MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky
Výběr dětí do náhradní rodinné péče Bakalářská práce
Brno 2014
Vedoucí práce: Mgr. Dagmar Gasnárková
Vypracovala: Jana Machatá, DiS.
Anotace Bakalářská práce „Výběr dětí do náhradní rodinné péče“ pojednává o okolnostech, na základě kterých se dítě ocitá mimo svoji rodinu a o kritériích, podle kterých se vybírá vhodná forma náhradní rodinné péče. Práce se v teoretické části zaměřuje na definici ústředních pojmů jako jsou rodina, rodinná politika, s poukazem na sociální politiku v oblasti náhradní rodinné péče a na popis institutu náhradní rodinné péče z hlediska jeho forem a historického vývoje. Pohled do historie vývoje institutu rodinné péče je učiněn nejprve ve světovém měřítku a následně doplněn o vývoj na území České republiky, který byl završen v roce 2014 rekodifikací soukromého práva, včetně práva rodinného. Práce popisuje jednotlivé moţnosti péče v ČR, které jsou dostupné v případě, kdy se dítě ocitá mimo svoji biologickou rodinu. Pro zarámování systému náhradní rodinné péče je představen vlastní proces zajištění péče v náhradním rodinném prostředí a vymezen pojem „ohroţené dítě“ z hlediska sociálně-právní ochrany dětí. Práce si klade za cíl zjistit, jak se uvaţuje o moţnostech pro děti ocitající se mimo svoji rodinu se zaměřením na řešení situace konkrétního dítěte. Práce zkoumá i moţné alternativní postupy v oblasti náhradní rodinné péče na základě mezinárodní komparace. Základní metodou výzkumu je rozhovor, který je rozvrţen do čtyř hlavních oblastí. Respondenti výzkumu jsou pracovníci orgánu sociálně-právní ochrany v obcích s rozšířenou působností v kraji Vysočina a Jihomoravském kraji.
Annotation Bachelor thesis "Selection of children in foster care" discusses the circumstances under which the child finds itself outside its family and the criteria by which to select the appropriate form of foster care. The thesis in the theoretical part focuses on the definition of central concepts such as family, family policy, referring to the social policy of foster care and the description of the institute of foster care in terms of its forms and historical development. Insight into the history of development of the institute of family care is made first in the world view and subsequently complemented by the development in the Czech Republic, which was completed in 2014 by recodification of private law, including family law. The thesis describes individual options of care in the Czech Republic that are available in a situation when a child find itself out of its biological family. To frame the foster care system, proprietary process providing care in a foster family environment and a definition of a "vulnerable child" in terms of sociolegal protection of children are introduced. The work aims to find out how a consideration of options for children who find themselves outside their family is done with a focus
2
on dealing with the situation of a specific child. The work also examines the possible alternative practices in the areas of foster care on the basis of international comparisons. Basic research method is an interview that is divided into four main areas. Respondents of the research are workers in a social-legal protection in municipalities with extended powers in the Vysočina region and the South Moravian Region.
Klíčová slova Rodina, náhradní rodinná péče, pěstounská péče, ohroţené dítě
Key words Family, substitute family care, foster care, vulnerable child
3
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně 17.04.2014
Jana Machatá, DiS. 4
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Dagmar Gasnárkové za metodickou pomoc a trpělivost, kterou mi při vedení práce věnovala. Ing. Haně Jurajdové, PhD. a PhDr. Miloslavu Kotkovi z občanského sdruţení Trialog děkuji za vhled do problematiky náhradní rodinné péče, cenné rady a připomínky. Poděkování patří i pracovníkům oddělení sociálně-právní ochrany dětí, kteří byli ochotní poskytnout mi rozhovory.
5
Obsah: ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 7 CÍL PRÁCE A METODY ZPRACOVÁNÍ ..................................................................................................................... 9 METODY PRÁCE ................................................................................................................................................... 9 I. TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE ..................................................................................................... 11 1.
SOCIÁLNÍ POLITIKA A RODINA .................................................................................................................. 11 1. 1. Rodina .................................................................................................................................................. 11 1. 2. Rodinná politika ................................................................................................................................... 12 1. 3. Cíl rodinné politiky ............................................................................................................................... 13 1.4. Sociální politika v oblasti náhradní rodinné péče ................................................................................. 15 2. NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE ........................................................................................................................ 15 2.1. Formy náhradní rodinné výchovy ......................................................................................................... 16 Formy náhradní rodinné výchovy dostály během staletí, desítek let, ale i jen let v České republice různých variant. ......................................................................................................................................................... 16 2. 2. POHLED DO HISTORIE NÁHRADNÍ VÝCHOVNÉ PÉČE .................................................................................... 17 2. 2. 1. Vývoj péče o opuštěné děti ............................................................................................................... 17 2. 2. 2. Náhradní výchova v ČR .................................................................................................................... 18 2. 3. SOUČASNOST NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE V ČR DO 2014 ............................................................................ 22 2. 3. 1. Osvojení ............................................................................................................................................ 23 2. 3. 2. Pěstounská péče (dále jen PP).......................................................................................................... 24 2. 3. 3. Poručenství ....................................................................................................................................... 25 2. 3. 4. Opatrovnictví .................................................................................................................................... 25 2. 3. 5. Svěření do péče jiné fyzické osoby než rodiče .................................................................................. 26 2.4. NÁHRADNÍ PÉČE V ČESKÉ REPUBLICE OD ROKU 2014................................................................................. 26 2. 4. 1. Podstatné právní změny.................................................................................................................... 26 2. 4. 2. Svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče ................................................................... 28 2. 4. 3. Pěstounská péče ............................................................................................................................... 28 2. 4. 4. Pěstounská péče na přechodnou dobu.............................................................................................. 28 2. 4. 5. Osvojení ............................................................................................................................................ 29 2. 4. 6. Poručenství (s osobní péčí) .............................................................................................................. 29 3. DALŠÍ POJMY (ZPROSTŘEDKOVÁNÍ, OHROŢENÉ DÍTĚ, ZAHRANIČNÍ TRENDY) ............................................ 29 3. 1. Proces zprostředkování pěstounské péče nebo osvojení....................................................................... 30 3. 2. Vymezení pojmu „ohrožené děti“ ......................................................................................................... 31 3. 3. Současné trendy v zahraničí ................................................................................................................. 33 II. EMPIRICKÁ ČÁST ...................................................................................................................................... 34 4.
METODOLOGICKÝ POSTUP ................................................................................................................ 34 4. 1. VÝZKUMNÁ METODA ................................................................................................................................. 34 4 2. RESPONDENTI VÝZKUMU ............................................................................................................................ 34 4. 3. VÝZKUMNÉ OTÁZKY .................................................................................................................................. 35 4. 4. VSTUP DO TERÉNU A PRŮBĚH ROZHOVORŮ ................................................................................................ 36 4. 5. ANALÝZA A INTERPRETACE DAT ................................................................................................................ 36 4. 5. 1. První okruh otázek............................................................................................................................ 36 4. 5. 2. Druhý okruh otázek .......................................................................................................................... 38 4. 5. 3. Třetí okruh otázek ............................................................................................................................. 40 4. 5. 4. Čtvrtý okruh otázek .......................................................................................................................... 41 4. 5. 5. Pátý okruh otázek ............................................................................................................................. 42
5.
ZÁVĚR A DOPORUČENÍ ........................................................................................................................ 44
RESUMÉ ............................................................................................................................................................. 47 SEZNAM TABULEK: ........................................................................................................................................ 48 POUŽITÉ ZDROJE ........................................................................................................................................... 49 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................................................. 50
6
Úvod Říká se, ţe existuje průměrné rodičovství, coţ z pohledu statistiky znamená, ţe se vyskytují jednak nadprůměrní rodiče, ale i rodiče podprůměrní, kteří své děti buď opouštějí, jejich péče je nedostatečná nebo je v zájmu dítěte, aby se o ně vůbec nestarali. Co s takovými dětmi? Opouštěné děti existují od dob, kdy můţeme sledovat dějiny lidstva. Jejich osudy se řeší prostřednictvím institutu náhradní výchovné péče1, do kterého zahrnujeme i náhradní rodinnou péči. Objektem náhradní rodinné péče je dítě. Náhradní rodinná péče by tedy měla řešit situaci dítěti, které se ocitá v ohroţení. Jedná se o práci s dítětem, kdy se vychází z individuálních potřeb kaţdého konkrétního dítěte. V preambuli Úmluvy o právech dítěte (Novotná, Průšová, 2004, str. 8), je uvedeno: - dětství má nárok na zvláštní péči a pomoc, - rodina, jako základní jednotka společnosti a přirozené prostředí pro růst a blaho všech svých členů a zejména dětí, musí mít nárok na potřebnou ochranu a takovou pomoc, aby mohla beze zbytku plnit svou úlohu ve společnosti, - v zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti musí dítě vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění, - dítě musí být plně připraveno ţít ve společnosti vlastním ţivotem a být vychováno v duchu ideálů prohlášených v Chartě Spojených národů, a to zejména v duchu míru, důstojnosti, snášenlivosti, Svobody, rovnosti a solidarity, - dítě pro svou tělesnou a duševní nezralost potřebuje zvláštní záruky, péči a odpovídající právní ochranu před narozením i po něm. Z výše uvedeného nám vyplývá, ţe období dětství je důleţitým obdobím ve vývoji člověka a vyţaduje proto nejen ochranu rodiči, ale i státu, pokud rodiče v této přirozené roli selhávají. Práce se zamýšlí nad tím, jak se identifikují děti, které se dostávají do „systému“ ohroţených dětí, a pro které se hledá řešení prostřednictvím náhradní rodinné péče. Je třeba brát v úvahu individuální situaci dítěte / dětí (u sourozenecké skupiny), tzn., ţe nejprve by měla být provedena kvalifikovaná sociální diagnóza. Dítě se do náhradní rodinné péče můţe dostat buď přímo (u příbuzenské formy) nebo zprostředkovaně. Ţadatelé o zprostředkování osvojení, pěstounské péče a v posledních letech 1
V ČR se tímto termínem rozumí všechny formy náhradní rodiny u dětí bez vlastního funkčního rodinného zázemí, tj. kojenecké ústavy, dětské domovy, diagnostické ústavy, výchovné ústavy, ústavy sociální péče, pečovatelské rodiny (jimiž jsou i „rodiny“ pěstounek v SOS dětských vesničkách), osvojitelské rodiny, svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodičů (obvykle prarodičů nebo jiných příbuzných) a poručenství. Náhradní výchova má tedy zásadně dvě formy – ústavní a rodinnou.“ Slovníku sociální péče (Matoušek, 2003, str. 115)
7
i o pěstounskou péči na přechodnou dobu, chtějí přijmout dítě a jiţ od počátku jsou vedeni k tomu, aby se vyjadřovali k otázce: „Jaké dítě?“. Tahle otázka v nich můţe budit dojem, ţe se hledá dítě dle jejich poţadavků, coţ můţe dokumentovat i věta ţadatelky o pěstounskou péči: „Jak dlouho trvá, neţ nám najdete dítě, kterému jsme ochotni pomoci?“ A tak se hledá náhradní rodina pro dítě nebo se hledá dítě pro náhradní rodinu?
8
Cíl práce a metody zpracování Otázku, kterou si mimo jiné klademe, je: Pro jaké dítě je tedy ta či ona „náhrada“, za jeho nefunkční biologickou rodinu, nejvhodnější? Někdy totiţ z praxe víme, ţe se pro dítě volí ze všech moţných řešení, to nejméně špatné. Existují proto nějaká pravidla, dle kterých se sociální pracovnice, popř. tým odborníků, mohou rozhodovat? Jak se definují potřeby a zájem dítěte? Hlavní výzkumná otázka zní: Dle čeho (jaké jsou indikátory volby) sociální pracovnice vybírá náhradní péči dítěti, které se ocitá mimo svoji rodinu? Autorka klade hypotézu: Pro dítě, které se ocitá mimo svoji biologickou rodinu, hledá systém náhradní rodinu. Neboli hledá se rodina pro dítě, nikoli dítě pro žadatele o náhradní rodinnou péči. Cílem práce je zjistit, dle čeho se dítěti, které se ocitá mimo svoji původní rodinu, vybírá vhodná forma náhradní rodinné péče. A dále zjistit i možné postupy, které vedou k tomu, aby se pro dítě, které to potřebuje, našla vhodná náhradní rodina. Tento hlavní cíl práce je rozpracován do dílčích cílů: - dílčí cíl 1: Popsat jednotlivé možnosti péčí v ČR, ze kterých lze vybírat v případě, kdy se dítě ocitá mimo svoji biologickou rodinu. Konkrétně to znamená: definování pojmu náhradní rodinná péče a jednotlivých forem včetně právního vymezení; - dílčí cíl 2: popsat systém náhradní rodinné péče v ČR z hlediska procesu; - dílčí cíl 3: Charakterizovat děti, které se ocitají v kategorii „ohrožené dítě“ a definovat zájmy těchto dětí - dílčí cíl 4: zjistit jak se uvažuje o možnostech pro identifikované děti (tj. děti ocitající se mimo svoji rodinu), konkrétně to znamená zjistit postupy sociální pracovnice v případě, kdy řeší situaci konkrétního dítěte a rozhoduje, pro jakou náhradu ho navrhne; - dílčí cíl 5: Zjistit možné alternativní postupy, např. v zahraničí, tj. současné trendy v zahraničí. Metody práce Pro naplnění dílčích cílů včetně hlavního cíle, bude vyuţito metod popisu neboli deskripce a literární rešerše (dílčí cíl 1 a 2), literárních rešerší (dílčí cíl 3), rozhovorů, tj. prostřednictvím
9
kvalitativního výzkumu (dílčí cíl 4), popisu a komparace (dílčí cíl 5). Zjištěná data budou dále analyzována a následně syntetizována, aby bylo moţno hypotézu potvrdit nebo vyvrátit. Rozhovory jsou vedeny se sociálními pracovnice místně příslušných úřadů s rozšířenou působností, kam dítě patří dle trvalého pobytu. Vycházíme z předpokladu, ţe situace ohroţeného dítěte musí být kompetentně vyhodnocena. Klíčové postavení v celém vyhodnocovacím ale i rozhodovacím procesu má právě sociální pracovnice OSPOD.
10
I. TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE Pro vlastní zpracování práce budou definovány pojmy obecného charakteru, jako je rodina, rodinná a sociální politika a dále pojmy náhradní rodinná péče a její formy, taktéţ pojmy ohroţené dítě a proces zprostředkování. 1. Sociální politika a rodina Kdyby rodina nebyla povaţována za tak důleţitou „instituci“, nikoho by asi nenapadlo osiřelým dětem (a to v jakémkoli slova smyslu) rodinu nahrazovat. Co je to vlastně rodina, co definuje rodinu? 1. 1. Rodina Slovník sociální práce (Matoušek, str. 187) rodina = „V uţším, tradičním pojetí skupina lidí spojená pouty pokrevního příbuzenství nebo právních svazků (sňatek, adopce). V širším pojetí, jeţ se začíná rozšiřovat v USA a v některých státech EU, se za rodinu začíná povaţovat i skupina lidí, která se jako rodina deklaruje na základě vzájemné náklonnosti. V některé fázi svého vývoje obvykle rodina sdílí společnou domácnost. Rodina můţe být definována i jako souţití rodičů a nezaopatřených dětí.“ „Rodinu můţeme také definovat jako „skupinu jednotlivců spojených pokrevním příbuzenstvím, sňatkem či adopcí, kteří vytvářejí ekonomickou jednotku a jejíţ dospělí členové jsou odpovědni za výchovu dětí2 /Giddens 1989/. „ /Potůček, M: Sociální politika. Sociologické nakladatelství, Praha, 1993, str. 103/ V našem kulturním kontextu lze stále aplikovat klasické Murdockovo (1949) vymezení rodiny pomocí jejich čtyř základních charakteristik: -
sexuální souţití rodičů
-
legitimní reprodukce potomstva
-
péče o děti a zodpovědnost za jejich výchovu
-
ekonomická spolupráce (přinejmenším ve spotřebě).
Pro zařazení pěstounské rodiny, kdy jsme ji v některých dobách označovali jako umělou rodinu, do kategorie „rodina“, je vhodné dle mého názoru drţet se definice v širším pojetí, kdy hovoříme o sdílení domácnosti, neboť v pojetí právním či vztahovém, pokud je např. jen 2
Dle J. J. Rousseaue: „ Rodina je překážka ve vývoji člověka, je to zbytečná instituce.“
11
na krátkou dobu, nám některé definice nevyhovují a moţná by to mohlo vést k úvaze, zda se nejedná pouze o náhradní péči (nikoli o rodinnou péči). 1. 2. Rodinná politika Rodinná politika, do které můţeme zařadit i oblast náhradní rodinné péče, a jejímţ terčem je právě rodina, je definována jako „Součást veřejné politiky přesahující oblast tradičního úzkého vymezení sociální politiky. Jsou to všechna politická opatření podporující rodinu: pojištění, daně, dávky, placená dovolená pro rodiče pečujícího o dítě, ochrana pracovního místa tohoto rodiče, sluţby poskytované rodinám (poradenská centra, zařízení pro matky a děti, zařízení pro děti) a v neposlední řadě opatření podporující angaţovanost otců na výchově dětí. Do rodinné politiky patří i podpora bytové výstavby, dostupnost a kvalita zdravotní péče, dostupnost a kvalita vzdělání, pruţná pracovní doba, moţnost pracovat na sníţený úvazek, moţnost pracovat doma apod. Smyslem rodinné politiky z hlediska společnosti je zajišťování „lidských zdrojů“ pro budoucnost. Ve vyspělých společnostech existuje konflikt mezi nároky trhu práce na jednotlivce a nároky rodiny. Zároveň stoupá počet lidí, kteří se zaloţením rodiny na investicích do budoucna podílet nechtějí. Proto stát vyrovnává těm, kdo takto investují, hodnotu obětované příleţitosti. Kromě tohoto ekonomického zřetele bývá zdůrazňováno, ţe občanská společnost nemůţe vzniknout bez výchovy dětí k angaţovanosti a odpovědnosti v rodině. Výchova dítěte v úplné, stabilní rodině je rovněž nejlepší prevencí všech druhů sociálního selhání. Rodinné politiky evropských států se liší v tom, ţe podporují rodinu buď jako tradiční instituci, jejímţ jádrem je legální manţelství (Německo, Rakousko), nebo ji podporují jako jakoukoli formu společenství, jež obstarává výchovu dětí (Skandinávie). Rodina nemá v ţádné zemi silnou politickou lobby, proto v některých zemích jiţ rodinnou politiku garantují ministerstva, resp. ústřední státní úřady pro rodinu (Francie, Německo, Rakousko). V posledních letech se jako nový trend rodinné politiky v zemích EU objevila aktivní komunální podpora rodin – zvyšuje se angaţovanost rodin na komunální politice, na významu nabývají svépomocné aktivity rodin, roste počet a variabilita komunitních programů pro rodiny. V těchto zemích se nyní vedou diskuse o tom, zda by dítě – zastupované rodičem – nemělo mít volební právo, aby zájmy rodin mohly více ovlivňovat politická rozhodnutí. České rodinné politice je vytýkáno, ţe dosud nemá jasnou koncepci, zejména na regionální a komunální úrovni, ţe nejsou podporovány nestátní organizace sdruţující rodiny, ţe není
12
podporováno vzdělávání rodičů ve výchovných dovednostech, ţe konstrukce ţivotního minima není pro rodiny výhodná, ţe přídavky na děti jsou vázány na aktuální hodnotu ţivotního minima a ţe ze strany státu není dostatečně podporována moţnost rodiny získat vlastní byt.“ (Matoušek, 2003, str. 187 - 188) 1. 3. Cíl rodinné politiky Cíl rodinné politiky najdeme vymezen spíše obecně, bývá těsně spjat s cíli populační /natalitní/ politiky, snaţící se ovlivnit reprodukční chování obyvatelstva, jedná se o zmírňování narůstajících nákladů rodin při opatrování mladé generace, a to díky realizaci principu sociální solidarity, principu sociální spravedlnosti a principu všestranného rozvoje individua v jeho rodině a zachování a zlepšování podmínek pro optimální vývoj dětí. (Potůček, str. 102) Postavení rodiny v celku sociálních vztahů můţe být interpretováno různě – a od těchto interpretací se také odvíjejí různá pojetí rodinné politiky. a)
konzervativní interpretace pojímá rodinu jako základní buňku sociálního ţivota;
b)
kolektivistická interpretace pojímá rodinu jako instituci přeţívající z minulých sociálně ekonomických formací.
c)
liberální interpretace uznává instituci rodiny jako vhodného místa pro uspokojování nejrůznějších ţivotních potřeb individuí.
d)
feministická interpretace chápe tradiční patriarchální model rodiny jako instituci, která ţenu znevolňuje a v níţ má tudíţ nerovnoprávné postavení.
