Architektonická tvorba Karla Lehrmanna

Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Seminář dějin umění

Petra Hlaváčková

Architektonická tvorba Karla Lehrmanna

Diplomová práce

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc.

Brno 2007

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci napsala sama s použitím pouze uvedených pramenů a literatury.

2

Děkuji prof. Jiřímu Kroupovi za pomoc, zájem a cenné rady při zpracování této diplomové práce. Dále

bych

chtěla

poděkovat

profesoru

Wladimiru

Aichelburgovi

(Künstlerhausarchiv ve Wiener Stadt- und Landesarchiv), Paulus Ebnerovi (Archiv Technische Hochschule ve Vídni), Phdr. Radmile Holodňákové (Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci), Martinu Krskovi a Matěji Páralovi (aussig.mysteria.cz), PhDr. V. Hladíkové (stavební archiv města Ústí nad Labem), Christine Täubler (Schriftführerin v Mödlinger Künstlerbund), rodině Lehrmann a také Michaelu Bečkovi za podporu a pomoc při pořizování fotografického materiálu.

3

4

Obsah

Obsah ................................................................................................................................ 5 1.

Úvod ....................................................................................................................... 7

2.

Život a dílo ........................................................................................................... 10 V zajetí historismu ...................................................................................................... 10 Na začátku vlastní cesty.............................................................................................. 23 Odrazy doby................................................................................................................ 26

3.

Katalog vybraných staveb podle návrhů Karla Lehrmanna ................................. 36 Obytný dvojdům ve Vídni, 1913 ................................................................................ 36 Vila v Maria Enzersdorf am Gebirge, 1913............................................................... 38 Obytná kolonie v Mödlingu, 1913.............................................................................. 38 Dům dr. Fritze Weihshappela v Ernstbrunnu, 1914 ................................................... 40 Hrdinský hřbitov v Korneuburgu, 1917...................................................................... 40 Vila Bardas v Mödlingu, 1920.................................................................................... 44 Vila Liengme v Linzi, 1921........................................................................................ 44 Správní budova Společnosti báňské a hutní na Kobližné ul. v Brně, 1922 ................ 46 Vila na Lerchově ulici v Brně (Eislerova vila), 1923 ................................................. 49 Vila na Mahenově ulici v Brně, 1923 ......................................................................... 53 Bytový dům Společnosti báňské a hutní na ulici Úvoz v Brně, 1923 ........................ 54 Vila Schlosser v Linzi, 1923....................................................................................... 57 Továrna na lokomotivy Krauss & Comp v Linci, 1925 ............................................. 58 Správní budova továrny na lokomotivy Krauss & Comp v Linci, 1924 .................... 60 Kancelářská budova firmy Radtenbacher & Sohne v Scharnsteinu, 1924 ................. 60 Hřbitov v Mödlingu, 1926 .......................................................................................... 61 Obchodní dům Arnolda Freunda v Žatci, 1929 .......................................................... 64 Přestavba domu Garay v Mödlingu, 1927 .................................................................. 64 Přestavba Dívčího gymnázia v Mödlingu, 1927......................................................... 65 Lékárna Carmine Pockan v Ústí nad Labem, 1929 .................................................... 66 Energetická centrála v areálu Technického vzdělávacího institutu v Mödlingu, 1929

.............................................................................................................................................. 67 Obytné a tovární prostory firmy Loos v Žatci ............................................................ 68 5

Most přes Inn v Landecku .......................................................................................... 69 Kostel .......................................................................................................................... 70 4.

Závěr..................................................................................................................... 72

5.

Prameny a literatura ............................................................................................. 74

6

1. Úvod Diplomová práce o Karlu Lehrmannovi vznikla díky domu, který před několika lety upoutal moji pozornost. Ze všech prvorepublikových vil v Masarykově čtvrti v Brně, kde jsem tehdy bydlela, ze všech skvostů moderny a funkcionalistické architektury mě, dítě bystrckého sídliště, polapily renesanční komíny, opadající omítka a zarostlá zahrada klasicistní vily, která měla podivné reliéfy malých chlapců nad vchody a která neměla autora. Zapomenutý architekt Lehrmann byl vzkříšen díky geniu loci ošuntělých zdí a zrezivělého plotu, a to až v Zemském archivu v Opavě, kam byl uložen fond Společnosti báňské a hutní – objednavatele této brněnské stavby. 1 Takto začalo pátrání, při kterém Karl Lehrmann mizel a zase se objevoval, někdy se zdál pouhým výplodem mojí fantazie (zvláště při hledání v odborné literatuře), pak zase až příliš skutečný celou tíhou svojí architektury. Zavedl mě do vesnic Horního Rakouska, českých měst v bývalých Sudetách, kde jsem bloudila s návrhy domů v ruce, do vídeňských archivů a knihoven, kde nemohli zaměstnanci najít jeho knihy, protože si je ještě nikdo nikdy nepůjčil. Architekt Lehrmann byl proklet, což se stalo pro mne motivací, která mi pomohla přes veškerá úskalí dokončit tuto práci. Tato diplomová práce nás zavede do epochy plné protikladů a neklidu. Začátek 20. století byl pro střední Evropu časem politických změn, národnostního napětí a vyrovnávání se s historickým dědictvím. Všechny tyto události se výrazně odrážely v umělecké tvorbě, která se pod těmito vlivy stávala různorodou směsí nesourodých až protikladných ingrediencí existujících vedle sebe někdy s porozuměním, jindy soutěžící. Specifickým způsobem se tento problém odrážel v architektuře. Němečtí, rakouští a čeští architekti ovlivňovali architektonickou podobu území Rakouska – Uherska různým způsobem, nacházející zákazníky v různých sociálních vrstvách. V poslední době je této epoše, stejně jako době meziválečné, věnováno badateli mnoho pozornosti, oblibě se ale těší spíše tvorba architektonicky „čistá“ a vytříbená, náležící ke konkrétnímu stylu a plnící konkrétní program, jako by splnění těchto požadavků zaručovalo samo o sobě uměleckou kvalitu a působivost. My se budeme věnovat té odvrácené straně, těžko čitelné a stylově různorodé, která je stále 1

Viz. Arch. prof. Karl Lehrmann: Dům na ulici Lerchova a Roubalova v Brně – souborná práce, Petra

Hlaváčková, Masarykova univerzita v Brně, 2005.

7

zapomínaná i když tvoří velkou část architektonické produkce, protože „nesmíme věčně opomíjet ono jiné“.. 2 Lehrmannova práce se ztratila v běhu dějin tak dokonale, že informace o tomto architektovi nacházíme pouze v podobě krátkých a neúplných slovníkových hesel. Zmiňuje ho Heribert Sturm v Biographisches Lexikon zur Geschichte der Böhmischen Länder z roku 1984 a novější publikace Helmuta Weihsmanna In Wien erbaut – Lexikon der Wiener Architekten des 20. Jahrhunderts (2005). O množství vítězných návrhů se dozvídáme z Das Wiener Künstlerhaus. Eine Chronik. 1861 – 1951, Wien 1951, od Rudolfa Schmidta, který sleduje důležité umělecké dění té doby rok od roku. Velmi málo Lehrmannových staveb popisují topografické umělecké příručky Dehio – Handbuch a Österreichische Kunsttopographie, stejně jako kniha Österreichische Architektur in 20. Jahrhundert od Friedricha Achleitnera, kde se objevuje jedna raná stavba. Při hlubším zkoumání architektury v Rakousku v první polovině 20. století Lehrmanna nelze minout, o čemž svědčí disertační práce Iris Meder Offene Welten (Univerzita Stuttgart) s podtitulem Vídeňská škola a malý rodinný dům 1910 – 1938, 700 stran věnovaných důkladnému rozboru vlivů na tehdejší podobu rodinného domu v Rakousku. Velmi výrazné Lehrmannovy brněnské práce zůstaly bez povšimnutí bohaté produkce publikací věnujících se brněnské architektuře. Nicméně nám tato novější literatura podává celistvý obraz tehdejší architektonické tvorby na Moravě a přichází se zajímavými metodickými východisky a postřehy, na které mohu při zkoumání Lehrmannovy tvorby navázat. Nejnovější kniha – průvodce Brněnská architektura 1815 – 1915 od Pavla Zatloukala nás seznamuje pomocí jednotlivých katalogových hesel s historií významných brněnských domů. Dozvídáme se mnoho detailních informací týkající se objednavatelů i stylové analýzy, velkou zásluhu na atraktivní podobě knihy mají černobílé fotografie Davida Židlického. Pavel Zatloukal je kromě jiného autorem knihy Příběhy z dlouhého století – architektura let 1850 – 1918 na Moravě a ve Slezsku, kde podává v oddělených kapitolách věnovaných konkrétním stavbám pomocí širšího historicko – sociologického pohledu obraz proměňujícího se společenského klimatu od osvícenského racionalismu přes tradicionalistické 19. století až k secesnímu hledání pravdy. Brněnskému prostředí secesnímu se věnuje

2

Jiný dům, německá a rakouská architektura v letech 1890 – 1938 na Moravě a ve Slezsku, Jindřich

Vybíral, NG v Praze 1993, str. 7.

8

Jan Sedlák, autor knihy Brno secesní, která se snaží postihnout různorodé vlivy umělecké, národnostní a politické, jenž se v Brně střetávaly a z nichž vycházelo nové umění. Kniha Ve znamení moderny nám přibližuje tendence vedoucí přes zjednodušování forem až k architektuře moderní a funkcionalistické, která zásadním způsobem ovlivnila tvorbu současných brněnských architektů. Průřez 20. stoletím tvoří i kniha Slavné brněnské vily, na které se podíleli vedle Jana Sedláka a Jindřicha Vybírala pracovníci Muzea města Brna – Dagmar Černoušková, Iveta Černá, Lenka Kudělková a Jindřich Chatrný. Specifickým způsobem pojal bádání o architektuře první poloviny 20. století Jindřich Vybíral. Jeho zájem o různorodé stylové projevy této doby byl dán snad již tématem diplomové práce, kde se zabýval tvorbou Leopolda Bauera na Moravě a ve Slezsku. Samotné dílo Leopolda Bauera je ukázkou různých poloh moderní architektury, vídeňské secese a jejich prolínání s historizujícími prvky. V tomto duchu vzniká publikace Jiný dům, věnující se dosti individualistické tvorbě německých architektů na území Moravy a Slezska. Kniha Mladí mistři přibližuje dílo žáků Otto Wagnera z vídeňské Akademie, kteří ať české nebo německé národnosti utvářeli výrazně architektonický ráz našeho území. Také dílo Karla Lehrmanna, i když vznikalo z větší části na rakouském území, zasáhlo do podoby některých měst na Moravě a v Čechách, jenž považoval za vlast svých předků. V první části této práce – Život a dílo – se pokusím architektovu tvorbu zmapovat a uvést do souvislosti s jeho životem, neboť jsou to události často prozaické, co ovlivňují směřování díla. Zmíním zde všechny zjištěné stavby, větší pozornost budu věnovat nerealizovaným návrhům. V druhé části – katalogu zmíním pouze stavby realizované s důrazem na hlavní směry a tendence ovlivňující podobu Lehrmannovy architektury.

9

2. Život a dílo V zajetí historismu Karl Lehrmann se narodil 29. 9. 1887 v Žatci. Toto původně přemyslovské město na severozápadě Čech patřilo v 15. století k největším v Čechách a svoji prestiž si uchovalo až do třicetileté války. Ve 14. století se stalo centrem pěstování chmele a pivovarnictví, jímž zůstalo až do poloviny 20. století. Historické jádro města má dodnes středověký půdorys, některé domy mají gotická jádra, fasády jsou renesanční či barokní, najdeme zde mnoho historizujících staveb svědčících o mimořádném rozmachu města na počátku 20. století. Přímo v centru se nacházejí staré tovární komplexy, v sousedních čtvrtích vily průmyslníků. V tomto vzkvétajícím a živém městě se Karl Lehrmann dostává do kontaktu se starou renesanční architekturou a pozdním německým historizmem, což má bezpochyby vliv na jeho raná díla. Lehrmannovi zřejmě nepatřili ke smetánce města – Karlův otec Wenzel Lehrmann byl obuvníkem. Rodina, která byla katolického vyznání a německé národnosti, stejně jako převážná většina obyvatel města, žila v činžovním domě na ulici Libočanské. Karl Lehrmann po absolvování měšťanské školy (1894 – 1902) vstoupil do učení na zedníka ke stavební firmě stavitele Petrovskeho v Žatci. Po dvou letech získává stipendium a odchází do Plzně na Německou státní průmyslovou školu (1904 – 1908) – obor pozemní stavitelství. 3 Při studiích pracuje Lehrmann v projekční kanceláři svého učitele prof. arch. Fürstenaua. Ve školní soutěži na plzeňské průmyslové škole se umístil Lehrmann v roce 1908 na prvním místě a jeho návrh okouzlil profesora Ohmanna z vídeňské Akademie natolik, že se rozhodl přijmout talentovaného studenta k sobě do třídy bez ukončeného středoškolského 3

V jednom ze svých životopisů Lehrmann uvádí i studium na Stavitelské škole v Linci u profesora

Julia Schulteho.

10

vzdělání. Na Akademii der bildenden Künste studoval Lehrmann v letech 1909 – 1912. Již během studií vznikají první architektonické soutěžní návrhy (většinou společně s jiným architektem), které často vyhrávají, málokdy jsou ale realizovány (1909 – 1. cena – sportovní hala v Hrádku nad Nisou, 1909 – 3. cena – městský úřad v Kadani, 1910 – 3. cena – budova spořitelny v Teplicích, 1912 – státní cena – veřejné lázně v Žatci, 1912 – 2. cena – dívčí gymnázium v Černovicích). Lehrmannův profesor na Akademii Friedrich Ohmann 4 vyučuje architekturu v tradičním duchu, který ale odpovídá „moderním požadavkům doby“ 5 Každopádně stojí v opozici k novátorské škole Wagnerově, s nímž je často v konfliktu a to nejen ideovém. V roce 1906 si např. Ohmann stěžuje na zvýhodňování Wagnerova ateliéru v jeho neprospěch, neboť Ohmannovi žáci mají k dispozici mnohem méně školních prostor (nebere ovšem v úvahu množství žáků Otto Wagnera). O rok později zase chce Ohmann zavést státní cenu za úspěšné studium starého národního stavebního umění, což Wagner odmítá schválit, protože podle něj architekt nemá kopírovat staré, ale vynalézat nové umění. Navrhuje vlastní cenu, která by hodnotila originalitu a modernost architektonické tvorby, akademické kolegium však již je natolik unaveno spory mezi těmito dvěma školami architektury, že neschválí ani jeden z návrhů. Ohmann vyžaduje od svých žáků znalost dějin architektury stejně jako dokonalé zvládnutí kresby. Karl Lehrmann byl úspěšným studentem a

zřejmě

i

oblíbencem

Ohmannovým, který se o něm vyjádřil

následovně:

„Pan

Lehrmann je prakticky myslící, Návrh Keiser Franz Josef muzea auf der Schmelz

přičinlivý a snaživý. Píle se u něj

snoubí s nadáním a uměleckým cítěním.“ 6 Karl vyhrával školní soutěže – Státní 4

Friedrich Ohmann (1858 – 1927) studoval na Technische Hochschule u Ferstela a Königa a na

Akademii u Schmidta. V letech 1889 – 1899 vyučoval na Staatsgewerbeschule ve Vídni a poté do roku 1907 na Umělecko-průmyslové škole v Praze, než se stal profesorem Vídeňské Akademie. Je autorem Hotelu Central v Praze (1902), Umělecko-průmyslového muzea v Magdeburgu (1900), účastnil se přestavby Hofburgu ve Vídni (1899 – 1907). 5

Die Geschichte der Akademie der bildenden Künste in Wien, Walter Wagner, Wien 1967, str. 260.

