M ilíčtenářičasopisum ALÍČEK, re dakční rada dala hlavy dohrom ady, m ladší žá ci

ro čník X , číslo 4 o b časník ž á k ů Z Š C h rudim , D r. J. M alíka

dub en 2002 cena 5 Kč A N K ET A

A N K ET A

Sezná mení s novými učiteli Z E ŽIVOT A Š K OLY

K Ř ÍŽO VK A

M o d e lářsk ý k ro u že k v e šk o lníd ílně

N EJ z r e d ak č n í r ad y T ř e ťácio k n íž k ách a kn i ho vně

M ilíčte n á ři ča s o p is u M A L ÍČ EK , re da kčn íra da da la h la v y do h ro m a dy , m la dšížá ci p řis p ěli s v ým i bá s n ička m i a p o h á dka m i a v zn iklo da lší be zv a dn é čís lo .Js te rá di?M y s i m y s lím e ,že a n o .M ů že te s i p ře čís ts p o us tu za jím a v ých p říh o d, člá n ků , bá s n iče k, ro zh o v o rů a h la v n ě n ěco za jím a v éh o o kn ih á ch .K do v í? Tře ba s i v n ěm n a jde te n ěja ko u s v o u zá ba v u n e bo ko n íče k n e bo to , co m á te rá di! M a líče k je krá s n é p o za s ta v e n í n a d ka ždo de n n ím s h o n e m , do dá v á m e n e rgii a tře ba v á m p ů jde p o to m v še ch n o lép e . Do ufá m e , že s e Vá m p ři čte n í ro ztá h n o u tv á řičky do krá s n éh o ,v e s e léh o ús m ěv u. Ho dn ě zá ba v y a p ěkn é p o čte n íVá m p ře je re da kce ča s o p is u M a líče k

2

M A Lí ČEK čí slo 4/2001- 2002

A N K ET A

A N K ET A

A N K ET A

Když se řekne slovo učitel ve spojitosti s četbou, asi se vě tš ině z nás vybaví obrázek pilného čtenáře a přeplně ného čtenářského deníku. A tak si myslím, ž e by ně které z vás docela zajímalo, jak na tom byli ně kteří naš i učitelé s četbou. Ne kaž dý lež el v kníž kách a hltal obsahy zaž loutlých stránek. Polož ili jsme tedy naš im učitelům pár otázek: Jaký čtenář jste byl(a) jako malý(á)? Změ nil se ně jak Váš vztah ke knihám? Kterou kníž ku byste chtě l(a) mít vedle sebe na nočním stolku? V ně kterých odpově dích se učitelé docela shodli, ale to už si přečtě te sami. J. Ž áková: Jako dítě š kolou povinné jsem nebyla pilným čtenářem. Přiznávám se, ž e číst mě nebavilo. Č asem se můj postoj k literatuře a čtení změ nil. Nyní moc ráda čtu. Mám ráda vš echny ž ánry. Poslední přečtenou knihou je Pán prstenů I. A chystám se i na dalš í díly. Knihou, kterou mám moc ráda a je v mé knihovně na čestném místě , je román od W. Styrona – Sophiina volba, který se zabývá problémem zla, viny a odpově dnosti. L. Dubová: Č etla jsem š patně snad až do páté třídy. Č tení kníž ek mě tudíž nebavilo. Horko tě ž ko jsem přečetla povinnou š kolní četbu. Nejoblíbeně jš í kníž ka, ke které se ráda vracím, je od Z. Frýbové – Robin. V současné době čtu ráda kníž ky od H. Pawlowské a M. Viewegha. E. Martincová: Jako malé dítě jsem čtení a kníž ky vůbec nemě la ráda. Mož ná, ž e to bylo proto, ž e mi ve š kole říkali, ž e čtu jako když jede vozíček po hrbolaté cestě . Pozdě ji u nás opravili cestu na pě knou silnici a konečně jsem četla pě kně a ráda. Předevš ím Cikánské pohádky od spisovatelky Voříš kové. Jsou nádherné, dlouhé, plné překvapivých zvratů, ale také tajemné či hrůzostraš né. Dnes čtu už témě ř vš echno, pouze sci-fi mě vůbec naláká. Asi toho o budoucnosti nechci moc vě dě t. A. Jansová: Č etla jsem hodně a ráda, chodila jsem do mě stské knihovny. Opakovaně jsem četla Foglarovky (Dobrodruž ství v Zemi nikoho, Devadesátka pokračuje, Přístav volá, … ), pozdě ji kníž ky S. Rudolfa. H. Šustrová: Na základní a střední š kole jsem četla velmi mnoho (co mi přiš lo pod ruku). Vedla jsem si svůj deníček (čtenářský), kam jsem zapisovala obsahy a malovala obrázky. Na střední š kole jsem četla veš kerou povinnou četbu a vedla si rozsáhlé deníky (český jazyk a ruský jazyk). Z tohoto deníku čerpali informace mnozí jiní. Na konkrétní nejoblíbeně jš í knihu té doby si nepamatuji. Mě la jsem ráda ž ivotopisy, dívčí romány a detektivky.

Z Š C h rudim ,Dr. J. M alí ka

3

R. Koč í: Jako dítě jsem moc nečetl. Asi od dvanácti let jsem začal číst knihy, ale jenom encyklopedie a literaturu faktu. To mi vydrž elo dodnes. V poslední době jsem začal číst knihy v angličtině . Mým oblíbeným spisovatelem je Michael Crichton a jeho kniha Č lově k na konci. Michael Crichton je například autorem knih Chicago Hope nebo Jurský park. J. Peň ázová: Jako malá jsem četla velmi ráda, témě ř pořád a témě ř vš echno. Vž dy jsem mě la radost z kníž ek pod stromečkem a nejvíce jsem se radovala z tě ch nejtlustš ích, protož e jsem vě dě la, ž e mi vydrž í aspoň chvíli. Na nočním stolku mi nelež í ž ádná kníž ka, protož e v posteli nečtu. Mám–li ale vybrat jednu nejoblíbeně jš í kníž ku z dě tství (nechtě li byste jich aspoň deset?) je to Helenina drůbež a dě ti jiných rodičů od J. Habbertona. Vy ji znáte v novém vydání pod názvem Hýta a Batul. Je zde krásně vylíčen ž ivot na americkém venkově na konci 19. století očima dvou bratrů – pě tiletého Jeníka a tříletého Karlíka. J. Linhartová: Dě tskou literaturu jsem četla ráda. Kniha byla a doposud je mým oblíbeným dárkem. V současnosti považ uji četbu předevš ím za příjemný odpočinek, formu relaxace a zdroj informací. Mojí oblíbenou oddechovou knihou je například Robin od Z. Frýbové nebo série knih J. Herriota o zvě rolékaři, který bě hem své praxe prož ívá řadu humorných příhod. Zajímají mě také psychologické příbě hy. Naopak nevyhledávám science fiction. H. Janeč ková: Jako asi kaž dé dítě jsem četla i já ráda pohádky a bylo mně tenkrát úplně jedno, zda jsou od Erbena, Ně mcové či bratří Grimmů. Musím přiznat, ž e povinná š kolní četba mě moc nebavila. Do knihovny jsem chodila docela ráda pro dívčí romány a hlavně poezii, ale nikdy jsem si nepůjčila literaturu z historie, válečnou a ani dobrodruž nou. Č asto jsem si kupovala a jako dárek dostávala malé kníž ečky poezie, tzv. kolibříky, mám jich docela sluš nou sbírku. V recitaci jsem dokonce mnohokrát úspě š ně soutě ž ila. K váš nivým čtenářům jsem ale nikdy nepatřila a neumím ani přečíst knihu za jeden den. V současné době se zajímám výhradně o odbornou literaturu zamě řenou na přírodu. Vzhledem ke svému horš ícímu se zraku nepředpokládám, ž e by se ze mě do budoucna stal knihomol. Neoblíbeně jš í knihou jsou Verš e psané na vodu – starojaponská pě tiverš í, kterou vřele doporučuji nejen vš em zamilovaným. Z prózy je to O. Pavel – Smrt Krásných srnců. P. Bať a: Jako malý jsem četl š íleně rád. A když už byla náhodou noc a rodiče mě odtrhli od kníž ky, popadl jsem baterku a četl v noci pod peřinou. Nyní už na to není tolik času, ale pokud se doma asi tak na hodinu vzdálím na záchod, manž elka ví, ž e tam čtu. Místo nejoblíbeně jš í knihy z poslední doby zaujímá Jonathan Livingston Racek od R. Bacha. Lenka Marhanová , Romana Severýnová , V. A, Katka Soudková , IX. B

