistit, jakým způsobem se funkcionáři snaţí populaci v řece chránit a co pro její ochranu povaţují za důleţité. Zda jsou přesvědčeni o tom, ţe řeka můţe jako ekosystém v současné době přeţít bez zásahů člověka, či nikoli, tedy, zda ve smyslu Komárkových studií povaţují řeku za krajinu přírodní či kulturní. A konečně také, jaké jsou důvody k vysazování nepůvodních druhů ryb do našich vod v době, kdy jiţ víme o tom, ţe původní představy o jejich vyuţití se se skutečností neslučují. Za stěţejní povaţuji fakt, ţe funkcionáři řeku povaţují za neschopnou ţivota bez zásahů člověka, a to i přesto, ţe tyto zásahy mohou být pro řeku nejvíce škodlivé. Z odpovědí jsem ale vycítil i to, ţe oslovení by byli schopni připustit, ţe by se řeka bez hospodaření obešla, nebyli by ovšem schopni vzdát se své záliby, tedy sportovního rybaření. Řeka je místem, kde se pro oslovené střetává příroda s kulturou a skladba její rybí obsádky se, podobně jako obsádka rybníků, po staletí vyvíjela. „Přírodnost“ řeky tkví především v jejím optickém odloučení od prostředí města. Ve všech ostatních aspektech uţ ji i funkcionáři vnímají jako součást kultury. Řeka neţije v dnešní době přirozeně a samozřejmě, ale vyţaduje lidskou péči - stala se součástí kultury. Uvaţovat tedy o tom, jaké druhy ryb jsou původní či nikoli, je sice namístě, zodpovězení této otázky je ale přinejmenším velice komplikované. Za 64

důleţitější povaţuji zjištění, které z výzkumu vyplývá jednoznačně:

vysazování

introdukovaných druhů ryb, myslíme-li druhy dovezené v posledním století, je dnes výhradně v reţii sportovních rybářů. Hlavním důvodem je jejich obliba, a to jak z důvodu kulinářského, například v případě amura bílého nebo ryb lososovitých, tak kvůli velké bojovnosti, kterou vykazují při ulovení na udici, coţ se týká znovu především těchto druhů. Pozitivním bylo zjištění, ţe se sportovní rybáři snaţí také o ochranu ryb původních, a to především těch druhů, které z řeky ubývají, nebo jiţ jejich stavy klesly na minimum. Z těch prvních je to například jelec tloušť, z těch druhých parma obecná nebo podoustev říční. Naopak nejznepokojivějším výsledkem výzkumu v této dimenzi byly odpovědi na otázky týkající se výskytu vzácných ryb. Za nejvíce ohroţené druhy ryb a ty, které ubývají nejvíce, označili funkcionáři druhy, které byly ještě před několika desetiletími zcela běţné. Jsou to přitom především druhy, které nepodléhají ţádnému tlaku ze strany sportovních rybářů, například hrouzek obecný, střevle potoční, mřenka mramorovaná nebo vranka obecná. A i kdyţ funkcionáři hovořili o tom, ţe se místy jiţ populace těchto ryb stabilizují, druhým dechem dodávali, ţe ubývají druhy další. Uvedené druhy ryb jsou přitom velice důleţitou součástí potravního řetězce a jejich vymizení by mohlo mít nedozírné následky v podobě kolapsu celých rybích společenstev, jako to můţeme pozorovat na hladových vodách pstruhových, z nichţ téměř vymizela střevle potoční. Ochrana těchto ryb bude podle mého názoru problematická, a to proto, ţe jsou pro sportovní rybáře na první pohled nezajímavé a nepotřebné a jejich umělý odchov není zdaleka tak rentabilní, jako odchov kapra a dalších druhů ryb, bez nichţ si dnes sportovní rybáři své revíry neumějí představit. Profesně angaţovaní oslovení funkcionáři tento fakt vnímají a hodnotí ho jako negativní. Podle mého názoru ale situace, v níţ se dnes ocitají, souvisí se sociálně psychologickým modelem kognitivní disonance54. Oslovení funkcionáři jsou přesvědčeni o tom, ţe současná situace není udrţitelná. Vůči tomuto faktu, který si uvědomují, se mohou zachovat dvojím způsobem: buďto se rozhodnout, ţe se pokusí společenstvo řeky chránit mechanismy, které mají k dispozici, tedy například zvýšeným umělým odchovem ubývajících druhů ryb a jejich umělým vysazováním. Vzhledem k situaci uvnitř rybářských organizací a způsobem, kterým je rybářské hospodaření financováno55, se ale oslovení tímto způsobem se skutečností

54

Podle Hany Librové „je to nesoulad mezi chováním člověka a informacemi, kterých se mu dostává. Subjektivně je kognitivní disonance pociťována jako nelibý stav. Člověk se snaţí zbavit se jej a navodit stav kognitivní konsonance (shody, souladu). V zásadě se mu nabízejí dvě moţnosti: 1. můţe racionálně změnit své chování, 2. můţe neţádoucí informace na základě jednoduché reakce vytěsnit (Librová 1994: s. 20). 55 Schéma toku financí v organizacích ČRS je znázorněno v přílohách.

65

vyrovnat snad ani nemohou, neboť jsou pod tlakem členských základen organizací. Druhým způsobem je vytěsnění problému ze zorného pohledu, coţ je prozatímní praxí oslovených. 3.2.3. Sebereflexe funkcionářů jako sportovních rybářů Třetí dimenze se zabývala nahlíţením funkcionářů rybářských organizací v roli sportovních rybářů na problematiku a proměny sportovního rybolovu. Zkoumala, jakým způsobem funkcionáři, coby příslušníci specifické skupiny sportovních rybářů svou zálibu vnímají a jakou jí ve vztahu k ochraně vod přikládají váhu, tedy, zda jsou schopni populaci ryb v řece výkonem rybářského práva ovlivňovat. Další aspekt výzkumu se týkal pohledu funkcionářů na legislativu, která moţnost výkonu sportovního rybolovu upravuje a na nové trendy, které se v poslední době mezi rybáři objevují. Na otázku, která zkoumala, co pro funkcionáře sportovní rybolov znamená, jsem se jednoznačné odpovědi nedočkal. Pro někoho znamená sportovní rybolov především odpočinek a moţnost myslet na jiné myšlenky neţ v běţném ţivotě, coţ ovšem rybáři odpovídali i na otázku „co je příroda?“. Rybaření je volnočasovou aktivitou: „Znamená pro mě především odpočinek. Vlastně mám jenom funkci hospodáře, papírování a prodej povolenek, takţe je to pro mě odpočinek, relax, volnočasové aktivita.“ (M.F.) Pobyt v přírodě je tedy prioritou, protoţe „je to taková relaxace, člověk myslí na úplně jiné věci, a kdyţ ještě něco chytne, má radost.“ (A.S.) Byla ale otevřena i etická otázka, zda je vůbec legitimní nazývat lov ryb na udici rybolovem sportovním: „Vyloţeně se mi nelíbí pojem sportovní rybolov, který evokuje, ţe se při chytání ryb jedná o nějaký sportovní výkon. To je podle mého názoru hloupost a ryba nikdy nebude rovnocenným partnerem pro rybáře, jak to ve sportu obvykle chodí. Ryba bude vţdycky v nevýhodě, takţe bych to navrhoval nazývat třeba zájmovým rybolovem, rozhodně ne sportovním.“ (P.CH.) Na reflexi sportovního rybolovu se jednou podepsala i funkce rybářského hospodáře, která se se sportovním rybolovem prý příliš kombinovat nedá: „Spíš se sportovním rybářům snaţím vytvořit podmínky. Abych sám sobě vysadil jeden den ryby a druhý den je šel chytat, to mi připadá zvrhlé.“ (M.S.) Předpisy pro výkon rybářského práva oslovení funkcionáři příliš nekritizovali. Legislativu nehodnotili jako špatnou, ale pouze nepřesně zpracovanou. Její komplikovanost prý způsobuje, ţe pochopit některé jednotlivosti není snadné ani pro něco samotné: „Mě připadají spíše nejasné. Protoţe máme dvě roviny, jedno je zákon o rybářství a druhé rybářský řád, v několika bodech se to liší a neslučuje, je tam samozřejmě rozdíl a pak i mnoho odborníků například na právo neví, jak by to vlastně mohlo být, různě to zdůvodňují a v mnoha 66

případech není nikdo schopný říci, co je správně.“ (M.S.) Funkcionáři si sice myslí, ţe pokud by někdo naplno vyuţíval moţnost rybářského řádu, a ponechával si opravdu kaţdý den dvě ryby, nebylo by to pro jejich revír přijatelné, předpokládají ale, ţe nikdo takové efektivity lovu není schopen, a pokud ano, není moţné tolik ryb zkonzumovat. Proto jsou prý předpisy upravující mnoţství ponechávaných ryb dostačující: „Někdo to zkrátka vymyslel, je to dáno zákonem, a my jsme tady od toho, abychom ten zákon dodrţovali. Jasně, pokud bychom lovili denně půl roku, kdyby kaţdý člověk chytil jednou za dva dny dvě ušlechtilé ryby, tak si vezme za rok tři sta šedesát ryb, ale kdo by to prosím vás ujedl?“ (M.F.) Legislativa v současné úpravě totiţ reflektuje i současný systém vysazování ryb: „Nejsem proti tomu, aby si člověk odnesl od vody i tolik ryb, kolik mu umoţňují předpisy. Například to, aby si odnesl dva kapry, to je v pořádku. Proti tomu nemám vůbec nic, ty nasazovací plány jsou taky podle toho vypočítávány.“ (P.CH.) Funkcionáři ale v legislativě spatřují i další mezery, které upravují například ochranu ryb, například těch nedosahujících nejmenší lovné míry: „Není například dostatečně chráněna násada, rybí dorost, předtím, neţ pohlavně dospěje. Chytá se dnes uţ na tak malé nástrahy, ţe se chytají i velmi malé ryby, pro které je to často zničující a smrtelná záleţitost.“ (P.CH.) V legislativě nacházeli i další situace, které by řešili jiným způsobem. Například připomněli dřívější úpravu, která lov na tekoucích mimopstruhových vodách povolovala aţ šestnáctého června daného roku. „Dnes je ten tlak na vodu pořád větší a změnilo se docela výrazně i to hájení mimopstruhového revíru jako takového, dříve se na řeku smělo aţ v polovině června, protoţe tekoucí voda byla od března hájená, ta ryba měl prostě půl roku klid. To by bylo moţná dobré, kdyby se to vrátilo, ale mám takový pocit, ţe ten tlak uţ je takový, ţe se to nevrátí.“ (M.F.) Z odpovědí na otázky týkající se legislativy tedy vyplývá, ţe je nepřehledná, funkcionářům také vadí její kaţdoroční úprava. „Mělo by to být tak, aby ty zákony a předpisy byly stabilnější, aby se to člověk jednou naučil a věděl, ţe to takhle bude deset let fungovat a ty zákony budou stejný. My tady dostaneme kaţdý rok nový řád a celý rok hledáme ty změny.“ (M.S.) Předpisy jsou také příliš „zkostnatělé“ co se týče nových trendů v rybolovu. V tomto případě by funkcionáři přivítali větší uvolnění legislativy, nebo například moţnost zakoupení většího spektra povolenek k lovu ryb, které by jednotlivým rybářům více vycházely vstříc: „Mělo by být ke koupi více povolenek. Dneska opravdu je vyvíjený tlak ze strany třeba kaprařů, kteří tedy chytají přes celý den, bohuţel současné zákony to na spoustě vod neumoţňují, a můj názor je to, ţe pokud by se udělala povolenka, která bude stát dva tisíce, a bude pro člověka, který si ty kapry nechce brát, tak ať si tu povolenku koupí. Ale ať má právo sedět tam, kdy chce.“ (V.L.)

67

Tlak vyvíjený na revíry ze strany sportovních rybářů a nové technologie pouţívané ve sportovním rybolovu mají podle oslovených na stav obsádky revírů velký vliv. Na tom se všichni oslovení bez výjimky shodli. Počty rybářů neustále rostou. „Lidé přicházejí na to, ţe starat se o politiku a politikaření za to nestojí, raději si kaţdý jde, jako se dříve jezdilo na chaty, tak teď se začíná chodit na ryby. A kdyţ se to povede, má z toho člověk ještě radost.“ (A.S.) Od začátku zakládání rybářských spolků na Blanici uţ vzrostl počet jejich členů dokonce i v rozsahu řádů. To se samozřejmě projevuje především úbytkem ryb. „Naše organizace se kaţdoročně o nějakých pět aţ deset lidí rozrůstá. Musí to mít vliv, kdyţ tady spolek začínal s osmi nebo šestnácti členy někdy za té První republiky a dneska nás je dvě stě čtyřicet..“ (M.F.) Funkcionáři ale také přiznávají, ţe větší počet rybářů by měl být kompenzován větším počtem nasazovaných ryb: „Je pravda, ţe se této zálibě věnuje asi čím dál více lidí. Ale na druhou stranu by s tím měly tak nějak korespondovat i ty plány a nasazování, tak, aby bylo ryb ve vodě dost.“ (M.F.) K většímu počtu rybářů se ale přidávají i nové technologie, které na ryby vyvíjejí enormní tlak. Objevují se nové nástrahy, rybářské náčiní je stále kvalitnější a začíná se rozšiřovat také pouţívání elektroniky, například elektronických hlásičů záběrů, příposlechů nebo echolotů. „Jako by se dnes uţ kapr nedal chytit na bramboru nebo kousek housky.“ (P.CH.) Pouţívání nových typů nástrah má za následek i proměnu věkové struktury ryb v revírech: „Kdyţ se pouţívá boilies56, tak ti velcí kapři, kteří dříve ve vodě zůstávali deset patnáct let, aniţ by je rybář chytil nebo vůbec zahlédl, tak ty ryby během pěti let většinou vymizely. Ty ryby mají prostě čím dál tím menší šanci, aby nebyly chyceny.“ (M.S.) Na úbytku ryb se ale podepisuje i to, ţe někteří rybáři se nebrání ani obchodu s rybami. Největší problém je to v době, kdyţ se ryby do řeky nasazují: „Jsou schopní jít třikrát za den k vodě, a v tom je ten problém, rybářská stráţ chodí také do práce. Dokonce v době, kdy bylo v jiţních Čechách omezení na padesát kusů ušlechtilých ryb na jednu povolenku, tak vím o tom, ţe důchodci zjistili, ţe se dá v papírnictví koupit propiska, která se dá gumovat. A věděli to všichni během čtrnácti dnů. Proto se nakonec tohle omezení zrušilo, je totiţ lepší, kdyţ si tu kaţdou rybu napíší, neţ aby to gumovali a pak se nevědělo, kolik ryb tam je.“ (V.L.) Nové moderní technologie se objevují mimo jiné i díky vývoji nových trendů, které samozřejmě sledují i oslovení funkcionáři. Přistupují k nim ale rozdílným způsobem. Jedni chápou rybáře provozující styl lovu „chyť a pusť“ jako „pány rybáře“, (M.F.) pro druhé jsou to „s prominutím magoři,“ (P.CH.) nebo „je to úchylka“ (A.S.). Obě skupiny přitom mají pro

56

Vařená nástraha vyvinutá anglickými rybáři.

68

své tvrzení argumenty: „Ti chyť a pusť, to je skoro zločin. Jdou si jen zachytat, nic jiného je nezajímá, ani jaký to má dopad na tu přírodu. Ulovit co nejvíce ryb bez ohledu na velikost, jen tak pro zábavu…ale přece vţdyť to není zábava, ale manipulace s ţivým tvorem, který je navíc náchylný na nějaké poškození.“ (P.CH.) A nebo naopak: „Já ze svého hlediska uznávám to chyť a pusť, i kdyţ jak jsem řekl, tak já si rybu zase rád připravím a sním. Ale nemusím si jí brát z revíru, často si jí koupím na sádkách nebo někde jinde.“ (M.F.) Otázku jsem formuloval tak, aby funkcionáři porovnávali své sympatie mezi rybáři – „masaři“ a lovci „chyť a pusť“. Oslovení konstatovali, ţe oba druhy lovců se vyskytují i na jimi obhospodařovaných revírech, navíc napříč lovci různých druhů ryb: „Jsou i kapraři, kteří jsou schopní prodat velkou rybu do soukromých revírů, byl to problém třeba na Labi, kde potom zavedli mnohem přísnější kontroly. Je kaprař, kterému se jedná o záţitek, a je masař, kterému se jedná buď o maso, nebo o peníze. A i kdyţ třeba začnou brát candáti, jsou lidé, kteří jsou schopní jich zabít třeba deset za dopoledne. Kaţdá ryba se dá ale teoreticky vychytat.“ (V.L.) Vyšlo najevo, ţe při stylu lovu „chyť a pusť“ funkcionářům nejvíce vadí zbytečná manipulace s choulostivými rybami, například lososovitými. Funkcionáři mají proto raději rybáře, kteří si úlovky přivlastňují. Masaři se pro ně rybáři stávají aţ v době, kdy svým počínáním překračují zákon: „Jestliţe je to někdo, kdo překračuje zákon a vlastně pytlačí, tak to není ani rybář a klidně to můţe být masař, především je to ale pytlák. Nějaký děda, který si zajde k vodě pro dva kapry mi vůbec nevadí.“ (P.CH.) Přivlastňování ryb chápali funkcionáři většinou jako věc zcela samozřejmou. Kdyţ uţ někdo za povolenku zaplatí a smí chytat, má právo si rybu odnést. Ke vzniku „masařů“ podle rybářů přispívá především špatná ekonomická situace: „Spočítejte si, kolik v letošním roce musí člověk zaplatit, aby mohl jít k řece. Je to hned čtyři tisíce korun. A tady vznikají masaři. Kaţdý, kdo chytí nějakou rybičku, je rád.“ (A.S.) Oba přístupy samozřejmě souvisejí s etikou lovu, na jejíţ potřebě se shodli všichni oslovení. Kaţdý rybář by měl dodrţovat jakýsi etický kodex, a to jak ve vztahu k rybám, tak i ostatním rybářům. „Etická stránka vůči rybě a vůči přírodě by měla být základ. Protoţe chytit rybu, pak jí táhnout minutu po břehu a pak jí ze dvou metrů hodit zpátky, třeba u těch na podzim nasazovaných ryb, které jsou vystresované uţ výlovem a měly by se chystat na zimu, kdyţ jsou poškozené, tak to nepřeţijí.“ (V.L.) Etiku při lovu dokonce rybáři staví na první místo: „Etická stránka je při lovu důleţitá určitě, a to jak co se týče pro chování rybářů mezi sebou, tak i především pro chování v přírodě a k uloveným rybám. To by mělo být úplně na prvním místě.“ (P.CH.)

69

*** Zachytit sebereflexi funkcionářů coby sportovních rybářů jsem pro svou práci povaţoval za jeden z nejdůleţitějších a stěţejních úkolů. Hned v první dimenzi bylo patrné, ţe pobyt v přírodě povaţují oslovení především za oblíbený druh odpočinku a volnočasové aktivity, coţ se potvrdilo i ve třetí dimenzi. Chytit rybu znamená pro dotazované pouze vítané zpestření, samotný pobyt v přírodě je mnohem důleţitější. Někteří oslovení funkcionáři se navíc sportovnímu rybolovu věnují jiţ jen okrajově nebo dokonce vůbec. V souvislosti s výsledky Sociologické studie, kterou jsem často citoval v teoretické části, jsem také povaţoval za důleţité zjistit, jak funkcionáři vnímají problematiku legislativy sportovního rybolovu. Výhrady k legislativě při mém výzkumu vycházely především z nespokojenosti s tím, ţe špatně reaguje na vývoj nových trendů. Podle funkcionářů je také nedostatečná v některých bodech, jako je například ochrana mladých ryb, doby hájení některých druhů ryb nebo i celých úseků řeky. Oslovení přesto nenavrhovali další omezení ve prospěch ochrany přírody, ale větší flexibilitu předpisů, a to jak kvůli ochraně ryb, tak i většímu pohodlí při jejich lovu. S předpisy upravujícími ochranu ryb jednoznačně souvisí i růst počtu rybářů a proměna technologií pouţívaných k rybolovu, tedy prvky, které funkcionáři povaţují za velice důleţité, jelikoţ jejich vliv má na charakter obsádky revírů výrazný dopad. Přesto se legislativě nedaří tyto nové trendy podchytit a jejich vliv omezovat, coţ se v očích funkcionářů projevuje stále menší šancí ryby obstát v nerovném boji se sportovním rybářem. S tímto faktem se snaţí vypořádat i sportovní rybáři, například aplikací stylu lovu „chyť a pusť“. Můj výzkum ukázal, ţe tato metoda je funkcionáři často chápána jako problematická, mezi některými oslovenými i jako škodlivá. Tato metoda můţe podle funkcionářů v obsádce řeky nadělat mnohdy i více škody neţ rybáři, někdy označovaní jako „masaři“, kteří k vodě chodí za poměrně výhodných podmínek získat co největší počet ryb. Zaujalo mě, ţe tyto „masaře“ funkcionáři dokonce omlouvali, snad ze svého hlediska vidí raději, kdyţ je jejich práce v podobě ryb kulinářsky vyuţita, neţ kdyţ plave leklá ve vodě po neopatrném puštění. Nicméně, oba výše zmíněné přístupy úzce souvisí s jistou etiku lovu, na jejíţ potřebě se všichni oslovení shodli. Etika lovu souvisí s ochranou ryb i prostředí v okolí řeky, měla by být i jakýmsi kodexem, který rybářům doporučuje, jak se chovat k ostatním kolegům.

70

3.2.4. Konfliktní situace a bariéry plnění hospodářských a ochranářských cílů V poslední dimenzi jsem se dostal k samotnému jádru celého výzkumu. Podle Baumanovy teorie zrcadlového vnímání světa „my a oni“ jsem se snaţil odpovědět na otázku, jak vnímají funkcionáři roli ochránců přírody a jak v problematice ochrany přírody vnímají roli sportovních rybářů. Předchozí dimenze uţ mnohé odhalily, například to, ţe rybářské hospodaření jako takové není motivováno primárně zájmy ochrany přírody. Zájmy sportovních rybářů samotných jsou tak první překáţkou ochrany přírody, tedy řeky Blanice a jejího okolí. Pytláctví například je mnohem menším problémem. Ačkoli je ve vnímání funkcionářů jako problém silně zakořeněno, výzkum ukázal, ţe v současné době je pytláctví problémem spíše na silně zarybněných chovných rybnících, neţ na sportovních vodách. A i zde je pytláctví aktivitou, které se věnují pouze určité sociální skupiny: „Nesetkal jsem se našincem, který by byl pytlák. Buď jsou to nějací cizinci, a nebo Cikáni.“ (A.S.) Současná legislativa podle oslovených boj s pytláky příliš nepodporuje. Pytláctví je přestupkem v případě, ţe hodnota úlovku nepřesáhne pět tisíc korun. Aţ nad pět tisíc korun je hodnoceno jako trestný čin: „Dneska se vám ten pytlák víceméně do očí vysměje a nic mu za to nehrozí, pokud neudělal škodu nad pět tisíc.“ (M.S.) Mnohem větší komplikace prý způsobují sportovním rybářům chránění predátoři. Na řece Blanici jsou to volavky, vydra a kormoráni. Funkcionáři volají po zrušení jejich ochrany, coţ v současné době není zase tak závaţný problém, protoţe státní ochrana přírody uţ sama přemnoţení predátorů jako problém uznala. Komplikován je ale například u vydry způsob vymáhání škod. A u škod způsobených kormorány mají rybáři problém ještě větší, říční ryba, v dnešní zákonné úpravě „věc ničí“, nepatří nikomu a sportovním rybářům, na rozdíl od produkčních rybářství, nejsou škody způsobené kormorány hrazeny. Produkční rybáři přitom prý mají v rámci celé společnosti „silnější hlas“ (V.L.), proto se jim lépe daří prosazovat vlastní zájmy: „Produkční rybáři, ti se kouknou na oblohu, a řeknou, hele koukej, tamhle je dvě stě kormoránů, výborně, napíšeme si milion škod…Vydry začíná být uţ takové mnoţství, ţe je potřeba ji omezovat. Bohuţel, ochranáři stále blázní, a dokazovat škody od vydry, to je velký problém, protoţe kdyţ někde najdu kapříka, který je čtrnáct dní starý, tak je zavolám, a oni mi řeknou, jedna ryba, navíc nevíme, co jí zabilo…fascinují mě takové ty slavné zákony, například ten, který tvrdí, ţe ryba, která je v řece, je věc ničí. To je vlastně popírání celého systému. My ty ryby odchováme, staráme se o ně, a potom je to ničí.“ (V.L.) Právě náhrady škod by sportovní rybáři přivítali, z výsledků výzkumu ale vyplývá, ţe na rozdíl od 71

