MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV
EVROPSKÉ ETNOLOGIE
Studijní obor: Etnologie
Lenka Březinová
FOLKLORNÍ SOUBOR ZAVÁDKA Z ČEJKOVIC NA HANÁCKÉM
SLOVÁCKU
Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce:
PhDr. Martina Pavlicová, CSc.
Brno, 2008
Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou diplomovou práci Folklorní soubor Zavádka z Čejkovic na hanáckém Slovácku vypracovala sama s použitím uvedené literatury a pramenů. V Brně, dne 22. dubna 2008 Lenka Březinová 1
Děkuji PhDr. Martině Pavlicové, CSc. za odborné vedení bakalářské práce, laskavý přístup a cenné rady. 2
O BSAH Úvod ...........................................................................................................................................4 1
Folklorismus a jeho vývoj ..................................................................................................5
1.1 Počátky organizovaných folklorních projevů v našich zemích ..................................5 1.2 Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895...................................................7 1.3 Rozvoj folklorismu od konce 19. století.....................................................................8 1.4 Folklorní hnutí ve druhé polovině 20. století .............................................................9 2 Obec Čejkovice na hanáckém Slovácku...........................................................................11 2.1 Kultura v Čejkovicích ve 2. polovině 20. století ......................................................11 2.1.1 Tradiční hody v Čejkovicích ............................................................................12 3 Folklorní soubor Zavádka 1971-2008 ..............................................................................15 3.1 Počátky souboru a jeho zakladatelé..........................................................................15 3.1.1 Osobnost Jana Pavlíka a jeho působení v Čejkovicích.....................................16 3.2 Vznik Souboru lidových písní a tanců Zavádka .......................................................21 3.3 Umělecká činnost souboru........................................................................................22 3.4 Rozvoj a působení souboru v letech 1979 – 1989 ....................................................25 3.4.1 Krumvířský Kraj beze stínu a účinkování souboru Zavádka ...........................27 3.4.2 Přelom let 70. a 80. ...........................................................................................29 3.5 Zavádka v 90. letech .................................................................................................35 3.5.1 Umělecká činnost souboru v 90. letech ............................................................36 3.6 Současnost souboru Zavádka....................................................................................38 3.6.1 Umělecká činnost souboru od ruku 2001 .........................................................39 Závěr .........................................................................................................................................42 Použitá literatura.......................................................................................................................43 Resume .....................................................................................................................................45 Přílohy ......................................................................................................................................46
3
Ú VOD Po druhé světové válce se lidé opět navraceli k zájmu o folklor. Důsledkem toho byla vlna vzniku folklorních souborů a kroužků, která zasáhla řadu českých měst a obcí. V městských centrech vznikaly soubory často s profesionálním vedením a se stylizovanými scénickými programy, na venkově byl zájem spíše o místní lidové tradice. Folklorní hnutí se projevilo také v obci Čejkovice, která spadá do jižní části regionu hanácké Slovácko. Na kulturních aktivitách v obci měla v té době hlavní zásluhu skupina mladých lidí, která se zpočátku scházela neorganizovaně za účelem tance a zpěvu lidových písní. Za podpory okolí ale na sebe vznik souboru nedal dlouho čekat – v roce 1973 byl oficiálně založen Soubor lidových písní a tanců Zavádka. V letošním roce Zavádka oslaví 35. výročí od svého založení, avšak mnozí dnešní členové souboru si ani neuvědomují, že jeho historie sahá až do totalitních dob, a nemají ponětí, čím vším soubor od svého vzniku prošel a čeho nakonec dosáhl. V roce 2003 jsem se po několikaletém působení v dětském kroužku Iskérka stala i já členkou Folklorního souboru Zavádka z Čejkovic a měla jsem tak možnost zblízka pozorovat souborové dění a poznávat jeho minulost. Stejně jako jiné soubory i Zavádka prošla různými peripetiemi. V širším okolí byla brzy známá již od svého vzniku a byla výrazným prvkem místního kulturního života. Avšak v 90. letech minulého století, v souvislosti i s celospolečenskými změnami, se začaly její aktivity utlumovat, muzika odešla od taneční složky. Po několika letech se změnilo vedení souboru a Zavádku začala doprovázet cimbálová muzika Šmytec pod vedením Marka Trávníčka, která s ní hraje dodnes. V první kapitole práce se snažím ukázat stručný přehled vývoje folklorismu jako společenského jevu. Ve druhé kapitole se pak zaměřuji na kulturní život obce. Výrazným tradičním zvykem, který se v obci udržel, jsou hody, kterým věnuji samostatnou podkapitolu. Stěžejní částí práce je ale zaměření na vznik a historii souboru. Pramenem mi byly souborové kroniky, řadu informací jsme čerpala z rozhovorů s pamětníky a z časopiseckých článků, které dokumentují zájezdy a vystoupení souboru. K upřesnění některých dat jsem také využila dotazníků.
4
1 F OLKLORISMUS A JEHO VÝVOJ S termínem folklorismus se v odborné literatuře setkáváme od 60. let 20. století. Často však dochází k jeho nepřesnému výkladu: „V těchto souvislostech je třeba si uvědomit, že mnozí národopisci někdy dostatečně nerozlišují termíny lidová kultura a folklorismus, neboť to, co nazýváme lidová kultura, je převážně historicky uzavřený způsob života rolnické vesnice, který se nemůže vrátit, i když některé projevy jsou revitalizovány a využívány v nejrůznějších podobách, jež lze nejvhodněji označovat právě jako folklorismus.“1 Složitou otázkou je především určení hranic samostatného folklorismu, protože meze se v mnoha případech prolínají a někdy se nedají zcela definovat. „Mnohem těžší je určit druhou hranici, která prostor mezi folklorem a folklorismem vymezuje. Snad si můžeme dovolit konstatování, že tato hranice přesné kontury nemá, a to ani z hlediska procesu, ani z hlediska jevu. Těžko lze předvídat, kudy se vývoj bude ubírat v budoucnosti...“2 V literatuře se mluví o folklorismu jako o tzv. druhé existenci folkloru, druhém životě lidové kultury. Folklorismus výrazně zasáhl v mnohých oblastech do vývoje kultury rolnické vesnice. „Hudba, píseň, tanec i oděv lidových vrstev se stávaly nejen symboly nově se rodících národnostně uvědomovacích snah, ale upoutávaly svou estetickou hodnotou také umělecký svět a byly jeho silnými inspiračními zdroji. Se zrychlující se proměnou tradiční kultury na přelomu 19. a 20. století získal tento proces ještě jiný směr. Vlivem především intelektuálských vrstev, které si uvědomovaly zanikání tradičních hodnot, byla stále více zvýrazňována snaha uchovat či dokonce vrátit venkovu ustupující formy jeho kultury.“3
1.1 P OČÁTKY ORGANIZOVANÝCH FOLKLORNÍCH PROJEVŮ V
NAŠICH
ZEMÍCH
Nejstarší zprávy dokazují, že již v 17. století se začalo objevovat předvádění lidových písní a tanců pro potěšení druhých. Dokládá to například zápis o tom, že zemský hejtman Ladislav Velen z Žerotína v roce 1620 připravil Fridrichovi Falckému zajímavou podívanou – vystoupení svých severomoravských poddaných v krojích a s lidovou muzikou.4 Šlechta
1 2 3 4
Jančář, J., Krist, J.: Národopisné slavnosti a folklorní festivaly v České republice. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2007, s. 14. Pavlicová, M., Uhlíková, L., (eds.): Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997, s. 6. Tamtéž. Válka, J.: Morava reformace, renesance a baroka. In: Dějiny Moravy, díl II.. Vlastivěda moravská, Země a lid. Nová řada, sv. 6. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1995.
5
toužila po kráse a romantičnosti vesnického života, po jeho zpěvu a tanci, ale v jejím zájmu byl také lidový oděv. Bavila se tím, že se do venkovského kroje oblékala. Zmínka z roku 1724 o masopustní zábavě na vídeňském dvoře mluví o tom, že byla v hanáckém kroji oblečena dcera hraběte Kounice a kroj hanáckého sedláka oblékl Karel hrabě z Harrachu.5 Osvícenská společnost projevovala velký zájem o lidovou hudbu. V roce 1819 vznikla tzv. guberniální písňová sbírka jako výsledek sběratelské akce ve všech zemích rakouské monarchie. Od počátku 19. století se také rozšiřovalo veřejné předvádění selských zvyků a krojů na různých panstvích. Při svátcích ve městech se častěji prezentovaly zvyky vesnického lidu a jejich tance a písně. Tyto výstupy měly často na starosti zemští, krajští a vrchnostenští úředníci, kteří venkovské obyvatelstvo na různých slavnostech organizovali: „O účasti poddaných z různých českých panství na těchto holdovacích slavnostech v Praze a z moravských a slezských panství v Brně rozhodovali úředníci, kteří osobně navštěvovali vybrané obce a prostřednictvím rychtářů vybírali budoucí účinkující.“6 K důležitým akcím patřila např. velkolepá přehlídka krojových párů z Moravy v brněnských Lužánkách na počest korunovace Ferdinanda V. v roce 1836. K této příležitosti vznikly mj. skicy nákresů krojových párů, které byly darovány císaři.7 Ve druhé polovině 19. století začíná narůstat zájem vzdělanců o lidový kroj, výšivky, lidovou architekturu, rukodělné práce apod. Vznikají první sbírky, k níž patří také sbírka Ženského výrobního a vzdělávacího spolku Vesna, který byl založen v Brně roku 1870: „Od r. 1888 budoval spolek vlastní národopisnou sbírku, ve své době nejrozsáhlejší v Brně. Jejím základem byly výšivky, ale obsahovala i kraslice, lidovou keramiku a odbornou literaturu zejm. o lidovém ornamentu; bohatě bylo zastoupeno Slovácko, Haná, Valašsko a Slovensko. Sbírka sloužila při výuce ženských prací a kreslení.“8 „Postupně se tak rozšiřoval pohled na kulturu lidu, který dosud spíše směřoval k poznání lidového básnictví, zejména písní. V roce 1891 byl založen časopis Český lid, který zastřešil nejrůznější snahy o přiblížení venkovské lidové kultury. V témže roce se v Praze konala Všeobecná zemská jubilejní výstava, na níž se podařilo prosadit myšlenku zbudování
5 6 7 8
Jančář, J., Krist, J.: Národopisné slavnosti a folklorní festivaly v České republice, c. d., s. 19. Tamtéž, s. 21. Nákresy zhotovil W. Hron. Pavlicová, M., Uhlíková, L., (eds): Od folkloru k folklorismu, c.d., s. 232.
6
tzv. České chalupy s expozicí lidového umění. Ohlas, se kterým se expozice setkala, podnítil další námět...“9
1.2 N ÁRODOPISNÁ VÝSTAVA ČESKOSLOVANSKÁ V P RAZE 1895 Při setkání přátel v síni Staroměstské radnice 28. července 1891, jež řídil zástupce Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci P. I. Wurm, byla přijata myšlenka Františka Šuberta uskutečnit výstavu novou, která by se zcela zaměřovala na vesnický lid a jeho život. Po tomto setkání bylo rozhodnuto, „...že v roce 1893 se v Praze uskuteční národopisná výstava českoslovanská, z předmětů výstavy se založí národopisné museum, sbírky budou sloužit jako podklad k vydávání národopisné encyklopedie a ke všem těmto aktivitám bude zřízena národopisná společnost českoslovanská.“10 K uskutečnění tak velkolepé akce bylo vynaloženo mnoho úsilí a plány připravované výstavy bylo třeba několikrát přepracovat. Pro přehlednou organizaci NVČ byly vytvořeny výbory a vznikaly krajinské odbory. „Pro Moravu a Slezsko měl být zřízen ústřední výbor v Brně, jenž měl mít obdobnou pravomoc jako výkonný výbor v Praze. Tento se skutečně také ustavil v rámci Musejní společnosti a jeho předsedou se stal F. Bartoš.“11 „K rozvoji národopisné práce přispěly také sjezdy, jež se uskutečnily na několika místech Moravy. Odtud také vzešla výzva k pořádání místních výstavek, které se pak staly významnou součástí příprav na Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze.“12 Vzniklé krajinské výstavky a koncerty byly předzvěstí NVČ a měly také posloužit k nácviku jednotlivých programových částí NVČ. „V letech 1892 – 1895 se uskutečnilo v Čechách 118 a na Moravě a ve Slezsku 56 krajinských výstavek, na nichž vystupovaly folklorní skupiny z představovaných regionů.“13 Národopisná výstava českoslovanská se uskutečnila v roce 1895 v době od 15.5. do 22.10.14 a nebyla jen pouhou výstavou národopisných artefaktů: „Lidová kultura se na nich však prezentovala nejen prostřednictvím věcných památek, ale i tzv. živou výstavou, kde byly předváděny zvykoslovné projevy, tance, písně atd., často jako výsledek uvědomělých snah o oživení obnovení lidových tradic.“15
9
Pavlicová, M., Uhlíková, L.: „Dílo trvalé - a ne prchavé“. Nad jubileem Národopisné výstavy českoslovanské. Opus musicum 27, 1995, s. 31. 10 Tamtéž. 11 Frolec, V.: Národopisná výstava českoslovanská a Morava. Národopisné aktuality 7, 1970, s. 195. 12 Tamtéž, s. 196. 13 Jančář, J., Krist, J.: Národopisné slavnosti a folklorní festivaly v České republice, c. d., s. 31. 14 Viz Národopisná výstava Českoslovanská v Praze 1895. Praha 1896. 15 Pavlicová, M., Uhlíková, L., (eds): Od folkloru folklorismu, c. d., s. 207.
7
Stala se impulsem zájmů o lidovou kulturu. Uvědomování si dědictví národa a krásy života prostého lidu vedlo ke vzniku mnoha institucí a převážně pak spolků, které usilovaly o zachování tradic lidové kultury a předávání tohoto dědictví dále.
1.3 R OZVOJ FOLKLORISMU OD KONCE 19. STOLETÍ Zachovávání tradic nepříslušelo jen spolkům a institucím, ale kulturní a společenskou činnost ovlivňovali také jednotlivci. Byli to neznámí učitelé na vesnických školách, faráři, hudebníci. Patřila k nim také zvučná jména, na Moravě např. František Bartoš, František Kretz, Leoš Janáček, Martin Zeman, Lucie Bakešová a mnoho dalších.16 Po počeštění Karlovy univerzity se moravským a slovenským studentům otevřely dveře k vysokoškolskému vzdělání. Studenti se setkávali ve spolcích, kde jejich aktivitami byly převážně hudba, zpěv a tanec. Vznikaly tak první vysokoškolské kroužky a spolky.17 Po vzniku republiky se proměnil i zájem o lidovou kulturu: „Pěstování lidových písní, tanců a udržování krojů se stalo společensky okrajovým prvkem kulturní činnosti, využívaným i zneužívaným jako projev účasti venkova na budování nového státu. K prezentaci zvyků, písní a tanců rolnického venkova na nejrůznějších církevních i světských slavnostech docházelo nejčastěji prostřednictvím osvětových aktivit Sokola, Orla, Katolické omladiny, Národní jednoty a v Čechách zejména Jednoty republikánského dorostu. Pod patronací těchto organizací se pořádaly nejrůznější folklorní slavnosti, zejména dožínky, vinobraní a další zvyky.“18 Postupně byly pořádány národopisné slavnosti a folklorní festivaly. K nejznámějším v době první republiky patřily Slovácký rok v Kyjově (který vznikl roku 1922), Slezský rok v Jablunkově (1923), Hanácký rok v Přerově (1923), Valašský rok v Rožnově pod Radhoštěm (1925) a Národopisné svátky Moravy v Brně (1925). Folklor a mnohé lidové prvky se stále častěji přenášely do jevištních projevů, kde ztrácely svůj původní význam a funkčnost. Byly přeměňovány, upravovány a někdy se stávaly i jevištní předlohou pro další soubory.
