MANŽELSTVÍ JAKO TRVALÝ STRES

��

��

��

��

��

PhDr. Tomáš Novák

MANŽELSTVÍ JAKO TRVALÝ STRES Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 4131. publikaci Odpovìdný redaktor Zdenìk Kubín Sazba a zlom Radek Vokál Poèet stran 168 Vydání 1., 2010 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2010 Cover Photo © fotobanka Allphoto ISBN 978-80-247-2799-8 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-7320-9 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2012

3. tisk - OSVIT - Radek Vokál - 25.8.2010

OBSAH Úvodem

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Podobné nebo rùzné? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Z èeho lze v partnerském vztahu slevit, co je moné jetì tolerovat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Ke koøenùm stresu v manelství . . . . . . . . . . . . . 17 Fáze stresu a problémového Varování – fáze varovná . . . Odolávání – fáze odolávání . Debakl – fáze vyèerpání . . .

manelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . .

. . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . .

. . . .

. . 18 . . . 18 . . . 19 . . . 19

V manelství strádám okolnosti a pøedstavy . . . . . . První pomoc v takové situaci mùže nabídnout malá partnerská inventura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pouèené rozhodnutí je úleva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pøehnaná sebekritiènost škodí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ovšem i zbrklost je škodlivá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

22 22 25 27 27

Hedvábné a smirkové starosti . . . . . . . . . . . . . . 29 Albert Ellis a „smirek v hedvábí“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Vize partnerské krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Každý pøece ví, že… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Vìno z rodiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Vlastníci a vlastnìní jak se to rýmuje? . . . . . . . . . 43 Yang a Yin v èeských reáliích . . Pøedstava ženy . . . . . . . . . . . . Pøedstava muže . . . . . . . . . . . Horší než hornice? . . . . . . . . . . Na Havaji stejnì jako na Hané

|5|

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . .

. . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . .

. . . .

. . 45 . . . 47 . . . 48 . . . 54

. . . . . . . . . . . . . 56

Protìjek v manelství coby velké dítì . . . . . . . . . . 57 Jak poznat, oè mu jde? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Co s tím? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 S kým je tìké poøízení? . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Kdo je kdo a co je co? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 K èemu to smìøuje? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Schizoidní osobnost

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

Schizoid a manelství . . . . . . . Takoví jsou všichni? . . . . . . . . . Pohled partnerky . . . . . . . . . . . Jak pøežít manželství se schizoidem?

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . .

Paranoidní osobnost vztahovaènost jako Získá 4 ze 7? . . . . . . . . . . . . . . . . . . Paranoidní v manželství . . . . . . . . . . . . Pohled partnerky . . . . . . . . . . . . . . . . Jak pøežít manželství s paranoidním partnerem

. . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . .

. . . .

. . 68 . . . 71 . . . 71 . . . 72

princip . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . .

. . . . . . . . . .

75 76 78 79 80

. . . .

. . . .

. . . .

. . . . . . . . . . .

82 83 85 85

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . .

. . . .

. . 87 . . . 89 . . . 90 . . . 90

Emoènì nestabilní porucha osobnosti . . . . . Manželství s emoènì nestabilním partnerem . . . . . Pohled partnerky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jak pøežít manželství s emoènì nestabilním partnerem Histrionská porucha osobnosti . Manželství s histrionem . . . . . . Pohled partnerky . . . . . . . . . . Jak pøežít manželství s histrionem?

. . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . .

. . . .

Dissociální porucha osobnosti . . . . . . . . . . . . . . 92 Manželství s partnerem trpícím dissociální poruchou osobnosti . . 94 Jak pøežít manželství s mužem trpícím dissociální poruchou osobnosti? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Hranièní typ emoènì nestabilní osobnosti . . . . . . . . 97 Manželství s muži spadajícími mezi „hranièní“ typy osobnosti . . . 98 Pohled partnerky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Jak pøežít manželství s „hranièním“ partnerem . . . . . . . . . . 100 |6|

Narcistická osobnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 Jak pøežít manželství s narcistickým partnerem . . . . . . . . . 106 Úzkostná (vyhýbavá) porucha osobnosti . . . . . . . . 109 Manželství s partnerem trpícím úzkostnou (vyhýbavou) poruchou osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Jak pøežít manželství s úzkostným (vyhýbavým) partnerem . . . 112 Závislá porucha osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Manželství se závislým partnerem . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Jak pøežít manželství se závislým mužem . . . . . . . . . . . . 115 Anankastická porucha osobnosti pøíliné puntièkáøství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Manželství s partnerem trpícím anankastickou poruchou osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pohled partnerky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jak pøežít manželství s partnerem trpícím anankastickou poruchou osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nemoc zvaná závislost na alkoholu . . . . . . . Test: Manželství, stres a…? . . . . . . . . . . . . . . Manželství s osobou závislou na alkoholu . . . . . . . Pohled do zrcadla? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jak pøežít v manželství s osobou závislou na alkoholu .