produkčních rybářství by byli funkcionáři jejich organizací na řece Blanici raději, kdyby se stavy kormoránů začaly omezovat. Náhrady škod totiţ nevyřeší degradaci celých ekosystémů. Funkcionářům navíc vadí ochrana kormoránů, kteří se v jiţních Čechách nikdy nevyskytovali: „Kormoráni jsou tady tak patnáct dvacet let, co já si pamatuji, rozhodně ne déle. “ (A.S.) Funkcionáři si uvědomují, ţe za tlakem kormoránů stojí i změněné přírodní podmínky, které například umoţňují, aby voda v řece v zimě nezamrzala. Svůj vliv mají i úpravy koryta, které eliminují přirozené úkryty. Především jim ale vadí, ţe si ochránci přírody vybrali pro ochranu jediný druh na úkor ohroţených ekosystémů: „Podle mě problém spočívá hlavně v tom, ţe si někdo řekl, ţe jeden tvor je cennější neţ druhý, a jal se ho zcela nesmyslně a na úkor dalších chránit. Já proti vydrám ani kormoránům nic nemám, ale kdyţ jich je moc, tak zkrátka škodí.“ (P.CH.) Predátoři způsobují škody po celé řece Blanici, především v zimě. Tehdy jejich tlakem trpí i chovný úsek řeky Blanice pod Husineckou přehradou, který je domovem původní populace pstruha obecného: „V zimě, kdy je při nějakých větších mrazech hladina na spodních partiích řek a rybnících zamrzlá, leţíme pod přehradou, kde teče v zimě teplejší spodní voda, nezamrzá ani při větších mrazech a je pro tyhle predátory vlastně jediným zdrojem ryb. Soustředí na tu řeku takovým způsobem, ţe jsou ji schopní během pár dní úplně zdecimovat.“ (M.S.) Oslovení si ale uvědomují, ţe kormorán není problémem jen v ČR, ale v celé Evropě. A na této úrovni by se měl také podle rybářů řešit: „Pstruh na tohohle predátora není zvyklý, a lipan, který se pohybuje častěji u hladiny, ten je ještě zranitelnější. Ten jde na řadu jako první. Tohle by se mělo řešit spíše na celoevropské úrovni, protoţe ten kormorán škodí v celé Evropě.“ (M.S.) Na úbytku ryb se ale kormoráni zdaleka nemají největší podíl. Největším problémem, který s ochranou přírody úzce souvisí, je problém úţivnosti vody, na který jsme s dotazovanými naráţeli i v předchozích dimenzích. Můţe za ní nesprávná funkce čističek odpadních vod: „Ono občas trochu té močůvky neškodí – ta řeka prostě tu úţivnost potřebuje, kdyţ bude úplně čistá, jalová, tak ty ryby nebudou mít potravu. Já vím, ţe to zní blbě, ale pod nějakým výtokem nebo kanálem vţdycky bývali největší pstruzi. A ti pstruzi nejsou dnes i kvůli tomu, ţe není úţivnost. Pstruhů je dost, to není problém, ale je to všechno hrozně malé a neroste to.“ (M.S.) Čističky vyčistí vodu takovým způsobem, ţe z ní zbavují také potravu. „Ač to zní paradoxně, příliš ekologie škodí i té přírodě.“ (V.L.) V tom vidí oslovení největší problém, protoţe potrava chybí v celém řetězci. A podle funkcionářů způsobuje i úbytek drobných reofilních ryb. Na něm se ale podepisuje i způsob hospodaření na produkčních rybnících, protoţe Blanice protéká bohatou rybniční soustavou: „Dříve se na těch rybnících, dnes patří Školnímu rybářství Protivín, hospodařilo úplně jinak. Problém je v tom, ţe oni jsou schopní prodat 72

všechno, od pěticentimetrového hrouzka aţ po sumce. Dříve, kdyţ se lovil rybník, tak se brala trţní ryba, bílá ryba se vůbec nechytala a vypustila se pryč s vodou. Dneska uţ z těchto chovů nepřijde do řeky vůbec nic, protoţe i to je výhodný obchodní artikl. Ale dříve to bylo více méně takové zarybňování, které jsme neprováděli my. A té řece to pomáhalo.“ (M.F.) Za klíčové pro zachování populace ryb v řece tedy povaţují oslovení funkcionáři několik faktorů. Nepatří mezi ně například vysazování, protoţe „Ryby, které se tam vysazují, jsou více méně určeny ke sportovnímu vyţití rybářů.“ (M.F.) Populaci ryb ohroţuje především ztráta úţivnosti vody, ztráta míst k přirozenému výtěru ryb, predační tlak kormoránů a dalších ţivočichů a způsob hospodaření s vodou, které úzce souvisí s úpravami koryta řeky: „Vliv prostředí, znečištění a zároveň vyčištění vod, ztráta úţivnosti, chemie, další věc je predační tlak a nemoţnost míst s přirozeným výtěrem. Dnes uţ je to z 99% všechno na umělém chovu.“ (V.L.) Na úbytek ryb má ale vliv také tlak sportovních rybářů. Tomu by se dalo ale svědomitým přístupem zamezit, kdyby rybáři poctivě vykazovali své úlovky. Mohli by například „dosáhnout zvýšení povinného počtu vysazovaných kusů. Kaţdý úlovek je registrovaný, to není úbytek ryb. A nevím o tom, ţe by nám nějaké druhy ryb vymíraly, nebo jich bylo méně, snad kromě toho candáta.“ (A.S.) Konfliktní situace tedy podle oslovených funkcionářů nastávají především mezi ochránci přírody a sportovními rybáři, ale i mezi sportovními rybáři a funkcionáři samotnými. Jiţ ve druhé dimenzi výzkumu se ukázalo, ţe komplikovaný je i vztah místních rybářských organizací a soukromých zemědělců. Další konfliktní situaci vnímají funkcionáři ve vztahu sportovních

rybářů

a

správci

toku,

především

kvůli

neočekávaným

a

s nikým

nekonzultovaným úpravám koryta řeky. Na špatnou komunikaci s Povodím Vltavy si stěţovali všichni oslovení, a to i přesto, ţe zákon správci povodí ukládá jako povinnost komunikaci s rybářskými organizacemi v otázce úprav říčního koryta. V některých případech se ale tento zákon dá obejít, coţ rybářům způsobuje komplikace: „Typickým příkladem byly popovodňové úpravy po roce 2002, kdy to bylo vlastně v rámci těchto oprav pouze na oznámení a tak se nikdo nikoho na nic neptal a ta řeka se regulovala úplně děsivým způsobem a nikdo s tím nic neudělá a nikdo uţ to nevrátí, ani to nikoho nenapadne, to bylo prostě v rámci zákona nepostiţitelné a bylo to v pořádku, ale z hlediska přírody to bylo úplně katastrofální. To byla vraţda.“ (M.S.) Protipovodňové úpravy spočívají především v úplném odtrţení lidí od řeky, přitom povodně podle nich bývaly vţdycky. A kaţdý, kdo u řeky ţil, s jejich hrozbou počítal: „Bohuţel, ti domorodci, kteří si ten dům u vody postavili, tak mizí a dostává se to do rukou lidem, kteří k tomu nemají vůbec ţádný vztah, berou to jako rekreaci. A rekreanti si takové riziko neuvědomují a spíše ho ani nechtějí přijmout. Ale lidé se s tím 73

naopak musejí naučit ţít.“ (M.F.) Společnost se ale povodní bojí, coţ má za následek zbytečné úpravy. Navíc ani současný způsob udrţování okolí řeky není vhodný: „Kdyţ jde do tuhého, má ochrana majetku vţdy přednost před ostatními zájmy, a to jsou třeba zájmy nás rybářů. Také se dnes lidé o okolí těch vodních toků málo starají, dříve bývalo okolí řek pěkně vysekáno, dnes se o to nikdo nestará a zbytečně to zarůstá a je to zastíněno. Přitom je jasné, ţe tam kde není slunce, není ţivot.“ (P.CH.) Kdyţ jsou ale sportovní rybáři osloveni a přizváni ke spolupráci na nových úpravách, můţe se podařit i revitalizace, která kvalitu prostředí zlepší jak pro člověka, tak i pro vodní organismy: „Bude se revitalizovat úsek asi jeden a tři čtvrtě kilometru dlouhý. Dostali jsme na to od státu dotaci 14 milionů korun. Velice rádi se do podobných akcí zapojíme, protoţe víme, ţe to řeka potřebuje. Odstraní se bahno, tím pádem komáři, plevelné rostliny, všechny neduhy, které s sebou to bahno přináší. A kdyţ uţ je tam prostředí vhodné pro ryby, tak se tam ryby nasadí, a to je právě náš plán, aţ to dokončíme, chceme si tam udělat revír pro pořádání rybářských závodů.“ (A.S.) Závěrečná otázka celého výzkumu se týkala vztahu ochránců přírody a sportovních rybářů. Na otázku, zda se zájmy obou těchto skupin shodují, odpovídali oslovení funkcionáři podobně. Jak mezi rybáři, tak mezi ochránci přírody jsou podle nich lidé, kteří vzájemnému vycházení brání. „Říkám, zelení muţíčkové, to jsou jenom nadšenci, kteří otevírají pusinky, aby se předvedli, ţe mají zájem o přírodu a potom ty druhé, kteří opravdu té přírodě pomáhají. A sportovní rybáři? Ti mají jen jeden zájem: „kdyţ jdu k vodě, aby mě nikdo neotravoval a já si to tam mohl vychutnat. Je to můj volný čas. A co se týče těch kormoránů a vyder, to je přece také součást přírody.“ (A.S.) Podle funkcionářů existuje skupina „pravých“ ochránců přírody a skupina „zelených muţíčků“, kteří ovšem ochraně přírody jako takové škodí. Bohuţel, hlas těchto „muţíčků“ je skrze média mnohem zřetelnější, coţ vyvolává dojem vzájemných neshod. Podle funkcionářů ale mají ochránci přírody stejný cíl jako sportovní rybáři, tedy ochranu přírody: „Je ochránce a ochránce a rybář a rybář. I my ve vlastních řadách máme dokonce i funkcionáře ochrany přírody a je s nimi skvělá spolupráce, snad tak dobrá, jako nikdy předtím. Ale jsou i případy, „takyochranáři“, já nevím, jestli to takhle mohu říci, prostě parazitují na státu, jakoby tvoří projekty a ve finále dělají věci, které my uţ děláme třicet let, a oni to berou jako nějaký hit nebo novinku, ale jsou to věci, které tady fungují uţ dlouho. Příští rok slavíme sto let od zaloţení spolku a myslím si, ţe po celou tu dobu se rybáři snaţili zacházet s tou přírodou tak, aby ti pstruzi odsud neubývali.“ (M.S.) „Zelené muţíčky“ funkcionáři povaţují za „pseudoochránce“, kteří nadělají více škody neţ uţitku, především proto, ţe přírodním zákonům nerozumějí: „Poslední dobou si myslím, ţe 74

ochrana přírody neplní tu funkci, kterou by měla plnit, spíše si na tom někteří lidé tvoří kariéru, nebo moţná i z neznalosti těch souvislostí v přírodě, myslí si, ţe to dělají dobře, ale přitom to dělají spíše proti smyslu přírody.“ (M.S.) Funkcionáři ale doufají, ţe i mezi ochránci přírody zvítězí ti „umírnění“, neradikálové, kterým více neţ o vlastní prospěch jde právě o ochranu přírody. Pokud by se tak stalo, mohla by se podle rybářů situace vyvíjet k lepšímu a stavy ryb v řece by mohly nejen stagnovat, ale dokonce se i zvyšovat: „Bohuţel se zájmy zřejmě neslučují. Ale dělím ochránce na takové ty ochránce v uvozovkách, kteří jsou bohuţel nejvíc vidět, nadělají kolikrát ale více škody, neţ uţitku, protoţe ty věci neznají v praxi a neví, jak ty systémy fungují. Potom jsou ale takoví seriózní ochránci přírody, se kterými se dá jednat, ti ale zase naopak spíše pracují, neţ aby kolem sebe šířili vzruch, takţe o nich moc lidí neví. Jejich zájmy se snad s našimi shodují. Alespoň doufám.“ (P.CH.) Ochrana přírody by měla v očích veřejnosti dostat zcela jiný „odstín“, neţ sytě zelený. Měla by být prováděná komplexněji a s cílem, s nímţ by se mohla ztotoţnit celá společnost. „Oni tu ochranu přírody degradují. A působí potom úplně protichůdně. Lidé se začínají podezřele dívat na kaţdého ochránce přírody a ochrana přírody ztrácí kredit, coţ je hodně smutné.“ (M.F.) *** Interpretace poslední dimenze výzkumné otázky není obtíţná. Funkcionáři se většinou vyslovili zcela jednoznačně a o svých názorech nijak nepochybovali, na rozdíl od některých otázek předchozích dimenzí. Ukázalo se, ţe pytláctví v dnešní době zůstává problémem, a potrestání pytláka se i díky špatné legislativě stává velice obtíţným. Z řeky se ale pytláci stěhují spíše k rybníkům, kde mají větší šanci na úlovek. Mnohem větším problémem je tlak predátorů, i kdyţ je de facto způsoben činností člověka, coţ funkcionáři uznávají. Pro predátory jsou mírné zimy velmi příhodné, jejich negativnímu působení navíc nahrává i člověk, neboť svými zásahy do koryta řeky ničí přirozené úkryty ryb a celé zimoviště. Hlavními druhy predátorů jsou na řece Blanici volavky, jejichţ škodlivost je prý ze zmíněných druhů nejméně patrná, naopak nejškodlivěji působí zimní nálety stohlavých hejn kormoránů. V zimním období působí velké škody i vydra, jejíţ stavy by se podle funkcionářů měly také začít regulovat. Na úbytek ryb a ničení vodních ekosystémů má ale kromě predátorů velký vliv i člověk, který svými přímými zásahy zasahuje do přirozenosti řeky, ať uţ necitlivými úpravami koryta řeky, nebo stavbou čistíren odpadních vod, které z řeky ubírají ţiviny. Tento škodlivý vliv povaţují oslovení za jeden z klíčových, stejně jako negativní dopady zemědělské činnosti. Sami ovšem uznávají, ţe ani sportovní rybáři nejsou co se týče úbytku ryb bez viny. 75

Konfliktní situace podle funkcionářů nastávají především ve chvíli, kdy se zájmy rybářů a ostatních zúčastněných skupin liší. A nejsou to jen ochránci přírody, kteří snahám rybářů brání. Negativa se projevují i v přístupu správců toku, kteří s rybáři jednají pouze v případě, ţe jim to výslovně ukládá zákon, a i tehdy někdy rybáře k jednání nepřizvou. V opačném případě se můţe docílit společného výsledku, který je pomyslným vítězstvím všech zúčastněných stran. Velký význam přikládají rybáři téţ médiím, která zbytečně vyhrocují uţ tak nepříznivý vztah ochránců přírody k rybářům a naopak, především tím, ţe si všímají pouze nejvíce radikálních skupin a nepříznivých situací. V mnoha případech podle funkcionářů spolupráce s ochránci přírody funguje, obraz podávaný společnosti skrze zpravodajství je ale pokřivený, coţ vrhá negativní odraz jak na činnost ochránců přírody, tak i rybářů. Pokud by ovšem začali ochránci přírody jednat celostně a nezabývali by se pouze dílčími problematickými momenty, prostředí v okolí řek by mohla spolupráce s rybáři prospět.

76

4. Závěr a východiska Ve své práci jsem se snaţil popsat činnost rybářských organizací působících v povodí řeky Blanice a definovat momenty, které rybářům komplikují jejich hospodaření v povodí řeky v souvislosti s ochranu přírody. Jestliţe Český rybářský svaz vnímá ochranu přírody jako jeden ze svých stěţejních pilířů, chtěl jsem ve své práci zjistit, jaké momenty ve výkonu svého hospodaření vnímají funkcionáři vybraných organizací jako problematické nebo jako střety zájmů s ostatními zájmovými skupinami. Z teoretických úvah vyplývá, ţe problematické momenty pro sportovní rybáře nastávají především při úpravách vodních toků, boji proti znečištění a ryboţravým predátorům. Zajímalo mě také, jakým způsobem rybáři sami omezují svou činnost ve prospěch ochrany přírody. Konfliktní situace, které jsem objevil jiţ v teoretické části práce, jsem se následně pokusil konfrontovat s informacemi získanými od rybářských funkcionářů pěti místních organizací, které spravují pstruhové a mimosptruhové revíry ČRS v povodí řeky Blanice. V mnohém se názory oslovených slučovaly s teoretickými východisky. Několik klíčových aspektů přístupu funkcionářů k ochraně přírody ale nebylo v teoretické části nastíněno. Jestliţe jsem například v teoretické části uváděl jako velmi problematický moment hrozbu havárií a znečištění vody, při výzkumu se ukázalo, ţe tento moment nechápou funkcionáři zdaleka tak negativně, jak by se mohlo podle teoretické přípravy zdát. Naopak, znečištění vody je podle rybářů přirozené a řeka si s ním, i díky své samočisticí schopnosti, dokáţe poradit. Neumí si ale poradit s přílišnou čistotou vody, která je vypouštěna z čistíren odpadních vod. Tato voda, podle funkcionářů podobná svým sloţením vodě destilované, obsahuje totiţ jen minimum ţivin, které jsou pro funkci vodních ekosystémů nezbytné. Jejich absence má za následek úbytek drobných reofilních ryb, které bývaly v minulosti těmi nejhojnějšími. Prostředí bylo narušeno takovým způsobem, ţe obsádka revírů na řece Blanici je z valné většiny tvořena rybami, které do vody nasazují rybářské organizace. Tyto ryby ovšem neslouţí k záchraně ekosystému, nýbrţ k vyţití sportovními rybáři. Řeka se tak stává jakýmsi kanálem, do něhoţ jsou ryby vypouštěny pouze za účelem ulovení. Ryby, které podle funkcionářů nejvíce ubývají, nenasazuje ve větším mnoţství ţádná z rybářských organizací, které jsem zahrnul do svého výzkumu. Naopak se do revírů nasazují často ryby nepůvodní, a to ze zcela jiných důvodů, neţ kvůli kterým k nám byly před lety dovezeny. Vlastnosti, kvůli nimţ se měly tyto ryby stát trvalými obyvateli našich toků, nahradila poptávka sportovních rybářů. Nepůvodní ryby jsou do povodí

77

řeky nasazovány jen kvůli jejich zájmům, a to i přesto, ţe s jejich vysazováním funkcionáři nesouhlasí. V hospodářských vysazovacích plánech se však pravidelně objevují, zatímco drobné ubývající druhy ryb zahrnuty nejsou. Jedním z důvodů pro volbu této strategie můţe být způsob financování a celkový tok financí vybraných za nákup povolenek v rámci Českého rybářského svazu. Další z konfliktních situací, kterou jsem nastínil jiţ v teoretické přípravě, byla úprava koryt vodních toků. Výběr řeky Blanice byl z tohoto pohledu zcela příznačný, neboť její významná část byla v minulém století značně regulována a její koryto napřímeno. To vedlo k vymizení některých druhů ryb a úplné degradaci tůní v okolí dolního toku řeky, stejně jako k vymizení důleţitých břehových partií. Podobné úpravy ale nejsou neobvyklé ani v současné době. Na rušení některých jezů nebo hrozbu staveb vodních elektráren upozorňovali samotní funkcionáři. Nejznepokojivějším faktem ale z tohoto hlediska byla informace o tom, ţe správce povodí, ačkoli mu to ukládá povinnost ze zákona, se sportovními rybáři o těchto úpravách nejedná, ačkoli takové zásahy mohou proměnit podobu celých úseků řeky. Podobné zásahy navíc umoţňují snazší lov predátorům, kdyţ řeka bez meandrů a tůněk nezamrzá, rybám scházejí přirozená zimoviště a trdliště a nenacházejí v korytě řeky přirozené úkryty. Vodní stavby navíc znesnadňují migraci ryb v řece, coţ můţe stavba rybích přechodů vylepšit vţdy jen částečně. Úpravy vodních toků jsou tedy pro ryby i celý ekosystém řeky Blanice jednou z největších hrozeb, rozhodně větší, neţ je znečištění vody nebo tlak predátorů. Za konfliktní povaţovali funkcionáři i některé aspekty vztahů se zemědělci, kteří svým hospodařením vodní ekosystémy rovněţ ohroţují. Podle oslovených by se těmto negativním dopadům dalo zabránit zavedením jednoduchých opatření, která byla pouţívána v minulosti. V závěru výzkumu funkcionáři jednoznačně dělili ochránce přírody na ty, kteří o ochranu zájem mají, a na „zelené muţíčky“, jejichţ snahou je pouze komplikování situace, zviditelnění se v médiích, snaha po dosaţení dílčích, často nesystémových cílů a v negativním důsledku degradace myšlenky ochrany přírody v očích celé společnosti. Spolupráce s ochránci přírody prý ale není vţdy tak komplikovaná, funkcionáři dokonce vyjádřili potřebu takové spolupráce ochránců přírody a sportovních rybářů, která by spojením sil obou skupin vedla k vylepšení situace řeky a jejího okolí. Samozřejmě, i já jsem schopen toto východisko jako jeden z výstupů mé práce rád přijmout. Z výsledků výzkumu ale vyplývá, ţe situace je mnohem komplikovanější. Má práce se zabývala vztahem sportovních rybářů k ochraně přírody z pohledu funkcionářů rybářských organizací. Ačkoli ochrana přírody patří k hlavních posláním Českého rybářského svazu, z výsledků mého výzkumu vyplývá, ţe o plnění tohoto cíle často pochybují i samotní 78

funkcionáři svazových organizací. I podle jejich názoru sportovní rybáři velmi často jednají proti zájmům ochrany přírody a vůči ní kontraproduktivně. Ať rybáři chtějí nebo ne, je jejich záliba chytáním ryb na udici, coţ není ani sport či cílevědomá ochrana, nýbrţ lov. I v tomto směru se rybáři musejí vyrovnat s kognitivní disonancí, kterou často potvrzovali i oslovení funkcionáři v mém výzkumu. Nové trendy, například způsob lovu „chyť a pusť“ vnímám jako pokus o kognitivní konsonanci. Stanislav Komárek by tyto snahy nazval graduálním řešením – ryby trochu lovit a trochu nelovit – jenţe i oslovení funkcionáři se shodují na tom, ţe tímto způsobem daný problém řešit dlouhodobě nelze. Tlaky současné rybářské společnosti ochraně přírody spíše brání, přestoţe tak jednají v rozporu se základními ustanoveními svazu. Ačkoli oslovení funkcionáři

povaţují

současnou legislativu za dostačující a navrhují změny, které by moţnosti rybářů ještě rozšiřovaly, tyto poţadavky se s principy ochrany přírody neztotoţňují. Jedním z hlavních důvodů je ten, ţe motivací rybářů při hospodaření není ochrana přírody, ale jiné zájmy. Ačkoli funkcionáři hovoří o pobytu v přírodě jako o hlavní motivaci ke sportovnímu rybolovu, z ostatních odpovědí na otázku vyplývá, ţe atraktivní rybí obsádka je pro ostatní sportovní rybáře neméně důleţitá. Rybářští funkcionáři, alespoň podle svých výpovědí, vnímají řeku jiným způsobem neţ ostatní sportovní rybáři, kteří nejsou v otázce hospodaření profesně angaţovaní. Proto na současný vývoj sportovního rybaření pohlíţejí často velmi kriticky. Z jejich odpovědí ale vyplývá, ţe není v jejich moţnostech sportovní rybolov k ochraně přírody přiblíţit, za coţ můţe především tlak zbývající členské základny, která sleduje jiné cíle. Ty se od ideologie „hlubinné ekologie“ funkcionářů přesouvají spíše k ideologii „technologického růstu“. O tom svědčí i fakt, ţe jako jednu z mála moţností, kterou při ochraně přírody rybáři mají, uváděli oslovení umělý odchov ryb. Ten je ale pouze reakcí na současný neutěšený stav a nedokáţe ekosystému řeky pomoci, spíše naopak. Základním předpokladem pro hospodaření v revíru je tvorba hospodářského plánu, který je schvalován jednou za deset let. Tato listina ustanovuje, jaké druhy ryb se mají do revírů vysazovat. A její znění musí v kaţdém případě nejvíce vyhovovat ne ochraně přírody, ale zájmu sportovních rybářů. Kdyby tomu bylo opačně, musely by se poměry nasazovaných ryb zcela proměnit ve prospěch ryb ohroţených. Ty ale nejsou pro sportovní rybáře a pro hospodaření rybářského svazu rentabilní. Proto se nasazují především ty ryby, které patří mezi rybáři z různých důvodů k nejoblíbenějším. Zda jsou to ryby původní či nepůvodní, není pro sportovní rybáře důleţité, především to musejí být ryby, jejichţ lov se rybářům vyplatí a uspokojuje jejich poptávku. Ubývající druhy ryb se na seznamu pro vysazování objevují také, 79

ale v nepoměrně menším mnoţství, protoţe jejich vysazování do řeky je nenávratné. Schéma: zisk z povolenek-vyprodukované ryby-revír-rybář, je s ochranou přírody neslučitelné. Jednou z moţností, která by tento systém změnila, by bylo odchovávání dalších druhů ryb, především těch, které ubývají. Na takovou produkci ale v současné konfiguraci systému nezbývají finance. A dokud se tento systém nějakým způsobem nepromění ve prospěch ubývajících druhů ryb, bude řeka Blanice ponejvíce kanálem, z něhoţ budou rybáři lovit jen to, co do něho nasadí, bez ohledu na stanoviska, která vzhledem k tomuto faktu zaujímají oslovení funkcionáři. Ačkoli jsem se domníval, ţe se budu Baumanovou teorií „my a oni“ zabývat ve vztahu mezi ochránci přírody a sportovními rybáři, z výsledků výzkumu vyplývá, ţe tento rozpor oslovení nevnímají, alespoň ve vztahu k „opravdovým“ ochráncům přírody, nijak dramaticky. Objevil se ale výrazný nesoulad mezi zájmy funkcionářů rybářských organizací a jejich ostatními členy, který se alespoň z pozice oslovených funkcionářů prolínal všemi dimenzemi výzkumné otázky. Tento rozpor je pravděpodobně jedním z hlavních důvodů současné, z hlediska ochrany přírody neuspokojivé situace. Výsledek mého výzkumu je pro mě smutným zjištěním toho, ţe „zelená“ teorie neodpovídá „šedivému, umírajícímu stromu“ praxe. I já sám, coby sportovní rybář a člen jedné z organizací na řece Blanici stojím před nevyhnutelným rozhodnutím. Sám sebe se ptám, co je pro mě důleţitější, zda ochrana přírody nebo rybolov, dvě aktivity, které se zdají být po interpretaci mého výzkumu málo slučitelné. Odpověď na tuto otázku uţ ale naštěstí součástí této práce být nemusí.

