M A S A R Y K O V A U N I V E R Z I T A. Ústav hudební vědy

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA

Ústav hudební vědy Hudební věda

LEONARD ZÁBRANSKÝ

JAZZOVÁ, SWINGOVÁ A TANEČNÍ HUDBA V PŘEROVĚ A OKOLÍ V DRUHÉ POLOVINĚ 20. STOLETÍ PO SOUČASNOST BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vedoucí práce: PhDr. Aleš Opekar, CSc.

2009

1

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Jazzová, swingová a taneční hudba v Přerově a okolí v druhé polovině 20. století po současnost “ vypracoval samostatně a pouţil jen uvedenou literaturu. V Pavlovicích dne 12. května 2009

……………………….………………….

2

Děkuji panu PhDr. Aleši Opekarovi, CSc. za metodickou pomoc, cenné rady a připomínky, které mi poskytl při zpracování této závěrečné práce.

3

OBSAH Obsah ……………………………………………………………………………………

4

Úvod …………………………………………………………………………………….

5

1. Jazz, swing a dixieland ……………………………………………………………….

6

2. Hudba v Přerově od počátku po současnost .………………………………………… 10 3. Swingový orchestr KRAB 1944 – 1994 ……………………………………………... 14 4. Academic Jazz Band …………………………………….…………………………… 21 5. Československý jazzový festival Přerov……………………………………………… 25 6. Dŧleţité osobnosti přerovské jazz – swingové hudby ……………………………….. 32 Závěr ……………………………………………………………………………………. 48 Resumé ………………………………………………………………………………….. 50 Seznam pouţité literatury a pramenŧ …………………………………………………… 51

4

ÚVOD Jazz, swing a taneční hudba má v Přerově velké kořeny, které se od poválečných let stále rozrŧstají a v současnosti sahají jiţ více neţ za hranice okresu, kraje, státu, ba i Evropy. Pŧsobilo zde několik velmi známých kapel, které daly základ a impuls dalším novým kapelám a osobnostem, aby se jazzová, swingová a taneční hudba mohla šířit aţ do současných rozměrŧ. Jedním z největších vrcholŧ kaţdoroční hudební sezóny je Československý jazzový festival, na kterém účinkují hráči, kapely a jiná seskupení nejen z Česka a Slovenska, ale z celého světa. Touto prací bych chtěl zmapovat cestu a vývoj jazzu, swingu a taneční hudby na Přerovsku a ukázat její postavení v současnosti, kdy díky televizi, internetu a dalším médiím dochází k souboji o dnešního posluchače, nejen z mladé generace. V práci jsem pouţil literaturu a prameny, které byly všeobecně dostupné. Informace jsem čerpal ze slovníkŧ, encyklopedií, z kroniky Města Přerova atd. Nejvíce informací se mi podařilo získat z regionálních novin, kronik orchestrŧ a z knihy – KRAB to byl swing. Z dŧvodu, ţe se v těchto materiálech nenacházely všechny odpovědi na mé otázky, zvolil jsem jako doplnění rozhovory s ţijícími muzikanty, kteří do jazz-swingové hudby na Přerovsku v druhé polovině 20. století nějakým zpŧsobem zasáhli. Při získávání informací pro bakalářskou práci v knihovně města Přerova mi bylo nabídnuto, abych tuto práci dal k dispozici jako další informační zdroj jazzové a swingové hudby v Přerově.

5

1. JAZZ, SWING A DIXIELAND Neţ začneme psát historický vývoj jazzové, swingové a taneční hudby v Přerově a okolí v druhé polovině 20. století po současnost, je dobré se nejprve zamyslet a přiblíţit si základní pojmy, které nás budou touto prací provázet. Nejčastěji se budeme zabývat slovy – jazz, swing a dixieland. Samozřejmě v tomto pojetí se nebudeme zabývat plným zněním daných hesel ve slovnících a encyklopediích (tyto informace doplňují odkazy pod čarou), protoţe to neodpovídá hlavnímu tématu diplomové práce. Jazz – v jazykových slovnících mŧţeme najít vysvětlení typu: je specifický typ hudby severoamerického původu, který se utvářel splýváním afroamerického folkloru s tradicemi evropské hudby; ve 20. letech 20. století i pozdější označení veškeré dobové, zábavné hudby vyznačující se synkopickým rytmem zvýrazněnou úlohou interpreta.1 Ve speciálních odborných slovnících je popisován např. takto: významná rozšířená oblast populární hudby, jejíž kolébkou jsou Spojené státy severoamerické, kde vznikal někdy koncem 19. století. Za první světové války se dostal do západní Evropy, ve dvacátých letech i do českých zemí. Jazz charakterizuje převaha rytmu nad ostatními kompozičními složkami. Je nápadný zvláštním zvukem, jenž je dán jednak obsazením jazzových kapel, jednak způsobem podání jazzového hudebníka. Pro jazz je charakteristická určitá dávka improvizace v produkci i reprodukci, jež v živém projevu nejednou splývají. Původními formami jazzu jsou spiritual, pracovní písně (worksongs) a lyrické sociální písně (blues), vesměs hudební formy a projevy folkloru černochů z amerického jihu atd.2 nebo: představuje jeden z okruhů základního hudebního typu nonartificiální hudby, avšak tento okruh má v dané klasifikaci a hlavně v reálném hudebním dění zcela zvláštní místo, tvářnost a funkci pro svou mimořádnou vývojovou dynamičnost, tendenci k synkretismu s projevy folklorními i artificiálními a úloze jakési tvůrčí „laboratoře“ pro celý hudební rod populární hudby. Je zvláštním typem (modem) hudebního myšlení, vyjevujícím se v podobě relativně vyhraněné hudební oblasti, zformovavší se na přelomu 19. a 20. století v USA a pěstované později prakticky v celém světě, přičemž nositelem jádrové konzistence není 1 2