6

Archiv Akademie der bildenden Künste in Wien, Ohmann, 1. srpna 1912.

11

cena, Gundel-Preis, v posledním ročníku se umístil společně s Rüdigerem Walterem na 2. místě v soutěži na návrh Keiser Franz Josef muzea auf der Schmelz a obdržel částku 8500 K. Jak známo, 1. místo získal Otto Wagner, projekt však zůstal nerealizován. Soutěže se zúčastnili i prof. Moritz Balzarek, Robert Örley, a společně architekti Hoffmann a Tranquillini. Návrh Lehrmanna a Waltera 7 uvedený mottem „Za poctivou práci poctivá odměna“ byl čistě tradicionalistický. Rozlehlý komplex se čtyřmi nádvořími a amfiteátrem je monumentální a strohou oslavou císařství. Dekor tvoří hlavně vertikální linie pilastrů a hustě řazených okenních os, monumentální působení zajišťuje průčelí s předsazenou středovou částí se schodištěm a portikem s dórskými sloupy. Portikus je zakončený balkonem s balustrádou a sochami, středová část pokračuje zvýšenou střechou s malou kupolí uprostřed. Tuto dokonalou symetrii narušuje věž s hodinami umístěná na levé straně. Stylově se dá hovořit o německém monumentalismu první poloviny 20. století, který se vyznačoval eklektickou prací s prvky barokními i anticko-renesančními s důrazem na reprezentativní ráz stavby. Kromě Akademie studoval Lehrmann ve školním roce 1909 – 1910 i na Technische Hochschule ve Vídni. Navštěvoval přednášky Formenlehre a Perspektiva u prof. Karla Mayeredera, Dějiny středověké architektury u prof. Maxe Ferstela a Dějiny architektury u prof.. Josepha Neuwirtha. Účastnil se také hodin anatomie a kresby aktů u profesorů Eduarda Weitha a Vinzenze Hellera. Po studiích nastoupil Lehrmann jako hlavní architekt u známé projekční kanceláře specializující se na divadelní budovy Helmer & Fellner, která fungovala od roku 1873 do roku 1919 ve Vídni a za tuto dobu bylo architekty Ferdinandem Fellnerem a Hermannem Helmerem realizováno 48 divadelních budov po celé Evropě. Karl Lehrmann se za svého působení v této kanceláři podílel na stavbě Hotelu Panhans v Semmeringu a na projektu Národního divadla v Haagu. Divadlo nese stopy tradičního pojetí městských divadel 19. století (trojdílná dispozice, bosáž v přízemní, polosloupy a pilastry s korintskými hlavicemi, balustráda, sochařská výzdoba), některé prvky ale již prozrazují snahu o zjednodušení architektonických forem – mizí monumentální schodiště, vchod je střízlivý přímo z náměstí, celá stavba působí lehce a jednoduše. Naproti tomu budova grandhotelu Panhans je pojata

7

Der Architekt XIX, 1913, obr. 122.

12

velkoryse se svými 400 pokoji, obdélným půdorysem a tradičně trojdílnou fasádou s arkádami balkónů. Karl Lehrmann si v roce 1913, jak uvádí ve svém životopise, díky zakázkám, které mu dodávali Helmer & Fellner, mohl založit vlastní kancelář ve Vídni. Pro tuto firmu

tak

vede

několik

staveb

(např.

přestavby

škol

v Ernstbrunnu

a

Windischgarstenu) a je také pověřen přestavbou Stadttheater na Skodagasse ve Vídni. Původní budova divadla vznikla v letech 1871 – 1872 podle návrhu Ferdinanda Fellnera. V roce 1884 byla stavba silně poškozena požárem, a protože stála v zástavbě, nebyla z hlediska protipožárních opatření shledána vhodnou pro provoz divadla. V roce 1886 koupil ruiny divadla Anton Ronacher a nechal dům obnovit jako koncertní a společenský sál – Etablissement Ronacher. Oprava proběhla opět pod vedením Büro Helmer & Fellner v letech 1887 – 1888. Další přestavby, které přizpůsobovaly dům potřebám moderního varieté, byly uskutečněny v roce 1901 a dále pak mezi léty 1906 – 1916, na kterých se podílel i Karl Lehrmann. Mladý architekt se v této době společně s bývalým spolužákem z Akademie Rüdigerem Walterem, se kterým zřejmě sdílí projekční kancelář, v hojné míře účastnil architektonických soutěží a konkurzů. Tyto návrhy, jejichž ideovým tvůrcem byl z větší části Lehrmann a které většinou nebyly realizovány, nám podávají obraz raného období Lehrmannovy tvorby. Navržené stavby se nějak nevymykají soudobé architektonické produkci. Splňují konvenční požadavky objednavatelů na tradiční pojetí stavitelského umění. Nutno ale říci, že Lehrmann dokázal tyto požadavky splnit neobyčejně kvalitně a důmyslně. O tom svědčí množství jeho návrhů uveřejněných v dobových architektonických časopisech a první místa v soutěžích. V roce 1913 byl v časopise Der Architekt uveřejněn návrh školy 8 od architektů Lehrmann a Walter.

Opět

monumentální

komplex, ne nepodobný návrhu Keiser Franz Josef Muzea auf der Schmelz, který vytvořili o Návrh školy v Ústí nad Labem

8

rok dříve. Půdorys ve tvaru T,


13

z nějž nejvýrazněji ční podélná hlavní budova školy zakončena valbovou střechou se zvýšeným středem s malou kupolí uprostřed. Vchod je zvýrazněn pilastry s jónskými hlavicemi a vzornou symetrii dotváří dva polygonální arkýře s konzolami umístěny neogotickým způsobem nad bočními vchody, které lemují pomyslný středový rizalit. Celkově

tyto

dekorativní

přídavky

působí

neorganicky a jsou na fasádu jakoby „přilepeny“. Racionální geometrický prvek tvoří roštové výplně oken. O rok později je uveřejněn návrh dívčí a chlapecké školy v Ústí nad Labem 9 , kde je zkopírována téměř stejná dispozice, jen jsou použity jiné – jednodušší – výrazové prostředky. Mizí bosáž i pilastry, hladkou fasádu člení jen řady oken. Ve stejném roce vznikl návrh kostela ve Volosce 10 (záp. Chorvasko), který je syntézou neorománské strohosti a historizující zdobnosti. Historizující prvky jsou zde výrazně stylizovány.

Návrh kostela ve Volosce

Ústupkový portál je zasazen do hladkého průčelí lemovaného věžemi a zakončeného ostrým štítem. Okna jsou většinou půlkruhově zakončená a úzká, v chrámové lodi protažena až téměř k zemi. Z levé strany ční čtverhranná věž s hodinami. Půdorys je pojat nezvykle – vchází se do trojdílné předsíně, takže halový prostor hlavní lodi má až centralizující

půdorys.

K němu

je

přidána

výrazně

vyčnívající apsida. Románský sloh připomíná i aditivní řazení jednotlivých částí stavby. Ke kostelu je připojena nízká fara s renesančním arkýřem v průčelí a s hustě řetězenými půlkruhově zakončenými okny. Celek působí stroze a robustně. Návrh obytného domu s obchodem pro rodný

Návrh obytného domu s obchodem v Žatci

9

Žatec 11 je již pojat ve střízlivějších formách. Je zřejmě

Der Architekt XX, 1914 – 1915, obr. 70.

10


11

Ibid., obr. 72.

14

navržen do blízkosti centra města jako řadový dům a jeho fasáda je koncipována se zřetelem na renesančně-barokní jádro Žatce. Je určena polygonálním arkýřem uprostřed procházejícím přes dvě patra (typický prvek rané Lehrmannovy tvorby), který je na střeše zakončen malým balkonem a vikýřem s oblým štítem. Arkýř vyrůstá z balkónu v prvním patře a uprostřed mezi patry je zdoben plastikou malého chlapce. V přízemí je ochod a vchod do domu tvořený malou předsíní. Pro Žatec navrhl Lehrmann s Walterem také areál evangelického hřbitova 12 se správními budovami v jednodušších očištěných formách, ale těžký ve hmotě. Z roku 1914 pochází návrh domu s byty a obchody. 13 Hladká fasáda je zdobena dvěma polygonálními arkýři na bocích a lodžií se zábradlím v posledním patře. Formy jsou jednoduché – odkazují k premodernímu purismu stejně jako k jednoduchosti neorenesanční, což opět koresponduje s architektonickým rámcem města Žatec. Roku

1914

byla

navržena

vila

v Maria

Enzersdorf

Gebirge

u

vlastně

o

realizována

Vídně.

am

14

Jde

jednopatrový

řadový dům na protáhlém půdorysu s průčelím do ulice na užší straně. Fasáda je trojdílná, uprostřed vystupuje mohutný

trojboký

arkýř

zakončený plochou kupolí. Arkýř

stojí

v přízemí

kanelovaných

na

mohutných

sloupech a tvoří tak vstupní arkádu. objevuje


13


14

Ibid., obr. 14.

ní

reliéf

se

opět

malého

chlapce. Zcela jinak působí

Návrh bytového domu s obchody v Žatci 12

Nad

15

dům pro doktora Fritze Weihshappla v Ernstbrunnu. 15 Je postaven také na podélném půdorysu a střed je zvýrazněn arkýřem s kupolí, díky dekorativnímu rámováni vchodu a výraznému štítu odkazuje k lidové tradici. Stejně jako vila navržena pro Windischgarsten 16 , která ač v jednoduchých liniích dostává klasicistní výraz díky pilastrům s jónskými hlavicemi a ozdobnému rámování oken. Velkolepý je návrh hotelového komplexu na ostrově Rab. 17 Monumentální areál je odlehčen řadami oken a zdoben polygonálními arkýři. Celek je zasazen do skalnatého terénu ostrovního výběžku. Lehrmann a Walter se zúčastnili i soutěže na Německé vedle Schidy,

kasino

v Praze

architektů

Josefa

Karla

Ehna

či

Arthura Payra, který získal 1.

18

cenu.

a

Waltera 19

velice

vyrovnaně

Lehrmanna působí

Projekt

opět s důrazem na tradici a jasné

klasizující

podání. Návrh Německého kasina v Praze

Stylově stavba navazuje na architektonické dědictví Prahy barokní svým trojdílným průčelím

dekorovaným

polosloupy sochařskou

a

pilastry

výzdobou

a na

balustrádě v posledním patře. V roce 1913 se konala soutěž

na

projekt

budovy

Obchodní a živnostenské komory v Linci, 20 které se zúčastnilo mnoho významných architektů Návrh budovy Živnost. komory v Linci 15

Der Architekt XIX, 1913, str. 33.

16


17

Ibid., obr. 69.

18

Wiener Bauindustrie Zeitung, 1914.

19


20


16

(Hans Wolsgruber, Julius Schulte a prof. Alfred Rodler, Christoph R. Ernst, prof. Max Hegele, Rudolf Eisler 21 a další). Lehrmann a Walter zůstali věrni osvědčeným postupům – polosloupy, nárožní arkýře, zvýšená střecha a kupole ve střední části fasády, sochařská výzdoba – a získali 1. cenu. Stejně velkolepě je navržena budova Krajského hejtmanství v Kraslici, 22 která získala 2. cenu v soutěži. 2. cenu obdrželi tito mladí architekti i za návrh dívčí a chlapecké školní budovy „Na hradbách“ 23 ve Vídni s dispozicí do L a se zvýrazněným dekorovaným nárožím. I přes množství oceněných návrhů se Lehrmannovi málokdy podařilo získat důležitější zakázku. Jednou z takových ale bezpochyby byla obytná kolonie na Höflergasse v Mödlingu 24 navržená opět ve spolupráci s Rüdigerem Walterem a provedena stavebními mistry Ernestem a Thalwitzerem. 25 Jde o velmi různorodou řadu malých rodinných domků s vysokými sedlovými střechami a množstvím nestejnoměrně se opakujících detailů (vikýře, štíty a arkýře, okna či dveře v různých formách). Dnešní podoba, kdy každý domek má fasádu jiné barvy, tuto nestejnorodost ještě zvýrazňuje. Velmi podobný, ale více členitý, je návrh obytné kolonie v Ernstbrunnu. 26 Další realizovanou stavbou byl bytový dvojdům na Reisnerstrasse ve Vídni. Tady lze již pozorovat určitý umělecký vývoj od tradičního historizmu k moderním zásadám směřujícím k purizmu a k Vídeňské škole architektury. Dekor na fasádě v podobě medailonů s puttii, hladkých dórských sloupů lemujících vchod a otevřené terasy se sloupy v posledním patře kontrastuje s volnými plochami fasády. Z roku 1914 pochází návrh Künstlergarten ve Vídni 27 od Lehrmanna a Waltera uvedený mottem „Příroda a umění“. Jde o velkolepě pojatý městský park s množstvím altánků a větších staveb na kruhovém půdorysu v antikizujícím stylu. Tato plodná spolupráce s Walterem trvala až do začátku 1. světové války. 1.1. 1915 Lehrmann nastupuje dobrovolnou vojenskou službu u Železničního ženijního pluku v Korneuburgu. Během války je postupně povýšen na poručíka a 21

Wiener Bauindustrie Zeitung, 1913 – 14.

22


23

Ibid., obr. 121.

24


25

Městský úřad Mödling, Dir. Ferdinand Krausgruber.

26


27

Wiener Bauindustrie Zeitung, 1915, obr. 44.

17

podplukovníka a od roku 1916 je pověřen vedením stavební jednotky Železničního pozemního stavitelství, kde se uplatňuje jako architekt. Za

války

vzniká

válečný

hřbitov

s farním

kostelem

a

pomníkem

v Korneuburgu 28 , válečný pomník v Ernstbrunnu a návrh pohřební síně v Korneuburgu. 29 Korneuburský hřbitov je ukázkou architektovy neomezené fantazie a blízkému vztahu ke středověkému výrazivu Německa, narozdíl od střízlivého návrhu pohřební síně, o kterém nevíme, jestli byl realizován. Jde o expresivně působící komplex staveb. Hlavní budova, sloužící jako pohřební síň, je navržena ve Návrh interiéru pohřební síně v Korneuburgu

stylu geometrické secese, má čtvercový půdorys, valbovou velmi nízkou střechu a okna ve vyšší části,

která jsou oddělena jakoby opěrnými pilíři. Interiér je hladký téměř bez ozdob, určující je roštová struktura stropních kazet a dlaždic. Pomník, který byl proveden v Ernstbrunnu, se neshoduje s nalezenými návrhy, co víc, přímo diametrálně se liší. 30 Návrh zobrazuje jednoduchý hranol doplněný nízkými kvádry, na jehož vrcholku se nachází mezi listy věnce lidská lebka s helmou římského vojáka. Na hranolu je již jen ve spodní části provedený řecký kříž se stylizovanou hlavou Krista. Na kvádrech je nápis v secesním stylu: „Ihr für uns, wir für euch“. Návrh umisťuje památník doprostřed parku. Tento pomník nebyl v Ernstbrunnu proveden. Místo něj zde stojí zdobný až lidový válečný pomník 31 za farním kostelem, na němž je vyobrazena busta Ježíše Krista s hořícím srdcem rámována štítem a který je Pomník realizovaný v Ernstbrunnu zakončen tabernáklem s koulí a křížem. Srovnáme-

28 29

Wiener Bauindustrie Zeitung, 1917, str. 83 – 90, obr. 81 – 90. Skizze, Plan und Arbeit 1919 – 1929, prof. arch. Karl Lehrmann, Die technische gewerbliche

Bundeslehranstalt Mödling, 1929, str. 242. 30


31

Dehio-Handbuch, Niederösterreich, Evelyn Benesch, Vídeň 1990.

