Magazín o chytrých technologiích pro efektivnější správu měst a obcí. Aktivní občan

02–15

Magazín o chytrých technologiích pro efektivnější správu měst a obcí

Aktivní občan

Vize Rozhovor s Šándorem Fintou, městským architektem Budapešti Architekt a aktivista, který s vidinou možné změny urbanistického plánování v Budapešti založil neziskovou organizaci Centrum současné architektury KÉK. Před časem byl osloven, aby „přešel na druhý břeh“ a stal se zaměstnancem města. Proč jste se rozhodl tuto výzvu přijmout? Mé dosavadní aktivity měly ukázat vedení města, že pozice městského architekta musí fungovat trochu jinak, než bylo v Budapešti doposud praxí. Výzvu jsem přijal, protože jsem chtěl zavést dlouhodobější a širší plánování. Nicméně klíčem k úspěchu se ukázala spolupráce s politiky a zde to úplně nefunguje tak, jak jsem si představoval. Jsem pořád mezi dvěma mlýnskými kameny, politiky a architekty, což mě nutí dělat kompromisy. Rolí hlavního architekta je připravovat koncepci rozvoje města, ale samotná rozhodnutí jsou činěna politiky, žel často v rozporu s koncepcí a ke škodě města. Kromě této role jsem také vedoucím odboru městského plánování spadající přímo pod kancelář primátora. Právě primátor má možnost hlavního architekta přímo jmenovat a ten současný si vybral mě. V čem jste proces plánování změnil? Už jsou to 3 roky, co jsem přišel do již rozběhnutého procesu tvorby strategického plánu. Budapešť má 23 městských částí a každá má své zastupitele a svou autonomii včetně rozpočtu. Měli jsme za úkol udělat územní plán města, Masterplan, který zasahoval do jejich autonomie. Kromě nich jsem musel vzít v potaz potřeby i činnosti jednotlivých městských společností. Naučil jsem se, že je důležité s nimi spolupracovat již od začátku tvorby plánu, nerezignovat na pravidelné schůzky a chodit na komisi pouze ke schvalování, jak tomu na úřadě bývalo. Začali jsme tak měnit mentalitu lidí pracujících na magistrátu i v městských firmách s cílem zapojit je do aktivit rozvoje města, do společných a společenských akcí. Využil jste svých zkušeností z předchozích zaměstnání, například z KÉKu? Samozřejmě. Jako člen neziskové organizace i jako architekt mohu využít znalostí principů fungování občanské společnosti a potřeb lidí, což má významný vliv na podobu územního plánování i například na jednání s developery.

Využíváte nějak možnosti participace občanů? Naštěstí ano. Město poskytnulo grant na obnovení veřejných prostranství ze svého Fondu obnovy a jednotlivé městské části mezi sebou soutěžily s různými návrhy a programy. Žádat si tak sice mohly pouze městské části, ale my jsme do podmínek dali, že příjemce musí spolupracovat nejen s občanským sektorem, ale i s podnikateli. To umožnilo získat další finanční zdroje a zapojit do procesu lokální komunity. Bylo mnoho vítězů, soutěž měla velký rozpočet, 5 miliard forintů (tj. cca 450 milionů Kč). Aktuálně probíhá fáze realizace asi 30 projektů, neboť všechny návrhy jsou již hotové a schválené. K jejich prezentaci jsme udělali velkou výstavu a uspořádali veřejnou diskuzi. Jak vniknul zmíněný Fond obnovy města? Fond získává peníze z prodeje městského majetku, jde do něj polovina všech příjmů z prodeje. Vy jste nějak změnil fungování fondu? Ano, změnil. Peníze byly doposud určeny pouze na renovaci budov. My jsme ovšem chtěli řešit i uliční prostor. Náš hlavní požadavek byla možnost zahrnout mezi příjemce dotací i neziskový sektor, investiční fondy či jiné občanské a podnikatelské organizace, protože se domníváme, že městská část nemusí být vždy vedoucím projektu. Podmínky jsme změnili, abychom dosáhli co největšího dopadu na občanskou společnost. Podporuje město Budapešť komunitní projekty? Máme malý fond na podporu řešení života lidí bez domova, ale pověřený odbor investic disponuje velmi malým rozpočtem, takže rozvoj je zde pomalý. Snažíme se takové aktivity podpořit alespoň strategickými dokumenty. Samotná Budapešť totiž nemá téměř žádné peníze na svůj rozvoj. Tvoří sice 40 % HDP celého Maďarska, ale vláda městu vrací něco kolem 10 %, což nestačí ani na postupnou obnovu vozového parku veřejné dopravy. Město tuto nerovnováhu každý rok mediálně podpoří kampaní žádající stát o větší příspěvek, který by umožnil investice do rekonstrukcí a obnovy městského majetku. Dalším problémem jsou neustále se měnící pravidla fungování celého systému, kdy mezi sebou „soutěží“ města, kraje a stát. Momentálně je u vesla vláda a jen ona může rozhodnout, zda vznikne další program Fondu obnovy města. Máte nějakou platformu pro komunikaci s občany? Máme facebookový profil a blog, ale při komunikaci musím pořád myslet na to, že jsem zaměstnancem města. Často vedu spory či argumentace s představiteli města, leckdy neřešitelné. Mohl bych s tím vším seknout a jít dělat něco smysluplnějšího, ale pohřbil bych tím jiné malé projekty, které mi dělají radost, proto to nevzdávám. Budapešť má oproti českým městům velké množství opuštěných budov v centru města. Jsou ve vlastnictví města a jak s nimi nakládáte? Budapešť toho vlastní strašně málo, všechno bylo privatizováno. Budovy v centru koupilo mnoho zahraničních investorů, ale nechalo je „u ledu“ a my nemáme žádnou koncepci, jak to řešit. Máme ale mnoho malých projektů, jak tyto prostory využít. Udělali jsme velkou mediální kampaň, zorganizovali Festival otevřených obchodů a snažíme se vzbudit zájem

mezi lidmi. Špinavá a neupravená místa jsme v rámci akce zakryli plakáty prezentující úspěšné podnikatele a start-upy mimo IT sektor, za posledních 10 let. Černobílé fotografie jsme doplnili i textem popisujícím, o co se snažíme. Cílem bylo medializovat problém trvající více než 5 let a dospět k otevření obchodů v nevyužívaných prostorách. Mnoho z těchto prostor je ve vlastnictví městské čtvrti, ale spolupráce s nimi se nedaří a my nemáme moc nástrojů, jak je přimět k činu. I zde je potřeba dosáhnout změny myšlení, což vyžaduje jistou práci a čas. Je to krásný příklad aktivity, která vznikla zespodu a nyní ji podporujeme i shora a díky medializaci se dílo relativně daří. Takže se Vám daří inspirovat druhé? Přesně tak. Radost mi například dělá projekt komunitních zahrad. Je to další typická aktivita zespodu, na které jsme participovali a upravili tři zahrady. Jedna z nich je v soukromých rukou a investor akci podpořil i finančně úhradou zavlažovacího systému. Zahrady se staly velmi populárním a medializovaným místem, což upoutalo i pozornost politiků. Obrovský zájem pochopitelně vzbudily u místních komunit, které samy začaly přinášet podobné projektové záměry zastupitelům svých městských čtvrtí. Ti si naopak uvědomili, že se jedná o malé, finančně nepříliš náročné projekty, které jsou viditelné a mají u občanů ohlas. Komunitní zahrady jsou pěknou ukázkou toho, jak soukromá investice do projektu lokální komunity může vzbudit širší zájem a rozběhnout mnoho podobných projektů financovaných z veřejných peněz.

„Víš proč jím jenom kořeny? Neboť kořeny jsou důležité.“ (Sestra Maria, Velká nádhera)

Úvodník „Nejdůležitější věc, jakou jsem zjistil před pár dny, co jsem dovršil 65 let, bylo to, že už nemůžu plýtvat časem na věci, které nechci dělat,“ říká hlavní hrdina filmu Velká nádhera, bonviván Jep Gambardellou. Obě citace z filmu se s ohledem na tvorbu chytrého města doplňují – zanechme věcí prvoplánových a efektních, neboť jimi jen marníme svůj čas, a soustřeďme se na kořeny našeho městského soužití. Město je z myšlenkové tradice a podstaty nekonečnou interakcí mezi obcí, její správou a občany, říká v úvodním článku Jan Urban. Komunikační technologie 21. století nám k této interakci mohou významně pomoci a aktuální číslo přináší velkou škálu příkladů, jak s jejich pomocí zapojit občany do spolurozhodování o rozvoji města (vizte návod z Polska), jak smysluplně využít jejich nápady, čas a energii. Z nepřehledného hemžení našich mravenišť tak vystupuje tajemná postava, aktivní občan, který rozhodně nemá být pro město soupeřem, ale atraktivním partnerem (vizte článek Mám připomínky). Aktivní občan dokáže sám přispět k rozvoji dané lokality, pokud k tomu dostane prostor (vizte Město, které se staví samo). Chytré město staví na odbourání administrativních překážek pro rychlejší zavedení inovací, k čemuž je potřeba nejprve významně přehodnotit náš systém veřejných zakázek a definitivně opustit model „nejnižší ceny“. Při aktuálním schválení dotačních programů EU je nákup kvalitních a provozně nenáročných řešení v zájmu nás všech. Chytré město taktéž staví na své otevřenosti, bez níž nelze oslovit aktivní občany a inovativní firmy, aby s přicházející změnou pomohli. Proto jsme metodicky vyhodnotili otevřenost 26 statutárních měst ČR a sestavili vůbec první žebříček měst střední Evropy, který budeme každoročně obnovovat a v případě zájmu dalších měst i rozšíříme. Existuje i kontraproduktivní podoba aktivního občanství. Tou je lidová tvořivost, jež nezná mezí. Proto je potřebné dohlížet na koncepční i vizuální stránku tvorby veřejných prostorů (vizte Hnutí proti okrašlování Bratislavy), nejlépe z pozice městského architekta (vizte ČKA). Aktivní občan rozvíjí prostředí, ve kterém žije, protože mu na něm záleží, má k němu vztah. Chytré město všemožně takové zakořenění podporuje, neboť kořeny jsou pro naplněný život důležité. David Bárta, (šef) K dispozici na

NYNÍ NA

02–15 Vize Rozhovor s Šándorem Fintou, městským architektem Budapešti Smart 02 Město a občan 04 Nevolíme politiky, volíme projekty 06 Aj verejné obstarávanie môže spôsobiť škody národohospodárskeho rozsahu 10 CLLD Miestny rozvoj vedený komunitou – partnerský prístup k miestnemu rozvoju 12 Aktivní občanství ve Spojeném Království 14 Portál pro chodce 15 Metrika otevřených dat 17 Žebříček otevřenosti statutárních měst ČR 24 Otevřená data: Poznejte svoje město vrstvu po vrstvě mobilita 30 Cyklodoprava na Slovensku 30 Je to naozaj iba o peniazoch? 34 Veřejná doprava nové generace Arch 36 Permanentní provizorium 40 Město, které si stavíme sami 44 Mám připomínky 46 Městský architekt jako iniciátor vztahů s veřejností 48 Hnutie proti okrášľovaniu Bratislavy versus plastové kvetináče a maľované múriky Brand 52 Mayor´s Challenge 52 Soutěž inovativních nápadů evropských měst 54 Zašlá sláva funerálního umění 56 Jak pejsek s kočičkou vařili web 57 Mnoho psů, zajícova smrt! LIFE 58 Zchátralý stadion ožívá díky občanům 62 Komunitní nahrávací studio jako nástroj integrace 64 Kulturou proti chátrání

komerční prezentace 22 Projekt EU FP7 Comsode 26 Vědeckotechnický park Plzeň 28 Praha – téma Smart Cities a spolupráce 33 CITIQ 34 Mastercard 45 Hags Praha 2 ob Mastercard 3 ob Studio21 4 ob mmcité

www.scmagazine.cz



02

Smart

Smart

Jan Urban Je nabíledni, že město bez obyvatel je protimluv. Neexistuje, protože nic takového, jako lidské sídlo, osídlení či sídliště nemůže existovat bez lidí. Bez lidí, kteří by je vybudovali, kteří je udržují a rozvíjejí, by bylo město jenom strašidelný protimluv. Zažil jsem války ve městech, kde fronta probíhala prostředkem ulic. O blok dál jezdila auta a přežívali lidé. V té liduprázdné frontové ulici už po pár měsících začala na okraji silnice prorážet tráva, a za rok už všude rostly keře. Dvacet devět let po tragické havárii v černobylské jaderné elektrárně je v nuceně vysídleném městě Pripjať vidět prales, postupující ze sousední přírodní rezervace. Mezi desítkami chráněných živočišných druhů se v bývalém městě objevili i medvědi, vlci, bobři… Na obrovské rozloze zakázané zóny žije i několik stovek lidí. Nemají kam jít – novodobí poustevníci, kteří nepotřebují společnost. A ta raději předstírá, že o nich neví, že neexistují. Jsou na druhé straně i města obydlená, ale přitom podobně strašidelná. Po tisíciletí bylo nepastevecké osídlení na vesnici stejně jako ve městech budováno v pochozí vzdálenosti pracoviště od sídla. Z tohoto pohledu jsou dnešní, například kalifornská, města s několikahodinovým dojížděním mezi domovem a prací čistým šílenstvím. Socialistická velkosídliště, jako je pražské Jižní město, byla ve své době odůvodňována potřebou „socialistického způsobu života v kolektivu“, kde každý z desítek vchodů paneláku bude sloužit a fungovat „jako vesnice“. Ve skutečnosti z nich vznikly akulturní noclehárny atomizovaných televizních spotřebitelů a neměsta bez komunit. Panelákový dům se stal „vesnicí“, ve které se neznají ani lidé, bydlící na stejném patře. Stejné problémy stojí před mnoha světovými megapolemi, i evropskými a americkými městy s předměstími bez zákona. Pařížští hasiči, pošťáci či policisté se do některých přistěhovaleckých okrsků na předměstích už ani nenamáhají zajíždět.

Město a občan

Z myšlenkové tradice a podstaty města jako nekonečné interakce mezi obcí, její správou a občany, se některá města a jejich části změnila na nádrže inertní lidské masy. Představují náhodný shluk, stádnost, neomezenou ani velikostí, ani počtem. Jedinou starostí a smyslem takových ne-komunit je atomizované zajišťování ne-hladu a minimalizace násilných konfliktů cestou podřízení se nejsilnějšímu. Sociální vyloučenost se stává obsahem a antikulturou, uskutečnitelnou, přemístitelnou a žitelnou kdekoliv. Současná ilegální imigrační tsunami, směřující do Evropy, je toho viditelným a odstrašujícím důkazem. Absolutní většina těchto imigrantů nejde za snem o asimilaci do demokratických poměrů evropských multietnických městských komunit, ale o splynutí s neasimilovanými ne-komunitami v předměstích. A tyto ne-komunity, jako v případě Francie, stále častěji otevřeně odmítají multikulturní soužití jako princip. Sociální a kulturní exkluze v podmínkách relativního bezpečí Evropy, se stává snem a motivací interkontinentální imigrace této doby. Vynikající guatemalský sociolog a diplomat Jose Maria Argueta jako první odhalil podstatu a dopady sociální vyloučenosti na moderní města, když tvrdil, že pokud chceme porozumět bídě, jako podmínce sociální vyloučenosti, musíme studovat i druhý extrém, tedy sociální vyloučenost, a tedy asociálnost, těch nejbohatších. Obě skupiny se chovají podle stejných paradigmat: preferují sebeizolaci od produktivní většiny občanů, vytvářejí gheta, ve kterých prosazují svoje vlastní pravidla, odmítají interak-

ci s městem jako sociálním celkem. Nemají vztah k minulosti ani budoucnosti. Žijí v bezhodnotovém bezčasí, naplňovaném pouze sny a nenávistí. Stará moudrost, tak jak ji za druhé světové války zachytil francouzský spisovatel Antoine de Saint-Exupéry, o pohybech velkého počtu z místa vykořeněných lidí praví: „Přinuť je, aby společně budovali věž, a uděláš z nich bratry. Chceš-li však, aby se nenáviděli, předhoď jim zrno“. Tato hluboká pravda zjevuje i podstatu moderního města, které ani v jednadvacátém století nemůže existovat bez toho, aniž by jeho obyvatelé sdíleli potřebu společného úkolu a soužití. Izolace nejchudších i nejbohatších je jenom společným symptomem nemocnosti současných měst. Města potřebují hledat a obnovit společný jednotící sen svých občanů, sdílenou identitu, která města vytvářela až do průmyslové revoluce a vítězství konceptu národního státu. Dnešní postkomunistická města používají stát jenom jako rámec ekonomických a pozitivisticky vnímaných politických, ekonomických a právních pravidel, do kterých nevnášejí vlastní dějiny nebo hodnoty. Politické vedení města se opírá o byrokratický odborný aparát a výkonné složky. Jejich nejdůležitějším partnerem jsou pak developeři a další velké firmy, závislé na městských zakázkách. Pro občany a jejich zájmová sdružení zbývá politickému vedení jen minimum zájmu i času. Jde o naprosté potlačení samotného smyslu města jako prostoru, určovaném a vytvářeném především interakcí jeho obyvatel. V jednadvacátém století máme v rukou ideální technologie a nástroje pro zajištění takové interakce: televizi, internet a sociální sítě. Pravda, především sociální média přinesla sebou načas i další generační bariéru, protože nemalá část starší generace se sociálním sítím z nejrůznějších důvodů vyhýbá. Dnes však neexistuje žádná technologická bariéra, která by moderním městům bránila vytvářet obousměrné nástroje dorozumívání a konzultací s převážnou většinou svých občanů. Nejnovější generace informačních a komunikačních technologií sebou přinášejí historicky unikátní možnost obnovení občanské a mravní podstavy města, tak jak vznikalo v městském prostředí už v antice. Virtuální „agora“, ono antické náměstí, kde se každodenně v přítomnosti většiny občanů probíral život a potřeby města, a kde se tak neustále obnovovala morální povinnost spoluzodpovědnosti každého občana vůči městu. Chytrá města kolem nás si už uvědomují, že máme v rukou jedinečný nástroj dorozumívání a poučené výchovy k občanství a spoluzodpovědnosti. A pak už chybí jenom ten sen o společné stavbě věže…

03

04

Smart

Smart

Nevolíme politiky, volíme projekty 1. Atributy participativního rozpočtu

David Bárta, šéfredaktor Smart Cities

V sousedním Polsku mají nový druh „komunálních“ voleb. Lidé v nich nevolí politiky a strany, ale projekty rozvoje města. Díky podpoře ministerstva pro místní rozvoj a digitalizaci a samotného předsedy vlády již 80 polských měst úspěšně používá participativní rozpočet. Nadšení Poláků zapojujících se do voleb projektů je známkou úspěšného řešení rozvoje měst a obcí; jejich účast v těchto volbách významně převýšila účast ve volbách komunálních. Volební účast je v našich zemích stále nižší a nižší. Zavést povinnost občanů volit, jak ji zmínil prezident Zeman, je utopistickým názorem zavánějícím totalitním režimem. Právo volit je v demokratickém režimu občanskou výsadou, nikoliv povinností. Příčinu nízké účasti ve volbách je nutno hledat jinde; je to nedůvěra občanů v účinnost účasti ve volbách na změnu klientelistických mechanismů místních samospráv, viz obrázek 1, pramenící z dlouhodobého neplnění volebních slibů. Příkladné řešení pro budování opětovné důvěry v občanskou společnost dnes nabízí Polsko. Zavedení participativního rozpočtu jako nedílné součásti místní správy otevírá novou kapitolu postkomunistické demokracie a dává naději, že se civilizačně posouváme od autoritářské, oligarchické společnosti k otevřené demokracii.

Participativní rozpočet (dále PR) je velmi populární, ale přitom často nejasný termín. Je formou společenské aktivity, v rámci které mohou obyvatelé určitého města nebo obce navrhovat, jakým způsobem bude využita část městského rozpočtu. Jde o nástroj zapojení veřejnosti do procesu rozhodování.

• • • • •

Stěžejní atributy participativního rozpočtu: umožňuje vytvoření místa pro veřejnou diskusi vede k motivaci a zapojení občanů jedná se o dlouhodobý záměr finanční objem je rozumně vysoký rozhodnutí obyvatel je pro orgány obce nebo města závazné

2. Motivace

Participativní rozpočet byl v Polsku podpořen ze strany státu a polská města a obce získaly na tento záměr extra finanční prostředky. Ke konci roku 2013 tak již téměř 70 polským měst a obcí zavedlo participativní rozpočet.

• • • • • • • • • • • •

Mezi důvody popularity PR patří: rostoucí ambice a aktivita občanů, a populárnost formálních a neformálních občanských spolků: Poznań – Prawo do miasta (http://prawodomiasta.org/) Katowice – Napraw sobie miasto (http://naprawsobiemiasto.eu/) Gdańsk – Wrzesz.info (http://wrzeszcz.info.pl/) blížící se komunální volby 2014 (stav 2013) výhoda pro vývoj města nebo obce: výchova k aktivnímu občanství lepší znalost potřeb občanů začlenění vyloučených skupin budování důvěry mezi veřejností a volenými zástupci mediální zájem porovnávání s ostatními městy – popularita PR vytvořila určitou konkurenci mezi starosty, kdo bude jako první mít PR ve svém městě.

3. Příprava

Proces přípravy byl mezi městy velmi různorodý. Tato fáze nastavování pravidel je v celém procesu nejdůležitější, poněvadž ovlivňuje dlouhodobou funkcionalitu i akceptovatelnost procesu. V mnoha městech vznikly týmy skládající se z radních a úředníků, někdy byly doplněny o skupiny zástupců občanských spolků. Úkoly těchto týmů byly diverzifikované. Důležitá je taky další koordinace procesu; koncept musí být prezentován široké veřejnosti a vyřešena by měla být otázka způsobu zapojení jednotlivých částí populace; např. seniorů, mládeže, žen, etnických a kulturních minorit apod. Zásadní je vytvořit takové prostředí, které umožní všem potenciálním účastníkům podílet se na procesu rovnou

měrou. Zapojení občanů bude podporovat důvěru mezi veřejností a volenými zástupci.

4. Právní aspekty – administrativní reformy

Úspěšné zavádění PR musí být doprovázeno mimo jiné také administrativní reformou. V Polsku je proces PR prováděn podle zákona o samosprávě. Ve většině měst byly procesy PR zavedeny usnesením rady obce. Podle dostupných zdrojů je správný způsob jak o PR rozhodnout, v kompetenci výkonného orgánu města, což znamená městské rady nebo primátora.

5. Jak dostat PR do povědomí lidí?

Aby bylo možné získat podporu veřejnosti, je potřeba uspořádat veřejnou programovou diskuzi o PR, která by vysvětlila, jak PR funguje, kde je již zaveden a jaké přínosy může poskytnout celé komunitě. Je nezbytné, aby propagační materiály byly distribuovány různými způsoby. Pomocí internetu, pošty, veřejných setkání a happeningů. Vytvoření projektu PR pomůže nalézt vhodné přednášející a potřebné materiály. V tomto procesu je důležitá transparentnost a zpřístupnění informací ze všech pořádaných akcí. Takový kontakt s veřejností může postupně vykřesat „jiskru lokálního zájmu“.

6. Jak získat nápady a jak rozlišit ty vhodné k nasazení?

Je důležité zvážit, zda existují myšlenky, které nemohou být implementovány pomocí PR. Podle zákona o samosprávě v Polsku jsou pro participativní rozpočet vhodné tyto oblasti: • uspořádání veřejného prostoru • podoba místních komunikací a ulic • otázky týkající se dodávky vody, plynu, elektřiny a tepla • aktivity v oblasti komunikace města a občanů • místní veřejná doprava • zdravotnická péče • sociální pomoc • výstavba obecních bytů • veřejné školství • kultura a památková péče • propagace obcí a měst • přeshraniční spolupráce V praxi však dochází ke zbytečnému omezování; v některých obcích orgány vedení definují úzké kategorie, jako například: kultura, sport a rekreace.

7. Ověření nápadů

Prvotní otázkou je, zda vůbec nápady nějak ověřovat; zda posuzování nápadu nezabije cennou myšlenku. Technická analýza nápadu, během níž dochází k odborné analýze návrhů veřejnosti, jinými slovy se posuzuje přijatelnost projektů z hlediska základních kritérií stanovených na začátku procesu, může bohužel skýtat nebezpečí v tom, že některé dobré nápady mohou být kvůli lidskému faktoru odmítnuty. Proto se doporučuje provést pouze formální ověření, zda je nápad realizovatelný nyní či v blízké budoucnosti, případně s doplněním o překážky, které posuzující ze své pozice a odbornosti vnímají jako možné.

05

8. Volba navržených projektů

Výběr projektů k realizaci je vyvrcholením procesu PR. Minimální standardy, které musí hlasování splňovat, jsou: • univerzálnost • možnost volit přes internet a tradičním způsobem • delší období pro hlasování – alespoň 7 dnů Důležitým aspektem je také podoba hlasovacích lístků, jejich jednoduchost a srozumitelnost.

9. Zapojení občanů • • •

Podle míry zapojení občanů lze koncept rozdělit do tří úrovní: U1 – Zapojení občanů v první fázi realizace procesu fáze přípravy PR U2 – Zapojení občanů v druhé fázi realizace procesu fáze sběru a výběru nápadů U3 – Zapojení občanů v druhé fázi realizace procesu fáze výběrového řízení

10. Shrnutí: Výzvy a doporučení

Tento článek popisuje zavedení procesů a jeho realizace v obcích a městech v Polsku, které se rozhodly systém PR aplikovat. Samozřejmě neexistuje jeden „správný“ model systému PR. Důležitá je transparentnost procesu. Když o veřejných výdajích rozhodují členové občanských či jiných komunit ve veřejném hlasování, zůstává méně možností pro korupci.

• • • • • •

• • • • •

Existující výzvy: zajištění udržitelnosti procesu PR systémově podchycené zapojení občanů a spolků do veřejné diskuze nastavení cílů a priorit legitimita procesu PR roční vyhodnocení a trvalejší vývoj procesu úspěch nasazení možných řešení v závislosti na struktuře „pomocných jednotek města“ Doporučení pro města a obce: ustanovte realizační tým(y) zaveďte mechanismy pro sběr a klasifikaci nápadů neomezujte spektrum nápadů sestavte skupinu odborných konzultantů pro přípravu, realizaci i komunikaci s veřejností zaveďte vzdělávání dětí a mladých lidí s ohledem na PR

Participativní rozpočet není kouzelným řešením, které změní fungování našich obcí a měst. Způsoby, jakými bude tento nástroj fungovat, závisí nejen na orgánech samosprávy, ale i občanech. Zkušenosti z mnoha měst ve světě odhalují, že tento proces stimuluje sociální aktivity obyvatel a prospívá ke zvýšení jejich odpovědnosti a identifikaci s místem, ve kterém žijí.

06

Smart

Aj verejné obstarávanie môže spôsobiť škody národohospodárskeho rozsahu Vladimír Jurík, redaktor Smart Cities

Politici, pracovníci úradov, primátori a starostovia, podnikatelia a tiež my – občania – všetci chceme, aby verejné zdroje boli vynaložené čo najúčelnejšie. Všetci máme rovnaký záujem. Zdôrazňujeme ekonomický rozmer verejného obstarávania – jeho vyjadrením je ekonomická efektívnosť. Zdôrazňujeme, že verejné obstarávanie má etický rozmer – má umožniť spravodlivú a transparentnú hospodársku súťaž, nemá dochádzať k zvýhodňovaniu niektorého súťažiaceho dodávateľa na úkor iných. Chceme, aby výsledkom obstarávania boli kvalitné výrobky, investície s trvalou udržateľnosťou, s nízkymi prevádzkovými nákladmi. Všetci máme tento záujem. Tak kto nám to, do čerta, stále kazí? Žeby vinníkom bola „hospodárska prax“? A čo je to teda tá hospodárska prax? Podľa čoho sa ona riadi? V praxi, vzhľadom na okolnosti, ktoré si často môžeme prečítať v médiách, došlo v nedávnej minulosti k tomu, že tvorcovia zákona sa zamerali na to, aby zákon nebol diskriminačný a aby proces verejného obstarávania bol transparentný. Jeho výrazom sa stala najnižšia cena, ako jednoznačné a jediné kritérium súťaže. Spokojní s tým, ako to dobre zariadili, trocha pozabudli na to, kvôli čomu bol zákon o verejnom obstarávaní vytvorený a aký je jeho zmysel. Výsledok sa dostavil – uplatňovanie zákona o verejnom obstarávaní, jeho jednoznačná orientácia na kritérium najnižšej ceny spôsobili škody, ktoré vnímame už teraz a ktoré

nás budú prenasledovať cez neúmerné náklady na prevádzku, opravy a údržbu obstarávaných investícií aj v budúcom období. To na strane investora. Ale postihnutá je aj druhá strana – víťazný dodávateľ. Zlý odhad ceny neraz spôsobil vrásky na čele generálneho dodávateľa so splnením zmluvného záväzku voči investorovi a na druhej strane vyplatením faktúr dodávateľom – často mnohým malým dodávateľom. Príkladov už dnes poskytuje hospodárska prax dostatok. Politici s ustarostenými tvárami dnes zasadajú v parlamente a hľadajú riešenia, ako pomôcť tým malým podnikom a živnostníkom, na ktorých sa pri reštrukturalizovaní dlžníkov nedostalo. Menej sa však zameriavajú na príčinu celého tohto stavu.

