Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda
Ilona Chocholatá (Magisterská diplomová práce)
Sbírka hudebních nástrojů Muzea Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou
Vedoucí práce: Mgr. Rastislav Kozoň, Ph.D.
BRNO 2009
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, pouze na základě literatury uvedené v jejím soupisu
2
Obsah 1. Předmluva................................................................................................................ 7 2. Úvod ........................................................................................................................ 8 3. Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou ................................ 10 4. Sbírka hudebních nástrojů..................................................................................... 13 4.1. Hudební nástroje ve sbírce .............................................................................. 13 4.1.1. Chordofony................................................................................................ 13 4.1.1.1. Smyčcové ............................................................................................ 14 4.1.1.1.1. Housle 17-B-1 ............................................................................... 14 4.1.1.1.2. Housle 17-B-34 ............................................................................. 15 4.1.1.1.3. Housle 17-B-42 ............................................................................. 16 4.1.1.1.4. Housle 17-B-90 ............................................................................. 17 4.1.1.1.5. Housle 17-B-155 ........................................................................... 18 4.1.1.1.6. Viola 17-B-99................................................................................ 19 4.1.1.1.7. Violoncello 17-B-138.................................................................... 20 4.1.1.1.8. Kontrabas 17-B-12 ........................................................................ 21 4.1.1.1.9. Kontrabas 17-B-151 ...................................................................... 22 4.1.1.1.10. Trumšajt 17-B-21 ........................................................................ 23 4.1.1.2. Drnkací ................................................................................................ 24 4.1.1.2.1. Kytara 17-B-15.............................................................................. 24 4.1.1.2.2. Kytara 17-B-40.............................................................................. 25 4.1.1.2.3. Kytara 17-B-121............................................................................ 26 4.1.1.2.4. Kontrašice 17-B-41 ....................................................................... 28 4.1.1.2.5. Kontrašice 17-B-109 ..................................................................... 29 4.1.1.2.6. Brač 17-B-114 ............................................................................... 30 4.1.1.2.7. Mandolína 17-B-144 ..................................................................... 31 4.1.1.2.8. Balalajka 17-B-113 ....................................................................... 32 4.1.1.2.9. Kobza 17-B-31 .............................................................................. 33 4.1.1.2.10. Citera 17-B-60............................................................................. 34 4.1.1.2.11. Citera 17-B-128........................................................................... 35 4.1.1.2.12. Citera 17-B-143........................................................................... 36 4.1.1.2.13. Citera 17-B-189........................................................................... 37 4.1.1.2.14. Lyra 17-B-115 ............................................................................. 38 4.1.1.2.15. Harfa 17-B-4 ............................................................................... 39 4.1.1.2.16. Harfa 17-B-47 ............................................................................. 40 4.1.1.2.17. Harfa 17-B-48 ............................................................................. 41 4.1.1.2.18. Harfa 17-B-50 ............................................................................. 42 4.1.1.2.19. Harfa 17-B-53 ............................................................................. 43 4.1.1.2.20. Harfa 17-B-140 ........................................................................... 44 4.1.1.2.21. Harfa 17-B-147 ........................................................................... 45 4.1.2. Aerofony.................................................................................................... 46 4.1.2.1. Dřevěné ............................................................................................... 47 4.1.2.1.1. Příčná flétna 17-B-18 .................................................................... 47 4.1.2.1.2. Příčná flétna 17-B-63 .................................................................... 48 4.1.2.1.3. Příčná flétna 17-B-64 .................................................................... 49 4.1.2.1.4. Příčná flétna 17-B-66 .................................................................... 50 4.1.2.1.5. Příčná flétna 17-B-70 .................................................................... 51 4.1.2.1.6. Příčná flétna 17-B-161 .................................................................. 52 4.1.2.1.7. Příčná flétna 17-B-162 .................................................................. 53 3
4.1.2.1.8. Podélná flétna 17-B-111................................................................ 54 4.1.2.1.9. Pikola 17-B-65 .............................................................................. 55 4.1.2.1.10. Pikola 17-B-158 .......................................................................... 56 4.1.2.1.11. Pikola 17-B-159 .......................................................................... 57 4.1.2.1.12. Pikola 17-B-160 .......................................................................... 58 4.1.2.1.13. Pikola 17-B-163 .......................................................................... 59 4.1.2.1.14. Pikola 17-B-164 .......................................................................... 60 4.1.2.1.15. Klarinet 17-B-6 ........................................................................... 61 4.1.2.1.16. Klarinet 17-B-13 ......................................................................... 62 4.1.2.1.17. Klarinet 17-B-14 ......................................................................... 63 4.1.2.1.18. Klarinet 17-B-35 ......................................................................... 64 4.1.2.1.19. Klarinet 17-B-36 ......................................................................... 65 4.1.2.1.20. Klarinet 17-B-43 ......................................................................... 66 4.1.2.1.21. Klarinet 17-B-45 ......................................................................... 67 4.1.2.1.22. Klarinet 17-B-55 ......................................................................... 68 4.1.2.1.23. Klarinet 17-B-56 ......................................................................... 69 4.1.2.1.24. Klarinet 17-B-62 ......................................................................... 70 4.1.2.1.25. Klarinet 17-B-67 ......................................................................... 71 4.1.2.1.26. Klarinet 17-B-68 ......................................................................... 72 4.1.2.1.27. Klarinet 17-B-72 ......................................................................... 73 4.1.2.1.28. Klarinet 17-B-100 ....................................................................... 74 4.1.2.1.29. Klarinet 17-B-125 ....................................................................... 75 4.1.2.1.30. Klarinet 17-B-126 ....................................................................... 76 4.1.2.1.31. Klarinet 17-B-127 ....................................................................... 77 4.1.2.1.32. Klarinet 17-B-142 ....................................................................... 78 4.1.2.1.33. Klarinet 17-B-148/1 .................................................................... 79 4.1.2.1.34. Klarinet 17-B-148/2 .................................................................... 80 4.1.2.1.35. Klarinet 17-B-148/3 .................................................................... 81 4.1.2.1.36. Klarinet 17-B-148/4 .................................................................... 82 4.1.2.1.37. Hoboj 17-B-75............................................................................. 83 4.1.2.1.38. Fagot 17-B-37 ............................................................................. 84 4.1.2.1.39. Fagot 17-B-49 ............................................................................. 85 4.1.2.1.40. Fagot 17-B-88 ............................................................................. 86 4.1.2.1.41. Fagot 17-B-91 ............................................................................. 87 4.1.2.1.42. Fagot 17-B-95 ............................................................................. 88 4.1.2.1.43. Kontrafagot 17-B-97 ................................................................... 89 4.1.2.1.44. Kontrafagot 17-B-130 ................................................................. 90 4.1.2.1.45. Panova flétna 17-B-23................................................................. 91 4.1.2.1.46. Píšťala z balkánských dud 17-B-24............................................. 91 4.1.2.1.47. Píšťala dvojnice 17-B-25............................................................. 92 4.1.2.1.48. Píšťala 17-B-132 ......................................................................... 92 4.1.2.1.49. Dudy 17-B-78.............................................................................. 93 4.1.2.2. Plechové .............................................................................................. 94 4.1.2.2.1. Trubka 17-B-26 ............................................................................. 94 4.1.2.2.2. Trubka polnice 17-B-27 ................................................................ 95 4.1.2.2.3. Trubka 17-B-28 ............................................................................. 96 4.1.2.2.4. Trubka 17-B-92 ............................................................................. 97 4.1.2.2.5. Trubka signální 17-B-123 ............................................................. 98 4.1.2.2.6. Trubka poštovská 17-B-30 ............................................................ 99 4.1.2.2.7. Křídlovka 17-B-98 ...................................................................... 100
4
4.1.2.2.8. Trubka 17-B-119 ......................................................................... 101 4.1.2.2.9. Trubka 17-B-156 ......................................................................... 102 4.1.2.2.10. Trompeta klarina 17-B-57......................................................... 103 4.1.2.2.11. Trompeta 17-B-7 ....................................................................... 104 4.1.2.2.12. Trubka signální 17-B-44 ........................................................... 105 4.1.2.2.13. Lesní roh 17-B-104 ................................................................... 106 4.1.2.2.14. Lesní roh 17-B-118 ................................................................... 107 4.1.2.2.15. Lesní roh 17-B-120 ................................................................... 108 4.1.2.2.16. Části nástrojů 17-B-101/1,2 ...................................................... 109 4.1.2.3. Zvířecí rohy ....................................................................................... 110 4.1.2.3.1. Roh 16-D-11................................................................................ 110 4.1.2.3.2. Roh 17-B-77................................................................................ 111 4.1.2.3.3. Roh 17-E-30 ................................................................................ 112 4.1.2.3.4. Vábničky 17-B-81/1,2................................................................. 112 4.1.2.4 Harmonium 17-B-154 ........................................................................ 113 4.1.3. Membranofony ........................................................................................ 114 4.1.3.1. Malý buben 17-B-122 ....................................................................... 114 4.1.3.2. Vířivý buben 17-B-7 ......................................................................... 115 4.1.3.3. Vířivý buben 17-B-22 ....................................................................... 116 4.1.3.4. Vířivý buben 16-D-8 ......................................................................... 117 4.1.3.5. Vířivý buben 17-B-52 ....................................................................... 118 4.1.3.6. Vojenský buben 17-B-51 .................................................................. 119 4.1.3.7. Tympány 17-B-135 ........................................................................... 120 4.1.4. Idiofony ................................................................................................... 121 4.1.4.1. Klepačka 17-A-22 ............................................................................. 122 4.1.4.2. Klepačka 17-B-C............................................................................... 123 4.1.4.3. Řehtačka 17-A-23 ............................................................................. 124 4.1.4.4. Řehtačka 17-B-2................................................................................ 125 4.1.4.5. Řehtačka 20-B-32.............................................................................. 125 4.1.4.6. Řehtačka 17-B-17.............................................................................. 126 4.1.4.7. Hrkačka 17-B-80 ............................................................................... 127 4.1.4.8. Hřebíkové housle 17-B-32 ................................................................ 128 4.1.4.9. Pryče 17-B-39 ................................................................................... 129 4.1.4.10. Činel 17-B-116................................................................................ 129 4.1.4.11. Zvonkohra 17-B-133 ....................................................................... 130 4.1.5. Automatofony.......................................................................................... 131 4.1.5.1. Ariston 17-B-26................................................................................. 132 4.1.5.2. Flašinet 17-B-8.................................................................................. 134 4.1.5.3. Náhradní válec 17-B-59 .................................................................... 135 4.1.5.4. Flašinet 17-B-10................................................................................ 136 4.1.5.5. Náhradní válec 17-B-10 .................................................................... 137 4.1.5.6. Flašinet 17-B-139 .............................................................................. 138 4.1.5.7. Flašinet 17-B-11................................................................................ 140 4.1.5.8. Hrací skříňka 17-B-38....................................................................... 141 4.2. Fonografy ve sbírce....................................................................................... 142 4.2.1. Fonograf 17-B-86.................................................................................... 142 4.2.2. Fonograf 17-B-129.................................................................................. 143 4.2.3. Fonograf 17-B-145.................................................................................. 144 4.2.4. Hrací válečky 17-B-58 ............................................................................ 144 4.3. Vyhodnocení sbírky ...................................................................................... 145
5
5. Závěr.................................................................................................................... 149 6. Prameny a literatura ............................................................................................ 151 7. Shrnutí ................................................................................................................. 153 8. Summary ............................................................................................................. 154 9. Zusammenfassung............................................................................................... 155
6
1. Předmluva Sbírka hudebních nástrojů v Muzeu Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou je poměrně rozsáhlá. Záznamy o nástrojích byly dosud dostupné pouze na evidenčních listech a ne všechny byly opatřeny dostatečným popisem. Fotodokumentace sbírky byla také neúplná a některé nástroje nebyly přesně určeny. I z tohoto důvodu jsem se rozhodla zpracovat celou sbírku v jedné práci. Myslím si, že jde o věc užitečnou, která umožní případným zájemcům jednodušší přístup k informacím o hudebních nástrojích uložených v této sbírce. Dále bych velmi ráda poděkovala všem, kteří přispěli k úspěšnému dokončení mé práce. V první řadě Mgr. Rastislavu Kozoňovi, Ph.D., který se ujal vedení mé práce a poskytl mi pomoc při jejím vypracování. Můj dík patří také všem pracovníkům Muzea Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, především správci sbírek paní Jitce Zapletalové, která mi umožnila bezproblémový přístup ke všem hudebním nástrojům i jiným materiálům z muzea a velmi mi pomohla především při fotodokumentaci nástrojů.
7
2. Úvod Hudební nástroje tvoří součást fondů většiny muzeí. Ne vždy je jich takové množství, aby mohly být evidovány jako samostatná sbírka, ale myslím, že těžko hledat muzeum, kde hudební nástroje zcela chybí. Na druhé straně, pokud je sbírka rozsáhlejší, hrozí riziko, že se stane nepřehlednou. Pro případného zájemce o informace o konkrétních nástrojích je tedy poměrně obtížné získat podrobnější popis, případně údaje o původu nástroje, výrobci apod. V podobné situaci byla i sbírka hudebních nástrojů v Muzeu Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou. Hudební nástroje, kterých je téměř sto třicet, jsou uloženy v depozitáři a každý je samozřejmě zaevidován a opatřen evidenčním listem. Fotodokumentace však není úplná a některé důležité informace, například o původu nástrojů, nebo jejich výrobcích, nejsou zaznamenány vůbec. To je samozřejmě pochopitelné, jelikož při počtu všech předmětů evidovaných v muzeu není možná tak detailní práce. Cílem této diplomové práce je tedy především zjednodušení přístupu k informacím o hudebních nástrojích uložených ve sbírce rychnovského muzea. Nikdo tuto sbírku dosud nezpracoval, jedinými dostupnými informacemi jsou velmi stručné, a ne vždy zcela přesné, údaje na evidenčních listech nástrojů. Prvním krokem bylo vytvoření kompletní barevné fotodokumentace. Při té příležitosti se naskýtala ideální možnost pro prostudování nejen evidenčních listů, ale především samotných nástrojů. Jednalo se především o měření a vizuální pozorování hudebních nástrojů, soustředěné zejména na signatury výrobců, stupeň vývoje mechanik a jejich celkový stav. Dalším krokem bylo potom zpracování získaných informací o každém nástroji, což zahrnovalo přesné určení nástroje, jeho popis a v případě dostupnosti informací, případně analogickou a komparativní metodou, určení jeho původu a doby vzniku. Pokud se jedná o nástroje signované, spočívala další práce ve studiu literatury a pramenů a shromáždění informací o jejich zhotovitelích. Byl-li k dispozici záznam o tom, jakým způsobem se nástroj stal součástí sbírky, je připojena i tato informace. Nejrozsáhlejší části práce, tedy soupisu hudebních nástrojů, předchází kapitola o vzniku a historii Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou. Na závěr je potom zařazena kapitola, v níž je sbírka kvalitativně a kvantitativně zhodnocena.
8
Pevně věřím, že tato práce splní svůj úkol a stane se pomůckou pro všechny, kteří budou v budoucnu potřebovat jakékoliv informace o hudebních nástrojích uložených v Muzeu Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou.
9
3. Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou Počátky muzejnictví v Rychnově nad Kněžnou lze vysledovat v poslední dekádě 19. století. Ve stejné době vznikalo na celém našem území velké množství regionálních muzeí a rostl zájem o kulturní památky národa. První zárodek muzea vznikl v Rychnově nad Kněžnou pod záštitou spolku Pelcl. Ten působil ve městě od roku 1892 a svou prozatím skromnou sbírku měl uloženu v prostorách staré piaristické koleje. Členové spolku však byli velmi aktivní a již v roce 1893 uspořádali první výstavu. O dva roky později, tedy roku 1895, byly některé předměty ze sbírky zapůjčeny do Prahy na Národopisnou výstavu československou. V roce 1897 se sbírka přestěhovala do nových prostor, do místní chlapecké školy. V té době už však činnost spolku klesala a v roce 1898 se konala poslední schůze. Poté Pelclův spolek existoval až do roku 1908, ale nevyvíjel prakticky žádnou aktivitu. Na základě rozhodnutí městského výboru bylo roku 1908 spolkové muzeum přeměněno na městské, Pelclovo muzeum. Sbírkové předměty byly nějakou dobu umístěny v jedné místnosti městského úřadu, na počátku války se přesunuly do přízemí místního zámku, a po jejím konci se opět vrátily do chlapecké školy. Příčinou tak častého pohybu fondů byla především nedostačující kapacita prostor. Zvláště na zámku, kam byly sbírky navráceny v roce 1920, se nedostávalo místa. V té době byl pověřen správou muzea gymnaziální učitel Karel Březina a i díky němu byly objeveny a schváleny nové prostory pro přechodné umístění exponátů. Jednalo se o budovu svatohavelského chudobince. V roce 1935 bylo nutné tento prostor vyklidit a fond Pelclova muzea byl přemístěn do dvou místností v budově bývalého městského úřadu. Významným přírůstkem do sbírek se stala v roce 1939 Plachetkova ornitologická sbírka Až v roce 1946 našly sbírky trvalé místo, a to v zestátněném Kolowratském zámku. Pelclovo městské muzeum bylo v roce 1954 ustanoveno okresním muzeem, jehož prvním ředitelem se stal Jaroslav Helfert, dlouholetý ředitel Moravského zemského muzea v Brně. Po jeho odchodu v roce 1959 se stal ředitelem a prvním
10
stálým zaměstnancem Oldřich Petráš. I přes veškerou snahu byl stále problémy s místnostmi pro vystavování a uchovávání fondů. Tento problém se vyřešil v roce 1962 po příchodu ředitele Vladimíra Škalouda. Další změna nastala v roce 1965 kdy se okresní muzeum stalo ústavem vyvíjejícím svou činnost v oblasti Orlických hor a Podorlicka a získalo název Muzeum Orlických hor. Jeho první ředitelkou se stala Hana Marvartová. V tomto období se rozvíjela i publikační činnost muzea. Roku 1968 se začaly vydávat metodické listy pro kronikáře Vlastivědná práce a vyšlo také první číslo sborníku Orlické hory a Podorlicko. Biologem Zbyňkem Ročkem bylo v roce 1969 založeno přírodovědecké oddělení. Název rychnovského muzea byl opět změněn v roce 1974 na Okresní muzeum Orlických hor. Během 70. let 20. století byla regionální muzea v celé zemi slučována. K rychnovskému muzeu byly v té době již přičleněny sbírky dvou muzeí z okolních měst a obcí. Městské muzeum v Kostelci nad Orlicí se na počátku 60. let 20. století ocitlo v tíživé situaci a muselo být v roce 1963 zrušeno. Při likvidaci byl veškerý muzejní fond převeden do muzea v Rychnově nad Kněžnou. Také Památník Jiráskova Pokladu v Potštejně byl na počátku 60. let 20. století v bezvýchodné situaci a musel být přičleněn k rychnovskému muzeu. Expozice však zůstala v Potštejně až do konce let 90. Poté byly, vzhledem k nevhodným podmínkám při vystavování, sbírkové předměty převezeny do muzea v Rychnově. Městské muzeum ve Vamberku (Lützowo muzeum) se stalo pobočkou Okresního muzea Orlických hor v roce 1974. V roce 1980 pak byla celá expozice přemístěna do Rychnova nad Kněžnou. Ve Vamberku dnes zůstává pouze muzeum krajky. Dalším muzeem, které splynulo s rychnovským bylo Čapkovo muzeum v Týništi nad Orlicí. Jeho sbírky byly přemístěny do Rychnova nad Kněžnou v roce 1976 především kvůli nevyhovujícímu stavu prostor, ve kterých byly předměty vystavovány a uchovávány. Součástí sbírek Okresního muzea Orlických hor se staly i předměty z pamětní síně v Solnici.
11
Od roku 2003 bylo rychnovské muzeum podřízeno Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje. Po zrušení okresů a připojení Galerie Orlických hor působí dnes pod názvem Muzeum a galerie Orlických hor. Expozice sídlí stále na Kolowratském zámku. Plachetkova ornitologická sbírka, odborná pracoviště muzea, knihovna a archiv sídlí od roku 1996 v jedné z budov bývalých kasáren. V současnosti jsou tedy sbírky Muzea a galerie Orlických hor uloženy a vystavovány na několika místech nejen v Rychnově nad Kněžnou. Prostory v Kolowratském zámku slouží pouze pro krátkodobé expozice. První poschodí je vyhrazeno především pro výstavy ze sbírek muzejních i soukromých, týkajících se Rychnovska a celého regionu Orlických hor. Pro potřeby expozic Orlické galerie jsou upraveny prostory ve druhém poschodí zámku. Hlavní provozní budova muzea se nachází v komplexu bývalých rychnovských kasáren. Na tomto místě jsou uloženy v depozitářích veškeré fondy a sídlí zde také vedení a všechna odborná pracoviště v četně knihovny a archivu. V prostorách budovy je instalováno několik stálých expozic. Nejrozsáhlejší je expozice ornitologické sbírky Karla Plachetky, jež obsahuje 690 exemplářů ptactva v 261 druzích. Dále jsou zde přístupné dvě stálé expozice fotografií, Lišejníky Orlických hor a Rychnov nad Kněžnou na historických fotografiích. Pod správou Muzea Orlických hor je v současné době také synagoga v Rychnově nad Kněžnou. V jejích prostorách je instalována stálá expozice Dějiny judaismu v Podorlicku a své místo zde našel i Památník Karla Poláčka, stálá expozice věnovaná rychnovskému rodákovi. Součástí Muzea Orlických hor je také Muzeum krajky ve Vamberku. V budově na vamberském náměstí jsou přístupné dvě stálé expozice, v prvním poschodí Historie krajky a v přízemí potom Moderní prostorová krajka. Pro krátkodobé výstavy je zde k dispozici výstavní síň.