Všechny interpretace (kromě konzervativní mohu pracovat s kritériem rovnosti příleţitosti: mezi generacemi, uvnitř generací, mezi různými sociálními skupinami, v závislosti na pohlaví a sexuální orientaci ad. Kaţdé z uvedených pojetí se můţe bezprostředně promítnout do konkrétních politických preferencí. (Potůček, str. 101 aţ 105) Moderní státy věnují – bez ohledu na ideologické zabarvení své politiky – ţivotním podmínkám rodin velkou pozornost, tj. bez ohledu na politickém uspořádání se shodují v tom, ţe rodina musí být pod ochranou státu. Rodinné politice jde dále o ekonomickou, sociální a právní ochranu a podporu rodiny a jejich závislých členů (dětí, starších osob, osob nemocných a invalidních) a o řádnou výchovu dětí. Rodina se můţe stát zdrojem nejvyššího ţivotního uspokojení, právě tak jako příčinou ţivotních frustrací či dokonce osobních tragédií. Krize rodiny bývá často vnímána jejich členy
13
jako individuální osobní selhání, i kdyţ příčiny této krize mohou leţet mimo rodinu, v oblasti hospodářských, sociálních a politických podmínek a vztahů. Vzhledem k tomuto zakotvení rodiny v síti politických, ekonomických a sociálních vztahů patří formování a realizace rodinné politiky k nejobtíţnějším úkolům, s nimiţ se praktická sociální politika setkává. (Potůček, str. 101 aţ 105) Objekty rodinné politiky mohou být v závislosti na politických preferencích: -
lidé připravující se na partnerský vztah, rodinný ţivot a rodičovství
-
jednotlivci ve specifické rodinné situaci (pracující ţeny-matky, děti určené k adopci, nastávající svobodné matky, osamělí staří lidé apod.)
-
všechny
rodiny
bez
rozdílu
nebo
rodiny
vymezené
nějakou
univerzální
charakteristikou (např. rodiny s nezaopatřenými dětmi) -
rodiny sociálně potřebné; jde o rodiny pod hranicí chudoby, s nezaměstnanými členy, sociálně izolované, neintegrované, rodiny se sociálně nesoběstačnými členy (děti, starší občané, invalidé, nemocní)
-
rodiny sociálně patologické (charakterizované výskytem násilí, zneuţíváním či týráním dětí, zanedbáváním výchovy a péče o děti, alkoholismem rodičů, rozpadem partnerského vztahu).
Finanční podpora rodinám s dětmi se realizuje prostřednictvím příspěvku při narození dítěte, dětských přídavků, mateřských přídavků po dobu mateřské dovolené a rodičovských přídavků vyplácených tomu z rodičů, který o dítě pečuje. Vyplácejí se také dávky při ošetřování nemocného dítěte, existuje zvýhodněné stavební spoření, poskytují se výhodné půjčky na pořízení bytu nebo bytového zařízení, daňové úlevy rodičům nezaopatřených dětí, apod. Rodinná politika prostupuje celým systémem sociálního zabezpečení, tj. je zastoupena ve všech třech pilířích. Částečnou nebo úplnou náhradu rodinné péče nabízejí jesle, mateřské školy, kojenecké ústavy, domovy pro děti a mládeţ, SOS dětské vesničky. Zvláštním institutem rodinné péče je adopce dětí, jejichţ rodiče zemřeli nebo se o ně nechtějí starat. (Potůček, str. 105). Péči v rodině nahrazují i (byť nedokonale) dětské domovy a domovy důchodců, léčebny dlouhodobě nemocných, nemocnice a psychiatrické léčebny. Skutečnost, ţe se vyuţívá institucionální péče o děti od nejniţšího věku, vede k významnému oslabení výchovné a sociální funkce rodiny, jejichţ plnění se tak přeneslo na školu a jiné instituce.
14
Děti a mládeţ nejsou ohroţeny jen mimo rodinu, ale i v rodině a komunitě. (Tomeš3, str. 139 – 140). I rodinná péče můţe selhat krátkodobě (onemocnění rodiče, který o dítě pečuje, nebo karanténa v zařízení, kde se dítě pravidlem přes den zdrţuje) nebo dlouhodobě (alkoholismus, drogová závislost atp.) nebo selháním rodiny, např. zanedbáváním, týráním či zneuţívání dětí, ale i v případě zániku rodiny např. smrtí nebo mentální invaliditou rodičů. (Tomeš4, str. 139). Z výše uvedeného vyplývá, ţe v rovině obecné rodinné politiky se neobjevují cíle, které by byly přímo zaměřeny na oblast náhradní rodinné péče. Někteří odborníci ji dokonce označují za Popelku rodinné politiky. 1.4. Sociální politika v oblasti náhradní rodinné péče Pokud chci teorii sociální politiky (Potůček5, 1995, str. 33 -35) aplikovat na pěstounskou péči jako jednu z forem náhradní rodinné péče, pak z pohledu jejího vnímání jako praktické aktivity jsou to sami rodiče nebo pěstouni, kteří mohou do této oblasti zasahovat a kterých se zároveň tato oblast přímo dotýká. Stát můţe aktivně pomáhat rodinám např. sanací nebo můţe vyhledávat pěstouny; při pasivním způsobu se děti ponechávají v rodině bez pomoci nebo se umísťují do zařízení různého typu. Sociální politika jako vědní disciplína se zaměřením na pěstounskou péči je jistě oblastí, kterou lze zkoumat, přičemţ se spolupracuje s obory, jako je právo, sociologie, ekonomie, ale i psychologie, pedagogika nebo lékařství. Do všech těchto oborů totiţ pěstounská péče zasahuje. 2. Náhradní rodinná péče
6
Zůstaneme-li u objektu náhradní rodinné péče, tj. dítěte, které se ocitne mimo svou rodinu, tak z historického hlediska, to byly převáţně děti, které byly buď jako váleční sirotci nebo sirotci ve smyslu sociálním, kdy se o ně rodiče nemohli starat z důvodů existenčních.7 Pokud si opět pomůţeme Slovníkem sociální práce (Matoušek, str. 115) „je náhradní výchovná péče pro dítě tím lepší, čím více se podobá rodině. Proto se i v ústavních zařízeních
3
srov. Dunovský, J. Dětská práva v České republice a jejich plnění, Sociální politika č. 12/1999 4 srov. Kovařík, J. Náhradní rodinná péče: nové poznatky a souvislosti, Sociální politika č. 6, 7-8 a 9/1997 5 Potůček, M. Sociální politika. SLON, Praha 1995, 142 s., ISBN 80-85850-01-X 6 Pro tento text budou slova výchova a péče považována za synonyma. Nicméně si jsem vědoma rozdílného obsahu těchto slov. Správné by bylo uvádět spojení výchovná péče. Slovenština má pro obsah „výchovná péče“ slovo starostlivosť. 7 Protože se tyto sociální vztahy dostaly do právní roviny, nazýváme je v současné době z pohledu práva jako oblast sociálně-právní ochrany dětí.
15
prosazuje tzv. rodinný model péče (zmenšují se skupiny vychovávaných dětí, případně se skupina sestavuje z dětí nestejného věku).“ 2.1. Formy náhradní rodinné výchovy Formy náhradní rodinné výchovy dostály během staletí, desítek let, ale i jen let v České republice různých variant. Například druhy náhradní péče o dítě tak, jak byly v ČR koncem 70 let minulého století (Haderka in MPSV, 1979, str. 4) 1. kolektivní výchova a) ústavní, b) ochranná výchova 2. náhradní rodinná péče a) osvojení aa) prosté ab) nezrušitelné b) stálé opatrovnictví občanem c) svěření dítěte jinému občanu d) pěstounství da) individuální (tj. vykonávána v běţném rodinném prostředí) db) skupinová (tj. vykonávána ve zvláštních zařízeních, a to v rodinných buňkách nebo v dětských vesničkách). Vedle těchto forem (Matoušek, 2003, str. 115) se v „některých západních zemích uţívá ještě forma nazývaná profesionální rodiny, v nichţ jsou děti umisťovány na základě smlouvy mezi oprávněnou agenturou, rodiči, kteří mají rodičovskou odpovědnost, a pečující rodinou. Pobyt dítěte v profesionální rodině můţe být krátkodobý (např. po dobu soudního projednávání rozvodu rodičů) nebo dlouhodobý.“
16
2. 2. Pohled do historie náhradní výchovné péče8 Nejprve pojednám o péči o opuštěné děti ve světě a pak se zaměřím na vývoj na území České republiky. 2. 2. 1. Vývoj péče o opuštěné děti Otázka péče o opuštěné děti, nejprve ve smyslu osiření dítěte, existovala jiţ od doby, kdy vzniká rodina, tj. uţ v prvobytně pospolné společnosti (Radvanová a kol., 1979, str. 12) Postupem doby se ale měnila i péče o děti, které své rodiče měly. Např. v otrokářském řádu bylo dítě vnímáno jinak, neţ dnes. Mohlo být zabito, mohlo být prodáno do otroctví a naloţeno s ním, jak otec uznal za vhodné. Byla to ale i doba, kdy se objevovaly první náznaky útočišť pro sirotky, a to např. formou zvláštních internátů pro sirotky (pouze chlapci) padlých válečníků, kde byli vychováváni pro potřeby státu. (Radvanová a kol., 1979, str. 13) V době feudalismu se objevuje nový přístup k dětem, kdy jim byla přiznána určitá práva (aţ na levobočky). V r. 787 v Miláně existoval první nalezinec. Pak se zakládaly další, a to nejen v Itálii, ale i ve Francii. Nalezince vykazovaly velkou úmrtnost dětí a měly problém s financováním (v podstatě jediným zdrojem prostředků pro ně byly milodary). (Radvanová a kol., 1979, str. 13) Osiřelým a opuštěným dětem se postupně začala poskytovat náhrada za chybějící péči vlastní rodiny, a to buď ve zvláštních ústavech – sirotčincích, dětských domovech, azylech a útulcích – nebo v pěstounské péči. (Novotná, Burdová, 2007 str. 10) Jiţ tehdy byla jednoznačně vyřešena otázka, které péči dát přednost, zda péči ústavní nebo rodinné, a to ve prospěch rodinné. Vycházelo se z poznání, ţe nejlepším prostředím pro výchovu dítěte „tělesně i duševně normálního“ je dobrá rodina. Péče ústavní ochuzuje vývoj dítěte nedostatkem styku s rodinným ţivotem, jeho výchovu zplošťuje a zevšeobecňuje. Zvláště ve velkých ústavech jsou tyto nedostatky ústavní výchovy výrazně patrné. (Novotná, Burdová, 2007 str. 11) Aţ J. H. Pestalozzi (1746-1827) ukázal na velký význam rodinné výchovy. Ve Francii bylo zavedeno osvojení (1804) a děti z ústavů dávány do rodinné péče cizím osobám za úplatu poskytovanou rodiči či z veřejných prostředků. (Radvanová a kol., 1979, str. 14) 8
Podkapitola se převážně věnuje historii pěstounské péče. Vzhledem k tomu, že z hlediska historického nelze dělat ostrou dělicí čáru mezi jednotlivými formami péče o opuštěné děti, bude zde pojednáno i o jiných formách, ať už o osvojení či ústavech.
17
Preference náhradní rodinné péče uskutečňované v rámci chudinské péče měla i své nedostatky. Pěstouni nebyli například vybíráni podle svých kvalit, ale nezřídka podle toho, kdo byl „nejlacinější“, kdo přijal dítě do své péče na základě jakési „draţby“ za co nejniţší finanční příspěvek. (Novotná, Burdová, 2007, str. 13 – 14) Úprava veřejné péče o děti trpěla především nedostatkem finančních prostředků obcí, brzdící úspěšně započatou péči o děti. Pokud bychom z historie péče o děti vytáhli pouze pěstounskou péči, tak za předchůdce placené pěstounské péče lze povaţovat nejspíše instituci kojných9. S institucí placených kojných a pak i chův, opatrovnic a pěstounek se lze setkat ve starověku v městských státech řeckých, stejně jako v Římě. Kojné a chůvy běţně patřily mezi sluţebnictvo panovnických dvorů ve středověké Evropě. V některých zemích, např. ve Francii, bylo v době renesance běţnou praxí, ţe rodina městská svěřovala své dítě na dva roky najaté kojné na venkově. Pak je zase přijímala zpět, pokud ovšem dítě přeţilo, coţ dle záznamů bylo spíše výjimkou. (Matějček, 1999, str. 26 - 28) Funkce kojných často přecházela v pěstounskou péči – plat pěstounky byl vzhledem k věku dítěte „sestupný“, a nikoliv, jak by bylo logické a jak je tomu dnes, vzestupný. Kaţdá pěstounka se musela podrobit lékařské prohlídce, je-li zdravá a můţe-li vedle vlastního dítěte kojit i dítě z nalezince. Farář dané obce musel kaţdý měsíc potvrdit, ţe dítě dosud ţije. Teprve tímto potvrzením si mohla vyzvednout svou odměnu v pokladně nalezince. Ukončením šestého roku, dosahuje dítě tzv. normálního věku a musí být vráceno ústavu, leč ţe by pěstouni byli ochotni se o ně dál starat, a to bezplatně. Z ústavu jdou děti do kláštera, a odtud jsou odesílány do své domovské obce. Tam je dítě někdy svěřeno (na náklady obce) rodině, která se o ně přihlásí, ta je má posílat do školy a vést k práci a k řemeslu. (Matějček, 1999, str. 26 - 28) 2. 2. 2. Náhradní výchova v ČR V minulosti byla nedokonalá forma náhradní výchovy (tj. pěstounské péče) vykonávána v českých zemích podle ustanovení o schovanecké smlouvě (§ 186 obecného zákoníka občanského z roku 1811) na Slovensku podle zákonných článků VIII a XXI z roku 1901. (MPSV, 1976, str. 23)
9
Těhotenství a porodu nelze uniknout ani je nelze přeložit na někoho jiného (když pomineme „nájem dělohy“ – kojení je však možnou koupit za peníze či za jiné materiální výhody.
18
Československá republika po roce 1918 mohla navazovat jiţ na zlepšený stav péče o děti, dosaţený v posledních letech bývalého Rakouska-Uherska. (Matějček, 1999, str. 29) Péče o mládeţ osiřelou a opuštěnou spadala do kompetence okresních komisí s názvem Okresní péče o mládeţ, která byla vybavena i mocí výkonnou. V roce 1931 spravovaly okresy 24 okresních sirotčinců, stát spravoval 60 dětských domovů10, které slouţily k dočasnému („ozdravenému“) pobytu opuštěných či ohroţených děti. Jejich kapacita nepřesahovala 20 míst, tzn., ţe si mohly zachovat určitý rodinný ráz. Děti se z dětských domovů nejčastěji vracely zpět do vlastních rodin nebo byly pro ně vyhledávány nové vhodné rodiny (pěstounské, osvojitelské). V nejhorším případě přecházely do ústavů pro starší děti nebo do zařízení pro „mládeţ úchylnou“. Pěstounská péče se dělila na čtyři typy (Matějček, 1999, str. 29 - 30): A. Pěstounská péče „nalezenecká“ – v podstatě se jednalo o péči o dítě do určitého věku dítěte (do deseti let, později do šestnácti let) a pak se dítě vracelo do ústavu zpět. Péče pěstounů byla pod dohledem ústavu na základě tzv. ústavního poručenství. B. Pěstounská péče řízená a kontrolovaná Okresními péčemi o mládeţ – děti byly svěřovány na výchovu pěstounům, kteří byli vyhledáváni Okresními péčemi o mládeţ. Tato péče byla ať zdarma nebo za plat poskytována více neţ patnácti tisícům dětí (v roce 1932). Za protektorátu (1942) tento počet klesl asi o polovinu. C. Pěstounská péče v tzv. koloniích – myšlenka vznikla sice na Moravě, ale rozšířila se i do Čech. Rodinné kolonie byly zakládány v určité obci, v několika sousedních obcích apod., kde byly vyhledány vhodné rodiny a svěřeny jim děti do péče. Bylo snazší je kontrolovat a pomáhat jim, poněvadţ byly blízko sebe. Začátkem dvacátých let minulého stolení spravovaly Okresní péče o mládeţ 16 rodinných kolonií, v roce 1937 dokonce 24. D. Pěstounská péče na základě soukromé dohody mezi rodiči dítěte a pěstouny, bez soudního jednání. Tento způsob se více méně měnil v příbuzenskou péči (tento typ, jako jediný, přetrval z doby první republiky aţ do sedmdesátých let). Po roce 1945 došlo k dalším změnám. Byl vydán zákon o právu rodinném, který upravoval nově osvojení a poručenství. Další vývoj ochrany dětí byl poznamenán změnou politických a společenských podmínek po ukončení druhé světové války, zejména pak po únoru 1948, kdy byla pěstounská péče zrušena. (Novotná, Burdová, 2007, str. 9 – 15) 10
Dnes tuto funkci plní diagnostické ústavy.
