ročník 2010 / DUBEN / číslo 4
Měsíčník ČD Cargo, a. s.
Zajímavé přepravy Jak u nás cvičila belgická armáda
Představujeme profese ČD Cargo
Tentokrát o svářečích
Marek Ztracený:
Nejraději bych hrál Každý den dvakrát
2
EDITORIAL
Obsah vydání Zajímavosti Marek Ztracený ČD Cargo představuje profese široké veřejnosti Moskva – evropský fenomén V Lovosicích jsou na špici
3 4–6 7 8–9 10–11
Vzpomínka na nejkrásnější pražské nádraží
12
Belgická armáda cvičila u nás
13
Test – Uznáváte autority?
14
Křížovka
15
Vydavatel: ČD Cargo, a. s., www.cdcargo.cz, Šéfredaktor: Karel Houška, Vedoucí redakce: Pavel Hanuška, Adresa redakce: ČD Cargo, a. s., Odbor marketingu a komunikace, Jankovcova 1569/2c, 170 00 Praha 7, Vydavatelský servis: GRAND PRINC a.s., Produkce: Kateřina Žežulková, Grafický design: Studio Marwin CZ, s.r.o.
Vážení čtenáři, Velikonoce jsou za námi a to je jasný signál, že přichází doba, vhodná k výletům. I když aprílové počasí může překvapit, příroda je v plném květu. Výlet do blízkého nebo i vzdálenějšího okolí je určitě nejlepší vlakem. Budete-li se kochat pohledy z oken, nezapomeňte, že také v našem časopisu najdete mnoho zajímavého. Osobností měsíce je tentokrát zpěvák Marek Ztracený. Povídali jsme si o jeho cestě na hudební scénu, o tom, kde čerpá inspiraci ke svým písničkám a samozřejmě i o jeho pozitivním vztahu k železnici a cestování vlakem. Minulý měsíc uplynulo 25 let ode dne, kdy byla v roce 1985 přes protesty veřejnosti, odstřelena historická budova nádraží Těšnov. Nemohli jsme tuto událost opomenout a alespoň krátce historii nádraží připomenout. Náš seriál o zajímavých přepravách pokračuje článkem o přepravě 7. mechanizované brigády belgické armády na zimní cvičení v doupovském vojenském prostoru. V cestovatelském seriálu se podíváme tentokrát do Moskvy možná z trochu netradičních úhlů pohledu. Nechybí ani zajímavosti z činnosti ČD Cargo, například reportáž z lovosického terminálu, kde provozují jednu z nejprogresivnějších kombinovaných přeprav, zajímavost o tzv. Preventivním vlaku a představíme další důležitou železniční profesi – svářeče. Nepřijdete ani o pravidelnou křížovku a kvíz. Hodně šťastných kilometrů na kolejích. Redakce
TEXT a Foto Martin Harák
Zajímavosti
Varování Preventivním vlakem Nehody na přejezdech, smrt na střeše vagonu po zásahu proudem z troleje s 25 000 volty či vlakem sražený člověk, který přebíhal koleje. Při těchto neštěstích stále umírají zbytečně lidé a statistiky hovoří jednoznačně: Velmi rizikovou skupinou jsou mladí ve věku od 13 do 19 let. Proto vypravily České dráhy, Policie ČR, BESIP Ministerstva dopravy, Drážní inspekce a ČD Cargo speciální Preventivní vlak. Studenti i veřejnost navštíví promítání krátkých filmů s ukázkami reálných neštěstí na železnici, při kterých zbytečně umírají lidé, projdou praktickým nácvikem první pomoci se záchranáři a budou diskutovat s drážními vyšetřovateli, policisty a odborníky z BESIPu. Vlak už má za sebou zastávky ve třech městech, nyní ho ještě
O program v Preventivním vlaku měla veřejnost velký zájem.
čekají dvě, a to: Uherské Hradiště ve čtvrtek 25. dubna a Zlín střed v pátek 26. dubna. „Pokud se nám díky Preventivnímu vlaku povede varovat mladé lidi před zbytečným hazardem a zachráníme tak třeba jen jeden lidský život, má tato akce smysl. To, že se nic nestalo, se sice nikdy nedozvím, ale pevně v to věřím,“ říká Robert Drozda, inspektor ČD Cargo, který v Preventivním vlaku přednáší od samotného počátku projektu v roce 2007.
TEXT a Foto Pavel hanuška
Malíř železnice na ČD Cargo Malíře Jiřího Boudu znají jistě všichni železniční nadšenci. Právě on je autorem mnoha ilustrací s tematikou vlaků a všeho kolem nich. 10. března 2010 navštívil Jiří Bouda centrálu ČD Cargo, kde proběhla autogramiáda jeho nové knihy, která mapuje celou jeho tvorbu a v níž téma kolejí tedy nesmí chybět. S významným hostem se setkal také obchodní ředitel
ČD Cargo Ing. Rodan Šenekl. Ten si donesl i jednu historickou publikaci „Svět na kolejích“ z edice OKO. Jak sám přiznal, byla to právě tahle knížka, jejímž spoluautorem je Jiří Bouda, která ho vlastně k železnici přivedla. Ing. Šenekl současně požádal Jiřího Boudu o možnou další spolupráci s ČD Cargo, což známý malíř s radostí přijal.
