MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA Seminář dějin umění
Rytec Daniel Wussin Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Radka Miltová, Ph. D. Zpracovala: Markéta Šimková
Brno 2014
1
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně. Veškeré pouţité prameny a literatura jsou uvedeny v bibliografickém seznamu. V Brně 30. 4. 2014
.....................................................
2
Děkuji své vedoucí práce Mgr. Radce Miltové, Ph. D. za laskavost, poskytnuté rady a trpělivost při vedení mé práce. Rovněţ chci poděkovat všem kulturně-vzdělávacím institucím za ochotnou pomoc, při hledání informací.
3
OBSAH
Obsah ...................................................................................................................................... 4 1
Úvod ................................................................................................................................ 5
2
Grafika 17. století v českých zemích ............................................................................... 6
3
Umělci 17. století v zemích koruny české ....................................................................... 9
4
Daniel Wussin ............................................................................................................... 11 4.1
Ţivot ....................................................................................................................... 11
4.2
Dílo ......................................................................................................................... 12
4.2.1
Karel Škréta delin. .......................................................................................... 13
4.2.2
Jan Bedřich Hesse delin. ................................................................................. 17
4.2.3
Náboţenská tématika ...................................................................................... 19
4.2.4
Biblické výjevy ............................................................................................... 22
4.2.5
Filozofická teze ............................................................................................... 24
4.2.6
Erby ................................................................................................................. 25
4.2.7
Poţár ............................................................................................................... 28
4.3 5
Daniel Wussin excudit ........................................................................................... 29
Závěr .............................................................................................................................. 30
Bibliografie ........................................................................................................................... 30 Obrazová příloha................................................................................................................... 33
4
1 ÚVOD Ve své bakalářské diplomové práci představím méně známého mědirytce Daniela Wussina. Tento umělec byl činný v 17. století, v zemích koruny české. Doposud mu uměleckohistorická
literatura
věnovala
pouze
zlomek
své
pozornosti.
Z nejpodrobnějších uměleckohistorických slovníků, př. Dlabač, Toman se o umělci dozvídáme základní, stručné informace, většinou omezené na rok, místo narození, povolání a datum úmrtí. Více informací můţeme naleznout v Encyklopedii knihy. Přesto nám však k tomuto rytci chybí nějaká ucelená publikace. Práce, ve které by byl kompletní přehled celé jeho tvorby, od kniţních rytin přes jeho nakladatelskou činnost. Zatím nejvíce pozornosti mu bylo věnováno v publikacích Barokní grafika 17. století v zemích koruny české a Skrytá tvář baroka od Petry Zelenkové. Ale i zde je představeno jenom pár rytin. Při dohledávání Wussinovy tvorby mi byla nápomocná také kniha od Gustava Edmunda Pazourka, Carl Screta (1610 – 1674). Zde jsem nalezla přehled prací, které Wussin tvořil ve spolupráci s významným barokním malířem Karlem Škrétou. Škréta vytvářel kompozice, podle kterých Wussin následně vytvářel rytiny. V této publikaci ovšem chybí nějaké odborné, uměleckohistorické zhodnocení rytin. Cílem mé práce je podat ucelený informace o tomto barokním umělci. Představit jeho ţivot a tvorbu. Chtěla bych se pokusit alespoň částečně přispět ke zkompletování celé jeho doposud nalezené tvorby. Formálně je práce rozvrţena do tří částí. V první části jsem se zaměřila na situaci v českém baroku v oblasti grafické tvorby. Ve druhé části jsou stručně představeni Wussinovi současníci. Poslední část je plně věnovaná Danielu Wussinovi, ta je dále členěna na oddíly, ve kterých představuji všechna dohledaná a dochovaná umělcova díla.
5
2 GRAFIKA 17. STOLETÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH Doposud se grafice v českém prostředí věnovalo méně pozornosti, neţ například malířství nebo sochařství. Zřejmě to bylo způsobeno tím, ţe v této době se grafika spíše neţ z uměleckého hlediska posuzovala po stránce informativní a to v oblasti reprodukce výtvarných děl, grafických zobrazeních map, nebo správnosti zobrazení historických událostí. Chceme-li se více seznámit s grafikou jako uměleckým stylem, je potřeba se nejprve podívat do doby jejího největšího rozmachu. Není divu, ţe obdobím kdy česká země patřila k předním centrům grafiky, je druhá polovina 16. století, kdy vládl Rudolf II,1 protoţe, jak je známo, tento panovník byl velkým milovníkem umění, vědy a vzdělání. V 16. století se u nás2 v grafice jiţ rozmohla technika mědiryt, která přinášela rytcům nové moţnosti. Postupně se tak upouštělo od techniky dřevořezu či velice podobné technice kovořezu, které byly typické pro 15. století. V rudolfínské době se pracovalo hlavně podle císařova přání a jeho vkusu, proto také vznikaly drobné rytiny císařových podobizen, buď podle originálu, obrazů nebo soch. Tohoto příkladu následovala také šlechta, která se nechávala zvěčňovat na měděné desky. Mohla tak získávat své portréty mnohem levněji, neţ na kolik by je vyšla malba. Mezi nejvýznamnější rytce císaře Rudolfa II patřil Jiljí Sadeler3, pocházející z Antverp, který se usadil v Praze. Tento umělec tvořil elegantní, jemné podobizny, kterým měkkou modelací dodával velice realistického vzhledu. Dalšími umělci byli Lukáš Killian z Německa nebo Dominik Custos, původem také z Antverp. Tito rytci jsou dokladem vysokých uměleckých kvalit rudolfínského období.4 Avšak tato doba rozkvětu umění a grafiky u nás byla záhy přerušena třicetiletou válkou. Z tohoto důvodu grafická produkce rapidně poklesla. Po třicetileté válce se grafika opět začala pomalu rozvíjet.
1
Zelenková Petra, Barokní grafika 17. století v zemích Koruny české, Národní galerie v Praze, 2009. 2 Mědiryt byl znám jiţ od 1. poloviny 15. století, vyskytoval se hlavně v Nizozemí, Itálii a Německu. 3 Horák František, Česká kniha v minulosti a její výzdoba, Nakladatel František Horák v Praze, 1948, s. 154. 4 Tamtéţ. 6
Grafika obecně měla důleţitou úlohu. Mědiryt na rozdíl od dřevořezu umoţňoval kresbu jemných čar, které v grafice dávají rytci šanci dosáhnout hry světla a stínu a zdůraznit tak plasticitu objektů či postav. Tímto způsobem se tak mohla grafika více přiblíţit malířství a stát se tak skvělým obrazovým médiem v reprodukci významných obrazů.5 V 16. století se v rytině vedle podobizen objevovaly i zobrazení svatých, krajiny, oblíbené byly i alegorické a mytologické scény. Zvláště alegorie se více rozvíjela v 17. století, kdy výjev nabýval na sloţitosti a větší mnohomluvnosti. Při tvoření symbolických scén se nejvíce pouţívala publikace Iconologia Ceasara Ripy6, kterou uţívali všichni umělci. Vedle alegorií z Iconologie, se začaly pouţívat i nové motivy, typické pro naši zemi. Jsou jimi například personifikace Čechie, Moravie, Silesie, Austrie nebo Vltavy a Labe7. Zde jde zřetelně vidět rozdíl mezi barokní a renesanční grafikou, kdy barokní grafika je určena pro vzdělaného člověka, naproti tomu renesance se snaţila o jasné a jednoduché sdělení, které by poslouţilo i méně vzdělaným lidem. V sedmnáctém století můţeme grafiku rozdělit na kniţní a volnou. Ukazuje se však, ţe i většina rytin dochovaných jako samostatné listy byly pravděpodobně součástí kniţní grafiky. To bylo způsobené tím, ţe při nahrazení techniky dřevořezu (tedy tisku z výšky) v knize (také tisku z výšky) za mědiryt (technika tisku z hloubky) nastaly technické potíţe při snaze skloubit různorodé procesy tisku. Bylo tedy nutné tisknout zvláště grafickou výzdobu a zvláště sazbu. Tak se poté mědiryt dodatečně dosazoval do knih, to dalo vzniknout frontispisu8. V kniţní rytině tedy rozpoznáváme frontispisy, výtvarně pojednané titulní listy a ilustrace9.
Ty
nesou
podobu
portrétů,
alegorických,
religiózních,
historických,
astronomických a emblematických námětů. Z volné grafiky, to jsou prosté devocionální rytiny10, alegorie, portréty, různé topografické a kartografické listy, záznamy významných událostí nebo graficky pojednané 5
Krejča Aleš, Grafické techniky, Praha 1995, vydání třetí, s. 70. Ceasare Ripa, Dela Novissima Iconologia, In Padova, 1625 7 Personifikace Labe a Vltavy v podobě silných starců, můţeme vidět například na frontispice k dílu Imago principum Bohemiae od michaela Františka Ferdinanda Althanna, 1673, Karel Škréta dels., De Groos fecit. 8 Frontispis nebo frontispice (z franc. „průčelí“) je celostranný obrázek před titulním listem, často neslo podobiznu autora či význačnou scénu z dané knihy. Blaţíček J. Oldřich; Kopáček Jiří, Slovník pojmů z dějin umění, Odeon 1991, s. 68. 9 Horák František, Česká kniha v minulosti a její výzdoba, Praha 1948, s. 158. 6
7
letáky. Svébytným druhem v bohemikální grafice byla univerzitní grafika. Ta zahrnuje tzv. univerzitní teze, frontispisy nebo ilustrace akademických publikací. Univerzitní teze11, byly velice důleţitou a rozšířenou oblastí. Obecně byla bohemikální grafika spíše reprodukčního charakteru (s tím souvisela niţší originalita rytin), kdy většina inventorů12 čerpala inspiraci z předloh od nizozemských, italských, či německých umělců. To se ovšem změnilo s nástupem univerzitních tezí, zde si umělec mohl dovolit větší míru experimentování. Byly to rozměrné rytiny, které se hojně uţívaly k oznámení obhajoby na vysokých školách. V obrazové a textové sloţce tezí nejčastěji figurovali studenti obhajoby, patroni, pod jejichţ záštitou probíhaly obhajoby, profesoři nebo předsedové disputace. Důleţitéinformace o rytině bývají na spodní části grafiky. Většinou obsahuje námět neboli jméno, podle koho byla grafika vytvořena, jenţ nejčastěji nese označení delineavit (del., delin.) = kreslil, či invenit (inv.) = vymyslel, poté následuje jméno rytce, označeného jako sculpsit (sculp., sc., s.) = vyřezal, incidit (inc.) = vyryl, nebo fecit (f., fe., fec.) = udělal, popřípadě i jméno nakladatele, ten který, excudit (e., ex.), vydal tiskem (za vlastní náklady vydal), dále se udává i rok a místo vytištění13. Př.: C. Screta delineuvit. Daniel Wusim sculp. Pragae. 1661. Tyto informace nám značně usnadňují historicky zařadit grafiku.