KOLEKTIV AUTORŦ. Akademický slovník cizích slov. Praha 2001, s. 183. VYSLOUŢIL, J. Hudební slovník pro každého, Díl první, věcná část. Vizovice 1995, s. 134.

6

nějaká jedna vymezená vlastnost (rys, parametr) hudby, ale určitý proměnlivý soubor rysů, respektive nasycenost těmito rysy (metrorytmika opřená o beat, improvizace, kult nástrojové virtuozity, specifický tónový ideál, kanonizované postupy melodickoharmonické a formové atd.), z nichž dokonce i ty nejzákladnější (vyjíma metrorytmiky opřené o beat, která umožňuje výrazné uplatnění principu improvizace, jež je hlavní motivací a ospravedlněním jeho relativně samostatné existence) se mohou za určitých okolností navzájem substituovat.3 Swing - v jazykových slovnících mŧţeme najít vysvětlení typu: 1. rytmická intenzita jazzu 2. jazzový sloh 30. – 40. let 20. století s jednoduchou melodikou a čtyřdobým rytmem charakterizovaným ústupem afroamerických elementů ve prospěch evropské melodiky 3. moderní tanec amerického původu charakteristický pohupováním.4 Ve speciálních odborných slovnících je popisován např. takto: anglické slovo swing (= houpání, kývání, švih, vzlet) poukazuje na pohybové momenty či kvality (v češtině je hovorovým synonymem snad výraz odpich). Slovo swing označovalo moderní společenský tanec (4/4 taktu), který se rozšířil na sklonku 30. let 20. století, udržel se v Evropě i přes zákaz nacistů a svým rázem (synkopické křížené kroky, možnost volných pohybových variant) představoval typ dobového – jazzového tance (původní podoba se nazývala lindy, dnešní aktualizace typu je známá pod jménem jive). Výraz swing začal též označovat zvláštní rytmickou kvalitu jazzového projevu (za první doklad výskytu slova swing v hudebním kontextu se pokládá fakt, že D. Ellington použil tohoto slova 1932 v titulu v jedné ze svých skladeb). Tato kvalita se natolik liší od časové organizace evropské hudby, že podstatu jevu nelze vyjádřit tradiční hudebně teoretickou terminologií. Literaturu o jazzu líčí zpravidla swing jako zdroj specifické metricko–rytmické preciznosti, jako zvláštní akcentaci či artikulaci tónu jako vazbu horizontálních a vertikálních vztahů apod. I v této mnohoznačnosti vystupuje výraz swing v – teorii nonartificiální hudby jako nenahraditelný termín. Swing jako kvalita organizace času v hudbě je dán protikladem – beatu a off-beatu. V praxi se za swing pokládá určitá intuitivně produkovaná a posluchačem stejně intuitivně

3 4

MATZNER, A. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Praha 1983, s. 168. KOLEKTIV AUTORŦ. Akademický slovník cizích slov. Praha 2001, s. 723.

7

vyciťovaná specifická vlastnost, opisně charakterizovaná jako napětí, rozhoupanost a pružnost. Čím více swing realizuje, tím více danou hudbu kvalifikujeme jako jazz atd.5 Dixieland - v jazykových slovnících mŧţeme najít vysvětlení typu: 1. bělošský jazz napodobující sloh neworleanských černochů (nazvaný podle jména území USA na jih od hranice vytyčené zeměměřiči Dixonem a Masonem) 2. tradiční jazz, často se swingovými prvky6 3. (1900 – 1920) je rané napodobování neworleanského jazzu bílými hudebníky (dixieland: v 19. století jižní státy USA).7 Ve speciálních odborných slovnících je popisován např. takto: v jazzovém názvosloví výraz pro bělošskou produkci, která navazuje na původní tradiční jazz. Etymologie anglického výrazu bývá vykládána tak, že slovo původně označovalo území rozkládající se v USA na jih od hranice vytyčené geometry Dixonem a Masonem (prakticky šlo o teritorium někdejších otrokářských států). Výrazem dixieland se pak začala mínit bělošská jazzová hudba, která se hrála v New Orleansu asi od roku 1895 a odtamtud byla exportována do jiných částí USA a posléze i do Evropy. Ve Francii a USA je výraz hovorově užíván jako název veškeré tradiční jazzové produkce černochů i bělochů. Konečně se za dixieland považuje bělošský jazz, který vychází z repertoáru a instrumentáře tradičního jazzu, avšak reaguje i na – swing 30. a 40. let. Stylově se dixieland v mnohém blíží původnímu neworleanskému jazzu, liší se však od něj zjednodušeným vedením hlasů trubky, klarinetu a trombonu, zdůrazněním sólové hry, některými metricko-rytmickými detaily a proměnami instrumentáře (v rytmické skupině používán klavír, tubu nahradil kontrabas). Dixieland jako bělošská neworleanská hudba se plynule rozvíjel od 20. let, od 30. let se dixielandové soubory ustavují na bázi velkých swingových orchestrů (improvizační skupina B. Crosbyho ad.). Postupně se dixieland stává významným repertoárovým základem hnutí – revivalismu. Pojmenování dixieland se objevilo i v názvech českých revivalistických souborů, které začaly vznikat ve 40. letech (Czechoslovak Dixieland Jazz Band – hrál v něm např. J. Šlitr, později se soubor přetvořil v Pražský dixieland; Bohemian Dixielanders ad.). Od sklonku 50. let se dixieland nadále

