Margita Titlová Ylovsky, kurátor MVS 2004 Narozena 16. června 1957 v Praze; studia: Akademie výtvarných umění v Praze http://artlist.cz/?id=1219 Margita Titlová-Ylovsky často kombinuje různé umělecké postupy a obory. Vychází především z techniky malby a kresby, které ale občas získají širší časoprostor pro svou existenci a stanou se součástí akcí či instalací. Autorka pracuje ve své tvorbě na jednu stranu s velmi tradičními až archetypálními představami o světě a lidském bytí, na druhou stranu některá její díla mohou připomenout i některé moderní exaktní teorie z oblasti fyziky či matematiky (např. teorie chaosu, kvantová fyzika apod.). Základním vyjadřovacím prostředkem autorky je záznam bezprostředního gesta, které reaguje na aktuální emoční stav. Na podkladovém materiálu se vrství dynamické zásahy nejrůznějšími výtvarnými prostředky. Do této sítě, která nemá pevný tvar, začátek či konec, jsou postupně vpisovány magické znaky. Tato znamení díla scelují a dávají jim symbolické významy. Autorka se při tvorbě dynamického psycho-grafu neomezuje pouze na tradiční umělecké prostředky (štětec atd.), ale zasahuje do plochy obrazu celým tělem. Tělo se zde určitým způsobem otiskuje, zapisuje, zůstává zde jeho stopa. Tato stopa má povahu indexového znaku, kdy část přirozeným způsobem reprezentuje celek. Autorka tedy na jednu stranu promítá do díla neodmyslitelným způsobem svůj subjekt, ale na druhou stranu se snaží svoji osobnost a autorství redukovat v zájmu autonomního díla, které vzniklo spíše jako otisk než kontrolovaný a záměrně komponovaný tvar. Autor anotace: Václav Hájek Praxe v oboru FaVU VUT v Brně, studijní obor Výtvarné umění grafika, vedoucí ateliéru grafiky a vizuální komunikace Výstavy - výběr Díla zastoupena v největších sbírkách v ČR (např.: NG v Praze, Galerie Hl. města Prahy) 2010 Galerie ARS, Brno. Ikony. 2009 Galerie Nod – Roxy Praha. Ikony; European Comission Brussel, Brusel. 2008 Galerie Školská, Praha. Projekt Irbis. 2007 Galerie města Blansko. Na hranici stínu. Kurátorka V. Čiháková-Noshiro. 2006 Galerie města Plzeň. Kresbou. /kresby a fotografie z rodinného alba/ 2005 Galerie ARS, Brno. /obrazy, kresby, sochy/ 2004 Zahrada vidění, výstava ve veřejném prostoru v centru Prahy, Pasáž Senovážné náměstí - Na Příkopech Společná zahraniční výstava v USA (9/2004) DIALOG PRAHA - LOS ANGELES Margita Titlová Ylovsky byla účastnicí šestého ročníku MVS v roce 1999, kdy vytvořila výtvarné dílo „Nebeští chodci" - (zrcadlovou bránu, která je umístěna na východní terase zámku) a obraz „Zatmění slunce v Mikulově". Obě díla jsou součástí sbírky města Mikulova.
