MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Přírodovědecká fakulta
Eliška TUREČKOVÁ
VÝSKYTY PALYGORSKITU NAVÝCHODNÍM OKRAJI ČESKÉHO MASIVU
Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. RNDr. Marek Slobodník, CSc. Brno 2010
© 2010 Eliška Turečková Všechna práva vyhrazena
Jméno a příjmení autora:
Eliška TUREČKOVÁ
Název bakalářské práce:
Výskyty palygorskitu na východním okraji Českého masivu
Název v angličtině:
Palygorskite occurrences at the eastern margin of the Bohemian massif
Studijní program:
Geologie
Studijní obor:
Geologie
Vedoucí bakalářské práce:
doc. RNDr. Marek Slobodník, CSc.
Rok obhajoby:
2010
Anotace Bakalářská práce se zabývá vytvořením uceleného souhrnu poznatků o výskytu minerálu palygorskitu v oblasti východního okraje Českého masivu. Součástí práce je tabulka lokalit výskytu minerálu, která zaznamenává také formu výskytu a horninové prostředí. Přiložená geologická mapa pak představuje grafické zobrazení seznamu lokalit. Na základě údajů bylo zjištěno, že se minerál palygorskit nachází převážně v horninovém prostředí Brněnského masivu. Méně v západně ležících jednotkách moldanubické oblasti a sporadicky vykazuje svou přítomnost v horninách kulmu Drahanské vysočiny a Nízkého Jeseníku.
Annotation Bachelor thesis deals with creating a comprehensive summary of knowledge about the occurrence of mineral palygorskite at the eastern margin of the Bohemian massif. Part of the work is a table of mineral occurrence, which also records the form of a geological environment. The accompanying geological map is a graphic scheme of the list of sites. Based on the data it was found that the mineral palygorskite located predominantly in the geological environment of the Brno massif. Fewer in units located in the western moldanubicum area and the sporadically reported its presence in culm rocks of Drahanská upland and Nízký Jeseník mountains.
Klíčová slova: palygorskit, Český masiv, moldanubická oblast, Drahanská vysočina, Nízký Jeseník Key words: palygorskite, the Bohemian massif, moldanubicum area, Drahanská upland, Nízký Jeseník mountains
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a ostatní prameny, z nichž jsem při přípravě práce čerpala, řádně cituji a uvádím v seznamu použité literatury.
Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v knihovně PřF MU
V Brně
………………………………. Eliška Turečková
Poděkování
Děkuji doc. RNDr. Marku Slobodníkovi, CSc. za odborné a vstřícné vedení a rady, které mi poskytl při vypracování bakalářské práce. Také děkuji kurátoru Moravského zemského muzea v Brně, RNDr. Stanislavu Houzarovi, Ph.D., za pomoc při sepisování seznamu lokalit minerálu palygorskitu.
OBSAH
1. Úvod ……………………………………………………………………………………. 8 2. Souhrn význačných poznatků o minerálu palygorskitu …………………….……...…... 9 3. Metodika práce ……………………………...……………………………………….... 11 4. Tabulka lokalit výskytu minerálu palygorskitu ……………………………………..… 12 4.1. Charakteristika horninového prostředí výskytu minerálu palygorskitu …..… 18 5. Mapa lokalit výskytu minerálu palygorskitu ………………………………………….. 20 6. Diskuze …………………………………………………………………………...…… 22 7. Závěr …………………………………………………………………………………... 23 8. Seznam použité literatury ………………………………………………………...…… 24 Přílohy
1. ÚVOD
Bakalářská práce vznikla jako snaha o vytvoření uceleného díla pojednávajícího o minerálu palygorskitu, respektive o jeho přítomnosti na východním okraji Českého masivu. Podrobnější mineralogické informace a podmínky geneze jsou uvedeny v rešeršní práci, na kterou se odkazuji v seznamu literatury (Turečková 2010).
Za cíl práce bylo kladeno sestavení tabulky lokalit výskytu minerálu, zachycující také formu výskytu a horninové prostředí (viz tab. 1. Tabulka lokalit výskytu minerálu palygorskitu). Tabulka tedy shrnuje místa s rozličným horninovým prostředím na území Brněnského masivu a jeho okolí, Drahanské vysočiny a Nízkého Jeseníku, ve kterých se minerál palygorskit nachází.