. . . . .

. . . 118 . . . . 120 . . . . 120 . . . . 121 . . . . .

. . . . .

. . . .

. 123 . 124 . 127 . 127 . 131

Hyperkinetická porucha revival . . . . . . . . . . . . . 134 Utajené leváctví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Jak pøežít manželství s osobou potýkající se s dozvuky hyperkinetického syndromu? . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 Mrzouti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Jak pøežít manželství s mrzoutem . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Krabièka poslední záchrany realistické partnerky mue, který souití kazí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Protistresové zásady

. . . . . . . . . . . . . . . . . . 146

Co èekat od souití s problémovým partnerem?

|7|

. . . . 151

Test: Dokáete pøedcházet hádkám a krizím svého manelství? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Test: Koledujete si ve vztahu o problém? . . . . . . . . 156 Test: Chcete si v manelství skuteènì uít hádek, krizí i tìkého stresu? . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 Test: Máte Subtest 1 Subtest 2 Subtest 3

na manelství s partnerem, . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

který . . . . . . . . . . . .

je kazí? . . . . . . . . . . . . . . .

. . . .

. 159 . . 159 . . 161 . . 162

Trochu optimismu místo závìru . . . . . . . . . . . . . 164 Pøeètìte si . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165

|8|

ÚVODEM Pokud si øeknou „ano“ dva solidní, psychicky a harmonicky rozvinutí lidé s vzájemnì sluèitelnými cíli, mají nadìji na pøijatelné prožití manželství. Samozøejmì pokud nezaúøaduje náhoda. V ní se mohou protnout cesty jednoho, druhého nebo obou s nìkým v tu chvíli neodolatelnì pøitažlivým. I když se hormonální citové mámení objeví, bývá v pøípadì zmínìném na zaèátku obvykle pomìrnì zvladatelné. Mám velmi rád roli „zázraèného psychologa“. Ten s obìma aktéry situaci probere a zjistí, že se vlastnì stále mají rádi. Vysvìtlí jim, že to problematické, co se jim pøihodilo, je daní za dlouhodobé, spokojené soužití. Je to zákonitým „kotelním kamenem“ usazujícím se v prùbìhu fungujícího vztahu. Nejen mùže být, ale urèitì i bude lépe. Staèí pøijmout pár ozdravných opatøení. Uvìdomit si, že „romantika již byla“. Nyní je èas na vzájemnou adaptaci. V té dobì nelze vymáhat velké citové vznìty. Naopak je nutno respektovat, že lidé se v urèitém vìku již pøíliš nezmìní. Ideálem není co nejvìtší romantická závislost jednoho na druhém. Naopak optimální je rozumná nezávislost. V manželské poradnì je takovým osobám pomìrnì snadné radit. Ony totiž vìdí, že jejich manželství je nespornou hodnotou. Stres spojený se zákonitými krizemi zcela jistì èasem pomine, a proto chtìjí vztah udržet. Mimoøádnì zajímavá a ménì pøehledná je ovšem jiná skupina. Alespoò jeden z dvojice je èlovìkem ponìkud zvláštním. Málem by se dal zaøadit do skupiny nazývané klasikem èeské psychiatrie profesorem Heverochem „podivíni a lidé nápadní“. Najdou se zde rùzní výstøedníci, osoby znaènì teatrální. Jsou tu také lidé, kteøí jaksi netuší, co znamená slovo cit, a když tuší, tak nevìdí, k èemu je to dobré. Jsou zde i lidé nadmìrnì úzkostní, depresivní a vztahovaèní. I ti, kdož jsou stále bez nálady – mrzouti. |9|