80

5. Seznam pouţité literatury Monografie Adámek, Z., 1997: Rybářství ve volných vodách. EAST PUBLISHING a.s., Praha Andreska, J., 1997: Lesk a sláva českého rybářství. NUGA, Pacov Andreska, J. a kol., 1977: Vývoj rybářství – průvodce expozicí. Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství, Praha Bauman, Z., May, T., 2004: Myslet sociologicky: netradiční uvedení do sociologie. Sociologické nakladatelství, Praha Boháč, D., Buchar, J., Hanák, P., Ošmera, S., Spitzer, K., Vostradovský, J., 1969: Zvířena jiţních Čech. Krajský pedagogický ústav, České Budějovice Caligiani, A., 2001: Rybaření. Euromedia Group, k.s., Praha Dyk, V., Podubský, V., Štědronský, E., 1956: Základy našeho rybářství. Státní zemědělské nakladatelství, Praha Dyk, V., 1954: Nemoci našich ryb. Nakladatelství československé akademie věd, Praha Durantel, P., 1992: Příručka rybáře. Příroda a.s., Bratislava Havelka, S., Štěpán, J., Hladík, M., 2011: Komplexní rozbor hospodaření a rybolovu za rok 2010. Český rybářský svaz, Jihočeský územní svaz, Boršov nad Vltavou Komárek, S., 2008: Příroda a kultura. Nakladatelství Academia, Praha Lusk, S., Baruš, V., Vostradovský, J., 1983: Ryby v našich vodách. Academia, Praha

81

Lusk, S., Lusková, V., Halačka, K. 1997: Introdukované druhy ryb v ichtyofauně České republiky. Bulletin Lampetra III, Vlašim Mahen, J., 1947: Rybářská kníţka. Vydavatelstvo Druţstevní práce, Praha Musil, L., 1999: Těţba uhlí, problém prostředí, modernita. Jak ovlivnila ekologická výzva organizaci jedné ostravské šachty. Masarykova universita, Nakladatelství Georgetown, Brno Neumann, S.K.,1972: Kniha lesů, vod a strání. Klub čtenářů Odeon, Praha Neumann, S.K., 1950: S městem za zády. Vydavatelství knih svoboda, Praha Petrusek, M., 2007: Společnost pozdní doby. Sociologické nakladatelství, Praha Pohunek, M., a kol., 1972: Sportovní rybářství. Státní zemědělské nakladatelství, Praha Potůček, M., Musil, J., Mašková, M., 2008: Strategické volby pro českou společnost: teoretická východiska. Sociologické nakladatelství, Praha Spurný, P., Mareš, J., Kopp, R., Fiala, J., Vítek, T., 2009: Socioekonomická studie sportovního rybolovu v české republice. Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Oddělení rybářství a hydrobiologie, Brno Šimek, Z., Rys, J., 1989: Ryby zblízka. Albatros, nakladatelství pro děti a mládeţ, Praha Šimek, Z., 1965: Pod hladinou řek a rybníků. Orbis, Praha Šimek, Z., 1976: Z rybářova zápisníku. Státní zemědělské nakladatelství, Praha Štefánek, S., 1995: Rybářský průvodce po tekoucích vodách. Nakladatelství Brázda, s.r.o., Praha Šusta, J., 1995: Pět století rybničního hospodářství v Třeboni. Carpio, Třeboň

82

Vodáková,A., Petrusek, M., 1996: Velký sociologický slovník, Svazek 1. Karolinum, Praha

Články ze sborníků Just, T., 2004: Moţnosti uplatnění vodohospodářských revitalizací v protipovodňové ochraně. Str. 91-108, v: Měkotová, J., Štěrba, O.: Říční krajina: Sborník příspěvků z konference. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc Knotek, J., 2005: Právní moţnosti ochrany říční krajiny podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Str. 163-172, v: Měkotová, J., Štěrba, O.: Říční krajina: Sborník příspěvků z konference. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc Mrázková, T., 2005: Hydrobiologické zásady revitalizace malých vodních toků. Str. 227-231, v: Měkotová, J., Štěrba, O.: Říční krajina: Sborník příspěvků z konference. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc Synková, J., 2003: Ověření vhodnosti některých revitalizačních opatření a jejich vliv na oţivení toku. Str. 182-186, v: Měkotová, J., Štěrba, O.: Říční krajina: Sborník příspěvků z konference. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc Šobr, M., 2004: Protipovodňová opatření v povodí Otavy. Str. 275-283, v: Měkotová, J., Štěrba, O.: Říční krajina: Sborník příspěvků z konference. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc Štěrba, O., 2005: Co brání realizaci ekologických protipovodňových metod. Str. 321-325, v: Měkotová, J., Štěrba, O.: Říční krajina: Sborník příspěvků z konference. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc

Články z časopisů Berka, R., 2009: Evropský kodex vhodných praktik v rekreačním rybolovu. Rybářství, roč. 112, č. 1, str. 64-65. 83

Čech, P., 2010: Krásné, ale neţádoucí rostliny v okolí vod. Rybářství, roč. 113, č. 6, str. 58-61 Čech, M., Vejřík, L., 2010: Jak je to s potravními zvyklostmi kormoránů v Evropě? Rybářství, roč. 113, č.3, str. 36-39. Hladík, M., 2010: O čem se mluví – Hospodaření na pstruhových revírech Jihočeského územního svazu ČRS. Rybářství, roč. 113, č. 2, str. 22-23 Marek, P., Vostradovský, J., 2010: K výstavbě nových rybích přechodů na rybářských revírech (1). Rybářství, roč. 113, č. 12, str. 14-17 Podpěra, M., 2009: Byla zima, přišel mráz, kam se rybo, kam schováš? Rybářství, roč. 112, č.4, str. 47. Štípek, J., 2009: Kormorán, konečně se něco děje. Rybářství, roč. 112, č.4, str. 46-47. Vejřík, L., Rusňák, Š., Andreska, J., 2009: Potrava kormoránů v Praze aneb Od spekulací k faktům. Rybářství, roč. 112, č. 3, str. 52-55.

Články z internetu Horáček, M. (Osprey), 2002: Jde o nás nebo o ryby? (cit.1.10.2011) http://www.mrk.cz/clanek.php3?id=412&kw=osprey Horáček, M.(Osprey), 2010: To je vraţda, napsal (cit.1.10.2011) http://www.mrk.cz/clanek.php3?id=742&kw=to%20je%20vra%BEda%20napsal Horáček, M. (Osprey), 2011: Neúmyslná poranění ryb http://www.chytej.cz/clanky/1031/neumyslna-poraneni-ryb/ Kalina, L. (ICE), 2001: Vývoj rybaření u nás. (cit.1.10.2011)

84

http://www.mrk.cz/clanek.php3?id=282&kw=v%FDvoj%20ryba%F8en%ED%20u%20n%E1 s

Lukáš, ?. 2006: Introdukované druhy ryb ve vodách České republiky (cit. 1. 10. 2011) http://www.mrk.cz/clanek.php3?id=733&kw=introdukovan%E9%20ryby

Další důleţité odkazy http://www.mocrspisek.estranky.cz/clanky/historie-piseckych-sportovnich-rybaru_.html www.rybolov.com www.mrk.cz www.chytej.cz www.rybsvaz.cz www.mapy.cz http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana http://www.rybsvaz.cz/pages_cz/aktuality/priloha_131_1_1.pdf (cit. 1.10.2011) - toto je odkaz pro staţení Socioekonomické studie sportovního rybolovu v České republice.

85

6. Jmenný rejstřík Adámek, Z.

- 11, 13, 22, 23, 24, 25, 27, 28, 29, 30

Andreska, J.

- 11, 13, 14, 16, 22, 36, 40, 41, 43

Baruš, V.

- 11, 21, 25, 28, 29

Bauman, Z.

- 10, 71, 80

Berka, R.

- 33

Bernsonová, J.

- 11

Boháč, D

- 36

Čech, P.

- 38, 39

Dvorský, P.

- 18

Durantel, P.

- 29

Dyk, V.

- 25, 26, 36

Frič, A.

- 22

Hanák, M.

- 18

Hanel, L.

- 42

Havelka, S.

- 33

Hladík, M.

- 33, 38

Horáček, M.

- 27, 36, 37, 39

Just, T.

- 29

Kachyňa, K.

- 19

Kalina, L.

- 26, 28

Komárek, S.

- 10, 51, 64, 66, 79

Librová, H.

- 66

Lukáš, ?.

- 44

86

Lusk, S.

- 11, 21, 25, 28, 29, 41, 42, 44

Mahen, J.

- 11, 16, 17

Marek, P.

- 29

Max, B.

- 22

Musil, L.

- 10, 51, 57

Neumann, S. K.

- 16, 17

Oppiános z A.

- 11

Pavel, O.

- 16

Pohunek, M.

- 15, 21, 23, 25

Spurný, P.

- 33, 43, 44, 45

Sucharda, M.

- 33

Šimek, Z.

- 16, 17, 21, 23

Šobr, M.

- 27

Štefánek, S.

- 47, 48

Štěpán, J.

- 33

Štochl, S.

- 18

Šusta, J.

- 41

Tejčka, J.

- 16

Tomeček, J.

- 18

Vejřík, L.

- 38, 39

Vostradovský, J.

- 11, 21, 25, 28, 29

87

7. Přílohy 1. Mapy a popisy jednotlivých revírů na řece Blanici Vodňanské 2. Grafy a obrázky 3. Rozbory hospodaření a rybolovu na jednotlivých revírech 4. Vybrané ukázky z rybářského řádu 5. Fotografická příloha 6. Kompletní přepis provedených rozhovorů

88

7. 1 Mapy a popisy jednotlivých revírů na řece Blanici Vodňanské 423 006 - BLANICE VODŇANSKÁ 7 MO Husinec, 20 km, 12 ha Přítok Otavy. Od konce maximálního vzdutí ÚN Husinec v místech pod dětským táborem (Rechle) aţ k ţelezničnímu mostu zastávky Spálenec. Zde začíná CHRO, kde je zakázán lov ryb. Od Blanického mlýna k zastávce ČD Spálenec je omezení rybářského vyuţívání – zákaz vstupu do vody (brodění). 421 089 - BLANICE VODŇANSKÁ 6 (ÚDOLNÍ NÁDRŢ HUSINEC) MO Husinec, 5 km, 40 ha Přítok Otavy. Od tělesa hráze aţ ke konci vzdutí ÚN pod dětským táborem vyznačeno tabulemi. Do vzdálenosti 400 m od hráze je PHO I. stupně zákaz lovu ryb. Na celé nádrţi platí zákaz pouţívání plavidel a zákaz vnadění. Okoun, jeţdík, plotice, cejn a proudník jsou povaţovány za ryby škodlivé. Nesmějí být vráceny zpět do vody a jejich úlovek se nezapočítává do povoleného denního úlovku. Do revíru patří nádrţe: Šebelů v k. ú. Husinec 0,2 ha Kovanů rekreační nádrţ Prachatice 1,0 ha Ládů Vl. Březí 0,5 ha Na nádrţi Kovanů platí zákaz vnadění.

Mapa 1. Vyznačen je tok horní Blanice od začátku pstruhového rybářského revíru Blanice vodňanská 7 u ţelezničního mostu ve Spálenci aţ po maximální vzdutí Husinecké přehrady a dále mimopstruhový revír Blanice vodňanská 6 (ÚN Husinec). Černě jsou na všech mapách vyznačeny hranice revírů. Zdroj: www.mapy.cz (úprava Radek Štěpánek)

89

421 601 - BLANICE VODŇANSKÁ 3 SRŠ Vodňany, 14 km, 30 ha Přítok Otavy. Od jezu nad betonovým mostem v Milenovicích aţ k bývalému mlýnu Roţboudů v k. ú. Svinětice. Se všemi přítoky, náhony, odstavnými rameny a tůněmi a zatopenými propadlinami po těţbě zemin v povodí revíru. Tůň v Milenovicích do revíru nepatří. Na tůních Vitická (0,3 ha), Krašlovická (0,15 ha), Korýtka (0,1 ha) a Čavyňská (0,2 ha) je lov ryb povolen pouze na zvláštní místní povolenky. 421 009 - BLANICE VODŇANSKÁ 4 MO Bavorov, 9 km, 14 ha Přítok Otavy. Od mlýna Roţboudů v k. ú. Svinětice aţ k druhému jezu nad mlýnem Blanice v k. ú. Velká Blanice. K revíru patří: Stará řeka u mlýna v k. ú. Svinětice 0,6 ha pískovna Záklí Bavorov 0,6 ha propadlina Hliník Bavorov 0,8 ha pískovna Drahy Bavorov 0,8 ha Na propadlinu Hliník a pískovnu Drahy platí pouze zvláštní místní povolenky. Lososovité ryby lze lovit pouze umělými nástrahami, jinak musí být ulovené lososovité ryby s náleţitou šetrností vráceny do vody.

Mapa 2: Pod Husineckou údolní nádrţí je vyznačen chovný úsek řeky, revír Blanice vodňanská 5, dále účelový revír SRŠ Vodňany Blanice vodňanská 4B. Na ten u obce Blanice navazuje mimosptruhový revír v péči MO Bavorov a pod Sviněticemi začíná Blanice vodňanská 3, která končí aţ u tůně v obci Milenovice. Zdroj: www.mapy.cz (úprava Radek Štěpánek)

90

421 008 - BLANICE VODŇANSKÁ 2 MO Protivín, 12 km, 23 ha Přítok Otavy. Od jezu Benešovského mlýna u ţelezničního mostu trati Písek - Protivín (na hlavním toku) aţ k jezu nad betonovým mostem v Milenovicích, včetně tůně v Milenovicích, nádrţe a náhonu nad Benešovským mlýnem a náhonu od mlýna Pod Skalkou. V lokalitě u Benešovského mlýna je zákaz vstupu a lovu ryb v náhonu v objektu mlýna (od konce zídky pod mlýnským kolem aţ po silnici přes náhon nad mlýnem) a dále je zákaz lovu ryb v době od 15. 6. do 15. 9. včetně v oblasti koupaliště nad mlýnem vyznačeno tabulemi.

Mapa 3: Vyznačen je konec revíru Blanice vodňanská 3 u tůně v Milenovicích, dále pokračuje revír Blanice vodňanská 2. Oba revíry jsou mimopstruhové a koryto řeky je zde jiţ značně upraveno. Zdroj: www.mapy.cz (úprava Radek Štěpánek)

91

421 007 - BLANICE VODŇANSKÁ 1 MO Písek, 6.6 km, 12.5 ha Přítok Otavy. Od ústí do Otavy u Zátaví aţ k jezu Benešovského mlýna u ţelezničního mostu trati Písek - Protivín na hlavním toku, včetně mlýnského ramena a náhonu z mlýnské nádrţe Benešovského mlýna, Skalského potoka a průtočné na mlýn Slaníků. Mlýnské rameno v Putimi do revíru nepatří.

Mapa 4: Zde je vyznačen konec revíru Blanice vodňanská 2 a začátek revíru Blanice vodňanská 1, ten jiţ končí aţ soutokem Blanice s Otavou pod Putimí. Zdroj: www.mapy.cz (úprava Radek Štěpánek)

92

7. 2. Grafy a obrázky

Graf č. 1: Způsoby lovu podle oblíbenosti mezi sportovními rybáři v ČR. Zdroj: http://www.rybsvaz.cz/pages_cz/aktuality/priloha_131_1_1.pdf

Graf č. 2: Zastoupení rybích druhů v ročních úlovcích sportovních rybářů. Zdroj: http://www.rybsvaz.cz/pages_cz/aktuality/priloha_131_1_1.pdf

93

Graf č.3: Názor sportovních rybářů na ochranu kormorána velkého. Zdroj: http://www.rybsvaz.cz/pages_cz/aktuality/priloha_131_1_1.pdf

Graf č. 4: Názor sportovních rybářů na ochranu vydry říční. Zdroj: http://www.rybsvaz.cz/pages_cz/aktuality/priloha_131_1_1.pdf

94

Graf č. 5: Názor sportovních rybářů na ochranu volavky popelavé Zdroj: http://www.rybsvaz.cz/pages_cz/aktuality/priloha_131_1_1.pdf

Obrázek č. 1: Základní schéma toku peněz za povolenky ČRS Zdroj: http://www.rybsvaz.cz/

95

7. 3 Rozbory hospodaření a rybolovu na jednotlivých revírech

Tabulka 1: Rozbor hospodaření na revíru Blanice Vodňanská 7 v roce 2010. Zdroj: Havelka, S., Štěpán, J., Hladík, M., 2011: Komplexní rozbor hospodaření a rybolovu za rok 2010. Český rybářský svaz, Jihočeský územní svaz, Boršov nad Vltavou

96

Tabulka 2: Rozbor hospodaření na revíru Blanice Vodňanská 6 v roce 2010. Zdroj: Havelka, S., Štěpán, J., Hladík, M., 2011: Komplexní rozbor hospodaření a rybolovu za rok 2010. Český rybářský svaz, Jihočeský územní svaz, Boršov nad Vltavou

97

Tabulka 3: Rozbor hospodaření na revíru Blanice Vodňanská 4 v roce 2010. Zdroj: Havelka, S., Štěpán, J., Hladík, M., 2011: Komplexní rozbor hospodaření a rybolovu za rok 2010. Český rybářský svaz, Jihočeský územní svaz, Boršov nad Vltavou

98

Tabulka 4: Rozbor hospodaření na revíru Blanice Vodňanská 3 v roce 2010. Zdroj: Havelka, S., Štěpán, J., Hladík, M., 2011: Komplexní rozbor hospodaření a rybolovu za rok 2010. Český rybářský svaz, Jihočeský územní svaz, Boršov nad Vltavou

99

Tabulka 5: Rozbor hospodaření na revíru Blanice Vodňanská 2 v roce 2010. Zdroj: Havelka, S., Štěpán, J., Hladík, M., 2011: Komplexní rozbor hospodaření a rybolovu za rok 2010. Český rybářský svaz, Jihočeský územní svaz, Boršov nad Vltavou

100

Tabulka 6: Rozbor hospodaření na revíru Blanice Vodňanská 1 v roce 2010. Zdroj: Havelka, S., Štěpán, J., Hladík, M., 2011: Komplexní rozbor hospodaření a rybolovu za rok 2010. Český rybářský svaz, Jihočeský územní svaz, Boršov nad Vltavou

101

7. 4 Vybrané ukázky z rybářského řádu (Zdroj: http://www.rybsvaz.cz) 4.1 Způsob měření délky ryb a nejmenší lovné míry vybraných druhů ryb v rybářském revíru § 11 vyhlášky č. 197/2004 Sb. (1) Délka ryby se měří od vrcholu rypce po konec nejdelších paprsků ocasní ploutve. (2) Nejmenší lovné míry vybraných druhů ryb v mimopstruhovém rybářském revíru jsou: a) bolen dravý (Aspius aspius) 40 cm, b) candát obecný (Stizostedion lucioperca) 45 cm, c) hlavatka obecná (podunajská) (Hucho hucho) 65 cm, d) jelec jesen (Leuciscus idus) 25 cm, e) jelec tloušť (Leuciscus cephalus) 25 cm, f) jeseter malý (Acipenser ruthenus) 30 cm, g) kapr obecný (Cyprinus carpio) 35 cm, h) lín obecný (Tinca tinca) 20 cm, i) lipan podhorní (Thymallus thymallus) 30 cm, j) ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus) 30 cm, k) parma obecná (Barbus barbus) 40 cm, l) podoustev říční (nosák) (Vimba vimba) 25 cm, m) pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) 25 cm, n) pstruh obecný (Salmo trutta) 25 cm, o) siven americký (Salvelinus fontinalis) 25 cm, p) sumec velký (Silurus glanis) 70 cm, q) štika obecná (Esox lucius) 50 cm, r) úhoř říční (Anguilla anguilla) 50 cm, s) mník jednovousý (Lota lota) 30 cm, t) losos obecný (atlantský) (Salmo salar) 50 cm, u) amur bílý (Ctenopharyngodon idella) 50 cm. (Nejmenší lovná míra amura bílého není součástí vyhlášky č. 197/2004 Sb., jedná se o součást bliţších podmínek výkonu rybářského práva na revírech ČRS dle § 13 odstavce 9 zákona č. 99/2004 Sb.)

102

(3) Nejmenší lovné míry vybraných druhů ryb v pstruhovém rybářském revíru jsou: a) hlavatka obecná (podunajská) (Hucho hucho) 65 cm, b) jelec jesen (Leuciscus idus) 25 cm, c) jeseter malý (Acipenser ruthenus) 30 cm, d) kapr obecný (Cyprinus carpio) 35 cm, e) lín obecný (Tinca tinca) 20 cm, f) lipan podhorní (Thymallus thymallus) 30 cm, g) ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus) 30 cm, h) parma obecná (Barbus barbus) 40 cm, i) podoustev říční (nosák) (Vimba vimba) 25 cm, j) pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) 25 cm, k) pstruh obecný (Salmo trutta) 25 cm, l) siven americký (Salvelinus fontinalis) 25 cm, m) mník jednovousý (Lota lota) 30 cm, n) losos obecný (atlantský) (Salmo salar) 50 cm, o) úhoř říční (Anguilla anguilla) 50 cm, p) amur bílý (Ctenopharyngodon idella) 50 cm. (Nejmenší lovná míra amura bílého není součástí vyhlášky č. 197/2004 Sb., jedná se o součást bliţších podmínek výkonu rybářského práva na revírech ČRS dle § 13 odstavce 9 zákona č. 99/2004 Sb.)

103

4.2 Denní doby lovu ryb v kalendářním roce v rybářském revíru § 12 vyhlášky č. 197/2004 Sb. (1) Denní doby lovu ryb v pstruhovém rybářském revíru jsou: a) v měsíci lednu a únoru od 7 do 17 hodin, b) v měsíci březnu od 6 do 18 hodin, c) v měsíci dubnu od 6 do 20 hodin, d) v měsíci květnu od 6 do 21 hodin, e) v měsíci červnu a červenci od 5 do 22 hodin, f) v měsíci srpnu od 6 do 22 hodin, g) v měsíci září od 7 do 20 hodin, h) v měsíci říjnu od 7 do 19 hodin, i) v měsíci listopadu a prosinci od 7 do 17 hodin. (2) Denní doby lovu ryb v mimopstruhovém rybářském revíru jsou: a) v měsíci lednu, únoru, listopadu a prosinci od 7 do 18 hodin, b) v měsíci březnu od 5 do 21 hodin, c) v měsíci dubnu, září a říjnu od 6 do 22 hodin, d) v měsíci květnu, červnu, červenci a srpnu od 4 do 24 hodin. (3) Denní doby lovu ryb stanovené v odstavci 1 písm. a), b) a i) a v odstavci 2 písm. a) a b) jsou uvedeny ve středoevropském čase, denní doby lovu ryb stanovené v odstavci 1 písm. c) aţ h) a v odstavci 2 písm. c) a d) jsou uvedeny v letním čase.

104

4.3 Doby hájení ryb v rybářském revíru § 13 vyhlášky č. 197/2004 Sb. (1) Od 1. září do 15. dubna jsou v rybářském revíru hájeni: a) pstruh obecný (Salmo trutta), b) losos obecný (atlantský) (Salmo salar). (2) Od 16. března do 15. června jsou a) v rybářském revíru hájeni: 1. ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus), 2. parma obecná (Barbus barbus), 3. parma východní (Barbus petenyi), 4. podoustev říční (nosák) (Vimba vimba), 5. jeseter, vyza (rod Acipenser, rod Huso), b) v mimopstruhovém rybářském revíru dále hájeni: 1. jelec jesen (Leuciscus idus), 2. jelec tloušť (Leuciscus cephalus). (3) Od 1. ledna do 15. června jsou v mimopstruhovém rybářském revíru hájeni: a) bolen dravý (Aspius aspius), b) candát obecný (Stizostedion lucioperca), c) sumec velký (Silurus glanis), d) štika obecná (Esox lucius). (4) Od 1. prosince do 15. června je v rybářském revíru hájen lipan podhorní (Thymallus thymallus). (5) Od 1. ledna do 30. září je v rybářském revíru hájena hlavatka obecná (podunajská) (Hucho hucho). (6) Od 1. září do 30. listopadu je v rybářském revíru hájen úhoř říční (Anguilla anguilla). (7) Od 1. ledna do 15. března je v rybářském revíru hájen mník jednovousý (Lota lota).