4


Sezná menís novými učiteli Pana uč itele JANA ZAPLETALA ví dáme na našíškole už druhý m rokem. Loni tu byl pouze na záskok za paníuč itelku Draští kovou. Od letošní ho školní ho roku uč í v sedmé tří dě matematiku a dalšížáci se s ní m mohou setkat v poč í tač ové uč ebně, kde vyuč uje základy práce s poč í tač em a informatiku. Má neustále dobrou náladu a vždy každé mu ochotně pomůže. A co nám o sobě prozradil? To si můžete přeč í st v následují cí m rozhovoru. Jak vzpomínáte na Vaš i povinnou š kolní docházku? Vzpomínám na ni dobře. Mám také hezké vzpomínky na základní š kolu a často se setkávám se svými kamarády ze š kol. Jaké bylo Vaš e vysněné povolání v dětství? Mé vysně né povolání bylo stát se učitelem. Vž dy mě to k učitelství přitahovalo a to se mi také splnilo. Jakou š kolu jste vystudoval a jaké uč íte předměty? Na základní š kolu jsem chodil na Školní námě stí, potom jsem vystudoval gymnázium v Pardubicích a Univerzitu v Hradci Králové. Učím hlavně matematiku a informatiku, protož e počítače mě zajímají a matematika mě baví. Co děláte ve volném č ase? Ve volném čase rád chodím do kina, jezdím na kole, plavu a chodím do přírody. Jakou zemi byste nejraději navš tívil a proč ? Asi Š védsko nebo ně jakou severní zemi, protož e jsem vidě l spoustu filmů a fotografií ze severních zemí a velice mě zaujaly. Jakým jazykem byste se domluvil v zahranič í? Domluvil bych se velmi dobře anglicky a částečně ně mecky. Jakou posloucháte hudbu? Nejoblíbeně jš í interpret je Mike Oldfield a rád také poslouchám písničky z rádia, například U2. Poslouchám i spoustu jiných písní, nejen ty nejoblíbeně jš í. Co Vás nejvíce zaujme v televizi? Nejradě ji se dívám na hezké filmy, ale nepohrdnu ani poučným dokumentem. Ale naopak nemám rád soutě ž ní pořady. Nejradě ji vš ak chodím do kina.


5

Jaké jídlo je pro Vás nejchutnějš í? Ze sladkých jídel mám moc rád buchtičky se š odó a také mám moc rád italskou kuchyni, např. tě stoviny. Máte nějakou svou oblíbenou knížku? A jakou? Rád si přečtu detektivky od Dicka Francise, ale v poslední době nemám na čtení moc času. Máte nějaký zlozvyk, kterého byste se rád zbavil? Zlozvyků mám hodně , ale vzpomenu si jen na to, ž e jako dítě jsem velice rád telefonoval, ale to už mě jakž takž přeš lo. Jak se Vám uč í na naš í š kole? Co byste rád vylepš il? Na této š kole se mi učí velice dobře. Kaž dé ráno se tě š ím do práce. A kdybych mě l ně co vylepš it na této š kole, tak by to byla počítačová učebna. Potřebovala by víc počítačů. Jinak se mi tu líbí. A. Tichá a R. Paulusová , VIII. B

Z E ŽIVO T A

Š K O LY

J e d e n ne o by če jný ško lní d e n Je páteční únorové ráno. Pro mnohé začíná den jako kaž dý jiný, ale pro naš i třídu je přece jen trochu jiný. Máme totiž projektový den nazvaný Zdravá výž iva. Hned na dveřích do třídy nás upoutá citát "Než ijeme proto, abychom jedli, ale jíme proto, abychom ž ili." Za chvíli už ale přicházejí paní učitelky a my rozdě leni do skupinek usedáme do lavic. Po milém uvítání už následují scénky, které jsme si mě li dopředu připravit. Vš echny souvisejí s váž ným pojmem zdraví, ale i přesto se hodně nasmě jeme. Dále si vysvě tlujeme, co vš e se skrývá pod pojmem zdraví. Také se dozvídáme, do jakých skupin se dě lí potraviny, které jíme, a jaké jídlo bychom mě li omezit. V dalš í části vyrábíme plakát s obrázky lázeň ských mě st, kde se vyrábě jí minerální vody. Na řadu přichází humor. Tedy vtipy, které pro nás připravily paní učitelky. Vš echny souvisejí s jídlem. Také se dozvídáme, jaký hrníček mají v oblibě naš i spoluž áci. Seš la se jich tu celá řada. Ukázali jsme si i nejstarš í a nejzajímavě jš í kuchařky. Ta úplně nejstarš í byla z 19. století a patřila naš í paní učitelce. Na závě r celého projektu jsme si zahráli na spisovatele a

6


zamysleli jsme se nad tím "Jak uvařit sami sebe“. Vzniklo mnoho krásných dě l. Celý projekt se nám vydařil a určitě si z ně j kaž dý odnesl ně co nového. A na závěr pár rad o tom, jak peč ovat o svů j vzhled: Vlasům a nehtům prospívají bílkoviny a vitamíny A a C. Naleznete je v celozrnných výrobcích, přírodní rýž i, luš tě ninách, vejci, lososu, grapefruitech a čekance. Vitamín C zase pomůž e dásním a zubům. Ukrývá se například v kiwi, citrusech, paprice a š ípku. Chcete-li mít krásnou pleť, potřebujete vitamíny A a B6, které jsou v celozrnných ovesných produktech a v karotce. Na dobré nervy zkuste vitamín B1, draslík, ž elezo a vápník. Tyto prvky jsou obsaž eny v tresce, platýzi, lososu, hově zím mase, játrech, celeru, banánech, sýru, drůbež i a houbách. Jana Machová , VIII. B

JA K UVA ŘIT SA M ISEBE P O M ŮCKY: 1kgtuku,5kgro zum u,šp e tka s o li a cukru,2kgm o uky a 3 kgka m a rá ds tv í,10 lžic krá s y ,3 kgs e be dů v ěry P R A CO V N Í P O S T U P : Tuk,ka m a rá ds tv ía s e be dů v ěru za m ích á m e v lo žím e do le dn ice - v zn ikla p o le v a . Z m o uk y , ro zum u, s o li cukru v y tv o řím e p iško t, kte rý up e če m e v tro ubě n a 2000 te p lo ty . Ce lý do rt p a k o zdo bím e 10 lžíce m i krá s y . Vzn ikl n á K a m čin do rt.

a a C m

D ě tská scéna 2002 Je sobotní odpoledne, a přesto jsem ve š kole. Ptáte se, co tam dě lám? Odpově ď je jednoduchá. V naš í š kole se koná přehlídka divadelních souborů a já jsem jedna z účinkujících. Spolu se spoluž áky z 8.B představíme ukázku hry Královna Kolobě ž ka I. Přestož e vystoupíme až za ně kolik hodin, máme napilno. Tréma je zatím v nedohlednu a my zkouš íme ve š kolní knihovně . Za chvíli ale už začíná celá přehlídka a my zaujímáme místa diváků. Nejprve vystupují naš i deváťáci s ukázkou nazvanou Výtečníci. Po sklizeném potlesku sledujeme pově st o vodníkovi z tvorby základní umě lecké š koly. Na řadu přichází pohádka Konec čertů v Č echách, se kterou se představuje Dům dě tí a mládež e. "Panebož e," říkám si zabraná do hry Tom Sawyer, kterou hrají dě ti ze základní umě lecké š koly. Mé obavy přeruš í holky. Už musíme jít. Pomalu na mě přichází paní Tréma. Převlékáme se a poté následuje zkouš ka v tě locvičně . Cestou do š kolní jídelny si přeříkávám svůj


