UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA Katedra dějin umění
OBOR: DĚJINY VÝTVARNÝCH UMĚNÍ
Malířská tvorba Alžběty Zelené (1919–2004)
BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
Romana Cásková
Vedoucí diplomové práce: doc. PaedDr. Alena Kavčáková, Dr.
Olomouc 2016
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím uvedených pramenů a literatury. V Olomouci dne 23. 6. 2016 Romana Cásková
Poděkování
Za odborné vedení bakalářské práce, cenné připomínky, rady a konzultace děkuji docentce Aleně Kavčákové. Velké poděkování patří rodinám Zelených, které mi umožnily nahlédnout do jejich soukromých sbírek, jmenovitě Evě Zelené a Mgr. Danuši Zelené. Rovněž děkuji Bc. Jitce Vybíralové Gajdošové z Muzea a galerie v Prostějově, a také Mgr. Tomáši Cydlíkovi ze Státního okresního archivu Prostějov, který mi dovolil nahlédnout do obrazového fondu Alžběty Zelené. Ráda bych také poděkovala Josefu Dolívkovi a Larisse Šimekové, jež mi poskytli rozšiřující informace o Alžbětě Zelené. Zároveň děkuji své rodině a PaedDr. Aleně Dvořákové za jejich podporu.
Obsah
1 ÚVOD ............................................................................................................................ 6
2 DOSAVADNÍ STAV BÁDÁNÍ ................................................................................... 8 3 BIOGRAFIE ALŽBĚTY ZELENÉ ......................................................................... 12 3. 1 Od narození do emigrace ........................................................................... 12 3. 2 Pobyt v Anglii, tvorba v letech 1939–1946 ................................................ 14 3. 3 Návrat do rodné vlasti, tvorba po roce 1946 ............................................. 16 4 OBRAZ ČESKOSLOVENSKÉ VÝTVARNÉ KULTURY 20. STOLETÍ S DŮRAZEM NA PROSTĚJOVSKOU VÝTVARNOU SCÉNU ............................ 24 5 TVORBA .................................................................................................................... 27 5. 1 Kresba ......................................................................................................... 27 5. 2 Malba........................................................................................................... 29 5. 2. 1 Portréty, autoportréty, postavy a akty .......................................... 29 5. 2. 2 Mateřství ...................................................................................... 32 5. 2. 3 Krajiny a městské motivy............................................................. 33 5. 2. 4 Zátiší a kytice ............................................................................... 35 5. 2. 5 Válka ............................................................................................ 35 5. 2. 6 Hanácký folklór ............................................................................ 37 6 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 38 7 ČLENSTVÍ A SPOLUPRÁCE ................................................................................. 40 8 AUTORSKÉ A KOLEKTIVNÍ VÝSTAVY............................................................ 41 9 KATALOG DĚL ........................................................................................................ 43 10 PRAMENY ............................................................................................................... 59 4
11 LITERATURA ......................................................................................................... 61
12 INTERNETOVÉ ZDROJE ..................................................................................... 64 13 SUMMARY .............................................................................................................. 65 14 SEZNAM OBRAZOVÉ PŘÍLOHY ....................................................................... 66 16 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA......................................................................................... 68 17 ANOTACE ............................................................................................................... 95
5
1 ÚVOD
Míra zájmu o osobnost Alžběty Zelené (1919–2004), představitelky prostějovské výtvarné scény 20. století, není příliš silná. Přestože malířka tvořila téměř padesát let, odborná uměleckohistorická společnost věnovala umělkyni jen ojedinělou pozornost. Je očividné, že malířčin repertoár nevykazoval žádné stěžejní zvraty ani posuny na moderní umělecké scéně v druhé polovině minulého století. Přesto by se však umělkyně neměla stát opomíjeným článkem českých dějin umění. K myšlence zvolit si za téma malířskou tvorbu prostějovské rodačky Alžběty Zelené mě vedla skutečnost, že Prostějov je mým rodištěm, a především velký zájem o bližší poznání s výtvarnou produkcí malířky, se kterou jsem se poprvé seznámila v depozitáři Muzea a galerie v Prostějově. Předkládaná bakalářská práce si klade za cíl zdokumentovat a částečně zhodnotit malířskou tvorbu regionální výtvarnice Alžběty Zelené. Monografická studie zároveň čtenáře seznamuje i s životními osudy umělkyně, jež se promítly do jejího malířského rukopisu. V díle metodologicky vycházím z poznatků, které jsem získala na základě konverzace s rodinnými příslušníky. Bohatým materiálem pro sepsání bakalářské práce se mi pak stala písemná pozůstalost Alžběty Zelené. Poskytly mi ji snachy umělkyně, Danuše Zelená (1949) s Evou Zelenou (1956). Danuše Zelená mi navíc umožnila přístup k rozsáhlé sbírce obrazů výtvarnice. Díky Evě Zelené jsem pak mohla nahlédnout do osobních dokumentů, například do Osvědčení o registraci. 1 Zároveň jsem navázala kontakt s pamětníky z malířčina okolí, například s Alžbětinou přítelkyní z dětství, Larissou Šimekovou (1920). 2 Cenné informace mi taktéž poskytl regionální historik Josef Dolívka (1934), 3 jenž se dlouhá léta s malířkou přátelil. Dále jsem seskupila prameny, které se dnes nachází v archivních a muzejních sbírkách města Prostějova. Nejdelší časový úsek jsem věnovala shromažďování výtvarných děl. S uměleckou produkcí Alžběty Zelené jsem se seznamovala na více místech, jakými byly rodinné archivy pozůstalé, Muzeum a galerie v Prostějově Soukromá sbírka rodiny Zelených, Osvědčení o registraci (č. 63430) z 26. května 1939, Bristol. Larissa Šimeková (1920), rozená Grünwaldová, je členkou Židovské obce Olomouc, v současnosti žijící v Prostějově. S Alžbětou se seznámila už v předválečném období. Přítelkyně spolu udržovaly kontakt až do Alžbětiny smrti. Viz Tomáš Hrbek, Příběh Alžběty Kleinerové-Zelené, Chajejnu, 2015, č. 1, s. 15. 3 Josef Dolívka se narodil 9. března 1934 v Olomouci. Většinu svého života prožil v Kostelci na Hané a zasvětil svůj život kulturní činnosti, zejména výtvarnému umění. Viz Josef Dolívka, Výtvarníci prostějovského regionu, Prostějov 2007, s. 155. 1 2
6
či sbírka města Prostějova. V průběhu práce bylo taktéž zapotřebí zohlednit materiály z místních periodik, neboť částečně monitorovaly malířčinu celoživotní výtvarnou dráhu. Bakalářská práce je strukturována do sedmi kapitol. Práci zahajuje kapitola Dosavadní stav bádání, která přináší shrnutí a hodnocení dosud vydané literatury, okrajově se dotýkající života a výtvarné produkce Alžběty Zelené, a také veškeré informace získané z krajských periodik. Následující kapitola představuje biografii, jež se koncentruje na zlomové okamžiky v soukromém a profesním životě prostějovské výtvarnice. Zcela samostatný oddíl tvoří kapitola reflektující československou výtvarnou kulturu 20. století s důrazem na Prostějov, významnou součást kulturního a sociálního života tehdejší společnosti. Kapitola neopomene zmínit důležité regionální výtvarné umělce, kteří vedle Alžběty Zelené formovali prostějovskou výtvarnou scénu 1. poloviny a zejména 2. poloviny minulého století. Stěžejní kapitola, nazvaná Výtvarná tvorba, shrnuje výtvarnou činnost umělkyně z dob strávených v anglickém Bristolu, a především z poválečného období, kdy se Alžběta natrvalo vrátila z emigrace do Prostějova. Kapitola je pro lepší přehlednost rozčleněna na dvě podkapitoly – Kresba a Malba. V druhé je pak provedena
analýza
a uměleckohistorické
zhodnocení
malby
Alžběty
Zelené,
konfrontované s výtvarným projevem významných regionálních umělců tamní doby. Malby jsou v textu řazeny tematicky a nikoliv chronologicky, jelikož u některých děl nelze zjistit přesnou dataci. Práce taktéž zahrnuje heslovitý soupis samostatných i kolektivních výstav Alžběty Zelené, včetně přehledu její umělecké aktivity ve veřejných a soukromých sbírkách. Závěr obsahuje stručné kritické shrnutí týkající se osobnosti Alžběty Zelené a její malířské tvorby. Nedílnou součástí práce je základní katalog děl, jenž představuje kompletní soubor výtvarné produkce, uložené ve sbírkách rodinných příslušníků Alžběty, v depozitáři Muzea a galerie v Prostějově, a také v majetku statutárního města
7
Prostějova. Katalogový soupis je rozdělen do tří částí (kresba, malba a plastika 4)a řazen abecedně a chronologicky vzestupně. Neméně podstatnou část této studie tvoří úplný soupis pramenů a literatury, včetně obrazové přílohy. Ta předkládá dochované fotografie děl, jež jsou uloženy ve Státním okresním archivu Prostějova, 5 či dobové rodinné fotografie.
Plastikám se Alžběta Zelená věnovala pravděpodobně pouze během studia na Royal West of England College of Art v Bristolu. Tato informace je domněnkou Evy Zelené. Viz Eva Zelená, Rozhovor ze dne 25. března 2015. 5 Většina děl na fotografiích není součástí základního katalogu děl, jelikož chybí potřebné údaje (název díla, technika, materiál a rozměry). 4
8
2 DOSAVADNÍ STAV BÁDÁNÍ Publikovaná literatura o Alžbětě Zelené dosud neobsáhla celou šíři její osobnosti, zatím nebyla vydána podrobnější monografie. Většinou nalézáme jen stručné informace v uměleckohistorických publikacích. Dále najdeme články v novinách a periodikách. Existuje jen několik obsáhlejších příspěvků, zabývajících se jejím životem a uměleckou tvorbou. 6 V publikovaných článcích i literatuře je na umělkyni nahlíženo ze dvou hledisek, a to jako na výtvarnici industriální tematiky a jako na malířku folkloristických námětů.
7
Určitou nepříjemností, jež zabraňuje hlouběji
do problému, je fakt, že ani prostějovské hlavní instituce, 8 v nichž se nachází část souboru výtvarných děl Alžběty Zelené, nemají ve svých archivech katalogy jejích výstav. První zmínka o životě a umělecké produkci prostějovské rodačky se dochovala ve formě informačního letáku 9 z expozice uskutečněné v únoru roku 1987 v prostorách pernštejnského zámku v Prostějově. Text k výstavě pocházel z pera Alžbětina syna, grafika Josefa Zeleného. 10 Autor zde uveřejnil soupis samostatných a kolektivních výstav, a také samotné realizace malířky. Zvláště cenným materiálem, publikovaným v letáku, je informace o místech konání jednotlivých expozic. Na základě pozdějšího rozhovoru s Evou Zelenou jsem se však dozvěděla, že text obsahuje mylná fakta. 11 Součástí letáku je rovněž strukturovaný životopis. Roku 1989 Městská knihovna Prostějov otiskla ve Štafetě 12, 13 medailon Alžběty Zelené u příležitosti jejích jubilejních sedmdesátých narozenin. Článek, psaný ichformou, byl jakousi subjektivní emotivní výpovědí malířky a svou formou určený především laické veřejnosti. Autorka textu rozdělila biografii do tří celků. V posledním
Simona Čížková, Kresba a grafika Aloise Kalvody (1875–1934) (bakalářská práce), Katedra dějin umění FF UP, Olomouc 2012, s. 7. 7 Jana Harásková, Život a dílo malíře Petra Pištělky (1887–1963) (bakalářská práce), Katedra dějin umění FF UP, Olomouc 2014, s. 7. 8 Muzeum a galerie v Prostějově, statutární město Prostějov. 9 Leták se nachází v soukromém majetku kurátora, sběratele a propagátora výtvarného umění Josefa Dolívky (1934). 10 Josef Zelený (1951–2008) byl druhorozeným synem Alžběty Zelené. V krátké stati se především věnoval matčině tvorbě. 11 Například o dřevěném reliéfu, vyhotoveném v letech 1976-1978, a vitráži z roku 1975 se v letáku dočteme, že se jedná o kolektivní dílo Alžběty Zelené a jejího syna Josefa. Obě realizace však zhotovil pouze Josef Zelený (informace známa z rozhovoru s jeho manželkou Evou Zelenou), který se tehdy z politických důvodů nemohl k autorství plně přihlásit. 12 Kulturně politický časopis Prostějovska. 13 Lenka Sehnalová, Mezníky Alžběty Zelené, Štafeta, 1989, č. 1, s. 19-23. 6
9
se pak sama výtvarnice vyjádřila ke své malířské tvorbě a sebe samu nepřímo představila jako solitérku na prostějovské výtvarné scéně. Tentýž měsíc vyšel o Alžbětě Zelené v kulturní rubrice Stráž lidu 14 článek Mé kořeny patří do krásné Hané. Redaktorka Yvona Kadlecová zde však Alžbětu chybně označuje za akademickou malířku. Článek navíc postrádá chronologii v životopisných datech, a dokonce chybí přesná datace, což samozřejmě stěžuje badatelskou práci. Naproti tomu je přínos článku spatřen v malířčině částečném vyjádření ke své tvorbě, především k tematice hanáckého folklóru. Obsáhlý biografický článek, jenž vyšel roku 1999 v regionálním periodiku Prostějovský týden, 15 dokazuje, že byla Alžběta Zelená recipována jako důležitá osobnost prostějovského regionu. Sepsání životní a profesní dráhy prostějovské malířky se opět ujala redaktorka Lenka Sehnalová. Z velké části čerpala ze svého předchozího článku v časopise Štafeta, a pravděpodobně i ze stati kulturní rubriky Stráže lidu, ze kterého nesprávně přejala označení „akademická malířka“ Alžběta Zelená. Medailon malířky Sehnalová rozčlenila do bloků, které doplnila o nová životopisná data. I přes získání nových a jistě cenných poznatků se nepodařilo docílit uspokojující bibliografie. U mnoha biografických údajů totiž autorka textu neuvedla datace. Předložený, do jisté míry, popularizační materiál pouze nastínil mnohdy strastiplné osudy regionální malířky, nevěnoval však bližší pozornost její umělecké tvorbě. O rok později se v Prostějovském týdnu 16objevila zpráva o tom, že prostějovská malířka Alžběta Zelená vystavuje svou celoživotní tvorbu v prestižní galerii Portico Library and Gallery v centru anglického Manchesteru. Roku 2002 informovaly tytéž zpravodajské listy17 veřejnost o podobně laděné expozici Alžběty Zelené, jež se konala v prostorách prostějovského muzea. Již zmíněný regionální pamětník a příležitostný redaktor Josef Dolívka napsal v únoru 2004 do periodika KAM v Prostějově a okolí 18 stručný životopis Alžběty Zelené. V medailonu zmínil jen nejzákladnější fakta. V bádání tedy nenastal žádný posun.
Yvona Kadlecová, Mé kořeny patří do krásné Hané, Stráž lidu LXIX, 1989, č. 2, 19. 7., nestr. Lenka Sehnalová, Malování je celý můj život, Prostějovský týden IX, 1999, č. 7, 17. 2., s. 6. 16 Milan Brauner, Alžběta Zelená vystavuje celoživotní dílo v Anglii, Prostějovský týden X, 2000, č. 29, 26. 7., s. 2. 17 Milan Brauner, Alžběta Zelená nechává promlouvat svoje obrazy, Prostějovský týden XII, 2002, č. 38, 18. 9., s. 11. 18 Josef Dolívka, Portrét, KAM v Prostějově a okolí, 2004, únor, nestr. 14 15
10
Ve stejném roce se osobnosti Alžběty Zelené taktéž věnoval historik a archivář Tomáš Cydlík. Hlubší zájem o malířku vyústil v celostránkový článek, otištěný v Prostějovském týdnu, 19 ve kterém autor čtenářům představil život a dílo nedávno zesnulé prostějovské rodačky Alžběty Zelené. Výchozí literaturou pro sepsání textu se Cydlíkovi staly články redaktorky Lenky Sehnalové a Milana Braunera. Cydlík rovněž navázal kontakt s pamětníkem Josefem Dolívkou a synem malířky Josefem Zeleným. Nedoplnil však biografii malířky o nové poznatky, pouze se zmínil o osobním i profesním životě Alžbětiny starší sestry Markéty, rovněž významné malířky. Cydlík v článku směřoval hlavní pozornost k umělecké produkci Alžběty Zelené. Vyjmenoval některá Alžbětina členství či spolupráce v uměleckých spolcích, u kterých však neuvedl dataci. Chronologicky seřadil data kolektivních či samostatných výstav malířky. U expozic, kterés e uskutečnily v roce 1989 a 1994, se nedochovaly, jak Cydlík uvádí, žádné záznamy o případných realizacích, lze tudíž usoudit, že by se mohlo jednat o chybné udání roků. Autor textu záměrně nezařadil malířčinu produkci do dobového uměleckého kontextu. Nezmínil ani případné možné tvůrčí inspirace, které se ale objevily v článcích redaktorky Lenky Sehnalové. Tomáš Cydlík obecně popsal celoživotní tvorbu malířky, vyvaroval se ale utilizaci odborných termínů. Za první literaturu, věnující se okrajově osobnosti Alžběty Zelené, lze považovat přehledovou publikaci Prostějov v malbě, kresbě a grafice 20 vydanou v roce 2004. Kniha čítá 233 stručných medailonů výtvarníků – profesionálů i amatérů,
21
jež inspirovalo v jejich tvorbě malebné prostředí Prostějova a blízké okolí. Mezi umělce se rovněž řadí Alžběta Zelená. Životopis Alžběty neopomněla uvést ani Dolívkova přehledová publikace Výtvarníci prostějovského regionu
22
vydaná roku 2007. Kniha obsahuje několik
abecedně seřazených krátkých medailonů výtvarníků, jež působili podstatnou část svého života ve městě či okolí. U biografie malířky Dolívka použil stejný text, který zveřejnil v roce 2004 v prostějovském periodiku KAM v Prostějově a okolí. Nikterak obohacující článek o Alžbětě Zelené vyšel v roce 2009 v TÝDENÍKU Prostějovska. 23 Tomáš Cydlík, Vzpomínka na malířku a učitelku Alžbětu Zelenou-Keinerovou, Prostějovský týden XIV, 2004, 15. 9., s. 8. 20 Dagmar Roháčková et al., Prostějov v malbě, kresbě, grafice, Prostějov 2004. 21 Ibidem, s. 9. 22 Viz Dolívka (pozn. 3). 23 Lenka Sehnalová, O Alžbětě aneb Malování pro ni znamenalo život, TÝDENÍK Prostějovska II, 2009, č. 6, nestr. 19
11
Ve XXI. Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2010 24 se nachází souhrnná biografie malířky. Základním stavebním pilířem pro sepsání slovníkového hesla byla Dolívkova kniha Výtvarníci prostějovského regionu. Přesto krátký medailon přinesl cennou informaci, a tím bylo zjištěné členství Alžběty ve Sdružení výtvarných umělců a teoretiků Brno. V roce
2012
byl
Alžbětin
životopis
zařazen
do
Osobností
Prostějovska. 25Události z malířčina života opět zpracoval Tomáš Cydlík. Ačkoliv tato téměř dvoustránková biografie neobsahuje žádné nové poznatky, dokazuje, že Alžběta Zelená stále patří k uznávaným osobnostem Prostějovska. Poslední napsaný text, věnovaný malířce Alžbětě Zelené, vydal roku 2015 interní časopis Chajejnu. 26 Autor článku Tomáš Hrbek čerpal ze shromážděných dokumentů a interview získaných od snachy malířky, Evy Zelené. Práci koncipoval do několika oddílů, které se zabývají nejen samotnou umělkyní, ale také členy její rodiny a přátel pocházejících ze židovské komunity. Hrbek v článku užil doposud neuveřejněné osobní dokumenty výtvarnice vztahující se k jejímu pobytu v Anglii, například korespondenci, kterou vedla umělkyně se svou rodinou. Přestože tato biografie působí obsáhlým dojmem, není pojata komplexně, neboť se autor dostatečně nevěnoval malířčině tvorbě; důraz naopak kladl na její židovský původ.