16
Pavlicová, M., Uhlíková, L., (eds): Od folkloru k folklorismu, c. d.. Vinkler, J.: Praha a Moravští Slováci, Praha: Slovácký krúžek, 1996. 18 Jančář, J., Krist, J.: Národopisné slavnosti a folklorní festivaly v České republice, c. d., s. 37. 17
8
1.4 F OLKLORNÍ HNUTÍ VE DRUHÉ POLOVINĚ 20. STOLETÍ Ve druhé polovině dvacátého století se folklorní hnutí u nás rozvíjelo rychleji než v předcházejících letech. Zároveň se však ale objevil i ideologický tlak nového režimu. V roce 1948, kdy se k moci dostali komunisté, „...byly zrušeny všechny folklorní spolky a sdružení a postupně byly zakládány novodobé ‚soubory lidových písní a tanců‘. Jejich zřizovateli se staly organizace Revolučního odborového hnutí, Československého svazu mládeže, místních Osvětových besed, městských Domů osvěty nebo Jednotných zemědělských družstev. Ti, kdož se nechtěli připojit k některé povolené masové organizaci, museli z veřejného života odejít.“19 Mnozí se však i za podpory těchto organizací věnovali folkloru a práci v souborech. Bylo smutné, někdy až nepochopitelné, že některé programy, písně i celá taneční pásma byla cenzurována či dokonce zakazována. O tom, co se bude tancovat, zpívat a hrát rozhodovali lidé, kteří nebyli členy souboru. I přes totalitní režim zůstával lidový zpěv a tanec oblíbenou aktivitou nejen mládeže. „V dobových souvislostech lze konstatovat, že životní optimismus a činorodý vztah k životu, zprostředkovávaný vybranými lidovými písněmi a tanci, byl cenným obohacením společenského života v období totalitního režimu. Po určitém útlumu v šedesátých letech přibylo do roku 1980 na Moravě a ve Slezsku téměř 30 nových souborů a 15 v Čechách.“20 Vedení nově vznikajících souborů na venkově se většinou ujímali lidé, kteří měli zkušenosti z národopisných souborů, a to převážně z městských, které vedli již profesionální tanečníci či etnografové. Členové těchto souborů často po svém návratu ze studií začali sami vést místní mládež, která měla zájem o lidovou kulturu. Nárůst národopisných souborů byl sice početný ve městech i na vesnicích, byl mezi nimi však velký rozdíl. Soubory vznikající ve městech se soustředily především na jevištní formy své činnosti. Vesnické soubory se také mimo vystupování na folklorních festivalech a národopisných slavnostech podílely na kulturním životě vesnice a udržování jejích zvyků a tradic. V některých případech se soubor zasloužil i o záchranu některých zvyků a tradičních zábav, které byly běžné v předválečném období. Mezi tyto zábavy patřily například dožínky či hody. Scénická tvorba ve folklorních souborech byla různorodá, především se však soustředila na pásma regionálních tanců: „Pódiová prezentace vždy vyžadovala alespoň minimální úpravy materiálu. S tímto problémem se potýkaly již generace v období prvních jevištních
19 20
Jančář, J., Krist, J.: Národopisné slavnosti a folklorní festivaly v České republice, c. d., s. 60. Tamtéž.
9
pokusů, avšak v souborové činnosti po 2. světové válce se již jasně vydělovaly dvě linie – variační práce bez dějového záměru a stavba dějových čísel. Choreografická variační práce více vycházela z podstaty lidového tance, z jeho proměn v původním prostředí, naopak dějová čísla (pomineme-li např. obrazy z lidového zvykosloví, resp. z lidového divadla) představovala na scéně nový žánr, který zahrnoval scénické principy i novodobého výrazového tance. K tomu, aby toto sdělení bylo skutečně nosné, však bylo zapotřebí daleko hlubší scénické propracovanosti včetně technické přípravy, která kladla na amatérské soubory velké nároky. I z toho důvodu se začala proměňovat řízená metodická činnost pro zájemce z folklorních souborů zdůrazňující ve větší míře pohybovou a taneční průpravu.“21 Přestože tehdejší doba byla politicky složitá, naskýtaly se mnohým souborům možnosti účastnit se folklorních festivalů v zahraničí a vzrůstalo také vybavování novými kroji či hudebními nástroji z finančních prostředků zřizovatelů.
21
Pavlicová, M., Uhlíková, L. (eds): Od folkloru k folklorismu, c. d., s. 8.
10
2 O BEC Č EJKOVICE NA HANÁCKÉM S LOVÁCKU Vinařská obec Čejkovice leží na jižní Moravě jihovýchodně od Brna; spadá do hodonínského okresu. Traduje se pověst o vzniku názvu obce, která praví, že kníže čejkovického panství při lovu pronesl větu: „Čejko, nepoletíš více“. Z hlediska národopisného členění patří Čejkovice do regionu hanácké Slovácko, o jehož poznání se zasloužili mnozí sběratelé a badatelé – např. František Bartoš, František Sušil, Hynek Bím, Jan Poláček, Jan Herben či bratři Mrštíkové. Hanácké Slovácko se rozkládá v jihozápadní části Slovácka. Přívlastek „hanácké“ má své opodstatnění v určitých znacích regionu Hané (nářečí, kroj...), které jsou pro část hanáckého Slovácka typické. Vymezení oblasti určil už na sklonku 19. století národopisec Josef Klvaňa. „Klvaňa to dal najevo tím, že typy krojů z okrajových pásem nezačlenil do systému krojových okrsků Moravského Slovenska, nýbrž je vydělil jako zvláštní skupiny krojů okrsku valašsko-slováckého a hanácko-slováckého, který ještě rozdělil na jižní a severní. Teprve později, v monografii Moravského Slovenska, postavil na úroveň ostatním skupinám, krojových okrsků na Slovácku jako poslední z nich kroje hanácko-slovenské, a to severní na Ždánicku a jižní na Velkopavlovicku a Čejkovicku.“22 Tomuto rozdělení zhruba odpovídá až na výjimky i dvojakost nářečí. V jižní části se hovoří přechodným dialektem slováckým, zatímco v severní části na Kloboucku a Ždánicku převažuje hanácké nářečí. Pro upřesnění hranic hanáckého Slovácka poslouží výčet vesnic, které jsou v tomto regionu hraniční (viz. práce Z. Jelínkové „Zavádka a skočná I“).
2.1 K ULTURA V Č EJKOVICÍCH VE 2. POLOVINĚ 20. STOLETÍ Folklorní hnutí a zájem o lidovou kulturu se nevyhnuly ani Čejkovicím. Zájem místní mládeže vzbudilo nadšení v okolních vesnicích, kde již folklorní soubory fungovaly a staraly se o kulturní dění v obci. Práce v souborech a nácviky tanců se rok od roku zlepšovaly. Uskutečňovalo se více lidových tanečních zábav, posezení u cimbálu, kde se mladí lidé mohli realizovat a uplatňovat své zkušenosti. Narůstal zájem i o další společenské aktivity. Vznikaly nové kroužky zájmové činnosti: „Děti mohly svůj volný čas věnovat národopisnému souboru Iskérka, který vedla učitelka Jana Trávníčková, či práci v dětské dechové hudbě vedené Jaroslavem Novákem. Tato 22
Jeřábek, R.: Hanácké Slovácko a hanáčtí Slováci. Národopisné revue 1, 1996, s. 4
11
dechovka, která si volí název Templáři, poprvé veřejně vystupuje v roce 1987. Navštěvují se také hudební kurzy, kde se vyučuje hře na hudební nástroje. Dospělí se sdružují stejně jako dříve v amatérském divadelním souboru, který v roce 1987 vystupuje s klasickými Stroupežnického Našimi furianty. Funguje Svaz socialistické mládeže, Svaz požární ochrany, oddíl kuželek apod. Vlastní činnost vyvíjejí také chovatelé, zahrádkáři a myslivci.“23 Stále pokračoval ve své činnosti také odbor kopané Sokol. Oblíbené například byly krojové a tradiční plesy, taneční zábavy, hody a zarážení hory. Všechny tyto akce a také mnoho dalších však musely být povolovány politickými orgány. 2.1.1
T RADIČNÍ HODY V Č EJKOVICÍCH Výrazným
tradičním
obyčejem,
který se
v Čejkovicích
udržel,
byly hody:
„V Čejkovicích, jako všude jinde u hanáckých Slováků, se tančívalo o fašanku, hodech, dožínkách, vinobraní, o svatbě, o jarmarcích, o muzikách jako rekrutská a kateřinská a též na Štěpána při volbě stárků. K tanci však zavdávaly důvod i příležitosti méně okázalé a pracovní, jako např. při vaření trnek. Nejslavnější a také nejdelší a organizačně nejpromyšlenější co do pořádku, práv svobodné chasy i ženáčů, pocty hostům a cizí chase a také co do zařazení jednotlivých druhů tanců byly z obyčejů výročních především fašanek a hody. O hodech a fašanku se tančilo po tři dny a v rámci tanečního pořádku měly své místo jak běžné tance kolové, tak tance obřadního a reprezentačního akcentu, tančené pouze o těchto příležitostech.“24 V 19. století hody pořádala místní chasa, na kterou dohlížela obec se starostou: „Tradiční hodová organizace, která byla jednotícím prvkem celé obce, však doznala v prvních letech Československé republiky dramatických změn. To, co dříve obec sjednocovalo, ji počalo rozdělovat. Jedna hodová skupina se vytvořila kolem Orla a lidové strany, druhá pak kolem Sokola. V obci tedy stávaly dvoje máje a konaly se dvoje hodové zábavy. Orelská mája stála na Dolním konci na místě předválečných hodů před domem č. p. 147, u školy a vedle transformátorů pak sokolská.“25 Tato situace přetrvávala do 50. let 20. století, kdy přišel k moci totalitní režim, který zrušil orelský spolek a pořádání hodů zakázal.
23
Jan, L.: Politický a společenský vývoj v letech 1945-1989. In: Čejkovice 1248-1998. Čejkovice: Obecní úřad, 1998, s. 262-263. 24 Jelínková, Z.: Lidový tanec, hudba a píseň. In: Čejkovice 1248-1998. Čejkovice: Obecní úřad, 1998, s. 424 425. 25 Štěpánek, V.: Rok na vsi. In: Čejkovice 1248-1998. Čejkovice: Obecní úřad, 1998, s. 421.
12
Po založení souboru Zavádka se organizace hodů ujali jeho tanečníci. O pár let později však došlo k nedorozumění. Čejkovičtí občané se mylně domnívali, že chodit v kroji a účastnit se hodů smí jen ten, kdo tancuje v souboru Zavádka. Proto se v 70. a 80. letech většina krojové chasy skládala z tanečníků Zavádky. Zdenka Jelínková o tancování na hodech v Čejkovicích píše: „Celé třídenní hodové a fašankové dění pak prostupovalo mužské cifrování a verbuňk, zvaný dříve čardáš. S verbuňkem přicházeli nebo přijížděli přespolní v neděli odpoledne o hodech ze zpěvu pod máji. Tam byli vítáni domácími stárky a po verbuňku a přípitku jim pak v následném sóle byly vyparáděnými domácími stárky a chasou zaváděny tanečnice. Podle hodnosti byly zavedeny přespolním stárkům nejprve domácí stárky svými stárky. Ostatní domácí chasa pak zaváděla své tanečnice cizí chase. Dbalo se, aby nebyla žádná obec přehlédnuta a aby byli vítání v pořadí, ve kterém přijeli. V neděli byly tedy hody hlavně pro hosty. V pondělí pak chodila hodová chasa s muzikou po domech ‚o koláče‘, ale i ‚o obilí‘, ‚víno‘ a nějaký peněžitý příspěvek na hodovou režii. V pondělí bývala část hodové veselice včetně zavádky vyhrazena ženáčům a vdaným ženám. V úterý byly podobně jako na Podluží hody ‚pro ženské‘.“26 Volba prvního a druhého stárka a jejich sklepníků se v dnešní době koná na sv. Štěpána 26. prosince na taneční zábavě v Čejkovicích nebo v sousední obci Vrbice. Zvolení stárci si do jara najdou své tanečnice (stárky), se kterými domlouvají organizují a celé hody.27 Měsíc před pořádáním tradičních krojových hodů jede chasa (jen mužská část) pro hodovou „máju“ a týden před hody pak začínají velké přípravy. V den hodů, v neděli dopoledne, se sejde chasa na hodové sváteční mši. Po obědě vychází druhý stárek s muzikou pro prvního stárka a společně si jdou pro první stárku a děvčata. Pak následuje krojový průvod obcí až pod „máju“,28 kde se koná hodová zábava. Během zábavy jsou dvě sóla určená pro stárky a sklepníky a jejich partnerky a dvě sóla pro jejich hosty. Stejný ceremoniál se pak odehrává na druhý den v pondělí, kdy vychází první stárek pro druhého a pak společně jdou pro druhou stárku. Dnes již vymizely obchůzky po domech.
26
Jelínková, Z.: Lidový tanec, hudba a píseň, c. d., s. 427. Více informací o tom, jak probíhají hody na hanáckém Slovácku, se lze dočíst v bakalářské diplomové práci Lenky Lubalové Stárkovská organizace v obci Vrbice na pozadí problematiky tradice (FF MU, 2007). 28 Hodová „mája“ opět stává vedle staré školy u transformátoru, kde je pro ni přímo určené místo. 27
13
Nedělní hodový den je především zajímavý tím, že přijíždí přespolní krojová mládež, která se pod „májů“ představí verbuňkem. Pondělní hodový den bývá klidnější, protože nepřijíždí již tolik návštěvníků. Úterý patří maškarám.29 Chasa v převlecích se večer sejde pod „májů“.30 Chlapci vymýšlejí směšné představení a děvčata se převlečou za krojované chlapce a přinesou si i svoji máju, kterou si musí uhlídat. V posledních letech si tento den oblíbila i přespolní mládež, která přijíždí také v nejrůznějších kostýmech. Krojové tradiční hody v Čejkovicích se konávají vždy druhou neděli v srpnu. „S jejich termínem však je v Čejkovicích potíž. Protože hody, které se slavívají v neděli po svátku patrona kostela, se nemohou z liturgických důvodů, a ostatně i kvůli počasí v březnu (sv. Kunhuty je 31. března, což bývá vždy postní období) konat, slavívaly se v nejbližší neděli po svátku Nanebevzetí Panny Marie, neboť jí byla zasvěcena zámecká kaple. Hody se však jindy slavívaly i v září.“31 Dříve se před začátkem hodů v Čejkovicích pořádaly tzv. „zahrávky“ a po jejich skončení tzv. „odehrávky“. V posledním desetiletí se však od těchto akcí upustilo. Čejkovická chasa oplácí návštěvy přespolních a také se vydává na hody do okolních vesnic, nejvíce do Vrbice, Kobylí a Velkých Bílovic, někdy také zajížděla až do Lužic, Týnce nebo do Rakvic. Již pár let však bohužel můžeme pozorovat, že zájem o tradiční hody klesá. Mládež odrazují v pořádání hodů organizační starosti a zodpovědnost, upadá také zájem o chození v kroji.
