MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovních her
Management týmu rozhodčích Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Evžen Amler, CSc.
Vypracoval: Ondřej Cieslar Rozhodčí fotbalu Brno, 2014
Prohlášení Čestně prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Management týmu rozhodčích vypracoval samostatně a výhradně s využitím zdrojů uvedených v seznamu použité literatury. V Brně dne 26.4.2014
…………………..... podpis
2
Obsah Úvod .............................................................................. 5 1. Cíl práce, úkoly, výzkumné otázky, metodika práce .. 7 1.1. Cíl práce .................................................................... 7 1.2. Úkoly ........................................................................ 7 1.3. Výzkumné otázky ...................................................... 7 1.4. Metodika práce .......................................................... 7 2. Dosavadní poznatky .................................................. 9 2.1. Fotbal ....................................................................... 9 2.1.1. Počátky fotbalu ........................................................... 9 2.1.2. Sjednocení pravidel ..................................................... 9 2.1.3. Vývoj řízení utkání .................................................... 12
2.2. Management............................................................ 15 2.2.1. Manažer .................................................................... 16 2.2.2. Manažerské funkce ................................................... 17
3. Management týmu rozhodčích ................................ 18 3.1. Delegace rozhodčích k utkání .................................. 18 3.2. Příprava na utkání v rámci týmového managementu 19 3.3. Příjezd na stadión a přípravy před utkáním .............. 20 3.4. Týmové role a rozdělení kompetencí ......................... 20 3.5. Komunikace rozhodčích ........................................... 22 3.5.1. Komunikace s pořadateli a funkcionáři ..................... 22 3.5.2. Komunikace s hráči .................................................. 23 3.5.3. Komunikace uvnitř týmu .......................................... 24
3.6. Problémové situace a jejich možná řešení ................. 25 3.6.1. Vyloučení .................................................................... 26 3.6.2. Pokutový kop ............................................................... 28 3.6.3. Dosažení branky .......................................................... 31 3.6.4. Jiné problémové situace ............................................... 34
3.7. Zpětná vazba...................................................... 37 ZÁVĚR ......................................................................... 38 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ .................................... 39 3
SEZNAM ZKRATEK ...................................................... 43 RESUMÉ ...................................................................... 44 SUMMARY ................................................................... 44
4
Úvod Během fotbalových utkání se spolu na hrací ploše utkávají hráči dvou soupeřících týmů, kteří se za pomoci svých dovedností snaží udělat maximum pro to, aby získali pro svůj tým co nejlepší možný výsledek. Nejsou to ovšem jediné dva týmy, které se na samotné hře podílí a snaží se předvést kvalitní výkon. Nemělo by se zapomínat na tým třetí. Na tým, který bývá mnohdy pro svá nepopulární rozhodnutí u diváků často neoblíbený, ale i přesto je potřebný a dnes již neodmyslitelně patří k většině fotbalových utkání. Tým, jehož cílem není pobavit diváky ani střílet branky, ale hlídat a zajišťovat regulérnost samotného utkání. Jedná se o tým rozhodčích. Management týmu rozhodčích je svým způsobem velmi specifické téma, kterému se autoři příliš nevěnují. Zatímco v případě hráčů jsou častokrát rozebírány jejich týmové role, komunikace uvnitř týmu, vztahy mezi hráči, vztah s trenérem, vliv různých týmových osobností, střety několika různých národností či kultur v týmech a jejich vliv na dění v týmu a další aspekty ovlivňující týmovou spolupráci. U týmu rozhodčích se aspektům ovlivňujícím správné fungování týmu věnuje jen minimum autorů, z nichž se nenajde žádný, který by problém popsal rozsáhle, podrobně a do hloubky. Přitom je téma managementu týmu rozhodčích velmi aktuální. Stále se zrychlující hra vytváří logicky také větší nároky a tlak na pozornost rozhodčích. Z tohoto důvodu je potřeba, aby spolupráce v týmu rozhodčích fungovala naprosto dokonale. Nebudou-li si však sami rozhodčí uvědomovat důležitost a vliv různých aspektů na práci týmu, nebudou se moci na utkání připravit tak, aby bez problému a správně dokázali vyřešit všechny možné situace. Konečným důsledkem pak bude jejich zvýšená chybovost.
5
Důvodem,
proč
se
autor
zaměřuje
právě
na
téma
„Management týmu rozhodčích“ je, kromě velmi kladného vztahu k fotbalu a rozhodcovské činnosti v tomto sportu, také zvýšený zájem o problematiku vlivu různých aspektů ovlivňujících týmovou spolupráci rozhodčích jako například: vedení týmu rozhodčím a jeho varianty, možnosti komunikace uvnitř týmu, rozmanitost týmových rolí a osobností rozhodčích. Jedinečnost každého utkání a obměna týmových kolegů zajišťuje rozhodčím stále nové situace, kterým je potřeba plánování a organizaci uvnitř týmu přizpůsobit tak, aby vše fungovalo. Z tohoto důvodu nelze definovat jeden ideální postup při plánování a přípravě, lze pouze nabídnout varianty různých řešení a zamyslet se nad tím, které jsou více či méně vhodné.
6
1. Cíl práce, úkoly, výzkumné otázky, metodika práce 1.1.
Cíl práce
Cílem této bakalářské práce je čtenářům stručně nastínit vznik fotbalu, vývoj pravidel a jejich vliv na vývoj řízení utkání. Objasnit pojmy „management“ a „manažer“. Dále analyzovat řízení týmu
rozhodčích,
přípravu
rozhodčího
v rámci
týmového
managementu, týmovou komunikaci, řešení krizových situací během utkání.
1.2.
Úkoly Vyhledat vhodné zdroje informací Vybrat nejdůležitější poznatky ze získaných zdrojů Nastínit historický vývoj pravidel a jejich vliv na řízení utkání Objasnit pojmy „management“ a „manažer“ Analyzovat předzápasovou přípravu týmu Popsat rozdělení kompetencí a komunikaci rozhodčích Analyzovat způsoby řešení krizových situací
1.3.
Výzkumné otázky Jak probíhá předzápasová příprava v rámci týmového managementu? Jak jsou rozděleny týmové role a kompetence? Jak probíhá komunikace uvnitř týmu? Jak jsou vedeny krizové situace?
1.4.
Metodika práce
Práce se dělí do dvou částí, teoretické a praktické.
7
Teoretická
část
je
vytvořena
na
základě
nastudované
literatury. Stručně popisuje vznik fotbalu, vývoj pravidel, vývoj řízení utkání a jeho návaznost na fotbalová pravidla, dále obsahuje charakteristiku pojmů jako „management“ a „manažer“. Praktická zkušenostech
část autora.
je
z větší
Věnuje
části se
založena
plánování
a
na
vlastních
organizování
předzápasové přípravy v rámci týmu. Rozděluje druhy týmových rolí, přidělené úkoly a kompetence. Popisuje komunikaci uvnitř týmu a její varianty. Analyzuje různé druhy krizových situací a způsoby jejich řešení během utkání.
8
2. Dosavadní poznatky 2.1.
Fotbal
Podle Goldblatta a Actona je fotbal nepopulárnějším sportem na světě a nedovedou mu odolat lidé od Grónska až po Andy. Dále uvádí, že ohromující je fotbal také v číslech. Fotbal podle něj hraje pravidelně 250 miliónů lidí, a kdyby fotbalisté vytvořili vlastní stát, byl by čtvrtý nejlidnatější na Zemi. (2010, p. 10) 2.1.1.
Počátky fotbalu
Votík a Zalabák uvádějí, že první zmínky o předchůdcích fotbalu pochází z období asi 3000 let před naším letopočtem (Čína, Řecko, Řím, Májové, Aztékové atd.). První zprávy z doby středověku pak pochází z Itálie, Francie a především z Anglie díky dekretu z roku 1313 zakazující fotbal, který popisuje jako boj o míč s cílem dopravit jej do některé městské brány (obr. 1). (2006, p. 8)
obr. 1: Takhle vypadal fotbal v Anglii v 18. století. (Macho, 2009) 2.1.2.