18

li moderně stylizované výrazivo navrženého pomníku s tímto stojícím (např. hlava Krista na obou pomnících), musíme být zaskočeni různorodostí stylů, kterou byl Lehrmann schopen pojmout.

Návrh válečného památníku v Ernstbrunnu

19

Ze stejné doby pochází návrh domu pro ředitele Wilhelma Beutlera v Mödlingu. 32 Je to dům venkovského typu s vysokou valbovou střechou, v jejíž formách se odráží členitost dispozice. Historizující lidová stylizace spočívá v pitoreskních doplňcích v podobě balkónků a malých oken ve vikýřích v prvním patře.

Návrh domu pro ředitele W. Beutlera v Mödlingu

Lehrmann se za války v Mödlingu usadil. 33 V roce 1916 se oženil s Emmy Styles z Neukirchenu. Na oddacím listu je uvedeno, že architekt je vyznání evangelického. Svědčí jim dva Lehrmannovi přátelé – poručíci z Korneuburgu a Sarajeva. Se svoji manželkou má Karl syna a dceru. Syn Gerhardt, který se narodil v roce 1922, stále žije v Mödlingu s rodinou. 27. 3. 1916 se Lehrmann stává řádným členem Vídeňského Küntslerhausu, kterým byl až do své smrti v roce 1957. 34 Konec války znamená zřejmě pro architekta finanční krizi, protože již v roce 1917 využívá svého členství a žádá

32


33

Bydlí nejprve na Schillerstrasse 20, kde má i atelier, ve 20. letech se stěhuje na Badstrasse 19.

34

Künstlerhausarchiv ve Wiener Stadt- und Landesarchiv (prof. Wladimir Aichelburg).

20

Künstlerhaus o Ferdinand Fellner Junior stipendium, které je mu poskytnuto v té době ne příliš vysokou částkou 400 K. Do konce války využívá ještě možnosti nadace Marie Gräfin Hoyos-Amerling a získává částku ve výši 1800 K. Po válce ve snaze zajistit si trvalý příjem a zabezpečit tak rodinu získává místo plánovacího architekta v projekční firmě Redlich und Berger ve Vídni. Nakonec ale nachází svoji budoucnost v povolání učitele a v roce 1919 nastupuje jako profesor stavebněuměleckých předmětů na Technický průmyslový spolkový vzdělávací institut v Mödlingu, 35 což byla a dodnes je největší průmyslová škola v Rakousku, která již tehdy byla schopna pojmout tisíc studentů. Mimo to působil od roku 1913 do roku 1946 jako vědecká pomocná síla pro výuku stavebně-technických předmětů na Akademii ve Vídni. Svoji

architektonickou

práci

představil

Lehrmann

v roce

1919

na

XL. Jahrausstellung Künstlerhausu ve Vídni. Tato výstava se konala každý rok za účasti císaře, po roce 1918 některého z politiků, který výstavu slavnostně zahajoval. Lehrmannova kolekce obsahovala fotografie hřbitova v Korneuburgu, domu na Reisnerstrasse ve Vídni a návrhy škol v Ústí nad Labem a v Kraslici, strážního domku, mostu v Landecku 36 , vojenské rozhledny v Nauders, vojenského pomníku v Ernstbrunnu, údolní přehrady, muzea ve Vídni, hřiště v Krottenbachu, úpravy prostranství před budovou Spolku přátel Maďarska ve Vídni, nádraží v Burgenu a studie arkýřového okna. 37 O rok později se Lehrmann zúčastnil Podzimní výstavy v Künstlerhausu. Vystavil např. návrh divadla v Liesingu, typového dvojdomu s hospodářstvím či panského domu v Zöbernu. 38 Po válce získal Lehrmann zakázku na návrh pokladních stvrzenek (nouzových peněz) obce Perchtorsdorf, které nakreslil v secesním dekorativním stylu s rostlinným ornamentem a vyobrazením místní pamětihodnosti. Dá se konstatovat, že charakteristické rysy Lehrmannovy tvorby se v této době výrazně proměňují. Během tvůrčího období, které můžeme ohraničit studiem na

35

Die Technisch-gewerbliche Bundeslehranstalt Mödling.

36

Realizováno.

37

Künstlerhausarchiv ve Wiener Stadt- und Landesarchiv, XL. Jahrausstellung;

Katalog XL. Jahrausstellung Künstlerhaus, 1919. 38

Künstlerhausarchiv ve Wiener Stadt- und Landesarchiv, Herbstausstellung 1920.

21

Akademii a koncem 1. světové války se v jeho práci setkáváme ve velké míře s německým historismem, jehož prvky jsou aplikovány různým způsobem. Na prvních návrzích jde o čistě tradiční monumentalizující klasicistní pojetí vyhovující velmi silné konvenčně smýšlející části zákazníků. Fasády staveb se plní antikizujícím dekorem (portikus, sloupy, jónské hlavice) či gotizujícími a manýristickými přídavky (polygonální arkýře, zábradlí, tvarované okenní šambrány). Druhou stranou tohoto historizující stylu je směřování k lidové pitoresknosti a až pohádkové názornosti pod vlivem německého romantického snu o rytířském středověku. Vyvrcholením této tendence je hřbitov v Korneuburgu se svými věžemi, červenými střechami a eklektickou ikonografií výzdoby.

22

Na začátku vlastní cesty Ve dvacátých letech se dá zřetelně pozorovat v díle Karla Lehrmanna vývoj směrem k modernímu chápání architektury. Moderností zde rozumíme zjednodušení forem a wagnerovské očištění fasády od nánosu historizující zdobnosti. Dekor z jeho staveb nemizí úplně, jeho podoba se ale mění směrem ke geometrickým jednoduchým tvarům, což nevylučuje někdy velice intenzivně přítomný expresivní monumentalismus. Kolem roku 1920 je Karl Lehrmann osloven Společností báňskou a hutní, která stěhuje svoje sídlo z Vídně do Brna. 39 Je třeba zde postavit budovu generálního ředitelství a domy s byty pro zaměstnance. Tak vzniká v roce 1922 kancelářská budova na ulici Kobližné v Brně. Budova je pojata velkoryse v jasných geometrických tvarech dekoru i dispozice s ikonografickou výzdobou i hmotnou skladbou hodnou impéria a zajišťující expresivní působení. V přízemí se nacházejí moderní multifunkční společenské prostory – kavárna tržnice, obchody, zimní zahrada a garáže, v patrech jsou kanceláře Báňské a hutní společnosti. Na ulici Úvoz stojí až puristicky koncipovaný dům s byty pro zaměstnance. Moderní jednoduchost je narušena pouze zdobným nízkým prohnutým štítem, portálem a celkově monumentálním pojetím. V bývalé Úřednické čtvrti vznikly pro Společnost báňskou a hutní ještě dvě vily pro ředitele. Ty jsou pojaty přes společné prvky dosti protichůdně – vila na Lerchově ulici se vypíná ve své klasicizující hmotě i dekoru, vila na ulici Mahenově je ukázkou racionální polohy architektovy tvorby. Další velké zakázky přišli z Lince. Lehrmann zde postavil pro firmu Kraus & Comp montážní haly a ředitelství továrny na lokomotivy. Tady se již jedná o moderní tvarosloví bez dekoru v čistě technické jednoduché podobě. Tento „inženýrská“ poloha se vyznačuje oproštěním fasády, dispozice ale zůstává nadále klasicizující. Budova ředitelství byla ve své době architekty velmi oceňována, jako o průkopnickém díle moderní architektury, se o ní vyjádřil i Lehrmannův učitel prof. architekt Julius Schulte. 40

39

Zemský archív v Opavě, Archív Báňské a hutní společnosti, generální ředitelství (značka inventáře

– BH/GŘ), složka č. 2556 – Přeložení sídla do Brna. 40

Zpráva Spolkového úřadu památkové péče v Linzi o továrně na lokomotivy Krauss & Co.

23

V Linci vzniklo i několik vil. Z roku 1921 pochází vila Liengme na ulici Froschberg. Opět střízlivé klasizující tvarosloví v podobném duchu jako vila na Mahenově ulici v Brně. Pro předsedu Elektrárenské a tramvajové společnosti Schlossera postavil Lehrmann v roce 1924 vilu na ulici Auf der Gugl. Tady se setkáváme s moderní realizací odkazující nás do výraziva vídeňské geometrické secese a expresionismu. Pro strojírenské závody Ochsner v Linci postavil Lehrmann v roce 1923 kotlárnu, vodní věž a slévárnu. Z dalších

zakázek

na

technické

stavby z této doby můžeme jmenovat práce pro

firmu

Radtenbacher

&

Sohne

v Scharnsteinu. V letech 1922 – 1924 zde Lehrmann vytvořil kancelářskou budovu, strojovnu, elektrárnu a tovární haly na výrobu kos a srpů. Podobně jednoduše působí

i

Lehrmannovy

návrhy

venkovských stavení a hospodářství. Ve stejné době byl přestavěn Kaufmannovův dům

v Ernstbrunnu. k hladké

Návrh hospodářství dr. Dollingera v Münzbachu

fasádě

Lehrmann staršího

zde domu

přistavěl terasu, zvětšil okna a na

jedné straně vytvořil obytný vikýř se stříškou. Vše v lehkých moderních formách. Lehce a funkčně je navrženo i hospodářství doktora Dollingera v Münzbachu. 41 Podlouhlá nízká stavba je tvořena obytnými a hospodářskými budovami v střízlivém venkovském stylu. Z roku 1925 pochází soutěžní návrh nádraží Genf-Cornavin v Ženevě, navržený společně s architektem Armandem Weiserem 42 (1887 Zürich – 1933 Mödling). 43

41

Skizze, Plan und Arbeit 1919 – 1929, prof. arch. Karl Lehrmann, Die technische gewerbliche


Weiser studoval na Technische Hochschule ve Vídni ve letech 1908 – 1911 (ve stejné době jako

Lehrmann). Byl teoretikem moderní meziválečné architektury, ovlivnili ho Loos a Hofmann. Vydával časopis Österreichische Bau- und Werkkunst. Je autorem domu Fritze Weinbergera ve Znojmě, v Mödlingu si postavil vlastní vilu.

24

Lehrmann se vedle své architektonické činnosti plně věnuje pedagogickému povolání a angažuje se také umělecky. V roce 1923 byl založen umělecký spolek Mödlinger Kunstlerbund, jehož byl Lehrmann členem od začátku třicátých let až do své smrti. V roce 1956 dokonce plní funkci zástupce vedoucího spolku. Karl Lehrmann byl vynikající kreslíř a autor velmi kvalitních akvarelů zobrazujících většinou malebné ulice Mödlingu a jeho okolí.

43

In Wien erbaut. Lexikon der Wiener Architekten des 20. Jahrhunderts, Helmut Weihsmann, Wien

2005. Offene Welten, dizertační práce, Iris Meder, Universität Stuttgart 2004, str. 214.

25

Odrazy doby V roce 1926 byl podle návrhu Karla Lehrmanna postaven hřbitov v Mödlingu. Obsahuje hřbitovní kapli, márnici a správní budovy. Budovy jsou nízké, kaple na kruhovém půdorysu s nízkou plochou kupolí s konvexně klenutou stěnou průčelí směřující do vstupního nádvoří. Jednoduché řešení je antikizující variací na římský Panteon. Tato realizace předznamenává charakteristické rysy staveb vznikajících přibližně od konce 20. let. Dekorativismus nadále mizí, architektura se stále oprošťuje. Výsledné působení si ale uchovává rysy expresionismu, dosahuje jich však jinými cestami. Nastupuje práce s hmotou a s tvary dispozice, jde o hru s vystupujícími částmi stavby a jejich skládáním. Někdy je tato hra určována funkcí, jindy rozmary architekta či objednavatele. Ve stejném roce, kdy vzniká hřbitov v Mödlingu, je Karlu Lehrmannovi udělena Hornorakouskou zemskou vládou funkce civilního architekta. V zápětí je realizována stavba energetické centrální rozvodny pro Technický vzdělávací institut v Mödlingu, 44 kde Lehrmann působil jako profesor. Tato inženýrská stavba ve své době vzbudila obdiv svým jednoduchým moderním řešením. Na konci 20. let vznikají také projekty pro rodný Žatec. V roce 1929 je navržen válečný pomník, 45 vila Pittner 46 a postaven dům s obchody Freund. 47 Nejzajímavější z hlediska vývoje Lehrmannovy tvorby je bezesporu projekt vily Pittner. Autor nám zde předkládá již zcela oproštěnou stavbu v puristických formách hlásící se k nové věcnosti, nepostrádající ale určité prvky lyrismu a expresionismu. Z konstrukčního hlediska je tradiční způsob stavění vystřídán částečně zřejmě domem na pilířích, což umožňuje použití pásových oken a přečnívající hmoty terasy, která je modelována do oblých parníkových forem. Díky členitosti stavby a napětí mezi jednotlivými částmi s přispěním vysokého stožáru dosahuje Lehrmann expresivního působení. Stavba nám může svojí dispozicí připomenout vilu v Masarykově čtvrti v Brně od architekta Bohuslava Fuchse, které ve jménu funkcionalismu chybí tyto výrazové prvky. Takto

44


Bundeslehranstalt Mödling, 1929, str. 1 – 6. 45

Ibd, str. 249 – 251.

46

Ibid., str. 259 – 262.

47

Ibid., str. 263 – 266.

26

individualisticky nakládá Lehrmann s pokrokovými tendencemi. Příjme nový pohled na architekturu, ztotožní se s purismem a částečně i s prvky nové věcnosti, nepřijme ale nikdy odosobněnou účelovost funkcionalismu. Jeho výrazovými prostředky se tedy stanou horizontální vystupující části stavby, římsy, pásová okna, stožáry s výraznými úchyty či plastické geometrické aplikace na fasádě.

Návrh vily Pittner v Žatci

Další dílo moderní architektury, na kterém se Lehrmann podílel je dům Garay v Mödlingu na Goethegasse. Dům postavil v roce 1925 Hans Adolf Vetter a Lehrmann byl o dva roky později pověřen jeho přestavbou. 48 I návrh válečného pomníku pro Žatec je tvořen v jednoduchých geometrických formách. Vysoký pilíř se sochou ve spodní části (z návrhu nepoznáme, koho postava představuje) stojí před podélnou deskou se jmény, která je zabudovaná do nízké zídky. Po stranách se nacházejí dva menší kvádry se stylizovanými hořícími pochodněmi. O vybudování pomníku obětem 1. světové války se v Žatci uvažovalo již od roku 1921 a na jeho výstavbu bylo uskutečněno několik finančních sbírek. Návrh profesora Lehrmanna byl vybrán z ostatních projektů v březnu roku 1929 a dokončený pomník byl slavnostně odhalen 21.9. 1930. 49 Realizován byl ale zcela jiný pomník, než je nám známý výše uvedený návrh složený z jednoduchých kvádrů.

48

Offene Welten, dizertační práce, Iris Meder, Universität Stuttgart 2004, str. 422.

49

Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci, PhDr. Radmila Holodňáková.