Práce obsahuje rovněž geologickou mapu, do které byly jednotlivé výskyty zakresleny (viz obr. 1. Mapa lokalit výskytu minerálu palygorskitu). Představuje tak zobrazení rozmístění minerálu v rámci vymezených jednotek a může sloužit jako podklad pro další studium minerálu v této oblasti.
8
2.
SOUHRN
VÝZNAČNÝCH
POZNATKŮ
O
MINERÁLU
PALYGORSKITU
Termín palygorskit reprezentuje minerál řazený do skupiny jílových minerálů s vrstevnatou strukturou, tedy mezi tzv. fylosilikáty. V literatuře se lze setkat také s dalšími označeními minerálu, které tvoří pojmy attapulgit, pilolit, lassallit, „skalní kůže“, „skalní korek“, či „skalní papír“.
Palygorskit bývá charakterizován chemickým vzorcem (Mg, Al)2 Si4 O10 (OH) . 4H2O a výskytem ve dvou strukturních modifikacích, monoklinické a ortorombické (Bernard et al. 1992).
Struktura
palygorskitu
se
vyznačuje
nespojitou
oktaedrickou
sítí,
která
je periodicky přerušována a tetraedrické sítě se tomuto přerušení přizpůsobují. Centrální kation pěti vedle sebe uložených oktaedrů tvoří Mg, všechny oktaedrické pozice přitom nejsou plně obsazeny. V oktaedrech palygorskitu je tedy průměrně jedna z pěti oktaedrických pozic vakantní. Na obou okrajích pásů se nachází dvě molekuly vody v aniontových pozicích (Weiss & Kužvart 2005).
Mezi typické vlastnosti palygorskitu patří bílá barva s odstíny žluté, hnědé nebo šedé. Tvrdost dle Mohsovy stupnice tvrdosti minerálů lze klást mezi hodnoty 1 - 2, hustota se pohybuje v rozmezí 2,1 - 2,3 g/cm3 (Bauer & Tvrz 1988). Štěpnost minerálu je dobrá dle {110} a pozorovatelný je také jemný a nerovný lom. Pro vysokou pórovitost má velmi malou objemovou váhu a lehce tedy plave na hladině vody (Šalát & Ončáková 1971).
Pórovitost palygorskitu je charakteristická pro sorbční vlastnosti. Schopnost sorbce molekul je přitom dána velikostí povrchu minerálu. Velikost povrchu minerálu lze pozměnit teplotní úpravou a v této souvislosti se rozlišují tři stádia teplotní dekompozice. V teplotním intervalu do 300 °C dochází ke ztrátě povrchově sorbované vody a dutinové molekulární vody.
9
V intervalu od 300 °C do 600 °C probíhá ztráta molekulární vody vázané v oktaedrech a teploty nad 600 °C představují dehydroxylaci a zhroucení struktury minerálu (Weiss & Kužvart 2005).
Palygorskit je lidmi využíván již po staletí. Jedná se o surovinu na výrobu keramiky, pigmentu označovaného jako „mayská modř“ a pro průmysl důležitý jílový minerál. Využití nachází v průmyslu kosmetickém, farmaceutickém, textilním i chemickém. Těží se jako tepelný a zvukoizolační materiál a perspektivu využití má také jako iontoměnič a molekulové síto (Zamarský et al. 1998).
Palygorskit vzniká za různých podmínek. Nejčastěji představuje produkt zvětrávání minerálů a hornin bohatých na Mg. Lze jej tedy nalézt v hadcích či granitoidech, obvykle na puklinách těchto hornin. Rovněž je produktem krystalizace z hydrotermálních roztoků, kdy vzniká alterací například serpentinitů, granitů, mramorů a drob, jeho výskyt je soustředěn na trhliny a pukliny těchto hornin. Palygorskit se dále vyskytuje na rudních žilách a žilách s alpskou paragenezí. Typicky se formuje také v aridních a semiaridních oblastech pouští v salinním prostředí v asociaci karbonátů a evaporitů. Významná ložiska palygorskitu se formují ve třech prostředích s odlišným charakterem: 1. v prostředí epikontinentálních a vnitrozemních jezer, kde vzniká jako sediment nebo transformací původních jílů během časné diageneze 2. v prostředí otevřených oceánů v asociaci s předobloukovými pánvemi a v oceánech se stoupající hydrotermální alterací čedičového skla, vulkanických sedimentů nebo jílů 3. ve vápenatých půdách, kde vzniká přímou krystalizací. Marinní usazeniny byly tedy postupně formovány proudem přenášejícím materiál nedalekého pobřeží a navátého větrem (Singer & Galan 1984).