Problémy závislosti jsou z jiné sféry, ale pøinejmenším nesnáze s alkoholem sem patøí. Když pro nic jiného, tak proto, že nìkteré z výše uvedených projevù bývají tzv. pøepíjeny. Tj. pacifikovány alkoholem. To se daøí po urèitou, velmi omezenou dobu, a poté problémy sílí. K pùvodním nesnázím pøibude problém alkohol. Radit je zde velice složité. Klienti mnohdy ani radu nechtìjí. Chtìjí zázrak. Ne ten výše zmínìný, v dobrém sehraný, kdy úkolem psychologa je pøedevším povzbudit. Chtìjí zázrak se vším všudy. Tedy zmìnit protìjšek co nejdøíve, ale tak, aby dotyèný nevìdìl, že se mìní a už vùbec nepoznal, kdo zmìnu inicioval. Na návrhy, co dìlat, odpovídají: „Ano to by šlo, ale…“. Mistrovsky pak zdùvodní, proè to vlastnì nejde. Aby to bylo ještì složitìjší, není vùbec jisté, zda by je pøemìna „Šavla z Tarzu“ ve sv. Pavla uspokojila. Se „Šavlem“ se jim tìžko žije, ale „Pavel“ je neuspokojuje a nepøitahuje už vùbec. Nejlepší by byl jakýsi mix. Dejme tomu „Pavel“ s pøímìsí nìkterých pozitivních vlastností „Šavla“. Pro obì skupiny je urèena tato kniha. Lze ji považovat za druhé, podstatnì pøepracované a rozšíøené vydání rozebrané publikace „Takový bezvadný chlap… jen žít se s ním nedá“ (Praha, Grada 2005). Kniha je urèena pøevážnì, ne však výhradnì ženám. Nabízí zrcadlo, v nìmž se mohou poznat obì pohlaví. Kniha rozhodnì není mínìna proti mužùm. Základní dùvod zmínìného primárního zamìøení vystihla jedna z mých klientek: „Ženské nejsou svaté a nìkteré jsou pìkné potvory, ale poøádný psychouš to musí být chlap.“ Vskutku již nevím, ve které básni èi písni jsem èetl konstatování „zázrak je žít“. Z poradenské praxe jednoznaènì vím, že pøežít manželství s velmi problematickým partnerem je málem každodenní zázrak. Vychovávat pøi tom dìti a zvládnout to alespoò rámcovì bez velkých problémù, to je málem zázrak na druhou. Ženy, které to dokáží, jsou hodny obdivu… nejsem si však jist, zda jsou hodny i následování.

| 10 |

PODOBNÉ NEBO RÙZNÉ? Slova moudrých jsou použitelná pro každou pøíležitost. Záleží jen na nás, zda budeme citovat: „Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná svým vlastním zpùsobem.“ A nebo naopak: „Šťastné rodiny se sobì nepodobají, kdežto rodiny nešťastné jsou si více ménì podobné.“ Otázku, zda má v citaci pravdu L. N. Tolstoj nebo V. Nabokov, asi definitivnì nikdo nevyøeší. Nejspíše bude mít pravdu anonymní zkušenost konstatující, že „nìkdy jsou si spokojená manželství i rodiny podobné a jindy ne.“ Obdobnì se lze vyjádøit i o manželstvích a rodinách nespokojených. I ta se mohou, ale nemusí podobat jedno druhému. Od toho není daleko k úvaze, zda spokojená i nespokojená manželství mají urèitý spoleèný jmenovatel, samozøejmì kromì samotného právního vztahu. Zøejmì ano. Tam i jinde, všude, kde se setkáváme s blízkými lidmi, nejen hrozí, ale i pùsobí stres. Nìkde ho samozøejmì mùže být více, jinde ménì. Spokojená manželství dokáží stresové vlivy zvládnout a problémy øešit, nespokojená ne. Manželství je tvoøeno dvìma lidmi. Ti mohou mít vlastnosti vzájemnì sluèitelné, nebo naopak nesluèitelné. Romantická láska, sexuální pøitažlivost èi zcela prozaická touha po dítìti je relativnì krátkodobým dopingem, díky nìmuž je i špatné dost dobré. Takový doping nevydrží dlouho. S urèitým zjednodušením si lze rozvoj jednotlivých vlastností pøedstavit v rámci takzvané køivky normálního rozložení (Gaussovy). Nejèastìji se rozvoj kterékoliv vlastnosti pohybuje kolem prùmìru. Vìtšina výsledkù jednotlivcù se pohybuje ve vzdálenosti jedné smìrodatné odchylky od prùmìru. Lidé, kteøí do takové skupiny patøí, se mohou pøi dobré vùli a troše štìstí shodnout. V rámci volby partnera je vždy možné narazit na nìkoho, kdo i široce pojatou normu jedné, nebo dokonce dvou smìrodatných odchylek pøekroèí. I zde nemusí být vše ztraceno. Zjednodušenì øeèeno „normální“ jedinec mùže alespoò do urèité míry kompenzovat zvláštnosti svého pro| 11 |