Jiří Sobotka, kurátor MVS 2005 narozen 3. 12. 1955 v Brně; studia: Akademie výtvarných umění v Praze http://www.jirisobotka.com/ Jiří Sobotka je český sochař, jehož dílo navazuje na tvorbu skupiny umělců okolo Roye Lichtensteina, Andyho Warhola a Claese Oldenburga v době vrcholící moderny v USA. Od začátku 80. let začal, jako čerstvý absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, vystavovat a účastnit se mezinárodních sympozií v České republice i zahraničí. V jeho tvorbě se prolínají různé směry moderního výtvarného umění, zejména pop art. Je členem uměleckého sdružení TT klub výtvarných umělců a teoretiků. Pro ranou tvorbu Jiřího Sobotky jsou typickým motivem všední předměty našeho každodenního života, zvětšené do nadživotní velikosti. V 80. letech je to zejména automobil, často doprovázený lidskou figurou. Později autor symbol automobilu a člověka opouští, což je nejvíce patrné z účasti Jiřího Sobotky na kolektivní výstavě s bezpříznakovým názvem „8“ v pavilónu Morava na brněnském výstavišti, a následující díla se nesou v duchu náznaků, dvojsmyslů, ironických povzdechů. Od symbolických soch z přelomu 80. a 90. let vede cesta k dosud neukončenému cyklu, v němž autor pracuje s motivem tuby od barvy, krému či zubní pasty. Pop-artová tuba různých tvarů a barev se během 90. let stává jedním z nejtypičtějších prvků tvorby Jiřího Sobotky. Studia 1992–1993 Fakulta architektury – odborný asistent 1993–1998 Fakulta výtvarných umění – odborný asistent 2001 habilitace v oboru sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze 2002 vedoucí oboru Prostorová tvorba, výstavnictví na Střední škole uměleckých řemesel v Brně Výstavy - výběr 1992 Plastiky, Cheb, Galerie umění; Sochy, objekty, instalace, Galerie Fronta, Praha; Nástěnné a jiné práce, Galerie Ambrosiana, Brno 1994 Možnosti reliéfu (s V. Dosbabou), Galerie Dialog, Brno; Anamnesis, Galerie V. Špály, Praha, Galerie de l'École des Beaux Arts, Lorient (Francie); Sochy, Galerie Aspekt, Brno 1995 Recyklovaná příroda (s T. Lahodou), Galerie Aspekt, Brno 1996 Recyklovaná příroda II. (s T. Lahodou), Galerie bratří Špilarů, Domažlice 1997 Perfektní stíny navždy, kostel Povýšení sv. Kříže, Moravský Beroun; Nová krajina, Galerie u Štreitů, Sovinec 1998 Obrazy a sochy (s L. Ochrymčukem), Muzeum, Prostějov 1999 Ikebama (s T. Lahodou), Atrium Pražákova paláce, MG, Brno 2001 e-Matutinum, Galerie výtvarného umění, Ostrava; Matutina, Městská galerie, Plzeň 2003 Sensi (s T. Lahodou), galerie Ars, Brno 2003 Modulato cantabile, Dům umění, Brno 2007 Pop Fiction (s T. Lahodou), galerie Ars, Brno
Eva Eisler, kurátor MVS 2006 Narozena 27. 7. 1952 v Praze, v letech 1983–2008 žije a pracuje v New Yorku (USA), v současnosti opět v Praze http://www.vsup.cz/cs/uzite-umeni/atelier-kov-koncept-objekt-vyznam Eva Eisler je absolventkou Parsons School of Design v NYC, přednášela na New York University, v současnosti vede ateliér K.O.V (koncept-objekt-význam) na VŠUP v Praze. Eva Eisler se plynule pohybuje mezi sochařstvím, architekturou, designem a kresbou. Překračováním hranic jednotlivých umění dochází k jejich vzájemnému propojování a obohacování. Eva Eisler pracuje se základními geometrickými tvary a nebojí se experimentu v poloze volných instalací. Získala nespočet ocenění a její práce najdete ve sbírkách galerií po celém světě. Mezi lety 1983 a 2006 žila v USA, přednášela na New York University, Parsons School of Design i Rhode Island School of Design. