Manipulativní rétorika ve zkratce. Marcel Horák

Manipulativní rétorika ve zkratce Marcel Horák

Obsah ÚVOD .......................................................................................................................................................... 3 1. MANIPULACE ...................................................................................................................................... 4 1.1 MANIPULÁTOR ................................................................................................................................... 6 1.2 JEDNOTLIVÉ FÁZE MANIPULACE ......................................................................................................... 8 1.3 TYPY MANIPULÁTORŮ ........................................................................................................................ 9 1.4 KLASIFIKACE MANIPULACÍ PODLE JERONÝMA KLIMEŠE................................................................... 11 2. MANIPULATIVNÍ TECHNIKY ........................................................................................................ 11 2.1 JEDNOTLIVÉ TECHNIKY MANIPULACE PODLE BECK .......................................................................... 12 3. SPIN DOCTORING ............................................................................................................................. 13 ZÁVĚR ...................................................................................................................................................... 15 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ........................................................................... 16 MONOGRAFIE ......................................................................................................................................... 16 ELEKTRONICKÉ ZDROJE .......................................................................................................................... 17

2

ÚVOD Rétorika neboli řečnictví není pouze nutnou dovedností, která pomáhá jedinci v jeho prosazení se ve světě obchodu, politiky a dalších oblastech společenského života stejně jako i v oblasti vztahů, rétorika je i uměním v pravém slova smyslu. Mnoho o rétorice se dá naučit a do určité míry se dá naučit i rétorika samotná, ale aby jedinec dokázal rétoriku povýšit na umění, je nezbytná jistá dávka talentu a nadání. Rétorika je vyučována a zkoumána již od dob starého Řecka, kde patřila k základním dovednostem. Rétorika je nezbytnou součástí veřejné komunikace, přičemž od kvality rétora čili řečníka se odvíjí kvalita celé komunikace. Rétor je ten, kdo nastavuje pravidla komunikace a jeho výkonem je ve velké míře limitován výsledek celého komunikačního procesu. Jedním z hlavních cílů a poslání rétoriky je pomocí mluvené řeči přesvědčit posluchače o vlastním názoru, postoji nebo pravdě. Rétorika je samozřejmě i velmi důležitou manažerskou disciplínou, kterou by měl každý manažer ovládat. Rétorice je nutné se naučit, je nutné ji studovat a samozřejmě i trénovat praktickým používáním. Jen tak je možné dosáhnout skutečného umění či dokonce mistrovství v této disciplíně. Sílu a dosah rétoriky velice výstižně definuje tato věta: Náš hlas je ve spojení s naším srdcem. A hlas v kontaktu se silou slova dokáže otevírat srdce druhých, dokáže otevírat další dveře našich možností a ryze nových pohledů na sebe sama1. Rétorika je souhrn velkého množství dovedností, které se neobejdou jedna bez druhé. Naše působení na druhé vždy vychází z našeho projevu, z naší komunikace. To, kým jsme, dáváme druhým najevo nejen svým mluveným projevem, ale také svým hlasem a tělem. Práce na našem verbálním a neverbálním vyjadřování nás vede k vědomí sebe sama a dále k sebedůvěře a autenticitě v projevu, komunikaci a prezentaci. V mnoha případech se stává, že druzí dříve nebo později zapomenou, co jsme říkali, ale nikdy nezapomenou, jak se cítili v naší společnosti. Jay Heinrichs upozorňuje, že rétorika znamená víc než jen velkolepé řečnictví, umí víc než jen používat slova k ovlivňování nebo přesvědčování. Rétorika nás učí jak debatovat bez hněvu a dává možnost najít zdroj společenské moci2. Rétorika se dá ovšem i zneužívat. Toto se děje v případě, kdy jednotlivec či skupina chce přesvědčit druhé o své pravdě a o svých názorech a strhnout je na svou stranu za každou cenu 1

Robert Sättler [online]. 2010 [cit. 2011-04-19]. Rétorika a verbální charisma. Dostupné z WWW: . 2 HEINRICHS, Jay. Rétorika pro každého: Co nás mohou Aristoteles, Lincoln, a Homer Simpson naučit o přesvědčování. Brno: Computer Press, 2009. 359 s. ISBN 978-80-251-2693-6.

3

přičemž se neštítí použít jakékoli prostředky k dosažení svého cíle bez ohledu na skutečnost, zda je nosná myšlenka ušlechtilá či nikoli. Nejčastější zneužívání slova ze strany řečníka je formou manipulativních technik rétoriky. Cílem této práce je popsat pojem manipulace a přinést stručný přehled těchto technik. S manipulací v rétorice souvisí i pojem převzatý ze zahraničí „spin doctoring“, který bude v práci zmíněn a popsán také.