10
3. METODIKA PRÁCE
Bakalářská práce byla vytvořena na základě studia literatury a představuje tedy shrnutí dat přejatých z odborných knih a topografických publikací či ústního sdělení.
Vlastní práce sestávala ze snahy o získání většího množství dostupných literárních údajů o minerálu palygorskitu, především pak informací o místech výskytu uvedených v publikacích topografické mineralogie. Zjištěné údaje byly vloženy do tabulky lokalit, rozděleny do skupin dle horninového prostředí a setříděny dle abecedy.
Získání soupisu lokalit zahrnovalo nejenom poznatky mineralogické literatury, značnou mírou přispělo také studium palygorskitu umístěného v mineralogických sbírkách Moravského zemského muzea v Brně.
Lokality sepsané v tabulce byly následně zakresleny do přiložené geologické mapy, která byla oskenována a pomocí počítačového programu došlo k zakreslení jednotlivých lokalit výskytu minerálu palygorskitu. Místa s nálezem minerálu v mapě zobrazuje kruh s výplní modrou barvou. V rámci zachování přehlednosti bylo číslo lokality (viz tab. 1. Tabulka lokalit výskytu minerálu palygorskitu) zaneseno přímo do modrého kruhu.
11
4. TABULKA LOKALIT VÝSKYTU MINERÁLU PALYGORSKITU
Tabulka byla vytvořena jako zobrazení seznamu lokalit s nálezem minerálu palygorskitu. Lokality se nachází na východním okraji Českého masivu nebo v jeho těsné blízkosti. Východní okraj Českého masivu může být pro potřeby této práce vymezen Boskovickou brázdou a jejím bezprostředním okolím na západě, Brněnským masivem a horninami Drahanské vysočiny a Nízkého Jeseníku na východě.
Lokality jsou rozlišeny dle horninového prostředí výskytu minerálu a dále seřazeny dle abecedy. V tabulce jsou na začátku nálezy na puklinách granitu a granodioritu Brněnského masivu. Dále shrnuje výskyty zjištěné na prasklinách rul, v horninovém prostředí kulmských hornin, na puklinách amfibolitů, mramorů či hornin Boskovické brázdy. Ke konci jsou uvedeny lokality ve velmi blízkém okolí Boskovické brázdy, převážně nacházející se v horninách moldanubika.
Číslo v mapě slouží pro vizuální zobrazení lokality v geologické mapě. Použita byla Geologická mapa ČSSR (odkrytá) v měřítku 1:1 000 000 (Kodym 1965).
Forma výskytu předkládá informaci o tom, v jaké podobě se palygorskit nachází na uvedené lokalitě. Jednotlivá podání formy výskytu pochází od autorů publikací topografické mineralogie, z nichž byly údaje pro sestavení tabulky čerpány. Terminologie pak podléhá přímému označení autora či doslovnému překladu cizojazyčného popisu. Nevyplněná pole tabulky představují absenci literárních údajů. Specifické názvosloví používané pro označení minerálu jako „skalní kůže“, „skalní korek“ či „skalní papír“ vychází z popisu makroskopického vzhledu minerálu, připomínajícího organickou hmotu. Tato podoba palygorskitu je způsobena jemným proplétáním tenkých lístků či vláken minerálu.
12
Horninové prostředí vypovídá o minerálech, typech horniny či horninové asociaci charakteristické pro výskyt minerálu na příslušné lokalitě. Tato informace byla rovněž přejata z topografických publikací (Burkard 1952; Kruťa 1966; Pauliš 2001). Prostředí výskytu, která nebyla v knihách uvedena, byla stanovena dle Geologické mapy České republiky 1 : 500 000.
Citace odkazuje na autora topografické publikace, ze které byly informace čerpány a na rok jejího vydání. V několika případech pochází lokality z ústního podání RNDr. Stanislava Houzara, Ph.D, kurátora Moravského zemského muzea v Brně. Množství lokalit bylo také stanoveno na základě studia mineralogické sbírky Moravského muzea v Brně.