tìjšku. Neplatí to ale vždycky a za všech okolností. Na nìkteré projevy mùže být zvýšenì citlivý a kompenzace schopen není. Pøi setkání dvou lidí „z opaèných koncù Gaussovy køivky“ nemusí být kompenzace možná. Spíše naopak. Protiklady se ve svých zvláštnostech mohou posilovat. Aby bylo všechno ještì složitìjší, mùžeme opìt zjednodušenì øíci, že existuje tolik realit, kolik je lidí. Dva rùzní lidé mohou stejné chování vnímat odlišnì. Bylo popsáno „zkreslení dobrého probanda“. Když zkoumaná osoba ví, že její chování je zaznamenáno, snaží se chovat „dobøe“, pøesnìji tak, jak je oèekáváno. Èlovìk mùže být na veøejnosti vynikající manžel/manželka. V soukromí, mezi ètyøma oèima, tomu mùže být jinak. V metodologii psychologického experimentu se lze obdobnému zkreslení vyhnout. Manželství ovšem není experiment. Když, tak spíše hazard, v nìmž jsou støety vykoupeny stresy. Lze nevypoèítatelný prvek hazardu omezit? Pokusili se o to povolaní – matematici. Amir D. Aczel v knize Náhoda (Dokoøán, Praha 2005) zmiòuje na základì teorie pravdìpodobnosti „pravidlo nejlepšího výbìru“. V aplikaci na volbu partnera radí poznat 37 % možných kandidátù pro manželství, a poté si vzít prvního, který bude lepší než všichni z oné skupiny 37 %. Na fakt, že zbyteènì pøeceòujeme osudovost setkání s potenciální láskou, poukazoval již dávno pøedtím, ve 30. letech minulého století významný sociolog I. A. Bláha. Tvrdil, že ve skuteènosti existují v mnoha zemích celého svìta øádovì stovky lidí, s nimiž bychom mohli spokojenì žít v manželství. Problém je, jak je poznat a jak se k nim dostat. Pokud pøedpokládáme, že nadìjnì lze žít se stovkou lidí, máme dvì extrémní možnosti. Buï si vzít prvního, a pak je riziko ztráty bájeèných 99. Nebo „mìnit až vymìníme“ – vzít si posledního z testované stovky. Zde je ale opìt 99 % tìch, jež jsme odmítli, a mnozí budou lepší než zvolený. Èekat na nás nikdo nebude. Znalci teorie pravdìpodobnosti ovšem vìdí, že staèí otestovat jen 37 z oné stovky… A pak už jen èekat, až narazíme na ještì lepšího, než jsou pøedchozí. „Lepší“ je našeho srdce pravý šampión. Tento postup samozøejmì nevyžaduje práci se srovnatelnì velkými, èi dokonce vìtšími skupinami. Staèí (ne)skromnì pøedpokládat, že potenciálních „zlatých“ | 12 |

partnerù je ménì než 100. Tøeba jen 10. Netøeba projít celou desítkou, staèí zaokrouhlenì tøi až ètyøi vztahy a pak už volba onoho prvního, ještì lepšího, než byly ty pøedchozí. Hry s procenty ovšem pøinášejí další možné komplikace. Lze odùvodnìnì pøedpokládat, že v populaci je zhruba 5 % osob neschopných žít v párovém soužití. Když volíme dejme tomu v 17 letech z množiny, v níž jsou všichni – dobøí i problematiètí – ještì nezadaní, je riziko špatné volby protìjšku s poruchami chování 5 %. Uplyne 20 let a volných bude z pùvodní stovky jen 20 %. Ta podivná pìtiprocentní skupina buï volná zùstala, nebo je již opìt nezadaná. Z tìch, co jsou dostupní na seznamovacím trhu, reprezentují ètvrtinu. Zkrátka bájeèní lidé nezùstávají obvykle trvale na ocet. To spíš ti druzí. Asi bychom si mìli s testem „37 ze stovky a pak prvního nejlepšího“ dost pospíšit. Setkáte-li se napøíklad s jedinci, kteøí naplòují schéma vlastností citovì zralého a kvalitního individua, které vytvoøil K. Lewin, neváhejte. Tito lidé: U

Umìjí øídit svùj život v dostateènì dlouhodobé perspektivì a nerozmìlòují své snažení v krátkodobém okamžitém potìšení. Preferují pozdìjší, hodnotnìjší uspokojení pøed rychlým okamžitým a povrchním efektem.

