PODHARġ VZDÁLENÉ I BLÍZKÉ MINULOSTI
novy“ hospody. Ten byl zprvu dĜevČný, nČkolikrát podlehl zkáze a zmČnil svoje místo, až byla vybrána podharĢskými obþany potĜebná þástka na kamenný a i ten postupnČ doputoval na nynČjší místo u „Husova domova“ ve Vrchlického ulici. PodharĢ se stále rozrĤstala. Byla souþástí mČsta i když jí od mČsta oddČlovala pole. Pamatovala léta poklidná, ale pĜestála spolu s mČstem i poslední epidemii cholery v roce 1832. Tehdy už nepostaþoval hĜbitov kolem kostela svatého Jana KĜtitele, ani ten u kostelíka Povýšení svatého KĜíže, „malý kostelíþek“. Proto se od 2. þervna 1832 zaþalo pohĜbí- PodharĢ byla oddČlena od mČsta poli vat na místČ mezi mČstem a ýeskou Podhartí. V následujícím roce byl hĜbitov obehnán silnou kamennou zdí, mČl velká železná vrata mezi dvČma sloupy z kamene, vysázeny byly lípy a kaštany. PĜed hĜbitovními vraty stával domek hrobníka s þíslem 226. Na tomto hĜbitovČ stával vysoký železný kĜíž s vyobrazením „Spasitele“ v životní ýást „starého hĜbitova“ s pohledem do Nerudovy ulice velikosti. Roku 1904 byl hĜbitov ještČ rozšíĜen výše k Podharti a obehnán cihelnou zdí. Od roku 1922 se pohĜbívá na souþasném „lesním“ hĜbitovČ, opuštČnému se dodnes Ĝíká „starý“. Co nám z nČho zbylo, je þást západní zdi a letité kaštany a lípy. Tento bývalý hĜbitov se stává „parkem“, dopravním hĜištČm, je na nČm umístČna kašna se sochou Záboje z námČstí a pomníþky s války Prusko- Rakouské roku 1866. Ke hĜbitovĤm patĜil i „židovský“ na rozhraní PodhartČ a Vorlecha v blízkosti podharĢského stadionu. Zde se zaþalo pohĜbívat v roce 1883, když pĜedtím byli židé pohĜbíváni ve Velké BukovinČ u Chvalkovic a nebo HoĜicích. Tento malý hĜbitĤvek obdélníkového pĤdorysu / 30 x 45 metrĤ/ mČl svoji obĜadní síĖ s velkými širokými vraty, kolumbarium vestavČné do cihel6
PODHARġ VZDÁLENÉ I BLÍZKÉ MINULOSTI
né jižní zdi, kterou byl celý obehnán. Na hĜbitovČ byly Ĝady pomníkĤ, vysázeny akáty a lípy. V letech 1945 –1948 byl poniþen, pozdČji zbourány zdi i obĜadní síĖ a mČl sloužit jako park.Torza pomníkĤ a nČkteré stromy jsou zde dosud. Z podhartských továren jsme se již zmínili o Winternitz – GutfreundovČ, následnČ Winternitz – FriedmanovČ, HellmanovČ, Strojní traktorové stanici a nynČjším SaToSu. Roku 1880 se mČní bývalý „skalní mlýn“ na mechanickou tkalcovniþku Patzakovu se 34 dČlníky a o rok pozdČji je tu ještČ tkalcovniþka bratĜí HawlĤ se 40 dČlníky. Poþátkem 20. století tu byla také Novákova kartonáž a Lorenzova rytebna válcĤ pro textilní tisk. MČli bychom se také zmínit o kapliþce smČrem k Trutnovu, tedy nad bývalou NČmeckou Podhartí, pĜejmenovanou po roce 1945 na Novou PodharĢ. Podle Vitákových dČjin si prý tuto dosud stojící a udržovanou kapliþku vybral za svoji pozorovatelnu pruský král Fridrich II., v dobČ války PruskoRakouské v roce 1778. Prusové tehdy vtrhli do ýech od Náchoda a mČli svĤj hlavní stan ve Vlþkovicích, Rakušané na Zálesí. Odtud vystĜelená dČlová