Smart

Ak totiž situácia došla takto ďaleko, tak potom verejné obstarávanie nesplnilo svoj účel. Dosahovali sme pomocou neho iba zdanlivú úsporu vyjadrenú nízkou nominálnou cenou investície. K tomu pocit, že sme urobili všetko pre férovú súťaž. Ale je to skutočne tak? Kde sa teda stala chyba? No zdá sa, že niekto tak vážne zobral do rúk verejné obstarávanie, že pozabudol na to, že aj tu – či chceme, alebo nechceme platia pravidlá trhu. Že ekonomické zákony platia bez ohľadu na to, čo si myslíme my a že ich nedodržiavanie sa nám jednoducho nevyplatí... platia podobne, ako prírodné zákony – nemôžeme si ich prispôsobovať, ako sa nám momentálne hodí. Verejné obstarávanie je vážna téma. Je to téma, ktorá je pre rozvoj ekonomiky mimoriadne dôležitá, pretože rozhoduje o efektívnosti využitia investičných zdrojov rádovo za stovky miliónov eur. Je to zároveň téma s ktorou médiá, politici – verejní činitelia, pracovníci štátnej správy, ale aj podnikatelia narábajú veľmi opatrne. Je to téma, pri ktorej sa každý popáli. Prečo je taká nebezpečná? Prečo sa do nej väčšinou nikto verejne nepúšťa, hoci všetkým súčasný stav verejného obstarávania vadí? Asi je to tak, že ak sa významný činiteľ dnes vážne a pravdivo postaví k problému, okamžite je personifikovaný, ako jeden z aktérov, ktorý má niečo „do činenia“ s verejným obstarávaním – a to na ktorejkoľvek strane. Ak sa k téme postaví „diplomaticky“ – to znamená tak, aby ako-tak odpovedal novinárom, ale nepokazil si pred verejnosťou imidž poctivého (politika, úradníka, podnikateľa...) – zapamätá si ho odborná verejnosť ako nedôveryhodného, falošného hráča (poznáme ho podľa odpovede: veď, keď viete, dajte trestné oznámenie) – on dobre vie, že takto to takmer nikdy nefunguje.Potom zrazu každý, kto sa verejne analyticky vyjadrí k téme verejného obstarávania z hľadiska svojich skúseností a na základe odborných argumentov sa pokúsi doviesť analýzu do reálnych záverov, ktoré sú síce nepríjemné, ale pre prax ako-tak použiteľné, musí počítať s tým, že prijíma výzvu. Výzvu, ktorou sa z neho stáva „advocatus diaboli“ – aj keď nič také neplánoval. Bude okamžite čeliť húfu „statočných“, ktorí začnú vykonávať nadprácu a obhajovať jestvujúci systém, aj keď ich k tomu nikto nevyzval, v lepšom prípade sa k veci budú vyjadrovať tí, ktorí o verejnom obstarávaní toho najmenej vedia... Ak túto ťažkú úlohu prijme politik a verejne poukáže na to, že spôsob verejného obstarávania, ktorý je u nás uplatňovaný, ide v zásade proti záujmom investora, pretože nadraďuje najnižšiu cenu nad kvalitu, dobré meno a dlhodobo budovanú pozíciu súťažiaceho na trhu – najčastejšie to bude dobrá prihrávka pre jeho oponentov, pretože mu pripíšu úlohu podozrivého. Podozrivého, že nestojí na strane verejného sektora, prípadne, nedajbože, chce manipulovať súťaže. A kto z nás voličov by volil podozrivého? Ak stratí nervy a túto úlohu prijme podnikateľ a kriticky poukáže na obrovskú spoločenskú neefektívnosť súčasného verejného obstarávania zameraného v praxi ešte stále na najnižšiu cenu ako jediného kritéria v súťažiach, zaostrí na seba zraky účastníkov procesov verejného obstarávania a stane sa pre nich „toxickým“ do tej miery, že sa s ním budú títo účastníci neradi stretávať – mnohí budú mať pocit, že už nie je ako keby jeden z nich... snáď preto, lebo ohrozuje ich vlastnú pozíciu vo verejnej súťaži.

07

Ak úlohu odvážneho prijme úradník, aby zabránil hospodárskym škodám – ale čo to tu píšem... ten túto úlohu nikdy neprijme...

Veci zašli skutočne ďaleko.

Prečo nás vlastne tak veľmi trápi téma verejného obstarávania? Prečo sa jednoducho nezameriame na to, aby sme čo najrýchlejšie vyčerpali eurofondy, vytvorili priestor pre realizáciu čo najväčšieho množstva investičných projektov? Veď všetci budú nejakým spôsobom spokojní – HDP porastie, zamestnanosť sa – ak boh dá – zvýši, aj dane poprúdia do štátneho rozpočtu... Pretože ten problém, ktorý tu popisujeme, má niekde začiatok. Každý, kto vyrába, stavia, každý, kto pripravuje a realizuje investície, vie, že o výsledku kvality, trvanlivosti, efektívnosti, hospodárnosti, ako aj o estetických parametroch výrobku alebo diela, rozhoduje kvalita projektu, kvalita prípravy investičnej akcie. Nikdy sa vo verejnom obstarávaní akejkoľvek investície a neskôr na stavbe – počas realizácie – nedá toľko efektívne ušetriť, ako pomocou dobre pripraveného a premysleného projektu. Samozrejme, ak berieme do úvahy celý životný cyklus investície a nenecháme sa obalamutiť prvoplánovo súťaženou „najnižšou cenou“ – čiže iba nominálnou hodnotou investície. Prečo hovoríme, že to došlo ďaleko? Pretože dnes sa praktické prispôsobovanie verejného obstarávania v našich podmienkach dostalo tak ďaleko, že sme schopní posudzovať prostredníctvom elektronického trhoviska pomocou kritéria najnižšej ceny ešte aj výsledok duševnej práce – napríklad projektanta. Čo na tom, že zákon nám to neprikazuje? Prečo je to tak? Prečo sa dokonca aj v prípade obstarávania projektovej dokumentácie zahrávajú obstarávatelia projektových prác s kritériom najnižšej ceny, prečo im chodí po rozume elektronické trhovisko, namiesto seriózneho posudzovania kvality projektov cez súťaž návrhov? Ako chceme vysúťažiť smart – rozumej chytré riešenie, cez slabý, ale najlacnejší projekt? Prečo sa teda aj v tomto prípade obstarávatelia zastupujúci investorov zahrávajú s myšlienkou kritéria najnižšej ceny? No, najčastejšie preto, že projekt, predmet verejného obstarávania, musí niekto posúdiť. Posúdiť z odborného hľadiska. Investor musí mať silný záujem na tom, aby peniaze, ktoré ťažko zarobil, alebo si ich požičal, boli efektívne využité. Takto to funguje pri súkromných investoroch. Ale je takýto silný záujem aj pri obstarávaní verejných investícií? Je skutočne takáto motivácia?

Ako je to teda s kvalitou za rozumnú cenu?

Pomôžme si príkladom zo života. Hospodárskeho života. Keď ide súkromná spoločnosť realizovať investíciu, vyberie najprv kvalitného projektanta a zadá mu kritériá na vytvorenie investície – pritom kladie dôraz najmä na bezpečnosť, kvalitu a efektívnosť. Potom realizuje výber dodávateľa na základe kritérií trvalo udržateľnej a efektívnej investície. Samozrejme, že pritom dbá aj na cenu obstarávaného diela. Je si však vedomá, že ak chce kvalitné dielo – a má ho užívať po dlhý čas – nemôže brať najnižšiu cenu a nemôže ju mať od kohokoľvek. Následne súkromný investor realizuje investíciu na základe jasnej zmluvy a na základe kvalitného a úplného projektu. Potom je takáto investícia trvalo udržateľná.

Čo sa deje vo verejnom sektore? Súťažné podmienky na obstarávanie investície poskladá na základe rýchlo obstaraného

08

Smart

Smart

projektu na úrade niekto, kto nie je za výsledok tejto práce hmotne ani existenčne zodpovedný a kto investíciu prevádzkovať nebude. Niekedy je hlavnou motiváciou získať lacné európske zdroje a času na prípravu je málo. Potom naučeným spôsobom investíciu obstará. Má toho, chudáčisko, veľa – kam by prišiel, keby mal vymýšľať ešte nejaké kritériá... určí univerzálne kritérium – najnižšiu cenu. S výsledkom takéhoto obstarávania investície sa potom trápi starosta, alebo primátor dlhé roky a možno to bude aj primátor, ktorý v čase obstarávania primátorom nebol.

najnižšia cena nie je najlepšia

Pričom málokto si všíma skutočnosť, že pokiaľ sa ktorýkoľvek z aktérov obstarávania verejnej investície rozhoduje pre svoju malú vlastnú súkromnú investíciu, tak s nadefinovaním hodnotových kritérií – či už ide o osobné auto, rodinný dom, spotrebiče... zvyčajne problém nemá. Neriadi sa najnižšou cenou. Dodáva so smiechom, že nie je taký bohatý, aby kupoval lacné veci... Povedzme si, čo sa stane ďalej s vysúťaženým projektom za najnižšiu cenu. Dodávateľská spoločnosť – víťaz tendra – má nejaký čas na podpis zmluvy a následnú prípravu zákazky. Vtedy sa už overuje, aká bude skutočná cena. Často to býva tak, že spoločnosť, ktorá prešla úspešne výberovým konaním, a má aj dostatočné renomé – automaticky počíta s tým, že ak v súťaži vyhrá s cenou o 40 % nižšou, prenesie všetky zľavy, ktoré dala investorovi – na svojich subdodávateľov. Takto sa spustí mašinéria cenových ponúk a porovnávaní subdodávateľov – ktorí, aby uspeli, pracujú na úrovni cien na prežitie. Často nemajú ani inú možnosť – aby nezanikli. Generálny dodávateľ to dobre vie, a tak ide „na doraz“. Nasleduje výber dodávateľov, ktorí ako-tak splnia cenové kritériá, často však nevedia dodržať kvalitu podľa projektu. Výsledkom je, že na stavbe nie sú vyučení, ale iba zaučení remeselníci, že subdodávateľ na stavbu nakupuje menej kvalitné materiály, že používa najlacnejšie technológie a subdodávky. Prečo je to možné? Pretože projekt väčšinou nie je taký podrobný, aby tieto veci riešil – veď bol vysúťažený najnižšou cenou. A ak je realizačný projekt predsa len kvalitný? Tak zmeníme projekt. Často prichádza samotný generálny dodávateľ najprv za stavebným dozorom, neskôr za investorom a ak ho presvedčí, tak ten potom „pokračuje“ na samosprávny kraj, alebo ministerstvo s požiadavkou na zmenu projektovej dokumentácie. Dôvod – to sa predsa za túto cenu postaviť nedá... Že si cenu vybral sám, že si u subdodávateľov neoveril ceny do súťaže, že išiel s riskantnou cenou do súťaže, ktorú napokon vyhral? No dobre, stalo sa. Ale „viete, teraz musíme riešiť konkrétny problém, pretože ak to nepostavíme v zmluvnom termíne, obec príde o peniaze z eurofondov a bude to musieť zaplatiť z rozpočtu“. Aj takto sa dá zatlačiť na obec – investora, aby spolupracoval. Ale obec v rozpočte peniaze na takúto alternatívu nemá. Čo ak sa potom dostane do nútenej správy? To by sme, samozrejme, nechceli. A tak sa skupina odborníkov na rôznych úrovniach investičného procesu dohodne na potrebných zmenách. A všetko je v poriadku. Raz, dvakrát, mnohokrát... až pokiaľ sa niečo nestane. Potom už všetci vedia, ako mal vyzerať projekt, aká mala byť jeho reálna cena, aká mala byť kvalita subdodávok, hľadá sa, kto čo zanedbal, čo mal a čo nemal urobiť, kto schválil, čo nemal a neschválil, čo schváliť mal...Prečo vlastne vznikol tento článok? Pravda je taká, že článok neprináša nič, čo by účastníci investičných projektov a procesov verejného obstarávania nepo-

09

znali. V zásade tu nie sú nové informácie. A predsa to v praxi stále funguje hore popísaným spôsobom. Naše mestá a obce čaká nové programové obdobie, nové projekty financované z eurofondov. Prečo by si mali naďalej nechať nanútiť projekty, s ktorými budú mať po pár rokoch problémy, investície, ktoré nebudú môcť z finančných dôvodov prevádzkovať? A pri projektoch z eurofondov je potrebné naozaj myslieť na trvalú udržateľnosť minimálne 5 rokov. Tu nie je možné veci riešiť spôsobom: nefunguje nám fontána – zrušíme fontánu. Máme polámané detské ihrisko – zrušíme detské ihrisko. Minimálne 5 rokov musí všetko fungovať tak, ako pri strihaní pásky. Je to spoločná zodpovednosť investora, dodávateľov a projektantov – mimochodom – aj voči verejnosti. Preto je dôležité, aby si verejný investor cez verejné obstarávanie nemusel nechať nanútiť niečo, čo nechcel. Je dôležité, aby mu úradníci na ministerstve, na samosprávnom kraji, na Úrade pre verejné obstarávanie dokázali efektívne pomôcť, aby nebol konfrontovaný s tým, že o pár rokov mu predmet obstarávania spôsobí veľké náklady – o ktorých už dopredu vie, že ho dostihnú a nič s tým nevie urobiť.

Záver

Téma verejného obstarávania a jeho aplikačnej praxe je témou, pri ktorej sa popáli každý, kto sa chce pričiniť o jeho nápravu – preto sa k nej málokto reálne vyjadruje. Namiesto toho vidíme množstvo „snahy“, ako tento negatívny stav vylepšiť. Nevylepší sa. Pokiaľ v spoločnosti nevznikne situácia, že to so zmenou myslíme vážne. Že to nie je hra, aby sme tie 4 roky..., aby sme ešte tých pár rokov do dôchodku..., aby sme ešte v rámci tejto výzvy stihli... (aktérov výrokov podľa profesií si ľahko doplníte sami). Pretože pokiaľ ide o legislatívu, tá sa v poslednom období zlepšila. Nie je dokonalá, ale zlepšila sa. Už nemôže byť výhovorkou, že neumožňuje transparentné a efektívne obstarávanie. Čo teda vlastne chceme? Aby bol investor ozajstným suverénom – pánom verejného obstarávania. Aby obstaral to, čo skutočne chce, o čom je presvedčený že je dobré, kvalitné. Aby nemusel nikdy povedať, že radšej zruší súťaž, ako by mal podpísať zmluvu s dodávateľom, ktorý ho v minulosti sklamal, a ktorého tu možno bude mať opäť ako víťaza súťaže – či chce, či nechce. Aby obstarával, a nie aby mu „bolo obstarávané“. Aby sa neplytvalo zdrojmi, či sú už európske, štátne, alebo mestské, len kvôli tomu, že verejný obstarávateľ nie je schopný obstarať to, čo investor naozaj potrebuje. Nie je to neriešiteľný problém, ide o to, aby legislatíva podporovala efektívne obstarávanie a aby investori jasne preukázali vôľu problémy riešiť a nie na ne iba poukazovať.

10

Smart

CLLD Miestny rozvoj vedený komunitou – partnerský prístup k miestnemu rozvoju Vladimír Jurík, redaktor Smart Cities

Integrované stratégie miestneho rozvoja, ktoré sú realizované Miestnymi akčnými skupinami /MAS/ majú napomôcť riešeniu problémov predovšetkým v periférnych častiach Českej republiky a Slovenska. Môžu, okrem iného, významne prispieť k riešeniu problémov obyvateľov lokalít ohrozených sociálnym vylúčením mimo rozvojových území. Miestny rozvoj vedený komunitou je nástrojom politiky súdržnosti na obdobie 2014–2020 pre miestny – t.j. vidiecky, mestský a prímestský – rozvoj.

Pretože táto problematika má svoje špecifiká, požiadali sme o bližšiu charakteristiku a možnosti využitia CLLD (Community led local development) v našich podmienkach Ing. Romana Hakena, člena Európskeho hospodárskeho a sociálneho výboru a spravodajcu k tejto téme. Čo je to CLLD, prečo by sa mali starostovia, primátori, ale aj podnikatelia a aktivisti občianskych združení o túto tému zaujímať? Přesně vyjádřeno je to metoda. Metoda, která v daném místě spojuje záměry jednotlivých místních obyvatel a skupin, a umožňuje jim přerozdělovat veřejný rozpočet pro dosažení vyšší kvality života místních obyvatel. V překladu jde o Komunitně vedený místní rozvoj. Aké sú prínosy CLLD pre miestny región? Realizované projekty, partnerství, finanční prostředky – ale také plánovitý rozvoj, důvěra, spolupráce a spokojenost občanů. Důležité je, že o prostředcích, určených na místní rozvoj, rozhodují místní obyvatelé, s dokonalou znalostí místního prostředí, dle místní strategie, bez ingerence národní úrovně. Je to nástroj transparentní a efektivní politiky zacházení s veřejnými prostředky. Pre koho je tento nástroj určený? Pro jakékoliv území s minimálním počtem 10 000 obyvatel (katastr několika obcí či část města) až po 150 000 obyvatel – ale já osobně již tak velké území nedoporučuji. Aké rezervy, prípadne chyby z minulého programového obdobia vidíte na strane samospráv pri uplatňovaní nástroja CLLD – najmä čo sa týka zapojenia aktérov z radov obyvateľov a súkromného sektora? Dost často zastupitelé, radní a starostové či primátoři nejsou ochotni vpustit do rozhodovacího procesu další partnery z území obce, města. V zastupitelské demokracii totiž není v našich podmínkách tradice partnerského přístupu. Kdo je jednou zvolen, má pocit, že získal mandát, aby rozhodoval, ne se s někým domlouval a radil. Politické strany si tak leckdy uzurpují právo na výkon samosprávy bez komunikace s obyvateli.

Smart

Existuje špecifický prístup k prímestským oblastiam? Aký potenciál rozvoja vidíte v prípade prímestských oblastí a využitia nástroja CLLD? Příměstský prostor vykazuje specifické problémy a výzvy, které je možné prostřednictvím CLLD řešit. Prostředí mezi městem a venkovem v těsném sousedství skýtá prostor pro efektivní využití CLLD. Tento typ nástroje umožňuje reagovat na měnící se prostorové chování a vede k zohlednění funkčních vazeb v území. Vazby mezi městem a příměstským venkovem jsou velmi výrazné a zaslouží si specifický přístup. Základní výzvy představuje udržitelná mobilita, budování sociálně soudržné společnosti, stanovení priorit pro využívání půdy. Za zmínku slouží společný výzkumný projekt OECD a EK „Rurban“, který měl za cíl identifikovat a vyhodnotit formální i neformální městsko-venkovská partnerství a jejich přínos pro místní rozvoj. V minulom programovom období bol nástroj LEADER určený pre vidiecke komunity. Aký potenciál nástroja CLLD vidíte pre jeho využitie v mestskom prostredí? Vzhledem k problémům řešeným ve městech jsou různé operační programy vhodným nástrojem pro financování pilotních projektů prostřednictvím CLLD. Navrhujeme proto metodu komunitně vedeného místního rozvoje dle vytvořené strategie využít k financování aktivit na území měst (např. i v oblastech zvýšení zaměstnanosti, ochrany životního prostředí, ochrany kulturních památek a dědictví atd.). K partnerům z neziskového a podnikatelského sektoru by veřejná správa delegovala své zástupce, kteří mají za dané území zodpovědnost, nejlépe kombinací z centrálního magistrátu města a z městské části/městských částí (např. určité čtvrti, sociálně vyloučené lokality, oblasti města s určitým druhem problémů apod.). Ako je definovaný mestský priestor a aké potenciálne prekážky pre využitie nástroja CLLD vidíte? Jednotná definice pro městský prostor neexistuje, předpokládáme využití národních a lokálních pravidel a zvyklostí. U venkovského prostoru se používá kritérium maximální velikosti města, které lze zahrnout do CLLD, s počtem obyvatel 25 000. Analogicky lze toto využít i u městských oblastí (v tomto případě při zohlednění minimálního počtu obyvatel 10 000 a maximálního 150 000). CLLD může být v tomto období využito i pro rozvoj měst, čili je zapotřebí v tomto smyslu jednat na národní úrovni a požadovat tuto možnost. Problémom v minulom období pri uplatňovaní metódy LEADER bolo v niektorých prípadoch formálne partnerstvo za účelom čerpania zdrojov EÚ bez reálneho zapojenia jednotlivých aktérov. Hovoria o tom aj štatistiky využitia zdrojov – v prípade Slovenska najmä pre verejný sektor s nízkym zapojením súkromného sektora. Aké nástroje a kontrolné postupy je možné použiť, aby sa takýmto formálnym účelovým partnerstvám dalo zabrániť a finančné zdroje boli využité prioritne v oblastiach, kde partnerstvá reálne fungujú a prispievajú tak k rozvoju územia? Komunitně vedený místní rozvoj má pomáhat občanům ve smysluplném a udržitelném rozvoji jejich obcí a měst. Občané se prostřednictvím CLLD mohou přímo podílet na zvyšování kvality života ve své komunitě, jde o skutečný inkluzivní růst s viditelnými výsledky na místní úrovni. Pochopitelně při zavádění CLLD je potřeba vyčlenit zdroje na budování kapacit, aby všichni aktéři mohli být v roli partnerů, nikoliv jen pozorovatelů procesu

a mohli se aktivně podílet na horizontálním partnerství ve smyslu víceúrovňové správy. Dále je třeba podpořit coaching a mentoring od zkušenějších aktérů a expertů, čili vzdělávání a školení. Součástí procesu je potřeba souběžně analyzovat a vysvětlit důvody efektivity a úspěchu metody LEADER a zdůvodnit, proč by metoda CLLD měla být rozšířena na všechny programy ESI fondů pro dosažení úspěchu politiky soudržnosti. Považuji za zásadní důrazné setrvání na základních principech metody CLLD. Je třeba, aby vyvážené partnerství s účastí místní komunity bylo ex-ante podmínkou pro získání dotačních prostředků. Pro efektivní místní rozvoj je zapotřebí nepřipustit formalismy, kdy je v zájmu získání dotace pouze deklarován partnerský přístup, ale v praxi naplněn není. Musí být vyvinut efektivní systém kontroly a dohledu proti zneužití principu CLLD. Aké reálne možnosti rozšírenia nástroja CLLD v období 2014 – 2020 predpokladáte? Dôjde počas tohto obdobia k rozšíreniu tohto nástroja aj do iných oblastí, ako sú definované dnes a príde aj k nárastu zdrojov na jeho financovanie? Tam, kde dosud nebylo k metodě přistoupeno, je třeba využít střednědobé hodnocení využití fondů ke spuštění tohoto přístupu v evropských strukturálních a investičních fondech (ESI fondech) 2014–2020. Pro lepší identifikaci doporučuji pro různé typy využití programu CLLD použít rozlišnou terminologii, stejně jako je to v případu venkovských místních akčních skupin (LAG) a místních akčních skupin v oblasti rybolovu (FLAG). Pro městské MAS například název „městská partnerství“, pro CLLD v městském (urbánním) prostoru CLLD-U. Toto by napomohlo k lepšímu rozlišení, o jaký prostor se jedná, a také k rozlišení finančních toků, kam směřují. Pre CLLD je typické, že ide o spôsob prípravy, organizácie a riadenie projektov zdola. Preto na záver otázka: Čo by ste odporúčali podnikateľom, aktivistom tretieho sektora, ktorí vo svojom území majú záujem podieľať sa na zvýšení kvality života cestou využitia metódy CLLD? Existuje metodika, prípadne na koho sa majú obrátiť, aby im na začiatku pomohol? Metodika Evropské komise a příklady dobré praxe jsou k dohledání na internetu, stačí použít klíčové slovo CLLD a zájemce získá množství odkazů. Rád rovněž doporučím stanovisko EHSV, u kterého jsem byl zpravodajem: „Miestny rozvoj vedený komunitou (CLLD) ako nástroj politiky súdržnosti na obdobie 2014–2020 pre miestny, vidiecky, mestský a prímestský rozvoj“ (zájemcům zašlu finální schválený text e-mailem na vyžádání – [email protected]). Pro venkovský prostor na Slovensku existuje koncepce využití CLLD, zájemci o informace, radu, se mohou obrátit buď na Národnú sieť Slovenských miestnych akčných skupín nebo na Ministerstvo pôdhospodárstva a rozvoja vidieka Slovenskej republiky , které využití CLLD na venkově koordinuje.

11

12

Smart

Aktivní občanství ve Spojeném Království Mark Cartwright, britský konzultant Smart Cities

V aktivních programech občanství je něco ryze britského. Máme totiž silné přesvědčení, že každý má povinnost přispět společnosti, zejména v lokálním měřítku. Patřit do místní farnosti, fotbalového klubu, divadelního spolku je Dobrá Věc. Taktéž znát dobře své sousedy, zastavit se s nimi na ulici na slovíčko a obecně být veřejně viditelný, činný.

se sítí dalších organizací – veřejného, soukromého i třetího sektoru na místní i národní úrovni. A tento příběh má mnoho paralel v mnoha jiných oblastech našeho života. Některé skupiny aktivního občanství se pustily do mnohem větší role. Skauting je například velmi silným hnutím v Británii (www.scouts.org.uk), kterého se účastní mnoho dětí. V některých případech se aktivní občanství promítá i do statutární formy. Například školy mohou být financovány veřejně, ale jejich řízení probíhá skrze Řídicí Výbor, který zahrnuje učitele, rodiče a další osoby (například zástupci místní podnikatelské obce). Jedná se o dobrovolnickou funkci, nikdo za tuto činnost není honorován, nicméně má právní závazky. V Británii existuje národní orgán, který členy těchto výborů podporuje (www.governornet.co.uk). Podobná

Smart

Všechny tyto organizace se adaptují tak, jak jde čas, a současná dynamika zahrnuje i využití technologií. Klasickým nástrojem jsou sociální sítě, ale v realitě se používají zejména při akcích menšího rozsahu, neformální s cílem, který není zcela ultimativní (například koordinovaná organizace něčích narozenin). Mnohem více užívané jsou výpočetní a komunikační nástroje, které internet učinil dostupnými, široce používanými a levnými, takže dobrovolnické aktivity mohou napodobit provozní efektivitu systémů pro komerční sektor. Věci jako je výměna zpráv, seznamy kontaktů, harmonogramy a přehledy úkolů a přístup k technickým manuálům. Také mapové podklady se využívají čím dál víc. Výše uvedené vypadá, že Britové jsou opravdovým národem hrdinů: nezištně se angažujících napříč komunitami a po celém světě, aby učinili život snazším pro ty, kteří potřebují extra podporu. A k tomu využíváme plnou škálu technologických nástrojů, abychom své činnosti zefektivnili. Tedy, někteří lidé si rádi udržují tento snový náhled, ale není to pravda. Realita je taková, že Britové nejsou tak konstruktivní. Stále tráví většinu svého volného času u televize, nebo (zejména mladší generace) před menšími obrazovkami. Jejich angažovanost pro charitativní práci se omezuje na občasné vhození drobných do charitní pokladničky.

mená. I kdyby ji přijala, neznamenalo by to pro dobrovolnictví nic nového. S trochou cynického pohledu by se mohlo jednat o způsob, jakým se vyhnout poskytování veřejných služeb, kde by lidem bylo sděleno, aby se o sebe postarali sami. Uváděné příklady, jako že majitelé vozidel by rádi svezli občany v době, kdy zrovna nejede žádný autobus, vstřícnému chápání nepomohly. Koncept tak byl doopravdy spíše prohlášením politických hodnot a byl zaměřen na návrh způsobu myšlení, který premiér chtěl reflektovat v jeho strategiích a přijatých zákonech. Z toho například vznikl návrh zákona, aby všichni zaměstnanci měli právo na třídenní placené volno pro dobrovolnické práce. Nicméně je velmi obtížné nastolit společenskou odpovědnost skrze zákony, a tudíž neexistuje mnoho příkladů. Co se ale podařilo, zejména ve spojení se současným trendem otevřených dat je znovu zaměřit koncept aktivního občanství na aktivní politický život. Webové stránky, jako například www.theyworkforyou.com poskytují občanům přímou linku pro pečlivý dohled nad zvolenými politiky, mnohem podrobnější, než poskytují klasická tištěná média. Politické debaty jsou nyní sledovány technologiemi a reakce lidí jsou prezentovány v reálném čase (viz například www.en.wikipedia.org. Volby přes internet jsou nyní předmětem vážné diskuze, i když to momentálně vypadá, že tlak na rizika s tím spojená jistě

Velká hesla lžou v každé zemi stejně Obyčejný život v Británii byl po několik stovek let stabilní, a to nám umožnilo vytvořit velkou škálu neformálních sociálních struktur. Zejména za posledních několik desítek let lidé získali významně více volného času, a zatímco většinu z nich strávili „zábavou“ (vyrazili si s přáteli či rodinou), jistý čas taktéž věnovali organizovaným komunitním aktivitám, charitě a dobrovolnictví. Také fakt, že se lidem v penzi prodloužil čas strávený v dobré zdravotní kondici, také přispívá k jejich ochotě se zapojit. Vytvořit přehled něčeho tak širokého je téměř nemožné. Každá zájmová aktivita, jež stojí za zmínku, má za sebou společenství, které ji organizuje. Například kousek od domu, kde bydlím, je vodní kanál. Byl postaven v 18. století jako součást průmyslového rozvoje země, ale díky moderní železnici a silniční dopravě ztratil v čase svou funkci. V polovině dvacátého století byl zcela zpustlý. Až se potřebné péče chytila skupina lidí a založila Spolek pro kanál (www.basingstoke-canal.org.uk), který existuje už 50 let. Spolek kanál neprovozuje, to je v kompetenci města, ale aktivně pomáhá s jeho údržbou, publicitou a financováním. Navíc je propojen

struktura existuje pro mnoho dalších veřejných institucí: například policii, nemocnice apod. Existují další způsoby, jakými školy soustřeďují společenské dění. Všechny školy jsou podporovány, aby své prostory poskytly k širšímu společenskému využití – například vstupní haly nebo hřiště lze využít pro lokální aktivity mimo vyučovací hodiny. A samozřejmě existuje i tvrdé jádro komunitního dobrovolnictví. Některé aktivity jsou fyzické, jako jsou Noční andělé (www.nightangels.info), jiné nikoli, zato ale potřebují značné množství času a emoční odolnosti jako Samaritáni (www.samaritans.org). Mnoho z nich má úzkou vazbu na jednu nebo více církví. Také existují organizace, které mobilizují síly a pomoc pro odstraňování škod živelných pohrom, jako je zemětřesení v Nepálu nebo výskyt eboly v Západní Africe. Je jich mnoho, každá s vlastní organizací a specializací (nejznámějšími jsou Oxfam a Britský Červený Kříž). Z důvodu náročných logistických operací byly nedávno sjednoceny pod Komisi pro odstraňování škod živelných pohrom (www.dec.org.uk) – strašný název, ale velmi užitečná funkce.