10
Devoční grafika (z lat. devotio = zaslíbení, obětování) - ţánr uţité grafiky ralizující se jako důleţité médium lidové zboţnosti zaloţené na víře v zázraky a milosti. Voit Petr, Encyklopedie knihy, Starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století. Praha 2006. 11 Zelenková Petra, Barokní grafika 17. století v zemích Koruny české, Národní galerie, Praha 2009. 12 Inventor - umělec, který vymyslel námět, na rytinách značeno ve spodní části jako invenit, či zkráceně inv. – vymyslel. 13 Krejča Aleš, Grafické techniky, Praha 1995, vydání třetí, s. 73. 8
3 UMĚLCI 17. STOLETÍ V ZEMÍCH KORUNY ČESKÉ Mnohé barokních rytiny, které se u nás dochovaly, pocházejí od umělců původem z ciziny. Proto mezi „naše“ barokní rytce zahrnujeme i cizí umělce, kteří na území Čech, Moravy a Slezska nějaký čas působili nebo se zde natrvalo usadili. Nejznámější umělec, který je pro laickou veřejnost synonymem barokní grafiky, je Václav Hollar. Avšak tento praţský rytec v roce 1627 odešel natrvalo do ciziny, proto neměl mnoho moţností ovlivnit vývoj české barokní grafiky.14 Ve čtyřicátých letech 17. století kvalita domácích rytin stoupá, s ní, jak jsem jiţ zmínila, se stupňuje kulturně-historická výpovědní hodnota a sloţitost rytin. Náměty rytin většinou nevytvářel samotný rytec, měly původ u jiných umělců. Mezi inventory rytin patří známý malíř Karel Škréta (1610 – 1674)15, podle jehoţ kreseb tvořil například saský rytce Weishun Samuel († po 1676). Výsledkem jejich spolupráce byly desítky univerzitních tezí a kniţních ilustrací. Také „frater Henricus“ († 1658), člen řádu bosých augustiniánů v praţském klášteře Na Zderaze, občas ryl podle vzorů Škréty. Mezi další praţské rytce reprodukující Škrétovy kresby patří16: původem nizozemským Jan Gaspar Dooms (1597 – 1675), Samuel Dvořák († 1689), Jan Ariaen Gerhardt de Groos, antverpský rytec, jenţ přišel do Prahy okolo roku 1670 a působil zde aţ do své smrti v roce 1730, augsburští rytci Wolfgang Kilian (1581 – 1663) a jeho synové Philipp (1628 – 1693) a Bartholomäus Kilianové (1630 – 1696), bratři Melchior a Matthäus Küselové, Jan Kryštof Smíšek, Daniel Wussin. Podle kreseb od nizozemského malíře Jana Ongherse, který se v Praze usadil roku 1690, často ryl Baltazar van Westerhaut. Tento zručný rytec ryl do mědi i podle kreseb Jana Jiřího Heintsche a Jana Kryštofa Lišky (1650 – 1712) z Vratislavi. Na Moravě bylo méně rytců. V Olomouci pracoval jeden z nejvýznamnějších inventorů grafiky druhé poloviny 17. století, malíř Martin Antonín Lublinský17, který v první řadě tvořil univerzitní téze. V Brně pracoval rytec J. C. Laidig. Těmito umělci zčásti končí barokní éra. 14
Zelenková Petra, Barokní grafika 17. století v zemích Koruny české, Národní galerie, Praha 2009. Neumann Jaromír, Škrétové, Akropolis, Praha 200. 16 Petr Voit, Encyklopedie knihy, starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, II. díl, vydalo nakladatelství LIBRI, ve spolupráci s Královskou kanonií premonstrátů na Strahově, Praha 2008. s. 859. Voit Petr, Encyklopedie knihy, 17 Horák František, Česká kniha v minulosti a její výzdoba, Praha 1948, s. 188. 15
9
Ke konci 17. století pomalu přichází nová doba, změny se projevují nejen v grafice, ale ve všech oblastech umění a v myšlení člověka. Namísto upjatosti, slavnostní monumentálnosti, mnohomluvnosti grafik a honosnosti, nastupuje volnější galantnost, elegantní ornamenty a květinové či lasturové dekorace v podobě rokoka18. Důleţité je, ţe v grafice a v ilustraci, se namísto náboţenských motivů či ilustrací vědeckých knih, začínají ilustrovat vybrané druhy beletrie, hlavně antických autorů a ve frontispice se místo sloţitých alegorií více objevují portréty autorů, nebo osobností, jímţ je kniha věnovaná či jasné ilustrace obsahu knihy19.
18 19
Blaţíček J. Oldřich; Kopáček Jiří, Slovník pojmů z dějin umění, Odeon 1991, s. 178. Horák František, Česká kniha v minulosti a její výzdoba, Praha 1948, s. 199. 10
4 DANIEL WUSSIN 4.1 Život Daniel Wussin byl zakladatel praţské rodiny rytců, knihkupců a nakladatelů. Wussinovo jméno se objevuje téţ ve tvarech: Wussim, Wusin, Wusyn, Wuschin, Wus., Vušín, DWu, DW.20 Pocházel z Rakouska. Pravděpodobně se narodil roku 1626 ve Štýrském Hradci.21 Z doby, kdy pobýval v Rakousku, nemáme ţádné informace. Daniel Wussin, jak uţ jsem výše zmínila, byl mědirytec, knihkupec a nakladatel. Více informací o jeho ţivotě máme aţ z období, kdy se z Rakouska přestěhoval do české země. Tato doba se odhaduje na konec padesátých let 17. Století. Ze Štýrského Hradce se přestěhoval do Prahy, kde si roku 1660 zaţádalo občanství Nového Města praţského.22 V těchto letech se zde také oţenil. Avšak roku 1668 se vyvázal z měšťanství v Novém Městě a se svou ţenou Kateřinou23a syny vstoupil do Staroměstského svazku. Ve Starém Městě si roku 1676 koupil dům „U černého orla“, kde si také zaloţil knihkupeckou ţivnost, kterou u Daniela máme s určitostí doloţenou pro rok 1686. Je velmi pravděpodobné, ţe se v tomto oboru pohyboval aţ do konce svého ţivota. Jeho nakladatelská činnost se zaměřovala hlavně na právnickou literaturu. Kupříkladu roku 1665 nově vydal Aretinovy mapy24, Jeho mědirytecké aktivity máme doloţeny od dob, kdy přesídlil do Čech, tedy léta kolem roku 1660 aţ do jeho smrti.
20
Zkrácené tvary jména nalezeny v knihách Dr. Prokopa Tomana, Nový slovník československých výtvarných umělců. Třetí, značně rozšířené vydání. Vytiskla knihtiskárna Práce v Praze, vydalo nakladatelství Rudolf Ryšavý 1950, s. 713, a Petra Voity, Encyklopedie knihy, starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, II. díl, vydalo nakladatelství LIBRI, ve spolupráci s Královskou kanonií premonstrátů na Strahově, Praha 2008. 21 Dlabač B. J., Allegemeines historiches Künstler-Lexicon für Böhmen, Mähren und Schlesien, sv. III, Praha 1815, s. 425 – 428. 22 Toman Prokop, Nový slovník československých výtvarných umělců, II. díl. L – Ţ, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1993, s. 713. 23 Pazourek E. Gustav, Carl Screta (1610 – 1674), Ein Beitrag zur Kunstgeschichte des XVII. Jahrhundrtes, Prag. Fr. Ehrlich’s Buch und Kunsthandlung Berhard Knauer, 1889, s. 107. 24 Nápis: "prostat apud daniel wussim civem Neo - Pragensem, qui pro honore ac utilitate patriae opus hoc renovavit et excudit". Poskytuje důkazi o Danielu Wussimu občanu Nové Prahy, který pro čest své země, nově vydal tuto práci. Regni Bohemiae Nova Et Exacta Descriptio (Nový a přesný popis Království českého), 1665. 11
Nejčastěji realizoval erby a frontispisy. Jeho synové se také zabývali grafikou. Nejstarší syn se jmenoval Jan František Samuel Wussin (* 1663).25 Spolupracoval s otcem, byl činný také ve Vídni a v Mnichově. Druhorozený syn byl Kašpar Zachariáš Wussin (1664 - 1748). Byl následovníkem svého otce v knihkupecké a nakladatelské činnosti, doloţené v létech 1700 - 174626. Jako mědirytec je doloţen od 90. let 17. století do roku 1746.
