Manuál k branným disciplínám

1

Manuál k branným disciplínám BRANNÝ DEN PRO ŠKOLY OPAVA, DUKELSKÁ KASÁRNA 23. – 24. 6. 2016 Předkládáme vám stručný návod, který si klade za cíl přiblížit vám teorii a potřebné znalosti využítelné nejen v branném závodě, ale i v dalších aktivitách ať už při sportu anebo v přírodě. V žádném případě si neklade za cíl dané oblasti popsat do úplně, spíš jde o seznámení se s problematikou. Nicméně hloubka informací je dostatečná pro úspěšné absolvováni branné dne.

Obsah Obsah....................................................................................................................................................... 1 1. Základy práce s mapou .................................................................................................................... 2 1.1 Mapa........................................................................................................................................ 2 1.2 Orientace v terénu pomocí mapy............................................................................................ 6 2. Určování velikosti a vzdáleností ...................................................................................................... 8 1.3 Určování velikosti menších předmětů ..................................................................................... 8 1.4 Určování vzdálenosti ............................................................................................................... 8 3. Základy střelecké přípravy ............................................................................................................... 9 3.1 Zásady manipulace se zbraněmi.............................................................................................. 9 3.2 Pokyny při střelbě .................................................................................................................... 9 3.3 Střelecký postoj, zásady správného míření a spouštění .......................................................... 9 4. Ochrana proti zbraním hromadného ničení, ochrana v případě průmyslového zamoření........... 11 5. Základy první pomoci .................................................................................................................... 12 5.1 Obecné zásady při poskytování první pomoci ....................................................................... 12 5.1.1 Získat přehled o situaci .................................................................................................. 12 5.1.2 Zajistit bezpečnost: ........................................................................................................ 12 5.1.3 Posouzení stavu postiženého ........................................................................................ 13 5.1.4 Volání na linku 155 (event. 112) .................................................................................... 13 5.2 První pomoc při ….................................................................................................................. 14 5.2.1 Krvácení a jeho zastavení .............................................................................................. 14 5.2.2 Bezvědomí ..................................................................................................................... 15 5.2.3 Zástava dechu a zástava krevního oběhu ...................................................................... 16 5.2.4 Popáleniny ..................................................................................................................... 18 5.2.5 Zlomeniny ...................................................................................................................... 19 5.2.6 Úrazy stručně ................................................................................................................. 20 5.2.7 Autonehody ................................................................................................................... 21

Spolek živé historie Ostrožská 68 696 85 Moravský Písek IČ: 038 07 738 Tel.: 778 022 376

2

1.

Základy práce s mapou

1.1 Mapa Mapa je půdorysové zobrazení určitého území podle měřítka. Pro lepší orientaci jsou na mapě použity smluvené mapové značky. Mapa podává zjednodušené informace, abychom byli schopni si představit, kde přibližně jsme (určit svoji polohu). Pro práci s mapou potřebujeme znát následující základní pojmy. Měřítko Měřítko určuje poměr zmenšení mapy oproti skutečnosti. Zápis: 1:50 000 (čti jedna ku padesáti tisícům) znamená, jeden centimetr na mapě je roven 50 000 centimetrů ve skutečnosti. Vydělením 100 získáme údaj v metrech (stačí zakrýt poslední dvě nuly).

Orientační bod Je to výrazný bod v krajině, podle kterého můžeme přibližně určit vlastní polohu. Pokud je vidět na velkou vzdálenost je výhodné jej mít zanesený v mapě. Příklad orientačních bodů: Vrchol kopce, okraj vesnice, vysílač, zřícenina, tovární komín.


3 Kilometrová síť Na mapě je zobrazena čtvercová sít o hraně přesně 1 kilometr. Slouží k přibližnému určování vzdálenosti a k lepší orientaci v mapě.

Vrstevnice Vrstevnice jsou čáry na mapě, které spojují body o stejné nadmořské výšce. Čím hustěji jsou zakresleny, tím příkřejší je svah. Převýšení (výšková vzdálenost) mezi jednotlivými vrstevnicemi se nazývá vrstva (nebo základní interval). Na mapách s měřítkem 1:50 000 je vrstva rovna 10 metrům, u měřítek 1:100 000 je to 20 metrů a u map 1:25 000 je vrstevnicový interval 5 metrů. Kóta je bod na mapě s číslem určující jeho nadmořskou výšku


4 Mapové značky Terénní tvary - zakreslení všech přírodních útvarů (kopce, svahy, údolí, hřebeny hor).


5 Turistické mapy Turistické mapy jsou poněkud odlišnější od map topografických. Obvykle nejsou tak podrobné a obsahují některé odlišné znaky a značení. Jejich měřítka bývají různá, nejčastěji však 1:100 000; to znamená, jeden centimetr na mapě je ve skutečné krajině jeden kilometr. Značení turistických cest se provádí ve čtyřech barvách, kdy každá z barev určuje význam té které cesty. • červená – hlavní turistická cesta, vrcholová cesta • modrá – turistická cesta s oblastním významem • zelená – turistická cesta s místním významem • žlutá – spojky a odbočky Turistické cesty jsou značeny tak, aby bylo značení viditelné z obou směrů pochodu.