TEXT aleš pohořal Foto ivan kuptík
Místo číšníka k vám přijede vláček Sednete si ke stolu, objednáte si třeba pivo či jakýkoli jiný nápoj. S nápojem k vám ale nepřijde číšník nebo servírka, ale přijede k vám mašinka s vagonky, které vám vezou to, co jste si objednali. V restauraci Výtopna na Václavském náměstí se nejen napojíte či najíte, ale současně máte z takové obsluhy neopakovatelný zážitek. V této
restauraci jezdí 15 mašinek a je tu instalováno na 400 metrů kolejí, a až se otevře i terasa, bude jejich délka téměř dvojnásobná. Je to zážitek nejen pro dospělé, ale i pro děti. Počítejte s tím, že ty vás z restaurace jen tak nepustí. Ale i to může být za určitých okolností výhoda…
3
4
Pohledy do duše marka ztraceného ROZHOVOR
Marku, odkud ses před rokem a něco najednou z ničeho nic vyloupl? Je to celé tak trochu pohádka. Od malinka jsem hrál na piano, s tátou na kytaru a jednou chtěl být jako Freddie Mercury nebo Bono Vox. Jejich koncerty mě úplně pobláznily. Později jsem hrál v různých kapelách. Od třinácti let na basu, na bicí, klávesy, ale vždycky jsem chtěl být frontman. Pak přišla konzervatoř a ta touha už se nedala vydržet. Našel jsem pár sponzorů a nahrál demo, které jsem hned poslal Martinu Červinkovi, jehož jméno jsem našel jako první na netu, pak už to bylo rychlé.
POHLEDY DO DUŠE MARKA ZTRACENÉHO Jistě se nepleteme, když řekneme, že ani z vaší paměti se dosud nevytratila písnička, ve které se zpívá: „Ztrácíš se z mojí paměti…“ Její autor ji nejen zpívá, ale obstojně zvládá hru na piano, kytaru, bicí, flétnu atd. Říká si Marek Ztracený a podle všeho se v šoubyznysu neztratí.
Podporovali tě rodiče v touze stát se muzikantem? Hrozně moc. Myslím, že kdybych řekl, že budu popelář, budou se snažit, abych byl nejlepší popelář minimálně v Evropě. Věnovali mi všechen čas, podporovali mě, jak finančně, tak hlavně psychicky. Myslel jsem si, že můžu dokázat všechno, a nejhezčí bylo, když se mi něco povedlo a oni byli pyšní. Miloval jsem ten pocit. Ve škole to byl samý průser a dost si se mnou užili, a takhle jsem se jim to snažil vynahrazovat. Mám úžasné rodiče. Odkud vlastně pocházíš? Jsem ze Železné Rudy na Šumavě. Je to krásné místo, často mi chybí. Kde je tvé vysněné místo pro život? Určitě Železná Ruda. Jsem tam prostě doma a jednou bych tam chtěl mít domeček a čtyřkolku nebo skútr. Je tam pořád hodně sněhu. Šel jsi na to jinak, než davy talentovaných, kteří to zkoušejí přes SuperStar. Zúčastnil by ses někdy podobné soutěže? Nic proti SuperStar, je to zábava sledovat, ale pro mě by to asi nebyla nejlepší cesta. Myslím, že u mě je to o písničkách a tex-
Text BUB Foto sony music, ČTK
Marek Ztracený zvládá hru na několik hudebních nástrojů.
tech. Nejsem zpěvák, který umí zpívat převzaté písně. Musím ale přiznat, že letošní SuperStar měla pár skvělých zpěváků. Je těžší začít od piky a snazší být každou neděli na obrazovce, a nebo naopak? Televize je nejmocnější médium, takže nic víc si nemohou zpěváci přát, ale já to nedokážu posoudit. Kdo je nahoře kromě Anety Langerové? Ještě jsem moc mladý na takové názory. Mám rád to, co dělám, a bylo úžasné sledovat a cítit, jak se to začalo kolem mě pomalu všechno zvedat. Přijde mi to přirozenější. V bookletu alba děkuješ těm, kteří si všimli toho, co se ti povedlo a nikoli opaku. Co se ti podle tebe nepovedlo?
Bylo pár věcí, které jsem neudělal správně, ale doufám, že těch si nikdo nevšiml. Jsou to spíš hlouposti. Někdy napíšu pár řádek o tom, co všechno se mi stalo na pódiu nebo jinde za trapasy a jak jsem byl zoufalej, například třeba když jsem skočil z pódia a neuvědomil si, jak je vysoké. Málem jsem se zabil a pak nemohl vylézt nahoru.
ten den, tak už ji nedodělám nikdy. Prostě se mi zatmí a píšu a píšu. Na druhou desku jsme vybírali ze čtyřiceti písniček, které jsem za rok složil. Kde bereš inspiraci pro psaní textů? Neumím v nich moc lhát. To, co zažiji, to napíši. Neumím si vymýšlet.
Nejraději bych hrál každý den dvakrát. Nic mě nebaví víc, než stát na pódiu a hrát svoje písničky lidem.
Jsi autorem všech skladeb a textů. Jak dlouho ti trvá napsat písničku a kolik času jsi strávil nad svým aktuálním albem? Miluji skládání písniček a jejich prezentování na pódiu. Když nedodělám písničku hned, nebo
Jezdíš hodně na festivaly, kolik jsi jich za minulý rok navštívil? Nevím, kolik bylo festivalů, ale koncertů za minulý rok bylo asi sto dvacet. Bylo to pro mě všechno nové a byl to nejhezčí rok, co jsem zatím zažil. Sbí-
rám zkušenosti a snažím se, co to jde, abych se líbil. Kolik vystoupení máš v plánu letos? Nejraději bych hrál každý den dvakrát. Nic mě nebaví víc, než stát na pódiu a hrát svoje písničky lidem. Jak na tebe publikum reaguje? Ze začátku jsem se toho trochu bál. Koncertovat jsme začali teprve na turné s Annou K. v březnu 2009 a neměli vždy ty nejlepší časy. Někdy ve tři odpoledne, někdy v sedm večer, ale musím i tímto způsobem poděkovat všem, protože takové přijetí jsme vážně nečekali. Díky za prostor, co jsme dostali, budeme se snažit vám to vrátit.