U

Mají „dospìlé“ svìdomí. Øíkává se „mají to v hlavì uspoøádáno“ a nejsou otroky svých fantazií, náhodných impulzù a pocitù viny.

U

Jsou nezávislí. Mají vlastní názory, umí se rozhodnout a nést za vlastní rozhodnutí odpovìdnost. Nejsou hraèkou v cizích rukách.

U

Nejen umìjí, ale i chtìjí spolupracovat, dávat vám lásku a náklonnost.

U

Mají schopnost milovat i nìkoho jiného než jen sami sebe. Dokáží brát v úvahu zájmy jiných, stejnì jako své.

| 13 |

U

Dokáží se prosadit, ale také ovládnout své hnutí mysli i pocity. Zvládnou touhu po okamžité slasti, nenávist, závist atd.

Tìchto bájeèných lidí je málo. Když už nìjakého potkáte, pak mùže být zadaný, homosexuální, pro vás pøíliš starý nebo vy jste pøíliš staøí pro nìj. Nemusíte si být dotykovì pøíjemní, eventuálnì jeden z vás právì odlétá do Antarktidy a druhý do Horní Volty.

| 14 |

Z ÈEHO LZE V PARTNERSKÉM VZTAHU SLEVIT, CO JE MONÉ JETÌ TOLEROVAT? Pokud chceme partnerský vztah udržet, je s výjimkou tìžkých zloèinù možno tolerovat prakticky vše. Podstatný je ovšem kontext situace. Ménì vìcí mohu tolerovat v pøípadì dvou zdravých, bezdìtných a na sobì materiálnì nezávislých partnerù. Podstatnì vìtší tolerance je nutná, pokud žiji v okolnostech opaèných. Zejména, pokud musím brát ohled na dítì. To je pouze jeden pohled. Vychází z toho, že „nezávislí“ se mohou rozejít a nic se nestane. Nemusí se tedy smiøovat s nièím, co nechtìjí. Druhý, a v praxi ovìøený pohled ukazuje, že v pøípadì oné nezávislosti mohu, pokud chci, tolerovat témìø cokoliv. Mohu respektovat výstøelky partnera a nic od nìho neèekat. Nepotøebuji ani pomoc, ani alimenty. Když pøíjde domù ve dvì ráno s partou rozjaøených kumpánù, nevadí, dospím se nìkdy jindy. Mohu si dovolit být tolerantní. Mám-li dìti a pøipouštím si za nì zodpovìdnost, jsem v kleštích. Na jedné stranì mám pøejít více, ale zároveò jsou sféry, kde musí jít tolerance stranou.

Nestaèí jen zvážit, zda máme nebo nemáme dìti. Vìtší tolerance je vhodná tam, kde protìjšek má k dìtem dobrý vztah, vìnuje se jim a dìti ho milují. Dùležitým milníkem je i otázka: „Zvládnu žít bez dìtí?“ Pokud je tu riziko, že o dìti mohu rozvodem fakticky pøijít, a je to pro mne nepøedstavitelné, musím tolerovat víc. Je nutno pøihlédnout i k osobním idiosynkaziím. Napøíklad – nìkdo snese škrábnutí nehtem o zeï bez problémù, jinému je z pouhého pøihlížení mdlo. Stejnì tak nìkomu u protìjšku nevadí kouøení a konzum alkoholu, dokonce to mùže považovat za klad. Pro jiného to znamená nepøijatelný stres. Mnozí se domnívají, že palèivost pøedmanželských problémù èasem pomine. Bývá to bláhová nadìje. Nìco mùže pominout, jiné se zhoršuje. | 15 |

Jeden z praotcù manželského poradenství MUDr. Žalman øíkal: „Pominou sexuální problémy z nezkušenosti nebo z nadmìrného mladistvého elánu. Vìtšina ostatních se má tendenci zhoršovat.“ Nemýlil se. Celkové „stresové“ skóre je èasem spíše vyšší než nižší.