27

Tento byl tvořen sochou kráčejícího lva na čtyři a půl metru vysokém podstavci s osmi syenitovými deskami se jmény padlých po stranách. Sochu provedl sochař Anton Schaff z Teplic-Schönau, vyhotovením pomníku byla pověřena firma Burghart z Mostu a celkový náklad na stavbu činil 121 000 Kč. Dlouho se diskutovalo, kde bude pomník umístěn. Nakonec se rozhodlo o jeho umístění na hlavním náměstí – dnešním nám. Svobody – na místě bývalého kostela sv. Kříže, kde stávala vojenská strážnice a potom socha Josefa II. Lehrmannův pomník zde ale nestál dlouho, byl odstraněn někdy v průběhu 2. sv. války. Od 70. let 20. století se zde nachází malá chmelnice. V Žatci byl podle Lehrmannových návrhů realizován také chmelařský pomník. Šlo

o

pomník

významným

třem

chmelařským

odborníků – Damm, Zuleger, Fischer

–

a

k jeho

slavnostnímu odhalení došlo 3. 6. 1932. 50

Stál vedle

známkovny chmele v tehdejší Dammstrasse.

Tento

památník byl také odstraněn, zachovala se pouze jedna busta, která se dnes nachází ve

Chmelařském

v Žatci.

Návrh válečného pomníku v Žatci

50

Ibid.

28

muzeu

Pro svoje rodné město Lehrmann dále vyprojektoval budovu obchodní školy, která

byla

postavena

v roce

1926

stavebními firmami Hilbert Kolbe a J. Gregor ze Žatce v nákladech 1 097 432 Kč. 51 Ve městě dále stojí Lehrmannova evangelická fara 52 a obytné a tovární prostory firmy Loos, 53 kde se nacházela dílna na opravu elektrických zařízení (Reparaturwerkstätten fűr elektr. Licht- und Kraftanlagen). 54 návrh

známkovny

členěna

Návrh známkovny chmele v Žatci

Nerealizovaný

řadami

chmele.

zůstal

Fasáda

pásových

je

oken

s výraznými parapety a v horní části rozčleněna středovým rizalitem s ozdobnými římsami na rozích se stožáry. Dekor tvoří tři plastiky (nečitelné figury) v úrovni druhého patra. Rozčlenění stavby na jednotlivé kvádry a horizontální linie říms vytvářejí expresivní napětí. V roce 1929 vydává Vzdělávací institut v Mödlingu pod Lehrmannovým vedením publikaci k desátému výročí jeho založení „Skizze, Plan und Arbeit“. Hlavní část je věnovaná prezentaci prací žáků ze třídy právě prof. akad. arch. z.v. Karla Lehrmanna. Kniha je započata předmluvou tehdejšího ředitele prof. ing. dvorního rady a ministerského předsedy Karla Eduarda Allitsche, po níž následuje Lehrmannovo slovo na úvod. V ní hodnotí vývoj podoby rodinného domu v posledních desetiletích, jak se změnily potřeby obyvatel po 1. sv. válce a jakým způsobem zareagovali architekti. Mluví o tom, jaké dům obsahuje místnosti a jak jsou nejčastěji rozmístěny, aby vyhovovaly požadavkům doby. Úvodem je prezentován

Lehrmannův

projekt

energetické

centrální

rozvodny

v areálu

Vzdělávacího institutu v Mödlingu, který vytvořil společně s ing. radou R. Auerem. Větší část knihy tvoří návrhy žáků: projekty rodinných domů, řadových domů, školy, restaurace a zemědělského statku, představeny jsou i volné žákovské skici. V knize

51

Ibid.

52

Ibid.

53

Životopis Karla Lehrmanna ze dne 22. 5. 1956.

54

Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci, PhDr. Radmila Holodňáková.

29

je i kapitola věnovaná návrhům soukromého ateliéru Karla Lehrmanna a návrhům Lehrmannova spolupracovníka, se kterým se účastnil architektonických soutěží, Karla Kotratschka (1891 Brno – 1956 Mödling?). 55 Zajímavé jsou Lehrmannovy skicované projekty provedeny uhlem v osobitém duchu. Publikace se uzavírá společnou prací obou architektů návrhem budovy radnice v Jablonci nad Nisou. Této mezinárodní soutěže, která se konala v roce 1929 se zúčastnilo 178 architektů. V prvním kole získali Lehrmann s Kotratschkem 2. cenu (1. cena nebyla udělena). Dostali se tak společně se sedmi dalšími architekty do užšího výběru, kde zvítězili. Nakonec však jejich návrh nebyl realizován, radnice byla postavena až v letech 1931 – 1933 podle návrhu ing. arch. K. Wintera. Návrh Lehrmanna s Kotratschkem je uvedený mottem „Kaltewelle“ (Studená vlna). Stavba je navržena v moderních puristických formách, které ale díky mohutnosti budovy působí středověkým dojmem. Monumentální historizující styl je ještě podpořen použitím obloukového podloubí v přízemí či plastickým zdobením hlavního vchodu. Dispozice je čtvercová s nádvořím uprostřed, což navozuje dojem opevněného hradu. Středověk nezakrytě zpřítomňuje i socha rytíře na vysokém podstavci před jižním průčelím. Celé stavbě vévodí jednoduchá věž na obdélném půdorysu s hodinami a půlkruhovými okny v posledním patře. Stavba K. Wintera, která stojí v Jablonci dnes, je svojí dispozicí i

Návrh radnice v Jablonci nad Nisou 55

Offene Welten, dizertační práce, Iris Meder, Universität Stuttgart 2004, str. 214.

30

rozvržením fasády velmi podobná Lehrmannově návrhu. Je ovšem oproštěna od oněch „starých“ detailů, které nedovolují plně rozvinout čisté formy architektury. Je pochopitelné, že pro návrh radnice se Lehrmannovi s Kotratschkem zdálo toto pojetí v duchu tradice a odkazující na národní stabilitu vhodné. Pro představitele mladého československého státu to ovšem mohly být prvky až příliš dobře známé z dob Rakouska-Uherska. V publikaci „Skizze, Plan und Arbeit“ nalezneme i návrh lékárny Carmine Pockan pro Ústí nad Labem z roku 1929. Stavba 56 byla realizována ve čtvrti Bukov, v 70. letech ale podlehla demolici, která se prováděla ve velké části této čtvrti. Jako civilní inženýr se Lehrmann podílel v letech 1929 – 1930 na stavbě mostů v Tyrolách pro Stavební správu cest ve Vorarbergu. Šlo o ocelobetonový ohýbaný most s kamennými pilíři v Landecku a automobilový most přes řeku Inn v Zams. 57 Roku 1932 byla v rámci stavebního veletrhu na Vídeňském výstavišti vyhlášena soutěž „Rostoucí dům“ (Wachsende Haus). 58 Malé rodinné jádrové domy, umožňující postupné rozšiřování, se zde vystavovaly v měřítku 1:1 od května do srpna téhož roku. Vídeň se inspirovala architektonickou soutěží, která se konala v Berlíně v roce 1931 a která rovněž usilovala o rozvoj moderního a levného řešení bytového problému. Architektům byla zadána požadovaná rozloha a cena domu tak, aby splňoval podmínku „domu pro každého“. Celková výměra domu neměla překročit 80 m² a cena neměla být vyšší než 5000 šilinků. Ze 147 návrhů významných rakouských architektů porota, které předsedal Hans Jaksch a ve které mimo jiné zasedal Max Fellerer a Erwin Ilz, neudělila 1. cenu. Druhou cenu získal návrh Lehrmanna a Kotratschka, dále návrh Behrensova žáka Franze Schlechera a návrh Hofmanna s Haerdtlem. Třetí cena byla udělena Erichu Boltensternovi, architektům Kastnerovi a Waageovi a Kurtu Klaudymu. Zvláštní cenu poroty získali Siegmund Katz, Anton Liebe/Ludwig Stiegler, Karl Molnár, Walter Raschka, Hermann Tamussino/ Karl Lorenz a Egon Wiltschek. Soutěže se mimo jiné zúčastnili i Leopold Bauer či bývalý Lehrmannův spolupracovník Rüdiger

56

Martin Krsek, arch. Matěj Páral.

57

In Wien erbaut. Lexikon der Wiener Architekten des 20. Jahrhunderts, Helmut Weihsmann,

Wien 2005. 58

Pořadatelé: Rakouská správa hospodářství (ÖKW), Obchodní komora, Vídeňské veletrhy,

Obchodní konsorcium a Průmysl na podporu soukromého bytového stavebnictví.

31

Walter.V soutěži se neobjevilo mnoho funkcionalisticky konstrukčně pojatých návrhů. Rakouští architekti byli neustále pod vlivem převládajícího vídeňského vkusu a navrhovali domy tradičním způsobem upřednostňujícím masivní stavění. Většinou používali rámovou konstrukci s heraklitovým obložením (Lehrmann s Kotratschkem použili dřevěnou konstrukci a heraklit). Tento materiál skýtal nesporné výhody z hlediska tepelné izolace, žárovzdornosti a tlumení hluku, nízké ceny a možnosti stavby i v zimních měsících – domy na výstavě byly postaveny v krátké době za mrazivých zimních podmínek. 59 Návrh Lehrmanna s Kotratschkem byl zákazníky velice oblíben, jeho plány si koupilo šedesát zájemců. Ve stejném roce se konala i soutěž na malou obytnou

kolonii. 60

Porotě,

jejímiž členy byli také Oswald Haerdtl a Siegfried C. Drach předsedal Otto Schonthal. Vedle „Rostoucí dům“ od Lehrmanna a Kotratschka

Lehrmanna s Kotratschkem se

zúčastnil např. Leopold Bauer, Otto Bruer/ Hans Steindl, Klimscha/ Pawek či Fritz Purr. 61 V roce 1930 bylo profesoru Karlu Lehrmannovi uděleno stříbrný kříž za zásluhy o Rakouský stát za již zmiňovanou stavbu energetické centrály v Mödlingu a za úspěšnou pedagogickou činnost. Na začátku třicátých let se ale politická situace v Rakousku dramaticky změnila. V roce 1933 došlo k proměně demokracie v de facto autoritativní systém vedený spolkovým kancléřem Engelbertem Dolfussem, který se tímto způsobem pokoušel řešit politickou a ekonomickou krizi zmítající Rakouskem od konce 1. sv. války. Byla zrušena funkce parlamentu a ústavního soudu, posílena pozice kancléře, zavedena cenzura a zákaz shromažďování a zrušeny politické strany. Režim se opíral o podporu katolické církve, jejíž představitelé

59 60

Offene Welten, dizertační práce, Iris Meder, Universität Stuttgart 2004, str. 408 - 410. Pořadatelé: Rakouská správa hospodářství, Institut na podporu podnikání, Akciová společnost

Vídeňské veletrhy, Svaz dřevohospodářských závodů, Konsorcium pro podporu soukromého stavebnictví, Svaz bytové reformy. 61

Offene Welten, dizertační práce, Iris Meder, Universität Stuttgart 2004, str. 411 - 412.

32

zasedali ve spolkové kulturní radě, došlo k rekonfesionalizaci školství a znovuzavedení povinné výuky náboženství. Sociálně demokratičtí ředitelé škol byli hromadně odvoláni. Oporu režimu tvořila Vlastenecká fronta, která vznikla splynutím strany křesťansko sociální a nacionální. Zahraniční orientace země směřovala k Musoliniho Itálii, což kazilo plány Hitlerovi, který v roce 1934 podpořil rakouské nacisty a zorganizoval puč proti Dolfussovi. Ten sice zahynul, ale nacistický převrat se nezdařil, novým kancléřem se stal dosavadní člen vlády K. Schusnigg. Postupně ale díky sbližování Itálie s Německem muselo Rakousko ustoupit nacistické politice a situace se vyhrotila obsazením Rakouska Hitlerem v roce 1938, které bylo místními obyvateli poznamenanými lety krize a vládního teroru nadšeně přijato. Během pěti let trvání autoritativního systému měl Lehrmann kvůli svému odmítavému postoji a díky ocenění minulým režimem problémy realizovat svoje návrhy. Účastnil se i nadále soutěží, které vyhrával, k uskutečnění jeho projektů ale nedocházelo, státní zakázky nepřicházely. Zdrojem obživy se tak staly honoráře za první místa v konkurzech. Z roku 1933 pochází vítězný návrh tržnice v Mödlingu, který zůstal nerealizovaný. Základ tvoří prosklená klenutá hala s železnou konstrukcí, která je po stranách doplněna o obdélné přístavky. Jedná se o moderní pojetí dědictví konce 19. století. Časově nezařazený zůstává návrh hlavní pošty ve Vídni. Klasicizující vertikální uspořádání fasády Návrh Hauptpost ve Vídni

pomocí pilastrů je kompenzováno celkovou délkou

stavby a pásem horních oken. Těžká hmota rohové věže a kvádrování fasády zajišťují

expresivní

monumentalitu. Zajímavý je i další

nedatovaný

návrh

obytného domu pro rodinu Spitz v Žatci. Dvoupodlažní vila je tvořena jednoduchým kvádrem

a

jednopatrovým

přístavkem, kde se nachází vchod. Tato část je postavena Návrh domu Spitz v Žatci

33

na pilířích a vytváří obývací plynoucí prostor. Někdy kolem roku 1935 vznikl návrh na výstavní pavilon Rakouska pro světovou výstavu v Bruselu ve funkcionalistickém stylu na zaobleném půdorysu. V roce 1935 odchází Karl Lehrmann

na

svoji

z Technického

žádost učiliště

v Mödlingu a nastupuje jako profesor na Státní průmyslovou školu Vídeň I. Problémy se získáváním

zakázek

vstupem

do

vyřešil NSDAP.

V Rakousku

stáli

nacisté

v opozici

k Schusniggově

režimu, proto se tato strana těšila Návrh pavilonu Rakouska pro svět. výstavu po anšlusu velké popularitě. Za v Bruselu 1935 války

vznikl

vítězný

návrh

ubytovny Hitlerjugend v hornorakouském Leondingu. Roku 1946 odchází Lehrmann jako pedagog do důchodu. Poté ještě dva roky vede na průmyslové škole ve Vídni přípravný kurz k mistrovské zkoušce pro stavitele, tesaře a kameníky. Na odpočinku se věnuje psaní a sestavování učebnic, v roce 1948 vychází kniha – Die praktische Hochbaukunde – Fundamente und Mauern (Příručka k pozemním stavbám – Základy a zdivo) a v roce 1956 kniha Hölzerne Decken und Dachstuhle (Dřevěné stropy a stropní vazby) v průmyslovém nakladatelství Dipl. Ing. Bohmann ve Vídni. Posmrtně v roce 1960 byla vydaná díky synovi dipl. ing. Gerhardtu Lehrmannovi 2. díl Příručky k pozemním stavbám – Holz im Hochbau (Dřevo ve stavitelství). Architekt Lehrmann vlastnil také dva konstrukční patenty: na dřevěné dveře a zasouvací okno. 62 Karl Lehrmann umírá 12.10. 1957 v Mödlingu, pár dní po svých sedmdesátých narozeninách. Nedočká se tedy ani Zlatého vavřínu (Goldene Lorbeer), který mu měl být při této příležitosti udělen Künstlerhausem a který je mu věnován posmrtně. Při příležitosti jeho narozenin i pozdějšího úmrtí se v denním tisku (Österreichische Tageszeitung, Das kleine Volksblatt, Die Presse) objevují medailony nebo celé 62

Životopis Karla Lehrmann ze dne 22. 5. 1956.

34

články (Mödlinger Nachrichtung, Mödlinger Zeitung) o jeho životě 63 a to je naposledy, co je jeho osobnosti věnován větší zájem.

63

Künstlerhausarchiv ve Wiener Stadt- und Landesarchiv, die Mappe Lehrmann.