To neznamená, že nepomáhají. Většina lidí pomáhá svým rodinám a blízkým přátelům. Pomáhají babičce nakupovat, nebo hlídají sousedům malé děti, když potřebují něco vyřídit. Jsou to drobnosti, ale kolektivně jsou to velmi důležité drobnosti. Velká hesla lžou v každé zemi stejně. Nicméně i my máme významné sociální problémy. Mnoho starých lidí, zejména ti, kteří nemají příbuzné, nemají společensky zdravý život. Na druhé straně existuje stále více mladých lidí, kteří trpí mentálními problémy – depresemi, úzkostí apod. Oba případy nejsou snadné k řešení zejména proto, že spadají kamsi mezi to, co nabízejí veřejné služby, a to, co musí komunitní aktivity nabízet. Britský premiér před několika lety deklaroval, že se musí pro to něco udělat. Vytvořil vizi, kterou nazval Velká společnost (Big Society) s podtitulem „ integrace volného trhu s teorií společenské solidarity založené na hierarchii a dobrovolnictví“, aby se „vytvořilo klima, které posílí úlohu místních lidí a komunit a které odebere moc politikům a dá ji lidem“. Je férové konstatovat, že myšlenka se ne úplně uchytila. Britská veřejnost velmi bojovala s pochopením, co to pro ně zna-

zabrání, aby se tento progresivní krok schválil. Nicméně již nyní je možné vytvořit on-line petice, které jsou zaslány přímo vedení politických klubů či stran a lze tak snáze oslovit kohokoliv v zemi, aby danou petici podepsal. Na místní úrovni existuje několik návrhů, jak propojovat lidi skrze sousedská fóra, a tím zvýšit úroveň demokracie a veřejné diskuze, která probíhá o úroveň níže, než na úrovni města/městské části. Je logické, aby taková fóra byla podpořena na webových stránkách vesnice či ulice. V praxi se tak děje velmi neformálně a existuje několik míst, kde je tento koncept nadmíru úspěšný. Shrnuto podtrženo mají Britové složité životy, které obecně zahrnují (většinou v malém rozsahu) komunitní aktivity. Lidé, kteří se vážně zabývají sociální angažovaností, se stávají politiky, nebo lobbisty. Většina z nás chce jen prožít svůj život šťastně a v pohodě. Mám podezření, že budoucnost bude plná těchto bohatých, kreativních a ne vždy pozitivních dynamik. Iniciativy, které posílí zapojení do společnosti, nemusí být automaticky úspěšné. Mnohem vhodnější se tak ukazuje práce se zájmovými skupinami, které již existují, na vytváření partnerství nad konkrétními tématy a v malém (lokálním) měřítku.

13

14

Smart

Portál pro chodce Jarmila Johnová, předsedkyně o.s. Pražské matky Dvoudenní pražský pobyt inspiroval v toce 1902 francouzského básníka Guillauma Apollinaira k napsání slavné povídky Pražský chodec. Nemusíte však být básník, abyste si na pěších cestách po Praze všimli toho, co jinde a při jiném způsobu dopravy neuvidíte. K vychutnání si města z pozice chodce dnes hodně schází: mnohde chybí pěší propojení, je třeba zdolávat bariéry a kličkovat mezi automobily nerespektujícími chodník. Občanské sdružení Pražské matky (www.prazskematky.cz) dlouhodobě usiluje o zlepšení stavu životního prostředí, větší bezpečnost dopravního provozu a podporuje udržitelnou mobilitu i zodpovědnější přístup občanů a veřejné správy ke svému okolí. Proto hledaly způsob, jak (nejen) chodcům, ale i městu a jeho životnímu prostředí pomoci. Výsledkem je jednoduchý nástroj – on-line portál Chodci sobě (www.chodcisobe.cz), který umožňuje zprostředkovat každodenní praktické zkušenosti chodců těm, kteří se o pražské cesty starají. Portál funguje více než tři roky k převážné spokojenosti obou stran. Jeho prostřednictvím mohou chodci upozornit odpovědné představitele veřejné správy i své spoluobčany na nedostatky, s nimiž se na svých cestách městem setkávají. Jeho smyslem tedy není řešit jednotlivé problémy za občany, ale prostřednictvím portálu umožnit navázat oboustrannou komunikaci a s pomocí kategorizace a vizualizace podnětů poskytnout i možnost efektivnějšího a komplexnějšího řešení. Redakční systém webových stránek vychází z obdobného portálu Odkaz pre starostu (www.odkazprestarostu.sk), jehož prostřednictvim posílají občané některých měst na Slovensku jakékoli připomínky starostům. Zavedl jej, úspěšně provozuje a pomáhá šířit slovenský Inštitút pre dobre spravovanú spoločnosť (www.governance.sk), s nímž sdružení Pražské matky spolupracuje, a jenž umožnil využití obdobného systému komunikace i v jiných středoevropských městech, např. Budapešti. Spuštění pražské aplikace předcházelo navázání komunikace se všemi 57 městskými částmi. S většinou jejich zástupců se členové občanského sdružení sešli osobně a informovali je o záměrech, fungování a výhodách portálu, jíž je především možnost vzájemné informovanosti. Ta umožňuje předcházet zbytečným konfliktům a nedůvěře mezi veřejnou správou a občany. Obě strany se dohodly na konkrétních odpovědných osobách, jimž budou podněty zasílány. Nejčastěji se jedná o radní pro dopravu či vedoucí odboru dopravy, v případě menších městskýc částí se podněty scházejí a jsou řešeny na jednom příslušném místě, většinou u starosty či starostky. Využívání portálu je pro jeho uživatele jednoduché a přehledné. Každý, kdo má přístup na internet si může otevřít na adrese www.chodcisobe.cz formulář (tlačítko nové podněty), do něhož vyplní název podnětu, který problém nejlépe charakterizuje, případně navrhne řešení, poté vloží fotku místa a na mapě je lokalizuje. Nakonec přidá svůj kontakt, který je zabezpečen proti zneužití, a svůj podnět odešle. Po schválení naším administrátorem (vylučujeme pouze podněty, které se týkají jiné oblasti veřejné správy) je pod-

nět automaticky odeslán na příslušné městské části. Odpovědný pracovník opět prostřednictvím portálu občanovi odpoví a vysvětlí, zda a jak lze problém řešit, případně v jakém časovém horizontu je možné nápravu očekávat. Díky jednoduché struktuře formuláře se odpovědná místa mohou vyhnout „upovídaným“ stížnostem, které mnohdy neposkytnou sdělení potřebné k nápravě. Před svým spuštěním se portál Chodci sobě potýkal s problémem kompetence, tedy kdo má podněty přijímat. Vlastníkem převážné většiny komunikací je sice hl. m. Praha, které síť tzv. vybraných komunikací samo spravuje, ale státní správa ostatních je svěřena městským částem. Nakonec bylo po delším vyjednávání s pražským magistrátem i zástupci jednotlivých městských částí dohodnuto, že pro občany i portál bude jednodušší, budou-li všechny podněty občané zasílat právě své městské části, kde se rozhodne, které odpovědné místo je k řešení příslušné. Každý uživatel může na portálu sledovat postup řešení a podněty filtrovat podle územní příslušnosti, podle stádia řešení i podle kategorií problémů – chodníky, bariéry, přechody atp. Snadno tak lze získat přehled o tom, která místa už byla upravena nebo jak úprava vypadá. V současné době má již většina městských částí na odpovědných místech k dispozici odborníky – architekty a urbanisty, kteří chápou, že při správě komunikací nejde jen o technickou, dopravně inženýrskou preferenci, ale že se jedná o veřejný prostor města, který mají sdílet všichni obyvatelé a návštěvníci s ohledem i na nejslabší z nich (chodci, děti, starší, lidé s handicapem atp.). Většina veřejných zástupců již nepropaguje segregaci chodců a automobilů. Některé myšlenky však bohužel stále obtížně pronikají k výkonným úředníkům z oblasti dopravy, především na Technické správě komunikací, která úpravy fakticky provádí i projektuje. Dodnes se například nedaří zabránit osazování rekonstruovaných míst červenobílým zábradlím, znemožňujícím vstup chodců do vozovky. Portál Chodci sobě byl spuštěn 10. února 2012 a po 3 letech provozu evidujeme již přes 1130 zadaných podnětů, z nichž bylo již 277 vyřešeno. Za tu dobu se jednoznačně prokázalo, že jeho existence má své opodstatnění. Vypovídá o tom nejen stabilní počet občanů zasílajících své podněty, ale i přístup městských částí, které se před portálem neuzavřely a dohodnuté kontaktní osoby stále s občany komunikují a snaží se problémy řešit. Skutečnost, že pracovníci úřadů vnímají portál jako nástroj, který jim pomáhá, se projevuje především úspěšně dořešenými problémy. Veřejná správa si postupně začíná uvědomovat, že chodci patří do provozu města a je dobré jejich pohyb podporovat, nejlépe zkvalitněním pěší infrastruktury, což umožní v ulicích snížit intenzitu automobilové dopravy. Čím více chodců je v ulicích, tím více daná lokalita žije obchodem i kulturou a je i bezpečnější. Některé městské části dokonce samy využívají portál Chodci sobě jako argument k podpoře svých plánů a požadavků vůči magistrátu, coby majitele komunikací a hlavního investora. Společný zájem občanů i veřejné správy pak může docílit toho, co ani jedna strana sama o sobě nedokáže.

Smart

15

Metrika otevřených dat David Bárta, šéfredaktor Smart Cities / Lukáš Puchrik, CleverMaps Otevřená data jsou základním kamenem tvorby chytrého města. Jsou nejjednodušším způsobem, jak podpořit inovace a zefektivnit správu věcí veřejných. Jsou také cenným nástrojem pro podporu podnikání a zvýšení atraktivity města pro investory. Existuje celá škála nástrojů, jak měřit návratnost či přínosy investic do otevřených dat. Existuje i žebříček zemí z hlediska jejich otevřenosti postavený na soustavě 80 indikátorů a dalších 14 indikátorů přímo pro otevřená data (webindex.org). Česká republika je v oblasti otevřených dat pod rozlišovacím minimem daného žebříčku a tudíž máme co dohánět.

Metrika pro ČR

V rámci tvorby metodiky Konceptu inteligentních měst (Zadavatel MMR v rámci programu TAČR Beta) byla vytvořena celosvětově ojedinělá indikátorová soustava pro měření otevřených dat, určená k posouzení otevřenosti měst ČR, a to ve spolupráci Centra dopravního výzkumu, v.v.i. a společnosti CleverMaps a.s. Jedná se o jednotný rámec indikátorů, které dokáží bodově ohodnotit kvantitu i kvalitu otevřených dat daného města, a tím umožnit srovnání jejich pokročilosti (viz návazný článek). Kvantitou je zjednodušeně míněn počet datových sad, kvalitou pak jejich formát vhodný pro strojové zpracování a míra jejich využití.

právní analýzy dat těchto resortů. Výsledkem by byl státem vyžadovaný seznam otevřených datových sad, které by byly povinně zveřejňovány s možností jejich prioritizace a řízení zátěže, kterou tyto požadavky způsobí. Motivací jednotlivých subjektů k otevření dat by bylo jejich zvýhodnění v rámci přípravy státního rozpočtu. Indikátory navržené pro posouzení otevřenosti dat pro inteligentní města jsou v tomto případě plně použitelné pro hodnocení libovolného subjektu.

Indikátory

Metodiku lze v rámci konceptu Smart Cities použít pro měřitelnost otevřenosti města, jež je definována bodově hodnocenými indikátory. Struktura indikátorů zahrnuje kvalitativní i kvantitativní posouzení otevřenosti dat v rámci města s cílem mít možnost objektivně posoudit přístup k datům ve srovnání s dalšími městy, ale také umožnit sledování otevírání datových sad v čase a motivovat k jejich smysluplnému využití pro rozvoj města. Indikátory jsou rozděleny do 5 podskupin zahrnující hodnocení datových sad, metadat, realizaci datového portálu (způsob jejich publikace) až po samotné aplikace otevřených dat. Výsledné hodnocení města se skládá ze dvou částí, celkového bodového hodnocení kvantity otevřených dat a celkového bodového hodnocení kvality otevřených dat města. Bodová hodnocení jsou součtem níže uvedených indikátorů.

Jak dokumentuje text metodiky níže, nacházíme se ve fázi, kdy ještě nedokážeme chápat přínos otevřených dat, bráníme se jim, neboť je vidíme jako hrozbu, nikoliv jako silný potenciál rozvoje.

Indikátorovou soustavu uvádíme otevřeně v plném znění, aby bylo zřejmé, jak byla a pravidelně i budou jednotlivá statutární města v ČR hodnocena.

V České republice zajišťuje přístup k informacím zákon 106/1999 sb. o svobodném přístupu k informacím v platném znění. Tzv. povinným subjektům ukládá za povinnost zveřejnit předepsané informace o jejich činnosti nebo na žádost poskytnout žadateli data, jež jsou předmětem zákona. Povinné zveřejňování se aktuálně týká pouze velmi obecných informací o fungování samotných povinných subjektů bez většího užitku pro veřejnost. Žádost o data dle zákona 106/1999 sb. je ve většině případů povinnými subjekty vnímána jako útok žadatele na podstatu samotného orgánu státní správy a spíše než s ochotou data otevřít a zpřístupnit se žadatel setká s právními kličkami a odmítáním. V rámci odpovědí na žádosti pak dochází ke špatné interpretaci judikatury, případně kvůli neznalosti k nadřazování nižších právních předpisů a interních směrnic nad samotný zákon. Pro skutečné otevření dat potom nezbývá, než vyčkat všech zákonných lhůt a použít odvolání k soudu, který pak ve většině případů dá žadateli zapravdu a data otevře.

1. Datové sady (kvalitativní i kvantitativní)

Pro změnu tohoto přístupu doporučujeme zřízení edukačního, motivačního a kontrolního programu na vládní úrovni, který by problematiku otevřených dat propagoval přes všechny úrovně státní správy a pozitivně motivoval subjekty, jež mají snahu data otvírat. Stěžejní součástí tohoto programu by byla definice otevřených datových sad pro jednotlivé resorty vytvořená na základě

1.1. Celkový počet publikovaných datových sad (kvantitativní) hodnota: absolutní počet datových sad = počet bodů 1.2. Počet datových sad přístupných přes API (kvantitativní) hodnota: absolutní počet datových sad = počet bodů 1.3. Počet datových sad se stupněm otevřenosti 3 (tři hvězdičky) a vyšší (kvantitativní) hodnota: absolutní počet datových sad = počet bodů 1.4. Otevřenost dat (kvalitativní) hodnota: 10 x 1–5 bodů poznámka: Průměrné hodnocení otevřenosti dat dle pětihvězdičkové škály pro všechny publikované datové sady.

2. Metadata (kvalitativní)

2.1. Základní metadata 2.1.1. Název hodnota: splněno 2 body / nesplněno 0 bodů 2.1.2. Popis dat hodnota: splněno 2 body / nesplněno 0 bodů 2.1.3. Klíčová slova hodnota: splněno 2 body / nesplněno 0 bodů 2.1.4. Kategorie dat hodnota: splněno 2 body / nesplněno 0 bodů

16

Smart



2.1.5. Kontaktní osoba a kontakt hodnota: splněno 2 body / nesplněno 0 bodů 2.1.6. Licence hodnota: splněno 2 body / nesplněno 0 bodů 2.1.7. Platnost dat (k jakému datu jsou data platná) hodnota: splněno 2 body / nesplněno 0 bodů 2.1.8. Formát dat hodnota: splněno 2 body / nesplněno 0 bodů 2.1.9. Kontrolní součet (checksum) hodnota: splněno 2 body / nesplněno 0 bodů poznámka: např. md5sum (http://cs.wikipedia.org)

2.2 Ostatní metadata 2.2.1. Verze hodnota: splněno 1 bod / nesplněno 0 bodů poznámka: odkaz na starší verze datové sady 2.2.2. Datum vytvoření datové sady hodnota: splněno 1 bod / nesplněno 0 bodů poznámka: datum prvotního vytvoření datové sady, nikoliv poslední aktualizace 2.2.3. Jazyk hodnota: splněno 1 bod / nesplněno 0 bodů 2.2.4. Znaková sada hodnota: splněno 1 bod / nesplněno 0 bodů poznámka: např. cp1250, utf8, iso8859-2 atd. 2.2.5. Datová struktura – popis hodnota: splněno 1 bod / nesplněno 0 bodů 2.3. Použití standardu pro metadata (např. Dublin Core) hodnota: splněno 10 bodů / nesplněno 0 bodů 2.4 Implementace INSPIRE pro geodata hodnota: splněno 10 bodů / nesplněno 0 bodů



3. OpenData portál (kvalitativní)

3.1. Dostupnost hodnota: splněno 5 bodů / nesplněno 0 bodů poznámka: odkaz na portál OpenDat není nikde schovaný a je jasně komunikovaný uživateli (Home Page, stálá položka v hlavním menu atd.) 3.2. Aktuálnost všech dostupných dat hodnota: splněno 5 bodů / nesplněno 0 bodů 3.3. Novinky – upozornění na nová data či aktualizace a jiné změny hodnota: splněno 2 body / nesplněno 0 bodů 3.4. Informační kanály hodnota: splněno 2 body / nesplněno 0 bodů poznámka: sociální sítě, RSS 3.5. Možnost prohlížet data bez nutnosti stažení hodnota: splněno 2 body / nesplněno 0 bodů poznámka: např. u geodat mapový portál 3.6. Filtrace a export požadované části otevřených dat hodnota: splněno 10 bodů / nesplněno 0 bodů 3.7. Možnost stažení vzorku dat s kompletní datovou strukturou hodnota: splněno 2 body / nesplněno 0 bodů 3.8. Koncept OpenData hodnota: splněno 2 body / nesplněno 0 bodů poznámka: vysvětlení co jsou OpenData a proč je publikovat pro neznalé příchozí 3.9. Zpětná vazba a podněty od uživatelů 3.9.1. Kontaktní formulář hodnota: splněno 3 body / nesplněno 0 bodů

Smart



3.9.2. Diskuzní fórum hodnota: splněno 5 body / nesplněno 0 bodů 3.9.3. Issue tracking (tiketovací systém pro řízení požadavků) hodnota: splněno 10 body / nesplněno 0 bodů 3.10. Best practices hodnota: splněno 1 bod / nesplněno 0 bodů poznámka: příklady úspěšného použití OpenDat, odkazy na řešení nad nimi, obecná osvěta problematiky otevřených dat. 3.11. Kategorizace datových sad hodnota: splněno 5 bodů / nesplněno 0 bodů 3.12. Vyhledávání hodnota: splněno 5 bodů / nesplněno 0 bodů 3.13. Začlenění do národního portálu otevřených dat (podmíněno vznikem tohoto portálu) hodnota: splněno 2 body / nesplněno 0 bodů 3.14. Statistika využívání portálu hodnota: splněno 1 bod / nesplněno 0 bodů

















4. Aplikace

4.1. V rámci portálu uveřejněné seznamy a odkazy na aplikace postavené nad publikovanými daty (kvalitativní) hodnota: splněno 5 bodů / nesplněno 0 bodů 4.2. Možnost přidání nově vzniklé aplikace do seznamu (kvalitativní) hodnota: splněno 2 body / nesplněno 0 bodů poznámka: rozumí se přidání uživatelem nikoliv správcem portálu 4.3. Motivační program pro nové aplikace (kvalitativní) hodnota: splněno 2 body / nesplněno 0 bodů poznámka: Studentské soutěže, dotace atd. 4.4. Pořádání tzv. hackhatonů nebo akcí podporujících vznik nových aplikací nad otevřenými daty města (kvalitativní) hodnota: splněno 5 bodů / nesplněno 0 bodů 4.5. Počet akcí: (kvalitativní) více než 2 akce (dle bodu 4.4) za kalendářní rok hodnota: splněno 5 bodů / nesplněno 0 bodů více než 5 akcí (dle bodu 4.4) za kalendářní rok hodnota: splněno 15 bodů / nesplněno 0 bodů 4.6. Počet unikátních stažení aplikace za poslední tři měsíce (kvantitativní) počet stažení na unikátní IP adresy ze všech veřejně dostupných relevantních zdrojů, kde je předmět aplikace vystaven hodnota: absolutní počet = počet bodů 4.7. Počet aktivních uživatelů za poslední tři měsíce (kvantitativní) hodnota: absolutní počet = počet bodů

5. API (pouze kvalitativní)

5.1. Existence API hodnota: splněno 5 bodů / nesplněno 0 bodů 5.2. Možnost parametrizace dotazů do API hodnota: splněno 2 body / nesplněno 0 bodů 5.3. Dokumentace API hodnota: splněno 5 bodů / nesplněno 0 bodů 5.4. Dosažitelnost změnových dat Hodnota: splněno 1 bod / nesplněno 0 bodů 5.5. Možnost volby formátu dat hodnota: splněno 2 body / nesplněno 0 bodů 5.6. Anonymizovaný přístup hodnota: splněno 2 body / nesplněno 0 bodů

17

Žebříček otevřenosti statutárních měst ČR Šárka Žídková, Jan Sirotek, Lukáš Puchrik / CleverMaps, David Bárta, šéfredaktor Smart Cities

Porovnání výkonnosti našich měst považujeme za nezbytné pro další rozvoj konceptu Smart Cities v ČR. Jedná se o ojedinělý projekt, který bylo možné s laskavým přispěním společnosti CleverMaps vyhotovit podle metodiky Konceptu inteligentních měst (viz předchozí článek). Postup hodnocení

jako příkladné řešení pro otevírání dat a města ČR i SK by se zde mohla inspirovat, základní údaje pro inspiraci vizte níže. O tématu otevřených dat (open data) se zmiňují pouze dvě města – Praha a Děčín.

• • • • • • • •

Praha

od 1. 4. 2015 jsou poskytována Otevřená data hl. m. Prahy informuje o tom, co jsou otevřená data, a jejich pozitivních aspektech k dispozici je přehled dat s možností kategorizace otevřená data jsou publikována ve formátech: SHP, geoJSON, GML, DXF, a rastrových formátech TIFF a JPG existuje možnost vyhledávání dat ke každé datové sadě existují metadata – dostupné i ve formátu xml metadata jsou specifikována dle směrnice INSPIRE možnost stažení dat jako jsou tabulky vrstev pro jednotlivé formáty, knihovny symbolů a fontů (www.geoportalpraha.cz)

Více o otevírání dat v Praze: http://46.28.111.140/otevrena-geodata/ Ukázka dobře zpracovaných metadat: www.geoportalpraha.cz Praha jako jediná podporuje i přístup přes API, více informaci o využití a popis těchto služeb na www.geoportalpraha.cz

Pro potřeby vyhodnocení měst podle metodiky jsme posuzovali zvlášť datové sady zveřejňované na mapových portálech, které dnes už většina měst má a ve kterých je většina publikovaných datových sad, a ostatní data dohledatelná přes webové stránky jednotlivých měst. Obecný portál pro otevřená data zatím nemá žádné město.

na svých stránkách se město věnuje problému otevřených dat: www.mmdecin.cz, www.osf.cz Jako otevřená data propaguje celkem 7 kategorií datových sad a to i včetně grafických dat ve formátu SHP. www.mmdecin.cz

90 % všech dat je otevřeno minimálně (formáty pdf, zobrazení pouze v mapovém portálu), výjimečně jsou data ve formátech XLS, pouze Praha má pro práci s daty rozhraní API.

Data jsou sice pěkně kategorizovaná, ale chybí k nim metadata. Jsou poskytnuty pouze informace o datu vystaveni a datu poslední změny a velikosti souboru.

K datům ve většině případů neexistují metadata. Tato jsou plně dostupná pouze v Praze, v několika dalších městech jen fragmentárně.

Žebříček statutárních měst

Následující žebříček vychází z hodnocení otevřených dat 26 statutárních měst ČR, provedené k 30. 4. 2015. Podrobnější hodnocení daného města lze na vyžádání získat přímo od vydavatele časopisu.

Potenciál ke zlepšení

V rámci vyhodnocení byly nalezeny příklady pokročilého řešení open dat a směle zde lze uvést, že Praha by mohla sloužit

Děčín

Další města:

Žádné další město otevřená data nepropaguje. Většina měst sice provozuje mapové portály, ale jedná se pouze o aplikace k prohlížení dat. Nejčastěji jsou využívány mapové aplikace od společnosti T-mapy nebo mapová aplikace Marushka od firmy Geovap. Z těchto aplikaci není možnost získávat data. Existují pouze možnosti tisku do formátu pdf popř. jiných grafických formátů. Ve většině mapových aplikací také nejsou uvedena žádná metadata.

18

Smart

Smart

Žebříček statutárních měst ČR v oblasti otevřených dat pro rok 2015 Pořadí

Statutární město

Součet celkem

Součet kvantitativní

Součet kvalitativní

1.

Praha

496

333

163

2.

Děčín

136

70

66

3.

Most

108

59

49

4.

Brno

108

63

45

5.

Plzeň

104

52

52

6.

Opava

101

55

46

7.

Ústí nad Labem

100

52

48

8.

Pardubice

99

55

44

Výjimku tvoří mapový portál Českých Budějovic od společnosti Intergraph, kde lze získat alespoň nějaké informace o službě http://cbgis.c-budejovice.cz/giscb/

Další výjimkou je město Plzeň, které také částečně uvádí metadata v následující podobě http://gis.plzen-city.cz/data.asp 9.

Ostrava

97

51

46

10.

Liberec

94

48

46

11.

Zlín

87

37

50

12.

Hradec Králové

87

42

45

13.

Jihlava

81

28

53

14.

České Budějovice

77

27

50

15.

Prostějov

75

29

46

16.

Chomutov

75

31

44

17.

Kladno

72

26

46

18.

Přerov

71

30

41

19.

Olomouc

70

25

45

20.

Karviná

69

25

44

21.

Mladá Boleslav

67

23

44

22.

Jablonec n. Nisou

67

24

43

23.

Frýdek-Místek

67

23

44

24.

Karlovy Vary

66

21

45

25.

Teplice

35

17

18

26.

Havířov

24

12

12

a také město Zlín www.zlin.eu

19

20

Smart

Další pozitivní bod v oblasti otevřenosti dat přináší mapový portál města Ostrava, který umožňuje stáhnutí některých generalizovaných dat nebo vzorek dat. http://gisova.ostrava.cz/data-ke-stazeni.html

Smart

Město také publikuje některá data prostřednictvím WMS služeb, vizte níže

Existuji i dvě statutární města, která nemají žádný mapový portál, a to Havířov a Teplice.

Ostatní datové sady:

Jako datové sady nebyly počítány žádné formuláře ke stažení a žádné uveřejněné vyhlášky nebo zákony. Jako datové sady jsou počítány většinou povinně zveřejňované informace, jako jsou rozpočty, strategické plány, komunitní plány, informace z odpadového hospodářství apod. Do datových sad byly počítány i různé informační mapky nebo propagační materiály ve formátech pdf.