29
Program hodového úterý se po letech nemění. V blízkém okolí vesnice stačí říci hodové úterý a už se ví , jak ten večer probíhá. V minulých letech se hodové úterý nazývalo také jako ženské nebo dívčí hody, později se objevilo pojmenování maškary nebo hodové úterý. 30 Většinou jsou to převleky za děvčata v kroji, nebo vdané paní či staré babky. Ale meze v převlékání se nekladou. Tak můžeme v hodové úterý vidět na parketu hokejisty, „cigánské“ převleky, pohádkové a večerníčkové postavy atd. 31 Štěpánek, V.: Rok na vsi, c. d., s. 420.
14
3 F OLKLORNÍ SOUBOR Z AVÁDKA 1971-2008 3.1 P OČÁTKY SOUBORU A JEHO ZAKLADATELÉ Začátky folklorního souboru Zavádka z Čejkovic byly provázeny nadšením skupiny mládeže pro lidový zpěv a tanec. Chuť naučit se lidové tance a písně vyvrcholila tím, že se mladí lidé ve věku od 15 let začali neformálně scházet v prostorách budovy, která je nyní ve vlastnictví podniku Zemědělská a.s. Čejkovice. Koncem šedesátých let 20. století se poprvé objevil návrh uskutečnit nácviky vybraných tanců, ale pravidelné zkoušky se začaly konat až v roce 1971. Tímto rokem se datují neoficiální počátky souboru Zavádka, vznikla také kronika souboru, které se ujala Marie Novotná (roz. Němečková). Protože se nacvičovalo v budově místního JZD, začalo se družstvo o tyto lidi zajímat. Navrhlo jim zkoušení v prostorách družstva bez poplatku a také financování vznikajícího souboru. Požadavkem JZD bylo, aby se soubor v budoucnu stal reprezentativním souborem obce. Proto proběhla ustanovující schůze Základní organizace Socialistického svazu mládeže (SSM) při JZD Čejkovice, kde se projednával návrh založit v obci národopisný „krúžek“. Před založením souboru se konal kurz lidového zpěvu a tance, který byl veden odborníky. „Jedním z hlavních záměrů činnosti organizace bylo zařazení kursu lidového zpěvu a tance za odborného vedení do plánu činnosti organizace. Trvání kurzu vzhledem k rozsáhlosti národopisných oblastí Slovácka jsme řešili tak, že se setkáváme každý pátek od 19 hod. do 22 hodin. Při optimálním vývinu situace a dobrých podmínkách získají mladí lidé po projití tímto kurzem možnost chtivě se zúčastňovat besed u cimbálu a získají solidní základ pro založení souboru v roce 1973.“32 Na základě domluvy ustanovující schůze se dobrovolná skupinka mladých lidí, kteří se scházeli pro zábavu a radost z lidového tance a zpěvu, stala organizovaným kroužkem. „Organizace začínala se 16 členy. Po založení vzrostl počet na 17 dívek a 14 chlapců.“33 Do kurzu lidového zpěvu a tance byl jako umělecký vedoucí přizván pan Miroslav Jestřabík. „První snahy o napravení tohoto neradostného stavu a obnovení alespoň části duchovního odkazu minulých generací se datují do srpna 1971, kdy se ustavila svazácká organizace při místním JZD a jedním z hlavních záměrů její činnosti bylo zajištění odborného
32
Kronika národopisného souboru Zavádka. Záznam z 17. srpna 1971. Kronikářka Marie Novotná (roz. Němečková). 33 Tamtéž.
15
nácviku lidových písní a tanců. Pod vedením Miroslava Jestřabíka vznikl národopisný krúžek, jehož činnost byla zaměřena na výuku základních tanečních prvků jednotlivých lidových tanců. Kolektiv mladých lidí se začal zúčastňovat krojových plesů, tradičních hodů nebo besed u cimbálu v blízkém okolí.“34 Mládež z kroužku nezahálela a začala se aktivně pouštět do organizace kulturního dění v Čejkovicích. V roce 1971 bylo na tradičních hodech 16 párů v kroji. Tyto páry navštěvovaly kroužek, ostatní mládež z obce se k nim ale nepřidala. Kroužek při této příležitosti vydělal dostatek peněz na další kulturní akce. 3.1.1 O SOBNOST J ANA P AVLÍKA A JEHO PŮSOBENÍ V Č EJKOVICÍCH Situace v kroužku se časem změnila zejména z hlediska nácviků. Do Čejkovic se v roce 1964 přistěhoval tehdy sedmadvacetiletý lékař Jan Pavlík, který se o několik let později kroužku intenzivně věnoval a který dostal soubor v následujících letech na dobrou úroveň. “Poprvé jsem Čejkovice navštívil v šedesátých letech, když jsme spolu s manželkou hledali svá nová lékařská působiště. Snad jsem vstupoval do života této komunity v období pro kraj a jeho lid nejtěžší, v období, kdy již skončila sláva velkých sedláků a ve jménu velkolepých plánů združstevňování se radikálně měnila tvář vesnice i způsob života zdejších lidí. Začal jsem poznávat tento kraj v jeho samé podstatě, v letoře lidí, v jejich zvycích a v jejich osudech. Křtěn písní rodného Horňácka, očekával jsem zpěvnost i v tomto kraji, který jsem však znal jen z literárního odkazu minulosti, z díla Mrštíků, ale především Jana Herbena. Později to byly národopisné studie A. Šebestové, ale hlavně chvíle povídání s pamětníky zašlých časů. Vděčně v tuto chvíli vzpomínám na řadu ochotných pamětníků, od kterých jsem čerpal poznatky o zvycích, písních a kroji.“35 Život J. Pavlíka v Čejkovicích však byl v počátcích spjat především s jinou činností. Stav starého zdravotního střediska byl pro mladého lékaře nepřijatelný, proto inicioval stavbu nového zdravotnického zařízení. Spojil se s Františkem Pešlem, který sestavil stavební kolektiv, jenž zpracoval plány (tzv. akce „Z“). Projekt schválila okresní komise a stát přispěl finanční podporou, která však nebyla dostatečná. Za poskytnuté peníze (700 tisíc korun) se pořídil stavební materiál, ale na zaplacení stavební firmě už nezbylo. Díky pomoci domácích občanů a místního požárního výboru se nakonec nové zdravotní středisko postavilo za 14 měsíců.
34 35
Pavlík, J.: O Zavádce. Čejkovice 1248-1998. Čejkovice: Obecní úřad, 1998, s. 440. Pavlík, J.: O Zavádce, c. d., s. 440.
16
Nedlouho poté se J. Pavlíkovi zrodila v hlavě další myšlenka. Začal usilovat o záchranu tvrze v Čejkovicích. Pro tento účel byla ustanovena komise, která spadala pod Místní národní výbor. Do ní byl povolán i Ing. Žlábek, který tehdy pracoval pro Ústav památkové péče. Komise se snažila zapsat tvrz do státem chráněných památek, protože uskutečněný archeologický výzkum prokázal, že se ve tvrzi zachovaly pozůstatky gotického a renesančního slohu. I přes všechnu snahu komise se však nepodařilo získat finance na její opravu. J. Pavlík u okresních činovníků neuspěl ani s návrhem využít rozsáhlé prostory tvrze jako domov pro postiženou mládež. Tvrz chátrala dále, nebyla však zcela nevyužita. S místním ochotnickým souborem nacvičil doktor Pavlík hru „Ženský zákon“ od spisovatele G. Tajovského, která byla proložena písněmi ze zdejšího kraje. V letech 1966 a 1967 se tak nádvoří čejkovické tvrze proměnilo v divadelní jeviště. Zanedlouho byl J. Pavlík osloven předsedou JZD Ing. Oldřichem Horákem, aby se ujal vedení Kurzu lidového zpěvu a tance. J. Pavlík se pustil do spolupráce s Mirkem Jestřabíkem. „S postupným zkvalitňováním procesu uměleckého zrání folklórních souborů ustávala éra umělých družstevnických častušek a nové tvorby lidových písní a soubory se začaly vracet k tradičnímu lidovému projevu. Když za mnou tehdy přišel předseda zemědělského družstva ing. Oldřich Horák s návrhem na založení národopisného souboru a nabídl pomoc technika Vojtěcha Hradila, který se v následných letech ukázal jako výborný organizátor, přijal jsem jejich nabídku. Bylo to rozhodnutí závažné, protože nikdo z mladé generace neznal téměř nic o krajových tancích, málokdo uměl pořádně zazpívat, kroj v Čejkovicích byl již poznamenán dobovými prvky, zvláště vlivem sousedního Podluží.“36 Cílem kurzu lidového zpěvu a tance bylo naučit zájemce základní kroky tanců z regionu hanáckého Slovácka. Později byly díky Socialistickému svazu mládeže při JZD Čejkovice získány prostředky pro návrh a ušití krojů.37 V roce 1972 proběhl v Čejkovicích terénní výzkum pod vedením PhDr. Anny Rýznarové, etnografky, která se měla soustředit na obnovu lidového kroje z Čejkovic. Na výzkumu se podílel také J. Pavlík, který vypomáhal s doporučováním místních lidí – respondentů, neboť jako místní lékař měl k lidem velmi blízko a čejkovičtí obyvatelé mu důvěřovali.
36 37
Pavlík, J.: O Zavádce, c. d., s. 440. Místní JZD pořídila hudební nástroje pro novu sestavu hudebního doprovodu v roce 1973. Předseda místního družstva zařídil i pro muzikanty nové kroje. Na hudební nástroje bylo poskytnuto 30 000 tisíc. Cimbál byl přivezen z Banské Bystrice v hodnotě 22 000 a basa v hodnotě 3 000.
17
Díky fotografiím a výpovědím respondentů proběhla rekonstrukce lidového kroje, k jehož vytvoření pomohli zdejší vyšívačky, švadleny a krejčí: „Na šití a vyšívání krojů v Čejkovicích se podíleli: Josefa Bízová, která se učila krojovou švadlenou u krejčího J. Knápka na Vrbici, M. Směřičková, F. Válková, Božena Němečková, L. Sýkorová, B. Opluštil, Bukovský na Vrbici, Jindřich Válek, krejčíř Majtán, Stávek, J. Hradil, v současné době M. Veverková, Ž. Reichmannová a M. Kmentová. Boty šili ševci Zborovský, J. Šašvata, J. Herzán a Komárek. V souvislosti s přípravou založení národopisného souboru zahájil výzkum zdejšího kroje MUDr. Jan Pavlík, čejkovický obvodní lékař. Nejprve byl proveden sběr starých krojových součástí. Na tuto výzvu reagovala překvapivě velká část dárců z řad starší generace.“38 Vyhradily se prostory pod ordinací pro ukládání krojových součástí, které se zde třídily podle materiálů.39 Kam se však tyto kroje, vzory, fotografie a vůbec všechno, co bylo použito k výzkumu, poděly, nikdo neví. Po odchodu J. Pavlíka do Kyjova zůstaly všechny věci v prostorách zdravotního střediska, avšak později o nich není nikde ani zmínka. „Na základě vzpomínek pamětníků byl proveden záznam na audiokazety, které byly použity také při zpracování této studie. O finalizaci a závěrečné zpracování byl požádán tehdejší Ústav lidového umění ve Strážnici, jmenovitě jeho ředitel PhDr. Vítězslav Volavý, který pověřil tímto úkolem PhDr. Annu Rýznarovou. Na vyhodnocení výzkumu spolupracovali vedle zmíněného již J. Pavlíka a A. Rýznarové také PhDr. Josef Tomeš, PhDr. Miroslava Ludvíková, ředitel ÚLUV Sukop a řada znalců z Čejkovic, Vrbice a Kobylí. Po zhodnocení původního kroje ze začátku století a po vzájemném srovnání se současným krojem byla stanovena pro místní vyšívačky určitá pravidla v ornamentice výšivek vycházející z původních vzorů zejména u vyšívání košil, nohavic, lajblů, a kordulek. Za velké podpory ÚLUV byl dodán tradiční materiál, sukno, bavlnky a vlna. Nově vzniklý národopisný soubor Zavádka si již v roce 1974 oblékl takto zrekonstruovaný kroj. Čižmy k němu ušil mistr lidové umělecké výroby Janulík z Josefova. V současné době se sváteční kroj nosí při slavnostních příležitostech, hodech, vystoupení souboru Zavádka a podobně.“40 J. Pavlík se po čase pustil do další organizace kulturního dění, do něhož aktivně zapojil i mládež z kroužku. V roce 1972 se zdejším ochotnickým divadlem, které se snažil po svém příchodu do Čejkovic zachránit a znovu přivést do práce hrou „Ženský zákon“ od G.
38
Pavlíková, E.: O lidu a jeho zvycích. Lidový oděv. In: Čejkovice 1248-1998. Čejkovice: Obecní úřad, 1998, s. 412. 39 V současnosti jsou tyto prostory přestavěny na soukromé byty. 40 Pavlíková, E.: O lidu a jeho zvycích. Lidový oděv., c. d., s. 412.