Alena Malá (ed.), XXI. Slovník český a slovenských výtvarných umělců 1950-2010, Ostrava 2010. Tomáš Cydlík et al., Osobnosti Prostějovska, Prostějov 2012. 26 Viz Hrbek (pozn. 2), s. 10-15. 24 25
12
3 BIOGRAFIE ALŽBĚTY ZELENÉ
3. 1 Od narození do emigrace Alžběta 27 Zelená se narodila 19. února 1919 v Prostějově jako druhorozená dcera do židovské rodiny živnostníků Salomona a Anny Kleinerových. Její otec Salomon (4. září 1890, Brzezany – 26. března 1942, Osvětim) pocházel z haličské rodiny, jež se před první světovou válkou usadila v Prostějově. Alžbětina matka Anna, rozená Spitzerová (20. června 1895, Prostějov – 15. května 1944, Terezín), 28 se vdala za Salomona 5. července 1914. Novomanželům Kleinerovým se pak o rok později, 14. května, narodila dcera Markéta, kterou všichni přezdívali Gita nebo Margit. Za čtyři rokypřišla na svět již zmíněná Alžběta.
29
Rodina vlastnila krámek s látkami
a krejčovskou přípravou na rohu Školní ulice a Pernštýnského náměstí v Prostějově. 30 Obě dívky od útlého dětství vynikaly výtvarným talentem. Ze strany rodičů se jim ale nedostávala očekávaná podpora. Jak se můžeme dočíst z rozhovoru, který Alžběta poskytla pro Prostějovský týden, její otec pocházel z velké rodiny a řada jeho sourozenců a příbuzných měla umělecké sklony.„Tatínek věděl, jak žijí, proto nechtěl, abychom se věnovaly umění. Říkal, že umění je bída.“ 31 Roku 1925 Alžběta nastoupila na dívčí reálné gymnázium. 32 Ve čtrnácti letech po hnisavé angíně onemocněla revmatismem, proto musela na určitou dobu přerušit studium. V tomto období s nelibostí vypomáhala v rodinném podniku, jak sama Alžběta potvrzuje v již zmíněném článku uveřejněném v Prostějovském týdnu: „Prodávat látky mě vůbec nebavilo, to už jsem raději aranžovala výlohy.“ 33 K Alžbětiným
cenným
dětským
vzpomínkám
bezesporu
patří
rodinné
prázdninové pobyty strávené v klimatických lázních v obci Velká Roudka u Velkých
V rodném listu Matričního úřadu židovského v Prostějově je Alžběta zaevidována jako Elizabet Kleinerová. V ostatních úředních dokumentech se označuje Alžběta. Rodinný okruh přátel ji oslovoval „Eliško“. Viz Hrbek (pozn. 2), s. 10. 28 Soukromá sbírka rodiny Zelených, Český svaz bojovníků za svobodu: Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých, dotazník – švýcarský fond z 30. září 1998, Prostějov. 29 Viz Hrbek (pozn. 2), s. 10. 30 Viz Cydlík (pozn. 19), s. 8. 31 Viz Sehnalová (pozn. 15), s. 6. 32 Dívčí reálné gymnázium v Prostějově bylo zřízeno roku 1919. V následujícím roce bylo umístěno v bývalé německé reálce a pak postátněno (původně bylo městské). Škola patřila k prvním ústavům tohoto druhu v republice. Viz Josef Bartoš et al., Prostějov: Dějiny města Prostějova. 2, Prostějov 2000, s. 94. 33 Viz Sehnalová (pozn. 15), s. 6. 27
13
Opatovic[1].
34
Čas, jenž prožila v malebné vesničce, ji nepochybně inspiroval
v malířské tvorbě. 35 Po absolvování Reálného gymnázia získala Alžběta[2]1. ledna 1937 pracovní pozici zahraniční korespondentky u prostějovského starosty JUDr. Oldřicha Johna. 36, 37 Velkou výhodou pro tento post byla její výborná znalost německého jazyka. 38 Pod vlivem tehdejších politických událostí začala však Alžběta rozmýšlet nad odchodem z okleštěného Československa. 39 Důvodem nebyl jen strach z narůstajícího fašismu, ale také touha po dobrodružství a vymanění se z výtvarného stínu své starší sestry Margit. 40 Téhož roku její otec na přání Alžběty předložil Okresnímu soudu v Prostějově prohlášení, na jehož základě soud 8. ledna 1938 schválil propuštění nezletilé Alžběty Kleinerové z Otcovské moci. 41 Po Mnichovské dohodě musela s ohledem na svůj židovský
původ
31.
října
1938
ze
služeb
radnice
na
vlastní
žádost
odejít. 42 Do závěrečného Vysvědčení jí zaměstnavatel starosta JUDr. Oldřich John napsal: „Byla vždy pilná, svědomitá a spolehlivá a veškeré jí svěřené práce vykonala vždy k mé naprosté spokojenosti, takže ji mohu každému, jako velmi zdatnou pracovnici co nejlépe doporučit.“ 43 Politická situace se začala vyhrocovat. V rozčarování nad koncem první republiky se množily útoky proti demokracii minulé doby a jejím představitelům, především dr. Edvardu Benešovi a jeho stoupencům.
44
Uprostřed Alžbětiných
emigračních příprav si 15. března 1939 přivlastnila německá vojska zbytek území Čech a Moravy a o den později byl zřízen Protektorát Čechy a Morava. O necelé dva měsíce později, 2. května, Městská rada v Prostějově vystavila Alžbětě Kleinerové povolení 34
Viz Cydlík (pozn. 19), s. 8. Viz Hrbek (pozn. 2), s. 10. 36 Prostějovský advokát, JUDr. Oldřich John (1907–1961) se ujal prostějovského starostenského úřadu od 21. května 1937. Viz Josef Augustin et al., Sto let prostějovské radnice, Prostějov 2014, s. 294. 37 Viz Hrbek (pozn. 2), s. 11. 38 Rodina Kleinerových mluvila jak česky, tak i německy. Alžbětiny prarodiče češtinu neovládali, mluvila s nimi pouze německy. Viz Eva Zelená, Rozhovor ze dne 25. března 2015. 39 Alžběta byla z rodiny jediná, kdo usiloval o vystěhování do zahraničí. Rodiče ani sestra nepředpokládali, že by se situace v zemi mohla natolik zhoršit. – Viz Hrbek (pozn. 2), s. 11. 40 Margit Kleinerová-Eisenberg (1915–2004) studovala v letech 1932–1934 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Josefa Loukoty, Jakuba Obrovského a Vratislava Nechleby. Svá studia si doplnila během zahraničních pobytů v Římě a New Yorku, kde se od roku 1947 usadila natrvalo. Velkým oceněním její tvorby bylo členství v malířském klubu Art Students League v USA. Viz Dolívka (pozn. 3), s. 68. 41 Otcovská moc zakotvená už v římském právu, znamenala, že muž vykonával prakticky neomezenou moc v rámci rodiny nad veškerými jejími členy a nad veškerým majetkem. Viz Petr Novotný et al., Nový občanský zákoník: Rodinné právo, Praha 2014, s. 137. 42 Viz Hrbek (pozn. 2), s. 11. 43 Soukromá sbírka rodiny Zelených, Vysvědčení z 31. října 1938, Prostějov. 44 Viz Josef Bartoš et al. (pozn. 32), s. 103. 35
14
k odjezdu do zahraničí.
45
Alžběta začala rozesílat žádosti o vízum na různá
velvyslanectví. Kladné odpovědi se jí dostalo pouze z anglického Bristolu, kde obdržela pobytové a pracovní vízum. 46 K výjezdu jí scházelo pouze německé průjezdné vízum, které získala 8. května. Do Anglie odcestovala z Prahy téměř okamžitě, v sobotu 13. května 1939, tzv. čtvrtým Wintonovým vlakem, který přepravoval 61 židovských dětí do Anglie. Dvacetiletá Alžběta však mezi ně nepatřila, zřejmě se na svém transportu, jak se můžeme domnívat, domluvila s organizátory nacisty nepovoleného vlaku Nicholase Wintona. V Praze viděla svého otce naposledy živého. 47 Salamona Kleinera totiž 1. září 1939 fašisté zajali při prvním velkém zatýkání protektorátních občanů a následně odvlekli do koncentračního tábora v Buchenwaldu. O tři roky později byl zastřelen, když se pokusil o útěk na svobodu. 48 3. 2 Pobyt v Anglii, tvorba v letech 1939–1946 Přeprava mladičké Alžběty Kleinerové do Spojeného království trvala dva dny. První čtyři dny setrvala v hlavním městě Londýně. V rozhovoru pro Prostějovský týden Alžběta vzpomíná na svou jazykovou bariéru: „Neuměla jsem moc anglicky, a tak jsem zastavovala každého strážníka a vyptávala se na cestu, abych se aspoň trochu zdokonalila.“ 49V Bristolu se ubytovala u paní Foxové, kde pracovala jako pomocnice v židovské domácnosti. 50 Na tuto těžkou dobu vzpomíná s nelibostí, jak poznamenala v tomtéž periodiku: „Měli šest dětí a nutili mě dělat úplně všechny práce, včetně těch nejhrubějších. Při tom všem jsem neměla žádné volno, a dokonce jsem ani nesměla vycházet ven.“ 51 Alžběta však nepřestala toužit po dětském snu – studovat výtvarné umění. Rozhodla se hledat lepší finanční zabezpečení, k němuž potřebovala souhlas cizineckého oddělení policejního komisařství v Bristolu. 52 Překážkou se stalo povolení ze dne 26. května 1939 k azylu, jenž Alžběta dostala pod podmínkou, že „nevstoupí nežli jako ubytovaná ve službě soukromé domácnosti.“ 53 Bristolské Ministerstvo práce
45
Viz Hrbek (pozn. 2), s. 11. Viz Sehnalová (pozn. 15), s. 6. 47 Viz Hrbek (pozn. 2), s. 11. 48 Vojtěch Janoušek, Likvidace prostějovských židů po roce 1939, Zpravodaj Muzea Prostějovska, 1991, č. 2, s. 22. 49 Viz Sehnalová (pozn. 15), s. 6. 50 Viz Hrbek (pozn. 2), s. 11. 51 Viz Sehnalová (pozn. 15), s. 6. 52 Viz Hrbek (pozn. 2), s. 12. 53 Viz Soukromá sbírka rodiny Zelených (pozn. 1), s. 2. 46
15
jí udělilo 13. března 1940 souhlas pracovat jako výpomocná síla v nedalekém přímořském letovisku Weston-Super-Mare v hotelu Windsor, kde byla zaměstnána až do května následujícího roku. 54 Poté se vrátila zpět do Bristolu, kde si zajistila nový podnájem s podmínkou práce domovní pomocnice. Na živobytí si navíc přivydělávala ranním rozvážením mléka na koňském povozu u mlékárenské firmy Hornby’s Dairies[3].
55
Na popud
svého
přítele se Alžběta[4]
přihlásila na vysokou
uměleckoprůmyslovou školu Royal West of England College of Art s pedagogickým zaměřením.
56
V průběhu přípravy na přijímací pohovor se seznámila s mladým
sochařem Johnem Fowlerem, se kterým sdílela nejen společný ateliér[5]. „Byla to velká láska, Alžběta mi říkala, že když později sirény ohlašovaly nálet, nikdy nešli do krytu. Svěřili osudu, ať rozhodne, co se s nimi stane. Kolem nich hořelo, ale oni pracovali, Alžběta malovala, John sochařil,“ komentovala Eva Zelená v časopise Chajejnu. Po německých leteckých náletech pomáhala Alžběta s odklízením mrtvol a trosek domů zasažených bombami. Studentkou Royal West of England College of Art se Alžběta Kleinerová stala 30. ledna 1942. 57 Jelikož byla ve finanční tísni, musela první rok navštěvovat školu dálkově a nadále rozvážet mléko po Bristolu. Od odpoledne až do večera docházela na školské kurzy, které se zaměřovaly na malbu, kresbu, grafiku a na sochařství. 58 V počátcích tvorby byla Alžběta velmi sebekritická, pociťovala ve svém výtvarném vyjádření značné rezervy. Ve druhém ročníku studia se české ministerstvo zahraničí rozhodlo
zorganizovat
putovní
výstavu
Alžbětiných
obrazů
a
plastik
v anglických městech Reading, Sheffield a následně v Bournemouthu. 59 Na několika výstavách dokonce získala ocenění, což mladou umělkyni[6] ještě více motivovalo tvořit[7]. 60 V tomto období se ve své tvorbě Alžběta začala intenzivně věnovat industriální tematice. V září roku 1943 Alžběta absolvovala mezi nejlepšími studenty, a získala tak oprávnění vyučovat estetickou výchovu na všech typech britských škol. Ředitel Royal West of England College of Art 61 doporučil Alžbětu jako kvalifikovanou 54
Viz Soukromá sbírka rodiny Zelených (pozn. 1), s. 5. Viz Hrbek (pozn. 2), s. 12. 56 Viz Sehnalová (pozn. 15), s. 6. 57 Viz Hrbek (pozn. 2), s. 12. 58 Viz Sehnalová (pozn. 13), s. 20. 59 Sehnalová (pozn. 15), s. 6. 60 V letech 1944-1945 vytvořila dvě nástěnné dekorativní malby (170x140 cm), které visely poté ve vojenském klubu Červeného kříže v Bristolu. Viz Soukromá sbírka Josefa Dolívky, Alžběta Zelená – obrazy: informační leták, únor 1987, Prostějov. 61 V roce 1944 vytvořila Alžběta Kleinerová do haly bristolské umělecko-průmyslové školy Royal West of England College of Art temperovou nástěnnou malbu (200x180 cm). Viz Ibidem. 55
16
pedagožku estetické výchovy na Dudley High School u Birminghamu – dívčí školu s dlouhotrvající tradicí.
62, 63
Během svého působení na škole byla oslovena k tomu, aby
vytvořila návrh kostýmů a výpravu pro školní divadelní inscenaci shakespearovské hry. 64 Největším úspěchem pro ni bylo členství v prestižní Royal Birmingham ArtSociety. 65 S odchodem z Bristolu skončil milostný vztah Alžběty s umělcem Johnem Fowlerem.
66
Částečně k rozpadu přispělo Alžbětino seznámení s o sedm let
starším Josefem
Zeleným,
prostějovským
rodákem
a
leteckým
mechanikem
310. československé stíhací perutě RAF, který si Alžbětu pamatoval z předválečného Prostějova. 67 Malířku Alžbětu Kleinerovou kupředu neustále hnala neutuchající touha rozvíjet se v umělecké sféře, proto se rozhodla přihlásit na Royal Academy of Art v Londýně. Úspěšně složila přijímací zkoušky, na londýnskou akademii ale nakonec nenastoupila.68 Dala přednost soukromému životu; Josef Zelený ji požádal o ruku. Snoubenci svůj svazek zpečetili v Dudley 6. června 1945.
69
Následující den byl ale Josef
hospitalizován v nemocnici s vážnou plicní chorobou. Jako projev uznání nabídla armáda Alžbětinu manželovi invalidní důchod, byt a anglické občanství. I přes všechny tyto benefity se chtěl Josef s Alžbětou vrátit do rodné vlasti, tehdejšího Československa. Manželům Zeleným se 27. ledna 1946 v bristolské nemocnici narodil syn Ilja George. 70, 71
3. 3 Návrat do vlasti, tvorba po roce 1946 Poválečná léta Československé republiky se nesla v duchu vynucených změn ze strany Sovětského svazu. Nastoupilo období omezení intelektuálního a uměleckého života národa svázaného politickou ideologií, která ve všech směrech prostupovala Alžběta Kleinerová vyučovala na Dudley High School v letech 1944–1946. Viz Soukromá sbírka Josefa Dolívky (pozn. 60). 63 Viz Sehnalová (pozn. 15), s. 6. 64 Ibidem, s. 6. 65 Viz Cydlík (pozn. 19), s. 8. 66 Alžběta a John Fowler zůstali přáteli. Dopisovala si s ním téměř do konce svého života. V roce 1965 ho navštívila v Anglii. Viz Hrbek (pozn. 2), s. 13. 67 Ibidem, s. 13. 68 Viz Sehnalová (pozn. 15), s. 6. 69 Viz Soukromá sbírka rodiny Zelených, oddací list manželů Zelených, z 6. června 1945, Dudley. 70 Ilja George Zelený zemřel 25. května 1995. Je pochován v rodinném hrobě Kleinerů-Zelených na židovském hřbitově v Prostějově. Viz Zelená (pozn. 4). 71 Viz Cydlík (pozn. 19), s. 8. 62
17
soudobou společnost. 72 Přesto mladá rodina Zelených[8] opustila Anglii a 13. května se vrátila zpět do Prostějova. Bylo to přesně na den sedm let po Alžbětině odchodu do Anglie. 73 „Samotná cesta byla strašná. Poslední peníze jsme dali za to, abychom osm dní a nocí strávili ve špinavém, studeném vlaku, bez jídla, se třinácti zavazadly a bednou s obrazy,“ 74 komentovala Alžběta cestu v časopise Štafeta. Návrat se pro manžele stal však neradostným procitnutím a přinesl jim také velká zklamání. Alžbětiny rodiče se stali oběťmi nacistické mašinerie války – oba zahynuli v koncentračním táboře.