7

text a slyš ím Anču. Je na tom podobně . Vstupujeme do jídelny a myslím, ž e tréma už dosedla témě ř na kaž dého. "Vš ichni to mají tak hezké," říkám ješ tě , ale to už se roztahuje opona. První na scénu jde Terča a my v zákulisí ji pozorně sledujeme. Zvládla to na jedničku. "Jéminkote, tak už přiš la řada na mě ," říkám si. Vstupuji na scénu a rázem před sebou vidím tolik lidí. "Co budu dě lat, když to zkazím?" probě hne mi ješ tě v hlavě . Hned poté už ale říkám svůj text. Pomalu ze mě opadává tréma a vracím se do zákulisí. Dalš í scéna už je bez trémy, i když improvizace je na místě . Naš e ukázka pomalu končí a my se ukláníme před diváky. Pak už si vš ichni sdě lujeme své dojmy. Jéjda, a to jich teda je. Teď už se smě jeme. Zvládli jsme to. Jen se rychle převléci, abychom stihli sedmáky a jejich hru Splně ný sen. Opě t se ocitám v křesle diváka. I toto vystoupení se velmi povedlo. Už se pomalu stmívá a já vzpomínám na celý den. Určitě byl krásný a tě š ím na dalš í Dě tskou scénu. No a vy, co jste se letos nebyli podívat, určitě přijďte za rok. Stojí to za to! J. Machová , VIII. B

Ce sto v alijsm e čase m ane b p ro je kto v ý d e n VI.B Už jste ně kdy snili o tom, ž e byste se chtě li třeba podívat do minulosti, zastavit současnost nebo navš tívit budoucnost ? Do minulosti – abyste se podívali, jak jste ž ili dřív; zamyslet se nad současností – abyste mohli vylepš ovat nebo napravovat své skutky; a do budoucnosti - je přece zajímavé vě dě t, jak budete vypadat, jak se budete chovat, co budete dě lat ve volném čase a kde budete pracovat a bydlet. A to byla jedna z činností, kterou jsme dě lali na projektovém dni. … Sestrojujeme si stroj času a vydáváme se na cestu. A kupodivu, funguje to! Je velice inspirativní nakouknout do budoucnosti. Potom bádáme po odpově dích na zajímavé otázky, které jsme dostali do skupinek. Do tě ch jsme se rozdě lili pomocí jednoho dílku mozaiky, která dávala dohromady různé druhy hodin. Dále máme prostor představit své plakáty, na kterých je vyobrazeno, jak vypadalo např. oblečení, jídlo, technika, š kola atd. před padesáti lety, jaká je současnost a jak bude vypadat za padesát let. Dopadlo to velice dobře. A nakonec to nejlepš í – relaxace po obě dě na příjemnou uklidň ující hudbu. Představujeme si, ž e jsme na naš em vysně ném místě a pomalu se vznáš íme vzhůru a už jsme u mraků a teď ve vesmíru a pomalinku se vracíme zpě t. Teď už zbývá jen namalovat své místo na průsvitnou fólii a podě lit se o své záž itky s kamarády. Vš ichni jsme z projektového dne nadš eni a jsme rádi, ž e si na památku odnáš íme krásné přáníčko o čase. Martina Šípková , VI. B

8


D áv né Ře cko Asi kaž dý zná Staré řecké báje a pově sti od Eduarda Petiš ky. Skrývá se v nich mnoho tajemství, dobrodruž ných příbě hů, ale i moudra. Ale abych se přiznala, občas i já pracně lovím z hlavy jména bájných hrdinů a jejich úctyhodných činů, ale takoví páťáci by to na vás vš e vychrlili třeba i o půlnoci. Abych vám to objasnila, nejednalo se o š prtání Starých řeckých bájí nazpamě ť, ale třída V. B četla na pokračování právě tuto knihu a nechala se jí i nadále inspirovat. Po dočtení se ve skupinách malovalo. A co? Samozřejmě bájní hrdinové a mnoho dalš ích postav, vš ak si ně jakou jistě vybavíte. Ale zabývali se nejen malováním. O svých modelech, které výtvarně zpracovávali, napsali i básničku. No posuďte sami, jak se jim to povedlo.

H érak les a H yd ra Hydra to je příš era z baž in, říkáme jí jménem Jóž in. Hérakles ji š ípem zabil, král se tomu straš ně divil. Č erná krev z Hydry tekla, odcestovala do sedmého pekla. Podlý král ho neodmě nil, Hérakles se straš ně zlobil. Jiří Kapoun

Kyk lo p Kyklop to je velký kluk, zrovna v lese kácí buk. Na zádech ho odnese, dupe, vzdychá po lese. Donese ho do chalupy, oklepe sníh, dupy, dupy. Jedním okem prohlédne svě tnici, připraví večeři a sedne k lavici. Tahle jeho chalupa je divné stavení, je totiž ve skále, kde voda pramení. Pro Kyklopa domov je to, bydlí tu stále - jaro, léto. Jan Soudek

T ro jsk ý k ů ň Trojského koně kreslili jsme, povedl se nám, to víme jistě . Žlutohně dou barvu má, je to velká kobyla. Vojáci z ně ho lezou ven, jeden spadl na kámen. Dům jsme za ním postavili, mraky nad ním nakreslili. Lenka Kač marská

C ham tivý k rál Midas, chamtivý král, po zlatu přímo vlál. Boha vína přemluvil, aťna co sáhne, ve zlato se promě ní. Bůh vína poznal, ž e král je chamtivý, ale jeho přání splnil. Potom o zruš ení prosil. Nakonec dostal oslí uš i, chtě l se zabít svojí kuš í. Tomá š Pavlík

vybrala Katka Soudková , IX. B


9

Ho d ina p lná jara Dnes se do š koly opravdu moc tě š íme, staneme se totiž opě t po osmi letech prvň áčky. Sice jen na chvilku, ale to nevadí. Zní to kouzelně , ž e? Hupsnout z osmé třídy do první a zase zpě t. Ale co bychom pro vás neudě lali. Musíte být přeci informováni o tom, co se dě je u nás ve š kole. Prvň áčci z obou tříd jsou rozdě leni na polovinu. Mají totiž na programu jednohodinový projekt JARO s paní vychovatelkou Jindrou Žákovou. Spolu s částí I. B vcházíme do knihovny a pomalu se usazujeme na koberci. Paní učitelka začíná číst hádanku, která zahajuje projekt. Po chvíli si losujeme lístečky se slovy patřícími k jednotlivým ročním obdobím a předvádíme je pantomimou. Ně kdo se v tu ránu ocitá ve vě tru nebo na plovárně , jiný se stává ptáčetem, prutem nebo senem či vločkou. Také porovnáváme hry dě tí na obrázku z kníž ky Josefa Lady Dě tem se současností. Dále nám paní vychovatelka čte povídky z kníž ek. Rádi se zaposloucháme, ale už je tu dalš í činnost. Na tu jsme sami zvě daví. Vyrábíme píš ťalku, a aby se nám povedla, říkáme při tom kouzelnou básničku. Celou hodinu zakončí dalš í hádanky, nad nimiž si potrápíme hlavičky. A abyste na vlastní kůž i poznali, ž e to ani prvň áčci nemě li tak lehké, z hádanek, které dostali, jsme vám jich pár vybrali. Také jsme přidali kouzelné zaříkávadlo, které se vám určitě můž e hodit. Závě rem chceme veřejně pochválit vš echny prvň áčky, protož e se opravdu snaž ili a moc jim to š lo, ale bez paní vychovatelky bychom se nepoučily ani my a nezaž ily příjemné chvíle s mladš ími kamarády.

Ko uzeln á řík an k a

O tlo uke j s e ko zíp y s ku, dá m ti h ra ch u p ln o u m is ku, n e bude š- li s e o tlo uka ti, budu n a těža lo v a ti cís a ři p á n u, o n ti dá rá n u, a ž o dle tíš ke zla tém u džbá n u.