5

FUKAČ, J., VYSLOUŢIL, J. Slovník české hudební kultury. Praha 1997, s. 892. KOLEKTIV AUTORŦ. Akademický slovník cizích slov. Praha 2001, s. 173. 7 MICHELS, U. Encyklopedický atlas hudby. Praha 2000, s. 505. 6

8

rozvíjí v rámci revivalistických snah, stává se však zároveň i repertoárem sloužícím potřebám zábavy atd.8

8

FUKAČ, J., VYSLOUŢIL, J. Slovník české hudební kultury. Praha 1997, s. 161.

9

2. HUDBA V PŘEROVĚ OD POČÁTKU PO SOUČASNOST První zmínky o cílevědomém pěstování hudební kultury v Přerově mŧţeme získat z potvrzení řádu přerovských literátŧ Vratislavem z Pernštejna v roce 1563. Literátské bratrstvo bylo typickou městskou korporací, která byla organizována podle cechovního vzoru. Členové ctili vzdělanost a zpívali i latinské liturgické texty, zvládali jednohlas i vícehlas. Obecně lze říci, ţe od 2. poloviny 19. století je charakteristický lidový ráz hudební kultury v Přerově a její vlastenecké ladění, které se od konce 19. století a za první republiky diferencovalo podle společenských a stavovských hledisek. Za druhé světové války mŧţeme ovšem mluvit o tom, ţe hudba byla povýšena téměř na hlavní veřejný projev vzdoru vŧči okupantŧm. K rozvoji světské hudební kultury přispělo zaloţení pěvecko-hudebního spolku „Přerub“ v roce 1862, na které navázaly další hudební spolky například „Vlasta“, „Svornost“ a další. Veřejnost ale nejvíce ovlivňovala rŧzná hudební sdruţení – kapely a orchestry, které pořádaly veřejné hudební produkce, uplatňovaly se při oslavách, bálech, plesech, při pohřbech, ale i koncertních vystoupeních. Jiţ v roce 1866 pŧsobila v Přerově smyčcová kapela bratří Koblihŧ, která neměla větší odezvu a vliv na hudební ţivot, ale z rodu Koblihŧ později vzešlo několik významných hudebníkŧ. Největší početní zastoupení měly dechové hudby. První dechovou hudbu měl v Přerově Josef Langer a o několik měsícŧ později jej následovala dechová hudba Jana Novotného. Tyto první dechové hudby vznikly někdy na počátku 70. let 19. století. O několik málo let později (jiţ v 80. letech 19. století) měla přerovská veřejnost moţnost si vybírat mezi několika kapelami a jejich počet neustále narŧstal. Mŧţeme jmenovat ty nejvýznamnější – dechová hudba „RUND“, dechová hudba „Ţerotín“ a další.9 Na počátku 20. století se prosazuje také hudba populární a je zprvu zastoupena vystoupením Karla Hašlera, který do města přijíţděl se svým revuálním pořadem. Nové taneční směry se do Československé republiky dostávaly ze západní Evropy po první světové válce a nezŧstaly nepovšimnuty ani v přerovském prostředí. Ovšem z počátku se s ním jednotlivci seznamovali na svých cestách v zahraničí. Jedním z nich byl také student 9

LAPÁČEK, J. Hudební život v Přerově do roku 1939. In: Přerov: Povídání o městě 2. díl. Přerov 2002, s. 193 – 203.