12
4. Sbírka hudebních nástrojů 4.1. Hudební nástroje ve sbírce 4.1.1. Chordofony Chordofony jsou v této sbírce poměrně hojně zastoupeny. Z větší části se jedná o nástroje drnkací, především o různé druhy citer a kolíčkové harfy. Harfy byly v regionu Podorlicka obvyklým nástrojem lidových muzik a mnoho nástrojařů, především amatérských, se tedy věnovalo jejich výrobě . Zastoupeny jsou zde samozřejmě také další nástroje, kytary, kobza, balalajka, mandolína apod. Za zmínku stojí i několik nástrojů z rodiny balkánských chordofonů, tambur. Smyčcových nástrojů není ve sbírce tak velké množství a především se jedná o nástroje amatérské výroby. Kromě houslí, violy, violoncella a kontrabasů je v muzeu umístěn také dnes již ne zcela obvyklý jednostrunný trumšajt. Větší část nástrojů není signována a jejich původ tedy není znám. V několika případech se zřejmě jedná o domácí výrobu. Signované nástroje jsou především české, německé či rakouské výroby. Některé z nich jsou tovární výroby, jiné ruční řemeslnou prací.
13
4.1.1.1. Smyčcové 4.1.1.1.1. Housle 17-B-1 Tento nástroj se stal součástí sbírky
po
převodu
z muzea
v Kostelci
nad
Orlicí.
v poměrně
zachovalém
Je stavu,
avšak je možné, že se jedná pouze o divadelní rekvizitu, což lze soudit podle ne příliš detailně a pečlivě
vyrobených
částí,
struníku.
Přesto
především
samozřejmě nemůžeme vyloučit, že
se
nástroj
užíval
i
k muzicírování. Celkové
řemeslné
zpracování
ukazuje
spíše
na
amatérskou
práci,
což
lze
pozorovat
především na neumělém napojení lubů a krku. Pouhým okem lze vidět, že krk je k tělu houslí připevněn hřebíkem. Celý nástroj měří 61,5cm a hlavice je, místo obvyklého hlemýždě, zakončena vyřezávanou hlavou ženy. Zachovány jsou také všechny čtyři ladící kolíky, které jsou řezané, nikoli soustružené. Nástroj není signován a není tudíž možné určit jeho stáří a výrobce.
14
4.1.1.1.2. Housle 17-B-34 Tyto housle byly původně součástí sbírky muzea v Kostelci nad Orlicí. Po převodu se dostaly do sbírky rychnovského muzea. Nástroj
je
v poměrně
dobrém
stavu, pouze je uvnitř spadlá duše. Celková délka houslí je 60cm, tělo pak měří 36cm. Zajímavé je, že celý korpus je pod lakem pokryt novinovým papírem. Také hlavice je neobvyklá, jelikož je vyřezána ve tvaru opičí hlavy. Uvnitř houslí je dobře viditelná signatura. Jedná se o ozdobně vymalovaná
písmena
AB
a
letopočet 1921. Z toho lze poměrně přesně usuzovat, že nástroj pochází z dílny amatérského houslaře z Kostelce nad Orlicí Antonína Bartha1. Není však zcela zřejmé, jestli jde o housle jím vyrobené, nebo pouze opravené. Barth se totiž věnoval spíše rekonstrukcím, než výrobě houslí. Je možné, že povrch pokrytý novinovým papírem souvisí s jeho technikou tzv. oživování houslí. V tom případě by nástroj mohl být vyroben jiným houslařem a Barthem pouze zrekonstruován.
1
Antonín Barth - Lesník z Kostelce nad Orlicí se narodil v roce 1849 a zemřel pravděpodobně po
roce 1928. Jeho hlavní prací v oblasti houslařství byly pokusy o tzv. oživování starých a nějakým způsobem zničených houslí. Ty spočívaly jednak v úpravě vrchních desek, jednak v lakování houslí zevnitř. Výsledkem, který vynálezce inzeroval v reklamních letácích, měl být lepší a vyrovnanější zvuk. Výsledky tohoto oživování nebyly nijak převratné, přestože houslař o sobě tvrdil, že je výborný znalec dřeva, a že studoval konstrukci houslí celých 38 let.
15
4.1.1.1.3. Housle 17-B-42 Tříčtvrteční housle, jejichž korpus měří 31cm, celková délka je potom 52cm. Signatura bohužel chybí a ani způsob, jakým se dostaly do sbírky není znám. Z toho důvodu je těžké určit dobu, kdy byl nástroj vyroben,
v záznamech
je
však
uveden počátek 20. století. Je pravděpodobné, že housle byly vyrobeny amatérsky. Krk je k tělu připojen
hřebem,
namísto
ozdobného vykládání po obvodu houslí je pouze namalován jeho obrys. Také hlavice a f otvory jsou vyrobeny
poněkud
neuměle.
Hmatník zcela postrádá na spodní straně žlábek a také vybrání v přední části je menší, než obvykle. Kobylka chybí. Spolu s houslemi je pod stejným číslem registrován také smyčec. Jeho délka je 46cm a je vyroben ze dřeva lehce nafialovělé barvy. Stále ještě jsou na něm zbytky potahu z koňských žíní.
16
4.1.1.1.4. Housle 17-B-90 Housle s hlavicí ve tvaru lva byly původně součástí sbírek muzea ve Vamberku. Po sloučení se dostaly do rychnovské sbírky. Délka korpusu je 36cm, celý nástroj potom měří 60cm. Hlavice ve tvaru lva je mírně poškozená, jinak jsou však housle v poměrně dobrém
stavu,
pouze
chybí
kobylka. Jedná se pravděpodobně o profesionální práci. Bohužel na nástroji není signatura a nelze tedy určit výrobce, ani dobu vzniku.
17
4.1.1.1.5. Housle 17-B-155 Tento nástroj byl před tím, než se stal součástí sbírky, majetkem H. Háchelové z Kvasin. Pod stejným číslem je zapsán spolu se smyčcem a pouzdrem. Parametry nástroje a řemeslné provedení se nevymykají obvyklým normám, tudíž jde zřejmě o práci profesionální. Celková délka nástroje je 60cm, korpus měří 36cm. Na zadní desce je zřetelná prasklina, která byl opravena. Kobylka zcela chybí, ladící kolíčky jsou soustružené. Smyčec je 74cm dlouhý s velmi špatným potahem. Nástroj není signován a jeho původ i doba vzniku jsou tedy neznámé.
18
4.1.1.1.6. Viola 17-B-99 Tato viola byla původně součástí sbírek muzea ve Vamberku. Spolu s ní je veden pod stejným číslem také smyčec. Korpus
nástroje
měří
38cm,
celková délka je potom 64cm. Na vrchní desce je zřetelných několik prasklin a na krku jsou viditelné stopy po napadení červotočem. Smyčec je dlouhý 71cm s poměrně zachovalým potahem. Kde a kým byl nástroj vyroben, není zcela jisté. Uvnitř je však záznam o opravě. Oprawil Marlan Hylák we Wamberku 1857 Ta proběhla v roce 1857 a byla provedena řemeslníkem, jehož jméno zřejmě bylo Marlan Hylák (nápis, konkrétně jméno, bohužel není dokonale čitelný) a působil právě ve Vamberku. Nástroj byl tedy pravděpodobně vyroben v 1. polovině 19. století.
19
4.1.1.1.7. Violoncello 17-B-138 Torzo violoncella bylo do sbírky převedeno
ze
sbírek
muzea
v Týništi nad Orlicí. Z nástroje se zachovalo pouze tělo a bodec. Krk byl pravděpodobně ulomen, zůstala po něm jenom část patky. Tělo violoncella měří 73cm, vyřezáváním zdobený bodec 20cm. Kobylka i struník také chybí. Uvnitř nástroje je nálepka, z níž můžeme vyčíst kdy, kde a kým byl vyroben:
Gebilder Placht. Muzik Instrumente Fabriks Niederlage ..... in Böhmen 1876 Bohužel, text není na všech místech čitelný, tudíž je problém určit kde přesně a kým bylo toto violoncello vyrobeno. Jisté je pouze datum výroby, rok 1876. Vzhledem k dostupným informacím na signatuře lze určit, že jde o nástroj tovární výroby. Mohlo by se jednat o výrobek ze Schönbachu (dnes Luby u Chebu), kde byl největší závod na výrobu violinových nástrojů. Tomu nasvědčuje i to, že byl nástroj vyroben některým členem rodiny Plachtů. Zřejmě se jedná o potomka E. Plachta, který byl na konci 17. století prvním doloženým houslařem v Schönbachu.
20
4.1.1.1.8. Kontrabas 17-B-12 Způsob
nabytí
tohoto
kontrabasu
je
zaznamenán. V roce 1970 byl odkoupen od pana Peška z Doudleb nad Orlicí, čp. 329, za 300Kčs. Pod stejným číslem je veden i smyčec. Tělo nástroje měří 98cm, krk potom 70cm. Délka smyčce je 70cm. Na nástroji je vidět, že byl mnohokrát opravován, tudíž by bylo velmi obtížné určit stáří. Některé opravy byly pravděpodobně
amatérské
a
zanechaly
viditelné stopy, např. po použití různých druhů dřeva vypadá celé tělo kontrabasu jako „záplatované“. Především vrchní deska je těmito zásahy poznamenaná. Zadní deska je zalomená a i na ní je patrná, nyní již opravená, prasklina. I tento kontrabas je čtyřstrunný, všechny kolíky i se strojky jsou zachovány. Hmatník i struník se dochovaly také, chybí pouze kobylka. Bohužel, zřejmě i díky častým opravám, zcela chybí jakákoliv signatura, která by naznačovala, kdo a kdy mohl nástroj vyrobit.
21
4.1.1.1.9. Kontrabas 17-B-151 Tento kontrabas je v poměrně špatném stavu. Byl nalezen v depozitáři muzea. Tělo je 95cm dlouhé, krk měří 65cm. Některé části nástroje zcela chybí, například hmatník a kobylka. Jsou zachovány všechny ladící kolíky i se strojky, ozdobné zakončení hlavice je však ulomené. V patce hlavice je vyvrtán otvor, pravděpodobně pro popruh, který se používal, pokud bylo třeba hrát za pochodu. Celková kondice nástroje také není optimální. Korpus je místy rozklížený a luby na několika místech popraskané. Plochá, nelomená zadní deska, která je vyrobeny z pěti částí je také prasklá. Kontrabas je čtyřstrunný. Všechny struny jsou dokonce zachovány, tři z nich jsou střevové, jedna kovová. V dobrém stavu zůstal struník na němž je jako poutka užito silného kovového drátu. Uvnitř korpusu je zachována dobře čitelná signatura, ze které můžeme zjistit, že nástroj byl vyroben ve Vamberku truhlářem Františkem Suchánkem2. František Suchánek truhlář VE VAMBERKU
2
František Suchánek - Truhlář, který působil ve Vamberku. Výrobě a pravděpodobně i opravám
hudebních nástrojů se zřejmě věnoval pouze okrajově. Jeho hlavní obživou zůstalo řemeslo truhlářské.
22
4.1.1.1.10. Trumšajt (trumarýna, trumšejt) 17-B-21 Tento nástroj byl věnován neznámým dárcem
na
Národopisnou
výstavu
v Rychnově nad Kněžnou v roce 1894. Je těžké určit jeho stáří. V lidové hudbě byl používán v této podobě již od 16. století, ale tento nástroj pravděpodobně bude mladší, zřejmě z první poloviny 19. století. Rezonanční skříň je 155cm vysoká. Ve spodní části je rozšířená a šestiboká. Směrem vzhůru se zužuje a vytváří krk, podobný
klasickým
smyčcovým
nástrojům, který je zároveň i hmatníkem. Tato část korpusu je již pouze pětiboká. Krk je zakončen kolíkovým žlábkem a hlavicí stejného tvaru, jaký mají violinové nástroje. Střevová struna i kolík, na kterém je upevněna se zachovali. O výrobci není nic známo, jelikož na nástroji
chybí
jakákoliv
signatura.
Pravděpodobně se jedná o domácí výrobu z oblasti východních Čech. V lidových muzikách tohoto regionu byl tento nástroj často využíván.
23
4.1.1.2. Drnkací 4.1.1.2.1. Kytara 17-B-15 Tato šestistrunná kytara se stala součástí sbírky v roce 1970, kdy byla
převedena
z muzea
v Solnici. Nástroj se zachoval v poměrně dobrém
stavu.
Chybí
pouze
struník, ze kterého zbyly na nástroji
jen
ozdobné
okraje.
Spolu s hlavicí se dochovaly i ladící kolíky. Korpus měří 42cm, délka celé kytary je potom 90cm. Vrchní
desku
zdobí
několik
barevných kreseb s vojenskými motivy, bojujícími
konkrétně jezdci
dvěma a
čtyřmi
uniformovanými vojáky. Na spodní desce se nachází čtyři nálepky s portréty žen. Ohledně určení stáří nástroje nám může pomoci štítek, jenž se nachází uvnitř korpusu a na němž je záznam o opravě: Repariert Stingl in Braunau 1869 in .... Böhmen Celý text není bohužel dobře čitelný, zřejmě se však jedná o výrobek Martina Stingla3, výrobce houslí a kytar. Z data opravy je zřejmé, že nástroj byl pravděpodobně vyroben během 1. poloviny 19. století.
3
Martin Stingl (Stingel) - Houslař, který působil v Schönbachu především v letech 1860 až 1890.
Byl v porovnání s ostatními houslaři v okolí velmi kvalitní nástrojař. Jeho nástroje byly nejen lépe
24
4.1.1.2.2. Kytara 17-B-40 Šestistrunná
kytara
s perleťovým
zdobením. Délka korpusu činí 40cm, celý nástroj pak měří 85cm. Žádná z částí nechybí, na jedné straně jsou však proraženy luby. Ladicí kolíky jsou
již
opatřeny
strojkem
se
zoubkovým převodem, který se užívá dodnes. Struník je zachován a na stranách zakončen uměleckým kováním s květinovým motivem. Tělo
a
hmatník
nástroje
jsou
zdobeny perleťovým vykládáním. Na
spodní
zachován několika
části květinový
barvách.
hmatníku
je
motivy
v
Zdobení
na
samotném těle kytary již není téměř vidět, pravděpodobně šlo o květy, případně lístky. Jelikož nástroj není opatřen štítkem, ani signaturou, nelze bezpečně určit, kdo je výrobcem a kdy byl nástroj vyroben.
řemeslně zpracované, ale i po zvukové stránce byly kvalitnější. Kromě violinových nástrojů vyráběl i kytary vídeňského modelu. Ze záznamu o opravě je zřejmé, že nějaký čas pracoval i v Broumově.
25
4.1.1.2.3. Kytara 17-B-121 Šestistrunná kytara, která byla původně součástí sbírek muzea v Týništi nad Orlicí. Celková délka nástroje činí 90cm, délka těla je 42cm.
Není v příliš
dobrém stavu, na vrchní desce jsou patrné praskliny. Kromě jednoho ladícího kolíčku a strun však nic nechybí. Uvnitř korpusu je na papírovém štítku uvedeno jméno výrobce a také model, podle kterého byl nástroj vyroben: Nach dem Modell des Luigi Legnani von Johann Georg Staufer in Wien Ačkoliv jméno na štítku není jednoznačně čitelné, je velmi pravděpodobné, že se jedné o Johanna Georga Staufera4, vídeňského výrobce kytar. Důvodem špatné
4
Johann Georg Staufer (Stauffer) - Původně umělecký stolař, později výrobce hudebních nástrojů,
se narodil v roce 1778 ve Vídni a zemřel roku 1853 v Košicích. Ihned po vyučení se začal věnovat výrobě kytar, které opatřil vlastním vynálezem. Staufferovy strojky (Stauffermaschine) na napínání strun jsou užívány dodnes. Roku 1799 si otevřel vlastní dílnu ve Vídni, která velmi dobře prosperovala, především proto, že Stauferovy nástroje se od ostatních podstatně lišily. Především změnil tvar hlavice, kterému přizpůsobil i své kovové napínací strojky s ozubeným převodem. Jako první klenul horní i spodní desku kytar nejen dlabáním, nýbrž i předepínáním, což zvýšilo hlasitost nástrojů i vyrovnanost zvuku. Pro svůj mimořádný talent a nápaditost nebyl oblíben mezi ostatními nástrojaři ve Vídni a nikdy nebyl mezi ně přijat. Nevyráběl jenom kytary podle svého modelu, ale také dle modelu Itala Luigi Legnaniho. Dalšími stauferovými vynálezy bylo arpeggione (tzv. smyčcová kytara), nebo oblouková klaviatura (Bogenklaviatur).
26
viditelnosti je především značné stáří a zašlost celého štítku. Letopočet výroby bohužel není uveden, bude to však mezi lety 1820-1853, kdy výrobci kytar v Evropě, mezi nimi i J.G.Staufer, velmi často kopírovali Legnaniho5 model.
5
Luigi Legnani - Italský kytarista, výrobce hudebních nástrojů a skladatel se narodil v roce 1790 ve
Ferraře a zemřel roku 1877 v Ravenně. Před tím, než započal v roce 1819 svou kariéru kytarového virtuosa, působil jako operní pěvec. Mezi léty 1822 až 1850 působil například ve Vídni a pořádal koncertní turné po Německu, Švýcarsku i Itálii. Legnaniho pojilo přátelství s Paganinim a dokonce uvažovali o společném vystupování. Tento plán se bohužel, vzhledem ke zdravotnímu stavu Paganiniho, neuskutečnil. V roce 1850 se Legnani vrátil do Itálie a věnoval se především výrobě kytar a houslí. Jeho model kytary byl hojně kopírován výrobci ve střední Evropě hlavně mezi lety 1830-1880, například právě Stauferem. Za svůj život Legnani zkomponoval kolem 250 skladeb. Jednalo se především o kusy pro sólovou kytaru, dueta pro kytaru a flétnu a koncert pro kytaru a orchestr, ze kterého se bohužel zachovalo jen několik partů.
27
4.1.1.2.4. Kontrašice 17-B-41 Kontrašice je jedním z rodiny srbských a chorvatských chudostrunných
drnkacích
nástrojů,
tambur.6 Jedná se o nástroj určený pro hraní ve středních polohách. Tato kontrašice byla původně součástí sbírky Pelclova muzea v Rychnově nad Kněžnou. Do sbírky
se
dostala
při
sběru
v Lukavici v roce 1894 a na lubech
je
připevněn
štítek
s nápisem: Daroval pan Arnulf Micka nadlesní. Celková délka nástroje činí 50cm, korpus měří pouze 17cm. Krk se dvěma systémy pražců je k tělu připevněn hřebíkem. Hlavice se čtyřmi ladícími kolíky je nepoškozená, stejně jako zbytek nástroje. Chybí pouze kobylka. Jelikož chybí jakákoliv signatura, je těžké určit kdo a kdy tuto kontrašici vyrobil. Byla vyrobena pravděpodobně na konci 19. století a zřejmě na území Čech, jelikož právě v 90. letech 19. století, tedy v době, kdy se stal součástí sbírky, se rozvíjela výroba těchto nástrojů u nás.
6
Tambury - Srbské a chorvatské chudostrunné drnkací chordofony. Náleží k loutnovým nástrojům.
Korpus je kytarového, nebo loutnového tvaru a na dlouhém krku jsou obvykle dva systémy pražců pro rychlý přechod z durové do mollové tóniny. Tambury se staví v různých velikostech pro různé polohy. Pro basovou polohu berde, pro střední bugarie, brače, kontrašice a pro sopránovou bisernice. V devadesátých letech 19. století se rozšířily tyto nástroje i na našem území a vzniklo několik tamburašských orchestrů a následně i výrobců tambur, převážně v Podkrušnohoří. Tato móda však trvala pouze do konce 30. let 20. stol. Dnes jsou takové soubory raritou.
28
4.1.1.2.5. Kontrašice 17-B-109 Tato kontrašice se stala součástí sbírky po převodu z muzea v Týništi nad Orlicí. Nástroj je v poměrně dobrém stavu, pouze spodní deska je naprasklá. Tělo měří 18cm, délka i s krkem činí 54cm. Hlavice má tvar listu a ze čtyř ladících kolíčků chybí pouze jeden. Krk se dvěma řadami pražců je černé barvy,
stejně
jako
vrchní
část
korpusu. Na nástroji chybí signatura tudíž je původ nejasný. Zřejmě však byla tato kontrašice vyrobeny během 19. století.
29
4.1.1.2.6. Brač 17-B-114 Brač, nástroj z rodiny tambur je určen pro hru ve středních polohách, stejně jako výše zmíněné kontrašice. Tento
se
stal
součástí
sbírky
převodem z muzea v Týništi nad Orlicí. Korpus
nástroje
je
vydlabán
z jednoho kusu dřeva, je 11cm hluboký a celkově i s krkem měří 80cm. Deska je bohužel prasklá. Hlavice je téměř stejná, jako u violinových nástrojů a čtyři ladící kolíčky jsou opatřeny ozubeným strojkem. Hmatník je, stejně jako u většiny
ostatních
tambur,
dělen
dvěma systémy pražců. Podle žlábků na prvním pražci je zřejmé, že struny od
sebe
nebyly
rozmístěny
ve
stejných vzdálenostech. Vždy dvě krajní byly blíže k sobě a sledovaly tudíž pouze jeden systém pražců a mezi prostředními dvěma byla vzdálenost větší. Z toho vyplývá, že bylo pevně dáno který pražcový systém se používá s danou strunou. Tělo nástroje je bohatě zdobené. Na vrchní desce, která je opatřena kruhovým ozvučným otvorem, je vyřezán a lehce kolorován složitý květinový motiv. Výrobce, ani přesná doba vzniku nejsou známi, jelikož chybí signatura. Zřejmě se ale jedná o práci z konce 19. století, kdy byly tamburašské nástroje na našem území oblíbené.
30
4.1.1.2.7. Mandolína 17-B-144 Mandolínu darovala
neapolského muzeu
typu
Jana
Al-
brechtová z Kostelce nad Orlicí. Korpus
nástroje
měří
32cm,
celková délka je potom 61cm. Vrchní
deska
je
v oblasti
kobylky mírně zalomená. Zadní vydutá část nástroje se skládá z 19 dřevěných dílců dvou barev, které už ale špatně doléhají a jsou rozklížené. Mírně dozadu zakloněná hlavice je opatřena osmi ladícími kolíčky i se strojky. Žlábky na prvním pražci svědčí o tom, že struny byly pravděpodobně vedeny ve sborech po dvou. Dochovaly se pouze tři z nich. Pod oválným ozvučným otvorem na vrchní desce je umístěn ochranný a zároveň ozdobný dřevěný štítek, který je zakončen perleťovým zdobením ve tvaru mušle. Bohužel, i vrchní deska je na několika místech prasklá. Také je na ní téměř nečitelný nápis: Kunstler.... GES GESON 213946 Podle čísla by tedy mohlo jít o tovární výrobu, přesnější určení však není možné.