6

1.2 Orientace v terénu pomocí mapy Zorientování mapy Pro orientaci v terénu pomocí mapy musíme nejdříve mapu zorientovat vůči světovým stranám. To děláme pomocí kompasu anebo busoly, které nám umožní přesně určit sever. Buzolu nebo kompas položíme na pravý okraj mapy nahoru tak, aby záměrné zařízení směřovalo k hornímu okraji – severu mapy Celou mapu i s buzolou potom otáčíme tak, aby sever magnetické střelky souhlasil se severem na stupnici buzoly, a tím i se severem na mapě.


7 Určení vlastního stanoviště Nejprve musíme přibližně znát, kde jsme (přibližně na okruh do 10 km), poté musíme mít zorientovanou mapu a musíme mít samozřejmě na dohled nějaký orientační bod (nejlépe 3 ale může být i 1). Zorientovanou mapu si dáme před sebe (přibližně do výše očí) tak, abychom současně viděli jak mapu, tak vybrané orientační body. Odhadem si promítneme spojnici mezi objektem z mapy a v terénu. To uděláme s více objekty současně a prodloužíme tyto spojnice v mapě, až se nám střetnou v místě naší pozice. Tento způsob není moc přesný, ale je velice rychlý. Pomocí orientačního bodu, pokud stojíme u nějakého orientačního bodu, stačí, když si vyhledáme jeho pozici na mapě. (např. vesnice, most, křižovatka, křížek, lom, atd.)

Alternativní určení světových stran Slouží jako pomocná metoda, máme-li pochybnosti o správné funkčnosti busoly nebo kompasu nebo jako nouzové řešení. Většinou vychází z polohy slunce vzhledem k aktuálnímu času. Podle hodinek a slunce - malou ručičku namíříme směrem na slunce. Pro zimní čas platí, že jih je přesně mezi malou ručičkou a dvanáctkou, u letního je to mezi malou ručičkou a jednou. Stínová metoda - do země zarazíme kolmo asi tak metrovou tyč. Vržený stín označíme do země (např. vyrytím). Na čáře od stínu označíme v určité vzdálenosti bod (asi tak 50 cm od tyče). Počkáme minimálně 15 minut, až se stín pohne, vržený stín opět označíme do země. Ve stejné vzdálenosti jako na předchozí čáře uděláme také bod a spojíme ho přímkou na s bodem na první čáře. Vzniklá spojnice označuje směr východ-západ.


8

2.

Určování velikosti a vzdáleností

Pokud se ocitneme v situaci, kdy je potřeba odhadnout velikost předmětu anebo jeho vzdálenost, můžeme použít celou řadu postupů, využívajících „pomůcek“ které máme vždy s sebou případně základních znalostí.

1.3 Určování velikosti menších předmětů Zde můžeme využít znalosti rozměrů lidského těla. Tyto rozměry konečně v minulosti sloužily jako měřící pomůcky, dodnes známe palec anebo každý slyšel pojmy jako sáh, loket a další. Tyto míry jsou však individuální a je proto dobré si je přeměřit a zapamatovat. Přibližné hodnoty jsou: OZNAČENÍ palec píď stopa dvojkrok

POPIS šířka přitisknutého palce vzdálenost mezi špičkou palce a ukazováčku délka stopy délka dvou rázných kroků

VELIKOST 2,5 cm 20 cm 25 cm 1,5 m

Mimo lidské míry je vhodné si zapamatovat rozměry předmětu, který máme pravidelně s sebou, jako je mobilní telefon.

1.4 Určování vzdálenosti Vzdálenost bližších předmětů můžeme odhadnout krokováním. Pro vzdálenější předměty anebo v případě, kdy nelze krokovat, můžeme vzdálenost odhadovat na základě míry detailu, který jsme schopní na objektech rozeznat. Samozřejmě záleží na ostrosti našeho a zraku a viditelnosti.

CO JE ROZEZNAT jasně viditelné oči, ústa oči vypadají jen jako tečky obrysy paží a nohou, listí na stromech, cihly, tašky na střechách ovál obličeje pohyb nohou, směr chůze, větší větve zřetelné lidské postavy, okna a dveře domů telegrafní tyče, kmeny stromů osamělé stromy a postavy ve volném terénu silnice, domy vrcholy kopců, obrysy domů

PŘIBLIŽNÁ VZDÁLENOST (m) 50 100 200 300 400 500 1000 2000 4000 5000


9

3.

Základy střelecké přípravy

Při zacházení se jakoukoliv střelnou zbraní (i zbraně airsoftové, vzduchovky) je nutné vždy dodržovat základní bezpečnostní pravidla. Je potřebné být dobře seznámen s konstrukcí a manipulací se zbraní, dále znát bezpečnostní pravidla pro zacházení se zbraní a při střelbě. V poslední řadě pak přichází na řadu znalosti a dovednosti potřebné k úspěšné střelbě.