Metodika Konceptu inteligentních měst (MMR, TAČR Beta) poskytuje velmi cenný nástroj Mapový portál provozuje město Opava. Jedná se o mapový portál, který využívá technologie společnosti Oracle pro uložení dat a technologie společnosti ESRI pro správu a publikaci dat v prostředí internetu. Ukázka seznamu tzv. živých map:

pro jednotné a podrobné posouzení otevřenosti dat a umožňuje jednak města mezi sebou porovnat, jednak identifikovat konkrétní potenciál ke zlepšení. Celé hodnocení nemá vyznít kriticky, ale motivačně a návodně. Česká a slovenská města by se pro nastartování svých Smart Cities konceptů měla tohoto základního tématu vážně chopit. Města sama budou překvapena, jak velký užitek mohou z otevření svých dat pro efektivnější správu věcí veřejných a zavádění inovací do praxe získat. Čím dříve tak dojde k masivnímu otevření dat našich měst, tím dříve se projeví inovační schopnosti domácích i zahraničních firem, což bude mít dopad na konkurenceschopnost a zaměstnanost, a zvýší se chuť privátní sféry v daných městech investovat, což se promítne i v demografickém a sociálním rozměru každého města. Nuže neváhejte a pusťte se do otevírání městských dat, ať za rok, při novém hodnocení, můžeme Vaše vedení města vyhodnotit jako otevřené.

21

22

komerční prezentace

Smart riešenie pre publikovanie Otvorených dát Verejné inštitúcie (štátne i samosprávne) produkujú významné množstvo dátových súborov. Potenciál ich využitia a vzájomného prepojenia je ale v SR a ČR zúročovaný minimálne. Dôvodov je viacero, avšak nevhodne zvolené dátové formáty sú prekážkou číslo jeden. Relatívne bezbolestné (technicky i finančne) riešenie predstavujú Otvorené dáta. Zverejňovanie verejných dát ako prvý krok

Môže sa zdať, že samotné zverejnenie verejných dát na internete ako ho poznáme dnes, je postačujúce, pretože občan si môže tieto dáta „nájsť“. Je však paradoxné, že vyvinuté úsilie zo strany verejných inštitúcií pri publikovaní dát vychádza čiastočne nazmar. Pre opätovné využívanie dát a ich automatické spracovanie je totiž (okrem jasne uvedenej licencie) kľúčový najmä formát dát. A ten je často krát nejednotný a nevyhovujúci pre ich ďalšie využitie.

Zverejňovanie verejných dát v otvorených formátoch ako krok č.2

Existujú však spôsoby, ktoré bez navýšenia nákladov na publikovanie verejných dát eliminujú túto situáciu. Jednou z nich je publikovanie verejných dát v otvorených formátoch. V prostredí konkrétnych inštitúcií je možné takéto publikovanie zabezpečiť využitím bezplatného softvéru pre publikovanie Otvorených dát – Open Data Node (ODN). Unikátnosť softvérovej platformy spočíva v podpore celého procesu publikovania a využívania otvorených dát pre sekundárne použitie. Platforma ODN

prichádza s univerzálne aplikovateľným riešením, ktoré umožňuje prístup k dobre štruktúrovaným a kvalitným dátam – to je predpoklad pre tvorbu hodnotných aplikácií nad otvorenými dátami a rozvoj eGovernmentu.

Softvér ODN pre publikovanie Otvorených dát

Softvér ODN vznikol v rámci medzinárodného výskumno-inovačného projektu COMSODE (Components Supporting the Open Data Exploitation – Komponenty na podporu využívania Otvorených dát) financovaného zo 7.RP EÚ. Projekt COMOSDE spája najskúsenejších špecialistov zo SR a ČR a vytvára prepojenie na kvalifikované zahraničné skupiny. Zároveň prináša najnovšie svetové trendy v oblasti Otvorených dát do SR a ČR prostredníctvom pilotných nasadení softvéru ODN od začiatku roku 2015 v reálnom prostredí inštitúcií, ktoré publikujú verejné dáta. Projekt Comsode položil základy pre integráciu dát pomocou softvéru ODN, ktorá umožňuje opätovné použitie dát nielen medzi verejnými orgánmi a koncovými užívateľmi, ale aj medzi verejnými orgánmi navzájom: Verejné orgány si môžu vymieňať informácie pomocou rovnakej infraštruktúry a nástrojov ako koncový užívateľ. To zníži náklady na výmenu údajov a zvýši kvalitu a zrýchlenie výmeny dát.

Ako môže softvér ODN pomôcť slovenským a českým mestám, či akýmkoľvek subjektom, ktoré chcú publikovať otvorené dáta?

Ľahká dostupnosť – Publikačná platforma ODN je k dispozícií ako bezplatný (open source) softvér a jeho kód je k dispozícií na webe GitHub. Dokumentácia a metodiky k softvéru sú voľne k dispozícií pod licenciou Creative Commons. Platforma môže konkrétnu inštitúciu podporiť v oblasti spracovania, obohacovania, zverejňovania a výmeny dát v optimálnej kvalite. Zároveň môže byť integrovaná s ďalšími riešeniami ako je napríklad výkonný vyhľadávací nástroj novej generácie založený na linkovaných dátach či iné analytické nástroje. Personalizácia riešenia – „Nastaviteľnosť funkcionalít riešenia je zabezpečená vďaka modulárnosti softvéru. Je tak možné na mieru prispôsobiť publikačný nástroj ODN pre potreby konkrétnej inštitúcie, ktorá si môže sama vybrať aké dáta a za akých podmienok budú publikované,“ vysvetľuje G. Lachmann zo spoločnosti EEA, ktorá zodpovedná za technickú realizáciu riešenia.

komerční prezentace

Metodologický rámec – Ďalšou významnou výhodou riešenie ODN je jeho dostupnosť s metodologickým návodom. Ten poskytuje konkrétne inštrukcie ako postupovať pri publikovaní Otvorených dát, z technického ako i administratívneho hľadiska. Metodológia bola vypracované ako štúdia osvedčených postupov zo zahraničného prostredia, pričom boli zohľadnené špecifické potreby a problémy verejného sektora. Metodológiu Comsode je možné použiť na úrovni národnej či lokálnej/samosprávnej.

• • •

•

„Existuje jeden legálny spôsob, ako použiť štátny majetok na generovanie zisku. Zatiaľ ho priveľmi nevyužívame. Ide o dáta, ktoré vznikli z peňazí daňovníkov a mali alebo mohli by sa zverejniť.“ hovorí Ján Gondoľ, zástupca Úradu splnomocnenca vlády SR pre rozvoj občianskej spoločnosti, ktorý je partnerom projektu Comsode.

• • •

•

• •

•

•

Aký prínos pre verejnú správu prináša publikovanie verejných dát v otvorených formátoch?

Zvýšenie efektivity správy dát (najmä prostredníctvom používania vhodných dátových formátov a linkovaných dát) Zníženie transakčných nákladov na dátové prenosy v rámci organizácie ale i medzi rôznymi organizáciami navzájom Súlad so Smernicou 2013/37/EÚ o opakovanom použití informácií verejného sektora (tzv. PSI smernica), ktorá musí byť do legislatívy jednotlivých členských štátov EÚ zavedená do 18. 7. 2015 Zavedenie a nasadenie najnovších technológií a metodológií v prostredí slovenských či českých inštitúcii

•

Širšie možnosti pre monitoring verejne dostupných dát a lepšia informovanosť občanov Nový priestor pre vytváranie nástrojov a aplikácií používajúcich Otvorené dáta v prospech rozvoja spoločnosti Zvýšenie udržateľnosti procesov prostredníctvom zvýšenej dostupnosti dát

Benefity pre súkromný sektor

Rozvoj obchodných príležitostí pre zavedenie nových služieb či tovarov využitím Otvorených dát a elimináciou vstupných prekážok pri práci s dátami Urýchlenie procesu publikovania vlastných dát zo strany súkromných podnikov na základe Otvorených politík

Aké kroky musí podniknúť organizácia, ktorá sa rozhodne zaviesť publikovanie dát v otvorených formátoch?

Slovenské a české organizácie, ktoré majú záujem používať platformu ODN sa v súčasnosti môžu zapojiť do tzv. Pilotných projektov, v rámci ktorých môžu získať od partnerov projektu COMSODE technickú podporu. V SR sa stačí obrátiť na Gabriela Lachmanna z firmy EEA, v ČR na Martina Nečaského z MFF Karlovej Univerzity. Podmienkou je mať aspoň základnú predstavu o tom, aké údaje a za akým účelom by organizácia chcela publikovať a politická podpora (resp. podpora vedenia) pre takúto aktivitu.

Partneri projektu

¬ Univerzita Bicocca, Miláno – Metodológie publikovania a parametrizácia dát ¬ Karlova Univerzita, Praha – Dátová analýza a vývoj technológie ODN ¬ EEA s.r.o., Praha-Bratislava – Návrh, vývoj a implementácia platformy ODN ¬ ADDSEN Bratislava – Riadenie projektu a manažment User group ¬ Spinque Utrecht, NL – Špecialista na technológie vyhľadávania ¬ Ministerstvo vnútra SR – Overovanie výstupov projektu v praxi, práca s datasetmi

Vybraní asociovaní partneri

¬ Ministerstvo financíí SR, Ministerstvi financií ČR – Evaluácia výstupov, spolupráca v oblasti štandardizácie

Benefity pre občanov

Lepší prístup k informáciám a efektívnejšie rozhodovanie na základe väčšieho množstva informácií Zníženie nákladov na konverziu verejných dát pri ich opätovnom použití (Otvorené dáta nie je nutné prevádzať do „raw“ formátov ako je tomu dnes, keď používatelia musia dáta pred integráciou prácne konvertovať) Podpora podnikania a ekonomického rastu spoločnosti na základe vytvorenia podmienok pre tvorbu nových aplikácií a služieb; nasledovné vytváranie nových pracovných miest a zvýšenie HDP

Prínos pre mimovládne organizácie / občiansku spoločnosť

Vytváranie nových modelov pre partnerstvá verejného a súkromného sektora

Projekt COMSODE je spolufinancovaný zo Siedmeho rámcového programu EÚ grantovou zmluvou číslo 611358.

23

24

smart

smart

Otevřená data: Poznejte svoje město vrstvu po vrstvě Jan Boček, datový novinář ve firmě Samizdat a konzultant pro otevřená data Fondu Otakara Motejla

Před pěti lety začali Britové zveřejňovat surová data, která si do té doby úřady nechávaly pro sebe. Následná vlna zájmu přinesla tisíce mobilních aplikací, odhalila nové příležitosti pro podnikání a proměnila státní správu. Teď stejné téma dorazilo do Česka. Loni v červnu spontánně vznikla jednoduchá mapa: ukazuje, kdy jsou dětská hřiště v Jižním Městě zastíněná a kdy na ně svítí slunce (www.gismentors.eu). Animace prodlužujících se stínů sice řeší dost lokální a specifický problém, ale zároveň odpovídá na úplně obecnou otázku. Proč a jak by měla města zveřejňovat svá data? Mapu dětských hřišť nakreslil geoinformatik Jáchym Čepický během jedné neděle kolektivního programování. Akci, kde programátoři improvizovali nad nehotovými nápady – neboli hackathon – uspořádal Fond Otakara Motejla. Jediné, čím musela přispět samotná Praha, bylo zveřejnění datových podkladů, v tomto případě dodala 3D model výšky budov ve městě. Za nepatrný příspěvek tak hlavní město získalo cennou aplikaci. A ne jednu, podobných nápadů vzešlo ze zmíněného hackathonu hned několik (www.geoportalpraha.cz). Na letošním pokračování hackathonu se navíc chystá rozšíření mapy na celou Prahu. Letos se iniciativa rozjela ve velkém. Prvního dubna nabídl pražský Institut plánování a rozvoje mapová data všem zájemcům. Balík geodat ukazuje cyklistické trasy, hlukové mapy, kvalitu ovzduší, záplavové oblasti, digitální model terénu nebo územní plán (www.geoportalpraha.cz). Podstatné je, že nejde pouze o vizuali-

zace, ale taky o podkladová data. Ta lze na rozdíl od hotových map spojovat nebo porovnávat.

Data nejsou smlouvy

Otevřená data poznáte snadno. Za prvé, jsou volně k dispozici na webu, neschovávají se za žádným přihlašovacím formulářem. Za druhé, nakládání s nimi musí být bezplatné a licence musí uživateli povolovat komerční využití; dnes se nejčastěji používá licence Creative Commons 4.0. Nelze tedy například podmínit vydání dat podpisem smlouvy, „abychom aspoň věděli, co se s nimi bude dít“. A za třetí, data musí být k dispozici ve strojově čitelném formátu. Neznamená to nic jiného, než že by textové informace neměly být uložené jako obrázky. Takovým nevhodným „obrázkovým“ formátem je třeba PDF, typicky naskenovaný dokument. S tím si počítač téměř jistě neporadí. K publikování dat jsou vhodnější tabulky ve formátech CSV, XLSX nebo XLS. Z poslední podmínky mimo jiné vyplývá, že otevřená data jsou něco jiného než otevřené smlouvy. V případě otevřených dat jde nejčastěji o klasické excelovské tabulky. Otevřené smlouvy jsou obvykle právě naskenované dokumenty, které visí na webu úřadu. Mimochodem, zveřejnění smluv je opravdu tak jednoduché, jak to zní: neznamená nic jiného než na webu úřadu vytvořit stránku, kde budou vystaveny smlouvy o veřejných zakázkách.

Nejzajímavější využití vašich dat vymyslí někdo jiný

Motivací k otevření dat by v ideálním světě mohlo být už jen to, že vznikla z veřejných peněz. Jenže v opravdovém světě tenhle argument ještě nikoho nepřesvědčil, takže zkusím lepší. „Nejzajímavější způsob využití vašich dat vymyslí někdo jiný,“ říká Rufus Pollock, ředitel Open Knowledge Foundation a jeden z hlavních propagátorů myšlenky otevřených dat. Ví, o čem mluví: Britové a Američané otevřeli data kolem roku 2010 a od té doby nabídli svým občanům statisíce datasetů. Vzniklo nad nimi nespočet aplikací. Přesný počet aplikací, uspořené peníze nebo počet nových byznysových příležitostí je, podobně jako u jiných inovací, nesmyslné měřit. Existují jednotlivé případové studie; když například Dánové zveřejnili registr adres, mluvilo se o ušetřených miliardách eur na straně státní správy a vydělaných miliardách na straně firem. Mění se ale samotná struktura trhu, takže logika „ušetřené“ vs. „vydělané“ nikam nevede. Otevřená data vytvořila množství nových příležitostí na obou stranách. Konkrétní aplikace ukazují samotné katalogy otevřených dat: briský (data.gov.uk) nebo americký (www.data.gov).

25

Podobná situace je logicky i u nás. Je málo ministerstev nebo radnic, kde by levá ruka věděla, co zrovna dělá pravá. Těm, kteří mají rozhodovat, obvykle chybí základní data a pokud je mají, málokdy chápou, co říkají. A bez toho je obtížné rozhodnout se racionálně. Otevření dat přitom skoro nic nebrání. Největší překážka je psychologická. Zveřejnění dat – a to stejné platí pro smlouvy – vyžaduje ochotu zbavit se pevné kontroly nad agendou svého úřadu a masochisticky pozvat všechny, kdo se vám chtějí dívat pod ruce. Je to obtížné, ale přínosné a nakonec i příjemné.

Mapa pražského Jižního Města ukazuje, kdy je na dětských hřištích stín. Praha poskytnula pouze 3D model budov ve městě, samotná aplikace vznikla zadarmo.

Nemalou výhodou otevřenosti může být i snížení administrativní zátěže při odpovídání na žádosti o informace. Známá „stošestka“ přitěžuje hlavně právníkům, ale čas od času doputuje i na ty nejzapadlejší odbory. Ministerstva to řeší tím, že se snaží žádosti odmítat už na úrovni tiskového oddělení, což není příliš čisté. Zveřejnění dat může právě agendy kolem infožádostí ubrat – čím více je toho online, tím méně zbývá k doptávání.

K Anglosasům se brzy přidalo silně elektronifikované Estonsko, ale i země třetího světa – Brazílie, Indie nebo Keňa. Ty cítí příležitost částečně dotáhnout rozvinuté země, která není drahá. Případ Keni, která přeskočila období počítačů a míří od papíru rovnou k mobilům, je zajímavý i sociologicky, o tom ale někdy jindy. Česko je – stejně jako v mnoha jiných věcech, kde je potřeba dlouhodobé uvažování – lehce pozadu. Před dvěma lety sice místopředsedkyně vlády Karolína Peake slíbila účast na mezinárodní iniciativě Open Government Partnership a otevření desítky vládních datasetů, pak ale zmizela ze scény i se svým závazkem. Přesto se občas některé ministerstvo uvolí otevřít alespoň část své agendy. Na lokální úrovni je situace ještě horší, kromě Prahy se zatím k otevřeným datům přihlásila maximálně desítka měst a reálně je otevřel pouze Děčín.

Když levá neví, co dělá pravá

Otevření dat přitom úřadům evidentně přináší něco, co nutně potřebují. Když jsem se před dvěma lety na konferenci Chytřejší stát vyptával dlouholetého britského komisaře pro otevřená data Andrewa Stotta, jak se mu povedlo nastartovat nový trend ve své zemi, vysvětlil mi – s pohledem lišky podšité – že potřeba vzešla od samotných úřadů. „Zeptal jsem se třeba ministra zdravotnictví, kolik ho stojí určitá nemocnice,“ vysvětloval mi nadšeně. „Nevěděl, a od té doby byl na mé straně.“

Nad stejnými daty navíc vznikl jednoduchý web Odtáhnou mě?, kde si pro každou adresu v Praze nebo Brně můžete ověřit, zda vám právě teď nehrozí odtah.

První zveřejnění chvíli trvá, aktualizace je hned

Zveřejnění dat přitom není žádný děsivý proces, který by zablokoval úřad na dny až týdny práce, jak je občas slyšet ze sněmovny. Reálně je k němu potřeba rozhodnutí shora, souhlas právníka a spolupráce IT oddělení. Úplně na úvod je nutné zjistit, jaká data vůbec úřad má, ale to většinou IT odbor „nějak“ ví. Spousta datasetů už ostatně zveřejněná je – visí na webu, často v zapadlém zákoutí, kam nikdo nechodí. Šikovný programátor je přesto schopný tahle data „oscrapovat“; napíše si robota, který z webu postahuje řádek po řádku a ze struktury HTML data vytěží. Před prvním zveřejněním dat by měl datasety posvětit právník. Ani tady ale obvykle není tolik práce, většina datasetů se s osobními údaji ani obchodním tajemstvím nesrazí.

Data brněnské městské policie ukazují, kdy a odkud se odtahují auta. Prozrazují, kdy chodí strážníci na oběd a kdy se střídají směny.

Posledním krokem je domluvit se, kdo a jak často má data aktualizovat. Data je totiž nutné zveřejňovat s určitou periodicitou, obvykle měsíční nebo čtvrtletní. Většinu toho zvládnou skripty, takže aktualizace nemusí zabrat víc než několik minut. Ta část dat, která má být stále aktuální, jako jsou třeba souřadnice vozů MHD, se zrcadlí přímo z IT systému úřadu. Na překážky, které vás při zveřejňování dat můžou potkat, se snaží odpovídat brožura Jak otevírat data (www.otevrenadata.cz).

26

Komerční prezentace

Komerční prezentace

Vědeckotechnický park Plzeň

Dokončení III. etapy výstavby jako významný milník v historii podpory inovačního podnikání v Plzni Již na počátku 90. let minulého století bylo představitelům města Plzně jasné, že pro konkurenceschopnost a rozvoj regionu bude stěžejní podpora přenosu nových poznatků do firemní praxe a podpora zakládání a rozvoje inovačních firem. Důležitý výzkumný potenciál města a regionu představovala mimo jiné Západočeská univerzita v Plzni. Chyběla však infrastruktura, která by umožňovala lokalizaci inovačních firem, podporovala jejich zakládání, rozvoj a napomáhala rychlé aplikaci výsledků výzkumu a vývoje v praxi. Prvním krokem bylo založení společnosti BIC Plzeň, Podnikatelského a inovačního centra podle modelu evropských „BIC“ v roce 1992. V roce 2003 byl vedením města schválen Program rozvoje města Plzně, kdy se jedním ze tří stěžejních pilířů stala podpora inovačního průmyslu a lokalizace výrob s vysokou přidanou

hodnotou v moderních průmyslových odvětvích. Město Plzeň tak nastartovalo systematickou přípravu budoucí výstavby chybějící infrastruktury pro podporou malého a středního podnikání. S využitím národních dotačních zdrojů, a po vstupu ČR do EU též zdrojů ze strukturálních fondů, byl následně v Plzni v rozvojové zóně „Borská pole“ postupně budován areál Vědeckotechnického parku Plzeň. V průběhu let 2005–2014 došlo ve třech etapách k výstavbě uceleného komplexu budov sloužících pro realizaci záměrů a projektů firem podnikajících v oblastech aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací. Realizace tohoto projektu by nebyla možná bez získání dotace z operačního programu Podnikání a inovace, Prosperita. Získaná finanční dotace je dále transformována na konečné zákazníky parku formou

www.vtpplzen.cz

zvýhodněných cen služeb a nájmu. Vědeckotechnický park tak nyní nabízí kancelářské, poloprovozní a další prostory o celkové rozloze větší než 15 000 m2. Těžiště činností se nyní posouvá z výstavby směrem ke zkvalitňování a rozšiřování poskytovaných specializovaných služeb a dalších aktivit sloužících k podpoře přenosu know-how, vzniku nových inovačních firem a jejich rozvoje a samozřejmě k podpoře aplikovaného výzkumu a vývoje, spolupráce firem a výzkumných a vývojových organizací. Vědeckotechnický park Plzeň nabízí výborné zázemí jak pro malé a střední inovační podniky a start-upy tak i v omezené míře prostory pro vývojová centra velkých a zavedených firem. V prostorách parku probíhají konference, vzdělávací semináře a networkingová setkání. Partnerské subjekty jako BIC Plzeň, CzechInvest, Česká technologická platforma strojírenství, Regionální hospodářská komora Plzeňského kraje, Západočeská univerzita v Plzni a další mají v plzeňském vědeckotechnickém

parku sídla svých poboček nebo ústavů, pořádají zde různé akce a dotvářejí tak podmínky sloužící inovačním firmám a projektům. Vědeckotechnický park Plzeň významně přispívá k rozvoji regionu, k rozšiřování možností uplatnění absolventů vysokých škol, k vytváření kvalifikovaných pracovních míst a k prohlubování spolupráce podnikatelských subjektů se Západočeskou univerzitou v Plzni i s dalšími výzkumnými organizacemi. Úspěšnému provozu Vědeckotechnického parku Plzeň značně napomáhá poskytování služeb včetně poradenství, konzultací, přípravy a podpory projektů spolupráce firem a výzkumných institucí. Tyto aktivity jsou poskytovány partnery projektu, společnostmi BIC Plzeň, s.r.o. a Vědeckotechnický park Plzeň, a.s., které byly založeny městem Plzeň s cílem posílit rozvoj výzkumu, vývoje a inovací v plzeňském regionu. Podpora malého a středního podnikání touto cestou pomůže v budoucnu přispět ke zmírnění rizik plynoucích ze závislosti na velkých zaměstnavatelích. Dnešní Plzeň nabízí přátelské prostředí pro podnikavou mladou generaci.

27

28

Komerční prezentace

Komerční prezentace

Praha – téma Smart Cities a spolupráce Jaroslav Šolc (MHMP), Ivana Radová (IPR), Jaroslav Mach (MHMP) Velká města v Evropě i ve světě se snaží rozvíjet chytrým způsobem. S pojmem Smart City se setkáváme stále častěji také v ČR. Výklady tohoto pojmu se liší. Společným rysem je však úsilí o inovativní postupy v 21. století. To zahrnuje mj. chytré vládnutí (strategické plánování, participace, spolupráce), udržitelný rozvoj (vyvážený z pohledu ekonomiky, kvality prostředí, spotřeby zdrojů a kvality života), a právě inovace a využití moderních technologií ve všech oblastech správy a rozvoje města (péče o území, energetika, doprava, životní prostředí, vzdělávání, zdravotní a sociální péče, bezpečnost a další). Jedním z nejdůležitějších předpokladů pro realizaci konceptu Smart Cities je spolupráce, která se může odehrávat mezi městy evropských zemí, mezi samosprávami v ČR, ale i různými subjekty v rámci města. Začněme u Evropské komise. Ta v roce 2011 založila iniciativu Smart Cities and Communities (SSC) (http://ec.europa.eu/ eip/smartcities/). V rámci této iniciativy je podporována spolupráce měst, výzkumu, privátního i neziskového sektoru a občanů za účelem zlepšování kvality života ve městech, efektivity a konkurenceschopnosti. Hlavními pilíři SCC jsou inovace, informační a komunikační technologie (ICT), udržitelná doprava a energetika. Pro SCC byl vytvořen věcný rámec (strategický a operační implementační plán), dotační zdroje (předloni např. 365 mil. EUR v rámci programu Horizon 2020) a došlo k institucionálnímu zakotvení ve strukturách Evropské komise (DG Connect). V roce 2014 se v rámci této iniciativy realizovalo 370 projektů a závazků spolupráce, které podalo přes 3 000 subjektů (36 % z oblasti veřejné správy) z 31 zemí. Hlavními tématy jsou: městská mobilita, open data, integrované dopravní, energetické a komunikační sítě, efektivní nízkouhlíková energetika, ale i metodické nástroje. Tématu Smart City se dostává více pozornosti i v Praze, a to nejen v souvislosti s přípravou na čerpání fondů EU. Zastupitelstvo hl. m. Prahy schválilo v dubnu 2014 koncept Smart Prague (http://goo.gl/vCA5c0), který tvoří obecný základ pro jednotlivé intervence z Operačního programu Praha – pól růstu ČR a synergicky propojuje i další potřeby města. Je založen na třech pilířích – smart infrastruktura, smart specializace a smart kreativita. Tento koncept bude pod záštitou speciální komise Rady hl. m. Prahy v čele s primátorkou Adrianou Krnáčovou dále rozpracován a provázán se všemi strategickými dokumenty tak, aby Praha v této oblasti nezaostávala a mohla systematicky rozvíjet mezinárodní aktivity k dosažení udržitelného rozvoje a vysoké kvality života. Téma se objevuje i v rámci mezinárodní spolupráce Prahy v organizaci EUROCITIES (www.eurocities.eu). Tato organizace byla založena v roce 1986, Praha je členem od roku 1993. Sdružuje

více než 130 velkých evropských měst a dalších 40 partnerských měst a organizací ze 35 zemí (z ČR jsou členem též Brno, Ostrava a Plzeň). Tematické otázky jsou řešeny v jednotlivých fórech a Smart City se vzhledem ke své interdisciplinární povaze objevuje v činnosti téměř všech. Pro příklad zmiňme např. fórum ekonomického rozvoje (Economic Development Forum) či fórum znalostní společnosti (Knowledge Society Forum (KSF). Z podnětu Manchesteru a dalších aktivních měst v KSF vznikla v roce 2009 iniciativa Zelená digitální charta (Green Digital Charter, www.greendigitalcharter.eu), ke které se připojilo již 45 signatářských měst. Signatářem se v září 2014 stala i Praha (v ČR zatím jediná). Charta zdůrazňuje úlohu měst a jejich vzájemné spolupráce při realizaci cílů podle priorit a politik EU v oblasti využití ICT, energetické efektivity, kvality životního prostředí a ochrany klimatu. Signatáři se zavazují spolupracovat při naplňování cílů charty, realizovat 5 větších pilotních projektů v oblasti energetické účinnosti s podporou ICT a snížit tzv. uhlíkovou stopu z aktivit města do 10 let o 30 %. Charta souvisí kromě Smart Cities i s jinou iniciativou EU zaměřenou na lokální udržitelnou energetiku – Pakt starostů a primátorů (Covenant of Mayors). Od letošního roku je spolupráce signatářských měst podporována v rámci projektu GuiDanCe (Horizon 2020). Potenciál pro spolupráci v rámci Prahy se ukázal již na semináři konaném při podpisu charty, na kterém vystoupili zástupci magistrátu, IPR, Pražská plynárenská a Pražská energetika. Na březnovém semináři zaměřeném na oblast informatiky – ePraha 2015 (www.egovernment.cz/epraha), se podařilo v rámci tematického bloku Smart Cities přinést více než stovce účastníků zajímavé informace o chytrých řešeních v zahraničí díky zahraničnímu hostu ze společnosti Atos (příbuzný koncept My City) i zástupci společnosti Microsoft (City Next). Na ePraze byl prezentován také časopis Smart Cities, jeho metodický přístup k tématu i inspirativní příklady z ciziny. V jiných tematických blocích pak zazněly příklady řešení z měst spolupracujících v rámci komise informatiky Svazu měst a obcí ČR, konkrétně města Brna (IT architektura) nebo Děčína (Open Data). Praha se dále zapojuje do mezinárodních projektů zaměřených na budoucnost města. Příkladem je spolupráce s německou výzkumnou organizací Fraunhofer, jejímž cílem je rozvoj a implementace socio-technických inovací ve městech za účelem zajištění jejich udržitelného rozvoje. Organizace Fraunhofer ve spolupráci se silnými partnery z průmyslu a vědeckého sektoru analyzovala úspěšná udržitelná urbánní řešení v šesti světových metropolích (Berlín, Freiburg, Kodaň, New York, Singapore a Tokio) v oblastech energetické udržitelnosti, mobility, ICT, logistiky, vodní infrastruktury, bezpečnosti a efektivní městské správy. Na základě těchto analýz Fraunhofer vytvořil replikovatelný model udržitelného města, přičemž Praha je první město, ve kterém je model implementován

v rámci projektu Morgenstadt City Lab Praha. Realizací projektu Praha získá individuální profil udržitelnosti a doporučení na implementaci inovačních řešení. V zázemí inovační sítě Morgenstadt, kterou tvoří nejvýznamnější hráči v oblasti udržitelného rozvoje měst (15 metropolí, 25 soukromých společností a 10 Fraunhofer institutů), existuje velký potenciál pro následnou implementaci konkrétních řešení. Na Morgenstadt City Lab Praha navazuje vlajkový projekt Horizontu 2020 Triangulum. Jedná se o projekt opět koordinovaný institutem Fraunhofer a realizovaný IPR Praha ve spolupráci s dalšími pražskými organizacemi, akademickým a soukromým sektorem. Výstupem projektu bude strategický a implementační plán agendy Smart Cities pro Prahu. Lídry v projektu, tzv. lighthouse cities, jsou města Manchester, Eidhoven a Stavanger. Praha bude (spolu s Lipskem a Sabadelem) tzv. follower city a bude těžit z jejich zkušeností při realizaci implementačních plánů na vytvoření chytré čtvrti. Dalším projektem z oblasti inteligentní správy města, do kterého je Praha zapojena, je projekt UrbanAdapt, zaměřený na vytvoření městské strategie adaptace na změny klimatu za použití ekosystémových nástrojů. Projekt je veden Akademií věd a z českých měst se jej účastní ještě Brno a Plzeň. V oblasti rozvoje dopravy lze zmínit projekty realizované s účastí magistrátu. Jedním z nich je SWITCH, zaměřený na podporu cyklistické dopravy a otevírající prostor pro užší spolupráci např. s Vídní. Na cyklodopravu je zaměřen i projekt s názvem HeMI-3c. Praha se rozhodla pro otevřenost, spolupráci a propojení správy města s univerzitami a dalšími aktéry, od kterých se může inspirovat. Základem je však mezinárodní spolupráce, která je ostatně základním předpokladem pro sestavení týmů s ambicemi využít prostředky i z komunitárních programů, např. z Horizontu 2020. Nejde to ani bez zapálených lidí z administrativy, kterých má Praha naštěstí dostatek.