H ád an k y: Tahle holka modrooká, pořád sedá u potoka, když si nohy trochu smočí, sluníčko jí svítí do očí. Padám z nebe, svítím. Objímám se s kvítím, nejsem hvě zda, létavice, nejsem sama, je nás více. Č tvero koní se tu honí, čtvero koní pod jabloní. První zelený, druhý červený, třetí zlatý, čtvrtý bílý. Zkuste hádat, lidé milí, co je to? Sestra černá, bratr bílý – kaž dý vládne svě tu chvíli. Jana Machová a Veronika Šustrová , VIII. B

10


Š e st d nů na Če rné ho ře P ard ub ické b o ud y Jeli jsme na Č ernou horu, lanovkou nahoru a zase dolu. Z lanovky jsme vystoupili a velmi š ťastni jsme byli. Krakonoš nám asi přál, proto jsme š li stále dál. Sluníčko nás hřálo, cesty bylo málo. Když jsme doš li k chatě , sně hu bylo bohatě .

Na kufry jsme si počkali, taky jsme se dočkali. Druhý den jsme lyž ovali, puchýře jsme z toho mě li. Večer byla diskotéka, pouš tě li nám plouž áka. Potom jsme š li spát, Nebyl jsem vš ak rád. Míš a Tichý, V. B

Vle k a sje zd o v ka Vlek byl blízko chaty. Vě tš ina lyž ovat umě la, ale naš li se i tací, kteří na tom stáli prvně . Vš ichni se to ně jak naučili, ale protož e byly pod sjezdovkou boule, ne vš ichni zakončili jízdu, jak by si představovali. Na vleku byly tyče zakončené pomou. Bohuž el i nasednout na pomu a dojet bez pádu na konec, byl pro ně které problém. Spadnout z vleku za jízdy není ž ádná legrace, nejvíce se asi bojíte, aby ten, který jede za vámi, vám ně co neudě lal. Naš tě stí vlek nebyl tak dlouhý, a tak jsme jízdu zdolali skvě le. Poslední den byl na sjezdovce velice zmrzlý sníh, na takovém sně hu se velice š patně lyž uje. Ště stí také bylo, ž e sjezdovka nebyla tak dlouhá jako jiné. Přijel jsem na místo jako nezkuš ený lyž ař, který stál na lyž ích poprvé. Nebyl jsem vš ak sám, a tak s pomocí paní učitelky jsem se naučil celkem dobře lyž ovat. Luká š Kvapil, V.A

D o Z O O ne je n za zvířátky Je úterní odpoledne, š kola skončila, dě ti se hrnou domů, ale my, IX. A a IX. B, vyráž íme smě r Dvůr Králové. Netrvá to dlouho a autobus staví na parkoviš ti vedle ZOO. Ř eknu vám, ž e se nikomu z vyhřátého autobusu nechce, ale celkem lákavý program čeká. Sviž ně se ubíráme ke vstupu. Nemyslete si, ž e se jdeme dívat pouze na zvířátka, máme tu totiž váž ně jš í úkol. Za pár okamž iků k nám přichází pán v tmavé bundě a vede nás dovnitř ZOO ke galerii. Vstupujeme do pě kné haly s obrovským lustrem, dřevě ným oblož ením a schody do patra. Kdekdo by řekl, ž e jsme se ocitli ve


11

středově kém zámku, ale to už vcházíme do místnosti s obrazy Zdeň ka Buriana, svě tově proslulého malíře. Ten se proslavil hlavně obrazy s dinosaury a ztvárně ním vývoje Země . Zůstávám koukat a obdivně přikyvuji. Já, která denně dřu hru na housle, aby k ně čemu vypadala, si umím představit, kolik úsilí asi Burian vynalož il nejen na malbu, ale i na sehnání opravdových podkladů k práci. Když si představíme, ž e o dinosaurech víme ně kolik desítek let a ně kdo je dokázal tak opravdově a s takovou přesností namalovat již v 50. letech, je to až neuvě řitelné. Ale teď dost úž asu, musím se vě novat výkladu, neboť z pána v tmavé bundě se vyklubal člově k, který o tě chto obrazech a o zvířatech ví hodně , a tak bych nerada zmeš kala různé zajímavosti. Tak třeba, ž e nejvě tš ím ž ivočichem na svě tě nebyl dinosaurus, jak se ně kteří mylně domníváme, ale je obrovitá velryba plejtvák obrovský, který dorůstá až 33 metrů a váž í kolem 163 tun. Také se dozvídám, ž e “vě jíře”, které mě li ně kteří ž ivočichové, slouž ily jako akumulátor tepla, aby pak byli aktivní, nebo ž e veleješ tě ři mě li dvě řídicí centra, jedno v hlavě velikosti slepičího vejce a jedno na zádech, aby uřídili své velké tě lo, které dorůstalo úctyhodných rozmě rů. Výklad se mi opravdu líbí, a jak tak kolem sebe koukám, ostatním také. Je š koda, ž e už jsme galerii prohlédli, ale nevadí. Dostáváme úkoly, které máme splnit v prostorách ZOO, a samozřejmě si můž eme prohlíž et zvě ř. Napřed ale plním úkoly, protož e odpově di týkající se výkladu by se mi mohly lehce vykouřit z hlavy. Naš tě stí ješ tě vím, ž e v prvních mořích ž ili trilobiti, láčkovci a korýš i, ž e v druhohorách ž ili dinosauři a v dobách ledových zase mamuti a jeleni. Tak a teď se můž u plně vě novat hrochovi, který na mne z vody vystrkuje pouze pozadí, slonovi, papouš kům a nádherným kočkovitým š elmám. Jen tak mimochodem, ně kteří místo aby se š li podívat na opice, se chovají jako ony a lezou po prolézačkách, naš tě stí tě ch, kteří se v opicích zhlédli, není mnoho. Mě vš ak zajímá, jak umí reagovat tygr a hyena. Stojím a najednou se rozebě hnu, tygr kouká a já nikde. Podruhé se ale nedá nachytat a bě há v kleci dokola stejně jako hyena. Ješ tě se jdu podívat na opice, legrační je, jak se rozplácávají o sklo, když se zhoupnou na laně . Ale dost legrácek, musím zpě t do galerie. Za správné odpově di dostáváme časopis. Naposledy se rozhlíž íme po obrazech, a protož e nám zbývá chvíle času, jdeme se rozloučit se zvířecími kamarády a pak se vracíme domů. Přestož e jsem ZOO nedávno navš tívila, určitě toho nelituji. No a co vy? Ješ tě budete otálet dlouho? Lenka Stillerová , IX. B

12


Co se skrývá za lid sko u tváří? Má te rá di projektové dny? Pokud vá s zajímá , jak dopadl jeden z mnoha prá vě u pá ťá ků, pak nevá hejte č íst dá l. Konal se v uč ebně výtvarné výchovy a jmenoval se „ Co se skrý vá za lidskou tváří.“ Téma se může zdá t docela ná roč né, ale naš i š ikovní žá ci si s tím hravě poradili. Vyrá běli masky z papírmaš e. Potom je č ernobíle kolorovali. A nakonec si masku museli řá dně prohlédnout, aby zjistili, jakou symbolizuje vlastnost. No, a když bylo vš e rozhodnuté, tak se snažili vymyslet nějaké znaky oněch vlastností. A jak tohle vš echno dopadlo? Jak si s tím pohrá li? To už si musíte přeč íst sami!

J m e nuji se Úd iv.Skoro pořád se divím. Dřív jsem se moc nedivil, protož e nebylo čemu. Ale teď je vš e jinak. Lidé vynalézají spoustu vě cí a já se musím vš emu divit. Bývaly doby, kdy jsem skoro zanikl, ale potom se objevilo zase ně co nového a já jsem se zase divil. Jan Krys, V. B

J á jse m Sm ute k.Nemám rád, když je ně kdo veselý, protož e já jsem pořád smutný. Právě proto nemám moc kamarádů. Ale občas ně jakého potkám. Kamarádím jenom s maskami, které jsou smutné jako já. Když vidím, ž e se ostatní ně čemu smě jí, tak se rozbrečím, protož e podle mě je to vš echno smutné. Jsem prostě smutek a s tím se musím smířit. Markéta Darsová , V. B

J se m Sm rt.Jsem černá jako ďábel a zlá jako kruťas. Jsem troš ku bílá, aby mě lidé nepoznali, ale nebrání mně to v tom, abych kradla ž ivoty lidem i zvě ři. Mí přátelé jsou hrobníci a starš í lidé. Mí úhlavní nepřátelé jsou dě ti a lidé, kteří se nebojí smrti. Nerada nosím lidi do nebe. Přátelím se také s ďábly a čerty, ale ne s Bohem. Můj bratr je zlý Dě chobral, který bere zlé dě ti, a já smrt si z nich beru duš ičky. Jsem zvláš tní, protož e jsem náladová. Moje oblíbená nálada je smutek. Jsem závislá na svém bratranci ž ivotu. Tomá š Pavlík, V. B

J se m Le no st. Ráda lež ím na své velké pohovce. Nerada bě hám a sportuji, ale ráda se dívám na televizi. A také ráda jím. Mé nejoblíbeně jš í jídlo je smaž ený sýr. Jendou jsem zkouš ela bě hat, ale neš lo mi to, tak jsem š la domů. Doma jsem si lehla na svou postel s kolečky a usnula. A od té doby, jak jsem si lehla, jsem nehybná, a proto pořád lež ím u televize a nikam se nehnu.