3.1 Zásady manipulace se zbraněmi          

Se zbraní vždy zacházejte jako by byla nabitá. V prostoru střelnice jste povinni řídit se pokyny řídícího střeleb. Nikdy nemiřte zbraní na něco, na co nechcete střílet - ústí hlavně by mělo stále směřovat do bezpečného prostoru. Nikomu nevěřte, že zbraň není nabitá - když vezmete zbraň do ruky, musí následovat kontrola, zda zbraň není nabitá. Nedávejte prst na spoušť, dokud zbraň nemíří na cíl a vy plánujete střílet. Při střelbě používejte ochranu sluchu a zraku. Před střelbou zkontrolujte stav zbraně i munice. Nemanipulujte se zbraní, pokud jsou vaše schopnosti omezeny alkoholem, drogami, léky, nemocí, únavou apod. Zbraň odkládejte/uschovávejte pouze v nenabitém stavu (prázdná komora, zásobník mimo zbraň). Zbraň mějte stále pod dohledem, nebo dobře zajištěnou (zejména proti dětem, krádeži apod.).

3.2 Pokyny při střelbě Z důvodu bezpečnosti je nutné se bezpodmínečně držet instrukcí řídícího střelby. Pokyny se liší podle typu zbraní a podle střelecké úlohy. Mohou být např. takovéto: „Nabíjet!“ „Zamířit!“ „Jednotlivými ranami na terč pal!“ „Dávkou na cíl pal!“ „Zajistit zbraň!“

3.3 Střelecký postoj, zásady správného míření a spouštění Pro přesnou a bezpečnou střelbu je třeba dodržovat několik pravidel: A) Pevný postoj Střelbu je možné vést z různých pozic – v leže, v sedě, v kleče, ve stoje, … Při každé nich je třeba zaujmout postoj stabilní, v kterém jsem schopni vydržet bez hnutí po potřebnou dobu ke střelbě. Zbraň máme vždy pevně fixovanou buď samotným úchopem zbraně anebo s pomocí jejího zapření o tělo anebo opřením o překážku.


10 B) Míření Klasická pevná mířidla se skládají z mušky (na konci hlavě) a hledí (blíže oku). Je nutné srovnat mušku a hledí tak, aby mířily na spodní okraj terče. K míření používáme dominantní oko, druhé může být zavřené. (Dominantní oko určíme následovně. Oběma očima sledujeme vztyčený ukazováček na natažené paži, který je v zákrytu za nějakým vzdálenějším předmětem. Pak zavřeme postupně levé a pravé oko. Dominantní je to oko, při kterém se obraz nepohne.) Zaostřujeme vždy na mušku, ne na terč.

C) Spouštění Dýcháme pravidelně a v normálním rytmu. Před výstřelem se nadechneme a zadržíme dech. Pokud se nám nepodaří vystřelit do několika sekund, znovu začneme dýchat a postup opakujeme. Spoušť mačkáme pozvolna a plynule. Zbraň neustále držíme pevně i po výstřelu.


11

4.

Ochrana proti zbraním hromadného ničení, ochrana v případě průmyslového zamoření

Zbraně hromadného ničení (ZHN) jsou zbraně, které svými účinky způsobují hromadné ztráty a poškození osob, techniky, objektů a životního prostředí. Působí na velkých plochách a účinek je okamžitý (pronikavá radiace) i dlouhodobý (radioaktivní zamoření). Dělí se na biologické, chemické a jaderné. V dnešní době je pravděpodobnější, že se setkáme se zamořením způsobeným průmyslovými látkami při haváriích a únicích. Při takovýchto událostech platí obdobné postupy ochrany. Pokud jsme v obytných místnostech, je nutné zamezit přístupu vzduchu zvenčí utěsněním otvorů (látkami apod.). Dále se řídíme pokyny sdělovanými veřejně dostupnými prostředky – rozhlas, rádio, televize. V případě zasažení v otevřeném prostoru, používáme prostředky individuální ochrany, jsou-li k dispozici. K těm patří především ochranné masky. Ochranná maska M-10 M-10 je běžně dostupná maska, používaná původně ve výbavě naší armády. Chrání proti zbraním hromadného ničení, slznému plynu, aerosolům, virům i bakteriím. Nechrání proti CO2, čpavku, sulfanům a obecně průmyslově toxickým látkám.

Způsob nasazení: Pokud je plynový poplach (někdo zakřičí plyn) nebo pokud je patrné, že došlo k zamoření oblasti, je třeba přestat dýchat a co nejrychleji si nasadit masku (předem nastavenou). Masku nasazujeme od brady a po nasazení dotahujeme upínací řemínky odspodu nahoru, vždy po obou stranách zároveň. Po nasazení masky prudce vydechneme všechen vzduch, který zůstal v plicích, aby jedovaté plyny šly ven, a pak už můžeme dýchat přes nasazenou masku. Těsnost masky vyzkoušíme zakrytím nádechových otvorů po stranách, nádech nesmí být možný.


