Slimane Benaïssa Jeden
z nejvýznamnějších
alžírských
autorů
své
generace.
Dramatik, prozaik, herec a režisér. Propagátor díla alžírského autora Kateba Yacina (1926 – 1989). Narodil
se
ve
východoalžírském
městě
Guelma
v roce
1944.
Studoval matematiku, divadlu se věnuje od šedesátých let. Je zakladatelem alžírského lidového divadla. Působil jako ředitel Oblastního
divadla
ministerstvo v oblasti
v městě
informací divadla.
k praktickému
a
kultury
Tento
divadlu.
Annaba, post
V roce
poté
jako
byl
odpovědný
opustil
1977
povolán
a
založil
na
pracovník
vrátil vůbec
se první
nezávislou divadelní skupinu v Alžírsku, s níž cestoval také do zahraničí. Od roku 1993 žije ve Francii. V letech 1995-97 vyučoval také
na
kurzy
Filosofické a
stáže
fakultě
v Lucemburku
University (1995),
v Limoges. Dijonu
Vedl
(2003)
a
Massilly (2004).
Autorské renomé v Evropě získal v devadesátých letech 20. století především díky hře Au-delà du voile (Za závojem), divadelní adaptaci Les fils de l´amertume (Synove hořkosti) a hře Prophètes sans Dieu (Proroci bez Boha). V roce 1993 se stal laureátem Frankofonní Ceny SACD a dalších prestižních ocenění, rezidenčních pobytů a stipendií. Jeho hry byly a jsou uváděny v evropských divadlech a festivalech ve Francii (např. Festival Frankofonie v Limoges, Avignon, TILF Paris), Belgii, Švýcarsku, Německu, Maltě, ale také Kuvajtu, Tunisku, Kanadě... Ve svém díle se Slimane Benaïssa věnuje především tématům sžívání různých kultur, rasismu, sexismu a předsudkům. V roce 2000 byl jmenován francouzským prezidentem členem Nejvyšší Rady Frankofonie. V roce 2005 získal titul Doktor 1
honoris causa Národního institutu orientálních jazyků a civilizací. Je jedním z klíčových autorů belgického nakladatelství Emila Lansmana(Editions Lansman), kde vydává své hry. Romány mu vycházejí v neméně prestižním pařížském nakladatelství Plon (Les Fils de l’amertume (Synové hořkosti,1999), Le Silence de la falaise (Tiché útesy, 2001), La Dernière Nuit d’un damné (Poslední noc zatracence, 2003), Les Colères du silence ( Hněvy ticha, 2005).
Slimane
Benaïssa
je
také
autorem
publikovaných ve francouzských
několika
odborných
textů
časopisech Phréatique, Cahiers
du Renard, Ecritures théâtrales, Les Cahiers de Prospero či italském Hystrio. Kromě divadla a literatury se Benaïssa věnuje také filmu. Jako herec i scenárista. Dokument C´etait pas la guerre (To nebyla válka)
získal
Cenu
mladého
diváka
na
Ferrand v roce 2007, celovečerní film
Festivalu
v
Clermond
Harem de Mme Osmane
(Harém paní Osmanové) byl v roce 2000 odměněn Cenou pařížského Institutu moderního světa, cenou Grand Prix
a pozváními na
festivaly
San
v
Jeruzalémě,
Káhiře,
Bruselu,
Franciscu.
Z dalších snímků jmenujme také L´Autre côté de la mer (Druhá strana moře, 1996), Le Neuvième Mois de Ali Nassar (Devátý měsíc Ali Nassar, 2000) či Viva l´Algérie (Ať žije Alžírsko, 2002). Slimane Benaïssa je autorem divadelních her (výběr): ‐
Ida dans la tempête (Ida v bouři, text vznikl v rámci stipendia mezinárodní komise frankofonie v Montréalu v roce 1991)
2
‐
Les Fantômes de Yat (Yatovy přízraky, Baumairchaisova stipendia
text vznikl v rámci
během rezidence v Limoges
v roce 1992) ‐
Au-delà du voile (Za závojem) Hra, která zajistila autorovi renomé v Evropě, je dialogem dvou alžírských žen, sester, z nichž ta starší lpí na tradicích a nechápe svou mladší sestru, intelektuálku, která se rozhodla opustit domov na protest proti machismu svého bratra, jenž na ni naléhá, aby nosila hidžáb. Hra vznikla během pohnutých událostí v Alžírsku počátkem devadesátých let, které tvoří rámec celého děje. Byla napsána původně v arabštině, autor ji přeložil do francouzštiny a v novém, přepracovaném vydání ji vydalo v roce 2008 belgické nakladatelství Emila Lansmana. Hra sklidila velký úspěch v Evropě, ale také v rámci světového turné, které s ní podnikl Benaïssův nezávislý soubor v devadesátých letech. Ani v nejnovějším vydání po letech neztrácí nic ze své aktuálnosti, naléhavosti. Dotýká se problematiky postavení ženy ve společnosti, extrémismu, sžívání tradice a modernity, což jsou žhavě současná a všeobecně lidská témata.