75
V Prostějově rodina Zelených zůstala bez
nejbližších příbuzných, a musela tak urgentně řešit otázku holé obživy. Manžel Josef měl kvůli své vážné plicní chorobě podlomené zdraví, a tak pobíral pouze invalidní důchod. Výše důchodu však nemohla pokrýt finance celé rodiny. 76 Alžbětin diplom, který nabyla na umělecko-průmyslové škole Royal West of England College of Art v Bristolu, jí československé úřady neuznaly z politických důvodů. 77 Byla tudíž nucena hledat si práci mimo svou kvalifikaci. V průběhu krátkého času vystřídala celou řadu zaměstnání a brigád, které ji ale nenaplňovaly. Jako domácí dělnice šila šaty pro Oděvní průmysl Prostějov, barvila šátky a také si vyzkoušela práci grafičky v národním podniku Agrostroj v Prostějově. 78, 79, 80 Na malování přesto nezanevřela; v každé volné chvíli se snažila tvořit – zpočátku v domácím prostředí. Na jaře 1947 své obrazy Alžběta prezentovala na Jarní výstavě prostějovských výtvarníků, uspořádané Klubem přátel umění v Prostějově v prostorách přednáškového sálu Kotěrova Národního domu. Vystavovala po boku regionálních výtvarníků Stanislava Červenáková, Město ve městě – Industriální tematika v grafické tvorbě (bakalářská práce), Katedra výtvarné výchovy, PedF MU, Brno 2009, s. 14. 73 Viz Sehnalová (pozn. 15), s. 6. 74 Viz Sehnalová (pozn. 13), s. 20. 75 Matku Alžběty, Annu Kleinerovou, nacisté deportovali 30. června 1942 do koncentračního tábora v Terezíně a odtud ji 15. května 1944 přemístili do Osvětimi, kde pravděpodobně zemřela. Alžbětina sestra Margit měla ve srovnání se svou matkou větší štěstí, z koncentračního tábora Terezína se jí podařilo navrátit. Margit navštívila svou mladší sestru v Anglii krátce po ukončení války a nedlouho na to, v roce 1947, emigrovala do USA, kde žila až do své smrti (2004). Viz Hrbek (pozn. 2), s. 13. 76 Viz Cydlík (pozn. 19), s. 8. 77 Politická atmosféra tehdejšího Československa nebyla nakloněna ničemu, co přicházelo ze západní části Evropy. 78 Znárodnění prostějovského závodu Wichterle a Kovářík a.s., zkráceně Wikov, proběhlo v roce 1945. Prostějovský závod nesl název „Agrostroj, závody na hospodářské stroje národní podnik, závod Wikov Prostějov“. V roce 1949 byl ústřední podnik Agrostroj reorganizován a rozdělen na několik samostatných základních podniků s pobočními závody. Od srpna téhož roku byl závod Wikov přejmenován na „Agrostroj Prostějov, národní podnik, Prostějov“. Viz Stanislav Brácha, Industria Wichterlensis 1878– 2008 (kat. výst.), Prostějov 2008, s. 19–22. 79 Viz Sehnalová (pozn. 15), s. 6. 80 Vyjmenovaná zaměstnání není možné přesně časově zařadit. 72
18
poválečné generace, jakými byli například Karel Vaca 81 či Oldřich Lasák. 82,
83
Díky
svému obrovskému entuziasmu a nasazení se jí v roce 1948 podařilo na stejném místě uspořádat její první samostatnou výstavu. Alžběta veřejnosti představila přes šedesát prací, zejména z anglického období. Jejím záměrem bylo návštěvníkům expozice ukázat olejomalby, zachycující průmyslová města – námět, který jí byl velmi blízký. Taktéž se prezentovala zátišími, portréty, akty, a dokonce obohatila výstavu o jednu plastiku alabastrového aktu[9]. Expozice mladé, tehdy ještě pro Prostějov neznámé malířky, překvapivě sklidila velký úspěch. „Prodalo se dost obrazů, něco koupil i národní výbor. Dn es mě to i mrzí – zmizely tak obrazy, které pro mě měly obrovskou cenu, byly neopakovatelné,“ 84 vzpomínala Alžběta Zelená v rozhovoru pro časopis Štafeta. Umělkyně v té době spíše inklinovala k tlumené barevnosti, skrze kterou vyjadřovala svůj aktuální duševní stav. Z obrazů je zřejmé, že se stále nevzpamatovala z tragických hrůz války. Ve stejném roce 1948 se stala členkou výtvarné komise osvětové rady Okresního národního výboru v Prostějově. Druhou samostatnou výstavu malířka realizovala o rok později v prostějovském Agrostroji 85 a v prostorách Oděvního průmyslu Prostějov. V této době se připojila k Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské v Brně, 86 jenž byl ustanoven 28. července 1945. Sdružoval umělecké Karel Vaca (1919–1989) byl prostějovským malířem, grafikem, ilustrátorem a scénickým výtvarníkem. V letech 1945–1950 studoval monumentální malbu v ateliéru profesora Emila Filly na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Ve své rané tvorbě Viz Cydlík et al. (pozn. 25), s. 181. 82 Oldřich Lasák (1884–1968) byl významným malířem a grafikem působící v Prostějově. Vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění. Studoval všeobecnou školu u profesora Bohumila Roubíka a Vlaho Bukovace. Navštěvoval i speciální školu pro figurální malbu u profesora Hanuše Schwaigera. Lasákovy první práce jsou spojeny s impresionismem, ale převážná část jeho životního díla vychází z realistického pojetí malby. Viz Ibidem, s. 106. 83 Viz Sehnalová (pozn. 15), s. 6. 84 Viz Sehnalová (pozn. 13), s. 20. 85 Tato výstava byla kriticky zhodnocena v článku (V OP kritizují závodní malířku) periodika Práce (List revolučního odborového hnutí) ze dne 23. prosince 1949. Autor článku Zdeněk Chudoba napsal:„…Soudružka Zelená-Kleinerová říká o sobě, že zastává směr socialistického realismu. Je na nás, abychom posoudili s hlediska pracujícího člověka, zda jsou její obrazy pro nás pochopitelné, zda nám ukazují řešení nějakého problému, který nás zajímá. Mluvil jsem s mnoha soudruhy o jejich obrazech. Hodně našich soudruhů prohlašovalo, že se jim obrazy nelíbí, že jim připadají jaksi primitivní. Někteří o nich nedovedli říci nic.“ Chudoba dále pokračuje: „…Z jejich obrazů lze vycítit jakýsi pesimismus, a to v dnešní době u umělců neradi vidíme. [...] Ta fabrika, kterou nám s. Zelená-Kleinerová namalovala, přesto, že hýří barvami, se mi zdá neskonale smutná. V tom bych jí vytkl hlavní chybu. S. ZelenáKleinerová tu fabriku jenom vidí jako stavební útvar. Na takovém obraze musí být vidět život, vzruch, práci. Velmi by jí prospělo, kdyby se zúčastnila práce přímo v pracovním kolektivu, a všechen pesimismus z jejích obrazů vymyslí. Dále bych jí vytkl nedostatek odvahy při vystižení prostoru. Její obrazy jsou jaksi nedodělané, násilně ukončené.“ 86 V letáku k výstavě z roku 1987 je uvedena informace, že do Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské v Brně se Alžběta přihlásila až v roce 1950. V této polické době mohl umělec vystavovat pouze tehdy, když byl organizovaným členem oficiálního uměleckého seskupení. První oficiální představení malířky Alžběty Zelené v tehdejším Československu proběhlo formou kolektivní výstavy roku 1947 v Prostějově a v následujícím roce Alžběta uskutečnila svou první samostatnou výstavu (taktéž v Prostějově), z čehož vyplývá, že musela být členkou výtvarného spolku, patřícího pod 81
19
spolky z celé Moravy i umělce neorganizované, ale vedle toho některé ze spolků existovaly dál jako samostatné subjekty. K těm patřil také Spolek výtvarných umělců Aleš, který měl v radě Bloku své zástupce. 87 Dalším uměleckým spolkem působícím na Moravě mezi dvěma světovými válkami bylo například Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně,
88
do kterého z výtvarníků prostějovského regionu patřili
Oldřich Lasák, Jaroslav Votruba 89 či Jan Tříska. 90 Manželům Zeleným se 30. října 1951 narodil druhorozený syn Josef[10] 91 a o tři roky později nejmladší syn Boris[11]. 92 „Žena nemůže být naplno matkou, pracovnicí a umělkyní. Žena je vždy nucena volit, a ta volba není ideální. Spoustu krát jsem litovala, že se nemohu víc věnovat umění. Jenže bez rodiny nemůže být život úplný,“ 93 komentovala Alžběta v rozhovoru do Prostějovského týdne. V
průběhu
let
1953
až
1955
Alžběta
Zelená
dostávala
zakázky
od prostějovského družstva Cíl, 94 pravděpodobně se jednalo o malbu na textil. 95Roku 1955 se Alžbětě podařilo uspořádat v prostorách foyeru Národního domu v Prostějově svou další samostatnou výstavu. 96Velký zvrat v jejím uměleckém životě nastal až roku 1964, kdy jí československé úřady uznaly diplom z umělecké školy Royal West of England College of Art v Bristolu. Musela si však doplnit vzdělání na Pedagogickém institutu v Olomouci (1965). Na základě toho získala oprávnění vyučovat výtvarnou Blok již před rokem 1950, aby tak mohla vystavovat. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, v jakém konkrétním spolku byla Alžběta zapsaná. 87 Jana Vránová (ed.) et al., 90 let Domu umění města Brna: architektura, historie, výstavy, kulturní činnost 1910–2000: Dům umění města Brna 20. října - 10. prosince 2000, Brno 2000, s. 103–104. 88 Lucie Nováková, Skupina výtvarných umělců v Brně (diplomová práce), FF MU, Brno 2015, s. 14. 89 Malíř Jaroslav Votruba (1889–1971). Studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze pod vedením profesora Schikanedra. Maloval krajiny a vesnické motivy, rovněž se věnoval grafice (dřevoryt). Viz Dolívka (pozn. 3), s. 144. 90 Jan Tříska (1904–1976) byl významným sochařem Prostějovska. V roce 1934 působil v olomouckém ateliéru, rozšiřoval si své výtvarné obzory, navazoval tak styky s Myslbekovým žákem Otou Birmou. V roce 1926 se přihlásil na pražskou AVU, kde navštěvoval medailérskou speciálku Otakara Španiela. 1932-1943 byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně a od roku 1933 spolupracoval s volným sdružením hanáckých výtvarníků „Reysek“. Viz Ibidem, s. 135–136. 91 Josef Zelený (1951–2008) byl prostějovský malíř, grafik, dřevořezbář a kamenosochař. Ve čtrnácti letech odešel studovat volnou užitou grafiku na Střední uměleckoprůmyslové škole do Uherského Hradiště, kde mu byli profesory Jan Hanáček, František Nikl a Vladislav Vaculka. Viz Ibidem, s. 153. 92 Boris Zelený (1954–1996). Viz Zelená (pozn. 4). 93 Viz Sehnalová (pozn. 15), s. 6. 94 Výrobní družstvo Cíl vzniklo roku 1953. Zabývalo se výrobou obuvi (zpočátku se orientovalo na obuv textilní, později usňovou domácí a letní vycházkovou). 95 Na informačním letáku k prostějovské expozici Alžběty Zelené z února 1987 se uvádí, že mezi lety 1953-1955 umělkyně pracovala jako dělnice v družstvu Vzor a Cíl. Po rozhovorech s pamětníky tamní doby a důkladném pátrání v prostějovských institucích (muzeum, archiv) jsem vydedukovala, že prostějovské družstvo Cíl nebylo nikdy přejmenováno na Vzor a Cíl. Snacha malířky, Eva Zelená, se domnívá, že se v těchto letech mohlo jednat spíše o Alžbětiny krátkodobé zakázky (malba na textil) pro družstvo Cíl. 96 Viz Soukromá sbírka Zelených, (pozn. 60).
20
výchovu pouze na druhém stupni základních škol. 97 V období od konce padesátých let až do začátku let sedmdesátých potom pracovala v oblasti školství. Pedagogickou činnost vykonávala na různých typech škol v Prostějově a okolí. 98 „Učit mě příliš nebavilo. Zvlášť když jsem musela mimo výtvarnou výchovu učit i další předměty.“ 99 Ve studiu Alžběta Zelená pokračovala v letech 1968–1969 na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně sídlící v Brně. 100 V Prostějově si zařídila přechodný ateliér v podkroví domu sochaře Jana Třísky 101 nacházejícím se na rohu Svatoplukovy a Jihoslovanské ulice. 102 Umělecká dílna jí ale nevyhovovala kvůli stísněným prostorám. Malířka dlouho toužila po svém vlastním ateliéru, proto si po čase zařídila svůj vlastní v domě na ulici Újezd9a v Prostějově[12, 13, 14].103 Barvy své „šedivé“ palety postupně vyjasňovala do jasných a barevných odstínů. Námětem se jí staly barevné květiny, stylizovaná zátiší či akty. 104 Často své obrazy nechávala rozpracované, a posléze se k nim vrátila. „Jsem zvyklá do poslední chvíle své obrazy nepodepisovat a někdy jim ani nedám jméno. Pořád mám pocit, že jsou to dílka ještě nehotová, že je musím dotvořit, vylepšit. S přibývajícími léty se se svými obrazy čím dál hůř loučím. Opravdu mi připadají jako moje děti. Dodnes je mi líto, že jsem prodala několik obrazů z Anglie. Byly neopakovatelné a nenahraditelné.“ 105 Při
tvorbě
malířka
poslouchala
populární
hudbu
(například
Barbru
Streisandovou, Johna Cashe, Rolling Stones) nebo se rovněž zaposlouchávala do melodií vážné hudby, jazzu či folklórní tvorby. Hudba jí tak napomáhala nacházet barevnou i kompoziční harmonii. 106 V druhé polovině sedmdesátých let Alžběta získala lukrativní zakázku na vytvoření rozměrné tapiserie do secesního interiéru kavárny Národního domu, jež by
97
Viz Cydlík (pozn. 19), s. 8. Alžběta Zelená pracovala jako vychovatelka na prostějovské zvláštní škole sídlící na Tetíně, na internátě OP. Od poloviny 60. let mohla vyučovat výtvarnou výchovu na Dívčí odborné škole při Zemědělském učilišti v Prostějově. Později nastoupila na druhý stupeň Základní školy v Přemyslovicích, kde působila jako pedagožka výtvarné výchovy až do důchodu. Viz Cydlík (pozn. 19), s. 8. 99 Viz Sehnalová (pozn. 13), s. 23. 100 V letech 1960–1990 nesla Masarykova univerzita v Brně název Univerzita Jana Evangelisty Purkyně (UJEP). Viz Soukromá sbírka Josefa Dolívky (pozn. 60). 101 Se sochařem Janem Třískou ani s jeho bratrem Františkem Třískou (1901–1975); malíř, ilustrátor, grafik) Alžběta svou tvorbu nekonzultovala. Viz Josef Dolívka, Rozhovor ze dne 29. 2. 2016. 102 Viz Sehnalová (pozn. 13), s. 21. 103 Viz Sehnalová (pozn. 15), s. 6. 104 Viz Cydlík (pozn. 19), s. 8. 105 Viz Sehnalová (pozn. 15), s. 6. 106 Viz Cydlík (pozn. 19), s. 8. 98
21
zachycovala život a práci lidí na Hané (Velký art protis Hanáci[15]). 107, 108 Z tohoto důvodu začala malířka studovat především hanácký folklór a doprovázela národopisné soubory na jejich vystoupeních. „Měla jsem pocit, že na Hanou natrvalo patřím a že tady jednou provždy budou moje kořeny,“ 109 vysvětlila Alžběta v rozhovoru pro Stráž lidu. Během 70. až 80. let nabízela a prodávala svoje obrazy obecním úřadům v okolí Prostějova[16]. Mnohé z nich byly umístěny v prostorách obřadních síní, například v Kladkách se nachází Kytice[17] a Zima z roku 1974[18]. 110 V průběhu
profesního
života se malířce
podařilo
absolvovat
několik
zahraničních studijních pobytů. Navštívila nejen Bulharsko, Rumunsko, tehdejší Sovětský svaz a Jugoslávii, ale vycestovala i do Spojených států, Rakouska, Mexika či do Izraele. Každá cesta ji značně obohatila a vtiskla se určitým způsobem do její výtvarné tvorby. 111 V roce 1997 se na prostějovské vernisáži seznámila s britským malířem Trevorem Grimshawem (1947–2001) 112 a s historikem umění Johnem Keithem[19],113 který ji navštívil v jejím ateliéru a okamžitě se stal nadšeným obdivovatelem jejích obrazů. Díla ho natolik fascinovala, že o tři roky později zařídil Alžbětě několik výstav v prestižních galeriích v anglickém Manchesteru a Leedsu[20]. 114 V roce 2002 proběhla v Muzeu Prostějovska v Prostějově poslední výstava, která provedla návštěvníka její celoživotní rozmanitou tvorbou. 115 Alžběta Zelená byla pověstná svým vitálním postojem k životu, což se projevilo v její tvorbě. Celým životem umělkyni provázela a zároveň hnala kupředu houževnatost, píle a chuť tvořit. Za nejdůležitější umělecké období Alžběta Zelená považuje dobu strávenou v Anglii, kdy její paleta překypovala spíše tmavou až ponurou barevností odpovídající tehdejšímu dramatickému cítění autorky. Tématem se jí staly především již zmíněné průmyslové městské motivy, dále pak zátiší, portréty a akty. Vše Alžběta Zelená, Velký Art-Prostis Hanáci, 1978, tapiserie, 3,50 x 170 cm, nezvěstné. Foto: Josef Dolívka. 108 Tapiserie Velký Art-Protis Hanáci z roku 1978 je dnes ztracená. Eva Zelená se domnívá, že se vyskytovala v prostorách Národního divadla do konce 80. let 20. století. Následné umístění tapiserie není dohledatelné. Reprodukovanou fotografii tapiserie jsem získala od prostějovského pamětníka Josefa Dolívky. Viz Zelená (pozn. 4). 109 Viz Kadlecová (pozn. 14), nestr. 110 Viz Zelená (pozn. 4). 111 Viz Sehnalová (pozn. 15), s. 6. 112 Malíř Trevor Grimshaw byl proslulý svými obrazy průmyslových městských krajin. 113 John Keith byl rodinným přítelem a zároveň majitelem sbírky britského malíře Trevora Grimshawa. 114 Viz Brauner (pozn. 16), s. 2. 115 Viz Brauner (pozn. 17), s. 11. 107
22
ztvárňovala bez lyrických příkras. Hutným a razantním štětcem zachycovala výraznou kresebnou obrysovou linku. V druhé polovině čtyřicátých let, po sňatku s Josefem Zeleným, se Alžběta začala podepisovat manželovým příjmením – signaturou A. Zelená. Ke konci svého života postihla Alžbětu Alzheimerova choroba. Žila v ústraní svého domova obklopena svými díly, příbuznými a vzpomínkami[21]. Pracovní a umělecké zájmy se výtvarnici často překrývaly, a tím se mnohdy dostávala do značné skepse. 116„Nemůžu říct, zda byl můj život spíš šťastný nebo nešťastný. Nejjednodušší období mého života bylo dětství. Pak už přicházely různé rány a starosti. Nejsem ani optimistka, ani pesimistka. Naučila jsem se vyrovnat a přežít za jakýchkoliv okolností,“ 117 zhodnotila Alžběta svůj život v periodiku Prostějovský týden. Alžběta Zelená zemřela 23. srpna 2004 ve věku osmdesáti pěti let, je pohřbena na prostějovském židovském hřbitově, v hrobě rodiny Kleinerů. 118
116
Viz Sehnalová (pozn. 13), s. Viz Sehnalová (pozn. 15), s. 6. 118 Viz Hrbek (pozn. 2), s. 15. 117
23
4 OBRAZ ČESKOSLOVENSKÉ VÝTVARNÉ KULTURY 20. STOLETÍ S DŮRAZEM NA PROSTĚJOVSKOU VÝTVARNOU SCÉNU
Před samotnou kapitolou, jež se věnuje tvorbě Alžběty Zelené, je důležité nastínit dění na československé umělecké scéně 20. století s důrazem na prostějovskou výtvarnou kulturu. První světová válka hluboce zasáhla vývoj českého výtvarného umění. Sjednotila svým způsobem starší i mladší uměleckou generaci tím, že je poznamenala stejnou myšlenkovou a citovou zkušeností, jež – různě vyložena – byla podložím poválečných uměleckých východisek. Válka s nebývalou naléhavostí aktualizovala národní a humanistickou a také společenskou a demokratickou tradici v umění. 119 Po skončení války přišlo skoncování s Vídní a začalo budování nové republiky. Řada umělců předválečného avantgardního hnutí směřovala k novoklasicismu. Jednou z příčin bylo znovunastolení hodnot nového humanismu. V popředí poválečného realismu stanul motiv člověka, ať už u sociálně orientovaného civilismu, nebo u nové věcnosti, doprovázený návratem k jednoduchosti, a snaha o antielitářství ve výtvarném umění zaznamenané v řadě teoretických prohlášení na počátku dvacátých let – buď v rámci skupiny Devětsil (založené v roce 1920 v Praze), nebo později u malířů z okruhu Umělecké besedy, seskupené od roku 1921 kolem časopisu Život. S válečnou a poválečnou atmosférou se výtvarníci vypořádávali různě. Někteří z nich své nešťastné okamžiky zaznamenávali expresivním, energickým rukopisem, jiní přijali státní zakázky, aby výtvarně ztvárnili válečná bojiště první světové války. Jedním z nejčastějších ikonografických námětů na počátku dvacátých let se stalo téma spojené s československými legiemi v zahraničí. Po válce bylo pro člověka důležité to, co mu válka odepřela. 120 Vitalismus, naturalismus a pragmatismus byly směry a tendencemi, jež se ihned po válce hrdě dostávaly ke slovu. První poválečná léta prosytily nejen dozvuky války, ale také vize o proletářské revoluci, která tvořila základnu Komunistické straně Československa, založené v roce 1921.