12

5.

Základy první pomoci

První pomoc je soubor jednoduchých a účelných opatření, jejichž základním cílem je záchrana života nebo zdraví u lidí postižených úrazem či náhlou poruchou zdraví. Vždy je nutné dodržet základní principy poskytování první pomoci.

5.1 Obecné zásady při poskytování první pomoci 5.1.1 

 

 

Získat přehled o situaci

Autonehoda, pád z kola, mdloba, náhle vzniklá bolest na hrudi (podezření na infarkt), neschopnost hýbat polovinou těla a smazaná mimika na polovině obličeje (cévní mozkové příhody)… Zachovat klid – zastavit se, rozhlédnout se, nechat si čas na rozmyšlení dalšího postupu. Uvědomit si CO, JAK, PROČ, KDE se to stalo RIZIKO plynoucí ze situace (autonehoda, el. proud) POČET postižených/zachránců/materiálu, ZÁVAŽNOST poranění Pokud to situace vyžaduje, přivolat pomoc z okolí. Při vyšším počtu postižených věnujeme pozornost nejprve těm v bezvědomí a s masivním krvácením.

5.1.2

Zajistit bezpečnost:



Ujistit se, že v situaci je eliminováno riziko pro nás, postiženého i okolí (autonehody, požáry, úrazy el. proudem...). Zajistit bezpečnost: např. bezpečný pohyb po komunikaci zejména u dopravní nehody včetně instalace výstražného trojúhelníku, nechodit do zamořených prostorů, zajistit bezpečnost při úrazech elektrickým proudem, zajistit místa nehody v lyžařském terénu, vyhodnotit rizika při záchraně tonoucího, používat ochranné pomůcky – rukavice, resuscitační masku a další.



Zamezit dalšímu působení „škodlivin“ (tepla/chladu, ohně/vody, el. proudu, chemikálií ...),

vyprostit postiženého z místa neštěstí v případě nutnosti. 

Pozor na tzv. tunelové vidění při posuzování situace (např. u dopravních nehod nesměřovat pozornost k prvnímu křičícímu či sténajícímu zraněnému, většinou na tom jsou daleko hůř zranění, kteří jsou potichu (bezvědomí, rozvoj šokového stavu, …)


13

5.1.3

Posouzení stavu postiženého



Bezvědomí (nereaguje na oslovení, bolestivý podnět): - přivolat pomoc z okolí, pokud se tak už nestalo - je-li to možné, položit dotyčného na záda - zajistit průchodnost dýchacích cest (zkontrolovat ústa, zaklonit hlavu) - pohledem a pohmatem na hrudníku + poslechem a pocitem vydechovaného vzduchu na kůži zjistit, jestli dýchá (zjišťujeme max. 10 sekund!!!) → pokud nedýchá normálně (tj. nedýchá vůbec, chrčí nebo lapá po dechu): zahájit KPR (kardiopulmonální resuscitaci) → pokud dýchá normálně: uložit postiženého na záda se zakloněnou hlavou (případně do zotavovací polohy, pokud postižený zvrací nebo se od něj musíme vzdálit) - pravidelně kontrolovat životní funkce (dech a stav vědomí)!!!



Při vědomí: - zjistit nejnutnější informace o jeho zdravotním stavu, které sdělíme dispečerovi záchranné služby (zeptat se co se stalo, jak se cítí, jak a kde ho bolí, posoudit sta vědomí, souměrnost těla, barvu a teplotu kůže). - pokud je okolí bezpečné, ponechat ho na místě, postiženého uklidnit a ujistit ho, že mu bude poskytnuta pomoc - zhodnotit celkový stav, v případě potřeby poskytnout první pomoc (zastavení krvácení, chlazení popálenin ...) - i po přivolání pomoci pravidelně kontrolovat stav dotyčného * snažíme se doptat na všechny potíže, často se dotyčný zaměří jen na pro něj nejvýraznější problém („bolí vás ještě někde?“) * důležité informace můžeme zjistit i od lidí z okolí, pokud dotyčný není schopný komunikace (pán šel po chodníku a najednou omdlel, a pád si nepamatuje)

5.1.4    

Volání na linku 155 (event. 112)

představit se co se stalo (úraz, kolaps, nehoda, požár…) kde se to stalo (přesná adresa, číslo poschodí a dveří, event. orientační body) kolik je postižených a jaký je charakter zranění, pohlaví, přibližný věk, další choroby (nejlépe zjistit jméno) nejde o to zjistit každý detail, ale hlavně být schopen stručně a jasně popsat situaci a zmínit důležité věci (např. pokud se někdo opařil, tak je nepodstatné, že ho už týden bolí záda)