Sjednocení pravidel
K oživení fotbalu v Anglii došlo podle Macha na konci první poloviny 19. století, především zásluhou studentů středních 9
soukromých škol, kteří projevovali zvýšený zájem o hry a pohyb v přírodě. Díky tomu, že se studenti od fotbalu neodvraceli ani v jeho nejhorších dobách, byly položeny jeho novodobé základy. Historici v této souvislosti uvádějí školy v Cambridgi, Etonu, Harrowu, Charterhouse, Rugby, Shrewsbury a Westminsteru. (2009, p. 11) „Proslulosti dosáhla zejména škola v Rugby. Její učitelé doporučovali především kriket, ale časem podlehli nátlaku studentů a povolili i fotbal. Škola získala takovou proslulost, že ji v roce 1839 navštívila anglická královna, aby mohla zhlédnout fotbalové utkání.“ (Macho, 2009, p. 11) Ani v této době však ještě jednotná pravidla hry neexistovala. „Školy nebo i města hrály kopanou podle vlastních pravidel. I když se tato lokální pravidla mnohdy od sebe podstatně nelišila, musela se mužstva před každým utkáním dohodnout na podrobnostech. První pokus o vytvoření jednotných pravidel hry byl učiněn v roce 1848 na univerzitě v Cambridgi.“ (Hajdovský p. 11) Jak uvádí Macho, v roce 1848 se jednalo jen o tenký sešitek pravidel, jehož autory byli H. de Winton a J. C. Thring. Tato pravidla se sice nezachovala, ale podstatné je, že na jejich základě byla přizpůsobována pravidla i na jiných školách. O rok později sepsali svá pravidla na škole v Etonu, v těchto pravidlech se pro změnu autoři snažili co nejvíce odlišit od pravidel z Rugby a údajně prý zakázali hru rukou, ale tato skutečnost není prokázána. (2009, p. 11) V roce 1862 vytvořil v té době již uppinghamský rektor J. C. Thring nejznámější a zároveň nejstarší dochovaná pravidla fotbalu. Tehdejší pravidla byla oproti těm dnešním velmi stručná a jednoduchá a na rozdíl od pravidel z Rugby, kde bylo možno rukou 10
dosáhnout branky, dovolovala fotbalová pravidla hraní rukou pouze při zpracování přihrávky nebo odraženého míče. Vznikly tak první rozdíly mezi hrou ragby a fotbalem. (Macho, 2009, pp 11-12) Dalším důležitým mezníkem bylo založení první fotbalové asociace, která vznikla za účelem sjednocení pravidel, organizování utkání a založení soutěže. Stalo se tak 26. října roku 1863, kdy se sešli
zástupci
jedenácti
anglických
klubů
v londýnském
restaurantu Freemason´s Tavern a založili tak první fotbalovou organizaci na světě – The Football Association. Nedlouho po založení asociace bylo zapotřebí vydat také nová pravidla. První asociační
pravidla
se
v mnoha
bodech
shodovala
s pravidly
Thringovými z roku 1862 a také s těmi ze škol v Cambridge a Harrow. Ke schválení těchto pravidel došlo přesně osmého prosince 1863, čili za šest týdnů od založení FA. Ačkoliv tato pravidla obsahovala ještě několik společných prvků s ragby, jako například, že branka neměla nahoře žádné ohraničení, jsou považována za první krok k oddělení fotbalu asociačního od fotbalu-ragby. (Macho, 2009, p. 12)
V roce
1886,
přesně
druhého
června
poprvé
zasedala
organizace s názvem International Football Association Board. Členové této organizace rozhodují o navržených změnách pravidel hry. Na počátku byli členy pouze zástupci Anglie, Skotska, Irska a Walesu. V roce 1913 přibyl k těmto členům navíc zástupce fotbalové federace FIFA. V současné době má každý z britských svazů po jednom hlasu, FIFA jakožto zástupce národních svazů vlastní rozhodovací hlasy čtyři. Aby změny vstoupily v platnost, musí je schválit minimálně tři čtvrtiny zasedajících. U zasedání musí být přítomny minimálně čtyři z pěti jednajících stran. Veškerá rozhodnutí IFAB jsou závazná pro všechny národní fotbalové asociace. Bez schválení IFAB nesmí žádná z asociací provést jakoukoli změnu v pravidlech. (Macho, 2009, p. 13) 11
Vznik
nových
pravidel
v roce
1895
okomentoval
také
Žurman: „Zkušenostmi se člověk učí, a tak když se fotbal probírá horem dolem, přicházejí povolaní mužové na to, že to jaksi pořád ještě není to pravé, že to potřebuje ještě tu a tam vyspravit. Dávají se hlavy dohromady a v roce 1895 jsou tu zbrusu nová pravidla, vypracovaná s takovým fortelem, že dodnes se na nich změnilo jen velice málo.“ (1972, p. 14)
2.1.3.
Vývoj řízení utkání
Řízení hry a jeho samotný vývoj je úzce spjat s vývojem fotbalových pravidel. Tak, jak se postupem času měnila a upravovala pravidla fotbalu, měnil se i způsob dohlížení nad dodržováním těchto pravidel a řízení samotné hry. Podle Hajdovského se v počátcích organizované kopané dohadovali o pravidlech pouze kapitáni mužstev. Až později si každé mužstvo zvolilo svého zástupce, který se hry nezúčastnil. Tito zástupci dohlíželi na dodržování pravidel a v případě potřeby po vzájemné dohodě směli hru přerušit. První zmínky o rozhodčím se v pravidlech fotbalu vyskytují až v roce 1873. Dále se uvádí, že se jednalo pouze o rozhodčího, který do hry vstupoval až v momentě, kdy se zástupci soupeřících mužstev nebyli schopni dohodnout. Tento rozhodčí si dělal o utkání poznámky, měřil čas hry, napomínal a vylučoval hráče ze hry. V momentě, kdy chtěl hru z nějakého důvodu přerušit, udělal tak gestem nebo slovy. (1976, p. 14) O řízení hry, které zahrnuje realizaci svých vlastních rozhodnutí rozhodčím, pravidla hovoří podle Mitáše až v roce 1881. Jak již bylo zmíněno, do této doby rozhodčí pouze dohlíželi na hru a svůj názor uplatňovali pouze v případě sporu nebo na dotaz hráčů. V roce 1878 rozhodčí začali pro přerušení hry využívat dnes 12
již
jistě
neodmyslitelnou
pomůcku,
a
to
píšťalku.
Dalšími
průlomovými lety ve vztahu k řízení utkání byly roky 1891 a 1892. V roce 1891 už měl rozhodčí právo rozhodovat nejen na vyzvání družstev, ale také z vlastní iniciativy. Rok 1892 přinesl změnu, která rozhodčímu dala právo rozhodnout s tím, že jsou jeho rozhodnutí konečná. Hráči tak od této doby přišli o právo rozhodčího vyzvat k zákroku a zároveň byli povinni respektovat veškerá jeho rozhodnutí, i kdyby byla jakkoliv chybná. Až do roku 1899 byli na veškeré rozhodování rozhodčí sami, své první týmové kolegy získali až v tomto roce. Stále sice rozhodoval výhradně rozhodčí, přibyli k němu však ještě dva rozhodčí čároví. Čároví rozhodčí měli zpočátku minimum pravomocí, ovšem postupem času se jejich pravomoci stále zvyšovaly. Začali rozhodčímu pomáhat s rozhodnutími týkajícími se ofsajdu, s určením týmu, který provede vhazování, a nakonec začali signalizovat také zakázanou hru. V roce 1996, čili téměř o sto let později, se z těchto pomezních rozhodčích („linesman“) stali asistenti rozhodčího a jejich pravomoci se tak dostaly do dnešní podoby. (2013, p. 37) Kromě asistentů rozhodčího přibyl do rozhodcovského týmu v pozdější době také další člen. V roce 2002 byl ve fotbale zaveden čtvrtý rozhodčí („fourth official“) (obr.2), jehož kompetence byly zpočátku zejména organizační bez vlivu na průběh utkání. Ovšem díky vývoji techniky a zavedení elektronického komunikačního zařízení, došlo i zde ke změně. „V posledních letech se jeho pravomoci rozšířily. Stejně jako asistent má i on povinnost sdělit rozhodčímu svůj názor na situace, které nemohl vidět nebo neviděl nebo o nichž měl čtvrtý rozhodčí lepší přehled.“ (Mitáš, 2013, p. 37)
13
obr. 2: Čtvrtý rozhodčí vykazuje z lavičky hráče, který byl vyloučen. (http://www.fifa.com/search/index.html?q=fourth+official) Přidání čtvrtého rozhodčího není však poslední významnou změnou
v týmu
rozhodčích.