31
4.1.1.2.8. Balalajka 17-B-113 Drnkací
chordofon
ruského
původu vznikl pravděpodobně z ruské
domry7,
známá
už
která
za
vlády
byla Petra
Velikého. V Ruské lidové hudbě je tento nástroj hojně používán a existují orchestry,
i
celé ve
balalajkové
kterých
jsou
používány tyto nástroje ve všech polohách. Tato balalajka byla do sbírky převedena nad
z muzea
Orlicí.
v Týništi
Celková
délka
nástroje je 67cm a jeho korpus má
charakteristický
trojúhel-
níkový tvar. Spodní část nástroje se skládá z pěti dílců ve tvaru trojúhelníku, které jsou ve vrchní části přibité hřebíky ke krku, a je mírně vypouklá. Spoje mezi díly jsou však již rozklížené a ani celkový stav nástroje není příliš dobrý. Pravděpodobně se jedná o jakousi modifikaci balalajky. Tento nástroj mívá obvykle pouze tři struny, kdežto zde jich bylo šest. Ladící kolíky jsou opatřeny strojky. Ozvučný otvor na vrchní desce je zdoben dřevěným vykládáním ve tvaru šesticípé hvězdy. Zachována zůstala i kobylka. Chybí jakákoliv signatura, tudíž nelze blíže určit původ nástroje.
7
Domra - Chudostrunný drnkací chordofon používaný v lidové hudbě především v Rusku a na
Ukrajině. Zřejmě se vyvinul z mandolíny. První domra byla nalezena až v roce 1896 a před tímto datem nejsou zachována žádná vyobrazení, ani zmínky. Rozlišují se dva druhy domry. Častěji používaná je domra čtyřstrunná, třístrunná verze je méně obvyklá.
32
4.1.1.2.9. Kobza (kobzička, citera, citara) 17-B-31 Trsací chordofon, který se, podle pramenů, vyskytoval na našem území již od 14. století. První vyobrazení tohoto nástroje se však objevuje až v roce 1740 zásluhou pražského
biskupa
Johanna
Rudolpha Sporcka. Nástroj byl využíván v lidové hudbě až do počátku
20.
století
a
především doprovodnou
plnil funkci.
Různé druhy této krabicové citery byly známy pod rozličnými názvy v mnoha (Irsko,
evropských Švédsko,
zemích
Holandsko,
Dánsko, Norsko). Jelikož byly nástroje vyrobeny převážně v lidovém prostředí, setkáváme se s rozmanitými tvary. Kobzu, uloženou v této sbírce můžeme zařadit to skupiny se stupňovitým količníkem. Díky němu lze na nástroji použít několik délek strun (v tomto případě pěti). Nástroj se stal součástí sbírky po v roce 1965, kdy byl převeden z muzea v Kostelci nad Orlicí. Celková délka rezonanční skříně činí 95cm, šířka je 14cm a 6,5cm. Na pěti količnících je upevněno celkem osmnáct strun. Jako u všech kobz, i zde chybí dno, které je při hře nahrazováno deskou stolu. Do vrchní desky nástroje jsou vyvrtány dva kulaté ozvučné otvory, hlavice količníků mají podobný tvar, jako u violinových nástrojů. Na části, která se používá jako hmatník, se nachází dva systémy pražců. Původ nástroje není znám, jelikož neexistuje signatura, ani jiný záznam o výrobci, případně době vzniku. Pravděpodobná doba vzniku je 19. století, kdy byla kobza na našem území hojně používána.
Nástroj byl v roce 1971 restaurován
v Moravském zemském muzeu v Brně.
33
4.1.1.2.10. Citera 17-B-60 Akordická citera, jež byla do sbírky
převedena
z Okresního
úřadu v Rychnově nad Kněžnou. Nástroj je dlouhý 51cm, široký 29cm a je v poměrně dobrém stavu. Potah tvoří 26 strun. Jedna struna
je
pravděpodobně
melodická, jelikož je vedena přes úzký
hmatník
Následujících
pět
s pražci. strun
je
basových ve výškách C, D, G, H, c. Ostatní doprovodné struny jsou laděny v tónině G dur v rozsahu d – h2. Strunový potah je téměř kompletně zachován, chybí pouze tři struny. Jelikož se jedná o citeru akordickou, jsou její součástí klávesy pro jednotlivé akordy, které zjednodušují hru. Na tomto nástroji je jich šest a s jejich pomocí lze hrát tyto akordy: C, D7, G, e, a, h. Jednotlivé klávesy jsou vespod opatřeny plstěnými polštářky, jimiž jsou tlumeny struny, které při akordu nemají znít. Vrchní deska je opatřena kruhovým ozvučným otvorem a ozdobným nápisem s květinovým motivem Amor. Uvnitř nástroje se nachází nálepka s nápisem: Mein recht Trade Mark 24713 Z nápisu lze usuzovat, že se pravděpodobně jedná o nástroj německé tovární výroby, číslo je nejspíše výrobním číslem nástroje. Bližší určení data výroby chybí, ale jelikož se akordické citery začaly vyrábět na přelomu 19. a 20. století, bude tento nástroj s největší pravděpodobností pocházet z této doby.
34
4.1.1.2.11. Citera 17-B-128 Tato
citera
původně
byla součástí
sbírek muzea v Týništi nad Orlicí. Rezonanční
skříň
je
široká 37cm a dlouhá 52cm. Nástroj je lehce poškozený,
především
vrchní deska se zdobeným
kruhovým
o-
otvorem
je
zvučným
odřená a kresby špatně viditelné. počtu
Z celkového
43
strun
jich
chybí přibližně polovina.
Struny
uchyceny
na
jsou osmi
količnících z čehož vyplývá, že mají různé délky. Podle názvů strun na spodní části nástroje lze zjistit, že na každém količníku jsou struny laděny do jiného akordu (podle velkých písmen pod strunami např. A, G, B, C) a pravděpodobně i do jiné polohy. Bohužel, označení strun je téměř nečitelné a je tedy nemožné určit přesný tónový rozsah citery. U jednotlivých skupin strun jsou velmi špatně čitelná anglická označení, např. chord of the 5th, což opět souvisí s akordickým rozložením strun. Na nástroji není žádná nálepka ani signatura, bude však pravděpodobně starší, než výše zmíněná akordická citera, pravděpodobně z první poloviny 19. století. Podle anglických nápisů lze soudit, že byla tato citera vyrobena v některé z anglicky mluvících zemí. Výrobce je bohužel neznámý.
35
4.1.1.2.12. Citera 17-B-143 Akordická citera, která se stala
součástí
sbírky
převodem z muzea v Týništi nad orlicí. Délka nástroje činí 50cm, šířka pak 29cm. Vrchní deska je opatřena kruhovým ozvučným otvorem. Celkově
je
tato
citera
v poměrně dobrém stavu, stejně jako její strunový potah. Z původních 24 strun chybí pouze jedna. Pět strun je basových ve výškách C, D, G, H, c. Ostatní struny jsou laděny v tónině G dur v rozsahu d – a2. Samozřejmě
na
této
akordické citeře nechybí klávesnice pro jednotlivé akordy. Je jich celkem šest a odpovídají akordům C, D7, G, e, a, h. Plstěné polštářky na spodní straně kláves tlumí struny, které v akordu nemají zaznít. Pod ozvučným otvorem je uvnitř ozvučné skříně připevněna nálepka s nápisem: Patentierte in Deutschland, ‚Östereich, Hungarn, Schweiz, Holand, Belgien Accord – Zither Patent No. 29.930 Liederhefte Herzu in jeder ...... Pravděpodobně se tedy jedná o německou tovární výrobu koncem 19. století. Bližší informace o výrobci však chybí.
36
4.1.1.2.13. Citera 17-B-189 Tato citera byla do sbírky darována v roce
2002
Hanou
Hynkovou
z Javornice-Přími, čp. 13. Tento nástroj vypadá jednodušeji než obvyklé citery a pravděpodobně byl využíván i jako dětská hračka. Je dlouhý pouze 36cm, široký 16cm a v poměrně dobrém stavu. Ve vrchní desce se nachází kruhový ozvučný otvor a horní část nástroje je
zdobena
barevnou
kresbou
s květinovým motivem. Všech 15 strun se zachovalo, pouze dvě z nich jsou prasklé. Tónový rozsah nástroje je od h do h2, což lze zjistit z nálepky, na které jsou označeny výšky jednotlivých strun i s notovým zápisem. Na stejné nálepce je také tištěný nápis: MADE IN CZECHOSLOVAKIA Z toho vyplývá, že nástroj byl vyroben na našem území ve 20. století (spíše v první polovině) a jedná se o tovární výrobu.
37
4.1.1.2.14. Lyra 17-B-115 Tento
nástroj
byl
do
sbírky
převeden z muzea v Týništi nad Orlicí. Rezonanční skříň tvaru lyry je 37cm dlouhá, 26cm široká a je v poměrně dobrém stavu. Vrchní deska
je
uprostřed
opatřena
kruhovým
ozvučným
otvorem.
Nástroj má pět strun, které jsou horizontálně napnuty přes korpus a ozvučný otvor. Povrch nástroje je velmi bohatě zdoben. Do vrchní desky jsou vyryty
rozmanité
květinové
motivy kolorované bílou, zelenou a červenou barvou. Ve spodní části nástroje je do zdobení zakomponován nápis: Tirol Lze tedy určit alespoň oblast, ze které nástroj pochází a kde byl pravděpodobně vyroben. Jiné informace o původu bohužel nejsou k dispozici, jelikož chybí jakákoliv signatura.
38
4.1.1.2.15. Harfa 17-B-4 Harfa, která byla původně součástí sbírek muzea v Kostelci nad Orlicí. Rezonanční skříň je vysoká 103cm, podpěrný sloup měří 125cm a poslední částí nástroje je esovitě zahnutý količník. Struny i většina ladicích kolíků chybí. Počet otvorů pro ladící kolíky (37) se neshoduje s počtem úchytů pro struny na rezonanční skříni
(27). Je tedy
otázkou, jestli všechny části byly původně součástí jednoho nástroje. Je možné, že při opravách a jiných úpravách
byly
použity
části
měl
tedy
z různých harf. Tento
nástroj
pravděpodobně 27 strun. Na vrchní desce rezonanční skříně se nachází šest kruhových ozvučných otvorů. Kolem nich a také ve spodní části nástroje lze při bližším pozorování rozpoznat náznak zdobení černou barvou. Celkový stav rezonanční skříně není příliš dobrý, zadní deska je proražená a dva z ozvučných otvorů jsou též poškozeny. Původ harfy bude pravděpodobně u některého z lidových nástrojařů. Nástroj bohužel není opatřen signaturou.
39
4.1.1.2.16. Harfa 17-B-47 harfa8
Háčková
s výrazně
prohnutou rezonanční deskou je vysoká 115cm. Podpěrný sloup i esovitý
količník
jsou
černé
barvy. Nástroj měl 33 strun, jejichž
zbytky
jsou
stále
přichyceny na ladících kolících. Kromě těchto kolíků se na količníku háčky,
zachovaly
kterými
bylo
i
čtyři možné
přeladit vybrané struny. Do
prohnuté
vrchní
desky
rezonanční skříně je vyříznuto šest ozvučných otvorů. Čtyři z nich jsou kruhového tvaru s vyřezanou květinou uprostřed. Další dva ozvučné otvory mají podobu dvou půlměsíců. Zadní deska nástroje je bohužel poškozená. Jelikož háčkové harfy začaly být vyráběny a používány v českých zemích až ve druhé polovině 18. století, je pravděpodobné, že tento nástroj pochází z pozdější doby, zřejmě ze století 19. Signatura chybí, konkrétní výrobce tedy není znám.
8
Háčková harfa – Harfa, která byla od druhé poloviny 17. století opatřována tzv. háky. Ty byly
umístěny na količníku nástroje a s jejich pomocí bylo možné zkracovat jednotlivé struny a tím zvýšit jejich ladění o půl tónu. Diatonicky laděný sbor strun bylo tedy možné přeladit do potřebné tóniny. Tento proces byl však velmi zdlouhavý a následně bylo nutné přeladění nástroje. Výrobce harf a harfeník z Nechanic Václav Gall měl ve druhé polovibě 18. století největší zásluhu na rozšíření háčkové harfy na našem území.
40
4.1.1.2.17. Harfa 17-B-48 Tato harfa byla pravděpodobně také opatřena háky. Její lehce prohnutá rezonanční skříň je 102cm
vysoká
a
v poměrně
dobrém stavu. Podpěrný sloup je dlouhý 134cm. Nástroj měl původně 34 strun. Ty se nezachovaly na rozdíl od ladicích
kolíků,
které
jsou
kompletní. Pod řadou kolíků jsou na količníku patrné čtyři otvory, ve
kterých
byly
s největší
pravděpodobností zasazeny již zmíněné háky. Ani ty se bohužel nedochovaly. Přední deska rezonanční skříně je opatřena šesti skupinkami vyvrtaných děr, které plní stejnou funkci, jako obvyklé ozvučné otvory. Harfa byla nejspíše postavena během 19. století, jelikož však chybí signatura, je výrobce neznámý.
41
4.1.1.2.18. Harfa 17-B-50 Harfa, kterou do sbírky věnoval A. Micka, nadlesní z Lukavice čp. 87 v roce 1974. Rezonanční skříň, jejíž vrchní část je ozdobně vyřezaná, měří 118cm, podpěrný sloup potom 134cm. Esovitý količník na této harfě
je
výrazně
prohnutý.
Nástroj je napaden červotočem. Z pravděpodobných 34 původních strun se nezachovala žádná, přibližně poloviny ladicích kolíků je však stále na svém místě. Háčky se také nedochovaly, o jejich přítomnosti na nástroji však svědčí tři otvory pod řadou kolíků na količníku. Přední deska rezonanční skříně je naprasklá. Ozvučné otvory jsou zastoupeny šesti skupinami vyvrtaných děr. K nástroji je připevněn štítek s určením, že nástroj byl vyroben na konci 18. století. Jelikož však chybí signatura, není znám výrobce ani přesná doba vzniku.
42
4.1.1.2.19. Harfa 17-B-53 Harfa se zdobeným podpěrným sloupem i količníkem. Výška mírně prohnuté rezonanční skříně činí 118cm. Původně měl nástroj 36 strun z nichž se, narozdíl od ladicích kolíků,
většina
nezachovala.
Z otvorů na vyřezáváním zdobeném količníku lze soudit, že byla tato harfa opatřena čtrnácti přelaďovacími háky. Z nich se zachoval pouze jeden. Rezonanční
skříň
je
mírně
poškozená. Na vrchní desce jsou četné praskliny. Ozvučné otvory jsou tvořeny šesti skupinami děr vyvrtaných do vrchní desky. Soustružený podpěrný sloup je zakončen zdobenou hlavicí. Stáří ani výrobce harfy není znám, jelikož chybí signatura i jakákoliv jiná informace o vzniku nástroje.
43
4.1.1.2.20. Harfa 17-B-140 Harfa,
která
byla
původně
součástí sbírek muzea v Týništi nad Orlicí. Rezonanční 117cm,
skříň
podpěrný
je
vysoká
sloup
pak
133cm. Na vyřezávaném količníku se zachovala většina z 38 ladicích kolíků, kterými byly upevněny struny. Spolu s kolíky zůstalo
zachováno
i
deset
je
mírně
přelaďovacích háků. Rezonanční
skříň
prohnutá a na její vrchní desce nejsou žádné ozvučné otvory. Nejsou nezbytné, jelikož rezonanční skříň nemá dno, čímž je vytvořen ozvučný otvor. Zadní deska nástroje je mírně rozklížená. Tato harfa byla pravděpodobně používána k hraní za pochodu, jelikož je opatřena koženým popruhem, který zřejmě usnadňoval její přenášení. Také vrchní část rezonanční skříně je potažena kůží. Signatura na nástroji chybí, pravděpodobně se však jedná o výrobek z konce 18. století.
44
4.1.1.2.21. Harfa 17-B-147 Tato harfa se stala součástí sbírky v roce 1985 po převodu z Městského úřadu v Solnici. Mírně
prohnutá
rezonanční
skříň měří 118cm, podpěrné rameno pak 139cm. Količník je vyřezávaný a jsou na něm zachovány téměř všechny z 36 ladicích
kolíků
původních
se
strun.
přelaďovací
zbytky Všechny
háky
chybí,
otvory po nich však dokazují, že byly součástí nástroje. Rezonanční
skříň
je
na
několika místech popraskaná. Vrchní deska je opatřena šesti skupinami děr, které plní funkci ozvučných otvorů. Soustružená hlavice podpěrného ramene je, stejně jako količník, zdobena řezbou. Nástroj není signován a není proto možné přesně určit jeho výrobce. Zřejmě však byla tato harfa vyrobena koncem 18., nebo počátkem 19. století.
45
4.1.2. Aerofony Aerofony tvoří nejrozsáhlejší část sbírky, což je ve zdejším regionu zcela přirozené. Především dřevěné dechové nástroje jsou v oblasti lidové hudby Východních Čech a Podorlicka hojně užívány i v současné době. Klarinet a flétna jsou základními nástroji, které tvořily a tvoří, samozřejmě i s nástroji smyčcovými, místní folklorní seskupení. Z tohoto důvodu působilo v této oblasti mnoho výrobců dřevěných dechových nástrojů. Z velké části se zřejmě jednalo o amatérskou práci, ale výrobky některých z nich byly dobré kvality. Většinou byly nástroje vyráběny, vzhledem k omezenému okruhu zákazníků, pouze okrajově a řemeslníci se zároveň živili jiným řemeslem (např. soustružnickým). Ve sbírce samozřejmě nejsou pouze nástroje vyrobené místními řemeslníky. Největší část nástrojů bohužel není signována a nelze tedy určit kým a kde byly vyrobeny. Pokud se však jedná o nástroje se signaturou, objevují se zde kupříkladu dřevěné dechové nástroje z Kraslic, Lubů, Prahy či Terezína. Stejně tak plechové aerofony, kterých je také poměrně velké množství, pochází od výrobců z různých míst země, například z Kraslic, Prahy, Kutné Hory a nejblíže potom z Hradce Králové. Součástí sbírky jsou také nástroje vyrobené ze zvířecích rohů, kterých však není velké množství, dudy a harmonium.
46
4.1.2.1. Dřevěné 4.1.2.1.1. Příčná flétna 17-B-18 Tato flétna se stala součástí sbírky v roce 1970
po
převodu
z muzea v Solnici. Nástroj je vyroben ze zimostrázového dřeva, dlouhý
60cm
a
je
složen ze tří dílů. Do prvního
z nich
je
vyvrtán retný otvor, další dva díly jsou pak opatřeny dohromady šesti nekrytými otvory a jednou zavřenou klapkou. Stav flétny je poměrně dobrý pouze hlavice je na spodní straně prasklá. Výrobce nástroje není bohužel znám, jelikož chybí signatura. Vzhledem k tomu, že není ještě opatřen Böhmovým systémem9 a má pouze jednu klapku, lze předpokládat, že byl vyroben před rokem 1800.
9
Böhmův systém – Theobald Böhm (1794-1881), flétnista mnichovské dvorní kapely a reformátor
mechaniky příčné flétny. Vypočítal nejlepší vzdálenosti a velikosti zvukových otvorů a především nahradil dříve používanou krytou soustavu klapek (stiskem klapky se otvor uvolňoval, tzv. uzavřená klapka) soustavou otevřenou (stiskem klapky se otvor uzavíral, tzv. otevřená klapka). Tyto inovace poprvé použil v roce 1832. Böhmova flétna má 14 zvukových otvorů opatřených klapkami. Flétna díky jeho reformě získala čistší, jasnější a zvučnější zvuk a důmyslný systém klapek zároveň velmi zjednodušil ovládání nástroje.
47
4.1.2.1.2. Příčná flétna 17-B-63 Flétna,
která
byla
původně součástí sbírek muzea ve Vamberku. Je složena ze tří částí a její celková délka činí 61cm. Nástroj je opatřen šesti volnými tónovými
otvory.
Ostatní otvory jsou kryty šesti zavřenými klapkami. Na jednotlivých částech nástroje jsou vyraženy signatury výrobce: GEDLICZKA PRAG Přesná doba výroby není určena, pravděpodobně však nástroj vznikl v první polovině 19. století, kdy byl vyroben v Praze Antonem Jedličkou10.
10
Anton Gedliczka (Jedlička) - Výrobce dřevěných dechových nástrojů, který působil v Praze v
prví polovině 19. století, především v letech 1830-1850. Tři z klarinetů jeho výroby jsou v současnosti uloženy v Českém muzeu hudby.
48
4.1.2.1.3. Příčná flétna 17-B-64 Flétna, kterou darovala škola ve Vamberku místnímu muzeu.
Odtud
byla
později převedena do rychnovské sbírky. Délka
nástroje
činí
60cm, je složen ze tří částí a vyroben ze zimostrázu. Hlavice je opatřena retným otvorem a další dva díly celkem šesti otvory tónovými. Sedmý otvor je krytý mosaznou zavřenou klapkou. Na prostřední a koncové části flétny je vyryto písmeno D, čímž je určeno její ladění. Signatura chybí a výrobce je tedy neznámý. Dobu vzniku lze však předpokládat, vzhledem k tomu, že je na nástroji pouze jedna klapka, před rokem 1800.
49
4.1.2.1.4. Příčná flétna 17-B-66 Dar vamberské školy tamnímu muzeu. Později převeden do této sbírky. Třídílná flétna, jejíž délka činí 61cm. Materiálem, ze kterého je vyrobena,
je
zimo-
strázové dřevo. Druhý a třetí díl jsou opatřeny šesti nekrytými hmatovými otvory. Sedmý otvor je krytý zavřenou klapkou. Všechny části jsou signovány. Signatury jsou bohužel velmi špatně čitelné. Jedná se o vyrytý text: Prag Přesně známé je tedy pouze místo výroby nástroje, Praha. Jméno výrobce bohužel není čitelné a ani dobu vzniku nelze přesně určit.