* např.: „Dobrý den, jmenuji se XY a byl jsem svědkem pádu starší paní z kola v Rooseveltově ulici v Plzni, když najela na dlažební kostku. Paní je při vědomí a normálně s námi komunikuje. Při pádu se uhodila do hlavy, teče jí trochu krev, dále si stěžuje na bolest v pravém koleni a levé části břicha. Na pravou nohu se nemůže postavit.“ 

kontrolujeme stav postiženého do příjezdu záchranné služby


14

5.2 První pomoc při …. 5.2.1 Krvácení a jeho zastavení Prudká ztráta 1,5–2 litrů krve může znamenat smrt poraněného, proto je třeba prudké zevní krvácení (poraněná céva, otevřená zlomenina) okamžitě zastavit jakýmkoliv způsobem. 1. K zastavení krvácení máte vždy k dispozici svoje ruce a přímým tlakem prsty nebo pěstí v ráně prudké krvácení zastavíte. Ruka má být chráněna gumovou rukavicí (z výbavy lékárničky), nebo alespoň igelitovým sáčkem (prevence AIDS), 2. nyní zvážíte, jakého definitivního způsobu (při první pomoci) použijete, 3. nejvhodnějším způsobem je použití tlakového (kompresivního) obvazu, především na končetinách – viz obr.

a) paže b) krvácející rána c) sterilní krytí rány d) tlaková vrstva 

Při prudkém krvácení z paže nebo stehna (především při rozdrcení nebo oddělení končetiny – amputaci) použijte zaškrcovadlo (i improvizované – pruh látky, opasek apod., ne však motouz nebo drát!). Toto zaškrcovadlo přiložte při prudkém proudu nebo stříkání krve nad místem krvácení blíže k srdci – viz obr.

Použití improvizovaného zaškrcovadla při amputaci   

Při stavění krvácení položte zraněného do vodorovné polohy a krvácející končetinu zvedněte. Prudké krvácení z poraněné nadklíčkové tepny zastavíte jen trvalým tlakem na tuto tepnu. Při prudkém krvácení v třísle stavíte proud krve trvalým tlakem; střídáte ruce – viz obr.


15

Zmáčknutí při prudkém krvácení z tepny v třísle 

Silnější krvácení z nosu, většinou neúrazové, stavíte studenými obklady na nos a při předklonu si postižený zmáčkne nos prsty.

5.2.2 Bezvědomí Jde o závažný stav, který je projevem poruchy činnosti centrálního nervového systému a který ohrožuje postiženého především akutní neprůchodností dýchacích cest (zapadnutím jazyka) a následně udušením, případně vdechnutím zvratků. Bezvědomí vzniká z příčin vnitřních chorob (mozkové příhody, náhlá zástava oběhu, dechové selhání při plicních nemocech), nebo z příčin vnějších (otřes mozku, úrazy hlavy, otravy, úraz elektrickým proudem, tonutí aj.). Jak poznat člověka v bezvědomí? 1. postižený leží nepřirozeně zhroucen zpravidla na zemi, ale může být i nepřirozeně zhroucen v poloze vsedě, má úplně povolené svalové napětí, končetiny zdviženy a puštěny volně padají k zemi, 2. uvolněný je i závěs jazyka, který vlastní vahou zapadá k zadní stěně hltanu a uzavírá vchod do dýchacích cest, 3. postižený nereaguje na vnější podněty – důrazné hlasité oslovení, bolestivé podněty (např. zmáčknutí ušního lalůčku, štípnutí v oblasti klíční kosti). První pomoc: 1. 2. 3. 4. 5.

6. 7. 8. 9.

snažte se o navázání kontaktu (oslovení, zatřesení, bolestivý podnět), šetrně otočit na záda, kontrola a vyčistění dutiny ústní: vyjmutí cizích těles, zubních protéz, vyčistění od zvratků, uvolnění dýchacích cest záklonem hlavy (případně tzv. trojitým manévrem – předsunutí dolní čelisti, otevření úst a mírný záklon hlavy), kontrola dýchání, která se provádí pozorováním pohybu (rozvíjení) hrudního koše, a dále kontrolou vydechovaného vzduchu pomocí vlastní dlaně přiložené před ústa a nos postiženého. Při zástavě dechu se hrudník nepohybuje a neslyšíme ani necítíme vydechovaný vzduch, kontrola oběhu zjištěním tepu, pro uložení postiženého je vhodná stabilizovaná poloha, je-li v bezvědomí a má zachované vlastní dýchání, postiženého přikryjeme, abychom zabránili jeho podchlazení, stále ho sledujeme, zaměřujeme se zejména na přítomnost jeho dýchání a hmatnost tepu, aktivace zdravotnické záchranné služby.