29

30

mobilita

Cyklodoprava na Slovensku Je to naozaj iba o peniazoch?

Vladimír Jurík, redaktor Smart Cities

Vo všeobecnosti platí, že v realizácii cyklotrás na Slovensku zaostávame. Vidíme to pri cestách na bicykli do susedných štátov. Hovorí sa o tom, že dôvodom sú chýbajúce finančné zdroje. Je to ale naozaj iba o peniazoch? Naši susedia – najmä v českej republike ich financovali zväčša z eurofondov. V čom je teda na Slovensku problém? Mali snáď naši susedia v minulom programovom období iné eurofondy ako my?

mobilita

O svoje bohaté skúsenosti s organizovaním cyklodopravy, prípravou a koordináciou koncepčných materiálov týkajúcich sa cyklotrás, ale aj s praktickými skúsenosťami, získanými prácou s predstaviteľmi samosprávy, tretieho sektora, ako aj štátnej správy sa s nami podelil národný cyklokoordinátor Ing. Peter Klučka, pracujúci na Ministerstve dopravy, výstavby a regionálneho rozvoja Slovenskej republiky. Na úvod si pomôžem známym výrokom: „O peniaze ide až v prvom rade.“ Pri všetkej úcte k tomuto tvrdeniu si dovoľujem poznamenať, že k zásadnej zmene v budovaní cyklotrás môže prísť predovšetkým až po všeobecnej zmene v našom myslení v uznaní cyklistickej dopravy ako druhu rovnocenného s ostatnými druhmi dopravy a to na všetkých úrovniach verejného života. Štátna, regionálna a komunálna samospráva, správcovia komunikácií, projektanti, investori, polícia, verejní dopravcovia, médiá, výskumné inštitúcie, ale aj vodiči motorových vozidiel, chodci a cyklisti by mali začať vnímať cyklistov ako jedných z riadnych účastníkov cestnej premávky so všetkými právami, ale pochopiteľne aj povinnosťami. Cítim, že sa to pomaly mení. Vidím v tom nádej do blízkej budúcnosti. Napríklad aj v efektívnom využívaní zmienených eurofondov. Jazda na bicykli sa stala trendovou záležitosťou. Je vidieť zmenu životného štýlu u obyvateľov. K nej patrí aj zvýšený záujem o možnosť cestovať na bicykli do zamestnania. Prečo to nefunguje, dokonca aj tam, kde už cyklotrasy sú? Nie celkom sa stotožňujem s označením zvýšeného záujmu o bicyklovanie ako trendovej záležitosti. Skôr vnímam bicyklovanie ako prirodzenú potrebu ľudí využívať bicykel ako každodenný dopravný prostriedok na cestu do práce, školy, za nákupmi, zábavou a podobne. Nech už sú dôvody vzrastajúceho počtu cyklistov v slovenských mestách a obciach akékoľvek – ekologické, ekonomické, zdravotné alebo sociálne. Je to aj o záujme zamestnávateľov vytvoriť cyklistom zodpovedajúce podmienky v práci (cyklostojany, sprchy, cyklogaráže, prezliekárne, v budúcnosti možno aj finančná motivácia ekologicky zmýšľajúcich zamestnancov). Ale je to aj o záujme kompetentných (projektanti, investori, polícia, samosprávy) uvažovať v širších súvislostiach pri vytváraní podmienok pre plynulú a bezpečnú jazdu pre všetkých účastníkov cestnej premávky. Začnime preto myslieť v súlade so zásadami udržateľnej mobility. Inými slovami robme všetci všetko preto, aby sme sa v meste cítili všetci príjemne. Uvediem malý negatívny príklad. V januári aj v slovenských mestách napadol sneh a snaha správcov komunikácií bola zacielená iba na údržbu cestnej siete. Tých málo cyklistických komunikácií bolo hneď vedľa očistených cestných komunikácií pod vrstvou utlačeného a následne zmrznutého snehu. Viem, nejazdí nás v zime veľa, ale mohlo by viac, keby sme skúsili rozmýšľať a hlavne konať v „obrátenom garde“. O nahrnutí snehu na okraje chodníkov tak, aby autá mohli prechádzať a chodci preskakovať hŕby snehu, aby sa dostali na druhú stranu ulice, alebo k dopravnému prostriedku, by sme mohli rozprávať ešte veľmi dlho, všakže. A stačí tak málo. Vo vyspelom svete okolo nás najprv odhrabú chodníky pre peších, potom cyklistické komunikácie a následne cesty pre motorové vozidlá.

31

32

mobilita

To nie je o nedostatku peňazí. To je o prístupe k človeku a k trvalo udržateľnej mobilite. Vo všeobecnosti o kvalitnejšom živote nás všetkých. Myslíte, že sa na tom môže niečo zmeniť v novom programovom období na čerpanie eurofondov, v rokoch 2014–2020? Som presvedčený, že áno. Integrovaný regionálny operačný program je konečne „stavaný pre ľudí“. Niežeby tie predchádzajúce neboli, ale konečne už v jeho názve je zakomponovaný prvok integrácie ako komplexne poňatej podpory rozvoja slovenských miest a obcí. Počnúc samotnou nemotorovou, predovšetkým cyklistickou dopravou, ale aj pešou a verejnou osobnou dopravou a koniec koncov aj tou individuálnou, ale v rozumnej miere vo vzťahu k parkovacím možnostiam, priepustnosti cestnej siete. Každý druh dopravy má v danom priestore svoje miesto v komplexne poňatom pláne udržateľnej mobility so snahou o podporu predovšetkým alternatívnych druhov dopravy. Významné miesto v IROP-e má v rámci koncepcie verejného priestoru aj verejná zeleň, parkovacie priestory, miesto pre oddych, kultúru, nákupy a odpočinok, ale aj podpora informatizácie verejnej správy. Priam sa mi žiada povedať, že konečne je spokojný občan a kvalita života na popredných miestach nášho záujmu. Podotýkam však zároveň, že IROP, ako aj ostatné operačné programy v novom programovom období, nie je všeliek. Je potrebné vytvárať podmienky pre podporu rozvoja mestskej mobility na všetkých úrovniach štátnej, regionálnej a komunálnej správy.

značenie, vrátane základných informácií o okolí s možnosťou napojenia sa na najbližšie spojenia verejnou osobnou dopravou MHD a vlaky. Nedá mi nespomenúť moderný systém parkovania bicyklov (Hradec Králové), ale aj v iných mestách, kde pred každou železničnou stanicou, resp. v blízkosti prestupných terminálov, sú už určené plochy na odstavenie a uzamknutie bicykla, vrátane bezbariérového prístupu na vlakové nástupištia a pod. Toto nie je maličkosť! Bezpečné parkovanie bicyklov je pre rozvoj mestskej cyklodopravy rovnako dôležité, ako samotné budovanie bezpečných cyklotrás. Práve vyriešené parkovanie bicyklov v uzamykateľných boxoch, alebo v cyklogarážach presvedčilo množstvo obyvateľov západných miest, aby dali prednosť doprave do zamestnania na bicykli pred pomalšou dopravou vlastným autom. Dnes mnohí z nich jazdia do práce na bicykli aj v zime. Mestá sa tomu prispôsobili.

komerční prezentace

SYSTÉM CHYTRÉHO PARKOVÁNÍ Detekuje obsazenost parkovacích míst pomocí magnetického senzoru Naviguje na volné parkovací místo Zefektivňuje dohled nad platební kázní

Začnime teda za riekou Moravou. Dá sa tam pohodlne dostať bicyklom po pár hodinách šliapania. A poznávať a učiť sa, učiť sa a učiť sa. Ale inšpirovať sa dá, samozrejme, aj Viedňou, Budapešťou, Kodaňou, Amsterdamom, Berlínom, Parížom… Pomohla by rozvoju cyklodopravy na Slovensku lepšia medzinárodná spolupráca – využitie zahraničných skúseností? Čo by ste poradili mestám, ktoré by v oblasti integrovanej dopravy s prioritou cyklodopravy rady urobili zásadnú zmenu? V Čechách existuje už niekoľko rokov „Asociácia miest pre cyklistov“. Dobrovoľná, nepolitická organizácia združujúca záujmy primátorov a starostov českých miest a obcí v oblasti podpory rozvoja nielen cyklistickej dopravy a cykloturistiky. Nazval by som to pestrým cyklistickým peletónom šliapucim spoločne do pedálov v pestrofarebnom tričku s názvom „Za lepšiu mestskú mobilitu“. Šírenie osvety takýmto spôsobom je neprehliadnuteľné a výsledky sú viditeľné. Vytvorenie podobného subjektu na Slovensku je aj mojou tohtoročnou cykloambíciou. Domnievam sa však, že svoje miesto má aj osobný príklad a zapálenie sa pre vec u konkrétnych zodpovedných predstaviteľov miest, obcí, ale aj u ostatných zložiek spolupracujúcich pri rozvoji nemotorovej dopravy. Sadnúť si na bicykel a prejsť sa na miesta „o ktorých sa hovorí“ by malo byť v dobrovoľnej pracovnej náplni každého projektanta, investora, policajta... Som rád, že takéto príklady už vidno aj u nás. A výsledok v zmene myslenia a konania je vidieť okamžite .

Môžete povedať pár dobrých príkladov zo zahraničia, prípadne z Českej republiky, ktorá nám je zo susedov najbližšia? Radšej raz vidieť ako stokrát počuť (čítať ). Odporúčam preto navštíviť české mestá Pardubice, Brno, Prahu, Ostravu, kde už cyklista začína byť skutočne vnímaný ako plnohodnotný účastník cestnej premávky. Kde sú už samozrejmosťou rozvinuté služby pre cyklistov a kde sú cyklisti skutočne aj vítaní. V spomínaných mestách sa prelína možnosť použiť bicykel ako dopravný prostriedok a zároveň aj ako prostriedok na využitie voľného času. Využitie zrušených železničných tratí na výstavbu cyklistických chodníkov, funkčný systém mestskej požičovne bicyklov, spojenie cykloturistiky s poznávaním prírodných krás, kultúrnych a technických zaujímavostí okolia, dobré a prehľadné cyklistické

Je o vás známe, že využívate každú príležitosť na jazdu na bicykli – do práce, prípadne aj služobnú cestu – v kombinácii s vlakom. Aká je vaša skúsenosť ako používateľa – cyklistu? Čo by ste navrhovali urgentne zmeniť? Krátko a stručne. Zmena k lepšiemu sa postupne dostavuje. Menej nechápavých až agresívnych vodičov. Viac primátorov a starostov, ktorí okrem roky zaužívanej vety: „To nepôjde, viete aké my máme dôležitejšie problémy. Napríklad v doprave? Musíme rozširovať cesty, stavať parkoviská a podobne,“ prichádzajú s konkrétnymi riešeniami v oblasti zlepšenia mestskej mobility. A nezostávajú iba pri nápadoch. Idú krok za krokom za naplnením svojich predstáv. A čo by som urgentne zmenil ? Od zajtra by som zrušil paragraf v príslušnom legislatívnom dokumente, ktorý umožňuje parkovanie na chodníkoch. Vráťme konečne chodníky chodcom!

WWW.CITIQ.CZ

33

34

komerční prezentace

komerční prezentace Komerční

Společnost MasterCard má velmi bohaté zkušenosti se zaváděním bezkontaktních plateb ve veřejné dopravě v různých zemích světa, a to již od roku 2005. Moderní bezkontaktní systémy se rychle rozvíjejí také v podmínkách střední a východní Evropy – od června 2010 je možné platit bezkontaktní kartou MasterCard ve varšavském metru a na autobusových zastávkách v okolí metropole, od srpna 2010 fungují bezkontaktní automaty na jízdenky také ve Wroclavi, od prosince 2011 je možné platit bezkontaktní kartou MasterCard za vybrané spoje v Moskvě a v srpnu 2013 byla zahájena akceptace bezkontaktních karet MasterCard v automatech moskevského metra. Bezkontaktní placení v dopravě je atraktivní také pro obyvatele České republiky. Jak ukázal průzkum MasterIndex, možnost platit ve veřejné dopravě kartou by uvítala polovina Čechů. Mezi další místa, kde by lidé chtěli kartu pravidelně používat, ale zatím nemohou, patří úřady, pošta a drobní prodejci. Prvním městem České republiky, kde se bezkontaktní platby v dopravě staly skutečností, je Liberec. Od loňského podzimu zde mají cestující možnost zakoupit si lístek pouhým přiložením platební karty přímo ve vybrané tramvajové lince. Vzhledem k velmi pozitivním ohlasům ze strany cestujících dojde v průběhu letošního roku k rozšíření i na další tramvajová vozidla. Mezi další města, s nimiž MasterCard dlouhodobě úzce spolupracuje na zavedení bezkontaktních plateb v dopravě, patří Brno, Plzeň a Praha. V západočeské metropoli aktuálně probíhá pilotní provoz a ještě letos by mělo dojít k plnému osazení všech vozidel MHD bezkontaktním platebním terminálem. Plzeňský systém se plně vyrovná moderním dopravním řešením, s nimiž se můžeme setkat v zahraničí, například v Londýně či v Chicagu. Jednou bezkontaktní kartou bude možné zakoupit neomezený počet jízdenek, přičemž majiteli se z karty nestrhne každá jízdenka zvlášť, ale vždy se odečte až souhrnná částka za určité období. „Jsme rádi, že jsme našli spolehlivé partnery, kteří sdílí naši vizi budoucnosti hromadné dopravy a nebojí se inovací. Lidé už nechtějí řešit, zda mají drobné na nákup lístků v automatu nebo u trafikanta. Chtějí platit kartou, což jasně dokazují dosavadní výsledky v Liberci, Brně a teď nově i v Plzni. Ještě v letošním roce by měly být spuštěny nové projekty i v dalších městech, výhody bezkontaktní dopravy tak bude moci využívat daleko více lidí,“ říká Martina Kirchrathová, ředitelka pro rozvoj komerčních řešení MasterCard.

Veřejná doprava nové generace V dopravních systémech po celém světě se při zajišťování hladkého a racionálně fungujícího cestování velmi dobře uplatňují inovativní řešení bezkontaktních plateb s využitím technologií MasterCard.

Rozvoj bezkontaktních jízdenkových terminálů zdaleka není jediný směr, kterým se společnost MasterCard ubírá. Během Světového mobilního kongresu v Barceloně na začátku března oznámil MasterCard globální spolupráci se společností Cubic Transportation Systems, předním poskytovatelem chytrých řešení pro města v Severní Americe, Evropě, Asii a Pacifiku či na Blízkém východě. Partnerství obou společností má za cíl využít mobilní telefony ke zrychlení, zefektivnění a zpříjemnění denního dojíždění milionům obyvatel po celém světě. Chytrá zařízení otevírají nové příležitosti provozovatelům transportních služeb, jež mohou být ve spojení s cestujícími před uskutečněním cesty, během ní i po jejím ukončení, a tím zefektivňují využívání veřejné dopravy. Jedním z příkladů je například nově vzniklá platforma „NextCity“, která šetří lidem čas i energii, neboť je v reálném čase navádí po nejlepší možné cestě v závislosti na vytíženosti dopravy. Poskytovatelům služeb zase umožňuje nabízet cestujícím flexibilní ceník jízdného s ohledem na obsazenost jednotlivých spojů. Díky globální platební službě MasterPass jsou hotovostní platby převedeny do digitální podoby, čímž dochází k dalšímu snižování nákladů pro provozovatele veřejné dopravy a cestujícím odpadají

starosti se sháněním drobných mincí na zakoupení jízdenek. „Téměř každý má dnes chytrý mobilní telefon a čím dál více lidí se ho nebojí využít naplno, takže jsou přesun odbavování ve veřejné dopravě do mobilních aplikací a zavádění mobilních plateb logickým krokem. Právě kompletní mobilní odbavení je nástrojem veřejné dopravy budoucnosti,“ říká Martina Kirchrathová. V současné době spolupracuje MasterCard s Cubic Transportation Systems například v Londýně, kde bylo během čtyř měsíců od uvedení bezkontaktních plateb jízdného v září 2014 realizováno tímto způsobem více než 19 milionů cest. „Londýnské řešení funguje velmi dobře a celá řada dalších měst se jím inspiruje. Při plánování a vývoji vhodných systémů veřejné dopravy je však vždy třeba vzít v úvahu konkrétní specifika daného města. Londýn je ohromná aglomerace čítající téměř deset milionů obyvatel, kterou každým rokem navštíví přes patnáct milionů turistů. Jen na stanici metra Waterloo denně během tříhodinové ranní špičky nastoupí přes 57 tisíc lidí, týdně je pak v celém systému metra realizováno přes 24 milionů jednotlivých cest. Implementovat shodné nastavení ve výrazně menších metropolích, jako je třeba Praha a další města ve střední Evropě, by nebylo zcela efektivní. Každému městu je třeba se přizpůsobit. Další velmi inspirativní řešení pro evropské metropole a větší města představuje také Chicago se svou kartou Ventra Card,“ vysvětluje Martina Kirchrathová. S velmi zajímavým řešením přichází Cubic Transportation Systems v Německu – ve městě Soest v Porúří byl v dubnu letošního roku proveden pilotní testovací projekt kompletního mobilního odbavení v MHD fungující na bázi technologie Bluetooth, kterou je dnes vybavena převážná většina chytrých mobilních telefonů a tabletů. „Představte si, že prostě jen nastoupíte do autobusu, který potřebujete, a nemusíte řešit, že nemáte drobné na nákup lístku v automatu nebo u řidiče, ani to, jaké tarifní pásmo se Vás týká. Prostě nastoupíte, dojedete, kam potřebujete, a zaplatíte online až po vystoupení, tedy jen za to, co jste reálně ujeli,“ shrnuje Martina Kirchrathová. Princip řešení Cubic Transportation Systems je velmi jednoduchý. Cestující se přes speciální mobilní aplikaci před nástupem „přihlásí“ k vybranému spoji a při nástupu se řidiči prokáže potvrzovacím kódem na displeji svého zařízení – kód se automaticky objeví v okamžiku, kdy se telefon/tablet spáruje s palubním počítačem daného spoje. Po vystoupení z autobusu dojde k automatickému přerušení spojení, což systém vyhodnotí jako ukončení jízdy. Systém během několika málo okamžiků propočte délku jízdy a příslušné tarifní pásmo a zašle cestujícímu do aplikace či e-mailu pokyny k platbě. „Právě ukončené pilotní testování jednoznačně ukázalo, že naše nové řešení má budoucnost. Setkali jsme se s velmi pozitivními ohlasy ze strany potenciálních provozovatelů, tedy dopravních společností a také ze strany veřejné správy,“ říká Dieter Wimmer, Business Development Manager, Cubic Transportation Systems. Kromě rychlého a jednoduchého nasazení systému mohou provozovatelé počítat s nízkými náklady na pořízení i údržbu. Jediný systémový požadavek na vozidlo je vybavení palubní jednotkou ve formě tabletu či chytrého mobilního telefonu nebo palubním počítačem s podporou Bluetooth technologie. Data získaná od uživatelů dopravního systému pak mohou velmi dobře posloužit nejen k analýze spotřebitelského chování a případné úpravě dopravní obslužnosti (kapacita a frekvence spojů, návaznost atd.), ale také k rozvoji moderního CRM systému.

35

36

Arch

Arch

Permanentní provizorium

37

Genius loci jako investiční záměr

Když se v roce 2011 stal Tallin Evropským městem kultury, objevila se vedle řady tučně dotovaných projektů i méně nákladná řešení úpravy městskému prostoru. Takové představoval letní site-specific festival Lift 11. Svým názvem se festival odkazoval ke kurátorskému konceptu celého projektu, jímž bylo zviditelnění – „pozvednutí“ – jinak opomíjených míst ve městě a jejich proměnu drobným zásahem. Cílem organizátorů, místní neziskové organizace MTÜ KAOS, bylo také prolomení rezervovanosti občanů k těmto přehlíženým městským lokalitám a k umění ve veřejném prostoru obecně. S půlročním předstihem vypsali otevřenou soutěž, do níž bylo přihlášeno celkem 129 uměleckých a architektonických návrhů. Z nich odborná komise vybrala k realizaci deset prací. Zadání soutěže vyžadovalo pouze dočasnou instalaci po dobu trvání festivalu, což je praxe obvyklá u mnoha podobných akcí odehrávajících se v řadě zemí. Jeden z uskutečněných projektů ovšem vybočoval z tohoto dočasného schématu svým efektivním, přesto nenápadným a nadčasovým řešením. Mladý architektonický ateliér Kavakava (www.kavakava.ee) se zaměřil na nevyužívané průmyslové přístaviště v širším centru města. Místo, které již patnáct let nesloužilo svému původnímu účelu, mělo být developerským projektem proměněno v hustě zastavěnou oblast překračující lokální výškové limity a rezignující na smysluplný veřejný prostor. Po prostestech místních obyvatel tento záměr ustrnul a nyní čeká na svou revizi. Jeho budoucnost je tedy nejasná, do prostoru se neinvestuje a celá lokalita pomalu degraduje.

Betonové kry

Součástí bývalého průmyslového přístavu bylo i betonové molo, které postupně rok po roku rozlámalo působení ledu během chladných zimních měsíců. Ledová hmota svou rozpínavostí vymodelovala z mola betové kry částečně zanořené pod vodní hladinu, takže svému původnímu účelu už sloužit nemohlo. V této městské postindustriální divočině hodlali architekti vytvořit místo k odpočinku a relaxaci. Princip jejich architektonického řešení byl naprosto jednoduchý – rozlámané molo se stalo výchozím tvaroslovím návrhu. Jednotlivé betonové ruiny nechali architekti pokrýt dřevěnou palubou, která detailně kopírovala geometrické linie veškerých zlomů a puklin. Samotná realizace návrhu úpravy mola o rozloze 70 m2 trvala pouhých osm dní. V krátkém čase zde vznikla velmi kvalitní soudobá krajinná architektura, která na sebe upřela pozornost místních obyvatel různého věku a ti ji nyní hojně využívají k posezení, procházkám, opalování a jiným volnočasovým aktivitám. Vedle nízké ceny realizace, tedy necelých 5 000 eur, což v estonském kontextu představuje opravdu malou částku, je na projektu zásadní ještě jedna skutečnost. Tou je využití stávajícího charakteru místa a uvědomění si hodnoty specifického území. Pro řadu měst by podobná lokalita znamenala zátěž, jejímž jediným řešením je demolice a výstavba nového mola či přístaviště. V případě Tallinu se ovšem ukázalo, že odlišný názor je dobrým vstupním předpokladem k naprosto jedinečnému projektu, který nevyžaduje horentní investice a lze jej zrealizovat velmi rychle. Město tím získalo mimořádně charismatické místo, které by demolicí naprosto ztratilo svoji původní vrstevnatost a charakter.

Jaroslav Sedlák, architekt a redaktor Smart Cities

I dočasné projekty mohou svou realizační jednoduchostí a nízkými pořizovacími náklady předčít mnohá velkolepá řešení a v konečném důsledku se ukázat jako nadčasové. Zdroj: www.kavakava.ee, Foto: Grete Veskiväli

38

Arch

Arch

39

Zdroj: www.duh.de

Park s ranvejí

Velmi podobně uvažovala i samospráva německého města Frankfurt nad Mohanem, když hledala možnosti nového využití téměř osmihektarového areálu letiště americké vojenské základny Maurice Rose Airfield. Tu si Američané vybudovali v blízkosti soutoku řeky Mohan a Nidda v roce 1950. Po jejich odchodu z Německa v devadesátých letech minulého století zde jako relikt studené války zůstalo rozsáhlé a opuštěné území. Kdysi ryze přírodní lokalita nedaleko centra města se radním jevila jako vhodná pro rekreační účely, proto hledali možnosti její proměny. Demolice a celková demontáž všech zařízení bývalého provozu by pro město znamenaly neúměrné finanční náklady a došlo by při nich i k nežádoucí ztrátě historických souvislostí Frankfurtu. Preferovali tedy formu intervence s minimální ekonomickou investicí a cílem konsolidovat krajinný charakter místa. Ve spolupráci s ateliérem krajinných architektů GTL Landschaftarchitekten (www.gtl-landschaftarchitekten.de) se úřadu spravujícímu městskou zeleň (Grünflächenamt Frankfurt/Mein) jako zodpovědnému stavebníkovi podařilo takové symbiózy dosáhnout. Návrh počítal s asanací pouze kontaminovaných míst vojenské zá-

Zdroj: www.frankfurterbilder.de

kladny a letiště. Vše ostatní architekti ponechali ve stávajícím stavu, popřípadě narušili kompaktní hmoty a povrchy objektů a komunikací tak, aby jimi mohla volněji prorůstat příroda. Realizace proběhla mezi léty 2002 a 2004. Třetina původní přistávací dráhy o výměře 1,5 ha byla zachována jako rovná a tvrdá plocha pro cyklisty, bruslaře a skateboardisty. Zbylé dvě třetiny byly rozlámány na kusy a proměněny v přírodní park, kde kusy asfaltu a betonu postupně kolonizuje fauna i flóra. V bývalé kontrolní věži nyní sídlí kavárna s výhledem na nivu řeky Niddy a její okolí. Ostatní objekty jsou využívány jako dílny a laboratoře vzdělávacích center pro širokou veřejnost zaměřené na krajinný výzkum i historii oblasti. Architekti tak využili původní materiality a specifických textur místa. Někde tvoří betonové panely nahromaděné ve skupinách a naskládané na sebe sochařské akcenty, jinde je podpořen proces destrukce a vědomá proměna. Poetika přírody se tu přirozeně mísí s čitelnou minulostí, což z parku činí vysoce atraktivní místo mezi místními obyvateli i pro odbornou veřejnost. Návštěvník tak může kromě příkladného přístupu krajinných architektů ocenit i fakt, že spolutvůrcem parku je samo město.

Zdroj: www.publicspace.org Zdroj: wikimapia.org

40

Arch

Arch

Město, které si stavíme sami

přínos soukromé projekty pro rozvoj města? Která řešení a strategie mohou vytvářet přidanou hodnotu pro město? Na tyto a další otázky odpovídá kniha, kterou Kristien Ring vydala ve spolupráci s Odborem pro rozvoj měst a životního prostředí, Berlín. Rozhovor pro časopis Smart Cities poskytla při své návštěvě České republiky v rámci výstavy BAUGRUPPE ist super!, která se konala v únoru a březnu letošního roku v Praze.

Ondřej Bartůšek, architekt

Jak se mohou zapojit soukromé subjekty do rozvoje města? Existuje alternativa k současné nabídce bydlení ve městě? Rozhovor s německou architektkou Kristien Ring o iniciativě občanů budovat město dle svých představ.