1. MANIPULACE Manipulace (z latinských výrazů ruka a uchopit) je v sociální psychologii a sociologii termín označující snahu o působení na myšlení druhé osoby či více osob, přičemž manipulátor se snaží přesvědčit osobu či osoby o správnosti myšlenky, názoru či jednání, které nejsou manipulovaným jedincům vlastní, či pro ně nemají dostatek iniciativy, a které by tudíž danou myšlenku, názor či jednání nepřijali, nebo až s dlouhou časovou prodlevou. Manipulovaná osoba si často ani neuvědomuje, že je s ní manipulováno, případně si to uvědomuje, ale z nějakého důvodu se nemůže a někdy ani nechce bránit3. Lidé byli manipulováni již od dávných dob, protože každá historická i politická sféra zplodila vždycky stejně bezohledné a ziskuchtivé manipulátory. Jejich vliv ovšem nikdy nebyl tak nebezpečně zhoubný a nezvratný jako v našem zglobalizovaném, ztechnizovaném a zvirtualizovaném světě. Historičtí manipulátoři (církve, misionáři, absolutisté a váleční vůdci) vytvářeli již od počátků civilizace organizace k upevnění vlastní i státní moci, jež byly natolik efektivní, že se daly také zneužít například k náboženským válkám, které vždycky sloužily zejména k zmnožení majetku. Dnešní manipulátoři nás nenápadně ale přitom hrůzně efektivním způsobem zbavují individualistů a akcentovaných jednotlivců, takže nás proměňují v jednolitou masu tak rychle a nezvratně, až se zdá, že chod dějin náhle ustal, když totiž sebevýznamější události přestávají mít smysl a masy už nejsou s to uvědomit si konečné důsledky svého nebezpečného jednání. Cílem většiny manipulátorů je vytvořit z přirozeně akcentovaných jednotlivců a individualistů spokojenou, poslušnou a výkonnou masu, kterou následně mohou jednoduchými signály a hesly snadno ovládat, podle vlastních potřeb usměrňovat a především komerčně a politicky využívat. Nejvyšší zisky, jak politické, tak finanční (ostatně obojí velmi úzce souvisí) lze totiž získat jen z dostatečně zmanipulované masy bez individualistů. 3

Manipulace. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 2011, last modified on 2011 [cit. 2011-04-21]. Dostupné z WWW: .

4

Manipulátor většinou na začátku jedná tak, aby získal u svých obětí sympatie. Často využívá své charisma a znalost slabých stránek ostatních lidí. Manipulaci můžeme chápat i pozitivně, jako působení na ostatní s využitím autority a zkušeností. Příklady pozitivní manipulace jsou některé zdravotnické obory jako např. psychologie, psychiatrie, atd., záchranné sbory v případech vyjednávání, uklidňování zachraňovaných, atd., mezilidská diplomacie při řešení situací nekonfliktní cestou, pomoc při řešení problémů, mediace, policejní vyšetřování atd. Některé techniky manipulace běžně používají také profesionálové v reklamě s cílem prodat zboží a v politice s cílem získat přízeň voličů. V těchto případech se zpravidla neuplatňují vyšší city, které jsou naopak hlavním nástrojem manipulátora v mezilidských vztazích. Propaganda, která je nám známá zejména z dob komunistického režimu slouží k ovládání davu a je založena právě na manipulaci s lidským myšlením. Režim jejím prostřednictvím útočí i na základní lidské potřeby a city, cílevědomě přesměrovává přirozené emoce a nutí lidi vzdát se svých práv. Manipulátor může používat i různé metody zaměřené na destrukci osobnosti manipulované osoby. Například cílové osobě či osobám nenápadně mění důvěrně známé prostředí tak, aby se v něm neorientovala a cítila nesvá. Když potřebuje, upozorňuje na své zásluhy a zároveň snižuje sebevědomí oběti. Neváhá věnovat dar velké ceny nebo půjčit peníze apod., protože si tím svou oběť morálně zavazuje. V manželství se manipulátor běžně dopouští citového vydírání. Snaží se vzbudit silné emoce (strach, pocit viny…). Dokáže zcela rozvrátit rodinu. Z výše popsaného je zřetelné, že manipulace spočívá zejména v působení na emoce a city manipulovaných. Zcela jistě je manipulaci možno považovat za účelové jednání, které je mnohdy v rozporu s etikou a morálkou společnosti a může být společensky vysoce nebezpečné a nežádoucí. Manipulace na mnoho způsobů se bohužel v současné společnosti velice rozmáhá a stává se fenoménem doby. Jednání tzv. na rovinu se pomalu ale jistě vytrácí a jedinec ztrácí přehled o tom, co pravda je, co je pravda upravená a co pravda není vůbec. Zjednodušeně se dá říci, že manipulace je zneužití převahy (informací, intelektu, výřečnosti, momentální situace, různých psychotechnik, apod.) k ovlivnění rozhodování a jednání druhého ve vlastní prospěch, či prospěch určité skupiny (náboženské, politické, komerční…). Manipulace s sebou samozřejmě nese negativní důsledky. Necháme-li manipulaci bez povšimnutí, zplodí nedůvěru a podezírání. Lidé si budou na sebe navzájem dávat dobrý pozor a nebudou chtít mluvit otevřeně, protože se budou bát, že to, co řeknou, si někdo špatně vyloží, případně proti nim zneužije. Manipulace rozbíjí důvěru, která je předpokladem dobrých vztahů a spolupráce jakéhokoliv společenství (skupiny). Na osobní rovině způsobuje manipulace pocit zneužití, ztrátu pozitivního sebehodnocení a v dlouhodobém pohledu 5