Podle Encyklopedie knihy jsou známí ještě dva další potomci, Karel Wussin,
řádovým jménem Štěpán, byl pohřben ve Strahovské bazilice roku 1757, a Jan Kašpar Wussin. O Janu Kašparuse nepodařilo zatím nic zjistit. Daniel Wussin zemřel 21. 8. 1691 v Praze.27
4.2 Dílo V Lexikonu umělců28 je pod heslem Wussin Daniel seznam zdrojů, z níchţ kaţdý zmiňuje rozdílný počet umělcových děl. Podle Dlabače je to 22 rytin, Bergner zmiňuje 3, Nagler 10, Pazourek více jak 12, Petr Voit 17. V těchto počtech jsou zahrnuty rytiny, které vytvořil, ale i ty, které vytiskl. Barokní tisky jsou nejčastěji uţívány v kniţní grafice. Výjimkou nejsou ani Wussinovy rytiny. Daniel Wussin často spolupracoval se svým dobrým známým Karlem Škrétou, s nímţ pracoval na četných univerzitních tezích a frontispisech. Společně vytvořili rytiny pro tisky Jana Tannera (1623 - 1694), významného českého spisovatele, člena jezuitského řádu a profesora filozofie na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Daniel také spolupracoval na četných frontispisech, které ryl podle malíře Jana Bedřicha Hesse z Hesic († 1673), který působil v Praze. Podle dochovaných rytin jsou známí pouze tito dva malíři, podle kterých ryl. Většina jeho děl byla nalezena v Knihovně Královské kanonie premonstrátů na Strahově, dále pak v Národní galerii v Praze. Ve starých rukopisech v Moravské Zemské knihovně v Brně, a v Národní knihovně České republiky v Praze. Počet dohledaných 25
Známe podobu umělce díky obrazu Petra Brandla, Portrét Jana Františka Samuela Wussina, 1703, olej na plátně, Národní galerie Praha. 26 Chyba Karel, Slovník knihtiskařů v československu od nejstarších dob do roku 1860, s. 317 – 318. 27 Voit Petr, Encyklopedie knihy, starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, II. díl, vydalo nakladatelství LIBRI, ve spolupráci s Královskou kanonií premonstrátů na Strahově, Praha 2008. 28 Allgemeines Lexikon Der Bildenden Künstler von Der Antike bis zur Gegenwart, Begründet von Ulrich Thieme und Felix Becker, Sechsunddreissigster band, Wilhelmy – Zyzywi, Verlag von E. A. Seemann, Leipzig 1947. 12
grafik, které Wussin vytvořil, je zhruba 26, dále pak jsou zde rytiny, které byly umělcem vytisknuty. Těch bylo dohledáno 8. Ovšem ani tyto počty nejsou konečné a je pravděpodobné, ţe se časem můţou nějaké Wussinem vyhotovené rytiny ještě objevit. Díla by se dala dělit chronologicky, nebo tematicky. Ve své práci jsem se rozhodla nejprve představit rytiny vytvořené podle Karla Škréty, Jana Bedřicha Hesse, následují rytiny se zobrazením světců a náboţenské tématiky, šest drobných rytin s Biblickou tématikou, Filozofická teze, erby a dvě volné grafiky s Poţárem. A v následující sekci zmíním grafiky z umělcovy nakladatelské činnosti. 4.2.1
Karel Škréta delin. Trophea Sancti Wenceslai In Felix Omen Illustrissimae Familiae Eisenbergianae
execta (Svatý Václav jako patron rodiny Eisenbergů)29, mědiryt; 29 x 18,5 cm (oříznuto), značeno vlevo dole: C. Screta delineavit. 1661. Daniel Wusim sculp. Pragae., Knihovna Královské kanonie premonstrátů na Strahově, Praha, GS 790530 Frontispis ke spisu Trophaea Sancti Wenceslai…od Jana Tannera31 která vyšla v českém překladu v roce 1669 pod názvem Ţiwot a Sláwa Waclawa Mučedníka od Felixe Kadlinského. Trophea byla vydána pro Johanna Kaldschmidta z Eisenbergu u příleţitosti jeho filozofické magisterské obhajoby.32 Rytina má představovat chrám rodu Eisenbergů, ve kterém se setkávají personifikace Ctnosti (Virtus) a Úcty (Honore). Ctnost je okřídlená postava drţící kopí, jeţ má na hrudi slunce a na hlavě vavřínový věnec. Stojí na začátku oblačné cesty, která stoupá vzhůru. Ctnost ji pozoruje a zároveň poukazuje na další postavu, tou je anděl, ochránce rodu Eisenbergů, který má na hrudi štít tohoto rodu, a v rukou drţí medailon s pravou podobou33 sv. Václava.Úcta se nachází výše, uprostřed oblačné cesty, je také ověnčena 29
Viz obr. č. 1 Samostatný list 31 Spis: Trophaea Sancti Wenceslai Bohemiae Regis Ac Martyris, Augustissimae Domus Austriacae Magni Titavi, Universitatis Pragensis Primarij Patroni, Honori, Illustrissimi Domini, Domini Joannis Kaldschmidt, Liberi Baronis Ab Eisenberg, Dum Theses ex Universa Philosophia In Magna Universitatis Pragensis Aula Propugnaret erecta. Typis Universitatis Carolo-Ferdinandae in Collegio Societ: Jesu ad S. Elemetem, Pragae 1661. 32 Zelenková Petra, Barokní grafika 17. století v zemích Koruny české, Národní galerie v Praze, 2009. 33 Vera effigies - Blaţíček J. Oldřich; Kopáček Jiří, Slovník pojmů z dějin umění, Odeon 1991, s. 220. 30
13
vavřínem, u sebe má poklady naplněný roh hojnosti34. V nejvyšší sféře sedí sv. Václav, který ţehná dění v chrámu, na hlavě má kníţecí korunu, která je jeho atributema z níţ vychází záře, v ruce drţí štít s orlicí a po bocích má dva anděly35. Spis pojednává o „Trofejích“ sv. Václava, jimiţ byly zboţnost, urozenost, ctnosti a slavné skutky. Pro eisenbergský rod „trofeje“ představují svatováclavská úcta a učenost. Proto je na rytině zobrazen sv. Václav a také atributy svobodných umění36. Grafika je doplněna vlající páskou, na níţ je napsáno, ţe Úcta a Ctnost se sešly („Honor at Virtus Obviaverunt sibi“). Rytina je jemně zhotovená a prosvětlená, díky jemnému stínování oblaka působí, ţe opravdu stoupají vzhůru, skoro se zdá, jakoby vytlačovaly sv. Václava do stropu chrámu.37 Vestigia Virtutis Et Nobilitatis Sternbergicae in Regno Bohemiae, (Stopy ctnosti a Šternberské vznešenosti v českém království). Spis opět od Jana Bartoloměje Tannera38byl vydán k ukončení magisterského studia bratrů ze Šternberka, Václava Vojtěcha a Jana Norberta. Autorem latinsky psané předmluvy tohoto spisu byl hofmistr těchto studentů Jodocus Wulff ze Schwartzenwolffu39. Tato publikace obsahuje 3 mědirytiny od Daniela Wussina. 34
Vyobrazení Cnosti a Úcty se shodují s Ripou. Della Novissima Iconologia, Ceasare Ripa, Padova, 1625, s. 292, s. 719. 35 Hall James, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Mladá fronta, Praha 1991, s. 470. 36 Svobodná umění; gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie, hudba. Ottův slovníknaučný, heslo Artes liberales. Sv. 2, 1889, s. 809. 37 O tomto dílu se zmiňuje: Zelenková Petra, Barokní grafika 17. století v zemích Koruny české, Národní galerie v Praze, 2009. 38 Spis: Vestigia Virtutis Et Nobilitatis Sternbergicae in Regno Bohemiae, Honori Illustrissimorum Dominorum D D. Wenceslai Adalberti Balthasari Josephi, Et Joannis Norberti Xaverii Leopoldi, Liberorum Baronum a Sternberg,…Dum abssoluto triennii Philosopiae stadio eandem Philosophiam publice, In Magna Aula Academiae Carolinae Propugnarent, dicata. Typis Univesitatis CaroloFerdinandeae in Coll. Soc: Jesu ad S. Clemenem, Pragae 1661, č. k. 15. 39 Přepis předmluvy z latinského originálu: Byl bych k vám velmi nespravedlivý, nejjasnější pánové, kdybych odstrašen starým pythagorejským pořekadlem nenatáhnul dnešního dne prst po hvězdách; kdyţ vás vidím, ţe veřejně ukazujete prsty a říkáte: Jsou to tito. Jsou to ovšem oni, jimţ je toliko dovoleno, ţe nestačí přijatý dar slávy a lesk vznešenosti, kdyby nezazářili vlastní ctností. A vpravdě zaleskla se od nich samotných blízko kolébek tak dalece: vaše světlo před lidmi, ţe všem a nejvíce mně by bylo dovoleno denně vidět vaše dobré skutky: bylo by dovoleno v boţských věcech osvědčenou zboţnost; jakýsi skvělý pořádek (abych mluvil s filozofem) a vzácnou skromnost, jejíţ krása obklopuje-li podle svědectví Senekova ducha a uchvacuje nakloněné obdivem světla a svého blesku, uchvátila i vás; je-li dovoleno spatřit zralou tíţi mravů i zkušenost v jednání a co je vlastní s prvními z hvězd, stálá a neúnavná snaha ve vzdělanosti: kdo se stali vzdělanými budou zářit jako hvězdy. Jestliţe bych nadále věřil, ţe slavné počátky muţného mládí trvají jako předtucha lesku, co by od vás Čechy mohly očekávat, které spatřil, ţe zazářily nádherně aţ dalece. Ţijte, nejjasnější 14