5
6
Pohledy do duše marka ztraceného ROZHOVOR
Jak bys vlastně označil styl hudby, kterou hraješ? Na koncertech je to rokovější – prostě rock-and-roll, ale říkají tomu poprock, ale to mi nevadí. Nerozumím těmhle škatulím. Na prvním albu byl megahit Ztrácíš, který rádia hrála dvakrát do hodiny. Na jakou skladbu z nového alba sázíš tentokrát? Víte, já neumím poznat, co je hit a co ne. Takže skládám a doufám, že se to bude fanouškům a posluchačům líbit. „Ztrácíš“ jsem vůbec nahrávat nechtěl. Ještě že jsem si nechal poradit. Na novém albu jsou pro mě nejsilnější skladby Ať sny se zdají, Levná instituce a Touha. Na albu je rovněž píseň Panenka Marie. Jsi věřící? Ano. Dokonce jsem byl chvíli ministrantem, než jsem začal dostávat horší známky z chování. Pak maminka říkala, že když jsem takovej blbec, ať si Pána Boha udobřím hraním na varhany v kostele. Tvé album se jmenuje Pohledy do duše. Jak moc se ve svých textech obnažuješ? Myslím, že úplně. Nechci si nechat nic pro sebe. Je pravda, že mi občas někdo řekne, že bych toho mohl litovat. Ale já nechápu proč?
K úspěchům Marka Ztraceného patří prvenství v kategorii Objev roku za rok 2008.
Marek Ztracený je tvůj umělecký pseudonym. Proč sis změnil jméno a jak jsi na svůj pseudonym přišel? Vzhledem k tomu, že mi domů chodily dopisy na jméno Sloničák, Zlobičák, Vyčičák, a to přesto, že se jmenuji Miroslav Slodičák, tak jsem si říkal, že to bude lepší. Freddie
Mercury taky nevystupoval pod svým jménem. Moje první láska v osmi letech si mě pletla a namísto Mirku mi říkala Marku. Takže Marek byl jasný. A Ztracený? To jsem a dost často. Jak dlouho ti trvalo, než jsi na své umělecké jméno začal slyšet? Jen chvíli, i když jsem si připadal trochu zvláštně. Jak se vyrovnáváš s negativními stránkami popularity? Projevily se vůbec nějaké? Nejsem žádná mega hvězda. Třeba jednou budu, ale teď se tak necítím. Je krásné, když si někdo přijde pro podpis nebo pro fotku. Je skvělé vědět, že někoho zajímá, co dělám. Novináři sice občas píší nesmysly nebo se se mnou chce pořád někdo prát a předvést se před kamarády, ale já s tím nemám problém. Znám to zatím jen z té sympatické stránky. Jsem tady přece jen rok a půl.
Můžeš vůbec jezdit třeba vlakem? Poznávají tě lidé? Vlakem jsem se něco najezdil. Lidé mě samozřejmě občas poznávají, ale přijde mi to už normální. Kdy jsi naposledy jel vlakem? Asi před půl rokem do Bratislavy Pendolinem. Někdy to je vážně pohodlnější. Cestuješ po železnici rád? Cestovat vlakem moc nejde, protože cestuji z jednoho konce republiky na druhý a zpátky. Najezdím asi sedmdesát tisíc kilometrů ročně, a hlavně jsou to spontánní akce, takže potřebuji auto. Nicméně vlak je určitě lepší než bus. Říká se, že podle Mayského kalendáře bude za dva roky konec světa. Kdyby tomu tak bylo, co bys do té doby chtěl ještě stihnout a nepropást? Nesmysl! Chci pokračovat a snažit se, ať jde Mayský kalendář někam.
