2012 / 2 příloha časopisu Advent pro mladé i ty ostatní
Zachráněn může být KDOKOLIV… Víte o tom, že přesvědčení může být pěkně ošemetné? Manželský pár se opakovaně dostával do sporu pokaždé, když připravovali kapra. Žena tvrdila, že kaprovi se musí nejdříve uřezat hlava a pak se teprve může péci, její manžel všemožně argumentoval, že je to neopodstatněné, že to třeba není. Tento spor byl zdrojem napětí mezi nimi nejen o každých Vánocích. Nemohli se za žádnou cenu dohodnout. Až v pozdějších letech se manželka při jedné příležitosti zeptala své matky už v pokročilém věku, jak to vlastně s tím kaprem je, proč se mu musí řezat hlava a proč to jinak nejde. Matka jí na to odpověděla: „Ále, kaprovi jsme řezali hlavu, protože se nám nevešel na pekáč.“ Vezměte si Židy a Palestince – dodnes jsou v trvalém napětí a konfliktu. Vyřeší se někdy jejich spor? To nemůžeme s jistotou říci, protože se táhne už dva tisíce let. Židé tenkrát
tvrdili, že Bůh má být uctíván pouze v Jeruzalémském chrámu, Palestinci (Samaritáni) věřili na základě tradic svých otců, že Bůh se má uctívat pouze na hoře Garizim,1 což byla jedna z příčin nejen rozepří, ale i jejich vzájemné nenávisti. Židé považovali Jeruzalém za Boží království. Střed Božího království byl zejména v chrámu. Izrael pak byl rozšířeným teritoriem Božího království.2 Od toho se odvíjela jejich identita, kým jsou. Židé věřili, že Bůh s nimi má exkluzivní smluvní vztah a miluje je, protože žijí v zaslíbené zemi a straní se všech ostatních lidí (tj. pohanů), protože oni nepatří do Božího království a Bůh je nemiluje. Židé se jich mají stranit, nestýkat se s nimi, nemít s nimi nic společného, aby se neznečistili. Jak to vlastně mělo být? Když se promiskuitní Samaritánka (se kterou by se věřící Žid vůbec nebavil) Ježíše zeptala, jak to vlastně je, co jí řekl? Ále, Bůh se měl uctívat v Jeruzalémském
J 4,19–24 Není divu, že návrat Židů do svaté země byl jejich aspirací v průběhu dějin už od dob babylonského exilu v 7. až 6. století př. n. l. Platí to dodnes. Jen od druhé světové války do Izraele emigrovalo na 3 miliony Židů.
1 2
dvent 2/2012 IAmpulz A 2/2012
25 25
chrámu proto, aby se lidé připravili na příchod Mesiáše. Nicméně Židé a Palestinci se nesnášejí dodnes, jako by vysvětlení od samotného Boha pro ně bylo málo. Na náboženství je něco tak magického, že když se ti, kteří ho vyznávají, mýlí, nepřesvědčí je ani sám Bůh… Zvláště Matouš ve svém evangeliu poukazuje na Ježíšovo vysvětlení „uřezané hlavy kapra“. Když Ježíš oznamuje, že se přiblížilo Boží království, jako by tím chtěl dát všem najevo, že teď už je pekáč větší, tj. že Boží království je větší než Izrael a Jeruzalém, že Boží království může zahrnovat KOHOKOLIV – i lidi z okolních národů. Oprávněně nás napadne, jestli to lze nějak doložit. Inu, pojďme se na to podívat blíž. Když Ježíš začal svou službu, přestěhoval se na hranice Izraele a své působení začal v Kafarnaum mezi „pohany“.3 Že si toho Židé všimli a že jim to bylo krajně nepříjemné, je patrné z incidentu v nazaretské synagoze, o kterém už jsme pojednali v minulém čísle Adventu. V průběhu své služby za to byl Ježíš kritizován a odsuzován.4 Také samotným Ježíšovým učedníkům (židovského původu) byl tento Ježíšův koncept poněkud cizí. Jednou byl Ježíš obklopen zástupem na židovské straně Galileje. Uzdravoval a učil. Hned ten den večer za ním přišli učedníci a starostlivě mu naznačovali, že lidé mají hlad a že je třeba se o ně postarat. A Ježíš tehdy zázračně nasytil pět tisíc rodin.5 Většina těchto lidí byla patrně zaregistrovaná v synagogách. O několik týdnů později byl