13

Lék p ro Praco vito st Pracovitost si neví rady, obchází vš echny hrady. Dámy, králové i dvořané neví, jak umíchat byliny posvátné. Teď si pracovitost vzpomně la, ž e doma suroviny mě la.

Podejte mi pomně nku a mátu, to neví ani hlava státu. Pracovitost bude fit, bude zase dobře ž ít. Jan Hlavatý, V. B

Tereza Jaroš ová a Veronika Šustrová , VIII. B

Glo bální výcho va a rad o sti a strastitříd y VIII.B Asi tak úplně nerozumíte nadpisu. Já ani mí kamarádi jsme na tom nebyli jinak. Na semináři s tímto jménem jsme se vš ak dozvě dě li, ž e slovo globální znamená celosvě tový. A tak jsme se zajímali o problémy, které

14


suž ují celý svě t. Jistě si umíte představit alespoň ně které z nich. Je to například přelidně ní, kácení deš tných pralesů, vymírání ně kterých druhů zvířat, … A mohli bychom jich ješ tě jmenovat spoustu dalš ích. To jsme ješ tě netuš ili, ž e nás také jeden takový problém postihne. Vypukla epidemie střevní chřipky. Více jak polovina ž áků zvracela a já jsem na tom nebyla jinak – bylo to nepříjemné. Tak se v obličeji nosila nejvíce zelená barva a nejčastě jš í navš tě vovanou místností byl záchod. Ale teď už jen to příjemné! Kaž dý den jsme si vylosovali téma a psali články do novin, ze kterých jsme vž dy večer četli. Ale luš tit písmo ně kterých kamarádů nebylo lehké. Dalš ím milým zpestřením večera byly ž ivé televizní noviny, u kterých jsme se vž dy moc nasmáli. Mně osobně se líbilo vš echno. Nejvíce jsem se jako asi vš ichni tě š ila na horolezeckou stě nu a bazén. V bazéně to byla legrace, ale na stě ně to bylo ně co jiného. Bylo mi troš ku líto, ž e jsem si nevzala lepš í boty. Ty, co jsem mě la, mi totiž lézt nedovolily. Také bylo super být architektkou i golfistkou při velkých bojích o první tři místa. Tato hra mi moc vyhovovala, protož e se nesmě lo bě hat. Bě h totiž není mou silnou stránkou. Vyzkouš eli jsme si tě ž ký ž ivot v afrických vesnicích. Musím uznat – nemají to tam lehké. Naš e vesnice vymřela na podvýž ivu. Nikdo by to sice do mě neřekl, ale pravidla jsou neúprosná, a tak jsme museli společně s dalš í vesnicí hru zakončit. Ale nesmím vám prozradit vš e. Snad ješ tě jedno! Určitě se tam moc tě š te. Pokoje i program jsou super! Veronika Šustrová , VIII. B

K lu b mlad ý c h d ebr u já r ů V ítám ev ás u d alšíc h Deb ru járů.M inu lejsm e v yrábě li p lov ou c í sv íčk u , aled nes to bu d eo hodně tajem ně jší. Ček á na v ás totiž TAJEM NÁ ZP R ÁV A!P řip rav tese,sou střeďtese- začínám e. materiál: párátko, papír, ocet nebo citrónová š ťáva, svíčka Pozor – tajná zpráva! Nejdůlež itě jš í na naš em úkolu je neviditelný inkoust, který získáme jednoduš e z octa nebo citrónové š ťávy. Zprávu piš te na papír zaobleným koncem párátka tak, abyste nepoš kodili papír. To vš ak není vš e, papír přilož te k hořící svíčce, ale pozor, abyste nepodpálili byt. Písmo se bude postupně objevovat.


15

Ale jak bude zbarvené? No to je váš nyně jš í úkol. Odpově di házejte do Školní vrby. S trochou š tě stí získáte příš tí zajímavé číslo Malíčku zcela zdarma. Nashledanou se teš í Kamila Emrová , Tereza Jaroš ová , VIII. B

Ča s se si ce n ed á z a s ta v i t, a le m ůž ete ho z p o m a li t. H led á te č lá n ek n eb o č a s o p i s , p ř i kter é m b y z m i z elo p íp á n í m o b i lů a ji n ých n ep ř íjem n ých z v uků? Rela xa ce,to je o n o .Po kud js te s iještě n i kd y n ep ř eč etli r ub r i ku B yli ja ko m y, m á te p ř ílež i to s t v š e n a p r a v i t. T en to kr á t s e b ud em e s m á t n a ko n to p a n í uč i telky P E T RY FE JFÁ RK O V É z p r v n ího s tup n ě. A p o kud n em á te n i c p r o tito m u,m ůž em e z a č ít. Ve čtvrtém ročníku střední š koly jsem zaž ila docela dobrodruž nou příhodu. Jednou odpoledne jsme po vyučování s kamarádkami nacvičovaly taneček. Když jsme ale chtě ly odejít, š kola byla zamčená. Paní vrátná, která nám mě la odemknout, š la na obchůzku š koly. Byla to poně kud starš í paní, takž e jsme se smířily s tím, ž e tam budeme tvrdnout aspoň hodinu. Naš ly jsme ale jiné řeš ení. Vyskočily jsme oknem. Bohuž el se to neobeš lo bez stě ž ování paní vrátné. Druhý den š la dě včata a já na kobereček k panu řediteli. Zachránila nás moje kamarádka, která se zabývala gymnastikou a pro tuto činnost mě l pan ředitel slabost. To bylo naš e velké š tě stí a vš e dobře dopadlo. Lucie Kuželková a Jana Straš ková , VI. A

K o u tekp r o m lsn é ja zýčky A h o jml s o u n i !V e l ik o n o c e u ž js o u pryč a s n imi i o bl íbe n ý s l adk ý be rá n e k s c u k ro v ím. A l e n e zo u fe jte . Ná š „M l sný jazýče k “ v á s v to m n en e c h á a an i pan u čite l P etr B a ťa , k te rý v á m připrav il