TEXT Dušan pouzar FOTO Pavel hanuška
PROFESE
ČD Cargo představuje profese široké veřejnosti
Opravy a údržba kolejových vozidel jsou nedílnou součástí činností ČD Cargo, a. s. Svářeč je zaměstnanec vytvářející svarový spoj požadovaných mechanických, fyzikálních a chemických vlastností při určitých metalurgických, konstrukčních a technologických možnostech, s cílem dosažení požadované kvality, spolehlivosti a životnosti svarového spoje. ČD Cargo, a. s., kromě provozování železniční nákladní dopravy nabízí i služby, které souvisejí s opravou a správou železničních kolejových vozidel (ŽKV), a to jak hnacích, tak i tažených. Zaměstnanci provádějící opravy ŽKV jsou proto nedílnou součástí společnosti. Mezi ně patří i svářeči. Činnosti spojené se svařováním vykonávají zaměstnanci ve Střediscích oprav kolejových vozidel (SOKV), která provádějí v rámci ČD Cargo opravy kolejových vozidel, správu majetku ČD Cargo a další činnosti přímo i nepřímo související s provozováním železniční dopravy. Zajištění údržby a oprav kolejových vozidel v SOKV je vrcholově řízeno úsekem provozního ředitele, v jehož kompetenci je i odbor údržby a oprav kolejových vozidel. ČD Cargo má tři střediska, která jsou situována v Ostravě, Ústí nad Labem a Českých Budějovicích. Každé ze středisek má v rámci svého obvodu také menší dislokovaná pracoviště, kterým se v rámci organizační struktury říká Opravny kolejových vozidel, v nichž jsou zajišťovány dílčí opravárenské činnosti. V každé z nich vždy najdete zaměstnance provádějící i svářečské práce. V prostředí ČD Cargo jsou svářeči rozděleni do několika základních skupin dle oborového sborníku prací na základě úrovně kvalifikace v daném oboru. Na základě rozsahu zkoušek jsou svářeči zařazeni do čtyř zá-
kladních skupin podle úrovně tarifního zařazení, které se člení na skupiny svářečů se základním rozsahem činností až po svářeče, kteří se svojí zručností a kvalifikací jsou využíváni ke speciálním pracím při opravách
ti. Je totiž nutné zdůraznit, že víceméně pro každou svářečskou činnost musí zaměstnanci získat specifickou kvalifikaci, která jim dává oprávnění danou činnost vykonávat. Jejich znalosti a zručnost jsou pravidelně
Se svařováním jsou mimo jiné spojeny požadavky na kvalifikaci svářečů vycházející z předpisů a norem, jejichž získání a udržování klade značné nároky na jejich um a znalosti.
ŽKV a svařování různých druhů ocelí, hliníku, mědi, mosazi a jiných slitin. Se svařováním jsou mimo jiné spojeny požadavky na kvalifikaci svářečů, vycházející z předpisů a norem, jejichž získání a udržování klade značné nároky na jejich um a znalos-
ve dvouletých periodách ověřovány v rámci periodických zkoušek ve svářečských školách. V současné době je ve všech SOKV vyškoleno přibližně 100 svářečů s kvalifikacemi v systému CWS ANB dle ČSN EN 287-1; v menší míře pak dle
ČSN EN ISO 9606-2. Díky těmto kvalifikacím tak na pracovištích všech SOKV mohou svářeči v rozsazích svých kvalifikací svařovat obalenou elektrodou, tavící se elektrodou v aktivním plynu (MAG), netavící se elektrodou v inertním plynu (svařování hliníku a hliníkových slitin) a svařovat plamenem. Pracovníci vyškolení podle norem ČSN EN jsou vedeni k dokonalé zručnosti, zodpovědnosti a samokontrole činnosti, a tím dosahují trvale dobrých pracovních výsledků. Opravárenské činnosti spojené se svařováním provádějí podle platných ČSN EN norem, příslušných pracovních postupů (WPS) nebo pracovních instrukcí. Na základě metodického řízení procesu svařování Odborem údržby a oprav kolejových vozidel ve spolupráci s odpovědnými svářečskými dozory jsou SOKV certifikovaná pro opravy svařováním dle evropských norem externími certifikačními orgány. Mezi nejčastější opravárenské zásahy svářečů patří především opravy skříní kolejových vozidel, renovace a opravy náhradních dílů a konstrukčních celků ŽKV, opravy poškození ŽKV plynoucí z provozu nevhodnou manipulací s jednotlivými vozy nebo po případném násilném poškození. O vytíženosti a nepostradatelnosti této profese v opravárenství železničních kolejových vozidel svědčí i fakt, že na pracovištích SOKV bylo v roce 2009 realizováno více než 30 tisíc opravárenských zásahů.
7
8
Cestování
Moskva – evropský fenomén Moskva zcela jistě nepatří mezi nejvyhledávanější destinace našich turistů. Je to možná dáno naším historicky negativním postojem k Rusku. A navíc, kdo měl v komunistické éře šanci toto město navštívit, většinou své potomky straší neuvěřitelnými historkami o místních poměrech dodnes. Doba se ovšem změnila, a tak pokud máte dost všech stereotypů a chcete zažít něco výjimečného, pak není lepší místo k pobytu. hlédnout šperky, které po staletí zdobily panovníky. Na Chrámovém náměstí v Kremlu můžete také spatřit nejkrásnější ruské pravoslavné chrámy. Nejvýznamnější z nich je Uspenskij, kde byli korunováni ruští carové. Tuto katedrálu ze 14. století zdobí nástěnné malby a nádherný ikonostas a ikony. V dnešní době tady o svátcích a významných dnech slouží mše samotný ruský patriarcha. Po revoluci v roce 1917, kdy se Kreml stal sídlem komunistic-
Někdy se uvádí, že právě podle krve tryskající z useknutých hlav získalo náměstí svůj název. Pravda je ale taková, že slovo „krasnyj“ mělo v ruštině skutečně původně význam „krásný“. Teprve pozdější vývoj překřtil náměstí na „Rudé“. Ještě stále zde můžete najít Mauzoleum V. I. Lenina. Od roku 1953 vedle něj ležel i Josef Stalin, v roce 1961 se však politické poměry v Rusku změnily, Stalin byl prohlášen za zločince a pohřben do země.
Ruská metropole byla i v historii vždy sídlem umělců, malířů, literátů, divadel a galerií.
Asi nejznámější a nejfotografovanější dominanta centra Moskvy – pestrobarevné věže chrámu Vasila Blaženého.