frontispice: Alegorická oslava bratří Václava Vojtěcha a Jana Norberta ze Šternberka,40 mědiryt; 22,8 x 15,7 cm, značeno vpravo dole: D. W. S., 1661 Na listu je zachycené jezero, na jehoţ hladině jsou dvě osmicípé hvězdy. Po jezeře plují tři lodě. Jedna z nich míří ke břehu, kde se tyčí město a kopce. Domnívám se, ţe jezero zde můţe symbolizovat modrou plochu, coţ můţe odkazovat na rodový erb Šternberků41. Dvě hvězdy představují bratry Šternberky. Paprsky hvězd směrují k obloze, na které se tyčí lev, tedy přesněji souhvězdí Lva42. Tento výjev doplňuje obraz ţeny z levé strany lva, který symbolizuje souhvězdí Panny a z pravé strany lze vidět uţ jen část souhvězdí Raka (přesněji jen jeho ocas). Pod souhvězdími je vlající páska s nápisem „Documenta clamus, qua fimus origine“ (dokumenty tvrdí, ţe jsme stále základem) Celý výjev je ohraničen tlustým rámem posetým osmicípými hvězdami. Mariánský obraz z kaple Boţího Těla v Olomouci,43 mědiryt; 25,3 x 17,3 cm, značeno vlevo dole: C. Screta del., vpravo dole: D. Wusim. Sculps., 1661 Grafika je rozdělena na pět výjevů. Na třech menších polích uprostřed jsou zobrazeny scény s Jaroslavem ze Šternberka44. V první scéně zprava je Jaroslav ze Šternberka s vojáky u svatého přijímání, v další scéně snímá ze země korporál (bílá bavlněná látka uţívaná ke mši svaté) s pěti hostiemi, který následně ukazuje shromáţděným bojovníkům. V poli pod těmito výjevy je muţ vedoucí oslíka, který na zádech nese schránku, ve které jsou uloţené hostie. Celému listu vévodí největší výjev, kde je Panna Marie s Jeţíškem, po stranách má dva anděly, kteří drţí korporál s pěti hostiemi. hvězdy mládí, lépe, neţ Tyndarovci; ţijte! A zatím co já prastaré stopy vašich předků, které vtiskla v Čechách, nebo v jiných zemích, vám zasvěcuji pokorným a uctivým polibkem; nemyslete, ţe nedostanete nic ode mě, leč to, co je vaše a vám se dluţí v domě zrození. Mně, který jsem poslušně přečetl vaše stopy ve čtrnácti letech, bude stačit, ţe aţ do té míry a po sobě mohou být zvěstovány stále a ustavičně hlásáním. Tak slibuje zboţný sluţebník a věčných věcí a věrný prefekt Jodocus Wulff von Schwartzenwolf 40 Viz obr. č. 2 41 Zlatá osmicípá hvězda na modrém poli, jedná se o tzv. mluvící erb, zobrazená figura má přímí vztah ke jménu nositele (z něm. Stern – hvězd; Berg – kopec, hora), Halada Jan, Lexikon české šlechty, Akropolis, Praha 1992, s. 157 – 158. 42 Z hlediska astrologického je prý prostor české země pod vládou souhvězdí Lva. Viktor Palivec, Heraldická symbolika, GHS, Praha 1978. s. 57. 43 Viz obr. č. 3 44 Jedná se o fiktivní postavu, rodu Šternberků, který měl roku 1241 zachránit Moravu od vpádu Tatarů, díky zázraku konaného u Olomouce. Pokulda Zdeněk. Moravští Šternberkové: panský rod rozprostřený od Jeseníků ke Karpatům. Praha 2012, s. 354. 15
Náhrobek Jaroslava ze Šternberka,45 mědiryt; 25,3 x 17,3 cm, značeno vlevo dole: C. Screta del., vpravo dole: D. Wusim. Sculp., 1661 Zde je graficky znázorněn náhrobek, na kterém je vzpřímená postava Jaroslava ze Šternberka46. Na hlavě má kníţecí čapku, na ramenou má plášť, který mu splývá aţ na zem k nohám. Před sebou drţí erb s osmicípou Šternberskou hvězdicí. Postava je ohraničená rámem. Mědiryty z tohoto spisu jsou více ostré na rozdíl od měkké a jemné modelace v Trophaee, mezi jednotlivými vrypy jsou větší mezery, to vytváří dojem hrubšího a ostřejšího obrazu, coţ se projevuje na postavách, které působí toporně. Amphitheatrum Gloriae Spectaculis Leonum Waldsteinicorum adornatum47, mědiryt; výška 28 cm, značeno vpravo dole: D. W. S., 1661, Moravská zemská knihovna v Brně, sign. ST2-0019.279 Frontispice ke spisu Amphithetrum Gloriae Spectaculis Leonum...od Janna Tannera.48 Spis byl vydaný při příleţitosti absolutoria studia filozofie pro Jana Bedřicha z Valdštejna. Teze se pojila k výše uvedeným spisům od Tannera. V této oslavné thesi
můţeme vidět
amfiteátr, ve kterém se odehrává souboj Herkula. Nahý muţ s kyjem oblečen jen do lví kůţe,49 který přemáhá sedmihlavého draka. Kolem stojí dvě ţenské a dvě muţské alegorické postavy. Dále se v prostoru nacházejí čtyři lvi, nesoucí v tlamě hořící pochodně. Nad amfiteátrem jde vidět obloha s mraky, z kterých vystupuje lev. Královského lva překrývá erb s kníţecí korunou, z něhoţ vycházejí světlé paprsky. Pod erbem je páska hlásající: „Fortes creantur fortibus, et bonis.“ (Silný plodí statečné a dobré). Jindřich z Valdštejna s 24 syny před králem Přemyslem Otakarem II.,50 mědiryt; 29,7 x 35,2 cm, značeno dole uprostřed: C. Screta del., D. Wusim sculp: Pragae. Národní galerie v Praze, inv. č. R 8215851
45
Viz obr. č. 4 Rytina podle existujícího náhrobku. Figurální náhrobek Jaroslava ze Šternberka z roku 1500, přenesený roku 1782 do klášteru františkánů v Zásmukách, dříve se nacházel v Aneţském klášteře v Praze. 47 Viz obr. č. 5 48 Spis: Amphitheatrum gloriae, spectaculis leonum Waldsteinicorum adornatum, Honori Illustrissimi Domini, Domini, Joannis Friderici S. R. I. Comitis De Waldstein,...In Magna Aula Academiae Pragensis, Typis Universitatis Carolo-Ferdinandeae, in Collegio Societ: Iesu. ad S. Clementem. Pragae 1661. 49 Ceasare Ripa, Dela Novissima Iconologia, In Padova, 1625, s. 721. 50 Viz obr. č. 6 46
16
Rytina je buď jako samostatný list, nebo je součástí spisu Amphitheatrum gloriae, 1661. Zde je vyobrazena scéna po vítězství nad pruským vojskem. Jindřich z Valdštejna, muţ s plnovousem, drţící štít s rodovým znakem pánů z Valdštejna52, přistupuje před Přemysla Otakara II. Přemysl sedí na trůnu, má zbroj a na hlavě helmu s korunou. Kousek od něho leţí pes, symbol věrnosti. Před králem je na koních 24 synů barona Jindřicha, všichni mají zbroj, dřevce a rodové štíty. Na levé straně jsou královy stany, ozdobené královským lvem. V zadní části grafiky můţeme vidět početné šiky Otakarovy armády, a zbytek vojenského táboru. Tato rytina stála vzorem pro nástropní malbu hlavního sálu zámku Duchcov. Malbu roku 1714 vytvořil významný vrcholně barokní malíř Václav Vavřinec Reiner (1689 – 1743).53 Scéna je velice podobná, zatímco v grafice Přemysl Otakar II. lehce splývá s okolím. V malbě je jasně určeno, kde se král nachází. Stejný zůstává motiv splašeného baronova koně v popředí54. Reiner ale nebyl jediný, kdo se nechal grafikou inspirovat. Byl jím neznámý malíř, který kompozici věrně kopíruje, dokonce nechybí ani pes u králových nohou. Obraz byl zřejmě vyhotoven někdy před rokem 174955. Obraz je součástí kolekce předmětů z Valdštejnského paláce, které byly převezeny do Chebského muzea.56 4.2.2
Jan Bedřich Hesse delin. Panna Marie Svatohorská a arcibiskup Arnošt z Pardubic,57 mědiryt; 26,7 x 17,6
cm, značeno vpravo dole: Frid. Hess. del., Daniel Wussim Sculp., kolem roku 1686, Národní galerie, Praha, inv. č. R 8216158 Panna Marie s dítětem se vznáší na oblaku, je obklopena sluneční září s hlavičkami andělů. Zleva kousek od Madony stojí první praţský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Z úst mu vychází páska s nápisem „esto Consolatio Vestra in ad Versis, Maria.“(V Marii ať, je Vaše útěcha v protivenství) Pod ní se nacházejí personifikace českých měst, které mají na 51
Volný list, ale také jako příloha tisku: Jan Tanner: Amphitheatrum Gloriae Spectaculis Leonum Waldsteinicorum adornatum, Pragae 1661 52 Halada Jan, Lexikon české šlechty: Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti, Akropolis, Praha 1992, s. 169 – 171. 53 Preiss Pavel, Václav Vavřinec Reiner. Odeon, Praha 1971, 138 s. 54 Viz obr.č. 6a 55 Viz obr. č. 6b 56 Muzeum Cheb, http://www.muzeumcheb.cz/projekt/Valdob/Obraz03.html, vyhledáno 10. 4. 2012. 57 Viz obr. č. 7. 58 Samostatný list 17