105

4. 4 Povolené způsoby lovu ryb na udici A. Lov na poloţenou, lov na plavanou 1. Lov na poloţenou, lov na plavanou v rybářských revírech mimopstruhových Při lovu na poloţenou nebo při lovu na plavanou se pouţijí nejvýše 2 udice. Při lovu na poloţenou není pohyb nástrahy osobou provádějící lov aktivně ovlivňován. Při lovu na plavanou můţe osoba provádějící lov pohyb nástrahy aktivně ovlivňovat. Na kaţdé udici jsou nejvýše 2 návazce s jednoduchými háčky nebo 1 návazec s dvojháčkem nebo trojháčkem. Při lovu na ţivočišnou nástrahu mohou být pouţity i víceháčkové systémy s nejvýše 3 háčky (jedno, dvoj nebo trojháčky). Nástraţní rybka se pouţije pouze v období od 16. června do 31. prosince. Jako nástraţní rybka se nepouţijí ryby lososovité, úhoř, chráněné druhy ryb a ryby nedosahující nejmenší lovné míry. Při lovu zachovávají osoby provádějící lov mezi sebou vzdálenost nejméně 3 m, pokud se nedohodnou na menší. 2. Lov na poloţenou, lov na plavanou v rybářských revírech pstruhových Při lovu na poloţenou nebo při lovu na plavanou se pouţijí nejvýše 2 udice. Při lovu na poloţenou není pohyb nástrahy osobou provádějící lov aktivně ovlivňován. Při lovu na plavanou můţe osoba provádějící lov pohyb nástrahy aktivně ovlivňovat. Na kaţdé udici jsou nejvýše 2 návazce s jednoduchými háčky. K lovu se pouţije pouze nástraha rostlinného původu. Při lovu zachovávají osoby provádějící lov mezi sebou vzdálenost nejméně 3 m, pokud se nedohodnou na menší. B. Lov přívlačí 1. A. Lov přívlačí v rybářských revírech mimopstruhových Při lovu přívlačí se pouţije 1 udice, která je při lovu drţena v ruce; jiná udice není nastraţena. Lov spočívá v aktivním vedení nástrahy vodním prostředím. Za nástrahu se pouţije 1 umělá nebo přirozená nástraha. Nástraha má podle své konstrukce nejvýše 3 háčky (jedno, dvoj nebo trojháčky). Za lov přívlačí se povaţuje i lov na umělou mušku, pokud je nástraha vybavena doplňky zvyšujícími dráţdivost pro ryby, například rotující plíšek nebo vrtulka. Při lovu zachovávají osoby provádějící lov mezi sebou vzdálenost nejméně 20 m, pokud se nedohodnou na menší. 1. B. Lov hlubinnou přívlačí v rybářských revírech mimopstruhových Lov hlubinnou přívlačí je lov z pohybujícího se plavidla s pouţitím 1 udice, při němţ je 1 nástraha taţena v jakékoliv hloubce vody; jiná udice není nastraţena. Za nástrahu se pouţije 1 umělá nebo přirozená nástraha. Nástraha má podle své konstrukce nejvýše 3 háčky (jedno, dvoj nebo trojháčky). Při lovu se dbá zvýšené opatrnosti, aby nedošlo k ohroţení zdraví, ţivota nebo majetku ostatních osob. 2. Lov přívlačí v rybářských revírech pstruhových Při lovu přívlačí se pouţije 1 udice, která je při lovu drţena v ruce; jiná udice není nastraţena. Lov spočívá v aktivním vedení nástrahy vodním prostředím. Za nástrahu se pouţije 1 umělá nástraha, která je opatřena nejvýše 1 háčkem (jedno, dvoj nebo trojháčkem). Za lov přívlačí se

106

povaţuje i lov na umělou mušku vybavenou doplňky zvyšujícími dráţdivost pro ryby, například rotující plíšek nebo vrtulka. Při lovu zachovávají osoby provádějící lov mezi sebou vzdálenost nejméně 20 m, pokud se nedohodnou na menší. C. Lov na umělou mušku 1. Lov na umělou mušku v rybářských revírech mimopstruhových i pstruhových Při lovu na umělou mušku se pouţije 1 udice, která je při lovu drţena v ruce; jiná udice není nastraţena. Na udici jsou nejvýše 3 návazce s jednoduchými háčky. Nástraha je nahazována pomocí muškařské šňůry nebo vlasce, kdy nosnou funkci zabezpečuje kulové nebo jiné plovátko, popřípadě jiná zátěţ. Za umělou mušku se povaţuje nástraha imitující hmyz nebo jiné organizmy. Nástraha se nevybavuje doplňky, které svým pohybem zvyšují dráţdivost pro ryby, například rotující plíšek nebo vrtulka. Při lovu zachovávají osoby provádějící lov mezi sebou vzdálenost nejméně 20 m, pokud se nedohodnou na menší. D. Lov muškařením 1. Lov muškařením v rybářských revírech mimopstruhových Při lovu muškařením se pouţije 1 udice, která je při lovu drţena v ruce; jiná udice není nastraţena. Na udici jsou nejvýše 2 návazce s jednoduchými háčky nebo 1 návazec s dvojháčkem nebo trojháčkem. Nástraha je nahazována pomocí muškařské šňůry nebo vlasce, kdy nosnou funkci zabezpečuje kulové nebo jiné plovátko, popřípadě jiná zátěţ. Za nástrahu se pouţije i ţivý nebo mrtvý hmyz. Nástraha se nevybavuje doplňky, které svým pohybem zvyšují dráţdivost pro ryby, například rotující plíšek nebo vrtulka. Při lovu zachovávají osoby provádějící lov mezi sebou vzdálenost nejméně 20 m, pokud se nedohodnou na menší. E. Lov čeřínkováním 1. Lov čeřínkováním v rybářských revírech mimopstruhových Při lovu čeřínkováním se pouţije 1 vodorovná síť, jejíţ plocha nepřevyšuje výměru 1 m2. Lov čeřínkováním se nekombinuje s lovem podle bodů A, B, C nebo D. Při lovu zachovávají osoby provádějící lov mezi sebou vzdálenost nejméně 3 m, pokud se nedohodnou na menší.

107

7. 5 Fotografická příloha (Autor fotografií: Radek Štěpánek)

108

Foto 1: Doklady sportovního rybáře.

Foto 2: Blanice na horním toku, v blízkosti hradu Hus.

109

Foto 3: Jez na Blanici u Zábrdí je překáţkou, kterou ryby při svém pohybu v řece nejsou schopny překonat. Vlevo od něj je proto vybudován rybí přechod.

Foto 4: Pstruh potoční, hlavní ryba pro Husinecké rybáře, kteří se jejím chovem a zpětným vysazováním do volných toků zabývají jiţ téměř století.

110

Foto 5: Tak krásná je Blanice na horním toku pod Blanickým mlýnem.

Foto 6: Lipan podhorní je v těchto úsecích ještě poměrně hojný. 111

Foto 7: Kvůli atraktivitě jejich lovu jsou do Blanice vysazováni hojně i pstruzi duhoví - zde dvoudenní úlovek z horního toku Blanice.

Foto 8: Husinecké přehrada, jedna z mála vodárenských nádrţí, na níţ se rybářsky hospodaří. Ačkoli se nachází na horním toku Blanice, jedná se o mimopstruhový revír.

112

Foto 9: Pod Husineckou přehradou začíná chovný úsek, který husinečtí rybáři vyuţívají k odchovu matečných pstruhů obecných a lipanů. Tady ţije původní pstruh obecný z Blanice.

Foto 10: A takhle to vypadá v praxi, kdyţ nastane ten správný čas k umělému výtěru pstruhů. Husinečtí rybáři při práci.

113

Foto 11: Umělý výtěr jikernačky pstruha obecného.

Foto 12: Při umělém výtěru suchou metodou se nejprve shromáţdí jikry a mlíčí odděleně, následně je mlíčí přimícháno do jiker. Zatím k oplodnění ještě nedošlo, v tuto chvíli chybí uţ jediné – voda.

114

Foto 13: Voda je na svém místě, byl poloţen základní kámen k vychování další generace pstruha potočního z Blanice.

Foto 14: Blanice nad Bavorovem - řeka meandrující v mozaikovité krajině.

115

Foto 15: Blanice nad Bavorovem - lipanové pásmo řeky Blanice uţ je mimopstruhovým revírem.

Foto 16: Blanice pod Bavorovem - přechod mezi lipanovým a parmovým pásmem, nejčastějším obyvatelem je okoun říční, jelec tloušť, vyskytuje se ale i mník jednovousý nebo jelec jesen.

116

Foto 17: Mník jednovousý - tajemný obyvatel Blanice v okolí Bavorova.

Foto 18: Mníci z Blanice 3 - všechny ryby byly po zdokumentování v rámci diplomové práce šetrně puštěny zpět do revíru.

117

Foto 19: Jez ve Sviněticích - většinu roku je tato překáţka, která je zároveň hranicí mezi revíry Blanice 3 a Blanice 4, pro ryby nepřekonatelná.

Foto 20: Ve Vodňanech se nepřehlédnutelně do charakteru řeky začínají zapisovat lidské úpravy, napřimování toku je zde dosti patrné a v různé míře odtud pokračuje aţ k ústí do Otavy.

118

Foto 21: Regulovaná řeka Blanice ve Vodňanech.

Foto 22: Jez ve Vodňanech.

119

Foto 23: Kapr je v Blanici hlavní hospodářskou rybou.

Foto 24: Blanice v Protivíně - řeka má jiţ takový charakter, ţe v ní ryby najdou pro svůj ţivot jen málo úkrytů.

120

Foto 25: Ostroretka - ryba, která v Otavě a na dolním toku Blanice zdomácněla, v dnešní době však její stavy silně decimují kormoráni.

Foto 26: Kdyţ má člověk štěstí, můţe se v Blanici setkat i s nádhernými podoustvemi, které jsou původními obyvatelkami řeky.

121

Foto 27: Při získávání fotografií pro účely diplomové práce byla v Putimi část břehů řeky právě upravována - dokáţe v tomto kanále ryba přeţít a rozmnoţit se?

Foto 29: Blanice v Putimi, na soutoku s jedním ze svých slepých ramen.

122

Foto 30: Blanice pod Putimí, těsně před soutokem s Otavou.

Foto 32: Parma obecná, královna našich řek, se v Blanici vyskytuje jen sporadicky a její stavy klesají i v řece Otavě. V celých jiţních Čechách je celoročně hájená. P.S. V době, kdy byla tato fotografie pořizována, jsem byl zcela jistě ten nejšťastnější člověk na světě.

123

Foto 33: Soutok Otavy a Blanice, která přitéká v levé straně fotografie.

Foto 34: Dvě barvy vody. Zatímco Otava je nahnědlá jako krystal záhnědy, Blanice je na svém dolním toku o něco kalnější, coţ je z tohoto snímku patrné, i kdyţ byl pořízen uţ na Otavě pod soutokem.

124

7. 6 Zadání práce MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií studií

Katedra environmentálních Zadání diplomové práce MAGISTERSKÉ

pro:

Radek Štěpánek

UČO: 181716

imatr. roč.: 2009/2010

Vedoucí katedry Vám ve smyslu studijních předpisů o státních závěrečných zkouškách určuje Téma diplomové práce: Ochrana přírody a sportovní rybáři – hospodaření v povodí řeky Blanice

Téma diplomové práce v angličtině: Nature protection and anglers – management in drainage area of river Blanice

Zásady pro vypracování: Posluchač(ka) zpracuje magisterskou diplomovou práci při vyuţití všech svých věcných i metodologických znalostí a dostupné literatury. Nedílnou součástí práce jsou i její stručná anotace, index a seznam pouţité literatury (blíţe viz "Pravidla k vypracování diplomové práce”). Rozsah diplomové práce: 18 000 - 29 000 slov. Pokyny pro vypracování: Cíle práce: Budou upřesněny v průběhu sběru dat.

Osnova: Úvod Teoretická část ( rešerše literatury – původnost ryb v českých povodích, praxe zarybňování ve vodách ČRS, zákon o rybářství atd. ) Praktická část – rozhovory s rybářskými hospodáři a jejich analýza Závěr Pouţitá literatura Fotografie a další přílohy (kompletní rozhovory atd.)

125

Ve své práci posluchač(ka) vyjde především z těchto zdrojů: Bauman, Zygmunt; May, Tim. Myslet sociologicky. 2. vyd. Praha: Studijní texty Praha 2010. ISBN: 978-80-7419-026-1 Čítek, Jindřich; Krupauer, Vladimír; KUBŮ, František. Rybníkářství. 2. vyd. Praha : Informatorium, 1998. ISBN 80-86073-26-2. Hanel, Lubomír a kol. (2006). Červený seznam mihulí a ryb České republiky – verze 2005. Biodiverzita VI, 7-16. Národní strategický plán pro oblast rybářství na období 2007 -2013 Komárek, Stanislav. Příroda a kultura. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Academia, 2008. ISBN 978-80200-1582-2 www.rybsvaz.cz Určený vedoucí diplomové práce:

………………………… podpis vedoucího DP

Datum zadání:

..………………………… Ing. Zbyněk Ulčák, PhD. vedoucí katedry ES

126

7. 7 Kompletní přepis provedených rozhovorů

127

Struktura rozhovoru Dimenze první: 1. Jak z pozice rybáře vnímáte přírodu? 2. Vnímáte rozdíly mezi pojmy „příroda“ a „prostředí“ ? 3. Jaké jsou největší problémy prostředí v okolí řeky Blanice? 4. Jak by se s těmito problémy měla společnost vypořádat? 5. Jakým způsobem by měla být společnost organizována, aby mohly být cíle naplněny? 6. Kdo je za splnění těchto cílů a odstranění problémů odpovědný? 7. Mohou řece pomoci nové technologie? Dimenze druhá: 1. Jakou rybu máte nejraději a proč? 2. Jaká ryba je pro hospodaření ve vašem úseku řeky klíčová? 3. Jaké ryby jsou ve vašem úseky řeky vzácné? 4. Snaţíte se o jejich ochranu? 5. Dá se podle vás populace ryb vyčíslit v penězích? 6. Mohla by se řeka v současné době obejít bez zásahů člověka? 7. Rozlišujete původní druhy ryb od těch nepůvodních a jak? 8. Jaké druhy ryb vaše organizace vysazuje? Z jakého důvodu? Dimenze třetí: 1. Co pro vás znamená sportovní rybolov? 2. Jsou předpisy pro provozování sportovního rybolovu dostatečně přísné a pruţné? 3. Navrhoval byste nějaká další omezení? 4. Mají lepší technologie ve sportovním rybolovu a růst počtu rybářů vliv na úbytek ryb? 5. Vnímáte skupiny „masařů“ a lovců „chyť a pusť“? 6. Je při lovu ryb důleţitá jeho etická stránka?

128

Dimenze čtvrtá: 1. Jak velkým problémem je pro vás pytláctví? 2. Jaký názor máte na ochranu rybích predátorů? 3. Co povaţujete za stěţejní pro to, aby zůstala populace ryb v řece zachována? 4. Co všechno podle vás má vliv na úbytek ryb? 5. Zapojuje se vaše organizace do plánování vodohospodářských úprav toku? 6. Jaký vliv takové úpravy na charakter toku mají? 7. Slučují se zájmy sportovních rybářů a ochránců přírody?

129

Milan Sucharda, hospodář MO ČRS Husinec 1. dimenze

1. Těch úhlů pohledů můţe být víc, ale jako asi kdyţ se řekne vyloţeně příroda, tak je to pro mě to ţivotní prostředí na této planetě, ve kterém ţijeme, veškerá flóra a fauna okolo nás, včetně lidí, bohuţel. 2. Příroda je základní pojem ţivota na zemi, prostředí je to, co příroda vytváří, a co je ovlivněno člověkem, příroda je mu nadřazená. 3. Většinou v nějakém neopatrném chování člověka vůči přírodě. Průmysl, ekologické havárie, odpady. Záleţí na tom, jak se kterýkoli člověk k prostředí chová, musím říci, ţe je to většinou negativně. Působení se asi nevyhneme, to ne, ale působíme tak, ţe je to pro prostředí neúnosné. 4. Snaha, aby se příroda, kdyţ to řeknu přehnaně, vrátila moţná o sto let zpátky. Do doby, kdy vlastně víceméně fungovala sama, dnes uţ jí člověk musí pomáhat, musí být usměrňovaná, je to škoda a je to smutné. Člověk je ten prvek, který dělá v přírodě nerovnováhu, působí jako špatný element. 5. Například rybáři vůči státu, nebo člověk vůči člověku? Je několik variant. Kdyţ vidím, jak se chová stát k lidem, tak se chová i k přírodě. Je to v obou případech stejné. Stát vůbec nevnímá, co se kde děje, nerespektuje přírodní zákony, které by měly fungovat. Celá společnost je dnes zaměřena pouze na výrobu zisku a příroda je jen jakýmsi vedlejším produktem, okrajovou záleţitostí, která nikoho nezajímá, a kdyţ uţ ano, rozhodně to není většina. Alespoň tak to vidím já, protoţe v tomto státu, ale i na světě, na přírodě záleţí jen pár lidem, a ti těţko ten běh dokáţou zvrátit někam jinam. Povaţuju tedy stát za základ, protoţe ten ovlivňuje ţivot člověka i z toho pohledu, ţe podle toho, jaká je politika, člověk má nějakou ţivotní úroveň. Chudý člověk například si nemůţe dovolit chovat ekologicky. Je odsouzený k tomu, kdyţ to řeknu, přeţít tak, jak se dá. Takţe určitě spousta lidí by se chovala vůči prostředí lépe, kdyby měla lepší zázemí a více moţností, mohla si vybírat. V téhle době je člověk rád, ţe má práci, a taková ta ekologie, myslím pravá snaha o ochranu přírody, jde trochu bokem. 6. Viděl bych to, ţe je to stát. Určitě i jednotlivec, ale ten k tomu musí mít nějaké moţnosti. A tyto moţnosti mu můţe nabídnout jen stát. Pokud stát takto nepřemýšlí a lidi nenabádá tímto směrem, málokdo se tak bude chovat sám od sebe. Můţe za to celková nálada ve společnosti a role státu je v ní klíčová. 7. O těch technologiích je to taky, ale je to všechno ovlivněné tou touhou po zisku a tlakem firem, které lidem vnucují mylnou představu, ţe to hlavní je vydělávat a to ostatní je podřadné a ne tak důleţité. Přístup firem a lidí je nešetrný, to je ten hlavní problém. Technologie by mohly pomoci, ale musely by být pouţívány s dobrým úmyslem a ne k tomu, jak lépe planetu vydrancovat. Ty technologie tady k tomu podle mého názoru uţ jsou, ale není zatím důvod

130

nebo síla, která by společnosti donutila dávat miliardy na nějaké ekologické technologie, kdyţ z toho mohou v klidu ţít a jen těţit. 2. dimenze 1. Záleţí, jestli z oblasti chovatelské, rybářské, a nebo kulinářské. V oblasti chovatelské je to určitě pstruh potoční, který se v naší organizaci uţ léta odchovává, v oblasti kulinářské určitě candát a okoun. Z hlediska toho chovatelského je totiţ ten pstruh potoční také docela zanedbávaný, mělo by se mu věnovat mnohem více pozornosti. I sami rybáři, tak i ti produkční se dnes mnohem více věnují pstruhu duhovému, protoţe samozřejmě je to ekonomicky výhodnější. Ten pstruh duhový se i lépe chytá, je takový nenáročný. Je zkušenost taková, ţe pstruha obecného nevyrábí skoro ţádná profesionální firma, , která se zabývá produkcí ryb, protoţe je to ekonomicky nerentabilní. Ten pstruh obecný je prostě pořád divoká ryba a není tak přizpůsobivý umělému prostředí jako ten duhák. 2. Tak na pstruhovém pásmu je to samozřejmě znovu pstruh obecný s tím, i kdyţ tady máme nějakou zarybňovací povinnost vysazovat toho pstruha duhového, tak se ho snaţíme vysazovat do takových úseků a partií řeky, aby toho pstruha potočního nějak nevytlačoval a nekonkuroval mu. Samozřejmě, to co máme doplnit, doplníme, ale samozřejmě máme moţnosti provést to tak, aby ten duhák potočákovi tolik neškodil. Moţná, ţe u toho pstruha potočního je to nejdůleţitější vůbec na něj nesahat, nechat ho úplně v klidu. Kdyţ člověk vidí, ţe na těch chovných přítocích na horní Blanici od přehrady nahoru si myslím, ţe ten pstruh ţije úplně samostatně, nepotřebuje ţádnou pomoc ani péči, jenom spíše pohlídat to ţivotní prostředí, aby tam nedocházelo k nějakým únikům jedovatých látek a zásahům, které by mu škodily, z hlediska činnosti člověka. To je na prvním místě,. No a na mimopstruhovém revíru je to sloţitější. Jestli můţu mluvit konkrétně o naší přehradě, tak my máme takovou specialitu, nevím jestli je to výhoda nebo nevýhoda, ale jsme asi jediná vodárenská nádrţ, na níţ je povolen sportovní rybolov, a od toho se odvíjí vlastně i způsob vysazování, protoţe priorita je úplně jiná neţ u nějakého chovného rybníka. Omezuje se vysazování kaprovitých ryb, víceméně, měly by se tam preferovat spíše dravé ryby, aby tam byla co nejlepší kvalita vody. I kdyţ si myslím, ţe je to takové trochu neadekvátní, protoţe, vezměte si, kolik bylo za poslední dobu povodní. Myslím si, ţe ta ryba vodě neuškodí víc, neţ všechny ty povodně. Na přehradě se třeba nesmí ani zakrmovat, ale myslím si, ţe kdyţ tam nějaký rybář hodí o dvě kolínka víc, tak se to na kvalitě vody neprojeví tak, jako kdyţ za povodní připlavaly tuny zeminy a veškerého splachu z okolí a horní Blanice. Uţ by určitě byl čas na odbahnění a vyčištění přehrady, ale nejsou peníze. 3. Určitě je to střevle potoční, která byla součástí pstruhových vod a jednou z hlavních sloţek potravy pro pstruha obecného v těchto partiích. Je tedy pravda, ţe uţ se zase tu a tam ukazuje a ţe se trochu vrací, ale taková desetitisícová hejna, jaká pamatuji, to je zatím jen náš velký sen. Takţe určitě ta střevle. Co se týče dalších ryb jsem rád, ţe můţu říci, ţe se v našem úseku poměrně hojně vyskytuje například vranka, která je také jinak uţ celkem dost vzácná a pořád mizí. Byla dříve taková teorie, ţe ta vranka pstruhovi škodí, je to sice moţné, ale na druhé straně tu a tam ten pstruh nějakou chytne takţe je to potrava, a hlavně to k té vodě patří. Další ryba, která je na vzestupu je například mník, který byl také jednu dobu skoro na vymření, v dnešní době díky činnosti rybářského svazu se zase ukazuje, protoţe spousta spolků toho mníka vyrábí. A je tam jedna zajímavost, ţe ten mník je po vylíhnutí ukrutně malý, takţe kdyţ se vyrábí, stane se, ţe několik milionů utečou do divoké vody, myslím, ţe i tím se té řece pomůţe a ten mník je naštěstí uţ zase vidět.

131

4. Třeba ta střevle se dá docela dobře odchovat uměle, a nějaké organizace uţ to dělají, její umělý odchov a dosazování do revírů. 5. Některé ryby určitě, ale zrovna ten pstruh potoční…určitě nějaký ceník se nechá vymyslet, ale jako vlastně pravou hodnotu té populace, například pstruha z Blanice, to je hodnota nevyčíslitelná. Protoţe tady u nás vlastně, ne ţe bych nás chtěl chválit, ale tady je situace taková, ţe od druhé světové války tady nebyl vysazený jediný pstruh, který by pocházel odjinud neţ z Blanice. Ţádný jiný poddruh, jen ta původní forma. Určitě se to projevuje například v tom, ţe ten pstruh, který tady ţije řeknu tisíce, moţná miliony let, tak uţ na tohle prostředí natolik adaptovaný, ţe například přečkal i ty velké povodně, které tady nedávno, v roce 2002 především, byly. To byla jediná ryba, která v té vodě vydrţela. Mysleli jsme si třeba při odlovech po povodních, ţe ta řeka bude třeba plná ryb z přehrady, ale bylo to naopak, nebylo tam ani to, co v té řece normálně bývá, ale byl tam tenhle náš pstruh, a v docela hojném počtu. Samozřejmě nějaké ztráty byly, stane se třeba, ţe ho přimáčkne v té velké vodě kamen a tak, ale obecně ten pstruh ví, co má za takovéhle situace dělat, je na to vybaven staletími zkušeností a ví jak přeţít. Pstruhů obecných je několik forem a několik genetických linií, variant, které jsou různě kříţené a dovezené z různých povodí, ale kdyţ ten pstruh ţije v jiném povodí, neví přesně jak se má chovat a většinou mizí. A to souvisí i s tím, kde se u nás takový původní pstruh v České republice vyskytuje a chytá a je fakt, ţe to jsou jen desítky lokalit. 6. To by bylo to nejlepší. Člověk prostě s tou řekou…konkrétně o Blanici se tvrdí, ţe je to jedna z nejregulovanějších řek v Čechách, coţ je opravdu znát, protoţe to co se s řekou provádí je místy řekl bych aţ trestná věc, protoţe rovnat koryto řeky, dělat z toho takový poloumělý tok je úplně proti přírodě a pro ryby i tu vodu samotnou to úplně nejhorší, co můţe být, protoţe v takové vodě nemůţe nic přeţít. Tak prostě, kdyţ je to široká řeka s rovným dnem, kde je já nevím centimetrová hladina vody, co jako v tom můţe ţít? Není tam voda, není tam úkryt, není tam sloupec vody, není tam tůň, tam prostě pro ty ryby i ostatní vodní ţivočichy je to úplně smrtonosné. 7. U nás je otázka, co je původní a co nepůvodní. To je otázka vlastně zákona, ve které se tvrdí, ţe ryba, která tady byla zaváděná před sto lety uţ je původní, ale je to otázka ţe jo, původní ryba – nevím jestli bych přesně dokázal říci, co je a co není původní. Otázka je co si myslíme, ţe je původní a co si myslíme, ţe je odchované. Kapr také není původní a také uţ se jako původní bere, taky byl vlastně dovezený. Je těţké to posuzovat z tohoto úhlu. Děláme to zkrátka tak, jak si myslíme, ţe je to nejlepší a jestli je to původní nebo nepůvodní…buď se sem hodí nebo nehodí. 8. Vysazuje do revírů, Blanice vodňanská 6 – mimopstruhová voda na váhu je největší počet kapra, další ryby jsou dané tím charakterem nádrţe, takţe se vysazuje štika, candát, máme tam vysazovat i tlouště, vysazuje i pstruha duhového, protoţe ta voda je taková vlastně taková horská, takţe i pstruh duhový se tam vysazuje, a ještě lína tam vysazujeme. Na pstruhovou vodu jen pstruha obecného, lipana a pstruha duhového. Důvod k vysazování nepůvodního duháka je jednoduchý, je to jen kvůli sportovnímu rybolovu, nic jiného v tom není.