Moskva je fenoménem mezi evropskými velkoměsty. Ačkoliv se geograficky řadí do Evropy, žádnému evropskému městu se ani zdaleka nepodobá. Po staletí se tu vzájemně křížily evropské a asijské vlivy, které daly metropoli zcela unikátní podobu nejen v architektuře, ale i v celkovém životním stylu. Město jako by mělo svůj vlastní vnitřní řád, který je však srozumitelný jenom jejím obyvatelům. Pro mnohé návštěvníky se tak stalo synonymem chaosu. Přesto, nebo možná právě pro-
to, má pro někoho přitažlivost téměř magickou.
Palác carů i komunistů Pevnost Kreml je nejstarší částí Moskvy. Po staletí byl obýván ruskými cary, dnes slouží jako sídlo ruské vlády. Jedno z největších lákadel pro turisty představuje Kremelská zbrojnice, kde jsou umístěny historické poklady – např. jídelní servisy carských rodin, korunovační trůny, zdobené kočáry a nebo šaty Kateřiny Veliké. V diamantovém depozitáři si zase můžete pro-
ké vlády, byl pro veřejnost uzavřen a církevní život v Rusku byl značně omezen. Více než sedmdesát let potom trvalo, než se církev opět do Kremlu vrátila. Historické jádro však komunistickému funkcionalismu neuniklo – pevnost je ukončena Sjezdovým palácem, ošklivou budovou ze skla a betonu.
Tržiště i místo poprav Rudé náměstí prošlo během staletí několika změnami a bylo také svědkem mnoha epizod ruské historie. Nejdříve sloužilo jako tržiště, za carské vlády se zde vyhlašovaly carské dekrety, bylo zde však i prolito mnoho krve. Petr I. tady popravil střelce, vojenskou jednotku, která se proti němu vzbouřila v roce 1698. Atmosféra okamžiku před popravou je zachycena na slavném obraze Jitro při popravě střelců za Petra Velikého a vystaven je v Treťjakovské galerii.
Na Rudém náměstí najdete i nejslavnější obchodní dům v Moskvě – GUM. V GUMu si můžete prohlédnout obchody luxusních značek, jsou zde i velmi dobré kavárny. Musíte však počítat s tím, že jídlo bude poněkud dražší.
Město umělců Pokud se chcete najíst trochu levněji, musíte zamířit do čtvrti Arbat. Tato pěší zóna asi nejvíce reflektuje změny, kterými Moskva prošla. Je zde jedna kavárna vedle druhé, dražší restaurace nabízející ruské speciality, ale i řetězce s rychlým občerstvením. Uličky Arbatu lemují krásné secesní a klasicistní domy. Další čtvrtí, kterou byste zcela jistě neměli minout, je Kitaj Gorod s historickými budovami. Kitaj sice v ruštině znamená Čína, přesto se o čínskou čtvrť nejedná. V mongolštině je kitaj „prostřední“, v tomto případě to zna-
TEXT a Foto Petra Hanušková
Krásná architektura obchodního domu GUM. V sovětské éře vizitka socialismu, dnes místo luxusních obchodů zahraničních značek.
menalo centrum mezi Kremlem a vnějším městem. Moskva potěší i každého milovníka kultury. Divadelní nadšenci by si neměli nechat ujít návštěvu Taganky nebo baletu ve Velkém divadle (Bolšoj teatr). Treťjakovská galerie a její exponáty ruského výtvarného umění jsou dostatečně známé, v Moskvě ale najdete i spoustu dalších výstav. Město bylo vždy sídlem umělců a literátů a ve většině domů, který obýval nějaký slavný spisovatel,
mají v jeho bytě expozici. Každý si tak může vybrat podle okruhu svého zájmu a navštívit třeba Puškinův, Tolstého, Čechovův či Bulgakovův dům. Michail Bulgakov také Moskvě vtiskl nesmazatelnou podobu v legendárním románu Mistr a Markétka. Nejen z jeho knihy je jasné, že Moskva se pouze rozumem uchopit nedá. Každý si její atmosféru musí prožít. Ale pozor, aby vás při rozjímání na Patriarších rybnících nenavštívil ďábel!
Rudé náměstí – dříve scéna pro bombastické průvody a oslavy, dnes turisticky nejnavštěvovanější část města.
Vlakem do Moskvy Předně je nutné říci, že do Ruska potřebujete vízum. Také byste měli oprášit znalost azbuky nebo se naučit alespoň její základy, protože všechny nápisy jsou pouze v ní. Nejrychleji se do Moskvy dostanete letecky, ale cesta po kolejích má své kouzlo. Z Prahy do Moskvy jezdí pravidelné přímé spojení. Cesta trvá 31 hodin, ale pro skutečné cestovatele má kouzlo právě to, že projedete Polskem a Běloruskem. Kupodivu o necelé 4 hodiny rychleji se do Moskvy dostanete s přestupem ve Varšavě. Samozřejmě, pro ty ještě dobrodružněji založené to jde také autem. Ale pozor při cestování autem po Moskvě. Na silnicích jsou většinou zácpy, takže nejrychlejší a nejpohodlnější je jezdit metrem. Má velmi krátké intervaly, přesto lidí jako by v něm neubývalo. A pozor, abyste v metru nezabloudili – v Moskvě se totiž ta samá přestupní stanice na každé trase jmenuje jinak a i když máte plánek, je někdy složité se v něm vyznat. Po nedávných teroristických útocích je také třeba zdůraznit, že se v metru velmi výrazně zpřísnila bezpečnostní opatření.
Atmosféru románů Michaila Bulgakova oživuje jeho muzeum v Bulgakovově domě.