50
4.1.2.1.5. Příčná flétna 17-B-70 Tato
flétna
byla
součástí sbírek muzea ve Vamberku. Odtud byla později převedena do této sbírky. Celková délka nástroje činí 61cm a je vyroben ze dřeva.
zimostrázového Kromě
šesti
nekrytých hmatových otvorů
byla
flétna
opatřena čtyřmi zavřenými klapkami. Tři z nich zakrývaly otvory na spodní straně, jedna na boku nástroje. Kromě jedné zůstaly všechny zachovány. Původ nástroje není znám, jelikož žádný z dílů není signován. Pravděpodobně však půjde o výrobek z přelomu 18. a 19. století, jelikož je již opatřen více klapkami.
51
4.1.2.1.6. Příčná flétna 17-B-161 Ebenová flétna s kostěnou
hlavicí
byla
přijata do sbírky 25. května 2000 jako dar od Radomíra Semeráda z Rychnova nad Kněžnou, čp. 1199. Nástroj
je
dlouhý
65cm a skládá se ze tří dílů, hlavice s retným otvorem a dvou dílů s otvory hmatovými. Šest z nich je nekrytých, dalších jedenáct je kryto klapkami. Na druhém dílu je pět zavřených klapek, na třetím dílu pak tři klapky zavřené a tři otevřené. Signatura chybí, výrobce tedy není znám. Flétna však byla zřejmě vyrobena, vzhledem ke složitosti klapkového systému, ve 2. polovině 19. století. Z informací, pravděpodobně od předešlého majitele, je známo, že se na tuto flétnu hrálo za Rakouska-Uherska u vojenské hudby v Budapešti.
52
4.1.2.1.7. Příčná flétna 17-B-162 Ebenová flétna s pouzdrem byla darována Radomírem Semerádem z Rychnova nad Kněžnou v roce 2003. Třídílný nástroj je dlouhý 72cm. Kromě
šesti
volných
tóno-
vých otvorů je opatřen třinácti klapkami, z nichž pouze jedna chybí. Deset klapek je zavřených, tři potom otevřené. Flétna je uložena v zeleně polstrovaném pouzdru spolu s příslušenstvím pro její čištění. Nástroj je na jedné části signován výrobcem Richardem Gareisem11: RICH. GAREIS BLEISTADT/ B V signatuře je určeno i ladění nástroje, v B. Doba vzniku nástroje není zcela jistá, zřejmě se však jedná o práci z přelomu 19. a 20. století.
11
Richard Gareis - Výrobce hudebních nástrojů, jenž působil na přelomu 19. a 20. století
v Bleistadtu (dnes Oloví) u Kraslic. Tam založil vlastní továrnu na výrobu hudebních nástrojů. Ačkoliv v této sbírce je uložena příčná flétna s jeho signaturou, je Gareis zmiňován především jako houslař. Dechové nástroje byly zřejmě jeho továrnou produkovány v daleko menším množství.
53
4.1.2.1.8. Podélná flétna 17-B-111 Tato
flétna
byla
původně součástí sbírek v muzeu v Týništi nad Orlicí. Je vyrobena z jednoho kusu dřeva a je dlouhá 38cm. Na vrchní straně je opatřena šesti volnými
hmatovými
otvory. Stáří ani výrobce není znám, zřejmě se však jedná o domácí výrobu.
54
4.1.2.1.9. Pikola 17-B-65 Tato
pikola
byla
původně součástí sbírek muzea ve Vamberku, kam se dostala ze
staré
školy.
vamberské
Později
převedena
do
byla této
sbírky. Celková délka nástroje činí 29cm a je složen ze tří dílů, hlavice s retným otvorem a dvou dílů s celkem šesti hmatovými otvory. Sedmý otvor je krytý zavřenou klapkou. Nástroj je v dobrém stavu, pouze chybí dřevěný kroužek jímž byla ukončena hlavice. Pikola není signována, výrobce tedy není znám. Vzhledem k tomu, že má jen jednu klapku, lze předpokládat, že byla vyrobena kolem roku 1800.
55
4.1.2.1.10. Pikola 17-B-158 Pikola s kostěnou hlavicí byla přijata do muzea 25.5. 2000 jako dar
od
Radomíra
Semeráda z Rychnova nad Kněžnou. Nástroj je složen ze dvou
částí
a
jeho
celková délka je 28cm. Hlavice je vyrobena z kosti,
druhá
část
potom z ebenového dřeva. Na ebenové části je šest nezakrytých tónových otvorů. Dalších šest otvorů je kryto zavřeným klapkami. Do ebenové části nástroje je vyražena signatura: SCHAMAL PRAHA Datum výroby není bohužel uvedeno, lze však předpokládat, že nástroj vznikl kolem roku 1900, tedy v době, kdy byla v Praze aktivní firma Bratři Šámalové. Tu vedli bratři Karel12 a Václav13 Šámalové.
12
Karel Schamal (Šámal) - Výrobce hudebních nástrojů a především hudebních automatů, který se
narodil pravděpodobně po roce 1866 v Praze. Zde na přelomu 19. a 20. století žil a pracoval. Řemeslo převzal, spolu se svým, zřejmě starším, bratrem Václavem, po otci Václavu Šámalovi (1830-1879) a založil nástrojařskou firmu pod názvem Bratři Šámalové. 13
Václav Schamal (Šámal) - Výrobce hudebních nástrojů, který se narodil v roce 1866 v Praze a
zemřel roku 1910 tamtéž. Po svém otci Václavovi převzal řemeslo a spolu se svým mladším bratrem Karlem založil firmu Bratři Šámalové. Zaměřili se nejen na výrobu levných hudebních nástrojů, ale především hudebních automatů.
56
4.1.2.1.11. Pikola 17-B-159 Pikola, kterou daroval muzeu Radomír
25.5.2000 Semerád
z Rychnova nad Kněžnou. Hlavice nástroje je již kovová, druhý díl je vyroben dřeva,
z ebenového stejně
jako
náustek kolem retného otvoru. Celková délka pikoly činí 29cm. Dřevěná část nástroje je opatřena šesti nekrytými hmatovými otvory. Dalších sedm otvorů je kryto zavřenými klapkami. Do dřevěné části je vyražena signatura výrobce: V. KOHLERT SOHNE GRASLITZ Des 7698 Nástroj byl tedy vyroben v Kraslicích firmou Vincence Kohlerta14 a jeho synů. Přesné datum výroby chybí, s největší pravděpodobností byl však nástroj zhotoven ve druhé polovině 19. století.
14
Vincenc Kohlert - Výrobce dřevěných dechových nástrojů se narodil v roce 1817 v Kraslicích a
zemřel roku 1900 tamtéž. Pravděpodobně byl synem nástrojaře Ignaze Kohlerta. Jeho původní profesí nebylo nástrojařství. Výrobě dřevěných dechových nástrojů se vyučil ve Vídni, kde také působil jako flétnista v orchestru. V roce 1840 se vrátil zpět do rodných Kraslic, kde založil vlastní nástrojařskou dílnu. Jeho tři synové Rudolf, Daniel a Franz pokračovali v nástrojařském řemesle a firma byla později pojmenována V. Kohlerts Söhne.
57
4.1.2.1.12. Pikola 17-B-160 Pikola, kterou daroval muzeu Radomír Semerád z Rychnova nad Kněžnou 25.5.2000. Délka 37cm.
nástroje Je
je
pouze
jednodílný a pravděpodobně z ebenového
vyrobený dřeva.
Ani jeden ze sedmi tónových otvorů není krytý klapkou. Na nástroj se údajně hrálo v německé vojenské hudbě. Signatura bohužel chybí a výrobce je tedy neznámý, stejně jako místo a doba vzniku.
58
4.1.2.1.13. Pikola 17-B-163 Pikola z majetku Radomíra Semeráda, který
ji
v roce
2003
daroval rychnovskému muzeu. Nástroj
je
vyroben
z ebenového dřeva a je složen ze dvou dílů. Jeho
celková
délka
činí 32cm. Do prvního
dílu
je
vyvrtán retný otvor, druhý díl nástroje je opatřen šesti nekrytými hmatovými otvory a šesti zavřenými klapkami. Do hlavice pikoly je vyražena signatura výrobce Josefa Lídla15: JOSEF LIDL BRNO Přesné datum výroby není uvedeno, zřejmě však jde o práci z 1. poloviny 20. století.
15
Josef Lídl - Výrobce hudebních nástrojů, se narodil 1. července 1864 v Manětíně u Plzně a zemřel
11. ledna 1946 v Brně. V letech 1879 až 1884 chodil do učení ve Šternberku, v roce 1886 odešel do Prostějova a v roce 1889 se stal pomocníkem u nástrojaře Georga Draba I. Osamostatnil se jako obchodník v roce 1892 a převzal obchodní zastoupení továrny na výrobu pian Aloise Lhoty z Hradce Králové. Od roku 1895 zahájil vlastní výrobu dechových nástrojů. Jeho továrna na dechové nástroje byla ve své době druhou největší v českých zemích. Nebyly to však pouze nástroje dechové, které se vyráběly v továrně Josefa Lídla. Probíhala zde také výroba chordofonů. Dechové nástroje z továrny Josefa Lídla byly od roku 1907 dodávány do Ruska a byly jimi vybavovány celé vojenské kapely například v Petrohradě, Kyjevě, nebo i na Balkáně. Po smrti Josefa Lídla převzal továrnu jeho syn Václav (nar. 1894), pod jehož vedením se výroba ještě více rozšířila.
59
4.1.2.1.14. Pikola 17-B-164 Tuto pikolu věnoval v roce 2003 jako dar muzeu Radomír Semerád z Rychnova nad Kněžnou. Délka
nástroje
činí
31,5cm a je složen ze dvou částí. Hlavice je kovová pouze s dřevěným náustkem kolem retného otvoru. Druhá část je vyrobená z ebenového dřeva a je opatřena šesti nekrytými tónovými otvory. Ostatních šest otvorů je kryto zavřenými klapkami. Ani jedna část nástroje není signována, výrobce tedy není znám. Pravděpodobně se jedná o výrobek z přelomu 19. a 20. století.
60
4.1.2.1.15. Klarinet 17-B-6 Klarinet, který byl do sbírky převeden
z Pelclova
muzea
v Rychnově nad Kněžnou. Nástroj je složen z pěti dílů, jeho celková délka činí 56cm a materiálem je pravděpodobně hruškové dřevo. Dochovala se i hubička se strojkem, zřejmě však
nejsou
původní.
Dva
středové díly jsou opatřeny šesti nekrytými hmatovými otvory na straně vrchní a jedním na spodní straně nástroje. Dalších osm zvukových
otvorů
je
kryto
klapkami, většina je zavřených, pouze jedna klapka je otevřená. Na posledním dílu nástroje je ještě jeden nekrytý zvukový otvor. Do všech částí klarinetu je vyraženo písmeno C, čímž je určeno ladění nástroje. Na dvou částech jsou signatury od výrobce nástroje Antona Osmanka16: ANTON OSMANECH SCHÖNBACH Je tedy zřejmé, že tento klarinet byl vyroben v Lubech u Chebu.
16
Anton Osmanech (Osmanek) - Výrobce hudebních nástrojů, který založil v Schönbachu roku
1850 firmu na výrobu nástrojů a strun A. Osmanek, Musikinstrumenten- und Saitenfabrik. Největší částí produkce byly zřejmě strunné nástroje. S největší pravděpodobností se však v továrně vyráběly i nástroje dechové, o čemž svědčí klarinet uložený v této sbírce.
61
4.1.2.1.16. Klarinet 17-B-13 Klarinet, který byl původně součástí sbírek muzea v Solnici. Odtud
se
potom
převodem
v roce 1970 dostal do této sbírky. Celková délka nástroje je 64cm a je složen z pěti částí. Materiál, ze
kterého
je
vyroben,
je
zimostrázové dřevo. Hubička i se strojkem jsou zachovány. Ve dvou
středových
vyvrtáno
dílech
šest
je
nekrytých
ozvučných otvorů na vrchní straně a jeden na spodní straně nástroje. Další otvor je na dílu koncovém.
Ostatní
tónové
otvory jsou kryty šesti klapkami, pět z nich je zavřených, jedna pak otevřená. Na několika místech jsou na nástroji vyryta písmena B a A. Není tedy jednoznačné jakého ladění klarinet je. Podle velikosti nástroje lze však spíše předpokládat, že se jedná o ladění v B, což potvrzuje také signatura, která je vyražena na koncovém dílu nástroje. Jedná se o rytinu erbu, pod níž je nápis: SENFTENBERG B Ze signatury vyplývá, že nástroj byl vyroben v Žamberku (dříve Senftenberg) a erb by tudíž mohl být městským znakem. Jméno výrobce bohužel není uvedeno, zřejmě však jde o výrobek Josefa Mikuláška (viz str. 69), nebo některého člena nástrojařské rodiny Krahulců (viz str. 90).
62
4.1.2.1.17. Klarinet 17-B-14 Klarinet, který byl v roce 1970 převeden do této sbírky z muzea v Solnici. Celková délka nástroje činí 63cm a je složen z pěti dílů. Vyroben
je
pravděpodobně
z hruškového dřeva. Druhý díl, soudek, je po celé délce prasklý. Na dvou středových dílech je umístěno
šest
nekrytých
hmatových otvorů na vrchní a jeden na spodní straně nástroje. Další
otvor
je
umístěn
na
koncovém dílu. Ostatní hmatové otvory jsou opatřeny klapkami, čtyřmi
zavřenými
a
jednou
otevřenou. Na žádné z částí klarinetu není signatura, ani vyznačeno ladění. Výrobce, doba, ani místo vzniku tedy nejsou známi.
63
4.1.2.1.18. Klarinet 17-B-35 Tento klarinet se stal součástí sbírky v roce 1972, kdy byl převeden
z muzea
v Kostelci
nad Orlicí. Je vyroben z ebenového dřeva a jeho délka činí 57cm. Zachovalo se všech pět částí i s hubičkou. Na vrchní straně nástroje je umístěno
sedm
nekrytých
tónových otvorů, na spodní jeden. Další otvory jsou kryty klapkami. Sedm z nich jsou klapky
zavřené,
jedna
je
otevřená. Klarinet je laděn v B. Informace o ladění je součástí signatur výrobce, které jsou vyraženy do všech částí nástroje: JOSEF GLASSL GRASLITZ/B Nástroj byl tedy vyroben Josefem Glasslem17 v Kraslicích, pravděpodobně na počátku 20. století.
17
Josef Glassl - Výrobce dřevěných dechových nástrojů, který působil v Kraslicích na přelomu 19. a
20. století. V roce 1898 založil jednu z mnoha továren na hudební nástroje, které byly v tomto městě otevřeny v průběhu 19. století. Glasslova dílna byla jednou z největších.
64
4.1.2.1.19. Klarinet 17-B-36 Klarinet, který je součástí sbírky od roku 1972, kdy byl převeden z muzea v Kostelci nad Orlicí. Byl vyroben ze zimostrázového dřeva, skládá se z pěti částí a celkové
délka
činí
71cm.
Koncový díl s ozvučníkem je prasklý. Dva středové díly jsou opatřeny celkem
sedmi
hmatovými
otvory na vrchní a jedním na spodní straně. Původně bylo na nástroji
šest
klapek,
pět
zavřených a jedna otevřená. Dvě ze
zavřených
se
však
nedochovaly a zbyly po nich pouze části, na které byly připojeny. Na jedné z částí nástroje je vyražena signatura výrobce, v níž je také určeno ladění klarinetu, v B. ANTON MÜLLER GRASLITZ/B Je tedy zřejmé, že nástroj byl vyroben Antonem Müllerem18 v Kraslicích, pravděpodobně v první polovině 19. století.
18
Anton Müller - Výrobce dřevěných dechových nástrojů. který působil především v Žatci a
v Kraslicích v první polovině 19. století. Dva z jeho klarinetů jsou v současné době umístěny ve sbírce Českého muzea hudby v Praze.
65
4.1.2.1.20. Klarinet 17-B-43 Klarinet
vyrobený
ze
zimostrázového dřeva. Celková délka nástroje činí 61cm a je složen z pěti částí. Nástroj je v dobrém
stavu,
zachována
zůstala i hubička se strojkem, ale zřejmě se nejedná o hubičku původní. Dva střední díly jsou opatřeny celkem osmi volnými tónovými otvory. Sedm z nich je na vrchní, jeden na spodní straně nástroje. Další otvory jsou kryté šesti klapkami. Pět z nich je zavřených, jedna otevřená. Na jedné z částí klarinetu je vyražena signatura výrobce:
ANTON MÜLLER GRASLITZ/B Ze signatury je zřejmé, že byl nástroje vyroben v Kraslicích Antonem Müllerem (viz str. 65). To znamená, že byl klarinet zhotoven v první polovině 19. století. Uvedeno je také ladění nástroje, v B.
66
4.1.2.1.21. Klarinet 17-B-45 Ebenový klarinet, jehož celková délka činí 59cm, je složen z pěti částí. Nástroj je v poměrně dobrém stavu, zachovala se hubička se strojkem. Plátek je sice také zachován, zřejmě však není původní. Mechanika klarinetu je již složitější a jsou v ní využity i prstencové
klapky.
Celkový
počet zcela volných tónových otvorů je pět, další otvory jsou kryty
celkem
otevřenými,
patnácti
zavřenými,
pří-
padně prstencovými klapkami. Pod
stejným
číslem
je
registrováno i dřevěné pouzdro se zeleným plstěným polstrováním. Na dvou částech nástroje jsou umístěny signatury výrobce, na kterých je také určeno ladění nástroje, v C.
V. KOHLERT SÖHNE GRASLITZ C Výrobcem je tedy opět firma Vincence Kohlerta (viz str. 57) a jeho synů v Kraslicích a nástroj byl tedy s největší pravděpodobností zhotoven ve druhé polovině 19. století.
67
4.1.2.1.22. Klarinet 17-B-55 Torzo
klarinetu
pravděpodobně
vyrobeného z hruškového
dřeva. Bohužel se dochovaly pouze tři části nástroje. Soudek i hubička chybí. Délka zachované části nástroje činí 38cm. Na
vrchní
straně
dvou
středových dílů je umístěno sedm
nekrytých
hmatových
otvorů. Dalších devět otvorů bylo původně kryto klapkami, dvě z nich se však nedochovaly. Ze sedmi zachovaných klapek je šest zavřených a jedny otevřená. Nástroj
není
signován
a
výrobce, doba, ani místo vzniku tedy nejsou známi.
68
4.1.2.1.23. Klarinet 17-B-56 Tento
klarinet
byl
pravdě-
podobně vyroben z hruškového dřeva. Jeho celková délka činí 46cm a je složen z pěti dílů. Všechny
jsou
zachovány,
dokonce i hubička. Dva střední díly jsou opatřeny sedmi
volnými
hmatovými
otvory na vrchní a jedním na spodní
straně.
Dalších
pět
otvorů je kryto klapkami. Čtyři z nich
jsou
zavřené,
jedna
potom otevřená. Na dvou z dílů klarinetu jsou vyraženy Nejsou
signatury příliš
dobře
výrobce. čitelné,
jméno zhotovitele však lze přesto rozeznat. Pod rytinou erbu je vyražen nápis: MIKULASCHEK SENFTENBERG S Ze signatury je zřejmé, že nástroj byl vyroben v Žamberku místním výrobcem Jakubem Mikuláškem19. Pravděpodobná doba vzniku je tedy ve druhé polovině 19. století. Ladění nástroje je, vzhledem k označení v signatuře, v Es.
19
Jakub Mikulášek - Výrobce dřevěných dechových nástrojů, Jakub Mikulášek se narodil 25.
července 1823 v Žamberku a zemřel 18. května 1890 tamtéž. Původně se vyučil soustružnickému řemeslu, které provozoval ve své dílně. Nástrojařství pravděpodobně nebylo jeho jedinou živností a i nadále pracoval, zřejmě z finančních důvodů, jako soustružník. Nevyráběl tedy nástroje ve velkém množství. Ze stejného důvodu se také málo nástrojů zachovalo. Největší odbyt pro své nástroje nacházel Mikulášek zřejmě v žamberské zámecké kapele. Syn Josef se u otce vyučil soustružníkem, nejsou však žádné doklady o tom, že by také pracoval jako výrobce hudebních nástrojů.
69
4.1.2.1.24. Klarinet 17-B-62 Klarinet, který byl původně součástí
sbírek
muzea
ve
Vamberku, kam byl darován ze staré vamberské školy. Nástroj není kompletní, chybí soudek s hubičkou.
Celková
délka
dochovaných částí činí 41cm. Dva středové díly jsou opatřeny sedmi
tónovými
otvory
na
vrchní a jedním na spodní straně. Dalších pět otvorů je kryto klapkami. Čtyři z nich jsou zavřené, jedna otevřená. Na jednom z dílů klarinetu je vyraženo písmeno D, kterým je určeno ladění nástroje. Signatura na koncovém díle není čitelná.
70
4.1.2.1.25. Klarinet 17-B-67 Klarinet, jenž byl do této sbírky převeden z muzea ve Vamberku. Tam byl darován ze staré vamberské školy. Nástroj
je
vyroben
ze
zimostrázového dřeva a má pouze čtyři části, hubička chybí. Celková
délka
činí
41cm.
Nekrytých tónových tvorů je celkem sedm, šest na vrchní, jeden na spodní straně nástroje. Dalších pět otvorů je kryto klapkami, čtyřmi zavřenými a jednou otevřenou. Není vyloučeno, že byl tento klarinet složen ze dvou různých nástrojů. Dřevo se nepatrně liší barvou a díly do sebe nezapadají perfektně. Může však jít pouze o rozdíly způsobené stářím nástroje. Na jedné z částí klarinetu je téměř nečitelná signatura výrobce, která také určuje ladění nástroje, v Es.