hlavách koruny s hradbami, a kaţdá nese znak města, které představuje. Zleva stojí personifikace Nového Města praţského. Znak města drţí u jejích nohou andílek. Vedle stojí ţena drţící znak s růţí, můţe se jednat o znak Roţmberků či pánů z Hradce. Klečící postava s královskou korunou, která uctívá Madonu je alegorie Čechie, má plášť s heraldickým lvem, po boku má ţezlo, u ní je nápis „o pia, o Dulci“ (O milující, o sladká). Dále je zde personifikace Plzně, drţí znak a volá „O Virgo“ (O panno), vedle volá „Maria“ zobrazení Kouřimi. Nad nimi se svým znakem zkříţenými klíči nad heraldickým lvem, je obec Prachatice. Vedle je pak personifikace s heraldickou orlicí ve znaku. Personifikace stojí na úpatí Svaté Hory, s poutním kostelem. Rytina má oslavovat a nést úctu k Panně Marii Svatohorské. K této rytině, se dochovala kresba od Jana Bedřicha Hesse59, kde jde vidět, ţe Daniel Wussin, se drţel předlohy. Scéna je světlá, záře vychází od postavy Marie, a rozlévá se po celém výjevu. Rytcova modelace a stínování postav dodává poţadovanou posvátnost a jemnost obrazu. Domus Sapientiae, (Dům Moudrosti)60, mědiryt, značeno vlevo dole: J. F. Hes, del:, vpravém rohu: Daniel Wusim Sculp: Pragae, 1663 frontispisk dílu: Domus Sapientiae. Doctoris Subtilis, Joannis Duns Scoti, formát knihy: 8°61, existují dvě nepatrně rozdílné verze grafiky pro různé vydání spisu. První ilustrace je ke spisu vydaném v roce 166362, druhá k roku 166463. Na rytině lze vidět dvě postavy mnichů, které nesou chrám moudrosti. Mnich stojící vlevo je zřejmě Bernard z Clairvaux (1090 – 1153), tento fakt dosvědčuje květ lilie a spis, který leţí u jeho nohou.64 Na chrám svítí slunce je olemováno nápisem „Domus Sapientiae.“ Uvnitř chrámu, který je vystaven na čtyřech iónských sloupech, sedí Jan evangelista. To poznáme podle jeho atributů, který mi je kniha, brk, a hlavně orel, jenţ je u jeho nohou. Nad světcem se rozprostírá baldachýn. Pod chrámem je vidět okrasná zahrada s ţivým plotem a antickou fontánou. 59
Jan Bedřich Hess, kresba perem hnědým tónem, lavírovaná, 24,9 x 16 cm. Národní galerie Praha Viz obr. č. 8 a obr. č. 9 61 Format 8°- tzv. osmerkový, 210 x 150 mm. Ottův slovník naučný, Sv. 9, 1859, s. 342. 62 R. P. F. Antonio Bruodino, Oecodomia Doctoris Subtilis, Universae Theologiae,…Typis Universitatis Carolo-Ferd., in Collegio Societ: Jesu ad S. Clementem, Pragae M. DC. LXIII (1663). 63 R. P. F. Antonio Bruodino, Corolla Oecodomiae, Doctoris Subtilis,…Typis Universitatis CaroloFerd., in Collegio Societ: Jesu ad S. Clementem. M. DC. LXIV. (1664). 64 Royt Jan, Šedinová Hana, Slovník symbolů, Kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii, Mladá fronta, Praha 1998, s. 86. 60
18
Rozdíl mezi grafikami je ten, ţe ve druhé grafice nevidíme celé slunce, ale pouze paprsky, které dopadají na chrám moudrosti, nápis je lemován kolem obloukového štítu chrámu. Změna nastává i pod chrámem, kde místo zahrady a fontány vidíme velký erb Slavatu z Chlumu a Košumberka65. Annus Joannis,66 mědiryt, značeno vpravo dole: F. Hess. del: D. Wussim Sc., frontispis k dílu: Annus Joannis: Seu Commentarius dierum…67 Frontispis je velice jednoduchý, vidíme zde sedícího sv. Jana, píšícího na desku „Ioannes est nomen riud“ (Jmenuji se Jan). U nohou má knihy. Postava je výraznější neţ zbytek scény, rytec ji provedl velice precizně. Vidíme jednotlivé detailně provedené záhyby oděvu. Hluboký a moudrý výraz ve tváři vousatého muţe, nebo světcův stín dopadající za něho na zeď. Přesto jak je postava usazena, nepůsobí nijak strnule. V pozadí vidíme jen tak lehce načrtnutý chrám a na nebi čtyři andílky, jak shlíţí na Jana z tmavých oblak. 4.2.3
Náboženská tématika Náhrobek sv. Norberta,68 mědiryt; 38,5 x 23,8, značeno vpravo dole: Daniel
Wussim Sculp., Národní galerie, Praha 1671, inv. č. R 82156 Příloha tisku: Vita, mors et translatio S. Norberti69…Pragae 1671 Zachycení mříţové kaple, ve strahovském chrámě, určené pro ostatky sv. Norberta. Svatý Norbert (asi 1080 – 1134) pocházel z německé šlechtické rodiny, stal se putujícím kazatelem. Zaloţil řeholní společenství (premonstrátský řád) v Prémontré, ve Francii. Roku 1126 se stal arcibiskupem v Magdeburku, kde také zemřel. Koncem roku 1626 získal strahovský opat Kašpar z Questenberka ostatky světce a téhoţ roku byly přeneseny z Magdeburku do Prahy, kde byly velkolepě uvítány. Při slavnosti nechyběly slavobrány,
65
Halada Jan, Lexikon české šlechty, Akropolis, Kapitola Slavatové z Chlumu a Košumberka, Praha 1992, s. 142 – 144. 66 Viz obr. č. 10 67 Nádaši Jan, Annus Joannis, Seu Commentarius Dierum Eorum, Qui In Martyrologiis Aut Sanctorum Actis, Sancti vel Beati Joannis alicujus Nomine sunt insignes…Pragae: Typis Universitatis, in Collegio Societatis Jesu ad S. Clementem, 1664. 68 Viz obr. č. 11 69 Vita, Mors, et Translatio S. Norberti: Magdeburgensis Archepiscopi, Germaniae Primatis, Antverpiae Apostoli, Canonicorum Praemonstratensium Patriarchae, Denuo recusa Cum nonnullis Additiunculis, Typis Archi-Episcopalibus, in Collegio S. Norberti, excudebat Paulus Tuchscherer, Pragae 1671. 19
prapory s obrazy, hudba, divadlo,…Roku 1627 byl Norbert prohlášen českým zemským patronem a jeho tělo bylo uloţeno v chrámě premonstrátů na Strahově.70 Latinský text pod obrazem: „Sacellum Divo Norberto“ (Kaple sv. Norberta) „Magno candidissimi ordinis canonicorum Pramonstratensium Patriarcha ac Fundatori dicatum, Praga in Ecclesia B. Mariae Virginis Assumptae Canonicorum Strahoviensium Montis, Sion in quo Sanctissimi Patris Reliquiae Magdeburgo translatae quiescunt.“ (Velký bílý patriarcha a zakladatel řádu kanovníků, věnována byla, premonstrátům kanovníkům v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Praze, na Strahov hoře Sion většina pozůstatků, které byly v klidu převedeny z Magdeburku). Na rytině je zachycena podoba stánku s oltářem, kterou opat Questenberk mínil nechat zbudovat. Jednalo se o mříţovou kapli, která měla stát uprostřed hlavní lodi, tak aby na oltář, který by byl uloţen v ní, bylo vidět ze všech stran. Kaple byla zhotovena z ţelezných prutů, byla bohatě zlacena a malovaná. Zde se ukazuje rytcova zručnost, v detailním provedení jednotlivých zdobných částí mříţe. Uvnitř můţeme zahlédnout i část oltáře, který stál na devíti sloupech. Po stranách oltáře stáli dva andělé, na rytině vidíme pouze jednoho z nich. Na stranách dveří klečeli na vysokých podstavcích dva andělé se svícny. V tisku vidíme opět jen jednoho. Z venkovní strany dveří stojí dva jiní andělé s meči, kteří jsou vyvýšeni tak aby dominovali nad dveřmi a mohli tak střeţit vchod do kaple. Střech je poseta nejméně půl tucty menších andílků. Nad kaplí je zavěšená veliká, bohatě zdobená (imitacemi drahých kamenů), dřevěná koruna. Svou velikostí působí velkým nepoměrem k celé kapli. Kruhový nosič koruny je po celé své délce ozdoben hlavami cherubínů, kteří se vzájemně dotýkají křídly. Podle odlesku světla, které Wussin umně v rytině zobrazil, si můţeme domyslet, ţe koruna byla zřejmě pozlacena71. To lze pěkně vyčíst z klenotu na vrcholku koruny.Nad korunou ještě můţeme zhlédnout dva poletující skoro totoţné anděly, kteří nesou kartuše s nápisy. Na pravé straně: „Et habi tatio eius in Sion“ (Myšlenka má příbytek na Sionu) a na levé: „Factus est in pace locus eius“ (Jeho místo je v klidu), tento text odkazuje na klidný odpočinek sv. Norberta. Grafický list
70
Buben Milan M., Kučera Rudolf, Kukla Otakar A. Svatí spojují národy: portréty evropských světců. 2. rozšířené vydání, Panevropa, Praha 1995, s. 195. 71 Straka Cyril, Přenešení ostatků sv. Norberta z Magdeburku na Strahov (1626 – 1628), podává Cyril Straka převor a bibliotékář na Strahově, Ladislav Kuncíř v Praze 1927, s. 97. 20
můţe slouţit i jako historický podklad pro podobu koruny, ta byla totiţ roku 1742 při obléhání Prahy francouzskými vojsky zničena.72 Vera Effigies S. Petri de Alcantara (Pravá podoba sv. Petra z Alcantary),73 mědiryt, značeno vlevo dole: D. Wussim Sculp., 1669, Knihovna Královské kanonie na Strahově, Praha inv. č. GS 27297 Grafika se sv. Petrem z Alcantary, kněz a poustevní narozen v roce 1499 ve Španělsku, znám pro svůj tvrdý asketický ţivot, vybudoval několik klášterů zaměřených na neustálém rozjímání na modlitbě a tvrdém asketickém ţivotě.
74
Vyobrazován bývá nejčastěji jako
vyhublý františkán, s kříţem, s knihou (Biblí), nebo lebkou. Na rytině je zobrazen se všemi zmíněnými atributy. Stařec, se svatozáří kolem hlavy. Wussin zde zachytil světce při rozjímání, svědčí o tom upřený pohled sv. Petra na kříţ, který drţí v rukou. Pod rukama má rozprostřenou knihu a na ní leţí lebka, která bývá zobrazována se světci při modlitbě, napomáhá při rozjímání o smrti a pomíjivosti ţivota.