10

přerovského gymnázia Vladimír Brant, který poznal skutečnou jazzovou kapelu ve Vídni, kde se účastnil lehkoatletických závodŧ. Tento záţitek jej přiměl k tomu, ţe v Přerově vytvořil první pravé jazzové trio, které hrálo ve sloţení – klavír, housle, saxofon – později se k nim ještě přidaly bicí. První vystoupení této jazzové kapely se odehrálo při silvestrovské veselici roku 1926. Orchestr se tehdy jmenoval “The Original Charlie Jazzband“ a setkal se s nevídaným úspěchem. Tento zájem rozpoutal velké nadšení dalších spolkŧ a orchestr se rozrostl o další hráče aţ na konečných 14 hudebníkŧ a přejmenovala se na „Johny And Hiss Orchestra“. Kapela hrála do roku 1935 při rŧzných společenských událostech v celém okolí. V letech 1934 – 1960 pŧsobil v Přerově pod vedením několika vyhlášených muzikantŧ šestičlenný taneční orchestr v hotelu Grand. Došlo také k pokusŧm o zaloţení jiných studentských orchestrŧ, které byly organizovány při rŧzných školách. Např. v roce 1938 sestavil profesor přerovské prŧmyslovky, ing. Vilém Tondl, studentský taneční orchestr, který hrával na studentských zábavách a tanečních hodinách. „INTER ARMA SILENT MUSAE“, tzn. „Za války mlčí Múzy“. Toto úsloví však zdaleka neplatilo v Přerově za druhé světové války v době nacistické okupace, neboť bylo mnoho skutečností, které bohatý ţivot v tomto období ovlivnilo. V Přerově pŧsobilo několik hudebních spolkŧ, orchestrŧ, hudebních škol a učitelŧ. Kaţdé těleso se snaţilo prosazovat protinacistickou myšlenku zpŧsobem, jaký mu byl nejbliţší. Například organizování Hudebních úterkŧ a podobných akcích, na kterých vystupovali věhlasní hudebníci, například houslový virtuos Jan Kubelík (v dubnu 1940), cellista Miloš Sádlo (v roce 1940), sopranistka Mária Tauberová (v roce 1944) a další. Velký zájem byl také o koncerty moderní hudby. Hrál zde například Karel Vlach, Bobek Bryen, R. A. Dvorský a další. Z místních orchestrŧ zde pŧsobili orchestry: „Melodie Jazz Rund“ (jazzové seskupení z velkého dechového orchestru RUND), studentský jazzový orchestr pod vedením Vladimíra Nečesaného, orchestr „Comedy jazz“ a od poloviny roku 1943 vzniká z iniciativy Břetislava Kramáře tanečních soubor mladých, který poprvé účinkoval na veřejnosti v březnu 1944, ze kterého později vykrystalizoval KRAB (KRAmář B-řetislav).

11

Hudebních aktivit bylo v Přerově za války tolik, ţe vše nelze obsáhnout, ale lze říci, ţe latinská pořekadla nelze brát úplně váţně. „Za války Múzy mlčely“, ale ne v Přerově a jeho okolí.10 Od roku 1950 se v Přerově rozvíjí hudba mnoha ţánrŧ. Bylo to hlavně zpŧsobeno poptávkou obecenstva, které se rozdělilo na několik táborŧ. Jedni dávali přednost jazzu a swingu, jiní dechové hudbě a jiní zase big beatu nebo dokonce ochotnickému divadlu a dalším. Po roce 1963, kdy ukončil svou činnost velký swingový orchestr KRAB, se mnoho hráčŧ dalo jinou cestou, a tak na Přerovsku vzniklo několik kapel a orchestrŧ. Rozhodující byl velký rozmach zvukové techniky, kdy i malý orchestr byl schopen ozvučit velký sál. Mezi kapelami mŧţeme jmenovat: Dixieland XI.A. později Academic Jazz Band (pŧsobení na Přerovské scéně od roku 1958 do současnosti), Jazzový orchestr Přerovských strojíren JOPS (pŧsobení na Přerovské scéně od roku 1962 do 1966), MISTRAL (pŧsobení na Přerovské scéně od roku 1963 do 1984), MEOPŤANKA – později METRONOM (pŧsobení na Přerovské scéně od roku 1963 do 1991), Malý KRAB (pŧsobení na Přerovské scéně od roku 1957 do 1993), PŘEROVANKA (pŧsobení na Přerovské scéně od roku 1970 do 1994), ALFA (pŧsobení na Přerovské scéně od roku 1958 do současnosti), STAR (pŧsobení na Přerovské scéně od roku 1969 do 1983), P – KVINTET (pŧsobení na Přerovské scéně od roku 1974 do 1986), AKCENT (pŧsobení na Přerovské scéně od roku 1973 do 1994), PIRILLO (pŧsobení na Přerovské scéně od roku 1983 do 1996) a celá řada dalších.11 V Přerově také od roku 1964 pŧsobila skupina Synkopa, která se proslavila v šedesátých letech nejen v České republice, ale i v zahraničí a to díky zpěváku Pavlu Novákovi a jeho vlastním skladbám a textŧm. Později z této kapely Pavel Novák odešel a zaloţil vlastní skupinu VOX. Synkopa dostala pozměněnou sestavu, ve které hraje do současnosti. Jeden z největších hudebních rozmachŧ se stal v roce 1966, kdy se v Přerově konal poprvé „Československý amatérský jazzový festival“ zkratka ČAJF. Jeho první ročník proběhl 3. června 1966 v Klubu dopravy a spojŧ Přerov, setkal se s velkým zájmem veřejnosti nejen z Přerova, ale i širokého okolí. Konal se zde devětkrát, ale při konání desátého ročníku musel být z rŧzných dŧvodŧ přesunut do Kroměříţe a odtud byl festival 10

JIRKA, J. Hudba v Přerově za nacistické okupace. In: Přerov: Povídání o městě 2. díl. Přerov 2002, s. 204 – 209. 11 VAVROUŠEK, J. KRAB to byl swing – historie, fakta, vzpomínky aneb čtení o muzikantech a kapelách v Přerově 1944 – 1994. Přerov, s. 57 – 81.