manipulace nepochybně přináší frustraci až rozpad osobnosti nebo společnosti. Ovšem ani manipulující člověk nevyvázne bez poškození. Uzavírá se hlouběji do svého vnitřního světa bez přátelských a bezprostředních vztahů s druhými lidmi a postupně začíná věřit svým lžím a tudíž propadá sebeklamu, kdy ztrácí soudnost a jeho sebehodnocení se stává lichým. Manipulace může být zjevná nebo skrytá tzn. taková, která používá např. nenápadně utroušených poznámek, předem promyšlených výrazů obličeje a pečlivého plánování. Pro někoho je to zakořeněný podvědomý zvyk, zatímco jiní se k ní uchylují v tísni nebo zcela účelově. Každý, kdo chce někým manipulovat, potřebuje prostředky, kterými toho dosáhne. Ty musí být velmi promyšleně volené a mocné, neboť málokdo má touhu být manipulován. Kromě několika výše zmíněných případů se dá tedy konstatovat, že manipulaci můžeme zařadit spíše k negativním společenským jevům, přičemž její výsky je bohužel poměrně častý a to v mnoha sférách života. Není nutné, aby se jedinec pohyboval ve vysoké politice či byznysu, manipulace si jej najde i v rámci naprosto běžného života, prostě k němu patří. Doktor Petr Novotný říká, že aniž si to většinou naplno uvědomujeme, stali jsme se nebo se stáváme zmanipulovanou masou s úkolem přejímat nepravdivé myšlenky, lživé hodnoty a city, abychom následně spolehlivě zkonzumovali také v podstatě nepotřebné zboží, hodnoty a vnucovaný životní způsob. Svět se zmenšil na jeden velký manipulátorský celek, přičemž počet jeho vlastníků se nebezpečně rychle zužuje. I toto je dopad globalizace, což je ovšem jiné téma. Nicméně je evidentní, že je naprostou nutností uvědomovat si, že jsme stále pod vlivem snahy manipulace, ať je již důvod jakýkoli4.

1.1 Manipulátor O manipulátorech můžeme mluvit v souvislosti s médii, s politikou, s obchodem, se zábavním průmyslem, se zdravotnictvím (zejména farmaceutický průmysl), se školstvím, s církvemi a dokonce i s rodičovstvím. Tento výčet zcela jistě není úplný. Je tedy jasné, že do kontaktu s lidmi, kteří námi manipulují, se dostáváme nezřídka. Nemusí to být jen v obchodě, v reklamě či v politice. Manipulace nachází živnou půdu i v prostředí rodinném, v partnerských vztazích, v pracovním prostředí. Manipulátoři mohou působit přímo i nepřímo, zblízka i vzdáleně. Pro objekt manipulace je nejen nepříjemná, ale může mít i sociální a psychické důsledky. Pro naši schopnost identifikovat manipulativní jednání je rozhodně nutné rozeznat 4

NOVOTNÝ, Petr. Kdo s námi manipuluje. Liberec: Dialog, 2005. 117 s. ISBN 80-86761-30-4.

6

osobu manipulátora, tzn. vědět, čím se taková osoba nebo její jednání vyznačuje. Psycholožka Isabelle Nazare-Aga uvádí ve své knize třicet znaků5, podle nichž identifikuje osobnost s manipulativními rysy. Za manipulátora považuje takovou osobnost, která vyhovuje alespoň deseti z níže uvedených znaků. 1. Je egocentrický. 2. Přenáší zodpovědnost ze sebe na druhé. 3. Navozuje u oběti pocit viny. 4. Nesděluje jasně své požadavky, potřeby. 5. Odpovídá většinou neurčitě. 6. Mění své postoje podle situace a podle osoby, s níž právě komunikuje. 7. Své potřeby zakrývá logickými důvody. 8. Požaduje od druhých dokonalost, neměnnost názorů apod. 9. Zpochybňuje kvality druhých, nenápadně druhé kritizuje a soudí, hovoří o nich s despektem. 10. Rád komunikuje nepřímo. Přes třetí osobu, telefonicky, písemně apod. 11. Zasívá nesvár, podněcuje podezíravost. Rozděluje, aby mohl lépe panovat. 12. Často ze sebe dělá oběť, aby ho ostatní litovali. 13. Nedbá na žádosti druhých, přičemž tvrdí pravý opak. 14. Využívá morálních zásad druhých k naplnění vlastních potřeb. 15. Citově či jinak vydírá nebo vyhrožuje. Skrytě nebo otevřeně. 16. Často mění téma uprostřed hovoru. 17. Vyhýbá se pracovním schůzkám a poradám. 18. Zaměřuje se na neznalosti druhých a snaží se tak vyvolat dojem, že „má navrch“. 19. Lže. 20. Hlásá lež, aby se dozvěděl pravdu. Překrucuje a interpretuje výroky druhých. 21. Závidí třeba i osobám velmi blízkým. 22. Nesnáší kritiku. Dokáže popírat zcela zřejmá fakta. 23. Nedbá na práva, potřeby a přání druhých. 24. Často vydává pokyny a nutí druhé jednat na poslední chvíli. 25. Jeho slovní projev zní logicky, avšak jeho postoje, činy nebo způsob života svědčí o pravém opaku. 26. Dává dary, snaží se zalíbit, lichotí a nečekaně projevuje drobné úsluhy.

