MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ HUDEBNÍ HRA A JEJÍ APLIKACE V PRAXI

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy

HUDEBNÍ HRA A JEJÍ APLIKACE V PRAXI Bakalářská práce

Brno 2011

Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Blanka Knopová, CSc.

Autor práce: Zuzana Findová

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne ...........................

............................................ Zuzana Findová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní PhDr. Blance Knopové, CSc. za ochotný a vstřícný přístup, cenné připomínky k textu a odborné vedení bakalářské práce.

OBSAH

ÚVOD ............................................................................................................................... 5 1

SPECIFIKACE HRY ............................................................................................ 6

2 2.1 2.2 2.3 2.4

FUNKCE A CHARAKTERISTIKA HRY V PRVNÍM OBDOBÍ – OD NAROZENÍ DO ŠESTI LET ................................................................................ 8 Hra kojenců ........................................................................................................... 8 Hra batolat ............................................................................................................. 9 Hra předškoláků .................................................................................................. 11 Výchova hrou ...................................................................................................... 12

3 3.1 3.1.1 3.1.2 3.1.3 3.2 3.2.1

HUDBA JAKO PROSTŘEDEK PRO SPRÁVNÝ VÝVOJ DÍTĚTE ............... 15 Hudební škola Yamaha ....................................................................................... 16 Základní znaky průběhu vyučování .................................................................... 16 Role učitele ve vzdělávacím procesu .................................................................. 17 Předškolní vyučovací obory ................................................................................ 18 Základní umělecké vzdělávání ............................................................................ 20 Přípravná hudební výchova na základních uměleckých školách ........................ 21

4 4.1 4.1.1 4.1.2 4.2

NÁMĚTY PRO VYUŢITÍ HUDEBNÍ HRY PŘI PRÁCI S DĚTMI V MŠ ...... 22 Hry s rytmem ....................................................................................................... 22 Hra na tělo ........................................................................................................... 22 Hry s hudebními nástroji ..................................................................................... 24 Hry se zpěvem ..................................................................................................... 32

ZÁVĚR ........................................................................................................................... 46 SEZNAM PŘÍLOH ......................................................................................................... 47 SEZNAM LITERATURY .............................................................................................. 49 RESUMÉ ........................................................................................................................ 50

4

ÚVOD Hra je prokazatelně nedílnou součástí vývoje kaţdého člověka. Dítě se vyvíjí na základě různých vnějších podnětů, které na něj z okolí působí. K pochopení těchto podnětů napomáhá vhodná motivace a hra. Hra je pro děti nejpřirozenějším projevem. Podstatnou váhu má hra ve výchově. Pomocí hry můţeme dětem vštípit ţádoucí vlastnosti, které působí jak na individuální jedince, tak i na celou společnost. Prostřednictvím hry můţeme dětem pomoci pochopit mravní i duchovní kulturu. Díky hrám můţeme ať uţ jako rodiče nebo jako vychovatelé ovlivňovat a sledovat vývoj dětí. Můţeme jimi ale také formovat náš vztah k dítěti, který se díky hrám stále prohlubuje. Další důleţitou úlohu hraje hra ve vzdělávání. Díky ní se učení můţe stát zábavným a zároveň příjemným jak pro ţáky, tak i pro pedagogy. Podstatná je při utváření procesu socializace a také při rozvoji samotných dovedností dítěte. Hrou můţeme rozvíjet jak psychické, tak i fyzické předpoklady dětí, probudit v nich ducha soutěţivosti a rozvíjet jejich talent či nadání. Cílem této práce je připravit metodický materiál pro budoucí pedagogy mateřských škol, který by jim pomohl rozvíjet hudební schopnosti a dovednosti dítěte formou hry. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část obsahuje obecné informace o hře a její specifikaci. Je zde zmapován herní vývoj, klasifikace, znaky hry a její význam. Dále rozebírám hru z hlediska psychologického vývoje dítěte, a to především v období předškolního věku dítěte, který je spjat se vstupem do mateřské školy. Pedagogicky působím v Hudební škole Yamaha. Její promyšleně vystavěný systém přináší podle mého názoru zatím nejlépe propracovanou metodiku hudebního vzdělání. Vztah k hudbě se dá získat jiţ ve velmi raném věku a je zapotřebí ho stále více prohlubovat. Proto této koncepci věnuji nemalou část své práce. V praktické části bakalářské práce jsem svoji pozornost věnovala převáţně hudební hře uváděné v praxi. Tato část obsahuje praktické vyuţití hudebních her v mateřských školách. Jednotlivé hry jsou zaměřeny na rozvoj různých hudebních dovedností dítěte. Najdeme zde hry podporující rytmické cítění, ale i hry se zpěvem, které dětem umoţní setkat se s českou lidovou tvorbou a zároveň jim pomohou rozvinout smysl pro intonaci.

5

1

SPECIFIKACE HRY Hru řadíme mezi výchovné a vzdělávací prostředky. Díky ní můţe dítě snadněji

pochopit svět, vztahy a postoje ostatních lidí v něm, můţe rozvíjet a vylepšovat své schopnosti, zájmy, ale i potřeby. Tvoří základ dětské činnosti, je to nepřirozenější činnost dítěte, neodmyslitelná součást dětského ţivota. Základním znakem je to, ţe přináší radost. Ale nejen to – můţe slouţit i k učení – správně cílená hra zajistí rozvoj dovedností dítěte, utuţí a zdokonalí jeho paměť a myšlení. Je nutné podotknout, ţe má také svůj význam ve vývoji dítěte převáţně v období předškolního a mladšího školního věku. V mravním vývoji získává dítě díky hře první sociální zkušenosti, formuje se jeho vztah k lidem. Vytváří si volní i a charakterové vlastnosti. Nemalou roli hraje i význam v tělesném vývoji, kdy přirozené pohyby doprovázející hru jsou dobré jak na činnost jednotlivých orgánů, tak na samotné zdraví dítěte. A nesmíme opomenout ani citový vývoj dítěte, kdy hra vyvolává kladné citové stavy, jako např. radost, nadšení a zájem. Hry lze rozdělit mnoha způsoby, nejčastěji se však v praxi uţívá následujícího 1

dělení : 1) TVOŘIVÉ HRY: vyznačují se tím, ţe si děti samy zvolí námět hry, určí si jejich průběh a realizaci; obsah těchto her se mění s věkem a zkušenostmi, které dítě získává; uplatňuje se obrazotvornost, představivost, rozvíjí se myšlení a řeč a) námětové: jsou to hry úlohové; dítě si hraje na někoho nebo na něco; děti zde napodobují činnosti dospělých b) konstruktivní: děti něco tvoří nebo sestavují; patří sem hry se stavebnicemi či s přírodními materiály c) dramatizující: jedná se o tvořivou reprodukci děje literární nebo dramatické předlohy; např. pohádek či různých příběhů d) společenské: neboli kolektivní 

soutěţivé: míčové, akrobatické, lehkoatletické, střílení do terče

1

blíţe Mišurcová V.: Hra a hračka v ţivotě dítěte, str. 26-38

6



pospolité: turnaje a manévry, hry na spolek či klub, hry na školu, taneční hry, dramatické hry

2) HRY S PRAVIDLY:



rodinné: na tatínka, na maminku, na domov, s panenkou



stolní: dáma, mlýn, karetní hry, stolní tenis tyto hry mají pevně stanovená pravidla, která musí dítě dodrţovat

a) pohybové: působí pozitivně na tělesný rozvoj dítěte; např. vybíjená b) didaktické: jsou jedním z nejdůleţitějších prostředků učení – dítě se učí hrou; tyto hry se vyznačují přísně stanoveným úkolem s pravidly, s jejich pomocí se rozvíjí vnímání, pozornost, myšlení, paměť, vědomosti a dovednosti Rozlišujeme tři etapy vývoje hrové činnosti dítěte: První období – od narození do šesti let: Nazývá se obdobím hraček, někdy bývá označováno jako období domácího hraní. V průběhu tohoto období se hry dítěte rychle mění. Mění se také vztah dítěte ke hře a k hračce. Ze hry individuální se stává hra společenská. U mladších dětí určují hračky obsah hry. Zpočátku si dítě hraje samo a má k hračce vlastnický vztah. V pozdějším věku jde o hru cílevědomější a dítě má také náročnější poţadavky na její reálnost. Dítě by si nemělo hrát s poškozenými hračkami. Taktéţ by jich nemělo mít příliš mnoho, protoţe o ně velice brzy ztrácí zájem a ničí je. Rodiče by měli volit optimálně a přiměřeně věku dítěte. Druhé období – od šesti do dvanácti let: V tomto období se jedná o přechod od her v domě k hrám ve skupině a v přírodě. U chlapců převaţují bojové, konstruktivní a pohybové hry, u dívek námětové a pohybové. Třetí období – od dvanácti let a výše: Hry začínají ztrácet dětský ráz, uplatňují se všechny druhy her. Hry se odvíjejí podle zájmu jednotlivce.

7

2

FUNKCE A CHARAKTERISTIKA HRY V PRVNÍM OBDOBÍ – OD NAROZENÍ DO ŠESTI LET Kaţdý pedagog by měl mít při práci s dítětem potřebné znalosti z oblasti

psychologie. „Máme-li vytvořit dítěti pro hru dobré podmínky a správně je při ní usměrňovat, musíme se snažit mu dobře porozumět a osvojit si znalosti her, hraček a pomůcek i vhodných výchovných postupů.“ 2 Dítě se v první etapě svého ţivota velmi rychle vyvíjí jak po stránce fyzické, tak i po stránce duševní. Jeho nároky se rok od roku zvyšují. Chceme-li zvolit správný výchovný či vzdělávací prostředek, je nutné dbát na věk dítěte a na jeho stávající dovednosti. Dále musíme mít povědomí o tom, které činnosti jsou vhodné v konkrétních vývojových etapách. Abychom toto povědomí získali, zabývám se níţe rozborem jednotlivých vývojových fází první etapy ţivota dítěte – kojence, batolete a dětí v předškolním věku. 2.1