9
10
Reportáž
V Lovosicích jsou na špici
Řekne-li se terminál Lovosice, většině lidí se asi vybaví především dnes již zrušená přeprava kamionů RO-LA. Terminál ČD-DUSS Lovosice tím ovšem neskončil, právě naopak. Věnuje se těm nejprogresivnějším druhům kombinovaných přeprav. 31. 3. 2010 proběhl na terminálu workshop, který měl účastníkům představit všechny aspekty nedoprovázené kombinované dopravy. Dnes se místo systému RO-LA, kdy se vozily celé kamiony, převážejí pouze jejich návěsy. Je to přeprava velice efektivní, která silničním dopravcům šetří náklady a pracovní síly. Navíc značně odlehčuje dnes již v celé Evropě přetíženým silnicím. „Na veřejnosti to vypadá, že železnice stále válčí se silniční dopravou, u nás jsme příkladem, že spoluprá-
ce je možná,“ říká Jaromír Cabalka, manažer ČD-DUSS terminálu. „Jednou ze základních podmínek takto úspěšné spolupráce je ovšem naše striktní neutralita. Ke všem dopravcům musíme nastavovat stejné podmínky. Pak systém funguje.“
Státní podpora pomohla Lovosický terminál zaznamenal v loňském roce mírný pokles výkonů, způsobený hospodářskou krizí, ale v letošním roce opět objemy přeprav vzrůstají. Je to také dů-
sledek státní podpory dopravcům, kteří kombinovanou dopravu využívají. Část investic přišla z fondů EU. Prvním, kdo u nás nedoprovázenou kombinovanou dopravu začal využívat, byla v roce 2008 firma Josefa Mičky. Letos dosáhl už 1000. přepravený kamionový návěs. „Trend této kombinované dopravy je prakticky daný. Účast na workshopu v Lovosicích svědčí o tom, že zájem o ni vzrůstá nejen u větších firem, ale také u menších dopravců,“ říká Josef Mička.
Rychlost, kvalita a ekologie Efektivnost nedoprovázené kombinované dopravy je naprosto jednoznačná. I když vyžaduje od dopravních firem prvotní nemalou investici. Jsou totiž potřeba speciální návěsy,
TEXT a Foto pavel hanuška
Dopravce Josef Mička převezl přes lovosický terminál už 1000 návěsů. Zleva Ing. Vladimír Fišer, jednatel Bohemiakombi, s.r.o., Ing. Martin Špryňar, generální tajemník ČESMAD Bohemia, Josef Mička a Ing. Rodan Šenekl, obchodní ředitel ČD Cargo.
které je možné na vagony nakládat. Ale investice se zcela jistě vyplatí, o čemž svědčí stále se zvyšující počet firem, které kombinovanou dopravu využívají. Hlavní výhody zazněly i na workshopu: • spolehlivost spojů; • snížení bezpečnostních rizik během přepravy; • rychlost přepravy; • úspory nákladů při kvalitní organizaci; • snížení nároků na množství řidičů a tahačů. Navíc parametry kvality přeprav jsou srovnatelné s klasickou přepravou po silnici. A v neposlední řadě je tu i menší vliv kombinované přepravy na životní prostředí.
Sledování zásilek online Nedostatkem klasické nákladní železniční dopravy oproti silniční byla prakticky nemožnost dostat informace, kde se právě zásilka nachází. U moderních kombinovaných přeprav je zákazník napojen přes webové rozhraní do systému Cesar. Ten mu kdykoliv zobrazí nejen
polohu jeho zásilky, ale současně má i další funkce, jako je např. rezervační systém, jízdní řády vlaků kombinované dopravy nebo třeba hlášení mimořádných událostí na trasách přeprav. Tím se usnadňuje plánování a je možné zásilky dodávat v přesných časech, podle přání zákazníků. Navíc terminály, které nedoprovázenou kombinovanou dopravu nabízejí, mohou pro dopravce sloužit i jako krátkodobé skladovací prostory.
Už v létě v novém logistickém centru Hned vedle současného lovosického terminálu vyrůstá komplex veřejného logistického centra. Je to jedna z prvních vlaštovek mezi množstvím soukromých logistických center, která u nás v minulých letech vyrostla. Ta totiž nabízejí skutečně volný a rovný přístup ke svým službám všem, bez rozdílu. „Celková kapacita centra je 42 tisíc čtverečních metrů,“ poznamenává obchodní ředitel ČD Cargo Ing. Rodan Šenekl, „unikátní je nejen tím, že se jedná
o první takto koncipované veřejné centrum, ale také technologií, jakou používá. Koleje vedou přímo do haly terminálu, kam se vejde celý vlak. Ten se pak v suchu a v teple
může překládat do skladových prostor nebo přímo na kamiony.“ Veřejné logistické centrum v Lovosicích by mělo být otevřeno ve druhé polovině letošního roku.
11
12
TEXT Ivo Štecha Foto archiv
Zajímavosti
Vzpomínka na nejkrásnější pražské nádraží
Historická budova nádraží Těšnov
Když před 25 lety, 16. března 1985, byl představiteli města Prahy dán souhlas k odstřelu nádraží Praha Těšnov, zmařilo 400 kg trhavin ozdobu pražských železničních staveb. Tato budova z roku 1875 byla dobovými odborníky považována dokonce za nejkrásnější nádražní stavbu ve střední Evropě.
s dominantní střední částí v podobě triumfálního římského oblouku opatřeného sloupy s korintskými hlavicemi. Nad obloukem stály alegorické sochy obchodu, vědy, průmyslu a hospodářství, nad nimi sousoší Austrie, ochraňující průmysl a orbu. Boční křídla byla bez ozdob, na interiéru se však nešetřilo. Po
Dnes je na místě pražského architektonického skvostu vysázena tráva, na níž okolní obyvatelé venčí své psy...