5

NAZARE-AGA, Isabelle. Nenechte sebou manipulovat. Praha: Portál, 2011. 264 s. ISBN 978-80-7367-925-5.

7

27. V jeho přítomnosti se ostatní cítí nepříjemně a nesvobodně. 28. Jde naprosto důsledně za svým cílem, ovšem na úkor druhých. 29. Přiměje oběť k jednání, kterého by o vlastní vůli nejspíš nedopustila. 30. Lidé, kteří ho znají, o něm stále hovoří, i když není přítomen. Na první pohled se může zdát, že výše uvedené znaky zcela nesouvisí s hlavním tématem. Je tomu ovšem právě naopak. Znát a umět rozeznat tyto znaky je nutným předpokladem k odhalení řečníka, který se snaží námi manipulovat, v horším případě nám tyto znaky mohou být vodítkem při naší snaze manipulovat jiné.

1.2 Jednotlivé fáze manipulace Gloria Beck ve své publikaci popisuje jednotlivé fáze manipulativního jednání s cílem, aby toto jednání bylo co nejefektivnější. Nabádat lidi k manipulování ostatními stejně jako cílená a předem připravená manipulace samotná není sice příliš etické a morální jednání, nicméně v současné době je to tzv. trendy, je to žádoucí a výhodné6. Andreas Edmüller a Thomas Wilhelm definují manipulaci jako vědomé nebo i bezděčné použití neférových způsobů chování, respektive jednání7. Není cílem této práce řešit morální a etický rozměr manipulace ale pouze ji popsat. 1. Výběr vhodné cílové osoby. Aby byla manipulace úspěšná, je nutné ji provádět na vhodných objektech. Na nevhodně vybrané osobě nefunguje žádná manipulativní technika a snaha v tomto směru je tedy pak zbytečná. Ideální je upřednostňovat jedince snadno ovlivnitelné. Nejsnadněji takového člověka poznáme, když přitakává na sugestivní otázky a mění původní výpovědi nebo názory v reakci na nepříznivou zpětnou vazbu. 2. Fáze plánování. Zde je nutné stanovit si jasný cíl, kterého chceme dosáhnout a techniku, kterou v daném případě zvolíme. Gloria Beck8 upozorňuje, že vždy nám 6

BECK, Gloria. Zakázaná rétorika: 30 manipulativních technik. 5. vydání. Praha: Grada, 2007. 266 s. ISBN 978-80-247-1743. 7 EDMÜLLER, Andreas; WILHELM, Thomas. Nenechte sebou manipulovat: Jak rozpoznat manipulaci a prosadit svou vůli. Praha: Grada, 2003. 108 s. ISBN 80-247-0410-2. 8

BECK, Gloria. Zakázaná rétorika: 30 manipulativních technik. 5. vydání. Praha: Grada, 2007. 266 s. ISBN 978-80-247-1743.

8

musí být jasné jedno: Cílů budeme vždy dosahovat záludným a rafinovaným způsobem. Je nutné se rozloučit s hodnotami jako čestnost, upřímnost, přátelství nebo láska. Cenu má pouze dosažení cíle. 3. Tréninková fáze. Většina manipulativních technik vyžaduje určitý nácvik a zkoušení. U nácviku je výhodou, že nezáleží na výsledku a navíc kromě nácviku samotné techniky si manipulátor zvyká na tuto roli a sžívá se s ní. 4. Fáze vlastního použití. Jedná se o okamžik realizace manipulativního plánu a tudíž o praktické použití naplánovaného a nacvičeného. 5. Kontrolní fáze. Po každé manipulaci by měla následovat fáze kontroly účinnosti a úspěšnosti manipulace. V kontrolní fázi se zjišťuje, zda manipulovaná osoba reagovala podle plánu, zda zvolená technika byla vhodná a správná a zejména zda bylo dosaženo plánovaného cíle. Výsledky kontroly jsou důležité nejen pro hodnocení aktuální manipulace ale i pro plánování manipulace příští.