18
Tajovského, nacvičil novu hru, tentokrát od spisovatele Františka Kožíka, „Hejtman Šarovec“: „Když se zdálo, že bitva o tvrz je předem prohraná, napadla mě spásná myšlenka analogie s osudem hlucké tvrze. Již předtím jsem se pokusil obnovit tradici ochotnického divadla hrou Ženský zákon od G. Tajovského, a tak jsem měl již jasnější představu o obsazení divadelní hry Hejtmana Šarovce od Františka Kožíka. Asi nikdo nečekal, jak šťastná to byla volba. Já tenkrát našel přítele, který se pro mě stal v mnohém vzorem, především úctou k životu, láskou k člověku, osobní pokorou a humanistickými ideály.“41 Hra byla později označována jako „slovácký western“. Herci byli oblečeni v krojích a celá scéna se odehrávala na nádvoří čejkovické tvrze. Jak se později ukázalo, výběr nové hry byl pozitivní: „Záměr nastudovat Kožíkova Hejtmana Šarovce s ochotnickým souborem v Čejkovicích předcházel úmysl srovnat osud hlucké tvrze, na níž se odehrává děj hry, s dějinným osudem tvrze čejkovické. Kožík sám považuje za úspěch své knihy, že byla podnětem k renovaci rozpadající se tvrze v Hluku.“42 Premiéra hry byla 29. června 1972, repríza 30. června a derniéra 1. července. Hra měla veliký úspěch jak u diváků, tak u herců. „Mým velkým přáním tenkrát bylo, aby se autor zúčastnil některé z repríz. Osobně jsem ho jel s několika herci pozvat do Uherského Hradiště, kde měl autogramiádu své nové knihy. Jeho návštěva v Čejkovicích se však uskutečnila až po ukončení všech repríz. Jak se v rozhovoru s ním ukázalo, zapsala se hluboko v jeho srdci, stejně jako naše vzájemné seznámení, které později přerostlo v pouto nádherného přátelství trvající plných dvacet pět let. Následovala častá korespondence, v níž František Kožík vzpomínal na své čejkovské.“43 Tak J. Pavlík vypráví o svém začínajícím přátelství se spisovatelem Františkem Kožíkem. Seznámení bylo natolik blízké, že se Pavlík ve svých dopisech zmínil o svém plánu zachránit čejkovickou tvrz. Svěřoval se i s tím, že jeho plány o tuto záchranu jsou stále nedokonalé a poradní komisi se návrhy nezamlouvají. Proto požádal F. Kožíka, aby napsal podobnou hru, jako byl Hejtman Šarovec, i pro tvrz v Čejkovicích. Kožík neváhal a rád se tohoto úkolu chopil. Byly mu dodány materiály dějin zdejšího místa, aby hra byla věrohodná. Spisovatel se však především zaměřil na životní podmínky lidu a jejich kulturu v době 17. století.44 Jeho dílem byla divadelní hra s názvem „Šavle a píseň“. „Realizace této hry nebyla jednoduchá, hra neprošla cenzurním procesem, úřednická mašinérie brzdila její schválení, ale nakonec se vše podařilo a úspěch u publika byl nevídaný. 41
Pavlík, J.: Básník neumírá, jen odchází. Čejkovický zpravodaj 2007, č. 1, s. 18. Informace pochází z oficiální pozvánky na hru Hejtman Šarovec, která byla umístěna do kroniky Zavádka. 43 Pavlík, J.: Básník neumírá, jen odchází, c. d., s. 19. 44 Tamtéž. 42
19
Na premiéře této hry byl autor již přítomen a po skončení se vyjádřil slovy ‘…byla to nezapomenutelná slavnost a věřím, že se vytvořila nová tradice, kterou ocení i příští generace‘.“45 K uskutečnění velkolepého představení se snažila do příprav divadelní hry zapojit většina obyvatel vesnice, ať už zmiňovaný ochotnický spolek, či pomalu se rozvíjející soubor Zavádka, který ve hře představoval mládež v krojích. Jako hudební doprovod vystoupila nově vzniklá cimbálová muzika, která nesla stejný název jako soubor. V představení divadelní hry Šavle a píseň vystoupila muzika Zavádka v této sestavě: P. Hudeček (prim), V. Kašpárek, E. Nečas (terc), A. Patočka (cimbál), J. Patočka (kontry), P. Skopal (basa). Místní tesaři se zapojili do přípravy hlediště, které mělo vzniknout před čejkovickou tvrzí. Hlediště čítalo až 600 míst.46 Představení divadelní hry Šavle a píseň od Františka Kožíka se odehrála 21.7., 22.7., 27.7., 28.7. a derniéra hry byla 29.7.1973. „Za celou tou slávou stál především sám autor jako tvůrce a pak nesmírné nadšení ochotnického souboru, ve kterém byl mojí pravou rukou Luďa Balát. Hry se zúčastnila nepřehledná řada vynikajících herců-ochotníků. Dokonalá organizace a realizace projektu by se neobešla bez vydatné pomoci čejkovických institucí a organizací. I o tom by se mohlo široce vzpomínat.“47 Jak vlastně všechno to úsilí dopadlo? „Obě divadelní hry bezesporu rozbouřily hladinu kolem záchrany čejkovické tvrze a já jsem se snažil toho žhavého období využít ke zvýšení aktivity na záchranu tvrze. Výsledkem bylo ustanovení poradní komise při MNV, která se měla touto problematikou speciálně zabývat. Po roce 1973 se vskutku otevřela cesta k její záchraně a přes všechny peripetie bylo dílo záchrany tvrze dotaženo dokonce. Kolik to však stálo námahy, jednání na všech správních institucích, ne vždy příjemných, to si nikdo z mladé generace nedovede ani představit, a proto se o tom alespoň krátce zmiňuji. Když byla rekonstrukce tvrze z větší části ukončena, považoval jsem za nutné navrhnout OÚ, aby bylo Františku Kožíkovi uděleno čestné občanství.“48 Přátelství a vzájemná úcta trvala mezi spisovatelem Františkem Kožíkem a místními lidmi nadále, nejednou ještě spisovatel zavítal do vsi. Na Františka Kožíka a jeho hry (Hejtman Šarovec, Šavle a píseň, Sen o Velké Moravě) se v Čejkovicích dlouho vzpomínalo.
45
Tamtéž. Přípravu hlediště měl na starost Josef Šašvata. 47 Tamtéž. 48 Tamtéž. 46
20
3.2 V ZNIK S OUBORU LIDOVÝCH PÍSNÍ A TANCŮ ZAVÁDKA Představení hry Hejtman Šarovec bylo pro soubor úspěšným začátkem. Nastalo, jak sami členové říkávali, „souborové trajdání“, kdy se účastnili plesů, besed u cimbálu nebo hodů. Zlomem se pro kurz lidového tance a zpěvu stal začátek roku 1973. Zájemců o lidový tanec a zpěv bylo stále více. Mnozí už měli za sebou nácviky základních kroků a zpěvů regionu hanáckého Slovácka. Proto se na schůzi definitivně a s velkým nadšením rozhodlo, že kroužek je natolik připraven, že bude reprezentovat obec Čejkovice. 3. ledna roku 1973 byl v ZO SSM při JZD Čejkovice ustanoven Soubor lidových písní a tanců Zavádka z Čejkovic. Při této příležitosti byla i sepsána následující smlouva o uzavření dohody vzniku souboru Zavádka: „Při založení souboru zájmové a umělecké činnosti vycházíme ze zásad rozvoje umělecké činnosti, tak jak byly formulovány ÚV SSM, ÚV ČSDR a Ministerstvem školství a kultury ČSSR. Zájmovou činností rozumíme neprofesionální kulturní aktivitu lidí, kteří z přirozené potřeby a vlastního zájmu ve volném čase se zabývají soustavným hlubším sledováním uměleckého oboru, v našem případě lidové zpěvy a tance a sami se v tomto oboru v různé míře aktivně projevují. Kromě výchovné funkce plní zájmově umělecká činnost i významnou funkci kulturně politickou a společenskou, doplňuje profesionální umění a pomáhá šířit kulturní hodnoty. Je tedy ZÚČ žádoucí formou využívání volného času v zájmu harmonického, rozumového i citového rozvoje osobnosti a utváření životního stylu. Je třeba pohlížet na veřejnou činnost amatérů jako na činnost společensky prospěšnou a stavět ji na roveň jiným společenským aktivitám občanů. Při zřizování souboru ZÚČ jsme vycházeli z programových cílů a úkolů, především jako krok k zaktivizování mládeže pro práci v SLPT, k prohloubení ideové činnosti a společenské angažovanosti, zvýšení uměleckých kvalit této činnosti a širšímu využití této činnosti ve výchovném procesu i v rozvoji kulturního života v naší obci. Zřízení souboru je v pravomoci zřizovatele JZD Čejkovice, který oznámí zřízení OV ČSDR a OKS. Zrušení kolektivu je rovněž v kompetenci zřizovatele, avšak takový to krok musí být prokonzultován jak s vedením souboru tak s OKS. Zřizovatel zajistí pro řádnou činnost SLPT vhodné materiální a organizační podmínky, v našem případě místnosti pro nácvik souboru, šatny na kroje, zakoupení hudebních nástrojů a krojových součástí. Dále organizačně přispěje k vytvoření hudebního tělesa LPT. Bude
21
usilovat o odborné vedení, vysokou uměleckou úroveň a bude pomáhat při veřejném uplatnění této činnosti. Zřizovatel si může vyhradit právo schvalování plánu činnosti a rozpočtu. Je oprávněn hodnotit a kontrolovat činnost souboru. Za veškerou činnost a úroveň souboru zodpovídá rada souboru. Jednání s jinými institucemi bude kolektivu vyměřeno rozsahem pověření. Vedení kolektivu včetně uměleckého vedoucího bude schváleno zřizovatelem. Kolektiv se bude ve své činnosti řídit organizačním řádem, který bude schválen zřizovatelem a v němž budou vymezeny vztahy mezi kolektivem SLPT a zřizovatelem, míra pravomoci odpovědnosti, jakožto práva a povinnosti členů. Organizační řád bude vycházet ze zásady dobrovolnosti členství. Členství kolektivu nebude zdrojem osobních příjmů, pouze umělecké vedení, choreografie a korepetice bude honorována dle platných směrnic a předpisů. Při organizaci činnosti budeme vycházet ze zásady, že práce v SLPT nebude narušovat zaměstnání. Pokud budou některé akce pořádány ve společenském zájmu jako nezbytně nutné, musí zřizovatel zajistit uvolnění členů kolektivu na dobu nezbytně nutnou. Zřizovatel je oprávněn požadovat od pořadatele úhradu nákladů s tím spojených, včetně částky poměrné k úhradě celoročních nákladů na činnost v předem dohodnuté výši. Umělecké vedení souboru písní a tanců. Umělecký vedoucí MUDr. Jan Pavlík, choreograf Miroslav Jestřabík, vedoucí hudby Petr Hudeček, vedoucí zpěvu Duda, organizační vedoucí Vojtěch Hradil, zástupce chlapců Karel Šťavík, zástupce děvčat Jitka Pecková.“49 Soubor se tak stal zcela závislý na svém zřizovateli, místní JZD Čejkovice, ale vedení souboru to nijak neomezovalo. Členové Zavádky se mohli těšit na nové zrekonstruované kroje, ve kterých, jak vypověděli, byla radost tancovat.
3.3 U MĚLECKÁ ČINNOST SOUBORU Po roce fungování souboru se změnilo jeho vedení. Miroslav Jestřabík ze souboru odešel a na jeho místo přišel Jaroslav Přikryl. Hlavním úkolem pro zřizovatele JZD Čejkovice i pro vedení souboru Zavádka bylo získání hudebního doprovodu pro soubor. Bez muziky by totiž soubor nemohl pracovat. Prvním krokem bylo vytvoření cimbálové muziky, která by vzniklý soubor doprovázela. 49
Smlouva o založení národopisného souboru Zavádka z Čejkovic (smlouva je uložena v kronice souboru).
22
Naštěstí tu byli kantoři – Václav Kašpárek, Pavel Skopal, ale především mladý a pro věc zapálený Petr Hudeček jako budoucí primáš muziky. Co by to však byla za muzika bez cimbalisty. Vedení zemědělského družstva nabídlo zaměstnání i byt, a tak se talentovaný cimbalista Antonín Patočka stává dalším pilířem nové muziky. V následné době se muzika rozrůstá o Josefa Patočku, vynikajícího violistu a zpěváka. V počátcích činnosti muziky se objevují i někteří muzikanti z bývalé čejčské muziky – např. klarinetista Zdeněk Trlida z Terezína a houslista Josef Válek z Čejče. Krátkou dobu hráli v muzice i Evžen Nečas z Čejče a učitel L. Žáček z Lužic. V pozdějších letech přicházeli noví muzikanti – Josef Koliba, Karel Kornfeil, Jaroslav Novák, Jiří Černý, František Bačík, Karel Fialka, Jaroslav Kovařík mladší, Petr Lanžhotský, Zdeněk Gazdík a Ladislav Kominácký. První kroky muziky spadají do počátku roku 1973, tedy současně se založením souboru. Muzika hrála ve složení: P. Hudeček prim, J. Válek terc, P. Skopal kontry, A. Patočka cimbál, Z. Trlida kontrabas. Dalším problémem byl charakter muziky, tedy ono důležité pojetí hudební filosofie lidové písně, která je kraj od kraje jiná. Znamenitý zpěvák Jaroslav Kovařík, žijící v Kobylí, ochotně přiložil ruku k dílu a začal muzikanty učit rytmy zavádkových i milostných písní a vtiskl tak hned v zárodku muzice ryze hanácko-slovácký charakter.“50 SLPT Zavádka měl muziku, díky které se mohlo začít tvořit a tancovat. První vystoupení bylo na výroční členské schůzi JZD Čejkovice, která se konala 8. února 1973. Program asi hodinového vystoupení byl založen převážně na tancích z hanáckého Slovácka, zavádce a skočné. Jako host byl přizván také zpěvák Jaroslav Kovařík. Činnost souboru v jeho počátcích neprovázelo jen nacvičování. Za vykonanou práci ve zmiňované hře Šavle a píseň od Františka Kožíka jim ZO SSM uspořádala zájezd na severní Moravu, do Beskyd. Za necelý rok trvání souboru měla Zavádka za sebou mnoho malých vystoupení. Díky svému úsilí se soubor stal velmi známý, což potvrzuje i fakt, že po roce působení měl možnost vystoupit na Národopisných slavnostech Podluží v písni a tanci v Tvrdonicích (7. – 9.6.1974). V témže roce byla Zavádka pozvána na MFF Strážnice. Zde předvedla několikaminutové vystoupení s ukázkami tanců z hanáckého Slovácka a účastnila se také průvodu, do kterého se ovšem nepodařilo zapojit muziku. Zklamání z nespolupráce muziky však násobila radost z podařeného vystoupení. Zavádka nemohla chybět ani na celorepublikově známé akci, na národních dožínkách Praha 1974.
50
Pavlík, J.: O Zavádce, c. d., s. 440-441.