| 16 |

KE KOØENÙM STRESU V MANELSTVÍ Anglické slovo „stress“ pochází z francouzského estrecier – pøinutit se, nutit se. To pochází z latinského strictus – utahovat, stlaèovat. Jinými slovy jde o tlak z vnìjšku, o nìco, co není pøíjemné, pohodlné. Je to vnímáno jako souhrn vlivù vyvolávající únavu, vyèerpání a symbolické utahování opaskù. Nic pøíjemného, spíše vyèerpání a utrpení. Na druhé stranì si urèité míry stresu musíme vážit. Platí konstatování Hanse Selyeho: „Až nebudeme prožívat žádný stres, budeme mrtvi.“ Stres má dvì složky, které se posilují a vzájemnì na sebe pùsobí. Tu, jež na èlovìka dopadá zvenèí, a tu, kterou odpovídáme na to, co se pøihodilo. Lidé se liší v tom, jak na urèité podnìty reagují. Pro nìkoho (èastìji sem patøí muži) je manželská hádka banalita. Zapomene na ni pár minut poté, co odejde z bytu. Jiný ji velmi tìžce nese po celé týdny. K rozborùm pøíèin a možných následkù, jakož i k pøetrvávání rozlad z hádek, mají výraznìjší sklon ženy. U žen, a ještì výraznìji u mužù bývá chronický stres trvalých sporù snášen lépe, než jednorázový konflikt typu „blesk z èistého nebe“. Ale jen ztìží z toho lze usuzovat, že si èlovìk zvykne na všechno. Zmínìný chronický stres dlouhodobého konfliktu je z hlediska zdravotních komplikací nebezpeènìjší než jednorázový. V bìžném životì do znaèné míry platí rèení o poslední kapce, pøi které džbán pøeteèe. Pokud problémy a vnitøní rozpory v jedné oblasti pøedstavují velkou zátìž. Po ní staèí relativní drobnost navíc a dochází k øadì záporných projevù. Od rezignace, k úzkostem a depresím, k obviòováním sebe, druhých i osudu atd.

| 17 |

*

FÁZE STRESU A PROBLÉMOVÉHO MANELSTVÍ Stres probíhá ve tøech mnohdy navazujících fázích – varování, zvládání a debakl. Typické nespokojené manželství probíhá v obdobných intervalech.

V a r ov á ní f á z e v a r o v n á Objevují se subjektivnì závažné problémy, s nimiž si postižení nevìdí rady. Pokusy zlepšit situaci, domluvit se, vyøíkat si nesnáze a nedorozumìní jsou neúspìšné. Neúspìch je dán mimo jiné i tím, že nejsou øešeny záležitosti zcela podstatné. Zabýváme se pøedevším tím, co je nápadné a o èem se „lépe“ hovoøí. To, co je skuteènì podstatné, si postižený ani nemusí v plném rozsahu uvìdomovat. Fáze varující mùže vzniknout z jednotlivého podnìtu, ale také z øady podnìtù. Silný podnìt i souhrn okolností vyvolává stres. Existuje jakési „neurotické furiantství“, nebo spíše než „furiantství“ zoufalství. Projevuje se následovnì: „Mám-li tìžko øešitelný problém, pøidám k nìmu ještì nìjaký další jiný problém.“ Typické je léèení neuspokojivého partnerského vztahu vztahem mimomanželským. Protìjšek bude mít pravdìpodobnì „nevyøešenou minulost“. Podobnì bývají zdánlivì øešeny a fakticky spíše prohlubovány problémy v zamìstnání. V podstatì jde o útìk, hledání jakési úlevy, možnosti „pøijít na jiné myšlenky“. Nezanedbatelná mùže být i touha po nìžnosti, coby protiváha nepøíjemných podnìtù vyvolávajících stres.