119 120
Jan Baleka et al., Současné české a slovenské umění, Praha 1983, s. 8. Viz Bartoš et al. (pozn. 32), s. 109.
24
Vedle nejrůznějších problémů sociálních, politických i hospodářských prvních let nového československého státu si člověk vychutnával i okamžiky obyčejného života. Nový přístup ke světu zapříčiněný hrůzami války charakterizovala obyčejnost, banalita nebo civilnost. K zaznamenání obyčejného života měli blízko umělci sdružující se ve skupině Devětsil. Představy domova a vlast, spojené se vznikem nové Československé republiky, se pak projevily zejména v tvorbě malířů z Umělecké besedy. K hlavním tendencím dvacátých let patřil sociální civilismus zobrazující městské či venkovské prostředí, někdy až s přídechem sentimentu. Cílem nebyla kritika sociální scény, ale spíše soucit nad válečným utrpením. Paralelně se ve druhém decéniu projevovala snaha po primitivismu, po vyjádření výtvarné představy prostého člověka. K nejvýznamnějším spolkům v Čechách již od prvního desetiletí 20. století patřily Spolek výtvarných umělců Mánes (založen roku 1887 v Praze) 121 a již výše zmíněný Umělecký svaz Devětsil. Spolek, jenž byl založen 5. října 1920 v kavárně Union v Praze, se stal záhy ideovým ohniskem české avantgardy 20. století. Byli zde zastoupeni jak malíři, architekti, sochaři a fotografové, tak řada spisovatelů, hudebníků či publicistů. Iniciátorem, hlavním organizátorem a mluvčím skupiny byl Karel Teige (1900-1951). Po založení se členové Devětsilu věnovali proletářskému umění a takzvanému magickému realismu (Alois Wachsmann [1898–1942], František Muzika [1900–1974], Bedřich Piskač [1898–1929]); od roku 1923 se pak angažovali v poetismu. Druhou tendencí, která převažovala v okruhu Devětsilu, byl primitivismus (Adolf Hoffmeister [1902–1973], Karel Havlíček [1907–1988]). Pro prostějovskou uměleckou scénu první poloviny 20. století s přesahem do druhé poloviny byla charakteristická polarita mezi regionálním zaměřením výtvarné kultury členů hodonínského Sdružení výtvarných umělců moravských (SVUM) a celoevropsky orientovanou tvorbou autorů studujících v prvním desetiletí 20. století na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Prostějovským umělcům se podařilo vymanit z moravského regionalismu a navázali kontakt v té době již s významnými pražskými umělci, jakými byli například architekt Jan Kotěra (1871–1923) či Jan Preisler (1872–1819). 122 Lenka Bydžovská et al., Dějiny českého výtvarného umění 1890–1938 (IV/2), Praha 1998, s. 61–69. Oba umělce spojovala jedna z nejvýznamnějších secesních staveb města, a to Národní dům v Prostějově (1906–1907). Stavba, jež v Prostějově plnila funkci hlavního kulturního stánku, byla
121 122
25
Hlavním spolkem určujícím výtvarnou regionální scénu se stalo hodonínské SVUM, jehož členy byli například Joža Uprka (spolek založil roku 1907 v Hodoníně), dále pak Jano Köhler, 123 Franta Uprka, 124 Oldřich Lasák či Jaroslav Votruba. K dalším prostějovským výtvarným rodákům patřili malíři Alois Fišárek, 125 Karel Vaca, sklář Miloš Filip 126 nebo scénografové Květoslav Bubeník 127 a Ladislav Vychodil.
128
Výstavní činnost v Prostějově byla v druhé polovině 20. století
organizována zdejším vlastivědným muzeem (tehdejším Muzeem Prostějovska v Prostějově), jež plnilo i funkci muzea umění. Pro veřejnost připravovalo řadu výstav nejen regionálních umělců, ale také umělců celonárodního významu, jakými byli kupříkladu Jan Zrzavý (1890–1977), Jan Bauch (1898–1995 ) a Jiří Kolář (1914–2002).
navržena architektem Janem Kotěrou. Prostory zdobily rozměrné tapiserie od Jana Preislera. Národní dům se stal záhy jedním z důležitých výstavních prostor regionálních umělců. Roku 1978 Alžběta vytvořila pro kavárnu kulturního komplexu tapiserii nazvanou Velký akt protis. 123 Jano Köhler (1873–1941) studoval figurální kreslení u profesora Lišky, malířství u profesora Stanislava Suchardy na Umělecko-průmyslové škole v Praze (1893–1997). U profesora Františka Ženíška na pražské akademii. Následně se věnoval praktickému školení ve sgrafitových a freskových technikách u architekta Kamila Hilberta v Praze. V Prostějově vytvořil několik realizací, například vyzdobil v letech 1900-1901 sgrafitem pernštejnský zámek nebo vytvořil několik městských domovních znamení. Později začal pracovat v kachlíkové mozaice, kterou vyzdobil mimo jiné křížovou cestu na Hostýně. Viz Dolívka (pozn. 3), s. 76–77. 124 František (Franta) Uprka (1868–1929) byl český sochař, bratr malíře Joži Uprky. 1886-1887 se učil řezbářské škole ve Valašském Meziříčí. Od roku 1889 působil v Praze v kamenických dílnách u Jindřicha Čapka, A. P. Wagnera a ve Schnirchově ateliéru. Hlavním tématem se mu stal folklór. VJ [Věra Jirousová], heslo Uprka František, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění I (N–Ž), Praha 1995, s. 881. 125 Alois Fišárek (1906–1980) vystudoval krajinářskou školu na pražské akademii u profesora Otakara Nejedlého a Vratislava Nechleby. V roce 1932 se stal členem SVU Mánes a později také členem Skupiny výtvarných umělců v Brně. V jeho díle se nečastěji objevovalo zátiší, ale rovněž figurální náměty. Viz Dolívka (pozn. 3), s. 31–32. 126 Miloš Filip (1926–1966) vystudoval Umělecko-průmyslovou školu v Praze, obor ryté sklo u profesora Karla Štipl. Jedním z jeho monumentálních prací je řešení dveří pro Památník národního osvobození na Vítkově v Praze. Dodal rovněž práce pro český pavilon Světové výstavy v Bruselu roku 1958, ale i další světové přehlídky v Montrealu a v Miláně. Viz Bartoš et al., (pozn. 32), s. 226–227. 127 Květoslav Bubeník, (1922–1993), byl scénograf Prostějovska. V roce 1948 absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u profesora Antonína Strnadela, Karla Svolinského, Václava Tittelbacha a Václava Kaplického. Viz Dolívka (pozn. 3), s. 17–18. 128 Ladislav Vychodil (1920–2005) byl významným českým scénografem narozeným v Hačkách u Konice, okolí Prostějova. Na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě založil školu scénografie. Viz Ibidem, s. 146.
26
5 TVORBA
5.1 Kresba Nejranější dochovaná kresebná díla Alžběty Zelené se vážou k období studia na bristolské umělecko-průmyslové škole Royal West of England College of Art, jež navštěvovala v letech 1942–1943. U kresby Nude study[22] (1943), 129 která se v současnosti v soukromé sbírce rodiny Zelených, Alžběta použila jako výtvarný prostředek tužku, s níž naznačila jemnými obrysovými liniemi ženské tělo. V roce 1949 nakreslila obraz Práce a zábava[23]. 130 Za námět si zvolila průmyslovou část Ostravska. Zkombinovala zde suchou techniku tužky, jež lavírovala temperou. Kresba se pravděpodobně stala předlohou pro pozdější olejomalbu s názvem Ostrava v noci[24].
131
Dnes se obě díla nachází v depozitáři Muzea a galerie
v Prostějově. Během sedmdesátých let umělkyně vytvořila kresby prostějovských staveb – Žudr[25] 132 a Národní dům[26]. 133 Za výtvarné prostředky si zvolila tuš v kombinaci úhlem. Mezi regionální výtvarníky, kteří také vyobrazili prostějovské motivy, patřil například i malíř a grafik Lubomír Bartoš, 134 jenž v roce 1975 vytvořil barevnou litografii nazvanou Pohled od východu[27]. 135 V tomto období v Prostějově taktéž působil kreslíř Zdeněk Horák, 136 který pro prostějovské muzeum vytvořil tři soubory Alžběta Zelená, Nude Study, 1943, tužka, papír, 40 x 28 cm, znač. propisovací tužkou vpravo dole: A. Zelená, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: Romana Cásková. 130 Alžběta Zelená, Práce a zábava, 1949, kombinovaná technika (tužka, tempera), papír, 50 x 30 cm, znač. tužkou vpravo dole: A. Zelená-Kleinerová, Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Ob 541. Foto: Muzeum a galerie Prostějov, p. o. 131 Alžběta Zelená, Ostrava v noci, (1949), olej, lepenka, 70 x 75 cm, znač. štětcem vpravo dole: ZELENÁ, Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Oa 931. Foto: Muzeum a galerie Prostějov, p. o. 132 Alžběta Zelená, Žudr (Prostějov), 1978, kombinovaná technika (uhel, tuš), papír, 15,5 x 24,5 cm, znač. dat. uhlem vpravo dole: A. Zelená 78., asi od roku 2004 nezvěstné. Viz Roháčková et al., (pozn. 20), s. 221. 133 Alžběta Zelená, Národní dům (1978), kombinovaná technika (uhel, tuš), papír, 17,5 x 28 cm, neznač., asi od roku 2004 nezvěstné. Viz Ibidem, s. 221. 134 Lubomír Bartoš (1937) je malířem a grafikem. V letech 1955–1959 studoval grafický obor na Státní uměleckoprůmyslové škole Zdeňka Nejedlého v Uherském Hradišti. Ve vzdělání pokračoval na pražské Akademii výtvarných umění u profesora Václava Tittelbacha. Krajinářství a figurální malbu pak studoval u profesorů Vlastimila Rady a Františka Jiroutka. Viz Ibidem, s. 23. 135 Lubomír Bartoš, Pohled od východu, barevná litografie, 40 x 28 cm. Viz Ibidem, s. 22. 136 Zdeněk Horák (1938) je amatérským výtvarníkem, kreslířem a dřevořezbářem. V Prostějově žil od raného dětství až do roku 1981. Od útlého věku vynikal výtvarným talentem, nikdy ovšem nedosáhl výtvarného vzdělání. Viz Ibidem, s. 81. 129
27
perokreseb – Zmizelý Prostějov –, v nichž zachytil romantické zákoutí starého města, jako je tomu kupříkladu u perokresby Uprkova ulice[28]. 137 Zdeněk Horák byl rovněž členem Klubu přátel výtvarného umění při Závodním klubu revolučního odborového hnutí Oděvního průmyslu Prostějov, 138 stejně tak jako Alžběta Zelená. Prostějovskou tvorbu druhé polovina minulý století obohatila tvorba Jiřího Vondráška Dalším výtvarníkem působícím na prostějovské výtvarné scéně 2. poloviny minulého století byl Jiří Vondrášek, 139 který v padesátých letech 20. století založil výtvarný kroužek při státním podniku Agrostroj Prostějov. Alžběta z největší pravděpodobností zmíněný kroužek navštěvovala. 140,
141
Jiří Vondrášek v roce 1977 nakreslil pohled do Uprkovy
ulice[29].142 V průběhu sedmdesátých let se Alžběta Zelená začala věnovat námětu hanáckého folklóru. Impulsem pro tuto její uměleckou inspiraci bylo působení jejího nejmladšího syna Borise v prostějovském tanečním hanáckém spolku, který Alžběta doprovázela na vystoupeních. Od konce 19. až do 20. století se folklórnímu tématu na Moravě věnovali umělci, jakými byli například realistický malíř Hanuš Swaigner, 143 jeho žák Petr Pištělka, 144 anebo Jožo Uprka. Alžběta Zelená však na jejich realistickou tvorbu nenavazovala. Ve Státním okresním archivu Prostějov se dochovaly fotografie perokreseb tančících Hanáků. 145 U kresby Hanáci – kompozice[30], 146 datované do roku
Zdeněk Horák, Uprkova ulice, nedat., tuš, papír, 23 x 33 cm, znač. vlevo: KOSTELNÍ/UPRKOVA, znač. vpravo dole: ZH. Viz Ibidem, s. 82. 138 Závodní klub revolučního odborového hnutí Oděvního průmyslu Prostějov poskytoval občanům kulturní a společenské akce. 139 Jiří Vondrášek (1922) je regionálním malířem a kreslířem. S výtvarným uměním přišel do styku během druhé světové války, kdy se v jedné z prostějovských firem seznámil s malířem Bohumilem Srovnalem, rodákem z Prostějova. Viz Ibidem, s. 202. 140 Během padesátých let 20. století Alžběta pracovala ve Státním podniku Agrostroj Prostějov. Viz Sehnalová (pozn. 15), s. 6. 141 Viz Roháčková et al. (pozn. 20), s. 202. 142 Jiří Vondrášek, Uprkova ulice, 1977, kombinovaná technika (akvarel, tužka), papír, 18 x 12 cm, neznač.Viz Ibidem, s. 221. 143 Hanuš Schwaiger (1854–1912) v letech 1899-1902 působil jako profesor kreslení na České vysoké škole technické v Brně. V letech 1902-1912 potom zastával funkci profesora na pražské Akademii výtvarných umění. Zdroj: http://www.gvuo.cz/archiv/DU_DVD/hanusSchwaiger.htm, vyhledáno 2. 6. 2016. 144 Petr Pištělka (1887–1963) byl významným moravským malířem a grafikem. Studoval u profesorů Hanuše Schwaigera a Maxmiliána Pirnera na Akademii výtvarných umění v Praze. Byl členem hodonínského SVUM, se kterým od roku 1920 vystavoval. Zdroj: http://www.galerie09.cz/galerie/autori/pistelka-petr.html, vyhledáno 2. 6. 2016. 145 Fotografie sbírky Alžběty Zelené pořídil v roce 2004 Tomáš Cydlík, jenž nafotil všechna díla, která byla po smrti autorky zanechána v ateliéru. Fotografie výtvarných prací jsou v současnosti uloženy pouze pod inventárním číslem fondu Alžběty Zelené ve sbírkách Státního okresního archivu Prostějov. 146 Alžběta Zelená, Hanáci-kompozice, 1978, kombinovaná technika (tužka, akvarel), papír, 23 x 40 cm, znač. a dat. tužkou uprostřed dole: A. Zelená 78, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: Romana Cásková. 137
28
1978, použila kombinaci mokré a suché techniky; obrysy postavy naznačila tužkou, kterou lavírovala s barevnými tóny akvarelu.
5. 2 Malba Jedním z jevů, který charakterizoval 20. století a podstatně formoval umělcovo vyjádření, byl vznik nepřeberného množství nových technických prostředků a metod uplatňovaných v malbě. Již proto je nepochybně ve 20. století zajímavé zaměřit fokus na umělce, tedy i na Alžbětu Zelenou, kteří se při zachování malířské techniky snaží svým dílem odpovědět na otázky, aktuálně pro člověka tehdejší časové i lokální danosti. Z tohoto důvodu se pro celé umění minulého století stal příznačný subjektivismus, který pramenil z celkové společenské situace a postavení individua v ní. 147 Alžbětu Zelenou nejvíce přitahovala malířská technika, protože v ní shledávala největší možnost sebevyjádření pomocí barvy. Solitérní postavení, ve vztahu ke kulturním centrům, se jí na jedné straně stalo výhodou při formování originálního projevu, na straně druhé však způsobilo, že se nikdy nemohla a ani nechtěla stát protagonistkou zásadně nového, a tudíž dočasně relativně obecně platného výtvarného názoru a jeho formálního zpracování. 148 Ve výtvarném umění byli interpreti, bez kterých se komponující umělec neobešel. 5. 2. 1 Portréty, autoportréty, postavy a akty Než Alžběta nastoupila na bristolskou umělecko-průmyslovou školu Royal West of England College of Art, zdokonalovala svůj výtvarný talent v ateliéru společně s přítelem Johnem Fowlerem, studentem sochařství, jenž byl patrně i konzultantem její tvorby. V roce 1939 malířka namalovala Johna[31],
149
sedícího muže u stolu,
ponořeného do četby novin. Pomocí kontrastu teplých a studených barev prohloubila prostor obrazu. Na olejomalbě se signovala jako A. Zelená, což značí fakt, že signaturu vytvořila po roce 1945, kdy se provdala za Josefa Zeleného.