19
Argumentem pro zrušení pěstounské péče, kromě příbuzenské péče, bylo, ţe dětí v pěstounské péči bylo pouţíváno jako laciné pracovní síly v zemědělství a v rodinách řemeslníků; výchova značného počtu dětí prý byla zanedbána, byly vychovávány izolovaně a bylo obtíţné začlenit je do výcviku pro kvalifikovanou práci. Proto bylo rozhodnuto urychleně zvětšit kapacitu dětských domovů, do kterých byly děti umístěné v pěstounských rodinách postupně převedeny. (MPSV, 1976, str. 26) „V roce 195011 byla u nás zrušena pěstounská péče. Podle tehdejší vládnoucí ideologie, která pokládala rodinu za historicky překonanou instituci, nemělo mnoho smyslu hledat pro opuštěné děti rodinu náhradní. Nastala doba rozkvětu tzv. kolektivní výchovy a dětských domovů. Děti z pěstounské péče musely do dětských domovů. Nevím, kolik jich přesně bylo – jistě stovky, moţná i tisíce.“ (Matějček, 1999, str. 11) Zařízení, jeţ měla tradičně statut nalezinců, byla přejmenována na „ústavy péče o dítě“, zrušeny byly jak Okresní komise péče o mládeţ, tak jejich Zemské ústředí, byl zlikvidován dřívější propracovaný systém péče o ohroţené děti a ukončena činnost všech dobročinných sdruţení. Pěstounská péče ve všech formách, kromě příbuzenské, byla zrušena v r. 1950. Znovu obnovena byla aţ po 23 letech. (Matějček, 1999, str. 30) S účinností od 1. 1. 1964 byl přijat nový zákon o rodině 94/1963 Sb., který opětovně umoţnil svěření dítěte do výchovy jiného občana neţ rodiče, jestliţe občan poskytuje záruku jeho řádné výchovy. V roce 1975 byl přijat zákon 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, který komplexně upravil vedle důchodového zabezpečení také sociální péči o různé skupiny obyvatel. Do úpravy sociální péče byla zahrnuta i sociálně-právní ochrana dětí jako jedna ze služeb sociální péče. (Novotná, str. 9 – 15) Aby se mohla obnovit opět pěstounská péče, byla navrţena pouze ve formě „dlouhodobé péče“ tak, jak lze najít v důvodové zprávě tohoto zákona: „Uzákoněním pěstounské péče12 11
Zákon 265/1949 Sb., o právu rodinném, který nabyl účinnosti 1. 1. 1950, již neupravoval pěstounskou péči, upravoval nově pouze osvojení a poručenství. (Novotná, Burdová, str. 9 – 15) Sociálně - právní ochrana dětí také přešla do působnosti resortu spravedlnosti. To se změnilo až na základě zákona 1/1969 Sb., kdy opět tato agenda přešla do působnosti nově zřízeného ministerstva práce a sociálních věcí. (Novotná, Burdová, str. 9 – 15) 12
Zákon č. 50 ze dne 26. dubna 1973 o pěstounské péči (účinnost od 1. června 1973), Vyhláška č. 51/1973 Sb., o úpravě některých poměrů pěstounů vykonávajících pěstounskou péči ve zvláštních zařízeních, Vyhláška č. 52/1973 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pěstounské péči (např. děti vhodné pro svěření do pěstounské péče aj.),
20
v roce je obohacena volba moţností dlouhodobé výchovy dětí, které nemohou z nejrůznějších důvodů ţít ve vlastní rodině. Tím je celé řadě dětí dána příleţitost vyrůstat v rodinném prostředí, a pokud je pěstounská péče vhodně a uváţeně indikována, poskytuje nejen domov dětem, ale téţ potřebné uspokojení jejich pěstounům13.“ (MPSV, 1976, str. 3) Argumentem pro obnovení pěstounské péče bylo, ţe „pěstounská péče nebude nahrazovat některou z dosavadních forem náhradní výchovy dětí, upravených zákonem o rodině, ale bude je vhodně doplňovat. Přitom bude úkolem soudů a národních výborů nadále zajišťovat náhradní výchovu dětí především formou osvojení, protoţe tímto způsobem se dítěti dostává výchovy rovnocenné výchově v rodině.“ (MPSV, 1976, str. 27) JUDr. Jiří Haderka, CSc. v Důvodové zprávě k zákonu o pěstounské péči uvádí, ţe pěstounská péče je institucí rodinného práva, doplňující a prohlubující dosavadní soustavu výchovných opatření dle zákona o rodině. Je to zvláštní forma státem řízené a kontrolované dlouhodobé náhradní výchovy v rodině. (MPSV, 1976, str. 4) Z tohoto nastavení vyplývaly i určité zásady např. „Zásadou, která by měla být dodrţována ve všech případech – je ochrana dítěte a pěstounů před vlastními rodiči a jejich širším příbuzenstvem. Styk s vlastní rodinou aţ na výjimečné případy /invalidita rodičů/ silně narušuje nově se vytvářející vztahy mezi dítětem a pěstounem“. (MPSV, 1976, str. 5). Dokonce se uvádělo, ţe u individuální pěstounské péče „bydliště pěstounů by mělo být dostatečně vzdáleno od bydliště vlastních rodičů dítěte“. (MPSV, 1976, str. 8) O pěstounské péči se začalo hovořit jako o „malé adopci“. Kromě individuální pěstounské péče (tj. 1 aţ 2 děti) se rozvíjela i skupinová pěstounská péče, kde se hovořilo o umělých rodinách. Skupinovou PP tvořily jednak manţelské páry a jednak dětské vesničky, do jedné umělé rodiny se svěřovalo maximálně 10 dětí ve věkové hranici do 10 let (výjimku tvořila sourozenecká skupina). (MPSV, 1976, str. 10)
Metodický pokyn MPSV ČSR k provádění zákona o pěstounské péči (např. seznamy dětí vhodných ke svěření do pěstounské péče, kdo je vede, stejně tak seznamy občanů vhodných stát se pěstouny. 13 Zůstávala otázka, zda by pěstounská péče neměla řešit i problematiku péče nápravné a terapeutické, a to z důvodu, že děti jsou vážněji somaticky, psychicky či sociálně postižené. (MPSV, 1976, str. 23)
21
2. 3. Současnost náhradní rodinné péče v ČR do 2014 Novela zákona o sociálně-právní ochraně účinná od 1. ledna 2013 vedle ochrany zájmů a blaha dítěte upravuje i ochranu rodičovství, rodiny, právo na rodičovskou výchovu a péči s ohledem na širší sociální prostředí. Nastavuje kvalitnější systém sociálně-právní ochrany dětí. Cílem je posílit prevenci, sociální práci s rodinami a výrazně sníţit počet dětí v ústavní péči. V České republice můţeme systém náhradní rodinné péče znázornit následovně: Obr. 1 Přehled typů náhradní rodinné péče14 (dále jen „NRP“) „zrušitelné“ Osvojení
„nezrušitelné“ mezinárodní osvojení
Zdroj: Zpracováno dle Matějček, 1999, str. 32 a Matějček, 2002, str. 13 zařízení pro výkon PP15 (např. SOS dětské vesničky, rodiny nebo jedna osoba, která má svěřeny děti do PP a má svého zřizovatele16 Pěstounská péče pěstounská péče, které není vykonávána v zařízení pro výkon PP Zdroj: autorka
14
Některé organizace zabývající se oblastí NRP rozlišují v rámci tohoto systému 4 možnosti: osvojení, pěstounská péče, poručenství, opatrovnictví. Jiní autoři k náhradní rodinné péči rozvíjí názor, že je možno do určité míry přiřadit i domovy rodinného typu, i když podkladem pro přijetí a život dětí v nich je pouze ústavní výchova, nikoli právní institut osvojení nebo pěstounské péče.“ (Radvanová a kol., 1979, str. 16) 15 „Neboli PP může být dětem poskytována v pěstounských rodinách žijících ve vlastním bytě (domě) nebo ve zvláštních zařízeních pro poskytování PP, které zřídí obce nebo nestátní organizace.“ (Matoušek, 2003, str. 144) 16 dle § 44 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí
22
2. 3. 1. Osvojení Z historických pramenů (50. léta minulého století) například vyplývá, ţe osvojit neboli přijmout za vlastní mohla pouze osoba (osoby), která sama neměla vlastní manţelské děti a bylo moţno osvojit i osobu zletilou (dle zákona o osvojení č. 56/1928 Sb. platného do konce roku 1949). Dnešní podoba osvojení se dá ve zjednodušené podobě charakterizovat tak, ţe osvojitelem se můţe stát pouze fyzická osoba, (která má způsobilost k právním úkonům), musí být mezi ní a osvojencem přiměřený věkový rozdíl, přičemţ osvojit lze pouze nezletilého17, osvojit dítě můţe manţelská dvojice, manţel/ka rodiče dítěte i osamělá osoba, k osvojení je třeba souhlasu zákonného zástupce dítěte18, před rozhodnutím o osvojení je dítě nejméně po dobu 3 měs. v tzv. „předadopční péči“ – v péči budoucího osvojitele na jeho náklady, rozhoduje soud na návrh osvojitele. Z pohledu právního a vztahového vzniká mezi osvojiteli a dítětem stejný vztah jako mezi biologickými rodiči a vlastními dětmi, tj. ţe osvojitelé mají rodičovskou povinnost při výchově dětí, zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho původní rodinou, mezi osvojencem a příbuznými osvojitele vzniká příbuzenský poměr, osvojenec má příjmení osvojitele. Druhy osvojení: 1) osvojení (prosté, obyčejné, zrušitelné či I. stupně) - toto osvojení lze z váţných důvodů soudem zrušit. Návrh na zrušení můţe podat jak osvojenec, tak osvojitel. 2) osvojení nezrušitelné (osvojení II. stupně) - takto lze osvojit dítě starší jednoho roku a toto osvojení nelze zrušit. Osvojení prosté můţe být změněno v osvojení nezrušitelné, nikoliv však naopak.
17
18
Mění nový občanský zákoník.
Souhlasu rodičů (jsou-li zák. zástupci) není třeba, 1. jestliže pod dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem; 2. po dobu nejméně dvou měsíců po narození neprojevili o dítě žádný zájem; 3. pokud dají souhlas k osvojení předem (nejdříve 6 týdnů po narození dítěte).
23
2. 3. 2. Pěstounská péče19 (dále jen PP) Pěstounská péče je státem garantovaná a kontrolovaná forma náhradní rodinné péče, která zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte i přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. Dítě můţe být svěřeno do pěstounské péče fyzické sobě nebo do společné pěstounské péče manţelů. Jediným rozhodujícím činitelem z hlediska právního je tu zájem dítěte. (Matějček, 2002, str. 16) Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu. Soud také stanoví pěstounovi povinnosti. Do pěstounské péče se svěřují děti, jejichţ výchova není u rodičů zajištěna, můţe být svěřeno do pěstounské péče fyzické osobě nebo do společné pěstounské péče manţelů. (Je-li dítě svěřeno do pěstounské péče ve věku, kdy je schopno posoudit její obsah, má být zjištěno také jeho vyjádření). Před rozhodnutím soudu se dále vyţaduje vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí – zda je zvolený pěstoun vhodný pro výkon pěstounské péče. Pro pěstounskou péči je charakteristické, ţe mezi dítětem v pěstounské péči20 nevzniká příbuzenský vztah dítěte s pěstouny a jejich příbuznými, osoba pěstouna musí poskytovat záruku řádné výchovy dítěte, pěstoun je povinen o dítě osobně pečovat a při péči o osobu dítěte vykonává přiměřeně práva a povinnosti rodičů, pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záleţitosti jen v běţných věcech, pěstoun nemá vyţivovací povinnost k dítěti (ta náleţí nadále rodičům - nárok na výţivné přechází na stát), dítě je povinno pomáhat podle svých schopností v domácnosti pěstouna, dítěti v pěstounské péči zůstává zpravidla příjmení po vlastních rodičích.
19
Pěstounská péče dle Slovníku sociální práce (Matoušek, str. 143) „je forma náhradní rodinné péče, kterou v ČR garantuje a financuje stát. Rozhodnutí o svěření dítěte do PP přísluší soudu. Soud dítě svěří do PP, pokud to zájem dítěte vyžaduje a pokud osoba pěstouna poskytuje záruky řádné výchovy dítěte. Ke vhodnosti osoby pěstouna se pro soud vyjadřuje orgán sociálně-právní ochrany dětí. Dítě, které je v ústavní výchově, může být před rozhodnutím o PP dočasně svěřeno do péče osoby, která má zájem sát se pěstounem – rozhodnutí o tom může učinit orgán sociálněprávní ochrany dětí. Totéž předběžné svěření do péče je možné u dítěte, které je v péči svých rodičů, pokud s tím rodiče souhlasí. Dítě může být svěřeno do PP jedné fyzické osobě nebo manželům. Pěstoun má povinnost o dítě osobně pečovat, přiměřeně vykonávat rodičovská práva a povinnosti. Nemá vůči dítěti vyživovací povinnost. Zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti může jen v běžných věcech. Pokud se pěstoun domnívá, že rozhodnutí zákonného zástupce dítěte není v souladu se zájmem dítěte, může se domáhat rozhodnutí soudu.“ 20
Vzhledem k tomu, že neexistuje pojem vhodný pro osvojenec u osvojení), nabízí se slovo pěstěnec, u připomínat dřívější pojem schovanka).
dítě svěřené do PP (jako děvčat pěstěnka (což může
24
Pěstounská péče dle „stupňů“: dlouhodobá pěstounská péče (pro děti, které mohou být v této péči do zletilosti, předpokládá se, ţe jejich biologičtí rodiče k nim rodičovskou zodpovědnost nemají, nebo ji mají velmi omezenou, můţe se jednat i o sourozenecké skupiny a můţeme tomuto stupni nechat pracovní označení „malá adopce“. pěstounská péče s kontakty s rodiči (pro děti, které víceméně jsou v kontaktech i se svými biologickými rodiči, pěstouni s dítětem sdílí jeho kořeny a doplňují mu to, co rodiče nejsou schopni zajistit, tj. hlavně bezpečí a jistotu) krátkodobá pěstounská péče neboli na přechodnou dobu neboli profesionální pěstounská péče (pro děti, které po určitou dobu, jsou bez svých rodičů a potřebují dočasně být u „tety a strýce“; další osud dítěte je buď v tom, ţe se vrátí do své původní rodiny nebo bude svěřené jiné náhradní rodině na dlouhou dobu. Pěstounská péče zaniká dosaţením zletilosti dítěte, tj. v 18 letech, rozhodnutím soudu nebo vţdy, poţádá-li pěstoun. 2. 3. 3. Poručenství Do náhradní rodinné péče lze zahrnout institut poručenství a institut opatrovnictví. Poručenství soud stanovuje tehdy, kdyţ rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, byl pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti, nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Většinou je ustanoven ten, koho doporučili rodiče. Pokud nemůţe být ustanovena fyzická osoba, stanoví se orgán sociálně-právní ochrany dětí. Poručník dítě vychovává, zastupuje a spravuje jeho záleţitosti místo rodičů, neboť je zákonným zástupcem dítěte. Poručník nemá k dítěti vyţivovací povinnost, je pod pravidelným dohledem soudu (je povinen podávat zprávy o osobě poručence, a dokládat účty ze správy jeho jmění). Poručník nemusí mít dítě v přímé výchově. Můţe zaniknout na návrh poručníka, nebo pokud soud poručníka odvolá, poručník se stane nezpůsobilým (např. porušuje povinnosti), pokud poručenec dosáhne zletilosti.
2. 3. 4. Opatrovnictví Poslední moţný způsob, který bývá zařazen do náhradní rodinné péče, je opatrovnictví. K tomuto řešení soud sahá například v případě střetu zájmů zákonných zástupců a dítěte, nebo mezi dětmi, při ohroţení majetkových zájmů dítěte, omezení rodičovské zodpovědnosti,
25
v řízení o osvojení, z jiných důvodů, pokud je to třeba. Opatrovníkem můţe být také orgán sociálně-právní ochrany dětí. Práva a povinnosti opatrovníka vymezí soud, z hlediska účelu, pro který byl opatrovník ustanoven. 2. 3. 5. Svěření do péče jiné fyzické osoby než rodiče Neţ se začne hledat náhradní (jiná) rodina, která by převzala dítě do své péče, zvaţují se moţnosti příbuzných dítěte. § 45 zákona o rodině definuje toto svěření jako:“Vyţaduje-li to zájem dítěte, můţe soud svěřit do výchovy jiné fyzické osoby neţ rodiče, jestliţe tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému dítěte.“ Tabulka č. 1 Přehled kompetencí dle jednotlivých forem péče Forma Výchova a Správa majetku výživa Rodič ANO ANO Osvojitel ANO ANO Pěstoun ANO NE Opatrovník NE ANO Poručník ANO i NE21 ANO Jiná fyzická osoba (§45) ANO NE
Právní zastoupení ANO ANO NE ANO ANO NE
Zdroj: autorka dle výše uvedeného textu
2.4. Náhradní péče v České republice od roku 201422 Náhradní rodinná péče od roku 2014 je primárně upravena novým občanským zákoníkem (dále OZ) č. 89/2012 Sb. a zákonem o sociálně-právní ochraně dětí č. 359/1999. A dalšími vnitrostátními předpisy a mezinárodními úmluvami a předpisy práva EÚ, jimiţ je Česká republika vázána. 2. 4. 1. Podstatné právní změny Nejpodstatnější změnou je, ţe od 1. 1. 2014 nabyl účinnosti jiţ zmíněný nový občanský zákoník a zároveň byl zrušen zákon o rodině. Nový občanský zákoník v části druhé zahrnuje úpravu rodinného práva včetně úpravy institutů náhradní rodinné péče.
21
Poručník nemusí mít dítě u sebe, např. poručníkem dítěte může být ustanoven ředitel dětského domova. 22 Zpracováno dle Mgr. Filip Vyskočil: Právní úprava náhradní rodinné péče v České republice. Středisko náhradní rodinné péče, spolek Praha 2014, 28 s; dostupné na: http://www.nahradnirodina.cz/pravni_uprava_nahradni_rodinna_pece_v_cr
26
Nově bylo například zakotveno právo dítěte, aby se podle stupně svého vývoj vyjadřovalo ke všem rozhodnutím rodičů, která se týkají podstatných záleţitostí jeho osoby, a musí být slyšeno v kaţdém řízení, v němţ se o takových záleţitostech rozhoduje. Byly upraveny podmínky, za nichţ lze dítě svěřit do péče někoho jiného neţ rodiče. Jako obligatorní podmínka byl stanoven zájem dítěte. Byla zdůrazněna zásada, ţe soud musí dát přednost příbuznému dítěte. Další zásadou je, ţe pěstounská péče má přednost před výchovou ústavní. Nově je upraveno i osvojení – soud například nově zkoumá, zda je dán kvalifikovaný nezájem v samostatném řízení. Z výše uvedeného vyplývá, ţe s účinností od 1. 1. 2014 nastala účinnost zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákonů na něj navazujících. Tato nová právní úprava přenesla rozhodovací pravomoc prakticky ve všech podstatných věcech náhradní rodinné péče na soud! Se zrušením zákona o rodině, je celá úprava rodinného práva obsaţena výlučně v občanském zákoníku. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí představuje ve vztahu k občanskému zákoníku normu speciální, která v některých aspektech doplňuje poněkud obecnou právní úpravu obsaţenou v občanském zákoníku, zejména pak v oblasti pěstounství. Tato současná právní úprava jasně deklaruje princip přednosti náhradní rodinné péče před péčí ústavní, kdy systém je nastaven tak, ţe v případě, kdy dítě nemůţe setrvat ve svém rodinném prostředí, bude jako další řešení v řadě nastupovat náhradní rodinná péče. Ústavní výchova by měla přednost aţ jako krajní a poslední moţnost, kdy jiné moţnosti a opatření prakticky nepřipadají v úvahu. Náhradní rodinná péče je forma péče, při které je dítě vychováváno náhradními rodiči přímo v jejich rodinách. Účelem je poskytnout dětem přechodnou či dlouhodobou péči v době, kdy se ocitají bez rodinného zázemí. Jednotlivé formy náhradní rodinné péče v uţším smyslu: a) svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby neţ rodiče b) pěstounská péče c) pěstounská péče na přechodnou dobu. V širším pojetí pak můţeme doplnit další instituty: d) osvojení e) poručenství (s osobní péčí).