23
Do kroniky souboru byla zapsána všechna data i pozdravy a vzkazy známých lidí, které Zavádka oslovila. Najdeme zde například podpis Zdeňka Galušky, Bohumila Smejkala, Zdenky Jelínkové, Libuše Hynkové, Aleše Černého a mnoha dalších. Soubor Zavádka se podílel i na kulturním dění v Čejkovicích. V listopadu 1974 např. uspořádal koncert Brněnského orchestru lidových nástrojů (BROLN). Soubor byl v prosinci 1974 pozván i do Československého rozhlasu v Brně na natáčení pořadu Písně žijí dál a v tomto roce uspořádal také Okresní přehlídku cimbálových muzik. V roce 1975 byla Zavádka opět pozvána na Mezinárodní folklorní festival Strážnice a také na Národní dožínky 1975 v Praze. Velkým úspěchem bylo vítězství v soutěži ZUČ (zájmová umělecká činnost), která se uskutečnila 3. dubna roku 1976 ve Strážnici. V první neformální části soutěže se Zavádka představila s čejkovskými skočnými, na druhou část si připravila ukázku z čejkovické svatby, snímání věnce. Pásmo Svatba pro Zavádku připravil a společně s nimi nacvičil umělecký vedoucí J. Pavlík. Od svého příchodu do Čejkovic se J. Pavlík zajímal nejvíce o svatbu na hanáckém Slovácku. Shromažďoval materiály a u místních lidí si ověřoval detaily. Do hlavních zpěváckých rolí obsadil Janu Trávníčkovou jako družičku a Jaroslava Kovaříka jako družbu. Z prvního místa postoupila Zavádka do krajského kola, které se uskutečnilo 29. května v domě kultury ROH (rada odborového hnutí) v Kyjově. Zavádka se zde střetla s osmnácti soubory a umístila se v první kategorii na druhém místě. Neočekávaný úspěch posunul soubor zase o krok dál. „V roce 1975 již soubor vystupoval na Mezinárodním folklórním festivalu ve Strážnici, kde překvapil stylově regionálně čistým tanečně-zpěvním blokem. V dalším roce následoval úspěch v okresním, později i v krajském kole soutěže Zájmové umělecké činnosti a jen o vlas souboru unikla účast v celostátní soutěži.“51 Neuběhly ani dva měsíce a soubor se chystal na svou první velkou cestu za hranice republiky. Členové byli vysláni do Velké Británie na 22. ročník Mezinárodního folklorního festivalu v Sidmouthu, který se konal 23.7. – 8.8.1976. Na zahraničním zájezdu souboru s tlumočením pomáhal Břetislav Hodek. Jak popisují záznamy v kronice souboru Zavádka, byl tento výlet nezapomenutelným zážitkem pro všechny zúčastněné a každý se snažil o maximální výkon. Aby byla tak dlouhá cesta využita, bylo naplánováno vystoupení nejen v Sidmouthu, ale i v jiných britských městech. Když soubor dorazil do Londýna, čekalo jej první vystoupení
51
Pavlík, J.: O Zavádce, c. d., s. 442.
24
v zahraničí v okolí hlavního města. Po týdenním pobytu v Londýně následovala cesta do Sidmouthu, kde se festivalu účastnilo 40 folklorních souborů např. z Bretaně, z Rakouska, z Finska, z Bolívie a z Karibských ostrovů. Po čtrnácti dnech se Zavádka vrátila v pořádku domů, plná dojmů a zkušeností. „Práce souboru se stále více zkvalitňovala a tak již v roce 1976 Zavádka reprezentuje regionální folklór v Anglii. Dalo by se dnes říci, že úspěšná reprezentace na festivalu v anglickém Sidmouthu otevřela souboru naplno dveře do světa.“52 Ke konci roku 1976 ještě soubor absolvoval vystoupení na celostátních dožínkách v Českých Budějovicích. Poté se ale Zavádka dozvěděla nepříjemnou zprávu – jejich umělecký vedoucí J. Pavlík odchází z Čejkovic a také ze souboru. Tím se uzavřela jedna důležitá kapitola Zavádky. Jako začínající soubor stál v 70. letech vysoko v pomyslném žebříčku folklorních souborů. Neohlížel se za tanci cizími, ale především se snažil reprezentovat tance svého regionu, hanáckého Slovácka. K nacvičování tanců z hanáckého Slovácka a k přesnému vedení kroků členům souboru pomáhala Zdenka Jelínková, která byla povolána k projektu SLPT Zavádky o záchraně tanců tohoto regionu. Uskutečnila se i školení, na kterých se upřesňovaly detaily tanců, např. skočné.
3.4 R OZVOJ A PŮSOBENÍ SOUBORU V
LETECH
1979 – 1989
Od založení souboru se do roku 1976 v taneční i hudební složce vystřídala spousta lidí, kteří měli zájem o lidovou kulturu a v souboru se tak realizovali. Jaké bylo střídání, popisuje kronikář M. Novotná: „Zpěváci, sólisté 1973 – základní dvojici sólistů tvoří Jara Kovářík a Jana Trávníčková. V prvních vystoupeních zpívá sólo i Jitka Pecková, v duetu s J. Kováříkem i M. Němečková. Ženský sborek tvoří tetičky Hubáčková, Holešinská, Holomková a Konečná. 1974 – J. Trávníčkovou střídá M. Lovečková. Po návratu Jany zpívají duo spolu i s J. Kováříkem. 1975 – odchází M. Lovečková. Zbývají opět pouze J. Trávníčková + J. Kovářík, do dueta zaskakují M. Němečková a I. Hrozová. 1976 – J. Trávníčková na mateřské dovolené, přichází V. Ostřízková, zpívá sólo i dueta. Jako náhrada do dueta I. Hrozová. 1977 – vrací se J. Trávníčková, tato trojice působí dodnes. (J. Trávníčková, V. Osřízková, I. Hrozová.“53 52
Tamtéž, s. 442 - 443.
25
Místo uměleckého vedoucího přebírá v této době Jaroslav Přikryl z Hodonína. Díky svým zkušenostem z práce ve folklorním hnutí na Slovensku a z folklorního souboru Břeclavan se úspěšně zapojuje i do práce v souboru Zavádka. Činnost souboru se nezměnila. Fungoval dobře, konaly se pravidelné nácviky se stálou účastí muzikantů a tanečníků. Mládež se zapojovala do kulturního dění obce a vystupovala převážně na každoročních akcích, např. na výroční schůzi Jednoty, při setkání důchodců, na výročních členských schůzí JZD Jiskra, v rámci oslav MDŽ, v prvomájovém průvodu v Hodoníně. Na těchto vystoupeních soubor předváděl někdy i svůj dvouhodinový program tanců proložený zpěvem sólistů.54 V roce 1977 (14. května) se soubor opět účastnil Přehlídky souborů ZUČ ve Velké nad Veličkou, kde se představil čejkovskými skočnými, kyjovskými skočnými, šimlem, tanci pleskaný a vyhazovaný. Soubor Zavádka uspěl a postoupil do krajského kola v Jihlavě, které se konalo 29. května. Z hodonínského okresu se se Zavádkou také účastnily soubory z Kyjova a ze Strážnice. V krajském kole se soubor uvedl programovým blokem „Hody na Slovácku“. Toto pásmo bylo porotou hodnoceno kladně. Mezi důležité vystoupení řadil soubor Zavádka i vystupování na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici. V roce 1977 zde soubor účinkoval v programu „Krajem zavádky“, který se uskutečnil v pátek 24. června. Soubor Zavádka byl pozván i na Celonárodní přehlídku folkloristických mládežnických souborů ÚV SSM Praha 1977 (25. srpna). Dalšími zúčastněnými soubory byly např. Jánošík, Radošov, folklorní soubory z Kyjova, Uherského Brodu a další. Druhá polovina sedmdesátých let v Zavádce probíhala nekonfliktně. Mládež si žádala nácviky více tanců i z jiných regionů, ale stále preferovala tance z hanáckého Slovácka. Nechyběl ani čas pro zábavu mimo zkoušení, třeba na posezení u cimbálu nebo při soukromém setkání ve vinném sklepě. Nadšení a zájem členů souboru podporovalo stále místní JZD, které ročně poskytovalo 15 tisíc korun a autobus na cesty zdarma. Soubor tak po roční činnosti mohl napočítat až padesát vystoupení. Mezi ně také patřilo natáčení filmu „Jdou vojáci, jdou“, který byl uveden na Filmovém festivalu pracujících v Kyjově 1977 (21. května). K oblíbeným činnostem souboru patřilo také pořádání vlastních besed a posezení u cimbálu pro veřejnost.
53 54
Kronika národopisného souboru Zavádka od roku 1971 do roku 1978, záznam z 31. prosince 1978. V programu Zavádky jsme tak mohli zhlédnout skočné čejkovské, milotské, kyjovské, tanec klobúkový, hojačky, šiml. V repertoáru byly i tance z Boršic, z Kopanic, dívčí tance karička atd.
26
Jedním z nich byl i Slavnostní národopisný večer, který se konal 10. prosince 1977 v rámci oslav pětiletého trvání souboru. Večerní program sestavil a řídil J. Pavlík. V programu vystoupili i bývalí členové souboru. Soubor se předvedl se všemi tanci, které uměl, a program byl proložen písněmi sólistů současných i minulých. Jako host se představila cimbálová muzika M. Hrbáče z Veselí nad Moravou. V roce 1978 byla naplánována účast na slavnostech „Svátků písně“ v městečku Dubno. Odjezd byl stanoven na 25. května 1978 a návrat na 31. května 1978. Dva dny před odjezdem přišel telegram z Dubna, že celá slavnost se odkládá na podzimní období. Celý zájezd se zrušil a propadla i osmitisícová záloha.55 Tak dopadl rok 1978, který tímto nepodařeným zájezdem uzavřel i první díl kroniky souboru Zavádka.56 3.4.1 K RUMVÍŘSKÝ K RAJ BEZE STÍNU A ÚČINKOVÁNÍ SOUBORU Z AVÁDKA SLPT Zavádka byl v roce 1976 požádán, jestli by se nezúčastnil národopisných slavností hanáckého Slovácka v Krumvíři, které nesly název Kraj beze stínu. Konaly se „v letech 1976 – 1992 v obci Krumvíř (okr. Břeclav). Vznikly na základě místní iniciativy za organizační podpory místních (MNV, JZD) i okresních organizací (OKS). Její vůdčí osobností byl až do r. 1983 vlastivědný pracovník Martin Foretník st. Vzhledem ke své dobré úrovni byla přehlídka zařazena do celostátního programu festivalů ZUČ. První ročník s názvem Kraj beze stínu se uskutečnil v roce 1976.“57 Zavádka se účastnila až následujícího ročníku (1977), kdy program slavností nesl název „Krajem zavádky“, na kterém byly k vidění převážně zvyky regionu hanáckého Slovácka. V těchto letech vzniká v obci Čejkovice, pod dohledem Petra Hudečka, mládežnická cimbálová muzika Iskérka, která se po svém krátkém působení začíná také zúčastňovat folklorní slavnosti v Krumvíři. V roce 1979 (1. července) se v Krumvíři na slavnostech hanáckoslováckého regionu soubor Zavádka uvedl v programu pásmem hodových tanců. V roce 1980 (13. června) se program, ve kterém vystoupila i Zavádka, jmenoval „Na jih od Ždánic“ a jeho autorem byl J. Novenko. Soubor přispěl do programu pásmem rekrutů.58 V šestém ročníku 1981 (14. června) se Zavádka předvedla fašankovou obchůzkou opět v programu J. Novenka „Klobouckem
55
Poznámka v kronice národopisného souboru Zavádka. Do kroniky zapisovala do roku 1979 Marie Novotná (roz. Němečková), od roku 1979 její zpracovávání převzal Petr Hudeček, který se ujal i druhého a třetího dílu kroniky souboru Zavádka. 57 Pavlicová, M., Uhlíková, L. (eds.): Od folkloru k folklorismu, c. d., s. 202. 58 Souček, J.: Kraj beze stínu popáté. Národopisné aktuality 17, 1980, s. 316-317. 56
27
křížem - krážem“.59 I mladá cimbálová muzika Iskérka se svými sólisty60 se dobře ujímá vystupování na slavnostech, kde zahájila dětský program pod názvem „Podzim“ od autorky L. Požárkové.61 Sedmý ročník národopisných slavností Kraj beze stínu byl v roce 1982 pro soubor Zavádka výjimečný. Odpolední pořad dospělých se rozděloval do tří částí, jedna byla věnována jen souboru Zavádka a nesla název „Oj, vy milé Čejkovice“: „Úvod bloku patřil k informacím o domovské obci, jež však mohly být o poznání srtučnější. Pak již následovaly tance zavádka, funty, čejkovská skočná, doškářská a tanec šiml... pásmo bylo zakončeno hodovou zábavou za účasti přespolní chasy. V rámci které se schází mladý pár, který má před svatbou.“62 I v dalších ročnících těchto slavností se také pravidelně do programů zapojoval soubor Zavádka. V roce 1984 v programu Zdenky Jelínkové „Vy, hanácká chaso“63 a v X. ročníku 1985 (22. června) v pořadu Miroslava Jestřábíka „Pod grumvířskú májú“, který byl obsahově rozdělen do čtyř bloků – Legrúti, Hody, Svatba a Fašank.64 Nezapomenutelná účast byla i na XIV. ročníku Kraje beze stínu, kde především sólisté souboru Zavádka se aktivně zapojili do prezentace pracovních písní pořadu M. Jestřabíka a J. Zaviačiče „Rok hanáckých Slováků“.65 V roce 1992 se ale slavnosti pořádaly naposled. Obecní zastupitelstvo v Krumvíři tuto akci pozastavilo z nedostatku financí. Jak uvádí J. Sadílek ve svém článku: „Dá se žehrat na vládu, která se licoměrně přihlásila k projektu UNESCO o ochraně tradiční kultury a folklóru a při tom je bez lítosti hodila přes palubu, ale žádný projekt shora ještě nezachránil to, co nemá sílu samo v sobě.“66 Nakonec se v roce 1997 uskutečnil další ročník hanáckoslováckých slavností Kraj beze stínu v Krumvíři. Tentokrát bylo ustanoveno, že národopisné slavnosti se budou konat jen jednou za dva roky. Proto další ročník těchto slavností připadl až na rok 1999. Soubor Zavádka se sice dále zúčastňoval, ale již ne v takové míře. Více byl žádán dětský národopisný soubor Iskérka z Čejkovic pod vedením J. Trávníčkové. V roce 2003 (22. června) se Zavádka již v nové sestavě zúčastnila dalšího ročníku Kraje beze stínu, kde předvedla své nové pásmo tanců z hanáckého Slovácka, které neslo název 59
Krist, J.: VI. Kraj beze stínu. Národopisné aktuality 19, 1982, s. 74-75. V druhé polovině 70. let vzniká v obci Čejkovice, pod dohledem Petra Hudečka, mládežnická dechová hudba Iskérka, která se po svém krátkém působení začíná také zúčastňovat folklorních slavností v Krumvíři. Později vzniká i taneční soubor. který nese stejný název. Jeho umělecký vedoucí je Tomáš Martinec se svou ženou Blankou Martincovou. Po několika letech se mění vedení a uměleckou vedoucí se stává Jana Trávníčková. 61 Krist, J.: VI. Kraj beze stínu, c. d. 62 Souček, J.: VII. národopisné slavnosti v Krumvíři. Národopisné aktuality 20, 1983, s. 67-68. 63 -m-: Kraj beze stínu. Malovaný kraj 22, 1984, č. 5, s. 22. 64 Kovářík, J.: X. národpisné slavnosti v Krumvíři. Malovaný kraj 21, 1986, č. 5, s. 20. 65 Pajer, J.: Kraj beze stínu 1989. Národopisné aktulity 27, 1990, č. 2, s. 113. 66 Sadílek, J.: Stíny Kraje beze stínu, c. d., s. 11. 60
28
„Dosť sme se nažali“. Soubor se účastní těchto slavností i v roce 2005 (12. června). V soutěži o nejlepšího verbíře hanáckého Slovácka doprovází jednotlivé tanečníky cimbálová muzika Šmytec.67 „V jejich rámci se rovněž konala soutěž o nejlepšího tanečníka slováckého verbňku, která se od r. 1989 stala výběrobým kolem pro finále na MFF ve Strážnici. K hlavním organizátorům a autorům patřili M. Foretník st., Martin Foretník ml., Ludmila Požárová, Milan Jastřabík a Z. Jelínková.“68 Posledního ročníku krumvířských slavností (16.6.2007) se soubor Zavádka také zúčastnil. Vystoupil se svým novým pásmem „Mlynáři“, složeným z tanců, písní a říkadel z hanáckého Slovácka. 3.4.2 P ŘELOM LET 70. A 80. Rok 1979 začínal v nádechu velkých zkoušek a nácviků k přípravě na mezinárodní folklorní festival v Sidmouthu v Anglii. K přípravě na tento mezinárodní festival patřilo i třídenní soustředění v Lanžhotě (9.–11. března). Odjezd souboru Zavádka do Sidmouthu byl stanoven na ranní hodinu (7:30) 31. července. V Praze byl vyzvednut známý tlumočník na zahraničních cestách souboru – B. Hodek. Ve srovnání s minulou návštěvou v Sidmouthu v roce 1976, jak je uvedeno v kronice, nynější program festivalu byl volnější a soubory tak měly více volného času, který využívaly pobytem u moře a procházkami po městečku. Pětadvacátý ročník mezinárodního folklorního festivalu v anglickém Sidmouthu byl vydařený ve všech směrech a členové souboru Zavádka na něj vzpomínají kladně a s úsměvem. Po zájezdu do Anglie čekaly soubor další vystoupení. Reprezentace na okresních dožínkách v rámci Slováckého roku v Kyjově 1979 (19. srpna), dále pak 7.–8. září na Národních dožínkách v Hradci Králové. V následujících dvou letech se v kolektivu začínaly objevovat neshody a nesouhlas s určitými návrhy a podmínkami. Odcházeli lidé ze souboru a přicházeli noví, mladí, což mělo za následek stálé střídání tanečních párů a především pak zaučování nových muzikantů. Kronikář souboru popisuje tuto situaci takto: „Rok 1980 je charakterizován hledáním nové taneční sestavy a především snahou o konsolidaci muziky. Vystoupení je velmi málo. Určitý obrat k lepšímu naznačuje vystoupení
67
Cimbálová muzika Šmytec z Brna od roku 2001 doprovází soubor Zavádka. Tato muzika vznikla v roce 2000, kdy se po studiích v Brně sešli muzikanti z různých folklorních koutů Moravy a začali spolu hrávat. Postupem času se složení muziky obměnilo, získala zkušenosti. V poslední době stále více se zaměřují na písně z moravsko-slovenského pomezí. Primášem muziky je Marek Trávníček a vedoucí muziky Alexandr Lužný. 68 Pavlicová, M., Uhlíková, L. (eds.).: Od folkloru k folklorismu, c. d., s. 202.