S cílem
minimalizovat
chyby
rozhodčích, došlo v posledních letech k dalšímu vývoji ve složení rozhodcovského týmu. FIFA a ve větším rozsahu také UEFA testují nové varianty s šestičlenným týmem rozhodčích. K rozhodčímu, dvěma asistentům a čtvrtému rozhodčímu tak přibyli další dva kolegové, tzv. Aditional Asisstants Referees (obr. 3), kteří mají za úkol mimo jiné pomáhat rozhodčímu s důležitými rozhodnutími v kritických situacích uvnitř pokutových území. V začátcích těchto testů bylo postavení těchto aditional asisstants referees na straně protilehlé asistentům. Ovšem v sezóně 2011 / 2012 došlo k další změně. Aby rozhodčí mohli plně využívat svého přirozeného pohybu po diagonále, byli AAR přesunuti na stranu pokutového území, blíže k asistentům. Postupem času se však ukázalo, že ani tento systém není dokonalý. Na Mistrovství Evropy 2012 připravila chyba jednoho z rozhodčích za brankou Ukrajinu o čtvrtfinálové boje a tým maďarských rozhodčích v čele s Viktorem Kassaiem o další působení na turnaji. „V moderním fotbale totiž nejde ani tak o to
14
kdo rozhodnutí udělal, nýbrž jaké je. Jestli dobré nebo špatné.“ (Mitáš, 2013, p. 37)
obr. 3: Aditional Asisstants Referees byli poprvé využiti na šampionátu Mistrovství Evropy do devatenácti let ve Slovinsku (http://www.uefa.org/protecting-thegame/refereeing/aar/index.html)
2.2.
Management
Podle Čáslavové lze v současné literatuře nalézt velké množství různých definic a slovních vysvětlení, které se snaží co nejlépe vystihnout obsahovou náplň managementu. Například podle P. F. Druckera je výklad pojmu management velmi nesnadný. Jedná se o pojem specificky americký a jeho překlad do ostatních jazyků, včetně britské angličtiny je značně náročný. V češtině pak tomuto pojmu odpovídá pojem „řízení“ (2004, p. 10) Blažek k výkladu tohoto pojmu uvádí, že „management je původně americký výraz. V současnosti však má mezinárodní platnost. Aniž by byl překládán, běžně se používá v mnoha jazycích. Výraz management má tři významové roviny. Je chápán jako proces řízení, řídící pracovníci a soubor poznatků o řízení.“ (2011, p. 12) 15
Problém není však jen v překladu slova management, složitá je i jeho samotná definice. Podle Blažka je management proces velmi složitý a obtížně uchopitelný, ke kterému existuje bezpočet definic. Vlastní definice Blažka zní: Management je procesem, který probíhá mezi jednotlivcem, resp. skupinou, který(á) řídí, tj. řídícím subjektem a jednotlivcem či skupinou, který(á) je řízen(a), tj. řízeným objektem. V rámci tohoto procesu řídící subjekt vytyčuje cíle a prostřednictvím vzájemného působení řídícího subjektu a řízeného objektu je z variety disponibilního chování řízeného objektu vymezeno takové chování, kterým jsou vytyčené cíle efektivně dosahovány. (2011, p. 12)
Z dalších renomovaných autorů lze uvést také výklad Donnellyho, Gibsona
a
Ivanceviche,
kteří
definují
pojem
management
následovně: „Management lze chápat jako proces koordinování činností
skupiny
pracovníků,
realizovaný
jednotlivcem
nebo
skupinou lidí za účelem dosazení určitých výsledků, které nelze dosáhnout individuální prací.“ (1997, p. 24) Koontz a Weihrich uvádějí, že „Management je proces tvorby a udržování prostředí, ve kterém jednotlivci pracují společně ve skupinách a účinně dosahují vybraných cílů.“ (1993, p. 16) 2.2.1.
Manažer
Podle Blažka je manažer personifikací pojmu management. Jedná se tedy o pracovníky, kteří management provádějí. Stejně jako je výraz management již zdomácnělý, zdomácněl také pojem manažer. K pojmu manažer existuje také domácí ekvivalentní výraz vedoucí pracovník. (2011, p. 14) Robbins
a
Coulter
čtenářům
předkládají
tuto
definici
manažera: „Manažer je ten, kdo pracuje s lidmi a koordinuje jejich aktivity tak, aby bylo dosaženo cílů organizace. To znamená, že koordinuje práci skupin týmů, složených z pracovníků různých oddělení nebo i osob působících mimo organizace.“ (2004, p. 22)
16
Definice manažerů podle Amstronga a Stephense zní: „Manažeři zabezpečují, aby jejich organizace fungovaly nebo jejich útvary efektivně pracovaly a jsou odpovědní za dosahování požadovaných výsledků. Jsou jim přitom uděleny určité pravomoci nad lidmi pracujícími v dané části organizace či ve funkčním útvaru.“ (2008, p. 38) 2.2.2.
Manažerské funkce
Jedním z často uváděných konceptů, dle kterého lze vyjádřit obsah managementu, je koncept manažerských funkcí. Tento koncept
vychází
organizování,
z funkcí
přikazování,
správy,
kterými
koordinování
a
jsou
plánování,
kontrolování.
Tyto
funkce byly formulovány již v roce 1916 H. Fayolem, jenž byl jedním ze zakladatelů teorie managementu. Podle Blažka (2011, p. 13)
jsou
v současné
době
manažerské
funkce
vymezeny
následovně: plánování, organizování, personalistika, vedení, kontrolování Dále však dodává, že existuje celá řada různých modifikací tohoto členění.
17
3. Management týmu rozhodčích Od nejnižších soutěží, až po ty vrcholové existuje hned několik různě početných variant týmů rozhodčích. Například v nižších soutěžích mládeže, případně i v nejnižších třídách dospělých můžeme stále narazit na utkání, kde je přítomen pouze delegovaný rozhodčí, kterému pomáhají tzv. oddíloví pomezní rozhodčí. V takových případech se však nedá moc diskutovat o týmu rozhodčích, proto se v této práci takovým případům autor vůbec nevěnuje. Stále nejrozšířenější variantou, která je na většině stadiónů k vidění, je trojice rozhodčích, kterou tvoří jeden rozhodčí a dva asistenti rozhodčího. V některých profesionálních soutěžích (v ČR je tomu tak v Gambrinus lize) se pak objevuje čtveřice rozhodčích, ve které ke „klasické“ trojici přibývá čtvrtý rozhodčí. Dalším možným modelem, který se využívá například v soutěžích jako UEFA Champions League, UEFA Europa League nebo třeba v nejvyšší italské soutěži (Serie A) je šestičlenný tým rozhodčích, kde se na řízení utkání podílí mimo rozhodčího dvou asistentů a čtvrtého rozhodčího také další dva kolegové, tzv. Additional Assistant Referees. U všech těchto vyjmenovaných variant, kde lze hovořit o týmu rozhodčích platí jedno zásadní pravidlo a tím je, že každý z těchto týmů by měl mít svého týmového lídra. Stejně jako má hráčské mužstvo svého kapitána, který je zodpovědný za vedení svého týmu a to jak na hrací ploše, tak i mimo ni, také tým rozhodčích potřebuje svou vůdčí osobnost. Touto osobností je rozhodčí, který mimo jiné plní roli jakéhosi týmového manažera. Právě on je tím pomyslným kapitánem, který je zodpovědný za fungování svého týmu.