Ježíš na pohanské straně Galileje a věnoval se těm „ostatním“ lidem. Je zvláštní, že v tomto případě učedníci neprojevili sebemenší péči. Uběhly celé tři dny, dokud se sám Ježíš nezastavil a neřekl: „Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Poslat je domů hladové nechci, aby nezemdleli na cestě.“ Požádal učedníky, aby mu je pomohli nasytit. Tak Ježíš zázračně nasytil čtyři tisíce rodin. 6 Tito lidé – jak lze z kontextu vyvodit – byli nejspíše buď jiného vyznání, nebo dokonce bez vyznání. V této argumentaci můžeme pokračovat dále. Když Matouš hned na začátku svého vypravování uvádí Ježíšův rodokmen, aby bylo na první pohled jasné, že Ježíš je kvalifikován na Mesiáše, protože je potomkem Davida, jde ještě o krůček dál. Dovolí si něco velmi neobvyklého. Mezi všemi jmény otců uvádí ve čtyřech případech i jméno matky – a jak už asi víte, jedná se o ženy, které jednak nejsou židovského původu a navíc mají nechvalnou pověst. Tento přehmat Matouše je konzistentní s jeho intencí poukázat zejména židovským čtenářům na fakt, že do Božího království může patřit KDOKOLIV. Opravdu? Přesvědčte se sami. Kdo upozornil židovského krále Heroda na narození Mesiáše? Mágové z dalekého východu. Krátce po narození se Ježíši přišli poklonit stoupenci východního náboženství, kteří ve své knihovně našli svitky předpovídající jeho narození a byli kvůli tomu ochotni podstoupit velmi dalekou a nepohodlnou cestu. A tak bychom mohli pokračovat dál. Jméno Ježíš znamená, že Bůh je záchrana pro všechny. Ježíšova přezdívka měla být Immanuel, což je Bůh s námi.7 Během Ježíšovy veřejné služby můžeme narážet na velmi zajímavé momenty, které jasně znovu a znovu potvrzují, že Bůh zahrnuje do své působnosti KOHOKOLIV. Vezměte římského důstojníka, kterým Židé opovrhovali. Byl Mt 15,29–39 Mt 1,23
3
6
4
7
Mt 4,13–17 Mt 9,11 5 Mt 14,13–20
26 26
Advent 2/2012 Impulz A 2/2012
pro ně symbolem bezbožné krutovlády Římanů. Ve městě Kafarnaum přišel za Ježíšem s tím, že jeho pomocník je ochrnutý a hrozně trpí. Když mu Ježíš slíbil, že se na něj přijde podívat a že ho uzdraví, důstojník mu řekl: „Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému ‚jdi‘, pak jde; jinému ‚pojď sem‘, pak přijde…“ Stejně tak, jak byl Ježíš udiven nevírou Židů ve své domovské synagoze, kde ani nemohl kvůli tomu pomoci lidem a uzdravit je, byl udiven vírou tohoto důstojníka. Svým výrokem znovu dává najevo, že v otázce spasení může dojít k nepředpokládanému zamíchání karet. Zachráněn může být někdo, kdo z pohledu Židů (anebo i z našeho?) na záchranu naprosto není kvalifikován, a naopak, někdo splňuje všechna lidská kritéria pro záchranu, přesto může o spasení přijít. Tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho. To vám říkám, že mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat s židovskými otci v království nebeském; ale jejich potomci, dědici tohoto království, budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů.8 Pro ilustraci ještě jeden příklad. Ježíš se zrovna nacházel na pohanském území, tedy „v zahraničí“. Přišla za ním jedna kananejská žena a škemrala o uzdravení své dcery. Učedníci nabádali Ježíše, aby se jí zbavil, a on v tu chvíli kupodivu přistoupil na jejich naléhání a ženě řekl: Víš, já uzdravuji jen nemocné Židy, je mi líto. Když přesto naléhala dál, Ježíš přitvrdil a poctil ji urážkou s rasistickým podtextem: Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům. Ona na to: Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů. Její odpověď, na kterou Ježíš zjevně čekal, přinesla další příležitost nalít „čistého vínka“ učedníkům a ženě sdělit dobrou zprávu: Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš. A v té chvíli se její dcera doma uzdravila.