29
souboru na oslavách výročí prosincové stávky v Hodoníně. V roce 1981 krystalizuje i taneční sestava, do níž se probojovala i mladší děvčata. V lednu 1981 se stabilizuje i muzika, chystá se nová registrace a přehrávky. To je opožděno odchodem primáše na dvouměsíční vojenské cvičení. Mezitím se však soubor velmi dobře rozjíždí. Vystoupení v Čejkovicích, Veselí, Kyjově, akce muziky... Velmi úspěšnou akcí byl např. ‚Malovaný džbánek‘ v Čejkovicích, kde vítězkou okrskového kola se stala členka souboru Jana Trávníčková, která později zvítězila i v okresním kole s písní ‚Dej mně, bože, ten dar‘. Celkově druhé místo obsadila i další členka souboru Marie Novotná spolu se svou kolegyní z Dol. Bojanovice (duo ‚Ešče si zazpívám pod zeleným stromem‘).“69 V roce 1981 soubor navštívil další festival v zahraničí, tentokrát v Holandsku. Styky s Holandskem byly navázány již dříve, na folklorním festivalu v Sidmouthu v roce 1979. Jak uvádí kronikář, toho roku přijíždí čtyřčlenná delegace domluvit detaily ohledně výměnného zájezdu. Na začátku byly nastoleny určité podmínky, které znamenaly účast maximálně 30 lidí včetně doprovodu a pobyt v délce 7 dní. Soubor se zájezdu do Holandska ujal zodpovědně. Byla oživena stará taneční pásma a dokonce proběhlo třídenní soustředění v Jedovnicích (Olšovec). Odjezd souboru byl naplánován na 11.8.1981. Návštěva Holandska byla hodnocena velmi kladně, především díky zážitkům z cestování po zemi a úzkého přátelství s taneční skupinou Hupsakee. V tomto roce se soubor účastnil dalších akcí, jako byly např. mírové slavnosti v Hodoníně, vystoupení v hotelu Voroněž, výročí VŘSR atd. V listopadu 1981 (14.11.) se Zavádka účastnila a také pomáhala v organizaci Krajské přehlídky vesnických a zemědělských folklorních souborů a skupin, pořádané v rámci Festivalu ZUČ 1981, jež se konala v sále kulturního domu v Čejkovicích. Účinkovaly zde soubory a skupiny z Troubska, Moravské Nové Vsi, Čejče, Čejkovic, Rusavy, Kudlovic a Uherského Brodu. V roce 1981 ještě soubor oslavil malé jubileum, a to 300. vystoupení, které proběhlo v Brně při natáčení v Československém rozhlase (18. listopadu). Další rok proběhl v klidném tempu. Za zmínku stojí účast na výstavě „Země živitelka“ (30. – 31. srpna 1982) v Českých Budějovicích a spolupráce s filmovým studiem Barrandov s tvůrčí skupinou režiséra Hynka Bočana ve filmu „Vinaři“ od Jana Kostrhuna. V červenci přijel soubor Hupsakee z Holandska a asi za měsíc přivítali v Čejkovicích soubor Les Bategails de Saintogne z blízkosti Bordeaux z Francie.
69
Kronika národopisného souboru Zavádka. Záznam z 30.6.1981, zapsal kronikář Petr Hudeček.
30
Na přelomu let 1982 a 1983 pořádal soubor Zavádka výroční koncert k deseti letům svého působení: „V těchto dnech si veřejnost v Čejkovicích na Hodonínsku připomene, že uplynulo rovných deset let od vzniku folkloristického souboru písní a tanců Zavádka při ZO SSM JZD Jiskra. Původní záměr několika nadšenců, kteří stáli u zrodu souboru: udržet krásu čejkovického kroje pro budoucnost a čerpat z lidové pokladnice písniček a tanců radost pro diváky u nás i v zahraničí, vyšel stoprocentně. V sobotu se nový kulturní stánek JZD Jiskra Čejkovice zaplní do posledního místečka. Slavnostní koncert k desátému jubileu bude podle slov ing. Tomáše Martince trvat dvě hodiny. Divákům se přestaví cimbálovka pod vedením Petra Hudečka se sólisty J. Trávníčkovou, J. Kovaříkem a I. Šamšulovou. A čtyřiadvacetičlenná taneční skupina předvede tance z oblasti Hanáckého Slovácka i část nově nastudovaného pásma s tanci z jiných částí Slovácka i Slovenska. Bude to prostě radostné ohlédnutí za poctivou dřinou, bez níž se nikdy nerodí úspěch.“70 Koncert se tedy uskutečnil v sobotu 18. listopadu 1982 a předvedlo se na něm 23 tanečníků, sólisté, sbor žen (Bernatka Holešinská, Anežka Holomková, Marie Hubáčková) a cimbálová muzika Zavádka; slovem provázela Drahomíra Vavřečková. Ani v roce 1983 soubor nezahálí. Účast na tradičních přehlídkách a akcích v Dubňanech, přehrávky v Šardicích, soutěž „Malovaný džbánek“, či tradiční krojový ples souboru Zavádka. Přichází další zahraniční nabídka, a to tentokrát z Francie, na soutěžní mezinárodní folklorní festival v Annemasse. Po festivalu měl soubor pokračovat v turné po okolních městech ve Francii. Po mnoha vystoupeních Zavádka získala druhé místo, z kterého měla neuvěřitelnou radost. První se v této soutěži umístil rumunský soubor, na třetím místě skončil kanadský. Kronikář se však zmiňuje, že v soutěži vyhráli vlastně všichni. Vždyť v takových věcech se ani pořádně soutěžit nedá, všichni svůj folklor prezentovali velice dobře. Zavádka se pak pouští do svého zahraničního turné, které trvalo celý týden. Navštěvuje města Lyon, Clermont-Ferrand, Tulle, St. Privat, Egletons a některá další. Za týden Zavádka vystoupila na 21 podiích. Ze své nejdelší cesty ze zahraničí dorazila Zavádka v pondělí 18. července 1983: „Vše je tedy skončené, podtrženo, sečteno. Lze s jistotou tvrdit, že Zavádka odvedla ve Francii maximum dobré práce, přidala ještě hodně ‚nadplán‘ a přispěla tak k dobrému jménu naší vlasti. Zasloužila se o to velkým dílem taneční skupina, kterou dobrými radami vybavil bohužel necestující Jara Přikryl a kterou přímo na
70
Souboru Zavádka z Čejkovic je deset let. Radostné ohlédnutí. Mladá fronta 16.11 1982.
31
zájezdě vedl ing. Tomáš Martinec. Své odvedli i solisté Jana Trávníčková, Irena Šamšulová a Jara Kovařík. Velmi dobře se prezentovala i muzika pod vedením Petra Hudečka, které k popularizaci přispěli solisté dr. Franišek Bačík (klarinet a tarogáto) a AntonínPatočka (cimbál). Svoji muzikantskou maturitu úspěšně složil i kontrabasista Ladislav Kominácký. Dík patří i neúnavným ‚dělníkům‘ muziky Ježkovi Kolibovi a Janovi Úprkovi. Zavádku úspěšně provedl úskalími daleké ciziny organizační vedoucí Vojta Hradil. Svými znalostmi francouzštiny značně přispěla i Jana Trávníčková. Velký obdiv patří samozřejmě spolehlivému řidiči St. Hřibovi.“71 Soubor Zavádka po návratu z Francie dovršil další jubileum, tentokrát čtvrtou stovku svých vystoupení, a nadále pokračoval v domácích představeních. V roce 1984 se Zavádka prezentovala na festivalech Kraj beze stínu v Krumvíři a na MFF ve Strážnici. Do souboru se postupem času hlásí noví mladí tanečníci, kteří se musí nejprve naučit základním kroků a párovým tancům. Aby se zkoušky nezdržovaly, rozhodlo se, že od 19 hodin bude nacvičovat „mladá garda“ (noví tanečníci) a pak od 20:30 hodin „stará garda“ (dlouholetí a zaučení tanečníci), obě skupiny pod vedením J. Přikryla. V tomto roce se Zavádka připravovala na svůj další zahraniční festival, tentokrát na festival komunistické mládeže Řecka Odigitis. „Ještě ani neskončila nedělní hodová zábava a autobus již unášel členy souboru do Bratislavy. Tam se přidala oficiální delegace SSM a všichni pohromadě pokračovali na jih. Po dvou nocích, v Szegédu a ve Skopje, přivítaly Zavádku ve středu večer starověké Atény... Soubor byl však ubytován ještě dále, asi 70 km za Aténami, v rekreačním komplexu Cap Sounion, v prostředí moderních bungalovů, čistého azurového moře pod pravým jižním sluncem. Každý mohl dosyta okusit plavání v moři nebo v umělém bazénu se slanou vodou. Odpoledne, obvykle v 16 hodin však již následoval odjezd do Atén na sportovní stadión Kasariani, kde probíhal festival KNE OLIGITIS. V podvečer bývalo ještě přes 30 stupňů tepla, a tak vydržet v krojích a za pohybu vyžadovalo velkou dávku sebezapření. Soubor vystupoval v trávě, na pódiu, muzika koncertovala u expozice SSM a celý program končíval obvykle mezi 23. a 24. hodinou. Pak následovala večeře, odjezd na Sounion a málokdy byl návrat před druhou hodinou ranní. Pak bylo zase volno až do 16 hodin příštího dne.“72 Zavádka byla nadmíru spokojená, ale to největší příjemné překvapení teprve přišlo. Nečekala, že bude vystupovat před tolika diváky: „V závěrečním galaprogramu vystoupila jako poslední soubor a uzavřela tak kulturní program festivalu. Hned po skončení jejího 71 72
Zavádka ve Francii. Čejkovický zpravodaj 1983, č. 2. Zavádka v Aténách. Čejkovický zpravodaj 1984, č. 3.
32
vystoupení převzal mikrofon Jannis Ritsos, nejslavnějnší řecký básník, a pak Charilaos Florakis, první tajemník ÚV KS Řecka. Tomuto programu bylo přítomno více než 120 000 diváků, celkem navštívilo festival za čtyři dne více než jeden a půl milionu lidí.“73 Tak Zavádka plná dojmů pokračovala v dalších vystoupeních. Zúčastnila se okresní přehlídky ZUČ v KD Čejkovice, krajské přehlídky cimbálových muzik v Hodoníně, televizního natáčení atd. V dalším roce Zavádka opět zavítala do ciziny, tentokrát do Německa. Zřizovatelem zájezdu se stala organizace Ambassador College: „Na svůj šestý zahraniční zájezd odjel soubor Zavádka pod patronací ČEDOKU Praha. Cílem byl Bonndorf, nevelké útulné městečko v Badensku-Württenbersku nedaleko švýcarských hranic. Od 20. září zde probíhal hudební a pěvecký festival Eurotreff Musik 1985. Na zájezd odjel soubor s novými tvářemi jak v muzice, tak i v taneční skupině... Festival Eurotreff byl zajímavý a určitě se vydařil. Po vystoupeních před vyprodanou halou kulturního střediska společně s ostatními soubory (z Polska, Holandska, Itálie, Belgie, Portugalska, Dánska, NSR aj.) již Zavádka získala sympatie místních lidí i publika z okolí, neboť již měla za sebou i koncerty v St. Blasien. Soubory se v neděli 22. září rozjely domů, Zavádku však čekal další pobyt, vystoupení, zájezdy do okolí, ale i zajímavě organizovaný volný čas, který byl tentokrát (a snad poprvé) rozumně vyvážen s tělesným i duševním vypětím koncertů.“74 V tomto roce se soubor zúčastnil ještě krajské přehlídky ZUČ v Pustiměři (17.11.1985) a řádně se připravoval na dlouho očekávaný koncert zpěváka Jaroslava Kováříka k jeho šedesátým narozeninám. Jako v každém kolektivu přicházejí i potíže a neshody. V Zavádce nastaly problémy s častým střídáním tanečníků a také se vztahem mezi taneční a hudební složkou. Muzika začínala mít více příležitostí k hraní a neváhala se takových příležitostí chopit. Motivace nových nabídnutých vystoupení většinou tyto krize zažehnávala. Soubor Zavádka nezapomínal i na své nejbližší spolupracovníky. Jedním z nich byl i Jaroslav Kovářík, který v roce 1985 oslavil šedesát let. Při této příležitosti soubor uspořádal folklorní večer pod názvem „Kobylí dědina“. Režie se ujal J. Pavlík. V roce 1986 se chopila Zavádka těžkého úkolu, kterou byla „...účast na národopisných slavnostech ve Strážnici v pořadu zahraničních souborů ‚Slovanská svatba‘, kde jsme měli vystoupit jako hostitelský soubor. S návrhem a konkrétním námětem k nám přišel MUDr. Jan Pavlík a soubor se pustil do nácviku. A aby byl pořad úspěšný, bylo nutno rozšířit řady 73 74
Kronika národopisného souboru Zavádka. Záznam z 31. srpna 1984. Zavádky v Bonndorfu. Čejkovický zpravodaj 1985, č. 4.