16

5.2.3 Zástava dechu a zástava krevního oběhu Zástava dechu je alarmujícím příznakem, který vyžaduje okamžitou první pomoc, bez níž u postiženého dochází k nezvratné zástavě oběhu. Jak poznat zástavu dýchání? 1. pohledem (zjistíme, že nejsou patrné pohyby hrudníku), 2. pohmatem (necítíme proud vydechovaného vzduchu na dlani přiložené před ústa nemocného), 3. postižený má promodralé či jasně modré části těla (rty, uši, nos, nehtová lůžka), 4. nemocný upadá do bezvědomí, nebo je v bezvědomí. Jedinou účinnou pomocí při zástavě dechu je okamžité zahájení dýchání z úst do úst. Dýchání z úst do úst – postup: 1. Nemocný leží v poloze na zádech, 2. prohlédneme dutinu ústní, vyjmeme všechny cizí předměty, zvratky, zubní protézy apod., 3. uvolníme dýchací cesty pomocí tzv. trojitého manévru, tj. mírný záklon hlavy, předsunutí dolní čelisti a otevření dutiny ústní.

Postupujeme takto:

1. 2. 3. 4.

jednu ruku umístíme pod šíji postiženého, druhou ruku položíme na jeho čelo, stlačujeme hlavu mírně dozadu a zakláníme ji, zpravidla se přitom otevřou ústa postiženého – pokud k tomu nedojde, pomůžeme si rukou, která byla původně pod šíjí (viz obr.).

Postupujeme takto:

1. dýchací cesty udržujeme průchodné pomocí trojitého hmatu popsaného výše,


17 2. pravou ruku máme položenou na čele nemocného, pomáháme si jí zaklánět hlavu, a palcem a ukazovákem této ruky stlačujeme nosní dírky postiženého. Pak se zhluboka nadechneme a překryjeme svými ústy ústa postiženého tak, aby vzduch neunikal, 3. vydechneme vzduch do úst nemocného a zároveň pozorujeme pohyby hrudníku. Jeho zvedání je nejlepším důkazem správně prováděného umělého dýchání, 4. poté oddálíme svá ústa a necháme nemocného pasivně vydechnout. 5. Celou akci opakujeme ve frekvenci 12x za minutu 6. Po kontrole tepu případně zahájíme nepřímé srdeční masáže:

Poznámka: Při dýchání z úst do úst lze zejména z hygienických důvodů používat resuscitační roušku, která umožňuje dýchání z úst do úst bez přímého dotyku s ústy postiženého. Zástava krevního oběhu Jde o stav bezprostředně ohrožující život, který bez pomoci vede zhruba do pěti minut k nevratným změnám mozku a smrti člověka. Jak poznáme zástavu krevního oběhu? 1. 2. 3. 4.

nemocný je v bezvědomí, nebo do něj během 10 sekund upadá nemocný nedýchá, případně dýchá lapavě nebo chrčí nemocný je bledý, případně promodralý není cítit tep na velkých tepnách. V praxi se zjišťuje na krkavici, tj. tepně, která vede na obou stranách krku. Zjišťujeme vždy jen na jedné straně krku, pakliže zde tep necítíme, pak zjišťujeme i na druhé straně. Bříška ukazováku a prostředníku umístíme na „ohryzek“ postiženého, pak posuneme prsty do prohlubně mezi průdušnici a svaly po straně krku. Stiskneme jen lehce, protože silnějším stiskem bychom mohli tepnu uzavřít a tep bychom nehmatali.

Jedinou účinnou pomocí při zástavě oběhu je bezodkladně zahájená nepřímá masáž srdce a zároveň dýchání z úst do úst. Nepřímá masáž srdce:

1. postižený musí ležet na zádech na pevné podložce,


18 2. nahmatáme mečovitý výběžek hrudní kosti. Dva prsty nad ním je místo, kam přikládáme hranu své dlaně, na ni přiložíme druhou dlaň. Prsty se nedotýkají hrudníku. Tlak na hrudník působí jen zápěstní hrana dlaně, 3. horní končetiny máme napnuty v loktech, ramena jsou nad hrudníkem postiženého (viz obrázek), 4. hrudní kost stlačujeme pravidelně, plynule a nepřerušovaně, s frekvencí 100/minutu, zmáčknutí (stlačení) musí být dostatečné, přibližně 4–5 cm, 5. zároveň je nutné provádět umělé dýchání z úst do úst, poměr mezi počtem vdechů a počtem stlačení je nyní 2 vdechy/15 stlačení, 6. podle nejnovějších doporučení pro resuscitaci se nyní uznává jako účinná i samotná nepřímá masáž srdce bez současně prováděného umělého dýchání. To platí, měl-li by zachránce zábrany zejména esteticko-hygienického rázu, které by mu bránily provádět komplexní resuscitaci včetně umělého dýchání, 7. pravidelně po 2–3 minutách kontrolujeme, zda nedošlo k obnově srdeční činnosti; obnovení oběhu poznáme dle hmatného tepu na krkavici a zlepšení barvy nemocného, 8. samozřejmostí je aktivace zdravotnické záchranné služby. Stabilizovaná poloha:

Uložení postiženého do tzv. stabilizované polohy zajistí nerušené provádění první pomoci… 1. 2. 3. 4.

zachránce klečí u boku postiženého, dolní končetinu postiženého (tu, která je mu blíže) pokrčí v koleni, horní končetinu na stejné straně zasuneme pod hýždě postiženého, přeložíme horní končetinu, která je od nás dále, přes břicho postiženého, a s její pomocí převalíme pacienta na bok, 5. pomáháme si přitom druhou rukou, kterou tlačíme na pokrčené koleno směrem k sobě, 6. tlakem na bradu a čelo vyvoláme záklon hlavy, obličej se tak ocitne na hřbetu ruky, která je dlaní 7. k zemi. Hlava je tak podložena vlastní rukou a stabilizovaná.