koule prý rozbila stĜechu kapliþky a zastrašila pruského mocnáĜe tak, že od dalšího pozorování upustil. Naše mČsto a tedy i PodharĢ touto válkou nijak zvlášĢ neutrpČla. Zato váleþné události roku 1866 mČsto i PodharĢ postihly. Tato Prusko – Rakouská válka byla již mnohokrát obšírnČ popsána. /Viz VlastivČdné þtení þ. 6. z dubna 1996/. ýást pruských šikĤ provedla obchvat pĜes tehdejší PodharĢ ve smČru pĜes nynČjší stadion k zastávce autobusĤ, kde ještČ nedávno, do odcizení, stával kĜížek vČnovaný památce padlých. Byla jimi také na dvou místech prolomena severní zeć hĜbitova a posvátné PĤvodní vzhled kapliþky pole se stalo také na krátkou dobu jejich ležením. Mnoho vojínĤ obou válþících stran zde našlo i místo posledního odpoþinku. V roce 1882 dochází v našem mČstČ k pĜeþíslování domĤ. Na našem pĜedmČstí se na tabulkách s þíslem objevuje ještČ nápis „Podhradí“. Vycházelo se zĜejmČ z nesprávného údaje, že zde nČkde výše stával hrad, což ale neodpovídá pravdČ. Sporná je také otázka, zda mČla þi nemČla PodharĢ správní samostatnost. Je doloženo, že byla vždy souþástí mČsta a vedena jako pĜedmČstí. Nikdy tedy nebyla samostatnou obcí. PĜesto se ale dochovalo, že se jednání o závažných vČcech zúþastĖovalo z PodhartČ nČkolik „pĜedních mužĤ“. Tedy tu pĜece jenom jakási místní samospráva byla. Asi na poþátku 19. století vznikly nad Podhartí tĜi pískovcové lomy. Kamene bylo tĜeba na stavby domĤ, pevnČjší základy cest a jejich pozdČjší dláždČní. Zdejší kámen byl vyhledáván pro svoji tvrdost. Proto byl nejvČtší lom, nad hĜbitovem, nazýván lomem tvrdého pískovce. Poþátkem 20. století zde našlo práci mnoho lamaþĤ – kameníkĤ, vždyĢ jen ve jmenovaném lomČ jich pracovalo až sedmdesát. Tlukot kladívek se ozýval také z lomu na protČjší stranČ Hartského potoka,ale tento lom zanikl z obavy, aby jím nebyl narušen velmi blízký „ Starý pramen“. Nad Vorlechem na úrovni lesa byl lom „RiegrĤv.“ Mistrovství zdejších kameníkĤ dokazuje, v prvnČ jmenovaném lomČ, ulomený kus tvrdého pískovce o rozmČrech 700 /200/ 7
PODHARġ VZDÁLENÉ I BLÍZKÉ MINULOSTI
150 cm. Vylomen ze stČny byl kolem roku 1910. Uvedený pískovcový kvádr je vztyþen nad hrobem obČtí „pochodu smrti“ v ChoustníkovČ Hradišti. S kamenem z tohoto lomu se mĤžeme setkat v našem mČstČ na škole „Schulzovy sady“, spoĜitelnČ, kostele svatého Jana KĜtitele, radnici, okresním domČ Lom tvrdého pískovce - pohled (láznČ), hĜbitovních vratech, nemocnici, Památníku odboje, hrázi „Tešnovské“ pĜehrady, Ĝídce již na dlažbách a dalších stavbách. Také mČstské hradby a ŠindeláĜská vČž, byly již ve stĜedovČku z tohoto kamene postaveny. Našli bychom ho také na pražské budovČ Národního muzea, Ministerstva „železnic“, paláce „Kameníci“ ve dvacátých letech min. století Adria, právnické fakulty a byl použit i pĜi úpravČ hradu a dostavbČ chrámu svatého Víta. Zdejší kámen byl použit dokonce v nizozemském Naardenu na památníku Jana Amose Komenského. V zaniklém lomu u „ starého pramene“ byl také zĜízen hostinec s názvem „ U pramene.