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze vede od roku 2007 Ateliér K.O.V. Tvorba Evy Eisler je rozsáhlá. Patří mimo jiné k významným světovým uměleckým šperkařům a zároveň působí v oblasti architektury, designu, výtvarného umění a věnuje se kurátorské činnosti a vyučování na vysokých školách. Její díla jsou zastoupena v řadě významných sbírek ve Spojených státech i v Evropě, například v Brooklyn Museum of Art, Cooper-Hewitt National Design Museum a Museum of Arts & Design v New Yorku ; Renwick Gallery, Smithsonaian American Art Museum ve Washingtonu, D.C. Museum of Fine Arts v Montrealu a Museum of Decorative Arts v Praze. Eva Eisler patří k nejkreativnějším osobnostem v oblasti umění a designu konce 20. a počátku 21. století. Eva Eisler také navrhuje nábytek, interiéry a interiérové doplňky. Ocenění: Residency, 1993, Rockefeller Study Center, Bellagio, Itálie Fellowship 1993, New York Foundation for the Arts Form 2003, for “mono cimetric”, Bundesverband Kunsthanwerk, Germany Výstavy - výběr 2004 Czech Center, New York; Galleria Paolo Marcolongo, Padova 2004 Bayer & Bayer Galerie, Praha; Treasures from the Vault, Museum of Arts and Design, New York; Ecpace Solidor, Permanent collection, Cagnes-sur-Mer, Francie; La Biennale di Venezia, Metamorph 9 mostra internazionale di architettura, Venice, Itálie; Galeria Paolo Marcolongo, guest Giampaolo Babetto, Padova, Itálie 2003 Museum Kampa, Permanent collection, Praha; Hergetova Cihelna, Jewellery as Object-Object as Jewellery, Praha; Prague Castle, Czech Jewellery 1950-2000, Praha Hunterdon Museum of Art, Jewelry Beyond Jewelry, NJ; International Schmuckschau Schmuck’ 03, Munich, Německo 2003 Museum od Decorative and Applied Arts, Praha; Julie Artisan’s Gallery, New York
Antonín Kratochvíl, kurátor MVS 2007 Narozen 12. dubna 1947 v Lovosicích http://www.antoninkratochvil.com/ Významný český fotograf žijící ve Spojených státech, nositel cen World Press Photo a Czech Press. Antonín Kratochvíl patří k předním světovým fotožurnalistům. Patří také mezi zakládající členy fotografické agentury Sedm (VII Photo Agency). Věnuje se hlavně dokumentární fotografii, za kterou byl několikrát mezinárodně oceněn. V roce 1999 ho časopis American Photo zařadil mezi sto nejvýznamnějších osobností světové fotografie. Svými fotografiemi přinesl mnohá svědectví z míst konfliktů (Rwanda, Zimbabwe, Myanmar, Irák) a jedinečným způsobem zachytil země východní Evropy. Autor proslul také portréty slavných osobností z oblasti kultury - herců, režisérů a hudebníků. Antonín Kratochvíl je nezávislý, světově uznávaný fotograf, jeho práce byly vystavovány v Milánu, Mnichově, Cologne, Praze, Houstonu, New Yorku, Perpignanu a mnoha dalších městech. Jeho fotografie najdete i ve sbírce "Bibliotheque Nationale" v Paříži, v muzeu moderního umění v San Franciscu a dalších místech po celém světě. V roce 2009 si také zahrál ve filmu, když dostal výraznou roli sochaře ve filmu Jana Hřebejka Kawasakiho růže. Antonín Kratochvíl je nyní počtvrté ženatý, žije s českou manželkou Gabrielou střídavě v New Yorku a Praze. Knihy, výstavy a ocenění V dubnu 2005 vydal knihu Vanishing zachycující ničení přírody, která obdržela v USA titul nejlepší knihy roku v oblasti dokumentární fotografie. Získal též velmi prestižní americkou cenu Lucie Award 2005. Jeho práce byly vystavovány v Milánu, Mnichově, Kolíně n. L., Praze, Houstonu, New Yorku, Perpignanu, Amsterodamu a dalších městech. Fotografie Antonína Kratochvíla najdete ve sbírce Bibliotheque Nationale v Paříži nebo v Muzeu moderního umění v San Franciscu. V červnu 2010 ve výstavní síni Mánes po čtyřech letech opět vystavoval v České republice. Představil unikátní soubor fotografií Moscow nights (Moskevské noci), ve kterém svým typickým nadčasovým rukopisem zachytil život moskevské zlaté mládeže, uzavřeného světa, který se řídí vlastním rytmem a pravidly.