75
Za postavou světce se rozprostírá
skála, která symbolizuje Krista a pevnost církve.76 Sv. Petr byl svatořečen 28. dubna 1669, papeţem Klementem IX. o čemţ se zmiňuje text pod vyobrazením. Effigies S. Petri de Alcantra (Podoba sv. Petra z Alkantary),77 mědirytina, značena vlevo dole: D. Wussim Sculp., 1669, ilustrace ke spisu: Kratičký vejtah ctností a zázrakův svatého Petra z Alcantary,78 Knihovna Královské kanonie na Strahově, Praha Titulní postavou listu je klečící sv. Petr nesen anděly na oblacích. Provedení sv. Petra je odlišné od předchozí rytiny, zde není zachycen v rozjímání. Zde je oslavováno jeho blahořečení. Z vysokého kříţe na světce dopadá pruh světlé záře. Pod kříţem jsou dva andílci s květinami. Dva další andělé se vznášejí nad sv. Petrem, nesou světci oslavný věnec. Nápis pod grafikou sděluje, ţe sv. Petr z Alcantary, ze Španělska, byl kanonizován Klementem IX., dne 28. dubna 1669. 72
Tamtéţ s. 99. Viz obr. č. 12 74 Vondruška Isidor, Ţivotopisy svatých, Praha, 1931 75 Hall James, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Mladá fronta, Praha 1991, s. 247. 76 Tamtéţ, s. 409. 77 Viz obr. č. 13 78 Kratičký Weytah Ctnosti a Zázrakůw Swatého Petra z Alcantarý, Rţádu S°frantisska. S powolenim Wrchnosti, Wytisstený w Starém městě praţském, Létha Páně 1669. 73
21
4.2.4
Biblické výjevy
Těchto šest mědirytů79 bylo nalezeno ve Strahovském klášteře, inv. č. GS 24118, z nich jsou signovány pouze dvě, ale dovoluji si tvrdit, podle značné podobnosti všech šest grafik, ţe je všechny vytvořil Daniel Wussin. O těchto grafikách víme jen, ţe se jedná o výjevy z Bible, vyobrazení ze Starého Zákona. Jde o jakýsi soubor typů moudrosti. Přesnější určení se mi podařilo zjistit pouze u pár výjevů. Názvy jsou odvozeny od zobrazených scén. Výjevy jsou vloţeny do bohatě ozdobených rámů podobajících se kartuším. Kaţdý obraz má jiný tvar a jiné zdobení zvolené tak, aby ladil se zobrazeným výjevem. Výjev z knihy Daniel - Jasnost Tui docti fuerint, fulgebunt quasi splendor firmamenti. Dan:12 „Prozíraví budou zářit jako záře oblohy,…“ Daniel 12; 380 Kartuš má florální ornamenty, nahoře zdobená hlavami andělu, dole vlysem lví hlavy. Uvnitř je vyobrazení ilustrující biblický text. Tedy noční obloha posetá hvězdami. Jób - Schopnost Levavit se supra se. Thren: 3 „Sám nad sebou“ Pláč Mittes fulgura, et ibunt, et revertentia dicent tibi, adsumus. Iob 38 „Posíláš snad pro blesky, aby přišli a ohlásily se ti: Tu jsme? Kdo dal ibisovi moudrost a kohoutovi bdělost?“ Jób 38; 35-3681 Zobrazení tmavých mraků, z nichţ vychází blesk, který se odráţí od skály. Nad skálou letí ibis. Kartuš nese opět florální prvky zdobení a vlys muţské grimasy. Hlavní poselství výjevu je Boţí moudrost, která vše řídí. Orel Tento obraz není podloţen biblickým textem. Domnívám se, ţe se jedná o orla, který čerpá sílu ze slunce, čím blíţe ke slunci tím více energie čerpá.82 Nápis: „Abiecisse iuvat“ (dál
79
Viz obr. č. 14 Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, včetně deuterokanonických knih, Česká biblická společnost 1995, s. 810. 81 Tamtéţ s. 444. 80
22
pomáhá). Můţe se vztahovat na knihu Izajáše 40;3183,kde můţe symbolizovat věřícího člověka: „…ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly, vznášejí se jako orlové…“ Po stranách oválné kartuše, do které je obraz vsazen, stojí dva orlové. Přísloví – Nesmrtelnost „Lignum vit a est bis, qui apprehenderint eam.“ Prov: 3 „Blaze člověku, jenţ našel moudrost…Stromem ţivota je těm, kdo se jí chopí, blaze těm, kdo se jí drţí.“ Přísloví 3;1884 Zde je zahrada se záhony květů, jejíţ dominantou je strom ţivota, Wussin zobrazil strom, jako jabloň, čímţ odkazuje na rajskou zahradu, která byla na počátku světa.85 Kazatel – Jemnost „Profundum abyssi penetraci.“ Eccl: 24 „…ale moudrost se ode mne vzdalovala. Daleko je to, co se stalo, hluboko, přehluboko: kdo to nalezne?“ Kazatel 7;24 Wussin marné hledání moudrosti zachytil, Sdílení u této grafiky chybí text odkazující na Bibli. Vidíme zahradu, kde uprostřed stojí dva rozdílné stromy, na nichţ jsou andělé. Mezi stromy je podstavec, na kterém leţí erb a kniha. Oba andělé drţí odlomenou větévku, kterou si navzájem podávají. Jeden drţí olivovou snítku, druhý, zřejmě palmovou ratolest. Jde o jakési gesto vzájemného porozumění. Symbolizují, ţe moudrost stírá rozdíly. Moudrost můţe nastolit jednotu.
82
Royt Jan, Šedinová Hana, Slovník symbolů, Kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii, Mladá fronta, Praha 1991, s. 129 83 Tamtéţ s. 661. 84 Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, včetně deuterokanonických knih, Česká biblická společnost 1995, s. 588. 85 Tamtéţ, Genesis 3, s. 23. 23
4.2.5
Filozofická teze
Philosphia Vetus Restituta86(Stará Filosofie obnovena), mědiryt; 18 x 15 cm, značeno dole uprostřed: Daniel Wusim Sculp., 1662, Knihovna Královské kanonie premonstrátů na Strahově, Praha, Tato zajímavá Wussinova práce je frontispisem ke spisu od významného polyhistorika Jana Marcuse Marcia z Kronladnu (1595 – 1667).87Mědiryt zachycuje průčelí stavby. Ve vrchní části stavby, uprostřed girlandy zdobené římsy je zdobená kartuš. Ta je korunována drobnou hlavou anděla, a nese řecko-latinský nápis „Παν εν παντων“(Pan en panton) „seu Philosophia Vetus Restituta.“ Kartuši po stranách přidrţují, z levé strany orlice a z pravé heraldický lev, oba jsou nasměrovány čelem k nápisu. Římsu, nesou čtyři iónské sloupy. Mezi dvěma pravými sloupy stojí figura starozákonního muţe, který drţí knihu, jedná se o Árona. Áron byl starozákonní kněz a starší bratr Mojţíše (figura na levé straně průčelí). Mojţíše doprovázel na jeho cestě k záchraně Izraelského lidu, byl jeho pomocníkem a mluvčím. Poznáme jej díky kněţskému rouchu a turbanu, které jsou jeho atributy.88 Tato postava je zde v roli tlumočníka, ukazuje knihu, snaţí se diváka informovat o obsahu spisu. Po levé straně je, jak jsem se jiţ zmínila, Mojţíš. Mojţíš, je zde zobrazen ve své typické podobě, tedy stařec s plnovousem, vlnitými vlasy, z nichţ čouhají rohy89 drţící desky zákona. I on je vyobrazen ve výmluvném gestu, které odkazuje na to, ţe vše má určitý řád a zákony. Ve střední části této architektury se nachází koule s nápisem: „Omnia in Omnibus“ (Vše ve všem). Celé průčelí stojí na podstavci, který je členěn do tří částí. V kaţdé části je upřesňující nápis teze. Nápis z leva udává autora spisu, tedy: „Joanne Marco Marei a Kronlandt. Ve středu je místo vydání: „Pragae. Typis Academicis. A. D. 1662.“ (tištěno v Praze, LP 1662). A v pravé části: „Primario Medicinae Professore, Consiliario et Medi 86
Viz obr. č. 15 Joanne Marco Marci a Kronlandt, Primario Medicinae Professore Consiliario et Medico Caesareo, Pan en panton seu Philosophia Vetus Restituta, vydáno: Typis Academicis, Pragae, 1662. 88 James Hall, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Mladá fronta, Praha 1991, s. 65. 89 „Rohatý Mojţíš“, tento výraz vznikl z latinského překladu Bible (Vulgáty), kdy se 34 kapitola 29 verš přeloţil jako: „Kdyţ pak Mojţíš sestupoval z hory Sínaje, měl při sestupu z hory desky svědectví v rukou. Mojţíš nevěděl, ţe mu od rozhovoru s Hospodinem byla oroţená (září) kůţe na tváři. Právě tento překlad zřejmě vedl umělce k tomu, ţe Mojţíšovi přidávaly rohy. Jiné překlady Bible se o rohatém Mojţíši nezmiňují. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, včetně deuterokanonických knih, Ekumenický překlad, Vydala Česká Biblická společnost 1995. 87
24
Caesareo.“ (Profesor medicíny, hlavní poradce a císařský lékař)90. Na této grafice můţeme vidět přesné a ostré tahy rydlem, a měkké stínování. Wussin zde dbal na detailní provedení zdobných prvků, jako je kartuš, ornamentálního reliéfu na římse či girland. Jemná linie dodává postavám hluboký výraz a kouli ve středu trojrozměrnost. Právě tato koule je nejdůleţitější prvek v tomto frontispisu, vysvětluje totiţ celou podstatu filosofického spisu. Jan Marcus Marci, představuje pod heslem „Omnia in omnibus“ koncepci, podle níţ je hmotný svět ustanoven duší světa, ve které je skrze ideje, jeţ jsou v ní zavinuté v jednu jedinou, obsaţeno vše.91Tedy koule představuje „vše,“ celek, jenţ obsahuje duši světa, sloţenou z idejí, tedy ze „všeho“ (ideje jsou pěkně zobrazeny jako vinoucí se přes sebe oblaka). 4.2.6
Erby Erb Mikuláše Gerstorfa z Gerstorfu a z Malšvic na Zduchovicích, Velkém Osovu,
Nových Dvorech a Skřipli,92mědiryt; 17 x 13,5 cm, značeno: D. Wussim Sculp., Artikulové sněmu království českého 1667, Národní knihovna České republiky, Praha, sign. 54.C.152 (1667a) Gerstorfové nebo také Gerštorfové z Gerštorfu, je šlechtický rod pocházející z Luţice, kteří do Čech přišli v 15. století.93Rodový erb tvoří dělený štít, vrchní část tvoří jedno velké pole, spodní část je rozdělena na dvě malá pole. Na štítu je přilba s korunou a bohatými přikrývadly. Klenotem je přilba s šesti kohoutími péry. Celý erb je vsazen do zdobené kartuše, ověnčené listy. Tento podobný motiv kartuše se objevuje i na některých z následujících erbů. Wussin se zaměřil hlavně na zdobnost erbu, zcela vypustil zásady pouţívané v heraldice. Namísto zavedeného šrafování94, které nám pomáhá určit barevnost erbu, pouţil ornament.