13
Tab. 1. Tabulka lokalit výskytu minerálu palygorskitu Lokalita
Číslo v mapě
Adamov
1
Bílovice nad Svitavou Blansko
2
Bosonohy
4
Brno
5
Brno - Kníničky
6
Brno - Obřany
7
Černá Hora
8
Dolní Kounice
9
Ivančice
10
Jehnice
11
Kohoutovice
12
Komín
13
Královo Pole
14
Lelekovice
15
Lipůvka
16
3
Forma výskytu
Horninové prostředí Žluté až hnědé Pukliny granitu listy a pláty a granodioritu BM Velké pláty Na puklinách nebo listy granitu „Skalní kůže“, Na puklinách „skalní korek“ granitu a granodioritu Bílý „skalní Na puklinách korek“ granitu a granodioritu BM Bílý „skalní Pukliny granitu korek“ a granodioritu BM Vláknité Na puklinách destičky, výplně biotitického granitu Nažloutlé Pukliny granitu plstnaté pláty a granodioritu BM Pukliny granitu a granodioritu BM Pukliny granitu a granodioritu BM Šedobílé tenké Na puklinách destičky biotitického granitu Tenké plstnaté Na puklinách agregáty granitu Bílé až žluté Pukliny granitu velké pláty a granodioritu Bílé až žluté Na puklinách listy granitu a dioritu Žlutobílý Na puklinách „skalní papír“ granitu Pukliny granitu a granodioritu BM „Skalní papír“ Na puklinách granitu a dioritu
14
Citace Burkard Eduard (1952) Burkard Eduard (1952) Burkard Eduard (1952) Burkard Eduard (1952)
Kruťa Tomáš (1966) Kruťa Tomáš (1966) Burkard Eduard (1952) Kruťa Tomáš (1966) Burkard Eduard (1952) Kruťa Tomáš (1966) Kruťa Tomáš (1966) Burkard Eduard (1952) Burkard Eduard (1952) Burkard Eduard (1952) Kruťa Tomáš (1966) Burkard Eduard (1952)
Lokalita
Číslo v mapě
Mělčany
17
Mohelno
18
Moravské Bránice
19
Nebovidy
20
Němčičky
21
Němčice u Ivančic
22
Nové Bránice
23
Olbramovice
24
Pravlov
25
Radostice
26
Rosice u Brna
27
Silůvky
28
Studnice
29
Šebrov
30
Tetčice
31
Vedrovice
32
Žebětín
33
Želešice
34
Židenice
35
Forma výskytu
„Skalní kůže“, „skalní korek“
Šedobílé deskovité kusy
Šedobílé spletené agregáty
Nažloutlé tenké vrstvy Nažloutlá „skalní kůže“ „Skalní kůže“ Bílý „skalní papír“ Bílá „skalní kůže“ Nažloutlé povlaky Žluté až hnědé lístky Bílé listy Šedobílé vrstevnaté útvary
Bílá „skalní kůže“
15
Horninové prostředí Pukliny granitu a granodioritu BM Na trhlinách dioritu Na puklinách granitu BM Na puklinách granitu BM Na puklinách granitu Na puklinách granitu
Citace Burkard Eduard (1952) Burkard Eduard (1952) Houzar Stanislav (2010) Kruťa Tomáš (1966) Burkard Eduard (1952) Kruťa Tomáš (1966)
Pukliny granitu a granodioritu BM Na puklinách granitu Na puklinách granitu BM Na puklinách granitu Na puklinách granitu BM Na puklinách dioritu Na puklinách granodioritu Na puklinách granitu Na puklinách granitu Na puklinách granitu Na puklinách dioritu
Kruťa Tomáš (1966)
Na puklinách granitu Pukliny granitu a granodioritu BM
Burkard Eduard (1952) Burkard Eduard (1952)
Burkard Eduard (1952) Kruťa Tomáš (1966) Burkard Eduard (1952) Burkard Eduard (1952) Burkard Eduard (1952) Burkard Eduard (1952) Kruťa Tomáš (1966) Burkard Eduard (1952) Burkard Eduard (1952) Kruťa Tomáš (1966)
Lokalita
Číslo v mapě
Babice u Želetavy Letovice
36 37
Olšany
38
Oslavany
39
Trstěnice
40
Třebětín u Letovic Drysice
41 42
Hostěradice
43
Luleč
44
Milenov u Hranic Nemojany
45