Pražský architekt Karel Schlimp, projektant C. k. výhradní Privilegované Rakouské severozápadní dráhy, pojal staniční budovu pražského Severozápadního nádraží ve slohu vrcholné novorenesance, jako dvoukřídlý komplex budov o délce 115 m
obvodu hlavní dvorany mohutně působila obrazová galerie představující městské znaky a pohledy na významná města, kudy procházely tratě Rakouské severozápadní dráhy. Praha severozápadní nádraží byla po roce 1919 přejmeno-
vána na počest profesora Sorbony Ernesta Denise, francouzského slovanofila. Název Denisovo ale vadil za okupace, takže až do roku 1945 se jmenovalo Vltavské. Po revoluci se nádraží vrátil název Denisovo, překážel ale komunistům, a tak bylo přejmenováno na Praha Těšnov. Poslední vlak odtud odjel 1. čer-
vence 1972; protože nádraží překáželo stavbě problematické severojižní magistrály, bylo záhy sneseno kolejiště a odstraněno severní křídlo budovy. Vlastní budova bez užitku chátrala. Přes různé publikované plány na její využití a navzdory zapsání do I. kategorie Státního seznamu nemovitých kulturních památek bylo městskými a stranickými představiteli rozhodnuto o likvidaci stavby. Dnes je na místě pražského architektonického skvostu vysázena tráva, na níž okolní obyvatelé venčí své psy v oblacích výfukových plynů a za nepřetržitého hluku automobilů na magistrále. Přestože komunisté už dvacet let nerozhodují, neúcta (nejen) k pražským nádražním budovám pokračuje. Jen namátkou vzpomeňme bývalé nádraží Praha Vyšehrad, které sice mění nájemce a majitele, ale nikdo se neobtěžuje jeho opravami. Jeden z majitelů dokonce nechal vykácet bez povolení stromy a zboural čekárnu nad bývalým podchodem mezi kolejemi. Také Masarykovo nádraží je stále objektem úvah představitelů města: to by bylo místečko pro developery! Jak by se tam krásně vyjímaly sklobetonové krabice! Doufejme, že památkáři budovu pražského prvního nádraží před neviditelnou rukou trhu ubrání.
TEXT a Foto Martin Boháč
Zajímavé přepravy
Belgická armáda cvičila u nás Na přelomu měsíců února a března 2010 proběhlo ve Vojenském újezdu Hradiště (v Doupovských horách v Karlovarském kraji) cvičení 7. mechanizované brigády Ozbrojených sil Belgie, jedno z největších cvičení konaných za posledních několik let v tomto prostoru vůbec.
7. mechanizovaná brigáda Ozbrojených sil Belgie byla na cvičení v Doupovských horách zastoupena mechanizovaným praporem 12. pluku de Ligne Prince Leopolda a 13. plukem de Ligne (12/13 Li Bataillon), letkou vrtulníkového křídla, logistickým praporem a opoziční jednotkou pluku „Ardénští lovci”. Ozbrojené síly Belgie se vrátily do Vojenského újezdu Hradiště již podruhé. V září roku 2003 zde cvičilo po dobu dvou týdnů na 600 jejích příslušníků, letos účast dosáhla 1800 osob a více než 500 kusů těžké vojenské techniky. Záměrem cvičení byly ostré střelby s nasazením vrtulníků, taktického letectva a pozemních sil, sladěnost taktického výcviku tankové jednotky a mechanizované pěchoty za dodržení všech bezpečnostních a ekologických postupů. Do cvičení se zapojilo taktické letectvo se stíhacími letadly F-16, vrtulníky Augusta A 109,
tanky Leopard 1, kolové obrněné transportéry 6X6 Pandur 1, 8X8 Piranha III s kulomety 12,7 mm, lehká kolová obrněná vozidla IVECO, víceúčelová kolová obrněná vozidla 4x4 Dingo 2, bojová vozidla AIFV, minomety 120 mm a protitankové řízené střely Milan a nákladní vozidla různého typu. Na součinnostní střelnici Žďár probíhaly střelby z vrtulníků Augusta A 109, kolových obrně-
F-16 monitorovalo prostor cvičení. Cvičení byla věnována mimořádná pozornost nejenom českých médií, která byla pozvána ve čtvrtek 4. března 2010 na ukázky výcviku a ostrých střeleb, ale také ze strany velení Ozbrojených sil Belgie. O den později navštívil cvičení svých jednotek náčelník belgického Generálního štábu generál Charles-Henri Delcour a veli-
Ke zdaru celé náročné akce přispělo nemalou měrou i ČD Cargo.