12

přemístěn do Prahy, kde později zanikl. Po jedenácti letech, 26. září 1985, se jazz a s ním i jeho atraktivita do Přerova vrátila. Pozměnil se název z „Československého amatérského jazzového festivalu“ ČAJF na „Přerovský jazzový festival“ PJF, který se koná aţ do současnosti a je vrcholem kaţdoroční jazz a swingové hudby v celém okolí. Ozdobou tohoto festivalu nejsou jen zahraniční hosté z celého světa, ale i místní kapely, které se účastní jiţ tradičně kaţdého ročníku, například Academic Jazz Band.12 V období 1989 – 1995 v Přerově a okolí mnoho kapel skončilo a to z dŧvodŧ sociálních, kdy se obecenstvo aţ na výjimky soustředilo jen na hudbu syntetizátorovou a v malém obsazení. V současnosti pŧsobí na okrese velká řada kapel, které hrají rŧzné hudební ţánry od big beatu přes taneční muziku aţ po jazz a další. Mezi nimi mŧţeme jmenovat: Synkopa (big beat), Fórum (rock), Dandy Band (jazzrock), Academic jazz Band (jazz a swing), VHS (folk rocková) a další. Na celkové shrnutí hudební historie nejen za okupace bude město Přerov ještě dlouho čekat. V Přerově určovaly od padesátých let 20. století v jazzové a swingové hudbě hlavní trend a směr dva orchestry. Byly to „ KRAB“ a „ AKADEMIC JAZZ BAND “.

12

FIALA, O. V rytmu tradičního i moderního jazzu. In: Přerov: Povídání o městě 2. díl. Přerov 2002, s. 218 – 221.

13

3. SWINGOVÝ ORCHESTR KRAB 1944 - 1994 První počátky orchestru se datují k létu 1943, kdy sám budoucí dirigent a věhlasný jazzman Břetislav Kramář (viz 6. kapitola Dŧleţité osobnosti přerovské jazz – swingové hudby) říká: „Bylo to kterýsi prázdninový týden roku 1943, kdy jsem se doslechl, ţe v hotelu Slávia ve Škodově ulici, tedy v sousedství mého trvalého bydliště v Husově ulici, se schází mladí studenti a učni, kde uţitečně tráví čas přehráváním všech moţných tanečních rytmŧ. Majitel jmenovaného hotelu pan Ţaloudek, jehoţ dcera byla spoluţačka několika účastníkŧ zkoušek, zdarma propŧjčoval menší klubovnu s pianinem. Sestava účinkujících byla velmi pestrá. Několik houslistŧ, basista, dvě trubky, jeden trombon, pianino, knoflíková harmonika, kytara a nepostradatelné bicí.“ Pomalu se rýsovala společná myšlenka vytvořit orchestr, jehoţ cílem bylo hrát swingovou a taneční hudbu. Bylo nutno sehnat vhodný nový notový materiál, cvičit na nástroje i mimo zkoušky a sehnat nástroje do dechových sekcí. Břetislav Kramář vzpomíná „Učil jsem tenkrát jako externista na učňovské škole, kde šéfoval pan Vilém Baďura. Jemu se zalíbila myšlenka jiţ existující kapely hrát jako orchestr Učňovské Besídky, tedy se zkratkou UB, jako zájmový útvar jeho školy. Kapela měla tedy novou střechu nad hlavou a pravidelné nedělní dopoledne na zkoušení v tělocvičně školy. Tam také prostor na uskladnění nástrojŧ, notového materiálŧ, oblečení atd.“13 To vše se odehrávalo v roce 1943 aţ do dne „D“ roku 1944, kdy orchestr „UB“ měl první vystoupení v sále Městského domu v Přerově. Orchestr hrál v tomto obsazení: I.

ES – alt.sax.

Hamal Vladimír

III. ES – alt.sax.

Hruška Josef

II. B – tenor sax.

Popelka Jaroslav

IV. B - tenor sax.

Šramota Zdeněk

1. - trpt.

Bauer Emil

2. - trpt.

Válek Alois

3. - trpt.

Nečesaný Vladimír

1. - trbs.

Mrázek Slávek

13

VAVROUŠEK, J. KRAB to byl swing – historie, fakta, vzpomínky aneb čtení o muzikantech a kapelách v Přerově 1944 – 1994. Přerov, s. 4 - 5.