3.1.
Delegace rozhodčích k utkání
Na otázku „Kdo v ČR deleguje rozhodčí k jednotlivým utkáním?“ odpovídá Soutěžní řád FAČR, jenž je součástí Souboru
18
předpisů. Delegaci rozhodčích k utkáním se věnuje v článku 39, kde je uvedeno: „Řízením utkání pověřuje řídící orgán kvalifikované rozhodčí, kteří jsou držiteli platné licence rozhodčího fotbalu opravňující k řízení příslušné soutěže.“ (FAČR, 2013, p. 65) Třináctý bod článku 42 dále ukládá rozhodčímu povinnost „Omluvit se bez zbytečného odkladu řídícímu orgánu soutěže, jakmile nastanou skutečnosti, bránící mu dostavit se k utkání.“ (FAČR, 2013, p. 68) Jeden
z nejslavnějších
fotbalových
rozhodčích
historie,
Pierluigi Collina popsal své pocity v okamžiku delegace takto: „Nejemotivnějším okamžikem, při němž zažíváme pocity zvědavosti i napětí, je vždycky pro mě i pro většinu ostatních rozhodčích přidělení zápasu, který budeme pískat.“ Dále pak dodává: „Může se to zdát podivné, ale očekávání zprávy o tom, kam pojedu v neděli pískat, je pro mě téměř stejně napínavé jako řízení zápasu samého.“ (2003, pp 73-74) Není tedy sporu o tom, že se většina rozhodčích na tento moment těší. Je to ovšem také moment, kdy rozhodčí přebírá obrovskou zodpovědnost a začíná pro něj práce s přípravami na samotné utkání.
3.2.
Příprava
na
utkání
v rámci
týmového
managementu Jak již bylo zmíněno, příprava rozhodčího na utkání začíná v okamžiku delegace. Jelikož je rozhodčí ve svém týmu jakýmsi týmovým lídrem, měl by to být právě on, kdo včas kontaktuje své asistenty i případné další kolegy a probere s nimi veškeré organizační záležitosti, zejména dopravu a časový plán. Při plánování trasy a určení času potřebného k jejímu zdolání, je třeba počítat
také
s různými
případnými
komplikacemi
v dopravě
(objížďky, uzavírky, zácpy na dálnicích atd.). Čeká-li rozhodčí cesta na delší vzdálenost, měl by také vhodně naplánovat případné zastávky k občerstvení. V případě, kdy je cestování do místa konání utkání opravdu dlouhé a únavné, je na místě zvážit spolu 19
s kolegy také vhodnost zastávky na jídlo či dokonce možnost přenocování poblíž dějiště utkání. S kolegy by měl dále probrat přípravu na různé zvláštnosti v místě utkání (osvětlení, hrací plocha, tribuny atd.) a vhodné (pokud možno jednotné) společenské oblečení. (Mitáš, 2013, p. 16) Neméně důležitá je také domluva ohledně technického vybavení, aby se například nestalo, že přijedou rozhodčí na utkání a až na místě zjistí, že nikdo z nich nemá praporky. Obecně lze říci, že je tato společná příprava velmi důležitá a v žádném případě by se neměla podceňovat. I zdánlivé maličkosti, které někomu připadají zbytečné, mohou mít vliv na výkon týmu. Příkladem může být třeba vhodně zvolená hudba během cesty, která dokáže navodit velmi pozitivní atmosféru.
3.3.
Příjezd na stadión a přípravy před utkáním
Po příjezdu na stadión následuje několik pravidelných aktů, mezi které patří seznámení se s hlavním pořadatelem, uvítání se s funkcionáři, přesun do kabiny rozhodčích a kontrola hrací plochy. Po těchto rutinních činnostech se zpravidla koná několik organizačních porad, které řídí rozhodčí. Na těchto poradách se probírají důležité podmínky týkající se vzájemné spolupráce všech aktérů.
Jedním
z těchto
pohovorů
je
porada
s hlavním
pořadatelem, jenž je pro rozhodčího jakýsi partner, se kterým řeší veškeré organizační záležitosti. Další porada probíhá s vedoucími mužstev,
kteří
do
kabiny
rozhodčích
přinesou
ke
kontrole
registrační průkazy a dresy hráčů a brankářů. Rozhodčí vedoucím mužstev připomene jejich povinnosti a seznámí je s některými specifiky, například kde se nachází prostor pro rozcvičování hráčů, nástup hráčů atd.
3.4.
Týmové role a rozdělení kompetencí
Týmové role jsou jasně dány samotnou delegací rozhodčích, kde je uvedeno, kdo bude utkání řídit jako rozhodčí, kdo bude prvním
asistentem,
druhým
asistentem, 20
případně
čtvrtým
rozhodčím nebo AAR. Co je však potřeba udělat před každým utkáním, je rozdělit si kompetence, jednotlivé úkoly a určit si zásady týmové spolupráce. Na pohovor o spolupráci rozhodčích pamatují dokonce i samotná Pravidla fotbalu, která rozhodčímu ukládají za povinnost jej před utkáním provést. „V tomto pohovoru sdělí jasné pokyny, aby v průběhu utkání nevznikla nedorozumění. Asistenti rozhodčího a čtvrtý rozhodčí jsou povinni požadavky rozhodčího plně respektovat. Současně si rozhodčí připomenou zásady jednání s hráči a s dalšími osobami, se kterými v průběhu utkání přijdou do styku.“ (FAČR, 2013, p. 125) Kromě samotné povinnosti rozhodčího provést pohovor jsou Pravidly fotbalu dány také body, které by měla dohoda s asistenty a čtvrtým rozhodčím obsahovat. V těchto bodech rozhodčí určí, který z asistentů a) a u kterého družstva provede kontrolu registračních průkazů, b) provede kontrolu hrací plochy, jejího příslušenství a vybavení hřiště (nosítka, čísla pro střídání apod.), c) provede kontrolu míčů připravených k utkání, d) a u kterého družstva provede kontrolu výstroje hráčů, e) bude v průběhu hry dohlížet na předepsaný počet a umístění náhradních míčů, f) bude mít připravenu náhradní píšťalku a karty, aby je v případě potřeby rozhodčímu poskytl, g) si společně s rozhodčím bude činit poznámky o průběhu hry, udělených osobních trestech, dosažení branek, střídání, zranění, případných mimořádných událostech apod. (pokud je delegován, činí si poznámky z průběhu utkání čtvrtý rozhodčí), h) bude společně s rozhodčím kontrolovat odehraný čas, i) a u kterého družstva bude kontrolovat chování hráčů a funkcionářů při odchodech z hrací plochy, j) sdělí hlavnímu pořadateli (nebo jiné určené osobě) informaci o nastavení doby hry, a dále se s asistenty dohodne na tom k) jaké signály budou používat z oblasti tzv. rozšířené spolupráce, l) jak budou asistenti zaujímat poziční postavení ve standartních situacích, 21
m) jak rozhodčí požádá o zásah asistenta přímo na hrací ploše n) jak rozhodčí sdělí asistentům (čtvrtému rozhodčímu) o kolik nastaví dobu hry, o) jak asistent (čtvrtý rozhodčí) vyrozumí družstva (diváky) o nastavení doby hry, p) jak budou řešit návraty hráčů, kteří z odůvodněných příčin dočasně opustili hrací plochu, q) jak budou provádět kontrolu výstroje hráče, kterého rozhodčí vykáže z hrací plochy, a který se v přerušené hře hodlá vrátit zpět, r) jakým způsobem budou organizovat vstup nosičů s nosítky na hrací plochu, s) jak budou řešit přítomnost osob nezúčastněných na hře v blízkosti hrací plochy, t) jak budou postupovat v případě mimořádných událostí, u) jak budou postupovat v případě předčasného ukončení utkání. (FAČR, 2013, pp. 125-126)
Kvalita předzápasového pohovoru má velký vliv na kvalitu týmové spolupráce. Z tohoto důvodu je potřeba s kolegy probrat všechny možné situace, včetně detailů a určit si průběh jejich řešení.