91
Servít Zdeněk, Jan Marek Marci z Kronlandu (zapomenutý zakladatel novověké fyziologie a medicíny), vydavatelství Veda, Bratislava, spoluvydavatel Academia, Praha 1989. 92 Viz obr. č. 16 93 Winter Zikmund, Ottův slovník naučný, X. díl, heslo: Gersdorfové z Gersdorfu, 1896. 94 Šrafování se v heraldice pouţívá od konce 16. století a puţívá se dodnes. Buben Milan, Encyklopedie heraldiky, Praha 2003. 25
Erb Františka ze Scheidleru na Kácově, Liběchově, Sukoradech, Kostelci a Chabeřicích,95mědiryt, 18 x 14 cm, Daniel Wussim sculp.,Artikulové sněmu království českého 1671 – 1672, Národní knihovna České republiky, Praha, sign. 65.E.2591 Roku 1616 byl rodu Scheidlerů udělen erb. Avšak erb byl ještě polepšen a to díky Františku, který se vyznamenal v bojích při dobývání Prahy švédskými vojsky. Po válce byl jmenován dvorním kancléřem krále Ferdinanda IV. Poté byl povýšen do rytířského stavu Království českého.96 Tento erb má štítek, v jehoţ horním poli je korunovaná orlice a ve spodním poli, jsou tři šikmá břevna. Hlavní štít je rozdělen do čtyř polí, v prvním a třetím poli je zobrazena řeka, trojvrší a na něm je umístěna palma (symbol moudrosti, věčného míru, či triumfem nad smrtí).97 Ve druhém a třetím poli je stříbrná obrněná ruka s mečem, ozdobená vavřínovým věncem. Na štítě jsou dvě přilbice s přikrývadly. Klenotem pravé přilby je doleva natočená orlice, na levé přilbě je heraldický lev s mečem. Štít je proveden do nejmenších detailů a je vloţen do mohutné kartuše, s umístěnou drobnou hlavou na jejím vrchu. Spodní část je zdobena girlandy. Erb Jana Jiřího Olbrama Brandlinského ze Štěkře a na Popovicích, 98 mědiryt;18 x 14 cm, začeno: D. Wu. f., Artikulové sněmu království českého 1671 – 1672, Národní knihovna České republiky, Praha, sign. 65.E.2591 Ve štítu panského rodu Olbramů jsou tři dřevce v dolní třetině délky přelomené. Jsou umístěny ve středu štítu vedle sebe, odlomené dolní konce jsou umístěny, po jednom z kaţdé strany tří horních částí, třetí konec je vodorovně poloţen pod třemi ulomenými dřevci. Přilba na štítě je opatřena přikrývadly a korunou z níţ vycházejí dvě křídla, která zde symbolizují rozmach a rozkvět rodu99. Nad křídly se opakuje stejný vzorec s břevny, jaký byl pouţit ve štítu. Ozdobná kartuše je, aţ na nepatrné rozdíly shodná jako u erbu Mikuláše Gestorfa100
95
Viz obr. č. 17 Ţupanič Jan, Fiala Michal, Praha 1648. Nobilitační listiny pro obránce praţských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001. 97 Palivec Viktor, Heraldická symbolika, Praha 1978, s. 67. 98 Viz obr. č. 18 99 Palivec Victor, Heraldická symbolika, Praha 1978, s. 54. 100 Viz obr. č. 19 96
26
Erb Petra Mikuláše Straky z Nedabylic na Hořejších Malobratřicích101 mědiryt; 17 x 13,5 cm, Daniel Wussin, Artikulové sněmu království českého 1671, Národní knihovna České republiky, Praha, sign. 54.C.152 (1671) Petr Mikuláš Straka byl nejvyšším písařem a pocházel z hraběcího stavu. Zmínky o jeho rodině pocházejí jiţ ze 14. století.
102
Ve štítu nosili kohouta, kterého můţeme vidět i na
rytině. Opět nechybí ani přilba s korunou a přikrývadly. Jako klenot je zde opět kohout. Erb je umístěn do oválné kartuše, zdobené květinami, v jejíţ spodní části vidíme vlys tváře, který Wussin často pouţívá, jako zdobný prvek v kartuších. Erb Englů z Engelsflussu103 mědiryt, značeno vpravo dole: Daniel Wussim sculp., frontispis k dílu Jana Ámose Komenského, Janua Linguarum Resarata Aurea, Zlaté dvéře jazykům otevřené, formát knihy: 4°104, Pragae 1669, Moravská zemská knihovna Zakladatelem rodu Engelů z Engelsflussu byl Servatius Engl, který z Nizozemí přišel do Prahy roku 1630. Pracoval jako koţeluh. Díky svým zásluhám v bojích proti švédským oddílům, které roku 1648 přepadly Prahu, byl 20. října 1651 povýšen do stavu šlechtického. K jménu mu byl přidán přídomek z Engelsflussu (von Engelsfluβ) a byl mu udělen erb. Díky synu Servatiu ml. Engelu z Engelsflussu, který byl roku 1658 povýšen do českého rytířského stavu, byl erb poupraven. Poslední úprava erbu nastala roku 1667, kdy Servatius ml. získal rytířský stav Svaté říše římské a české země. Následně mu byl udělen stav svobodných a korouhevních pánů s přídomkem Freyfreherr a Wohlgebohren. Je jisté, ţe čím se rod stával více významným, tím rostla i honosnost erbu. Daniel Wussin zde vyobrazil erb, který má finální podobu. Je tedy jisté, ţe rytina nevznikla před rokem 1667. Na rytině je tedy štít, s korunovaným štítkem s břevnem. V prvním a čtvrtém poli zadního štítu je černá korunovaná orlice hledící do středu. Druhé a třetí pole je rozděleno. Ve vrchních částech stojí královský lev s hořícím granátem, symbolizující vyznamenání a povýšení těch, kdo statečně bránili Prahu před Švédy. Orel hledí směrem do středu. Na štítě stojí tři korunované přilby s detailně a bohatě provedenými přikrývadly. Na prostřední 101
Viz obr. č. 20 Halada Jan, Lexikon české šlechty, Praha 1992, Strakové z Nedabylic, s. 149 – 150. 103 Viz obr. č. 21 104 Formát 4° = 300 x 210 mm. Ottův slovník nauční, heslo Folio, sv. 9., 1859, s. 342 102
27
přilbě stojí klenot v podobě anděla, který drţí v pravé ruce meč, a v levé opět korunovaný štít. Na pravé přilbici stojí černá, korunovaná orlice, s pohledem upřeným na anděla. A na levé přilbici je sedící, čelem natočený k andělu, dvouocasý lev s hořícím granátem. Tyto dvě figury, tedy lev a orlice jsou nejvíce ceněné figury nejmocnějších, coţ nám ukazuje, jak mocný byl tento rod. Celý tento výjev je orámován dokola listnatými šlahouny. 4.2.7
Požár Velký poţár,105 mědiryt, značeno vlevo dole: D. Wusim Sculp., Knihovna Královské
kanonie na Strahově, Praha Grafika s pohledem na hořící město České Budějovice. Jde o zachycení skutečné události, která se odehrála 24. července 1641, kdy při nedbalosti vznikl obrovský poţár, který způsobil zničení ¾ obytných domů města (asi 300 budov)106. O tom, ţe se Wussin snaţil přiblíţit, co nejvíce realitě nemůţe být pochyb. Jeho zobrazení ohně, i přes absenci barev, působí velice ţivě. Světlé plameny, zachvacující budovy se proměňují v hustá, šedá oblaka dýmu stoupající k nebi, také zde můţeme rozeznat Černou věţ.107V přední části grafiky je zobrazena řeka, označena jako: „Mulda Fluβ“ (podle názvu usuzuji, ţe se jedná o Vltavu, jenţ se německy nazývá Moldau). Tato část působí velice klidně, coţ lehce stírá dramatický výjev v zadním plánu, kde je jiţ v plamenech celé centrum města. Pod grafikou je ručně připsaný popisek „Abbildung dem grossen feuers brunst in Budweis Do 1641.“ (Ilustrace velkého zapáleného poţáru v Českých Budějovicích v roce 1641). Poţár108, mědiryt, značeno vpravo dole: D. Wusim Sculp., 1665 (označeno na zadní straně tisku), Národní galerie, Praha, inv. č. R 82159109 Zde je pohled na centrální budějovické náměstí z blízka. Poţár je zachycen teprve ve svém začátku. Zde je oheň opět velice realisticky zachycen, jak se rozšiřuje po střechách měšťanských domů. Měšťané na náměstí, mají zřejmě vytvářet rozruch a chaos při záchraně města. Ačkoliv by tomu tak mělo být, zřejmě kvůli méně zručnému provedení
105
Viz obr. č. 22 Encyklopedie Českých Budějovic, Statutární město České Budějovice a NEBE, s. r. o., České Budějovice 2006. 107 Stavba z 16. století, která se dochovala do dnešních dnů. Nachází se na dnešním náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích. 108 Viz obr. č. 23 109 Volný list. 106
28
postav, působí tento výjev spíše jen jako běţný večerní, městský ruch. Obě tyto grafiky příliš nedbají na detail, či na perspektivu. Proč grafiky vznikly, nám zůstává utajeno, zřejmě však mají za úkol připomínat tuto událost.