Zdeněk Čubrda, Viktor Hohaus obrazy a grafika (kat. výst.), Prostějově 1972, s. 3. Ibidem. 149 Alžběta Zelená, John, 1939, olej, sololit, 17,5 x 12,5 cm, znač. a dat. tužkou vlevo dole: A. Zelená 39, soukromá sbírka rodiny Šimekových. Foto: Romana Cásková. 147 148
29
Na bristolské umělecko-průmyslové škole absolvovala v roce 1943. Z tohoto období se dochovaly autoportréty malířky, například Autoportrét (1943)[28]. 150 Na olejomalbě je namalována mladá žena, která se ohlíží přes levé rameno. Pohledem tak vtahuje diváka do obrazu. Autorka sama sebe zpodobila v purpurovém oděvu, jež kontrastoval s doplňkovou zelenou barvou v pozadí. Docílila tak maximálního barevného kontrastu, po kterém s oblibou sahali například postimpresionisté. Portréty z období čtyřicátých let – Portrét čtoucí ženy[30] 151 a Portrét staré ženy (1944)[31] 152 – se vyznačují užitím pastózně nanášených neutrálních až tlumených barev, které navozují odpovídající dramatické cítění autorky. Alžběta Zelená uznávala Paula Cézanna (1839–1906) nejen jako malíře, ale rovněž jako „architekta“, který chtěl z prchlivých živlů, jako je barva, učinit materiál nejpevnějších staveb. Cézanne si proto vypracoval svou vlastní metodu, ve které vysvětlil interpretaci svého díla, a to, že ačkoliv jeho obrazy nejsou dokončené, divák má přesto pocit, že se dívá na dokončená díla. V tomto duchu pak namaloval Cézanne v roce 1896 až 1897 Podobiznu Joachima Gasqueta[35]. 153 Alžbětu Cézannovo dílo natolik zaujalo, že vyhotovila kopii tohoto obrazu[36]. Přesná datace bohužel není známa a obraz není signován. Figurální kompozice Tanec[32] 154 se pojí s rokem 1943. U olejomalby Alžběta vypustila popisné prvky; soustředila se především na expresivní složku díla. Malířka použila tmavou obrysovou linii. Ve sbírce prostějovského archivu se pak dochovala fotografie obrazu Tanec II[33]. 155 Kompozice působí oproti předešlému zpracování dramatičtěji na diváka, jelikož malířka zvolila ostřejší tvary figur. Mezi lety 1944 až 1945 Alžběta namalovala klasický námět Koupajících se žen[39].156 Na rozměrné olejomalbě se nachází sedm nahých ženských robustních figur. Olejomalba působí klidnou až rozjímavou atmosférou. Ženy mezi sebou nekomunikují, plně se oddávají koupeli. Rukopis autorky působí značně distingovaně. Barvy plní Alžběta Zelená, Autoportrét, 1943, olej, sololit, 48 x 39 cm, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: SOkA Prostějov – Tomáš Cydlík. 151 Alžběta Zelená, Portrét čtoucí ženy, 1943, olej, sololit, 34 x 27 cm, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: SOkA Prostějov – Tomáš Cydlík. 152 Alžběta Zelená, Bez názvu (Portrét staré ženy), (1943), olej, sololit, 27 x 19 cm, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: SOkA Prostějov – Tomáš Cydlík. 153 Tento obraz se dnes nachází v Národní galerii v Praze. Viz Miroslav Míčko, Paul Cézanne, Praha 1975, s. 71. 154 Alžběta Zelená, Bez názvu (Tanec), 1943, olej, lepenka, 26,5 x 29 cm, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: SOkA Prostějov – Tomáš Cydlík. 155 Alžběta Zelená, Bez názvu (Tanec II), nedat. (1943). Foto: SOkA Prostějov – Tomáš Cydlík. 156 Alžběta Zelená, Bez názvu (Koupající se ženy), (1944–1945), olej, lepenka, 152,5 x 168 cm, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: Romana Cásková. 150
30
funkci vyplnění plochy. Malířka se odpoutala od detailů a výrazného stínování. Zvolený námět koupání a zobrazení mohutných aktů se nápadně podobá malbě Velké ženské akty[40] 157 z roku 1921 od španělského malíře Pabla Picassa (1881–1973). Po návratu z Anglie se Alžběta snažila začlenit a zviditelnit na prostějovské výtvarné scéně. Rozhodla se proto portrétovat významné prostějovské občany. Teprve až v roce 1950 získala příležitost namalovat prostějovského hudebního umělce Vladimíra Ambrose[36]. 158, 159 Atraktivitu obrazu tak zvýšila identitou portrétovaného. Plátno je dnes součástí majetku Muzea a galerie v Prostějově. Na obraze je zachycena sedící postava staršího muže s cigaretou v ruce. Malba působí nenucenou až uvolněnou atmosférou, výrazně umocněnou neutrální škálou barev. Expresivní ráz nabývá obraz užitím energického rukopisu. O postupu portrétování se malířka zmiňovala v dopise pro Zdenu Wolkerovou, 160 datovaném do roku 1952: „[...] při tom prvním sezení by na tom vůbec nezáleželo, v jakém jste stavu, jen vydržela-li byste tak dvakrát, po půl hodince posedět. Při tom prvním sezení si to musím hlavně podmalovat a nahodit si celou kompozici portrétu…“ 161 Alžběta pak zvala Zdenu Wolkerovou do ateliéru na Riegrově ulici č. 14. Obraz při neobjasněných událostech nakonec nevznikl. Mezi
nejprestižnější
umělecké
zakázky
bezpochyby
patří
podobizna
prostějovského předsedy Josefa Kýra (1964–1971)[37] 162, 163 a jeho nástupce Antonína Tase (1971–1976)[38]. 164 Oba portréty se dnes nachází v takzvané portrétní galerii nejvyšších představitelů města Prostějova v obřadní síni nové radnice. Oba portrétní obrazy jsou vyhotoveny technikou oleje na plátně a zasazeny do dekorativních profilovaných vyřezávaných zlacených rámů. Každý umělec si mohl zvolit libovolnou 157
Pablo Picasso, Velké ženské akty, 1921. Zdroj: https://www.nati onalgalleries.org/whatson/past/picasso-on-paper/1920s–1930s, vyhledáno 12. 6. 2016. 158 Alžběta Zelená, Portrét profesora Ambrose, 1950, olej plátno, 120 x 80 cm, Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Oa 800. 159 Vladimír Ambros (1890–1956) byl prostějovským hudebním skladatelem a dirigentem. Viz Cydlík et al. (pozn. 25), s. 12. 160 Zdena Wolkerová (1879–1954) byla matkou významného prostějovského básníka Jiřího Wolkera (1900–1924). 161 Muzeum a galerie v Prostějově, Fond Jiří Wolker, Alžběta Zelená Zdeně Wolkerové: dopis z 14. 12. 1952 v Prostějově. 162 Alžběta Zelená, Předseda Josef Kýr, (1964–1971), olej, plátno, 90 x 65 cm, statutární město Prostějov. Foto: Bob Pacholík. 163 Josef Kýr (1914-1978) stál v čele města Prostějova ve složitém volebním období v letech 1964–1978. Předseda Josef Kýr byl vždy komunistou s přesvědčením. Jméno tohoto politika se v Prostějově nejvíce spojovalo s likvidací památek, především s bouráním středověké zástavby, která musela ustoupit stavbě obchodního domu Prior. Viz Augustin (pozn. 36), s. 302. 164 Alžběta Zelená, Předseda Antonín Tas, (1971-1976), olej, plátno, 90 x 65 cm, statutární město Prostějov. Foto: Bob Pachlík.
31
techniku. Není proto divu, že Alžběta namalovala portréty v duchu exprese. U obou obrazů zvolila paletu teplých barev, převážně hnědé a zelené. V roce 1978 vytvořila olejomalbu nazvanou Jitka[44]. 165 O dva roky později namaloval regionální výtvarník Aljo Beran (1907–1990) malbu pojmenovanou Měsíční noc[45], na které užil velmi podobných výrazových prostředků. Dílo je poetickým ztvárněním prožité skutečnosti. Na tomto obraze vytváří rovinu objektivní a subjektivní výrazové symbiózy. Ústředním objektem na Alžbětině obrazu je dívka ležící na posteli, dívající se na diváka. Dynamický malířský přednes, pastózně a flagrantně kladené barvy i lemující linka dodávají dílu výrazný expresivní účinek. Tyto vlastnosti se například zrcadlí ve tvorbě malíře Jana Baucha, který jí byl, podle slov Alžběty Zelené, „pocitově blízkým“. Malba rovněž postrádá lineární perspektivu a svým zhotovením působí až naivně. Inspiračním uměleckým zdrojem se pro Alžbětu stal také ruský malíř Marc Chagall (1888–1985). Například u jejího až mýticky laděného obrazu Odpočívající muž[40] 166 vidíme v pozadí naklánějící se kostelík. „Naklánějící se stavby“ také často vkládal Chagall do svých děl. Muž, sedící v předním plánu obrazu, se rovněž vyznačuje chagallovskými rysy. Atmosféra díky duhově zvolené barevné škále působí snovým dojmem. Je jisté, že Chagall Alžbětu silně inspiroval v práci se světlem. 5. 2. 2 Mateřství V druhé polovině sedmdesátých let minulého století zařadila Alžběta Zelená do své malířské tvorby tematiku mateřství. V roce 1975 vznikly dvě expresivní olejomalby, kompozičně si velmi podobné – Matka a dítě, Žena s dítětem. V obou případech se malířka snažila zachytit láskyplný a něžný cit mezi matkou a dítětem. U díla Matka a dítě[41] 167 Alžběta pracovala s rozdělením barev. Teplé odstíny situovala do popředí a studené pak do pozadí, což evokovalo hloubku obrazu. Aby zvýraznila lidské figury, použila Alžběta černou lemující linku, která však nenarušovala konečnou kompozici obrazu. U druhé olejomalby Žena s dítětem[42] 168 autorka kombinovala převážně pestré teplé odstíny z barevného spektra. Taktéž orámovala lidské figury modrou obrysovou Alžběta Zelená, Jitka, 1978, olej, plátno, 71 x 91 cm, znač. a dat. štětcem vpravo dole: A. Zelená 78, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: Romana Cásková. 166 Alžběta Zelená, Bez názvu (Odpočívající muž), nedat. (80. léta 20. století). Foto: SOkA Prostějov – Tomáš Cydlík. 167 Alžběta Zelená, Matka a dítě, 1975, olej, lepenka, 70 x 49 cm, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: Romana Cásková. 168 Alžběta Zelená, Žena s dítětem (Matka a dítě), 1975, olej, sololit, 85,5 x 58,4 cm, Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Oa 947. 165
32
linkou, symbolizující důvěru a klid. Obraz dnes patří do majetku Muzea a galerie v Prostějově. V druhé
polovině
dvacátého
století
začínala
prostějovská
umělkyně
improvizovat s koncepcí prostoru. Obraz nazvaný Ženy s dítětem[43] 169 je namalovaný v duchu protokubismu, kdy se malířka soustředila na stereometrii fasetováním objektů. Obraz přestává být průhledem do prostoru. Autorka ruší rozdíl mezi prostorem a tělesem. Narůstá organismus forem vzdalujících se naší vjemové konvence. Na olejomalbě se nacházejí dvě za sebou stojící figury, z nichž první drží v náruči dítě zabalené v peřince a druhá ji doprovází. Komplikované a složité zpracování díla může dovést diváka až k několika interpretacím.
První možné podání námětu obrazu
vyjadřuje radostný cit mateřství. Role ochránce zachycuje druhá figura. Slunce nad nimi symbolizuje životní energii, počátek života, sílu, naději, lásku a víru ve šťastnou budoucnost. To vše podtrhává pestrá škála barev. Druhý možný příběh obrazu skýtá zcela odlišnou interpretaci. Druhá figura může svou barevností vzbuzovat u publika pocit smutku, ohroženosti nebo i smrti. Matka držící novorozeně chce odvrátit jeho nešťastný osud. Oproti vycházejícímu slunci může zapadající slunce vyvolávat představy o konci životní etapy. 5. 2. 3 Krajiny a městské motivy Průmyslové scenérie zachycovala bez lyrických příkras. Ústředním motivem se pro ni staly továrny a potemnělé až deprimující ulice. „Anglie, pověstná svou šedivostí a mlhou, byla za války ještě víc šedivá a ponurá – barvy se musely vyhmátnout, hledat, červená nebyla červená, ale něco mezi… a to mě přitahovalo,“ 170 vzpomínala malířka v časopise Štafeta. Olejomalba Dělnické domky – Bristol (Továrenské haly)[50]
171
zachycuje
průmyslovou atmosféru bristolské městské čtvrti. Dílo lze vnímat jako parafrázi oslavy moderních sociálních výdobytků – jednu z myšlenek civilismu. Autorka pracovala s barvou jako s výrazovým prostředkem a užívala především temnějších barev. Industriální prostředí pak umocnila černou obrysovou linkou. Obloha na obraze za Alžběta Zelená, Bez názvu (Ženy s dítětem), nedat., olej, plátno, 92,5 x 66 cm, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: Romana Cásková. 170 Viz Sehnalová (pozn. 13), s. 20. 171 Alžběta Zelená, Dělnické domky – Bristol, 1943, olej, sololit, 65,5 x 90 cm, znač. štětcem vpravo dole: ZELENÁ, soukromá sbírka rodiny Zelených. Viz Cydlík et al., (pozn. 25), s. 205. 169
33
použití malířčina děleného rukopisu nabyla na expresivitě, jež odpovídá dramatickému cítění autorky. V českém malířství stála v popředí krajinomalba, která trvale tvořila jedno z nejvýznamnějších témat. Českému umění byl připasován smysl pro realitu, věcnost a předmětnost i vnímavost k hodnotám realismu. Z dalších podstatných rysů umění to byla sociálnost. Tyto rysy českého poválečného umění se zrcadlily v programech uměleckých spolků jak českých (SVU Mánes, Umělecká beseda, SČUG Hollar, Jednota výtvarných umělců) tak i moravských - Sdružení výtvarných umělců moravských, Klub přátel umění, přejmenovaný roku 1919 na Klub výtvarných umělců Aleš. 172 Po návratu do poválečného Československa (1946) se Alžběta začala intenzivněji věnovat krajině průmyslového Ostravska, která jí připomínala svou pochmurnou barevností Bristol. V sociálně laděné olejomalbě Hornické pracoviště, Ostrava, datované do roku 1954[51],
173
nechává malířka diváka nahlédnout do
havířského prostředí. Barvy na obraze nesou důležitou roli, jsou použity v tmavých odstínech, a dávají tak pozorovateli možnost vcítit se do děje. Depresivní atmosféru podtrhuje černá kontura. Malba se vyznačovala značnou stylizací prostředí a postav. V roce 1966 si za námět obrazu vyhlídla prostějovskou průmyslovou část zvanou Cikorka. Industriální scenérii Starý Prostějov, Cikorka (1966)[53] 174 vyjádřila spíše jako zrakový prožitek. Paletu, oproti předešlým olejomalbám, prozářila jasnými, pestrými barvami. Světelné chvění pak zvýraznila bílou barvou. Alžbětin osobitý a svérázný rukopis má v tomto díle spíše ucelenější ráz. V osmdesátých letech se odklonila od industriálních motivů a začala studovat krásu přírody a městské scenérie. V olejomalbě Kostel ve Slatinicích[72] 175 z roku 1982 se Alžběta nechala inspirovat „chagallovským“ typem staveb. Snovým dojmem působí diagonálně se naklánějící bílý kostelík. Oproti tomu rudá obloha se zapadajícím sluncem vzbuzuje v divákovi dramatické až pochmurné emoce. Barvy klade pastózně energickým rukopisem. Kompozici Kostel ve Slatinicích Alžběta Zelená namalovala opakovaně. Dokládá to fotografie ze státního prostějovského okresního archivu. Kostel
172
Viz Baleka (pozn. 119), s. 11. Alžběta Zelená, Hornické pracoviště, Ostrava, 1954, olej, lepenka, 40 x 120cm, znač. štětcem vpravo dole: ZELENÁ, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: Romana Cásková. 174 Alžběta Zelená, Cikorka, 1966, olej, sololit, 93 x 47 cm, znač. štětcem vpravo dole: ZELENÁ, soukromá sbírka Zelených. Foto: Romana Cásková. 175 Alžběta Zelená, Kostel ve Slatinicích, 1982, olej, lepenka, 43 x 31 cm, znač. štětcem vpravo dole: A. ZELENÁ, statutární město Prostějov, MPV 005220. 173
34
ve Slatinicích II se výrazně liší svou barevností i použitými výtvarnými prostředky. Lze se pouze dohadovat, zda je obraz skicou, nebo se jedná o volnou kopii. V druhé polovině osmdesátých let hojně malovala krajinomalby. Ústřední roli na těchto kompozicích zaujímal strom, například Červený strom (1987)[76]. 176 Přírodu se nesnažila vystihnout realisticky, ale posouvala ji do roviny imaginace. Volila proto převážně světlé lomené barvy, které vyvolávaly mlhavý a snový efekt. Výtvarná díla tak mluví tvarem i barvou ke smyslům a jejich prostřednictvím teprve k duši diváka. 5. 2. 4 Zátiší a kytice Z „anglického“ období se dochovaly dvě olejomalby, nacházející se dnes v soukromých sbírkách – Šálek s podšálkem (1943)[] a Zátiší s konvicí a vejci (19451946)[].177 První zmíněná olejomalba se datuje do doby Alžbětina studia na bristolské umělecké škole Royal West of England, kde se lpělo na realistickém vyjádření skutečnosti. Z období druhé poloviny čtyřicátých let minulého století pochází pravděpodobně první dochovaný malířčin obraz s námětem kytice – Kytice bramboříků[]. Květináč se snažila zachytit věcně, aby olejomalba nepůsobila plošně. Kolem květináče naznačila jakýsi modro-bílý „krystal“, jež vytvářel iluzi hloubky obrazu. V sedmdesátých letech namalovala několik pestrých maleb, například Kytice – monotyp I. (1976)[] 178 nebo Kytka (1976)[]. 179 Malířka u děl zvolila vysoký a úzký formát obrazu, aby potrhla vertikálnost celé kompozice. Základním elementem obrazů nejsou zobrazované objekty, ale pestré barevné kombinace, jež mají v divákovi vyvolat příjemnou a veselou atmosféru, kterou umocňuje dynamické nanášení sytých pastózních barev, formou jakéhosi tvůrčího experimentu. Často používá monochromní pozadí, ve kterém velice aktivně září červený či jinak barevný akcent květin. Obrazy kytic Alžběty Zelené se staly oblíbenou poptávkou laické veřejnosti. Pravděpodobným možným inspiračním zdrojem se jí v tomto období stává Jan Bauch, u kterého se v tvorbě objevují náměty kytic.