27
2. 4. 2. Svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče Vyţaduje-li to zájem dítěte, můţe soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby neţ rodiče, jestliţe tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte do osobní péče souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému dítěte. Pečujícím osobám je vţdy rozhodnutím soudu vymezen rozsah práv a povinností k dítěti. S účinností od 1. 1. 2014 nelze rozhodnutím soudu dítě svěřit do výchovy jiné fyzické osoby neţ rodiče v případě, ţe není moţné rodičům uloţit vyţivovací povinnost k dítěti. 2. 4. 3. Pěstounská péče Stejně jako u ostatních forem náhradní rodinné péče je i zde předpokladem umístění dítěte do pěstounské péče soudní rozhodnutí. Ujala-li se osobní péče o dítě osoba příbuzná nebo dítěti blízká, dá jí soud přednost před jinou osobou, ledaţe to není v souladu se zájmy dítěte. Pěstounská péče tedy vzniká rozhodnutím soudu a končí zletilostí dítěte. Můţe být zrušena rozhodnutím soudu, přičemţ soud můţe zrušit pěstounskou péči jen z důleţitých důvodů. Učiní tak však vţdy, jestliţe o to poţádá pěstoun. Pěstoun nemá vyţivovací povinnost k dítěti a právo zastupovat dítě a spravovat jeho záleţitosti má jen v běţných věcech. Nový občanský zákoník na jedné straně deklaruje právo rodiče na osobní styk s dítětem a právo na informace o dítěti, na straně druhé stanoví povinnost pěstounovi udrţovat, rozvíjet a prohlubovat sounáleţitost dítěte a jeho rodiče a jeho dalšími příbuznými. S výjimkou případů stanovených soudem, je pak pěstoun povinen umoţnit styk dítěte s rodičem. Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí zavedla nový dokument, který uzavírají pěstouni, a to dohodu o výkonu pěstounské péče. Jedná se o úpravu práv a povinností pěstounů specifikovaných dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny. Dohodu mohou pěstouni uzavřít s obecním úřadem s rozšířenou působností, obecním úřadem, krajským úřadem nebo pověřenou osobu. 2. 4. 4. Pěstounská péče na přechodnou dobu Účelem institutu pěstounské péče na přechodnou dobu je zejména poskytnout rodičům čas, aby si mohli upravit své poměry tak, aby byli znovu schopni převzít dítě opět do své péče. Jedná se tedy především o institut krizový a pouze přechodný. Soud můţe na návrh orgánu sociálně-právní ochrany svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu osobám v evidenci, a to na:
28
dobu, po kterou nemůţe rodič ze závaţných důvodů dítě vychovávat dobu, po jejímţ uplynutí můţe dát matka souhlas k osvojení nebo po kterou můţe rodič souhlas k osvojení odvolat dobu do nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tom, ţe souhlasu rodičů k osvojení není třeba. Bylo-li dítě svěřeno do pěstounské péče na přechodnou dobu, je soud povinen nejméně jednou za 3 měsíce přezkoumat, zda důvody, pro které bylo dítě svěřeno do pěstounské péče, stále trvají. Pěstounská péče na přechodnou dobu můţe trvat nejdéle 1 rok (existují výjimky). 2. 4. 5. Osvojení Osvojením vzniká nový právní i rodinný vztah, neboť mezi osvojeným dítětem a osvojitelem vzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi. Příbuzenský poměr vzniká také mezi osvojencem a příbuznými osvojitele. Od 1. 1. 2014 lze osvojit jak nezletilého tak i zletilého, přičemţ mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl, který by neměl být menší šestnácti let (existují výjimky). Osvojení můţe soud zrušit jen z důleţitých důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele. Nebylo-li o osvojení rozhodnuto v rozporu se zákonem, nelze osvojení zrušit po uplynutí tří let od rozhodnutí o osvojení. 2. 4. 6. Poručenství (s osobní péčí) Není-li ţádný z rodičů, který má vůči svému dítěti vykonávat rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka, který bude nezletilého vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo jeho rodičů. Poručník je zákonným zástupcem dítěte. Ustanovený poručník můţe, ale nemusí o dítě osobně pečovat. Poručník má v případě osobní péče nárok peněţité příspěvky obdobně jako pěstoun. 3. Další pojmy (zprostředkování, ohrožené dítě, zahraniční trendy) Pro zarámování systému náhradní rodinné péče si nestačí definovat jednotlivé formy a historický kontext. Je třeba představit i vlastní proces zprostředkování, zamyslet se nad pojmem ohroţené dítě a snaţit se hledat moţné postupy v zahraničí.
29
3. 1. Proces zprostředkování pěstounské péče nebo osvojení23 Zprostředkování osvojení a pěstounské péče spočívá: a) ve vyhledávání dětí, kterým je třeba zajistit péči v náhradním rodinném prostředí formou pěstounské péče nebo osvojení b) ve vyhledávání fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny c) v odborné přípravě fyzických osob vhodných stát se osvojitelem nebo pěstounem určitého dítěte, jemuţ se osvojení nebo pěstounská péče zprostředkovává, a v zajištění osobního seznámení se dítěte s touto osobou. Zprostředkování je realizováno jen na ţádost fyzické osoby, která má zájem osvojit dítě nebo přijmout dítě do pěstounské péče. Vlastní proces zprostředkování se skládá z několika navazujících fází, a to: 1.
podání ţádosti o zprostředkování obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností;
2.
posuzování ţadatelů – obecní úřad s rozšířenou působností shromáţdí podklady pro zprostředkování a zaloţí spisovou dokumentaci o ţadateli a poté postupuje kopii spisové dokumentace o ţadateli spolu s kopií spisové dokumentace o dítěti neprodleně krajskému úřadu;
3.
posuzování ţadatelů krajským úřadem – krajský úřad vede evidenci dětí a evidenci ţadatelů vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny. Krajský úřad zařazuje ţadatele do své evidence pro účely zprostředkování osvojení a pěstounské péče na základě předchozího odborného posouzení;
4.
příprava na přijetí dítěte do rodiny – jednou z podmínek pro zprostředkování osvojení nebo pěstounskou péči je, ţe ţadatel o svěření dítěte do některé z forem náhradní rodinné péče se účastní přípravy k přijetí dítěte do rodiny, kterou zajišťuje krajský úřad nebo pověřené osoby. Přípravy realizované všemi subjekty mají splňovat kritéria, která stanoví zákon. Jedná se o minimální časový rozsah příprav a rámcový obsah, který je blíţe specifikován ve vyhlášce;
5.
výběr osvojitele nebo pěstouna pro dítě – krajský úřad při zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče přihlíţí: k výsledkům odborného posouzení dítěte k výsledkům odborného posouzení ţadatele, k vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny,
23
Zpracováno dle Mgr. Filip Vyskočil: Právní úprava náhradní rodinné péče v České republice. Středisko náhradní rodinné péče, spolek Praha 2014, str. 14-15; dostupné na: http://www.nahradnirodina.cz/pravni_uprava_nahradni_rodinna_pece_v_cr
30
k plnění opatření vyplývajících z individuálního plánu ochrany dítěte; 6.
navazování kontaktu s dítětem – na základě písemného oznámení krajského úřadu má ţadatel právo seznámit se s dítětem a ten, u něhoţ se dítě nachází, je povinen toto seznámení umoţnit. Ţadatel má moţnost seznámit se s dítětem a podat ţádost o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů nebo do péče budoucích pěstounů, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno písemné oznámení krajského úřadu o tom, ţe byl pro konkrétní dítě vybrán jako vhodný osvojitel nebo pěstoun.
3. 2. Vymezení pojmu „ohrožené děti“24 Za ohroţené dítě je povaţováno dítě, jehoţ ţivot či zdraví je nějakým způsobem ohroţeno. Přičemţ zdraví je definováno dle WHO jako komplexní stav tělesné, duševní a sociální pohody. Z hlediska sociálně-právní ochrany děti jsou za ohroţené děti ve smyslu zákona o sociálněprávní ochraně dětí povaţovány děti ohroţené nejen svým okolím, ale i samy sebou.25 Za ohroţené děti jsou povaţovány: -
děti týrané, zneuţívané a zanedbávané (ve všech podobách),
-
děti, které se ocitly mimo vlastní rodinu,
-
děti cizince bez doprovodu dospělé osoby,
-
děti vyţadující zvýšenou pozornost,
-
delikventní a predelikventní děti.
Za delikventní děti jsou přitom pokládány: -
děti zneuţité k páchání trestné činnosti, kdy se dítě k takové činnosti donuceno aktivním nebo pasivním nátlakem,
-
děti páchající trestnou činnost pro zajištění základních ţivotních potřeb (dítě na útěku, dítě bez domova, dítě v pozici ţivitele rodiny),
-
děti páchající trestnou činnost účelově.
Na rozdíl od orgánů činných v trestním řízení je z pohledu orgánů sociálně-právní ochrany dětí v kaţdém z výše uvedených případů dítě pojímáno jako „oběť“, osoba, která vyţaduje spíše pomoc a podporu neţ trest.
24 25
Hodnocení systému péče o ohrožené děti, Praha 3. října 2007 zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí 31
Ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí je podporováno „široké“ pojetí ohroţeného dítěte, tzn. snaha o obecné pojetí ohroţení, které by zahrnovalo specifické druhy ohroţení a zároveň by nebylo zcela precizně definováno. Za ohroţené děti jsou proto povaţovány všechny děti, u nichţ byl detekován jakýkoliv náznak negativních jevů, tedy ty děti, jejichţ potřeby nejsou v plné míře naplňovány. Nejedná se přitom o diskriminační pojetí, ale o snahu předcházet nejasnému vymezení ohroţeného dítěte. Pro představu uvádím oblast ohroţených dětí z první odráţky (týrané, zneuţívané a zanedbávané děti). Údaje kaţdoročně zveřejňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR na svých stránkách prostřednictvím Ročního výkazu o výkonu sociálně-právní ochrany dětí26, ve které jsou uvedeny počty dětí, jejich věk, důvody aj. Tabulka č. 2 Týrané, zneuţívané a zanedbávané děti v ČR rok 2013 Nahlášeno
Tělesné
Psychické
Sexuální
Dětská
Dětská
případů
týrání
týrání
zneužívání
pornografe
prostit.
zanedbávání
celkem
Do 1 roku
34
31
1
1
0
330
397
1-3
79
128
28
1
0
594
830
3-6
170
218
107
2
0
876
1 373
6 - 15
477
579
656
24
5
2 264
4 005
99
111
96
5
12
599
922
859
1 067
888
33
17
4 663
7 527
15 - 18
celkem
Zdroj: autorka dle Roční výkaz o výkonu sociálně-právní ochrany dětí za rok 2013, dostupné na http://www.mpsv.cz/cs/7260
V tabulce je uvedeno, ţe v roce 2013 bylo celkem nahlášeno 7 527 případů týrání, zneuţívání a zanedbávání dětí. Z uvedeného zdroje pak dále vyplývá, ţe z 80 % jsou zneuţívající nebo týrající osobu právě rodiče, přičemţ v 1 862 případech dokonce oba rodiče (jedná se skoro o 25 % případů). Pokud se týrání či zneuţívání dopouští jeden z rodičů, lze, aby dítě zůstalo s druhým z rodičů. Ale pokud tuto činnost na dítěti realizuje matka i otec, lze uvaţovat o náhradní rodinné péči, pokud nelze dítě umístit k příbuzným. Další tabulka uvádí údaje o počtu dětí umístěných do náhradní rodinné péče.
26
dostupné na http://www.mpsv.cz/cs/7260 32
Tabulka č. 3 Umísťování dětí do náhradní rodinné péče v ČR rok 2013 Péče
Počet dětí celkem
Budoucích osvojitelů
426
Osvojení
504
Výchovy jiných fyzických osob Budoucích pěstounů Pěstounská péče
1 178 403 2 022
Pěstounská péče na přechodnou dobu
169
Poručenství s osobní péči poručníka
580
Celkem
5 282
Zdroj: autorka dle Roční výkaz o výkonu sociálně-právní ochrany dětí za rok 2013, dostupné na http://www.mpsv.cz/cs/7260
Z tabulky je patrné, ţe se v roce 2013 podařilo prostřednictvím náhradní rodinné péče najít řešení pro více neţ pět tisíc dětí. 3. 3. Současné trendy v zahraničí V roce 2013 začalo Ministerstvo práce a sociální věcí pilotně ověřovat přípravy ţadatelů o náhradní rodinnou péči dle programu PRIDE. Program PRIDE je tvořen 14 na sebe navazujícími kroky a vznikl v USA. V současné době je zaveden i v mnoha zemích světa, včetně Evropy. Pro diskusi jsem vybrala Krok 3: Vyhodnocování místních potřeb27, kdy účelem je: -
vytvářet demografický profil dětí, které jsou v současnosti v pěstounské péči nebo čekají na osvojení;
-
vytvářet profil otázek pěstounské a osvojitelské péče, např. ochota náhradních rodin pokračovat v programu a volná místa v náhradních rodinách;
-
vypracovávat plány a činnosti v oblasti náboru rodin, které budou vycházet ze specifických potřeb dětí vyţadujících pěstounskou péči nebo osvojení a počtu pěstounských a osvojitelských rodin, které jsou ochotné a schopné starat se o děti s těmito potřebami.
Model pracuje od počátku s tím, ţe se hledají náhradní rodiče pro určité typy dětí.
27
Zpracováno dle Příručka postupů PRIDE, 2005 Child Welfare League of America, str. 83 - 94
33
II. EMPIRICKÁ ČÁST V předchozí části jsem vymezila teoretický rámec své práce. Vybavila jsem se tak i potřebnou informační základnou, která mi jako výzkumníkovi umoţňuje orientovat se ve zkoumaném jevu. Cílem výzkumného šetření je zjistit postup sociální pracovnice v případě, kdy řeší situaci konkrétního dítěte a rozhoduje se pro nějakou formu náhradní rodinné péče.
4. Metodologický postup Z důvodu neexistence moţnosti pouţití kvantitativního přístupu (vţdy se musí vycházet z individuální situace dítěte / dětí, bere se v úvahu mnoho parametrů), je přistoupeno ke kvalitativnímu přístupu. 4. 1. Výzkumná metoda Z moţných metod zkoumání se pro splnění cíle výzkumného šetření jeví nejvhodnější metodou rozhovor. Po stanovení výzkumného problému a výzkumné otázky jsem si rozhovor rozdělila na čtyři hlavní oblasti a k těmto oblastem jsem postupně přiřazovala moţné otázky. Otázky neměly respondenty nijak omezovat v jejich odpovědích, které jsem s jejich svolením nahrávala na nahrávací zařízení. Rozhovor mi umoţnil se s respondenty setkat osobně a poznat tak lépe jejich práci. 4 2. Respondenti výzkumu Pro svůj výzkumný vzorek jsem si zvolila pracovníky orgánu sociálně-právní ochrany na obcích s rozšířenou působností. Vzhledem k tomu, ţe ţiji v Kraji Vysočina a studuji v Jihomoravském kraji, volila jsem právě tyto uvedené kraje. Dalším důvodem bylo i to, ţe Kraj Vysočina patří spíše k „malým“ krajům v oblasti NRP, naopak Jihomoravský kraj naopak k „větším“. Jihomoravský kraj má celkem 21 obcí s rozšířenou působností (Blansko, Boskovice, Brno, Břeclav, Bučovice, Hodonín, Hustopeče, Ivančice, Kuřim, Kyjov, Mikulov, Moravský Krumlov, Pohořelice, Rosice, Slavkov u Brna, Šlapanice, Tišnov, Veselí nad Moravou, Vyškov, Znojmo, Ţidlochovice). Opět jsme se snaţila vybrat menší i větší pověřené obce
34
a kritérium bylo i to, aby respondent měl delší dobu praxe, a byl tak schopen sdělit více zkušeností ze zkoumané oblasti. Data pro výzkum poskytly respondentky z obcí Ivančice, Hodonín, Mikulov a Kyjov. Kraj Vysočina má 15 obcí s rozšířenou působností (Bystřice nad Perštejnem, Havlíčkův Brod, Humpolec, Chotěboř, Jihlava, Moravské Budějovice, Náměšť nad Oslavou, Nové Město na Moravě, Pacov, Pelhřimov, Světlá nad Sázavou, Telč, Třebíč, Velké Meziříčí, Ţďár nad Sázavou). I zde jsem se snaţila o vypovídající vzorek. Data pro výzkum poskytli respondenti z obcí Jihlava, Havlíčkův Brod a Telč. Souhrn respondentů tvořilo 10 osob (z toho 9 ţen 1 muţ) – viz tabulka níţe. Tabulka č. 4 Respondenti výzkumu Označení
Kraj
Délka praxe v SPOD
Věk respondenta
R1
Vysočina
23 let
ţena,52 let
R2
Vysočina
20 let
ţena,45 let
R3
Vysočina
20 let
ţena,42 let
R4
Vysočina
5 let
ţena,35 let
R5
Vysočina
7 let
ţena,37 let
R6
Vysočina
6 let
muţ, 40 let
R7
Jihomoravský
15 měsíců
ţena,42 let
R8
Jihomoravský
34 let
ţena,59 let
R9
Jihomoravský
36 let
ţena,61 let
R10
Jihomoravský
32 let
ţena,60 let
Zdroj: vlastní zpracování
4. 3. Výzkumné otázky Hlavní výzkumná otázka zní: Dle čeho se rozhodovat při hledání moţného řešení pro dítě, které se ocitne mimo svoji rodinu? Otázky rozhovoru: 1. Jak se dozvíte o ohroţeném dítěti? 2. Jaké jsou to děti, z jakých rodin? 3. Vedete si nějaké statistiky? 4. Co dále děláte? Jak přemýšlíte o dalším postupu? 5. Jak postupujete? Co je Vašim úkolem? 6. Např. jdete do nemocnice, do rodiny, do zařízení … 35
7. Co se děje dále po tom, kdy posbíráte informace? 8. Jaké máte zkušenosti s případovou konferencí? 9. Jak se rozhodujete, co s dítětem dál? 10. Kdy do zpět do rodiny, kdy do náhradní rodinné péče? 11. Děláte si zpětně vyhodnocení svého postupu? 12. Jak si ověřujete, ţe Váš návrh byl dobrý? Kdybyste mohl/a něco změnit, jak byste si přála, co by to bylo? 4. 4. Vstup do terénu a průběh rozhovorů Aby respondenti neměli pocit nedůvěry, je velmi důleţité se na rozhovor s nimi důkladně připravit. Rozhovor se uskutečnil na základě předchozí telefonické domluvy, a to vţdy v prostředí úřadu. Předem jsem respondenty informovala o tom, co bude předmětem mého zkoumání, čeho se rozhovor bude týkat, a ţe budu rozhovor nahrávat. V šesti případech bylo nahrávání odmítnuto, domluvili jsme si jiný způsob zaznamenávání rozhovoru. Respondenti byli ujištěni, ţe získaná data slouţí pouze pro zpracování bakalářské práce. 4. 5. Analýza a interpretace dat V této kapitole zpracovávám informace získané prostřednictvím rozhovorů, které jsem převedla do písemné podoby. 4. 5. 1. První okruh otázek 1. Jak se dozvíte o ohroţeném dítěti? 2. Jaké jsou to děti, z jakých rodin? 3. Vedete si nějaké statistiky? Ke zjištění o týraném a ohroţeném dítěti je důleţitá spolupráce OSPOD s orgány a organizacemi, právnickými, fyzickými osobami – obecními úřady obcí v regionu OSPOD, školami, pediatry, psychiatry, pedagogicko-psychologickými poradnami, psychology, policií (R9). O ohroţeném dítěti se sociální pracovnice OSPOD dozvídají různě – OSPOD můţe upozornit kaţdý, kdo se o tom dozví (R3, R4, R5), a to upozorněním dětských lékařů, zaměstnanců školy (oznamují především neplnění školní docházky), školní druţiny, mateřské školky, ale i od sousedů či od dítěte samotného, z nemocnice (tak jako lékaři oznamují většinou
36
zanedbání péče), z porodnice (volají, ţe máma dítě opustila nebo se ho zřekla (R6)), od Policie ČR (oznamují různé události v rodině, u kterých jsou přítomné nezletilé děti), ale i rodinných příslušníků (jeden z rodičů, prarodiče, teta, strýc (R10)), sousedů, nestátních organizací apod., a to i anonymně (telefonicky či mailem (R1, R3, R9, R10)). Anonymní oznámení jsou vţdy také prošetřovány. V některých případech se i z oznámení, např. sousedky také udělá „anonym“, aby rodiče, při nahlíţení do spisu nezjistili, kdo oznámení uskutečnil (R1). Někdy jsou to i určité náhody, např. paní prodavačka si všimla, ţe paní, která chodí často nakupovat, nadměrně trestá dítě. Následně zjistila i jméno a nahlásila sociální pracovnici OSPOD, kdyţ nakupovala (R1). Především jsou to děti, jejichţ rodiče neplní povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti nebo svá práva zneuţívají (R3); dále děti, které vedou zahálčivý ţivot, např. zanedbávají školní docházku nebo poţívají návykové a jiné látky a děti, na nichţ byl spáchán trestný čin (R3). Bohuţel se jedná o týrané děti, a to po delší dobu. Fyzické týrání se jednodušeji prokazuje, na rozdíl od psychického. Velmi smutné je, kdyţ jsou děti bité partnerem rodiče, který o tom nemůţe nevědět, a on nereaguje. Děti si tak nesou nejen fyzické známky, které se časem zahojí, ale hlavně psychické problémy, a to nejen do dospělosti. Jedná se v mnoha případech o děti, nad kterými je stanoven dohled městského úřadu nebo soudu (R8). Děti pochází nejčastěji ze sociálně slabých rodin (R1, R2, R6), dále z nefunkčních rodin, odloţené děti (R6, R7), děti osiřelé (R6). Často jsou to rodiny, které jsou v evidenci po několik generací (R2). Není to však pravidlo. Můţe se jednat i o dobře finančně zajištěnou rodinu, kdy například jeden z rodičů nezvládne problémové či končící souţití s partnerem (R1) nebo díky penězům je jednodušší dostupnost drog (R6). Můţe se také jednat o rodinu, která vyhodnotí, ţe páté dítě by jiţ nebyli schopni dostatečně zabezpečit a rozhodli se dát dítě k adopci (R7). Pokud pracovnice pracuje pouze v agendě náhradní rodinné péče, řeší nejčastěji případy, kdy zavolají z novorozeneckého oddělní nemocnice, ţe u nich leţí ţena, která chce dát souhlas s osvojením dítěte (R10). Statistiky si sociální pracovnice nevedou (R1), ani se nezajímají (R2). Nejvíce případů hlásí škola, dětský lékař. Nebo PČR (R2). V poslední době přibývá oznámení z mateřských škol (R1). Dá se říci, ţe počet hlášených případů narůstá, coţ můţe být i tím, ţe probíhají pro učitele, lékaře aj. školení na tato témata (R1).