Bytový dům na Esmarchstraße v Berlíně postavený z iniciativy místní baugruppe. Foto: Marek Kopeć

Kniha Kristien Ring Self Made City vydaná před dvěma lety u nás není příliš známá. Je zaměřena na stavby soudobé architektury, které vznikly z občanských iniciativ. Autorka se tímto tématem zabývá už od roku 2007, kdy představila publiku výstavu v Berlíně v Německém Centru pro Architekturu (DAZ). Publikace prezentuje rozsáhlý výzkum, a i když se jedná především o odbornou problematiku, může být zároveň zároveň inspirativní příručkou mapující konkrétní projekty, které vzešly z iniciativy občanů, spolků a sousedských skupin. Berlín kvůli svému charakteru rozpolceného místa a osamoceného ostrova vždy působil jako magnet pro kreativní a nekonformní občany. Velké množství opuštěných budov nabízelo prostor ke vzniku nekonvenčního životního stylu. Protože tzv. squatting byl v devadesátých letech vhodným způsobem užívání nevyužitých staveb, měl i širokou vládní podporu. Vznikla tak svobodná místa pro nezávislou kulturu. Občané si zvykli uskutečňovat nové projekty na svou zodpovědnost a často i s jejich vlastními prostředky. Doba se změnila a nyní jsme svědky návratu Berlína mezi nejžádanější evropské metropole. Ceny pozemků i nemovitostí prudce stoupají. Ekonomický úspěch by ale nebyl možný bez širokého kreativního a podnikavého občanského podhoubí. Motivace projektů vzniklých z vlastní iniciativy je dvojí. Současná nabídka neuspokojuje potřeby občanů, ti jsou nuceni hledat vlastní řešení. Druhá motivace je možnost měnit životní prostředí podle svých ideových představ i estetických preferencí. Vznikají tak dva základní důvody pro občanskou iniciativu: životní potřeba a touha po svobodě. Lidé dostávají možnost vytvořit něco pro sebe, svou aktivitou uspokojují své potřeby a zároveň přináší inspirativní atmosféru a nakažlivý entusiasmus. Publikace popisuje iniciátory, aktéry a samotné projekty, které jsou dlouhodobé a jsou zhmotněny stavbou nebo stavební intervencí. Tyto projekty s ohledem na jejich koncepty, financování, společenský kontext a architektonické a urbanistické kvality přinášejí překvapivá alternativní řešení. Výčet neobsahuje dočasné projekty, přestože se jedná o důležité impulzy s velkým vlivem na rozvoj města. Práce se zaměřuje na projekty s dlouhodobým účinkem naplňující myšlenku trvale udržitelného rozvoje. Z velké části se orientuje na téma městského bydlení. Kniha obsahuje přes 120 projektů a 50 případových studií, které jsou zde podrobně analyzovány a představeny v kontextu s místem. Jaký mohou mít

Foto: Marek Kopeć

Jakým způsobem lze začlenit občany do projektů města? Běžný způsob je, že reprezentace města nechá vypracovat určitý projekt, pak ho představí lidem a ti už mohou rozhodovat pouze o detailech. Je nutné začlenit občany s jejich nápady, protože ve skutečnosti lidé mají opravdu spoustu různých nápadů. Na začátku lze udělat společný pracovní seminář, kde lidé navrhují různá využití určitého prostoru. Pokud se jedná třeba o park, lidé mohou říct, co přesně potřebují a co vlastně chtějí v parku dělat. Na příklad potřebují klidné místo pro posezení s dětmi a podobně. Tímto způsobem lze již od počátku občany zahrnout do projektu. Jedná se o tak zvaný rozvoj odspoda nahoru (bottom up developement). Můžeme se zaměřit na nějaký konkrétní příklad v Berlíně? V projektu, v němž bylo plánováno využít staré letiště Tempelhof jako park, lidé mohli navrhovat, jaké činnosti chtějí v parku dělat a na jakých místech. To posloužilo jako velice zajímavý vstup pro architekty. Bylo využito toho, že místo leželo ladem a město pobídlo občany, aby ho sami se svými nápady a v různých skupinách zkoušeli zlepšit. Tak vzniknul velice inspirativní a kreativní podklad, na jehož základě mohl projekt dále růst. Odkud vyšla iniciativa oslovit občany při definování projektu? Radnice vyčlenila volné rozvojové plochy umístěné mezi centrem města a přilehlými čtvrtěmi, které mají být využity k rekreaci. Lidé přišli s vlastními nápady jak místo dočasně využít, a potom radnice hledala cesty jak je zrealizovat. Jedna z částí bývalého letiště jsou veřejné zahrádky. Sem lidé mohou přijít a podílet se na okopávání a pěstování. Děti se zde učí o rostlinách. Na místě se v budoucnu bude pravděpodobně realizovat jiný projekt, ale aktivita se zachová a přesune se jinam. Má Berlín nějakou strategii dočasného využití míst? Všechny podobné projekty, které se v Berlíně odehrály, vlastně začaly od občanů. Lidé, kteří odstartují tyto projekty, jsou jednotlivci

Foto: Marek Kopeć

41

42

Arch

Arch

Baugruppe – aneb vyberte si místo k životu, byt i své sousedy

Nový způsob navrhování, financování, proces stavby i využívání bytových domů představila v Praze již zmíněná výstava BAUGRUPPE ist super! Její kurátoři, Helena Doudová a Marek Kopeć, ve spolupráci s Vladimírem Fialkou a Žofií Raimanovou z pražského Institutu plánování a rozvoje, tak u nás představili proces městské výstavby, kdy veškerou iniciativu na sebe přebírají aktivní občané.

Foto: Marek Kopeć

nebo skupiny, kteří jdou za majitelem pozemku a ptají se, jestli je možné to místo dočasně využít. Uzavřou smlouvu s majitelem pozemku a město v těchto aktivitách nijak nefiguruje. Zastává určitou měrou strategii nechat věci nechť se dějí... Tak vznikají různá nepředvídatelná využití pozemků jako například zřízení venkovního kurtu plážového volejbalu, barů či malých klubů. Jaký pozitivní vliv mohou mít občanské aktivity na rozvoj města? Lidé, kteří investovali osobní energii do projektů a mohou dělat to, co sami chtějí, jsou činorodí, přinášejí nové nápady a to většinou přivolává další lidi a jejich aktivitu. To potom prospívá rozvoji města, zvyšuje to jeho atraktivitu, rozvíjí se zde obchodní činnost a otevírá se cesta k dalšímu rozvoji. Město tak může získat další aktivní a kreativní občany, kteří v něm budou rádi žít. Tyto projekty mají vliv na kvalitu života ve městě, na životní úroveň a především na začleňování občanů do společnosti.

Výstava přinesla nejzajímavější příklady projektů vzniklých ve skupinách stavitelů, tzv. baugruppe. Německé hlavní město na sebe strhává pozornost velkým množstvím a vysokou kvalitou těchto projektů. Řada z nich se může pyšnit skvělou architekturou za nízké pořizovací náklady. Tyto experimentální projekty jsou populární v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Skandinávii, kde vznikají v hojném počtu a tvoří dobrou alternativu ke klasickému způsobu výstavby a prodeji nemovitostí. Každý dům je originálem. Projekt vzniká utvořením skupiny stavebníků (baugruppe), zvolením parcely, dodavatele projektu a manažera projektu. Jasnou rolí jednotlivých aktérů a rozdělením práv a povinností je projekt životaschopný a ve finále úspěšný. Stavebníci dostávají do rukou nástroje jak ovlivnit parametry svého budoucího bydlení, mohou se dohodnout na vzniku sdílených prostor a nadstandardního vybavení. Architekt a manažer projektu jsou kvalifikovaní k tomu, aby projekt dotáhli do konce. Tento způsob organizace stavebníkům nakonec může ušetřit až 25 % z ceny bytu. Za tyto peníze se v některých domech rozhodli postavit sdílené vybavení jako na příklad zahradu, kutilskou dílnu, klubovnu, bazén, saunu nebo hostovský byt.

Kristien Ring

je německá architektka narozená ve Spojených státech. Je zakládající ředitelkou DAZ (Německého centra pro architekturu) a spolu zakládajícím členem galerie SUITCASEARCHITECTURE. V roce 2011 založila platformu AA Projects (projekty aktivní architektury), kde se s týmem profesionálů věnuje projektům vznikajícím z občanských iniciativ a občanských spolků. Na toto téma pořádá přednášky a diskuze, svou výzkumnou práci shrnula v publikacích Self Made City a Urban Living. Pohled do výstavy BAUGRUPPE ist super! v Galerii Kvalitář. Architekti výstavy Kopeć Dušek Architekti. Foto: Zdeněk Porcal

Tento způsob výstavby má blahodárný vliv na celek města. Flexibilita projektů umožňuje zastavět a využít zdánlivě nevhodné parcely. Stavebníci umějí citlivě reagovat na místo a okolí stavby, protože si jej sami vybrali. Do projektů často zapracovávají živý parter propojený s veřejným prostorem. Cílem budoucích obyvatel těchto domů je žít ve městě, ne pouze spekulovat s pozemky či stavbami. Výsledná řešení proto rozvíjí kvality místa a mají pozitivní vliv na čistotu, bezpečnost a úroveň vybavenosti ve čtvrti.

Dvorní trakt bytového domu na Esmarchstraße s balkony na míru místní baugruppe. Foto: Marek Kopeć

43

44

Arch

komerční prezentace

45

Mám připomínky Šárka Svobodová, redaktorka Smart Cities Plošné rozšíření internetu a sociálních sítí dává vedení měst i obcí skvělý nástroj k přímé a transparentní komunikaci se svými občany. Je to cesta nanejvýš efektivní a přitom ekonomická. Proč ji tedy v řadě případů neiniciuje správa měst, ale musí přicházet od samotných občanů? Začátkem minulého roku seznamovalo město Brno své občany s připravovanou aktualizací územního plánu. Zmíněné seznámení odpovídalo přesně liteře zákona, nic víc, nic míň. Obrazovou i textovou část aktualizace si mohl kdokoli obrněný trpělivostí prohlédnout na webové stránce města rozdělenou do desítek nepřehledných souborů, popřípadě přijít na Odbor územního plánování a rozvoje (OÚPR) a prohlédnout si v podmínkách neodpovídajících důležitosti dokumentu plánovaný rozvoj města osobně. Konala se i povinná projednání s občany – ať už v natolik malých prostorech, kam se vešel jen omezený počet lidí, popřípadě byla zvolena forma zdlouhavých prezentací, kdy nezbylo dostatek prostoru pro vlastní dotazy občanů.

ka sloužila především k informování obyvatel Brna o celé kauze a získání finančních prostředků na právní služby. Výsledkem celého příběhu bylo vítězství nespokojených občanů a jejich iniciativ, neboť v lednu letošního roku uznal soud jejich podnět a aktualizaci územního plánu zrušil. Stranou můžeme ponechat, zda je toto soudní rozhodnutí pozitivním či negativním krokem pro budoucí rozvoj Brna. Nemuselo k němu vůbec dojít, pokud by vedení města volilo adekvátní formu komunikace se svými občany. Z jejich strany šlo jak v případě rozesílání e-mailů, tak podání žaloby, o nouzové řešení, kterým se domáhali práva být slyšen a akceptován svými volenými zástupci. Zaměřme se raději na fakt, že občanské iniciativy dokáží často lépe oslovit početnou skupinu obyvatel, než mnohé radnice. Kouzlo zmíněných aplikací bylo nepochybně v jednoduché struktuře, která intuitivně vedla každého návštěvníka celým procesem informování o problému a odeslání připomínky či finančního příspěvku. Samozřejmou součástí byla také intenzivně vedená kampaň přímo v ulicích Brna i prostřednictvím internetu a sociálních sítí.

Protože město na nespokojenost s procesem projednávání tak důležitého dokumentu nereagovalo, připravila místní iniciativa Nesehnutí téměř okamžitě webovou aplikaci www.mampripominky.cz. Ta byla určena široké veřejnosti k základnímu zorientování se v jinak nepřehledném dokumentu aktualizace územního plánu. Odborníci a občanské iniciativy zde interpretovali některé problematické části aktualizace a zevrubně vysvětlovali důvody svých připomínek a námitek. Občan si tak mohl zvolit, zda se v zákoné lhůtě k aktualizaci územního plánu vyjádří sám, nebo se svým názorem přidá k některé již zformulované připomínce. Po vyplnění svých iniciál odeslal připomínku primátorovi, jeho náměstkům, radním a vedoucí brněnského OÚPR. Celkem město získalo ke své aktualizaci více než 43 tisíc připomínek. Byť vedení města v předcházejících procesech veřejně avizovalo, že připomínky došlé e-mailem bude akceptovat, odmítlo většinu z nich vypořádat z důvodu chybějícího elektronického podpisu. V tu chvíli tedy stejná občanská inicativa vytvořila druhou webovou aplikaci www.mamlepsiplany.cz, která sloužila k přímé komunikaci občanů se svými zastupiteli. Se stanoviskem občanů v jednotlivých městských částech konfrontovala konkrétní politiky, kteří měli záhy rozhodovat o schválení nanejvýš složitého dokumentu aktualizace územního plánu (ve své konečné podobě měl 10.434 stran a 871 mapových listů). Občané tak odeslali všem zastupitelům, kteří měli o dokumentu hlasovat, dohromady přes 24 tisíc e-mailů. Aktualizace byla nicméně schválena v rekordně krátkém čase, v polovině června roku 2014. S tím se ovšem brněnská veřejnost nesmířila a dala vzniknout třetí webové aplikaci www.dobrazaloba.cz a prostřednictvím neziskových organizací město Brno zažalovala. Tato webová strán-

Veřejné projednávání Územního plánu města Brna. Foto: NESEHNUTÍ Brno

Co brání městům, aby stejných postupů využívala sama? Pokud připravují tak zásadní dokument, který ovlivní jejich podobu na desetiletí dopředu, měla by města sama intenzivně informovat své občany, aby obhájila názory odborníků na územní plánování, se kterými takový dokument připravují. Laická veřejnost bude mít v řadě případů jiný názor na zeleň či dopravní opatření v místě svého bydliště než urbanista. Má ovšem právo se o argumentech odborníka dozvědět co nejvíce a odpovídající formou. Internet a sociální sítě mají tu vlastnost, že o úspěchu občanských iniciativ se velmi rychle dozví obyvatelé dalších měst a obcí, ve kterých může být dialog mezi radnicí a veřejností podobně komplikovaný, jako tomu před volbami bylo v Brně. Různé webové aplikaci nahrazující potřebnou komunikaci se tedy nyní objevují i na dalších místech a slouží občanské společnosti k prosazení svých práv a veřejné vůle. Není tedy jediný důvod, proč by vedení měst nemohlo po tak účiném nástroji sáhnout samo.

Platnéřská 9 110 00 Praha 1 - Staré Město

tel.: 251 611 317 [email protected]

www.hags.cz www.hagspraha.cz

46

ČESKÁ KOMORA ARCHITEKTŮ INFORMUJE

ČESKÁ KOMORA ARCHITEKTŮ INFORMUJE

Městský architekt jako iniciátor vztahů s veřejností

v našem legislativním prostředí, však některé paragrafy činnost městských architektů umožňují a v řadě měst jsou běžně využívány. Jedná se o: • § 2 zákona o obcích: „Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem.“ • § 117 a § 122 zákona o obcích → Obec má právo zřizovat jako iniciační a poradní orgány komise a výbory, v rámci nichž může architekt města vykonávat svou činnost. • § 174 stavebního zákona → V územních, stavebních a dalších řízeních lze využít součinnosti experta. • § 18 a 19 stavebního zákona v cílech a úkolech územního plánování rovněž odůvodňují expertní spolupráci architekta. • § 85 stavebního zákona → Obec je účastníkem všech územních řízení, týkajících se záměru na jejím území, v nich může svá vyjádření podávat např. na základě doporučení městského architekta, • § 90 stavebního zákona → stavební úřad je povinen v územním řízení posuzovat záměr z hlediska ochrany architektonických a urbanistických hodnot v území.

Zavedení pozice do praxe

Městský architekt dokáže zajistit komplexní péči o sídlo, čerpat z jeho specifik a posílit místního genia loci. Přesto řada měst a obcí nad zavedením funkce městského architekta váhá. Česká komora architektů (ČKA) proto připravila materiál, který komunálním zastupitelům objasní možnosti působení městského architekta. Stejně jako v případě architektonických soutěží Komora městům a obcím nabízí k tomuto tématu odborné konzultace. Zájem o funkci městského architekta Komora vyjádřila již v Politice architektury ČKA 2013, jež se zčásti stala předlohou Politiky architektury a stavební kultury, kterou v lednu vládě předložilo Ministerstvo pro místní rozvoj. Více informací o tomto zásadním strategickém dokumentu přinesl článek „Proč by architektura měla mít svoji politiku?“ ve Smart Cities 04–14.

Kdo je městský architekt?

Kolem profese městského architekta existuje řada otázek. Odpovědi na ty nejčastější nově nabízí manuál České komory architektů. Jeho autory jsou architekti Marek Janatka a Václav Zůna, kteří mají praktické zkušenosti z působení na této pozici (města Chrudim a Cheb). Dozvíte se v něm, že městský či hlavní architekt je supervizorem, koordinátorem a nositelem koncepce dané obce či města a zároveň tvůrčím pracovníkem i expertním poradcem. Městský architekt podstatnou měrou přispívá ke zlepšení celkového vnitřního i vnějšího obrazu sídla. Díky svým zkušenostem zvládne také administrovat architektonickou soutěž a určit správnou návaznost jejích kroků tak, aby byla co nejefektivnější. Současně plní funkci mediátora – prostředníka mezi vedením města a jeho občany. Iniciuje participační

procesy a podílí se na vzdělávání veřejnosti v oblasti architektury. Činnost architekta města může zahrnovat konzultační a poradenskou činnost zejména pro orgány města, jeho komise a výbory či odbory, jejichž činnost se dotýká urbanismu a architektury, životního prostředí, památkové péče, ale také pro občany města.

• • • • • • •

Oblasti, ve kterých najde architekt města své uplatnění: urbanisticko-architektonický rozvoj města, tvorba veřejného prostoru a mobiliáře, včetně řešení oprav a rekonstrukcí, řešení staveb v městské památkové zóně a objektů na exponovaných nebo významných místech, péče o historické dědictví formou spolupráce s městským památkářem, předkládání návrhů a doporučení urbanisticko-architektonických úprav a opatření orgánům města, zpracování zadávacích podmínek na stavby pořizované z prostředků města, spolupráce na přípravné a projektové dokumentaci staveb financovaných městem,

V Litomyšli funguje institut městského architekta více než dvě dekády. Pozitivní přínos můžeme sledovat např. v počtu kvalitních architektonických soutěží (Domov pro seniory, 1. cena, FAM ARCHITEKTI).

• • • • • •

• •

zpracování zadávacích podmínek pro pořizování územně plánovací dokumentace, účast ve výběrových komisích, při veřejných projednáních projektů, komunikace s veřejností, organizace architektonických a urbanistických soutěží, zpracování různých neformálních koncepčních dokumentů, návrhů a studií rozvoje, usměrňování soukromých investičních záměrů z hlediska jejich potenciálního vlivu na urbanisticko-architektonický rozvoj města, koordinace a pomoc při zpracování strategických plánů, iniciování, vytváření a implementace vizí města.

Aby nedošlo ke střetu zájmů, ČKA doporučuje, aby městský architekt v obvodu své působnosti nezpracovával významnější projekční zakázky, a to jak soukromých, tak veřejných investorů. To však neznamená, že by měl být městský architekt odříznut od praktické tvůrčí činnosti. Výše uvedené okruhy činností naopak vyžadují kontinuitu tvůrčí práce architekta.

Chybí dostatečná opora v zákonu

Nedůvěru zastupitelů vůči pozici městského architekta ve většině případů přiživuje její nedostatečné ukotvení v zákoně. Žádnou výslovnou úpravu funkce městského architekta v českém právním řádu nenalezneme. Nejasnému vymezení odpovídá i nesjednocená terminologie. Objevují se pojmy jako městský architekt, architekt města, hlavní architekt, obecní architekt apod. Zřízení pozice městského architekta není složité, je však třeba počítat s jistými požadavky na koordinaci státní správy, samosprávy a politické reprezentace a jejich vůli s architektem města spolupracovat. Navzdory absenci přímé podpory existence městského architekta

Zejména sídla malé a střední velikosti mohou na základě usnesení rady města nebo rozhodnutí zastupitelstva uzavřít s externím architektem např. smlouvu o poradenské a konzultační činnosti. Důležité je věnovat pozornost výběru vhodného uchazeče. V podmínkách výběrového řízení je vhodné stanovit zejména požadavky na vzdělání a praxi a doložení profesního portfolia v požadované struktuře. Vyplatí se věnovat i zvýšenou pozornost sestavení výběrové komise. Městský architekt by měl být partnerem pro politické vedení sídla, pro celou řadu odborů úřadu (odbor územního plánu, odbor investic, stavební odbor, odbor správy majetku, odbor životního prostředí, odbor památkové péče atd.), ale i pro občany. Je třeba připravit strukturu dotazů, které budou uchazeči při výběrovém řízení kladeny. Možné je i „vyzkoušení“ uchazeče pomocí konkrétních případových studií. Je třeba mít na paměti, že činnost architekta při rozvoji sídla je dlouhodobá záležitost, a město tak vybírá partnera na mnoho let. Tomu by mělo odpovídat i složení výběrové komise.

Cílená podpora

Úspěšný výkon činnosti architekta města je podmíněn vůlí ke spolupráci ze strany politického vedení i státní správy a samosprávy. Sebelepší smlouva nebo zákon nenahradí základní principy týmové práce se společným cílem. Je třeba klást důraz zejména na důsledné sdílení informací směrem k městskému architektovi a naopak. Cíl je začlenění městského architekta do přirozeného chodu přípravy a realizace rozvojových a investičních akcí. Česká komora architektů pověřila koordinací činností souvisejících s problematikou městských architektů Marka Janatku a Václava Zůnu. Na níže uvedené kontaktní adresy mohou zájemci zasílat své připomínky, náměty či žádosti o poradenskou a konzultační činnost v této oblasti. Obrátit se na ČKA můžete i s žádostí o pomoc při přípravě zavedení funkce architekta města nebo s výběrovým řízením na tuto pozici. Kompletní manuál Městský architekt: www.cka.cz Více informací za ČKA poskytnou: Marek Janatka, [email protected] Václav Zůna [email protected]

47

48

Arch

Hnutie proti okrášľovaniu Bratislavy versus plastové kvetináče a maľované múriky

Arch

umyli smradľavé chodníky, no tiež pomaľovali betónové múry, polepili autobusovú zastávku nálepkami a demontovali lavičky v okolí stanice, na ktorých sedávali bezdomovci. Išlo o aktivitu do ktorej sa zapojilo niekoľko ľudí bez jasnej koncepcie a možno by si ich nadprácu nik nevšimol, keby sa ich aktivitou nepochválilo vedenie mesta na sociálnych sieťach.

Nik nevedel, ktorý zo zásahov mal na svedomí magistrát v spolupráci so študentskými organizáciami, kedy šlo o nezávislú aktivitu občanov a čo bolo výsledkom prapodivných PR kampaní súkromných sponzorov. V meste zavládol okrášľovací ošiaľ. Takto realizované insitné zásahy však niesli známky amaterizmu, či po technickej alebo konceptuálnej stránke. Stali sa tak ľahko terčom posmechu, čo sa čiastočne podpísalo aj pod prehru predchádzajúceho primátora v komunálnych voľbách. Iróniou bolo, že počiatočné nadšenie a viera v dobrú vec jednotlivých aktérov sa obrátila proti nim, a zanechala tak trpkú príchuť za ich robotou. Kde sa stala chyba?

Adam Berka, Hnutie Proti Okrášľovaniu Bratislavy – Bratislava Budúcnosti

Hnutie proti okrášľovaniu Bratislavy vzniklo ako spontánna reakcia na okrášľovací ošiaľ pred minuloročnými komunálnymi voľbami. Samotné hnutie bolo myslené skôr ako recesia, no jeho raketovému úspechu predchádzal krátky kritický text, ktorý som napísal na margo bezhlavých okrášľovacích aktivít, s ktorými sa pár mesiacov pred voľbami roztrhlo vrece. Ten bol myslený vážne a v čase náhaňania predvolebných bodov si nik nemohol dovoliť ignorovať masívnu vlnu kritiky, ktorú krátky článok a vznik hnutia vyvolali. Tá bola totiž zakorenená v dlhodobej nečinnosti mesta. Politici sa snažili reagovať, dotknutí aktéri horlivo diskutovali a médiá mali o zábavu postarané. Problém, na základe ktorého hnutie vzniklo a na ktorý sa zameralo, nebol ničím novým, no bolo to po prvý krát, kedy niekto vyslovil dovtedy kontroverzné tvrdenie a síce, že aj dobre mienený skutok okrášľovanie mesta, môže bez premyslenej koncepcie viesť k rozpačitým až zlým výsledom. Je však morálne bojovať proti dobre mieneným skutkom? Áno, pokiaľ ich realizáciou vzniká škoda a diskusia, ktorá by tomu mohla predísť, neexistuje. V momente, kedy ľudia začnú svojpomocne opravovať chodníky, natierať zábradlia a maľovať zdevastované verejné priestory, je na otázky, smerujúce k pomenovaniu príčin tohoto stavu, neskoro. V takom momente je na mieste zvolať krízový štáb, prizvať za okrúhly stôl rovnako úradníkov a politikov, ako odborníkov a zástupcov verejnosti, a začať diskusiu nielen o tom, ako postupne vyriešiť všetky problémy mesta, ale predovšetkým a vôbec,

Každý konflikt je výsledkom akumulujúcich sa, dlhodobo neriešených problémov. V Bratislave je to napríklad desaťročia zanedbávaná starostlivosť o verejné priestory, neznesiteľná miera vizuálneho smogu (vysoká hustota osadených bilboardov a reklamných zariadení v meste, množstvo nelegálnej reklamy alebo nízka kvalita vizuálnej komunikácie vo verejnom priestore), rozpadávajúca sa a absentujúca infraštruktúra (chodníky a cesty sú v dezolátnom stave, cyklisti musia kľučkovať pomedzi autá, fontány sú bez vody, hodiny neukazujú presný čas) alebo kolabujúca doprava a problém s absentujúcim parkovaním, kde autá prakticky obsadili všetok voľný priestor v meste. K tomu môžeme prirátať cenu nájomného za bývanie, ktoré často presahuje polovicu mesačného príjmu priemerne zarábajúceho obyvateľa, vysokú mieru byrokracie a nízku kvalitu služieb, ktoré sú výsledkom mnohých faktorov, v neposlednom rade však zle fungujúcej legislatívy. Všetky vyššie spomenuté problémy v spojitosti s nedostatkom tvorivých pracovných príležitostí a frustráciou zakorenenou v chabej aktivite verejnej správy su dostatočným dôvodom k úpadku morálky obyvateľov mesta. Napriek tomu sa v každom meste nájde množstvo ľudí, ktorí sú ochotní venovať svoj čas a energiu zveľadeniu svojho okolia. Niektorí ľudia považujú starostlivosť o svoje okolie za samozrejmosť, iných dovádza k aktivite zúfalstvo, no sú aj takí, ktorí využívajú pozitívnu karmu dobrovoľníckych aktivít pre vlastné zviditeľnenie sa.

ako má mesto v ktorom žijeme, vyzerať a fungovať. Prebudený občiansky aktivizmus je totiž alarmujúcim signálom toho, že táto diskusia pravdepodobne nikdy neprebehla. Ukážkovým príkladom takejto situácie boli okrášľovacie aktivity, ktoré prebehli minulý rok na Hlavnej stanici v Bratislave. Hlavná stanica je v zúboženom stave. V roku 2001 začalo mesto jednať so súkromným investorom o jej rekonštrukcii a výstavbe obchodného centra spolu s hotelom a administratívnymi budovami. V celej transakcii vystupovalo viacero aktérov, vrátane mesta a železníc. Od tej doby ubehlo 14 rokov a so staniciou sa nič neudialo. Priestory v okolí Hlavnej stanice sú jedny z najšpinavších v tomto meste a sú odstrašujúcim príkladom toho, ako môže dopadnúť miesto, na ktorom nikomu nezáleží. Skupina dobrovoľníkov sa preto rozhodla tento zanedbaný priestor skrášliť. Upravili zeleň,

Projekt zožal kritiku predovšetkým preto, lebo bol prezentovaný vedením mesta ako riešenie katastrofálnej situácie, ktorú vedenie mesta samé zapríčinilo. Táto iniciatíva však nevyriešila žiaden problém s výnimkou jedného. Upriamila pozornosť na roky zanedbanú Hlavnú stanicu a rozprúdila diskusiu o okrášľovaní mesta. V tom čase sme aj vďaka záujmu médií o prebiehajúce predvolebné kampane mohli denne sledovať výsledky náhodných aktov zbesilého okrášľovania. Anonymné skupiny aktívnych občanov vyhlásili vojnu sivému betónu a bez akejkoľvek logiky a vysvetlenia začali pomaľovávať čo im prišlo pod ruku. Kvetináče, múry, lavičky, chodníky, zábradlia alebo aj autobusové zastávky sa stali obeťou ľudovej tvorivosti. Často však šlo len o natieranie betónu žltozelenou farbou.

Foto: Zuzana Ivašková

Ako sa však v tomto dianí orientovať, ako porozumieť mestskej estetike a ako docieliť, aby si ľudia vytvorili vzťah k svojmu okoliu?