ných transportérů Piranha III s kulomety 12,7 mm, střelby protitankových řízených střel Milan a minometů 120 mm. Prostory střelnice bojových vozidel Mětikalov patřily střelbám z tanků Leopard 1 a na protiletadlové střelnici Březina se do střeleb zapojila bojová vozidla AIFV střelbou na pozemní cíle. Taktické letectvo se stíhacími letadly
tel pozemních sil generál Marc Compernolle. Ke zdaru celé náročné akce přispělo nemalou měrou i ČD Cargo, které ve spolupráci s německým národním dopravcem DB Schenker zajistilo přepravu části těžké techniky, zejména tanků Leopard a kolových transportérů. Vagonování této vojenské techni-
ky proběhlo 26. února v belgickém Marche-en-Famenne, odkud byly vypraveny dva zvláštní vlaky s doprovodem, které o dva dny později dorazily přes Cheb a Žatec na vojenskou vlečku v Podbořanech, kde byla technika vyložena, a začátkem března za doprovodu Vojenské policie ČR a Policie ČR pokračovala po vlastní ose do prostoru rozmístění. Nakládka na stejném místě pak proběhla ve čtvrtek 11. března odpoledne a oba transporty se druhý den dopoledne vydaly na svoji cestu stejnou trasou přes Cheb. Nutno poznamenat, že větší část „trénu“ v počtu několika stovek silničních vozidel různých typů dorazila do výcvikového prostoru po vlastní ose, a to proto, že tento přesun z místa shromáždění v Německu byl již plnou součástí celého cvičení. Přesun se po českém území konal vždy o víkendech před a po cvičení, a to přes hraniční přechod Pomezí nad Ohří.
13
14
KVÍZ
Uznáváte autority? Říká se, že šéfové jsou na světě od toho, aby je nikdo neměl rád. Ale je to opravdu tak? Třeba je nemají rádi jen ti, kteří sami nic neumějí a nebo jen závidí. A co vy, jak jste na tom s uznáváním autorit? 1) K šéfovi se chováte:
b) Budete se o tom bavit se všemi za jeho zády. c) Neustoupíte, dokud to nepřizná. d) Podáte demonstrativní výpověď.
a) Přezíravě. b) Podřízeně. c) Pohrdavě. d) Podlézavě.
2) Se svým šéfem si:
7) Šéfem nikdy nebudete, protože:
a) Tykáte. b) Vykáte. c) Vykáte, ale oslovujete jej křestním jménem. d) Vůbec na něj nemluvíte.
a) N a to nemáte vzdělání a kvalifikaci. b) Na to nemáte žaludek. c) Na to nemáte chuť. d) Na to nemáte.
3) Svému šéfovi závidíte: a) Vysoký post. b) Vysoký plat. c) Vysokou školu. d) Víceméně nic.
8) Nejhorší šéf bude podle vás: a) Mladší než vy. b) Žena. c) Přestárlý a nepružný. d) Neschopný.
4) Naopak mu nezávidíte: a) Zodpovědnost. b) Podřízenost vyšším šéfům. c) Že musí být v obraze. d) Vás jako podřízeného.
9) Mezi filmy z biografu na téma šéf určitě nepatří: a) Já to tedy beru, šéfe. b) Vy nám taky, šéfe. c) Ano, šéfe. d) Šéfe, jdeme na to.
5) O svém nadřízeném mluvíte jako o: a) Bossovi. b) Šéfovi. c) Tom blbovi. d) Šerifovi.
10) Ve filmu Velký šéf hrál: a) Alain Delon. b) Louis de Funés. c) Jean Paul Belmondo. d) Robert de Niro.
6) Víte, že váš šéf nemá pravdu: a) Necháte si to pro sebe.
18–22: Autority plně uznáváte a nic jiného vám také ani nezbývá. Vaše neschopnost cokoli změnit je vaší největší překážkou v cestě za tím stát se rovněž uznávanou autoritou. Nízké sebevědomí a vůle na bodu mrazu vám v tom rozhodně nepomohou. Zkuste si více důvěřovat a nepodceňovat se.
10–17: Na oko autority uznáváte, ale ve vašem nitru to vře. Ve své podstatě závidíte každému nos mezi očima a museli byste se stát minimálně Bohem, aby už nad vámi nikdo jiný nebyl, komu byste ještě mohli závidět. Měli byste se naučit být vděčni za to, kde jste a kým jste, a podívat se, že jsou na tom jiní hůř.
23–34: Jste v pohodě a když má někdo vysoký post, uznáváte jeho autoritu, ačkoli si o něm a jeho schopnostech můžete myslet cokoli. Víte dobře, že nic není zadarmo, a proto nesnižujete ničí zásluhy ani způsoby, jakými se dostal o příčku nad vás. Víte dobře, že každý má stejnou šanci – jen trochu chtít.
35–40: S uznáváním autorit máte velký problém. Respektive, uznáváte opravdu jen ty, kteří si to zaslouží a před nimiž máte respekt, neboť jsou odborníky na pravém místě. Vy sami máte na to, stát se veřejně uznávanými autoritami, a dobře víte, že žádná protekce ani povyšování se nad ostatními vám v tom nepomohou.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
A
4
2
1
1
3
3
2
1
1
3
B
3
1
3
4
2
1
4
2
2
2
C
1
3
2
3
1
4
3
3
4
4
D
2
4
4
2
4
2
1
4
3
1 PŘIPRAVIL BUP
Výherci soutěže o knihu CESTA SLÁVY z č.3/10: Dušan Zabloudil, Jihlava, Jana Hniličková, Praha 10, Jan Kratina, Luhačovice, Jiří Šablatura, Čáslav, Šárka Mojzíková, Přerov
15
KŘÍŽOVKA
Křížovka o ceny Správné znění tajenky z č.3/10: Březen za kamna se leze ČD CARGO zboží veze.
Výherci z minulého čísla Václav Hříbal, Most Věra Svobodová, Děčín VII Ivan Havlínek, Praha 5
Vyluštěnou tajenku z č. 4/10 zasílejte do 26. dubna 2010. GRAND PRINC, SPECIÁL ČD CARGO, Vinohradská 174, 130 00 Praha 3.
Jana Marková, Moravská Třebová Miluše Lukášová, Vrchlabí 1