Že by zachráněn mohl být KDOKOLIV? I ten, kdo nechodí do sboru a není křesťan? Že by spasen mohl být i nevěřící ateista nebo náš soused buddhista? Přesně to Ježíš opakovaně a mnohými způsoby dával najevo. Člověku až mrazí v zádech při pomyšlení, že se toto poselství dozvídáme právě od Matouše, toho zkorumpovaného podvodníka a zrádce, který vybíral od svých krajanů daně pro vládnoucí Římany a přitom se na jejich úkor ještě obohacoval. Ježíši, je pro nás neuvěřitelné, že jsi ho povolal, ale díky za to. Kdo jiný mohl věrohodněji říci, jaký je rozdíl mezi lidským a Božím pojetím záchrany? Matouš zažil na vlastní kůži obojí, takže věděl, o čem píše. Co z toho pro nás plyne dnes? V Ježíši už není žid, buddhista, křesťan, muslim ani ateista. V Ježíši jsou všichni jedno. S Ježíšem už není třeba „sekat kaprovi hlavu“. Jako by Matoušovo poselství dnes znělo: Boží království není o nádherných kostelích a vlivných institucích. K Bohu mají někdy blíž „nevěřící“ lidé; uctívají ho, aniž by chodili na bohoslužby, do shromáždění… Boží království zahrnuje i odpadlíky, se kterými si nevíme rady a které pouštíme k vodě. Jako by se Boží království v modlitebnách projevovalo někdy snad jen okrajově, jako by se víra objevovala tam, kde nemá, kam bychom nevkročili, ani kdyby nás za to platili. Otázka k dalšímu zamyšlení: Jak se tedy lidé stávají součástí Božího království? A jakou roli v tom hraje církev?
Petr Činčala
Mt 8,5–13
8
dvent 2/2012 IAmpulz A 2/2012
27 27
Motosnění 2011 Co bych tak mohla napsat o křesťanském motorkářském srazu Motosnění 2011? Myslím, že bych mohla napsat například to, že je to víkendová mezigenerační akce pro všechny příznivce motorek. V pátek jsme motosraz zahájili slavnostním ohněm. Na sobotu byla v Červeném kostele na Perštýně v Liberci připravená motobohoslužba s písněmi a také s krátkými scénkami, vše na téma celého motosrazu „Na hraně“. Po bohoslužbě měli účastníci i příchozí z města možnost prohlédnout si krásný Červený kostel, občerstvit se pohoštěním a potom vyrazit na vyjížďku s krátkou zastávkou na rozhledně Rašovka zakončenou v Novém Městě pod Smrkem. A odtamtud zpět do Liberce na koncert kapel Deep Inside a Kaiser Band a také na křeslo pro hosta, do kterého se posadil Tomáš Kalivoda, jehož cesta k Bohu byla velmi komplikovaná a mimo jiné vedla také přes vězeňskou celu. Sobota večer byla ukončena překvapením v podobě kouzelníka, který nám zakončil celý sobotní program. V neděli probíhalo v Novém Městě pod Smrkem pro všechny účastníky srazu adrenalinové dopoledne. Vyzkoušet mohli atrakce, jako jsou skákací boty, jízda na koních, jeřáb vyzdvihl odvážlivce do 30metrové výšky, avšak největší úspěch měla vozítka Segway, mimo jiné moji velcí favorité, jejichž kvalitu zkoušelo mnoho účastníků svými odvážnými kousky. Naštěstí to všichni účastníci ve zdraví přežili a já doufám, že se s nimi budu moci opět setkat na dalším ročníku křesťanského motorkářského srazu Motosnění 2012. Doufám, že se tato skvělá parta v příštím roce opět rozroste. Lenka Salavová
Turnaj deskových her Dne 26. 11. 2011 se od 17.30 v přilehlých prostorách modlitebny naší církve konal 1. ročník turnaje deskových her v Ústí nad Labem. Nad stoly s hrami Carcassonne a Osadníci z Katanu se sešlo 12 hrajících hráčů. Hrát stolní hry může opravdu každý a šance všech jsou velmi vyrovnané, což dokázal i samotný turnaj. Po nezbytném úvodu a vysvětlení pravidel začal tvrdý, ale korektní boj vedený podle pravidel a v duchu fair play. Hrálo se na tři kola a podmínkou bylo, aby každý hráč hrál každou hru alespoň jednou.