“ Když vznikl 19. záĜí 1882 ve mČstČ „ PodpĤrný dČlnický spolek Polaban“, našel svoje sídlo v podharĢském hostinci „ u Slunce“. Tento spolek se významnČ podílel na organizování zbídaþovaných dČlnických vrstev našeho mČsta. Spolek zde sídlil i v roce 1890, tedy v dobČ, kdy se v našem mČstČ odbývala první prvomájová oslava práce. DČlníci v ní tehdy vyjadĜovali svĤj ostrý protest proti dlouhé pracovní dobČ. Je doloženo, že v továrnách Julia Bauera, JindĜicha Mayera se pracovalo 13 hodin dennČ a dokonce ani svátky a nedČle nebývaly dny klidu. Také u SchleinĤ, NeumannĤ a KlazarĤ to bylo podobné. DČlník v té dobČ nemČl volebního a hlasovacího práva, nemČl oporu ani v zákonech. Ve jmenovaný den nepracovala žádná dvorská továrna. DČlnické schĤze v zahradČ Hankova domu se tehdy zúþastnilo na 2.000 obþanĤ. Nebyla povolena hudba, asistovali þetníci a batalion pČchoty z Josefova. Odpoledne se
8
PODHARġ VZDÁLENÉ I BLÍZKÉ MINULOSTI
v hostinci „U pramene“ uskuteþnila „veselice“. V následujících letech slavili sociální demokraté l. máj jen v hostincích a národní sociálové vždy první nedČli v kvČtnu. Stavební ruch podmínČný rĤstem továren si vyžádal i stavbu cihelen. Nejinak tomu bylo i v Podharti. Jedna z nich byla na rozhraní mezi ýeskou a NČmeckou Podhartí v místČ, kde je nyní závod CARLA a þerpací stanice pohonných hmot. Tato cihelna byla ve vlastnictví Jana Kudernatsche. Po zastavení výroby se prostor zavážel a byl po dlouhou dobu mČstským smetištČm. Druhá cihelna Kopova byla níže, dnešní Sluneþná. Na jejím místČ je areál jeslí a školky. SvahĤ cihelen dovedli ochotníci stolové spoleþnosti Cvrndorf využít a za pČkného poþasí se zde hrálo divadlo v pĜírodČ. V roce 1902 byly vybudovány na podharĢském rybníce „ letní láznČ“i potĜebné kabiny. Co však do konce 19. století PodharĢ nemČla, to byla þeská škola. NČmecká tu byla již od roku 1884 v dnešním „HusovČ domovČ“. Ta pozdČji našla do roku 1945 nové místo v bývalé HrnþíĜské ulici, pozdČji to byla škola pro ženská povolání, „Letní láznČ“ na podharĢském rybníce škola zdravotní a nyní pro léþení zrakových vad – „oþní“. ýeské dČti musely chodit do školy ve mČstČ. Cesty byly prašné a špatné. MČstská školní rada sice stavbu þeské školy v Podharti podporovala už na konci století, ale hlavními odpĤrci byli zástupci Lipnice. Uvádí se, že z jakýchsi daĖových „Oþní škola“ dĤvodĤ a také proto, že by stavba sloužila pohodlí žákĤ z obvodu školy. ýeská škola byla tedy postavena až po schválení Zemské školní rady v roce 1902-1903. Docházelo do ní 184 dČtí z NČmecké PodhartČ, Vorlecha a Chaloupek /nyní Nová Ves/.V roce 1909-1910 už nepostaþovala poþtu žákĤ a uþilo se dokonce v soukromém domČ p. Linka naproti postavené škole, kde byly dvČ tĜídy. V roce 1911 se škola pĜistavuje a v roce 1919-1923 už poþet žákĤ pĜesahuje þtyĜi stovky. 9
PODHARġ VZDÁLENÉ I BLÍZKÉ MINULOSTI