14

Klavír

Čech Vladimír

Basa

Spáčil Ladislav

Kytara

Hula Zdeněk, Tovaryš Luděk

Bicí

Kmak Bohuš

Zpěv

Daněk Blaţej, Pauzová Jaroslava, Švabenská Zdena, Tallová Františka, Hrušková Františka, Turek Drahoslav

Vedoucí:

Kramář Břetislav14

Obecenstvo si tehdy vynutilo další dvě vystoupení, která byla zcela vyprodána. Břetislav Kramář vzpomíná: „Repertoár byl převáţně z českých autorŧ a cizí tituly ze západní provenience byly názvově počeštěny, a tak proklouzly německou cenzurou. Orchestr jsem řídil na těchto koncertech a dalších akcích do osvobození jako dirigent a od roku 1945, po skončení války i jako kapelník, po získání kapelové licence. V té době došlo i k přejmenování na orchestr KRAB.“ Orchestr poté slouţil v rámci budování nové Československé armády po dobu devíti měsícŧ. KRAB koncertoval po celé Moravě a navázal spolupráci s dalšími kulturními soubory, zejména s orchestrem Karla Vlacha, který přispěl k bliţší orientaci hudebnímu stylu Glena Millera. Tím byla zahájena velká éra orchestru KRAB na swingovém nebi v Přerově a celé Moravě a aktivně zde pŧsobil po dobu devatenácti let.15 Orchestr hrál hudbu českých i cizích autorŧ, ale v nemalé míře také těţil z vlastních řad – coţ znamená, ţe v orchestru pŧsobili hráči, kteří skládali vlastní skladby jazzového a swingového charakteru a nebo byli schopni hudbu, kterou slyšeli ve filmech nebo v rádiích samostatně přepsat a zaranţovat pro orchestr. Po válce obliba orchestru stále stoupala a rostla i jeho kvalita. Několik hráčŧ se pustilo na profesionální dráhu a hráli úspěšně v renomovaných orchestrech např. Josef Hruška (hráč na altsaxofon), hrál 10 let s Gustavem Bromem.16 Od roku 1951 hrál orchestr KRAB ve velkém i malém obsazení na všech dŧleţitých vystoupeních a rŧzných estrádních revue. Jmenujme některé z nich:

14

VAVROUŠEK, J. KRAB to byl swing – historie, fakta, vzpomínky aneb čtení o muzikantech a kapelách v Přerově 1944 – 1994. Přerov, s. 38. 15 VAVROUŠEK, J. KRAB to byl swing – historie, fakta, vzpomínky aneb čtení o muzikantech a kapelách v Přerově 1944 – 1994. Přerov, s. 5. 16 VAVROUŠEK, J. KRAB to byl swing – historie, fakta, vzpomínky aneb čtení o muzikantech a kapelách v Přerově 1944 – 1994. Přerov, s. 7.

15

-

Pořad sestavený z her Voskovce a Wericha s hudbou Jaroslava Jeţka, kterou nastudovali studenti přerovského gymnázia s orchestrem KRAB

-

Kouzelnická revue „Karlini“

-

Častým hostem estrádních pořadŧ byli v té době např. nejpopulárnější vypravěč vtipŧ se svojí kytarou – brněnský Ruda Stolař, praţský komik Béda Lak, filmový a divadelní herec Teodor Pištěk a další.

Velkokapelové hraní orchestru se konalo s velkou pravidelností převáţně o sobotách a nedělích. Nedělní odpolední čaje hrál KRAB ve všech přerovských sálech – byli to v letech 1951 – 1954 převáţně tyto: Dělnický dŧm, Pivovar, Komuna a Městský dŧm. KRAB tedy kraloval celému přerovskému hudebnímu území a sjíţděli se sem lidé i z širokého okolí. Konkurence orchestrŧ typu KRAB byli pouze v Prostějově – Milotinský, v Olomouci – Melč a Olympik, v Kojetíně – Mlýny, v Otrokovicích – Götz a v Hranicích – Pavelka. V roce 1953 přebírá kapelnický post bubeník orchestru, Jaroslav Slovák, zvaný „Karot“, který orchestr vede aţ do roku 1962. Od roku 1963 stanul v čele orchestru KRAB opět Břetislav Kramář.17 V padesátých letech docházelo k prohlubování komunistického reţimu a to samozřejmě ovlivňovalo i činnost orchestru. Tehdejší komunistický reţim odbourávající všechno, co mělo jen trochu pŧvod ze západní Evropy, samozřejmě nerad připouštěl západní myšlenky i v oblasti taneční a jazzové hudby. Snaţili se jakkoli idealizovat myšlenky o této hudbě, aţ přišli na příkladnou teorii – ţe swing vznikl v SSSR – podobně jako to prezentovali i v jiných případech. Hlásali, ţe všechno bylo objeveno sovětských člověkem a kapitalisté to okopírovali.18 Nelze nepoznamenat zajímavý výrok „znalce“, který na jednom shromáţdění kulturních pracovníkŧ prohlásil na adresu swingových kapel: „Prosím vás, co to mŧţe být za hudbu, kdyţ ti muzikanti, co hrají na ty tahací trumpety (myslel pozouny), tahají kaţdý jinak.“ Orchestry v té době procházely velkými problémy a je známo, ţe vedoucí orchestrŧ byli často voláni na odbory okresních a národních výborŧ, kulturních středisek, aby si vyposlechli rŧzné výtky k repertoáru. Některé skladby