Opatovice
47
Pístovice
48
Pustiměř
49
Radslavice
50
Lhota u Letovic
51
Senorady
52
Neslovice
53
Supíkovice
54
46
Forma výskytu
Horninové prostředí Tence deskovité Na puklinách útvary ruly Na puklinách ruly Šedobílé tenké Na puklinách vrstvy ortoruly Na puklinách ruly „Skalní papír“ Na puklinách ruly Na puklinách ruly Šedobílé Na puklinách deskovité kusy droby Šedobílé Na puklinách plstnaté kulmské droby agregáty Velké bílé Výplň puklin spletené pláty slepenců V kulmských horninách Šedobílé Na puklinách vláknité droby a agregáty slepence Šedobílé tenké Na puklinách vrstvy droby Nažloutlé Pukliny droby a vrstvy, šupiny slepence Drahanské vysočiny Nažloutlé tenké Na puklinách vrstvy droby Nažloutlé tenké Na puklinách vrstvy kulmské droby Bílý „skalní Na puklinách papír“ amfibolitu Žluté povlaky Na puklinách amfibolitu Velké listy Na puklinách slepenců Boskovické brázdy Na puklinách mramoru
16
Citace Kruťa Tomáš (1966) Houzar Stanislav (2010) Kruťa Tomáš (1966) Houzar Stanislav (2010) Burkard Eduard (1952) Burkard Eduard (1952) Kruťa Tomáš (1966) Kruťa Tomáš (1966) Burkard Eduard (1952) Houzar Stanislav (2010) Kruťa Tomáš (1966) Kruťa Tomáš (1966) Kruťa Tomáš (1966)
Kruťa Tomáš (1966) Kruťa Tomáš (1966) Burkard Eduard (1952) Burkard Eduard (1952) Burkard Eduard (1952)
Houzar Stanislav (2010)
Lokalita
Číslo v mapě
Číchov u Třebíče Dolní Bory
56
Horní Bory
57
Jívoví
58
Mirošov u Strážku Nedvědice
59
Nová Ves u Třebíče Petrov u Kunštátu Přibyslavice
61 62
Rožínka
64
Strážek
65
Útěchov
66
Věžná
67
Vír
68
Forma výskytu
55
60
Bílé až žluté polohy Plstnatý „skalní korek“
63
Sněhobílé plstnaté listy Plstnaté listy Hnědé vláknité povlaky Bílá „skalní kůže“
Vysvětlivky:
BM - Brněnský masiv
17
Horninové prostředí Na puklinách ruly Na puklinách ruly Na puklinách ruly Na puklinách ruly Na puklinách ruly Na puklinách mramoru Na puklinách mramoru Na puklinách mramoru Na puklinách ruly Na puklinách kalcitu Na puklinách ruly Na puklinách granitu Na puklinách živců Na puklinách ruly
Citace Houzar Stanislav (2010) Pauliš Petr (2001) Kruťa Tomáš (1966) Kruťa Tomáš (1966) Houzar Stanislav (2010) Burkard Eduard (1952) Burkard Eduard (1952) Houzar Stanislav (2010) Kruťa Tomáš (1966) Houzar Stanislav (2010) Burkard Eduard (1952) Burkard Eduard (1952) Kruťa Tomáš (1966) Burkard Eduard (1952)
4.1. CHARAKTERISTIKA HORNINOVÉHO PROSTŘEDÍ VÝSKYTU MINERÁLU PALYGORSKITU
GRANITOIDY BRNĚNSKÉHO MASIVU
Granitoidy, základní horniny Brněnského masivu, vystupují v povrchových odkryvech na ploše přibližně 350 km2 a na základě látkového složení, chemismu, stavebních znaků a petrofyzikálních vlastností je lze rozdělit do 11 typů. Granitoidy jsou charakterizovány přítomností živce, křemene a biotitu, ze sekundárních minerálů lze ve většině granitoidních horninách nalézt především apatit, zirkon, titanit a drobná opákní zrnka. Chemické složení granitoidů vykazuje významné zastoupení prvků Mg a Al v minerálech živcích a biotitu, některé oblasti Brněnského masivu se rovněž vyznačují mírně zvýšeným nabohacením Al. Přítomnost těchto prvků tak představuje vhodný základ pro tvorbu minerálu (Štelcl et al. 1986).