Jiří David, kurátor MVS 2008 Narozen roku 1956 v Rumburku; žije a pracuje v Praze www.jiri-david.cz/cz/index.html Studia: 1982 - 1987 studium na AVU Praha 1987 - 1991 člen umělecké skupiny Tvrdohlaví 1995 - 2002 vedoucí ateliéru vizuální komunikace na AVU Praha od 2004 vedoucí intermediálního a konceptuálního atelieru VŠUP Praha březen 2009 vybrán v anketě časopisu Reflex osobností XX výtvarného umění Jiří David patří k vůdčím postavám v utváření postmoderny v české kultuře v druhé polovině osmdesátých let. Podobně jako jeho vrstevníci se zpočátku vyjadřoval v intencích neoexpresionismu, který prezentoval na neoficiálních výstavách Konfrontace (od r. 1984). Poté prošla jeho práce, stejně jako u řady jeho generačních spolupracovníků, proměnou a orientací na postmoderní zacházení s obrazem. Jeho malby byly tehdy blízké aktuální italské transavantgardě a německým divokým. Jako základní vizuální informaci začal využívat znak, jenž někdy doprovázel i textem. Jeho díla, postavená na práci s barvou a občas i monochromně laděná, nesla jasné, dobře srozumitelné poselství. Významnou roli v jeho práci sehrává kresba, objekt, instalace a zejména fotografie. Davidovu různorodou uměleckou práci spojuje performativní přístup k tvorbě a zájem o paradox, přičemž umně osciluje mezi romanticky estetizujícím přístupem a racionálním odstupem. Jiří David spoluzakládal - pro prosazení postmoderny zcela stěžejní - skupinu Tvrdohlaví a od roku 1990 také patřil ke kmenovým autorům pražské Galerie MXM. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se mu, jako jednomu z mála, podařilo prosadit na mezinárodní scéně. O jeho díle se zmiňoval v letech 1987 až 1993 časopis Flash Art, do své knihy Superart jej zařadil guru italské transavantgardy A. B. Oliva a v roce 1990 se David představil na Apertu v Benátkách. Doprovodných výstav Benátského bienále se pak účastnil ještě několikrát. Kromě tematizování paradoxu Davidovu tvorbu charakterizují ještě dvě další ústřední linie: sklon provokovat a téma identity. Identitu David chápe jako aktuální kulturní problém i jako svou autentickou pozici, ze které může svým dílem promlouvat k divákovi. Řadě Davidových děl se podařilo rozvířit debaty o současném českém umění. K těm nejdiskutovanějším patřil bezesporu cyklus fotografií Skryté podoby, monumentální neonové instalace Trnová koruna nad Rudolfinem a Červené srdce nad Pražským hradem anebo cyklus inscenovaných fotografií Moji rukojmí. Do mezinárodního kontextu se také dostal jeho cyklus manipulovaných fotografií Bez soucitu. Autor anotace: Terezie Petišková
Petr Zubek, kurátor MVS 2009 narozen 17. 2. 1967, Frýdek-Místek; žije a pracuje v Kolíně nad Rýnem (DE) studia: Akademie výtvarných umění v Praze, Kunstakedemie Düsseldorf, Kunsthochschule für Medien Köln http://petr-zubek.de/ Petr Zubek (1967) patří k mladším autorům, který svou systematickou uměleckou prací na poli video umění a nových médii dosahuje nezaměnitelných kvalit. Strukturovaná práce s obrazem upozorňuje diváka na otázky vidění a přenosu reality. Jeho zobrazování viděného poukazuje na ambivalentní vztah relace mezi subjektem a objektem (V. Flusser). Používá širokou škálu postupů od reálných záznamů předmětů až po 3D animaci. Vytváří prostorové video - struktury, které svou