28 28
Po třech kolech se na krásném prvním místě umístil Matouš Franěk. Na druhém místě skončil Miroslav Franěk. Třetí skončil Petr Müller. A na čtvrtém místě skončil Vít Douša spolu s Karlem Balatou. Příští ročník, tentokrát již druhý, se znovu uskuteční v Ústí nad Labem, a to 24. 11. 2012. Šance všech jsou vyrovnány, a tak můžeš přijít i ty. A pokud neznáš hry, rádi tě je naučíme a zahrajeme si s tebou. Miroslav Franěk
2/2012 Advent Impulz A 2/2012
Víkend duchovní obnovy V listopadu 2011 se v pražských Kunraticích konal Víkend duchovní obnovy mládeže, na který se sjelo kolem třiceti účastníků ze všech koutů Čech. Účast byla zdůvodňována různě – někteří doufali, že zde navážou na nezapomenutelnou atmosféru letošního kongresu, další se těšili na čas strávený se svými kamarády a našli se i takoví, kteří cítili potřebu právě oné osobní duchovní obnovy. Ať tak či onak, věřím, že si každý mohl přijít na své. Osvědčený tým organizátorů (Vašek Vondrášek, Honza Libotovský, Vlasta Marušák a Péťa Stehlíková) se o to postaral naplánováním rozmanitých aktivit, při nichž byla ústředím tématem a průvodcem zejména biblická podobenství. Program začal páteční večeří, po které následovalo sdílení – dozvěděli jsme se, co kdo z nás od víkendu očekává, ale také jsme si mohli vyslechnout řadu osobních výpovědí o duchovním „boji“ a zkušenostech, které provázejí naše životy. Bylo příjemné zjistit, že většině z nás nechybí důvěra a ochota se otevřít. Páteční program byl prokládán zpěvem chval, ve kterém někteří z nás pokračovali ještě dlouho do noci. Sobota se nesla právě v duchu Ježíšových podobenství. V rámci sobotního dopoledne jsme se společně i ve skupinách zamýšleli nad podobenstvím o boháči a Lazarovi. Po obědě nás při krátké vycházce čekala výzva ztvárnit podobenství o deseti družičkách jako činohru, pantomimu nebo balet a nadto předvést ostatním živý obraz zachycující moment, který nám v příběhu připadá zlomový. Nácviku předcházela diskuze o podobenství, o tom, jak si ho vykládáme a v čem je pro nás inspirující. Předváděná dramata pak byla vtipným zpestřením celého dne. Poslední podobenství, kterému jsme se věnovali, bylo podobenství o marnotratném synovi. Netradičně jsme se ho však pokoušeli vnímat zejména očima onoho druhého, dvent 2/2012 IAmpulz A 2/2012
staršího bratra, „zpruzeného pracanta“, a také očima v podstatě osamělého otce. Při přidružené aktivitě vzniklo společné výtvarné dílo, do něhož mohl každý vtisknout svůj vlastní prožitek vztahu s Bohem a to, v pozici kterého z bratrů se cítí být. Celý den byl program prokládán křesťanskými hudebními klipy všeho druhu, společným zpěvem a modlitbami. Večer ještě proběhla diskuze o pokrytectví, někteří však volili alternativní program – spánek nebo procházku po Praze. Nedělní dopoledne obsahovalo shrnutí pro nás důležitých myšlenek a modlitební chvilku ke každému z podobenství a před úplným zakončením víkendu a společnou konverzační modlitbou ještě povídání o tom, jak duchovně růst. Jsem přesvědčena o tom, že víkend duchovní obnovy byl pro každého šancí zastavit se, nechat se obohatit a duchovně se posunout. Nakolik kdo tuto šanci využil, mohu těžko zodpovědět, leccos se dá ale usuzovat z atmosféry celého víkendu a z řady kladných reakcí. Motto „Spěchej domů“ tak pro nás v neděli bylo výstižným dvojsmyslem. Díky Bohu za to. Johana Žižková
(Fotografie z akce najdete na předposlední straně tohoto Adventu.)