Dlouhotrvajícími uþiteli byli Alois Pavlík, Jaroslav Janoušek, František Zlatník, Josef Tobiášek a Arnošt Mládek. Do roku 1919 trval celibát uþitelek, ale dČti je oslovovaly „paní uþitelko“. Zdravotní péþí na podharĢské škole byl povČĜen MUDr MČšĢák. Nebylo to nikterak snadné v dobČ hojného výskytu spalniþek, pĜíušnic, spály, svrabu a ke konci I. svČtové války i smrtící španČlské chĜipky. Všechna tíha starostí s výchovou dČtí školních i pĜedškolních tehdy pĜipadla ženám. VždyĢ jenom z obvodu jmenované školy narukovalo do války 162 mužĤ. DČti v té dobČ vysazují padlým vojákĤm lípy.Dosud stojící malý domek u školy, s þíslem popisným 622, sloužil v minulosti školníkovi, hasiþĤm i mČstské policii. PĜi sþítání lidu v roce 1921 žilo v Podharti už 1.733 obyvatel. Z toho 550 bez náboženského vyznání, 514 víry þeskoslovenské, 512 bylo katolíkĤ, 149 þeských bratĜí, 6 židĤ a 2 starokatolíci.. To, že se železnice významnČ podílela na zprĤmyslnČní našeho mČsta, není tĜeba rozepisovat. TraĢ vedoucí nad naším mČstem a dobudovaná v roce 1858 nemČla však být jedinou. Druhá, jak se jí pozdČji Ĝíkalo „prožraná“, mČla vést pĜes PodharĢ. Dokonce zde mČla být jedna z jejich stanic se jménem DvĤr Králové – Podhradí. Dle neuskuteþnČných plánĤ mČla být nČkde v prostoru kde z mČsta vyúsĢuje silnice na Trutnov. (Bližší ve VlastivČdném þtení þ. 11. z prosince 1997.) Na co mĤže být ýeská PodharĢ právem hrdá je skuteþnost, že se zde 3. þervence 1834 narodil vynikající sochaĜ svČtového jména Antonín Pavel Wagner.Z jeho rukou a rukou jeho bratra Františka zde máme jeho prvotinu, sochu Záboje, odhalenou roku 1875 pĜi pĜíležitosti výroþí nalezení Rukopisu. Sám potom vymodeloval v roce 1867 pro naše mČsto poprsí Václava Hanky. Sochy tohoto rodáka jsou klenotem na budovách Národního divadla, Národního muzea, ale chlubí se jimi hlavnČ VídeĖ, kde je také pohĜben. (Viz VlastivČdné þtení þ.2. z prosince 1994).
Antonín Pavel Wagner
Narodil se v malém domeþku þíslo 21 v uliþce dĜíve JeronýmovČ. DĤm vyhoĜel a na jeho místČ stojí nyní dĤm þíslo 598 s pamČtní deskou. Jeho otec byl chudým tkalcem, maminka pocházela z rodiny žebráka. NemČl již od mládí život lehký.V Praze pracoval v MaxovČ dílnČ. Odtud odchází do VídnČ na akademii, kde již za svoje návrhy dosáhl þestných cen. Ve své vlasti tvoĜit nemohl, neuživil by se. DobĜe to napsal v roce 1881 Jan Neruda:
„…ýeské obþanstvo se nezmohlo duševnČ ani penČžitČ na podporování umČní……. „ýeská“ šlechta nevšímá si þeského života vĤbec, ne literatury, ne umČní, vĤbec niþeho. Naši umČlci hynou a zahynou zĤstanou-li doma, a jdou-li do ciziny, do nČmecké ciziny totiž, zahynou tam zase jen proto, že jsou to þeští umČlci“. Náš rodák se úþastnil celé Ĝady výtvarných soutČží a vítČzil jeho talent a houževnatost. Již první vídeĖská soutČž pro nČho znamenala vítČzství „Pasaþkou hus“ a následovala díla a návrhy, kterých bylo velice mnoho.To však mu nepĜinášelo klid, pohodu, nebo dokonce bla10