37
V poslední době velmi vzrostl počet anonymních oznamovatelů (R3). Nedá se jednoznačně říci, která oznámení převládají, u nemocnic, škol, policie, dětských lékařů, je to celkem vyrovnané (R3, R4, R5). V posledních měsících také přibylo případů, kdy přijdou na OSPOD prarodiče nebo zletilý sourozenec nezletilého dítěte, jehoţ rodiče se dostali do tíţivé finanční nebo bytové situace. Jsou často zadluţeni, poţívají alkohol, berou drogy. Příbuzní ţádají o pomoc při svěření dítěte do pěstounské péče (R10). 4. 5. 2. Druhý okruh otázek 4. Co dále děláte? Jak přemýšlíte o dalším postupu? 5. Jak postupujete? Co je Vašim úkolem? 6. Např. jdete do nemocnice, do rodiny, do zařízení … Smyslem kaţdodenní činnosti sociálních pracovníků OSPO na úrovni obce s rozšířenou působností je ochrana dětí, které mohou být jakýmkoliv způsobem ohroţeny na zdravém vývoji (R9). Při jakémkoli oznámení o zanedbání péče o nezletilé dítě nebo neplnění povinností plynoucích z výkonu rodičovské odpovědnosti je OSPOD povinen situaci prošetřit. Záleţí na oznamovateli, zda poţaduje podrobnější sdělení, objasnění situace (R3). Po oznámení jdou sociální pracovnice nejčastěji přímo do rodiny (R1, R2), popř. se jedná s nezletilým dítětem (R3). Někdy se nejprve dotazují např. u dětského lékaře (ţádá se o zprávu ohledně péče o dítě), popř. ve škole nebo školce (poţádá se o vyjádření), u sousedů (R9). Po zjištění skutečností se musí sociální pracovnice rozhodnout, zda se jedná o závaţnou situaci a oznámí ji na policii nebo bude s rodinou pracovat sama, řešit pomocí případové konference atd. (R9). Do rodiny chodí bez předchozího ohlášení či upozornění (R1, R3). Pokud jde o dítě osiřelé nebo opuštěné, podá se návrh na okamţité umístění dítěte do zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc (dále i ZDVOP), do pěstounské péče na přechodnou dobu, do péče příbuzných nebo jiných osob odpovědných za výchovu (R6). Návštěva v rodině probíhá různě (R1), jedná se především o ověření některých skutečností formou dotazování (Jak děti tráví volný čas? Jak se dětem rodiče věnují? Jak rodiče děti trestají, kdyţ dítě zlobí? Apod.). Obecně se tyto věci prokazují velmi těţce (R1). Většinou se stává, ţe pokud jsou rodiče spolu, tak nepřiznávají nějaká svá pochybení, pokud se ale rozvádějí, jeden rodič na druhého naopak řekne i to, co naopak nemusí být pravda (R1).
38
Sociální pracovnice si zvolí postup aţ po pečlivém zváţení situace (R3) a také po získaných informací a vţdy činí úkony v zájmu dítěte. O tom, co v dané situaci dělat, je ovlivněno okolnostmi, které k situaci vedly (R7). Každý případ je totiž jiný a není jednoduché zobecňovat. Základem řešení je situace v rodině, tj. zjištění příčiny problému, následně, pokud to jde, se věnuje energie sanaci rodiny (R7). Jiný postup je volen v případě dítěte, které bude dáno do osvojení, jiný u dítěte, které se ocitne „na ulici“ nebo v nevhodných podmínkách. Rozdílně se také postupuje, zda rodič chce a můţe se o dítě starat a pouze si neví rady v určité obtíţné situaci a v případě, kdy se rodič o dítě starat nechce nebo nemůţe (R7). V případě, kdyţ je ţena rozhodnuta dát souhlas s osvojením dítěte, se nejdříve zjistí informace o rodině, zda není jiţ veden spis na OSPOD. Je snaha citlivě zjistit důvody jejího rozhodnutí a nabídnout jí nejdříve pomoc. Dítě je poté zabezpečeno formou předběţného opatření, tj. rozhodnutím soudu na návrh OSPOD. Následuje převoz z novorozeneckého oddělní k pěstounům na přechodnou dobu nebo do dětského centra či kojeneckého ústavu (R10). Následně se ti, kteří skutečnost na OSPOD oznámili, se sami přijdou zeptat, jak šetření v rodině dopadlo. Mnohdy však uvedou, ţe se situace zatím nezměnila (R1). Sociální pracovnice se snaţí primárně s rodinou domluvit, navázat spolupráci (R2, R3). Vysvětlují, ţe není vhodné, aby rodiče své problémy řešili přes děti. Navrhují různá doporučení, např. návštěvu v poradně, popř. jinou odbornou pomoc (R1). Někdy tedy sociální pracovnice jde nejprve do rodiny, jindy se snaţí nejprve prvotní informace u jiných institucí (R3). Úkolem sociální pracovnice je akutní zajištění dítěte, a to do neutrálního, v tu chvíli, nejvhodnějšího prostředí. Můţe se jednat např. širší rodina dítěte, pěstounskou péči na přechodnou dobu, zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc (R4, R5). Pokud pracovnice vyhodnotí situaci tak, ţe se bude dítěti poskytovat sociálně-právní ochrana, vypracuje vyhodnocení situace dítěte a individuální plán, kde stanoví jednotlivé cíle práce s rodinou a spolupráce s dalšími institucemi (R3). Rodina se sleduje, provádí se opakovaná sociální šetření, sociální poradenství, sanace rodiny (R6). Rodině se dává šance, sleduje se. Aţ pokud se situace nezlepší, je v řešení další výchovné opatření – ústavní výchova, návrh na svěření dítěte do pěstounské péče (R8).
39
Postup bývá velmi různorodý – je dán individuálně, dle konkrétní situace v rodině. Někdy je to jednoduché, jindy se musí opakovaně vést rozhovory s rodiči. Je také snaha formou sociálního poradenství nasměrovat rodinu na dávkový systém či další odbornou pomoc u psychologa nebo v rodinné a manţelské poradně (R6). Pracovníci OSPOD ke své práci pouţívají metody, které jsou dnes dané i zákonem. Jedná se o: vyhodnocení situace dítěte, individuální plány, případové konference (R4, R5). Napomenutí rodiče, dítěte; dohled nad výchovou, tj. určité omezení nepouţívají (R3). Obecně platí, ţe se zvaţují opatření formou napomenutí, dohled aj. (R1). Tzn., ţe dohled je stanoven aţ po určité době, pokud není zřejmé, ţe se v rodině mění klima pro dítě (R2). Opatření je vţdy nařízeno aţ poté, co se klasická práce s rodinou mine účinkem (R4, R5). Nejprve je povinností vyuţít práce odborníků, jako je psycholog, mediátor a v neposlední řádě ústavní výchovy (R3). 4. 5. 3. Třetí okruh otázek 7. Co se děje dále po tom, kdy posbíráte informace? 8. Jaké máte zkušenosti s případovou konferencí? Pokud je situace jiţ tak vyhrocená, ţe dítě v rodině jiţ být nemůţe, hledají se nejprve možnosti v širší rodině. Je dobře, kdyţ se najde pomoc v rámci rodiny. Aţ poté následuje nařízení ústavní výchovy a hledá se pěstounská rodina, aby dítě nemuselo být dlouho v ústavu. Jedná se o děti, které nejsou právně volné (R1). Často posílají rodiče do instituce na mediaci (R1). Nařízení ústavní výchovy je nejkrajnějším řešením (R2). V případě, ţe začne sociální pracovnice uvaţovat pro dítě o náhradní rodinné péči, můţe ho předat i jiné sociální pracovnici, která má tuto agendu na starosti (R1). Co se týče postupu práce, tak se sociální pracovnice převáţně (u závaţnějších případů) radí s kolegy, nejčastěji s vedoucí oddělení (R1, R8). Správnost postupu si sociální pracovnice ověřuje v prvé řadě konzultací v rámci pracovního kolektivu (R7). Před oficiálním názvem „případová konference“ bylo zcela běţné, ţe se pracovnice OSPOD sešly, popřípadě pozvaly někoho z ústavního zařízení a společně řešili, jak dítěti pomoci. Umístění dítěte do zařízení nebo do náhradní rodiny nebylo nikdy hned, předcházela tomu pomoc rodině (R8). Případové konference se, aţ na výjimky, nekonají (R1, R6, R7). Případová konference je v podstatě setkání různých odborníků (R3), kteří s dítětem, rodinou pracují a mají zájem 40
na řešení situace v zájmu dítěte. Případové konference vyuţívají kurátoři pro mládeţ, a zúčastní se jich rodiče, občas děti, zaměstnanci škol (R2) a dále přítomen např. ředitelka ústavu, vychovatel, pediatr. Zkušenost je dobrá (R1). R3 uvádí, ţe dle informací, je účastníkem rodič, sociální pracovnice, dále např. dětský psycholog, vyučující pedagog s výchovným
poradcem
školy,
vychovatel
či
ředitel
z dětského
domova,
někdo
z pedagogicko-psychologické poradny, můţe být i dětský lékař a samozřejmě facilitátor. Případové konference si moderují i samy sociální pracovnice (R3). Ve většině případů se účastníci případové konference dohodnou na nějakém řešení a dále i na tom, ţe se, např. po nějaké době opět sejdou a situaci opětovně vyhodnotí a domluví další postup (R3). V určitých případech sociální pracovnice vyuţívají případové konference (R3). V některých případech to ukládá zákon. Případová konference probíhá dle jasně daného manuálu MPSV. Je věcí facilitátora, jak konferenci vede. Kaţdý ze zúčastněných v rámci konference dostane moţnost se k problému vyjádřit a společně tak hledají nejvhodnější řešení ve prospěch dítěte (R4, R5). Význam případových konferencí je velký, neboť sociální pracovnice nezůstává na řešení situace dítěte sama (R4, R5). Z hlediska moţných technik sociální pracovnice vyuţívá rozhovor, pozorování, šetření v rodině, škole, také vyuţívá zprávy od jiných institucí (R3, R4, R5). 4. 5. 4. Čtvrtý okruh otázek 9. Jak se rozhodujete, co s dítětem dál? 10. Kdy do zpět do rodiny, kdy do náhradní rodinné péče? Sociální pracovnice se snaţí, aby dítě mohlo zůstat v biologické rodině (R3). Vţdy je na prvním místě zachovat dítě ve vlastní rodině, teprve pak se hledá další řešení (R8). Pokud začnou sociální pracovnice OSPOD uvaţovat o náhradní rodinné péči, hledí na to, aby sourozenci zůstali spolu (R1). Důvod spatřují i v tom, ţe se sourozenci v budoucnu hledají. Zprostředkování náhradní rodinné péče má ve své kompetenci Kraj (příslušný krajský úřad), kam směřuje kopie spisu dítěte / dětí. Sociální pracovnice pouze uvede určitou představu o moţné náhradní rodině. Na menších OSPOD jsou pouze nápomocni tomu, ţe je situace řešena v rámci širší rodiny dítěte (R7).
41
Neţ je dítě navrţeno do některé z formy náhradní rodinné péče, předchází konzultace s pracovnicemi OSPOD, případová konference. U osvojení je to vyřešeno v případě souhlasu s osvojením a určeného nezájmu (R8). Do osvojení se svěřují děti útlého věku zdravé (R9). O pěstounské péči se uvaţuje v případě nařízené ústavní výchovy a rodiče nejsou schopni a ochotni si vytvořit podmínky, aby si děti převzali. V poslední době je u rodičů důvodem jejich alkoholismus a drogy (R8). Do pěstounské péče jsou vhodné děti starší, kde je v mnoha případech i kontakt s biologickou rodinou, ale rodiče se o děti nemohou starat (R9). Rozlišujeme mezi příbuzenskou pěstounskou péčí a zprostředkovanou (R9). Pěstounská péče na přechodnou dobu je zvláštní kapitola – je to doba, kdy se dává rodičům šance a dítě během této doby nemusí být v ústavním zařízení. Někdy se návrat k rodičům podaří, někdy ne a pak se hledá pěstounská rodina (R8). Pěstounská péče na přechodnou dobu je zejména pro děti, u kterých je předpoklad, ţe se vrátí do biologické rodiny a u dětí, u kterých se řeší situace před osvojením (R9). Vzhledem k tomu, ţe sociální pracovnice OSPOD se setkávají nejen s dětmi, kterým se hledá vhodná náhradní rodina, ale i naopak s ţadateli o náhradní rodinnou péči, pokládám za vhodné uvést i postřehy z práce se ţadateli. „Hledá se například podobnost dětí a jejich budoucích náhradních rodičů“ (R1). Ţadatelé v dotazníku uvádějí své nároky. Někdy je to velmi problematické, neboť „geny jsou geny a výchova je 20 % a zbytek jsou geny a nic s tím nenaděláte.“ (R1) 4. 5. 5. Pátý okruh otázek 11. Děláte si zpětně vyhodnocení svého postupu? 12. Jak si ověřujete, ţe Váš návrh byl dobrý? Vyhodnocování si většinou sociální pracovnice nedělají. Pozornost spíše věnují těm případům, které nedopadly dle očekávání. Jak uvádí (R1) v konkrétní kazuistice: „Romská maminka, která podle mého názoru nemá výchovné předpoklady, měla kloučka a šel do ústavu. Má další tři děti s jiným otcem a opakovaně ţádá o navrácení dítěte zpět. Teď je trend, hlavně udrţet dítě v rodině, a kdyţ jsou tam tři děti, proč by tam neměly být čtyři. Ale on potřebuje úplně jiný přístup, má těţké poškození, je agresívní a matka to nechápe, za všechno ho trestá, a tím to stupňuje. Ale paní soudkyně rozhodla, ţe máme s rodinou pracovat a musí být doma, ale oni to ani nechtějí zvládat, je pro ně příjem na dávkách, nic s ním dělat nebude a já jsem přesvědčená o tom, ţe by mu bylo v ústavu lépe. … Myslím, ţe jinak jsou rozhodnutí dobrá.“
42
V danou chvíli se hledá co nejvhodnější řešení pro dítě, tj. nejdříve v okruhu rodiny, blízkých, pak aţ umístění jinam. Těţko hodnotit, zda to bylo dobrým řešením či plánem. Z dosavadních zkušeností, kdy byly děti umístěné v rodině pěstounů na přechodnou dobu, to bylo pro dítě dobrým řešením (R6). Správnost postupu si lze ověřit například sledováním poměrů v rodině (návštěvy v rodině), svoláním případové konference, předáváním informací (např. se školou, s pediatrem) všech zainteresovaných na případu dítěte. Důleţité je, dosáhnout toho, aby dítě i rodiče si byli vědomi, ţe spolupráce v rámci sociálně-právní ochrany je pro ně pomoc (R9). Pro příklad zpětné vazby uvádí sociální pracovnice (R8) příběh nezletilé matky. „V té době ji bylo necelých 17 let, rodina si nebyla schopna pomoci. Chlapec byl proto umístěn do kojeneckého ústavu. Matka dítě navštěvovala, měla velký zájem. Pracovníci kojeneckého ústavu měli pro matku pochopení. Stejně tak soudkyně, která zrušila ústavní výchovu u chlapce. Matka byla šťastná a spolu se synem byla rok v azylovém domě. Po roce si našla známost, vdala se a společně začali bydlet v pronajatém bytě. Dodnes jsme spolu v kontaktu. Chlapec má 10 let, je šikovný a miluje maminku.“ Kdybyste mohla něco změnit, jak byste si přála, co by to bylo? R1: Zrušit pěstounskou péči na přechodnou dobu. R3: Podnítit zájem obcí a měst řešit bytovou situaci sociálně slabých rodin, tzv. sociální bydlení. R4: Sníţit počet problémových rodin. Aby děti zůstaly u svých biologických rodičů. R5: Rozšířit síť sluţeb přímo v rodinách. R7: Změnit myšlení některých rodičů a jejich přístup ke svým dětem. R8: Pracovat více s rodinou ještě v době, kdy je dítě v rodině. R9: Přání tři: 1. Zlepšit spolupráci mezi dotčenými ministerstvy. 2. Aby bylo více času na práci v terénu a prevenci. 3. Posílení role neziskových organizací.