3.5.
Komunikace rozhodčích
Mitáš uvádí základní dělení komunikace následovně: „Teorie komunikace zná dvě základní složky: verbální (tedy slovní) a neverbální či nonverbální (mimoslovní). Obě se navzájem doplňují a podporují a nelze je oddělit.“ (2013, p. 52)
3.5.1.
Komunikace s pořadateli a funkcionáři
Rozhodčí přichází před, během a po utkání do styku s různými osobami a aktéry utkání, se kterými musí vhodně komunikovat. U všech těchto osob, se kterými přijde do styku, by měl dodržovat obecné pravidlo, že komunikovat s nimi bude slušně a korektně. Rovněž své vystupování by měl rozhodčí přizpůsobit skutečnosti, že je jakýmsi oficiálním zástupcem řídícího orgánu. Kromě komunikace verbální by si měl dát rozhodčí pozor i na jiné složky komunikace, které o něm mohou mnohé prozradit. Pro někoho zdánlivé maličkosti jako například špinavé auto nebo
22
neupravený oděv, mohou u funkcionářů a pořadatelů vytvářet špatný první dojem o rozhodčím.
3.5.2.
Komunikace s hráči
Při komunikaci s hráči rozhodčí využívá kromě pravidly dané signalizace
další
způsoby
komunikace.
Této
komunikaci
se
podrobně věnuje Paul Spacey, jenž zdůrazňuje důležitost využívání psychologie v moderním fotbale. Uvádí například, že efektivní příjem a odesílání informací dělá věci mnohem jednodušší. Rozhodčím také doporučuje, aby se ujistili, že nejsou jen odesílateli informací a umí být také vnímaví. Dalším důležitým aspektem je úsměv. Rozhodčí by měl být šťastný, pozitivní a usměvavý. Z rozhodování by měl mít radost a tato činnost by jej měla bavit. V opačném případě by se měl zamyslet, proč se této činnosti vlastně
věnuje.
Do
kategorie
velmi
významných
aspektů
komunikace rozhodčího patří také navazování vztahů s hráči, zejména s vůdčími osobnostmi, které mohou velkou měrou přispět ke zklidnění celého týmu v krizových situacích. Aby rozhodčí mohl navázat vztah s některým z hráčů, musí být rovněž přístupný, vnímavý a komunikovat s hráči na jejich úrovni. Měl by také nechat doma své EGO a nezapomínat na to, že není hráčův nadřízený, ale rovnocenný partner. Rozhodčí by měl během komunikace
s hráči
umět
také
vysvětlit
své
rozhodnutí
a
v některých momentech umět přiznat svou chybu. Nesmírně důležitá je pro rozhodčího také řeč těla, které studie přisuzují velmi významný podíl v lidské komunikaci (55%). Posledním důležitým bodem je nejít na hrací plochu s tím, že rozhodčího všichni automaticky nenávidí. Tento přístup je pouze a jenom cestou k problémům. Shrnutí důležitých aspektů při komunikaci s hráči uvědomit si, že komunikace je oboustranný proces, 23
úsměv, vztahy s hráči, zahodit své EGO, umět přiznat chybu (někdy), umět vysvětlit své rozhodnutí, být přístupný, komunikovat s hráči na jejich úrovni, řeč těla, nebýt nenáviděnou figurou (Spacey, 2014)
3.5.3.
Komunikace uvnitř týmu
V dnešní době, kdy se do fotbalu zavádí různé technické pomůcky je komunikace mezi rozhodčími značně ulehčená. Díky komunikačním technologiím si mohou rozhodčí během okamžiku sdělit důležité informace. Ovšem i tak se musí počítat s faktem, že tato technika může selhat. Dále je nutné uvědomit si, že technické pomůcky nemají k dispozici rozhodčí na všech úrovních. Z tohoto důvodu
je
komunikace.
potřeba Kromě
mít
zavedené
signálů
různé
daných
náhradní
pravidly,
tak
způsoby rozhodčí
v komunikaci mezi sebou využívají některé další složky neverbální komunikace. Mezi tyto složky patří například pohledy, kterými si rozhodčí udržuje po celou dobu utkání kontakt s asistenty. Oční kontakt využívají rozhodčí také v problémových situacích, když si chtějí vyžádat od asistenta pomoc. Při předzápasové poradě tak můžeme zaslechnout například větu: „ Když si nebudu jistý, kouknu na tebe a v ten moment chci vědět tvůj názor.“. Asistent pak může svůj názor na danou situaci vyjádřit několika způsoby, gestem, pohybem nebo za pomocí předmětu čili praporku. Mezi využívaná gesta patří například diskrétní sáhnutí na kapsu dresu, případně na stehno při pomoci s udělením osobního trestu. Při pomoci s určením místa přestupku mimo nebo uvnitř pokutového území, může sloužit upažení levé ruky na signál „mimo“ nebo
24
ukazováček směřující k zemi mezi nohama pro signál „uvnitř“. Někteří
rozhodčí
používají
pro
signál
„uvnitř“
jakousi
napodobeninu zvýrazněné signalizace praporkem mezi nohama. Tato gesta mohou být dále doprovázená jinou složkou a to pohybem směrem k praporku na znamení „uvnitř“ nebo od něj pro signál „mimo“. Změnou směru pohybu může také rozhodčí napovídat svým asistentům, zda má být nařízen kop z rohu či kop od branky nebo při určení, která strana bude vhazovat. Naopak pomoc asistenta při vhazování může přijít v podobě manipulace s praporkem. Konkrétně tak, že si před samotnou signalizací vloží praporek do ruky na stranu, kde se chystá ukázat. V rámci udržení dobré atmosféry v týmu je důležité používat také úsměv a gesta k vzájemné podpoře. Každého rozhodčího určitě potěší a zároveň mu zvedne sebevědomí, když se v nějaké uvolněnější fázi utkání podívá na asistenta a ten mu například pokynem hlavy a mimikou dá najevo, že utkání řídí opravdu dobře. Různých
signálů,
kterými
rozhodčí
komunikují
během
utkání, by se našla celá řada. Některé jsou více nápadné, některé méně. Na hřištích téměř všech úrovní se objevují různé způsoby a modifikace, které rozhodčí využívají v závislosti na tom, na jaké signály jsou zvyklí a které jim vyhovují. Důležitým faktorem je, aby využívané signály byly pochopeny a komunikace byla účelná.
3.6.
Problémové situace a jejich možná řešení
Problémové situace se běžně objevují v mnoha utkáních. Může se jednat o různé složité situace, u kterých není na první pohled jednoznačné jejich řešení. Obzvláště kritické jsou pak situace týkající se rozhodování o regulérnosti (ne)dosažení branky, nařízení pokutového kopu a vyloučení. Tyto situace mohou zásadním způsobem ovlivnit průběh a případně i výsledek utkání. Zároveň jsou největším zdrojem emocí na stadionu. Proto každá z potencionálních chyb v těchto důležitých momentech znamená pro 25
celý tým rozhodčích velký problém. I kdyby rozhodčí celé utkání odřídili s naprostým přehledem, když se dopustí chyby v některé z těchto situací, hodnocení jejich výkonu okamžitě klesá. Proto je velmi
důležité,
postupovali
aby
během rozhodování
nadmíru
obezřetně,
v těchto
dokonale
momentech
spolupracovali
a
nedopustili se tak chyby. Správné
rozhodnutí
rozhodčího
v krizových
momentech
utkání, je závislé na několika důležitých aspektech, mezi které patří znalost pravidel fotbalu, kondice, pohyb a poziční postavení, koncentrace, schopnost číst hru a očekávat, že může nastat problematická situace, snaha předcházet problémovým situacím, komunikace s hráči, spolupráce s asistenty, případně AAR
3.6.1.