132

3. dimenze 1. Tak abych řekl pravdu, tak pro mě, tím ţe uţ se chovem ryb zabývám profesionálně, uţ je to spíše takové okrajové. Spíš se sportovním rybářům snaţím vytvořit podmínky. Abych sám sobě vysadil jeden den ryby a druhý den je šel chytat, to mi připadá takové dost zvrhlé. Takţe ten sportovní rybolov uţ dnes nechávám na těch mých kolezích. Chytával jsem dost a poměrně často, raději jsem chytal spíše dravé ryby a chodil jsem i na pstruhy, i kapra jsem si chytl, tak před těmi deseti lety jsem byl úplně normální sportovní rybář jako kaţdý jiný. Nechoval jsem se jinak neţ sportovní rybáři. 2. Tak mě neţ přísné, připadají spíše nejasné. Protoţe máme dvě roviny, jedno je zákon o rybářství a druhé rybářský řád, v několika bodech se to liší a neslučuje, je tam samozřejmě rozdíl a pak i mnoho odborníků například na právo neví, jak by to vlastně mohlo být, různě to zdůvodňují a v mnoha případech není nikdo schopný říci, co je správně. Je toho více, ale třeba co se týče toho mníka, který je vlastně chráněný ţivočich, ale zároveň je to běţně sportovně chytaná ryba. Je to takové zvláštní sice, ale na druhou stranu je moţná dobře, kdyţ tohle zákon umoţňuje, prostě je to dané v nějakém řádu, tak holt asi to ten zákonodárce udělal tak, ţe je to takhle dobře. Je to sice zvláštní, ale pokud to nikdo nenapadá, tak to asi průchodné je. Ale těch věcí je, drobných věcí je spousta. Od lovných ryb po hájení a noční rybolov…úplně nejhorší jsou vlastně soukromé revíry, kde vlastně ţádné zákony vlastně neexistují, nebo já o nich nevím, ale prostě tito majitelé nějakých rybníků, kteří tvrdí, ţe tam mají svůj revír, tak to určitě není revír, protoţe revíry jsou vyhlašované krajským úřadem a měla by tam platit nějaká pravidla, jenţe takhle to na soukromých revírech nefunguje. Jsou to neţ revíry spíše nějaké soukromé aktivity majitelů těch rybníků a jestli je to v souladu se zákonem, to já nedokáţu posoudit. 3. Nejde ani tak o to, jaká ta pravidla jsou. Například co se týče odnesených kusů ryb, to se kaţdý rok mění. Mělo by to být tak, aby ty zákony a předpisy byly stabilnější, aby se to člověk jednou naučil a věděl, ţe to takhle bude deset let fungovat a ty zákony budou stejný. My tady dostaneme kaţdý rok nový řád a celý rok hledáme ty změny, chodí sem za námi rybáři, aby se ptali, co znamená ten který odstavec a my se kolikrát sami podivujeme nad tím, jak je moţné tam něco takového napsat a sami se musíme ptát odborníků na právo, co to vlastně v překladu znamená. Kolikrát je to opravdu nejasné a mělo by to být mnohem stabilnější a přehlednější a nemělo by se to měnit kaţdý rok, jak se to mění, alespoň v některých částech. 4. Určitě. Je to znát například u kapra. Dnes vlastně, kdyţ se pouţívá boilies, tak ti velcí kapři, kteří dříve ve vodě zůstávali, deset patnáct let, aniţ by je rybář chytil nebo vůbec zahlédl, tak ty ryby během pěti let většinou vymizeli, protoţe na to boilies ty ryby nebyly zvyklé a asi jim to i více chutná, takţe ztrácí svou opatrnost. Takţe určitě, co se týče mušek, tenčích vlasců je to to samé, ta technologie prostě, ty ryby mají prostě čím dál tím menší šanci, aby nebyly chyceny a přeţily. 5. To je velice důleţitá věc, protoţe je úplně strašné vidět, kdyţ někdo chytí rybu a tahá jí po břehu, a myslí si, ţe kdyţ jí vyhákne a pustí jí zpátky, ţe jí zachrání ţivot. To jí spíš způsobí dlouhotrvající umírání. Určitě ta etika při lovu by měla být pro rybáře na jednom z prvních míst.

133

4. dimenze 1. Poslední dobou to není tak hrozné, horší je tlak ze strany predátorů. Dnes je vlastně otázka, co je to pytláctví, ty zákony se taky mění, dříve bylo pytláctví, kdyţ šel člověk bez povolenky jen s prutem kolem vody, dnes, aby to byl trestný čin, musíte zjistit škodu přes pět tisíc korun, a i kdyţ je to pytláctví, tak je to dnes přestupek, dříve to byl uţ trestný čin, takţe je to těţký. Dneska se vám ten pytlák víceméně do očí vysměje a nic mu za to de facto nehrozí, pokud neudělal škodu nad pět tisíc. A pytláci vlastně existují i mezi rybáři, kdyţ si berou víc úlovků neţ mohou, nebo nějak jinak porušují řád. Tam je pak můţeme potrestat například odebráním povolenky, ale to se stává málokdy. Je to dané i tou ekonomickou situací, kdy vlastně tím pytláctvím se zabývají, kdyţ to řeknu především chudí lidé, kteří si tím zpestří jídelníček a pomohou peněţence, ale jsou to uţ třeba i organizované skupiny, které se zabývají hromadnějším odchytem kaprů a následným prodejem do různých restaurací, nebo různým soukromníkům. 2. U nás tři základní predátoři: volavka, vydra a kormorán. Ta volavka, tím, jak vlastně ţije samostatně a v tom letním období se uchyluje spíše na rybníky, tak škodí spíše přes zimu, ale ty škody jsou malé, ne ţe zanedbatelné, ale v tom celkovém objemu se to ztrácí. Vydra s kormoránem jsou mnohem horší. Vydra má jednu špatnou vlastnost, ţe pokud si vybere jednu nádrţ plnou ryb a je přístupná, tak dokud se podmínky nezmění a nádrţ nevyloví, tak tam nepřestane chodit. Pro takovou obsádku je to zničující. Nejradši má takové menší rybníky, podle mé zkušenosti, moţná tam má snazší orientaci a lépe se jí tam loví. Zkušenosti jsou takové, ţe kdyţ je velká obsádka na malé ploše, tak většinou nechodí někam jinam neţ na tu lokalitu, kterou zcela zdecimuje, pokud jí v tom někdo nějak nezabrání. No a ten kormorán, na pstruhové vodě, v létě se zdrţuje spíše na rybníkách, ale v zimě, kdy je při nějakých větších mrazech hladina na spodních partiích řek a všech rybnících zamrzlá, tak my, kdyţ vlastně leţíme pod přehradou, kde teče v zimě teplejší spodní voda, tak ten úsek nezamrzá ani při větších mrazech a je to pro tyhle predátory vlastně jediný zdroj ryb a ty se soustředí na tu řeku takovým způsobem, ţe jsou schopní během pár dní tu řeku úplně zdecimovat. Loni se tady naštěstí neukázali, protoţe byla trochu jiná zima neţ to bývá obvyklé, ale ještě o rok dříve se tady drţelo hejno čítající padesát aţ sto kusů a takové hejno kormoránů kdyţ vleze na takovou řeku, která není intenzivním chovem ryb, kdy by byly desetitisíce kusů, ale spíš tisíce ryb, tak to stokusové hejno kormorána to dokáţe úplně vybrat za týden. Zajímavé je, ţe se ta státní správa trochu rozhoupala a uţ není problém s tím, aby se vyjednala podmínka, my máme výjimku na kormorána podle nějakých podmínek, uţ je to od státu i ochrany přírody trochu vstřícnější, uţ asi vidí, ţe ten kormorán je opravdu problém a je váţně potřeba to nějakým způsobem řešit. Ten pstruh na tohohle predátora není zvyklý a lipan, který se vlastně pohybuje častěji u hladiny, ten je ještě zranitelnější. Ten jde na řadu jako první. Tohle by se mělo řešit ani ne tak na celostátní, jako spíše na celoevropské úrovni, protoţe ten kormorán škodí v celé Evropě. 3. Já bych neřekl ani tak zachována, myslím si, ţe by se to mělo ještě trošičku změnit k lepšímu, protoţe nejsem tak starý a i já pamatuji, ţe v té řece bylo o 50 aţ 100% více ryb, moţná, ţe ještě více a vlivem člověka a jeho počínání, ač to zní paradoxně, příliš ekologie škodí i té přírodě. Kdyţ ono je občas trochu té močůvky a nebo něčeho podobného třeba – ta řeka prostě tu úţivnost potřebuje a ta řeka, kdyţ to řeknu, bude úplně čistá, jalová, tak ty ryby nebudou mít potravu. Střevle tam není, nic jiného tady také není, takţe prostě jediná moţnost je tak chytit si nějakou mouchu. No a ideální by bylo mít u toho pstruhového pásma nějaké takové jakoby rybníčky nebo tůně, kde by se mnoţil plankton a výţiva, nějakým poloumělým způsobem, aby se ryby ţivily, tenhle systém by se upouštěl celý rok. Já vím, ţe to zní blbě, ale

134

pod nějakým výtokem nebo kanálem vţdycky bývali největší pstruzi. A ty pstruzi nejsou dnes i kvůli tomu, ţe není úţivnost. Těch pstruhů je dost, to není problém, ale je to všechno hrozně malé a neroste to. Byly různé pokusy, dělaly se takové věci, ţe se udělal pstruhový rybník, který byl přesazený plevelnou rybou. Potom tam dali na rok pstruha a kdyţ do slovili, tak ti pstruzi byli čtyřnásobně větší během jednoho roku. Na této řece to nejde, protoţe tohle prostě tady není. To co chybí té řece, je úţivnost. 4. To je vícero bodů. První je určitě ta úţivnost. Potom uţ si nejsem jist pořadím, ale určitě ti predátoři, pytláctví, stav kvality vody a průtoků, samozřejmě ta regulace toho toku, kdy se odstraní ty přirozené úkryty a celkově mizí lokality, kde by ten pstruh mohl přeţívat. 5., 6. Praxe je taková, pokud můţu mluvit konkrétně tady u nás, tak správce toku je Povodní Vltavy, pokud má ze zákona povinnost nás oslovit, tak nás oslovuje, v případě, ţe nemusí, tak to nedělá. Typickým příkladem byly popovodňové úpravy po roce 2002, kdy to bylo vlastně v rámci těchto oprav pouze na oznámení a tak se nikdo nikoho na nic neptal a ta řeka se regulovala úplně děsivým způsobem a nikdo s tím nic neudělá a nikdo uţ to nevrátí, ani to nikoho nenapadne, to bylo prostě v rámci zákona nepostiţitelné a bylo to v pořádku, ale z hlediska přírody to bylo úplně katastrofální. To byla vraţda. Oni se diví, ţe voda ze Záblatí je tady za hodinu, bodeť by ne, kdyţ je to takhle rovný a mělký, kdy prostě ta voda letí hrozným způsobem a bere s sebou všechno, co jí stojí v cestě. 7. Tam by to chtěl spíš, ono se to nedá říci jednoznačně. Je ochránce a ochránce a rybář a rybář, takţe mám spoustu případů kladných, kdy prostě i my, ve vlastních řadách, máme ochránce přírody, dokonce i funkcionáři ochrany přírody a je s nimi skvělá spolupráce, snad tak dobrá, jako nikdy předtím. Ale jsou i případy, kdy je prostě „takyochranáři“, různé organizace, já nevím, jestli to takhle mohu říci, prostě parazitují na státu a z různých zájmů dělají různé věci, jakoby ekologické projekty a ve finále dělají věci, které my uţ děláme třicet let, a oni to berou jako nějaký hit nebo novinku, velký úspěch, ale jsou to věci, které tady fungují uţ dlouho. Příští rok slavíme sto let od zaloţení spolku a myslím si, ţe po celou tu dobu se rybáři snaţili zacházet s tou přírodou tak, aby ti pstruzi odsud neubývali. A poslední dobou si myslím, ţe ochrana přírody neplní tu funkci, kterou by měla plnit, spíše si na tom někteří lidé tvoří kariéru, nebo moţná i z neznalosti těch souvislostí v přírodě, myslí si, ţe to dělají dobře, ale přitom to dělají spíše proti smyslu přírody.

135

Miroslav Fenc, hospodář MO ČRS Bavorov 1. dimenze 1. Příroda je pro mě to, co vidíme a vnímáme okolo sebe – ryby, nebe, krajina, bohuţel i města, velká města, vesnice… 2. Rozdíl mezi prostředím a přírodou vnímám, prostředí je pro mě ta část přírody, v níţ ţijeme, liší se to nadmořskou výškou, typem krajiny…nevím. Je to konkrétní místo. Pro mě je to třeba Bavorov a okolí, má to asi tak tři čtyři tisíce hektarů. To vnímám jako svoje prostředí, prostředí ve kterém ţiji. 3. Problém prostředí spočívá akorát v lidech, a ještě ne v chování všech lidí, ale několika jedinců, kteří se chovají nejen k tomu prostředí, ale k celé přírodě nešetrně. Ale nejsou to všichni, řekl bych, ţe je to tak padesát na padesát. 4. Cílem společnosti by mělo být zachovat co nejlepší ţivotní prostředí a celou přírodu pro další generace, protoţe jak říkal můj předchůdce, my jsme tady jenom na návštěvě a nějakých sto let je v dějinách Země úplně nepatrný zlomek, nějaká desetina promile. 5. Myslím si, ţe nejen mé heslo je, ţe pro podnikání dva jsou uţ moc. Takţe kaţdý jsme nějaká individualita, ta organizovanost spočívá v tom někdy chtít být a chtít pro to něco udělat. Takţe je to věcí lidí, kteří o to mají zájem, z druhé strany si ale myslím, ţe nějaká organizovanost, jako je třeba Greenpeace nebo Hnutí Duha, kdyţ se o tom tedy budeme bavit, já to přímo z duše nenávidím, protoţe jejich hesla jsou velice populistická, neříkám, ţe mezi nimi odborníci nejsou, to ne, ale spousta lidí, která se na ně naváţe, dělá daleko větší problém, nebo problém, který té myšlence mezi jinými lidmi spíše uškodí a ochranu přírody degraduje. Jak říkám, víceméně mi to připadá jako populizmus, je to prostě takové zaměstnávání lidí pro nic. U mě narazíte, kdyţ řeknete ochránci přírody, kdyţ řeknete památkáři, v poslední době se tam přidali i projektanti. To jsou lidi, které opravdu nesnáším. Protoţe památkáři, při opravě támhle Panského domu řekli, ţe tam nemohou být okapy, protoţe v té době je lidé neznali a tak ten dům dnes hyzdí. A já jsem jim říkal, ţe ti lidé, kdyby ty okapy znali, jestli si myslí, ţe by je nepouţili a nechali si tam zatékat, ţe by to nechali zatékat do základů. Ano, kanalizace taky přece nebývala a vylévali ty splašky z oken na ulici, to je jako kdyby říkali, ţe budeme vylévat splašky z oken, protoţe se to tak dříve dělalo, a to i přesto, ţe dnes uţ kanalizaci máme. Problémy dělají vţdycky jen lidé. A těch je málo a dobře se s tím ţiví, ţe komplikují ţivot a přirozený běh ostatním. 6. Zodpovědný by měl být především kaţdý sám za sebe, nemyslím si, ţe by to dokázaly zvrátit nějaké organizace nebo stát. I kdyţ stát zase nějakou zodpovědnost by měl mít vzhledem k tomu, ţe celkově ovlivňuje ţivot lidí nějakou svojí politikou, takţe i v té státní úrovni by se s tím něco mělo dělat, připravit se pro to podmínky. A je to tak, ţe čím menší ten stát zodpovědnost má, tím větší zodpovědnost by měli mít jednotlivci. 7. Tak, změnit myšlení lidí je prvořadé. Technologie uţ je nějaký postup, který je daný, který zase někdo vymyslel. Takţe by se měly vymýšlet technologie na to, jak tu přírodu zlepšit a dopady vlivu člověka na ţivotní prostředí omezit, měli bychom se zaměřit na to, jakým způsobem té přírodě ubliţujeme a ne jenom napravovat nějaké škody. Měli bychom se snaţit takovému chování předcházet, a to se obávám, ţe technologie neumoţní. Technologie mohou 136

pomoci zahladit stopy, napravovat to poškození, ale to uţ je vţdycky něco špatně a je to pozdě. Prvopočátek je ve změně myšlení lidí, v hledání priorit někde úplně jinde neţ se dnes hledají. 2. dimenze 1. Nemám oblíbenou rybu. Mám sedmiletou dceru a kdyţ mi třeba ukáţe na obrázek a řekne, ţe tohle zvíře není hezké, tak jí říkám ať se na něj koukne jinak, protoţe pánbůh to tak stvořil a pánbůh to tak chtěl, kaţdé zvíře je hezké, kaţdá ryba je krásná taková jaká je, ať uţ vezmeme třeba vranku, naší nejmenší rybu nebo největšího sumce, takţe ne, ţádnou oblíbenou rybu nemám zvlášť. Kdyţ přejdeme ke stránce kulinářské, tak tam se to dá říci snáze, to bych potom řekl třeba štiku, ale mám rád kaţdou rybu, která se dá dobře připravit. Ne, ţe bych to dělal pro maso, ale jak říkám, všechny ryby jsou krásné, někdy je krása v té velikosti, jindy zase v té nepatrnosti. 2. Tak tady uţ se dostáváme ke konkrétním věcem, no vzhledem k tomu, ţe jsme sice mimopstruhová část řeky, ale hned po pstruhové, tak se tady ty vody tak nějak míchají. Byly tady dříve i snahy o převedení té vody na pstruhovou, ale tady prostě byli rybáři zvyklí, i kdyţ ono ta Blanice, tady aţ vlastně aţ k tomu úseku pod Sviněticemi, moţná aţ k Vodňanům, by se dala jako pstruhová obhospodařovat, protoţe těch klidných částí tam zase aţ tak mnoho není. Je to vlastně lipanové pásmo. Takţe tady hospodaření spočívá v práci s lipanem, pstruhem obecným, následně na to v těch klidnějších úsecích ten kapr, který je vlastně dominantní, nebo takhle – pro Čechy je dominantní. 3. Tak jsou tady na naší vodě třeba střevle, vím o těch úsecích řeky, kde jsou, ví o tom ještě pár dalších rybářů a nikde to nerozšiřujeme. Bývala tady vranka a býval tady piskoř, nevím, jak je to v současné době, protoţe to nejsou ryby, které by se jen tak nechaly chytit na háček. Takţe, kdyţ se tady postavil rybí přechod, tak se samozřejmě sledovalo, jaké ryby jím proplouvají, a kdyţ se tyhle zkušební odlovy dělaly, tak se ukázaly i tyhle vzácné druhy ryb.Čas od času tam dělají odlovy myslím lidé z Jihočeské univerzity. 4. Tak ono, pokud ty ryby v té vodě jsou, tak jak je mám chránit? Já je chránit nemůţu, maximálně bychom je mohli chránit před nějakými těmi predátory. Zase ochrana, já sám jí neovlivním, to by měli ovlivnit ti, kteří vypouštějí do řeky splašky. I kdyţ bych řekl, ţe v dnešní době je ta voda uţ docela čistá, pro nás byl největší zdroj znečišťování Prachatický potok, coţ ale v současné době je ten Ţivný potok taky čistější, protoţe prachatická mlékárna uţ taky nevypouští nic, no a nic jiného neovlivním, neovlivním průtrţ mračen kdyţ je pohnojeno těsně vedle řeky, ale vlastně nepamatuji, ţe bychom tady měli nějakou větší havárii. Několikrát nám to zasáhlo chovné potoky, ale to je tak všechno, řeka na tom byla lépe. 5. Nedá. Ta hodnota původních ryb je nevyčíslitelná. Nikdo z nás neví, co v té řece je. Dalo by se samozřejmě dojít k nějakému číslu, kdyţ bychom se bavili o tom, co jsme do té řeky nasadili. To by se spočítat dalo. Ale cena těch původních ryb, obsádky řeky, která v ní uţ přirozeně je, ta se spočítat nedá, protoţe nikdo neví, jaká vlastně je. Podle mě se to nedá. 6. Pokud do ní nebudeme nic vypouštět a nebudeme jí nijak ubliţovat, tak by se řeka bez člověka obejít mohla. Ta návratnost druhová, té obsádky, populace, to by určitě trvalo dlouho. Ale to by člověk směl okolo té vody akorát chodit, nesměl by nic chytat, nesměli by být predátoři, nesměli by být pytláci. Jako to se nedá docílit, v dnešní době uţ ne.