71
4.1.2.1.26. Klarinet 17-B-68 Klarinet, který byl původně součástí
sbírek
muzea
ve
Vamberku, odkud byl převeden do této sbírky. Je vyroben z ebenového dřeva a jeho celková délka činí 55,5cm. Zachovalo se všech pět částí i s hubičkou. Celkem je klarinet opatřen osmi nekrytými
tónovými
otvory,
sedmi na vrchní a jedním na spodní straně. Ostatní otvory, je jich
deset,
byly
původně
všechny kryty klapkami. Dvě z nich zcela chybí a jedna je poškozená.
Všechny
zbylé
klapky jsou klapky zavřené. Nástroj není signován a není určeno ani ladění. Vzhledem k velikosti nástroje se však pravděpodobně jedná o klarinet v ladění C.
72
4.1.2.1.27. Klarinet 17-B-72 Klarinet, který byl do rychnovské sbírky převeden z muzea ve Vamberku. Zachovaly se pouze tři jeho části, soudek a hubička chybí. Celková délka nástroje tedy v současnosti činí 54cm. Na
vrchní
středových
straně dílů
je
dvou klarinet
opatřen sedmi volnými tónovými otvory, na straně spodní jedním. Ostatní otvory jsou kryty klapkami. Pět z nich je zavřených a jedna, která se však nedochovala, byla otevřená. Na žádné z částí nástroje není signatura a výrobce, ani doba vzniku tedy nejsou známi.
73
4.1.2.1.28. Klarinet 17-B-100 Tento klarinet se stal součástí sbírky převodem z muzea ve Vamberku. Nástroj
je
vyroben
pravdě-
podobně z hruškového dřeva a jeho celková délka činí 48cm. Je složen z pěti částí, zachovala se i hubička. Na dvou středových dílech je umístěno
osm
nekrytých
tónových otvorů. Sedm z nich je na vrchní, jeden na spodní straně nástroje. Ostatní otvory jsou kryty sedmi klapkami, šest z nich
je
zavřených,
jedna
potom otevřená. Na třech částech klarinetu jsou umístěny signatury:
MIKULASCHEK ŽAMBERK D (S) Výrobcem byl Jakub Mikulášek ze Žamberka (viz str. 69) a nástroj byl tedy vyroben ve druhé polovině 19. století. Ladění nástroje není zcela jednoznačné. Na dvou ze signatur je uvedeno v D, na jedné v Es. Je tedy možné, že se jedná o části ze dvou různých nástrojů. Velikostí však nástroj odpovídá spíše ladění v D.
74
4.1.2.1.29. Klarinet 17-B-125 Klarinet, který se stal součástí sbírky
po
převodu
z muzea
v Týništi nad Orlicí. Nástroj se skládá z pěti částí a je vyroben dřeva.
ze
zimostrázového
Celková
délka
činí
56,5cm a zachována zůstala i hubička. Dva středové díly jsou opatřeny celkem
osmi
nekrytými
hmatovými otvory. Sedm z nich je umístěno na vrchní, jeden potom na spodní straně nástroje. Další čtyři otvory jsou kryty klapkami,
třemi
zavřenými
a jednou otevřenou. Na třech částech klarinetu jsou vyraženy signatury výrobce, jejichž součástí je také určení ladění nástroje, v C. Další písmena C jsou umístěna na ostatních částech klarinetu. Bohužel jména výrobce na signaturách nejsou čitelná.
75
4.1.2.1.30. Klarinet 17-B-126 Tento
klarinet
byl
původně
součástí sbírek muzea v Týništi nad Orlicí. Celková
délka
nástroje
činí
66cm a je složen z pěti částí. Na vrchní straně dvou středových částí klarinetu je umístěno sedm volných hmatových otvorů, na straně spodní jeden. Ze tří klapek, které kryjí další otvory jsou
dvě
otevřená.
zavřené Z té
se
a
jedna
zachovala
jenom část, zbytek je ulomený. Nástroj není opatřen žádnou signaturou vzniku
výrobce.
klarinetu
tedy
Místo není
známo, zřejmě se však jedná o výrobek z přelomu 18. a 19. století. Na žádné z částí není vyznačeno ladění. Vzhledem k velikosti nástroje však lze předpokládat, že se jedná o klarinet laděný v B.
76
4.1.2.1.31. Klarinet 17-B-127 Nástroj, který se stal součástí této sbírky po převodu z muzea v Týništi nad Orlicí. Délka klarinetu je 62cm, skládá se z pěti částí a je vyroben ze zimostrázového dřeva. Celkový stav
není
příliš
dobrý,
z koncového dílu je dokonce odštípnuta poměrně velká část dřeva. Na
středových
dílech
je
umístěno osm volných tónových otvorů, sedm na vrchní, jeden na spodní
straně.
Dalších
osm
otvorů je kryto klapkami, sedmi zavřenými a jednou otevřenou. Do jednoho dílu je vyraženo písmeno B, kterým je určeno ladění nástroje. Žádné jiné značení na nástroji není. Signatury zcela chybí a výrobce i místo vzniku jsou tedy neznámí. Pravděpodobná doba vzniku je na přelomu 18. a 19. století.
77
4.1.2.1.32. Klarinet 17-B-142 Tento klarinet byl původně součástí sbírek muzea v Týništi nad Orlicí, odkud byl později převeden do této sbírky. Je vyroben ze zimostrázového dřeva a jeho délka činí 56cm. Jelikož hubička se nedochovala, má nástroj pouze čtyři části. Na vrchní umístěno
straně
klarinetu
sedm
je
volných
hmatových otvorů, na spodní straně potom jeden. Dalších pět otvorů je kryto klapkami, čtyřmi zavřenými a jednou otevřenou. Všechny jsou v dobrém stavu. Všechny díly jsou označeny signaturou, která je velmi špatně čitelná. Jméno výrobce nelze rozeznat, pouze místo výroby je viditelné: PRAG Místo vzniku nástroje je tedy Praha. Určení výrobce je však velmi problematické. Stejně je tomu i s datem vzniku, zřejmě byl vyroben někdy na přelomu 18. a 19. století. Ladění nástroje není nikde uvedeno, vzhledem k velikosti se však pravděpodobně jedná o ladění v C.
78
4.1.2.1.33. Klarinet 17-B-148/1 Klarinet který
z ebenového
byl
původně
dřeva, součástí
sbírek muzea v Solnici, odkud byl později převeden do této sbírky. Celková délka nástroje činí 64cm a je složen z pěti dílů. Zachována je také hubička i se strojkem. Klapkový mechanizmus využívá Böhmova systému. Čtyři ze sedmi volných hmatových otvorů jsou opatřeny prstencovými klapkami. Zbylé otvory
jsou
kryty
klapkami
zavřenými, nebo otevřenými. Do koncového dílu je vyražena zdobená signatura výrobce: 902 SIB MARTIN F. A PARIS C GRAND PRIX Podle signatury je ladění nástroje v C. Nástroj je zřejmě francouzské tovární výroby a byl vyroben pravděpodobně v 1. polovině 20. stoleí.
79
4.1.2.1.34. Klarinet 17-B-148/2 Ebenový klarinet, který byl do rychnovského muzea převeden ze sbírek muzea v Solnici. Dochovaly se pouze tři části nástroje,
soudek
a
hubička
chybí. Celková délka zachovalé části klarinetu činí 58cm. Mechanika Böhmova díly
jsou
nástroje
využívá
systému.
Středové
opatřeny
sedmi
volnými hmatovými otvory, při čemž ke dvěma jsou připojeny prstencové
klapky.
Ostatní
otvory jsou kryty zavřenými, nebo otevřenými klapkami. Na dvou částech nástroje
je
vyražena signatura výrobce Františka Michla20:
FRANTIŠEK MICHL KRASLICE Klarinet byl tedy vyroben v Kraslicích pravděpodobně v 1. polovině 20. století. Ladění není nikde určeno, ale vzhledem k velikosti nástroje se zřejmě jedná o klarinet laděný v B.
20
František Michl - Výrobce dřevěných dechových nástrojů, který sídlil, stejně jako mnoho dalších,
v západočeských Kraslicích. Jeho dílna pravděpodobně nejvíce prosperovala v 1. polovině 20. století, kdy bylo nástrojařství v tomto regionu velmi rozvinuto.
80
4.1.2.1.35. Klarinet 17-B-148/3 Klarinet,
jenž
umístěn
ve
byl sbírce
původně muzea
v Solnici, odkud byl převeden do této sbírky. Nástroj je vyroben z ebenového dřeva, skládá se z pěti dílů a jeho celková délka činí 60cm. Středové díly jsou opatřeny sedmi
volnými
hmatovými
otvory na vrchní a jedním na spodní straně. Ostatní otvory, je jich celkem dvanáct, jsou kryty klapkami. Jedenáct z nich je zavřených, jedna otevřená. Na žádné z částí klarinetu není signatura a výrobce je tudíž neznámý. Ladění také není určeno, pokud však přihlédneme k délce nástroje, je pravděpodobné, že se jedná o klarinet v ladění C.
81
4.1.2.1.36. Klarinet 17-B-148/4 Klarinet který
z ebenového
byl
do
této
dřevy, sbírky
převeden z muzea v Solnici. Dochovaly se pouze čtyři části, hubička chybí. Současná délka nástroje činí 60cm. Ze šesti volných hmatových otvorů na vrchní straně nástroje jsou čtyři opatřeny prstencovou klapkou. Další volný hmatový otvor
je
všechny
na
spodní
ostatní
zavřenými,
nebo
jsou
straně, kryty
otevřenými
klapkami. Kromě jedné jsou všechny klapky zachovány. Klarinet je opatřen signaturou výrobce: V. Kohlert a Synové Kraslice B 286380 Jedná se tedy o dílo Vincence Kohlerta a jeho synů z Kraslic (viz str. 57). Pravděpodobná doby vzniku tohoto nástroje je tedy 2. polovina 19. století. Dle signatury je ladění nástroje v B. Na dvou částech nástroje je také vyryto číslo 4772, což může být výrobní číslo.
82
4.1.2.1.37. Hoboj 17-B-75 Hoboj,
který
součástí
byl
sbírek
původně
muzea
ve
Vamberku, kam byl přemístěn ze staré vamberské školy. Nástroj
je
vyroben
ze
zimostrázového dřeva a jeho délka bez strojku je 57,5cm. Na vrchní straně je umístěno šest nekrytých tónových otvorů. Další dva jsou kryty zavřenými klapkami. Na žádné z částí není signatura, výrobce
tedy
Nástroj
byl
není
známý.
pravděpodobně
vyroben na přelomu 18. a 19. století, vzhledem k tomu, že je opatřen pouze dvěma klapkami.
83
4.1.2.1.38. Fagot 17-B-37 Tento nástroj byl do sbírky převeden
v roce
1964
z muzea
v Kostelci
nad
Orlicí. Je v poměrně dobrém stavu a žádná z částí nechybí. Pouze
kovové
eso
je
v jednom místě zlomené. Celková výška nástroje od spodního konce kolena po vrch hlavice činí 131cm. Na přední straně fagotu je umístěno
celkem
šest
volných ozvučných otvorů. Tři z nich jsou na křídle nástroje a tři na dolní části, kolenu. Na zadní straně nástroje jsou další dva volné otvory, tentokrát jeden na kolenu a jeden na holi. Z celkem třinácti klapek je šest umístěno na přední straně, sedm potom na straně zadní. Deset klapek je zavřených, tři otevřené. Na přední straně je třemi klapkami opatřeno koleno, dvěma hůl a jednou křído. Na straně zadní jsou tři klapky na koleně a po dvou na holi a křídle. Nástroj není opatřen signaturou, je však znám jeho výrobce. Byl postaven nástrojařem Václavem Horákem21 z Prahy v 1. polovině 19. století.
21
Václav Horák - Výrobce dřevěných dechových nástrojů, který se narodil v roce 1788 v Praze a
zemřel roku 1854 tamtéž. Nástrojařskému řemeslu, konkrétně výrobě dřevěných dechových nástrojů, se v Praze vyučil u stavitele hudebních nástrojů Johanna Adama Bauera. Ve sbírce Českého muzea hudby je uložen basetový roh vyrobený Václavem Horákem s největší pravděpodobností v letech 1826-40.
84
4.1.2.1.39. Fagot 17-B-49 Tento fagot se stal součástí sbírky po převodu z muzea v Kostelci nad Orlicí. Z nástroje
se
zachovaly
čtyři části, chybí pouze eso. Celková
výška
tohoto
fagotu činí 122cm. Nástroj je opatřen celkem osmi otvory.
volnými Šest
tónovými z nich
je
umístěno na přední straně, tři na křídle a tři na kolenu. Další dva otvory jsou na zadní
straně,
jeden
na
kolenu a jeden na holi. Ze šesti klapek jsou tři zavřené a tři otevřené. Dvě jsou umístěny na přední straně kolena, jedna na jeho zadní straně a zbylé tři na zadní straně hole. Na žádné z částí nástroje není signatura a nelze tedy určit výrobce, ani místo vzniku. Zřejmě se jedná o nástroj vyrobený koncem 18. století.
85
4.1.2.1.40. Fagot 17-B-88 Fagot,
který
součástí
byl
sbírek
původně
muzea
ve
Vamberku. Nástroje je v poměrně dobrém stavu a zůstaly zachovány všechny jeho části. Celková výška fagotu činí 125cm. Z celkem
osmi
tónových
otvorů
volných je
šest
umístěno na přední straně nástroje. Tři z nich na křídle a tři na kolenu. Další dva otvory jsou na zadní straně, jeden na kolenu a jeden na holi. Fagot je opatřen celkem osmi klapkami, čtyřmi zavřenými a čtyřmi
otevřenými.
Tři
z klapek jsou umístěny na přední straně nástroje, dvě na kolenu a jedna na holi. Z pěti klapek na straně zadní jsou dvě na křídle, dvě na holi a jedna na kolenu. Výrobce tohoto fagotu není znám, jelikož na žádné z částí není signatura.
86
4.1.2.1.41. Fagot 17-B-91 Fagot, který se stal součástí sbírky převodem z muzea ve Vamberku. Z nástroje
vyrobeného
z černého
dřeva,
zřejmě
javoru, zůstaly zachovány pouze čtyři části, eso chybí. Hlavice
je
kovovým
zakončena ozvučníkem
nálevkovitého
tvaru
a
zdobena kovovými ornamenty.
Celková
výška
nástroje činí 132cm. Ze sedmi volných hmatových
otvorů
je
šest
umístěno na přední straně, tři na křídle a tři na kolenu. Poslední otvor je na zadní straně kolena. Další otvory jsou kryty celkem deseti klapkami. Sedm z nich je zavřených , tři potom otevřené. Na přední straně jsou dvě umístěny na kolenu a jedna na holi. Na straně zadní se tři nachází na holi, dvě na kolenu a dvě na křídle. Na žádné z částí nástroje není signatura. Autor, ani bližší určení nástroje, tudíž nejsou známi.
87
4.1.2.1.42. Fagot 17-B-95 Tento
nástroj
byl
před
převodem do této sbírky uložen v muzeu ve Vamberku. Celková výška fagotu činí 129cm a jsou zachovány čtyři části. Chybí pouze kovové eso. Všech šest volných hmatových otvorů je umístěno na přední straně nástroje. Tři na křídle a tři na kolenu, jak je obvyklé. Ostatní otvory jsou kryty zavřenými, nebo otevřenými klapkami.
Jejich
celkový
počet je šestnáct. Jedenáct z nich je umístěno na zadní straně nástroje, tři na kolenu, tři na křídle a pět na holi. Na přední straně je klapek pět, tři na kolenu, jedna na křídle a jedna na holi. Do vrchní části hole je vyražena signatura výrobce, která je sice špatně čitelná, nicméně lze určit kdo a kde nástroj vyrobil: ŽALUD THERESIENSTADT 42 R Fagot byl tedy zřejmě vyroben na přelomu 19. a 20. století, tedy v době, kdy v Terezíně působili výrobci dřevěných nástrojů z rodiny Žaludů22.
22
František Žalud - Výrobce dřevěných dechových nástrojů se narodil 7.9.1841 v Novém Strašecí a
zemřel 29.9.1904 v Terezíně. Nástroje z jeho dílny, kterou po vyučení založil v Terezíně, měly velmi dobrou pověst. Pracoval spolu se svým synem Pavlem.
88
4.1.2.1.43. Kontrafagot 17-B-97 Kontrafagot, jenž byl do sbírky převeden z muzea ve Vamberku. Jeho celková výška je 153cm a zachovaly se všechny části. Hlavice nástroje je zakončena kovovým nálevkovitým ozvučníkem.
Ten
je
na
okrajích zdobený. Šest
volných
hmatových
otvorů je umístěno na přední straně
nástroje,
některé
z nich jsou však uzavřené dřevěnými zátkami. Stejným způsobem jsou upraveny i další
otvory,
které
byly
původně kryty klapkami. Veškerá mechanika byla odstraněna. Dva otvory a zbytky klapek jsou na přední straně kolena. Na zadní straně nástroje bylo s největší pravděpodobností také umístěno několik klapek, zbyly po nich však jen zacpané zvukové otvory. Žádná z částí nástroje není opatřena signaturou a výrobce je tedy neznámý.
Pavel Žalud - Syn Františka Žaluda a také výrobce dřevěných dechových nástrojů. Narodil se v Terezíně 15.9.1864 a zemřel v Litoměřicích 16.12.1931. Výrobě nástrojů se učil u otce, ale pracoval také v Praze a ve Vídni. Spolu s otcem založil závod na výrobu hudebních nástrojů, který později sám převzal a rozšířil. Jeho syn František (nar. 7.4.1889) se vydal také v otcových stopách a vedl terezínskou dílnu až do okupace.
89
4.1.2.1.44. Kontrafagot 17-B-130 Kontrafagot, který se stal součástí sbírky po převodu z muzea
v Týništi
nad
Orlicí. Zachovaly
se
všechny
dřevěné části, z kovového eska část chybí.. Celková výška nástroje činí 166cm. Nástroj je opatřen celkem osmi volnými hmatovými otvory. Sedm z nich je umístěno na vrchní straně, tři na kolenu, tři na křídle a jeden na holi. Na spodní straně
kolena
je
další
zvukový otvor. Původně bylo na tomto kontrafagotu celkem šest klapek. Na přední straně nástroje jsou zachovány dvě na kolenu a dvě na holi. Na zadní straně kolena byly také dvě klapky, ty se však nedochovaly. Výrobce nástroje je znám, jelikož na hlavici je vyražena signatura: JOSEPH KRAHULETZ SENFTENBERG Kontrafagot byl tedy vyroben v Žamberku v dílně tamního nástrojaře Josefa Krahulce23 přibližně v polovině 19. století.
23
Josef Krahulec - Výrobce dřevěných dechových nástrojů, který působil kolem roku 1855
v Žamberku. Převážně se živil jako soustružník a výrobě hudebních nástrojů se věnoval pouze okrajově. V jeho rodině byli i další nástrojaři, např. Jan Krahulec, který později odešel za lepším výdělkem do Litomyšle. Josef Krahulec však strávil celý život v Žamberku.
90
4.1.2.1.45. Panova flétna 17-B-23 Panova flétna, která byla do sbírky převedena z muzea v Kostelci nad Orlicí. Nástroj je složen z devatenácti bambusových píšťal, které
jsou
poměrně
ne-
obvykle uspořádány. Nejdelší z nich měří 14cm, šířka flétny
je
potom
13cm.
Jednotlivé části již nejsou spojeny dostatečně pevně. Zřejmě se jedná o nástroj domácí výroby, který mohl být i dětskou hračkou. Doba vzniku není známa.
4.1.2.1.46. Píšťala z balkánských dud 17-B-24 Tato
píšťala
byla
původně
součástí
sbír-
ky muzea v Kostelci nad Orlicí. Zřejmě se jedná o píšťalu z balkánských Je
dud.
vyřezána
z jednoho kusu dřeva a opatřena devíti
hmato-
vými otvory. Původ píšťaly není znám.
91
4.1.2.1.47. Píšťala dvojnice 17-B-25 Dvojhlasá
pí-
šťala, která se stala
součástí
sbírky po převodu
z muzea
v Kostelci
nad
Orlicí. Její délka činí 24cm, je vyrobena z jednoho kusu dvojitě
dřeva
a
vrtaná.
Tím je umožněno hrát dva různé tóny najednou. Píšťala je opatřena celkem sedmi zvukovými otvory. Její povrch je zdoben vyřezávanými motivy. Původ nástroje není znám., zřejmě se však jedná o domácí výrobu.
4.1.2.1.48. Píšťala 17-B-132 Dřevěná píšťala byla
původně
součástí sbírky muzea v Týništi nad Orlicí. Jedná se o jednu píšťalu
z var-
han. Její délka činí 18cm. Původ není nijak doložen .
92
4.1.2.1.49. Dudy 17-B-78 Dudy,
které
součástí
byly
sbírek
původně
muzea
ve
Vamberku. Jedná
se
o
dudy
s jednou
bordunovou píšťalou. Složeny jsou ze čtyř částí. Melodická píšťala je na straně, kterou přiléhá
k zásobnímu
zakončena
kozí
měch, hlavou,
vyřezanou ze dřeva. Dřevěná část této píšťaly je opatřena sedmi zvukovými otvory a na dolním nahoru
konci
je
zakončena
ohnutým
dobytčím
rohem. Ten je ještě doplněn kovovým ozvučníkem. Dalšími částmi jsou měch a dmychadlo. Zásobní měch je vyroben z kozí kůže a jsou k němu připojeny všechny ostatní části dud. Dmychadlo slouží ke vhánění vzduchu do píšťal a je při hře ovládán paží dudáka. Je vyrobeno ze dřeva a kůže. Poslední částí nástroje je bordunová píšťala, která je zalomena tak, že při hře visí přes rameno hráče směrem k zemi. Z větší části je vyrobena ze dřeva, na dolním konci je však zakončena, stejně jako píšťala melodická, nahoru stočeným rohem, opatřeným kovovým ozvučníkem. Nástroj je v poměrně dobrém stavu a bohatě zdoben, především řezbou a kovovými detaily. Dudy nejsou signovány, výrobce tedy není znám. Zřejmě se však jedná o práci z přelomu 18. a 19. století.