Alžběta Zelená, Červený strom, 1987, olej, plátno, 40 x 51 cm, znač. a dat. štětcem vpravo dole: A. Zelená 87, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: Romana Cásková. 176
177 178 179
35
Motiv zátiší od šedesátých let znamená pro Alžbětu Zelenou experimentální způsob vyjádření. Barevností a konstruovanými formami se pokouší u diváka vyvolat až jakýsi niterný dynamismus. Objekty se tak stávají druhovou záležitostí. V kompozici Zátiší [z roku 1975 autorka deformuje předměty do „organických“ forem. K ohraničení těles využívá tmavou konturu. Barevnost a způsob zpracování kompozice vydává expresivní účinek. V zátiších pracuje se značnou stylizací, deformací až destrukcí těles, jež jsou v sepětí tmavé lemující linky. Předměty vybarvuje plošně bez stínování. Některé malby tak vzbuzují dojem kubismu – Vinné číše (1968)[] 180 , Dvěláhve (nedat.)[] 181 - ačkoliv se malířka od tohoto směru výslovně odkláněla. „Jednu dobu jsem hodně malovala stylizovaná zátiší. Kontury jsem vyznačovala černou čarou, ale nebyla to influence kubismu,“ vyjádřila se Alžběta Zelená v periodiku Štafeta. 5. 2. 5 Válka „Člověk nemůže zůstat k válce lhostejným, zvláště když ji sám prožil. Lhostejný nemůže zůstat ani ke všem neštěstím, katastrofám, hladu ve světě… To všechno jsou věci, které svými důsledky nejsou příliš vzdálené hrůzám války. I k tomu se snažím svým dílem vyslovit, vždyť malíř se má a musí vyslovovat především štětcem…“ 182 Z anglické emigrace se dochoval obraz letícího vojenského dvojplošníku. Alžběta v rozhovorech vzpomínala na letecké nálety na Bristol. Tragédie na ní zanechala úzkostný dopad, neboť se ocitla blízkosti smrti. Druhou možnou interpretaci vysvětlení tématu díla se stal obdiv k leteckým hrdinům anglické jednotky RAF, jejíž součástí byl i Josef Zelený. Velmi emotivně až sugestivně působí rozměrný historický obraz z majetku prostějovského muzea nazvaným Demonstrace v Prostějově 27. 4. 1917 (nedat.)[]. Dílo zachycuje dramatické události v Prostějově, kdy vojsko nekompromisně a neadekvátně zasáhlo proti hladovění dělníků v ulicích. Střelba do davů se jevila jako důsledek taktické chyby vojenské. 183 Pro zachycení beznaděje až davové psychózy použila tlumených šedivých barevných odstínů.
Pracovní název: Vinné číše, 1968. Fotografická kopie poskytnuta SOkA Prostějov. Foto: Tomáš Cydlík, 2004. 181 Pracovní název: Dvě láhve, nedat. Fotografická kopie poskytnuta SOkA Prostějov. Foto: Tomáš Cydlík, 2004. 182 Viz Sehnalová (pozn. 13), s. 23. 183 Viz Bartoš et al. (pozn. 32), s. 67. 180
36
Druhá světová válka surově a nelítostně zasáhla do života Alžběty Zelené, rozpolcenost duše se odrazila v její tvorbě. Olejomalba Válka (nedat.)[] vydává svědectví o roztříštěnosti osobnosti malířky, neboť válka ji vyrvala z náruče rodiny. Židovská hvězda symbolizuje její rasový původ. Úzkost, paniku a bolest znázorňuje svázanost černých linek. Atmosféru díla podtrhuje dramatická barevnost. V horní části obrazu se nachází stylizovaná postava ďábla zhmotnělého zla na Zemi. 5. 2. 6 Hanácký folklór Do paměti veřejnosti se Alžběta nejvýrazněji zapsala právě tematikou hanáckého folklóru. Tato oblast tvorby přinesla umělkyni poměrně významné postavení na rodné Hané. K zájmu o zachycení lidových tanců a tradic ji přivedl nejmladší syn Boris, jak již bylo výše zmíněno (viz kapitola Kresba). V roce 1975 vznikla rozměrná patetická olejomalba Haná tančí[], plná dynamiky a hanáckého temperamentu. Malířka zde použila širokou barevnou škálu k zachycení optimistického přístupu k životu. Na obraze dominují dva tančící páry. Pohyb, jakožto klíčový motiv obrazu, je vyjádřen nejen rozevlátými kroji se stuhami, ale také energickými tahy štětce. Figury tanečníků ohraničuje tmavě modrá kontura, která vyvolává zajímavý barevný efekt. Olejomalbu dnes vlastní Muzeum a galerie v Prostějově. K malbě Tančící pár v kroji[] z roku 1978 se dochovala studijní skica technikou perokresby. Figurální kompozice zaplňuje celou plochu obrazu. Výsledná olejomalba zachycuje tančící krojovaný pár v emotivním objetí.
Teplé barvy jsou nanesené
pastózně a symbolizují radost a dynamiku. Malířka se odvrací od detailů a razantně vyznačených linií. Použití neutrálně laděného pozadí neodvádí pozornost diváka od hlavního námětu obrazu. Odlišným barevným laděním se prezentuje olejomalba Hanačka (1975-1979)[], kde Alžběta Zelená používá paletu studených barev, převážně modrých odstínů, kontrastujících s červeným čepcem na hlavě. Jednou z možných interpretací díla je hanácká žena s kyticí květů v náručí. Výraz tváře působí zamyšleným dojmem plným očekávání. Autorka zachycuje scénu svižnými až trhavými pohyby štětce. Odpoutává se od detailů a stínování, a proto může celková kompozice díla působit až skicovitým dojmem. Netradiční forma zpracování vyjímá dílo pomyslně ze „škatulky“ tradičně bohatě zdobeného hanáckého lidového umění. 37
6 ZÁVĚR
V předložené bakalářské práci jsem se pokusila vyplnit některé mezery v dosavadním poznání života a umělecké produkce Alžběty Zelené. Výtvarnici nebyla dosud věnována odborná pozornost z řad historiků umění, a nebyla tudíž ani zařazena do kontextu výtvarného dění české scény 20. století. Vzhledem k nedostatku písemných pramenů a literatury, vztahujících se k životu a tvorbě prostějovské malířky, jsem využila i metodu orální historie. Tento případ nastal například v kapitole nazvané Biografie Alžběty Zelené. Díky rozhovoru s pamětníky – Evou Zelenou a Josefem Dolívkou – jsem přišla na jisté nesrovnalosti v životě Alžběty, které se objevily v periodikách – například na mylnou informaci o tom, že byla Alžběta zařazena mezi akademické malíře. Velký důraz jsem kladla na shromáždění značné části výtvarné tvorby umělkyně, přičemž u většiny děl chyběly základní údaje, které jsem na základě soustavného bádání doplnila. Přínosem mé bakalářské práce je tudíž první základní katalog tvorby Alžběty Zelené. Pokusila jsem se díla chronologicky seřadit a tematicky roztřídit. Práci jsem pro lepší pochopení Alžbětiny umělecké produkce doplnila o kontext prostějovské scény druhé poloviny 20. století. Výtvarná tvorba prostějovské rodačky Alžběty Zelené se začala utvářet až v anglickém městě Bristolu, kam v roce 1939 emigrovala kvůli svému židovskému původu. Na půdě tamější uměleckoprůmyslové školy Royal West of England College of Art se začal formovat její cit pro barvy. Výtvarná díla byla úzce spjata s výukou a situací během druhé světové války, kterou dotvářela všudypřítomná dominance průmyslu. Během anglického pobytu se v její tvorbě začínaly objevovat expresivní tendence. Z této doby pocházejí díla, u nichž datace stěžuje signatura autorky. V průběhu bádání jsem zjistila, že umělkyně u některých svých děl, jež vznikla v době 1939-1945, následně přepisuje či dopisuje svou signaturu. Jelikož Alžběta ještě tehdy nebyla vdaná, neměla by její díla nést značení Zelená, ale Kleinerová. Za Josefa Zeleného, prostějovského rodáka, se totiž provdala v Dudley až v roce 1946 a posléze se spolu vrátili do poválečného Prostějova. Tehdejší trh s výtvarným uměním z velké části určoval produkci umělců. Mezi ně se řadila rovněž Alžběta Zelená, která se kvůli nedostatku financí uchýlila k malbě často veřejností žádaných květinových zátiší nebo režimem preferovaných sociálních
38
témat. V tvorbě umělkyně však můžeme spatřit i jiné náměty, jakými jsou například krajina nebo k ní nejčastěji řazený hanácký folklór. Alžběta se ke své tvorbě nikterak nevyjadřovala. Pracovala v pozadí prostějovské umělecké scény, bylo tudíž obtížné zařadit tuto autorku do kontextu dobového výtvarného dění Československa druhé poloviny 20. století. Dle mého názoru by autorčino dílo nemělo být opomíjeno širokou veřejností, včetně odborného publika. Alžběta Zelená za svého tvůrčího života vytvořila několik uměleckých děl, které jsou v současnosti rozptýleny po celé České republice i v zahraničí. Výstupem této bakalářské práce je tedy pouze prvotní nástin zhodnocení doposud známého díla autorky. V budoucnosti by bylo přínosem zdokumentovat rozptýlená díla a zaměřit se na některé ne zcela jasné skutečnosti, jako je členství Alžběty Zelené v českých výtvarných spolcích, jež formovaly a ovlivňovaly tehdejší kulturní život. .
39
7 ČLENSTVÍ A SPOLUPRÁCE
mezi lety 1943-1945
Royal Birmingham Art-Society 184
1948
Výtvarná komise osvětové rady Okresního národního výboru v Prostějově 185
1950
Blok výtvarných umělců země Moravskoslezské
během druhé poloviny 20. století
Svaz československých výtvarných
umělců 186 během druhé poloviny 20. století
Sdružení výtvarných umělců a teoretiků Brno 187
během druhé poloviny20.století
Klub přátel výtvarného umění při ZK ROH OP Prostějov 188
během druhé poloviny 20. století
Český fond výtvarných umělců - Dílo 189
2001
Sdružení výtvarných umělců a teoretiků Brno 190
Přesný rok, kdy se Alžběta stala členkou spolku Royal Birmingham Art-Society, není znám. Viz Cydlík (pozn. 19), s. 11. 186 Viz Ibidem. 187 http://abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?Fvazba=skupiny&IDosoby=13241, vyhledáno: 15. 10. 2015 188 Závodní klub revolučního odborového hnutí Oděvního průmyslu v Prostějově poskytoval občanům kulturní a společenské akce. 189 Prostřednictvím Českého fondu výtvarného umění se realizovaly díla umělců. Fond měl zřízen pro nákup a prodej děl umělecké komise, které určovaly nákupní ceny od výtvarníků a prodejní ceny v Díle (podnik, který spadal pod ČFVU). Fond aktivně dbal k rozšíření umění mezi pracující lid, zřizoval rovněž galerie nejen v průmyslových závodech, ale i v zemědělských družstvech. Jiří Mikeš, Svaz českých výtvarných umělců v době normalizace, FF Masarykova univerzita v Brně, Brno 2013, s. 31–32. 190 XII. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2010, s. 216 184 185
40
8 AUTORSKÉ A KOLEKTIVNÍ VÝSTAVY
Samostatné výstavy
1943
putovní výstava obrazů a plastik v anglických městech Redding, Sheffield a Bournemouth 191
1948
Národní dům v Prostějově 192, 193
1949-1951
Agrostroj a Oděvní průmysl Prostějov
1955-1957
foyer Národního domu v Prostějově
1960-1962
Jednotné zemědělské družstvo Kralice
1963
Místní národní výbor Výšovice
1962-1966
několik výstav samostatných i společných pod patronátem Českého svazu žen a Mezinárodního dnu žen
1968
I Klub v Prostějově
1970
foyer Národního domu v Prostějově 194
1977
Stálá divadelní scéna v Prostějově
1977
n. p. Hedva, Moravská Třebová
1979
galerie Muzea Prostějovska v Prostějově 195
1987
výstavní sály prostějovského zámku na Pernštýnském náměstí 196
1989
Prostějov 197
1994
Prostějov 198
2000
„50 years of work by Alzbeta Zelena – Something I’d like to share“, The Portico Library and Gallery, Manchester, Anglie 199,200
Organizátorem putovní výstavy bylo české ministerstvo zahraničí. Vernisáž výstavy v Národním domě v Prostějově „Výstava obrazů akademické malířky A. E. ZelenéKleinerové proběhla 21. října 1948. Malířka v ní představila celkem 63 olejomaleb, akvarelů, grafik, kreseb a jeden alabastrový reliéf. 193 Ve snaze upozornit na svou tvorbu, použila při organizaci výstavy titul akademické malířky, kterou však nebyla. Pro uměleckou společnost zůstává kritiky nezodpovězenou otázkou, proč používala titul akademické malířky. 194 Květnová výstava (12.–31.) Alžběty Zelené se uskutečnila pod záštitou městského výboru Svazu žen u příležitosti slavnostního zasedání Svazu v rámci setkání se ženami družebního prešovského okresu. Malířka prezentovala v prostorách prostějovského divadelního foyeru 26 obrazů s tématikou zátiší a krajin. – in: STRÁŽ LIDU, Prostějovská malířka vystavuje, 17. 6. 1970, s. 6. 195 Dnes Muzeum a galerie v Prostějově. 196 Výstavu uspořádalo Muzeu a galerie v Prostějově (dříve Muzeum Prostějovska v Prostějově) v únoru 1987. 197 Výstavní místo nezjištěno. 198 Výstavní místo nezjištěno. 199 Výstava se uskutečnila v červenci v anglickém Manchesteru, kde umělkyně prezentovala průřez svou celoživotní tvorbou od 40. let až do konce 20. století. Kurátorem výstavy byl historik umění John Keith. 191 192
41
2000
Leeds 201
2002
Muzeum Prostějovska v Prostějově 202
Účast na kolektivních výstavách 1947
Jarní výstava prostějovských výtvarníků, přednáškový sál Národního domu v Prostějově 203
1948
výstava v Klubu psychotroniky a UFO v Prostějově
1951
výstava obrazů prostějovských výtvarníků a obrazů z galerie v rámci družby, Ružomberok
1952-1955
soutěžní přehlídky Lidové umělecké tvořivosti, Klub Oděvního průmyslu v Prostějově
1959
putovní společná výstava po okrese, uspořádaná Domem kultury a osvěty v Prostějově
1977-1978
účast na výstavách prostějovských výtvarníků v galerii Muzea Prostějovska v Prostějově
2001
výstava členů Sdružení výtvarných umělců a teoretiků Brno (Banket po deseti letech, Brno) 204
Milan Bauer in: prostějovský TÝDEN, Malířka Alžběta Zelená vystavovala v anglickém Leedsu s. 27. prosince, s. 5 200 Zároveň zde syn Alžběty, Josef Zelený, představil svůj dřevěný reliéf. Viz Tomáš Cydlík, Vzpomínka na malířku Alžbětu Zelenou-Kleinerovou, Prostějovský týden roč. 14. č. 74. str. 8. 201 Totožná výstava jako v anglickém Manchesteru se uskutečnila v měsíci listopadu a prosinci v severoanglickém městě Leedsu, kurátorství se opět ujal historik umění John Keith. Milan Bauer in: prostějovský TÝDEN, Malířka Alžběta Zelená vystavovala v anglickém Leedsu s. 27. prosince, s. 5. 202 203
Kolektivní výstava, která byla i prodejní, se konala od 6. do 20. dubna 1947 pod záštitou Muzea Prostějovska v Prostějově. V prostorách Národního domu vystavovali umělci – Viktor Hohaus (18891981), Zdeněk Hybler (1921-1993), Vilém Kraus (1915-1998), František Kubíček (1872-?), Oldřich Lasák (1884-1968), Jaroslav Sladký (nelze zjistit autobiografická data), Vilém Topinka (1909-1977), Jan Tříska (1904-1976), Karel Vaca (1919-1989), Hilar Václavek (1884-1951). 204 viz Slovník XXI
42
9 KATALOG DĚL Uvedený katalog děl je vůbec prvním soupisem umělecké produkce Alžběty Zelené. Seznam však není úplný, zahrnuje mnou vybrané soukromé a veřejné sbírky výtvarných děl umělkyně. Výsledný katalogový souhrn obsahuje 90 položek, které se dále člení dle výtvarných technik do tří částí; kresba, malba, plastika. Díla v každém oddílu se řadí abecedně a chronologicky vzestupně. U obrazů, jež postrádají název či dataci, uvádím v závorce jejich možné časové zařazení či pojmenování. Některé položky nemají přiřazený rok, jsou tedy uvedeny na konci katalogu. Rozměry jsou udány v centimetrech (výška ku šířce). Umělecké práce, jež byly reprodukovány v knižních publikacích, obsahují název dané literatury. V katalogu není uvedena celá obrazová příloha výtvarné tvorby Alžběty Zelené, jelikož některá díla postrádají důležité parametry a jsou vedena pouze pod inventárním číslem ve Státním okresním archivu Prostějov.