Hra kojenců Kojenecký věk se pohybuje v rozmezí novorozence (od okamţiku narození do

jednoho aţ dvou měsíců) a kojence (od jednoho aţ dvou měsíců do jednoho roku). Během prvního roku ţivota dosahuje dítě velmi velkých pokroků. Narodí se jako bezmocné stvoření vybavené pouze nepodmíněnými reflexy, jakými jsou například sací či uchopovací reflex. Na konci tohoto období by však dítě mělo být schopno sedět, chodit a určitým způsobem se dorozumět. Proto je velmi důleţité, se dětem v tomto období věnovat a podporovat jejich rozvoj v oblasti smyslů, pohybů a různých zvukových projevů. První náznaky hry jsou u dítěte patrné jiţ od třetího měsíce ţivota. Je úzce spjata s vývojem smyslovým i pohybovým. Dítě otáčí hlavičku, aby zjistilo původce všelijakých zvuků, protoţe se rozvíjí jeho sluch. Ten je velmi podstatný pro první slůvka. Učí se reagovat na vyslovení jeho jména, okolo sedmého měsíce uţ zvládá jednoduché úkony jako „Jak se máš? Tak, tak všelijak“ nebo „Jak jsi veliký?“. Také se pomalu rozvíjí jeho zrak, kdy začíná vnímat barvy a tvary. Velmi významný je také rozvoj hmatu. Saháním na různé předměty se u dítěte projevuje propojení jeho zrakového, sluchového a hmatového vjemu. 2

Mišurcová V.: Hra a hračka v ţivotě dítěte, str. 47

8

Pro kojence je vše kolem něj velice zajímavé. Hraje si se svými prstíčky, objevuje různé části svého tělíčka, hraje si také s lidmi okolo sebe, sahá jim na vlasy i na obličej. Zpočátku je nemotorné, avšak stálým opakováním činnosti zdokonaluje pohybový prvek. Proto je velmi důleţité, abychom v tomto období byli trpěliví a co nejvíce děti podporovali v jejich činnosti (i kdyţ se nám zdá banální). Kojencům se totiţ velmi líbí, kdyţ předměty padají na zem, kdyţ si s nimi zatleskáme nebo je pohoupáme. V tomto období klademe velký důraz na výběr a správnou funkčnost hračky. Na začátku jsou nejlepší hračky na zavěšení do postýlky, či do kočárku. Měly by být nápadité, barevné a veselé. Novorozeněti budou nejprve slouţit jen ke koukání, ale kojenci okolo čtvrtého měsíce budou slouţit k uchopování. Také by měly být přitaţlivé po zvukové stránce – různá chrastítka. Naší pozornosti by neměly uniknout ani poţadavky na hračku. Hračky by měly mít velikost přizpůsobenou dětské ručičce, dále by měly být dobře omyvatelné a v ţádném případě nesmí nijak ohrozit zdraví dítěte. Kojenec hračky strká do pusinky, takţe musíme dbát na to, aby hračka nesestávala z několika částí a aby neměla ostré hrany. Od sedmého měsíce jsou ideální dřevěné či plastové kostky, míč. Jakmile začne dítě chodit, je vhodné dát mu různé předměty, které se dají táhnout za sebou či tlačí před sebou (např. vozík, kačer). Od devátého měsíce se začíná dítě zajímat o různé předměty dospělých, jako jsou lţičky, misky, vařečky, hrnce apod. Pouští se do „kramaření“, vytahuje zásuvky, zavírá a otvírá dveře. O vše se zajímá a na nás je, abychom ho v tom co nejvíce podpořili. Proto ho hračkami nezahlcujeme. 2.2

Hra batolat Pokud hovoříme o období batolat, nacházíme se ve vývojové fázi od jednoho

roku do tří let dítěte. Pro toto období je příznačná zvýšená aktivita batolete. Dítě se o vše zajímá, vše si potřebuje prohlédnout či ohmatat. Jeho pohyb se stává čím dál více koordinovanější a zároveň sloţitější. Říkáme, ţe v tomto období dítě experimentuje – ne nadarmo se říká, ţe chybami se člověk učí. A tím, jak se posunuje ve svém vývoji kupředu, se stává i jeho experimentování sloţitějším. Jiţ od roku a půl je dítě schopné hračky uchopovat a házet s nimi, otáčí jimi, přemisťuje je z místa na místo. Jeho činnost jiţ není pouze poznávací, ale přibývá k ní i velká míra fantazie (dítě vyrábí např. z písku bábovky).

9

A právě díky rozvoji fantazie, dochází i k samotnému hraní a tvoření své vlastní hry. „Hra je složitější činností než experimentace, protože se v ní uplatní fantazie, tvořivost. Je řízena určitou představou a zaměřena k jí určenému cíli. U malých dětí může experimentace přecházet v hru a naopak hra se může změnit v experimentaci.“ 3 Dále se objevují hry, ve kterých děti napodobují činnosti, které jsou převáţně vázány na práci dospělých – např. oblékání, uklízení hraček apod. Důleţité jsou hračky, které se podílejí na vývoji jemné motoriky. K tomu slouţí tzv. manipulační hry – otevírání a zavírání různých krabiček, přelévání vody z mističek při koupání. V období okolo dvou let jsou nepostradatelné kostky. Dítě se s plným soustředěním pouští do stavění, skládání a rozebírání. Také má velmi v oblibě oblékání a vysvlékání různých panenek, či panáčků. V tomto období jsme svědky i určitých intelektuálních her dětí, které jsou zatím úlohové neboli námětové. Batolata se snaţí napodobovat různé činnosti, osoby i zvířátka – jakými jsou např. krmení slepiček, vaření či jízda na koníčkovi. V souvislosti s touto prací nás bude nejvíce zajímat rozvoj řeči. V období mezi prvním a třetím rokem dítěte je totiţ nejintenzivnější. Proto je velmi podstatné, jaký má dítě vzor v dospělém. Nyní je důleţité, aby lidé, kteří přijdou do styku s batolaty, v ţádném případě nešišlali. Musíme s dítětem mluvit srozumitelně a vroucně, aby mělo chuť k mluvení. Přínosné jsou malované dětské kníţky, na kterých jsou vyobrazena zvířátka a napsána jednoduchá říkadla. Dítě si v nich velmi rádo „čte“, učí se jednoduchá základní citoslovce (Jak dělá pejsek? Haf apod.). Rytmus a intonace naší řeči jsou velice důleţité. V tomto období je dítě schopné vnímat hudbu a zaujmout k ní určitý vztah. Mluva se dá velmi dobře přejímat i zpěvem. K tomu slouţí různé dětské písničky, které dětem zpíváme. Není aţ tak důleţité, zda jsou intonačně přesně zazpívány. Daleko podstatnější je naše nasazení a proţitek z dané písně. Dále velmi dítě potěší rytmické hry, kdy rodiče s batolaty při zpěvu tleskají nebo dupají. Díky zpěvu či poslechu získává dítě k hudbě pozitivní vztah. Čím akčnější budeme, tím více si z toho dítě převezme.

3

Mišurcová V.: Hra a hračka v ţivotě dítěte, str. 56

10

2.3

Hra předškoláků Předškolními dětmi označujeme děti od třetího do šestého roku ţivota. U dítěte

se tvoří základy jeho osobnosti. Narůstá aktivita dítěte (pohybová, poznávací i sociální), současně se objevuje i vědomí určitých hranic a omezení (co mohu a co ne). V tomto období si hraje v podstatě neustále. „V předškolním věku je vedoucím druhem činnosti hra.“

4

Jeho hra je sloţitější neţ u batolat. Dostává nový směr a cíl. „Ve hře se kladou

základy pro učební činnost, která se stává vedoucí v školních letech dítěte.“ 5 Snad nejpodstatnější změnou ve hře předškoláka je ta, ţe si dítě uţ nehraje pouze samo, ale zapojuje se do hry v kolektivu. Tím si samozřejmě rozvíjí své sociální vztahy, které byly doposud orientovány pouze na blízkou rodinu. Sociální vztahy v tomto období překračují rámec rodiny, dítě aktivně vyhledává kontakt s vrstevníky. Proto je podle mého názoru velmi důleţité, aby dítě začalo navštěvovat mateřskou školu, kde se setká jak se svými vrstevníky, tak i se staršími dětmi, které ho můţou kladně ovlivňovat a také motivovat. Pro dané období jsou příznačné hry námětové. Dítě v nich uplatňuje fantazii – hrová symbolizace („hra na jako“ – dítě napodobuje lékaře, pouţívá klacík jako meč…) i v běţných ţivotních situacích – fantazií si dítě vysvětluje to, co ještě není dostupné jeho chápání. Děti si velmi rády hrají na maminku, či na tatínka, na doktora, či doktorku. Námětové hry v předškolním věku jsou komplexnější, neţ u batolat. V pěti letech si dítě začíná všímat různých detailů. Ke hře na maminku mu nestačí pouze panenka, ale chce k ní i různé doplňky, jako jsou např. hřeben, pleny apod. Jinými slovy se snaţí hru co nejvíce přiblíţit k činnostem, na které je zvyklé a které přejímá od dospělých. U dětí okolo pátého roku ţivota je vhodné začít pouţívat i didaktické hry, které mu pomohou k posílení intelektu. Dítěti můţeme totiţ poskytnout hračku, se kterou si nejen bude hrát, ale která mu umoţní se také něco naučit. Starší děti vyţadují i sloţitější konstruktivní hry. Na písku uţ nestaví pouze bábovičky, ale snaţí prokopávat různé tunely apod. Také od stavebnice očekává zvýšenou obtíţnost – staví z LEGA, kostky uţ mu nestačí. Důleţité a neméně zábavné jsou pro předškoláky také pohybové hry. Existuje jich celá řada. Jsou to hry na honěnou, na schovávanou, různé „pochodovačky“ 4 5

Petrovskij, A. V.: Vývojová a pedagogická psychologie, str. 50 tamtéţ, str. 50

11

k říkankám, hry se skákáním. Pro pohybové hry předškoláků jsou jiţ navrţené i různé pomůcky a náčiní jako např. prolézačky. Pro moji práci jsou však nejdůleţitější hry senzorické, tedy hry, které rozvíjí dětské smyslové schopnosti. Dítě přesněji analyzuje zvukové podněty. Zlepšení sluchového vnímání příznivě působí na vývoj řeči (ubývá zkomolenin a chyb ve výslovnosti). V předškolním věku uţ můţeme zvuky cíleně přetvářet v určité hudební znalosti. Jiţ jim nemusíme dávat hračky, které vyluzují pouhé zvuky, ale můţeme je vybavit i hudebními nástroji, které jsou navrţené a vymyšlené přímo pro ně. Dítěti však nemusí nástroje zprostředkovávat pouze MŠ, ale můţeme jimi vybavit i naši domácnost. Aby si dítě vytvořilo pozitivní vztah k hudbě, je důleţité, aby ho viděl především u svých rodičů. Správně zvolenými metodami můţeme dítě hudebně vzdělávat jiţ od útlého věku. „Je prokázáno, že děti v předškolním věku jsou schopny esteticky vnímat hudební skladby, přičemž je hudební zážitek určován hlavně zabarvením a rytmem skladeb. K šesti až sedmi letům začínají děti dosti přesně reprodukovat melodii a hlavně ji mohou esteticky hodnotit (líbí se mi, nelíbí se mi). Tam, kde mají děti možnost soustavně poslouchat hudbu, učit se od okolních lidí na hudbu hluboce emocionálně reagovat, brzy vznikají hudební schopnosti.“ 6 2.4

Výchova hrou Hlavním úkolem hry je odpoutat pozornost dítěte od kaţdodenních činností,

připravuje ho na situace, se kterými se bude běţně setkávat ve svém ţivotě. Hra je významným pedagogickým prostředkem, neboť působí na všechny stránky osobnosti dítěte. Je velmi důleţitá pro rozvoj všestranné výchovy, ve smyslu spojení výchovy rozumové, mravní, pracovní, tělesné a estetické. Rozumová výchova si klade jako cíl uchopit určité vědomosti o nás, o světě, ve kterém ţijeme, má za úkol rozvíjet myšlení a řeč, ale také paměť, představivost a dětské vnímání. Pro tyto účely nám slouţí tzv. senzomotorické a intelektuální hry, které vyúsťují v tzv. didaktické hry, které se uplatňují v učebním procesu. Mezi ně řadíme například hry funkční (houpání na dřevěném koni), napodobivé (vaření, holení), fantastické (hra s vymyšlenou osobou) a kombinační (šachy, dáma).