KULM DRAHANSKÉ VYSOČINY A NÍZKÉHO JESENÍKU
Kulm v prostředí Evropy označuje horniny spadající do období spodního karbonu. Jedná se o klastickou, často flyšovou facii, zahrnující slepence, droby a aleuropelity. Drahanská vysočina je budována rozsáhlými tělesy slepenců, ve kterých se objevují valouny i bloky granulitu a durbachitu. Dále se zde nachází břidlice a droby. Nízký Jeseník se podobně jako horninové prostředí Drahanské vysočiny vyznačuje přítomností laminovaných břidlic, drob či prachovců. Chemické složení kulmských hornin vykazuje přítomnost křemene, živců, slídy, CaCO3, organických látek či sloučenin Fe (Cháb et al. 2008).
18
RULA
Rula je hornina, která vzniká při regionální metamorfóze hornin magmatických či sedimentárních. Dle původní horniny se rozděluje její označení. Metamorfózou magmatických hornin dochází ke vzniku ortoruly, metamorfózou hornin sedimentárních pak vzniká pararula. Na minerálním složení ruly se podílí křemen, živec a slída, z ostatních minerálů mohou být zastoupeny granáty, cordierit či grafit. Rula tak obsahuje množství Mg a Al, potřebného k tvorbě palygorskitu.
AMFIBOLIT
Amfibolit představuje bazickou metamorfovanou horninu, nejčastěji černošedou, ale také se zelenavým nebo modravým odstínem. Hornina je tvořena obecným amfibolem a plagioklasem, z akcesorických příměsí bývá zastoupen titanit, magnetit, ilmenit. Na složení amfibolitové horniny se může podílet také granát, pyroxen, biotit či epidot (Hejtman 1962). Zastoupení chemických prvků tedy může tvořit vhodné prostředí pro vznik palygorskitu.
SLEPENCE BOSKOVICKÉ BRÁZDY
Slepenec je zpevněná sedimentovaná hornina, kterou charakterizuje velikost valounů různého složení a původu větší než 2 mm. Valouny mohou být ohlazené či ostrohranné v závislosti na délce transportu či prostředí, ze kterého pocházejí. Na složení slepenců se podílí valouny různých hornin a matrix tvořící tmel.
MRAMOR
Mramor představuje metamorfovanou horninu tvořenou kalcitem a dolomitem. Příměsi chemického složení mohou tvořit nerozpustné organické zbytky a také oxidy, vystupující zde například jako barvivo horniny (Hejtman 1962). Mramor vykazuje přítomnost Mg v chemickém složení.
19
5. MAPA LOKALIT VÝSKYTU MINERÁLU PALYGORSKITU
Geologická mapa jako součást bakalářské práce představuje zobrazení seznamu lokalit výskytu minerálu palygorskitu na východním okraji Českého masivu, který byl uveden v tabulce (viz tab. 1. Tabulka lokalit výskytu minerálu palygorskitu).
Pro zakreslení všech zjištěných lokalit byla zvolena odkrytá Geologická mapa ČSSR v měřítku 1:1 000 000. Do oskenované mapy byly lokality zakresleny na základě číselného pořadí zaznamenaného v tabulce. Pro zobrazení lokalit byl vytvořen kruh vyplněný modrou barvou a pro větší přehlednost bylo číslo lokality umístěno do středu tohoto kruhu.
Legenda ke geologické mapě je součástí příloh práce (viz Příloha 1. Legenda ke gelogické mapě).
20
Obr. 1. Mapa lokalit výskytu minerálu palygorskitu
21
6. DISKUZE
Kvantitativně představují
lokality výskytu
minerálu
palygorskitu
v rámci
východního okraje Českého masivu velmi pozitivní číselné vyjádření. Pro potřeby bakalářské práce je množství nálezů dostačující, literatura je však co se týče informací o tomto minerálu strohá.
O minerál palygorskit se prokazatelně jedná v případě nálezů na lokalitách v městech Bílovice nad Svitavou, Studnice a Luleč. U těchto měst byla nalezena zmínka o provedené rentgenové analýze a tak tedy jednoznačném správném zařazení. Určení minerálu jednotlivými autory proběhlo pravděpodobně na základě makroskopického popisu. Je tedy možné, že minerál palygorskit mohl být lehce zaměněn za minerál sepiolit, náležící do stejné mineralogické skupiny.