dekonstrukcí obrazů poukazují na svět lidského nevědomí a archetypů (C. G. Jung). Jsou to citlivé sondy do autorova podvědomí. Charakteristická pro myšlení autora je zároveň forma hry, ironie a paradoxů. Například ve videu „Přání“ je vidět naplnění této ironie a paradoxu, kde mužská ruka, snažící se o uchopení světelného laserového bodu, ukazuje zjevnou marnost svého počínání. Diváci paradoxně současně prožívají i určité uspokojení, když se uchopení na chvíli podaří. Toto napětí se přenáší i do výsledné estetické kvality. Forma tak osciluje mezi imaginací elektronických obrazů a hmotnou kvalitou zobrazovaného. Používáním biomorfních tvarů či zdvojování obrazů jasně dokládá tento koncept například ve videoinstalacích „Mezičas“(1995) nebo „Manual“ (1998). Ještě složitější postup vytváří v instalaci „Doors“ (1998-2000). Vizuální struktura „otevřených obrazů“ zkoumá naše možnosti viděného a je oknem k objevování skrytých forem. Nalezneme zde téměř všechny možnosti virtuálních obrazů. Je na nás, kterou formu upřednostníme a tím i potvrdíme autorův záměr komunikačních konceptů. Umělec k nám vysílá obrazy, které mají až terapeutický účinek. V posledním projektu MINULOSTI 2004 (Videoprojekce, 3D-Animace) jde, stejně jako již ve starší animaci „Kugelwelten" (Kulaté světy, 1999), o animaci s modelovanými amorfními 3D-objekty, jejichž povrchovou texturu tvoří fotografie a filmy (super8). Fragmentálně zde opět vystupují obrazy z autorových vzpomínek: obrazy všední, cizokrajné (z cest), obrazy přírody, architektury atd. Tyto vzpomínky jsou transformovány do plastických, živých, organických těles (molekul), které se setkávají ve virtuálním světě v nově vzniklých souvislostech a vztazích. Lyrická dekonstrukce, návraty zpět či nové začátky, ...temporární kosmos minulého. Jedná se o pokus zobrazení procesů v našich hlavách. Je to zároveň, jak dodává autor, snaha najít novou výrazovou formu či systém, který je našemu myšlení bližší než obvykle čtyřúhelné obrazy filmů. Autor anotace: František Kowolowski
Milena Dopitová, kurátor MVS 2010 Narozena 25. 10. 1963, Šternberk; žije a pracuje v Praze Studia: Akademie výtvarných umění v Praze; Průmyslová škola stavební v Praze http://www.milenadopitova.cz/ Milena Dopitová vytváří od počátku 90. let instalace, objekty, videa, fotografie. Často je instalace složena, příznačně pro 90. léta, z vícera médií. Milena Dopitová je konceptuální umělkyně sociálního zaměření. Mimo jiné také aktivně reflektuje pozici ženy v současné společnosti a kultuře. Jako jediná umělkyně – žena, se stala v roce 1989 členkou skupiny Pondělí. Ve své tvorbě zpracovává témata týkající se sociální identity. Zabývá se obecnými fenomény, se kterými se potkává každý z nás, ale které jsou často společensky tabuizované. Dospívání, stárnutí, smrt, nejistota, krutost nebo násilí prezentuje s osobním vkladem, ale zároveň nám je dovoluje pozorovat začleněné do širokých sociálních a společenských vztahů. Přestože poselství se týká nás všech, mají východiska tvorby velice osobní až intimní kořeny. Jde často o velmi autentické zážitky, které prožila třeba ve vlastní rodině. V posledních letech se dílo Dopitové oprošťuje od „těžkých“ témat jako zrození, stárnutí a smrt. Sama autorka říká, že se dostala do období, kdy, jak