6

Petrovskij, A. V.: Vývojová a pedagogická psychologie, str. 56, 57

12

Mravní výchova má za cíl naučit děti, jak se chovat k ostatním lidem, aby nepřekračovaly určené mravní normy. Zjednodušeně řečeno je učíme správnému chování. Ţivot ve skupinách dětí stejného i různého věku a pohlaví má na ně podstatný vliv. Děti se v kolektivu učí, jak pomoci druhým lidem, nesobeckému chování a aktivně se zapojit do spolupráce s ostatními. Tyto zkušenosti se pro děti stávají nenahraditelnými, neboť příznivě působí na rozvoj zralé osobnosti. „Morální aspekt je obsažen v každé hře. Je na nás na rodičích, abychom podporovali ve hrách dětí to, co je v nich správné a dobré.“ 7 Při pracovní výchově se snaţíme budovat v dětech kladný vztah k určitým pracovním činnostem a rozvíjet tak jejich pracovní schopnosti a dovednosti. Práce s hrou úzce souvisí, neboť hra je prací v dospělosti nahrazena. Děti si mohou díky hře vyzkoušet manipulaci s nástroji, které mohou v pozdějším věku pouţít při práci. Podstatný rozdíl mezi prací a hrou je v jejich odlišných definicích. Zatímco práce je označována jako záměrná činnost, která se vykonává za určitým účelem a přináší uţitečné výsledky, hra je zábavná činnost, kterou si dítě volí dobrovolně. Hra je pro děti přirozenější neţ práce sama. Proto je mnohem uţitečnější spojit ji s hrou. Hra je základní ţivotní potřebou dítěte. Její neuspokojení by mohlo vést k nezdravému vývoji jedince jak po stránce duševní, tak i po stránce tělesné. Úkolem tělesné výchovy je podporování tělesného rozvoje dítěte ve smyslu upevňování jeho zdraví a odolnosti. Dále je pak důleţité rozvíjet v dítěti i jeho obratnost. Je tedy důleţité, aby mělo dítě dostatek pohybu. K tomu jsou určené různé pohybové hry. Ty můţeme ozvláštnit řadou pohybových hraček a tělovýchovných nářadí a náčiní (švihadlo, kruhy). Úkolem estetické výchovy je utváření vztahu k přírodě, kultuře a společnosti. Při estetické výchově se děti učí zpívat, kreslit i tancovat. K propojení hry a estetické výchovy dochází ve hrách se zpěvem či s říkadly a básněmi, ale i v hrách s kreslením. Hra můţe být spojena i s tanečními či dramatickými prvky. Tak jako umění v nás vyvolává emoce, tak i hra se u dětí těší velkému emotivnímu vyţití. „Jak hra, tak umění jsou schopny poskytnout člověku silný prožitek, který jej zbavuje vnitřního napětí a tíhy a přináší mu duševní vyrovnání.“ 8 Dítě při ní proţívá silné a především kladné záţitky, jako jsou radost, smích a nadšení. Hra v dětech rozvíjí i cit pro krásu. „Jsme často 7 8

Mišurcová V.: Hra a hračka v ţivotě dítěte, str. 40 Mišurcová V.: Hra a hračka v ţivotě dítěte, str. 41

13

svědky toho, že při hrách s panenkou nebo při stavění domů a zařizování pokojíčků děti hodnotí estetické kvality svých výkonů.“ 9

9

Mišurcová V.: Hra a hračka v ţivotě dítěte, str. 43

14

3

HUDBA JAKO PROSTŘEDEK PRO SPRÁVNÝ VÝVOJ DÍTĚTE Proč je důleţité vést děti od nejranějšího věku k hudbě? Jiţ v kojeneckém věku

mají svůj původ schopnosti, které nám umoţňují naučit se něco o sobě samém, ale i o světě kolem nás. Uţ i ta nejmenší miminka mají v sobě určitý program, kterým se snaţí světu porozumět. Mozek dítěte je od prvního dne obohacován zkušenostmi, které získal. Vše, co dítě vidí, slyší, čeho se dotýká a co cítí, ovlivňuje způsob, jakým je mozek budován. Zpěv písní spolu s poslechem hudby vede k propojení mozkových buněk. Dětský mozek povaţuje hudbu za určitý projev řeči. Důleţité je, aby děti jiţ od šestého měsíce ţivota přicházely různými způsoby do kontaktu s hudbou.

Podle toho, jak

intenzivně přijde dítě s hudbou do styku, si ji osvojí stejně, jako řeč samotnou. Pro miminka je zpočátku stěţejní učení tzv. imitací neboli nápodobou. Tato nápodoba jim umoţní chovat se novým způsobem, chovat se jako dospělí okolo. Je to přirozený mechanismus, díky němuţ se děti mohou učit od dospělých. Děti však nejprve napodobí zvuk řeči a o to snadněji se pak naučí slova. Proto je v šesti měsících velmi podstatné tzv. breptání, kdy si děti samy vytváří řady slabik, které jsou sloţeny ze souhlásek a samohlásek (bababa, tatata). Děti všech kultur se zpočátku projevují stejným způsobem. Kdyţ však dosáhnou hranice breptání, je univerzální fáze tvorby řeči u konce. A právě od jednoho roku se od zvuků přiklánějí ke slovům. Mezi šestým a dvanáctým měsícem ţivota si osvojí jazyk svých rodičů. V tomto období se rozhoduje, který jazyk se stane jeho rodnou řečí. Hudba, ať uţ jen její poslech nebo samotná produkce, je tedy z řady důvodů pro rozvoj kaţdé osobnosti výhodná. V současné době se rodičům nabízí dvě moţnosti předškolního hudebního vzdělávání. První z těchto moţností je volba Základního uměleckého vzdělávání, jeţ se specializuje na výuku jiţ určeného hudebního oboru. V rámci základního uměleckého vzdělávání je dětem předškolního věku určena přípravná hudební výchova. Další moţnou variantu předškolního hudebního vzdělávání představuje síť hudebních škol Yamaha. Svojí koncepcí jako jediná hudební škola umoţňuje dětem hudebně se vzdělávat jiţ od čtyř měsíců ţivota.

15

3.1

Hudební škola Yamaha Síť hudebních škol Yamaha (dále jen HŠY) představuje v současnosti kvalitně

zpracovaný systém hudební pedagogiky s podporou mezinárodní renomované obchodní značky. Jednotlivé hudební školy a pedagogové tak nemusí řešit existenční problémy, ale mohou se plně koncentrovat na kvalitu vyučování. Heslem HŠY je, ţe všichni lidé jsou hudebně vzdělavatelní, ale kaţdý v rozdílné míře. V kolektivní činnosti se však můţe zapojit kdokoli podle svých moţností. Základem HŠY je elementární hudební výchova dětí od předškolního věku. Zvláštnost tohoto vyučování spočívá ve vyučovací formě, která zapojuje do hudebního rozvoje blízké osoby z rodiny (převáţně maminky). Snahou HŠY je podporovat ţáka v utváření jeho hudebních představ prostřednictvím činností, které jsou prakticky a teoreticky co nejméně komplikované. Po skončení základní hudební přípravy (předškolních oborů) jsou v nabídce vyučovací obory pro jednotlivé nástroje. Profil absolventa HŠY se liší od profilu absolventa ZUŠ. Hudební škola Yamaha nevychovává ţáka pro další studium (konzervatoř), ale svým hudebním materiálem, ve kterém jsou obsaţené všechny hudební ţánry, rozvíjí muzikálnost, vede k improvizaci, utváří vztah k různým hudebním stylům a ţánrům, čímţ u ţáka pěstuje hru pro radost, volné muzicírování a relax. Cílem školy je rozvíjet nejen hudební schopnosti dítěte, ale učit je chápat a proţívat estetické hodnoty. Pomáhá dítěti vytvářet si vlastní názor, představy na sebe i své okolí. Zúčastňuje se na utváření a formování povahových vlastností a intelektu dítěte. Napomáhá tak realizaci výchovy zdravé vzdělané generace na vysoké emotivní i umělecké úrovni. 3.1.1 Základní znaky průběhu vyučování Vyučování probíhá v přehledných skupinkách a kaţdý ţák hraje na svůj nástroj. Skupinové vyučování umoţňuje ţákovi průběţně měřit svoje schopnosti a zručnosti s těmi, kteří odstartovali na stejné úrovni jako on sám. Kaţdý ţák získává určitou míru hudebního vzdělání, rozvíjí svoje hudební činnosti, aktivně muzicíruje a toto všechno podporuje vývoj jeho osobnosti a ukazatele chování jako jsou vytrvalost, cílevědomost, spolehlivost, koncentrace a sebekritika, klíčem k úspěchu je patřičná důvěra, která však

