Mello(BIG)blocco Obligátní začátek bych vynechal tj. jak jsme se domlouvali a plánovali a tak. Prostě a jednoduše jelo se do Mella a já se pokusím trochu popsat a přiblížit co se tam, teda v Mellu, odehrálo.
mapka jak se dostat do Mella Cesta byla fajn už jen proto, že jsme ji rozdělili na dvě etapy. Vyjeli jsme z KV na večer a okolo 11 v noci jsme byli na místě nedaleko za GaPa (Garmisch P. Kirchen) zvaném „loděnice“ (sídlí tam místní vodácký oddíl), kde jsme v klidu přespali do rána, abychom mohli pokračovat dál přes Rakousy a Švícary přes Maloja Pass do Itošky k Lago di Como, kde jsme uhnuli na Morbegno, ze kterého jsme vystoupali až na konečnou do San Martina. Celou cestu, co jsme stoupali nahoru do kopce, jsem byl nedočkavý, kdy už se to ukážou ty fantastické stěny, o kterých Tomík tak básnil. Dlouho nic, až nakonec před vjezdem do San Martina jsme „to“ uviděli. Žulové monolity, kam jen oko dohlédlo. Čelist mi spadla kamsi do klína, takže jsem jen stěží mohl řídit. Ten den se už moc nestalo jen to, že jsme se šli seznámit s „matrošem“ na jeden takový menší kámen Sasso Remenno (cesty mají 40m), kde jsem hned pochopil, že i když je tření opravdu splendidní, lezení bude pořádná dřina. A protože jsme měli v plánu lezení všude okolo, což nebylo vždy zrovna za rohem, tak jsme se ubytovali v kempu, kde můžeme bezpečně nechat stát auto (6 eur/den).
hned od začátku jsme spravedlivě rozdělili úkoly....
dominanta údolíčka to pravé vajíčko je Asteroid
Dobrá, konec keců, jde se lízt. První „rozlezová “ cesta - Il risveglio de la kundalini (klasifikace těžko říct něco kolem 5c – 6a+, délka cca 240m): krásný úvod do lezení v Mellu a okolí. Kouty, spáry a hlavně sokoly. Bylo trochu vedro, tak se nám trochu točily lezečky na nohou a ještě ke všemu jsme nastoupily pozdě odpoledne. Takže já s Hankou jsme po vybojování 6 dýlky sjeli na zem, ale Tom s Níňou to dolezli. Jištění všechno své až na štandy, kde jsou starý skoby spojený starýma smycema – nebojte, vždy se najde i nějaké to místečko na dojištění.
Il risveglio de kundalini
Hanka si užívá v nejkrásnější pasáži
Níňa a Tomík v délce nad námi Další cíl Piz del Cavalcorto, val di Fero (přístup 4 – 5h), cesta Via Comichi (obtížnost 6 většinou 5, délka cca 420m): neskutečné jak snadné je zabloudit. První 3 délky jsem smahnul místo koutkem plotnou se sokolíčky. Lezení krásné – někdo by ale mohl říct morálové, tření úžasné, jištění vlastní až na štandy, kde naleznete opět skoby a smyce – větší zásobu vlastních smyc vhodných k obětování a nůž vřele doporučuju. Linie klasická vedoucí jasným koutkem (pro mě plotnami), který se v horní části trochu rozšíří do většího kouta. Jistit se dalo skvěle až na pár dýlek, třeba jedna za 5+ je rajbáskem při hraně – nejištěno 20m. Problém je ale trochu se slaněním. Museli jsme slanit z Anticimi Nord (vrchol hned vedle), protože to naše slanění nebylo nějak k nalezení. Byl to pro nás s Hankou první alpinistický zážitek. Nástup v 6h ráno a návrat v půlnoci s bonusem hledání stanů.
via Comichi
pohled do Švícar vlevo Chengalo
eco-farming to bude špek haha Příští výlet jsme směřovali do proslulého val di Qualido (přístup 3-4h). Qualido je obrovská stěna s cestami až 800m, což nebylo nic pro Hanku a mě, ale T a N tam měli nedokončený byznis - cestu Artemesia 750m, 7b. My jsme zamířili na plotny kousek výše v údolí na vrchol Escudo del Qualido. Escudo není moc vysoké, cesty měří od 160 – 220m, ale dá se tu vyblbnout do sytosti. Převažuje plotnové lezení, občas kouteček anebo sokolíček. Jasné je, že v plotnách se nedá moc jistit, ale najdou se i zde místečka pro vklíňáčky, lépe řečeno mikrovklíňáčky. Jde jen o to si na tento způsob
lezení zvyknout a hlavně věřit tomu neskutečně perfektnímu tření. Vylezli jsme dvě cesty jedna 5b(160m) a druhá 6a(220m) obě byly krásné. Technické lezení v plotně je opravdu lahůdka. Několikrát jsem se přistihnul, že jsem téměř v kolmém, nedržím se, ale stoupám a nepadám nepochopitelné. V půlnoci, to my s Hankou už jsme dávno byli v pelechu, doslaňovali na zem i T a N – byli vyčerpaní ale šťastní, že to zvládli (Tomíkův čtvrtý pokus – konečně až na vrchol).
rovnoprávnost? h...o! Poslední lezecký den jsme se domluvili s holkama, že půjdou na Sasso Remenno (ten kámen, na který vede asi 70 cest) a Tomík a já vyrazíme pokořit dominantu val di Mella - Precipizio degli Asteroidi cestou Oceano Irrazionale. Jak jsme se domluvili, tak jsme taky udělali. Této cestě bych rád věnoval více slov, tak o ní napíšu asi zvlášť. A protože po vylezení a slanění na zem začlo pršet a pršet nepřestalo příští 4 dny, byl náš kurz pod názvem Úvod do světa alpinismu u konce. Děkuji za pozornost. Závěrem bych rád dodal, že Mello je super ***** oblast a vřele doporučuji navštívit všem lezcům, bouldristům, alpinistům, trekařům, prostě všem, co se motaj po horách. Když nic jiného tak, parmazán tam maj k……y levnej a zatraceně dobrej.
pohled z Apartmánu Qualido
Tomík a Níňa ve 2 dýlce
lahodné plotny Escudské (štand 1BH)
..na Escudo se dá téměř vyjet na kole
...neskutečné tření - krááása
prší prší jen se leje tak jedem do FR