1.3 Typy manipulátorů Manipulátoři se obvykle skrývají pod různými maskami. Platí za pravé mistry v měnění škrabošek podle toho, jak se jim to právě hodí, podle lidí ve svém okolí, podle situace nebo podle cíle, k němuž směřují. Sympatický manipulátor. Tato maska, vyskytující se nejčastěji, je zřejmě nejnebezpečnější, protože dokonale skrývá jeho hru. Takový člověk může být usměvavý, přívětivý, veselý, hovorný, snadno navazuje kontakt. Snadno proniká do prostoru druhých a okamžitě si ho přisvojuje. Proces manipulace je do té míry nenápadný, že téměř zaniká mezi mnoha ostatními postoji, které jsou zpravidla zcela přijatelné nebo se tak přinejmenším jeví. Na rozpoznání sympatického manipulátora musíme dost dlouho setrvávat v jeho blízkosti, abychom postupně odhalili, co skrývá a kam ve skutečnosti směřuje. Ti pasivnější ho třeba nikdy neodhalí, protože nemají jasno ve vlastních emocích a neuvědomují si vlastní potřeby je pro ně důležitější uspokojit potřeby a požadavky druhých než své vlastní. Technika: zprvu se jeví jako ochotný člověk. Potom vás požádá o drobné laskavosti, které mu s radostí prokážete, vše se jeví úplně v pořádku. Až za několik měsíců zjistíte, že jste svázáni psychologickou a (nebo) materiální závislostí, která vám brání zcela svobodně jednat.

9

Okouzlující manipulátor. Je obvykle přitažlivého zevnějšku. Má to, čemu se říká „šarm“. Dívá se lidem zpříma do očí, klade otázky, které je mohou zaskočit, a sám přitom na dotazy odpovídá vyhýbavě. Různými způsoby vyvolává pocit, který je mnohem rafinovanější a nebezpečnější než obdiv. Lidi ve svém okolí okouzluje, ba přímo fascinuje. Altruistický manipulátor. Altruistický manipulátor vám všechno dá, všechno pro vás udělá, aniž bychom ho o to museli žádat. Přitom však očekává, že platí zavedená zásada, princip reciprocity. Takový typ manipulativního člověka vás ohrožuje zejména tím, že si neuvědomujete, jaké mechanismy používá. Vytváří vztah závislosti na sobě. Vzdělaný manipulátor. Vzdělaný manipulátor dává najevo lehké pohrdání těmi, kteří nemají stejné vědomosti jako on, a podivuje se neznalosti ostatních při hovoru o úzce specializovaných tématech, o nichž málokdo něco ví. Spoléhá na neznalosti ostatních a uplatňuje prvky, které zvyšují jeho autoritu: dosažené vzdělání, společensky oceněné povolání, věk nebo zkušenosti. Nesmělý manipulátor. Protože se vyskytuje jen zřídkakdy, lze ho poznat jen velmi obtížně. Své snahy obvykle skrývá za předstíranou nesmělostí, drží se v pozadí a mnoho toho nenamluví. Soudí nás mlčením a pohledy, aniž by vyslovil svůj názor ve chvíli, kdy bychom to potřebovali. Nesmělý manipulátor bývá zpravidla žena. Tvrdí o sobě, že konflikty přímo nesnáší, a přitom je obratně vyvolává. Manipulátor – diktátor. Diktátor je druhem manipulátora, kterého snadno poznáme. Obvykle se chová prudce, ostře kritizuje a slovně napadá lidi ve svém okolí. Potřebuje-li naše služby, uchyluje se k lichotkám. Podléhání citům je vada zcela nemyslitelná v profesionálních nebo osobních vztazích. Diktátorský manipulátor rozhodl (o vlastní vůli!), že jeho zásady platí pro všechny lidi v jeho okolí. Jako každý skutečný manipulátor se řídí svými „pravdami“ jen do určité míry. Beze všeho vám vyčte, že jste neuvěřitelní sobci, nejste-li ochotni splnit každé jeho přání. Na rozdíl od sympatického, nesmělého nebo altruistického manipulátora lze takovou formu „terorismu“ v mezilidských vztazích snadno poznat.