16

není záleţitostí jedné vyučovací hodiny. Z toho důvodu by měli být učitelé vybaveni dostatečnou trpělivostí, kreativitou a flexibilitou. Společné muzicírování je podstatnou součástí výuky. Komunikativní vyučovací atmosféra potlačuje stres a zároveň dochází k zdravé soutěţivosti, předvést se jak před spoluţákem, tak před učitelem a v neposlední řadě před rodiči. Dalším ze základních znaků vyučování HŠY je jeho alternativní a hravý charakter. Důleţitý je také smysl pro humor a porozumění, přičemţ odborné znalosti a praktické zručnosti jsou samozřejmostí. Nemá smysl usilovat za kaţdou cenu o stoprocentní splnění cílů. Jde hlavně o radost ze hry. „Škola hrou“ a „Učení je radost“ to je smyslem HŠY. Ve vyučování pracuje učitel s učebními materiály. Jako pracovní materiál slouţí nejen učebnice, ale také diskety, CD s nahranými písněmi a klávesy. Ke kaţdé učebnici je zpracovaná i metodická příručka. Obsahuje přesný rozpis metodických pokynů a poznámek ke všem skladbám, cvičením a písním, nacházejících se v učebnicích, dále tu najdeme pokyny pro plánování hodiny, časovou dotaci na učební materiál a podrobný rozpis vyučovacích elementů a odborných výrazů. 3.1.2 Role učitele ve vzdělávacím procesu Funkce učitele jsou velmi obsáhlé a dělí se do třech kategorií: motivace, informace a kontrola. Motivace je důleţitým faktorem při učení, je pohonem pro ţáky, aby vyvíjeli aktivitu. Proces učení můţe začít aţ po vytvoření potřebného motivačního napětí. V průběhu vyučování toto napětí postupně klesá a učitel musí napomáhat jeho obnovení, aby hodina měla potřebný efekt. Vstupní motivace na počátku vyučovací hodiny umoţňuje ţákům připravit se na vyučování – „zahřát“ se a vytvořit konkrétní motivační napětí. K tomu je vhodný např. společný zpěv známé písně anebo společná hra nějaké sólové či orchestrální skladby. Motivační napětí udrţuje učitel po čas celé vyučovací hodiny pomocí impulzů, které se vztahují k právě probíranému tématu. V předškolních oborech zprostředkovává pedagog informace ve vyučování předzpíváním či předtančením dané látky. Je velmi důleţité, aby tyto informace předváděl velice precizně (nejméně na 200%), neboť u takto malých dětí převaţuje učení imitací neboli nápodobou. Informace nemusí přecházet vţdy jen od pedagoga

17

k dítěti, ale mohou ji nejprve zpracovat rodiče, jejichţ účast ve vyučovacím procesu je nezbytná. Významnou rolí učitele ve vyučování je kontrola poţadovaných výsledků. Kaţdý učitel si musí uvědomit, ţe prioritou HŠY je hodnotit přístup k vykonávané práci a samotnou snahu o co nejlepší výsledek v mezích schopností a dovedností dítěte, nikoli klást přílišný důraz na preciznost výkonu. 3.1.3 Předškolní vyučovací obory Předškolní vzdělávací obory se v HŠY vyučují od 4 měsíců ţivota do 6 let věku dítěte. V současné době existují tři obory – Robátka, První krůčky k hudbě a Rytmické krůčky. Odbor ROBÁTKA je nejnovějším programem HŠY pro děti od čtyř do osmnácti měsíců. Na jeho vývoji se podílela celá řada fundovaných odborníků z oblasti hudební pedagogiky, pediatrie a dětské neuropsychologie. Dětem jsou nabízené nejrůznější moţnosti zapojení se do tvořivého procesu (se zřetelem k úrovni jejich smyslových a senzomotorických zkušeností). Získávají tak první elementární vědomí o hudbě. Jádrem celého konceptu je proces „volného objevování“. Dítěti dává moţnost pozorovat a objevovat nabízené předměty s přihlédnutí k individuální úrovni smyslového vnímání (vychází z jejich dosavadních zkušeností, jako jsou koupání, uspávání, jedení, onemocnění, apod.). Dalšími atributy jsou společný zpěv, poslouchání hudby a hudebně pohybové hry. Pozice rodičů není hlavní. Jejich úloha spočívá v zajištění a zaopatření dětí. Jednoduché tematicky uspořádané příběhy s písněmi a básněmi obsaţené v příručce pro rodiče jsou doplněné hudbou na CD. Musíme také připomenout, ţe je tu v mimořádně raném věku zahájený proces socializace, přestoţe většina vrstevníků je do doby nástupu do jeslí (případně MŠ) omezená jen na kontakt s rodinnými příslušníky. Figurka, která děti provází, roste stejně jako ony a proţívá s nimi témata vycházející z jejich ţivota, je plyšový tuleň Robík. Ten je pro výuku oboru zásadní, neboť pedagog na něm simuluje veškeré pokyny pro maminky. V tomto oboru se nejlépe osvědčují různé pomůcky pro provádění masáţí, jako jsou podloţky a masáţní míčky, dále pak overbally a gymnastické míče, ale i šátky a menší balonky. Nejdůleţitější roli tady však má tzv. hra na tělo.

18

Z oboru Robátka pak děti pozvolna přecházejí do oboru PRVNÍ KRŮČKY K HUDBĚ. Tento program vychází z předpokladu, ţe všechny děti spontánně reagují na zvuky, tóny a rytmus. Obsah tvoří jednoduché písně, povídání, hudebně pohybové hry, poslouchání skladeb a rozvoj jemné motoriky (malování, stříhání, lepení). Konkrétní náplní jsou elementární rytmické cvičení, scénické předvádění, zvuky hrané na tělo, tóny tvořené hlasem i hrou na jednoduché hudební nástroje. Děti tak získávají svoje první zkušenosti s hudbou. Díky aktivní činnosti alespoň jednoho z rodičů (popřípadě prarodičů) a také díky jejich aktivnímu zapojení do činností, je působení na děti cílenější a intenzivnější. Tím, ţe se děti pravidelně scházejí se stejnými kamarády, si zvykají na pobyt v kolektivu a učí se sociálním vztahům. Kaţdá hodina rozvíjí určité téma ze ţivota dětí, které vychází z jejich věku a zkušeností. Kaţdé téma je společně s příběhem a rytmickou nebo pohybovou hrou tvořené jako organický jednotný celek. Skupinu tvoří osm aţ dvanáct dětí v doprovodu jednoho z rodičů. Figurkami jsou zde medvídek a chobotnice Jája. Základní pomůckou pro obor První krůčky k hudbě je barevná pracovní kníţka zvaná leporelo (první a druhý díl). Kniha obsahuje písničky a básničky k tématu, které se probírá. K leporelu je také přiděleno CD s nazpívanými písněmi pro domácí pouţití. Dále se pouţívají různé jednoduché hudební nástroje a hračky vhodné pro výuku takto malých dětí – např. různé kostky, míče, šátky apod. Program RYTMICKÉ KRŮČKY navazuje na První krůčky k hudbě. Jedná se však uţ o cílenou hudební přípravu pro děti od čtyř do šesti roků. Děti zvládají hravou formou základy hudební nauky ve spojení s praktickými činnostmi a důraz se klade především na rozvoj hudební představivosti. Jako prostředky k dosaţení těchto cílů mohou slouţit činnosti zaměřené na: 

intonaci pomocí solmizačních slabik



vnímání při práci s metrem a rytmem



orchestrální hru s vyuţitím klasických i dětských hudebních nástrojů



rytmizaci, melodizaci a scénické vyjádření říkadel

19

Ve skupině je osm aţ dvanáct dětí. Elementární hra na hudební nástroje (zobcová flétna, keyboard, melodické rytmické nástroje…) můţe ulehčit rozhodnutí o typu případného dalšího instrumentálního vzdělávání. Pro obor Rytmické krůčky jsou jiţ zpravovány pracovní sešity, se kterými dítě v hodině cíleně pracuje. Uţ do nich pouze nelepí a nesnaţí se popsat obrázek jako u oboru První krůčky k hudbě, ale kontroluje, popřípadě zapisuje noty a rytmické hodnoty, které byly v danou chvíli probrány. Tento pracovní sešit je také vybaven CD s pouţitými písněmi. Stejně jako u Prvních krůčků k hudbě pouţíváme s dětmi jednoduché hudební nástroje, někdy pro zpestření výuky i pomůcky jako balony apod. 3.2

Základní umělecké vzdělávání Základní umělecké vzdělávání (ZUV) tvoří část uměleckého vzdělávání v České

republice. Představuje dlouhodobé a komplexní studium, při kterém se ţáci připravují na další moţnost studia uměleckého oboru – pro vzdělávání na středních a vysokých školách uměleckého, pedagogického zaměření a na konzervatořích. ZUV umoţňuje rozvoj ve všech uměleckých oblastech – hudební, výtvarné, literárně-dramatické i taneční. Pro moji bakalářskou práci je stěţejní hudební obor, který pro ţáka představuje aktivní kontakt s hudbou, hudební kulturou a vlastní vyjádření hudebního cítění. Hudební obor zahrnuje jednotlivé okruhy s rozmanitým zaměřením: Hra na klávesové nástroje, Hra na smyčcové nástroje, Hra na dechové nástroje, Hra na bicí nástroje, Sólový zpěv, Sborový zpěv, Elektronické zpracování hudby a zvuková tvorba, Hra na akordeon, Hra na cimbál, Hra dudy a Skladba. Výuka na základních uměleckých školách probíhá v rámci 2 hodin. První hodinu představuje hra na nástroj či zpěv, druhá hodina se zaměřuje na lekce hudební nauky. Vyučování hry na nástroj či zpěvu probíhá individuálně. Ţák si osvojuje základní hudební návyky a dovednosti, díky nimţ se můţe v budoucnu uplatnit jako sólista nebo jako orchestrální hráč. Seznamuje se s hudebním nástrojem, učí se základům pěveckého projevu. Získané znalosti můţe dále rozvíjet v oblasti improvizace či komponování hudby. Výuka hudební nauky probíhá kolektivně. Zaměřuje se na základy hudebních znalostí. Ţáci se učí orientaci v hudebním světě a v jeho dějinách. Aktivně se zapojují