35

3. Katalog vybraných staveb podle návrhů Karla Lehrmanna V této části narozdíl od oddílu životopisného, kde jsme se věnovali hlavně návrhům, budou představeny pouze realizované stavby, které jsou vybrány tak, aby činily průřez celou tvorbou a ilustrovaly zásadní prvky vývoje Lehrmannova stylu. Velkou roli při tvoření celkového obrazu architektovy práce ovšem hrají vzhledem k častému neuskutečnění vítězných Lehrmannových návrhů i projekty uvedené v části životopisné. Katalog je koncipován chronologicky, začíná stavbami z doby po ukončení studia na Akademii a končí počátkem 30. let, kdy již vzhledem k politické situaci Lehrmann přestává stavět.

Obytný dvojdům ve Vídni, 1913 Karl Lehrmann navrhl tento dům na Reisnerstrasse č. 27 – 29 64 společně s Rüderigem Walterem, s nímž měl v této době projekční kancelář ve Vídni. Stavbu provedla stavební firma Ernest & Thalwitzer. Jedná se o dva zcela totožné bytové pětipodlažní domy, přičemž poslední patro je tvořeno sloupovou lodžií s medailony s reliéfy puttiů. V prvním a druhém patře jsou okna francouzská s balkóny tvořenými litinovým

zábradlím

geometrickými

s květinovými

ornamenty.

Vchod

a je

zvýrazněn dvojitými hladkými sloupy po obou stranách se skupinkou puttiů na pomyslném balkónem

kladí. prvního

Portál patra

je

tvořen

s rozeklaným

volutovým frontonem po obou stranách. 64

Dehio – Handbuch, Die Kunstdenkmäler Österreichs, Wien, II bis IX und XX Bezirk, Wolfgang

Czreny, Wien 1993. Österreichische Kunsttopografie, Band XLIV – Die Kunstdenkmäler Wiens, Die Profanbauten des III., IV. u. V. Bezirkes, Géza Hajós, Eckart Vancsa, Wien 1980, str. 124 – 125.

36

Kromě takto dekorovaného vstupu a medailonů v posledním patře je fasáda klasicistně dotvářena průběžnými lezénami jdoucími z přízemí do třetího patra. Vestibuly obou domů jsou obloženy růžovým mramorem a štukovými pilastry a nachází se zde také kašna tvořena reliéfem Neptuna či Vodnáře a trojbokým vestavěným kamenným umyvadlem. Na schodišti v oknech stejně jako ve dveřích v hale jsou barevné vitráže s květinovými motivy vyrobené firmou Geyling Wien. V domě je zachovaný původní výtah a křišťálové lustry. I přes množství historizujících prvků vycházejících z klasicismu (sloupy, puttiové, rozeklaný fronton) je u tohoto domu patrný vliv wagnerovských tendencí vedoucích k očišťování fasády a zjednodušení dekoru.

37

Vila v Maria Enzersdorf am Gebirge, 65 1913 Fotografie této vily (Lehrmann & Walter) byla uveřejněna roku 1914 v časopise der Architekt č. XX . 66 Jde o jednopatrovou řadovou vilu na Helfersdorferstrasse 62 na rozhranní Mödlingu a Maria Enzersdorf am Gebirge. Je postavena v neorenesančním duchu, ale v jednoduchých moderních formách. Dům má podélnou dispozici přičemž průčelí do ulice je na užší straně, sedlová střecha je umístěna šikmou plochou do ulice. Střed průčelí tvoří polygonální arkýř přecházející u přízemního vchodu do arkády na sloupech s hlavicemi. Nad arkádou je plastika nahého chlapce. Okna jsou v přízemí půlkruhově zakončena, v 1. patře obdélná. Středový arkýř je na střeše zakončen plochou kupolí. Střeše dominují tři renesanční komíny. Ráz domu mění zahradní průčelí s arkádovými balkóny v prvním patře, které přecházejí v přízemí do pilířů tvořící verandu. Vila snoubí barokizující tvarovanou hmotu uličního průčelí s renesančními komíny a arkádami směřujícími do zahrady a vytváří přes nevelkou dispozici vznešenou reprezentativní architekturu.

65

Dehio – Handbuch, Die Kunstdenkmäler Österreichs, Niderösterreich, südlich der Donau, Tail 1 A

bis L, Peter Aichinger – Rosenberg, Wien 2003. Městský úřad Mödling, Dir. Ferdinand Krausgruber. 66

Str. 14 – 15.

38

Obytná kolonie v Mödlingu, 1913 Kolonie jednopatrových řadových domků (Idylische Gartenstand) 67 na Ludwig Höfler-Gasse vznikla zřejmě v letech 1912 – 13 a byla navržena opět společně architekty Walterem a Lehrmannem. Stavba byla provedena stavebními mistry Ernestem & Thalwitzerem, 68 kteří řídili i stavbu domu na Reisnerstrasse ve Vídni. Kolonie je navržena na jedné ulici, která byla v době svého vzniku tvořena širokým prostranstvím s kašnou a stromy ve střední části. U každého domku se nacházela dlouhá zahrada navazující na volnou krajinu. Dnes je již situace jiná, kolonie je obklopena množstvím ulic a velkých domů, prostranství je změněno v úzkou ulici s novějšími domky a parkovacími místy, zahrady se ztrácejí v zástavbě. Dnešní podoba působí stísněným dojmem. Domky jsou

malé

v kolonii a

úzké,

navrženy zřejmě tak, aby vyhovovaly

finančním

možnostem střední třídy. Částečně

zde

symetrické

funguje rozvržení

kolem

střední

části

tvořené

čtyřmi

domy

ustupujícími z ulice a tvořícími malé prostranství. Odtud se potom odvíjí zrcadlově navržené domy s vysokými štíty a nárožními arkýři, na něž navazuje na každou stranu asi pět domů přičemž poslední, které měly vysoký štít a uzavíraly podle návrhu ulici nárožní dispozicí se nerealizovaly. Tímto končí symetrie a začíná rozmanitost: domky jsou obsypány balkónky, mají různé tvary malých štítů a různé velikosti oken, arkýře, vikýře, komíny, verandy, předzahrádky. Současné fasády pastelových barev ještě dotvářejí dojem pitoresknosti a až pohádkové roztomilosti. Architekti zde použili rozmanité historizující detaily jakoby ve zmenšené podobě vycházející z lidové inspirace.

67


68


39

Dům dr. Fritze Weihshappela v Ernstbrunnu, 1914 Návrh tohoto domu od Lehrmanna a Waltera na Hauptplatz 27 v Ernstbrunnu byl uveřejněn v časopise Der Architekt v roce 1914. 69 Jedná se o obytné a hospodářské stavení navrženo pro dr. Weihshappela, jehož potomci zde dodnes žijí. Dům má protáhlý půdorys a nachází se v řadové zástavbě hlavního náměstí. Vévodí mu štít a polygonální arkýř nad hlavním vchodem, tvořeným zdobným plastickým portálem (tabulka s nápisem Haus Weihshappel, pod nímž je beraní lebka, vše lemováno girlandami a sochami dvou malých kentaurů). Vchod je umístěn v nice, z každé strany tohoto výklenku je umístěna lucerna na zdobném kamenném podstavci. Na pravé straně se ve fasádě nacházel vstup do dvora korunován terasou, na kterou se vcházelo z prvního patra domu. Dnes je tento vchod přestavěn na malý obchod. Eklektické zdobné historizující prvky jsou sjednoceny ve znamení lidového romantismu a měšťanského chápání domu jako úniku do vlastního světa.

69

Der Architekt XX, 1914 – 1915, str. 33.

40

Hrdinský hřbitov v Korneuburgu, 1917 Lehrmann navrhl tento hřbitov s kostelem, správním obytným domkem a márnicí v době svého působení u ženijního pluku v Korneuburgu. Velká pozornost mu byla věnována ve Wiener Bauindustrie Zeitung č. 11 z roku 1917. 70 Prvotní myšlenka postavit hřbitov k úctě padlým v Korneuburgu náleží kapitánovi zásahové jednotky železničního praporu Karlu Gerlichovi. Díky výpomoci jeho jednotky v Korneuburgu se mohla místní zásahová setnina podílet na zásobování stavby a převozu materiálu. Město Korneuburg jako hlavní zřizovatel darovalo na tuto stavbu částku 70 000 korun. Dále byla uspořádaná sbírka mezi důstojníky a mužstvem, významný dar ve zlatě a stavebním materiálu věnovaly soukromé firmy a nadace jednotlivých příznivců železničního regimentu. Vypracováním návrhu byl pověřen v té době poručík u železničního pluku akad. arch. Karl Lehrmann, stavbu řídil poručík Herbert von Breisnach. Stavět se začalo v dubnu 1916, hřbitov byl dokončen 26. srpna 1917. Jde o členitý komplex tvořený již zmíněnými budovami a prostorem hřbitova s pomníkem padlým navrženým zřejmě také Lehrmannem. Dominantní je věž na východní straně kostela s vysokou střechou, orlojem s dvojitým zdobným ciferníkem a zvonicí, kde ráno a večer vyzvání zvonkohra. Okno zvonice rámují plastiky dvou mužů ve staroněmeckém oděvu pěšáků. Tato strana vítá příchozí, kteří musejí stráženou

projít

nejdříve

dvěma

vstupní

sochami

brankou expresivně

působících klečících andělů s erby a mečem. Plasticky jsou zdobeny i hlavice nízkých pilířů na fasádě – v secesním zjednodušení zde jsou vyobrazeny symboly evangelistů. Západní strana kostelíku se vstupem je tvořena arkádami se zaoblenými lomenými oblouky tvořícími předsíň, na nichž spočívá předstupující štítový arkýř. Ve štítu je kruhové okno se zdobně zakřiveným okrajem. Většina oken má roštové výplně a jejich tvary přecházejí od jednoduchých

70

Str. 83 – 90, obr. 81 – 90.

41

čtvercových či obdélných přes půlkruhové až ke zvláštním trojúhelníkovým se zaobleným vrcholem. Na jižní stěně kostelní lodi pod vysokými okny s lancetami a kružbou se nachází podlouhlý nízký reliéf, na němž je vypodobněn dlouhý zástup vojáků v pochodu a kostlivec s kosou – jde o Tanec smrti. Vojáci jdou vstříc Andělu míru pod vítězným obloukem.

Interiér kostela je rovněž dosti zdobný. Nad vchodem se nachází chór s varhany a dekorativním zábradlím, pod nímž je mozaika s podobiznou císaře Karla I., na dlaždicích je vyobrazena dvouhlavá orlice. V oknech v hlavní lodi jsou malbou na skle vypodobněni velcí panovníci zemí Rakouska – Uherska. Autorem těchto maleb a mozaiky, stejně jako obrazu Sv. rodiny v oltářní nice je akademický malíř Leopold Forstener.

Členitost komplexu podtrhuje domek márnice stojící u kostela na jihozápadní straně, který je s hlavními budovami opticky propojen díky červené střeše ve tvaru kupole. Správní domek (domek zahradníka), přiléhající ke kostelu z druhé strany je

42

vybavený jako rodinný dům. Celek se vyznačuje fantaskní rozmanitostí dekoru ve stylu středověkého slohu německých rytířů. Přítomná je opět pohádková zdrobnělost projevující se v malých oknech, dveřích a členitosti střechy přiléhajícího správního domku. Karl Lehrmann je pravděpodobně autorem i památníku stojícího v areálu hřbitova a několika společných náhrobků vojáků. Pomník je tvořen vysokým polygonálním

obeliskem,

na

jehož

vrcholku je umístěna socha orla, držícího v pařátech draka. Obelisk je střežen dvěma sochami vojáků s puškami a skloněnými hlavami, kteří jsou oděni do těžkých kabátů, mezi nimi se nacházejí na podstavci dva monumentální lvi. Na vysokém podstavci obelisku jsou přidány desky se jmény padlých v 1. sv. válce, po stranách později dodány desky se jmény obětí 2. sv. války. Lehrmannem navržené náhrobky jsou většinou z kamene a působí

velice

zdobně,

až

lidově

s plastickou dekorací v podobě věnců či hlavy Ježíše Krista. Tato realizace je pomyslným završením období okouzlení tradicí a národní historií mladého architekta Lehrmanna. Je třešničkou na dortu etapy jeho umělecké tvorby, která následovala po studiích na Akademii a která se pod vlivem tehdejšího proudu Ohmannovy školy vyznačovala lpěním na romantických představách o „národní“ architektuře.

43

Vila Bardas v Mödlingu, 1920 Tento dům se nachází na Riegerstrasse 30 71 a jeho fotografie byla uveřejněna v publikaci „Skizze, Plan und Arbeit“, jako ukázka práce soukromého ateliéru Karla Lehrmanna. Jde o stavbu v palladiánském duchu. V průčelí do ulice vystupuje z půdorysu výrazná krychle s polygonálním arkýřem s okny, který je obložený dřevem. Nad ním tvoří dominující zubořezová korunní římsa kladí pro nízký tympanon, nad nímž ční část valbové střechy. Nad okny s okenicemi se nacházejí ozdobné římsy v prohnutých křivkách. Vchod do domu je zapuštěn na pravé straně od vyčnívající krychle a vede k němu schodiště. Skladba pouliční fasády je v tomto případě neobvyklá, Lehrmann zde opouští zažité umisťování vchodu do výrazného portálu uprostřed fasády a pracuje s hmotou. Začíná také kombinovat různorodé stylové prvky, jenž ne této stavbě ještě působí eklektickým dojmem (antikizující tympanon a renesanční lidový dřevěný arkýř), které se ale později díky důmyslnější syntéze stanou prostředkem k dosažení působivosti jeho architektury.

71


44

Vila Liengme v Linci, 192172 Reprezentativní vila klasicizujících forem na jednoduchém čtvercovém půdorysu (pouze na východní straně široký rizalit) s vysokou valbovou střechou se nachází

na

rohu

ulic

Bergschlösslgasse

a

Froschberg.

Byla

postavena

Hornorakouskou stavební společností. 73 V dnešní době je současnými majiteli kompletně zrekonstruována – okna jsou plastová, interiér pozměněn, jinak exteriér stavby zůstal bez zásadních změn. Fasáda je většinou hladká, okna jsou řazena v osách, klasicizující podoba je dána výraznou korunní římsou a zubořezem. Hlavnímu průčelí směřujícímu na sever dominuje výrazný portikus se třemi oblouky a čtyřmi polosloupy s expresivními hlavicemi. Portikus pokračuje podlouhlým balkonem se zděným parapetem, a pětidílným oknem. Na východní straně se nachází terasa vedoucí do zahrady se sloupy a skleněným zastřešením – pravděpodobně přidáno při rekonstrukci – a polygonální úzký přístavek, sloužící dříve jako zimní zahrada, zakončený balkonem. Západní strana je určena výrazným pětidílným oknem v přízemí se vstupem do zahrady. Okenní části jsou odděleny jednoduchými pilastry, vše korunováno expresivním zakřiveným ornamentem tvořícím jakousi římsu. Jižní strana domu má tři podlaží. V suterénu se nacházel vstup do sklepa s obloučkovým portálem, dnes je zde vjezd do garáže, ve druhém patře je ve střední části malý balkón se zábradlím. Na fasádě není mnoho dekorativních prvků, pouze nad okny a dveřmi na jižní a severní straně jsou jemně provedené slepé lunety. Tato jednoduchost je vyvažována hustým roštovým členěním okenních tabulek. Některá okna jsou vybavena bílými okenicemi. Žádná ze čtyř stran domu není rozvržena totožně, vždy se liší architektonickým detailem. Interiér je většinou pozměněn, zůstává pouze původní bohatě zdobené dřevěné schodiště ve vstupní hale, dříve dotvářeno tmavým dřevěným obložením stěn. Schodiště vede na galerii ohraničenou balustrádou. V hale byly původně tmavé parkety, dnes nahrazené dlažbou a skříňová stěna z tmavého dřeva. Kolem vchodových dveří byly okenní tabulky vyplněny barevnou vitráží. Původní originální 72

Österreichisches Kunsttopographie, Bd. LV: Die Profanen Bau- und Kunstdenkmäler der Stadt

Linz. T.3, Wien 1999, str. 34 – 35. 73

In Wien erbaut. Lexikon der Wiener Architekten des 20. Jahrhunderts, Helmut Weihsmann,Wien

2005.