17

VAVROUŠEK, J. KRAB to byl swing – historie, fakta, vzpomínky aneb čtení o muzikantech a kapelách v Přerově 1944 – 1994. Přerov, s 11 – 14. 18 VAVROUŠEK, J. KRAB to byl swing – historie, fakta, vzpomínky aneb čtení o muzikantech a kapelách v Přerově 1944 – 1994. Přerov, s. 20.

16

se dostaly na index a bylo dŧrazně „doporučeno“ je nehrát. Také rŧzné choreografické prvky hráčských sekcí musely být kroceny, aby se nedivočilo obecenstvo.19 V roce 1958 se objevil nový hudební fenomén – dixieland. Tento hudební směr přišel z USA do Evropy na počátku padesátých let a v roce 1958 se objevil na Přerovsku. Zachvátil celou mladou generaci mimo jiné i proto, ţe tato hudba byla spojena s atraktivním, velice hravým tancem – charlestonem. Tato vlna dixielandové hudby samozřejmě postihla a nadchla i ty nejmladší členy orchestru KRAB. Starší garnitura orchestru se k této hudbě nikterak neměla a její hru odsuzovala, byť v repertoáru orchestru byly i skladby od Gustava Broma, který ve svém orchestru měl legendární hráče, kteří dixieland hráli. V této zmiňované době se s velkým nadšením do nového hudebního fenoménu, zvaného dixieland, pustila mladá skupina studentŧ přerovského gymnázia. V tom okamţiku byl orchestr KRAB určitým zpŧsobem zaskočen. Stalo se totiţ několikrát, ţe při produkci odpoledních čajŧ přišli tito chlapci s tím, jestli si mohou o přestávce zahrát. Po určitých rozpacích vedení KRABu nakonec dostali souhlas. Měli u publika okamţitý úspěch a KRAB v té chvíli měl nastávající konkurenci. Je třeba konstatovat, ţe v této době nastává, i přes krátký dixielandový boom, soumrak velkých swingových big bandŧ, neboť i tato muzika byla brzy zavrţena nástupem kytarových skupin. Jako reakci na dixieland přišel v roce 1958 orchestr KRAB s myšlenkou hrát ke svému swingu a jazzu dechovou hudbu. Přineslo to reakce ze stran dechovkových muzikantŧ, ale hlavně v kladném směru, protoţe KRAB svým pověstným blokem skladeb hraným v lidovém tónu všechny záporné odezvy zlomil. Ne všem členŧm orchestru se tento ţánr líbil, a tak se vyznavači a hráči dechové hudby vyvázali z činnosti KRABu a začali zkoušet v závodním klubu Meopty Přerov a přijali název „Meopťanka“. Tato malá dechovka s obsazením: Es klarinet, B klarinet, křídlovka, první trubka B, druhá trubka B, baskřídlovka, tuba – dne 11. května 1961 v Praze skončila na druhém místě celostátní soutěţe dechových orchestrŧ. 20 V letech 1959 – 1963 měl KRAB dvě významné historické události. První je, ţe v roce 1959 se uskutečnil jubilejní koncert k 15. výročí zaloţení tohoto orchestru. Celý 19

VAVROUŠEK, J. KRAB to byl swing – historie, fakta, vzpomínky aneb čtení o muzikantech a kapelách v Přerově 1944 – 1994. Přerov, s. 21. 20 VAVROUŠEK, J. KRAB to byl swing – historie, fakta, vzpomínky aneb čtení o muzikantech a kapelách v Přerově 1944 – 1994. Přerov, s. 23 – 25.

17

tento swingový koncert řídil v té době jiţ bývalý šéf kapely Břetislav Kramář a celému tomuto hudebnímu konání vtiskl svoji vizitku stávající kapelník orchestru KRAB, hráč na bicí nástroje, Jaroslav Slovák. Kapela se představila v nejlepší sestavě v celé své dosavadní historii: I.

ES – alt.sax.

Hamal Vladimír

III. ES – alt.sax.

Vaníček Miloš

II. B – tenor sax.

Smolka Miroslav

IV. B - tenor sax.

Bouchalík Antonín

V. ES – bar.

Navrátil Rostilav

1. - trpt.

Bártl Milan

2. - trpt.

Vavroušek Jaroslav

3. - trpt.

Kubis Vladimír

4. - trpt.

Pavelka Jiří

1. - trbs.

Březina Ladislav

2. - trbs.

Macháč Alois

3. - trbs.

Halamíček Otakar

4. - trbs.