Vyloučení
Jednou z několika kritických situací, která může v utkání nastat, je vyloučení. Pravidla fotbalu uvádějí sedm přestupků, kdy rozhodčí
musí
hráče
(náhradníka
nebo
vystřídaného
hráče)
vyloučit. 1. 2. 3. 4.
hraje surově, chová se hrubě nesportovně, plivne na soupeře nebo jinou osobu, zabrání soupeřovu družstvu dosáhnout branky nebo zmaří jeho zjevnou možnost dosáhnout branky tím, že úmyslně zahraje míč rukou (netýká se brankáře v jeho vlastním pokutovém území), 26
5. zmaří soupeři zjevnou možnost dosáhnout branky tím, že soupeře útočícího na branku zastaví přestupkem, za který se nařizuje přímý volný kop popřípadě pokutový kop, 6. použije pohoršujících, urážlivých nebo ponižujících výroků nebo gest, 7. během utkání je podruhé potrestán napomenutím. (FAČR, 2013, p. 77)
Když je situace pro všechny aktéry jasná a není sporu o tom, že měl být hráč vyloučen, není tento moment pro rozhodčího kritický. Krize ovšem může nastat v okamžiku, kdy vznikne jakákoliv polemika nad tímto rozhodnutím. Jak již bylo zmíněno, vyloučení je obrovským zásahem do samotné hry, a proto vyvolává spoustu emocí. Běžně se stává, že je hráč oprávněně vyloučen, a přesto se cítí on, ostatní hráči týmu, funkcionáři nebo diváci ukřivděni. Na rozhodčím pak je, aby se dané situaci přizpůsobil a dokázal ji efektivně čelit. S rozvášněnými hráči na hrací ploše mu pak může pomoci například týmová vůdčí osobnost. Další krize, která může nastat v souvislosti s vyloučením, je případ, kdy si není sám rozhodčí zcela jist, zda je či není vyloučení v daném
momentu
správným
řešením.
Možností
jak situaci
správně vyřešit, je požádat některého z kolegů o pomoc. Pomocí komunikátorů, případně diskrétní signalizací dá kolega najevo svůj názor. Rozhodčí se pak rozhodne, jestli informaci od kolegy využije nebo ne. Příkladem může být rychlý protiútok, při kterém dojde k přestupku a rozhodčí váhá, jestli se hráč tímto přestupkem nedopustil také zmaření zjevné brankové možnosti. V takovém případě může informace od asistenta rozhodčímu zásadně pomoci, protože mnohdy má asistent z boční strany hrací plochy lepší přehled o tom, zda se jednalo o zmaření zjevné brankové příležitosti nebo ne. Krize přichází také v případě, že rozhodčí vůbec nepostřehne přestupek některého z hráčů, pro který by měl být hráč vyloučen.
27
Nastane-li taková situace, je velmi důležité, aby tento přestupek viděl minimálně jeden z rozhodčích a okamžitě na něj reagoval. Příkladem může být situace v utkání AC Sparta Praha – 1. FC Slovácko (24.7.2010), kdy hráč Řepka plivl na hráče Volešáka (obr. 4).
Ovšem
ke
smůle
rozhodčích
v tomto
utkání
přestupek
nezaregistroval ani jeden z nich.
obr. 4: Plivanec Tomáše Řepky (http://isport.blesk.cz/clanek/svethvezd-skandaly/94925/nenapravitelny-repka-ma-uchylkuplivani.html) 3.6.2.
Pokutový kop
Pravidla fotbalu uvádějí, že „pokutový kop nařídí rozhodčí proti družstvu. Jehož hráč se v době, kdy je míč ve hře dopustí ve vlastním pokutovém území některého z deseti přestupků, za něž se nařizuje volný přímý kop“ (FAČR, 2013, p. 101) Pro správné rozhodnutí je tedy důležité rozpoznat, zda byly dodrženy všechny podmínky pro nařízení pokutového kopu. Z tohoto pohledu může nastat hned několik krizových situací. S identifikací, zda byl či nebyl míč ve hře v době přestupku, obecně není až tak velký problém, i když i tato situace může být v některých případech 28
problematická. Horší je to ovšem v momentech, kdy není zcela jasné, jestli se přestupek opravdu stal, případně jestli k němu došlo uvnitř pokutového území nebo mimo něj. Častokrát se také stane, že samotní hráči ve snaze přimět rozhodčího k nařízení pokutové kopu různě simulují. V některých případech může při rozhodování o nařízení pokutového kopu sehrát zásadní roli spolupráce s asistenty nebo AAR. Tato spolupráce je velmi důležitá hlavně v momentech, kdy si rozhodčí není stoprocentně jist správným řešením dané situace. Situaci lze vyřešit tak, že diskrétně kontaktuje některého z kolegů a obrátí se na něj s žádostí o pomoc. Na něm pak je, aby rozhodčímu rychle sdělil svůj názor na danou situaci, přičemž konečné rozhodnutí stále zůstává na rozhodčím. Při těchto případech je velmi důležitá vzájemná důvěra mezi rozhodčím a ostatními kolegy, chuť kolegů pomoci rozhodčímu a také účelná a rychlá komunikace. V soutěžích, kde mají rozhodčí k dispozici elektronické komunikátory je vzájemná komunikace
o něco
snadnější. I tak je ale lepší mít domluvené diskrétní signály pro případ
selhání
techniky.
Tam,
kde
komunikátory
rozhodčí
k dispozici nemají, jsou tyto signály nutností. Jedním z možných řešení, je rozdělit si během předzápasové porady krizové situace týkající se pokutového kopu do několika možných scénářů. Prvním z těchto scénářů je situace, kdy rozhodčí o řešení nemá pochyb, pomoc kolegů nepotřebuje, tudíž ji ani nevyžaduje. Dalším možným scénářem, se kterým musí rozhodčí při poradě počítat, je situace opačná. Situace, kdy rozhodčí z nějakého důvodu neviděl zcela jasný přestupek, pro který by měl být nařízen pokutový kop. V tomto případě je nutná pomoc asistenta. Asistent může zvolit domluvený diskrétní signál, nebudeli však na něj rozhodčí reagovat, je potřeba, aby se prosadil za pomocí zvýrazněné signalizace. Tento čin vyžaduje od asistenta 29
značnou dávku odvahy, zároveň je to ovšem jeho povinnost. Třetí možnou situací je případ, kdy má rozhodčí o situaci přehled, přesto si není jist a pomoc asistenta si vyžádá. V takovém případě přichází okamžik pro diskrétní signál. Tento signál musí být dobře proveden, aby jej rozhodčí pochopil a zároveň proveden s dobrým načasování, aby přišel přesně v okamžiku, kdy si jej rozhodčí vyžádá. Krizová situace, kdy rozhodčí chybně identifikoval místo přestupku a nařídil pokutový kop, nastala v utkání Real Madrid CF – FC Barcelona (23.3.2014) (obr. 5). Pro rozhodčího byla tato situace velmi těžká, jelikož se odehrála ve velké rychlosti a zároveň téměř na hranici pokutového území. V této situaci navíc nelze ani očekávat pomoc asistenta, který je od situace daleko a díky předpokládanému postavení v linii s předposledním bránícím hráčem, má situaci v zákrytu. Jediným možným řešením by bylo snad jen lepší poziční postavení, tudíž lepší přehled o celé situaci.