20

do hodnocení hudebních děl za pomoci poslechů, snaţí se skloubit teorii s praxí a maximalizovat tak svůj hudební proţitek. 3.2.1 Přípravná hudební výchova na základních uměleckých školách Přípravná hudební výchova (dále jen PHV) je jedním z oborů základních uměleckých škol. Je určena ţákům ve věku 5-7 let. Délka studia je obvykle 1 rok, ţáci však mohou PHV navštěvovat podle platných učebních plánů aţ 2 roky. Jejím cílem je podchytit hravou formou zájem dětí o hudbu. Ţáci jsou podněcováni k tvořivé práci s ohledem na moţnosti dalšího studia. Kromě rozvíjení schopností ţáka se věnuje také vybírání hudebního nástroje. Uchazečům o studium jsou k dispozici dva studijní plány. Nejrozšířenější je vyuţití dvou hodin tzv. kolektivní výuky v prvním pololetí, kde se hravou formou děti setkávají s hudbou a s hudebními nástroji. Ve druhém pololetí si ţáci domluví výuku hry na nástroj či zpěvu u svého vyučujícího. Od února tedy výuka probíhá v podobě 1 hodiny kolektivní výuky PHV a 1 hodiny výuky hry na nástroj nebo zpěvu. Druhou moţností je navštěvovat 1 hodinu kolektivní výuky PHV a 1 hodinu výuky hry na hudební nástroj či výuku zpěvu. Tento studijní plán je po celý školní rok neměnný. PHV probíhá jak v Hudební nauce, tak i ve Hře na nástroj. Oblast vzdělávání Hudební nauky v PHV je zaměřena na definici základních hudebních pojmů (notová osnova, G klíč, hodnoty not, délka taktu), dále na rozeznávání dynamiky, tempa či rytmu. Děti se učí rozlišovat melodii od doprovodu, různé zvuky i tóny a jejich vlastnosti. Pomocí poslechových skladeb se snaţí rozlišit lidské hlasy od hudebních nástrojů a poznat náladu skladby. PHV průběţně rozvíjí tvořivé schopnosti ţáků pomocí rytmizace a melodizace slov či říkadel a pomáhá ţákům osvojit si správné návyky pěveckého postoje a dýchání zpěvem jednoduchých melodií. PHV ve Hře na nástroj umoţňuje ţákovi především seznámit se s hudebním nástrojem, s jeho funkcí a popisem. Učí se s nástrojem pracovat – osvojuje si správný postoj či sed u nástroje a správné drţení nástroje. Začíná si osvojovat notový zápis. Podle individuálních schopností můţe zkusit interpretaci jednoduchých lidových písní a pokusit se tak o spojení notového zápisu s orientací na nástroji. PHV pěstuje v ţákovi také kladný vztah k hudbě a ke svému nástroji, správný návyk při domácím cvičení a v neposlední řadě rozvoj hudební paměti a hudební představivosti.

21

4

NÁMĚTY PRO VYUŢITÍ HUDEBNÍ HRY PŘI PRÁCI S DĚTMI V MŠ Praktická část práce by mohla být inspirací pro pedagogy mateřských škol,

neboť obsahuje praktické příklady prohlubující hudební dovednosti hravou formou. Hudební hra je nedílnou součástí výchovy dětí v mateřských školách. Dělíme ji na Hry s rytmem, mezi které řadíme Hru na tělo a Hry s hudebními nástroji, a Hry se zpěvem. 4.1

Hry s rytmem Rytmus je jedním ze základních projevů hudby i ţivota vůbec. Je obsaţen

v tělesných funkcích a je nezbytnou součástí veškerého umění. Dává impuls k vytváření hudební myšlenky a stává se tak hlavním znakem hudby. Bez rytmu by nedávalo hudební dílo mysl, je neoddělitelně spjat s melodií i dynamikou. S rytmem úzce souvisí rytmické cítění. Stále ještě přetrvávají názory, ţe není-li smysl pro rytmus dítěti vrozen, nelze jej vychovat. Naopak dítě je schopno uţ od nejútlejšího věku vnímat rytmické podněty, na které dokáţe vyjadřovat pohybem. Rytmické cítění neboli smysl pro rytmus lze u dětí rozvíjet jako první ze škály hudebních schopností především spojením s pohybem. Základní výukovou metodou je tzv. hra na tělo, kdy děti vyuţívají vše, co jim jejich vlastní tělo nabízí – tleskání, pleskání, dupání apod. Hru na tělo lze pouţít jako přípravu na hru s nástroji rytmickými bicími a melodickými bicími, které jsou součástí Orffova instrumentáře. 4.1.1 Hra na tělo Nejpřirozenějším a nejsnáze ovladatelným „hudebním“ nástrojem těch nejmenších dětí je jejich vlastní tělo. První činnost, kterou rodiče děti učí, je tleskání. Kaţdému i tomu nejmenšímu dítěti působí obrovskou radost plácání ručičkama o sebe, jakmile rodič začne předříkávat báseň „Paci, paci, pacičky“. Tleskání se můţe obměňovat i s pleskáním, kdy si děti poloţí dlaně na stehýnka a plácají oběma rukama do svých stehen. Pleskání je moţné obměnit a zároveň ztíţit zkříţením nebo pouhým střídáním rukou a tím procvičit střídání pravé a levé mozkové hemisféry. Rytmus se můţe udrţovat a vyjadřovat mnoha způsoby. Vyuţít lze kromě tleskání a pleskání např. dupání, kývání či houpání v rytmu. Kývat se lze vsedě ze strany na stranu, ale i dopředu a dozadu. Nebo vestoje, kdy přenášíme váhu zleva doprava či dopředu a dozadu. 22

Rytmus se dá také vyjádřit konkrétními činnosti, např. hra na Orffovy nástroje, nebo činnostmi pohybovými, např. znázornění bušení kladiva apod., kdy znázorňujeme činnosti, o kterých se v dané písni zpívá. Her na rozvoj rytmického cítění existuje celá řada. Následující řádky se věnují popisu her vyuţívajících k prohloubení citu pro rytmus hru na tělo.

Rytmus slov: Rytmus slov se nejlépe učí imitací. Učitelka vytleská po slabikách slovo např. jablíčko a děti to po ní zopakují:

Učitelka můţe pouţít i obrázky, podle kterých děti poznají, která slova se budou rozdělovat. Zároveň se hra můţe dobře uplatnit při výuce či procvičování barev. Hru je vhodné pouţít jiţ u těch nejmenších dětí, neboť rozvíjí cit pro rytmus jazyka. Rytmus vět: Hra Rytmus vět má stejný průběh jako hra Rytmus slov. Zde se však snaţíme o rytmické ztvárnění celé věty.

Rytmus básně: Děti sedí v kruhu na patách nebo v tureckém sedu. Učitelka udá rytmus do stehen a děti se k ní přidají. Do rytmu pak odříkávají text známé básně či písně.

23

Tleskání: Děti sedí v kruhu s rukama před sebou a s otevřenými dlaněmi směrem vzhůru. Učitelka pomocí bubnu udá rytmus. Děti si pak předávají tlesknutí zleva doprava do rytmu následujícím způsobem: dítě sedící vlevo tleskne pravou rukou dítě do jeho levé ruky; dítě, které tlesknutí přijalo, pak tleskne oběma rukama o sebe; poté posílá tlesknutí dál dítěti sedícímu vpravo tak, ţe ho svojí pravou rukou tleskne do jeho levé ruky. Takto se hra stále opakuje do té doby, neţ to některé z dětí pokazí – to pak vypadává. Pokud dlouho nikdo nevypadává, učitelka zrychlí tempo. Tato hra je vhodná pro šestileté děti. Rytmus s míčky: Děti sedí v kruhu v těsné blízkosti. V pravé ruce drţí barevný míček a levou ruku mají poloţenou na levém stehně. Učitelka nejprve vysvětlí pravidla hry pomocí povelů „vezmu“ a „předám“. Na povel „předám“ poloţí dítě míček svému sousedovi na pravé straně do levé ruky. Na povel „vezmu“ si dítě ze své vlastní levé ruky vezme míček. Hra se opakuje stejným směrem a končí tehdy, kdyţ se jedno dítě splete. Aţ se učitelka přesvědčí, ţe všechny děti pravidla pochopily, udá rytmus pomocí tleskání. Předání míčku pak probíhá přesně do rytmu. Pro ztíţení můţeme tempo zrychlovat nebo vyměnit směr předávání. Hra je vhodná pro děti od šesti let a rozvíjí v dětech jak rytmické cítění, tak i soustředění. 4.1.2 Hry s hudebními nástroji Hudebních nástrojů existuje celá řada. Mohou to být předměty, které se nacházejí všude okolo nás, tedy různé láhve či náčiní potřebné v kuchyni. Vlastnoručním přičiněním se z těchto věcí mohou stát pomůcky vhodné jak k rytmickému tak i melodickému doprovodu písní. Tyto hudební nástroje můţeme obecně označit jako nástroje snadno ovladatelné. Dále pak existují dětské nástroje, které uţ byly zhotoveny účelově. Jsou to takové nástroje, které známe i jako „dospělácké“, avšak tyto jsou uzpůsobeny dětským potřebám a poţadavkům (především co se velikosti týče). Takto vytvořené hudební nástroje nazýváme Orffovy. Jejich pouţívání je u dětí velmi oblíbené, neboť se samy stávají „velkými muzikanty“.

24

Nástroje snadno ovladatelné Jsou to takové nástroje, které si můţeme vlastnoručně vyrobit a mít z nich tak větší radost. Jsou pro děti velmi přitaţlivé, zvláště pak pro ty nejmenší, neboť jsou vyrobeny z předmětů, které denně pouţívají nebo z přírodního materiálu. Chrastítka: Chrastítka jsou velmi oblíbenou hračkou, kterou můţeme pouţít i jako hudební nástroj jiţ od raného věku dítěte. Vhodné jsou uţ pro děti od tří let. Rozvíjejí především cit pro rytmus. Pro vytvoření vlastního chrastítka můţeme pouţít malé půllitrové PET láhve, kelímky od jogurtů nebo různé dózy s uzavíratelnými víčky. Do nich pak nasypeme čočku, nevařenou rýţi nebo jinou luštěninu. Vlastnoručně vytvořenými nástroji můţeme rytmicky doprovodit jakoukoli píseň, básničku či říkadlo, které můţeme ozvláštnit i pohybem, př. níţe.