Minerály palygorskit a sepiolit vykazují velmi podobné makroskopické znaky, rovněž tak i vlastnosti. Vyznačují se bílou barvou s odstíny žluté či šedé a tvrdostí v rozmezí 1 - 2,5. Hustota je velmi podobná, přibližně 2,0 - 2,2 g/cm3. Dále tvoří významnou charakteristickou vlastnost matný lesk a nerovný lom. Rovněž jako palygorskit se minerál sepiolit v přírodě vyskytuje v podobě masivních kusových agregátů. Pro svou vysokou pórovitost se vyznačují velmi malou objemovou váhou a suché porézní masy tedy lehce plavou na hladině vody (Korbel & Novák 1999).
Záměna palygorskitu za sepiolit je v přírodě možná a přesné určení a rozlišení by podléhalo laboratorním metodám, konkrétně rentgenové analýze.
Geologická mapa zobrazuje výskyty minerálu palygorskitu rovněž v moldanubické oblasti západně od Boskovické brázdy. Převážně se jedná o nálezy spojené s horninami třebíčského plutonu. Třebíčský pluton je tvořen porfyrovým granitem obsahujícím také biotit. V důsledku přítomnosti většího množství tmavé slídy by mohly být zaručeny podmínky pro vznik palygorskitu.
22
7. ZÁVĚR
Cílem bakalářské práce bylo zaznamenat výskyty minerálu palygorskitu v rámci východního okraje Českého masivu.
Výsledkem studia literatury a práce na tématu je tedy skutečnost, že minerál palygorskit se ve vymezené oblasti vyskytuje ve velmi hojném množství na puklinách či prasklinách granitoidních hornin Brněnského masivu. Na území této jednotky bylo zjištěno a zakresleno nejvíce lokalit výskytu minerálu. Palygorskit zde vzniká jako druhotný minerál procesem zvětrávání hornin bohatých na Mg.
Mezi další místa výskytu palygorskitu patří horninové prostředí moldanubické oblasti, kde byl nalezen na puklinách ruly, amfibolitu či mramoru.
Horninové prostředí kulmu, tedy oblast Drahanské vysočiny a Nízkého Jeseníku vykazuje přítomnost palygorskitu v podobě několika málo výskytů nerovnoměrného rozmístění. Jisté výraznější soustřední minerálu je možné pozorovat v okolí města Vyškov.
23
8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
Bernard J. H. et al. (1992): Encyklopedický přehled minerálů. - Academia, Praha Burkard E. (1953): Moravské nerosty a jejich literatura - Nakladatelství Československé akademie věd, Praha Hejtman B. (1962): Petrografie metamorfovaných hornin - Nakladatelství Československé akademie věd, Praha Cháb J. et al. (2007): Geologická mapa České republiky 1 : 500 000. - Čes. geol. služba, Praha Cháb J. et al. (2008): Stručná geologie základu Českého masivu a jeho karbonského a permského pokryvu - Vydavatelství České geologické služby, Praha Kodym O., ed. (1965): Geologická mapa ČSSR (odkrytá) 1 : 1 000 000 - Ústřední ústav geologický, Praha Korbel P., Novák M. (1999): Kompletní encyklopedie minerálů - Rebo Production, Čestlice Kruťa T. (1966): Moravské nerosty a jejich literatura 1940-1965 - Moravské muzeum, Brno Pauliš P. (2001): Nejzajímavější mineralogická naleziště Moravy a Slezska - Kuttna, Kutná Hora Singer A., Galan E. (1984): Palygorskite - Sepiolite, Occurrences, Genesis and Uses. Elsevier Science Publishers B.V., Nizozemí Šalát J., Ončáková N. (1971): Mineralógia II. - Vysoká škola technická v Košiciach, ALFA, N.P., Bratislava Štelcl J., Weiss J. a kol (1986): Brněnský masiv - Univerzita J. E. Purkyně, Brno Turečková E. (2010): Rešerše k bakalářské práci: Výskyty palygorskitu na východním okraji Českého masivu, Brno Weiss Z., Kužvart M. (2005): Jílové minerály. - Nakladatelství Karolinum, Praha Zamarský V. et al. (1998): Mineralogie a petrografie. - VŠB - Technická univerzita Ostrava
24
Příloha 1. Legenda ke geologické mapě