Obr. 5: místo přestupku (http://www.footballtarget.com/2014/03/real-madrid-vs-barcelonafc-el-clasico-penalties/) Jiná kritická situace týkající se nařízení pokutového kopu vznikla také například v utkání mezi FK Mladá Boleslav – FK 30
Baumit
Jablonec
(19.4.2014),
kde
si
po
mírném
kontaktu
s obráncem počínal hráč Kysela nesportovně a pokusil se přimět rozhodčího k nařízení pokutového kopu ve prospěch svého týmu (obr. 6). Tento pokus se mu naneštěstí pro rozhodčí vydařil a místo osobního
trestu
pro
něj
následoval
pokutový
kop.
Nutno
podotknout, že pro rozhodčího byla tato situace velmi obtížná. Předsedkyně Komise rozhodčích Dagmar Damková k této situaci uvedla: „Kysela pád v pokutovém území přifilmoval a v reálném pohledu to byla těžko rozpoznatelná situace, při které se boleslavský hráč zachoval velmi teatrálně." (LFA, 2014) Otázkou ovšem je, do jaké míry mohl v této situaci rozhodčímu pomoci asistent.
obr. 6: souboj Nováka s Kyselou (http://m.ceskatelevize.cz/sport/fotbal/gambrinus-liga/270557damkova-kysela-filmoval-penalta-se-proti-jablonci-kopat-nemela/) 3.6.3.
Dosažení branky
Pravidla fotbalu uvádějí dvě důležité podmínky, které musí být splněny, aby bylo branky dosaženo. „Branky je dosaženo, jestliže míč celým objemem přejde brankovou čáru mezi brankovými tyčemi a pod brankovým břevnem a útočící družstvo předtím neporušilo žádné pravidlo.“ (FAČR, 2014, p. 66) I v tomto případě 31
tedy platí, že se situace stává kritickou až v momentě, kdy není zcela jasné, jestli byly obě podmínky dodrženy. Může tak nastat moment, kdy rozhodčí z nějakého důvodu nepostřehl nebo si není jist, zda přešel míč celým objemem brankovou čáru. Další varianta kritické situace týkající se dosažení branky nastává, když rozhodčí nepostřehne nebo si není zcela jist, zda došlo před dosažením branky k přestupku útočícího družstva. Stejně jako v předchozích případech i zde může rozhodčímu pomoci s posouzením situace některý z kolegů. Příkladem
situace,
kdy
rozhodčí
nepostřehl
regulérní
dosažení branky, je utkání Gambrinus ligy FC Baník Ostrava - FC Viktoria Plzeň (23.2.2014) (obr. 7).
obr. 7: míč za brankovou čárou (http://www.denik.cz/fotbal/banikkvuli-golu-spilal-kocourkovi-tady-je-dukaz-20140223-3utv.html)
32
Předsedkyně Komise rozhodčích Dagmar Damková k této situaci uvedla: „Při zpětném posouzení situace je zřejmé, že rozhodčí Kocourek měl mít lepší poziční postavení, z nějž by měl lepší výhled, věc mohl posoudit lépe a míč by pak viděl za brankovou čarou.“ (LFA, 2014) Z fotografie je navíc zřejmé, že ani asistent nemohl přes těla útočníka a brankáře vidět, jestli se míč dostal celým objemem za brankovou čáru. Otázka, která se nabízí v tomto případě, zní: došlo by k chybě rozhodčích, kdyby byl k utkání delegován také AAR nebo je jedinou možností, jak správně s jistotou identifikovat tyto situace zavedení videa do fotbalu? Příkladem druhé varianty kritické situace při dosažení branky může být situace z barážové odvety o postup na Mistrovství světa 2010 Francie – Irsko (18.11.2009).
V tomto utkání došlo
před gólem Francie k porušení pravidel útočícím mužstvem (obr. 8). Jelikož rozhodčí přestupek nepostřehl, dosáhl tým Francie následně branky, která znamenala její postup na úkor Irska.
obr. 8: hra rukou před dosažením branky (http://www1.skysports.com/football/news/12020/5703602/henr y-admits-handball)
33
3.6.4.
Jiné problémové situace
V předchozích kapitolách bylo vyjmenováno několik možných krizových situací, které mají na vývoj utkání a konečný výsledek největší vliv. Nejsou to však jediné problémové situace, do kterých se rozhodčí může dostat. Během utkání může nastat velké množství jiných problémových situací. Jednou z těchto situací může být moment, kdy si rozhodčí uvědomí, že udělal nějakou chybu. Udělá-li rozhodčí chybu méně závažnou, zamrzí ale i tak se na ni dá snadno zapomenout. Horší případ nastává, jedná-li se o chybu v některé z již uvedených situací. Případná chyba, která významnou měrou ovlivní průběh nebo výsledek utkání je pro rozhodčího problém z hlediska psychiky. Jednak na něj bude vytvářen tlak ze strany hráčů, funkcionářů a diváků, bude muset čelit také tlaku, který na sebe vytváří sám tím, že nad chybou přemýšlí. Jediným řešením v této situaci je nad chybou nepřemýšlet a pokud možno vytěsnit ji z mysli. Přemýšlením rozhodčí chybu nenapraví a co je důležitější, ztrácí navíc koncentraci na utkání, což vede k chybám dalším. Nejhorším možným řešením pak je, snažit se chybu nějak kompenzovat. Podobná situace, může nastat v případě, kdy rozhodčí udělá sice správné, přesto nepopulární rozhodnutí. Tato rozhodnutí mnohdy přinášejí různé negativní reakce hráčů, funkcionářů nebo diváků.
34
obr. 9: protestující hráči (http:www.dailymail.co.uksportfootballarticle-2528888Watfordcharged-players-surround-ref-Scott-protest-penalty-givenIpswich.html) V případě
masových
protestů
hráčů
(obr.
9)
rozhodčí
zpravidla napomínají nejvíce protestujícího hráče, aby tak dali najevo, že tyto protesty nehodlají tolerovat. Další možností, jak přispět ke zklidnění situace je využít pomoc týmového vůdce. Ovšem jedině za předpokladu, že bude mít v dané situaci zájem s rozhodčím spolupracovat. Se zklidněním emocí na lavičkách pro příslušníky družstev pomáhá rozhodčímu čtvrtý rozhodčí, případně asistent. V krajních mezích, kdy ani upozornění kolegy nepomáhá a
situace
přesáhne
určitou
mez.
Přichází
na
řadu
zásah
rozhodčího, při kterém udělí osobní trest nebo vykáže funkcionáře z prostoru hřiště (obr. 10).
35
obr. 10: vykázání trenéra (http://www.soccertransfers.net/josemourinho-cristiano-ronaldo-real-madrid-loss/) Objevují se samozřejmě i případy, kdy rozhodnutí rozhodčího nebo vzájemná nevraživost fanoušků vyvolá nepokoje na tribunách (obr. 11). Při těchto nepokojích je řešením přerušení utkání a vzájemná
spolupráce
rozhodčího
s hlavním
pořadatelem
a
hlasatelem. Pokud ani po výzvách hlasatele nepokoje neustanou, je krajním řešením ukončení utkání.
obr. 11: Výtržnosti diváků
36
(http://www.reflex.cz/clanek/komentare/55403/po-zapase-baniksparta-pitomci-a-zver-na-stadiony-nepatri-radeji-at-se-fotbalnehraje.html)
3.7.
Zpětná vazba
Aby se rozhodčí mohli vyvíjet a poučit se ze svých případných chyb, potřebují zpětnou vazbu. Tuto zpětnou vazbu poskytuje rozhodčím ve většině utkání delegát. Člověk, který objektivně zhodnotí výkon rozhodčích a nabídne jim možná zlepšení. Zpětnou vazbu však nemusí poskytovat jen delegát, své výkony mohou rozhodčí probírat mezi sebou, například na zpáteční cestě z utkání. Další možností je záznam z utkání, který si rozhodčí prohlédne a sebekriticky zhodnotí.