| 18 |

O dolá v á ní f á z e o d o l á v á n í Nároènost situace je obvykle podceòována pøedstavou „to pøece musím zvládnout sám“. Možnosti ke zvládání, v této dobì již pomìrnì masivního stresu, jsou znaènì omezené. Navíc lidé mají svou hlavu. Tou se rozumí tendence obraznì øeèeno bušit malým kladívkem do panelu v nadìji, že jednou se mi pøece musí podaøit tam zavìsit háèek na obraz. V podstatì je to pøeci malièkost. Kamarádka má ve svém bytì plno obrazù a nikdy si nestìžovala, že by byl problém s jejich povìšením. Že cihla není panel a nìkteré vìci v urèitých podmínkách prostì nejdou, zùstává nedomyšleno. V partnerském vztahu platí, že co se nepodaøí urèitým postupem uskuteènit po tøech, ètyøech, snad pìti pokusech, to se zøejmì již nepodaøí vùbec. Ne, že by to bylo zákonitì zcela neøešitelné. Jen je tøeba volit jiný postup. Jiným postupem dojdeme k ponìkud jinému cíli, než jsme si pùvodnì pøáli. Snaha dìlat vìci po svém, napøíklad opakovanì a marnì vysvìtlovat muži, že nadmìrným pitím ohrožuje zdraví své i celé rodiny, vede k typickému zaèarovanému kruhu. Zde: „opilost s negativními projevy (kocovina – vysvìtlování – planý slib – opilost se spíše se prohlubujícími zápornými projevy – kocovina – vysvìtlování s výèitkami – plané sliby)…“ A tak to mùže jít stále dokola. Do obdobného vzorce lze zaøadit ledacos. Od žárlivosti pøes nevìru, k finanèním nesrovnatelnostem a neodpovídajícím pøíjmùm. Frustrace – pocit strádání se zde násobí. Jednak je zde konkrétní pøíèina, a navíc samozøejmì pocit bezmoci a nezvládnutí situace. Pocity bezmoci jsou typicky depresivní. Pøirovnat je lze ke špatnì zatažené ruèní brzdì u auta. Auto sice jede, ale hùøe než obvykle a s vìtší spotøebou energie.

D e ba kl f á z e v y è e r p á n í Stres v této fázi pøináší únavu, úzkost, depresi. Objevuje se krátkodobé vzepìtí, ve snaze situaci øešit, s následným a o to vìtším snížením výkonu. | 19 |

Je zde prostor pro podráždìnost, zlost, pro chytání za slovo. Objevují se zoufalé aktivity, které k nièemu nevedou. V manželství dejme tomu napøíklad takzvaná SOS nevìra. Ne z mimomanželské lásky, ani z chtíèe. Jen v nadìji, že protìjšek bude takto upozornìn na vážnost stavu. Postižený vnímá perspektivy dalšího soužití velmi pesimisticky. Rezignace vede k tomu, že soužití není ani ke spoleènému životu, ani k rozchodu. V podstatì se ani na jedno z tìchto øešení nedostává sil. Lidé pøistupují ke stresovým faktorùm zjednodušenì tøemi možnými zpùsoby: 1. Tragicky, to jest jako ke škodì, k níž již došlo a kterou nelze napravit. Litují se, jsou ztrápení, volí nepøimìøené reakce. Ty jim nepomohou, a tak vzniká takzvaný syndrom nauèené bezmocnosti. Tedy pocit ať udìlám co udìlám, vždy je to špatnì. 2. Coby k èíhajícímu nebezpeèí. Stres reprezentuje hrozbu typu „je zle a bude ještì hùøe“. Takový pocit vyvolává úzkost, strach, nejistotu. Støídají se období závislosti na rùzných, nezøídka nereálných, zdrojích pomoci. Jde v podstatì o agresi, èasto zamìøenou proti sobì. Protìjšek jí pøejímá a reaguje na ní také agresivnì. 3. Výzvu ke zmìnì „teï a nyní“. Minulost je již uzavøena, nemá smysl se k ní vracet, ani v dobrém, ani ve zlém. Budoucnost nelze pøedem s jistotou odhadnout. Závisí pøedevším na tom, co je teï. Lepší než pøemýšlet o budoucnosti, je usilovat o zlepšení stávající situace. Jedním z paradoxù stresu je jeho užiteènost ve vztahu k výkonu. Ve zcela optimálních podmínkách, s mírnou nadsázkou, tedy bez sebemenšího stresu, nepodává èlovìk optimální výkon. Nejlepší výkon bývá dosahován v „podmínkách mírné perzekuce“. Jinými slovy pod tlakem mírného stresu. Míra je individuální a stresu èi perzekuce nesmí být mnoho. Má být vnímána, ale ne jako drtivá. Analogicky a neménì paradoxnì nelze považovat za naprosto šťastné manželství to, které je ve všech smìrech rùžové a bez mráèkù. To pøináší | 20 |

MANŽELSTVÍ JAKO TRVALÝ STRES

Recommend Documents