Pokličky: Pro vytvoření nástroje, který pouţijeme jako rytmický doprovod k písni, můţeme pouţít kuchyňské náčiní. Dvě pokličky na malé hrnce suplují tympány, vařečka a obrácený hrnec dnem vzhůru bubínek. S nimi pak můţeme doprovázet píseň, 25

jako je např. Tluče bubeníček (viz Příloha č. 1). Vytvořené „hudební“ nástroje v dětech probouzí tvořivost a emocionální vybití. Jsou vhodné pro děti uţ od tří let. Skleničky: Hra na skleničky jako na hudební nástroj uţ vyţaduje sloţitější přípravu a také větší zkušenosti dítěte. Lze ji vyuţívat aţ od pěti let. Tato hra nám pomůţe rozvíjet u dětí sluch a zdravou přirozenou soutěţivost. Do prázdných sklenic nalijeme vodu tak, abychom je vyladili buď do pentatonické stupnice (tedy tóny C – D – E – G – A), nebo do diatonické stupnice (C – D – E – F – G – A – H – C). Výhodou pentatonické stupnice je to, ţe ať na ni budou hrát děti jakkoli, stále bude znít libozvučně. Výhodou diatonické stupnice je moţnost zahrání určité jednoduché melodie např. písně „Skákal pes“. Hra se zvuky: Děti mají zavázané oči. Snaţí se uhodnout původce zvuku (např. mačkáme papír, hrajeme „na hřeben“, foukáme do láhve, zazvoníme na triangl…) Orffovy nástroje Takto bývají označovány hudební nástroje, které pro rozvoj hudebních dovedností doporučil hudební skladatel a pedagog Carl Orff. Dělí se na nástroje rytmické bicí (ozvučná dřívka, bubínek, tamburína, triangl) a melodické bicí (zvonkohra, metalofon, xylofon). Kromě těchto nástrojů doporučuje i hru na ostatní nástroje, z nich však lze v MŠ vyuţít jen zobcovou flétnu. Dítě hraním na nástroje získává k hudbě emotivní a pozitivní vztah. Na tyto nástroje jiţ můţeme dítě učit hrát (nikoli hrát si s nimi). Snaţíme se o to, aby děti správně hudební nástroj pouţívaly a zapojily se tak třeba i do skupinové hry. Spontánní hry: Nástroje rytmické bicí lze pouţívat u dětí jiţ od třetího roku ţivota, avšak samozřejmě s přihlédnutím na jejich aktuální fázi vývoje. Mezi nejjednodušší vyuţití Orffových nástrojů patří doprovázení známé písničky hrou na ozvučná dřívka, kdy děti vyťukávají rytmus písně. Dále je můţeme vyuţívat i k tanci či jako kulisy při vyprávění různých příběhů a pohádek. Na nástroje můţeme zkoušet vyluzovat zvuky, které se co nejvíce podobají zvukům z našeho okolí (např. troubení auta, dusot koní, apod.). Takto zvolené hry podněcují v dětech tvořivost a přirozenou muzikálnost.

26

Kontrasty v hudbě: Učitelka hraje dětem známou písničku. V průběhu zesiluje – zeslabuje, zrychluje – zpomaluje, hraje ve vysoké – hluboké poloze. Děti „domluveným“ pohybovým prvkem vyjadřují kontrasty (vysoko: pohyb po špičkách, rychle: běh atd.) Poznávání nástroje podle barvy tónu: Děti mají zavázané oči. Učitel (popřípadě jedno z dětí) si vybere jeden nástroj a na ten zahraje. Děti hádají, o který nástroj se jedná. Pokud nějaký hudební nástroj děti neznají, je to výborná příleţitost, jak se s ním seznámit. Ty nástroje, které slyšely poprvé, poté dětem popíšeme a necháme je, aby si na ně zahrály. Hra pomáhá rozvíjet sluchové dovednosti. Lze ji hrát s dětmi od čtyř let s předpokladem, ţe uţ s většinou nástrojů (jako dřívka, triangl, apod.) někdy přišly do styku.

27

Příklady užití Orffových nástrojů jako doprovodu k písním: Díky

rozmanitosti

hudebních

nástrojů

o „orchestrální“ hru.

28

se

můţeme

pokusit

s dětmi

29

30

31

4.2

Hry se zpěvem Hry se zpěvem přináší dětem předškolního věku to, co je pro ně nejvíce ţádoucí

– radost. „Hra se zpěvem dává dětem především silné zážitky. Není pochyb o tom, že každá hra působí na dětskou vnímavost; avšak ve hrách se zpěvem je citový účinek vystupňován a znásoben tím, že je v nich skutečnost znázorněna prostřednictvím umění, což dodává dětským prožitkům zvláštní hloubky síly.“

10

Díky těmto silným záţitkům

kladně působí i na estetický rozvoj dětí. „Ve hrách se zpěvem přicházejí děti do styku s uměleckým zobrazením některých jevů a dějů ze skutečnosti a jsou uváděny do hudební a taneční kultury našeho národa. Tím se v nich pěstuje estetické cítění a rozvíjí se cit pro krásu v hudbě, řeči a pohybu.“ 11 Dítě při hře proţívá veškeré kladné hodnoty, jako je smích, radost a pocit sounáleţitosti s ostatními. Hry se zpěvem mají význam pro rozvoj hudebních schopností dítěte prostřednictvím hudebních činností. Zároveň dochází k propojení hudebních i pohybových prvků. „Hry se zpěvem jsou hudební činnost, protože při nich dochází jednak k vnímání hudby (konají-li děti pohyby podle učitelčina zpěvu), jednak k hudební reprodukci (zpívají-li si děti samy). Je jich tedy možno záměrně použít k rozvoji hudebních schopností.“ 12 Při hrách se zpěvem dochází ke spojení zpěvu s pohybem, tedy jedné činnosti s druhou, a pomáhají tak rozvíjet senzomotorický vývoj dítěte. „Když se dítě pohybuje podle hudby, vnímá ji aktivněji a prožívá ji celou svou podstatou. Má-li sladit svůj pohyb s hudbou, musí si uvědomit a procítit její obsah, charakter i jednotlivé stránky hudebního výrazu: melodii, rytmus, dynamiku.“ 13 Cílem uţití her se zpěvem je tedy vzájemné propojení všech hudebních i tělesných aktivit, které vede k prohloubení pěveckých a pohybový dovedností. Děti se při hraní mohou naučit správně tvořit pěvecký tón, vyuţívat kompletní dechový aparát nebo procvičit artikulaci.

10

Mišurcová V.: Hry se zpěvem, str. 7 tamtéţ, str. 7 12 Mišurcová V.: Hry se zpěvem, str. 8 13 Mišurcová V.: Hry se zpěvem, str. 8 11

32

Správné drţení těla Kvalitu pěveckého projevu ovlivňuje správné drţení těla. Nemusí to být nutně stoj. Děti učíme zpívat ve stoje, pouţít však můţeme i pěvecký sed a klek na patách. U všech moţností však dbáme na rovné drţení zad. Tyto návyky by se měly stát pro děti samozřejmostí, předejdeme tak špatným návykům. K nácviku slouţí didaktické hry, které jsou uvedeny níţe. Pinocchio: Děti se postaví do kruhu. Vyprávíme jim o tom, jak dřevěný panáček Pinocchio stále lhal a lhal, aţ mu narostl dlouhatánský nos. Byl tak moc dlouhý, ţe se musel velice soustředit na to, jak stojí a jak se pohybuje. Aby udrţel rovnováhu, musel mírně rozkročit nohy a mít rovná záda. Hlavu musel drţet rovně, protoţe kdyby ji předklonil, dlouhý nos by se mu zabodl do země, a kdyby ji naopak zaklonil, mohl by si ho poranit o strop. Tato hra slouţí k nácviku správného drţení těla při pěveckém postoji. Perličky: Děti stojí v kruhu. Hlavu si představí jako velikou perlu, na kterou jsou navlečeny malé perličky. Tyto malé perličky nám symbolizují dětskou páteř a celá záda. Pokud uchopíme do rukou velkou perlu, ostatní se díky gravitaci svěsí rovně dolů. Touto hrou přispíváme ke správnému drţení zad a hlavy při zpěvu. Vánoční hvězdička: Děti klečí na patách na koberci. I při kleku jsou rovná záda důleţitá. K tomu dětem pomůţe představit si na srdíčku vánoční hvězdičku, která se rozzáří, jen kdyţ ji chceme všem ukázat. Pokud jsou děti „shrbené“, vánoční hvězdička zhasne. Toto cvičení zajistí rovné drţení zad při pěvecké kleku. Dechová cvičení Dechová cvičení slouţí především k prohloubení dechu. Také při nich děti učíme správně vyuţívat celý dechový aparát. Vhodně zvolenými metodami můţeme zajistit pouţívání bráničního dechu bez zvedání ramen a také procvičujeme pruţnost bránice. Vše dobře motivujeme a snaţíme se pomocí her, aby pro ně dýchání bylo co nepřirozenějším jevem. Nevhodně zvolená metoda by mohla mít za následek narušení dechové funkce dítěte.

33

Balonek na břiše: Děti si lehnou na záda na pevnou podloţku. Pokrčí nohy v kolenou. Na bříško jim poloţíme plastový míček. Děti se ho snaţí pomocí nádechu do bránice skutálet dolů. Pedagog musí v tomto případě dohlíţet na to, aby se děti opravdu nadechovaly. Některé děti se totiţ snaţí shodit balonek za kaţdou cenu, a to i vypoulením bříška a prohnutím zad. Toto cvičení podporuje brániční dýchání, které je pro zpěv klíčové. Hadi: Děti stojí v kruhu. Jednu ruku si poloţí na bříško pro kontrolu bráničního dechu. Nadechujeme se nosem tzv. do bříška. Po takto provedeném nádechu začneme pomalu vydechovat na souhlásku „sss“ – hrajeme si na hady. Je důleţité, aby děti výdech neuspěchaly, ale naopak se ho snaţily kontrolovat. Pro prodlouţení dechu je také vhodné po nadechnutí na okamţik zadrţet dech např. na tři doby a teprve poté spustit pomalé syčení. Koníci: Děti stojí a nadechují se nosem do bránice. Výdech provádíme na citoslovce „prrr“ – zastavíme koníka. V tomto případě dbáme na počáteční razanci výdechu, nikoli postupné vypouštění vzduchu. Tato razance způsobí mírné cuknutí břicha, čímţ posílíme brániční sval. Pohádka o třech prasátkách: Do této hry uvedeme děti pohádkovým příběhem „O třech prasátkách“. Během vyprávění si děti nakreslí domeček na obyčejný papír velikosti A4. Následně si děti zahrají na vlky. Děti foukají do papíru s namalovaným domečkem, který si za okraj přidrţují před ústy. Nejprve se vlk snaţí sfouknout domeček prvního prasátka, který je postaven ze slámy. Následně se pokouší zbořit dechem i dřevěný domeček druhého prasátka. V obou případech se vlk nemusí příliš namáhat – děti se nadechnou nosem do bříška (bránice) a pozvolným výdechem se snaţí „domeček z papíru“ shodit. Tím kontrolují svůj dech. U domečku třetího prasátka se musí vlk namáhat více, neboť je postaven z cihel a podle pohádky se mu ho zbořit nepodaří. Proto děti musí fouknout větší silou a tím pádem vyuţít i bránici ve větší míře. Mašinka: Děti si přiloţí ruku na bříško, aby ho mohly co nejlépe kontrolovat. Zahrajeme si na mašinku. Ta se nejprve rozjíţdí. Začínáme v pomalejším tempu, poté se rozjede do tempa rychlejšího. Díky tomuto cvičení jsme schopni vyvolat povědomí o bráničním