10

1.4 Klasifikace manipulací podle Jeronýma Klimeše9 Základní dělení podle obcházené mohutnosti: Přímé (nátlakové) - manipulátor obchází vůli manipulovaného. Ten si zřetelně uvědomuje, že musí udělat něco, co nechce. Typické pro jednání z pozice moci či autority - rodič vůči dítěti, učitel vůči žákovi, policista vůči občanovi, monopol vůči zákazníkovi. Nepřímé (taktizující) - manipulátor obchází vědomí manipulovaného, ten si není vědom, že se momentálně děje něco, co je pro něj nevýhodné. Typické pro jednání z pozice podřízené dítě obchází zákaz rodiče, žák opisuje při zkoušce, občan hraje blbečka při dopravní kontrole, uživatel porušuje licenční podmínky počítačového monopolu. V praxi tedy proti sobě obvykle stojí dva manipulátoři - přímý versus nepřímý a jeden spouští řetěz manipulací. Dělení z hlediska zisku: Altruistické - manipulace ve prospěch manipulovaného, například rodičovské manipulace s dětmi. Egocentrické - manipulace ve prospěch manipulátora, například obchodnické manipulace. Dělení z hlediska pořadí: Spouštěcí manipulace - první v řadě. Obranné antimanipulace - obranná reakce na předchozí manipulaci, která má ovšem též charakter manipulace. Dělení podle manipulovaného objektu: Manipulace reálnými lidmi - běžný význam. Manipulace fantazijními postavami - například po rozchodu se dívka není schopna zbavit vize partnera, který ji opustil. Má dvě tendence tuto vizi k sobě přitahovat, nebo ji proklínat a od sebe odhánět. Toto není manipulace reálným partnerem, ale pouze fantazijní postavou. Problém je, že pokusy o manipulování fantazijní postavou zhoršují psychickou pohodu.

2. Manipulativní techniky

9

Manipulace. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, 2011, last modified on 2011 [cit. 2011-04-21]. Dostupné z WWW: .

11

Zde si představíme způsoby, kterými můžeme dosáhnout svých cílů; ovšem jde vesměs o způsoby mimo hranice etiky. Toto Beck v předmluvě své knihy ošetřila slovy: Dokud je nebezpečné vědění přístupné jen několika málo lidem, do té doby se většina nemůže proti užití tohoto vědění bránit. Když ale budou techniky manipulace s lidmi, dosud zakázané rétoriky, přístupné všem a každý si je bude moci vyzkoušet, pak bude obětí pouze ten, kdo se neinformuje. Samozřejmě nelze než souhlasit. Na tomto místě budou stručně představeny manipulativní techniky, tak jak je uvádí Beck ve své knize10. Jejich znalost nám může v chování některých lidí pomoci odhalit právě snahu nás někam nebo z nás něco dostat.

2.1 Jednotlivé techniky manipulace podle Beck Aktualizace - jak nenápadně pracovat na tom, abychom nebyli zapomenuti. Asociací - obrazná vyjádření vyvolávají podvědomě příslušné obrazy. Spojení tematického slova (třeba "konkurence") a obrazného ("uragán") je silnější, než obyčejné vyjádření. Podobně jako metafory. Atraktivity - jak sebe sama učinit atraktivním. Nebo atraktivně vnímaným. Autority - jak získat, udržet a využít svou autoritu. Bad guy / good guy - jak si v krátké době vybudovat důvěru a pak ji zneužít. Disonance - jak drobnými poznámkami vyvádět ostatní z rovnováhy. Drbů - jak vypouštět účinné drby a zůstat skryti. Fixace - jak veřejně nebo písemně zafixovat nějaký slib a využít tendence takový závazek dodržet. Hypnózy - jak pod rouškou experimentů s hypnózou vložit příkaz. Charismatu - kterak sobě charisma podřídit. Imunizace

-

předběžné

poskytnutí

obrany

proti

případným

(správným)

protiargumentům. Intrik - intrikaření, využití spojence jako nástroje. Jazykové manipulace - pasivní, neosobní formulace ("bylo dosaženo", "došlo k"), jazyk podmaňování si (mlčením, vzbuzením pochyb, mnohoznačnost, ztráta zájmu o vyprávění apod.). 10

BECK, Gloria. Zakázaná rétorika: 30 manipulativních technik. 5. vydání. Praha: Grada, 2007. 266 s. ISBN 978-80-247-1743.

12

Kazatelská - triky a efekty charismatických radikálních evangelistů. Klaky - dav lidí, kteří vás chválí, napomůže prosazení vašich záměrů. Kontrastu - vnímání se řídí kontextem, nepatrný úspěch vedle neúspěchy vypadá větší. Lhaní - jak lhát a jak se bránit odhalení. Lichocení - jak lichotit nenápadně. Obětního beránka - pokud něco selhalo, ať to odnese někdo jiný. Obrazu nepřítele - jak rétoricky budovat a udržovat obraz společného nepřítele, proti němuž bojujeme. Pověrčivosti - je-li někdo pověrčivý, dá se toho nenápadnými poznámkami zneužít. Přátelství - budovat "přátelství" za účelem jeho využití. Reciprocity - základní vlastnost člověka - snaha oplatit službu. Řízení dojmů - chci-li mít pod kontrolou, jak na ostatní působím. Skupinová - ve skupině nebo v davu se rozpouští zodpovědnost a dá se dosáhnout věcí, které by jednotlivec sám nepřijal. Snů - jak se vloudit do snů a do podvědomí. Soucitu - apel na soucit s naší osobou (a jeho zneužití). Špatných argumentů - manipulativní argumenty. Např.: „vysoké výdaje - už jsme investovali tolik, že by byla škoda toho teď nechat…“ Závislosti - jak někoho dostat do šachu držením něčeho, co potřebuje. Zkázy - pár opravdu velkých podlostí…