137

7. Nepůvodní se tady bohuţel vysazují, rozlišujeme je, ale nemůţeme tomu zabránit. Důvodem je především rostoucí rybářský tlak, ten boom je tady hodně znát. Rybařina je koníček jak majetných tak nemajetných, oproti myslivosti stačí tak desetina nákladů k tomu, aby si člověk pořídil nějaké vybavení. A protoţe rybářů přibývá a chtějí ještě navíc záţitky, obohacuje se řeka o duháky, vysazuje se amur, tolstolobik. Ti se vysazují i tady u nás, na stojaté vody. Nechci říkat bohuţel, je to prostě realita. Ryby jsou součástí vysazovacího plánu, který já dnes nemám moţnost ţádným způsobem ovlivnit, nám plány určuje jednou za deset let odbor ţivotního prostředí Jihočeského kraje. A já, kdyţ jsem začal dělat hospodáře, tak jsme v tom plánu štiku neměli, jenţe nám se nějakým způsobem na rybníku vytřela, tak jsem jí do řeky nasadil. A byl jsem středem pozornosti, protoţe kdyţ prý ta ryba není v plánu, tak nemá v řece co dělat. A já jsem si v duchu myslel, ţe ta štika tady v řece byla dřív neţ vy a kdyţ můj táta začínal chytat ryby, tak tady byla kaţdý týden štika, a kdyţ jí chytil, za týden byla na tom stejném místě další a byla to čtyřkilová ryba, ne takové, jaké se teď u nás chytají, půlkilové ryby, které někde vysadili. 8. Dosazujeme i lipana a potočáka, protoţe je máme v násadovém plánu a pokud bychom to neplnili, tak nám můţe být odebrán ten úsek řeky a dají ho někomu jinému, takţe se musíme podle tohoto plánu řídit. Tam tedy máme kapra, lína, bílou rybu, to jsou ryby, pro jejichţ produkci jsme zcela soběstační z našich chovných rybníků, i kdyţ uţ jsme o nějaké přišli, máme tam pstruha potočního, kterého jsme také dříve vyráběli, ale vzhledem k tomu, ţe se začalo jinak hospodařit, myslím soukromé zemědělce, tak ty chovné potoky jsou dnes víceméně zdevastovány, takţe se tam uţ o tento chov ani nepokoušíme, protoţe ta návratnost tam vůbec není. Dále vysazujeme lipana, toho nám dodává svaz, máme duháka, a také úhoří monté. Ještě nám v ročku dodávají parmu a před rokem nebo dvěma jsme dostávali asi tisíc kusů ročka tlouště. Mník do pstruhového pásma oficiálně nepatří, takţe ho vysazovat také nesmíme, ale myslím si, ţe ten náš úsek, alespoň podle zpráv, které od rybářů dostávám, je mníkem zarybněn docela dobře, a to zřejmě z jednoho prostého důvodu, ţe ho vytírá Husinec, takţe také záleţí na tom, kolik jim ho uteče, je to jedna z nejplodnějších ryb a plůdek je jeden z nejmenších, takţe ten odlov je problematický a ryba můţe ještě jako váčkový plůdek utíkat. No a potom dříve se v našem koupališti mník také zkoušel dělat a kolegové byli při tom velmi úspěšní, jenţe kdyţ potom jednou technické sluţby prováděly údrţbu koupaliště, tak ho vypustili do řeky a myslím si, ţe to tomu zarybnění také hodně pomohlo. Mník se také objevoval v těch odlovech na rybím přechodu, myslím si ţe většinou tak do velikosti 35 centimetrů, ale vzácná ryba to tady u nás není. Vysazuje se také parma v ročku, ale ta se tady vůbec neukazuje, je to totiţ docela dobrá potrava pro okouny, kteří tady jsou přemnoţení. Já jsem jí naposledy viděl při jednom z těch zkušebních odlovů na rybím přechodu, a to byla jediná dvouletá ryba, jinak je to tady s parmou hodně špatné. 3. dimenze 1. Znamená pro mě především odpočinek. Vlastně mám jenom funkci hospodáře, papírování a prodej povolenek, takţe je to pro mě odpočinek, relax, volnočasová aktivita. 2. Já jsem člověk, který nad takovými věcmi nepřemýšlí. Někdo to zkrátka vymyslel, je to dáno zákonem, a my jsme tady od toho, abychom ten zákon dodrţovali. Nad touhle otázkou nepřemýšlím, ty počty ryb mě nezajímají. Myslím si, ţe je to celkem vyváţené. Jasně pokud bychom lovili denně půl roku, kdyby kaţdý člověk chytil jednou za dva dny dvě ušlechtilé ryby, tak si vezme za rok tři sta šedesát ryb, ale kdo by to prosím vás ujedl? Myslím si, ţe v tomhle směru ano, je to vyváţené. Moţná by se dalo přemýšlet o těch dobách hájení a denních dobách rybolovu, vrátit se k tomu, co bývalo dříve, protoţe dnes je ten tlak na vodu

138

pořád větší a změnilo se docela výrazně i to hájení mimopstruhového revíru jako takového, dříve se na řeku smělo aţ v polovině června, protoţe tekoucí voda byla od března hájená, ta ryba měl prostě půl roku klid. To by bylo moţná dobré, kdyby se to vrátilo, ale mám akový pocit, ţe ten tlak uţ je takový, ţe se to nevrátí. 3. V dnešní době určitě, máte ty echoloty, kdyţ třeba někdo vyráţí na sumce, tak má takovéhle výhody. Ti lidé nejsou vysloveně masaři, ale mají oproti rybám řadu nových výhod. V dnešní době uţ pomalu kapra na kolínko nechytíte, je to boilies, prostě to, co těm rybám předkládáme, je pro ty ryby mnohem atraktivnější. No a co je dalším problémem, je i ten nárůst počtu rybářů. Ta naše organizace se kaţdoročně o nějakých pět aţ deset lidí rozrůstá, ti lidé se tomu věnují. Těch důchodců, kteří se tomu zase věnovat přestávají, není tolik, aby se to vyrovnalo. Tahle organizace opravdu roste, takţe určitě má na úbytek vliv i to. Musí to mít vliv, kdyţ tady spolek začínal s osmi nebo šestnácti členy někdy za té první republiky a dneska nás je dvě stě čtyřicet. To prostě někde vidět být musí. 4. Určitě vnímám obě tyto skupiny. Já ze svého hlediska uznávám to chyť a pusť, i kdyţ jak jsem řekl, tak já si rybu zase rád připravím a sním. Ale nemusím si jí brát z revíru, často si jí koupím na sádkách nebo někde jinde. Masaři, myslím si, ţe v naší organizaci by se našli asi oba druhy těchto rybářů, jak těch rádoby rybářů a na druhou stranu zase těch pánů rybářů, kteří se věnují způsobu chyť a pusť. Je také důleţité si uvědomit, ţe pokud se chytá na nějakém opravdu zatíţeném úseku, kterých zase tak moc není, a někdo tu rybu chytí opakovaně a pustí jí, tak ta ryba to má při nešetrném zacházení více méně spočítané, především kdyţ je to nějaký choulostivý druh, třeba lososovité ryby, nebo lipan. 5. Uţ jsme zase u toho, kaţdý člověk je individualista. Kaţdý chytá podle toho, jak to má rád. Pokud je to masař, tak samozřejmě ţádnou etiku neuznává, pokud je to lovec chyť a pusť, tak to jsou, jak říkám, páni rybáři. Důleţité to je, ale ne kaţdý se tím zabývá a celkově si myslím, ţe tomu není přikládána taková váha, jaká by měla. 4. dimenze 1. Já za poslední dobu moc nevím. Chytil jsem před nějakou dobou jednoho pytláka, já ale zase nejsem člověk, který by to nějak moc řešil, snaţím se to řešit po dobrém nějakou domluvou. Nepotřebuji nikomu odebírat povolenky a dělat si čárky, kolik jsem jich odebral, myslím si, ţe ta domluva je důleţitější. Navíc pytlákem se občas při té dnešní legislativě stane někdo i nedopatřením a stalo se nám i to, ţe třeba člen chytil potočáka v září v době hájení. Přitom rybu normálně zapsal, váhu i velikost a povolenku odevzdal. To bych nazval nějakým momentálním zkratem, protoţe kdyby to ten člověk dělal úmyslně, tak by se k tomu přeci tímto způsobem nepřiznal. Ani nevím, zda to pytláctvím nazvat. Takţe pytláctví, asi to bude velký problém na soukromých revírech, ale tady u nás na řece je to celkem v pořádku. 2. Jsou tady dva druhy, které vnímáme, asi jako všude okolo, a to kormorán a vydra. Kormorán především v zimě, já jsem i aktivní myslivec, vlastně bych vám to ani říkat neměl, ţe plašíme, protoţe jsme na to povolení neměli, ale ano, plašíme. Současná legislativa je v tomto případě docela pomalá, neţ to projde tím kolečkem všech, kteří se k tomu mohou vyjádřit, tak je vlastně po zimě, a uţ to ani není potřeba. Takţe ano, plašení střelnými zbraněmi. Vydra je tady také určitě, je vidět také hlavně v zimních měsících, kdy se vydry páří a ten samec se na sebe snaţí upozornit tím, kolik ryb ven vytahá. Kolikrát si mi rybáři třeba stěţují, ţe tady v řece nejsou ţádné pěkné ryby, a já jim pak můţu ukazovat čtyřkilové kapry, kteří jsou vykousaní jen na břiše. A kdyţ jich je potom na kilometru břehu takhle

139

vytaţených šest, tak teprve zjistíme, co v té vodě máme. Takţe, chránit v rozumné míře, ale zase ne tam, kde je to přemnoţené. Tady se pohybujeme v jiţních Čechách, ale je jasné, ţe pro rybáře ze severní a jiţní Moravy to nebude zase takový problém, my tady zase na druhou stranu nemáme bobra. Tady u nás je vydra aktuální. 3. Ţivotní prostředí se nám asi zlepšuje, to nám ukazuje ta řeka sama o sobě. Ta čistota vody se také zlepšila, nemáme tady ţádné takové ty barevné vody, které aţ tady také nebývaly, ale mohla za ně ta prachatická mlékárna výše proti proudu, do Bavorova to ale naštěstí nikdy nedošlo, protoţe ta řeka má úţasnou samočisticí schopnost. Tak určitě, ta populace ryb je dnes na nás závislá, aby se to mohlo obejít bez nás, museli bychom přestat úplně lovit a omezit úplně všechnu naší činnost, která s řekou souvisí. A stejně by to té přírodě trvalo dlouho, neţ by se postavila na vlastní nohy. Ty ryby, které se tam vysazují, jsou více méně určeny k tomu sportovnímu vyţití rybářů, neţ by se to vrátilo do původního stavu, to by trvalo tak padesát aţ sto let, jestli vůbec. 4. Všechno co člověk produkuje a jak se chová. Ať je to pytláctví, sportovní rybolov, činnost čističek, regulace toků. Činnost člověka. Úbytek ryb ale souvisí ještě s jednou věcí. Dříve se na těch rybnících, dříve bývaly státní, dnes patří Školnímu rybářství Protivín, hospodařilo úplně jinak. Dnes je problém v tom, ţe oni jsou schopní prodat všechno, od pěticentimetrového hrouzka aţ po sumce. Dříve, kdyţ se lovil rybník, tak se brala trţní ryba, kapr, candát, štika, sumec a třeba amur, a to, co tam bylo okolo, třeba bílá ryba, ta se vůbec nechytala a vypustila se pryč s vodou. Dneska uţ z těchto chovů nepřijde do řeky vůbec nic, protoţe i to je výhodný obchodní artikl. Ale dříve to bylo, řekl bych více méně takové zarybňování, které jsme neprováděli my. A té řece to pomáhalo, obohacovalo jí to. 5. U nás se v poslední době změnil zástupce u správy povodí, takţe je to teď také jinak, neţ to bývalo. S dřívějším vedením musím říci, ţe ta komunikace byla docela špatná. Můj předchůdce ani naše organizace tehdy vlastně na tyto úpravy neměla ţádný vliv, teď jsme začali zase prosvětlovat toky, protoţe ta ţivotnost stromů okolo řeky je poměrně krátká, máte tam nějaké vrby, břízy, olše, a to je maximum tak 60 let u té olše, jinde je to tak 20-30 let. A kdyţ je ten břeh potom moc zarostlý, tak ta úţivnost samozřejmě klesá a ten plankton se nevyvíjí. A co se týče třeba protipovodňových úprav, v nedávné době jsem dostal nějakou nabídku na provedení takových prací. Přečetl jsme si to a došlo mi, ţe by to spočívalo v úplném odtrţení lidí od řeky. Ale ti lidé se s tím naopak musejí naučit ţít. Pokud byly dříve mlýny, elektrárny, byly postaveny za účelem nějaké produkce, ale i s tím rizikem, ţe čas od času nějaká ta velká voda přijde. Jak říkám, jsem toho názoru, ţe je to výzva pro ty lidi. Bohuţel, ti domorodci, kteří si ten dům u vody postavili, tak mizí a dostává se to do rukou lidem, kteří k tomu nemají vůbec ţádný vztah, berou to jako rekreaci. A ti rekreanti si takové riziko neuvědomují a spíše ho ani nechtějí přijmout. 6. Takové ty meliorace měly hodně negativní vliv. Ta koryta fungovala tak, ţe šlo hlavně o to, co nejrychleji odvést vodu z krajiny. Jenţe, kdyţ tam ryba nemá svá zákoutí, tak tam nemůţe pořádně existovat. Tady u nás je to úplný nesmysl a vůbec bych takové úpravy neřešil a nepodporoval. 7. Kaţdý rybář, pokud je to dobrý rybář, tak je to zároveň ochránce přírody a dobrý člověk, samozřejmě, pokud je to masař, tak to není ani ochránce přírody. Na ochránce přírody jsem uţ svůj názor řekl, vadí mi ti lidé z Hnutí Duha a podobně, protoţe oni tu ochranu přírody degradují. A působí de facto potom úplně protichůdně, neţ by měli. Lidé se potom začínají podezřele dívat na kaţdého ochránce přírody a ochrana přírody ve společnosti ztrácí kredit,

140

coţ je hodně smutné. Ale jak říkám, pokud jsou u nás nějací rádoby rybáři, existují i rádoby ochránci přírody. Jenţe u těch ochránců je největší problém, alespoň takový mám pocit, ţe ti rádoby ochránci jsou nejvíce slyšet a kazí to i těm rozumným ochráncům. V médiích většinou vystupují takoví, kteří obraz ochrany ve společnosti rozhodně neprezentují nijak dobře.

141

Pavel Chromý, hospodář MO ČRS Vodňany a SRŠ Vodňany 1. dimenze 1. Příroda je pro mě místo, kde pracuji, je to ale i místo, kde trávím volný čas. I kdyţ uţ mnoho na ryby nechodím, je to místo, kde se odreaguji. 2. Prostředí si spojím s prostředím přírodním, samozřejmě to můţe být i pracovní prostředí, ale jak říkám, u mě se toho hodně prolíná. Nejkrásnější je pracovat v přírodě, takţe já, kdykoli mám nějaký volný čas, jedu pracovat na svůj rybník a tím se zároveň odreaguji. Vidím to tak, ţe příroda je prostředí nadřazená, můţe být přírodní prostředí ale i prostředí ovlivněné člověkem, jako jsou třeba města. 3. Prvním a zásadním problémem prostředí je člověk a jeho neznalost pochodů, které se v přírodě odehrávají. Současný systém, jakým se člověk k prostředí chová, je především kořistnický. Snaţíme se co nejvíce si z prostředí brát, ale málo co mu vracíme, vlastně se snaţíme, pokud je to alespoň trochu udrţitelné, nevracet mu vůbec nic. Snaţíme se samozřejmě prostředí také chránit, ale je to málo podloţené znalostmi, více se o tom mluví, neţ doopravdy dělá. 4. Cílem společnosti by měl být návrat k lepšímu porozumění přírodě a návrat k extenzivnějšímu hospodaření. Lidé by měli zcela zásadně změnit svůj přístup k pohledu na celou věc. V dnešní době je vlastně všechno naše jednání hnané touhou po maximálním zisku a nikdo nepřemýšlí o tom, kam se tímto způsobem dostaneme. Měl by to být návrat k pokoře, ke snaze o lepší ţivot člověka v rámci přírody. 5. Myslím si, ţe zásadním je v této věci státní aparát a systém, který všechno ovlivňuje a řídí spolupráci lidí. Na státu by mělo být nejvíce, aby o své prostředí dbal, aby tu spolupráci lidí řídil. 6. Technologie samozřejmě v tomto směru hrají velikou roli. Myslím si ale, ţe spíše neţ rozvoj nových technologií by pomohl návrat k extenzivnímu hospodaření, aby kvalita byla znovu na prvním místě před kvantitou. Moderní technologie jsou velice neohleduplné k přirozenému stavu, jsou příliš rychlé. Ve všem jede naše současná společnost aţ na doraz. Myslím si, ţe právě tohle by se mělo změnit, ale k tomu nám ty technologie nepomohou. My musíme pochopit, ţe dělat všechno rychleji a lépe můţe být i kontraproduktivní. 7. Zodpovědný je za to samozřejmě stát, který fungováním svého aparátu můţe dokázat tyhle věci potlačit. Je to samozřejmě i chování jednotlivců, ale ti k tomu musí být nějakým způsobem nabádáni. Podle mého názoru má pořád stát v tomto směru hlavní slovo. 2. dimenze 1. Nemám oblíbený druh ryby, i kdyţ co se týče kulinářského hlediska dávám přednost dravým rybám. Jinak se mi ale líbí všechny ryby, kaţdá ryba je něčím zajímavá. Ještě bych chtěl asi říci, ţe nejraději mám ryby vzácné, jako je u nás třeba parma nebo podoustev.

142

2. Na našem úseku je klíčovou rybou jednoznačně kapr, který se vysazuje také v nejhojnějších počtech. A protoţe je naše řeka uţ parmový úsek, jsou tady důleţité i ryby parmového pásma, podoustev, parma, vysazuje se také úhoř a dravé ryby, především štika a potom candát. 3. Vzácné ryby? Musím říci, ţe v současné době jsou to především ty ryby, které tady kdysi bývaly úplně nejhojnější. Začíná být celkem vzácný hrouzek, vzácný je třeba i jelec jesen, i ta parma, kterou se snaţíme vysazovat, a potom další druhy drobných ryb, například střevle nebo mřenka. 4. O ochranu se snaţíme, snaţíme se je vysazovat, snaţíme se je chránit i jinými způsoby, například proti kormoránům a vydrám, ovšem taková ochrana se děje pouze v mezích zákona. Proti dalším věcem, které ţivot ryb ovlivňují, jsme prakticky bezmocní. Je to například funkce čističek, které sice mnoho látek zadrţí, ale různé dezinfekce, rozpouštědla a rozpuštěná léčiva procházejí dál ve vodě, která se na první pohled zdá čistá. Jsou to ale mnohem nebezpečnější látky, neţ byl například dusík a fosfor, kterého jsme se báli dříve. Dnes to jsou látky, které ovlivňují i genofond ryb a podepisují se například na menší plodnosti ryb nebo horší kypivosti plůdku. To je opravdové nebezpečí, jenţe z tohoto pohledu čističky funkční nejsou. Naopak odebírají z vody ţiviny, které byly dříve potřebné právě pro to, aby se jimi ţivily drobné druhy ryb, které dále slouţí jako potrava větším rybám dravým. Antropogenní znečištění je opravdu velký problém a zdá se, ţe to bude ještě horší. 5. Podle mě ano, všechny druhy ryb, které v naší řece ţijí, se dají uţ normálně uměle odchovat, takţe je moţné také je do té řeky nasadit a to znamená i to, ţe se dá spočítat hodnota ulovených ryb, stejně jako případně vzniklé ztráty. Je to podobné, jako kdyţ rybníkáři vyčíslují ztráty na svých chovných rybnících, metodika na výpočet takových ztrát jiţ existuje a je poměrně přesná. 6. Řeka by se rozhodně bez zásahů člověka neobešla. Působí na ní mnoho vlivů, které kontrolu člověka uţ dneska potřebují, ať uţ je to cílevědomé zarybňování nebo monitoring a plašení rybích predátorů nebo snaha zabránit havarijním únikům znečištění. Kdyby se všechno vrátilo o několik století dříve, včetně obsádek a rybářského tlaku, pak ano, to by řeka mohla bez člověka fungovat. Ale dnes uţ je to tak narušeno, ţe to bez naší pomoci bohuţel nejde. 7., 8. Ryby obvykle takto rozdělujeme, za původní rybu je brána ryba, která tady byla nasazena před padesáti aţ sto lety, záleţí také na tom, zda se dokáţe sama rozmnoţit nebo nikoli. Například kapr zde také není původní ryba, tohle je čistě parmová řeka. Jenţe kapr je stěţejní sportovní ryba, vedle něho jsou ceněny i dravé ryby, vysazuje se také lín, lipan a úhoří monté. A v poslední době se vysazuje i bílá ryba. Kromě toho se vysazují, jako zpestření nabídky pro sportovní rybolov, i ryby, které se zde původně nevyskytovaly a které se v prostředí ani samovolně nerozmnoţují, coţ je například amur nebo tolstolobec a tolstolobik. A je snaha i o podporu reptilních druhů ryb, které nám tady schází, například ostroretka a podoustev, také parma, dříve se občas vysazoval i mník, ale nebylo to pravidelně. 3. dimenze 1. Já uţ vlastně moc nerybařím, chodím se projít kolem vody s prutem párkrát do roka. A vyloţeně se mi nelíbí pojem sportovní rybolov, který evokuje, ţe se při chytání ryb jedná o nějaký sportovní výkon. To je podle mého názoru hloupost a ryba nikdy nebude rovnocenným

143

partnerem pro rybáře, jak to ve sportu obvykle chodí. Ryba bude vţdycky v nevýhodě, takţe bych to navrhoval nazývat třeba zájmovým rybolovem, rozhodně ne sportovním. 2. Myslím si, ţe nejsou, ţe není například dostatečně chráněna násada, rybí dorost, předtím, neţ pohlavně dospěje. Chytá se dnes uţ na tak malé nástrahy, ţe se chytají i velmi malé ryby, pro které je to často zničující a smrtelná záleţitost. Vzpomínám si na to, jaké to bylo, kdyţ jsme chodili na ryby jako malí kluci. Tenkrát byla řeka plná ryb a my neměli ani moc času, zabývat se chytáním malých ryb. Chtěli jsme si chytit povolený počet ryb a jít domů, nechodili jsme na ryby pro zábavu, ale abychom si chytili večeři. Kdyţ jsme tu večeři nechtěli, tak jsme k vodě nešli, a kdyţ jsme uţ k vodě přišli, nezajímaly nás nějaké malé ryby, například podmíroví pstruzi. Chtěli jsme si chytit tři pěkné pstruhy na pánev, tak jsme tam dali pořádnou třpytku a chytali, neţ jsme měli nachytáno. Dneska se chytá na tak malinké nástrahy, ţe se chytají i malé ryby, které by se vůbec chytat neměly. Ono se řekne, ţe je ti rybáři stejně pustí, ale pro lososovitou rybu je kaţdá manipulace navíc hrozně nebezpečná. 3. Ano, myslím si, ţe by se měli zpřísnit podmínky provozování rybolovu, aby se nesmělo chytat všude a pořád. Nejsem proti tomu, aby si člověk odnesl od vody i tolik ryb, kolik mu umoţňují předpisy. Například to, aby si odnesl dva kapry, to je v pořádku. Proti tomu nemám vůbec nic, ty nasazovací plány jsou taky podle toho vypočítávány. Kvůli tomu se počítá jako denní úlovek i těch sedm kilogramů ryb, aby to odpovídalo dvěma kaprům a leště nějakým rybám k tomu. Myslím si, ţe jen málokdo chytá takhle nadoraz. 4. O tom uţ jsme vlastně mluvili, samozřejmě ţe to ty technologie ovlivňují, rybářů je více a mají lepší vybavení. To co se pouţívá teď, o tom se nám dříve ani nezdálo, jako by se dnes uţ kapr nedal chytit na bramboru nebo kousek housky. Co se týče toho počtu rybářů, je pravda, ţe se této zálibě věnuje asi čím dál více lidí. Ale na druhou stranu by s tím měly tak nějak korespondovat i ty plány a nasazování, tak, aby bylo ryb ve vodě dost. A aby lidé jedli naše sladkovodní ryby, to je přece celospolečenský zájem. 5. Vlastně nevím, kdo je to masař, protoţe moc nechápu tu definici. Jestliţe je to někdo, kdo překračuje zákon a vlastně pytlačí, tak to není ani rybář a klidně to můţe být masař, především je to ale pytlák. A pokud je to nějaký děda, který si zajde k vodě pro dva kapry, tak ten mi vůbec nevadí. Vlastně mnohem méně, neţ ti lovci chyť a pusť, protoţe to jsou s prominutím magoři. Tihle staří pánové často ani ty dva kapry nechytí, ale jdou k vodě cíleně pro ně, chytají jen kapry a zbytku se snaţí vyhýbat. Ale ti chyť a pusť, to je skoro zločin. Jdou si jen zachytat, nic jiného je nezajímá, ani jaký to má dopad na tu přírodu. Ulovit co nejvíce ryb bez ohledu na velikost, jen tak pro zábavu…ale přece vţdyť to není zábava, ale manipulace s ţivým tvorem, který je navíc často náchylný na nějaké poškození. 6. Etická stránka je při lovu důleţitá určitě, a to jak co se týče pro chování rybářů mezi sebou, tak i především pro chování v přírodě a k uloveným rybám. To by mělo být úplně na prvním místě.

4. dimenze 1. Tak s pytláctvím na řece byl vţdycky problém, protoţe je těţké to těm lidem, kteří ho páchají, cokoli dokázat a pak je nějak postihnout. V dnešní době je situace ještě komplikovanější, především kvůli tomu, ţe pytláctví se dnes uţ nehodnotí jako trestný čin,

144

alespoň ne do výše pěti tisíc korun za vzniklou škodu. Kdyţ vám někdo upytlačí tři čtyři kapry, tak vlastně ţádné kapry neupytlačil, a nebo to není trestný čin, ale jen přestupek za blokovou pokutu. S tímhle budou mít při současné podobě zákona problémy všichni. 2. S rybími predátory je problém, to uţ dnes není ţádná novinka a uţ se to naštěstí trochu i začíná řešit. U nás jsou hlavně vydry a kormoráni. Podle mě tenhle problém spočívá hlavně v tom, ţe si někdo řekl, ţe jeden tvor je cennější neţ druhý tvor, a jal se jeden druh zcela nesmyslně a na úkor dalších druhů chránit. Já proti vydrám ani kormoránům nic nemám, ale kdyţ jich je moc, tak zkrátka škodí. Mají tady úplně jiné podmínky, neţ v minulosti. A jsou to pro ně mnohem optimálnější podmínky. Řeka uţ tak často a na tak dlouho nezamrzá, udělali jsme mnoho rybníků, kde mají dostatek potravy pořád, v řekách chybí pro ryby úkryty. Ale to ještě neznamená, ţe bychom neměli chránit i druhy, které predátorům slouţí jako kořist. Oba dva druhy, kormorán i vydra jsou stále ještě povaţováni za vzácné ţivočichy, coţ ale v současné době u nás rozhodně nejsou. To, ţe vydra není vidět, neznamená, ţe tady na Blanici není. A kormoráni také přiletí většinou jen v zimě a jen na pár měsíců, jenţe při jejich spotřebě jim to stačí na zlikvidování celých úseků. Mě na ochráncích mrzí, ţe nejsou schopni pochopit, ţe se příroda nedá chránit po kouskách, ale jako celek. Kdyţ budeme chránit příliš vydru, uškodíme tím rybám a rakům, a mnoho z nich jsou také chránění ţivočichové. 3. Myslím si, ţe by se měla zpřísnit pravidla rybolovu, rybí predátoři by se měli začít trochu citlivěji a hlavně důsledněji regulovat. Mělo by se dbát na to, aby se dařilo bránit náhlým havarijním stavům znečištění a měl by se celkově eliminovat škodlivý vliv člověka, především třeba regulace toků. 4. Tahle všechna negativa mají na úbytku ryb výrazný podíl, stejně jako tlak rybářů, celková změna ţivotního prostředí. Na úbytek ryb má vliv i celková koncepce dnešního zemědělství. Dříve by nebylo moţné, aby někdo oral málem aţ do řeky, vţdy byla ta řeka chráněna nějakým pásem půdy, se kterou se nehospodařilo. Takţe i ty splachy země a zemědělské chemie byly niţší, nešlo to zkrátka do řeky přímo. Dneska ţádné takové zábrany nejsou. 5. Tak je to vlastně dnes uţ naší povinností ze zákona, pokud nás někdo k tomuto jednání přizve. Jenţe kdyţ jde do tuhého, má ochrana majetku vţdy přednost před ostatními zájmy, a to jsou třeba zájmy nás rybářů. Také se dnes lidé o okolí těch vodních toků málo starají, dříve bývalo okolí řek pěkně vysekáno, dnes se o to nikdo nestará a zbytečně to zarůstá a je to zastíněno. Přitom je jasné, ţe tam kde není slunce, není ţivot. 6. Regulace toků negativně ovlivňují průtok vody a celkový tvar koryta, ničí tu přirozenou členitost a snahou je, aby to byl kanál, kterým voda co nejrychleji proteče a příliš se nikde nezdrţuje. V ní odplavou rychle i ţiviny, navíc problém s udrţením v tak prudké vodě mají i samotné ryby. Navíc chybějí místa pro přirozené rozmnoţování ryb. 7. Bohuţel se zřejmě neslučují. Ale dělím ochránce na takové ty ochránce v uvozovkách, kteří jsou bohuţel nejvíc vidět, nadělají kolikrát ale více škody, neţ uţitku, protoţe ty věci neznají v praxi a neví, jak ty systémy fungují. Potom jsou ale takoví seriózní ochránci přírody, se kterými se dá jednat, ti ale zase naopak spíše pracují, neţ aby kolem sebe šířili vzruch, takţe o nich moc lidí neví. Jejich zájmy se snad s našimi shodují. Alespoň doufám.