45

dveřní výplně a zárubně 74 jsou dnes nahrazeny jednoduchými bílými. Lze se domnívat se, že mosazný lustr v hale je původní. Vnitřní prostory jsou rozvrženy kolem hlavní haly, která se nachází za vstupní verandou se schody. Hala po vzoru anglického cottage je vysoká přes dvě podlaží, v prvním patře je řešena galerií, kam vede dřevěné schodiště a ze které se vstupuje do ložnic. Tato stavba nám ukazuje, jakým směrem se bude ve dvacátých letech ubírat tvorba Karla Lehrmanna. Pohádkový tradicionalismus bude vystřídán stylem také eklektickým, ale beroucím v potaz aktuální směry vyžadující funkčnost staveb a postupné zjednodušování dispozic. Jako architekt věrný tradičním zásadám příjemného a zajímavého bydlení, Lehrmann bude i nadále ctít rozmanitost tvarů a linií. Zařadí se do proudu architektů té doby, kteří dokázali vytvořit často nevšední syntézu stylů a kteří čerpali ze zdrojů klasicismu, expresionismu a lidového romantismu a dokázali tyto tradiční prvky proměnit pod vlivem vídeňské moderny a purismu v osobitý projev vyhovující požadavkům doby.

74


Linz. T.3, Wien (1999), str. 34 – 35.

46

Správní budova Společnosti báňské a hutní na Kobližné ul. v Brně, 1922 Společnost báňská a hutní se v roce 1922 rozhodla přesunout svoje sídlo z Vídně do Brna. 75 Tato gigantická firma, v jejíž správní radě zasedali velkostatkáři, politici či aristokraté a která vlastnila tisíce hektarů uhelných polí, dolů na železnou rudu a jiných kutišť, 76 si nechala v Brně postavit správní budovu, dům s byty pro zaměstnance a dvě vily pro ředitele. Šestipatrová správní budova na rohu ulic Kobližné a Sukovy byla navržena jako multifunkční dům. Hlavní vchod do prostor společnosti se nacházel v boční Sukově (dříve Jízdárenské) ulici a jejich kanceláře byly umístěny v patrech. Z vestibulu se šlo rovnou ke spirálovému schodišti, k pater nosteru na pravé straně či k výtahu nalevo. Přízemní prostory byly vyhrazeny pro kavárnu na straně Kobližné se vstupem z nároží a pro tržnici na straně Sukovy ulice, 77 kde se nacházely i garáže. Hlavní vestibul Báňské a hutní byl s kavárnou propojen pouze prostory oválné zimní zahrady na levé straně od hlavní haly. Jinak byly komerční části od firemních odděleny. V roce 1930, kdy se společnost rozhodla přesunout sídlo z Brna do Prahy, zakoupila budovu Česká spořitelna, která zde sídlí dodnes. Stavby je pojata velkoryse ve stylu expresivního monumentalismu. Půdorys má tvar nepravidelného pětiúhelníku, nejkratší strana tvoří nároží se vstupem a trojbokým arkýřem v prvním patře. Fasády do ulic se vyznačují průběžnými patrovými římsami se zubořezem, který se liší v každém patře. V Sukově ulici jsou na fasádě na krajích přidány dva trojboké arkýře procházející z prvního do čtvrtého patra. Uprostřed je firemní vchod tvořený třemi portály. Směrem k modernímu vyjádření posouvají stavbu úzká vyklápěcí okna rozdělena pouze přímkou uprostřed. Velmi specifická je ikonografie plastické výzdoby na fasádě. Je odvozena z firemní strategie budování obrazu gigantického impéria. Nahé mužské postavy držící znak s překříženými kladivy na konzole pod arkýři nad vchodem, medailony, překřížená kladiva na kovových výplních vstupních dveří, hlavy horníků v helmách trčících nad vchody a obklopeny tančícími puttii v girlandách atd. Ve vstupním 75



Stočes Bohuslav, Dvacet pět let Báňské a hutní společnost, Praha 1931.

77

V prostorách bývalé tržnice sídlilo dlouhá léta brněnské HaDivadlo, po něm Divadlo v 7 a půl.

47

vestibulu se nachází na jednom ze sloupů, který prochází schodištěm, plastika pracujících dělníků v bederních rouškách v antikizujících formách provedena sochařem Winklerem z Vídně. Zvláštní je kombinace moderních reálií (kladiva, ozubená kola) s nahými těly starověkých atletů. Ve vestibulu podle návrhů měla stát i monumentální socha nahé mužské postavy ve zjednodušených dekorativních formách geometrické moderny natahující ruku možná s plamenem, pak by mohlo jít o Prométhea. V pozdějších plánech je tato socha nahrazena mužem antického vzezření s kladivem v ruce sedícím ležérně na baldachýnu, který nesou tři titáni. V současné době se ve vestibulu nachází socha dělníka v polofiguře s kladivem a znakem města Brna od F. Horavy z roku 1938. Formálně odkazuje stavba ke geometrické secesi, nerovnoměrné rozvržení fasády do nestejně širokých pásů (mohutné přízemí spojené opticky s 1. patrem – úzký pruh oken posledního patra) je v zásadě věrné klasicistním zásadám, výsledek však směřuje k monumentalismu.

48

Vila na Lerchově ulici v Brně (Eislerova vila), 1923 Rohová dvojvila postavena na ulici Lerchově a Roubalově v Masarykově (dříve Úřednické) čtvrti je jednou ze staveb, o které se domníváme, že ji navrhl Karl Lehrmann pro Společnost báňskou a hutní.

78

Stavbu řídil brněnský stavitel Fritz

Schmeer. Vila je postavena na rohové parcele, která se mírně svažuje do ulice Roubalova, dům má tedy v této části navíc suterénní podlaží. Jeho půdorys kopíruje tvar parcely, které chybí rohová část – na nárožní stranu směřuje konkávně prohnutá stěna spojující obě obytné části vily, které mají tvar čtverců na koso k sobě připojených. Vchod z ulice Lerchovy je v úrovni chodníku, vchod z ulice Roubalovy se nachází v prvním patře. Dům má výraznou valbovou střechu a dlouhé renesanční komíny tvořící společně s výraznou korunní římsou se zubořezem, množstvím malých vikýřů se stříškami a pilastry s jónskými hlavicemi osobitý ráz domu. Na vnějších stranách čtverců půdorysu, které směřují do zahrady jsou zaoblené rohy a v prvním patře se nacházejí dlouhé terasy s balustrádou. Expresivní ráz dodává stavbě dekorace nad vchody v podobě plastik malých chlapců, z nichž jeden má růžky a hraje na píšťalu, druhý je rámován vlnitými liniemi dvou hadů, kterých se drží. Vila působí svoji hmotou, která je zpracována až barokním způsobem a která se pne a hýbe díky dynamickým tvarům oblých rohů a konkávnímu prohnutí nárožní strany. Interiér domů byl v obou částech totožný, obrácený k sobě zrcadlově. Dnes je zachován jen v domě na ulici Roubalova. V archívu Báňské a hutní se nalezly dopisy s pokyny pro architekta, který řídil vybavení vnitřních prostor. Byl jím Bohumír Čermák, 79 významný brněnský architekt, který pro tuto vilu navrhl interiér 78

Archív Brněnských vodáren a kanalizací, ul. Hybešova.

Zemský archív v Opavě, Archív Báňské a hutní společnosti, generální ředitelství (značka inventáře – BH/GŘ), složka č. 2556 – Přeložení sídla do Brna. 79

Bohumír Čermák (1882 – 1961) navštěvoval Wanderleyho ateliér ve stavebně-technickém oddělení

na Vyšší státní průmyslové škole v Brně, studoval na Technische Hochschule a Akademii ve Vídni. Po studiích se vrátil do Brna, kde si otevřel vlastní kancelář. Roku 1910 založil Umělecko – řemeslné dílny po vzoru Wiener Warkstätte, které fungovaly až do roku 1933 a kde se podle Čermákových návrhů vyráběly užitné předměty od celkových interiérů přes hračky, příbory atd. Čermák byl členem Sdružení německo – moravských výtvarných umělců, navrhoval expozice, věnoval se scénografii.

49

v klasicistním duchu a to včetně nákupu nábytku a dalšího vybavení, které se nezachovalo. 80 Vstupní hala, která následuje za malou předsíní, je celá obložená tmavým dřevem přibližně do výšky dveří. Naproti vstupu vedle dveří do oválné pracovny se nachází podélné obdélníkové zrcadlo v zdobném rámu tvořícím součást obložení. Strop je pomocí štuků rozdělen na čtverce s bodovým osvětlením. Schodiště v hale má zdobné zábradlí s balustrádou stejně jako obložení topení v mezipatře. V celém domě jsou položeny parkety. V pracovně, která má tvar půloválu, jsou dřevěné lišty tvořící přechod mezi stropem a stěnami a to tak, že je zdůrazněný oválný tvar místnosti. Dále je dřevem obloženo ostění oken a topení, tentokrát ale jiným způsobem než v hale – topení je překryto jednoduchými přímkami tvořícími kosočtverce. Na stěnách po celé místnosti jsou rozmístěny dřevěné pilastry s nepatrným výstupkem místo hlavice kontrastující s bílou výmalbou místnosti. V 1. patře se obložení vyskytuje mnohem méně, honosnějším dojmem působí přízemí. Narozdíl od budovy generálního ředitelství a domu pro zaměstnance, jejichž plány s původní značkou kanceláře Karla Lehrmanna se v archivu 81 dochovaly, Lehrmannovo autorství vil není originálními plány přímo doloženo. Zachovaly se projekty již překreslené a také týdenní záznamy ze stavby vily na Lerchově, která je ve spisech Báňské a hutní vedena jako vila A, kde je uvedeno, že Lehrmann společně s ředitelem Josefem Rejholcem, který zřejmě obýval jednu část vily, je autorem rozvržení zahrady. Dalším ukazatelem Lehrmannova autorství jsou formální prvky shodné i s jinými domy (zubořez, renesanční komíny plastika chlapce nad vchodem). Musíme ovšem počítat i s možným přispěním vkusu ředitele Rejholce, který se nemusel projevit pouze v návrhu zahrady. Tento předpoklad se může zdát oprávněný, srovnáme-li půdorys domu nalezený v archivu 82 s tím realizovaným. Změny se týkají umístění vchodu, který je na plánech více ve středu a také kulatých rohů, pro stavbu

V Brně vznikla podle jeho návrhu Pavilon G s vyhlídkovou věží na výstavišti či fasáda Dělnické úrazové pojišťovny na ulici Koliště. 80

Návrhy interiérů architekta Čermáka se zabývá diplomová práce Martiny Strakové: Dílo arch.

Bohumila Čermáka (1882 – 1961), Masarykova univerzita v Brně 2002. O Čermákově práci pro Báňskou a hutní se v práci nezmiňuje. 81



Ibid.

50

tolik charakteristických a předpokládajících zcela jinou práci s hmotou, které na návrhu chybí. Nejsou zde zakresleny ani terasy, jenž díky výrazné balustrádě mají vliv na klasicistní podobu domu. Ve druhé části vily bydlel generální ředitel Otakar Kruliš-Randa. Obě části domu byly v době, kdy je obývali ředitelé společnosti, propojeny v přízemí a v 1. patře (tyto vchody nebyly v původních plánech zakresleny a po odchodu Báňské a hutní byly zazděny). Salon byl zapsán (zřejmě kvůli placení daně z přepychu) jako reprezentační místnost Báňské a hutní společnosti. V roce 1930 se společnost rozhodla přestěhovat svoje sídlo do Prahy a všechny svoje domy postupně prodala. Část vily na ulici Roubalova koupil brněnský lékárník Felix Eisler s manželkou Giselou (podle něj označení Eislerova vila), druhý dům získal Bedřich (Friedrich) Redlich, továrník v Brně, s manželkou Marianne. Jedna část vily stála v této době 800 000 korun. Osudy těchto nájemníků tragicky poznamenala 2. světová válka. O manželích Eislerových, kteří byli židovské národnosti, nemáme zprávy od roku 1939. Od pamětníku z okolí se dozvídáme, že v tomto roce oba dva spáchali v domě sebevraždu. Po nich prý ve vile bydlel důstojník německé armády, který před koncem války uprchl do USA. V roce 1946 byla na tuto část domu uvalena národní správa. O tři roky později byl navrácen dědičce po paní Eislerové – Markétě Kuffterové. Ta dům ve stejném roce prodala na poloviny Phdr. Miladě Borůvkové a Marii Kuthanové, která svoji část prodala v roce 1956 Mudr. Josefě Empergerové. Rodina matematika Borůvky a rodina Empergerova, která měla v 1. patře zubní ordinaci, dům vlastnily až do roku 2001, kdy jej koupil současný majitel. V této části vily nedošlo nikdy k velkým změnám interiéru, pouze ve vstupní hale byla vestavěna příčka, aby oddělila schodiště a byt v patře. Současný majitel rekonstruoval vilu do původního stavu. Manželé Redlichovi také nebydleli v domě dlouho. Marianne (rozená Löwová) se v roce 1939 s manželem rozvedla a provdala se za švýcarského spisovatele Stomm-Schweizera (který byl před tím adoptován na Slovensku). Manželství se konalo narychlo s množstvím výjimek, ženich nemusel např. předkládat potvrzení o způsobilosti. V tomto případě se mohlo (kromě lásky na první pohled) jednat o zoufalý pokus Marianny – Židovky zachránit sebe, manžela či jeho majetek. Bedřich Redlich, pokud se mu nepodařilo uprchnout, zřejmě patřil k těm nešťastníkům, kteří ač německé národnosti a nežidé skončili v koncentračním táboře. V roce 1941 byla tato část vily na ulici Lerchově zahrnuta do Fondu pro Čechy 51

a Moravu, což svědčí většinou o nešťastném osudu nájemníků. V roce 1946 byla na dům uvalena národní správa – stejně jako na půlku patřící Eislerovým – zřejmě také proto, že zde za války bydlel hodnostář armády Německé říše – ovšem tady nedošlo k jejímu zrušení. V roce 1954 došlo ke konfiskaci majetku manželů Redlichových za jejich nepřítomnosti na základě Benešových dekretů, pravděpodobně kvůli jejich německé národnosti. Hned po válce byl dům svěřen do užívání brněnským závodům Mosilana, které zde zřídily internát pro učnice. V roce 1953 Mosilana zažádala o převzetí správy této budovy a bylo jí vyhověno. Od roku 1961 byl dům pod správou Obvodního národního výboru, v současné době patří městu Brnu a jedná se o odprodeji bytů, které tam byly zřízeny, do osobního vlastnictví. 83 Zásahy v interiéru v této části domu jsou rozsáhlé. Přestavovat se začalo hned po válce, nejdříve pro potřeby internátu, v 60. letech zde bylo vytvořeno šest samostatných bytů. Kupodivu tyto přestavby nepůsobí násilně, byty jsou postaveny s citem a s ohledem na potřeby nájemníků, jsou prostorově rozmanité a tvoří již s domem organický celek. Klasicistní pojetí stavby, které není u Lehrmanna vzácností, je u tohoto domu umocněno modelací fasády – oblé rohy, konkávní prohnutí nárožní stěny – a neobvyklým tvarem půdorysu. Tyto prvky a navíc zajímavé umístění v terénu činí z vily působivé umělecké dílo.