34

dýchání. Při souhlásce „š š š“ s důrazem na kaţdé eš se totiţ dostává bránice do pohybu a právě tento pohyb kontrolujeme rukama. Psi: Při hře na štěkající psy si s dětmi kleneme na paty na koberec. Při kleku dbáme na mírné roztaţení kolen od sebe, čímţ si pojistíme rovná záda dětí. Aby štěkání bylo co nejefektivnější, je dobré zvýšit jeho hlasitost. Díky tomu se můţeme spolehnout na větší intenzitu pohybu bránice. Na štěkání můţeme navázat i zrychleným dechem psů. Děti vypláznou jazyky a dýchají jako udýchání psi, čímţ si bránici opět do potřebného pohybu. Pro kontrolu můţeme poloţit ruku na bříško a dětem říci, ţe mají sledovat jeho „třepání“. Písně na procvičování pěveckých dovedností Zpěvem písní se dětský hlas rozvíjí a dítě tak získává stále větší pěveckou zkušenost. Lidové písně se mohou stát výborným hlasovým cvičením – můţeme je transponovat, zrychlovat či zpomalovat. V kaţdé písni je moţné najít specifikum, které můţeme pouţít na procvičení jednotlivých pěveckých dovedností, tj. správné výslovnosti, rozšíření hlasového rozsahu nebo na podporu čisté intonace. Písně na procvičení artikulace (správné výslovnosti) K procvičení správné výslovnosti dětí jsou vhodné písně obsahující souhlásky p, t, k, v, f, s, z, ž.

35

Písně na rozšíření hlasového rozsahu Hlasový rozsah můţeme rozšířit zvolenou písní, jejíţ melodie postupuje a) shora dolů:

b) ze středu:

36

c) zdola nahoru:

Pro rozšiřování hlasového rozsahu dětí je vhodné vyuţít písně obsahující samohlásky a, o, u v kombinaci s měkkými souhláskami m, n, f, v (např. ma, no, fu), které můţeme libovolným způsobem transponovat. Písně na podporu čisté intonace Intonace se nejlépe procvičuje na písních, které obsahují tzv. melodické skoky. To znamená, ţe píseň začíná například na 1. stupni dané stupnice a pokračuje stupněm 3., 5. a 8:

Nebo můţe postupovat od 3. stupně přes 5. směrem k 1. a vracet se opět na stupeň 3. (pozn. všimněme si výrazného melodického skoku – oktávy – ve 3. taktu) :

37

Praktické příklady her se zpěvem Hry se zpěvem můţeme v MŠ pouţít v tzv. volných hrách. To znamená např. na dopoledních vycházkách nebo v rámci odpoledních aktivit či pobytu dětí na hřišti. Nejlépe se uplatní, jsou-li vykonávány spontánně a bezprostředně. Na hru se zpěvem totiţ působí řada aspektů, které ji mohou ovlivňovat. Je tedy nutné najít vhodnou chvíli pro její zahájení. Ta by měla odpovídat současné náladě dětí a dětského kolektivu. Vyuţít je také můţeme při různých slavnostních příleţitostech, jakými jsou například vánoční besídka či vystoupení na konci roku. Výhodou her se zpěvem je účast všech dětí bez ohledu na jejich dovednosti. Kontrasty ve zpěvu Vybereme s dětmi známou lidovou píseň, např. Skákal pes (viz str. 23). Píseň předzpívá učitelka, poté se k ní přidají i děti. Vytvoříme kruh, chodíme dokola a zpíváme do rytmu. Zpěv děti přizpůsobují chůzi – při běhu píseň zrychlíme, při „klusu“ zpíváme staccato, při podřepnutí ztišíme apod. Cílem této hry je vnímání a uvědomění si hudebních kontrastů v dané písni. Písnička s příběhem Sedíme s dětmi v kruhu a začneme vykládat příběh nebo pohádku. Během povídání vybereme z pohádky slovo nebo situaci, které děti pomocí vhodně zvolené motivace pouţijí v lidové písni. Např. k příběhu O pejskovi a kočičce volíme píseň Kočka leze dírou (viz Příloha č. 2). Tuto hru je moţné hrát i s těmi nejmenšími dětmi.

38

Hudební rozcvička Učitelka hraje a zpívá lidovou píseň. Děti vytvoří kruh a chodí dokola. Jakmile hudba přestane znít, musí děti splnit učitelkou daný pokyn (sednout, lehnout, dřepnout atd.). Kdo ho nesplní, vypadává a přidává se ke zpěvu. Hru je vhodné vyuţít jako pohybovou rozcvičku. Předávaný zpěv Klečíme v kruhu na patách. Společně zazpíváme všichni známou lidovou píseň, např. Prší, prší (viz str. 23). Po naučení písně si začneme předávat po kruhu „zpěv“ kývnutím hlavy jako štafetu – po domluvě můţeme poslat dál buď jen jedno slovo, nebo celý verš z dané písně. Pokud se hra podaří, můţeme na ztíţení připojit i rytmus vytleskáváním do stehen. Variantu s rytmem lze pouţít u šestiletých dětí, kdeţto zpívanou verzi předávaného zpěvu bez rytmického podkladu mohou hrát děti ve věku čtyř let. Hudební tichá pošta Děti rozdělíme do dvou skupin. Obě skupiny vytvoří řadu tak, aby si mohli posílat tichou poštu. Učitelka si zavolá dítě začínající kaţdou řadu a potichu jim zazpívá verš známé lidové písně, např. Rybička maličká (viz Příloha č. 3). Jakmile dá pokyn, dítě začne posílat verš dál. Vyhrává ta skupina, ve které poslední dítě správně a zároveň nejrychleji zazpívá daný verš. Hudební tichou poštu můţe učitelka vyuţít i k naučení nové písně. Posadíme se s dětmi do kruhu. Učitelka zazpívá potichu dítěti vedle sebe verš nové písně. Dítě ho pošle dalšímu dítěti atd. Na konci téměř vţdy dojde ke zkomolení, které dětem přinese radost. Následně učitelka děti novou píseň naučí. Obě varianty se dobře uplatňují u starších předškolních dětí ve věku 5-6let. Přihořívá s písničkou Určíme malý předmět, který se bude hledat. Jedno dítě pošleme za dveře. Ostatní děti se domluví na známé lidové písni, např. Pásla ovečky (viz Příloha č. 4), kterou budou zpívat jako nápovědu, a schovají předmět na tajné místo. Dítě, které bylo za dveřmi, dotyčný předmět hledá. Touto písní nahrazujeme slova „přihořívá“ a „samá voda“, kdy dítě navigujeme pomocí jejího zesílení/zeslabení nebo zrychlení/zpomalení.

39

2. Číţečku, číţečku, ptáčku maličký, pověz mi, číţečku, jak roste mák? Aj, tak, tak roste mák, aj ta, tak, roste mák, aj, tak, tak roste mák, tak roste mák.

3. … jak kvete mák? … 4. … jak zraje mák? … 5. … jak lámou mák? … 6. … jak jedí mák? …

Děti se postaví do kruhu čelem k sobě a chytí se za ruce. Učitelka vybere jedno dítě, které bude stát uprostřed. Začneme zpívat píseň, na text „Číţečku, číţečku, ptáčku maličký“ chodíme s dětmi dokola. Jeden krok chůze připadá na kaţdou čtvrťovou dobu. Důleţité je, abychom přesně drţeli tempo a píseň nezrychlovali. Na text „pověz mi, číţečku, jak sejou mák?“ se všechny děti zastaví, pustí se, otočí se čelem k „číţečkovi“ a třením rukama o sebe vyjadřují prošení. Na tento pokyn začne dítě uprostřed samo zpívat a znázorňovat setí máku (v levé ruce jakoby drţí pytlík se zrny máku a pravou rukou je širokým táhlým pohybem rozhazuje). Poté se ostatní děti se zpěvem přidají a opakují „číţečkovi“ pohyby. Na konci sloky se děti opět chytí za ruce a vytvoří kruh. Dítě, které znázorňovalo „číţečka“ si vybere kamaráda, ten se postaví do kruhu místo něj a bude „předcvičovat“ další úkony číţečka. Je podstatné, aby se děti v roli ptáčka vystřídaly. Nikdo se pak nebude cítit méněcenný či upřednostňovaný. První čtyři takty písně doprovázíme stejným pohybem ve všech šesti slokách.

40

Ve druhé sloce „číţeček“ napodobuje růst máku. Dřepne si s rukama podél těla, pomalu vstává, stoupá na špičky a zvedá ruce nad hlavu. V sedmém taktu se k němu děti přidají. Třetí sloka znázorňuje, jak kvete mák. Dítě se s rozevřenýma rukama nad hlavou točí dokola. Ve čtvrté sloce zpívá dítě o zrání máku. Ruce má zdviţené nad hlavou, přiloţí dlaně k sobě a kýve se ze strany na stranu jako makovice ve větru. V páté sloce dítě uprostřed kruhu napodobuje lámání máku. Ruce v pěst dá před sebe a předvádí, jak se lámou stébla máku. V poslední sloce jíme mák. „Číţeček“ pravou rukou jakoby nabírá lţící mák a jí ho. Touto hudební hrou můţeme dnešním dětem přiblíţit dobu, kdy naše babičky chodily na pole, kde sely a sklízely mák. Také v nich můţeme hravou formou probudit kladný vztah k práci.

41

Učitelka vybere dvě děti. Ty se postaví čelem k sobě, zvednou paţe a chytí se za ruce – symbolizují zlatou bránu. Ostatní děti vytvoří zástup, chytnou se za ruce a představují hada. Jakmile začneme zpívat píseň „Zlatá brána otevřená“, prochází had bránou. Při nácviku hry můţe začínat zástup paní učitelka, poté mohou děti pokračovat samy. Důleţité je zachování metra při chůzi. Na kaţdý dobu připadá jeden krok. Píseň zpíváme sviţně a tanečně. Na konci písně se had zastaví, děti spustí ruce dolů a brána se uzavře. Dítě, které v bráně zůstalo uvězněno, si vybere jedno dítě z brány, za které se postaví. Hra se neustále opakuje do té doby, neţ se všechny děti zařadí do dvou zástupů za členy brány. Vítězí ten, za kým stojí nejvíce dětí. Ve hře na Zlatou bránu je důleţitý moment zavření brány na konci písně. Děti jsou schopny díky této hře rozpoznat, ţe se blíţí konec písně, a snaţí se na něj reagovat. Ve hře také uplatňujeme chůzi v rytmu, díky níţ zpřesňujeme rytmické cítění dětí, a zároveň procvičujeme orientaci v prostoru. Hra je vhodná pro děti čtyř aţ pětileté.