43
5. Závěr a doporučení Náhradní rodinná péče v České republice prošla bohatou historií. Mezi základní formy patří osvojení, pěstounská či poručenská péče a v posledních letech rozvíjející se pěstounská péče na přechodnou dobu jako alternativa ústavní péče. Právě pěstounská péče by měla být tou hlavní moţností pro děti, které se ocitají mimo svoji rodinu. Na straně druhé jsou lidé, kteří z různých důvodů podají ţádost o zprostředkování náhradní rodinné péče, a chtějí se stát např. pěstouny. Hlavním cílem práce bylo zjistit, dle čeho se dítěti, které se ocitá mimo svoji původní rodinu, vybírá vhodná forma náhradní rodinné péče. A dále zjistit i možné postupy, které vedou k tomu, aby se pro dítě, které to potřebuje, našla vhodná náhradní rodina. Cíl byl blíţe specifikován v pěti dílčích cílech. Dílčí cíl 1: Popsat jednotlivé možnosti péče v ČR, ze kterých lze vybírat v případě, kdy se dítě ocitá mimo svoji biologickou rodinu. Pokud je dítě třeba odebrat z rodiny akutně, existuje institut pěstounské péče na přechodnou dobu a dále zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc. V případech, kdy odchod z rodiny není akutní, je moţné uvaţovat o pěstounské péči, a to buď u příbuzných, nebo zprostředkovat u cizích pěstounů. Pak lze uvaţovat o poručenské péči a osvojení. V oblasti právní úpravy je nutné připomenout dvě významné změny v posledních letech. První je novela zákona o sociálně-právní ochraně děti od 1. 1. 2013, druhou pak nový občanský zákoník platný od 1. 1. 2014. Dílčí cíl 2: Popsat systém náhradní rodinné péče v ČR z hlediska procesu. Náhradní rodinnou péči lze řadit do rodinné politiky, a proto lze očekávat, ţe primárně je v gesci Ministerstva práce a sociálních věci ČR. Dotýká se však i jiných ministerstev. V rámci samotného systému, jsou pak jednotlivé kompetence delegovány na krajské úřady a hlavně na obce s rozšířenou působností, jako základní jednotku orgánu sociálně-právní ochrany dětí v ČR a konkrétně pak na jednotlivé sociální pracovnice či pracovníky. Jestliţe někdo uvaţuje o zprostředkování náhradní rodinné péče, musí si nejprve podat u místně příslušného OSPOD Ţádost, a dále prochází tzv. posuzováním (sociálním, zdravotním, psychologickým), jehoţ výsledkem by mohlo být zapsání do seznamu vhodných
44
osob. Vlastní posuzování má v kompetenci příslušný krajský úřad, který také vede seznamy osob vhodných přijmout dítě do osvojení či pěstounské péče. Dílčí cíl 3: Charakterizovat děti, které se ocitají v kategorii „ohrožené dítě“ a definovat zájmy těchto děti. Velmi cenným informačním zdrojem je statistika MPSV ČR, ze které vyplývá, ţe ročně je evidovaných na 7,5 tisíc dětí, které byly týrané či zneuţívané. Právě to by mohly být děti, jimţ se hledá náhradní rodina. Z rozhovorů se sociálními pracovnicemi je patrné, ţe se převáţně jedná o děti ze sociálně slabých rodin a velmi častým společným jmenovatelem u rodičů je alkohol a v posledních letech drogy. Přirozeným zájmem dítěte je vyrůstat u svých biologických rodičů. Proto se sociální pracovnice z OSPOD nejprve snaţí pracovat s rodinou, formou sociálního poradenství, mediací a sanací. Občas pracují s rodinami, kde bylo nutné nařídit dohled či jinou formu výchovného opatření. Pokud se dojde do bodu, ţe dítě musí od svých rodičů odejít, nejprve se hledají moţnosti v širší rodině (prarodiče, další příbuzní), pak se uvaţuje o moţnosti navrhnout dítě do některé z forem náhradní rodinné péče. Pěstounská péče se volí v případech, kdy rodiče projevují alespoň nějaký zájem o dítě a mohou se realizovat i občasné kontakty. Z tohoto důvodu je vhodné, aby pěstounská rodina nebyla příliš vzdálena od místa, kde dosud dítě ţilo. Osvojení je pak vhodné pro děti tzv. právně volné, kdy je nutné dítěti nahradit tzv. 100 % Dílčí cíl 4: Zjistit jak se uvažuje o možnostech pro identifikované děti (tj. děti ocitající se mimo svoji rodinu), konkrétně to znamená zjistit postupy sociální pracovnice v případě, kdy řeší situaci konkrétního dítěte a rozhoduje, pro jakou náhradu se ho navrhne. Respondenti se shodují na tom, ţe nejsou předepsané postupy, které by udávaly, jak postupovat při řešení situace konkrétního dítěte. Vychází se z individuální situace dítěte a z moţností jeho rodiny. Obecně platí, ţe sourozenci se řeší společně, nerozdělují se. Z hlediska moţných řešení má přednost sanace původní rodiny, umístění v rámci příbuzenské péče, umístění do náhradní rodiny. Z hlediska vyuţívaných metod sociální pracovnice nejčastěji konzultuje svůj postup s kolegyněmi, popř. nadřízenými. Případové konference moc vyuţívané nejsou, ani jiné moţnosti týmové spolupráce.
45
Dílčí cíl 5: Zjistit možné alternativní postupy, např. v zahraničí, tj. současné trendy v zahraničí. V zahraničí se nehovoří o ţadatelích o náhradní rodinnou péči, ale o zájemcích. Jedná se o osoby, které nabízí své sluţby a od začátku procesu jsou informováni o tom, pro jaké děti se hledají náhradní rodiče. Hypotéza práce byla zadána následovně: Pro dítě, které se ocitá mimo svoji biologickou rodinu, hledá systém náhradní rodinu. Neboli hledá se rodina pro dítě, nikoli dítě pro žadatele o náhradní rodinnou péči. Právní úprava jednoznačně hypotézu potvrzuje, stejně tak i postupy některých respondentů. Nicméně existují různé indicie, které mohou uvedenou hypotézu i vyvracet. Možná doporučení Doporučení bych rozdělila na dvě oblasti: 1. Oblast rodiny, ve které se ohroţené dítě nachází a) Respondenti shodně uvádějí, ţe by se mělo více pracovat na prevenci a posílení terénní sociální práci. Existuje i moţnost většího prostoru pro práci neziskových organizací. b) Co se týče samotné práce sociálních pracovníků OSPOD, tak bych doporučovala více vyuţívat případové konference jako základ týmové spolupráce nebo jiných postupů, kdy se vyuţívá zdrojů v širší rodině (tzv. rodinné konference). 2. Oblast budoucích náhradních rodin c) Změnit pojmosloví – nepouţívat spojení „ţadatel o osvojení“, „ţadatel o pěstounskou péči“, ale spojení „zájemce o osvojení nebo pěstounskou péči“. V úvahu také připadá
moţnost v důsledném pouţívání pojmu „ţadatel
o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče“. d) Hovořit o pěstounské péči jako o sluţbě. Prostřednictvím komunitního plánování pak vyhledávat zájemce nabízející tuto sluţbu. Vyhledávání pěstounů by předcházela identifikace potřeb, tj. pro jaké děti hledáme náhradní rodiče. Kdybych měla moţnost něco změnit, přála bych si, aby institutu náhradní rodinné péče nebylo vůbec zapotřebí.
46
Resumé V bakalářské práci jsem se zabývala problematikou náhradní rodinné péče, konkrétně zda se hledá rodina pro dítě, nebo naopak zda se nehledá dítě pro ţadatele o náhradní rodinnou péči. Snaţila jsem se charakterizovat děti, které se ocitají takto v ohroţení, popsat systém náhradní rodinné péče v ČR z hlediska procesu a konečně zjistit, jak se uvaţuje o moţnostech pro identifikované děti, konkrétně jaké postupy aplikují sociální pracovníci při řešení situace konkrétního dítěte. V závěru práce jsem navrhla moţné změny v oblasti rodiny, ve které se ohroţené dítě nachází a v oblasti budoucích náhradních rodin.
Summary In the thesis, I addressed the issue of substitute family care, particularly if the family is searched for a child or, vice versa, if the child is searched for a family. I tried to characterize children who find themselves at risk and describe a system of substitute family care in the Czech Republic in terms of process and finally discover how are options for identified kids being considered, what specific procedures social workers apply in dealing with the situation of a particular child. The thesis is concluded by suggested changes regarding the family in which the vulnerable child is found and regarding the future substitute families.
47
Seznam tabulek: Tabulka 1
Přehled kompetencí jednotlivých forem péče
str. 26
Tabulka 2
Týrané, zneužívané a zanedbávané děti v ČR rok 2013
str. 32
Tabulka 3
Umísťování dětí do NRP v ČR rok 2013
str. 33
Tabulka 4
Respondenti výzkumu
str. 35
48
Použité zdroje Kovařík J. a kol. Náhradní rodinná péče v praxi. Portál pro Středisko náhradní rodinné péče, Praha 2004, první vydání, 167 stran, ISBN 80-7178-957-7
Matějček Z. a kol. Náhradní rodinná péče. Portál, Praha 1999, 1. vydání, 184 stran, ISBN 80-7178-304-8
Matějček, Z., ed. Koluchová, J., Bubleová, V., Kovařík, J., Benešová, L. Osvojení a pěstounská péče. Portál, Praha 2002, 152 stran, 1. vydání, ISBN 80-7178-637-3
Matoušek, O. Slovník sociální práce. Portál, Praha 2003, první vydání, 288 stran, ISBN 80-7178-549-0
Matoušek, O., Pazlarová, H. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny. Portál, Praha 2010, 184 stran, ISBN 978-80-7367-739-8
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČSR. Pěstounská péče (II. vydání). Vydal organizační odbor Ministerstva práce a sociálních věcí ČSR, 1976
Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pěstounská péče v otázkách a odpovědích. Vydal organizační odbor MPSV ČSR, 1979
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČSR. Metodika odborných služeb v náhradní rodinné péči. Praha 1979
Novotná, V., Burdová, E. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Komentář. LINDE Praha, 2007, třetí přepracované vydání, 470 stran, ISBN 979-80-86131-72-6
Novotná, V., Průšová, L. K vybraným otázkám osvojování dětí. LINDE Praha, 2004, první vydání, 159 stran, ISBN 80-86131-56-4
Potůček, M. Sociální politika. Sociologické nakladatelství, Praha 1995, první vydání, 142 stran, ISBN 80-85850-01-X
Radvanová, S., Koluchová J., Dunovský, J. Výchova dětí v náhradní rodinné péči. Státní pedagogické nakladatelství Praha 1979
Tomeš, I. Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost. SOCIOKLUB, Praha 2001, druhé vydání, 262 stran, ISBN 80-86484-00-9
Škoviera, A. Dilemata náhradní výchovy. Portál, 2007, 1. vydání, 144 stran, ISBN 978-80-7367-318-5
Vyskočil, F. Právní úprava náhradní rodinné péče v České republice. Středisko náhradní rodinné péče, spolek Praha 2014, 28 stran; dostupné na: http://www.nahradnirodina.cz/pravni_uprava_nahradni_rodinna_pece_v_cr
Hodnocení systému péče o ohrožené děti. Praha 3. říjny 2007, pro schůzi vlády, Ministerstvo vnitra, č. j.: OP-650/2007
49
Seznam příloh Příloha 1 – přepis rozhovorů
50
Příloha 1 R1 1. Jak se sociální pracovnice na OSPOD dozví o ohroţeném dítěti? O ohroţeném dítěti se dozvíme buďto od dětských lékařů, ze školy, ze školky, od sousedů i od dítěte samotného, z nemocnice, z policie i anonymně, ţe nám přijde nějaký anonym a my reagujeme, vţdycky. Nebo přijde i od nějaké sousedky, která se i podepíše, ale mi nesdělíme to její jméno, je to v jiných deskách, protoţe kdyby někdo nahlíţel do spisu (z rodičů), tak aby to neviděl. Nikdo se nedozví, kdo to řekl. Takţe to se dozvíme od lidí. Dokonce jednou nám to oznámila i prodavačka, ţe tam chodí paní s dítětem, které nadměrně trestá. Zjistila i jméno, takţe nám ho nahlásila a my jsme pak šli rovnou do té rodiny. Nebo kdyţ je to škola, tak to jednou byla i paní vychovatelka ze školní druţiny. Za svojí praxi můţu říct, ţe nejvíc hlásí škola, dětský lékař, teď uţ i školka. Tady je vedení jedné školky, kde ředitelka opravdu sleduje, kdyţ vidí nějaký šrám a hned to hlásí. Asi se nyní i více školí. Ví, ţe mají ohlašovací povinnost. Je těţké prokázat týrání dítěte. Zvláště psychické. Můţeme poţádat o spolupráci různé odborníky, například dětskou psycholoţku. Měla jsem za svou praxi hodně týraných dětí. Jednou dvě holčičky, moc řezané v rodině nevlastním otcem, maminka to musela vědět, nebyla ale nikdy odstíhaná. Vlastně ty holky do dnes mají problémy, setkala jsem se s jednou náhodou, a i kdyţ jsou dospělé, hlásila se ke mně a všechno mi to teprve řekla. Také, ţe chtěla být sociální pracovnicí, protoţe maminka ji nikdy nepohladila a já ji na té policii hladila. Coţ je strašné. Říkala, ţe se jí ty problémy vrací a sestra je na tom mnohem hůř. Děti si to nesou i do dospělosti. Asi to jde víc z rodin sociálně slabých, ale nejsou výjimkou i velmi dobře finančně zajištěné rodiny. Třeba v jedné rodině paní pila a děti mlátila, a kdyţ manţel nebyl doma. Nebo jedna paní hodně trestala děti a říkala, ale mě taťka také tak trestal, kdyţ byla malá. Teď vidí, ţe jí to nevadilo. 2. Jak přemýšlíte o tom, co dělat? Jak postupujete? Co je Vašim úkolem? Kdyţ se to dozvíme, tak jdeme do té rodiny. Kdyţ je to anonymně, uděláme třeba dotaz u dětské doktorky, do školy a pak jdeme do té rodiny. Ta to neví, jdeme bez ohlášení. Musím říct, ţe dřív byli lidé sdílnější. Všímali si a povídali nám, co se tam děje. Ale teď mají strach. Řeknou vám, ţe raději nic neřeknou, aby je pak někde nepopotahovali. Raději dělají, ţe to neslyší. Je to vztazích, lidé se izolují. Myslím, ţe chtějí mít anonymitu a nechtějí vědět, co se děje za dveřmi. Můţeme si myslet, ţe se v rodině něco děje, ale nemůţeme to prokázat. Rodičů řeknou, ţe to není pravda. Ptáme se na děti, jak tráví volný čas, jak se jim rodiče 51
věnují. Zeptám se, jak třeba trestají, kdyţ dítě zlobí. Jak často a za jaký prohřešek. Oni řeknou, co je vám do toho. Já jim pak řeknu, ţe přišla zpráva, ţe to všechno u nich není v pořádku. Stává se, ţe dokud jsou spolu, tak se nechtějí přiznat a pak se třeba rozvádějí a najednou to jeden rodič na druhého řekne. Chodíme do rodin opakovaně. Je naším zájmem, aby vše bylo v pořádku. Většinou se ti, kdo nám to nahlásí přijdou zeptat, jak to dopadlo, ale to jim nemůţeme říct. Ale třeba přijdou a řeknou, ţe to stále není v pořádku. Prioritně se chceme s rodinou domluvit. Nechceme, aby si třeba své problémy manţelské řešili skrze děti, vysvětlujeme, ţe zájem dětí je nadevše. Doporučíme jim návštěvu poradny nebo jiné řešení. Hodně zvaţuji, neţ udělíme třeba napomenutí, abych neudělala ještě větší peklo. Rodiče, kdyţ není něco v pořádku vţdycky hledají viníka, ale ne sebe. Většinou jsme to my (úředníci), ţe to takhle dopadlo. Ale kdyţ uţ je situace, ţe dítě v té rodině nemůţe být, hledá se nejdříve v širší rodině. Pokud to nejde a nemůţe se rodina postarat, nařídí se ústavní výchova a hledají se pěstouni, aby dítě nebylo dlouho v ústavu. Tyto děti nejsou právně volné. Kdyţ má někdo z rodiny zájem, je to dobře. 3. Prostřednictví čeho si ověřujete správnost svého postupu? Většinou se radíme s kolegy, kdyţ jsou to těţší případy. Ale jinak ten kaţdý případ řeší sama sociální pracovnice a s vedoucí. Případové konference my moc neděláme. Já jsem ji zaţila jednou u kurátorů. Ti ji dělají ohledně záškoláctví, nebo kdyţ jde dítě do ústavu, nebo z ústavu k rodičům zpět. Já ji dělala z důvodu narovnání vztahů mezi rodiči. Vedla jsem takovou menší a vedoucí ji moderoval. Jen s těmi rodiči. Dávali jsme jim různé alternativy řešení, ale oni se stejně nedomluvili. Posíláme je do psychocenter na mediaci. Ale tady ta případová konference, to není špatné. U kurátorů se jí účastní ředitelka ZŠ, ředitelka ústavu, vychovatel , pediatr a domlouvají se. A samozřejmě rodina kam se dítě vrací. Hledá se nejlepší řešení pro dítě. Nabízí se a vyměňují zkušenosti. Rodině mám kdo pomoc, kdyţ se tam dítě vrací. 4. Dle čeho uvaţujete, zda je dítě vhodné pro osvojení x pěstounskou péči x pěstounskou péče na přechodnou dobu x ústavní péči x něco jiného? My napíšeme návrh na nařízení úv a pak nastupují kolegyně z úseku náhradní rodinné péče. Ty oznámí KÚ, ţe mají dítě. Hledí se na to, aby třeba sourozenci zůstali spolu. Já si za tím stojím, ţe děti se nemají dělit. Děti se pak stejně hledají. Krev není voda. Kdyţ uţ se 52
rozhoduje o tom, kam ty děti půjdou, chodili jsme k tomu výběru. Hledá se třeba podoba s náhradními rodiči. Vlastně i v těch dotaznících se k tomu mohou vyjádřit. jaké mají nároky. Snaţí se najít, aby se dítě i podobalo a umisťuje se do jiného okresu. Ale já tedy říkám, ţe geny jsou geny a výchova je 20 procent a zbytek jsou geny a nic s tím nenaděláte. Kdysi dávno rodiče osvojitelé si osvojili chlapce, moc dobře ho vychovávali a po letech nám paní řekla, ţe díky němu přišli o střechu nad hlavou. 5. Děláte si zpětnou vazbu, tj. zda Váš návrh byl dobrým plánem pro dítě? Teď zrovna mám jeden případ, romská maminka, která podle mě nemá výchovné předpoklady, měla kloučka a šel do ústavu. Má další tři děti s jiným otcem a opakovaně ţádá o navrácení dítěte zpět. Teď je trend, hlavně udrţet dítě v rodině, a kdyţ jsou tam tři děti, proč by tam neměli být čtyři. Ale on potřebuje úplně jiný přístup, má těţké poškození, je agresivní a matka to nechápe, za všechno ho trestá a tím to stupňuje. Ale paní soudkyně rozhodla, ţe máme s rodinou pracovat a musí být doma. Oni to ani nechtějí zvládat, je pro ně příjem na dávkách, ale nic s ním dělat nebude a já jsem přesvědčená o tom, ţe mu by bylo v ústavu lépe. Tam ho zvládali a pracovali s ním. To tahle rodina neudělá. Teď je to sanace rodiny a sanace a sanace, ale tady to tak nemělo být. Ale není to běţné. Myslím, ţe jinak jsou ta rozhodnutí dobrá. Někteří rodiče si nechtějí přidělávat starosti, kdyţ dítě pro ně není finanční zátěţ, tak je v ústavu rádi nechají. Nesouhlasím s pěstounskou péčí na přechodnou dobu. Myslím si osobně, ţe to je největší blbost, ale to je můj osobní názor. Představte si , ţe v tom zařízení mají tetu nebo strejdu na které jsou zvyklé a já si nedovedu představit, ţe budou půl roku někde, a začnou je mít rádi a najednou jim řeknou, ţe jdou někam jinam, na další přechodnou dobu. To podle mě není v zájmu těch dětí. Na dlouho OK, ale na přechodnou dobu ne. Kdyţ je to miminko tak ještě, ale šestileté jí začne říkat třeba tetičko a najednou nic, zase nemám nikoho. Ne ne. Vím, ţe i těch pěstounům, kam to dítě jde na konec, to vadí víc. Oni by dítě nejraději pro sebe a málokteří jsou tak uvědomělí, ţe čekají, aţ tam přijde celá biologická rodina. Raději si berou dítě z ústavu, kde nejsou vazby na původní rodinu, protoţe tam nikdo nikdy nepřijde. R2 1. Jak se sociální pracovnice na OSPOD dozví o ohroţeném dítěti?