83

Pozemková kniha města Brna.

Městský archiv Brno.

52

Vila na Mahenově ulici v Brně, 1923 Jedná se o další vilu, kterou si nechala postavit společnost Báňská a hutní, když přesouvala svoje sídlo z Vídně do Brna. Ani tato vila není přímo doložena jako dílo Karla Lehrmanna. Originální plány se nedochovaly, v archívu Báňské a hutní (kde je dům označen jako vila B) jsou uloženy projekty již překreslené. 84 Na nich je zřejmé, že tato vila měla být postavena na pozemku sousedícím s vilou A a její půdorys se dosti lišil. Zároveň ale není pochyb, že vila na Mahenově je postavena stejným architektem jako vila na Lerchově a že byla objednána Báňskou a hutní. Obě vily mají naprosto identické vysoké renesanční komíny, korunní římsu a roštová okna s bílými okenicemi. Jsou obehnány plotem, na který mohla být společnost vskutku hrdá, neboť je to ukázka poctivé práce s železem, na jehož množství se rozhodně nešetřilo. Plot je tvořen vysokými čtverhrannými hroty prohnutými do ulice o šířce sedm centimetrů. Stavba je klidnou variantou klasicistní podoby Lehrmannovy architektury. Oproti rozpínající se hmotě a spoutané bující energii vily na Lerchově, tato budova stojí pevně a působí stabilně bez emočního pnutí díky jednoduchosti tvarů a větší oproštěnosti fasády. Jedná se také o

dvojitou

jednopatrovou oba

vchody

nacházejí

vilu, se

v průčelí

do ulice Mahenova. Domy jsou ve své dispozici do L zcela totožné, dohromady tvoří

půdorys

ve

tvaru U, přičemž se tímto způsobem otvírají do zahrady. Pilastry jsou zde nahrazeny lezénami a fasáda je dosti členitá. V hlavním průčelí vystupuje uprostřed široký rizalit s vysokými úzkými 84


– BH/GŘ), složka č. 2556 – Přeložení sídla do Brna.

53

roštovými okny oddělenými lezénami, vedle něho je z každé strany umístěn vchod do domů s plastikou ležící nahé ženské postavy nad dveřmi. Nad vchody vystupuje ze střechy vikýř s rovnou střechou a třemi úzkými okny, který v těchto místech protahuje fasádu do druhého patra. Zahradní průčelí je tvořeno třemi křídly, na bočních rizalitech vystupuje v prvním patře část zdiva s okny, v druhém patře je díky tomu balkón s balustrádou. Zdobná točená balustráda vede na vnitřní straně bočních rizalitů z prvního patra do zahrady. V roce 1930, kdy se sídlo stěhovalo do Prahy, byla jedna část (Mahenova, dříve Gomperzova 18) prodána řediteli Agrární banky Československé Arnoldu Anderlemu za 525 000 Kč. V roce 1938 ji zdědily jeho nezletilé děti – Olga Anderlová a Arnold Anderle. V šedesátých letech byla vila „nabídnuta“ k prodeji a získal ji Československý stát – ONV Brno II. Dnes žije ve vile Arnold Anderle s manželkou. Druhou polovinu na Mahenově 16 zakoupili v roce 1930 od Báňské a hutní Dr. Erwin Lohr a Markéta Lohrová. V roce 1951 došlo ke konfiskaci a správu převzaly Gottwaldovy závody – Královopolská strojírna národní podnik v Brně a v roce 1954 MNV – správa zdravotní. 85 Klasizující rozvržení fasády pomocí lezén a rizalitů je provedeno pod vlivem puristických snah o oproštění, což se projevuje čistými plochami zdiva, napětí je dosaženo řazením vertikálních linií, které jsou přeťaty římsami.

85

Pozemková kniha města Brna.

54

Bytový dům Společnosti báňské a hutní na ulici Úvoz v Brně, 1923 Pětipodlažní budova s byty byla postavena pro zaměstnance Společnosti báňské a hutní podle plánů Karla Lehrmanna. 86 Mísí se zde oproštěné klasizující řešení fasády směřující až k purismu s originálními prvky dekoru. Ty společně s celkovou monumentální dispozicí zajišťují expresivní ráz a působivost. Velká okna s širokými keramickými šambránami tmavě zelené barvy jsou až do čtvrtého podlaží řazena v osách, páté podlaží s menšími okny je odděleno průběžnou římsou. Uprostřed fasády je vchod do domu s vysokým čtverhranným portálem, kde je umístěn znak společnosti – překřížená kladiva. Vchod má široké keramické ostění s plastickými výjevy znamení zvěrokruhu. Portál je tvořen jediným balkónem na fasádě, který patří k bytu v prvním patře a který tvoří malou stříšku. Vedle vchodu se z každé strany proměňuje fasáda mezi okny ve dvě mírně vystupující lezény procházející do třetího podlaží s nenápadnými výstupky rožních pilastrů. Tyto prvky nejsou na fasádě na první pohled rozpoznatelné. Dekor tvoří medailony s komickými figurkami nad okny přízemí, která jsou lemovaná plastickou keramickou vlnovkou. Prvek který se nejvíce podílí na vytváření výrazu stavby je podlouhlý prohnutý štít s plastikou chlapce na vzpínajícím se koni uprostřed. Zadní fasáda domu je oproti té uliční světlá a téměř hladká. Úzká okna bez šambrán jsou řazena na husto v pravidelných osách, které narušuje pouze mělký rizalit zcela vpravo tvořený linií širokých roštových oken. Jediný dekor představuje řada plastických terčíků pod okny v posledním patře. Působivý je i interiér domu. Za vstupem je krátká chodba jejíž stěny jsou pokryty oranžovým keramickým obložením, která vede do vestibulu, kde přímo na proti vchodu je půlkruhové schodiště do vyšších pater, vlevo je umístěn výtah. Na každém patře jsou čtyři byty, dva vchody se nacházejí na straně schodiště, dva naproti němu. Byty jsou nejméně třípokojové. Z každé strany schodiště se nachází dvůr, který odděluje dva protilehlé byty a do nějž vedou okna z kuchyní. Okna pokojů a ložnic vedou buď do ulice nebo do zahrady.

86


– BH/GŘ), složka č. 2556 – Přeložení sídla do Brna.

55

Tento dům představuje mírně nadstandardní úroveň bydlení v té době, které splňovalo požadavky dnes tak vzácné – praktické řešení, kvalitní provedení a estetické působení.

56

Vila Schlosser v Linci, 1923 Tuto vilu, která se nachází na ulici Auf der Gugl, realizovala podle návrhu Karla Lehrmanna Hornorakouská stavební společnost. 87 Objednavatelem byla Elektrárenská a tramvajová společnost v Linci. Bydlel v ní její předseda Schlosser, částečně byla vila využívána i jako ředitelství.

Domu na podélném půdorysu dominuje výrazná kýlová střecha. Jihozápadní hlavní podélné průčelí směřuje do zahrady. Fasáda je zde trojdílná, uprostřed se nachází v přízemí přístavek, který tvoří v prvním patře terasu. Má velké okno s hustou roštovou výplní, rozdělené pilastry na tři části. Okna na krajích jsou umístěna v předsazených úzkých rizalitech, v prvním patře mají zdobné frontony díky zakřivení linií průběžné korunní římsy. Stejný motiv se opakuje na zakončení širokého vikýře se čtyřmi čtvercovými malými okny a na nízké zítce kolem celého pozemku. Nevšední je průčelí do ulice na boční úzké straně domu. Je asymetrické,

87


2005. Österreichisches Kunsttopographie, Bd. LV: Die Profanen Bau- und Kunstdenkmäler der Stadt Linz. T.3, Wien (1999), str. 20 – 21.

57

protože kýlová střecha pokrývá pouze část domu, zbytek je zastřešen rovně. Uliční průčelí je tvořeno jednoduchým portikem se zdvojenými čtverhrannými pilíři. Tento motiv se objevuje i v podobě pilastrů na fasádě. V prvním patře jsou opět malá čtvercová okna, ve střeše se opakuje motiv zdobného vikýře, ale ve zmenšené podobě. Zcela vlevo se nachází vstup do již zmíněného přístavku zimní zahrady. Interiér domu je rozdělen v přízemí chodbou na dvě poloviny. Do zahrady vede velký obývací pokoj s jídelnou a ložnicí po stranách, na druhé straně se nachází dvou podlažní hala s kuchyní a pracovnou. Obytné je i první patro a mansarda, jejíž prostory

byly

přizpůsobeny

k

obývání

architektem

Karlem

Rebhahnem.

V padesátých letech 20. století byl interiér majiteli pozměněn. Vila byla v 70. letech restaurována (majitelem Ing. Alfredem Kirsteinem) a její fotografie zveřejněna 7.6. 1975 v deníku Die Presse v článku o památkové péči jako dobrý příklad její restaurátorské činnosti. Architekt použil pro tuto stavbu některé čistě renesanční prvky (kýlová střecha, zakřivené linie frontonů), výsledné působení ale není historizující. Osobité zpracování ve stylu vídeňské moderny a snaha o očištění fasády společně s expresivně působícím dekorem tvoří z této vily v Lehrmanově celkovém díle ojedinělou záležitost.

58

Továrna na lokomotivy Krauss & Comp v Linci, 1925 Továrna na výrobu lokomotiv Krauss byla založena Georgem Kraussem (1825 – 1906) v roce 1866 v Mnichově. 88 V roce 1880 vznikla filiálka v Linci. Architekt Lehrmann navrhl v areálu továrny na dnešní Kraussstrasse v roce 1925 budovy kotlárny, kovárny, dílen a montážní haly, vodní věž a ředitelství. Dnes sídlí v areálu továrna firmy Siemens a stále využívá Lehrmannovu montážní halu s věží. Z této zbylé a již dosti pozměněné části těžko poznáme architektonickou koncepci

Lehrmannovu.

Jedná se o podlouhlou halu, jejíž štít směřuje do dvora a ke

které

původně jednopatrová

zleva

přiléhá zřejmě

podlouhlá

budova, dnes o jedno patro nastavěná. Vpravo od haly se nachází osmiboká vodní věž. Štítová fasáda haly je rozdělena lezénami na tři díly a zakončená širokým hladkým překladem. Střední část je tvořena velkým oknem rozděleným na svislé pásy, v bočních částech jsou okna s půlkruhovým zakončením rozdělena dvěma pilastry. Nad nimi řádkové okno procházející celou šířkou fasády. Fasáda je korunovaná malým štítem uprostřed. Dekor na fasádě představuje jemný zubořez nad okny, různě profilované pilastry a lezény, plastické výstupky připomínající nýty atd. Z fotografie, která se dochovala, 89 si můžeme udělat představu o vnitřním uspořádání továrních hal. Byl to trojlodní prostor rozdělen arkádami se čtverhrannými pilíři a velkým oknem ve štítové stěně, kudy proudilo světlo. Zbytky tovární architektury odkazují svými stylizovanými čistými formami k vídeňské moderně.

88 89

Zpráva Spolkového úřadu památkové péče v Linci o továrně na lokomotivy Krauss & Co. Skizze, Plan und Arbeit 1919 – 1929, prof. arch. Karl Lehrmann, Die technische gewerbliche

Bundeslehranstalt Mödling, 1929, str. .

59

Správní budova továrny na lokomotivy Krauss & Comp v Linci, 1924 Budova ředitelství (dnes na ulici Makarstrasse) náležela původně do obrovského areálu továrny Krauss & Comp. Byla postavena v letech 1922 – 1924 firmou Pirkl & Eysert 90 podle návrhu Karla Lehrmanna. Od roku 1931 slouží jako průmyslová škola, z tohoto důvodu k ní byly v roce 1954 podle návrhu Dipl. Ing. Teichtmeistera přistavěny další budovy s dílnami. Jedná se o čtyřpodlažní puristicky koncipovanou stavbu s valbovou střechou. V průčelí do ulice Makarstrasse jsou v přízemí a prvním patře dvojitá okna s širokými šambránami v barvě fasády, ve zbývajících patrech jsou hustě řazená okna jednoduchá oddělená tmavším pruhem na fasádě. Třetí patro je zakončeno mohutnou římsou se zubořezem, nad ním se nachází ještě jedno patro střešní. Hlavní vchod je umístěn napravo a lemuje ho široká šambrána. Zadní fasáda směřující k fabrice se liší pouze rizalitem na levé straně, který je členitý díky lezénám a který ruší pravidelnost fasády. Budova je jinak zcela bez dekoru. Jak již bylo uvedeno, stavba vzbudila mezi architekty velký ohlas. Pochvalně se o ní vyjádřil Lehrmannův učitel prof. Julius Schulte z Lince, který ji považoval za moderní architektonické dílo. Dá se předpokládat, že tradičně orientovaní architekti obdivovali vyrovnané spojení klasicizující jednoduchosti (lezény, zubořez, valbová střecha) s moderní oproštěností a purismem. Celkový dojem výrazně nevybočuje ze zažitých stylových konvencí, přináší ale zároveň něco nového.

90


Linz. T.3, Wien (1999), str. 171 – 172.

60

Kancelářská

budova

firmy

Radtenbacher

&

Sohne

v Scharnsteinu, 1922 - 1924 Kromě kancelářské budovy obsahoval areál fabriky na kosy a srpy ještě Lehrmannovu montážní halu a energetickou centrálu.91 Administrativní budova má dvě patra a obdélný půdorys, na levé straně s ustupujícím rizalitem. Hladkou fasádu rozdělují řady oken, v horním patře s výraznou průběžnou římsou. Okna mají masivní šambrány a jsou čtvercová – jedná se o Lehrmannova patentovaná zásuvná okna. Stavba je postavena ve stylu v té době čerstvého purismu. Wiesnerův první puristický dům v Brně (Guttmannův nájemní dům) vzniká nedlouho předtím v roce 1919. Lehrmann ovšem začal tento moderní styl používat pro obytné domy až na konci 20. let, do té doby byl vyčleněn pro stavby technického a administrativního rázu.

91

Životopis Karla Lehrmann ze dne 22. 5. 1956.

61

Hřbitov v Mödlingu, 1926 Soutěž na vybavení hřbitova v Mödlingu vyhrál Lehrmann v roce 1926. 92 Návrh vytvořil ve spolupráci s dalším architektem, předpokládáme, že by mohlo jít o Karla Kotratschka z Brna, se kterým se účastnil i jiných soutěží. Vybavení zahrnovalo kapli, správní budovu a márnici. 93 Hřbitovní

kaple

má neobvyklý půdorys, do kterého je zahrnut pravděpodobně i prostor márnice. Nachází se na malém nádvoří lemuje

vstupním hřbitova ho

a

dlouhou

konkávně

prohnutou

stěnou. V ní je několik vchodů,

ve

střední

vyvýšené části je vchod do kaple lemovaný kamenným portálem s jednoduchou symbolisticky pojatou plastikou Oplakávání Krista. Tato vyvýšená stěna zakrývá centrální prostor kaple se sníženým trojbokým závěrem. Střecha kruhové hlavní haly je téměř plochá. Kaple má úzká okna a pod střechou jemný zubořez, jinak je bílá fasáda (původně pravděpodobně barevná) zcela bez dekoru. Vnitřek kaple s arkádami oddělujícími závěr je pojat také jednoduše, dekor tvoří pouze řecký

kříž

naproti

vstupu

a

stylizované kované svícny. Jednopatrová správní budova přiléhá k nádvoří je svojí boční částí, vchod se nachází mimo prostory hřbitova. Jde o klasičtější stavbu na podélném půdorysu, který je uprostřed rozdělen konvexním výstupkem s vchodem. Dveře i okna do ulice mají široké kamenné

92


93

Mödlinger Künstlerbund, Schriftführerin Frau Christine Täubler.