93
4.1.2.2. Plechové 4.1.2.2.1. Trubka 17-B-26 Trubka, jež byla původně
sou-
částí
sbírek
muzea
v Kos-
telci nad Orlicí. Odtud byla v roce 1965 převedena
do
této
sbírky. Jedná se o plechový dechový nástroj,
který
ještě není opatřen strojivem. Nátrubek se nedochoval. Dvakrát stočená trubice je v první části cylindrická, postupně se však kónicky rozšiřuje až k ozvučníku. Její celková délka činí 120cm. V jednom místě je kov lehce promáčklý. Ozvučník, kterým je trubice zakončena, je zdoben tepanými ornamenty. Nástroj není signován, není tedy znám výrobce ani místo a přesná doba v zniku. Vzhledem k tomu, že trubka není opatřena ventily, byla pravděpodobně vyrobena na počátku 19. století.
94
4.1.2.2.2. Trubka polnice 17-B-27 Trubka, jež byla původně součástí sbírek Pelclova
muzea
v Rychnově nad Kněžnou. Nástroj, který je vyroben ze dvou druhů plechu, je v poměrně dobrém stavu. Jeho dvakrát stočená trubice je v první části cylindrická, ve druhé se potom směrem k ozvučníku kónicky rozšiřuje. Vzdálenost od roztrubu ke konci nátrubku činí 28cm. Dále je nástroje opatřen dvěma kovovými oky, která složila k upevnění provazu a následnému zavěšení. Nátrubek je k nástroji připevněn řetízkem. Na části ozvučníku vyrobené z bílého kovu je vyražena signatura výrobce: A.K.Hüttl GRASLITZ Nástroj tedy pochází z dílny Antona Konrada Hüttla24 v Kraslicích a byl s největší pravděpodobností vyroben na přelomu 19. a 20. století.
24
Anton Konrad Hüttl - Výrobce žesťových dechových hudebních nástrojů. Narodil se v roce 1852
v Kraslicích a zemřel roku 1920 ve stejném městě. Byl zakladatelem tovární výroby žesťových nástrojů v Kraslicích, když zde v roce 1877 otevřel první továrnu. Jeho nástroje slavily úspěchy i na mezinárodních výstavách, například v Paříži roku 1878. V roce 1910 připojil ke své výrobě dechových nástrojů také továrnu na výrobu nástrojů smyčcových. Ta byla první kraslickou velkovýrobou houslí.
95
4.1.2.2.3. Trubka 17-B-28 Trubka, která se stala
součástí
sbírky po převodu
z muzea
v Kostelci
nad
Orlicí. Nástroj
je
roztrubu
od ke
konci nátrubku dlouhý
49cm.
Třikrát stočená trubice je v první části cylindrická, v části další se kónicky rozšiřuje až k ozvučníku. Nátrubek je zachován. Trubice je na několika místech děravá a její jednotlivé části jsou již uvolněné od korpusu. Na plechu, ze kterého je vyroben ozvučník je vyražena signatura výrobce: August Wolf in Prag Nástroj by tedy mohl být vyroben nástrojařem Augustinem Wolfem25 v Praze zřejmě v polovině 19. století.
25
Augustin Wolf - Výrobce především hudebních automatů (např. balloneon), který působil v Praze
v polovině 19. století. S velkou pravděpodobností se věnoval i výrobě jiných hudebních nástrojů.
96
4.1.2.2.4. Trubka 17-B-92 Trubka, byla
která
do
této
sbírky převedena z muzea
ve
Vamberku. Nástroj je od nálevkovitého zvučníku trubku
ok ná-
dlouhý
46cm. Plech, ze kterého je trubka vyrobena
je
v okolí ozvučníku pomačkaný. Dvakrát stočená trubice je z větší části cylindrická, směrem k ozvučníku se potom kónicky rozšiřuje. Roztrub je zdoben motivy lastur a je opatřen signaturou výrobce: August Wolf in Prag Jedná se tedy opět o výrobek Augustina Wolfa z Prahy (viz str. 96). Nástroj byl zhotoven pravděpodobně v polovině 19. století.
97
4.1.2.2.5. Trubka signální 17-B-123 Trubka, která se stala
součástí
sbírky po převodu
z muzea
v Týništi
nad
Orlicí. Celková
veli-
kost nástroje od roztrubu trubku
k náčiní
26cm. Nátrubek není
pevnou
součástí trubky. Dvakrát stočená trubice je z části cylindrická, směrem k roztrubu se kónicky rozšiřuje. Na několika místech je plech mírně promáčklý. Spolu s nástrojem zůstal zachován kožený řemínek, který sloužil k jeho zavěšení. Trubka není opatřena žádnou signaturou výrobce, nelze tedy ani přesně určit kdy byla vyrobena. Pravděpodobně vznikla v 19. století.
98
4.1.2.2.6. Trubka poštovská 17-B-30 Poštovská trubka, jež pochází z Potštejna. Odtud byla darována
do
sbírky Pelclova muzea v Rychnově nad Kněžnou a následně se stala součástí této sbírky. Trubice nástroje je třikrát stočená, převážně cylindrická. Na konci se výrazně kónicky rozšiřuje až do širokého ozvučníku. Ten je ozdoben šesti vyraženými ornamenty. Nátrubek, který není pevnou součástí nástroje, se zachoval. Nástroj není bohužel označen signaturou a výrobce tedy není znám. Pravděpodobně byla tato trubka vyrobena v 1. polovině 19. století.
99
4.1.2.2.7. Křídlovka 17-B-98 Tato křídlovka
trubka byla
původně součástí sbírek muzea ve Vamberku. Dvakrát stočená trubice nástroje je z části cylindrická, směrem k ozvučníku se potom kónicky rozšiřuje. Trubka je vyro-bena ze dvou druhů plechu a je již opatřena strojivem se třemi ventily. Všechny jsou zachovány a funkční. Zachován zůstal také nátrubek, který není pevně připojen k nástroji. Na roztrubu nástroje je vyražena signatura výrobce. Stojí na ní: Jan Tuček – Hora Kutná Výrobcem nástroje byl tedy Jan Tuček26 z Kutné Hory a trubka byla tedy zřejmě vyrobena ve druhé polovině 19. století.
26
Jan Tuček - Výrobce hudebních nástrojů, který se narodil v roce 1842 v Golčově Jeníkově.
Původně se vyučil truhlářem, později se však začal věnovat i výrobě hudebních nástrojů. V roce 1866 založil v Kutné Hoře vlastní dílnu. V té vyráběl především tahací harmoniky, kolovrátky, harmonia a varhany (postavil i varhany v chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře). Tučkův závod byl ve své době největším českým závodem na výrobu varhan. Ačkoliv plechové dechové nástroje nejsou v souvislosti s dílnou Jana Tučka zmiňovány, s největší pravděpodobností se jejich výrobě věnoval také. Dokladem je právě trubka uložená v této sbírce.
100
4.1.2.2.8. Trubka 17-B-119 Trubka, jež byla původně
sou-
částí sbírek muzea
v Týništi
nad Orlicí. Nástroj
měří
47cm. Jeho trubice je z části cylindrická směrem
a
k roz-
trubu se potom kónicky
rozši-
řuje. Součástí trubky je strojivo, které je opatřeno třemi ventily. Všechny se zachovaly a jsou funkční. Nátrubek zcela chybí. Po obvodu roztrubu je vyražena signatura výrobce: Wenzel Czerveny in Königgratz Nástroj byl tedy vyroben v továrně Václava Františka Červeného27 v Hradci Králové zřejmě ve druhé polovině 19. století.
27
Václav František Červený - Výrobce nátrubkových dechových nástrojů se narodil 27. července
1819 v Dubči u Prahy a zemřel 19. ledna 1886 v Hradci Králové. Vyučil se stavitelem nástrojů v Praze u nástrojaře Johanna Adama Bauera. Po vyučení pracoval jako tovaryš například u Antona Klepsche ve Vídni, Franze Schöllnasta v Bratislavě a Josefa Hallase v Brně. V roce 1842 založil v Hradci Králové vlastní dílnu na výrobu žesťových nástrojů a později, v roce 1867, i pobočku v Kyjevě. Jeho bratr František odjel v roce 1853 do USA, kde vedl pobočku v New Yorku. Václav František Červený byl nejvýznamnějším výrobcem hudebních nástrojů v zemi. Neprodukoval tak velké množství nátrubkových nástrojů jako kraslické dílny, jejich kvalita však byla vyšší. Zkonstruoval mnoho nových typů nástrojů, které se užívají až dodnes. Za svou práci získal mnoho ocenění i na mezinárodních výstavách.
101
4.1.2.2.9. Trubka 17-B-156 Tato trubka byla do muzea přijata jako dar od Jana Uhlíře
z Čes-
kého Meziříčí. Velikost nástroje od nátrubku k roztrubu
činí
54cm a je vyroben
ze
druhů
dvou plechu.
Trubice je převážně cylindrická, směrem k roztrubu se potom kónicky rozšiřuje. V části u nátrubku je ještě stočena do dvou malých smyček. Nástroj je opatřen strojivem se třemi ventily. Nástroj není signován a nelze tedy přesně určit kdy a kým byl vyroben.
102
4.1.2.2.10. Trompeta klarina 17-B-57 Klarina, nátrubkový
dechový
nástroj, byl
který nejvíce
využíván
pře-
devším v 17. a 18. století pro hru ve vysokých polohách.
Po
vynalezení ventilů v 19. století ustoupil do pozadí. Tato klarina je od roztrubu k nátrubku 109cm dlouhá. Trubice je jednou stočená a převážně cylindrická. Pouze malá část před roztrubem se kónicky rozšiřuje. Nátrubek je pevně připojen k nástroji. Signatura, která je vyražena do roztrubu, udává výrobce Josefa Šimona Angera28, místo i přesný rok vzniku nástroje: MACHTS JOSEPH SIMON ANGER IN GRASLITZ 1791
28
Josef Šimon Anger - Výrobce dechových nástrojů, který působil, podobně jako mnoho dalších
nástrojařů, v západočeských Kraslicích. Pravděpodobně byl synem nástrojaře J.J. Angera, jenž v polovině 18. století přišel do Kraslic z Norimberku a byl vůbec prvním výrobcem žesťových dechových nástrojů v tomto městě.
103
4.1.2.2.11. Trompeta 17-B-7 Trompeta z tmavého kovu. Trubice nástroje je 75cm dlouhá a již od nátrubku se směrem k ozvučníku kónicky rozšiřuje. Nátrubek
je
k nástroji pevně připojen. Spolu s trompetou
se
zachoval i provázek, který je upevněn na dvou kovových očcích a sloužil k zavěšení. Nástroj není signován, výrobce ani doba vzniku tedy nejsou známi.
104
4.1.2.2.12. Trubka signální 17-B-44 Trubka, jež byla před převodem do této sbírky uložena zeu
v mu-
v Kostelci
nad Orlicí. Délka
trubice
nástroje
činí
56cm a směrem k roztrubu kónicky
se rozši-
řuje. Na trubce se zachovala dvě kovová oka, která sloužila k připevnění řemínku a zavěšení. Nástroj není opatřen signaturou výrobce, zřejmě však jde o tovární výrobu.
105
4.1.2.2.13. Lesní roh 17-B-104 Tento nástroj se stal sbírky
součástí převo-
dem z muzea ve Vamberku. Jedná
se
o
přirozený lesní roh, jehož dvakrát
stočená
trubice je z části cylindrická. Směrem k širokému roztrubu se potom kónicky rozšiřuje. Nátrubek se nedochoval. Plech je na některých částech trubice a především na roztrubu mírně zdeformovaný. Nástroj není signován, pravděpodobně byl však vyroben před rokem 1800, ještě před vynalezením ventilů.
106
4.1.2.2.14. Lesní roh 17-B-118 Lesní roh, který byl
původně
součástí
sbírek
muzea v Týništi nad Orlicí. Trubice nástroje má
převážně
cylindrický tvar a
kónicky
rozšiřuje
se
smě-
rem k roztrubu. Lesní
roh
je
opatřen strojivem se třemi ventily. Na několika místech je plech mírně zdeformovaný. Na širokém roztrubu je připevněn ozdobný kovový štítek se signaturou výrobce: Z C:K: PRIV: FABRIKY VAC: FRAN: ČERVENYHO V KRALOVE – HRADCI A NEW – YORKU Nástroj byl tedy vyroben firmou Václava Františka Červeného v Hradci Králové (viz str. 101). Ze signatury je zřejmé, že vznikl až po založení pobočky v New Yorku, tedy ve druhé polovině 19. století.
107
4.1.2.2.15. Lesní roh 17-B-120 Tento lesní roh se stal součástí sbírky po převodu
z muzea
v Týništi
nad
Orlicí. Trubice nástroje je zčásti cylindrická, směrem k ozvučníku se potom výrazně kónicky
roz-
šiřuje. Nátrubek se nedochoval. Nástroj je opatřen strojivem se třemi zachovalými a funkčními ventily. Po obvodu roztrubu je vyražena signatura výrobce: August Knopf Markneukirchen 1939 Jedná se tedy o lesní roh vyrobený v roce 1939 firmou Augusta Heinricha Knopfa29.
29
August Heinrich Knopf - Výrobce plechových dechových nástrojů, především lesních rohů, se
narodil v roce 1865 a zemřel roku 1947. Již jeho otec Christian Heinrich Knopf měl od roku 1852 dílnu na výrobu lesních rohů v Markneukirchenu. August Heinrich pokračoval v řemesle svého otce a v roce 1893 založil vlastní firmu August Knopf. Jeho dva synové Kurt a Herbert Fritz se také věnovali nástrojařství a jejich potomci vyrábí lesní rohy v Markneukirchenu dodnes.
108
4.1.2.2.16. Části nástrojů 17-B-101/1,2
Dvě části plechových hudebních nástrojů. V prvním případě se zřejmě jedná o část trubky i se strojivem a třemi klapkami, v případě druhém není zcela zřejmé ze kterého nástroje dochovaná část pochází. Zřejmě se jedná o tzv. zápojky, které se používaly ke změně ladění lesních rohů.
109
4.1.2.3. Zvířecí rohy 4.1.2.3.1. Roh 16-D-11 Pravděpodobně ponocenský
roh,
signalizační
ná-
stroj, který se však hojně
užíval
i
v jiných oblastech lidské
činnosti
(pastýřský
roh,
hlásný roh apod.). Rohy byly vyráběny
především
z dobytčích rohů, někdy i z rohů beranů a koz. Po odříznutí špice rohu sloužil tento otvor jako nátrubek. Tento roh je vyroben zřejmě z volského roku. Je dvakrát prohnutý a 42cm dlouhý. Na dvou místech je opatřen kovovými prstenci, ke kterým je připojen provázek na zavěšení. Jedná se s největší pravděpodobností o domácí výrobu a doba vzniku tedy není známá.
110
4.1.2.3.2. Roh 17-B-77 Ponocenský
roh,
který byl původně součástí
sbírek
muzea ve Vamberku. Nástroj je vyroben z jednou
prohnu-
tého dobytčího rohu a jeho délka činí konci,
56cm. který
Na se
vkládá do úst, je roh opatřen kovovým nátrubkem. Na straně druhé je zakončen kovovým ozvučníkem. Na jednom místě je nástroj bohužel proražen. Jedná se pravděpodobně o domácí výrobu. Nástroj však byl zřejmě používán pro potřeby Obecního úřadu ve Svídnici, o čemž svědčí nápis, kterým je opatřen. Čís. 18. b Svídnice Obecní úřad
111
4.1.2.3.3. Roh 17-E-30 Nástroj, který je zřejmě
vyroben
z dobytčího rohu. Jeho celková délka činí 21cm. Nápis
na
tomto
rohu určuje jeho majitele a možná tedy i výrobce:
Č. Hruška ř. učitel Není bohužel známo, kde a kdy dotyčný učitel působil.
4.1.2.3.4. Vábničky 17-B-81/1,2
Dvě vábničky vyrobené ze zvířecích rohů. Jejich velikost je 14cm a 17cm. Jedna z vábniček je opatřena dvěma očky pro uchycení provazu a pověšení. Původ není znám.
112
4.1.2.4 Harmonium 17-B-154 Toto harmonium bylo přijato
do
muzea
v roce 1992 jako dar od
Farního
v Rychnově
úřadu nad
Kněžnou. Výška nástroje činí 82cm, šířka skříně je potom 77,5cm. Tónový rozsah harmonia jsou čtyři oktávy. Na levé straně klaviatury se
nachází
jeden
rejstřík. Součástí nástroje je také skládací pult na noty a dřevěné víko, kterým lze zakrýt klaviaturu. Skříň nástroje je upevněna na jedné soustružené noze. Na spodní straně nástroje jsou umístěna dvě měchová šlapadla. Ta jsou napojena na vzduchový zásobník, jenž zajišťuje dodávku vzduchu. Pedály jsou potaženy tkaninou s květinovými motivy. Na spodní straně víka je umístěn kovový štítek se jménem výrobce: VÁCLAV POLÁČEK stavitel varhan a harmonií v Rychnově n. K. Nástroj byl tedy vyroben Václavem Poláčkem30 v Rychnově nad Kněžnou, zřejmě kolem roku 1900. 30
Václav Poláček - Výrobce varhan se narodil 23. února 1877 v Uhřínovicích – Voděradech a
zemřel 10. července 1948 v Rychnově nad Kněžnou. Výrobcem varhan se začal učit ve čtrnácti letech v Třebechovicích pod Orebem u majitele továrny na varhany Josefa Vanického. V pozdější době sbíral zkušenosti i v zahraničí. Po návratu z ciziny se usadil v Rychnově nad Kněžnou a stal se uznávaným, nejen výrobcem (např. v kostelech ve Skutči a ve Smiřici), ale i opravářem a renovátorem varhan. Kromě varhan se zabýval i opravami klavírů a výrobou harmonií.
113
4.1.3. Membranofony Membranofonů, není ve sbírce mnoho. Jedná se především o vojenské bubny různých velikostí a jeden pár tympánů. Ani jeden z nástrojů není bohužel signován a jejich původ tedy není znám. Většinou byly membranofony uložené v této sbírce používány ve vojenských hudbách, případně při okolních obecních úřadech a v místních kostelech.
4.1.3.1. Malý buben 17-B-122 Buben,
který
původně
ve
byl sbírce
muzea v Týništi nad Orlicí. Průměr
nástroje
35cm,
šířka
je rámu
potom 18cm. Žádná ze dvou
membrán
se
nezachovala, stejně jako struny, které byly napnuty
přes
spodní
z nich.
Každá
mem-
brána byla upevněna osmi kovovými šrouby. Rám bubnu je kovový po okrajích červeně, bíle a černě malovaný. Na vnější stanu rámu je připevněno kovové zařízení, které pravděpodobně usnadňovalo nošení a stabilitu bubnu při hře za pochodu. Původ, ani stáří nástroje nejsou známi.
114
4.1.3.2. Vířivý buben 17-B-7 Tento buben byl převeden
do
sbírky z Okresního úřadu v Rychnově nad Kněžnou, původně však pochází z Rokytnice v Orlických Horách, kde byl nalezen v roce 1966. Rám bubnu je dřevěný, červeně a bíle malovaný. Obě membrány jsou v dobrém stavu a napnuty jsou pomocí provazů. Celková výška lubů je 70cm, průměr bubnu potom 53cm. Nástroj
pochází
pravděpodobně
z 1. poloviny 19. století.
115
4.1.3.3. Vířivý buben 17-B-22 Buben
v poměrně
zachovalém
stavu. Rám, jenž je 29cm vysoký a má průměr 30cm, je kovový. Obruče, na kterých je upevněn napínací provaz, jsou vyrobeny ze dřeva
a
zdobeny
červenobílou
malbou. Obě
membrány
jsou
poměrně
zachovalé a přes spodní z nich je dosud napnuta opředená struna, která je uchyceny na šroubu. K vrchní očko,
ke
v případě
obruči je připevněno kterému pochodu
se
mohl
připnout
popruh. Stáří, ani výrobce bubnu nejsou známi.
116
4.1.3.4. Vířivý buben 16-D-8 Vířivý buben s kovovým rámem, ale
s dřevěnými
obručemi,
ke
kterým jsou připevněna provazy napínající
membrány.
Dřevěné
části jsou bíle a červeně malované. Průměr rámu činí 36,5cm, výška lubů potom 34 cm. Obě
membrány
jsou
sice
zachované, jsou však uprostřed protržené. Struny, které mají být napnuty přes spodní membránu, zcela chybí. Spolu s bubnem se zachovaly i dvě paličky. Původ, ani stáří nástroje nejsou známi.
117
4.1.3.5. Vířivý buben 17-B-52 Tento buben byl původně součástí sbírek muzea v Kostelci nad Orlicí Nástroj je ve velmi špatném stavu. Rám, jehož průměr činí 57cm, a který je 51cm vysoký, je vyroben ze dřeva a vymalován červenou a bílou barvou. Na dřevěné obruče jsou upevněny zbytky lana, kterým byly napínány membrány. Ty jsou sice zachovány, ale také ve velmi špatném stavu. Vnitřní
strana
rámu
je
zcela
pokryta papírem. Převážně se jedná o papír novinový, dále o listy pravděpodobně
z účetních
knih.
Německy psaný text je velmi těžko čitelný. K bubnu je připojen štítek, který obsahuje informace o jeho využití. Uživatelem byla národní garda roku 1848.
118
4.1.3.6. Vojenský buben 17-B-51 Vojenský buben, jenž má kovový rám, ale dřevěné červeně a bíle malované obruče. Na nich jsou přichyceny zbytky provazu, kterým byly napnuty obě membrány. Ty jsou zachovány, ale ve velmi špatném stavu. Podobně je na tom celý nástroj, jehož jednotlivé části již nejsou pevně spojeny. Výška lubů je 36cm a průměr rámu činí 37cm. Struny, které byly původně
napnuty
přes
spodní
membránu, chybí. Zachoval se pouze šroub, který je pravděpodobně napínal. Původ a stáří nástroje nejsou známi.
119
4.1.3.7. Tympány 17-B-135
Tyto tympány byly majetkem kostela v Deštném v Orlických Horách. V roce 1972 byly přemístěny do této sbírky a zapsány ve státním seznamu movitých památek pro okres Rychnov nad Kněžnou. Kotle jsou kovové a opatřeny modrým nátěrem. Membrána prvního z nich má průměr 56cm a devět ladicích šroubů. Druhý kotel je většího průměru, 60cm, a je laděn jenom osmi šrouby. Uchycení všech šroubů je bohatě zdobené. Jedná se o tympány nejvyššího ladění, tzv. vysoké kotle. Tympány byly s největší pravděpodobností vyrobeny ve 2. polovině 18. století neznámým výrobcem.