33
účinkujících o další dobré zpěváky nejen z řady bývalých členů...“75 Úkolu se Zavádka chopila zodpovědně a vše se podařilo podle plánů režisérky Hannah Laudové. V témže roce se Zavádka musela ještě jednou postavit k nečekané situaci. Odešel Jaroslav Přikryl z postavení uměleckého vedoucího, své místo přenechal tanečníku Tomášovi Martincovi, kterému vypomáhají v organizaci Marie Novotná a Jana Trávníčková. Změna ve vedení souboru se však nijak závažně nepromítla do jeho práce. „Rok 1986 byl pro muziku obdobím konsolidace. Po doplnění sestavy a pravidelných zkouškách se dostavily první dobré výsledky - úspěšná přehlídka hanáckoslováckých muzik a sólistů ve Vrbici, Hudecké dny Slávka Volavého v Břeclavi a beseda u cimbálu s valašským souborem ‚Bača‘ v Čejkovicích. V roce 1987 se zatím muzika prezentovala na čtyřech plesech, doprovázela vystoupení souboru Zavádka na přehlídce souborů hanáckého Slovácka v Kloboukách a spolupracovala i s dětským souborem Iskérka... Další ještě čekají a nebude jich málo - nahrávka do Čs. rozhlasu Brno, hra na výstavě vína v Mutěnicích, natáčení pořadu ‚Muzikanti, hrajte‘ v Čs. televizi společně s taneční složkou a sólisty , příprava na letošní Strážnici a krumvířské slavnosti...“76 K dobré kondici souboru také přispělo soustředění v Bratislavě, kde taneční pár ze souboru Dimitrovec učil tanečníky Zavádky slovenský tanec krúcanú. Ke konci roku 1987 čekalo Zavádku jubileum, oslava 15. výročí založení souboru. Ještě než soubor oslavil své narozeniny, přišla nabídka odcestovat do zahraničí, tentokrát do Španělska. Soubor tak v srpnu toho roku navštívil starobylou španělskou Zaragozu: „Soubor Zavádka byl vyslán do Španělska ministerstvem kultury ČSR na žádost Španělsko - čs. společnosti. Po třídenní cestě autobusem se Zaragoza stává pro členy souboru velmi milým ‚domovským přístavem‘, vítá je luxusní hotel Sport a čeká velmi nároční cestování za obecenstvem do Aragonie, Katalanie, Navarry a Staré Kastilie.“77 Soubor se musel potýkat s přílišným horkem a ne příliš ideálními místy pro vystoupení, jako bylo například otevřené náměstí v Tauste, divadlo, sportovní hala v Tafalla či aréna pro býčí zápasy v Soria. Soubor budil zájem místního tisku, a tak po dobu pobytu se na stranách novin objevovali hudebníci s tanečníky souboru. Přes všechna úskalí se Zavádka vrátila v pořádku domů, plná dojmů a zkušeností. „Po návratu z úspěšného španělského zájezdu si členové souboru nestačili ani odpočinout a už opět balili zavazadla. Poprvé v historii cestovala Zavádka do socialistického
75
Zavádka ve Strážnici. Čejkovický zpravodaj 1986, č. 2. Cimbálová muzika Zavádka. Čejkovický zpravodaj 1987, č. 1. 77 Zavádka za Pyrenejemi. Čejkovický zpravodaj 1987, č. 3. 76
34
státu, samozřejmě poprvé i do SSSR. Organizátory zájezdu na mládežnický festival ‚Písní za mír a mezinárodní solidaritu‘ do Soči byli Český ústřední výbor SSM a Cestovní kancelář mládeže ČSSR... Ve dnech 14. - 20. října zde probíhal již zmíněný festival. Této významné akce se zúčastnili mladí lidé ze SSSR, Polska, Maďarska, Bulharska, ČSSR, NDR, USA. Folklor v podání Zavádky měl velmi dobrý ohlas a tvořil jakousi vhodnou protiváhu programu ostatních skupin, které byly zaměřeny spíše na politickou píseň.“78 Na konci roku 1987 čekal soubor slavnostní pořad k již zmíněnému výročí založení. Nesl název „Hraní - zrání - vzpomínání“ a uskutečnil se v prosinci. Na začátku roku 1989 se Zavádka dočkala svého 700. vystoupení.
3.5 ZAVÁDKA V 90. LETECH Další desetiletí ve vývoji souboru Zavádka probíhaly časté rozpory ve vnitřních vztazích mezi tanečníky a muzikanty, které vyvrcholily odchodem muziky od taneční skupiny. Nastalo také mnoho jiných změn. První z nich byla, že zřizovatel souboru Zavádka ukončil veškeré dotace a financování souboru a požadoval, aby se zakoupené věci vrátily nebo vyplatily zpět zřizovateli. V letech 1999 se vedl i spor mezi muzikanty a vzniklou firmou Zemědělskou a.s. Čejkovice o hudební nástroje. Tento spor, jak vyplývá z korespondence, vyřešil pověřený právník. Po dopise odeslaném jménem hudebníků Zavádky zastupujícím právníkem nepřišla už žádná odpověď. V dopise se Zavádka bránila především tím, že při zakoupení hudebních nástrojů nebyla přidělena evidenční čísla zřizovatele (JZD Jiskra). Nyní lze již jen těžko určit, kde se stala chyba, která byla zárodkem tak nepříjemného konfliktu. Druhou změnou byla výměna vedení. Tomáš Martinec nastoupil do nového zaměstnání, které mu nedovolovalo věnovat čas dalším aktivitám. Po dlouhém přesvědčování se ujala vedení Marie Novotná (roz. Němečková), která vedla soubor Zavádka do roku 2001. Marie Novotná se od roku 1993 musela ujmout i organizačního vedení, z kterého odstoupil velmi schopný Vojta Hradil. Jelikož zřizovatel a také velmi dobrý sponzor ukončil veškeré styky se souborem, nebylo už tolik možností účastnit se festivalů v zahraničí a někdy i na domácí půdě. Obecně se dá říci, že v 90. letech po politických změnách v republice se většina aktivit kolem Zavádky na určitou dobu utlumila. I přesto však mnozí měli chuť se bavit a něco se naučit. V souboru však nebyl nikdo, kdo by přispěl novým nápadem. Nebylo nikoho, kdo by
78
Zavádka jubiluje. Čejkovický zpravodaj 1987, č. 4.
35
byl natolik zkušený, aby mohl vytvořit nový program. I přes to všechno se nadále nacvičovalo. Zásadní změnou také bylo, že ze Zavádky postupně odešli zkušení členové, kteří stáli u zrodu souboru. Nastoupila nová generace tanečníků, kteří již viděli určité věci jinak. Časem se mezi muzikanty a tanečníky vytvořil nesoulad,
79
který vyvrcholil při schůzi Zavádky, kde
se měly určité konflikty vyřešit. Muzika v roce 1998 definitivně od taneční složky odchází. Ještě několik let používala název Zavádka, v roce 2000 se přejmenovala na CM Habáni. Tak na sklonku nového tisíciletí řešil soubor otázku, kdo bude tanečníky doprovázet na vystoupeních. Uskutečnilo se dokonce jednání s CM Zádruhou z Dolních Bojanovic. Po odstoupení Marie Novotné a po nástupu Dany Musilové do vedení byl problém vyřešen. Soubor od roku 2001 doprovází cimbálová muzika Šmytec z Brna pod vedením Marka Trávníčka. Ale problémů bylo stále dost. Zavádka byla postavena před nepříjemnou zprávu, že nacvičování a zkoušky, které byly většinou prováděny v kulturním zařízení JZD Jiskra, se ruší. Zavádka si musela najít nové místo ke zkouškám. Když už situace byla neúnosná, soubor požádal obec, zda by mu neposkytla prostory na zkoušení. Po čase se tak soubor přemístil do místní orlovny, kde se zkoušky konaly každý pátek od 20 hod. 3.5.1 U MĚLECKÁ ČINNOST SOUBORU V 90. LETECH Přes všechna úskalí, která Zavádku v nové době provázela, podávali její členové dobré výkony a rádi se účastnili vystoupení, která jim byla nabídnuta. Jednou z takových možností bylo i pozvání do Německa. Folklorní soubor z Frommernu, který se v dubnu roku 1990 představil v Čejkovicích, pozval na oplátku Zavádku na festival v Balingenu: „Dojmy z tohoto pobytu jsou ještě nyní velmi silné... Především na festivalu v Balingenu společně s domácími soubory (dospělým a dětským), s Francouzi a Japonci. Další koncerty v okolí, vždy před velmi srdečným a nadšeným obecenstvem... Vrcholným zážitkem byla přehlídka národních kuchyní. Japonci se přestavili zajímavou úpravou kuřat v pálivé omáčce..., francouzi z kraje Cognac se nedali zahanbit a podali koňak skutečně světové
79
Problémem bylo především, že mladí tanečníci vyčítali muzice, že nenacvičuje zároveň s nimi na zkouškách a tak se nezapojuje do dění souboru. Na druhé straně muzika chtěla nadále spolupracovat s tanečníky, ale zároveň mohla vystupovat i při jiných příležitostech, měla více zájmů a nabídek než taneční skupina.
36
kvality. Zlatý hřeb však terpve čekal: šikovné ruce z Moravy vyrobily vynikající bramboráky a knedlíky s jahodami.“80 Tak vzpomínají tanečníci i jejich doprovod. Zavádka se po návratu z Německa účastní dalších malých vystoupení, ale není jich mnoho. Přesto přichází další zahraniční cesta: „Desátým - jubilejním - zájezdem byla pro Zavádku cesta na Světový folklórní festivalu do francouzského Chambéry... soubor si poprvé v historii platí cestu sám, ve velmi těžké finanční situaci pro družstvo to ani jinak nejde... Samotný festival byl velkolepou přehlídkou folklórních souborů ze všech koutů světa. Kromě Zavádky a našeho spřáteleného souboru z Frommernu (SRN, vloni byli v Čejkovicích) se dále účastnili Finové, Řekové, Italové, skupiny z Ghany, Nepálu, Portugalska a domácí Francouzi ze Savoie (hostitelé celého festivalu).“81 Zavádka na tomto folklorním festivalu dovršila úctyhodného počtu 800 vystoupení od založení souboru. V roce 1992 si Zavádka připomíná dvacet let od svého vzniku, což se mělo oslavit na výročním koncertu ke konci roku. Nakonec se výroční pořad odložil na příští rok. Zavádka má ale na programu další zájezd do zahraničí. tentokrát do Německa k Bodamskému jezeru: „Deutscher Wandertag, jehož 92. ročník se uskutečnil od 12. do 14. června ve Friedrichshafenu u Bodamského jezera... Zavádka se vrátila na Bodensee po sedmi letech s úkolem ne příliš lehkým - úspěšně konkurovat výborným skupinám ze Španělska, Portugalska, Maďarska, Ukrajiny, Polska, Švédska, Japonska, Švýcarska a neméně zdatným souborům z Německa... Na hlavní scéně - ‚Musikmuschel‘ - se Zavádka objevila znovu po sedmi letech (tehdy hostovala v Bonndorfu a vyjížděla za obecenstvem do okolí). Střecha na pódiem je vyřešena skutečně ve tvaru mušle, což vytváří výbornou akustiku. Zavádka přímo zde několikrát potvrdila, že v současné době tvoří výbornou partu, schopnou pro úspěšný výsledek nasadit všechny síly. Je překvapivé, zároveň však velmi potěšitelné, jak dobře se svého úkolu zhostili mnozí mladí členové souboru, často úplní nováčkové.“82 Soubor tak opět na chvíli oživil svou chuť do práce. Bohužel tolik příležitostí nebylo, kde by se Zavádka mohla realizovat. V roce 1993 (2. ledna) pořádal soubor výroční koncert k 20 letům trvání: „Mohli jsme se potěšit i v zimním období, kdy soubor písní a tanců Zavádka oslavil dvacáté výročí založení
80
Zavádka v SRN. Čejkovický zpravodaj 1990, č. 1. Dvojí jubileum Zavádky. Čejkovický zpravodaj 1991, č. 3. 82 Zavádka na „Wandertagu“. Čejkovický zpravodaj 1992, č. 2. 81
37
a pozval své příznivce na výroční program. Tentokrát sestavený podle toho, co se v souboru hrálo, zpívalo a tančilo nejraději.“83 Následující rok byl pro soubor plný tanečních příležitostí, ať už zahájení „I. večera na tvrzi“, dožínkové vystoupení v Karviné, natáčení do dokumentárního programu Z. Jelínkové či Burčákové slavnosti v Němčičkách, které se staly pro soubor pravidelnou akcí. Během tohoto období muzika Zavádka natáčí svou první kazetu,84 která nese název „Zavádka“. V roce 1995 se soubor dostává k tisícímu vystoupení, tedy i za podpory muzikantů. V roce 1996 přišlo další pozvání na festival do Balingenu, kde se Zavádka prezentovala výborně. Mohla se srovnávat se soubory z Indie, Irska, Řecka, Španělska, Rakouska atd. V této době se Zavádka dostává do problémů ohledně nedostatku místa k nacvičování, a také muzikanti nemají kde ukládat nástroje. Soubor se schází kde může, ve školní tělocvičně a orlovně. Muzika už nedoprovází tanečníky na zkouškách, nácviky jsou prováděny jen podle magnetofonového doprovodu. Taneční a hudební složka spolu vystupují jen na veřejných produkcích. Následující léta byla klidnější. Soubor se účastnil svých pravidelných akcí, jako například již zmíněné Burčákové slavnosti v Němčičkách, později v Hustopečích. Oblíbeným vystoupením se stala i prezentace souboru na místních Vinných trzích.