říká: „baví mě přinášet pozitivní energii, protože ta v dnešní společnosti chybí. Lidé potřebují dostávat úplně jiný druh injekcí. Nezajímá mě frustrace, to člověk vidí v televizi od rána do večera. Pozitivní vztah k životu je pro mě teď důležitý“. Hravý je video projekt M.M.D. (2009), v němž použila jako protagonistu cvičky, zvané jarmilky, - jeden ze symbolů světa před sametovou revolucí. Zatím poslední prezentací tvorby Mileny Dopitové byla výstava v Brně s názvem Ještě chvíli se zdržím, která představila autorčinu tvorbu zhruba z posledních dvou let. Tyto nejnovější práce působí vyrovnaně – jakoby autorka nalezla vlastní rovnováhu a životní jistoty. I v těchto dílech, jak autorka říká, jde především o osobní výpověď a o interpretaci vlastního života, pocitů a emocí. Emotivnost, s níž Dopitová svět reflektuje, je ale v těchto dílech viditelná jen minimálně. Nastupuje zdrženlivý, neokázalý a na první pohled velmi prostý jazyk, jímž autorka prezentuje nadčasová a obecně platná témata jako jsou mezilidské vztahy, paměť, pomíjivost, krása a odpovědnost vůči základním lidským hodnotám. Autor anotace: Ivona Raimanová Profesní životopis 1986-94 AVU, Praha (ateliér Milan Knížák) 1990 Internationale Sommerakademie, Salzburg, AT 1991 Galerie 68elf, Kolín nad Rýnem, DE 1992 Nottingham Polytechnic, Nottingham, UK 1993 Progetto 93, Civitella d´Agliano, IT 1994 The Institute of Contemporary Art, Boston, USA
1994 The Canberra School of Art, Canberra, AU 1995 The Mattress Factory, Pittsburgh, USA 1996 The Fabric Workshop, Philadelphia, USA 1997 MAK Schindler Residency, Los Angeles, USA 1997 The Sculpture Place, Utica, NY, USA 2002 ISCP - International Studio and Curatorial Program, New York, USA Dopitová vystudovala pražskou AVU (1986 - 94), od počátku 90. let vystavuje v Čechách i v zahraničí, je zastoupena v mnoha muzeích po celém světě. V současné době je také pedagožka na pražské VŠUP a vedoucí ateliéru meziprostředkových dialogů na plzeňské škole umění a designu ZČU. Ceny: 2003 Tranzit.cz 1997 The Central European Culture Institut Prize, Vídeň
JIŘÍ PTÁČEK, kurátor / teoretik MVS 2011 http://jiriptacek.blogspot.cz/ Jiří Ptáček (1975) je kurátor a kritik umění. Působil jako šéfredaktor časopisu Umělec, později jako kurátor Galerie NoD v Praze. V letech 2009 – 2011 působil jako pedagog v Ateliéru video na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Na rok 2011 připravil celoroční výstavní program Galerie Mládí pro Galerii mladých v Brně. Pravidelně přispívá do odborných periodik a katalogů, vede výtvarnou rubriku časopisu Nový prostor. Uspořádal řadu kolektivních i samostatných výstav v různých galeriích u nás i v zahraničí. Pravidelně je kurátorem výstav Václava Stratila (2004 – Kino Noki Tokio, Galerie České pojišťovny, Praha; 2006 – Country není smrt, Dům umění / Dům pánů z Kunštátu, Brno; 2008 – Jak se zachovat, když tě pozvou /s Janem Nálevkou/, Galerie Brno aj.). Na sklonku roku 2011 představil výběr ze Stratilových děl z MVS „dílna“ na autorově výstavě Zlatá kolekce v pražské Galerii Jelení. Do programu Galerie mládí zařadil rovněž samostatnou výstavy Johany Merta Had. V roce 2009 byl pozván tehdejším kurátorem MVS „dílna“ Petrem Zubkem, aby se stal externím teoretikem ročníku zaměřeného na nová média.