5.2.4 Popáleniny Popáleniny patří k jedněm z nejzávažnějších úrazů. Kvalitně poskytnutá první pomoc často velmi snižuje rozsah i hloubku popálení, a tím i následné poškození. Závažnost popálenin určuje řada faktorů, které jsou důležité jak při poskytování první pomoci, tak i při kontaktování záchranné služby:  

mechanismus úrazu: výbuch, oheň, horká tekutina, úraz elektrickým proudem, rozsah postižení: plocha dlaně představuje přibližně 1 % povrchu lidského těla, hlava a krk 9 %, horní končetina 9 %, dolní končetina 18 %, přední i zadní část trupu 18 %.

Hloubka postižení se vyjadřuje čtyřmi stupni: 1. 2. 3. 4.

stupeň: zarudnutí pokožky s výraznou bolestivostí, stupeň: puchýře, které intenzivně bolí, stupeň: nekróza (odumření všech vrstev kůže), rána je černá, necitlivá, stupeň: zuhelnatění (kompletní zničení nejen kůže a podkoží, ale i dalších hlubších vrstev (svalů, šlach, kostí apod.).

Technická první pomoc (zabránění dalšímu působení tepla na organismus): Spolek živé historie Ostrožská 68 696 85 Moravský Písek IČ: 038 07 738 Tel.: 778 022 376

19 1. odstranění z dosahu horkého předmětu, vynesení postiženého z hořícího objektu, uhašení jeho hořícího oděvu (účelné je použití čisté vody, kterou postiženého polijeme; postiženého lze položit na zem, překrýt nebo zabalit textiliemi, nikoli ze syntetických vláken, případně povalit a koulet po zemi), 2. svlečení horkého, mokrého, popř. hořícího oděvu; je-li někde přiškvařený, ponecháme na místě a oděv kolem rozstřihneme, 3. odstranění všech předmětů na těle (hodinky, řetízky, prstýnky), 4. evakuace postiženého na bezpečné místo, 5. dostatečně dlouhé a účinné chlazení, které provádíme do té doby, dokud přináší postiženému úlevu, ale minim. 20 minut, ideálně tekoucí vodou; s chlazením je nutno začít co nejdříve po úrazu: správné chlazení snižuje celkový stupeň poškození tkání a snižuje bolestivost, 6. sterilní krytí rány (zásadně je zakázáno na postižená místa aplikovat zásypy, masti, ulpívající obvazy); puchýře se neodstraňují, nepropichují, taktéž se jen kryjí sterilními obvazy, 7. znehybnění postižené části těla, 8. aktivace zdravotnické záchranné služby (tel. 155).

5.2.5 Zlomeniny Normálně jsou kosti pevné, ale mohou se zlomit nebo prasknout při silném nárazu, ohnutí či zkroucení. Protože blízko kosti bývají uloženy důležité cévy a orgány, je nutné dávat velký pozor, aby se zabránilo poškození těchto cév a orgánů ostrými úlomky kostí. Příznaky:     

silná bolest v místě zranění – narůstá při každém pokusu o pohyb, zraněný mohl vnímat či slyšet prasknutí kosti a mohl vnímat tření konců zlomených kostí, může se objevit otok a později krevní podlitina, postižená končetina nebo jiná část těla mohou mít ve srovnání s druhou končetinou či stranou deformovaný tvar, příznaky šoku.

První pomoc při zlomenině dolní končetiny 1. Nehýbejte zbytečně se zraněným. 2. Podržte končetinu jednou rukou nad a druhou pod zlomeninou a obložte ji srolovanými kabáty, dekami nebo polštáři, a případně znehybněte končetinu přiložením improvizované dlahy. 3. Není-li k dispozici vhodná dlaha, svažte nohy, kolena a kotníky zraněného vhodným obvazem k sobě. První pomoc při zlomenině horní končetiny 1. Šetrně ohněte paži zraněného v lokti a položte ji přes hrudník. 2. Vložte měkkou vycpávku mezi paži a trup v místě zranění a znehybněte paži v závěsu. 3. Pro lepší znehybnění uvažte ještě široký obvaz kolem paže a trupu – vyhněte se zraněnému místu. 4. Když nelze paži ohnout, pomozte zraněnému položit se s připaženou rukou nebo s paží položenou tak, jak je to pro něj nejpohodlnější.