Seznam bibliografických zkratek: znač.
značené
neznač.
neznačené
dat.
datované
inv. č.
inventární číslo
Lit.
literatura
nedat.
nedatované
43
Kresba 1) Autoportrét, 1943 rudka, křída, papír, 27 x 27 cm neznač. soukromá sbírka rodiny Zelených
2) Nude Study, 1943 tužka, papír, 40 x 28 cm znač. propisovací tužkou vpravo dole: A. Zelená soukromá sbírka rodiny Zelených
3) Akt, 1944 tuš, papír, 23,5 x 13,5 cm znač. a dat. perem vpravo nahoře: DECEMBER 1944 AK. soukromá sbírka rodiny Zelených
4) Ženský akt, 1944 úhel, papír, 30,5 x 16,5 cm znač. a dat. úhlem vpravo dole: Nov. 44 AK soukromá sbírka rodiny Zelených
5) Bez názvu (Sedící akt), (1942-1946) kombinovaná technika (akvarel, tužka), papír, 76 x 42 cm znač. štětcem vpravo dole: Zelená - K. soukromá sbírka rodiny Zelených
6) Práce a zábava, 1949 kombinovaná technika (tužka, tempera), papír, 50 x 30 cm znač. tužkou vpravo dole: A. Zelená-Kleinerová Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Ob 541
44
7) Vysoká pec, 1950 kombinovaná technika (akvarel, tužka), papír, 43 x 30 cm znač. a dat. tužkou vpravo nahoře: A. Zelená 50 Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Ob 563 8) Hanáci – kompozice, 1978 kombinovaná technika (tužka, akvarel), papír, 23 x 40 cm znač. a dat. tužkou uprostřed dole: A. Zelená 78 soukromá sbírka rodiny Zelených 9) Žudr (Prostějov), 1978 kombinovaná technika (uhel, tuš), papír, 15,5 x 24,5 cm znač. a dat. uhlem vpravo dole: A. Zelená 78 asi od roku 2004 nezvěstné Lit.: Dagmar Roháčková et al., Prostějov v malbě, kresbě, grafice, Prostějov 2004, s. 221. 10) Národní dům (Prostějov), (1978) kombinovaná technika (uhel, tuš), papír, 17,5 x 28 cm neznač. asi od roku 2004 nezvěstné Lit.: Dagmar Roháčková et al., Prostějov v malbě, kresbě, grafice, Prostějov 2004, s. 221. 11) Bez názvu (Tančící Hanáci), (1975-1979) kombinovaná technika (akvarelové pastelové tužky, akvarel), papír, 25 x 39 cm neznač. soukromá sbírka rodiny Zelených
12) Krajina, 1982 kombinovaná technika (akvarel, pastel), papír, 21 x 29 cm znač. a dat. tužkou vlevo dole: A. Zelená 82 soukromá sbírka rodiny Zelených
45
5. 2 Malba 13) John, 1939 olej, sololit, 17,5 x 12,5 cm znač. a dat. tužkou vlevo dole: A. Zelená 39 soukromá sbírka rodiny Šimekových
14) Autoportrét, 1940 olej, sololit, 22,5 x 18,5 cm znač. štětcem vlevo dole: A. KLEINEROVÁ soukromá sbírka rodiny Zelených
15) Figurální kompozice, 1940 olej, lepenka, 66 x 36,5 cm znač. štětcem vpravo nahoře: AK soukromá sbírka rodiny Zelených
16) Autoportrét, 1943 olej, sololit, 48 x 39 cm neznač. soukromá sbírka rodiny Zelených
17) Bez názvu (Tanec), 1943 olej, lepenka, 26,5 x 29 cm znač. a dat. štětcem vlevo dole: Kleinerová 43 soukromá sbírka rodiny Zelených 18) Dělnické domky – Bristol (Továrenské haly), 1943 olej, sololit, 69,5 x 90 cm znač. štětcem vpravo dole: ZELENÁ soukromá sbírka rodiny Zelených Lit.: Tomáš Cydlík, Alžběta Zelená-Kleinerová, in: Tomáš Cydlík – Miroslav Macík – Romana Němcová et al., Osobnosti Prostějovska, Prostějov 2012, s. 205.
46
19) Portrét čtoucí ženy, 1943 olej, sololit, 34 x 27 cm znač. štětcem vpravo nahoře: ZELENÁ 43 soukromá sbírka rodiny Zelených
20) Šálek s podšálkem, 1943 olej, sololit, 15 x 15 cm znač. tužkou vlevo dole: ZELENÁ soukromá sbírka rodiny Zelených
21) Zimní krajina, 1943 olej, sololit, 52,5 x 43 cm znač. tužkou vlevo dole: ZELENÁ, znač. tužkou vpravo nahoře: A. Kleinerová soukromá sbírka rodiny Zelených 22) Žena před zrcadlem, 1943 olej, sololit, 75 x 43 cm znač. štětcem vpravo dole: Zelená soukromá sbírka rodiny Zelených 23) Dva koně na pastvě, (1939-1943) olej, lepenka, 40 x 55 cm znač. tužkou vpravo dole: A. Zelená Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Oa 805 24) Bez názvu (Portrét staré ženy), 1944 olej, sololit, 27 x 19 cm znač. štětcem vpravo dole: ZELENÁ soukromá sbírka rodiny Zelených
25) Pohled na Bristol, (1939-1944) olej, sololit, 12,5 x 20,5 cm znač. štětcem vlevo dole: Zelená soukromá sbírka rodiny Šimekových 47
26) Ponurá krajina, 1945 olej, lepenka, 20 x 18 cm znač. pastelkou vlevo dole: AZ soukromá sbírka rodiny Zelených
27) Autoportrét, (1942-1945) olej, sololit, 141,6 x 82,3 cm znač. štětcem vpravo nahoře: Kleinerová Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Oa 936 28) Hlava, (1942-1945) olej, sololit, 25 x 20,5 cm znač. štětcem vlevo dole: A. K. Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Oa 787
29) Bez názvu(Koupající se ženy), (1944-1945) olej, lepenka, 151,5 x 168 cm znač. štětcem vpravo dole: A. Kleinerová soukromá sbírka rodiny Zelených
30) Bez názvu (Zimní krajina s bílým stromem), (1939-1946) olej, lepenka, 16 x 19,5 cm neznač. soukromá sbírka rodiny Zelených
31) Adam a Eva, (1944-1946) olej, papír, 157 x 57 cm znač. štětcem vpravo dole: ZELENÁ Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Oa 713
48
32) Josef Zelený, (1944-1946) olej, plátno, 76 x 51 cm neznač. soukromá sbírka rodiny Zelených
33) Bez názvu (Zátiší s konvicí a vejci), (1945-1946) olej, sololit, 29,5 x 17,5 cm znač. štětcem vpravo dole: ZELENÁ soukromá sbírky rodiny Šimekových 34) Kytice bramboříků (Květináč), (1946-1948) olej, sololit, 70 x 45 cm znač. štětcem vpravo dole: Zelená Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Oa 804 35) Černoška, 1948 olej, plátno, 27 x 23 cm znač. a dat. štětcem vlevo dole: Kleinerová 48 soukromá sbírka rodiny Šimekových 36) Odpich zvenčí, 1950 olej, lepenka, 80 x 55 cm znač. tužkou vpravo dole: A. Zelená 50 Muzeu a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Oa 930 37) Portrét profesora Ambrose, 1950 olej, plátno, 120 x 80 cm znač. a dat. štětcem vlevo nahoře: Zelená 50 Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Oa 800 38) Hornické pracoviště, Ostrava, 1954 olej, lepenka, 40 x 120 cm znač. štětcem vlevo dole: Zelená soukromá sbírka rodiny Zelených 49
39) Ostrava v noci, (1949) olej, lepenka, 70 x 75 cm znač. štětcem vpravo dole: ZELENÁ Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Oa 931 40) Hilda Grünwaldová, (1950–1955) olej, plátno, 43,5 x 33 cm neznač. soukromá sbírka rodiny Šimekových 41) Cikánská čtvrť, Balčik, (1950 –1960) olej, plátno, 40 x 60 cm znač. štětcem vlevo dole: A. Zelená soukromá sbírka rodiny Zelených 42) Moře, 1965 olej, lepenka, 24 x 32,5 cm znač. a dat. tužkou vlevo dole: A. Zelená 65 soukromá sbírka rodiny Zelených 43) Starý Prostějov, Cikorka-Lihovar (Cikorka), 1966 olej, sololit, 93 x 47 cm znač. štětcem vpravo dole: A. Zelená soukromá sbírka rodiny Zelených Lit.: Tomáš Cydlík, Alžběta Zelená-Kleinerová, in: Dagmar Roháčková et al., Prostějov v malbě, kresbě, grafice, Prostějov 2004, s. 220. 44) Předseda Josef Kýr, (1964–1971) olej, plátno, 85 x 62 cm neznač. statutární město Prostějov, inv. č. MPV 017588 Lit.:Josef Augustin et al., Sto let prostějovské radnice, Prostějov 2014, s. 302.
50
45) Kytice, 1974 olej, lepenka, 70 x 35 cm znač. a dat. štětcem vlevo dole: A. Zelená 74 soukromá sbírka rodiny Zelených
46) Ležící akt, 1974 olej, lepenka, 39 x 81 cm znač. štětcem vlevo dole: Zelená soukromá sbírka rodiny Zelených 47) Bez názvu (Adorace matky Země), 1975 olej plátno, 75 x 137 cm znač. štětcem vlevo dole: A. Zelená soukromá sbírka rodiny Zelených 48) Haná tančí, 1975 olej, sololit, 64,3 x 121 cm znač. a dat. štětcem vpravo dole: A. Zelená 75 Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Oa 948 49) Jadran, 1975 akryl, lepenka, 23 x 56 cm znač. a dat. štětcem vlevo dole: A: Zelená 75 soukromá sbírka rodiny Zelených 50) Matka a dítě, 1975 olej, lepenka, 70 x 49 cm znač. a dat. štětcem vpravo dole: A. Zelená 75 soukromá sbírka rodiny Zelených Lit.:Tomáš Cydlík, Alžběta Zelená-Kleinerová, in: Tomáš Cydlík – Miroslav Macík – Romana Němcová et al., Osobnosti Prostějovska, Prostějov 2012, s. 205.
51
51) Zátiší, 1975 olej, plátno, 50 x 90 cm znač. a dat. štětcem vpravo dole: A. Zelená 75 soukromá sbírka rodiny Zelených 52) Žena s dítětem (Matka a dítě), 1975 olej, sololit, 85,5 cm x 58,4 cm znač. a dat. tužkou vlevo dole: A. Zelená 75 Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Oa 947 53) Akt, (1975) olej, sololit, 70 x 34 cm neznač. soukromá sbírka rodiny Zelených
54) Kytice, 1976 olej, plátno, 61 x 22 cm znač. a dat. štětcem vpravo dole: A. ZELENÁ 76 soukromá sbírka rodiny Zelených
55) Kytice – monotyp I., 1976 tempera, papír, 70 x 30 cm znač. a dat. tužkou vpravo dole: A. Zelená 76 soukromá sbírka rodiny Zelených
56) Kytka, (1976) olej, plátno, 46 x 16 cm znač. štětcem vpravo dole: A. ZELENÁ soukromá sbírka rodiny Zelených
57) Zátiší se sklenicí, (1976) olej, papír, 24 x 52 cm znač. štětcem vlevo dole: A. Zelená soukromá sbírka rodiny Zelených 52
58) Zátiší s mlýnkem, (1976) akvarel, lepenka, 40 x 60 cm znač. tužkou vlevo dole: A. Zelená soukromá sbírka rodiny Zelených 59) Předseda Antonín Tas, (1971–1976) olej, plátno, 85 x 62 cm neznač. statutární město Prostějov, inv. č. MPV 017592 Lit.:Josef Augustin et al. Sto let prostějovské radnice, Prostějov 2014, s. 303. 60) Hanačka, 1977 olej, sololit, 67,8 x 50 cm znač. a dat. štětcem, vlevo dole: A. Zelená 77 Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Oa 946 61) Akt, 1978 olej, lepenka, 65 x 45 cm neznač. soukromá sbírka rodiny Zelených
62) Bez názvu (Zátiší s ovocnými mísami), 1978 olej, karton, 50 x 100 cm znač. a dat. štětcem vlevo dole: A. Zelená 78 soukromá sbírka rodiny Zelených
63) Jitka, 1978 olej, plátno, 71 x 91 cm znač. a dat. štětcem vpravo dole: A. Zelená 78 soukromá sbírka rodiny Zelených
53
64) Tančící pár v kroji, 1978 olej, sololit, 70 x 50 cm znač. štětcem vpravo dole: A. Zelená statutární město Prostějov, inv. č. MPV 005299 65) Zátiší, 1978 tempera, lepenka, 24 x 36 cm znač. a dat. tužkou vpravo dole: A. Zelená 78 soukromá sbírka rodiny Zelených
66) Bez názvu (Žena u stolu), (1970–1978) olej, plátno, 70 x 48 cm neznač. soukromá sbírka rodiny Zelených 67) Bez názvu, (Hanačka), (1975–1979) olej, sololit, 69 x 50 cm znač. pastelem vpravo dole: A. Zelená soukromá sbírka rodiny Zelených
68) Folklór, (1975–1979) tempera, plátno, 50 x 90,5 cm neznač. soukromá sbírka rodiny Zelených
69) Kostel ve Slatinicích, 1982 olej, lepenka, 43 x 31 cm znač. štětcem vpravo dole: A. ZELENÁ statutární město Prostějov, MPV 005220 70) Kytice, 1982 olej, plátno, 70 x 31cm znač. a dat. štětcem vpravo dole: A. ZELENÁ 82 soukromá sbírka rodiny Zelených 54
71) Bez názvu (Podzimní krajina), 1983 olej, plátno, 52 x 101 cm znač. a dat. štětcem vpravo dole: A. Zelená 83 soukromá sbírka rodiny Zelených 72) Bez názvu (Zátiší se žehličkou), 1987 olej, plátno, 30 x 50 cm znač. a dat. štětcem vlevo dole: A. Zelená 87 soukromá sbírka rodiny Zelených 73) Červený strom, 1987 olej, plátno, 40 x 51 cm znač. a dat. štětcem vpravo dole: A. Zelená 87 soukromá sbírka rodiny Zelených 74) Lodě, 1987 olej, plátno, 70 x 20 cm znač. štětcem vlevo dole: A. Zelená 87 soukromá sbírka rodiny Zelených
75) Podzim, 1987 olej, lepenka, 32 x 58 cm znač. a dat. štětcem vlevo dole: A. Zelená 87 soukromá sbírka rodiny Zelených
76) Strom, 1987 olej, plátno, 61 x 51 cm znač. a dat. štětcem vpravo dole: A. Zelená 87 soukromá sbírka rodiny Zelených
55
77) Krajina, (1987) olej, plátno, 60 x 50 cm znač. štětcem vlevo dole: A. Zelená soukromá sbírka rodiny Zelených 78) Krajina s řekou, (1987) olej, sololit, 70 x 100 cm neznač. soukromá sbírka rodiny Zelených
79) Agnia Grünwaldová, 1994 olej, sololit, 31 x 31 cm znač. a dat. štětcem vlevo nahoře: Zelená 94 soukromá sbírka rodiny Šimekových
80) Akt, nedat. olej, sololit, 51,5 x 37 cm neznač. soukromá sbírka rodiny Zelených
81) Bez názvu (Válka), nedat. tempera, lepenka, 43 x 31cm neznač. soukromá sbírka rodiny Zelených
82) Bez názvu (Zátiší s tulipány a mísou s jablky), nedat. tempera, papír, 40 x 60 cm neznač. soukromá sbírka rodiny Zelených
83) Bez názvu (Žena v divadelní lóži), nedat. olej, sololit, 56 x 41 cm neznač. soukromá sbírka rodiny Zelených 56
84) Bez názvu (Ženy s dítětem), nedat. olej, plátno, 92,5 x 66 cm neznač. soukromá sbírka rodiny Zelených 85) Demonstrace v Prostějově 27. 4. 1917, nedat. olej, plátno, 36 x 130 cm znač. štětcem vpravo dole: Zelená Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Oa 450 86) Hlava dívky, nedat. olej, sololit, 31 x 22 cm znač. fialovou pastelkou uprostřed dole: A. Zelená Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Oa 511 87) Kytice růží, nedat. olej, lepenka, 50 x 28,5 cm znač. tužkou vpravo nahoře: A. Zelená Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Oa 788 88) Zátiší s bažantem, nedat. olej, lepenka, 40 x 70 cm znač. štětcem vpravo dole: A. Zelená soukromá sbírka rodiny Zelených
89) Zátiší s opletenou láhví, nedat. olej, sololit, 35 x 86 cm neznač. soukromá sbírka rodiny Zelených
57
Plastiky 90) Bez názvu (Torzo ženské figury), (1942–1944) alabastr, 14 x 9 x 3 cm neznač. soukromá sbírka rodiny Zelených
58
10 PRAMENY
Muzeum a galerie v Prostějově, p. o. Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., informační leták, Jarní výstava prostějovských výtvarníků, inv. č. B00081, z 6. dubna 1947, Prostějov. Muzeum a galerie Prostějov, p. o., Pamětní síň Jiřího Wolkera, Dopis Alžběty Zelené pro Zdenu Wolkerovou, inv. č. B45,10,1., z 14. prosince 1952, Prostějov.
Soukromé sbírky Soukromá sbírka rodiny Zelených, rodný list (č. 546), z 5. března 1920, Prostějov. Soukromá sbírka rodiny Zelených, list domovský, z 26. září 1938, Prostějov. Soukromá sbírka rodiny Zelených, vysvědčení, z 31. října 1938, Prostějov. Soukromá sbírka rodiny Zelených, cestovní pas (č. 404/1038), z 16. listopadu 1938, Prostějov. Soukromá sbírka rodiny Zelených, propuštění z otcovské moci, z 22. listopadu 1938, Prostějov. Soukromá sbírka rodiny Zelených, potvrzení o beztrestnosti, z 2. května 1939, Prostějov. Soukromá sbírka rodiny Zelených, Osvědčení o registraci (č. 63430), z 26. května 1939, Bristol. Soukromá sbírka rodiny Zelených, oddací list, z 6. června 1945, Dudley. Soukromá sbírka rodiny Zelených, Alžběta Zelená-Kleinerová, Prostějov, Riegrova 14, uplatnění nároků na „Post War Credits“, z 30. listopadu 1967, Prostějov. Soukromá sbírka Josefa Dolívky, Alžběta Zelená – obrazy: informační leták, únor 1987, Prostějov.
59
Soukromá sbírka rodiny Zelených, Český svaz bojovníků za svobodu: Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých, dotazník – švýcarský fond, z 30. září 1998, Prostějov.
Státní okresní archiv Prostějov SOkA Prostějov, Fond Alžběta Zelená, Sbírka pozitivů a negativů, sign. 2a-2b: informační leták výstavy Výstava obrazů akademické malířky A. E. Zelené-Kleinerové, 1948, Prostějov. SOkA Prostějov, Fond Alžběta Zelená, Sbírka pozitivů a negativů, sign. 1a-1b: informační leták výstavy z 5. – 27. července 50 years of art by Alzbeta Zelena „something I’d like to share“, 2000, Manchester.
60
11 LITERATURA
Publikace Josef Augustin et al., Sto let prostějovské radnice, Prostějov 2014. Josef Bartoš et al., Prostějov: Dějiny města Prostějova 2, Prostějov 2000. Jan Baleka et al., Současné české a slovenské umění, Praha 1983. Stanislav Brácha, Industria Wichterlensis 1878-2008 (kat. výst.), Prostějov 2008. Tomáš Cydlík et al., Osobnosti Prostějovska, Prostějov 2012. Zdeněk Čubrda, Viktor Hohaus – obrazy a grafika (kat. výst.), Okresní muzeum v Prostějově 1972. Josef Dolívka, Výtvarníci prostějovského regionu, Prostějov 2007. Ludmila Grůzová et al., Prostějov dějiny města II, Prostějov 1999. Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění I (N-Ž), Praha 1995. Alena Malá (ed.), XII. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2010, Ostrava 2010. Alena Malá (ed.), XXI. Slovník český a slovenských výtvarných umělců 1950-2010, Ostrava 2010. Miroslav Míčko, Paul Cézanné, Praha 1970. Petr Novotný et al., Nový občanský zákoník: Rodinné právo, Praha 2014.