42

… tááááááááááák se zatočíme!

Děti vytvoří kruh a chytnou se za ruce. S učitelkou začnou zpívat píseň „Kolo, kolo mlýnský“. Při zpěvu děti chodí dokola podle čtvrťových dob, tzn. na kaţdý takt připadají dva kroky. Nejdůleţitějším momentem této písně se stává její 10. takt. Na slovo „bác!“ si musí všechny děti sednout na zem. To dítě, které se posadí jako poslední, z kruhu vypadává a hra se opakuje. Pokud si však učitelka není jistá, kdo si sedl jako poslední, nebo nastane situace, kdy se všechny děti posadí ve stejnou chvíli, pokračujeme v písni dál textem „vezmeme si hoblík, pilku“. Děti podřepnou, do pravé ruky jakoby uchopí pilku a začnou pracovat na opravení mlýnského kola. Rozmáchlým pohybem pravé ruky přejíţdí přes levou ruku na kaţdou čtvrťovou notu. Na text „aţ to kolo spravíme“ děti vyskočí a na text „tak se zatočíme“ se kaţdé dítě otočí kolem své osy. Poté se děti opět chytnou za ruce, vytvoří kruh a hra se opakuje. V této hře se děti učí chodit v kruhu přesně do rytmu písně. Také se posiluje jejich schopnost soustředění, neboť všechny děti očekávají slovo „bác!“, na které musí včas zareagovat předem domluveným pohybem. Pro vytvoření správného napětí je moţné, aby píseň zpívala pouze učitelka, která moment vyslovení slova „bác!“ můţe s napětím prodluţovat. V druhé polovině písně znázorňují děti pohybem opravu mlýnského kola a následným výskokem a zatočením vyjadřují radost z dobře provedené práce. Hra je vhodná pro děti čtyřleté aţ pětileté.

43

Pro tříleté děti je moţné vyuţít variantu nikoli dětí v kruhu, ale dvojice s dospělým, kdy opustíme od vyloučení dítěte, ale dozpíváme s nimi celou píseň, kterou ztvárníme pohybem. Dvojice můţeme vyuţít i u starších předškolních dětí, kdy si kaţdé dítě vybere kamaráda, se kterým chce kolo mlýnské spravovat.

44

Děti se posadí do tureckého sedu čelem do kruhu. Nachystají si ruce před sebe s rozevřenými dlaněmi a vytvoří mističku. Jedno dítě stojí uprostřed kruhu a v ruce svírá prstýnek. Děti spolu s učitelkou zpívají píseň „Mám prstýnek, mám“ a kývají se do rytmu písně ze strany na stranu na kaţdou čtvrťovou dobu. Píseň zpíváme klidně a zpěvně. Dítě, které má prstýnek, chodí do rytmu uvnitř kruhu pomalou kývavou chůzí. S blíţícím se koncem písně si dítě vybírá kamaráda, kterému chce prstýnek dát a v posledním taktu mu ho poloţí do rukou, pohladí ho a usměje se na něj. Dítě, které chodilo v kruhu, si vymění místo s kamarádem, kterému předal prstýnek. Ten, který prstýnek dostal, se postaví do středu kruhu a hra se opakuje. Je nutné dohlíţet na to, aby si ty samé děti nepředávaly prstýnek pouze mezi sebou, ale aby se zapojily všechny děti. V případě, ţe by toto opakování hrozilo u skupinky dětí, můţe se do hry vloţit učitelka, která dá prstýnek dítěti, které ho ještě nemělo. Hra se můţe u starších předškolních dětí ozvláštnit – dítě, které uprostřed kruhu svírá prstýnek, chodí ke kaţdému dítěti a předání pouze naznačuje. Není tedy jasné, komu prstýnek dal. Na konci písně mohou všechny děti hádat, kdo prstýnek dostal. V této hře můţe dítě vyjádřit své sympatie ke kamarádovi a upevnit tak jejich přátelský vztah. Hra Mám prstýnek je vhodná pro čtyř aţ pětileté děti.

45

ZÁVĚR Je důleţité, aby si děti jiţ od nejútlejšího věku osvojovaly hudební dovednosti aktivní formu a tím získaly kladný vztah k hudbě. Cílem bakalářské práce bylo vytvořit metodický materiál pro pedagogy mateřských škol, který by jim pomohl rozvíjet hudební schopnosti dítěte formou hry. V teoretické části jsem shrnula problematiku hry – herní vývoj, její znaky a klasifikaci. Význam hry a její charakteristika se v kaţdém období vývoje dítěte mění. Proto jsem svoji pozornost věnovala popisu herní činnosti dětí v prvním období ţivota – od narození do šesti let. Dále jsem se zaměřila na nepostradatelný význam hudby v psychologickém vývoji dětí předškolního věku. Hudba je totiţ velmi úzce spjata s tvorbou řeči dítěte, kladně působí na jeho estetický rozvoj a zároveň přispívá k celkové psychické pohodě. Práce obsahuje informace o institucích, které dětem pomáhají dostat se do kontaktu s hudbou a rozvíjet tak své hudební dovednosti. Hudební škola Yamaha představuje systém propracované metodiky hudebního vzdělávání a je originální svými předškolními obory, které pomohou rodičům rozvíjet hudební cítění svého dítěte jiţ od čtyř měsíců ţivota. Přípravná hudební výchova na základní umělecké škole umoţňuje rozpoznat v dítěti talent a nadání pro další věnování se hudbě v podobě studia uměleckých škol. V praktické části bakalářské práce jsem se snaţila vytvořit praktické náměty hudebních her, které by se daly vyuţít při práci s dětmi v mateřských školách a které by pomáhaly rozvíjet hudební dovednosti dětí předškolního věku.

Praktické příklady

hudebních her jsem uspořádala podle toho, jaké konkrétní hudební dovednosti dětí pomáhají rozvíjet. Při tvorbě příkladů jsem kladla důraz na to, aby sloţitost těchto námětů odpovídala věku a schopnostem předškolních dětí. Závěrem bych chtěla shrnout několik skutečností. Pedagogové a ani samotní rodiče by neměli opomíjet význam hudby a hry v ţivotě dětí, neboť je to jen na nás, zda se nám podaří z budoucí generace vychovat vyrovnané a esteticky smýšlející osobnosti.

46

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1

Příloha č. 2

47

Příloha č. 3

Příloha č. 4

48

SEZNAM LITERATURY ČINČERA, J. Práce s hrou pro profesionály. Praha: Grada, 2007. 115 s. ISBN 978-80247-1974. MARCINKO, L. Strašidla a pohádkové bytosti: čtyři projekty předškolní výchovy v MŠ. Praha: Portál, 2005. 175 s. ISBN 80-7178-822-8. MIŠURCOVÁ, V. Hry se zpěvem: pro mateřské školy. Praha: SPN, 1973. 83 s. MIŠURCOVÁ, V., FIŠER, J., FIXL, J. Hra a hračka v životě dítěte. Praha: SPN, 1989. 143 s. MOURYC, F. Hrajeme si, zpíváme: zpěvník lidových písní. Praha: Kvarta, 1993. ISBN 80-85570-31-9. MOURYC, F., POSOVÁ, R. Zpěvník lidových písní pro 1. až 4. ročník ZŠ. Praha: Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-21-X. NĚMEC J. a kol. Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času: pro doplňující pedagogické studium. Brno: Paido, 2002. 119 s. ISBN 80-7315-012-3. PETTY, G. Moderní vyučování. Praha: Portál, 1996. 380 s. ISBN 80-7178-070-7. TICHÁ, A. Učíme děti zpívat: hlasová výchova pomocí her pro děti od 5 do 11 let. Praha: Portál 2005. 148 s. ISBN 80-7178-916-X. TICHÁ, A., RAKOVÁ M. Zpíváme a hrajeme si s nejmenšími. Praha: Portál, 2007. VALIŠOVÁ A., KASÍKOVÁ H. Pedagogika pro učitele. Praha Grada, 2007. 402 s. ISBN 8024717344.

49

RESUMÉ Bakalářská práce je zaměřena na vývoj hudebních schopností dětí předškolního věku prostřednictvím hudebních her. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou Teoretická část se zabývá problematikou dětské hry a její specifikací a způsobem hry v prvním období ţivota psychologického vývoje dítěte – od narození do šesti let. Praktická část obsahuje konkrétní příklady hudebních her, které mohou slouţit jako metodický materiál pro pedagogy v mateřských školách.

SUMMARY

The bachelor thesis is focused on the development of music skills of preschool age children through the music games. The bachelor thesis is composed of academical and operative part. The academical part undertakes of child game issues and its layout and the manner of game during the first period of life, especially taken into account the psychological development of child from the birth up to age of six years. Operative part consists of concrete examples of music games, which can be instrumental as guidlines for nursery school educators. 50

ANOTACE FINDOVÁ, Zuzana. Hudební hra a její aplikace v praxi. Brno, 2011. 50 s. Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Blanka Knopová, CSc. Bakalářská práce se zabývá rozvojem hudebních schopností dětí předškolního věku prostřednictvím hudební hry. Teoretická část práce se věnuje problematice dětské hry a vlivu hudby na správný vývoj dítěte. Praktická část obsahuje náměty pro vyuţití hudební hry při práci s dětmi v mateřské škole. Klíčová slova: hra, hudební hra, Hudební škola Yamaha, základní umělecké vzdělávání, hra s rytmem, hra s hudebními nástroji, hry se zpěvem, psychologický vývoj dítěte

ANNOTATION FINDOVÁ, Zuzana. Music game and it´s application in practice. Brno, 2011. 50 pages. Leader of thesis: PhDr. Blanka Knopová, CSc. The bachelor thesis undertakes the development of preschool age children´s music skills through the music game. Academic part is adressed to the children game issues as well as influence of the music on the right development of child. Operative part consists of suggestions for practical usage of music game during the work with children in a nursery school.

Key words: game, music game, Music school Yamaha, primar art education, game with rhytm, music instruments game, song games, psychological development of child

51