‐
Le Conseil de discipline (Kárný výbor, režie Jean-Claude Idée 1993 ; vydalo Nakladatelství Lansman 1993) Alžírsko 1959. Kvůli incidentu, který vznikl ve škole mezi dvěma žáky, pozve ředitel šest profesorů na zvláštní piknik. Místo toho, aby se vše vyjasnilo, probíhá setkání v napjaté atmosféře. Každý z profesorů hájí své stanovisko tak zarytě, že je jasné, že musí dojít ke konfliktu.
‐
Marianne et le marabout (Mariana a marabu, text vznikl v rámci rezidenčního pobytu v Maison du théâtre et de la danse v Epinay-sur-Seine v roce 1993, vydalo Nakladatelství Lansman 1994)
3
Zatímco v generaci imigrantů-otců ožívá mýtus návratu do rodné země. Domovem jejich dětí je adoptivní země, předměstí, a jejich aktuálním problémem se stává nezaměstnanost. ‐
Un homme ordinaire pour quatre femmes particulières (Jeden obyčejný muž pro čtyři zvláštní ženy, text vznikl během rezidence v Alès v roce 1994, v centru pro ženy v nouzi, vydalo Nakladatelství Lansman 1995) Fatiha, Alice, Denise a Antoinette byly šťastné. Pak se vdaly a staly se oběťmi domácího násilí.
‐
Les Fils de l’amertume (Synové hořkosti, inscenace S.Benaïssy a Jean-Louis Hourdina byla v roce 1996 uvedena na Avignonském festivalu, v roce 1997 text vydalo Nakladatelství Lansman, hra byla přeložena do turečtiny a arabštiny) Velmi cenné literární a politické dílo. Zpracovává otázku terorismu. Odehrává se v Alžírsku. Syn se odvrátí od rodiny a připojí se ke skupině mladých rozhněvaných mužů, kteří si ve jménu Boha zahrávají se smrtí. Novináři, který se o situaci snaží pravdivě referovat, hrozí smrt. Existují dvě verze. Původně jde o úspěšný román, který autor zadaptoval pro divadlo.
‐
Prophètes sans dieu (Proroci bez boha, Maison du théâtre et de la danse d’Epinay-sur-Seine 1998 a TILF ; vydalo Nakl. Lansman 1999 a 2001) Autor si klade otázku: co vede lidi k tomu, že ve jménu svého náboženského přesvědčení jsou schopni zabíjet. Na pomoc si pozve Mojžíše, Ježíše a Mohameda. Zatímco s prvními dvěma vede postava Autora poutavou a vtipnou debatu, Mohamed stále nepřichází. Je to logické, protože Korán v (některých interpretacích) zakazuje zobrazování... Chudák Autor se dostává do svízelné
4
situace. Má v diskusi velmi silné soupeře. Jeho jedinou zbraní je pero. ‐
L’Avenir oublié (Zapomenutá budoucnost, napsal společně s alžírským židovským autorem André Chouraqui, MC93 de Bobigny 1998 ; Nakl. Lansman 1999), Příběh dvou rodin na okupovaném území. Jedna židovská, druhá arabská. Na jedné straně Josef, který odmítá mobilizaci, na druhé Antoine-Nasser, který dělá vše pro to, aby ho vzali do armády… Dva vzdálené i blízké paralelní světy v jednom konfliktu, jehož důvody nikdo nechápe.
‐
Mémoires à la dérive (Odvozené vzpomínky, Festival des Météores v Douai 2001 ; Nakl. Lansman 2001) Ve chvíli, kdy problémy autorovi brání v dalším psaní, navštíví psychiatra. Během terapie se snaží dobrat své vlastní Historie. Vše prochází samozřejmě přes otce, jehož obraz se zpřítomní v ordinaci, aby vyprávěl o válce v Alžírsku, mučení, masakrech…Chování psychiatra se náhle změní. Má také něco s tím příběhem společného?
‐
Les Confessions d’un musulman de mauvaise foi (Zpověď nepovedeného muslima, text vznikl během rezidenčního pobytu v divadle Th. des Bergeries de Noisy-le-Sec
2004,
vydalo Nakl.Lansman 2004) Hravý, odvážný a dojemný text, jehož osou je iniciace vyprávěná jako sled anekdotických scének, dialogů. Karim se narodil do prostředí, kde náboženství se stalo institucí, která zneužívá Boha pro své mocenské zájmy a hájí středověkou koncepci života. Tato výchova k islámské víře má však opačný efekt, vede hrdinu k tomu, že se stane ateistou a republikánem.Tato hra v překladu Michala a Matyldy Lázňovských vychází v březnu 2011 jako desátý svazek „africké knihovničky“ v edici Současná hra IDU u
5
příležitosti 10.ročníku festivalu Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani. Lucie Němečková
6