120
4.1.4. Idiofony Mezi idiofony uloženými v této sbírce se nachází především idiofony velikonoční obřadní. Jedná se zejména o různé druhy klepaček a řehtaček. Ty se užívají v době, kdy zvony v kostelech nezvoní tj. od Gloria na Zelený čtvrtek do Gloria na Bílou sobotu. Tento zvyk se na některých místech dodržuje dodnes. Kromě obřadních idiofonů jsou zde zastoupeny také priče a hřebíkové housle. Jedinými dvěma kovovými idiofony v této sbírce je činel a zvonkohra ve tvaru lyry. Žádný z nástrojů, kromě zvonkohry, není signován, což je zřejmě důsledkem toho, že se jedná o idiofony vyrobené v domácím prostředí.
121
4.1.4.1. Klepačka (klapotka, klapetka, klepač, kačar apod.) 17-A-22 Tento druh velikonoční klapačky je pravděpodobně jeden z nejstarších. Tato klepačka se stala součástí rychnovské
sbírky
roku
1970
převodem z muzea v Potštejně. Základem nástroje je dřevěná deska, která je opatřena jedním, dvěma, nebo i třemi dřevěnými kladívky upevněnými ve stejné ose. Při rychlém pohybu ruky se kladiva překlápí a buší do desky. Ke klepačce je také připevněno držadlo. Základní deska u této klepačky má tvar obdélníku o stranách 16cm a 8cm. S největší pravděpodobností se jedná o domácí práci a není tedy možné určit ve které době a kým byla tato klepačka vyrobena.
122
4.1.4.2. Klepačka (klapotka, klapetka, klepač, kačar apod.) 17-B-C Velikonoční
klepačka,
která
byla původně součástí sbírek Pelclova muzea v Rychnově nad Kněžnou. Základní
deska
dřevěného
nástroje má tvar obdélníku o stranách dlouhých 17cm a 8cm. Deska má uprostřed otvor, ve kterém je upevněna rukojeť. K ní je připojeno jedno kladívko. Jedná
se
pravděpodobně
o
klepačku domácí výroby a nelze tedy přesně určit výrobce, ani dobu jejího vzniku.
123
4.1.4.3. Řehtačka (hrkačka, brkačka,vrkačka, vržďák, rechotka, rapkáč, řehotka, krzačka, skřipač, ščekotka apod.) 17-A-23 Velikonoční řehtačka se používá, stejně jako klapačka, v době Velikonoc, kdy kostelní zvony nezvoní. Tato dostala
řehtačka
se
do
muzea
z pozůstalosti
rodiny
Wunschovy
z Rych-
nova nad Kněžnou. Pohyblivá část s dřevěným jazýčkem se směrem od osy mírně zužuje a měří 23cm. Druhá část, ke které je připevněno ozubené kolečko, je 17cm dlouhá. Při hře se pohyblivá část točí kolem osy, dřevěný jazýček naráží na ozubení a tím vzniká zvuk. Řehtačka je s velkou pravděpodobností domácí výroby a není tedy možné určit přesnou dobu vzniku.
124
4.1.4.4. Řehtačka 17-B-2 Velikonoční řehtačka, která
byla
původně
součástí sbírek Pelclova muzea v Rychnově nad Kněžnou. Pohyblivá část s dřevěným
jazýčkem
je
obdélníkového tvaru a měří
24,5cm.
Sou-
stružená rukojeť s ozubeným kolečkem je ve spodní části mírně zdobená. Vzhledem k tomu, že je nástroj zřejmě domácí výroby, nelze přesně určit kdy byl vyroben.
4.1.4.5. Řehtačka 20-B-32 Dřevěná
velikonoční
řehtačka, jejíž pohyblivá část je obdélníkového tvaru a měří 31cm. Rukojeť s ozubeným kolečkem je, na rozdíl od běžně užívaného modelu, složena
z více
dílů
a
dvakrát zahnutá. Řehtačka je od spodního místa rukojeti po vrchní okraj pohyblivé části 15cm vysoká. Jedná se, jako u většiny řehtaček, o domácí práci a doba, ani místo vzniku tedy nejsou známi.
125
4.1.4.6. Řehtačka 17-B-17 Velikonoční řehtačka, která se stala součásti sbírky
po
převodu
z muzea v Solnici. Nástroj
je
poměrně
velký, celková délka činí 71cm, šířka potom 26cm. Na
jednom
konci
nástroje jsou připevněna
čtyři
ozubená
kola, která dohromady tvoří mohutný válec. Čtyři dřevěné jazýčky jsou potom tímto válcem rozkmitávány. Způsob, jakým byla řehtačka používána není zcela zřejmý. Tvarově by se mohlo jedna o velikonoční tragač. Ten však bývá opatřen i obyčejným kolem, které zde bohužel chybí. Pravděpodobnější je, že byla součástí řehtačky klika, kterou se ozubená kola roztáčela. Ta se však nedochovala. Nástroj byl zřejmě podomácku vyroben a doba i místo vzniku tedy nejsou známi.
126
4.1.4.7. Hrkačka 17-B-80 Idiofon,
který
byl
původně součástí sbírek muzea ve Vamberku. Nástroj mohl pravděpodobně zastávat stejnou
funkci
jako
velikonoční klapačky a řehtačky. zvuk
Chřestivý vzniká
při
třesení, kdy jednotlivé dřevěné části narážejí do sebe. Celková výška nástroje činí 31cm. Skládá se z velkého množství dřevěných destiček se zářezy na koncích, jejichž strany jsou dlouhé 4,5cm a 1,5cm. Ty jsou zasazeny do sebe, ne však napevno. Při jakémkoliv pohybu nástrojem se jednotlivé části přesýpají. Dřevo je bohatě zdobeno a malováno modrou a červenou barvou. Místo ani doba vzniku není známa. Pravděpodobně se jedná o nástroj domácí výroby.
127
4.1.4.8. Hřebíkové housle (hřebíková harmonika, americké housle, ruské housle, železné housle apod.) 17-B-32 Idiofon,
jenž
je
opatřen
železnými
tyčemi různé délky, které jsou rozeznívány pomocí silně nakalafunovaného Korpus tvaru
smyčce. nástroje
je
půlměsíce
a
železné
tyče
jsou
vetknuty
do
lubů.
Zvuk
je
podobný
zvuku hudební pily. Nejstarší zmínka o tomto nástroji pochází z Petrohradu roku 1770. Největšího rozmachu dosáhly hřebíkové housle během 19. století. Nástroj, který je uložen v této sbírce byl převeden v roce 1965 z muzea v Kostelci nad Orlicí. Průměr korpusu je 26cm a vrchní deska je opatřena kruhovým zvukovým otvorem. Po obvodu nástroje je do lubů zasazeno 37 silných kovových drátů. Tyto hřebíkové housle byly v roce 1971 restaurovány v Moravském zemském muzeu v Brně. Nástroj bohužel není signován a tak je i přesná doba vzniku nejistá.
128
4.1.4.9. Pryče (pryča, plácačka, kastaněta, třepačka apod.) 17-B-39 Idiofon,
jenž
vyroben
je
z dřevěného
hranolu,
který
je
podélně
nařezán
na
tenké
destičky.
Při
udeření, například do lidského těla, vydává pleskavý zvuk. První doklady
o
tomto
nástroji
na
našem
území
pochází
již
z počátku 16. století. Používal se například jako rámusící nástroj při lidových veselicích a slavnostech. Nástroj byl v roce 1934 darován strážníkem J. Šulcem z Rychnova nad Kněžnou místnímu Pelclovu muzeu. Později byl převeden do této sbírky. Celková délka nástroje činí 44cm. Dřevěný hranol je podélně rozříznut na sedm částí a rukojeť je vysoustružena. Jedná se pravděpodobně o domácí výrobu a nelze tedy určit kdy a kde byl tento nástroj vyroben.
4.1.4.10. Činel 17-B-116 Tento činel byl před převodem
do
této
sbírky součástí sbírek muzea v Týništi nad Orlicí. Průměr činelu je 50cm a původně se zachovaly dva. Druhý se bohužel při stěhování muzea ztratil. Doba a místo
vzniku,
ani
výrobce nejsou známi. 129
4.1.4.11. Zvonkohra 17-B-133 Zvonkohra ve tvaru lyry se stal součástí této sbírky po převodu z muzea v Týništi nad Orlicí. Celková 105cm
výška a
kromě
nástroje rukojeti
činí je
vyroben ze železa. Chromatická zvonkohra, která je jeho součástí je 52,5cm dlouhá a skládá se z patnácti
kovových
destiček
v rozsahu B až C. Konce lyry jsou zdobeny kovovými hlavami dravců. Dřevěná
rukojeť
špatně
čitelnou
je
opatřena signaturou
výrobce:
SOHN NACHF. BERLIN S VLA... 39 Jisté je tedy pouze místo vzniku, Berlín. Číslovka v signatuře by mohla značit rok výroby 1939. Není to však jisté, jelikož se může jednat také o výrobní číslo. Zřejmě je nástroj tovární výroby, ale nelze bohužel přesně určit kým byl vyroben.
130
4.1.5. Automatofony Součástí sbírky je i několik hudebních automatů. V největší míře jsou zastoupeny flašinety se dvěma náhradními válci. Kromě nich je zde uložen jeden ariston a jedna hrací skříňka. Jedná se tedy především o hudební stroje aerofonní, ve kterých vzniká zvuk vháněním vzduchu do dřevěných píšťal. Jsou celkem čtyři a všechny jsou poháněny klikou a tedy lidskou silou. Jejich stav je různý, tři z flašinetů jsou poměrně zachovalé a funkční, jeden je ve velmi špatném stavu. Další dva hrací stroje, ariston a hrací skříňka, vytváří zvuk rozezníváním kovových jazýčků. Rozdíl je pouze v tom, že u aristonu se využívá hracích kotoučů a u hrací skříňky válce. I zde je potřeba lidská síla k uvedení do pohybu. Některé automatofony jsou signovány a jedná se o výrobky tovární i ruční výroby z Čech, Rakouska a Německa.
131
4.1.5.1. Ariston 17-B-26 Hrací stroj, který se stal součástí sbírky po převodu
z mu-
zea v Solnici. Hrací skříň je tvaru čtverce o stranách 46,5cm a její výška činí 26cm. Součástí stroje jsou také čtyři
soustru-
žené nožky a kovová klika s dřevěnou rukojetí. Na vrchní desce je bohatě barevně malovaný kruh. Na toto místo se umisťují papírové, nebo kovové kotouče o průměru 33cm, které jsou dírkovány. Při pohybu klikou se otáčí kovové zařízení, jako hodinová ručička, nad kotoučem a v závislosti na umístění dírek přehrává danou skladbu. K tomuto aristonu jsou přiloženy papírové kotouče s několika skladbami: - Fr. Kmoch – Polka „Rozkošná“ - C. M. Ziehrer – Trachtant Polka - Pluchy Polka - Schneidig Polka – Francaise - A. Czibulka – Oester: Militär = Revue 2. Teil Na kotoučích se skladbami C. M. Ziehrera a A. Czibulky je také nápis: patented EHRLICH
132
Je tedy pravděpodobné, že výrobce Paul Ehrlich31 v Leipzigu vyrobil i celý stroj, přestože sám není signován. Další kotouče, tentokrát kovové, byly zřejmě původně určeny pro jiný hrací stroj. V roce 1971 byl tento ariston opraven v Rychnově nad Kněžnou mechaniky B. Petelou a V. Brtůškem.
31
Paul Ehrlich - Výrobce hudebních nástrojů a především hudebních automatů, který působil
v německém Lipsku na přelomu 19. a 20. století. Byl majitelem továrny, která se zabývala výrobou aristonů i kotoučů se skladbami.
133
4.1.5.2. Flašinet (kolovrátek, vergl, orgl, flašinétl apod.) 17-B-8 Flašinet, který byl původně součástí
sbírek
muzea
v Kostelci nad Orlicí. Skříň tohoto hracího stroje má
tvar
kvádru
jehož
základnu tvoří obdélník o stranách 57cm a 29cm, výška
je
potom
31cm.
Další součástí je dřevěná klika
se
soustruženou
rukojetí. Všechny části jsou v poměrně dobrém stavu. Uvnitř skříně je umístěno veškeré zařízení, které se podílí na vzniku zvuku, především dřevěné jazýčkové píšťaly, měch a vyměnitelný hřebíčkový válec o průměru 12cm. Vše je kryto síťovaným víkem. Při otáčení klikou je pomocí ozubeného převodu uváděn do pohybu měch, který vhání vzduch do píšťal a zároveň se otáčí válec, na němž je pomocí hřebíčků zaznamenána melodie. Flašinet je na dvou místech signován. Uvnitř skříně a na levé vnější straně je opatřen štítky s určením výrobce: Aus der FABRIK von Johan Friemel IN WIEN
134
Jedná se tedy o hudební automat vyrobený ve vídeňské továrně Johana Friemela32 zřejmě koncem 19. století.
4.1.5.3. Náhradní válec 17-B-59 Hřebíčkový válec k flašinetu číslo 17-B-8 je uložen v dřevěném
pouzdru
o
rozměrech 50cm, 15,5cm a 15,5cm. Průměr válce činí 12cm a jelikož
je
také
opatřen
signaturou vídeňské továrny Johana
Friemela,
je
nepochybné, že patří k výše uvedenému flašinetu.
32
Johan (Johann) Friemel - Výrobce harmonik a hudebních automatů. V roce 1870 založil ve Vídni
vlastní továrnu na výrobu harmonik. Později zřejmě rozšířil produkci i na automatofony, především na flašinety, v nichž zvuk vzniká pomocí vzduchu vháněného měchem do dřevěných píšťal.
135
4.1.5.4. Flašinet (kolovrátek, vergl, orgl, flašinétl apod.) 17-B-10 Tento flašinet byl před umístěním
do
sbírky
majetkem flašinetáře Pátka, který jej používal ještě ve 40. letech 20. století. Základnu dřevěné skříně tvoří obdélník o délkách stran
44cm
a
22,5cm,
výška potom činí 40cm. Dvakrát zalomená klika je vyrobena ze železa, pouze rukojeť je dřevěná. Hrací stroj, umístěný uvnitř skříně, se skládá z dřevěných
píšťal,
hře-
bíčkového válce a měchu. Viditelné jsou jen první dvě části, měch je umístěn zřejmě pod píšťalami. Nad válcem je umístěno 22 dřevěných jazýčků, které jsou zvedány pomocí hřebíčků na válci. Ta otevírají, nebo zavírají přívod vzduchu k jednotlivým píšťalám, čímž se tvoří melodie. Na spodní straně víka je připevněn papírový štítek s uvedeným jménem výrobce a programem, který se na flašinet hrál. Je možné zahrát sedm písní. Hraní takové množství písní je umožněno tím, že lze posunovat válec a tím měnit postavení hřebíčků vůči jazýčkům. V tomto konkrétním případě se jedná o tyto skladby, které jsou na štítku vypsány: 1.
Myslivecký pochod
2.
Ta vrba smuteční Valčík
3.
Marná láska Tango
4.
Bezejmenná Polka
5.
Válelo se jablíčko válelo
6.
Já nemám nic Polka
7.
Já mám vojáka Pochod 136
Dále následuje datum 5. April 1935, což je zřejmě doba, kdy byl vytvořen a hrán tento program. Štítek je dále opatřen jménem firmy, která tento flašinet zřejmě vyrobila. Není to však jisté, neboť je jméno uvedeno pouze na štítku s programem, který byl pravděpodobně již několikrát vyměněn. O tom svědčí viditelný obrys programu minulého, který na víku zůstal. Uvedený nápis je tento: Franz Kolb´s Söhne
Orgelbau – Anstalt
BECKENGRUND MÄHREN Jedná se tedy zřejmě o výrobek synů Franze Kolba33, kteří byli především výrobci klavírů a varhan. Flašinet byl tedy pravděpodobně vyroben v 19. století.
4.1.5.5. Náhradní válec 17-B-10 Hřebíčkový válec náležící k flašinetu číslo 17-B-10. Uložen
je
v dřevěném
pouzdru o rozměrech základny 53cm a 15,5cm. Výška pouzdra činí 16cm. Válec je opatřen na jedné straně ozubeným kolečkem.
33
Franz Kolb - Výrobce klavírů a varhan se narodil kolem roku 1766 v Údici u Chomutova a zemřel
27.10.1813 v Praze. Od roku 1796 byl veden jako měšťan a varhanář v Praze. Svou dílnu měl postavenou v dnešní Nerudově ulici. V muzejních sbírkách se dochovaly jeho dva kladívkové klavíry. Kromě klavírů a varhan zřejmě vyráběl i flašinety a jiné automatické aerofony. S největší pravděpodobností se výrobě hudebních nástrojů věnovali v 19. století i potomci Franze Kolba. O tom svědčí právě název firmy Franz Kolb´s Söhne.
137
4.1.5.6. Flašinet (kolovrátek, vergl, orgl, flašinétl apod.) 17-B-139 Tento
flašinet
se
stal
součástí sbírky po převodu z muzea
v Týništi
nad
Orlicí. Dřevěná skříň je ve velmi špatném stavu, na několika místech
rozklížená
a
s chybějícími částmi. Její obdélníková základna má strany o délkách 36cm a 19cm. Výška flašinetu činí 38,5cm. Přední strana je opatřena otvory, kterými jsou vidět píšťaly uvnitř. I ty jsou však z velké části zničené. Klika je vyrobeny ze železa s dřevěnou rukojetí. Zachován zůstal i řemen, který sloužil k zavěšení flašinetu při hře za pochodu. Vnitřní zařízení tedy není v příliš dobrém stavu. Hřebíčkový válec, měch i některé píšťaly jsou zachovány, ale vzhledem ke stavu skříně nejsou již dobře upevněny a flašinet je tedy v současné době nefunkční. Nad válcem jsou zachovány dřevěné jazýčky, které zajišťují otevírání a zavítání přívodu vzduchu k píšťalám v závislosti na pohybu hřebíčků na válci. Na vnitřní straně víka je připevněn papírový štítek s programem, který byl tímto flašinetem hrán. Jedná se o sedm písní. Některé názvy jsou bohužel nečitelné. 1.
Pochod
2.
Polka
3.
Polka
4.
Polka
5.
Valčík
6.
Valčík – Ty budeš litovat 138
7.
Svatá – Máti Páně Na vnější straně skříně je umístěn štítek se signaturou výrobce, která však není
zřetelně čitelná. Jisté je pouze místo výroby a to Hradec Králové.
139
4.1.5.7. Flašinet (kolovrátek, vergl, orgl, flašinétl apod.) 17-B-11 Hrací
strojek,
který byl původně součástí sbírek
muzea
v Kostelci
nad
Orlicí. Dřevěná má
skříň
základnu
tvaru obdélníku o stranách 21cm a 16cm. Celková výška potom činí 15cm. Klika je vyrobena ze železa, pouze soustružená rukojeť je dřevěná. Součástí strojku, který je umístěn uvnitř skříně, je devět dřevěných píšťal, měch a hřebíčkový válec. Nad válcem jsou umístěny dřevěné jazýčky, jimiž je otevírán, nebo uzavírán přísun vzduchu do jednotlivých píšťal v závislosti na pohybu hřebíčků na válci. Měch a válec jsou poháněny klikou, jejíž pohyb se na strojek přenáší ozubeným převodem. Flašinet není na žádné své části opatřen signaturou a není tedy znám výrobce, ani přesná doby vzniku. Zřejmě se však jedná o práci z poloviny 19. století.
140
4.1.5.8. Hrací skříňka 17-B-38 Tato hrací skříňka
byla
před
převodem
do
místní
sbírky
uložena
v mu-
zeu
v Kostelci
nad Orlicí. Je
vyrobena
z tmavého lakovaného
dřeva.
Její základna má tvar obdélníku o stranách 57cm a 29cm, výška je potom 31cm. Vrchní strana víka je malovaná. Jedná se o vyobrazení zříceniny hradu a nápisem DER SPERBERNSTEIN. Okraje víka jsou vykládány perletí. Uvnitř skříně je umístěn hrací strojek. Jedná se o hřebíčkový válec a kovové jazýčky, které jsou rozeznívány v závislosti na umístění hřebíčků a pohybu válce. Zařízení je uváděno do pohybu pomocí páky na levá straně. Tou se pružina ve strojku, podobě jako u hodinek, natáhne a válec se pak po určitou otáčí. hrací skříňka není signována a výrobce tedy nelze určit. Zřejmě se však jedná o hodinářskou práci z konce 19. století.
141
4.2. Fonografy ve sbírce Přestože fonografy nejsou hudebními nástroji, jelikož hudební zvuk neprodukují, ale pouze reprodukují, jsou zahrnuty a evidovány v této sbírce. Jedná se o tři přístroje bez bližšího označení a několik zbytků hracích válečků. Ani jeden z fonografů není opatřen signaturou výrobce. První fonograf přehrávající válečky byl vynalezen T. A. Edisonem v roce 1877. Válečky však nebyly vhodné pro masovou výrobu a byly velmi brzy, již před rokem 1900, nahrazeny deskami. Z toho vyplývá, že fonografy v této sbírce byly zřejmě vyrobeny v posledních dvaceti letech 19. století.
4.2.1. Fonograf 17-B-86 Tento fonograf byl věnován jako dar panem do
P.Pavlištou muzea
Vamberku.
ve Odtud
byl později převeden do rychnovské sbírky. Masivní kovová základní deska fonografu má tvar lyry. Na ní je potom připevněno veškeré příslušenství sloužící k reprodukování hudby zaznamenané na válečcích. Jedná se o pružinu, pomocí níž je otáčeno válečkem, snímací zařízení a válec, na který se nasazují hrací válečky. Jelikož jsou pomocí tohoto fonografu přehrávány záznamy na válečcích, jedná se o raný model zřejmě z 80., nebo 90. let 19. století. Výrobce, ani místo vzniku bohužel nejsou známi.