3.6 S OUČASNOST SOUBORU ZAVÁDKA Situace v zavádce se zhoršovala. Cimbálová muzika od taneční složky odešla, soubor si kladl nejtěžší otázku, kdo je bude doprovázet na vystoupení? Zavádka se snaží vyjednávat s cimbálovou muzikou z Dolních Bojanovic Zádruhou, která se však jasně nevyjadřuje. Ke konci devadesátých let však odstupuje z vedení Marie Novotná a na její místo nastupuje mladá tanečnice Zavádky Dana Musilová (roz. Trávníčková). Ta zapojuje do dění i svého bratra Marka Trávníčka, který v té době zakládá cimbálovou muziku Šmytec z Brna. Tato muzika se tak od roku 2001 stává novým doprovodem Zavádky. Nový umělecký vedoucí po vlastních zkušenostech získaných ve Vojenském uměleckém souboru Ondráš přichází s novými nápady. Nový způsob vedení nácviku se však nezamlouval starším tanečníkům a tak po necelém půl roku tzv. „stará garda“85 odchází. Přicházejí však noví tanečníci z Dolních Bojanovic, z Vrbice, Němčiček a okolí. 83
Kašpárek, V.: Dvacet let Zavádky. Čejkovický zpravodaj 1993, č. 1. V pořadí je to již třetí natáčení a záznam cimbálové muziky Zavádka. V roce 1984 vychází první LP „Hraje a zpívá Zavádka“ a v roce 1990 CD, LP „Krajem zavádky“. 85 Stará garda byli převážně tanečníci, kteří nastoupili v osmdesátých a devadesátých letech. 84
38
K funkci organizačního vedoucího se dostává tanečník Lukáš Stávek z Hustopečí. Soubor přijímá nový název: „Folklorní soubor Zavádka“. Na základě konkurzu do taneční složky přicházejí mladí tanečníci z Čejkovic, převážně chlapci. Zavádka na počátku dalšího tisíciletí v mnohém proměňuje svůj způsob práce. Hledá nové sponzory pro činnost (viz www.zavadka.com), ale také choreografy pro nová taneční pásma. Upouští se od nacvičování tanců z regionu hanáckého Slovácka a zvyšuje se zájem o jiné oblasti, zejména o moravsko-slovenské pomezí. Po roce má tak soubor v repertoáru také tance z Kopanic, z Uherskobrodska, myjavské tance, kyjovské skočné a rovněž nové pásmo na základě materiálu z hanáckého Slovácka, ale s divadelními prvky, s názvem „Dosť sme se nažali“. Na těchto programových číslech se podíleli choreografové Alexandr Lužný, Dana Musilová, Jana Trávníčková, hudební úpravy provedl Marek Trávníček. 3.6.1 U MĚLECKÁ ČINNOST SOUBORU OD ROKU 2001 Vedení mělo v této době před sebou mnoho práce: vytvořit nová pásma a hlavně je naučit mnohé nováčky. Bylo třeba vše stihnout v co nejkratší době, aby bylo možné oslavit třicáté výročí souboru v roce 2003. V roce 2002 (25.5.) vystupuje Zavádka na Vinných trzích v Čejkovicích, které se pro ni stávají již pravidelnou příležitostí k prezentaci. V roce 2003 (5.4.) byl skutečně uspořádán koncert Zavádky ke 30. výročí založení: „Zavádka žije. Jsme rádi, že po odchodu velké části stálých členů souboru se díky obnovení kolektivu podařila udržet dlouholetá tradice činnosti souboru Zavádka z Čejkovic. Přestože mnozí ze současných členů jsou v čejkovickém souboru nováčky, mají již své taneční zkušenosti... To tanečníci dokázali 5.4. v Čejkovicích při svém celovečerním koncertu. Pod vedením umělecké vedoucí Dany Trávníčkové z Čejkovic a organizačního vedoucího Lukáše Stávka z Hustopečí připravila Zavádka krásnou folklorní podívanou, kterou nezvykle početné obecenstvo (přes 500 diváků) nadšeně přijalo. Jako host večer úspěšně zahájil vždy výborný dětský národopisný soubor Iskérka pod vedením Jany Trávníčkové a s doprovodem CM Mládí z Čejče.“86 Zavádka se představila s novými tanci (z Kopanic, z Uherskobrodska, Myjavy, s kyjovskými skočnými, s verbuňkem). Téhož roku se Zavádka ještě zúčastnila folklorních slavností Kraj beze stínu v Krumvíři, MFF Střážnice (29.6.) v programech Volná vystoupení a S vínem za branami.
86
Koncert FS Zavádka. Čejkovický zpravodaj 2003, č. 1, s. 18-19.
39
V srpnu pak Vinařského dne v Němčičkách a v září národopisných slavností v Těšanech (6.7.9.), v listopadu pak Hudeckých dnů Jožky Kobzíka v Břeclavi (21.-22.11.2003). V roce 2004 Zavádka obnovila styky s německým Balingenem a ve dnech 29.4. až 5.5. se zúčastnila folklorního festivalu: „...slova, která se objevovala v německém tisku, prozrazovala nejen účast, ale svědčila také o úspěchu folklórního souboru Zavádka z Čejkovic na Festivalu lidových tanců v Balingenu. Spolu s CM Šmytec přijala pozvání německého lidového souboru Frommern v čele s hlavním organizátorem Manfrédem Stingelem a s otevřeným srdcem vyjela reprezentovat zdejší folklór daleko za hranice naší země. Vedle již zmiňovaného souboru se zde setkala se švédskou taneční skupinou Nyckelharpsfolket a jejími tanci, zároveň také s japonskou kulturní skupinou Ikuta – Schreins. Ta se díváků představila dračím tancem, ohromujícím vystoupením s bubny a další, spíše meditativní produkcí.“87 Po návratu z Německa soubor čekala další vystoupení, např. v Čejkovících na Vinných trzích, v Němčičkách na Vinařském dni či na Burčákových slavnostech v Hustopečích. V létě tohoto roku ještě některé taneční páry Zavádky odcestovaly do Turecka. Zavádka byla v roce 2005 pozvána také na Den lidových řemesel do Moravské Nové Vsi (1.5.), na festival Kraj beze stínu (11. - 12.6. 2005) či na Mezinárodní folklorní festival Mistřín 2005 (8. – 9.7.). Ke konci roku byl ještě soubor pozván na slavnostní koncert k 5. výročí založení cimbálové muziky Šmytec, který se konal v Divadle Bolka Polívky v Brně (15. 12. 2005). Další rok se Zavádka dostává opět za hranice své země. Ještě než odjíždí do Španělska, připravuje nové pásmo88 a tancuje na Vinných trzích v Čejkovicích, v Luhačovicích. Účastní se koncertu CM Šmytec v Čejkovicích, národopisných slavností Podluží v písni a tanci Tvrdonice (2. – 4.6. 2006), absolvuje soutěžní festival folklorních souborů v Dambořicích (30.6. – 2.7. 2006) a na MFF Brno 2006. Souboru Zavádka a Ždáničanu je od roku 2006 přiděleno také pořádání soutěže o nejlepšího tanečníka hanácko-slováckého verbuňku, která se koná na folklorních slavnostech v Krumvíři každý druhý rok. Pořádání této soutěže v letech, kdy slavnosti Kraj beze stínu neprobíhá, bylo zadáno právě těmto souborům; v roce 2006 (10.6.) se soutěž uskutečnila v Čejkovicích. V době od 18. až do 26. července 2006 se Zavádka účastnila mezinárodního folklorního festivalu Baskitska. Zájezd do Španělska byl nad očekávání všech zúčastněných. 87 88
Zpráva z Kroniky souboru Zavádka, kterou od roku 2001 vedl Lukáš Stávek. Nácviky tanců z Valašska, které nacvičil se Zavádkou Jan Ivančic. V dnešní době pět nacvičuje tanečníky, tentokrát tance z Nivnice.
40
V následujícím roce ze souboru odchází organizační vedoucí Lukáš Stávek, který svou práci v souboru předává Daně Musilové. Další přátelské kontakty se navazují se souborem Javorník z Brna prostřednictvím společného koncertu, který se koná nejprve v Brně a poté v Čejkovicích. V novém roce se soubor dostává do ztížené situace. Umělecká vedoucí Dana Musilová oznamuje svůj odchod ze Zavádky. Vedení předává Ivaně Smolákové a Petrovi Poláškovi, kteří se svého nového postavení ujímají velmi zodpovědně. Zavádka nadále spolupracuje s cimbálovou muzikou Šmytec z Brna a pouští se do nových tanečních programů.
41
Z ÁVĚR Moderní svět neustále přetváří myšlení lidí a jejich náhled na svět, mění se životní prostředí a styl života. Lidé nacházejí nové způsoby trávení volného času, velmi často utíkají od reality do digitálního světa. I přes dnešní uspěchanou dobu a vývoj nejrůznějších moderních technologií se ale mezi námi stále ještě najdou lidé, kteří jsou ochotni věnovat svůj volný čas lidovým tancům a hudbě. Právě na nich závisí budoucnost folkloru. Folklorní hnutí dalo vzniknout mnoha souborům a skupinám, které se přičinily o uchovávání lidových tradic. V mnoha odborných článcích a debatách se diskutuje otázka, zda je folklor stále živý a jak a kde určit hranici mezi folklorem a folklorismem. Na tomto pomezí se také pohybuje soubor Zavádka. Soubor Zavádka se ve svých začátcích převážně soustředil na záchranu a obnovu lidových tradic v Čejkovicích a brzy se stal také výrazným činitelem kulturního dění v obci a okolí. Díky scénické práci ale také vystupoval pro širokou veřejnost jak na tuzemských, tak i na zahraničních pódiích. Navštívil Velkou Británii (1976, 1979), SRN (1985, 1990, 1992, 1996, 2004), Nizozemí (1981), Francii (1983, 1991), Řecko (1984), SSSR (1987), Španělsko (1987, 2006) a Turecko (2004). V souboru se za dlouhou dobu jeho působení vystřídalo mnoho nadaných lidí a osobností, kteří tvořivě pracovali s etnografickým materiálem hanáckého Slovácka a přibližovali tento region divákům. Patřili k nim zejména J. Pavlík, J. Kovařík, P. Hudeček, J. Trávníčková, T. Martinec, M. Novotná a mnoho dalších. Ukazuje se, že i s proměnou společnosti zůstává lidová kultura nadále důležitou součástí života člověka, což dokazují i generace tanečníků, zpěváků a hudebníků souboru Zavádka.
42
P OUŽITÁ LITERATURA Bausinger, H.: Folklorismus jako mezinárodní jev. Národopisné aktuality 7, 1970, s. 217-222. Cimbálová muzika Zavádka. Čejkovický zpravodaj 1987, č. 1. Dvojí jubileum Zavádky. Čejkovický zpravodaj 1991, č. 3. Frolec, V.: Národopisná výstava českoslovanská a Morava. Národopisné aktuality 7,
1970,
s. 195. Jan, L.: Politický a společenský vývoj v letech 1945-1989. In: Čejkovice 1248-1998. Čejkovice: Obecní úřad, 1998. Jančář, J., Krist, J.: Národopisné slavnosti a folklorní festivaly v České republice. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2007. Jelínková, Z.: Lidový tanec, hudba a píseň. In: Čejkovice 1248-1998. Čejkovice: Obecní úřad, 1998. Jeřábek, R.: Hanácké Slovácko a hanáčtí Slováci. Národopisná revue 1, 1996, s. 3-8. Kašpárek, V.: Dvacet let Zavádky. Čejkovický zpravodaj 1993, č. 1. Kovářík, J.: X. národopisné slavnosti v Krumvíři. Malovaný kraj 21, 1986, č. 5, s. 20. Krist, J.: K diferenciaci folkloristických souborů a skupin. Národopisné aktuality 22, 1985, s. 159-168. Krist, J.: VI. Kraj beze stínu. Národopisné aktuality 19, 1982, s. 74-75. Leščák,M., Sirovátka, O.: Folklor a folkloristika. Bratislava: Smena, 1982. Národopisná výstava Českoslovanská, Praha, 1896. Pajer, J.: Kraj beze stínu 1989. Národopisné aktuality 27, 1990, č. 2, s. 113. Pavlicová, M., Uhlíková, L.: „Dílo trvalé - a ne prchavé“. Nad jubileem Národopisné výstavy českoslovanské. Opus musicum 27, 1995, s. 31. Pavlicová, M., Uhlíková, L. (eds.): Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997. Pavlíková, E.: O lidu a jeho zvycích. Lidový oděv. In: Čejkovice 1248-1998. Čejkovice: Obecní úřad, 1998. Pavlík, J.: Básník neumírá, jen odchází. Čejkovický zpravodaj 2007, č. 1, s. 18. Pavlík, J.: O Zavádce. Čejkovice 1248-1998. Čejkovice: Obecní úřad, 1998. Sadílek, J.: Stíny Kraje beze stínu, Malovaný kraj 28, č.4, s. 11. Souboru Zavádka z Čejkovic je deset let. Radostné ohlédnutí. Mladá fronta 16.11.1982. Souček, J.: Kraj beze stínu popáté. Národopisné aktuality 17, 1980, s. 316-317.
43
Souček, J.: VII. národopisné slavnosti v Krumvíři. Národopisné aktuality 20, 1983, s.
67-
68. -m-: Kraj beze stínu. Malovaný kraj 22, 1984, č. 5, s. 22. Šebestová, Augusta: Lidské dokumenty a jiné národopisné poznámky. Praha 1947. Štěpánek, V.: Rok na vsi. In: Čejkovice 1248-1998. Čejkovice: Obecní úřad, 1998. Válka, J.: Morava reformace, renesance a baroka. In: Dějiny Moravy, díl II. Vlastivěda moravská, Země a lid. Nová řada, sv. 6. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1995. Vinkler, J.: Praha a Moravští Slováci, Praha: Slovácký krúžek, 1996. Vetterl, K.: Guberniální sbírka písní a instrumentální hudby z Moravy a Slezska z roku 1819. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1994. Zavádka ve Francii. Čejkovický zpravodaj 1983, č. 2. Zavádka v Aténách. Čejkovický zpravodaj 1984, č. 3. Zavádky v Bonndorfu. Čejkovický zpravodaj 1985, č. 4. Zavádka ve Strážnici. Čejkovický zpravodaj 1986, č. 2. Zavádka za Pyrenejemi. Čejkovický zpravodaj 1987, č. 3. Zavádka jubiluje. Čejkovický zpravodaj 1987, č. 4. Zavádka v SRN. Čejkovický zpravodaj 1990, č. 1. Zavádka na „Wandertagu“. Čejkovický zpravodaj 1992, č. 2.
INTERNETOVÉ ZDROJE www.zavadka.com www.smytec.com www.folklornet.com
INFORMÁTOŘI MUDr. Jan Pavlík, nar. 1937 Mgr. Petr Hudeček, nar. 1949 Marie Novotná (roz. Němečková), nar. 1955 Dana Musilová (roz. Trávníčková), nar. 1976 Marie Novotná, nar. 1986
44
R ESUME In the middle of the 20th century the amount of folklore groups was increasing because at that time young people were interested more and more in the folk culture and in coming back to the folk traditions. Also in the village Čejkovice, the young people felt like practising folklore dances and songs. Thus, in the beginning of 1973, a Folklore songs and dances group named Zavádka was formed with a support of the local agricultural co-operative Jiskra. Jan Pavlík was established as the artistic head of the Group, Miroslav Jestřabík worked as the choreographer and Petr Hudeček was the musical head of the Group. A lot of heads led the Group in the course of the group active life and the members of the group were always full of enthusiasm about creation new dancing forms and about making a fun for their audience in our country but also in abroad. The group had a possibility to have performances in radio, television and even in the film production; they published audio records or audiocassettes. The group Zavádka was changed as time passed by, the older members left and a new younger generation follows in their footsteps in these days.
45
P ŘÍLOHY
46