37
ZÁVĚR Cílem této bakalářské práce bylo stručně nastínit vznik fotbalu, vývoj pravidel a jejich vliv na vývoj řízení utkání. Objasnit pojmy „management“ a „manažer“. Dále analyzovat řízení týmu rozhodčích, přípravu rozhodčího v rámci týmového managementu, týmovou komunikaci a řešení krizových situací během utkání. Z vlastní práce vyplývá, že se řízení utkání postupem času vyvíjelo zároveň s fotbalovými pravidly. Tento vývoj do jisté míry pokračuje a přetrvává až dodnes. Pravidla fotbalu se sice již nemění tak dramaticky, jako v předchozích stoletích, ovšem stále dochází ke změnám a úpravám. Ve snaze minimalizovat chyby, dochází
k různým
změnám
a
experimentům
také
v týmu
rozhodčích. Tyto změny jsou v práci popsány, stejně jako možný způsob přípravy týmu před utkáním. Práce se také zabývá komunikací rozhodčích a to jak týmovou, tak i komunikací s ostatními
aktéry.
Dále
nabízí
různé
příklady
krizových
a
problémových situací, které mohou během utkání nastat a snaží se nelézt optimální řešení.
38
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Knižní zdroje Amstrong, M. & Stephens, T. (2008). Management a leadership. Praha, Czech Republic: Grada Publishing. Blažek,
L.
(2011).
Management:
organizování,
rozhodování,
ovlivňování. Praha, Czech Republic: Grada Publishing. Collina, P. & Amler, E. (2003). Moje pravidla hry. Brno, Czech Republic: Julius Zircus. Čáslavová, E. (2009). Management a marketing ve sportu. Praha, Czech Republic: Nakladatelství Olympia. Donnelly, J.H. (1997). Management. Praha, Czech Republic: Grada Publishing. FAČR. (2013). Pravidla fotbalu: platná od 1.7.2013. Velké Přílepy, Czech Republic: Nakladatelství Olympia FAČR. (2013). Soubor předpisů Fotbalové asociace České republiky. Velké Přílepy, Czech Republic: Nakladatelství Olympia ve spolupráci s Fotbalovou asociací České republiky. Goldblatt, D. & Acton, J. (2010). Kniha fotbalu: ligy, týmy, taktiky, pravidla. Praha, Czech Republic: Knižní klub Hajdovský, V. (1976). 800 otázek a odpovědí z pravidel kopané. Praha, Czech Republic: Nakladatelství Olympia. Koontz, H. & Weihrich, H. (1993). Management. Praha, Czech Republic: Victoria Publishing. 39
Macho, M. (2009). Zlatá kniha fotbalu: dějiny světového fotbalu ve faktech, názorech a obrazech. Praha, Czech Republic: Nakladatelství XYZ. Mitáš, V. (2013). Management utkání: technika řízení utkání ve fotbalu. Brno, Czech Republic: Masarykova univerzita. Robbins, S. P. & Coulter, M. (2004). Management. Praha, Czech Republic: Grada Publishing. Votík, J. & Zalabák, J. (2006). Trenér fotbalu „C“ licence. Praha, Czech Republic: Nakladatelství Olympia
Žurman, O. (1972). Zlatá kniha kopané. Praha, Czech Republic: Nakladatelství Olympia
Internetové zdroje Bailey, G. (2009). Henry admits handbal [online]. Sky Sports. Dostupné
na
http://www1.skysports.com/football/news/12020/5703602/henr y-admits-handball Buchert, V. (2014) Po zápase Baník-Sparta: pitomci a zvěř na stadióny nepatří. Raději ať s fotbal nehraje [online]. Reflex. Dostupné na http://www.reflex.cz/clanek/komentare/55403/pozapase-banik-sparta-pitomci-a-zver-na-stadiony-nepatri-radeji-atse-fotbal-nehraje.html
40
ČTK. (2014). Baník kvůli upřenému gólu spílal Kocourkovi, Horvath chápal
fanoušky
[online].
Deník.
dostupné
na
http://www.denik.cz/fotbal/banik-kvuli-golu-spilal-kocourkovitady-je-dukaz-20140223-3utv.html ČTK. (2014). Gambrinus liga – Damková: Kysela filmoval. Penalta se proti Jablonci kopat neměla [online]. Česká televize dostupné na http://m.ceskatelevize.cz/sport/fotbal/gambrinus-liga/270557damkova-kysela-filmoval-penalta-se-proti-jablonci-kopat-nemela/ Drayton, J. (2013). Watforf hit with chargé after players surrounded ref Scott to appeal penalty [online]. Dailymail. dostupné na http:www.dailymail.co.uksportfootballarticle-2528888Watfordcharged-players-surround-ref-Scott-protest-penalty-givenIpswich.html FIFA.
(2014).
Fourth
Official
[online].
FIFA
dostupné
na
http://www.fifa.com/mm/photo/tournament/competition/02/24/ 89/60/2248960_full-lnd.jpg Footballtarget. (2014). Real Madrid vs Barcelona FC – El Clasico All Penalties
[online].
Footballtarget
dostupné
na
http://www.footballtarget.com/2014/03/real-madrid-vsbarcelona-fc-el-clasico-penalties/ Johnston, N. (2013). Jose Mourinho and Cristiano Ronaldo off in Real
Madrid
loss
[online].
Socker
Transfers.
dostupné
na
http://www.soccertransfers.net/jose-mourinho-cristiano-ronaldoreal-madrid-loss/ LFA. (2014). Damková si chce posvítit na Kyselu z Boleslavi, svému pádu
hodně
přidal.
[online].
Gambrinus
41
liga.
dostupné
na
http://www.gambrinusliga.cz/clanek/4867-damkov-si-chceposvtit-na-kyselu-z-boleslavi-svmu-pdu-hodn-pidal.html LFA. (2014). Gól Ostravy proti Plzni měl platit, rozhodčí pochybil, potvrdila
Damková
[online].
Gambrinus
liga.
dostupné
na
http://www.gambrinusliga.cz/clanek/4145-gl-ostravy-proti-plzniml-platit-rozhod-pochybili-potvrdila-damkov.html Spacey, P. (2014). Why Effective Communication Is The Key To Being A Successful Football Referee. [online]. The 3rd Team dostupné na http://footballrefereeing.blogspot.cz/2014/01/whyeffective-communication-is-key-to.html#.U1uHM1V_vQN UEFA.
(2014).
Refereeing
[online].
UEFA
dostupné
na
http://www.uefa.org/protecting-the-game/refereeing/index.html Vacek, P. (2010). Nenapravitelný Řepka má úchylku: Plivání! [online]. Blesk. Dostupné na http://isport.blesk.cz/clanek/svethvezd-skandaly/94925/nenapravitelny-repka-ma-uchylkuplivani.html
42
SEZNAM ZKRATEK AAR - aditional assistant referee FAČR - Fotbalová asociace České republiky FIFA – Fédération Internationale de Football Association IFAB – International Football Association Board UEFA – Union des Associations Européennes de Football
43
RESUMÉ Tato bakalářská práce se zabývá managementem týmu rozhodčích. Práce je rozdělena do dvou částí – teoretické a praktické. Teoretická část stručně popisuje vznik fotbalu, vývoj pravidel a jejich
souvislost
s řízením
hry.
Dále
vysvětluje
pojmy
jako
„management“ a „manažer“. Praktická část se věnuje přípravě rozhodčích
jako
týmu,
rozdělení
kompetencí,
komunikaci
rozhodčích a možným krizovým situacím.
SUMMARY This thesis deals with the management of team referees. Thesis is divided into two parts – theoretical and practical. The theoretical section briefly describes the origins of football, development of rules and their relation to the management of the game.
It
also
explains
terms
such
as
"management"
and
"manager". The practical part deals with the preparation of referees as a team, distribution of responsibilities, communication referees and potential crisis situations.
44