62

šambrány. Nízká valbová střecha z červených tašek (jsou i na střeše kaple) je na koncích ve svých liniích mírně prolnutá, pod ní opět nevýrazný zubořez. Na straně směřující k hlavnímu prostranství se nacházela původně arkádová veranda. Srovnáme-li tuto hřbitovní stavbu s budovami Korneuburského hřbitova postavené Lehrmannem o deset let dříve, můžeme si uvědomit jak dalekou cestu architekt za tu dobu urazil. Tady se již setkáváme s originální realizací v čistých tvarech, která vzdáleně vypráví o odkazu římského Pantheonu a raně křesťanských byzantských staveb. Pracuje s tvarem dispozice a s hmotou, o fasádu se příliš nezajímá. Návrat ke kořenům znamená využití elementárních tvarů, zajišťujících harmonický účinek, a odklon od formalismu. Karl Lehrmann navrhl pro mödlingský hřbitov i pomník obětem 2. světové války v podobě dekorovaného hranolu s křížem a jmény padlých, který je dnes z areálu hřbitova odstraněn.

63

Obchodní dům Arnolda Freunda v Žatci 94 , 1929 Tento dům byl postaven v centru Žatce v původní zástavbě starých domů s podloubími. Architekt neměl na úzké parcele mnoho prostoru pro kreativitu, navíc se rozhodl stavbu citlivě přizpůsobit starší architektuře. Zůstalo zde tedy přirozeně široké podloubí a štít zakrývající střechu. Má zvláštní zakončení ve tvaru obloučkového cimbuří s působením renesančním. Moderním prvkem je kulatý balkon s litinovým zábradlím v posledním patře a zaoblené držáky okapů po stranách stejně jako vyčnívající řada spodních oken a Lehrmannova zasouvací okna v 2. patře. Dům působí bizardním dojmem, spojení různorodých prvků tvoří neorganický celek.

94


Bundeslehranstalt Mödling, 1929, str. 263.

64

Přestavba domu Garay v Mödlingu, 1927 Tato přestavba funkcionalistické vily nám odkrývá další polohu Lehrmannovy práce. Dům byl postaven v roce 1925 podle projektu architekta Hanse Adolfa Vettera pro manžele Garay 95 , kteří se inspirovali domy v Itálii. V prvním patře se nacházely dvě boční terasy, které Lehrmann nadstavěl o obytné prostory. Nevzdal se přitom expresivního výraziva tím, že mírně zvedl rohové části patra s okny, která jsou zasouvací (vlastní patent), a použil výrazně vystupující římsy, které jsou typické pro Lehrmannovy stavby ve stylu nové věcnosti – začínají se u něj objevovat koncem 20. let společně s výraznými kulatými držáky na okapy či stožáry a podélnými horizontálními okny.

95

Offene Welten, dizertační práce, Iris Meder, Universität Stuttgart 2004.

65

Přestavba Dívčího gymnázia v Mödlingu, 1927 Na původně dvoupodlažní budovu na podélném půdorysu přistavěl Lehrmann jedno patro. 96 Je užší, než celková délka stavby a odděleno průběžnou římsou, která činí plastický prvek na hladké fasádě. Horní patro je zdobeno podlouhlými držáky stožárů v rozích, podobným způsobem pomocí horizontálních přímek je utvářen i vchod. Tyto prvky oživují jinak funkcionalisticky čisté linie budovy.

96


66

Lékárna Carmine Pockan v Ústí nad Labem, 1929 Obytný dům s lékárnou se nacházel ve čtvrti Bukov. 97 V 70. padl za oběť rozsáhlé demoliční akci v této čtvrti. Jednopatrová stavba měla čtvercový půdorys a stála v řadové zástavbě, kterou ukončovala vysokým ostrým střešním štítem. 98 V přízemí, kam se vcházelo z nárožního vchodu, byla lékárna, laboratoř, bylinná komora a pracovna lékárníka. V patře se nacházely soukromé prostory – ložnice, obývací pokoj, kuchyně. Z ložnice a obývacího pokoje se dalo jít na dlouhou terasu, která tvořila výrazný prvek na fasádě a svojí hmotou chránila hlavní vchod. Dům byl navržen funkčně a úsporně v praktickém duchu moderního purismu s ohledem na pohodlné bydlení.

97 98

Martin Krsek, arch. Matěj Páral, Ústí nad Labem. Skizze, Plan und Arbeit 1919 – 1929, prof. arch. Karl Lehrmann, Die technische gewerbliche


67

Energetická centrála v areálu Technického vzdělávacího institutu v Mödlingu, 1929 O stavbě centrály se uvažovalo již od vzniku ústavu v roce 1919, došlo k ní ale až v letech 1928 – 1929. Na projektu spolupracovali Karl Lehrmann a Ing. Reg. Rat R. Auer, 99 společně dohlíželi i na provedení stavby. V roce 1930 za ni bylo Lehrmannovi uděleno státní vyznamenání. Přízemní budova na půdorysu ve tvaru U je pojata velice jednoduše a je jako inženýrská stavba nositelkou moderních architektonických tvarů. V tomto případě jsou puristické formy působivé díky expresivním detailům, jako například převýšený rizalit střední části se vchodem a stožárem lemovaný nárožními úzkými okny bočních rizalitů, či obdélníková okna umocňující horizontální působení fasády.

99



68

Obytné a tovární prostory firmy Loos v Žatci100 Podélné jednoduché průčelí připomíná energetickou centrálu v Mödlingu. Je rozděleno na tři části, v prostřední ustupující je umístěn vchod do areálu, kde se nacházely dílny na opravu elektrických zařízení. Levý rizalit obsahuje v prvním patře pásové okno lemované výraznou plastickou šambránou, na pravé straně jsou okna samostatná. Dělení oken horizontálními přímkami oživuje jednoduchost celé stavby. Domnívám se, že obytné prostory se nacházely v domku nalevo, který přiléhal k továrně. Dochází tady k oddělení stylu inženýrského – funkcionalismus – a bydlení, které zde podle přání architekta či objednavatele splňuje požadavky neformálnosti a tradičního cítění.

100


69

Most přes Inn v Landecku Most v Landecku je další Lehrmannovou inženýrskou realizací, jejíž technický dohled obstarával prof. Dr. Ing. Örley. 101 Byl postaven zřejmě v roce 1929, stejně jako další automobilový most, který se nachází Zams pod stavebním vedením Krajské správy cest. 102 Je to ohýbaný ocelobetonový most s kamennými pilíři proveden pomocí moderních technologií, ale v tradičních formách.

101




2005.

70

Kostel Fotografie kostela či kaple byla nalezena v rodinném archivu Lehrmannových. Nepodařilo se mi zjistit dataci, ani umístění stavby, pro její nevšednost jsem se však rozhodla ji v této práci uvést. Stavba je zřejmě postavena na čtvercovém půdorysu a zakončena nízkou valbovou střechou s prolomenými liniemi. Okna tvoří otvory mezi plastickými nárožními římsami a mezi římsami uprostřed nad hlavním vchodem přecházejícími do nízkého vikýře. Uprostřed střechy je malá čtvercová věž. Vchod je tvořen třemi vstupy a zastřešen podlouhlou markýzou. Stavba je expresionistickou koláží tradičního pojetí kostelíku (střecha, věž) a geometrických forem moderního purismu.

71

4. Závěr Dílo Karla Lehrmanna je pestrou ukázkou stylové plurality první poloviny 20. století. Jako odchovanec Ohmannův začíná architekt národním historismem a lidovým eklektickým romantismem. Postupně přijímá tendence vídeňské moderny – očišťování fasády a geometrický ornament – a přibližuje se k purismu, se kterým ale nakládá po svém. Nevzdává se monumentality a masivního stavění, fasáda se vyznačuje členitostí. Ve třicátých letech se již dá hovořit o nové věcnosti a o konstrukčních zásadách funkcionalismu pojímané opět osobitým způsobem. Jeho stavby poznáme podle průběžných vystupujících říms, pásových roštových oken, horizontálních nárožních zdobných pásů a expresivních zaoblených držáků stožárů. Zkoumáme-li konkrétní Lehrmannovy návrhy a realizace, jsme často překvapeni stylovou různorodostí staveb ne příliš časově vzdálených. Tady je třeba si uvědomit reálné okolnosti jejich vzniku, které u Lehrmanna nebyly pouze ideové. Vzhledem ke krizové ekonomické situaci, která v poválečném Rakousku byla horší než jinde ve světě, získával architekt zakázky dosti obtížně, což se podepsalo na jeho finanční situaci. Lehrmann si nikdy nepostavil vlastní dům, rodina bydlela ve velkém bytě na Badstrasse v Mödlingu, jenž byl spojený s ateliérem. Syn Gerhard vzpomíná na dovolené, které Lehrmannovi trávili pravidelně v Ybbs an der Donau, kam si jeho otec brával návrhy v dřevěném kufříku s sebou a kde neustále pracoval. V jeho pozůstalosti se nalezla sbírka pohlednic Říma, jehož návštěva zůstala pouhým snem. Volný čas trávil malováním akvarelů a zajímavá místa, která navštívil si zaznamenal skicou. Jeho syn o něm hovoří jako o uměleckém duchu, který byl ideovým tvůrcem staveb vedle svých prakticky zaměřených spolupracovníků (Walter, Kotratschek). I když tento romantický obraz Karla Lehrmanna vyznívá poněkud pateticky, přibližuje nám jeho osobnost, vysvětluje mnohé o jeho díle a pomáhá tak vyhnout se interpretacím vytrženým z reality. Doufám, že i tato práce k tomuto vysvětlení přispěla.

72

Slavnostní odhalení pomníku německých chmelařů v Žatci dne 3. 6. 1932 (Karl Lehrmann na snímku druhý zprava)

73

5. Prameny a literatura Archivy: Zemský archiv v Brně Městský archiv Brno Stavební archiv města Brna Pozemková kniha města Brna Archiv Brněnských vodáren a kanalizací Zemský archiv v Opavě Archiv města Žatec Archiv města Ústí nad Labem Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci (PhDr. Radmila Holodňáková) Archiv der Stadt Linz Městský úřad Mödling Archiv der Akademie der bildenden Kunst in Wien Archiv der Technische Hochschule in Wien Archiv des Mödlinger Künstlerbund Künstlerhausarchiv ve Wiener Stadt- und Landesarchiv (prof. Wladimir Aichelburg)

Literatura: Achleitner Friedrich, Őstereichische Architektur im 20. Jahrhundert, Residenz Verlag 1983 Aichelburg Wladimir, Das Wiener Künstlerhaus 1861 - 2001, Wien 2003 Burr Bukey Evan, Hitlerovo Rakousko, Praha 2002 Le Corbusier – Saugnier, Za novou architekturu, nakl. Rezek 2005 Czreny Wolfgang, Dehio – Handbuch, Die Kunstdenkmäler Österreichs, Wien, II bis IX und XX Bezirk, Wien 1993 Flodrová Milena –Galasovská Blažena – Vodička Jaroslav, Seznam ulic města Brna s vývojem jejich pojmenování, Brno 1984 Haas Felix, Architektura 20. století, Praha 1978 Jan Libor, Ve službě veřejnosti. 100 let České spořitelny v Brně, Brno 2002 Kleinhanns G., Zpráva Spolkového úřadu památkové péče v Linzi o továrně na lokomotivy Krauss & Co, 2003

74

Kuča Karel, Atlas památek Česká republika, Praha 2002 Kuča Karel, Památky města Brna, Brno 1990 Kudělka Zdeněk – Chatrný Jindřich, O Nové Brno, Brno 2000 Lehrmann Karl, Skizze, Plan und Arbeit, 1919 – 1929, Die technische gewerbliche Bundeslehranstalt Mödling, 1929 Lehrmann Karl, Holz im Hochbau. Praktische Hochbaukunde, Wien 1960 Meder Iris, Offene Welten: die Wiener Schule im Einfamilienhausbau 1910 – 1938, disertační práce, Institut für Kunstgeschichte, Universität Stuttgart 2005 Oechslin Werner, Stilhülse und Kern, Zürich 1994 Samek Bohumil, Umělecké památky Moravy a Slezska, Praha 1999 Sedlák Jan, Brno secesní. Deset kapitol o architektuře a umění kolem roku 1900, Brno 2004 Sedlák Jan – Teplý Libor, Ve znamení moderny. Architektura 20. století v Brně, Brno 2004 Scharabi M., Architekturgeschichte 19. Jahrhundert, Berlin 1993 Schmidt Rudolf, Das Wiener Künstlerhaus. Eine Chronik. 1861 - 1951, Wien 1951 Schmied Wieland, Geschichte der bildenden Kunst in Österreich. 20. Jahrhundert, Wien 2002 Stočes Bohuslav, Dvacet pět let Báňské a hutní společnost, Praha 1931 Martina Straková, Dílo arch. Bohumila Čermáka (1882 – 1961), Masarykova univerzita v Brně 2002 Sturm Heribert, Biographisches Lexikon zur Geschichte der Böhmischen Länder, Band II, I - M, München 1984 Šopák Pavel, Breda & Weinstein, Opava 1998 Švácha Rostislav, Od moderny k funkcionalismu, Praha 1994 Thieme Ulrich – Becker Felix, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart, Leipzig 1910 Vybíral Jindřich, Architektonické dílo Leopolda Bauera na Moravě a ve Slezsku – diplomová práce, Univerzita J.E. Purkyně v Brně 1987 Vybíral Jindřich, Jiný dům: rakouská a německá architektura na Moravě a ve Slezsku, Praha 1993 Vybíral Jindřich, Mladí mistři: architekti ze školy Otto Wagnera na Moravě a ve Slezsku, Praha 2002

75

Vybíral Jindřich, Zrození velkoměsta: architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938, Brno 2003 Wagner Walter, Die Geschichte der Akademie der bildenden Künste in Wien, Wien 1967 Weihsmann Helmut, In Wien erbaut. Lexikon der Wiener Architekten des 20. Jahrhunderts, Wien 2005 Zakowsky John na kol., Architektur in Deutschland 1919 – 1939, München – New York 1994 Zatloukal Pavel, Architektura 19. století, Praha 2001 Zatloukal Pavel, Brněnská architektura 1815 – 1915. Průvodce, Brno 2006 Zatloukal Pavel, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1850 – 1918 na Moravě a ve Slezsku, Olomouc 2002 Österreichisches Kunsttopographie, Bd. LV: Die Profanen Bau- und Kunstdenkmäler der Stadt Linz. T.3, Wien 1999 Österreichisches Kunsttopographie, Bd. XLIV: Die Kunstdenkmäler Wiens, Die Profanbauten des III., IV. und V. Birkes, Wien 1980, str. 124 – 125 XL. Jahrausstellung – katalog, Künstlerhaus, Wien 1919 Herbstausstellung – katalog, Künstlerhaus, Wien 1920 Das kleine Volksblatt Mödlinger Nachrichtung Mödlinger Zeitung Österreichische Tageszeitung Die Presse Der Architekt 1913, 1914, 1915, Vídeň Wiener Bauindustrie Zeitung, 1915, 1917, Wien

Internetové zdroje: wikipedia.org – Wikipedia – otevřená encyklopedie azw.at – Architekturzentrum Wien aussig.mysteria.cz – Architektura v Ústí nad Labem archiweb.cz

76

Internetové stránky měst Mödling, Žatec, Ústí nad Labem, Jablonec nad Nisou, Karlovy Vary a dalších měst v České republice a Rakousku.

77

Architektonická tvorba Karla Lehrmanna

Recommend Documents