4.3 Daniel Wussin excudit O těchto grafikách se nebudu nijak podrobně rozepisovat, v mé práci slouţí pouze jako ukázka Wussinovi nakladatelské činosti. Alegorický vůz; Jupiter, Pluto, Merkur, mědiryt, značeno vlevo dole: Carol: Screta F., Pragae, Daniel Wussim exc., Knihovna Královské kanonie na Strahově, Praha, inv. č. GS 7917 Regni Bohemiae Nova Etexacta Descriptio (Aretinova mapa), mědiryt, III. vydání, 1665, úpravy prováděné do původních desek. Portrét Clementa X., mědiryt, značeno vpravo dole: D. Wussim exc., 1670, „Vytvořeno 29. dubna“, Knihovna Královské kanonie na Strahově, Praha, inv. č. GS 4103 Kristus na kříţi, mědiryt, značeno vpravo dole: Daniel Wussim: excudit, Pragae, Národní galerie, Praha, inv. č. R 82160 S. František Borgia z Tovaryšstva Jeţíšova, mědiryt, značeno vpravo dole: D. Wusim exc., Knihovna Královské kanonie premonstrátů na Strahově, Praha, inv. č. GS 12843 Smrt sv. Ludmily, mědiryt, značeno vpravo dole: D. W. excudit., Národní galerie, Praha, inv. č. R 82162 Pravá podoba Sv. Václava, mědiryt, značeno vpravo dole: D. Wusim excudit., Knihovna Královské kanonie na Strahově, Praha, inv. č. GS 20790 Liška sedící na podstavci, frontispis k dílu Parabolae vulpium, který adaptoval Berakja ben Nitronaj ha-Nakadan110. Wussin mědiryt adaptoval a nově vydal roku 1661. Původní rytina byla vytvořena Janem Kryštofem Smíškem. Moravská zemská knihovna, Brno
110
Voit Petr, Encyklopedie knihy, starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, II. díl, Praha 2008. 29
5 ZÁVĚR Cílem této bakalářské práce bylo pokusit se zmapovat grafickou tvorbu méně známého českého, barokního rytce Daniela Wussina. Bohuţel dnes jiţ zřejmě nelze dohledat všechna jeho grafická díla. Je to dáno tím, ţe neexistuje ţádný ucelený seznam těchto děl. Také čas, zde hraje určitou roli. Určitě je jednodušší dohledávat díla umělců, kteří tvořili před padesáti lety, neţ těch, od kterých nás dělí tři sta let. Tvorbu Daniela Wussina jsem členila podle námětu a podle inventora. Zde lze vidět i proměnu v kvalitě rytin. Díla vytvořená podle Škréty jsou mnohem více kvalitní, jak námětově, tak i technicky. Jsou detailně propracované a preciznější, i se světelnou modelací si u Škrétových rytin dával víc záleţet. Setkání těchto dvou umělců bylo velice přínosné pro barokní grafiku, protoţe, z jejich spolupráce vţdy vznikla kvalitní práce. Pokud mám zhodnotit Wusinovu tvorbu, pak musím jistě vyzdvihnout jeho smysl pro detail a určitou skromnost, kterou do svých děl dával. Ačkoliv ţil v období baroka, kdy vše mělo být velkolepé a přehnaně přeplněné, Wussin si zachoval jednoduchý a jasný styl. I kdyţ tohoto umělce nemůţeme zařadit mezi „veliké“ průkopníky, či inovátory v oboru grafiky, stejně si vydobyl své místo v tomto uměleckém oboru. A jistě si zaslouţí, aby se mu věnovalo daleko více pozornosti neţ dosud.
BIBLIOGRAFIE Literatura: Allgemeines Lexikon Der Bildenden Künstler von Der Antike bis zur Gegenwart, Begründet von Ulrich Thieme und Felix Becker, Sechsunddreissigster band, Wilhelmy – Zyzywi, Verlag von E. A. Seemann, Leipzig 1947. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, včetně deuterokanonických knih, Ekumenický překlad, Vydala Česká Biblická společnost 1995. Blaţíček J. Oldřich; Kopáček Jiří, Slovník pojmů z dějin umění, Odeon 1991. Buben Milan, Encyklopedie heraldiky, Praha 2003. Buben Milan M., Kučera Rudolf, Kukla Otakar A. Svatí spojují národy: portréty evropských světců. 2. rozšířené vydání, Panevropa, Praha 1995. Dlabač B. J., Allegemeines historiches Künstler-Lexicon für Böhmen, Mähren und Schlesien, sv. III, Praha 1815. 30
Halada Jan, Lexikon české šlechty, Praha 1992, Strakové z Nedabylic. Hall James, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Mladá fronta, Praha 1991. Horák František, Česká kniha v minulosti a její výzdoba, Nakladatel František Horák v Praze, 1948. Chyba Karel, Slovník knihtiskařů v československu od nejstarších dob do roku 1860. Krejča Aleš, Grafické techniky, Praha 1995. NEBE, Encyklopedie Českých Budějovic, Statutární město České Budějovice a NEBE, s. r. o., České Budějovice 2006. Neumann Jaromír, Škrétové, Akropolis, Praha 2000. Ottův slovník nauční, sv. II., IX. X., 1889, 1895, 1896. Palivec Victor, Heraldická symbolika, Praha 1978. Pazourek E. Gustav, Carl Screta (1610 – 1674), Ein Beitrag zur Kunstgeschichte des XVII. Preiss Pavel, Václav Vavřinec Reiner. Odeon, Praha 1971. Jahrhundrtes, Prag. Fr. Ehrlich’s Buch und Kunsthandlung Berhard Knauer, 1889. Pokulda Zdeněk. Moravští Šternberkové: panský rod rozprostřený od Jeseníků ke Karpatům. Praha 2012. Ripa Ceasare, Dela Novissima Iconologia, In Padova, 1625. Royt Jan, Šedinová Hana, Slovník symbolů, Kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii, Mladá fronta, Praha 1998. Servít Zdeněk, Jan Marek Marci z Kronlandu (zapomenutý zakladatel novověké fyziologie a medicíny), vydavatelství Veda, Bratislava, spoluvydavatel Academia, Praha 1989. Straka Cyril, Přenešení ostatků sv. Norberta z Magdeburku na Strahov (1626 – 1628), podává Cyril Straka převor a bibliotékář na Strahově, Ladislav Kuncíř v Praze 1927. Toman Prokop, Nový slovník československých výtvarných umělců, II. díl. L – Ţ, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1993. Vlnas Vít, Sláva Barokní Čechie: umění, kultura a společnost 17. a 18. století, Národní galerie, Praha 2001. Voit Petr, Encyklopedie knihy, starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, II. díl, Praha 2008. Vondruška Isidor, Ţivotopisy svatých, Praha, 1931. Zelenková Petra, Barokní grafika 17. století v zemích Koruny české, Národní galerie v Praze, 2009. Zelenková Petra, Skrytá tvář baroka, grafika 17. století v českých zemích, Národní galerie v Praze, 2011. Ţupanič Jan, Fiala Michal, Praha 1648. Nobilitační listiny pro obránce praţských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001. 31
Prameny: Archiv hlavního města Prahy. Fond starých tisků Strahovský klášter v Praze Fond starých tisků Národní knihovna České republiky v Praze. Fond rukopisů a starých tisků Moravské zemské knihovny v Brně. Sbírka grafiky a kresby Národní galerie v Praze. Internet: http://www.cemetery.cz/index.php?gr_id=31258&pid=620,
vyhledáno
12.
http://www.muzeumcheb.cz/projekt/Valdob/Obraz03.html, vyhledáno 10. 4. 2014
http://www.manuscriptorium.com/apps/main/index.php, vyhledáno 12. 2. 2014
32
2.
2014
OBRAZOVÁ PŘÍLOHA Autorem fotografií je Markéta Šimková, pokud není určeno jinak.
Obrázek 1:Trophea S. Wenceslai, Daniel Wussin Sculp.
Obrázek 2: Alegorická oslava bratří Václava Vojtěcha a Jana Norberta ze Šternberka, Daniel Wussin Sculp.
33
Obrázek 3: Mariánský obraz z kaple Boţího Těla v Olomouci, Daniel Wussin Sculp.
Obrázek 4: Náhrobek Jaroslava ze Šternberka, Daniel Wussin Sculp.
Obrázek 5: Amphiteatrum Gloriae, Daniel Wussin Sculp.
34
Obrázek 6: Jindřich z Valdštejna s 24 syny před králem Přemyslem Otakarem II., Daniel Wussin Sculp.
Obrázek 6a: Václav Vavřinec Reiner, nástropní malba hlavního sálu zámku Duchcov, 1714
35
Obrázek 6b: Neznámý malíř, 1749, Chebské muzeum
Obrázek 7: Panna Marie Svatohorská a arcibiskup Arnošt z Pardubic, Daniel Wussin Sculp.
36
Obrázek
8: Domus Sapientiae, Daniel Wussin Sculp.
Obrázek 9: Domus Sapientiae, Daniel Wussin Sculp.
Obrázek 10: Annus Joannis, Daniel Wussin Sculp.
37
Obrázek 11: Náhrobek sv. Norberta, Daniel Wussin Sculp.
Náhrobek sv. Norberta, přetisk, Caspar Wussin 38
Obrázek 12: Vera Effigies S. Petri de Alcantara, Daniel Wussin Sculp. Obrázek 13: Effigies S Petri de Acantra, Daniel Wussin Sculp.
39
Obrázek 14 Biblické výjevy, Daniel Wussin Sculp.
Výjev z knihy Daniel - Jasnost
Orel
Přísloví - Nesmrtelnost
Jób - Schopnost
Sdílení
Kazatel - Jemnost 40
Obrázek 15: Philosophia Vetus Restituta, Daniel Wussin Sculp.
Obrázek 16: Erb Mikuláše Gerstorfa z Gerstorfu, Daniel Wussin Sculp.
41
Obrázek 17: Erb Františka ze Scheidleru, Daniel Wussin Sculp.
Obrázek 18: Erb Jana Jiřího Olbrama, Daniel Wussin Sculp
Obrázek 19: Erb Petra Mikuláše Straky, Daniel Wussin Sculp.
Obrázek 20: Erb Englů z Engelsflussu, Daniel Wussin Sculp. 42
Obrázek 21: Velký poţár, Daniel Wussin Sculp.
Obrázek 22: Poţár, Daniel Wussin Sculp.
43