61
Josep Pijoan, Dějiny umění, Praha 1977. Dagmar Roháčková et al., Prostějov v malbě, kresbě, grafice, Prostějov 2004. Olga Spalova – Petr Spielmann, Malá světová obrazárna, Praha 1971. Jana Vránová (ed.) et al., 90 let Domu umění města Brna: architektura, historie, výstavy, kulturní činnost 1910-2000: Dům umění města Brna 20. října - 10. prosince 2000, Brno 2000.
Diplomové práce Stanislava Červenáková, Město ve městě – Industriální tematika v grafické tvorbě (bakalářská práce), Katedra výtvarné výchovy, PedF MU, Brno 2009. Simona Čížková, Kresba a grafika Aloise Kalvody (1875-1934) (bakalářská práce), Katedra dějin umění FF UP, Olomouc 2012. Jana Harásková, Život a dílo malíře Petra Pištělky (1887-1963) (bakalářská práce), Katedra dějin umění FF UP, Olomouc 2014. Jiří Mikeš, Svaz českých výtvarných umělců v době normalizace (diplomová práce), Ústav hudební vědy FF MU, Brno 2013. Lucie Nováková, Skupina výtvarných umělců v Brně (diplomová práce), Ústav hudební vědy FF MU, Brno 2015.
Periodika Prostějovská malířka vystavuje, Stráž lidu XVIII, 1970, č. 24, 17. 6., s. 6 Lenka Sehnalová, Mezníky Alžběty Zelené, Štafeta, 1989, č. 1, s. 19-23. Yvona Kadlecová, Mé kořeny patří do krásné Hané, Stráž lidu LXIX, 1989, č. 2, 19. 7., nestr. 62
Vojtěch Janoušek, Likvidace prostějovských židů po roce 1939, Zpravodaj Muzea Prostějovska, 1991, č. 2, s. 22. Lenka Sehnalová, Malování je celý můj život, Prostějovský týden IX, 1999, č. 7, 17. 2., s. 6. Milan Brauner, Alžběta Zelená vystavuje celoživotní dílo v Anglii, Prostějovský týden X, 2000, č. 29, 26. 7., s. 2. Milan Bauer, Malířka Alžběta Zelená vystavovala v anglickém Leedsu. Prostějovský týden X, 2000, č. 51, 27. 12., s. 5 Milan Brauner, Alžběta Zelená nechává promlouvat svoje obrazy, Prostějovský týden XII, 2002, č. 38, 18. 9., s. 11. Josef Dolívka, Portrét, KAM v Prostějově a okolí, 2004, únor, nestr. Tomáš Cydlík, Vzpomínka na malířku a učitelku Alžbětu Zelenou-Kleinerovou, Prostějovský týden XIV, 2004, 15. 9., s. 8. Lenka Sehnalová, O Alžbětě aneb Malování pro ni znamenalo život, TÝDENÍK Prostějovska II, 2009, č. 6, nestr. Tomáš Hrbek, Příběh Alžběty Kleinerové-Zelené, Chajejnu, 2015, č. 1, s. 15.
63
Internetové zdroje
Neznámý autor Hanuš Schwaiger, gvuohttp://www.gvuo.cz/archiv/DU_DVD/hanusSchwaiger.htm vyhledáno: 2. 6. 2016. Neznámý autor, Petr Pištělka - grafika, Galerie09 http://www.galerie09.cz/galerie/autori/pistelka-petr.html vyhledáno: 2. 6. 2016.
Neznámý autor, Alžběta Zelená, abart http://abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?Fvazba=skupiny&IDosoby=13241vyhledáno: 15. 10. 2015.
64
13 SUMMARY The bachelor thesis deals with a monograph study of Alžběta Zelená (19192004). It contains a biography of hers, documentation and an evaluation of her work of art in public and private collections. This thesis also includes a basic catalogue of her works of art.
65
15 SEZNAM OBRAZOVÉ PŘÍLOHY
1.Společnáfotografie Anny Kleinerové s dcerami Markétou (vlevo) a Alžbětou (vpravo), Velká Roudka, nedatováno. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených. 2. Fotografie Alžběty Zelené (Kleinerové), 1936. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených. 3. Fotografie Alžběty Zelené (Kleinerové) při práci u mlékárenské firmy Hornby’s Dairies, nedatováno (1941-1944), Bristol. Zdroj: soukromá svírka rodiny Zelených. 4. Fotografie Alžběty Zelené (Kleinerové), nedatováno (po roce 1940), Bristol. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených. 5.Fotografie Alžběty Zelené (Kleinerové) a Johna Fowlera v atelieru, nedatováno (1939-1944), Bristol. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených 6. Fotografie Alžběty Zelené (Kleinerové) se svým obrazem, nedatováno (1939-1944), Bristol. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených.
7. Fotografie ateliéru, nedatováno (1939-1944), Bristol. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených 8. Fotografie Alžběty s manželem Josefem a synem Iljou, nedatováno (po roce 1946), Prostějov. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených. 9. Alžběta Zelená, Bez názvu (Torzo ženské figury), (1942-1944), alabastr, 14 x 9 x 3 cm, neznač., soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: archiv autorky práce. 10. Fotografie Alžběty se syny Josefem (vlevo) a Iljou (vpravo), nedatováno, Prostějov. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených.
66
11. Fotografie rodiny Zelených (zleva Josef, Ilja, Josef, Alžběta Boris), nedatováno, Prostějov. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených. 12. Fotografie ateliéru Alžběty Zelené na ulici Újezdu č. p. 9a v Prostějově, 2004, Prostějov. Foto: SOkA Prostějov, inv. č. A_312_1 – Tomáš Cydlík. 13. Fotografie ateliéru Alžběty Zelené na ulici Újezdu č. p. 9a v Prostějově, 2004, Prostějov. Foto: SOkA Prostějov, inv. č. A_312_3 – Tomáš Cydlík. 14. Fotografie ateliéru Alžběty Zelené na ulici Újezdu č. p. 9a v Prostějově, 2004, Prostějov. Foto: SOkA Prostějov, inv. č. A_312_5 – Tomáš Cydlík. 15. Alžběta Zelená, VelkýArt-Prostis Hanáci, 1978, tapiserie, 3,50 x 170 cm, nezvěstné. Foto: Josef Dolívka. 16. Fotografie Alžběty Zelené v ateliéru na Újezdě 9a, kolem roku 1986, Prostějov. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených. 17. Alžběta Zelená, Kytice,(obřadní síň MNV Kladky), kolem roku 1975, Kladky. Zdroj: SOkA Prostějov. 18. Alžběta Zelená, Zima,(obřadní síň MNV Kladky), 1974, Kladky. Zdroj: SOkA Prostějov. 19. Fotografie Alžběty Zelené s Johnem Keitem v ateliéru na Újezdě 9a, kolem roku 2000, Prostějov. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených. 20. Fotografie Alžběty Zelené se synem Josef Zeleným, 2000, Manchester. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených 21. Fotografie Alžběty Zelené, kolem roku 2003, Prostějov. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených. 22. Alžběta Zelená, Nude Study, 1943, tužka, papír, 40 x 28 cm, znač. propisovací tužkou vpravo dole: A. Zelená, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: Romana Cásková.
67
16 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA
1.Společnáfotografie Anny Kleinerové s dcerami Markétou (vlevo) a Alžbětou (vpravo), Velká Roudka, nedatováno. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených.
2. Fotografie Alžběty Zelené (Kleinerové), 1936. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených. 68
3. Fotografie Alžběty Zelené (Kleinerové) při práci u mlékárenské firmy Hornby’s Dairies, nedatováno (1941-1944), Bristol. Zdroj: soukromá svírka rodiny Zelených.
4. Fotografie Alžběty Zelené (Kleinerové), nedatováno (po roce 1940), Bristol. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených. 69
5. Fotografie Alžběty Zelené (Kleinerové) a Johna Fowlera v atelieru, nedatováno (1939-1944), Bristol. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených.
6. Fotografie Alžběty Zelené (Kleinerové) se svým obrazem ve školním ateliéru, nedatováno (1939-1944), Bristol. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených. 70
7. Fotografie ateliéru, nedatováno (1939-1944), Bristol. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených.
8. Fotografie Alžběty s manželem Josefem a synem Iljou, nedatováno (po roce 1946), Prostějov. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených. 71
9. Alžběta Zelená, Bez názvu (Torzo ženské figury), (1942-1944), alabastr, 14 x 9 x 3 cm, neznač., soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: archiv autorky práce.
10. Fotografie Alžběty se syny Josefem (vlevo) a Iljou (vpravo), nedatováno, Prostějov. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených. 72
11. Fotografie rodiny Zelených (zleva Josef, Ilja, Josef, Alžběta Boris), nedatováno, Prostějov. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených.
12. Fotografie ateliéru Alžběty Zelené na ulici Újezdu č. p. 9a v Prostějově, 2004, Prostějov. Foto: SOkA Prostějov, inv. č. A_312_1 – Tomáš Cydlík.
73
13. Fotografie ateliéru Alžběty Zelené na ulici Újezdu č. p. 9a v Prostějově, 2004, Prostějov. Foto: SOkA Prostějov, inv. č. A_312_3 – Tomáš Cydlík.
14. Fotografie ateliéru Alžběty Zelené na ulici Újezdu č. p. 9a v Prostějově, 2004, Prostějov. Foto: SOkA Prostějov, inv. č. A_312_5 – Tomáš Cydlík. 74
15. Alžběta Zelená, VelkýArt-Prostis Hanáci, 1978, tapiserie, 3,50 x 170 cm, nezvěstné. Foto: Josef Dolívka.
16. Fotografie Alžběty Zelené v ateliéru na Újezdě 9a, kolem roku 1986, Prostějov. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených.
75
17. Alžběta Zelená, Kytice,(obřadní síň MNV Kladky), kolem roku 1975, Kladky. Zdroj: SOkA Prostějov.
18. Alžběta Zelená, Zima,(obřadní síň MNV Kladky), 1974, Kladky. Zdroj: SOkA Prostějov.
76
19. Fotografie Alžběty Zelené s Johnem Keitem v ateliéru na Újezdě 9a, kolem roku 2000, Prostějov. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených.
20. Fotografie Alžběty Zelené se synem Josef Zeleným, 2000, Manchester. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených. 77
21. Fotografie Alžběty Zelené, kolem roku 2003, Prostějov. Zdroj: soukromá sbírka rodiny Zelených.
78
22. Alžběta Zelená, Nude Study, 1943, tužka, papír, 40 x 28 cm, znač. propisovací tužkou vpravo dole: A. Zelená, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: Romana Cásková.
23. Alžběta Zelená, Práce a zábava, 1949, kombinovaná technika (tužka, tempera), papír, 50 x 30 cm, znač. tužkou vpravo dole: A. Zelená-Kleinerová, Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Ob 541. Foto: Romana Cásková.
26. Alžběta Zelená,Alžběta Zelená, Ostravav noci, (1949), olej, lepenka, 70 x 75 cm, znač. štětcem vpravo dole: ZELENÁ, Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Oa 931. Foto: Romana Cásková.
79
27. Alžběta Zelená, Žudr (Prostějov), 1978,kombinovaná technika (uhel, tuš), papír, 15,5 x 24,5 cm, znač. a dat. uhlem vpravo dole: A. Zelená 78, asi od roku 2004 nezvěstné, Lit.: Tomáš Cydlík, Alžběta Zelená-Kleinerová, in: Dagmar Roháčková et al., Prostějov v malbě, kresbě, grafice, Prostějov 2004.
28. Národní dům (Prostějov), (1978), kombinovaná technika (uhel, tuš), papír, 17,5 x 28 cm, neznač., asi od roku 2004 nezvěstnéLit.: Tomáš Cydlík, Alžběta ZelenáKleinerová, in: Dagmar Roháčková et al., Prostějov v malbě, kresbě, grafice, Prostějov 2004. 80
27. Lubomír Bartoš, Pohled od východu, barevná litografie, 40 x 28 cm. Lit: Dagmar Roháčková et al., Prostějov v malbě, kresbě, grafice, Prostějov 2004.
81
28. Zdeněk Horák, Uprkova ulice, nedat., tuš, papír, 23 x 33 cm, znač. vlevo: KOSTELNÍ/UPRKOVA, znač. vpravo dole: ZH. Lit.: Dagmar Roháčková et al., Prostějov v malbě, kresbě, grafice, Prostějov 2004.
29. Jiří Vondrášek, Uprkova ulice, 1977, kombinovaná technika (akvarel, tužka), papír, 18 x 12 cm, neznač. Lit.: Dagmar Roháčková et al., Prostějov v malbě, kresbě, grafice, Prostějov 2004, s. 203.
30. Alžběta Zelená, Hanáci–kompozice, 1978, kombinovaná technika (tužka, akvarel), papír, 23 x 40 cm, znač. a dat. tužkou uprostřed dole: A. Zelená 78, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: Romana Cásková. 82
31. Alžběta Zelená, John, 1939, olej, sololit, 17,5 x 12,5 cm, znač. a dat. tužkou vlevo dole: A. Zelená 39, soukromá sbírka rodiny Šimekových. Foto: Romana Cásková..
32. Alžběta Zelená, Autoportrét, 1943, olej, sololit, 48 x 39 cm, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto:SOkA Prostějov – Tomáš Cydlík.
83
33. Alžběta Zelená, Portrét čtoucí ženy, 1943, olej, sololit, 34 x 27 cm, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: SOkA Prostějov – Tomáš Cydlík.
34. Alžběta Zelená, Bez názvu (Portrét staré ženy), (1943), olej, sololit, 27 x 19 cm, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: SOkA Prostějov – Tomáš Cydlík.
84
35. Paul Cézanne, Podobizna Joachima Gasqueta, 1896 – 1897, olej, plátno. Lit.: Miroslav Mičko, Paul Cézanne, Praha 1975.
36. Alžběta Zelená, Podobizna Joachima Gasqueta, nedat. Foto: SOkA Prostějov – Tomáš Cydlík. 85
37. Alžběta Zelená, Bez názvu (Tanec), 1943, olej, lepenka, 26,5 x 29 cm, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: SOkA Prostějov – Tomáš Cydlík.
38. Alžběta Zelená, Bez názvu (Tanec II), nedat. (1943). Foto: SOkA Prostějov – Tomáš Cydlík.
86
39. Alžběta Zelená, Bez názvu (Koupající se ženy), (1944-1945), olej, lepenka, 152,5 x 168 cm, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: Romana Cásková.
40. Pablo Picasso, Velké ženské akty, 1921.
87
41. Alžběta Zelená, Portrét profesora Ambrose, 1950, olej plátno, 120 x 80 cm, Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Oa 800.
42. Alžběta Zelená, Předseda Josef Kýr, (1964-1971), olej, plátno, 90 x 65 cm, statutární město Prostějov. Foto:Bob Pacholík.
88
43. Alžběta Zelená, Předseda Antonín Tas, (1971-1976), olej, plátno, 90 x 65 cm, statutární město Prostějov. Foto: Bob Pachlík.
44. Alžběta Zelená, Jitka, 1978, olej, plátno, 71 x 91 cm, znač. a dat. štětcem vpravo dole: A. Zelená 78, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: Romana Cásková.
89
45. Aljo Beran, Měsíční noc, 1980, 60 v 42 cm, olej. Lit.: Dušan Janoušek Aljo Beran – obrazy (kat. výst.),Prostějov 1983.
46. Alžběta Zelená, Bez názvu (Odpočívající muž), nedat. (80. léta 20. století). Foto: SOkA Prostějov – Tomáš Cydlík. 90
47) Alžběta Zelená, Matka a dítě, 1975, olej, lepenka, 70 x 49 cmznač. a dat. štětcem vpravo dole: A. Zelená 75, soukromá sbírka rodiny Zelených, Lit.: Tomáš Cydlík, Alžběta Zelená-Kleinerová, in: Tomáš Cydlík – Miroslav Macík – Romana Němcová et al., Osobnosti Prostějovska, Prostějov 2012. Foto: Romana Cásková.
48) Žena s dítětem (Matka a dítě), 1975, olej, sololit, 85,5 cm x 58,4 cm, znač. a dat. tužkou vlevo dole: A. Zelená 75, Muzeum a galerie v Prostějově, p. o., inv. č. Oa 947. 91
49. Alžběta Zelená, Bez názvu (Ženy s dítětem), nedat., olej, plátno, 92,5 x 66 cm, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: Romana Cásková.
50. Alžběta Zelená, Dělnické domky – Bristol (Továrenské haly), 1943, olej, sololit, 69,5 x 90 cm, znač. štětcem vpravo dole: ZELENÁ, soukromá sbírka rodiny Zelených Lit.: Tomáš Cydlík, Alžběta Zelená-Kleinerová, in: Tomáš Cydlík – Miroslav Macík – Romana Němcová et al., Osobnosti Prostějovska, Prostějov 2012. 92
51. Alžběta Zelená, Hornické pracoviště, Ostrava, 1954, olej, lepenka, 40 x 120cm, znač. štětcem vpravo dole: ZELENÁ, soukromá sbírka rodiny Zelených. Foto: Romana Cásková.
52. Alžběta Zelená, Cikorka, 1966, olej, sololit, 93 x 47 cm, znač. štětcem vpravo dole: ZELENÁ, soukromá sbírka Zelených. Foto: Romana Cásková.
93
53. Alžběta Zelená, Kostel ve Slatinicích, 1982, olej, lepenka, 43 x 31 cm, znač. štětcem vpravo dole: A. ZELENÁ, statutární město Prostějov, MPV 005220.
54. Alžběta Zelená, Kostel ve Slatinicích II, 1982. Foto: SOkA Prostějov –Tomáš Cydlík. 94
ANOTACE
Jméno a příjmení:
Romana Cásková
Katedra nebo ústav:
Katedra dějin umění
Vedoucí práce:
doc. PaedDr. Alena Kavčáková, Dr.
Rok obhajoby:
2016
Název práce:
Malířská tvorba Alžběty Zelené (1919-2004)
Název v angličtině:
Painting creation by Alžběta Zelená (1919-2004)
Anotace práce:
Bakalářská práce je výchozí monografickou studií Alžběty Zelené (1919-2004). Obsahuje biografii malířky, dokumentaci a zhodnocení tvorby umělkyně ve veřejných či soukromých sbírkách. Práce rovněž zahrnuje základní katalog děl.
Klíčová slova:
monografie, Zelená, Bristol, Prostějov, malířství, 20. století
Anotace v angličtině:
The bachelor thesis deals with a monograph study of Alžběta Zelená (1919-2004). It contains a biography of hers, documentation and an evaluation of her work of art in the public and private collections. This thesis also includes a basic catalogue of works of art.
Klíčová slova v angličtině: monograph, Zelená, Bristol, Prostějov, painting, 20th century Přílohy vázané v práci:
obrazová příloha na CD
Rozsah práce:
98 stran
Jazyk práce:
český
95