145

Alois Schánělec, předseda MO ČRS Protivín 1. dimenze 1. Všechno. Příroda, to je pro mě ţivot, to je pro mě všechno. Nemám, co bych k tomu dodal. 2. Bohuţel se to od přírody liší, protoţe ţivotní prostředí poslední dobou dostává příšerně na frak, a jsou to převáţně průmyslové podniky, zároveň kouř a zároveň odpady. A ty odpady, to je to, co nás jako rybáře nejvíce zlobí. Protoţe ty odpady, to, co nechytne čistička, to jde všechno do řeky. To je ten náš hlavní problém. Dá se říct, ţe systematicky kvůli tomu hlídáme jak řeku, tak i rybníky, protoţe nejde jen o to, co odkud nateče do řeky, ale také o to, co nám kdo naveze do rybníků. Hodně firem se zbavuje odpadu, a i kdyţ tomu říkají třeba biologický odpad, tak to jsou hodně často hnilobné látky a ty zapříčiňují onemocnění některých druhů ryb, proto to neustále a poctivě hlídáme. 3. Pro nás to jsou asi nejvíce produkty lidské činnosti, odpadní látky a to, ţe se jimi prostředí v poslední době neuvěřitelně plní. 4. No, to je těţká otázka. Cílem celé společnosti by mělo být se všech těchto neduhů se zbavit. To jsou všechno produkty, které vznikají při práci podniků, ať uţ jsou to potravinářské, průmyslové, nebo zemědělské podniky, velkokapacitní výkrmny. Slouţí to sice pro zajištění potravy pro lidi, ale zároveň to dělá tyhle neduhy. 5. To vůbec netuším. Dneska je totiţ tolik těch prvků, které do toho zasahují a ovlivňují to, takţe vůbec netuším. Ale myslím si, ţe kaţdý jednotlivec by se měl snaţit ve svém poli působení takovým neduhům předcházet a kdyţ to jde, hned je minimalizovat. Řeknu příklad: Velká Jihočeská drůbeţ ve Vodňanech zpracovává drůbeţ. Obrovská kvanta peří, odpadu, to jsou haldy, které se nedají ani topit, jsou tam vnitřnosti, a oni to pouští do rybníků. Jestli se na to chcete podívat, tak se to tam dá vidět, ten rybník správně slouţí jako sedimentační nádrţ a je tam krásně vidět, jak se ta špinavá voda čistí a čistí a aţ u té výpusti, tak tam je potom vidět, ţe je to čisté a pak to jde do řeky. Ale kdyţ toho naráz mají nějak moc, tak to vypustí rovnou. A to je jen jeden podnik, dělá to spousta zpracoven, masna v Písku a tak. Všude je odpad, je to hodně sloţité. 6. Kaţdý podnik a hospodářští pracovníci podniků, kaţdý na svém úseku. Ale je jasné, ţe všechny zajímá největší zisk, ale hospodáře zajímá jen to, aby se vyrobilo co nejvíce. Takţe je zodpovědný kaţdý, kaţdý na svém úseku by si měl pečovat o to, aby zasahoval do prostředí co nejméně. A jestli se to nestane, budeme velmi brzy všichni hodně litovat a ono se to uţ moţná projevuje v ovzduší, v podnebí, jsou různé katastrofy, povodně, to všechno jsou následky toho našeho špatného chování. Bylo to vţdycky, ale nikdy ne v takovém měřítku. 7. Nevím jaké technologie, jedině snad čistírny. Kaţdý podnik, který vytváří nějaký takový odpad, by měl vedle výroby zajistit dokonalé vyčištění všeho, co do prostředí vypouští. To je první podmínka. Něco si vezme i příroda, něco vyhnije. A jsou i případy, kde se třeba do rybníků dává záměrně močůvka nebo hnojůvka, jako výţivná látka, na které naroste potrava pro ryby, aby to podpořilo tu vegetaci.

146

2. dimenze 1. Kapra. Mojí nejmilovanější ryba je kapr. Ţádnou jinou nepotřebuji, občas si rád chytím třeba i okouna, abych si pochutnal, ale jinak celý rok mám rád kapra. 2. Je to právě kapr, toho máme vţdycky nasazeno kolem dvou tisíc kusů, a něco vţdycky uhyne. Ale dál nasazujeme štiku, candáta, bolena, amura, podoustev, ostroretku, a úhoří monté. A toho máme vţdycky dost. Máme tady takové podmínky, ţe se u nás hodně úhořům daří a z daleka široka sem na ně lidé jezdí. Tady máme nějaké zvláštní úţivné prostředí, ţe tady máme nejvíc štik a úhořů. 3. My všechny ryby, které tady máme, máme jako součást našeho produkujícího řetězce, nemáme ţádnou vzácnost. Moţná jesetera, kterých máme pár kousků a potom ty koi kapry, to vlastně není kapr, je to ryba koi, a u nás se zaţilo, ţe je to kapr. Ale je to opravdu tak, všechny krásné ryby v našem revíru máme a máme jich dost. 4. V poslední době se hodně ztrácí candát, protoţe je to dravec, ale má spoustu svých dravců kolegů, kteří mu škodí. A neroste tak rychle jako bolen a nebo štika, takţe je pro ně vítanou potravou. Je to krásná, ušlechtilá ryba, ale máme s nimi takovéhle potíţe. A je dobře, ţe třeba na Lipně bylo ustanoveno, ţe se nesmějí chytat na malé rybičky, ale pouze přívlačí, aby se trochu omezil jejich lov, kdyţ začínají být vzácní. A to je dobře. 5. Teoreticky i prakticky to jde. Protoţe my, kdyţ vylovíme rybník, tak kaţdou vaničku váţíme. To znamená, ţe máme přehled o počtech kusů a o váze ryb, které jsme dali do řeky. Čili v ten okamţik, kdy tu rybu dáváme do řeky, víme, ţe má tolik kilo a takovou finanční hodnotu. Potom, jakmile to přijde do řeky, uţ to nikdo nespočítá. Něco se vychytá, dravci se navzájem poţerou, něco uhyne, potom uţ to je těţko hodnotitelé. To je třeba ve chvíli, kdy se spustí elektrárna. Kdyţ začne fungovat vrtule elektrárny, rozseká strašná kvanta ryb, ale uţ nevypadne ryba, jen to rozsekané maso, které dále další ryby a predátoři seţerou. Takţe uţ nejde spočítat kolik ryb tam takhle umřelo. Hodnotit konkrétní rybu v řece, pokud je vysazená, to se dá. Od toho okamţiku je to velmi obtíţné. 6. No, to je zajímavá otázka. Myslím si, ţe člověk spíše řece jako takové spíše škodí. Protoţe kaţdý vodní tok, kaţdá říčka a potůček si zachovává své meandry, své řečiště, a ať tam člověk dělá co chce, i kdyby se snaţil to násilím změnit, tak se ta řeka jednou zase vrátí. Byla sice doba, kdy si lidé myslili, ţe poručí větru dešti, udělala se čára přes mapu a řeklo se: tohle bude řeka, postavili vedle sídliště a dneska to sídliště spadlo. Protoţe ta řeka se vrátí zpátky bez ohledu na zájmy lidí. Ale tohle, tyhle pokusy, ty řece jako takové spíše škodí. Ale jsou zásahy, které jsou nutné. To jsou třeba takové ty rybí přechody, nebo okysličovací jezíčky, nebo i velké jezy. A byl bych docela rád, kdybyste se v té práci zmínil i o třech protivínských jezech. Nám totiţ jedna společnost, která se jmenovala Konso, postavila během asi osmi roků tři jezy a to tak, ţe starý jez, překrásný, doslova překrásný stavby, všechny mám nafocené, všechny rozbombardovali, rozbili, udělali náhradní řečiště a postavili tam jez. Víte jak vypadá normální jez, prostě teče řeka, postaví se stavidlo, voda přepadne, okysličuje se a pokračuje dál. Tady dochází k okysličování vody, k naprostému čištění ultrafialovým paprskem, trvale to působí jako záchyt hladiny a krásná voda teče dál. Kdyţ přijde velká voda, tak přijde mlynář nebo elektrárenskej, vezme kliku, vytočí nahoru ta stavidla, takţe spodek se krásně pročistí a spodek zůstane, tak jak byl, a vyplaví to všechnu nečistotu, takové to bahýnko, které kdyţ se rozvíří a prosvětlí a plave dál, tak slouţí ještě rybám jako potrava. Takovéhle krásné jezy tady dříve byly tři, ale oni je zničili a postavili takové jezy, které fungují úplně opačně.

147

Drţí se hladina nahoře, a kdyţ přijde velká voda, tak je to spočítáno tak, ţe větší tlak vody samovolně zasouvá tu lopatu jezu dolu, do dna, kdy je na to udělán prostor, jenţe kdyţ potom velká voda opadne, tak všechno to bahno zůstane na dně. To je to neštěstí. A tím se stává, a to je celá Blanice, od Vodňan aţ po Raţice, je celá Blanice takhle zanesená, postupně se jí zvedá dno, ubývá voda – nahoře to vypadá pořád stejně, protoţe to koryto je vysoké, ale ţe je tam o půl metru vody méně, to uţ nikdo nevidí. Takţe tohle bych zmínil rád, to je doslova podraz na řeku. 7. Jo, rozlišujeme je, protoţe, tohle jsou ryby pro rybáře. Kdyţ se povede amur a tolstolobik, to jsou ryby, o kterých mi říkáme, ţe se dají chytit na otýpku sena. Tam se nemusí dávat rybička, červ nebo rohlík, protoţe to jsou úplní býloţravci. Ale vlastně se později zjistilo, ţe jsou býloţravci, aţ kdyţ uţ nic jiného nemají. Dokud něco mají, tak si samozřejmě taky něco sezobnou. Takţe je rozlišujeme, nemáme je v moc velkém měřítku, ale máme je, protoţe to je zase pro sportovní rybáře. To jsou ryby, které sem byly přivezené já nevím v roce padesát z východu, kdy se všechno přetahovalo z Ruska, Sovětský svaz – náš vzor a takovéhle srandičky, takţe se sem vozily i ruské rybičky. No a pak se sem zatáhl i rybí mor, protoţe tyhle pomazané hlavy sem byly ochotné nechat dovézt cokoli. Jinak, kdyţ se udrţuje dobrý zdravotní stav, coţ je u býloţravců sloţité dvojnásob a musí se to opravdu hlídat, tak to nejsou špatné ryby a rybáři je rádi chytají, protoţe jsou to ryby bojovné. 8. Tak nějaké ryby dáváme rovnou do řeky, ale máme i chovy vlastních ryb, vlastní rybochovné zařízení. A tam máme na prvním místě kapra, na druhém štiku, lína, candát a bolen a potom ryby, které jsou vlastně potrava pro tyhle větší dravé ryby, třeba karas a ostroretka, ty jinak nemají nic moc význam. Kdyţ chceme vychovat velké mnoţství štik nebo candátů, tak jim musíme dát potravu. A jako potrava slouţí karas a nebo ta ostroretka, nebo takovéhle ryby, spíše rybičky pro děti, kdyţ jdou s prutem na rybníček. My je dáváme zcela záměrně do chovných rybníků jako potravu. To je stálá praxe. A další druhy si neumíme sami vychovat, ale vysazujeme je, třeba úhoře. Parmy se nám tady moc nedaří, snaţili jsme se o to, to uţ je takových osm deset let zpátky, a bohuţel se nám tady parmy nedaří, ale zase ta parma, abych řekl pravdu, parma je v současné době ryba chráněná, a za druhé je to ryba určená jen na chytání, pro záţitek, kdyţ by si jí chtěl dát někdo k jídlu, tak nadšený moc nebude, není to ţádná sláva. Z toho důvodu vlastně o ní ani příliš neusilujeme. 3. dimenze 1. Relaxaci, odpočinek, pobyt v přírodě, příchod nových myšlenek a samozřejmě pozorování přírody, jak to kde vypadá a jak se kde co zhoršuje. Takţe je to taková relaxace, člověk myslí na úplně jiné věci, a kdyţ ještě něco chytne, má radost. 2. Myslím si, ţe tak jak je to řešeno v poslední době, myslím si ţe předpisy jsou odpovídající stavu, který na řekách sportovní rybáři znají. U kaţdého revíru, my kdyţ třeba máme konferenci, tak vţdycky Lipenští nebo Orličtí si řeknou, my tam máme tenhle problém, my bychom potřebovali aby. Ale to jsou takové spíše lokální záleţitosti, ovšem přes celou republiku bych věřil, ţe současný stav uţ je natolik vypiplaný, ţe je kvalitní. 3. Omezení v ţádném případě. Kdyţ by to mělo být opačně, to si raději nechám pro sebe. My máme v současné době stav, kdy rybařit můţe dítě od prvního školního roku. To znamená, ţe od šesti do sedmi let můţe přijít dítě, a kdyţ si udělá zkoušky, můţe dostat povolenku. V sedmi letech uţ můţe jít k vodě. Ale co můţe takhle sedmiletý člověk u vody dělat? I kdyby mu přišla velká ryba, tak ho s sebou stáhne do vody. Čili tady v tom je to tak, ţe lidé

148

jsou do patnácti let bráni jako děti. Dříve to bylo tak, ţe kdyţ byl takhle mladý chlapec, nemusel mít ani průkaz, ale mohl chytat s dospělým. A to bych řekl, ţe byla dobrá věc, protoţe ten dospělý ho hlídal, zároveň ho něco naučil. Nejde jen o to umět nahodit a navázat háček a něco chytit, důleţité je vědět i to, jak to funguje v přírodě, jak se při tomhle zachovat, jak tohle udělat. Takţe tohle si myslím, ţe by se třeba i mohlo vrátit, ale jinak si myslím, ţe je to zařízeno relativně dobře. 4. Zcela určitě. Protoţe v současné době uţ se pouţívají echoloty, uţ se pouţívají i ty signálky na záběr, ono je sice zakázáno pouţívání samoseku, ale kdyţ má někdo dva pruty vedle sebe a na kaţdém signálku a můţe jít do bivaku, kde se zabývá úplně něčím jiným, a pak jen slyší, ţe mu ryba bere, ono mu to brnkne, tak tam doběhne, a má rybu. Nebo s tou kamerou, on si lehne do lodi a kouká se, co má pod sebou, projede se, vidí, aha, tadyhle jsou, tak se zastaví a chytá. Tohle podle mě má podstatný vliv na zmenšování stavů, nestíhá se to doplňovat. Těch úlovků je tolik, ale to se netýká podle mě ani tolik nás, jako třeba jezer, přehrad a rybníků. Na řece to není tak znát. My tady máme řeku širokou 16, 14, 12 metrů, tam echolot ani nikdo nepouţije, a kdyţ pouţije tu signálku, tak budiţ. To není zase tak důleţité. 5. Samozřejmě se o tom teď mluví. Ale spočítejte si, kolik v letošním roce musí člověk zaplatit, aby mohl jít k řece. Musí mít v první řadě rybářský lístek, ten ho stojí pět set na deset let. Potom musí mít povolenku k rybolovu, které stála letos tisíc dvě stě krajská, dvakrát tolik republiková. Pak musí být členem organizace, tam stojí čtyři sta korun známky, potom musí mít odpracovanou brigádu, deset hodin, u nás je to pět set korun, coţ lidé rádi zaplatí, protoţe je to pro ně pohodlnější, neţ pracovat deset hodin. To jsou přitom dva dny, dvě soboty. Kaţdý dá raději pět set a má dva dny v klidu. A kdyţ si to spočítáme, je to hned čtyři tisíce korun, kdyţ nepočítáme benzín a výbavu. A dneska se chytá na boilies, na samé kupované návnady, které stojí velké peníze. Ono je to sice stejné, jako kdyţ tam člověk hodí rohlík nebo něco takového, ale má to třeba větší úspěch. A tady vznikají masaři. Kaţdý, kdo chytí nějakou rybičku, je rád, ţe na něj vyšla a rád si jí nechá, protoţe ty náklady jsou příliš vysoké. Já jim neříkám masaři. Prostě to je člověk, kdyţ je to důchodce, tak má odpuštěnou akorát tu brigádu. A tak je rád dneska kaţdý za kilogram ryb. On má sice více času k té vodě jezdit, neţ lidé, kteří pracují. Jenţe kdy bere ryba? Ráno a večer, a ráno kaţdý důchodce rád spí, a večer, kdyţ je tam do tmy do půl deváté, uţ toho má také dost. Čili je rád, za kaţdou rybičku, ať je to bělice, lín, okoun nebo kapr. Rybáři, kteří se zabývají tím chyť a pusť, to jsou šílenci. To tam nepiště, ale to jsou nadšenci. Já přece nepůjdu na ryby, abych si rybu chytil, vyhákl a pustil. Já kdyţ jdu na ryby, tak si jdu sednout do přírody. A takový, který jde třeba jako pstruhaři a mrská vodu tu a tam, ten ţádnou takovouhle rybu nevyhodí, aby ji vyhákl a šel dál. Kaţdý si jí dneska nechá. A kdyţ ne, tak je to úchylka. To nejsou ani rybáři, ani blbci, to je něco mezi. 6. Je, tak jako myslivci mají svůj etický kodex, tak dnes i rybáři, a proto se dělají i ty zkoušky, aby kaţdý člen věděl, co musí umět a zároveň, jak se musí chovat. Pro myslivce je normální, kdyţ jde na hon, ţe se zdraví, mají k sobě vzájemnou úctu. To by mělo být u rybářů, jen s tím rozdílem, ţe nemají jednotnou uniformu. Je to trochu slabší, ale u těch myslivců se mi to líbí, jsem sám také myslivec, ale tam to prostě funguje, ať je starý nebo mladý, musí se chovat slušně, pozorně a vzájemně uctivě, a to je dobře. A myslím si, ţe s výjimkami se to dodrţuje i mezi rybáři.

149

4. dimenze 1. Cikáni, nikdo jiný. U nás jsou jediní pytláci Cikáni. A tady, jak je chatová osada, tak tam je majitel Holanďan, a jezdí tam převáţně Holanďani, tak ti pytlačí taky ve dne v noci. To je mezi chatami, tam v noci nikdo moc chodit nechce, a kdyţ tam uţ přijde a načapá je, tak jim to rovnou odnese a s nikým se nebaví. Takţe pytláctví, nesetkal jsem se našincem, který by byl pytlák. Buď jsou to nějací cizinci, a nebo Cikáni. 2. Tady je to hodně špatné. Na těch našich Malešických rybníkách jsme napočítali sedmdesát kormoránů a přes čtyřicet volavek. A to kdyţ se tam slítne, kdyţ takhle společně hřadují, tak to je Boţí dopuštění. Nebo vydra, to je to samé. Máme jí tady, a jsme z těch predátorů otrávení a jenom sledujeme, jak nám ničí rybí obsádku. Protoţe vydra, kdyţ si chytne rybu, dokonce to máme vyfotografované, jak vydra na ledě rozebírá kapra, seţere mu vnitřnosti, nechá ho tam a je pryč. To právě je to neštěstí, kdyby si vzala aspoň všechno. A kormorán, ten tu rybu taky poraní, kdyţ se mu nepodaří jí ulovit, takţe my potom lovíme a zjišťujeme, kolik ryb je poškozených. A i kdyţ se to té rybě zahojí, tak je znehodnocená a není o ní zájem. Vypadá to jako bolák, a nejde říci, hele, to nic není, to není bolák, to je od kormorána nebo od volavky. Prostě uţ to špatně vypadá a tu rybu nikdo nechce. Ti kormoráni jsou tady tak patnáct dvacet let, co já si pamatuji, rozhodně ne déle. Za tyto škody bohuţel nedostáváme ţádné dotace nebo příspěvky, ţe bychom si mohli eventuelně pořídit větší násady nebo nakoupit větší počet ryb, protoţe my kaţdou rybu, kterou vysadíme, musíme koupit nebo vyprodukovat. Teď uţ to děláme tak, ţe máme pět rybníků a postupně, na jednom máme generační ryby, kdyţ se ryby vykulí, tak je přehodíme, dáme do druhého a tak postupně aţ do tří let, kdy uţ je z toho ryba. Takovýmhle způsobem jako organizace vyděláváme, prodejem těchto ryb, to je jediný zdroj našeho příjmu. A za ty povolenky co prodáváme, dostáváme od krajské organizace násadu říčních ryb, která se vysazuje rovnou do řeky. To je monté, ostroretka, amur, bolen, candát. Mníka nemáme, ani se nám tady nedaří. Máme ho jen na rybníku jako kuriozitu. 3. To je těţká otázka. Svědomitý přístup, zachovávání dobrého zdravotního stavu ryb, a solidní funkcionáře, aby o ty obsádky dobře dbali, tak jak je potřeba. Já u nás vţdycky vyzdvihuji důleţitost zdravotního stavu ryb. To je podmínka číslo jedna. My naštěstí, musím to zaklepat, zdravé ryby máme, ovšem závisí to také na kvalitě krmení. Protoţe kdyţ se krmí plesnivým chlebem, jako to někde dělají, ţe členové mohou místo brigády nosit suchý chleba, a co se stane, chleba zplesniví. Teď je chleba takový, ţe je týden měkký a potom naráz celý zplesniví. Kdyţ se krmí takovým nekvalitním materiálem, nebo špatná surovina, tak není divu, ţe je ta ryba nemocná. My u nás máme jako krmivo jedině obilí, místo brigády můţe člen přivézt dva metráky obilí, to je výhoda, ţe jsme tak dostali dobré krmení, pšenici a ječmen, v létě, kdyţ se sklízí řepka, tak krmíme i tou, pěkně čerstvou. To bych řekl, ţe je nejdůleţitější. 4. Podle mě ryby neubývají. Mohl by mít na to vliv pouze počet rybářů. Jenţe ti, pokud své úlovky budou poctivě vykazovat, dosáhnout třeba zvýšení povinného počtu vysazovaných kusů. Kaţdý úlovek je registrovaný, to není úbytek ryb. A nevím o tom, ţe by nám nějaké druhy ryb vymíraly, nebo jich bylo méně, kromě toho candáta, kterého jsem zmiňoval, o ničem nevím. Ani jsem si nikoho neslyšel, ţe by si stěţoval někdo. V letošním roce jsme měli asi 24 nových členů, to nikdy nebylo. Lidé přicházejí na to, ţe starat se o politiku a politikaření za to nestojí, raději si kaţdý jde, jako se dříve jezdilo na chaty, tak teď se začíná chodit na ryby. A kdyţ se to povede, má z toho člověk ještě radost.