16


re c e pt n a tradičn í bá bo v k u . Tak é s e můžete do zv ědět n ěc o o je h o v ztah u k v aře n í.Tak n e v á h e jte a čtěte ! Umíte vařit ? No, to musí posoudit jiní, ale nikdo si ješ tě nestě ž oval a vš ichni přež ili, tak asi jo. Co nebo kdo vás přiměl k tomu, abyste vařil ? Hlad mě přimě l k tomu, abych vařil, protož e když nebylo co jíst, tak jsem musel, a pak i dě ti z divadelního krouž ku, když jsme ně kam jeli, tak chtě ly jíst, takž e i pro ně jsme museli čas od času uvařit. Kde jste se nauč il vařit ? Já jsem se neučil vařit vůbec nikde. Můj styl vaření je takový, ž e vezmu, co je po ruce, hodím to dohromady a ono z toho ně co vzejde a vlastně jediný umě ní je dobře to nazvat. Jak č asto vaříte ? To zálež í na tom, kde jsme. Když jsme doma, tak vaří vě tš inou moje ž ena a já v podstatě jenom o víkendech nebo když je čas, ale když jedeme ně kam se š kolními dě tmi, tak vařím skoro vž dycky s tím, ž e s sebou beru ně jaké pomocnice, ale na to byste se mě li spíš zeptat dě tí ze 7.B, tam jsou divadelníci a s tě mi jsme byli nedávno na Libkově , tak tě ch se zeptejte, jak jsme vařili. Spálil jste už někdy nějaké jídlo? Jé, kolikrát, ale mně se to vž dy ně jak podařilo zamaskovat. Na druhou stranu v tomhletom je hrozně úž asná moje babička, která jednou pojala úmysl, ž e uvaří mléko, ale zapomně la na ně j, takž e upekla litr mléka a kastrol byl úplně černý, a jak bylo v té místnosti úplně tmavo a smrad, tak ji nenapadlo nic lepš ího, než vzít fialkovou voň avku a vystříkala to tam. A to bylo opravdu ně co dě sivého, to jsem ješ tě nezaž il. A tak si na to od té doby dávám pozor, aby se mi ně co nespálilo a já nezaž il ně co podobného. Jaké jídlo Vám chutná nejvíce a jaké Vám naopak nechutná ? Já jím vš echno, takž e mně chutná skoro vš echno, akorát moc nemusím sladké, protož e po ně m je tak tě ž ko, ale já jím vš echno. Jaké jídlo vaříte nejraději a proč ? No, to už jsem říkal na začátku, protož e já vě tš inou vařím takové to, ž e vezmu, co je doma.,Takž e to vařím asi nejčastě ji. A proč? Protož e mě nebaví dávat dopředu dohromady hromady surovin, které se musí pečlivě nakoupit, tak radě ji pracuji s tím, co je po ruce. NÁ ZORY DIVADELNÍKŮ ZE VII.B NA VAŘ ENÍPANA UČ ITELE BATI: Martin: Ale jo, je to dobrý, ale neumí moc dobře dě lat š pagety. Ta příloha k tomu je opravdu příš erná. To je jenom samá zelenina a nedá se to jíst. Šárka: No, vaří docela dobře, až na pár maličkostí.


17

R ecep tn a bá bo v ku Potřeby:180 g cukru, 4 vejce, vanilkový cukr, 280 g hladké mouky, 250 ml mléka, 150 g má sla, rozinky, kokos, kakao, strouhanka Z bílků, vanilkového cukru a moučkového cukru uš leháme sníh. Smícháme ž loutky, mouku a máslo a přidáme mléko a sníh a pak rozinky a kokos. Polovičku tě sta nalijeme do bábovkové formy, vymazané rozpuš tě ným máslem a vysypané strouhankou. Do druhé půlky nasypeme kakao a zamíchané nalijeme do formy. No, a pak už jen strčit do trouby a upéci. Dobrou chuť vá m přeje Lenka Marhanová z V. A a Michaela Jirovská z VI. A

N ejedn o p řekvap en í J ak n á š p ejsek z astavil arm á du „V březnu před 13 lety naš e dcera dostala od známých krásné roztomilé š tě ň átko – Matýska. Přestož e z ně ho časem vyrostla silná psí osobnost a mě li jsme s ním problémy, jedna zvláš tní příhoda na zasmání se nám přihodila na 1. máje 1989, tehdy ješ tě před sametovou revolucí, kdy se povinně chodilo do průvodu. Tehdy bylo velmi pě kné počasí a my jsme celá rodina byli venku i se psem. Pejsek tehdy ani ne půlroční pobíhal kolem nás a občas odpočíval v koš íku pod kočárkem. Z námě stí pochodovala četa vojáků základní služ by vracející se na letiš tě . V tom nejuž š ím místě ulice náš pejsek vybě hl před velitele, přičapl a udě lal bobeček. Veliteli nezbylo nic jiného, než zavelet stát. Matýsek udě lal potřebu, já sebrala zbytky po ně m a pak vojáci pokračovali v útvaru dál. Když si teď vzpomeneme na tuto příhodu, smě jeme se, jak celá rota čekala, až se Matýsek vykaká“, povídala nám paní učitelka Helena Draš tíková.

A jací jsou am erič tí kokršp an ě lé? Jsou 35 - 38 cm velcí. Vě tš inou váž í 10 - 13 kg. Mají dlouhé plandavé uš i. Jejich oči jsou kulaté a plné. Jejich ocásek je pomě rně krátký. Srst je středně dlouhá, jemná a můž e být lehce zvlně na. Na hlavě mají srst kratš í. Američtí kokrš paně lé se vyskytují nejčastě ji v zlatavé a černé barvě a jejich kombinacích. Jsou to atraktivní psi přátelské povahy, vlídní k lidem i zvířatům. Dají se snadno vycvičit. J. Machová , V. Šustrová , VIII.B

18


Zajímalo by vás, jaké radosti a starosti má takový knihkupec? Tak to jste si nalistovali tu správnou stránku, protož e tentokrát jsme si smluvili schůzku s panem JANEM ZAJÍCEM z knihkupectví Lyra a udě lali s ním rozhovor. Tak se pohodlně usaďte a pusťte se do čtení. Čím jste chtěl být jako malý? Odmalička jsem chtě l být farářem a zároveň jsem si myslel, ž e být hokejistou je povolání, a to jsem chtě l také. Vzniklo to tak, ž e když jsme chodili jako malí kluci bruslit, náš pan farář tam chodil také. A od té doby se mi to zdálo dobré, i když jsem nebyl vě řící, tak se mi tohle povolání moc líbilo. Jak jste se dostal k povolání knihkupce a jakou š kolu jste musel vystudovat? K tomuto povolání jsem se dostal skoro omylem. Když jsem přiš el z vojny a chtě l jsem si dálkově dodě lat vysokou š kolu, tak jsem jiné povolání než práci v knihkupectví nesehnal. No a pak už jsem tady zůstal. Vystudovat se musí střední š kola, přinejlepš ím střední knihkupecká š kola. Jak by měl vypadat správný knihkupec? No, to se dá tě ž ko říct, ale určitě by mě l mít trpě livost ve styku s lidmi, to je jedna z nejzákladně jš ích vě cí, protož e kdyby to š el dě lat ně kdo pro peníze, neuspě l by. Takž e vztah k lidem a zájem o literaturu. Co Vás na Vaš í práci baví a co považujete za nejtěžš í? To, co už jsem řekl, to mě moc baví. Mám rád lidi, kníž ky. A za nejtě ž š í považ uji š patné podmínky pro činnost. Jakou knížku jste měl v mládí nejraději? Já jsem mě l rád hodně kníž ek, ale nejradě ji asi Robinsona Crusoe a Foglarovky, i když za mého mládí to bylo umě ní je sehnat a přečíst si je. Když Vám přijde nové zboží, máte chuť si něco přeč íst? No tak chuť mám, ale čas ne. Vě tš inou si beru ně co domů a tam si alespoň přečtu, co vlastně prodáváme. Kterou knihu byste nám doporuč il? Asi by to byly ně jaké novinky. Dal bych vám vybrat ze třech kníž ek od českých autorů. Jednak by to byl keltský historický román od spisovatelky Bauerové Zlatý kůň , potom historický román z bitvy u Slavkova od Františ ka Neuž ila a třetí od spisovatelky Zdeny Frýbové Nedě le jako stvořená pro vraž du, je to taková napůl detektivka. Jak dlouho v práci pobýváte? Od rána do večera. To znamená od půl osmé ráno do půl sedmé večer, a když je potřeba, tak i déle a ně kdy i v sobotu nebo v nedě li.