3. Spin doctoring Jozef Ftorek uvádí, že v anglosaském světě je spin doctoring zavedeným, notně pejorativním pojmem pro formu nevybíravé, jednostranně orientované propagandy, při níž se používají klamavé techniky a silně manipulativní metody11. Jde například o výběr informací, které podporují zastávaná východiska bez ohledu na celkový situační kontext, nebo případy, kdy se zveřejnění špatných zpráv pozdržuje, dokud si novináři nenajdou jinou, zajímavější agendu. Patří sem i rétorické a terminologické zlehčování špatných zpráv. Spin doctoring je většinou přisuzován poradcům politiků pro otázky komunikace s veřejností.

11

FTOREK, Jozef. Public relations jako ovlivňování míněn: Jak úspěšně ovlivňovat a nenechat se zmanipulovat. 2. roz. vyd. Praha: Grada, 2009. 200 s. ISBN 978-80-247-2678-6.

13

Spin doctor12 je mediálním specialistou, s odbornými znalostmi a porozuměním žurnalistice a novinářům. Smyslem jeho práce je radit svým nadřízeným, jak se prezentovat skrze média v pozitivním světle. V dnešní době moderní komunikace se spin doctor stává neocenitelnou spojkou mezi politiky, podnikateli či celebritami ve vztahu ke konzumentům médií. Spin doctor se snaží ovlivnit veřejné mínění tím, že dává informacím, prezentovaným v médiích, příznivé vyznění ve prospěch zastupovaného subjektu. Jeho práce by měla být neviditelná pro veřejnost. Samotný princip spin doctoringu a jeho využívání není ovšem výsadou několika předchozích desetiletí a oblasti vysoké politiky či obchodu. Představuje dávnou lidskou činnost, přičemž spin doctoring je starší než rádio, televize a dokonce starší než tisk, objevil se, když lidé spolu začali komunikovat. Lidé se s tímto pojmem setkávají v každodenním životě, i když si to zcela neuvědomují. Například snahou zaujmout při vyprávění příběhů, pracovním pohovoru, seznamování se s novými lidmi apod. Při všech těchto aktivitách se snaží především poukázat na své přednosti, zatajit nedostatky a zanechat kladný dojem. Jedná se tedy zcela jistě o manipulaci s informacemi nebo objektivní skutečností ve svůj prospěch. Nejde o lhaní ale pouze o vyzdvižení pro nás příznivého a úmyslné zamlčení nepříznivého. Hranice lži by neměla být překročena. Ani tak se opět nejedná o zcela etickou záležitost, protože spin doctoring určitě není rovné, přímé a čestné jednání. Opět je zde dosažení vlastního cíle stavěno nad zájmy ostatních. Skutečnost, že využíváním taktik spin doctoringu lze např. prostřednictvím médií záměrně manipulovat objektivní informace, otevírá v akademickém prostředí diskuzi o jeho vlivech na demokracii. Nicméně spin doctoring a jeho roli zejména v politické komunikaci můžeme označit za velmi důležité. Je nástrojem, který zajišťuje představitelům politických stran orientaci ve stále se rozvíjejícím mediálním prostředí. Společně s odborníky z oblasti public relations vytvářejí spin doctors, zejména v období předvolební kampaně nebo v období krize, důležitou spolupráci při vytváření a následném prezentování témat a politických představitelů veřejnosti. Spin doctor málokdy vystupuje v přímém spojení s politikem, většinou jde o politického konsultanta anebo komentátora, který je sympatizantem jeho směru, dostatečně nezávislý, tedy daleko, aby budil důvěru, dostatečně blízko, aby mohl podat bližší důvěrné informace, na které tisk rád reaguje, které jdou někdy hodně daleko za oficiální komuniké vydávané tiskovým mluvčím, a které mohou někdy dokonce vypadat zcela v protikladu k oficiálnímu zdroji informací. Nevyhýbá se ani kontroverzním tématům, naopak, právě v nich 12

Středoevropské politické studie [online]. 2009 [cit. 2011-04-21]. Vliv spin doctoringu na formování veřejného mínění. Dostupné z WWW: .

14

je jeho činnost centrální. Proto je častým hostem televizních diskusí a panelů, kterých se tiskový mluvčí zpravidla nezúčastňuje, jsou vyhrazeny nezávislým nebo neoficiálním komentátorům. Proto jsou jeho polem působnosti média obecně, jen zřídka je spojován s jedněmi novinami nebo jednou televizní stanicí13.