20

Pokud není bezprostředně nutný transport vlastními prostředky, je lépe s končetinou nemanipulovat a nezpůsobovat zraněnému zbytečně bolest. Protože blízko kosti bývají uloženy důležité cévy a orgány, je nutné dávat velký pozor, aby se zabránilo poškození těchto cév a orgánů ostrými úlomky kostí. První pomoc: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

7. 8. 9. 10.

Pohmoždění svalu – přikládáme studené obklady, nevyžaduje lékařské ošetření. Podvrtnutí kloubů – vyzujeme, chladíme, fixujeme elastickým obinadlem. Vymknutí kloubu – nenapravovat, fixovat v poloze vzniklé úrazem, předat záchranné službě! Zavřená zlomenina – fixovat provizorní dlahou. Otevřená zlomenina – sterilně krýt ránu, potom fixovat. Přikládání dlahy: znehybněn musí být kloub nad i pod zlomeninou, tomu musí odpovídat délka dlahy. Při zlomeném bérci musí být znehybněno koleno i hlezenní kloub. Dlaha má být plochá a bez ostrých hran, nemá se přikládat přímo na kůži, přiložení nesmí být provázeno brněním. V případě potřeby lze dolní končetinu provizorně fixovat přivázáním k té zdravé. Zlomenina by se vždy měla zafixovat, protože transport nezafixované zlomeniny dolní končetiny je poukazem na tukovou embolii. Zabránit šoku – krevní ztráty při zlomeninách mohou ohrozit život; zraněného udržujeme v teple. Snížit bolest – studené obklady, analgetika, hluboké dýchání. Omezit riziko infekce.

5.2.6

Úrazy stručně

1. zlomeniny – zavřené bez porušení kožního krytu - zafixujeme, nikdy se nepokoušíme napravovat - otevřené s poruchou kožního krytu - sterilně přikryjeme ránu otevřené zlomeniny, zafixujeme, nikdy se nepokoušíme nenapravovat, postižený zaujme úlevovou polohu, zachránce co nejrychleji přivolá odbornou pomoc na lince 155 2. řezné rány – krytí, při velkém krvácení tlakový obvaz nebo stlačení 3. bodné rány – nevytahovat zabodnutý předmět z rány z krku, břicha - pak lepší postup pro chirurgické ošetření), bodné rány hrudníku – krýt neprodyšně igelitem ze 3 stran 4. úrazy hlavy – bezvědomí (i krátkodobé několik sekund) nebo poruchy vědomí – zmatenost, desorientace, spavost, zvracení – riziko krvácení do mozku – sledovat postiženého a volat 155 5. popáleniny – chladit vlažnou vodou, vždy chladit obličej, krk, dlaně rukou, pánevní dno a plosky nohou - vyvést postiženého mimo dosah tepelné noxy (tepelného zdroje) - ihned vysvléct kontaminovaný oděv, NIKDY VŠAK NEVYSVLÉKAT PŘIŠKVAŘENÝ ODĚV (šusťáky) - NE celotělové chlazení zvláště malých dětí - pozor na nadýchání se nebo výbuch – popálení dýchacích cest – otok sliznic DC – dušení 6. omrzliny – pomalu zahřívat, zlehka třít, nikoliv sněhem! 7. pády z výšky: postiženého neposazovat ! - pokud je postižený při vědomí – úlevová poloha, zástava zevního krvácení, nedávat pít, neprodleně volat 155 - pokud je postižený v bezvědomí – nedýchá-li, okamžitě umělé dýchání s nepřímou masáží srdce - pokud je postižený v bezvědomí a dýchá - zotavovací poloha


21

5.2.7 Autonehody Pro první pomoc poskytovanou u dopravních nehod platí obecné zásady uvedené v předchozích kapitolách, proto zde budou zdůrazněny pouze některé odlišnosti.   



 

Především existuje zákonná povinnost občana poskytnout zraněným pomoc podle svých možností, aktivovat záchrannou službu, případně policii. Podstatné je zajištění bezpečnosti zachránců i postižených, tj. zastavení provozu, označení místa nehody v dostatečné vzdálenosti před tímto místem apod. Prioritním úkonem je vyproštění zraněných, kteří jsou v bezvědomí nebo masivně krvácejí. Je nutné zajistit u postiženého základní životní funkce (tj. dýchání a oběh); na místě naopak není obava z případného dalšího poškození nemocného. Zraněné, kteří nejsou v bezvědomí, vyprošťujeme jen tehdy, hrozí-li jim bezprostřední nebezpečí (např. požár auta apod.). Jinak vyčkáme příjezdu profesionálních záchranářů vybavených vyprošťovacími prostředky. Obecně platí zásady pro první pomoc u bezvědomých; nemocného přikryjeme, zajistíme klidné prostředí, nepodáváme žádné tekutiny ústy, stále ho sledujeme. Aktivace zdravotnické záchranné služby, případně policie a hasičského záchranného sboru, stačí ovšem zavolat na jedno z tísňových čísel, a informace bude dispečinkem předána i dalším potřebným složkám.


Manuál k branným disciplínám

Recommend Documents