53
Myslím si, ţe nejčastější zdroj oznámení lze těţko specifikovat, nikde se to nezaznamenává, podle mého odhadu je to škola nebo policie. Děti ohroţené bývají podle mého odhadu nejčastěji ze sociálně slabých rodin, dost často máme v evidenci rodiny po několik generací. 2. Jak přemýšlíte o tom, co dělat? Jak postupujete? Co je Vašim úkolem? Pokud se o ohroţeném dítěti dozvíme, samozřejmě prvotní je šetření v rodině, získání informací z nemocnice, školy. S rodinou se naváţe spolupráce a péče o dítě se sleduje. Dohled je stanoven aţ po určitě době, pokud není zřejmé, ţe se v rodině mění klima pro dítě, rodiče se nesnaţí. Nařízení ústavní výchovy je nejkrajnějším řešením, za poslední roky si nepamatuji, ţe bychom u nás k tomuto museli přistoupit. Pokud není péče rodičů dobrá a odpovídající, vţdy se hledá moţnost umístění dítěte mimo rodinu. Ze své praxe mohu říct, ţe aktuálně mám ve svém "obvodu" 1 dítě o kterém jsem přesvědčena, ţe by se měl v ústavní výchově lépe neţ doma. Bohuţel dnes je společnost, praxe a zákony nastavené tak, ţe nařízení ústavní výchovy je opravdu aţ nejkrajnějším řešením. 3. Prostřednictví čeho si ověřujete správnost svého postupu? Znalost místních poměrů ke zmapování určitě přispívá. Nevím zda je to moţné ve městě, neboť my máme v rámci města rozdělenou agendu podle písmen v abecedě a těţko lze tudíţ nějakým způsobem zmapovat nějaký konkrétní obvod. Pokud jsem několik let dělala pouze např. oblast určitou oblast, dovoluji si říct, ţe jsem většinu problémových rodin znala, předem jsem věděla, kde se komu dítě narodí a bude třeba jejich péči ohlídat. Ale je to otázka několika roků. Znala jsem i rodinné vztahy. Případové konference nemíváme často. Já osobně jsem se případové konference zatím nezúčastnila. Pokud vím, velmi často jí vyuţívají kurátoři pro mládeţ pro práci s jejich klienty - účastní se jich rodiče, občas děti, zaměstnanci školy. Zkušenost je vesměs pozitivní dle jejich informací. Samozřejmě pokud je to moţné, pracuji s rodinou v první řadě na bázi dobrovolnosti neţ se přistoupí k určitým sankčním opatřením. 4. Dle čeho uvaţujete, zda je dítě vhodné pro osvojení x pěstounskou péči x pěstounskou péče na přechodnou dobu x ústavní péči x něco jiného? K tomu vám nemohu říct nic bliţšího, neboť NRP se zabývají přímo k tomu určené pracovnice. Ohledně statistik nemám absolutní přehled, počty dětí nevím, nikdy jsem se o to ani nezajímala.
54
R3 1. Jak se sociální pracovnice na OSPOD dozví o ohroţeném dítěti? Domnívám se, ţe definice ohroţeného dítěte v teorii nikde není; orgány sociálně-právní ochrany dětí poskytují sociálně-právní ochranu dětem uvedeným zpravidla v § 6 zákona o SPOD, kdy se jedná především o děti, jejichţ rodiče neplní povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti (to je souhrn práv a povinností při péči o dítě, zejména péče o jeho mravní, psychický, citový a tělesný vývoj) nebo svá práva zneuţívají; dále děti, které vedou zahálčivý ţivot tím, ţe např. zanedbávají školní docházku nebo poţívají návykové a jiné látky; dále děti, na nichţ byl spáchán trestný čin apod. Na tyto děti nás upozorní nebo je oprávněn upozornit v podstatě kaţdý, kdo se o tomto dozví; většinou se jedná o sdělení, upozornění dětských lékařů, nemocnic (oznamují většinou zanedbání péče), mateřských a základních škol (oznamují především neplnění školní docházky), policie ČR (oznamují různé události v rodině, u kterých jsou přítomné nezletilé děti), ale i rodinných příslušníků, sousedů, nestátních organizací apod. V poslední době také velmi vzrostl počet anonymních oznamovatelů. Myslím si, ţe se nedá jednoznačně říct, která oznámení převládají, u nemocnic, škol, policie, dětských lékařů je to celkem vyrovnané. A samozřejmě, pokud rodinu známe a dlouhodobě s ní pracujeme, tak si určité věci pohlídáme, tedy alespoň se snaţíme. 2. Jak přemýšlíte o tom, co dělat? Jak postupujete? Co je Vašim úkolem? Při jakémkoliv oznámení o zanedbání péče o nezletilé dítě nebo neplnění povinností plynoucích z výkonu rodičovské odpovědnosti jsme povinni situaci prošetřit. Záleţí na oznamovateli, zda poţadujeme podrobnější sdělení, objasnění situace, poté ţádáme například dětské lékaře o zprávu ohledně péče o dítě, popřípadě také školy či školky o vyjádření a samozřejmě prošetříme poměry v rodině, popřípadě jednáme s nezletilým dítětem. Kaţdá sociální pracovnice si zvolí postup dle pečlivého zváţení situace a také získaných informací a vţdy činí úkony v zájmu dítěte. Někdy jdeme nejprve do rodiny, jindy se snaţíme získat prvotní informace u jiných institucí. Pokud vyhodnotíme situaci tak, ţe budeme dítěti poskytovat sociálně-právní ochranu, vypracujeme vyhodnocení situace dítěte a individuální plán, kde si stanovíme jednotlivé cíle práce s rodinou a spolupráce s dalšími institucemi. V určitých případech vyuţíváme případové konference, v některých případech jsou zákonem dané. Jedná se v podstatě o setkání různých odborníků, kteří s dítětem, rodinou pracují a mají zájem na řešení situace v zájmu dítěte. Co mám informace, tak ve většině případů je účastníkem případovky rodič, sociální pracovnice, dále např. dětský psycholog, vyučující 55
pedagog s výchovným poradcem školy, vychovatel či ředitel z dětského domova, někdo z pedagogicko-psychologické poradny, mohl by být i dětský lékař a samozřejmě facilitátor. Z technik se především vyuţívá rozhovor, pozorování, šetření v rodině, škole; vyuţívá se zpráv z různých institucí Můţeme vyuţít zákonných opatření, ta jsou napomenutí rodiče nebo dítěte, dohled nad výchovou, určité omezení (s tím jsem se ještě nesetkala), povinnost vyuţít práce odborníka – psychologa, mediátora a v neposlední řadě ústavní výchova. Já ve své praxi preferuji nebo se vţdy snaţím s rodiči domluvit, někdy i opakovaně, na odstranění nedostatků ve výchově. Pokud není výsledek, přistupuji k zákonným opatřením. 3. Prostřednictví čeho si ověřujete správnost svého postupu? Můţeme vyuţít případovou. U nás si je většinou moderujeme sami, je to o tom, ţe „více hlav, více ví, více rozumu, více nápadů na řešení problému“. Co mám informace, tak se ve většině případů účastníci případové konference dohodnou na nějakém řešení a například také na tom, ţe se po nějaké konkrétní době opět sejdou a situaci opětovně vyhodnotí a domluví další řešení. Jakási zpětná vazba. 4. Dle čeho uvaţujete, zda je dítě vhodné pro osvojení x pěstounskou péči x pěstounskou péče na přechodnou dobu x ústavní péči x něco jiného? Kaţdá rodina, kaţdý případ, dítě vyţaduje zcela individuální přístup, specifické posouzení. Vţdy záleţí na aktuálním vyhodnocení situace, pak se volí způsob řešení problému tak, aby vše bylo v zájmu dítěte, aby dopad na něho byl co nejmenší. Pokud musíme dítě odebrat z biologické rodiny, snaţíme se najít jiné vhodné rodinné prostředí, coţ nám také ukládá zákon. Samozřejmě vţdy se snaţíme, aby mohlo dítě zůstat v biologické rodině, ale kolikrát je to uţ na hraně. Pouţitá metoda se můţe časem změnit, neboť se situace nějakým způsobem vyvine. K institutu náhradní rodinné péče na přechodnou dobu se nemohu moc vyjádřit, neboť náhradku nedělám. Od kolegyň pouze vím, ţe pěstounů na přechodnou dobu je prozatím velmi málo, bude to asi chtít více času. Zájemců je moţná více, ale výběrová kritéria jsou asi přísná, coţ je podle mě v naprostém pořádku, vţdyť jde o „to nejcennější co máme. 5. Kdybyste mohla něco změnit, co by to bylo? Co změnit? Více zájmu obecních a městských úřadů řešit sociální a především bytovou situaci sociálně slabých rodin, více míst v azylových domech pro matky s dětmi, další sociální sluţby pracující s lidmi v terénu. 56
Počet klientů nejsem schopna odhadnout, statistiky neznám. I přesto, ţe je tato práce velmi psychicky, ale i fyzicky náročná, stále ji dělám ráda, naplňuje mě, kdyţ mohu pomoci problémovým rodinám. R4 + R5 1. Jak se sociální pracovnice na OSPOD dozví o ohroţeném dítěti? OSPOD se zpravidla o ohroţeném dítěti dozví z oznámení ze systému včasné intervence, tato oznámení sem můţe vkládat PČR, školy, nemocnice. Případně můţe skutečnost o ohroţeném dítěti sdělit i dětský lékař nebo nějaká jiná fyzická osoba – např. sousedé. Ze zákona má oznamovací povinnost kaţdý, kdo je přesvědčen o tom, ţe je na dítěti pácháno něco, co být nemá. O ohroţeném dítěti ví někdy i předem sociální pracovnice, pokud se jedná o dítě, které se např. narodí v dohledové či jinak problémové rodině, která je jiţ v evidenci OSPOD. Nelze říct, co je častější způsob, jak se OSPOD dozví o ohroţeném dítěti. Je to různé. Blíţe těţko specifikovatelné. 2. Jak přemýšlíte o tom, co dělat? Jak postupujete? Co je Vašim úkolem? OSPOD ke své práci pouţívá metody v podstatě dnes jiţ dané novelou zákona o SPOD, to je vyhodnocení situace dítěte, individuální plány, případové konference, a další. Úkolem sociální pracovnice je akutní zajištění dítěte do neutrálního a v tu chvíli nejvhodnějšího prostředí, ať jsou to pěstouni na přechodnou dobu, širší rodina dítěte /ta má vţdy přednost/, dětské centrum. Vyuţíváme při práci pozorování, rozhovory, šetření v rodině, ve škole, v nemocnici a všude tam, kde by mohlo být dítě v ohroţení. V rodině můţeme ze zákona uloţit sankční opatření jakými jsou dohled, ústavní výchova, zdrţení se určité povinnosti. Taková rozhodnutí ovšem nejsou rozhodnutím jednoho pracovníka. Ovšem se radíme. Opatření je vţdy nařízeno aţ poté, co se klasická práce s rodinou mine účinkem. Neţ je nařízena ústavní výchova, měla by být vyčerpána opatření, která můţe uloţit městský úřad. 3. Prostřednictví čeho si ověřujete správnost svého postupu? Máme moţnost vyuţít případovou konferenci, která probíhá dle jasně daného manuálu MPSV. Je věcí facilitátora, jak konferenci vede. Kaţdý ze zúčastněných v rámci konference dostane moţnost se k problému vyjádřit a společně tým hledá nejvhodnější řešení ve prospěch dítěte. Případové konference jsou pořádány vţdy, kdyţ má být dítě např. umístěno mimo rodinu, zvaţuje se například podání návrhu na zahájení řízení o nařízení ústavní výchovy.
57
Význam případových konferencí je velký, sociální pracovnice nezůstává na řešení situace dítěte sama, zpravidla se najde kompromis mezi všemi názory zúčastněných, je to velká pomoc pro klíčovou sociální pracovnici. Konferencí se účastní vţdy zástupci institucí, kteří nějakým způsobem na případu participují a mohou se k dané problematice vyjádřit, zvou se vţdy po dohodě s facilitátorem, konkrétní osoby nelze specifikovat, je to případ od případu, někdy je vhodné rodiče pozvat, jindy ne. Ppřípadové konference pro náš OSPOD zajišťuje občanské sdruţení Tremedias Třebíč.
4. Dle čeho uvaţujete, zda je dítě vhodné pro osvojení x pěstounskou péči x pěstounskou péče na přechodnou dobu x ústavní péči x něco jiného? Kaţdý případ je specifický a má svůj časový průběh, to, co se někdy zdá vhodné a dobré v dané chvíli, se můţe kdykoliv změnit. Kaţdý případ se postupně vyhodnocuje a zvaţuje se, co je v tu chvíli nejlepší. Jak uţ jsme zmínili. 5. Děláte si zpětnou vazbu, tj. zda Váš návrh byl dobrým plánem pro dítě? Snem kaţdé sociální pracovnice je minimum problémových rodin. Kaţdá má zájem na tom, aby dítě mohlo zůstat u svých biologických rodičů. Pokud to však okolnosti vyţadují, hledá se vţdy řešení v zájmu dítěte. Nové zákony přinesly řadu změn do práce sociálních pracovníků. S pěstouny na přechodnou dobu prozatím nejsou velké zkušenosti, teprve se vše rozjíţdí a vznikají nové zkušenosti. Domníváme se, ţe pro rodiče je přípustnější ústavní výchova neţ umístění do jiné rodiny. Tu berou jako „vetřelce“ a cítí se více v ohroţení. Jakékoliv umístění dítěte mimo biologickou rodinu je vţdy fatálním zásahem do ţivota dítěte. Někdy však můţe ale být přínosné, zejména, jde-li o výchovné problémy. Kaţdá sociální pracovnice podá návrh na umístění dítěte mimo rodinu aţ v krajní nouzi. Zpravidla v době, kdy jiţ není ţádná jiná pomoc. Určitě není vţdy ponechání dítěte v problémové rodině zpětně nejlepším řešením. Vţdy je ale jednáno v zájmu dítěte. Bio rodina má vţdy přednost, ale ukazuje se v praxi, ţe ne vţdy je to ideální stav. A co změnit? Rozšíření sítě následných sociálních sluţeb, zejména terénních pracovníků pomáhajících přímo v rodinách.
58
R6 1. Jak se sociální pracovnice na OSPOD dozví o ohroţeném dítěti? Mohou od sousedů, od příbuzných, od rodiče. Děti bývají z větší části z sociálně slabších rodin, dále z nefunkčních rodin, odloţené děti, děti osiřelé. Oznámení můţe udělat porodnice, na udání, PČR, rodina sama, z dětského domova. Třeba volají z porodnice ţe máma dítě opustila nebo se ho zřekla. 2. Jak přemýšlíte o tom, co dělat? Jak postupujete? Co je Vašim úkolem? Snaţíme si získat co nejvíce informací. Od doktora si vyţádáme zpráv, nebo od školy. Informace nám mohou sdělit sousedi, Nejde říct, co převaţuje. Také škola můţe upozornit na nedostatečnou péči. My jdeme udělat šetření bez výzvy, aby se nestihli připravit a zjišťujeme, jak moc je dítě ohroţené, jaké má podmínky, jaká je péče, ověřujeme na co upozornili občané. A to jde poznat z jednoho šetření? Asi ne, ale za roky praxe to dokáţi trochu odhadnout a pokud se nám v domácnosti něco nezdá, dělají se opakovaná šetření. V podstatě kdyţ dejme tomu zjistíme šetřením, ţe je všechno v pořádku, uţ se nevracíme, pokud ne, vracíme se, opakovaně ţádáme zprávy od doktora apod. Kdyţ jsem dělal kurátora pro mládeţ a byli tam výchovné problémy, které se podařilo zklidnit, tak ţádosti do školy se dělají stejně opakovaně. Kdyţ je dohled nebo nějaká sankce, tak je to samozřejmě pravidelné. Ohroţené dítě je to, které nemá splněné základní potřeby, rodiče se o něj nemohou nebo nechtějí starat, je ohroţené nevhodný způsobem ţivota, zahálka potulky, drogy. Z většiny jsou ze sociálně slabých rodin, ale není to tak pravidlo, někdy překvapí. Protoţe třeba mnoho peněz je moţnost získat drogy. Pokud jde o dítě osiřelé nebo opuštěné, podáváme návrh na okamţité umístění do ZDVOP, do pěstounské péče na přechodnou dobu, do péče příbuzných nebo jiných osob odpovědných za výchovu. 3. Prostřednictví čeho si ověřujete správnost svého postupu? Sleduje se rodina, provádí se opakované sociální šetření, provádí sociální poradenství, sanaci rodiny. Někdy je to jednoduché, jdeme sami a sami rozhodneme, jindy je to sloţitější, tak se radíme . Raději se vyhýbáme opatřením dle zákona, snaţíme se to vyřešit s rodiči. Poskytujeme sociální poradenství, kdyţ jsou ve finanční nouzi odkáţeme je na dávkový systém nebo na odbornou pomoc, pokud na to nestačíme (psycholog, rodinná a manţelská poradna). Pro nás je výhoda místní znalost, známe ty lidi, nevýhoda, ţe lidi, které neznám se více otevřou, někdy toho i zneuţívají, ţe se známe.
59
Případovku jsme ještě neměli. Nemáme tolik věcí k řešení. Spíše se hledá řešení společně s rodinou 4. Dle čeho uvaţujete, zda je dítě vhodné pro osvojení x pěstounskou péči x pěstounskou péče na přechodnou dobu x ústavní péči x něco jiného? Radíme se s krajským úřadem. Nejsme velká ORP. 5. Děláte si zpětnou vazbu, tj. zda Váš návrh byl dobrým plánem pro dítě? Zpětná vazba? V danou chvíli se hledá co nejlepší řešení pro dítě, nejdříve v okruhu rodiny, blízkých příbuzných, pak aţ umístění, těţko hodnotit, zda to bylo dobrým plánem, z našich dosavadních zkušeností třeba, kdo si vezme 16 letýho klacka na PPD, kdyţ ho nezvládnou ani v ústavce? My máme jedny pěstouny na přechodnou dobu a asi 8 pěstounů a poručníků . Dnes je kladený důraz na to, aby dítě zůstalo v rodině, nemyslím si, ţe je to vţdy idelání řešení. Proč tedy je v rodině? Protoţe soud nenařídí ústavku, i kdyţ nemáme pocit, ţe je to šťastné řešení, je tam mnohem více kontroly. Kdybyste mohli něco změnit, co by to bylo? Nic ohledně moţnosti něco změnit mě nenapadá R7 1. Jak se sociální pracovnice na OSPOD dozví o ohroţeném dítěti? Způsoby, jakými se sociální pracovnice dozví o ohroţeném dítěti, mohou být velmi různé. Pokud matka neodloţí dítě rovnou v porodnici s tím, ţe dítě hodlá dát k osvojení, tak to můţe být formou anonymu, nebo informace z okruhu širší rodiny a podobně. Ve většině případů se jedná o děti ze sociálně slabších rodin, ale není to pravidlem. V našem malém regionu neřešíme příliš často děti, které je nutné umisťovat do NRP. Častou jsme pouze nápomocni tomu, ţe je situace řešena v rámci širší rodiny dítěte. Například v rodině se čtyřmi dětmi očekávali narození pátého. Jednalo se o běţnou rodinu – střední třídy, oba rodiče zaměstnaní, děti šikovné, bez výchovných problémů, studující, s předpokladem dalšího studia na vysoké škole. Rodiče vyhodnotili, ţe páté dítě by jiţ nebyli schopni dostatečně zabezpečit, těhotenství bylo zjištěno pozdě. Po zralé úvaze se rozhodli dát dítě k adopci, protoţe v rodině osvojitelů toto dítě bude mít nesrovnatelně lepší podmínky. Prvotní informace byly v tomto případě podány porodnicí. 2. Jak přemýšlíte o tom, co dělat? Jak postupujete? Co je Vašim úkolem?