49

50

Arch

Pre ilustráciu by som rád uviedol jeden úspešný príklad zo zahraničia. V roku 2012 sa Helsinky stali hlavným mestom dizajnu. Ide o udalosť, ktorá sa koná raz za dva roky. Mesto nesúce status World Design Capital má za úlohu predstaviť svoj potenciál v prepojení na dizajn, umenie a kultúru. Helsinki sa takto zodpovednej úlohy chopili s plnou gráciou, na mnohých úrovniach mesta. Popri organizácii a koordinácii stoviek kultúrnych udalostí, festivalov, workshopov, koncertov a výstav 365 dní po celý rok, stáli pred zodpovednou úlohou vizuálne odkomunikovať všetko to, do čoho vložili energiu. Do projektu boli zapojené stovky dobrovoľníkov, mesto ponúklo pestrý program tisíckam návštevníkov z celého sveta, no rovnako vytvorilo podmienky pre aktívnu participáciu miestnych obyvateľov. Inými slovami vizuálna komunikácia mesta Helsinki mala dva hlavné ciele. Prvým cieľom bolo vytvoriť navigačný systém a vizuálnu identitu, od vizitiek, cez web a propagačné materiály až po drobnú architektúru, mestský mobiliár a navigáciu, ktorá mala pomôcť návštevníkom rýchlo sa zorientovať v cudzom meste a nadobudnúť pocit, že sa naozaj nachádzajú v hlavnom meste dizajnu. Druhým cieľom bolo získať si pre projekt domácich obyvateľov, nielen preto, že sa ich táto udalosť bytostne dotýkala, ale aj preto, lebo sami sú mestom a jeho identitou.

Arch

51

aby dobre slúžil rovnako ako navigácia v príletovej hale alebo ako hlavičkový papier, či suvenír. Ide o zložitý proces, ktorý by nemohol dopadnúť dobre, ak by celý projekt nebol vedený na najvyššej profesionálnej úrovni.

V roku 2009, 3 roky pred spustením projektu, bolo vybrané fínske štúdio Kokoro & Moi, aby vytvorilo vizuálnu identitu pre mesto. Vizuálna identita World Design Capital Helsinki 2012 bola vybudovaná okolo myšlienky otvorenosti. Obyvatelia boli priamo vtiahnutý do procesu navrhovania a riešenia problémov, aby ďalej rozvíjali

nápady a prinášali nové riešenia. Identita podujatia niesla stovky grafických interpretácií hlavných tém („Otvorené Helsinki Začlenenie dizajnu do života“, „Globálna zodpovednosť“ a „Korene pre nový rast“), navrhnutých počas Open Identity workshopov ľuďmi všetkých vekových kategórií, národností a rôznych profesijných oblastí. Takto vytvorená identita bola výsledkom práce špičkového grafického štúdia, no zároveň sa ňou mohli pochváliť stovky ľudí, ktorí sa do projektu dobrovoľne zapojili. Mesto tak nezískalo len krásny vizuál, ktorým sa prezentovalo doma aj v zahraničí, no vytvorilo identitu, ktorú si jeho obyvatela ľahko osvojili. Návštevníkovi udreli farebné prvky vizuálnej identity poprepájané bledomodrou farbou do očí od momentu, kedy vystúpil z lietadla alebo lode. No až po dlhšom pozorovaní si uvedomil, že jednotlivé produkty novej identity používajú ľudia v bežnom živote. Nová identita tak nezostala len na papieri, ale ožila aj v uliciach mesta. Prečo som uviedol práve tento projekt? Pretože ide o projekt, ktorý je exemplárnym príkladom toho, ako by mali mestá narábať so svojimi vizuálnymi identitami a procesmi „okrášľovania“. Mesto vypísalo súťaž z ktorej vzišiel víťaz. Víťazné štúdio, ktoré patrí medzi svetovú špičku vo svojom obore, vymyslelo zmysluplnú koncepciu a stalo sa kurátorom výtvarného procesu, ku ktorému prizvalo obyvateľov mesta. Takto sa mohol do procesu navrhovania zapojiť každý, no zároveň bolo vytváranie identity vedené vzdelanými a skúsenými dizajnérmi, ktorí ho koordinovali, sledujúc vyššie ciele projektu. Obyvatelia zapojení do procesu kreslili a na papieri zhmotňovali svoje predstavy, asociácie a emócie, no dizajnéri ďalej pracovali s takto vytvoreným materiálom, remixovali ho a upravovali,

Mestá ako Helsinki však mali dávno predtým, než si trúfli na zorganizovanie takto prestížneho podujatia, jasno v tom, akým mestom chcú byť, kam chcú smerovať, čo zo svojho potenciálu chcú rozvíjať a na čom chcú stavať. Mnohé mestá v našom regióne majú túto fázu len pred sebou. Preto prv než začnú príjmať sponzorské dary vo forme nevkusných, reklamou polepených, umelohmotných kvetináčov od miestnych záhradníctiev, prv než nechajú developerov a bankárov prestriekať lacnými graffiti travertínové obloženia budov, pasáží a podchodov a prv než prekryjú parky umelohmotnými trávnikmi, mali by investovať veľké množstvo energie do zorganizovania workshopov a diskusií, na ktorých by mohli obyvatelia spolu s dizajnérmi, architektmi, sociológmi a inými odborníkmi hľadať odpovede na otázky typu: Kto sme? Kým chceme byť? A ako to chceme dosiahnuť? Pokiaľ chceme žiť v super mestách, ktoré sú otvorené pre ľudí, bez jasnejšej vízie a spolupráce s obyvateľmi to nepôjde. Až keď budeme mať jasno v tom, aká má byť naša vysnívaná Bratislava budúcnosti, budeme vedieť povedať, či maľovanie zastávok MHD, osadzovanie umelohmotných trávnikov alebo demontovanie lavičiek, ako opatrenie proti výskytu bezdomovcom na verejnosti, sú krokmi vpred.

Zdroj: www.kokoromoi.com

52

Brand

Mayor´s Challenge Soutěž inovativních nápadů evropských měst Eva Gregorová, Tereza Chrástová, Kancelář strategie města Brna

Kdo z nás zná Michaela Bloomberga? A pokud ano, kdo jej zná jinak než jako mediálního magnáta či jako bývalého starostu New Yorku? Kdo ví, že kromě podnikatelských aktivit je to ještě filantrop, který dokáže ovlivňovat život nejen v Americe, ale i v Evropě. Ještě před pár měsíci by málokdo věřil, že Nadace Bloomberg Philantropies může pozitivně ovlivnit velká evropská města. Ale stalo se, a v desítkách evropských měst se díky jeho iniciativě rozjíždí inovativní a tak trochu „jiné“ projekty. Pojďme se podívat na tuto iniciativu podrobněji a představme si nejúspěšnější projekty i to, co je s touto „značkou“ spojeno v Brně. V roce 2013 byla vyhlášena Nadací Bloomberg Philantropies soutěž Mayor´ s Challenge, jako soutěž inovativních nápadů evropských měst nad 100 tis. obyvatel. Na realizaci nápadů byla vyčleněna částka 9 mil. EUR, které si mezi sebe rozdělilo 5 nejlepších projektů – měst. Do projektu se přihlásilo 155 evropských měst. Absolutním vítězem soutěže, která byla vyhlášena v září 2014, se nakonec stala

Barcelona s projektem z odvětví sociálních inovací. Oceněna byla ještě další čtyři města: Athény s projektem občanské participace, Kirklees s projektem spolupráce mezi obcemi, Stockholm s projektem z oblasti nízkouhlíkové ekonomiky a Varšava s projektem zacíleným na osoby s handicapem. Nyní si jednotlivé nápady podrobněji představíme.

Brand

V současné době tvoří často až jednu pětinu obyvatel velkých měst lidé starší 65 let. Jak lidé stárnou, jejich sociální sítě slábnou stejně tak jejich mobilita. Zkušenosti i výzkumy navíc ukazují, že osamělost prohlubuje zdravotní komplikace jedince, včetně deprese, demence a obezity. Vítězná Barcelona proto plánuje vytvořit sociální síť pro seniory, do které se budou zapojovat nejen samotní senioři, ale také jejich rodina, formální i neformální pečovatelé, sousedé a dobrovolníci. Cíl není překvapivý – je jím snížení osamělosti seniorů, vzájemná pomoc a podpora mezigenerační solidarity. Nová je cesta, jak chtějí v Barceloně tohoto cíle dosáhnout: pomůže sociální síť (nová webová aplikace), podpora sdílení wi-fi mezi obyvateli a dotované tablety. Díky projektu Vincles by každý senior měl mít vytvořenu ve svém blízkém okolí dostatečně silnou oporu, která by mu umožnila žít doma. Dalším významným tématem je občanská participace – ve svých principech všeobecně žádaná a chtěná, ale jak k této výzvě efektivně přistoupit? Jak zapojit přínosnou cestou obyvatele a změnit tak řízení města? Athény chtějí pojmout občanskou participaci jinak a lépe. Projekt synAthina bude využívat webovou aplikaci, která bude na jedné straně umožňovat obyvatelům města vymýšlet a přidávat projekty zaměřené na kvalitu života ve městě (např. v oblasti kultury, vzdělávání či péče o děti), na druhé straně umožní najít zájemce o realizaci těchto projektů z řad neziskových organizací, dobrovolníků a podnikatelského sektoru. Vedlejším důsledkem bude lepší organizace a legislativní i administrativní opora pro již realizované aktivity, které se nyní dějí živelně a často „proti předpisům“. Takto má dojít i k obnovení důvěry mezi obyvateli města a jeho samosprávou. V dnešní době se sdílí ledasco – v britském Kirklees a městech v jeho sousedství podporují sdílenou ekonomiku. Chtějí zde vytvořit meziobecní platformu pro sdílení veřejných a soukromých zdrojů. Cílem této aktivity bude lepší využití omezených finančních zdrojů celé metropolitní oblasti Kirklees (tři větší města a několik menších obcí), které jsou často vynakládány nekoordinovaně či duplicitně. Jedná se o projekt spolupráce různých aktérů na metropolitní úrovni, kdy jednotlivé služby budou financovány a poskytovány ve vzájemné spolupráci. Projekt počítá se zapojením občanů i neziskových organizací, důležitým nástrojem bude i časová banka (virtuální banka, kde vkladem nejsou peníze, ale poskytnutý čas věnovaný plnění služby) a také společný branding (společná image a značka projektu). Zatím se projekt jmenuje Comoodle. Schází Vám projekt zaměřený na environmentální aspekty? Pak Vás může inspirovat projekt z oblasti zlepšení kvality životního prostředí. Stockholm si dal za cíl snížit produkci CO2 pomocí výroby a využití biouhlí (tzv. biochar) z bioodpadu. Jedná se o staronovou technologii recyklace bioodpadu na dřevěné uhlí, které obohacuje půdu, podporuje růst rostlin, filtruje srážkové vody a vydrží v půdě tisíce let. Biodpad ze soukromých zahrad i městských parků a dalších veřejných prostranství bude sbírán, přeměněn v biouhlí a následně opět využit v zahradách a parcích. Vedlejším efektem bude výroba tepelné energie, která vzniká jako vedlejší produkt výroby biouhlí, která bude využívána pro vytápění města. Posledním oceněným městem je Varšava, která chce svým nápadem Virtual Warsaw zlepšit podmínky pohybu pro slabozraké ve městě. Projekt zlepšuje navigační systém ve veřejných prostran-

stvích, budovách a ve veřejné dopravě prostřednictvím instalace světelných bodů, které budou komunikovat pomocí Bluetooth s chytrým telefonem uživatele. Díky tomu bude podpořena mobilita slabozrakých obyvatel města a tím snad dojde např. i k jejich lepší zaměstnatelnosti. Pokud se chcete seznámit i s dalšími, nevýherními nápady evropských měst, podívejte se na zprávu ze soutěže Inovace v evropských městech na stránkách nadace Bloomberg Philantropies (www.bloomberg.org), která kromě podrobného popisu oceněných projektů a přehledu projektů, které se dostaly do finále, obsahuje i zajímavou srovnávací socioekonomickou analýzu 155 měst přihlášených do soutěže. Spolupráce měst vyhlášením finalistů neskončila. Bloombergova nadace pro finalisty realizuje 18měsíční podpůrný program, který má rozvinout nápady měst a zároveň města propojit v pracovních skupinách. Součástí spolupráce jsou konzultace projektů s odborníky, vytvoření on-line komunity měst a upřesnění problémů, často překvapivě podobných, kterým města čelí. Cílem této následné podpory je, aby nápady rozpracované v rámci soutěže byly realizovány a mohly být jako prověřené praxí přeneseny i do jiných evropských měst. Zkrátka, proč nevyužít a nesdílet desítky dobrých nápadů spojených s inovacemi ve veřejné správě, tedy s oblastí, kde se inovace z mnoha různých důvodů hůře prosazují než třeba v podnikatelském či výzkumném sektoru. Jediným městem v České republice, které se do soutěže Mayor´s Challenge přihlásilo, a navíc se dostalo mezi finalisty, bylo Brno. Projekt Městské policie Brno Bezpečná lokalita – bezpečné bydlení (Toward a Safer and Engaged Community) byl zaměřen na aktivizaci obyvatel nájemních domů, zlepšení jejich životních podmínek, minimalizaci zásahů ze strany veřejných složek, nejen policie. Jednou ze součástí projektu byla i akreditovaná Domovnická akademie, kde by se lidé zastávající domovnickou funkci mohli naučit jak dobře spravovat bydlení nejen po technické stránce, ale i po stránce lidských vztahů a dalších „měkkých“ dovedností (sociální a právní vztahy, protipožární ochrana aj). Za pomoci vyškolených absolventů Domovnické akademie chce projekt dosáhnout optimální soběstačnosti obyvatel bytových domů a vytvořit podmínky bezpečného a dobře spravovaného bydlení (certifikát Bezpečná adresa). Pokud by to všechno vyšlo, došlo by k minimalizaci represivních zásahů policie v komunitě, otevřel by se prostor pro spolupráci samosprávy města (vzdělávání, poradenství), místních nestátních neziskových organizací, zájmových organizací (sdružení majitelů domů, společenství vlastníků, profesní a firemní sdružení atd.), seniorů, sociálních, etnických a národnostních menšin. Projekt by v důsledku mohl pomoci celým problematickým částem města. Záměr donátora soutěže, aby i nevítězné projekty byly dále rozvíjeny, se v případě Brna uskutečnil. Díky zapojení do soutěže se podařilo projekt rozpracovat a obohatit o další nápady, a možná i proto byl projekt podpořen z jiných finančních zdrojů. V dubnu 2015 se tak otevírá pilotní kurz Domovnické akademie pro prvních 10 frekventantů a projekt Bezpečná lokalita – bezpečné bydlení tak vstupuje do další etapy svého vývoje. Inovace v evropských městech, Mayors Challenge 2014. www.bloomberg.org

53

54

Brand

Zašlá sláva funerálního umění Adam Piškula, Czechdesign

Vzhled mnoha českých hřbitovů je tristní. Pozvednout úroveň a oprášit zašlou slávu těch pražských se rozhodla místní správa hřbitovů.

1. místo v soutěži Funerální design, Zuzana Knapková – Magnetická urna pro partnery (zdroj: Zuzana Knapková)

Brand

Zlatá prvorepubliková éra

Rozkvět funerálního umění můžeme spatřovat v období první republiky. Funkci hrobníka vykonávali státní zaměstnanci s patřičným finančním ohodnocením a jednoznačnými kompetencemi. Pokud to rodinný rozpočet dovolil, pro realizaci hrobu se rodina obrátila na špičkového architekta nebo výtvarníka. Pod vizuální stránkou mnoha hrobů tak jsou podepsáni významní architekti, např. Jan Kotěra, Josef Gočár nebo sochař Stanislav Sucharda a mnoho dalších. Náhrobky nesly plno odkazů, symbolů a jinotajů spojených s nebožtíkem. Ne všichni si mohli dovolit zaplatit za služby architektů, sochařů a malířů. V těchto případech se rodina obracela na kamenictví, která se kvalitativně lišila od většiny dnešních kamenictví a fungovala spíše jako kamenosochařství. „Současní čeští kameníci jsou spíš než zručnými řemeslníky distributory asijských prefabrikátů,“ komentuje aktuální dění v rozhovoru pro radio Wave ředitel Správy pražských hřbitovů Martin Červený.

O smrti se nemluví

Otázkou života a smrti se lidé zabývali od pradávna. Smrt byla nedílnou součástí života, mluvili o ní a především s ní dokázali žít. Dnes se jedná o okrajové, nepatřičné téma k rozhovoru. Bojíme se o ní mluvit, vytlačujeme myšlenku smrti z našich životů, nejsme na ni připraveni, a to se odráží i na hřbitovech. Souvislost můžeme spatřovat v éře komunismu, kdy zavládl všeobecný úpadek duchovna jako takového.

„Téma smrti se nehodilo, neslo sebou příliš mnoho otázek. Hřbitovy pak příliš mnoho symbolů třídních nepřátel – kříže, tituly bankéřů, nobilitovaných měšťanů, intelektuálů,“

2. místo v soutěži Funerální design, Tomáš Černý – návrh náhrobního kamene složeného ze schrán na urny (zdroj: Tomáš Černý)

přidává důvody úpadku funerální architektury Martin Červený. Umělecky hodnotný náhrobek nebylo téměř možné realizovat – představoval individualismus, který se tehdejšímu establishmentu nezamlouval. Místo něj převládala všeobecná jednota. Když k tomu připočteme vzrůstající trend kremace rychlého a levného způsobu, jak naložit s nebožtíkem, tak zjistíme, že to byla právě doba komunismu, která se nenávratně podepsala na nynějším stavu hřbitovů.

Kapitalismus bez lidské tváře

Pokud mluvím o komunistickém režimu jako o jednom z hlavních viníků stavu hřbitovů, tak dnešní ekonomický systém mu zdatně sekunduje. „Díky“ volnému trhu se k nám začal dovážet a stále dováží levný asijský kámen. Z Číny a dalších zemí se k nám dostávají unifikované prefabrikáty uren a náhrobků, které nijak nerespektují dobovou funerální architekturu. Velké kamenické firmy ve velkém a levně skupují tento kámen, který posléze prodávají několikanásobně dráž. Vazba mezi těmito společnostmi a hřbitovními správami je natolik silná, že jim malá kamenictví nemůžou konkurovat. O zpřetrhání takových vazeb se pokouší Pražská správa hřbitovů. „Ta provázanost tam byla obrovská a různými praktikami značně omezovala možnost svobodného rozhodnutí pozůstalých, jakým způsobem si pořídí hrob a jak bude ten hrob vypadat ,“ sděluje své záměry Červený. Aktuální situaci neprospěla ani světová finanční krize, jež propukla roku 2008.

Blýská se na lepší časy?

V poslední letech ale můžeme spatřovat zvýšený zájem o funerální kulturu z řad organizací, umělců i občanů, kteří svými aktivitami více či méně na toto téma reagují. V roce 2004 realizoval tým kurátorů výstavu Schránka pro tělo, duši a vzpomínky. Výstava funerálního designu měla za cíl otevřít diskusi na toto tabuizované téma a naznačit, jak se způsoby pohřbívání ve spirále času opakují a jaké lze v budoucnu očekávat. Jednu z nezvyklých a mírně provokativních možností pohřbívání představili studenti v ideové architektonické soutěži superstudiocontest. Vítězná práce z roku 2015 nese název SOLÁRNÍ SMRT pracuje s konceptem využití solárního panelu jako stavebního materiálu pro náhrobky. Modul tvořený výrobními rozměry a elegantní estetiku ornamentálního černého skla využili k návrhu funerální vertikální konstrukce, která řeší problematiku nedostatku místa k uchovávání ostatků na hřbitovech.

3. místo v soutěži Funerální design, Táňa Kubíková – hrob Povídkář (zdroj: Táňa Kubíková)

Student pražské UMPRUM Matyáš Machat vytvořil v rámci klauzurních prací knihu Spěte sladce! mapující hroby českých typografů. Vznikají další projekty, které se snaží téma smrti rehabilitovat, jako například kampaň Moje smrt. A činí se i samotná Správa pražských hřbitovů, která připravuje společně se sdružením Ke kořenům první přírodní hřbitov Les vzpomínek – alternativu lidem, kterým není příjemné prostředí běžných hřbitovů. Pozůstalí v něm budou moci uložit popel nebožtíka ke kořenům stromů. Aktivně vystupuje na svém facebookovém profilu, pořádají veřejné diskuse o dalším využití svých hřbitovů a organizují v nich architektonické vycházky. Pokrok přišel i v oblasti vizuální komunikace. V roce 2014 oblékli oficiální web do nového kabátu a také provedli nutný „peeling“ svého loga. V tom letošním budou s přispěním Evropské unie realizovány revitalizace dvou pražských hřbitovů – Malostranského a Olšanského. Do spektra aktivit, které se snaží o kultivaci funerální kultury pražských hřbitovů a zároveň významně posiluje značku správy hřbitovů jako moderní organizaci, zapadá i soutěž Funerální design. Tu vyhlásila ve spolupráci s organizací CZECHDESIGN, leaderem na poli designérských soutěží. Spolupořadatelé si od ní slibovali impuls k probuzení kultury pražských hřbitovů a zájem u mladých výtvarníků a designérů. „Vítězné návrhy bychom rádi realizovali a fyzicky je představili potenciálním zákazníkům. Všechny dobré a realizovatelné bychom chtěli nabízet prostřednictvím nějakého katalogu,“ vysvětluje Červený. Soutěž přinesla enormní zájem mladý umělců. I přes kontroverzní téma organizátoři sesbírali 320 podnětných a svěžích návrhů. „Množství přihlášených návrhů nás mile překvapilo. Do soutěže se totiž přihlásili nejen studenti, ale i zavedená designérská a architektonická studia, což dokazuje aktuálnost i atraktivitu tématu,“ shrnuje manažerka organizace CZECHDESIGN Jana Vinšová. Ty nejlepší práce se prezentovaly v galerii CZECHDESIGN v polovině května, kde také proběhlo slavnostní vyhlášení. Nyní správa připravuje katalogy s vybranými návrhy, které budou viset před vstupem na hřbitov a na frekventovaných místech uvnitř hřbitovů. Vedle velkých rodinných hrobek z dob první republiky, historicky a kulturně významných náhrobků by se tak brzy mohly objevit náhrobky a urny dnešní generace umělců. Jak se zdá, osud hřbitovů, minimálně těch pražských, není správě ani veřejnosti lhostejný. I tato soutěž ukazuje, že se nad hřbitovy blýská na lepší věčné časy.

55

56

Brand

Brand

Jak pejsek s kočičkou vařili web Otto Bohuš, copywriter

Mluvila o tom před pár dny kolegyně v kanceláři. Probíralo se to taky na školení minulý týden. A včera to zmínil už i sám šéf! Prý nám chybí… copywriting! Ano, chybí. Ale co to vlastně je? Definic copywritingu je bezmála jako (dobrých) copywriterů. Česká wikipedia vám třeba řekne, že je to „tvůrčí činnost, při které se vytvářejí čtivé a poutavé texty, které prodávají produkty a služby“. Okamžitě vám tak naskočí slogan na Ariel nebo leták z Kauflandu. „Prodávat produkty?“ To se měst a městské správy asi dotýkat nebude, no že ne, paní Nováková? Jak se to vezme. Copywriting má totiž řadu vlastních pravidel, tipů, triků a postupů, které z nesmyslné slovní změti dělají jasný přehledný text. A na „první dobrou“ ho pak pochopí ten, komu je určen. A to už přece není jen výsada Persilu, Colgatu, Kofoly nebo levného cukru ze Sparu. To už jsme i v hájemství měst a obcí. Copak o jasný text neusiluje i radní vývěska na ulici? Nebo oficiální web vašeho jedinečného města? Vím, možná jste o tom dosud takto nepřemýšleli. Nevadí. Každý máme své mouchy. Nikdy není pozdě začít přemýšlet i jinak, než máme napsáno v pracovní smlouvě. Textem totiž můžete doslova kouzlit. A nejlepší na tom je… že to je zdarma.

Zakázané (emoční) uvolnění

Nebojte, nebude to bolet. A ani si nemusíte číst spoustu moudrých knih. Stačí vám teď trocha selského rozumu – a špetka základních copywritingových pravidel. Jedno z nich například zní, že „nadpis bere všechno“. Úvodním nadpisem totiž získáte největší pozornost a vyvoláte základní emoci. Proto si dejte pozor, ať na tomto nejexponovanějším místě vašeho webu neuvítá čtenáře třeba omračující „V této kategorii se nenachází žádné zprávy“ (viz liberec.cz). To je vřelá zpráva na začátek, co?

Nemůže být samozřejmě každý Plzeň, aby mu v záhlaví svítilo ono hrdé „Evropské hlavní město kultury“. Ale každé město může být hrdé na to, co má – a za čím třeba jezdí turisté až z Osaky. Proč tedy návštěvníky na brno.cz vítá spíše text novinky „Indikátorová soustava strategie“ a ne headline obsahující slova jako „Janáček“ či „Tugendhat“? Je fajn, když se z hlubokomyslného editorialu „Jarní zamyšlení“ na hlavní straně olomouc.cz dozvím, že se „příroda jako každý rok probudila“. Ale proč už z webu není jasně patrné, že jim tam na náměstí stojí památka UNESCO, kterou nám závidí celý svět? A opravdu se na web liberec.cz nevměstná unikátní Hubáčkova stavba vysílače na Ještědu, o které píší i ve Financial Times? Možná, že na oficiálních portálech (českých) měst, městysů a obcí je přítomnost většího než malého množství emocí zakázána. Jedna z hlavních pouček copywritingu o účinku textu ale říká naprostý opak.

Města v bludištích ztracená

Ne, nemyslete si, že takové informace se sluší „odklidit“ pouze na specializované turistické portály. Pokud na takové mantinely přistoupíte, tak už jste dopředu prohráli. A budete vždy zakleti v myšlenkové mřížce „Dopravní situace / Občan / Turista / Investor / Potřebuji si vyřídit / Úřední deska / Volná místa / Tiskový servis“. A tím se, bohužel, dostáváme ke struktuře webu… vítejte v internetovém pekle, přátelé! Pokud má web (a texty na něm) plnit účel, musí být vše přehledné a jasné. Toho se většinou docílí správně zvolenou informační strukturou webu. To, že zadavatel má 538 prioritních požadavků, které musí být nutně na homepage, ještě neznamená, že tam opravdu patří. Weby českých měst ale tyto UX pravidla nezajímají – a šudlí si tam všechno páté přes deváté. V realitě tak většinou narazíte na úvodní horizontální menu, které je vzápětí podpořeno druhými vertikálními položkami. Následuje třetí rozcestník a pro sichr pak online muziku tvrdí nějaké další doplňkové menu… Nevěříte? Tak si projeďte weby českých měst (a zkuste nedostat psotník). Jen namátkou: na homepage brno.cz najdete přes 60 (!) linků z menu. A to nepočítám všechny další odkazy na novinky či bohatou bannerovou výzdobu. To není úplně přístup smart cities. Kde není přehledná a srozumitelná navigace, tam přestává být prostor pro jasný, jednoduchý – nedejbože i emoční – text. Místo toho začne v úředním bludišti rašit slovní plevel. A otravného textového smogu máme, přiznejme si, už všude okolo dost.

Mnoho psů, zajícova smrt! Pokud uživatele webu hned na úvodní straně doslova umlátíte všemi možnostmi… tak následuje akorát paralýza. Kdo chce moc (linků), nemá nic (žádnou akci).

57

58

LIFE

Zchátralý stadion ožívá díky občanům

LIFE

59

Barbora Antonová

Brněnský stadion Za Lužánkami je pro mnoho obyvatel srdeční záležitostí. Přesto se z něj v posledních letech stala městská džungle. Aktivním občanům se ve spolupráci s městem podařilo obnovit jeho zašlou slávu. Rok 1996 a zápas Boby Brno–Slavia Praha. Zápas navštívilo 45 tisíc diváků, což je nejvyšší návštěvnost v historii české ligy.

Současná – byť možná jen dočasná – resuscitace stadionu Za Lužánkami, který posledních čtrnáct let chátral, je založena na směsi naštvání, vzdoru i sportovní hrdosti. Tváří obnovy někdejšího „chrámu Zbrojováků“ je fotbalista Petr Švancara, jehož snem je uspořádat v tomto kultovním prostoru svou rozlučku s profesionální kariérou. Část z těch, kteří mu s přípravou hřiště pomáhali, by se označení „občanský aktivista“ určitě bránili – ovšem to, co za Lužánkami dokázali, vykazuje všechny rysy toho nejryzejšího občanského aktivismu. Svou aktivní účastí na zdánlivě bezvýznamné akci poukazují na širší problémy, jakými je péče o městský majetek, životnost velikášských projektů, kvalita využití městského prostoru. V tomto příběhu jde také o aktivní participaci na vytváření podoby města, po které sami obyvatelé touží. A v neposlední řadě se letos v Brně vrací do módy slovo brigáda ve smyslu dobrovolné komunitní práce bez nádechu režimní propagandy.