ZÁVĚR Z výše popsaného vyplývá, že manipulace a manipulátoři na nás číhají tzv. za každým rohem. Manipulace zcela jistě nepatří k eticky vytříbeným druhům lidského jednání, nicméně je natolik účinná a výhodná, že je prostým faktem její existence a každý z nás se stává denně její obětí a cílem. Je tedy jen na nás jak se budeme umět účinně manipulaci bránit a jak jí dokážeme čelit. Prvním krokem je přiznat si, že manipulace existuje a my s ní musíme počítat. Jeden z našich největších obránců na tomto poli je náš vlastní rozum a zdravý úsudek. Informace, které se na nás v každém okamžiku valí ze všech stran, musíme umět třídit, vybírat si ty pro nás správné a potřebné. Musíme se naučit s informacemi pracovat minimálně do té míry, aby pro nás byly přínosem a nikoli zkázou. Naprostou nutností je příchozí informace podrobit vždy kritickému hodnocení a nikdy je nepřijímat jako dogma či se slepou důvěrou jako pravdu. Nezbytným předpokladem pro odhalení manipulace je její znalost. Pokud my sami máme o manipulaci hlubší povědomí, pak můžeme odhalit, kdy se nás někdo snaží manipulovat. Stejně tak se musíme naučit odhalovat osobu manipulátora. Ideální je odhalit manipulaci již na začátku procesu nebo v jeho průběhu. Pokud k odhalení dojde až ve chvíli, kdy pod vlivem zmanipulování jsme v nevědomosti přijali naše další kroky, pak může být již pozdě. Jedním z obránců, který nám může pomoci, je asertivita. Nikdy se nesmíme dostat do role pouhého pasivního příjemce manipulativní informace, ale naopak musíme být v procesu komunikace aktivním prvkem. Pasivní příjemce informace nebrání svoje vlastní názory a dovoluje tak agresivnějším lidem a manipulátorům, aby je poškodili či manipulovali. Také většinou nezkoušejí přesvědčit někoho o svém stanovisku. Osoba, která disponuje asertivními dovednostmi, se nebojí vyslovit svoje myšlenky ani přesvědčovat ostatní, přičemž respektuje ostatní a jejich stanoviska. Pokud dokážeme být asertivní, pak disponujeme schopností či

13

Virtually [online]. 2003 [cit. 2011-04-22]. Články. Dostupné z WWW: .

15

dovedností prosazovat vlastní názor, stanovisko nebo zájem a hodnotit a třídit přijímané informace14. Ideálem společnosti a komunikace v ní bude okamžik, kdy jediným, hlavním a nejjednodušším argumentem přesvědčování se stane slušnost a cílená a vypočítavá manipulace přestane existovat. To se ovšem naší generaci a pravděpodobně ani generaci, která přijde po nás, nepoštěstí zažít.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ Monografie BECK, Gloria. Zakázaná rétorika: 30 manipulativních technik. 5. vydání. Praha: Grada, 2007. 266 s. ISBN 978-80-247-1743. EDMÜLLER, Andreas; WILHELM, Thomas. Nenechte sebou manipulovat: Jak rozpoznat manipulaci a prosadit svou vůli. Praha: Grada, 2003. 108 s. ISBN 80-247-0410-2. FTOREK, Jozef. Public relations jako ovlivňování míněn: Jak úspěšně ovlivňovat a nenechat se zmanipulovat. 2. roz. vyd. Praha: Grada, 2009. 200 s. ISBN 978-80-247-2678-6. HEINRICHS, Jay. Rétorika pro každého: Co nás mohou Aristoteles, Lincoln, a Homer Simpson naučit o přesvědčování. Brno: Computer Press, 2009. 359 s. ISBN 978-80-251-2693-6. NAZARE-AGA, Isabelle. Nenechte sebou manipulovat. Praha: Portál, 2011. 264 s. ISBN 978-80-7367-925-5. NOVOTNÝ, Petr. Kdo s námi manipuluje. Liberec: Dialog, 2005. 117 s. ISBN 80-86761-30-4.

14

Asertivita. In Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, 2011 [cit. 2011-04-23]. Dostupné z WWW: .

16

Elektronické zdroje Robert Sättler [online]. 2010 [cit. 2011-04-19]. Rétorika a verbální charisma. Dostupné z WWW: . Manipulace. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 2011, last modified on 2011 [cit. 2011-04-21]. Dostupné z WWW: . Středoevropské politické studie [online]. 2009 [cit. 2011-04-21]. Vliv spin doctoringu na formování veřejného mínění. Dostupné z WWW: . Virtually [online]. 2003 [cit. 2011-04-22]. Články. Dostupné z WWW: . Asertivita. In Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, 2011 [cit. 2011-04-23]. Dostupné z WWW: .

17