60
O tom, co v dané situaci dělat, přemýšlíme podle okolností. Kaţdý případ je jiný a není moţné tuto otázku zobecnit. Samozřejmě základem je řešení situace v rodině, v současné době moderní termín sanace rodiny. Důleţité je zjistit příčinu problému. Jiný bude postup v případě dítěte, které bude dáno k osvojení, jiný bude u dítěte, které se ocitne „na ulici“ nebo v nevhodných podmínkách. Rozdílně se bude také postupovat podle toho, zda se rodič chce a můţe o dítě starat a pouze si neví rady v určité obtíţné situaci, případně zda se rodič o dítě starat nechce nebo nemůţe. 3. Prostřednictví čeho si ověřujete správnost svého postupu? Správnost svého postupu bych si patrně ověřovala v prvé řadě konzultací v rámci pracovního kolektivu. Případovou konferenci vidím spíše jako postup sám o sobě neţ ověřování správnosti postupu. Zkušenosti z realizace případových konferencí nemám téměř ţádné. Jedné jsem se pouze zúčastnila v rámci jiného OSPOD. 4. Dle čeho uvaţujete, zda je dítě vhodné pro osvojení x pěstounskou péči x pěstounskou péče na přechodnou dobu x ústavní péči x něco jiného? Myslím, ţe ke zváţení vhodnosti dítěte do té či oné formy náhradní péče by měla slouţit právě případová konference, alespoň v případě té, které jsem se zúčastnila, to tak bylo. Názory a pohledy odborníků z různých oblastí, ze zdravotnictví, školství, ústavní zařízení, pracovnice OSPOD, širší rodina a mnoho jiných, povaţuji za podstatné pro obhajobu konkrétního rozhodnutí. 5. Děláte si zpětnou vazbu, tj. zda Váš návrh byl dobrým plánem pro dítě? Zpětnou vazbu povaţuji za velice důleţitou, ať uţ s ohledem na konkrétní případ a případnou změnu rozhodnutí v případě nesprávného postupu, tak s ohledem na postup při řešení dalších obdobných případů. Kdybyste mohla něco změnit, co by to bylo? Pokud bych mohla něco změnit, změnila bych především myšlení některých rodičů a jejich přístup ke svým dětem.
61
R8 1. Jak se sociální pracovnice na OSPOD dozví o ohroţeném dítěti? O ohroţených dětech se sociální pracovnice dozví hlášením školy, od lékařky, od anonymu. Jedná se v mnoha případech o dětech, nad kterými je stanoven dohled městského úřadu, nebo soudní. Rodině se dává šance, sleduje se. Pokud se situace nezlepší je v řešení další výchovné opatření jako ústavní výchova, návrh na svěření dítěte do pěstounské péče. Ale pro nás je vţdy důleţité upravit poměry v rodině. Ne důleţité, ale přednostní. 2. Jak přemýšlíte o tom, co dělat? Jak postupujete? Co je Vašim úkolem? Vţdy je na prvním místě zachovat dítě ve vlastní rodině, teprve pak je další řešení. Například dvě děti ve věku 1,5 a 3 roky. Nad výchovou stanoven dohled. Matka několik měsíců zajišťuje péči docela dobře. Po určité době však nevydrţí, opět drogy, špatná péče, děti opouští. Na základě předběţného opatření děti umístěny do dětského centra. Místo je 10 km od bydliště matky, tato má moţnost tak děti často navštěvovat. Neděje se tak, matka dochází do města, kde jsou děti umístěny, ale za kamarády, kde jsou drogy a alkohol. Po určité době zase projevuje zájem, na OSPOD nosí negativní drogový test, hovoří, ţe chce děti zpět. Děti ţádá na víkend, zpět je vrací pořádku, ale opět další měsíc o děti nezájem. Dětem běţí čas, a proč mají čekat na matku, která se moţná někdy vzpamatuje. Matce nabídnuto, aby se podrobila léčení za hospitalizace, vyuţila toho, ţe jsou děti zabezpečeny. Toto matka odmítá. Otec pracuje v zahraničí. OSPOD udělal maximum, aby děti vyrůstaly ve své rodině. Děti nemohou čekat déle a vyrůstat v ústavním zařízení, OSPOD navrhuje, aby jim byla nalezena náhradní rodina. 3. Prostřednictví čeho si ověřujete správnost svého postupu? Vţdy konzultace na poradě s kolegyněmi OSPOD. I u výše uvedeného případu je případová konference. Dříve se to nejmenovalo případová konference, ale sešli se pracovnice, popřípadě i někdo z ústavního zařízení a společně jsme řešili jak dítěti pomoci. Umístění dítěte do zařízení nebo do náhradní rodiny nebylo nikdy hned, předcházelo tomu pomoc rodině. 4. Dle čeho uvaţujete, zda je dítě vhodné pro osvojení x pěstounskou péči x pěstounskou péče na přechodnou dobu x ústavní péči x něco jiného? Je to vţdy náročné na rozhodování, předchází konzultace s pracovnicemi OSPOD, případová konference. U osvojení je to vyřešeno v případě souhlasu s osvojením a určeného nezájmu. Dítě se tak navrhuje do osvojení a přes Krajský úřad je dítěti hledaná ta nejvhodnější rodina. Co to je ale ta nejvhodnější rodina? Já jsem to vţdy povaţovala za něco zvláštního, nikdy nevíme, jak to
62
dopadne. Měla jsem osvojitele, kteří se rozvedli po přijetí dítěte do 2 let. Proč? Převáţně muţi neunesli to, ţe nejsou jiţ tak opečováváni, ţena se zaměří příliš na dítě a na muţe jiţ nezbývá tolik času. To je vţdy smutné, vţdyť před tím měli hezké manţelství 10-15 let. O pěstounské péči se uvaţuje v případě nařízené ústavní výchovy a rodiče nejsou schopni a ochotni si vytvořit takové podmínky, aby si děti převzali. V poslední době je to alkohol a drogy. Pro pracovníky OSPOD je to vţdy náročné rozhodnutí. Přechodná doba je zvláštní kapitola. Je to doba, kdy se dává rodičům šance. Měla jsem dva případy, kdy byl kaţdý odlišný. Dvě děti 2 a 5 let, rodiče alkohol, špatná péče o děti. Děti se umístily do pěstounské péče na přechodnou dobu. Rodiče to těţce nesli, ale po chvíli chápali, ţe je moţné, aby se jim děti vrátily a začali se snaţit. Snaha byla však jen 14 dní, po té odchází z ubytovny, jsou bezdomovci. Za dětmi v rodině byli na návštěvě jen jednou, zjistili spokojenost dětí a ţe mají vlastně volno na další volný ţivot. To je to nebezpečí odebrání dětí. Teď mám v Trialogu další případ odebrání dítěte do PPPD. Matka projevuje velký zájem, kontakt je týdně, dítě měla i na víkend. Problémy vidím v časové délce, neměla by tato situace být příliš dlouho, rodič by to nemusel tento nápor vydrţet. 5. Děláte si zpětnou vazbu, tj. zda Váš návrh byl dobrým plánem pro dítě? Pro dítě není řešení nikdy konečné, hlavně v pěstounské péči by měl být kontakt s rodiči zachován. Určitě všechny kolegyně si dělají zpětnou vazbu a sledují další osud dítěte. Vzpomínám si na případ nezletilé matky. V té době ji bylo necelých 17 let, rodina ji nebyla schopna pomoci. Chlapec umístěn do kojeneckého ústavu. Matka dítě navštěvovala, měla velký zájem. Pracovníci kojeneckého ústavu měli pro matku pochopení. Po dohodě s azylovým domem by matku přijali po zrušení ústavní výchovy chlapec a měla by tak šanci být s dítětem. Problém byl se soudy, aby ve stejné době, kdy má matka 18 let a v té době se zrušila ústavní výchova u dítěte.. Vzhledem k tomu, ţe opatrovnický soud soudí soudkyně, která měla pochopení, ústavní výchovu u chlapce zrušila. Matka byla šťastná a spolu se synem byla rok v azylovém domě. Po roce si našla známost, vzdala se a společně začali bydlet v pronajatém bytě. Dodnes jsme spolu v kontaktu. Matka vţdy sděluje, ţe je mně vděčná, ţe má dítě u sebe. Chlapec má 10 let, je šikovný a miluje maminku. Matka nezklamala. Těchto dobrých příkladů není však tolik. Kdybyste mohla něco změnit, co by to bylo?
63
Já to vidím v práci v rodině ještě v době, kdy je dítě v rodině a je zde problém (drogy, alkohol, špatná péče …). Práce v rodině vyţaduje časovou náročnost a to při vytíţení pracovníků OSPOD není vţdy moţné.
R9 1. Jak se sociální pracovnice na OSPOD dozví o ohroţeném dítěti? Ke zjištění
o týraném a
ohroţeném dítěti je důleţitá spolupráce OSPOD s orgány
a organizacemi, právnickými, fyzickými osobami – obecními úřady obcí v regionu OSPOD, školami, pediatry, psychiatry, PPP, psychology, policií. Neméně důleţité je, aby si občané všímali dění kolem sebe, aby nebyli neteční k tomu, kdyţ se dozví, ţe rodiče se špatně starají o děti a v rodině se děje něco podezřelého. OSPOD je povinno prošetřit i anonymní oznámení. Bez spolupráce s ostatními se OSPOD neobejde. Jedině tak se můţe sníţit počet dětí nešťastných, kterým rodiče nebo někdo jiný ubliţuje. Týranému dítěti můţe pomoci i anonymní telefon. Nejde říct, ţe jsou to děti ze sociálně slabých rodin, někdy překvapí pravý opak. Statistiky si nevedeme. Kaţdá z nás má na starosti „své“ spisy. Práce je stále mnoho. 2. Jak přemýšlíte o tom, co dělat? Jak postupujete? Co je Vašim úkolem? Smyslem kaţdodenních činností sociálních pracovníků OSPOD na úrovni obce s rozšířenou působností je ochrana dětí, které mohou být jakýmkoliv způsobem ohroţeny na zdravém vývoji. Po oznámení o ohroţeném dítěti sociální pracovnice v co nejkratší době provede návštěvu v rodině, informuje se na rodinu u lékaře, ve škole, u sousedů. Po zjištění skutečností se musí sociální pracovnice rozhodnout, zda se jedná o závaţnou situaci a oznámí ji na policii nebo bude s rodinou pracovat sama, řešit situaci pomocí případové konference, sociální prací s rodinou, spoluprací s ostatními zainteresovanými, zejména psychologem, školou, dětským lékařem, nařídí dohled. Je třeba však kaţdý případ ohroţeného dítěte posuzovat individuálně, jedná-li se o závaţné zjištění, neprodleně po zjištění sociální pracovnice poţádá o řešení policii. Můţe se jednat i o situaci, kdy dítě nemůţe zůstat v rodině. Potom se hledají příbuzní. Nemá-li o dítě nikdo z rodiny zájem, umístí se do zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc. Řešením by byla i přechodná pěstounská péče, neţ se situace v rodině vyřeší. Dál se pracuje s rodiči. 3. Prostřednictví čeho si ověřujete správnost svého postupu?
64
Sledujeme poměry v rodině, svoláme případovou konferenci, předáváme si informace všech zainteresovaných na případu dítěte. Důleţité je, dosáhnout toho, aby dítě i rodiče si byli vědomi, ţe spolupráce v rámci sociálně-právní ochrany je pro ně pomoc. 4. Dle čeho uvaţujete, zda je dítě vhodné pro osvojení x pěstounskou péči x pěstounskou péče na přechodnou dobu x ústavní péči x něco jiného? Do osvojení se svěřují děti útlého věku zdravé, kde dali rodiče souhlas s osvojením nebo rozhodl soud, ţe není potřeba souhlas rodičů s osvojením. Do pěstounské péče jsou vhodné děti starší, kde je v mnoha případech i kontakt s biologickou rodinou, ale rodiče se o děti nemohou starat. U nás je hodně vyuţívaná příbuzenská pěstounská péče. To je pro dítě lepší. Pěstounská péče na přechodnou dobu? Zejména děti, u kterých je předpoklad, ţe se vrátí do biologické rodiny a děti, u kterých se řeší situace před osvojením. Ústavní péči navrhujeme opravdu jen u dětí s výchovnými problémy, u starších nebo nevhodných do náhradní rodiny. Před umístěním dětí do osvojení, PP se provádí vyšetření psychologa, aby bylo odborníkem potvrzeno, ţe řešení situace je v zájmu dítěte. 5. Děláte si zpětnou vazbu, zda Váš návrh byl dobrým plánem pro dítě? Sociální pracovnice provádí návštěvy v rodinách, zajímá se o situaci dítě, informuje se ve škole, u pediatra. Kdybyste mohla něco změnit, co by to bylo? Péče o děti je stále roztříštěná. Vzájemná spolupráce ministerstev na tomto úseku není dostatečně efektivní - zlepšit provázanost a spolupráci ministerstev, které mají na starosti péči o ohroţené děti – zejména MPSV, MŠMT, MZ, MV. Ještě lepší by bylo zastřešit agendu pod jeden orgán. Aby bylo více času se věnovat práci v terénu a prevenci. Posílení neziskových organizací. R10 1.
Jak se soc. pracovnice OSPOD dozví o ohroţeném dítěti?
O ohroţeném dítěti se většinou dozvíme od různých institucí – od policie, škol, nemocnic, od praktických lékařů. Také z informací, které nám přímo na OSPOD sdělí příbuzní ohroţeného dítěte například jeden z rodičů, prarodiče, teta, strýc. Nezřídka také zavolá nebo napíše mail anonym, který upozorní na zanedbávání dítěte.
65
Jsem sociální pracovnice agendy náhradní rodinné péče, proto nejčastěji řeším případy, kdy zavolají z novorozeneckého oddělení nemocnice, ţe u nich porodila ţena, která chce dát souhlas s osvojením dítěte. V posledních měsících také velmi přibylo případů, kdy přijdou na OSPOD prarodiče nebo zletilý sourozenec nezletilého dítěte, jehoţ rodiče se dostali do tíţivé finanční nebo bytové situace. Jsou často zadluţeni, poţívají alkohol, berou drogy, ztratili bydlení. Příbuzní nás ţádají o pomoc při svěření dítěte do pěstounské péče. Za první tři měsíce roku 2014 bylo v našem obvodu svěřeno takto do příbuzenské pěstounské péče 6 dětí. Ve věku od 3 do 17 let. 2.
Jak přemýšlíte o tom, co dělat? Jak postupujete? Co je Vašim úkolem?
V prvním případě, který jsem uvedla, kdyţ je ţena rozhodnuta dát souhlas s osvojením dítěte postupujeme tak, ţe nejdříve zjistíme informace o rodině, zda není veden na OSPOD spis předchozích dětí matky. Zavoláme do nemocnice, zda a kde matku zastihneme a navštívíme ji v nemocnici. Většinou jiţ na gynekologickém oddělení. Snaţíme se citlivě zjistit důvod jejího rozhodnutí a nabídnout jí nejdříve pomoc. Předáme kontakt a informace o postupu, pokud na svém rozhodnutí trvá. Většinou s ohledem na zdravotní stav matky jsou informace stručnější, abychom ţenu nerozrušovali. Cílem by mělo být zbavit se obav z jednání na OSPOD a přijmout pomoc. Dítě je poté zabezpečeno formou předběţného opatření tj. rozhodnutím soudu na návrh OSPOD. Následuje převoz z novorozeneckého oddělení k pěstounům na přechodnou dobu nebo do dětského centra. Předtím je samozřejmě nutné zjistit z informací matky a nyní i šetřením u blízkých příbuzných, zda v rodině není osoba, která by byla schopna a ochotna o dítě pečovat. K druhému případu, kdy je řešena pěstounská péče můţe být postup například: Matka i otec jsou dlouhodobě drogově závislí. Mají 12letou dceru, kterou opakovaně matka zanechávala u rodičů otce. Rodiče nezletilé neţijí jiţ několik let ve společné domácnosti. Matka s dcerou neustále mění bydliště, oficiálně nepracuje, patrně si přivydělává prostitucí. Jedná se o ţenu, středoškolačku, také dcera má předpoklad dobré vzdělavatelnosti. Dlouhodobě ale neţije v uspořádaných rodinných poměrech. Na matce je silně citově vázaná. S matkou bylo nedávno jednáno na OSPOD, protoţe jí vyhořel byt. Uvedla, ţe si zase s dcerou najde bydlení, odmítla ovšem uvést, kam s dcerou nyní půjde a odmítla i azylové bydlení pro matky s dětmi. U dědečka, který se s babičkou rozvedl a ţije nyní sám, vnučka odmítla zůstat, neţ si matka zajistí stabilnější bydlení. Chce být s maminkou. Matka nakonec přislíbila, ţe do druhého dne sdělí soc. pracovnici adresu podnájmu u známých. Toto se nestalo a po několika dnech se na OSPOD dostavil dědeček (otec otce) s tím, ţe matka před 66
14 dny dceru u něj nechala, odešla. Neozývá se, nebere telefon. Dcera za ní teskní. On se rozhodl, ţe se o vnučku postará a poţádá soud, aby rozhodl. Ne jako v dřívějších letech, kdy jen vnučku pohlídali a zase matce vrátili. Vnučka potřebuje stabilní domov a bydlení. Dědeček s pomocí OSPOD podal návrh na předpěstounskou a pěstounskou péči. A z důvodu obav, ţe matka vnučku zase někam odvede, podává i návrh na předběţné opatření. K části Vaší otázky „jak přemýšlí soc.pracovnice o tom, co dělat?“, bych pro dokreslení dodala, ţe na našem oddělení se praktikuje, ţe po jednání například s matkou, nebo později i s dědečkem se sejdeme v kanceláři s ostatními kolegyněmi OSPOD a probíráme nejlepší moţné řešení pro dítě. Je to jakási předpřípadová konference, týmová práce. Podle mne není důleţité, jak se takové jednání nazývá. Ale jak je pro kaţdou z nás cenné. Často se přeme, ustupujeme a rozebíráme důvody proč situaci řešit tak a ne jinak. Na závěr se téměř vţdy shodneme. Nemáme ţádné zkušenosti s řízenou případovou konferencí. Nejsme velký OSPOD. Je velmi důleţité, ţe jsme na jiţní Moravě. Lidé jsou zde hodně pospolu. Rodina je velký pojem. Zpravidla vše vyřešíme v rámci rodiny. I kdyţ jedna větev rodiny selţe, ti ostatní se semknou a společně najdeme řešení.
3.
Děláte si zpětnou vazbu, tj. zda Váš návrh byl dobrým plánem pro dítě?
Zpětnou vazbou nám je to, ţe se všichni známe a víme o sobě. Vidíme, co se s dítětem v náhradním řešení děje. Máme minimálně ţadatelů o osvojení, většinou zůstane dítě příbuzenské pěstounské péči.
67