150

5. Ano, zapojujeme se, dokonce v současné době, máte štěstí, včera jsem byl na zahájení stavby revitalizace bývalého Míšeneckého náhonu na mlýn, kde se bude revitalizovat úsek asi jeden a tři čtvrtě kilometru dlouhý a dostali jsme na to od státu dotaci 14 milionů korun. Velice rádi se do podobných akcí zapojíme, protoţe víme, ţe to řeka potřebuje. Ale zase třeba kdyţ se bouraly ty jezy, tak jsme to nemohli ovlivnit nijak, nikdo se nikoho na nic neptal a prostě se to začalo ničit. Já se naopak domnívám, ţe v naší republice existuje organizace, která záměrně tyhle jezy poškozuje, potom je fotografuje, ukazuje, ţe se to musí upravit, a ono uţ je to tak veliké, ţe se to musí celé udělat znova. Na to jsem přišel tady u nás, vytrhli kámen v místě, kde sám od sebe nemůţe vypadnout. Pak vedle vypadne další, najednou je tam průtok a vymílá se to, vymílá. A to je ta společnost Konzo. Kdyţ ty jezy stavěli, tak tam chodil jeden od nich, který to den co den nahrával. Tak jsem mu koupil kazetu, aby mi ten průběh staveb natočil, abych měl památku, jak to vypadalo původně a jak se to potom změnilo, dal jsem mu tu kazetu a řekl mu, ať mi to nahraje. On to samozřejmě slíbil a pak odjel a zmizel i s kazetou. Dostali za to hodně peněz, ale zlikvidovali to solidně. U nás se nedělá nic pro dobro republiky, ale pro poškození republiky. A kdy to udělá lépe, tak je více ceněný mezi svými. 6. Tak ta ryba to nepozná. Ona neví, v jakém prostředí ţije. Samozřejmě má raději to prostředí, ve kterém se neporaní, ale my ten vliv vidíme spíše ku prospěchu pro člověka. Protoţe kdyţ se ten úsek zrevitalizuje, tak co se stane? Odstraní se bahno, tím pádem se odstraní komáři, plevelné rostliny, všechny neduhy, které s sebou to bahno přináší. A kdyţ uţ je tam prostředí vhodné pro ryby, tak se tam ryby nasadí, a to je právě náš plán, aţ to dokončíme, chceme si tam udělat revír pro pořádání rybářských závodů. V současné době ţádný rybník nebo vodu k takovým účelům nemáme, takţe se těšíme, ţe budeme mít něco takhle hezkého. To se ale uvidí, aţ podle toho, jak to dopadne. 7. Já je dělím na dvě kategorie. Jedny, kterým říkám zelení muţíčkové, to jsou jenom nadšenci, kteří otevírají pusinky, aby se předvedli, ţe mají zájem o přírodu a potom ty druhé, kteří opravdu té přírodě pomáhají. A sportovní rybáři? Ti mají jen jeden zájem: abych, kdyţ jdu k vodě, aby mě nikdo neotravoval a já si to tam mohl vychutnat. Je to můj volný čas. A co se týče těch kormoránů a vyder, to je přece také součást přírody. Tak jako máme teď na Šumavě rysy, tak mají v Tatrách medvědy, taky jim tam ničí včelíny, ale s tím nikdo nic neudělá. Já tohle beru docela sportovně. Ale ty zelené muţíčky nemůţu ani vidět, ti se vţdycky jenom ukazují, jako ţe toho o přírodě vědí spoustu, přitom o ní dohromady nic nevědí. Rozumný ochránce přírody a rozumný rybář se podle mě musí shodnout, protoţe oba chceme co nejméně poničené, čisté prostředí, a neubliţovat přírodě. A jestli ubliţuji stromu, nebo rybám a ptákům, to je jedno, je to součást přírody. A kdyţ uţ jsem pouţil ty stromy, tak řeknu ještě jedno: já doslova kvetu, kdyţ slyším, ţe kácí na Šumavě les kvůli kůrovci. To je úplně stejné, jako kdyţ přijde starý člověk, ofoukne ho vítr a dostane chřipku. A z té chřipky dostane zápal plic a třeba umře. Protoţe to jsou efekty, ţádný zdravý strom nikdy, v ţivotě nikdy ţádný kůrovec nenapadl. A teď píšou v novinách o tom, ţe strom, který na Šumavě rostl skoro šest století, ţe ho zlikvidoval kůrovec. Co to je za člověka, který tohle mohl napsat, kdyţ ten strom ţil pět set šedesát let zdravý a jednoho dne kaţdý musíme zemřít. A tudíţ i ten strom. Oni si vymyslí takovou hloupost. Kůrovec nikdy nenapadne zdravý strom. A jestliţe pouštíme do ovzduší kyseliny, tak není divu, ţe ten strom je na tom špatně, ale ten kůrovec si ho všimne aţ v důsledku tohoto stavu. Mladý člověk, který nastydne, tak se z toho můţe v klidu dostat. Pro starého člověka můţe být ta samá nemoc smrtelná. Totéţ je v celé přírodě. Nemocný organizmus je na tom špatně. Čápi, kdyţ se na podzim srocují, tak mají takovou sluţbu, ţe se všichni seřadí, a ta nejslabší čápata, která by cestu nepřeţila, tak na místě uklovají. To je sněm, kde se rozhodne, koho vyřadí, protoţe ho nechtějí ztratit za letu.

151

Vlastimil Lechnýř, hospodář MO ČRS Písek 1. dimenze 1. To je taková otázka…pro mě zkrátka místo pro odpočinek, je tam klid, ţádný nepořádek, ekosystém, který není nijak porušený, ale musí se tam dodrţovat určitá pravidla, ať je to pro lidi otevřené, ale nemělo by se tam nějak zbytečně zasahovat. 2. Prostředí je pro mě třeba prostředí města, ale i prostředí přírodní, je to vţdycky o něčem jiném. Je potřeba vytvářet to prostředí tak, jak odpovídá jeho určení, ve městě se chováme jinak, neţ někde u řeky, ale, já nevím, třeba teď okolo té vody se začíná proměňovat i to prostředí, roste tam řada neţádoucích rostlin, netýkavky, tohleto, toho si nikdo nevšímá. 3. Jedna otázka navazuje na druhou a zároveň se to všechno prolíná, souvisí všechno se vším. Lidé si nevšímají toho, co je důsledkem jejich činnosti, prostředí, je to určitý ekosystém, pokud není narušený, tak v něm vše funguje bez problémů. Pokud se to naruší, tak vznikají všechny ty problémy. Spousta ryb se třeba nemůţe ani vytírat, protoţe jí to neumoţňuje úprava toků. Ptáci zase nemohou hnízdit, protoţe nemají v lete dost starých stromů s hnízdními dutinami. Je to jedno s druhým. 4. Dnešním velkým problémem je třeba hustota osídlení, s tím by se mělo něco dělat a eliminovat ty ničivé následky tohoto faktu. Na druhou stranu jsou místa, která se mění zcela bezdůvodně. Zásah se můţe provést, ale dá se udělat také revitalizace, kterou se naopak pomůţe. Bohuţel dneska jsou vidět spíše jen negativní zásahy v tom prostředí. Myslím si, ţe v tomhle je jedno důleţité pravidlo, které by měli lidé dodrţovat: být pokorní a jednat uváţlivě. Něco se totiţ uţ napravit nedá. 5. Takhle, je to soubor okolností, musely by si pomoci různé organizace i státy mezi sebou, neziskové organizace a státní aparát. Soukromí podnikatelé. Je to třeba vidět, kdyţ přijde větší bouřka a zemědělci mají vedle řeky zasázenou kukuřici, nejde to jen do řeky, ale i do rybníků, takţe třeba na tom by se podle mě měli podílet finančně i zemědělci, nehledě na to, ţe to bahno potom mohou vyvézt na pole, protoţe je to úrodné super hnojivo. Soukromníci, druţstva, státní aparát, jsou vody, na které nebylo šáhnuto od doby postavení, vezměte si třeba Orlík, vţdyť to je stoka jiţních Čech. Uţ kolem revoluce byl projekt na odbahnění, ale uţ tenkrát také nebyl prostor na uloţení toho odpadu, bahna z Orlíku. 6. Bohuţel, tady s tím se dá říci, ţe jak stát, tak i soukromí podnikatelé, přičemţ dohlíţet by na to měli i neziskové organizace. Je to podobné, jako v předchozí otázce, ten, kdo je za to zodpovědný, by se měl zabývat i řešením těch problémů, měla by to být součást hospodaření. Vţdycky se to prolíná. 7. Kdyţ se budeme bavit o vodě, tak by stačilo třeba to, aby se počítalo s vybudováním nějakých záchytných pásů, aby nebyly pole aţ úplně ke břehům, ale nějaké pásy s trávou nebo křovím, které by bránily tomu odtoku. Jo, dříve to bývalo běţné, nikdy se nedávalo, aby kukuřice končila pár metrů od rybníku, vţdyť to způsobuje i těm zemědělcům ztrátu té nejkvalitnější horní vrstvy půdy. Soukromníci to teď neřeší, ale je škoda takové země splachovat, stejně jako je škoda je zastavět nějakým supermarketem. Podle mě jsou to technologie uţ hodně dlouho pouţívané, dnes moţná trochu zapomenuté, jejichţ pouţívání ale mělo své opodstatnění a pracovalo se s nimi po staletí. Částečně by to tedy měl být návrat

152

ke starým přístupům, ale také vzájemná dohoda mezi všemi zúčastněnými, majiteli, neziskovkami, státem. 2. dimenze 1. Já ne, ţe bych rybu nejedl, ale nemusím jí mít. Asi nejoblíbenější rybou je kapr, ale jde mi o to chytit toho metrového. Chytám na boilies, jezdím i na delší výpravy, jsem kaprař. Na druhou stranu ale jezdím i vláčet, to potom chytám nejraději sumce. Tam mi ale nejde o to, chytit toho sumce jakýmkoli způsobem, ale opravdu ho uvláčet. Bójku jim slibuji od roku 1985, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Také mi trochu vadí ta etika lovu na ţivou rybu, ano, kdyţ tam někdo napíchne plotici, nebo tlouště, tak to ještě pochopím, ale kdyţ tam někdo napichuje líny, tak to uţ je fakt jak vraţda. Tak nádhernou rybu, která tak dlouho roste, tu bych nikdy jako nástrahu nepouţil. Chytám i na feeder, ale hlavně mě baví kapři a vláčení. 2. Řeknu to jednoduše. Blanice 1 má takový problém. Tam se prostě musí nasazovat jakákoli ryba, protoţe ryba celkově tam ubývá. Dává se tam všechno, od ostroretky, přes tlouště, kapra, štiku, dává se tam všechno. Bohuţel je to voda proudnější, ta ryba se tam moc nedrţí, spíše místy, takţe si myslím, ţe ty ryby cejnového pásma se tam dávat v nějaké míře mohou také, ale jinak je to spíše pro ty proudomilné ryby. Sice se tam dává ostroretka, a všude se kritizuje zavádění nepůvodních druhů, otázka je, zda je ostroretka nepůvodní druh, ale vyhovuje jí to tam, dokonce odtud máme hlášeny úlovky o velikosti kolem padesáti centimetrů, a to uţ je ryba trofejní. Bohuţel, Blanice má jednu nevýhodu. Je to kaţdé jaro to hejno kormoránů, které to tam vybere na čisto. 3. Blanice tak, i kdyţ se tam vysazuje, tak moc není vidět podoustev, jesen se začal ukazovat, mník se tam také začal vysazovat v rozumné míře, dá se tam chytit i štika, kapr, to je o něčem jiném. Bohuţel, dneska uţ docela masivně začíná ubývat i hrouzek, ale to není jenom u nás, to jen asi všude. To je problém většiny vod. Ta ryba prostě vyţaduje určité prostředí, a splachy z těch polí jí hrozně moc škodí. On se třeba i vytře, ale ta jikra se uţ nevykulí. Bohuţel, není tohle jen problém Blanice, je to problém i rybníků, dnes kvůli tomu ubývá i slunka, ubývá karas obecný, všude je jen ten karas stříbřitý, já teda jsem si zaplaťpámbu dal na jeden rybník slunky a druhý pro karase, jsem si je dovezl, vím naštěstí ještě o místech, kde jich je dost, ale těch míst je málo. Ty stříbrňáky jsme měli i na rybníce, kam jsme je vůbec nevysazovali, mám dojem, ţe připluli s vodou. 4. Snaţíme se to řešit hlavně vysazováním. A letos se vysazovala jak parma roček, ostroretka, podoustev, tloušť roček, bolen, to se nasazuje jak na Blanici, tak i na Otavu. S tou parmou je problém, měl jsem jí tady nedaleko pod jezem, vţdycky se to tam kvůli ní hájilo, ale bohuţel, dva roky po sobě přiletěli kormoráni a je po parmě. Od příštího roku bude dokonce hájení toho úseku zrušeno, protoţe uţ není proč ho hájit, ty parmy jsou pryč. 5. Nedá. Populace se nedá vyčíslit v penězích, a dokonce, kdyţ jsou třeba nějaké ty otravy, tak to, co je nějaká úhrada za tu škodu, tak to je nesmysl, jen slabá náplast, protoţe tam se jedná o porušení celého ekosystému a to se nedá vyčíslit. A kdyţ je ten ţivot uţ nějakým způsobem zaběhlý, tak to se prostě nedá vyhodnotit v penězích, je to nevyčíslitelné. Hlavně jako mě fascinují takové ty slavné zákony, například ten, který tvrdí, ţe ryba, která je v řece, je věc ničí. To je vlastně popírání celého systému. My ty ryby odchováme, staráme se o ně, vlastně všechno, a potom je to ničí. Ale tady nejde jen o ryby, jde o řeku jako takovou a pokud zmizí celá společenstva ţivočichů, následkem otravy, nebo náletem kormoránů, tak to nejde převádět na peníze, to je katastrofa. My třeba asi budeme řešit také jednu takovou věc,

153

nějaký kluk nám chce tady nahoře stavět vodní elektrárnu, a ţe si tam bude nějakým kanálem nahánět vodu. Já osobně si myslím, ţe to bude velký problém, protoţe kdyţ něco takového vybuduje, tak vezme řece vodu a zničí celý ten úsek. 6. Takhle, nasazovat do té řeky se musí. Bohuţel, řeka by si sama hodně pomohla, ale nepomůţe si se vším a hlavně, v dnešní době, technologie, a nejen čističky, odchytnou třeba devadesát devět procent ţivin, ale neodchytnou třeba fosfor a podobné věci. Kdyţ to vezmu, plácnu, třeba před sto lety – támhle byla hromada hnoje, támhle někdo vypouštěl močůvku, a normálně se s tím počítalo a té vodě to prospívalo. Dneska se zase vymýšlí, ţe ne, ţe to vadí. Ale je to nesmysl, je to ţivina, a kdyţ se to vypláchne, ta ryba má co ţrát. Kdeţto dneska ta voda není úţivná, a ta ryba, i kdyţ se vytře, tak ten plůdek pomře hlady. To je třeba na Lipně. Tam jsou na podzim krásní pěticentimetroví okounci, ale ti chcípají hlady, protoţe ta voda ztrácí úţivnost. A tam je pomoc člověka dnes potřeba. 7. Částečně se to rozlišuje, třeba amur, tolstolobik, duhák, ale jsou to na druhou stranu ryby, pro sportovní rybáře velice ceněné. Kdyţ ta ryba neškodí a částečně třeba pomáhá vyuţívat nějaké spektrum potravy, kterou třeba kapr neţere, tak to chápu. Jsou ale i ryby, které tady naštěstí nemáme, které prostředí samovolně zamořují, coţ je třeba sumeček americký. Ten tady naštěstí nikde není a já bych ho rozhodně nevysadil. 8. Sumec, okoun, bolen, tloušť, kapr, bílá ryba candát a tak…o tom uţ jsme mluvili. Je to jednak kvůli tomu, aby se v řece zachovalo celé spektrum ryb, od těch úplně nejběţnějších, ale také kvůli rybářskému vyţití sportovních rybářů. 3. dimenze 1. Sportovní rybolov pro mě znamená vyloţeně odpočinek: všechno vypustit, psychickou úlevu, uvolnění, odstranění všedních starostí, volnočasové aktivita, na kterou mi bohuţel v současné době příliš volného času nezbývá, ale to sem nepatří. 2. Já bych řekl, ţe přísné jsou, ale pruţné ne. Protoţe kdyţ řeknu, tak dneska opravdu je vyvíjený tlak ze strany třeba kaprařů, kteří tedy chytají přes celý den, bohuţel současné zákony to na spoustě vod neumoţňují, a můj názor je to, ţe pokud by se udělala povolenka, která bude stát dva tisíce, a bude pro člověka, který si ty kapry nechce brát, tak ať si tu povolenku koupí. Ale ať má právo sedět tam, kdy chce. Ať to nemá, jako je to někde povoleno, přes prázdniny na dva měsíce čtyřiadvacet hodin denně, ale ať to s touhle povolenkou platí třeba od dubna do konce listopadu. Kdyţ tam chce být, pod tím bivakem nebo tak něco, ať tam je. Stejně tak se řeší to, ţe rybář musí celou dobu sedět u těch prutů. Ale kdyţ ten kaprař chytá, třeba dva tři dny, a za tu dobu má jediný záběr, tak těţko po něm můţe někdo chtít, aby seděl pořád půl metru od prutu. Na některých vodách ani nemohou být bivaky, pouze deštník, ten člověk by měl spát metr od vidliček a je nahraný. Podle mě by se tyhle věci měly více tolerovat, je nesmysl, aby člověk týden u vody byl týden vzhůru, od toho se ty odposlechy pouţívají. 3. Spíše bych navrhoval rozšíření. Mělo by být ke koupi více povolenek. Ne, ţe bych nějak preferoval soukromé revíry, ale ten člověk tam má podmínky, které musí splňovat. Bohuţel u té řeky je konkrétně u starších rybářů vidět, ţe se k rybám neumějí chovat. On se neohne, tak jí potáhne po břehu, je to jedno s druhým.

154

4. Není to ani tímhletím, mým osobním názorem bohuţel je, ţe jsou lidé, kteří s rybami kšeftují, v době po nasazení jsou schopní jít třikrát za den k vodě, a v tom je ten problém, ţe rybářská stráţ chodí také do práce. Musely by se udělat nějaká pravidla, bohuţel, dneska ani ta policie nemá tolik peněz, co mívala, ale měli by to asi obcházet i oni, tohle je prostě problém. Dokonce v době, kdy bylo v jiţních Čechách omezení na padesát kusů ušlechtilých ryb na jednu povolenku, tak vím o tom, ţe důchodci zjistili, ţe se dá v papírnictví koupit propiska, která se dá gumovat. A věděli to všichni během čtrnácti dnů. Pochopitelně, takovéhle věci se bohuţel dějí, proto se nakonec tohle omezení zrušilo, je totiţ lepší, kdyţ si tu kaţdou rybu napíší, neţ aby to gumovali a pak se nevědělo, kolik ryb tam je. 5. Jsou i tady kapraři a kapraři, jsou i kapraři, kteří jsou schopní prodat velkou rybu do soukromých revírů, byl to problém třeba na Labi, kde potom zavedli mnohem přísnější kontroly. Dva roky zpátky jsme tam seděli v Mělníku – před pěti lety jsme tam za týden potkali rybářskou stráţ jednou – a chodili tam za námi rybáři denně, seznámili se s námi a sami nám vyprávěli, ţe tam jezdí auta a bednami s vodou, ţe je to velký problém. Ţe to dělají na kšeft. Je kaprař, kterému se jedná o záţitek, a je kaprař masař, kterému se jedná buď o maso, nebo o peníze. A i kdyţ třeba začnou brát candáti, jsou lidé, kteří jsou schopní jich zabít třeba deset za dopoledne. Je to jedno s druhým, kaţdá ryba se dá teoreticky vychytat. 6. Určitě, to chování je zapotřebí. Etická stránka vůči rybě a vůči přírodě by měla být základ. Protoţe chytit rybu, pak jí táhnout minutu po břehu a pak jí ze dvou metrů hodit zpátky, třeba u těch na podzim nasazovaných ryb, které jsou vystresované uţ výlovem a měly by se chystat na zimu, kdyţ jsou poškozené, tak to nepřeţijí. Tak je rozumné nasazovat to v místech, kde kdyţ si chce člověk toho kapra chytit a vzít, aby si ho mohl opravdu vzít, aby měl tu velikost a nemusel se pouštět zpět do vody. Neţ dávat rybu, která má šedesát deka, pak uţ za čtrnáct dní plave břichem nahoru nebo je zmrzlá pod ledem. 4. dimenze 1. Pytláctví, na rybníkách začíná být problémem stále větším, ale na řekách mizí. Protoţe jsou tam spíše klasické přestupky, nedodrţení doby lovu a tak, bohuţel pytláctví se přesouvá na rybníky, a jsou to většinou party, my naštěstí nemáme tak velké vody, ale vím, ţe v okolí se to několikrát stalo, ţe byly rybníky vypuštěny, a není to jediný případ. 2. Vydra, kormorán, volavka. Volavka, dle mého názoru, by se omezit mohla, ale vyhledává především drobné ryby a plůdek, roček na chovných rybnících. Omezit by se mohla, ale ty škody nejsou tak velké. Kormorán, to je problém dnes v celé Evropě, protoţe ty naše vody decimují především hejna kormoránů ze severu, bohuţel to nikdo nezaplatí. Třeba produkční rybáři, ti se kouknou na oblohu, a řeknou, hele koukej, tamhle je dvě stě kormoránů, výborně, napíšeme si milion škod. Vydra, bohuţel uţ se mi ukázala i na rybníkách, ráno jsme měl rybník přistrojený a vlítla mi tam hned jak jsem odešel, a kdyţ jsem se po hodině vrátil, měl jsem sto kapříků vyhnaných aţ na bahno. Ale jako vydry začíná být uţ takové mnoţství, ţe by se to vyplatilo, je omezovat. Bohuţel, ochranáři stále blázní, a dokazovat škody od vydry, to je velký problém, protoţe kdyţ někde najdu kapříka, který je čtrnáct dní starý, tak je zavolám, a oni mi řeknou, jedna ryba, navíc nevíme, co jí zabilo… 3. Dnes uţ je to z 99% všechno na umělém chovu, a můj názor je, ţe by pomohlo především zamezení splachů, ty čističky, aby nepouštěly vůbec nic, ţádné škodliviny, a nebo naopak, aby se mohly do té vody dodávat nějaké ţiviny, aby se mohly rozvíjet ty mikroorganismy.

155

4. Je to jedno s druhým. Vliv prostředí, znečištění a zároveň vyčištění vod, ztráta úţivnosti, chemie, další věc je predační tlak a nemoţnost míst s přirozeným výtěrem. 5. Ne, bohuţel, tohle má na starosti Povodí Vltavy, a my si pouze ţádáme aby nám ten břeh osekali. My třeba děláme úklidy kolem vody, ale jinak se staráme jen o rybníky a jejich okolí, na řece nesmíme. Jenţe dneska se dělá pořádek, a za dva dny je to tam to samé. Co se týče úprav toku, jako je třeba teď ta stavba malé vodní elektrárny, tak to jsme se dozvěděli úplně odjinud. Ze strany správce toku nás nikdy nikdo k ţádnému projednávání těchto úprav, které mohou být pro nás i zničující, nepozval. Přitom tohle má opravdu velký vliv, kdyţ někdo udělá nějaký derivační kanál a sebere průtok, tak z krásného úseku můţe udělat vodu úplně bez ţivota. 6. Jsme zase u toho. To je trefná otázka. Veliký vliv. Nedodrţování minimálních průtoků, zanášení koryta, změny proudění, mizení některých druhů a hlavně, tyhle věci mají vliv na to, ţe voda, která dříve zamrzala, zůstává otevřená a je tam predační tlak kormorána a vydry. Zjara jsem ty kormorány viděl, jeden den byli nad Míšencem, druhý den pod ním, a takhle brali celou Blanici, a to jich bylo tři stovky kusů. Na tu Blanici, taková je bohuţel realita, co se tam nedá, tak tam není. Je to opravdu katastrofa ten úsek, protoţe ten kormorán ještě minimálně pětkrát tolik ryb co uloví tak poškodí. A na ţádný druh se nezaměřuje, je mu to úplně jedno, bere to co plave, ale také ţáby, čolky a další ţivočichy. On není rybu kolem čtyřiceti centimetrů schopný polknout, ale vím to na vlastní oči, ţe na ně útočí. 7. Ano i ne, protoţe bohuţel ochranáři mají dle mého názoru svá hlediska, a my máme také svá. My musíme dodrţovat některá pravidla, například, ţe nemohu vypouštět rybníky na jaře, protoţe tam jsou ţáby a pulci. Máme třeba rybník, který můţeme lovit kvůli čolkům aţ po polovině října, jsou to i potoky. Byl jeden rybník, malinký, u hospodářství, kde zřejmě nějaký průsak byl, bývalo tam hodně planktonu a rostl tam krásně mník. Ty mníci měli za rok skoro dvacet centimetrů, ale ochranáři toho soukromníka zařízli, a dneska, kdyţ se tam jdete podívat jen na ten plankton, tak tam ţádný není. Ochranáři by se nad tímhle měli zamyslet, a umoţnit určitá volnější pravidla, v určité míře by se mělo povolit zavádění takových „závadných“ látek do vody stabilně. Ne, aby člověk musel kaţdý rok ţádat za kaţdý rybník zvlášť, to kaţdého akorát znechutí. Na kormoránovi mě fascinuje nejvíc zase to, ţe tady jsou de facto dva druhy, chráněný kormorán velký a kormorán hnědý, který chráněný není. Na dálku je bohuţel nikdo nerozezná. Oni chrání jeden druh, ale málokdo ví, ţe je tady ještě jeden, který vůbec není chráněný. To i s vydrou, bohuţel dneska myslivci nemohou střílet ani norka, který sem taky chodí, i kdyţ ten naštěstí uloví jednu rybu a je klid. Myslím si, ţe bude brzy nutné omezit počty těch chráněných predátorů, a to třeba u těch kormoránů aţ na deset procent současných stavů. Ne, aby byl povolený odstřel dvou procent, ale naopak, aby se deset procent zachovávalo. Tady to povoleno nemáme, jednáme o tom, máme jeden problém, protoţe tady máme spoustu honiteb, a dokonce, dnes probíhá jednání, ţe by se kormorán zařadil mezi lovnou zvěř, to by ale likvidovalo myslivce, protoţe by tím byli zodpovědní za ty škody, a to by bylo zase likvidační pro ně. Myslí si tedy, ţe by mělo být nějaké přechodné období, kdy by škody platil stát, ale myslivci by stříleli. Aby to při těch současných stavech dali rázem jako lovnou zvěř, to je nesmysl, to nejde. A myslivci by měli nejen vykazovat, ale i dokazovat určité cifry. Naše legislativa myslí na všechno, ale na tohle ne. Sportovní rybáři navíc mají mnohem slabší hlas neţ třeba rybáři produkční, kteří náhrady škod dostávají, takţe těm je to úplně jedno.

156