Martin Dostál, kurátor / teoretik MVS 2012 Kurátor a režisér Martin Dostál se narodil 18. února 1962 v Praze, kde také žije a pracuje. Vystudoval v letech 1984 až 1988 produkci na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze, v letech 1990 až 1995 studoval dějiny umění na Filozofické fakultě UK v Praze. Mimo období, kdy zastával funkci ředitele Východočeské galerie v Pardubicích (2004 až 2006), působí jako freelance kurátor a režisér. V letech 2000 až 2005 působil jako externí pedagog na Fakultě architektury Technické univerzity v Liberci. Od začátku své profesní kariéry se věnuje jako kritik a zejména nezávislý kurátor problematice současného umění, vedle toho natáčí jako režisér dokumenty a publicistické pořady pro Českou televizi i pro jiné producenty, jeho specialitou jsou filmy o umění a umělcích. K nejvýznamnějším filmovým počinům patří spoluautorství scénáře filmu Jízda (s Janem Svěrákem, společnost Luxor, 1994), společně s Janem Svěrákem pak jako dva režiséři natočili celovečerní dokument s písničkami Tatínek (Biograf Jan Svěrák a Česká televize, 2004). „Kurátoroval“ množství skupinových a individuálních výstav, a to napříč generacemi. Specializuje se zejména na malířské projekty, blízký vztah má k autorům osmdesátých let, nevyhýbá se spolupráci ani s nejstarší, ani s nejmladší uměleckou generací. Je autorem množství katalogů a monografií, spolupracuje s nakladatelstvím Kant v Praze. Z knih je dobré připomenout monografii Jiřího Davida z roku 2001, fotografickou publikaci David-David (2002), menší profilovou práci Tomáš Císařovský (2003), fotografickou monografii Jiřího Davida Inside Out (2006), s Vítem Boučkem výběr z fotografického díla Jiřího Tomana ze sbírek Východočeské galerie v Pardubicích (2006), dále velkou monografii Stanislava Diviše (2008), monografii sochaře Michala Gabriela (2009), těsně před vydáním je velká publikace o díle malíře Antonína Střížka (2012). Za zmínku také stojí dva knižní katalogy výstav v Galerii Miroslava Kubíka v Litomyšli, a to Zrození fauna – Bohdan Kopecký (2011) a David-Diviš ...probatum est (2012). Pro nakladatelství Arbor Vitae připravuje profil mladého malíře ze skupiny Obr. Karla Štědrého (2012), publikačně se věnuje i dalším členům této skupiny, Josefu Achrerovi či Davidu Hanvaldovi.
Libor Lípa, kurátor MVS 2013 a odborný garant akce www.lipaart.cz Libor Lípa je výtvarný umělec, hudebník a umělecký organizátor. Od roku 1994 je garantem Mikulovského výtvarného sympozia „dílna“. Podařilo se mu společně s řadou pracovníků vytvořit nejprestižnější výtvarné sympozium v naší zemi a zařadit tak výrazným způsobem město Mikulov na aktuální výtvarnou mapu České republiky. Libor Lípa se narodil 12. září 1963 ve Valticích, vystudoval v letech 1979 až 1983 Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, žije v Praze a v Mikulově. V roce 1984 byl zakládajícím členem hudební skupiny U nás se svítí (fungovala v letech 1984 až 2004) a výtvarné skupiny A6 (její činnost je ohraničena roky 1984 až 1986). V roce 1995 se stal zakládajícím členem názorového hnutí Přecitlivělí. Ve své výtvarné tvorbě, řetězící se do cyklů, se věnuje především malbě. V ní střídá různé způsoby vyjádření, když osciluje od silně iluzivních figurálních kompozic až ke krajně oproštěnému malířskému výrazu. V posledních, jak se zdá, volí koloristicky ztlumenou, často uhlem, sprejem, či barvou vytvářenou černobílou škálu, kterou s různou intenzitou barevně akcentuje. Typické jsou pro něj také stříbřitě hliníkové zrcadlící se obrazy s minimalistickými černými tahy, otisky a stíny. Pracuje také s fotografií a vytváří objekty.