29 29
Víkend duchovní obnovy
Článek o akci najdete na straně 29 v tomto Adventu…
Letohrad Floorball Open 2011 V neděli 20. 11. 2011 se v podhůří Orlických hor odehrál první ročník florbalového turnaje. V místní školní tělocvičně se v ranních hodinách začalo hrát systémem „každý s každým“, po dobu herního času 2 × 8 minut v rozestavení 3 + 1 s podmínkou 1 ženy na hrací ploše. Již od prvního zápasu bylo jasné, že žádný tým nechce dát svoji „kůži“ zadarmo. Po odehrání tohoto systému domácí a pořádající tým Tatran Nekoř ukončil spolu s šestým týmem z Jaroměře svoji účast na turnaji a rozehrálo se play-off. Po konfrontaci 1-4 a 2-3 se na souboj o třetí místo postavilo téměř domácí mužstvo Jablonného nad Orlicí s týmem Hradce Králové COOLna. Po velice vyrovnaném boji zvítězil mladý tým z Jablonného nad Orlicí a získal tak vysněné 3. místo, i když se v týmu Hradce schovával nejlepší střelec turnaje Luboš Čapek (za celý turnaj vsítil 24 gólů). V tolik očekávaném finále se utkal tým FbC Brňáci s týmem Znojma. Toto „derby“ bylo ve druhé části již dost vyhrocené, ale naštěstí všichni účastníci svoje emoce zvládli a zvítězil tým FbC Brňáci. Znojmo obsadilo krásné druhé místo s jediným prohraným zápasem, a to bylo právě finále – FbC Brňáci na tomto turnaji neprohráli a mohli se radovat ze zisku skleněné trofeje, kterou si za 1. místo odvezli. Celkové pořadí: 1. FbC Brňáci, 2. Znojmo, 3. Jablonné nad Orlicí, 4. Hradec Králové – COOLna, 5. Tatran Nekoř, 6. Jaroměř.
Děkuji všem, že se chovali disciplinovaně a v tělocvičně nezůstal zbytečný nepořádek a že jsme si všichni mohli užít soutěžní atmosféru a zároveň se poznat s novými lidmi. Chci také poděkovat Jakubovi Machoňovi, který se výborně zhostil pozice rozhodčího – pískal výborně, každý musel být s jeho verdikty spokojený. Těším se na další ročník našeho turnaje. Míra Kořenský
Zajímavá nabídka s prosbou o pomoc Milí mladí lidé s dobrým vztahem k dětem, po výborných zkušenostech v minulých letech vám předkládáme zajímavou nabídku, která by se mohla týkat několika z vás. Jde o hrazený pobyt ve Východočeském kraji, uprostřed nádherné přírody, v rekreačním středisku Atlas v Čenkovicích (v Orlických horách). Je zde možnost koupání a sportovního vyžití (nohejbal, volejbal, kopaná…). Ubytování je v pěkných čtyřlůžkových chatkách a stravování zajištěno ve společné jídelně. Tato nabídka je však svázána s prosbou o pomoc při pečování o děti z rodin účastníků semináře „Manželská setkání“. Zaměstnáni byste byli v době ranního a podvečerního programu rodičů. Pokud máte zkušenost s vedením větších dětí, například v Pathfinderu, jistě ji využijete. A můžete
30 30
nasbírat i další zkušenosti s dětmi menšími. Bývá vždy dostatek legrace a zábavy, ať už s dětmi nebo i v rámci volného času, kterého pro vás bude také dost. A samozřejmě při společenských večerech a aktivitách, které si budete spolu vytvářet. Program začíná společným obědem a registrací v neděli 15. července a končí snídaní v neděli 22. července. Pokud vás tato upoutávka zaujala, kontaktujte mne prosím na tel.: 739 345 676 nebo 724 103 251, či e-mailem na adrese:
[email protected]. Další informace najdete na stránkách Českého sdružení: http://ceskesdruzeni.cz/krestansky-domov/manzelska-setkani/ms-2012/ Prosím, stáhněte si zde přihlášku a pošlete ji e-mailem. Předem se těším a děkuji Jan Ejem
2/2012 Advent Impulz A 2/2012