142
4.2.2. Fonograf 17-B-129 Fonograf, který byl původně
součástí
sbírek muzea v Týništi nad Orlicí. Základní deska je vyrobeny
z masiv-
ního kovu a má tvar lyry. Na ni je potom připevněno veškeré zařízení pro snímání zvuku.
Především
válec, na který se nasazují hrací válečky, pružina, díky níž se válečky otáčí a snímací zařízení. Výrobce fonografu není znám, dobu vzniku však lze přibližně určit. Jedná se s největší pravděpodobností o výrobek z poslední čtvrtiny 19. století, tedy z doby, kdy byl vývoj fonografu na počátku.
143
4.2.3. Fonograf 17-B-145 Tento fonograf byl do sbírky převeden z Městského úřadu v Solnici. Celý
přístroj
je
připevněn na dřevěné podložce a lze jej přikrýt dřevěným víkem. Pružina pro otáčení
válečkem,
snímač i válec jsou vyrobeny z kovu. K fonografu je přiloženo i několik zbytků hracích válečků v pouzdrech. Na dřevěném víku je vymalován nápis PHONOGRAPH a je zde určeno i místo výroby, Vídeň. Přesné datum vzniku známo není, zřejmě se však jedná, vzhledem k používaným válečkům, o výrobek z konce 19. století.
4.2.4. Hrací válečky 17-B-58 Spolu s fonografy se zachovalo i několik hracích válečků. Většina z nich je ve špatném stavu, jedná se spíše o jejich zbytky uložené v papírových pouzdrech. Některé z nich jsou označeny nálepkami, na kterých jsou uvedeny skladby, které jsou na válečcích zaznamenány i firmy, které je vyrobily: zn. Apollo Guss-Record zn. Edison Goldguss Waltzen: Presidente Roosevelt – Marsch (Edison Concert. Kapelle) Espanita Walzer (Edison Sinfonie Orchester) Arie z Prodané nevěsty (zpívá Otakar Mařák)
144
4.3. Vyhodnocení sbírky Ve sbírce Muzea Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou je uloženo téměř sto třicet hudebních nástrojů, a tři fonografy. Jedná se tedy o sbírku poměrně rozsáhlou a bohatou. Zastoupeny jsou zde nástroje ze skupin chordofonů, aerofonů, membranofonů, idiofonů i automatofonů. Ačkoliv se nejedná o hudební nástroje, jsou ve sbírce registrovány i fonografy, tedy přístroje, které hudbu reprodukují. Velké procento nástrojů v této sbírce pochází z regionálních muzeí na rychnovsku, která byla v 70. letech 20. století sloučena, z muzeí v Kostelci nad Orlicí, Potštejně, Týništi nad Orlicí a Vamberku. V několika případech se jedná o nástroje z městských, nebo obecních úřadů, případně z chrámových kůrů. Stáří jednotlivých nástrojů se poměrně liší, nejvíce jich však pochází z 19. století. Jen výjimečně jsou nástroje starší (např. klarina, dudy). Část nástrojů je novější, vyrobena ve století 20. Jedná se především o hrací stroje a některé z aerofonů. Většina z uložených nástrojů není opatřena signaturou, a je tedy nemožné určit jejich přesný původ a dobu vzniku. Vzhledem k tomu, že region Podorlicka a Orlických hor, ze kterého převážná většina nástrojů pochází, byl v minulosti spíše chudší a profesionálně vyrobené hudební nástroje tedy nebyly pro většinu obyvatel dostupné, jedná se z velké části o výrobky zhotovené amatérsky doma, nebo místními výrobci. Ti většinou provozovali jiné řemeslo a nástrojařstvím si pouze přivydělávali. V případě nástrojů signovaných se jedná jak o výrobky
tovární, tak
samostatných nástrojařů. V největší míře se ve sbírce objevují nástroje vyrobené na území dnešní České republiky, Rakouska a Německa. Výrobky nástrojařů, nebo továren z jiných zemí, např. Francie, se vyskytují ojediněle. Na všech nástrojích se bohužel projevuje to, že nejsou vystavovány, ale pouze uloženy v nevýstavních prostorách muzea. Jen nepatrný zlomek z nich byl odborně restaurován, ostatní nástroje jsou zřejmě v původním stavu, někdy značně poškozené a po letech v depozitáři znečištěné a zašlé. Jednou z
nejpočetnějších skupin hudebních nástrojů v této sbírce jsou
chordofony. Zastoupeny jsou nástroje smyčcové i drnkací. Nástrojů smyčcových je
145
celkem deset kusů. Objevují se zde všichni jejich zástupci, přičemž houslí je nejvíce. Dnes ne již zcela obvyklým nástrojem, který je uložen v této sbírce je jednostrunný trumšajt. Většina těchto nástrojů, kromě jednoho, není signována, ale s největší pravděpodobností se jedná o výrobky amatérů, což je zřejmé i z neumělých oprav některých z nich. Zřejmě byly využívány především pro domácí muzicírování a jejich kvalita tomu odpovídá. Všechny nástroje jsou v poměrně dobrém stavu, pokud odhlédneme od chybějících strun a struníků, bez výraznějšího poškození. Výjimkou je violoncello, z něhož zůstalo zachováno pouze torzo bez krku. Drnkacích chordofonů lze ve sbírce nalézt více, než smyčců, celkem dvacet jedna. Jedná se především o různé druhy citer a háčkové harfy, které byly v regionu Podorlicka hojně používány. Harfy nejsou signované a lze opět předpokládat, že jsou dílem amatérských nástrojařů. Zachovalost jednotlivých harf se liší, rezonanční skříně některých z nich jsou bohužel proražené. Pokud zůstal zachován strunový potah, jedná se pouze o zbytky několika málo strun. Signované citery jsou převážně německé, nebo rakouské tovární výroby a jejich současný technický stav je o poznání uspokojivější, než u harf. Ve sbírce nechybí samozřejmě ani chudostrunné chordofony jako jsou kytary, loutna, balalajka, tambury apod. Tyto nástroje jsou poměrně zachovalé, v některých případech i včetně strun. Většina z nich není opatřena signaturou. Signované nástroje jsou dílem nástrojařů rakouských i českých. Nejrozsáhlejší nástrojovou skupinou ve sbírce jsou aerofony a to především dřevěné. Těch je zde uloženo téměř padesát. Jedná se především o klarinety a flétny, zastoupeny jsou však i další dřevěné nástroje jako hoboj, nebo fagoty, stejně tak i některé hudební nástroje, které nejsou součástí klasického instrumentáře. Není jich mnoho a jedná se především o různé druhy píšťal. Vzhledem k tomu, že jsou nástroje uloženy v depozitáři, jsou všechny poněkud zašlé, některé nejsou kompletní, ale ve většině případů nejsou výrazně poškozeny. Lze zde najít nástroje na různých stupních vývoje, od těch s jednou, nebo dvěma klapkami, až po ty s moderní mechanikou, která se používá dodnes. Signované nástroje jsou dílem především českých výrobců. Někteří nástrojaři působili přímo v regionu Podorlicka a jednalo se zřejmě o soustružníky, kteří nástrojařství provozovali pouze okrajově. Skupina aerofonů plechových není tak bohatě zastoupena, je zde uloženo patnáct kompletních nástrojů. Největší zastoupení mají trubky (přirozené i se strojivem), dále se zde nachází několik lesních rohů, starších trompet a jedna 146
klarina. Pod dvěma evidenčními čísly jsou umístěny pouze části nástrojů. Jelikož kov je proti poškození odolnější, než dřevo, jsou všechny nástroje v dobrém technickém stavu, pouze na některých místech mírně promáčklé. Na rozdíl od ostatních nástrojových skupin, je celá polovina plechových dechů signována a určení jejich původu tedy není tak problematické. Jedná se o výrobky české, především z Kraslic a Hradce Králové. Další aerofony jsou zastoupeny v daleko menším množství. Jedná se o několik kusů poměrně dobře zachovalých zvířecích rohů a vábniček, dudy a harmonium. Dudy i harmonium jsou kompletní a v dobrém technickém stavu. Signaturou je opatřeno pouze harmonium, které pochází z dílny místního nástrojaře. Membranofonů je ve sbírce osm a to zejména různě velkých vojenských vířivých bubnů se dvěma membránami. Nástroje s jednou membránou jsou zastoupeny pouze jedním párem tympánů. Technický stav, především některých vojenských bubnů, je velmi špatný. Nejen membrány, ale i dřevěné rámy jsou silně poškozeny a rozpadají se. Nejzachovalejší jsou tympány, které byly ještě donedávna používány na kostelním kůru. Žádný z nástrojů není signován a jejich přesný původ tedy nelze určit. Mezi idiofony umístěnými v této sbírce, kterých je jedenáct, se vyskytují především nástroje dřevěné, zejména řehtačky a klapačky. Zastoupeny jsou však také priče a hřebíkové housle. Původ nástrojů nelze určit, jelikož se s největší pravděpodobností jedná o doma zhotovené výrobky, které nejsou opatřeny signaturou. Idiofony kovové jsou ve sbírce uloženy pouze dva, činel a zvonkohra ve tvaru lyry. Pod šesti evidenčními čísly jsou v této sbírce uloženy hudební automaty, neboli automatofony. Ve čtyřech případech se jedná o flašinety, u kterých vzniká hudební zvuk při vhánění vzduchu do dřevěných píšťal. Spolu s nimi je evidováno i několik náhradních válců. Flašinety jsou v poměrně dobrém stavu, kromě jednoho, který je velmi poškozen a chybí několik částí z hracího mechanizmu. Dále je ve sbírce uložen ariston a hrací skříňka, tedy automaty,
u nichž hudební zvuku vzniká
mechanickým rozechvíváním kovových jazýčků. Jedná se o přístroje novější, než flašinety a tomu odpovídá i jejich technický stav, který je o poznání lepší. Ve třech 147
případech jsou automatofony signovány, jedná se o výrobky rakouské, německé a české. Ve sbírce jsou spolu s hudebními nástroji uloženy také tři fonografy a několik hracích válečků. Vzhledem k tomu, že jsou uzpůsobeny na přehrávání válečků, jedná se zřejmě o přístroje vyrobené na konci 19. století, kdy byl fonograf teprve na počátku svého vývoje. Jeden z nich byl vyroben ve Vídni, původ ostatních dvou není znám.
148
5. Závěr V Muzeu a galerii Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou je uloženo poměrně velké množství hudebních nástrojů. Ty dosud nebyly zpracovány a popsány jinde, než na katalogizační listech, kde jsou však informace velmi stručné a v některých případech i nepřesné. Hlavním cílem tedy bylo uspořádat jednotlivé nástroje a informace o nich spolu s fotodokumentací do jedné práce, kde by byly jednoduše přístupné pro širokou veřejnost. Nejedná se samozřejmě pouze o seznam hudebních nástrojů uložených ve sbírce. Každý z nich je opatřen barevnou fotografií, podrobným popisem a případně i stručnou informací o jeho výrobci. Ve sbírce jsou uloženy nástroje všech skupin, různého stáří, kvality a zachovalosti. Především se jedná o dřevěné aerofony, které vždy byly hlavní součástí folkloru Podorlicka. Nástroje bohužel nejsou součástí expozice a jsou tudíž uloženy pouze v depozitáři muzea. U některých hudebních nástrojů bylo jejich přesné určení jednoznačné, u jiných poněkud složitější. Některé z nich nejsou zcela kompletní a absence jedné, nebo i více částí v několika případech práci komplikovala, ne však znemožnila. Při popisu nástrojů se většinou nevyskytovaly problémy, jelikož se jednalo především o měření a pozorování konkrétního nástroje. Kvalita hudebních nástrojů se poměrně liší. Najdeme zde převážně výrobky amatérských
nástrojařů,
nebo
továrenské,
které
sloužily
především
pro
neprofesionální muzicírování a jejich kvalita tedy ve většině případů není vysoká. Na druhé straně se ve sbírce objevují, i když v menším množství, nástroje od profesionálních výrobců, především plechové aerofony. V případě, že byl nástroj signován, je k němu připojen stručný souhrn dostupných informací o jeho výrobci. U některých výrobců, především regionálních, bylo velmi obtížné, někdy prakticky nemožné, sehnat jakákoliv fakta o jejich životě a práci. Z tohoto důvodu jsou některé kapitoly o nich velmi stručné. Na straně druhé jsou ve sbírce nástroje vyhlášených výrobců a výrobních závodů, o kterých je dostupné velké množství informací. Myslím, že nejdůležitější cíl této práce byl splněn. Základní fakta o všech nástrojích ve sbírce Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou jsou
149
nyní dostupná v jediné práci. Věřím, ze v budoucnu bude tato diplomová práce pomůckou pro každého, kdo bude mít zájem o informace o této sbírce.
150
6. Prameny a literatura Katalogizační listy hudebních nástrojů
Černušák, Gracián – Štědroň, Bohumil – Nováček, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí. Svazek druhý M-Ž. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1965, s. 1014-1015.
Gronow, Pekka. The Recording Industry: an Ethnological Approach. Tampere: University of Tampere, 1996. Hutter, Josef. Hudební nástroje. Praha: František Novák, 1945. Chocholatá, Ilona. Výrobci dřevěných dechových nástrojů v Žamberku. Brno: Masarykova univerzita, 2004. Kurfürst, Pavel. Organologie (propedeutika, exemplifikace). Hradec Králové: Georgius, 1998. Kurfürst, Pavel. Organologie (vybrané kapitoly). Brno: Masarykova univerzita, 2000. Kurfürst, Pavel. Základy hudební akustiky. Brno: Masarykova univerzita, 2000. Kurfürst, Pavel. Hudební nástroje. Praha: TOGGA, 2002. Poledňák, Ivan – Fukač, Jiří. Úvod do studia hudební vědy. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. Zapletalová, Jitka. Historie Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou. Rychnov nad Kněžnou, 2005.
Gazzelloni, Giuseppe. Legnani, (Rinaldo) Luigi. [online] 2007 [cit. 21. března 2007]. Dostupné z http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/16304?q=Legnan i&search=quick&source=omo_gmo&pos=1&_start=1#firsthit
151
Juza, Josef. Václav Poláček. [cit. 9. června 2008]. Dostupné z www.rychnov-city.cz/osobnosti/116.htm Kurfürst, Pavel. Anton Gedliczka (Jedlička). [online] 2003 [cit. 28. května 2008]. Václav Horák. [online] 2003 [cit. 28. května 2008]. Václav Schamal (Šámal). [online] 2003 [cit. 28. května 2008]. Karel Schamal (Šámal). [online] 2003 [cit. 28. května 2008]. Vincenc Kohlert. [online] 2002 [cit. 28. května 2008]. Anton Müller. [online] 2003 [cit. 28. května 2008]. Anton Konrad Hüttl. [online] 2002 [cit. 28. května 2008]. Martin Stingl. [online] 2003 [cit. 28. května 2008]. Dostupné z www.musicologica.cz/slovnik
152
7. Shrnutí Tématem této diplomové práce je sbírka hudebních nástrojů v Muzeu a galerii Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou. Nejrozsáhlejší částí práce je soupis hudebních nástrojů uložených ve sbírce a jejich kompletní fotodokumentace U signovaných nástrojů jsou uvedeny dostupné informace o jejich výrobcích. Stručná kapitola se věnuje i historii muzea a současnému stavu jeho sbírek. První muzeum bylo založeno v Rychnově nad Kněžnou v roce 1892 na popud členů místního Pelclova spolku. V roce 1908 získalo muzeum nový status a stalo se městským Pelclovým muzeem. V průběhu let se název muzea několikrát změnil. V 70. letech 20. století došlo ke sloučení několika okolních regionálních muzeí a sbírky rychnovského muzea se tedy významně rozrostly. V současné době Muzeum a galerie Orlických hor působí na několika místech. Expozice jsou umístěny v prostorách Kolowratského zámku, provozní budova a depozitáře se v nedávné době přestěhovaly do objektu bývalých kasáren. Další pracoviště muzea jsou v rychnovské synagoze a ve vamberském muzeu krajky. Sbírka hudebních nástrojů je poměrně rozsáhlá, je zde uloženo téměř 130 hudebních nástrojů a tři fonografy. Zastoupeny jsou všechny nástrojové skupiny, chordofony, aerofony, membranofony, idiofony i hudební automaty. Fonografy jsou také registrovány ve sbírce, přestože se nejedná o hudební nástroje, ale pouze o přístroje, hudební zvuk produkující. Všechny nástroje jsou opatřeny barevnými fotografiemi. Nástrojovou skupinou nejvíce zastoupenou ve sbírce jsou aerofony, především dřevěné. Vzhledem k tomu, že klarinety a flétny jsou nejobvyklejšími nástroji v místních folklórních souborech, je to pochopitelné. Z dřevěných aerofonů je ve sbírce uložen také hoboj a několik fagotů. Aerofony plechové nejsou zastoupeny v tak hojné míře, jedná se především o trubky a lesní rohy. Ve sbírce lze najít všechny zástupce smyčcových chordofonů a poměrně velké množství chordofonů drnkacích, zejména harf a citer. Další nástrojové skupiny, membranofony, idiofony a automatofony, už nejsou tak rozsáhlé. Většina hudebních nástrojů není signována a je tedy těžké určit jejich původ. V případě, že je výrobce znám jsou v práci uvedeny dostupné informace.
153
8. Summary The main topic of this master thesis is collection of music instruments in the Museum of Eagel mountains in Rychnov nad Kněžnou. The most important part of work is describtion of music instruments and completation of their photographs. Very important are also information about makers of music instruments and their lifes. One short chapter of master thesis is about museum and its history. The first museum in Rychnov nad Kněžnou was established in 1892. It was work of people from Pelcl association. In 1908 museum has got new status and name, town´s Pelcl´s museum. During the years, museum´s name was changed many times and also its place. In the 1970´s were museums in the region fused and collections from other museums became part of museum in Rychnov nad Kněžnou. Nowadays is Museum and galery of Eagle mountains in Rychnov nad Kněžnou situated in two buildings. The exposition is in Kolowrat´s castle, collections, library and archives are in one building of old barracks. In the collection is more than 130 music instruments and three phonographs. So, collection is very rich and extensive. We can find here chordophons, aerophons, idiophons, membranophons and also music machines. Phonographs are also registrated in this collection, although they are not music instruments, but only machines for reproduction of music. To all instruments are attached photographs. The biggest instrument´s group is group of aerophons, especially wooden aerophons. There are many clarinets, flutes and also some bassoons and one oboe in this collection. The group of metal aerophons is smaller, trumpets, horns and also old trumpet clarina. In a group of chordofons are string intruments (violin, viola, violoncello, double-bass) and also amount of cithers and harps. The smallest instrument´s groups are membranephons and idiophons. There are some drums and some wooden and metal idiophons. The part of collection are also music machines (especially flašinets) and three phonographs. Most of music instruments don´t have signature of maker so we don´t know, who, where and when has made them. But when the maker is known, there are some information about him, his work and life. All information which is possible to find.
154
9. Zusammenfassung Das Thema dieser Diplomarbeit ist die Sammlung der Musikintrumente ausgestellt
im Museum und in der Galerie von Adelsgebirgen in Rychnov nad
Kneznou. Der Schwerpunkt liegt vor allem in der Gestaltung der kompletten Fotodokumentation, der Festlegung und der Beschreibung der einzelnen Instrumente. Einen wichtigen Teil bilden Lebensläufe der Instrumentenbauer, deren Werke in der Sammlung untergebracht sind. Ein Bestandteil der Diplomarbeit ist auch eine Kurzbeschreibung der Museumsentstehung und –geschichte von Rychnov. Das erste Museum in Rychnov wurde schon 1892 unter der Schirmhernschaft der Pelcl-Gesellschaft (Bündnis) gegründet. Im Jahr 1908 wurde es zum Stadtmuseum von Pelcl umbenannt. Im Verlauf der Jahre wurde der Museumsname oftmals verändert, wie auch die Museumsräume, in die die sämtlichen Sammlungen eingelagert wurden. Im Verlauf der 70er Jahre des 20. Jahrhunderts kam zur Vereinigung einiger regionaler Museen in der Gegend. In der Gegenwart hat das Museum und die Galerie der Adelsgebirgen in Rychnov nad Kneznou seinen Sitz in zwei Orten. Die Ausstellungen sind in dem Schloss von Kolowrat untergebracht. Die Fachstelle, die Bibliothek und das Archiv sind in einem der ehemaligen Kasernengebäude platziert. In der Sammlung sind mehr als einhundertdreißig Musikinstrumente und drei Phonographen gelagert. Es geht um eine sehr umfangreiche und hochwertige Sammlung. Es gibt hier Instrumente aus der Gruppe der Saiten-, Bogen-, Holzblas-, Blechblas-, Jazzinstrumente einschließlich Idiophone und Automatenphone. In der Sammlung sind auch Phonografen registriert, die als reine Musik reproduzierende Werkzeuge gelten und sich zur keinen Gruppe von Musikinstrumenten zählen lassen. Jedes Instrument ist mit einer Nummer und einer Farbfotografie versehen. Am meisten sind Holzblasinstrumente, vor allem die Klarinetten und Flöten, präsent. Man findet hier auch Hoboe und einige Fagotte. Die Blechblasinstrumente sind überwiegend durch Trompeten und Waldhörner vertreten. Aus der Gruppe der Saiteninstrumente sind in kleinerem Maße die Streichinstrumente vertreten. Die Zupfinstrumente gehören zu der Gruppe der Zahlreicherer, es handlet sich
155
hauptsächlich um Zithern und Harfen. Aus der Klasse der Jazzinstrumente befinden sich in der Sammlung größtenteils die mit zwei Membranen. Einmembranige Instrumente sind nur durch ein Paar vom Kessel vetreten. Die Idiophone sind meistens aus Holz (Klapper, Rassel). Aus Metal ist jeweils ein Zimbel
und ein
Metalophon in der Form der Lyra. Ein Teil der Sammlung sind auch Musikautomaten bestehend vorwiegend aus Drehorgeln und drei Phonografen. Die Mehrheit der Instrumente besitzt keine Signatur und es ist unmöglich den Hersteller festzustellen. Bei den Instrumenten, deren Hersteller bekannt ist, wurde ein kurzer Lebenslauf oder andere Auskünfte über die Herkunft des Instruments hinzugefügt.
156