19

Chtěl jste svoje povolání někdy změnit? Ano, chtě l, už je to dost dávno, chtě l jsem ho změ nit, ale ne snad proto, ž e by mě to nebavilo, ale ž e byly podmínky, které se nedaly vydrž et. Jaká věková skupina k Vám chodí nejvíce? Chodí k nám vlastně vš echny vě kové skupiny, ale nejvíce je to takový střední vě k, dá se říct od pě tadvaceti až tak do tě ch padesáti let. Ale jinak k nám chodí hodně mládež e, hlavně studenti sem chodí pro učebnice, a i malé dě ti. Čím je vyplněn Váš volný č as? Čtete rád a hodně? Moc času nemám, ale když mám, tak moc rád čtu, bez toho se nedá ž ít, a rád chodím do přírody, poslouchám muziku a aktivně muzicíruji. Kdybyste jel na pustý ostrov a měl si s sebou vzít jednu jedinou knížku, která by to byla a proč ? No tě ch kníž ek by bylo moc, ale jelikož mi dovolíte jen jednu jedinou, tak by to byla kníž ka Vš echny krásy svě ta od Jaroslava Seiferta. Myslím si, ž e tahle kníž ka se dá číst pořád a ta by mi na tom ostrově nejvíce pomohla. Tereza Jaroš ová a Radka Paulusová , VIII. B

N EJ z r e d ak č n í r ad y H le d áte tu sp r ávn ou k n íž k u n a č te n í a n e a n e ji n ajít? Ch těli byste n ěco zar u č e n ě d obr éh o a zajím avéh o? Dá te n a d op or u č e n í ostatn ích ? P ok u d vás tr áp í p od obn ý p r oblém , m yslím , ž e ř e še n í m á te n a d osah . N a d alších ř ád k ách se n aše r e d ak č n í r ad a r oze p sala na tém a M oje n e joblíbe n ější k n íž k a a d ou f ám , ž e k až d ý z vás si zd e n ajd e to, co p r ávě h le d á. Jsou to n ěk te r á d op or u č e n í od n ašich n e jm lad ších r e d ak tor ů až p o n ás, d e váťák y. Sn ad vás n ěk te r á z n ašich n e joblíbe n ějších k n íž e k zau jm e . ROMANA SEVERÝNOVÁ, V. A: Kníž ku Tajemství ztraceného ná hrdelníku napsala E. Blytonová. Vypráví o pě ti dě tech, které si o prázdninách zahrají na detektivy. Budou hledat ukradený náhrdelník a jeho zlodě je. V patách jim ale bude zlý policista Goon. Tato kníž ka se mi líbí, protož e je velmi dobrodruž ná a zajímavá. MICHAELA JIROVSKÁ, VI. A: Mojí nejoblíbeně jš í četbou je Vrať se, Cilko od Z. Franckové. Eva bydlí na statku, kde se právě narodilo hříbě , kterému Eva dala jméno Cilka. Eva nastoupila na gymnázium, ve kterém si naš la

20


kamarádku Moniku. Eva je zvyklá vyhrávat kaž dý závod, ale Monika má lepš ího koně , než je Cilka. Když se chystaly velké závody, Eva chtě la vyhrát, a tak pro jistotu otrávila koně Moniky. Tvrdý trest ji neminul, tatínek jí vzal Cilku. Kniha se mi líbila, protož e je plná napě tí a lásky ke koním. LUCIE KUŽ ELKOVÁ, VI. A: Kníž ka Sejdžo a její bobříci popisuje ž ivot dívky Sejdž o a chlapce Šepiana, jejichž otec naš el na výpravě dva malé bobříky, Č ikaví a Č ikaní. Nepřátelé této rodiny jim vzali jednoho bobříka, kterého uvě znili u řeky. Sejdž o a Šepian se snaž í bobříka zachránit. Kníž ka mě zaujala, protož e byla hodně napínavá. VERONIKA ŠUSTROVÁ, VIII. B: Již ně kolikrát jsem přelouskala alespoň tři díly Paní Lá ryfá ry, která je nejoblíbeně jš í babičkou vš ech dě tí. Dě ti ji mají rády, protož e jim umí naslouchat a pochválit je a občas jim i ně co dá. V tě chto kníž kách se poučíte a zasmě jete nad tím, jak se léčí nahluchlice, ž alobajda, nebo dokonce zápal š vindlu a tomě nebavína, ale i mnoho dalš ích dě tských neš varů. Rodiče své dě ti po léčbě ani nepoznají a skvě lou babču si také nemohou vynachválit. TEREZA JAROŠOVÁ, VIII. B: Mám ráda hodně kníž ek, ale kdybych si mě la vybrat, tak by to asi byla kníž ka Zpívající sedmič ka od V. Svobodové. Je to o třináctileté Magdě Gajdoš ové, která se přistě hovala s maminkou do Prahy. V nové třídě nemá ž ádné kamarády, až do té doby, kdy zaujme svým krásným hlasem jednu spoluž ačku Veroniku. Veroničin sen je založ it soubor a Magda jí pomáhá. Kníž ka byla pě kná, legrační a líbilo se mi zamě ření na Magdin ž ivot. KAMILA EMROVÁ, VIII. B: Jaká je moje nejoblíbeně jš í kníž ka? Tak to mi vě řte, ž e na takovou otázku se odpovídá velice š patně . Ale ta jediná je asi od J. Foglara Dobrodružství v Zemi nikoho. Dva nerozluční kamarádi prož ívají spoustu zajímavých a nebezpečných výprav do kraje, kam nikdo nechodí. Společně čelí spoustě nástrah, které vytvořila sama příroda, např. to jsou jámy, propadliny,… Ale jestli chlapci naleznou svůj vytouž ený poklad v podobě jeskyně obřích trilobitů, to zjistíte po přečtení této zajímavé a dobrodruž né kníž ky. JANA MACHOVÁ, VIII. B: Je to už ně jaká doba, co jsem se s kníž kou J. R.R. Tolkiena – Hobit aneb cesta tam a zase zpá tky vydala do doby, kdy se hobit Bilbo Pytlík nedobrovolně vydává na dobrodruž nou cestu za trpasličím pokladem. Nástrahy a překáž ky s ním úspě š ně zdolává čarodě j Gandalf a skupina trpaslíků. Setkávají se se zlobry, skřety a Bilbo dokonce s prapodivným slizským tvorem Glumem. Nejvě tš í překáž ka ale na ně čeká v cíli. Vš echny postavy jsou hezky popisovány, což se mi moc líbilo. Zaujalo mě také to, ž e i když se mohlo zprvu zdát, ž e je to kníž ka pohádková, je plná dobrodruž ství. LENKA STILLEROVÁ, IX. B: Mojí oblíbenou kníž kou se stalo Krá lovství stínů od B. Erskine. Clare Roylandové se v meditacích zjevuje hrabě nka Isobel, která ž ila na Clařině zřícenině Duncairnu před ně kolika sty lety. Přináš í jí poselství,


21

které má zachránit ji i její dítě před bohatství chtivým manž elem. Příbě h se prolíná s přítomností a minulostí a nenechá čtenáře ani na okamž ik odtrhnout od kníž ky. KATKA SOUDKOVÁ, IX. B: Ke kníž ce T. Gulbranssena – Věč ně zpívají lesy patří ješ tě dva díly. Tento třídílný román vypráví o ž ivotě v dalekém Norsku, kdesi v Björndalských lázech v dobách, kdy si lidé váž ili nejen svých milovaných, ale i přírody. A předevš ím hlavní hrdina – Dag Björdalen respektuje a ctí zákony přírody – zákony ž ivota. Dag se musí vyrovnávat s mnohými ranami ž ivota. Postupně ho opouš tě jí jeho blízcí, nastaly kruté časy ohledně země dě lství a on sám stále hledá smysl ž ivota. Kníž ka mě hned po pár stránkách oslovila, protož e je to příbě h o lásce k lesům a k bliž ním, je to příbě h o vítě zstvích a mnohých prohrách a člově k se musí zastavit a zapřemýš let. Román obsahuje opravdu vš e, od pravé lásky, rodinného š tě stí, hledání smyslu ž ivota až po krutou nenávist a dny plné hořkého smutku. Katka Soudková , IX. B

K nih a a její s p lněné p řání To nebyla ledajaká kníž ka. Byla plná pohádek. Kaž dý večer se z ní četlo a usínalo se při jejích vyprávě ních. Kníž ka na to byla pyš ná. Jak ale dě ti rostly, nechtě ly o pohádkách ani slyš et. Kníž ka začala stárnout. Jednou, když dě ti vyklízely knihovničku, kníž ku s pohádkami vyhodily. Při tom jí potrhaly stránky. Byla neš ťastná. Zavřely ji do skříně . Jak plakala, začala se jí rozmazávat písmenka. Když se skříň otevřela, kaž dý, kdo v ní byl, touž il, aby právě jeho nebo ji vyndali a znovu začali použ ívat. Kníž ka už přestávala doufat. Jednou mě lo š tě stí autíčko na ovládání, jindy zase mrkací panna. Jednou ráno se skříň otevřela a ruce sáhly na kníž ku. Ulož ily ji tam, kde vž dy sedávala. Tam byl její domov a její místečko. A to vš e díky tomu, ž e se narodilo miminko. Už nikdy kníž ka s pohádkami nebyla jinde než ve vitríně a v rukou maminky nebo jiných členů rodiny. Znovu díky ní usínaly dě ti a domýš lely si pohádky až do konce a tě š ily se na dalš í večer. Jana Straš ková , VI. A

T ř e ťácio k n íž k ách a k n i ho vně N a š im l a d š í s p ol u ž á c ize III. B d os ta l ip ro n ěkoh o tě ž ký a p ro n ěkoh o za s e l e h ou č ký úkol . A ž e p a ní u č i te l ka Eva Ma rti n c ová s iu m í vybíra t úkol y.Te n tokrá t tře ťá c im ěl ivym ý š l et bá s n i č ku s e s l ovy,kte rá s e ji m vyba ví p od s l ovy kn íž ka a kn i h ovn a .A ja k to d op a d l o? N o,to s iu ž p ře č těte s a m i .