Sen o velkoměstském stadionu

Velký sportovní stadion se ve 20. století stal jedním ze samozřejmých prvků občanské vybavenosti větších měst. Jde nejen o místo pro sportovní aktivity, ale i prostorem novodobých rituálů, při nichž se lidé utvrzují ve své identitě, v příslušnosti k nějakému kmeni – ne náhodou sportovní fanoušci označují „své“ stadiony jako svatostánky či chrámy a udělují jim familiární přezdívky (stadec, statek). Na sportovních stadionech se odehrává i množství nesportovních aktivit od koncertů po náboženská setkání. Cesta za reprezentativním fotbalovým stánkem v Brně byla dlouhá a ani zdaleka ještě neskončila. Vážné úvahy vybudovat stadion právě za Lužánkami sahají do třicátých let 20. století, stavba však vznikla až v poválečném období. Na jejím budování se z velké části podíleli brigádníci (na rozdíl od těch dnešních ovšem v rámci státem řízené akce „30 miliónů pracovních hodin republice“ a brněnské iniciativy „Občané budují své město“). Fotbalový a lehkoatletický stadion, vystavěný na nestabilním podloží z navážky válečných stavebních sutin, byl dokončen v roce 1953, první zápas sledovalo 40 000 diváků. Koncem padesátých let byla přistavěna třípodlažní západní tribuna, čímž se navýšila kapacita na neuvěřitelných 50 000 diváků a Lužánky se staly největším stadionem v republice.

Petr Švancara

60

LIFE

Hned zkraje devadesátých let odkoupil celý areál Ponavy podnikatel Lubomír Hrstka a hodlal tady vybudovat megalomanské centrum sportu a zábavy. Během deseti let však zbankrotoval a jeho majetek byl rozprodán ve veřejné dražbě. V roce 2001 se fotbalový klub Zbrojovka přestěhoval na stadion na Srbské, který vyhovoval nárokům nejvyšší ligy. O tři roky později pak statutární město Brno odkoupilo chátrající stadion, někdejší brněnskou sportovní chloubu, a po čtrnácti letech ho tak získalo zpět do svého vlastnictví. Jedinou péči, kterou však objektu věnovalo, bylo občasné posečení stále úporněji se rozrůstajícího plevele. Svědek největší brněnské fotbalové slávy tak začal přerůstat v unikátní městský biotop a vizuálně splývat s vedlejším arboretem.

Folklór předvolebních slibů

Stadiony a další velká sportoviště jsou oblíbeným námětem předvolební propagace. Stejně tak tomu bylo v případě brněnského fotbalového stadionu – ten měl podle slibů stát už v roce 2009. Po každých volbách se však vždy objevily nějaké „objektivní příčiny”, kvůli nimž nelze slíbené splnit. V případě Lužánek to byly majetkové spory města se společností Czechcity o vlastnictví pozemků. Před loňskými komunálními volbami přišel kandidát do zastupitelstva a jeden z čelných představitelů sdružení Zbrojováci Marek Fišer s kampaní „My chcem zpátky za Lužánky!“ Podařilo se mu mobilizovat občanské aktivisty i fotbalové nadšence. Při podzimním „slavnostním výkopu“, kdy na stadion vnikla skupina lidí s krumpáči a motykami a odkopla první drn, bylo řečeno, že nejde jen o samotný stadion, ale o celkové využití a zpřístupnění nevstřícného území mezi ulicemi Drobného a Sportovní, které je v územních plánech desítky let vedeno jako zóna pro sport a rekreaci.

Na statek s Mercedesem

O to, že živé debaty o stadionu neutichly ani po volbách, se zasloužil zejména Petr Švancara zvaný Mercedes, bývalý fotbalový reprezentant a dlouholetý hráč Zbrojovky. Ten se rozhodl, že rozloučení se svou profesionální kariérou udělá právě na stadionu Za Lužánkami. Podařilo se mu strhnout samotné Zborojováky i novou politickou reprezentaci. Primátor Petr Vokřál vyjádřil Švancarovi podporu a rada města Brna mu pronajala stadion za 100 Kč. Tato symbolická částka se ukázala být skvělou investicí do zvelebování městského majetku. Od konce února se každý víkend na stadionu scházejí stovky dobrovolníků, kteří se zpod náletových dřevin, plevele a odpadu snaží vzkřísit hrací plochu a tribuny. Dva měsíce zabraly tzv. úklidové brigády – sekání pajasanů a dobývání pařezů na tribunách, čištění ochozů. Na ně navazují stavební brigády, při nichž se začišťují betonové stupně, opravuje a natírá zábradlí a montuje bednění kolem oválu. Techniku i odborné práce dodávají fanoušci sponzorsky, a to včetně položení nového trávníku. (Podle odhadu z konce dubna je hodnota vložené práce a materiálu kolem půl milionu korun.) Pouze západní část tribuny, která není zapuštěna ve svahu, zůstane jako memento ve zpustlém stavu a pro fanoušky bude z bezpečnostních důvodu nepřístupná. Velký den pro stadion Za Lužánkami nadejde v sobotu 27. června. Exhibičního rozlučkového utkání Petra Švancary se zúčastní jak jeho bývalí spoluhráči, tak i daleko starší reprezentační a zbrojováčtí kolegové, ale také hokejisté a další významní sportovci. Zejména pro starší generaci hráčů i fanoušků bude

LIFE

61

tento den alespoň malým zadostiučiněním a připomínkou těch nejslavnějších okamžiků, které fotbalové Brno zažilo – zejména prvoligový mistrovský titul Zbrojovky v roce 1978 nebo třicetitisícové návštěvy zápasů. Kromě fotbalu se ve stejný den odehraje i charitativní koncert, čímž se připomene i další role stadionu jako místa velkých kulturních událostí. Co přesně se na stadionu Za Lužánkami děje a jak pokračují přípravy Mercedesovy rozlučky, můžete sledovat spolu s 15 000 příznivci na facebookové stránce Fotbalový stadion Za Lužánkami.

Rozloučení s kariérou – a co dál?

Častou obavou je, že po Švancarově rozlučce upadne stadion opět v zapomnění a začne znovu chátrat. To je však nepravděpodobné hned z několika důvodů. Jednak lidé, kteří věnovali obnově stadionu desítky, možná spíše stovky hodin, nebudou zřejmě jen tak přihlížet jeho další devastaci. Nový život Lužánek bedlivě sledují a nadšeně podporují i příznivci jiných klubů. Stadion se stal cílem velké jarní brněnské cyklojízdy, čímž mu vyjádřila podporu další významná skupina, která prosazuje svůj zájem – rovnoprávnost cyklodopravy – stejně usilovně jako „opraváři stadionu“. Díky velkému zájmu lokálních i celostátních médií je Švancarova akce obrovskou propagací brněnského sportovního života. Není tedy od věci očekávat, že se za obnovu, rekonstrukci či zcela novou stavbu stadionu výrazněji zasadí i fotbalové svazy a asociace a politici na úrovni města, kraje i ministerstva. Proti takto důrazně a přesvědčivě vyjádřené touze dopřát Brnu důstojný stadion se budou jen těžko hledat argumenty. Ostatně o možnost zahrát si na rehabilitované sportovní ploše se už teď hlásí spousta zájemců. V jednání je turnaj fotbalových fanoušků, malé kopané, lakros, ragby a další sportovní aktivity. Uvažuje se i o letních kulturních akcích, koncertech či divadelních představeních. Švancarův pronájem nicméně končí 30. června, takže další aktivity se budou muset řešit systematičtěji, za přímého dohledu či účasti města. Zda město stadion opět někomu pronajme nebo si jej ponechá ve své výhradní správě, v tuto chvíli není jasné.

Stadion jako dílek stavebnice

Samotný „svatostánek“ Zbrojovky je jen jednou ze součástí vysněného velkého sportovního a rekreačního areálu v místní části Ponava. Pendantem k fotbalovému stadionu byl Zimní stadion, který byl zcela nesmyslně a bez náhrady zlikvidován, na základě politického rozhodnutí v roce 2008. V duchu brněnské ironie jeho relikt přežívá v označení zastávky MHD „Zimní stadion“. Plavecký stadion o kus dál měl větší štěstí, místo uvažované demolice bylo nakonec přikročeno k postupné rekonstrukci. Za silnicí na ulici Sportovní byla vybudována tréninková hala pro zimní sporty. Za fotbalovým stadionem se pak skrývá badmintonová a tenisová hala. Jednotlivá zařízení mají různé zřizovatele, nijak spolu nekomunikují, chybí i jakákoli provázanost s okolím, úprava veřejného prostoru, orientační systém, takže člověk, který zavítá do těchto míst náhodou, rozhodně nenabude dojem, že se pohybuje v poměrně velké oblasti určené pro sportovní vyžití. Celé toto nehostinné území Ponavy v současné době připomíná spíše zanedbané předměstí než širší centrum města. Je tu ale stále větší naděje, že by se snad mohlo, po desítkách let plánování a následného rušení plánů, stát přívětivou rekreační zónou. Nečekané vzkříšení fotbalového stadionu je dobrým příslibem změny k lepšímu. www.fotocoufal.cz

62

LIFE

LIFE

63

Komunitní nahrávací studio jako nástroj integrace Martin Vrba, pracovník IQ Roma servis

V Brně vzniká komunitní nahrávací studio Amaro records. Projekt aspiruje na to stát se jedním z modelů, jak řešit situaci sociálního znevýhodnění a vyloučení. Usiluje o to způsobem, který zapojuje nejen majoritní veřejnost, ale i menšinu, v tomto případě romskou. Sociální exkluze

Existence sociálně znevýhodněných nebo vyloučených lokalit není v českém kontextu ojedinělou záležitostí. V různých podobách a obměnách se týká čím dál tím většího množství českých měst a situace na některých místech podněcuje k rasové nesnášenlivosti. Při analýze příčin se často rozchází veřejné mínění s názory těch, kteří se tematice sociálního vyloučení dlouhodobě věnují. Česká veřejnost je dlouhodobě skeptická vůči inkluzivním podobám práce s etnickými, kulturními nebo náboženskými minoritami. Naopak ze strany neziskových organizací a akademických pracovišť slyšíme volání po tom, že skutečným řešením problémů, které vycházejí z života v ghettu, je větší míra inkluze a participace na tomto procesu ze strany občanské společnosti. Často můžeme zaslechnout názor, který říká, že všichni členové dané společnosti mají mít stejné výchozí podmínky, nicméně příslušníci mnohých menšin mohou až příliš snadno dosvědčit, že realita neodpovídá ideálu ani zdaleka. Přestože panuje v české společnosti přesvědčení o existenci pozitivní diskriminace jednotlivých menšin, pravý opak je pravdou.

Pokud se například mladý Rom nebo mladá Romka rozhodne pro jiný způsob života pro sebe, své nejbližší nebo svoji rodinu – jiný způsob, než kterým žil doposud, narazí na uměle vytvářenou zeď veřejného mínění, které sice na jednu stranu volá po jeho nebo její asimilaci do celku společnosti, ale reálně vytváří podloží, jež znemožňuje jakékoliv smysluplné začlenění. Pro příslušníka stigmatizované menšiny je obtížně najít si práci nebo nový byt, který by se nacházel mimo vyloučenou lokalitu. Dlouhodobě se tak ukazuje, že jedním z klíčových prvků, které znesnadňují integraci národnostních a jiných menšin, je veřejné mínění. Z pohledu samotné romské komunity, neziskových organizací nebo i státních institucí je tak právě toto jedna z oblastí, ve které může aktivní občanská angažovanost přispívat k postupnému řešení situace sociálního znevýhodnění.

Amaro records

Modelem takové angažovanosti se může stát i projekt komunitního nahrávacího studia Amaro records, které vznikl z iniciativy mladých Romů a Romek pocházejících z prostředí vyloučené lokality. Způsob participace na celém projektu je ukázkou toho, jak různé části občanské společnosti, ale i dalších institucí mohou významnou měrou přispět ke konstruktivnímu řešení problému, pro který se až příliš často hledá zkratkovité řešení. Na budování nahrávacího studia se podílí nejen aktivní Romové, ale i Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity svojí finanční podporou, odborníci, kteří dobrovolně zpracovávají akustickou a architek-

tonickou studii a další patroni a sponzoři společně s neziskovou organizací IQ Roma servis, která zaštiťuje koordinaci aktivit a prací romských dobrovolníků. Stranou nezůstalo ani město Brno, které poskytlo pro Amaro records pronájem prostor bývalé herny za symbolickou jednu korunu. Celému nápadu tak nechybí ani symbolická rovina, kdy se z původní, dnes už zavřené herny ve vyloučené lokalitě stane místo kreativity pro mladé lidi bez rozdílu a které bude sloužit všem. Místo, které jen prohlubovalo tamější neutěšenou situaci, tak dnes bude nástrojem pro uvolnění kreativity mladých lidí a jejich zapojení do veřejného života. Zároveň bude způsobem jak ukázat, že spolupráce napříč celou veřejností a institucemi může přispět k integraci a zlepšení životních vyhlídek Romů a Romek mnohem snáze, než sociální politika postavená například na represi. Nedílnou součástí myšlenky Amaro records je představa, že inkluze pojatá v širokém slova smyslu je nakonec tím nejefektivnějším a nejtrvalejším způsobem práce s menšinami, jakkoliv je samozřejmě cestou, která nezná jednoduchá a rychlá řešení, po kterých stále existuje poptávka. Inkluze nepracuje metodou radikálních zlomů, ale naopak pečlivou prací, která dosahuje výsledků v dlouhodobějším výhledu, ovšem o to spolehlivěji a stabilněji. Komunitní nahrávací studio pro mladé romské i neromské talenty je právě takovým dlouhodobým projektem, na jehož půdě se budou setkávat všichni mladí lidé – ať už z romské minority nebo majoritní společnosti. Jedním z důležitých aspektů Amaro records je tak i to, že je projektem mladých lidí, u kterých je vy-

tváření pozitivních podnětů nejdůležitější právě v nejcitlivějším období jejich života.

Proč nahrávací studio?

V brněnské romské komunitě byly vždy přítomny hudební a pěvecké talenty, které vlivem nepříznivých sociálních podmínek měly jen malou šanci na to, aby byly slyšet i mimo své nejbližší okolí. Zároveň si svojí situaci uvědomují a mají vůli ji řešit. Hudba a tanec jsou ostatně jedněmi z důležitých aspektů romské kultury a mohou tvořit potenciální přínos pro celou kulturní sféru. Osobní vztah ke komunitnímu projektu existuje u mladých Romů a Romek už proto, že na jeho vybudování už dnes aktivně jako dobrovolníci pracují. Participativní forma je klíčová i z hlediska dalšího dlouhodobého fungování celého prostoru. Činnosti, kterým se bude Amaro records věnovat, budou sestávat nejen z možnosti hudebních zkoušek a nahrávání vlastních skladeb, ale i z hudebních kroužků pro nejmenší. Platí samozřejmě, že vzhledem k tomu, že se jedná o komunitní a participativní projekt, budou jak jeho podoba, tak i jeho aktivity, určovány samotnou svobodnou komunitou lidí, kteří si jej budou moci utvářet podle svých potřeb.

Model pro další města

Způsob, jakým je Amaro records budováno, ukazuje na to, že kombinace fungujících institucí a dobré vůle dokáže vytvářet pozitivní změny i v těch lokalitách, kde vládne převážně beznaděj a bezvýchodnost.

64

LIFE

LIFE

65

Nicméně celkové spektrum finanční podpory je podstatně širší – apelovat lze na sociální odpovědnost jednotlivých soukromých podniků a firem, ať už lokálních nebo působících mezinárodně. Mnoho z nich založilo vlastní fondy a nadace, věnující se korporátní filantropii. Projekt ale mohou podporovat i jednotliví dárci, a to i z řad individuálních filantropů nebo mecenášů. Významnou součástí je i symbolická podpora patronů a osobností veřejného života.

Samotná struktura financování je zajišťována fundraisingovými aktivitami neziskové organizace IQ Roma servis a spoluprací s dalšími institucemi. Podařilo se pro bono zajistit architektonickou a akustickou studii a cílem neziskové organizace je i fundraising materiálových nákladů od soukromých firem, který může významně snížit konečnou částku potřebnou pro realizaci projektu. Zároveň nezisková organizace může významně napomoci při získávání finančních prostředků ze samotného města nebo kraje. Při projektu tohoto typu lze například uvažovat i o grantové podpoře ze strany Ministerstva kultury.

Schopnost samofinancování, kterou zaštiťuje nezisková organizace s podporou dalších institucí, je právě jedním ze základů perspektivy, která vnímá vznikající brněnské nahrávací studio v širším měřítku – tedy jako model pro další města, která se potýkají se situací sociálního vyloučení a všech negativních jevů z něho vyplývajících. Při využití všech zmíněných zdrojů financování taková iniciativa vyžaduje financování pouze v úvodní fázi a stává se velmi záhy soběstačnou. Takový projekt je skutečně dlouhodobou investicí do řešení otázky sociální segregace, která své výsledky sice nemusí přinášet hned, ale v dlouhodobém výhledu je přirozeným a stabilním nástrojem pro boj s negativními sociálními jevy uvnitř vyloučených lokalit a zároveň je dostatečně zajímavým nabouráním stereotypizujících představ o veřejném prostoru.

Kulturou proti chátrání Ivan Prouza, právník a doktorand na katedře Environmentálních studií MU

Prázdné a zchátralé budovy jsou vadou na kráse měst. Ta často v jednání s aktivisty o užívání budov selhávají. Vstřícný přístup přitom může vést k oživení nejen samotných objektů, ale i městského života a kultury. Squatting, tedy obsazování budov dlouhodobě ležících ladem a jejich využívání osobami bez patřičného oprávnění, byl až doposud v našich končinách pojímán jako činnost, kterou je primárně potřeba zastavit. Snad i z toho důvodu nedošlo k znatelnějšímu rozšíření této aktivity, tak jak je to běžné například v západní Evropě. Že se vždy nemusí jednat o negativní jev, nám v posledních měsících ukázala média. Jejich zvýšený zájem na sebe upoutala občanská iniciativa, jež obsadila budovu bývalé polikliniky na Praze 3 s cílem vytvořit společensky prospěšné centrum. Aktivisté přišli s propracovaným plánem obnovy zchátralé budovy a ochotou vyjednat s úřady dodatečnou legalizaci tohoto projektu. Inspirativních přístupů, kde převládl oboustranný dialog namísto represe, a ve výsledku získaly obě strany, jak squatteři, tak i samo město, je celá řada.

V zahraničí to jde

Zdroj: www.iqrs.cz

Za tolerantní a squattingu nakloněnou zemi bylo donedávna považováno Nizozemí, případně Velká Británie. V 70. letech

zde byla zavedena právní úprava, která squatting nepovažovala za trestný čin (u nás k dekriminalizaci nedošlo). V případě, že objekt nebyl využíván déle než rok, a za splnění několika dalších poměrně jednoduchých podmínek, mohl být legálně užíván novými „nájemníky“. A to do doby, než se přihlásil majitel a proběhlo správní řízení o vyklizení. Situace v ČR je odlišná, protože právní řád není v tomto směru natolik vstřícný. Okamžité vyklizení budovy, ke kterému česká města mnohdy přistupují, je ale krátkozraké. Jako pozoruhodný příklad lze uvést pařížskou adresu 59 rue de Rivoli – kdysi pobočku významné francouzské banky, poté prostor opuštěný dlouhých 15 let. V roce 1999 se ho ujal kolektiv umělců a začal ho neoprávněně využívat pro výstavy a představení. I přes rostoucí tlak na město k vystěhování nedošlo. Naopak, po studii ministerstva kultury, která ukázala, že galerii navštěvuje asi 40 000 lidí za rok, se město rozhodlo budovy převzít a zlegalizovat jejich užívání. Nachází se v lukrativní oblasti nedaleko Louvru na rušné dopravní tepně lemované obchody a na svých šesti patrech ateliérů o rozloze 1 500 m2 je zde prezentováno různorodé umění včetně malby, sochařství, konceptuálních prací či tzv. nových médií. Tento první městem legalizovaný squat následovalo tucet dalších. Pařížská radnice se nechala slyšet, že místa kolektivní tvorby jsou důležitá pro uměleckou životaschopnost města. Město začalo prostory umělcům levně pronajímat, aby je využili jako svá studia a usnadnil se prodej jejich děl. Paříži se podařilo efektivně vyřešit problém s nevyužívanými budovami a navíc získat příjem, který šetří náklady na údržbu či je kompenzuje u renovací. Přispění tamní kultuře je očividné. Dalším poměrně známým příkladem squattingu je dánská Christiania. Ta se ovšem potýkala s mnohem menším pochopením úřadů. Původně se jednalo o nepoužívanou vojenskou základnu. Její demolici zabránila skupina squatterů, kteří se zde usídlili a postupně vybudovali „stát ve státě“. Historie této čtvrti je spletitá

66

LIFE

LIFE

odhadů Platformy pro sociální bydlení se v Česku problém bezdomovectví a vyloučení z bydlení týká více než dvou set tisíc lidí. V ČR dosud neexistuje komplexní a fungující systém sociálního, popř. dostupného bydlení, které by upravilo postavení státu a obcí v oblasti bytové politiky ve vztahu k osobám ohroženým sociálním vyloučením. Nedostatek sociálních bytů pro příjmově slabší konstatovala i Zpráva o bezdomovectví z roku 2006 a též označila bytovou politiku, jež je svěřena obcím v samostatné působnosti, převážně za nekoncepční. Mnohá města se rozhodla rozprodat byty obyvatelům a ve svém portfoliu si nechávají příliš málo bytů pro budoucí potřebu sociálního bydlení. Sociální bydlení zůstává v mnoha městech a obcích tabuizováno, případně degradováno na tzv. holobyty.“ Za nedostatečný systém sociálního bydlení

se v posledních letech dočkala ČR kritiky i z Rady Evropy v souvislosti se segregací sociálně vyloučených osob. A to vše navzdory faktu, že právo na bydlení je výslovně zakotveno v mezinárodních dokumentech, jimiž je ČR vázána. Pro obce, které se potýkají se nedostatkem městských bytů, může být využití prázdných budov částečným řešením.

Možnost obcí nakládat se svým majetkem

Jakým způsobem tedy prakticky postupovat? Základní principy vycházejí z ústavního rámce uvedeného v čl. 101 odst. 3 Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.), podle něhož jsou obce a kraje veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Otázkou řádného hospodaření obce se podrobněji zabývá několik dalších právních předpisů. Problematika nakládání s majetkem

67

obce je dále upravena v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (dále jen „zákon obcích“). Zákon stanovuje pouze obecné povinnosti pro nakládání s nemovitým majetkem. Konkrétně je obec povinna se svým majetkem nakládat především účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly. Dále je povinna pečovat o zachování a rozvoj svého majetku. Ten musí být chráněn před zničením, poškozením, odcizením nebo zneužitím a neoprávněnými zásahy. U squattingu se přitom často jedná o zlepšování stavu daných nemovitostí. V takových případech se nabízí možnost dohody a uzavření nájemní smlouvy, ať už se sníženým nájmem, či se symbolickým. Je na městě, aby adekvátně zohlednilo, jaké výhody pro něj mohou z dané situace plynout. Iniciativy jako pražská Klinika, či brněnská Kulturou proti chátrání jsou projekty, jež mají budoucnost a mohou přispět ke zlepšení života ve městě. Závisí jen na oboustranné ochotě vyjednávat.

a její obyvatelé museli nezřídka vynaložit spoustu energie, aby byla zachována. Od roku 1971, kdy došlo k obsazení, byla oblast trnem v oku úřadům. Státní orgány nakonec namísto bojů přistoupili ke kompromisům a Christianie postupem času získala status jakési autonomní oblasti. Nyní představuje turistické lákadlo a do Kodaně přitahuje tisíce turistů ročně. Specifickým příkladem jsou chátrající objekty v památkové péči. Jako třeba Berlínský squat Tacheles, který vznikl v roce 1990. Polorozbourané budovy vysokých architektonických kvalit, která byla téměř zničena při náletu Spojenců za druhé světové války, se ujala skupina umělců. Celý komplex renovovali a učinili z něj kulturní centrum. Poměrně záhy squatteři svůj pobyt vůči soukromému majiteli legalizovali a stáli se z nich regulérní nájemníci. Berlínská radnice je v jejich snaze podpořila.

Symbolický nájem

Města si s již obsazenými budovami mnohdy neví rady. Právní řád přitom umožňuje dodatečnou dohodu mezi squattery a vlastníkem, tj. městem. Mnozí aktivisté tento postup upřednostňují, zvláště s ohledem na obavy z vyklizení či na přístup k funkčním službám (elektřině, vodě, topení). Pro město může být dohoda o užívání velmi výhodná. A to především pokud jde o nemovitosti, jež město dlouhodobě neužívá, nemá dostatek prostředků na jejich údržbu nebo jsou určeny k demolici. V mezičase může prostor sloužit uměleckým záměrům, jak tomu bylo třeba v případě pražské Trafačky. Doposud se osvědčil vstřícný přístup, zvlášť v případech, kdy squatteři oficiálně sledují určitý veřejný zájem – poskytování služeb pro sociálně znevýhodněné, zvelebení zanedbaného okolí, řešení problematiky vyloučených lokalit, organizace vzdělávacích aktivit či provoz sociálního podnikání. V takových situacích je vhodné posoudit záměr squatterů, případně si vyžádat jeho písemnou podobu. Na základě jednání mezi oběma stranami lze dohodnout konkrétní podobu a podmínky dalšího využívání budovy. Při dohodě ceny za nájem by měl být zhodnocen dopad aktivit, finanční možnosti squatterů a společenský přínos. V opodstatněných případech by město mělo nabídnout možnost symbolického nájmu či dohodu o vykonané práci, jež peníze nahradí.

Střecha nad hlavou jako lidské právo

Squat nemusí být jen kulturním centrem. Může sloužit k uspokojení základní potřeby bydlet. Z pohledu dlouhodobě se zhoršující bytové situace může být možnost legalizovat skrze nájemní smlouvy squatting městských prostor dobrý tah. Podle

Zdroj: http://451.cz/klinika/

LIFE

TÉMATA A HARMONOGRAM

Smart Cities 2015–2016

03–15 Inovativní koncepty měst – chytrá zastávka veřejné dopravy

termín vydání srpen 2015 Život ve století informací klade na naše vnímání velké nároky. Množství reklamy otupuje naše smysly; je mnohdy velmi obtížné rozlišit nosnou informaci od zavádějící. Veřejný prostor vybavovaný z veřejných investic by měl informačně působit v zájmu veřejnosti. Ideálním prostorem pro poskytování nekomerčních informací jsou zastávky veřejné dopravy, které lze vybavit chytrými technologiemi.

04–15 Kulturní politika a strategie měst

termín vydání listopad 2015 Kultura a umění jako zdroj a forma poznání se spolupodílí na všestranném rozvoji společnosti. V chytře smýšlejících městech působí i jako významný ekonomický faktor, podílí se na zvyšování kvality života a prevenci sociálně patologických jevů ve společnosti.

01–16 Energetika

termín vydání únor 2016 Koncept chytrých měst bude mít největší dopad v oblasti energetiky. Moderní systémy umožní energetickou soběstačnost v lokálním měřítku a podpoří decentralizaci výroby elektrické energie i její skladování a použití v případě potřeby. Poskytovatelem elektrické energie tak bude v budoucnu moci být i Váš soused s kogenerační jednotkou či solární elektrárnou.

02–16 Internet věcí a smart cities

termín vydání květen 2016 Zavádění technologických smart city konceptů s sebou nese i širokou senzorickou síť, jejíž pomocí budou zjištěné jevy a naměřené hodnoty přenášeny k centrálnímu zpracování a vyhodnocení. Taková komunikace strojů je nazývána internetem věcí a města budou dříve či později vystavena volbě vhodných komunikačních sítí. Proto se budeme věnovat tématům, jak nakládat se senzory obsazenosti parkovacích míst či nově budovaných napájecích stanic, senzory v kontejnerech na odpadky, veřejném osvětlení, ve vozidlech a na zastávkách veřejné dopravy atp. a jak efektivně i z pohledu provozních nákladů tyto informace přenášet.

02–15

Aktivní občan

ORION Bausysteme GmbH

MK ČR E 21390 ISSN 2336-1786 vychází čtyřikrát ročně náklad 4000 ks Tento časopis je zdarma distribuován zástupcům měst a obcí České a Slovenské republiky nad 5 tisíc obyvatel. Vydavatel Ondřej Doležal – Nakladatelství Pixl-e Nálepkova 113, 637 00 Brno, CZ ičo: 70433526 dič: CZ7405133791 [email protected] +420 777 853 429

smart

Adresa redakce Smart Cities Kalvodova 10, 602 00 Brno, CZ [email protected] +420 543 330 545 www.scmagazine.cz Šéfredaktor David Bárta +420 723 355 540 [email protected] Redakce SMART / David Bárta ([email protected]) Mark Cartwright – britský dopisovatel MOBILITA / David Bárta ARCH / Jaroslav Sedlák ([email protected]) Šárka Svobodová ([email protected]) BRAND / Tereza Chrástová ([email protected]) LIFE / Gaby Khazalová ([email protected])

riešenia

Zástupce šéfredaktora, Slovensko Vladimír Jurík +421 905 612 776 [email protected] Jazyková korektura Vít Novák Inzerce Ondřej Doležal +420 777 853 429 [email protected] Na technické dotazy odpoví a inzertní podklady přijme Filip Mond +420 777 300 475 [email protected] Grafický design www.pixl-e.cz Datum vydání 3. 6. 2015

Periodikum ani jeho části nesmějí být publikovány, ani šířeny jakýmkoli způsobem a v jakékoli podobě bez výslovného svolení vydavatelství.

pre cyklodopravu www.studio21.sk

Redesign legendy mmcite.com

řada laviček Radium 2015