22


K N IH O V N A

K N ÍŽ K A

Kni h ovn i č ko m a l i č ká , kn íž e č ky m á š vp ol i č ká c h . D va krá ts itě obe jd u , n e ž s ikn íž ku vybe ru . Js ou ta m p ěkn é p oh á d ky, ja k p ri n c ové boju jíp ro l á s ky. Já č tu kn i h y rá d , a l e te ď s e m ic h c e s p á t.

K n íž ko,kn íž ko,p ojď s e m , a ť s im oh u č ís ts vůjs e n . Vž d yť s e m izd á ka ž d ý d e n , ž e vys vobod ím p ětp ri n c e ze n . K a ž d á z ni c h m id ěku je , já js e m š těs tím be z s e be . Ma rti n Pokorn ý ,III.B

Lu ká š K ra toc h víl ,III.B

K N IH O V N IČ K A V kn i h ovn i čc e p l n o kn íž e k m á m , rá d a s ivn i c h č ítá vá m . D ozvím s e io p ri n c e zn á c h , n ěkd y ta ky o h ye n á c h .

Ka ta Pa Já

m a rá d c e p ůjč ím kn íž ku , jip ře č te za c h vi l i č ku . k jiryc h l e p oš l e zp á tky. jivrá tím d o p oh á d ky. El i š ka Ti c h á ,III.B

K N IH A V n a š í kn íž c e je p ri n c e zn a , krá s n á ,h e zká ,l íbe zn á . K d yž s io n í p ře č tu , vš e l i c os s e d oč tu . Pře č tu s ita m o bá l e , kd e ztra ti l a korá l e . Pře č tu s ita m o p ri nc i , kte rý p ři š e lo m i nc i . Pře č tu s ita m o p e js kovi , ka l h otky m á oc e l ový . Víc u ž s e ta m n e d ozvím , p rotož e u ž vš e c h n o vím . Al ž běta Šm íd ková ,III.B

J A K SE ST A VÍ K N IH O V NA N a kn i h ovn ě p ře s u l i c i p ra c u jí ta m d n e s d ěl n íc i . Sta vějí jive l m ikrá s n ě, m ůž u o tom s kl á d a tbá s n ě. A te ď u ž jid os ta vi l i , ra d os tn á m tím n a d ěl i l i . „K n i h ovn a “ta m n a p s a l i , n a ze ď to p a k p ři bi l i . V kn íž ká c h z téh l e kn i h ovn i č ky, m ůž ou s ič ís tid ěti č ky. Al e ta ky d os p ěl í, ti ,c o s ič tou vp os te l i . N e vím ,c o u ž říc im á m , ře kl a js e m vá m vš e ,c o zn á m . Al ž běta Šm íd ková ,III.B Jana Straš ková a Michaela Jirovská , VI. A


23

S o u t ě ž -Kd o je t o ? Milí čtenáři, protož e se vám naš e minulá soutě ž zalíbila, připravili jsme pro vás dalš í. Minule vyhrála Kač ka Hudeč ková ze IV. A, které gratulujeme. Vy, co jste nevyhráli, nezoufejte. Nyní máte novou š anci a byla by š koda ji nevyuž ít. Pozorně si přečtě te hádanky osobností a pak už jen zapně te hlavičky. Jestli ně co nebudete vě dě t, zkuste zajít na radu k rodičům. Kdo ví, třeba se nyní usmě je š tě stí právě na vás. Pravidla: Vystřihnutý soutěž ní kupó n pečlivě vyplňte a vhoď te do konce května do schránky Školní vrby. Život této mladé dámy začal dne 31. 8. roku 1971 v Pardubicích. Ve čtyřech letech se ale s rodiči přestě hovala do Ústí nad Labem. Začala studovat Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Tuto š kolu kvůli práci nedokončila. Č asto pracuje v cizině . Musí hlavně dbát na svůj vzhled. Je vdaná za Dána a má malého syna . Založ ila nadaci pomáhající dě tem. Narodil se 27. července 1962 v Praze na Vinohradech. Pozdě ji studoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, stejně jako první osobnost. Na rozdíl od ní ji dokončil. Právničině se ale nikdy nevě noval. Od svých osmi let hraje na kytaru a hudba se mu stala osudnou. Do roku 1991 zpíval s hudební skupinou Žentour. Poté se dal na sólovou dráhu. Zahrál si hlavní roli v úspě š ném českém muzikálu, který je z jeho tvorby. Získal 1 stříbro a 4 bronzy v anketě Zlatý slavík. Krásu svě ta spatřila tato ž ena poprvé před 45 lety. Má o 12 let starš ího muž e, který hraje na nejeden hudební nástroj. S o u t ěž – k d o J E T O ? Mají syna a dceru. Tato ž ena přiš la nedávno o své miminko, když při návš tě vě Ně mecka J m é no a p říjm ení ž á k a upadla na zledovatě lém chodníku. Byla na tom .................................... psychicky velmi š patně a zruš ila vš echna vystoupení. Je totiž zpívající herečka. Má klub a třída: .......................... časopis pro dě ti, který nese její jméno. Můž eme J ED NÁ S E O ji často vidě t v pohádkách. Je také označována za královnu dě tských srdcí. 1................................... Tento mladý muž se proslavil ve svě tě atletiky a na jeho krku už se blýskala nejedna medaile. Bydlet v jiné zemi, byl by atletickou superhvě zdou. U nás zatím ž ije ve stínu jednoho atleta, přitom jeho výsledky na

2................................... 3................................... 4...................................

24

M A Lí ČEK čí slo 4/2001- 2002 mezinárodním poli by mu mohl leckdo závidě t. Jako spousta dalš ích známých lidí má spojitost s Pardubicemi. Ze sportovců také není jediný, který navš tě voval pardubické gymnázium. V. Šustrová a J. Machová , VIII. B

K Ř Í Ž O VK A

U čítesean glicky n ebo n ěmecky? P okud an o,mámetu pro vás žhavou n ovin ku - an glicko-n ěmeckou křížovku. Do řádku vždy dopln ítepřekladslovíčka a vyjdevám tajen ka. N a prvn ích pět šťastných luštitelů,kteří hodí zn ěn í tajen ky do Školn í vrby, čeká sladká odměna. Ban k M en schen Sprache Computer

desk people lan guage computer

Zimmer Freun d Herbst Fisch K in o W ohn un g

room frien d autumn fish cin ema flat Tereza Jaroš ová , Veronika Šustrová , VIII. B M ALíČEK – obč asník žáků Základní š koly Chrudim, Dr. J. Malíka v redakč ní rada: V. Šustrová, J. Machová, T. Jaroš ová, M. Jirovská, R. Paulusová, A. Tichá, K. Emrová, J. Straš ková, M. Š ípková, L. Marhanová, R. Severýnová, K. Soudková, L. Stillerová v adresa redakce: Základní š kola Chrudim, Dr. J. Malíka 958, Chrudim 537 01, tel.: 0455/62 06 07, e-mail: [email protected] v www. zsmalika.cz

M ilíčtenářičasopisum ALÍČEK, re dakční rada dala hlavy dohrom ady, m ladší žá ci

Recommend Documents