Dvorský Rudolf

Klavír

Krátký Vladimír

Basa

Neuls Rudolf

Kytara

Spurný Slávek

Bicí

Slovák Jaroslav

Zpěv

Slíţ Zdeněk

Druhou velkou událost přineslo datum 1. 4. 1963, kdy byl oficiálně „Velký swingový orchestr KRAB“ z ekonomických dŧvodŧ a nástupu beatové generace rozpuštěn a kdy se kapela naposledy sešla jiţ bez nástrojŧ na závěrečném setkání, aby se následovně rozešlo devatenáct dojatých swingových muzikantŧ. To byla tečka za devatenáctiletou hudební činností tohoto jedinečného a nenahraditelného orchestru KRAB v městě Přerově.21 V roce 1963 tedy skončila oficiální činnost orchestru KRAB. Hudebníci tohoto orchestru se začali angaţovat nejen v jiných kapelách, ale zakládali i vlastní hudební 21

VAVROUŠEK, J. KRAB to byl swing – historie, fakta, vzpomínky aneb čtení o muzikantech a kapelách v Přerově 1944 – 1994. Přerov, s. 30 – 42.

18

seskupení. To vedlo k velkému rozmachu nových, malých a středních orchestrŧ v Přerově a také se rozvinula nová směsice rŧzných ţánrŧ taneční a jazzové hudby. Z celé škály nových orchestrŧ mŧţeme jmenovat některé: „Dixieland XI. A“ (později se orchestr přejmenoval na „Academic jazz band Přerov“), „Jazzový orchestr Přerovských strojíren JOPS“, „MISTRAL“, „MEOPŤANKA“ (později „METRONOM“), „Malý KRAB“, „PŘEROVANKA“ a další. V roce 1974 se bývalý zakladatel velkého swingového orchestru KRAB pan Břetislav Kramář setkal s několika bývalými hráči a pronesl myšlenku zavzpomínat na tento orchestr. Zpočátku se tato myšlenka jevila jako velice nereálná, neboť sehnat všechny členy orchestru a notový materiál byl nadlidský úkol. Celý archív bývalého KRABu byl jeho zřizovatelem dán do sběrny papíru a členové orchestru hráli po celé republice. Po rozeslání několika dopisŧ a oslovení bývalých členŧ se všichni s horlivostí pustili do shánění všech potřebných materiálŧ a nereálná myšlenka se začala jevit jako splnění snu. Rozjela se tedy nevídaná akce velkého swingového orchestru KRAB s cílem provést koncert k oslavě třicátého výročí jeho zaloţení. Takţe po jedenácti letech začal nácvik všech členŧ. Tato akce měla jediný cíl: uspořádat jeden nebo dva koncerty a opět se rozejít. Zakladatel orchestru Břetislav Kramář celý koncert zahájil jako dirigent znělky a skladby „In The Mood“ a pak se během koncertu střídal u dirigentské taktovky se známým jazzovým a swingovým odborníkem Ing. Milanem Svozilem. Koncerty se uskutečnily celkem dva a to 25. a 26. listopadu 1974 v Městském domě Přerov a byly zcela vyprodány. Vzhledem k tomu, ţe koncerty měly obrovský úspěch, byl na všeobecné přání uskutečněn ještě třetí koncert – 5. prosince 1974 v sále Městského domu Přerov. To byla tečka za třicátým výročím KRABu a obrovský podnět k dalším jubilejním setkáním. Tato setkání se od tohoto roku konala vţdy v pětiletém cyklu. Závěrem roku 1984 uspořádalo Městské kulturní a společenské středisko s Jednotným zemědělským druţstvem Pobečví Rokytnice dva vzpomínkové koncerty u příleţitosti 40. výročí zaloţení souboru KRAB pod názvem „KRAB hraje swing“. Vystoupilo přes 40 hudebníkŧ a přišlo více jak tisíc návštěvníkŧ.22

22

Kronika města Přerova 1984. Zapsala PhDr. Jarmila Bartošíková, s. 225.

19

Dne 6. prosince 1994 v Městském sále v Přerově závěrečným jubilejním koncertem k padesátému výročí zaloţení orchestru KRAB. Tehdy zazněl tento orchestr opravdu naposled.23

23

VAVROUŠEK, J. KRAB to byl swing – historie, fakta, vzpomínky aneb čtení o muzikantech a kapelách v Přerově 1944 – 1994. Přerov, s. 183 – 242.

20

4. ACADEMIC JAZZ BAND V roce 1958 se na jazzové a swingové scéně v Přerově objevil nový hudební fenomén a tím byl – dixieland. S tímto hudebním stylem se dostavil také atraktivní a velmi hravý tanec - charleston. Tato vlna dixielandové hudby zasáhla a nadchla celou řadu mladých muzikantŧ, a tak není divu, ţe v témţe roce vznikl v Přerově nový orchestr s názvem „ DIXIELAND XI. A“24, který se na scénu dostal 27. září 1958 přes vyplňování přestávek orchestru KRAB a velice brzy sklízel první úspěchy u posluchačŧ. Orchestr začínal v tomto sloţení: Klarinet

Jiří Lakomý

Trumpeta

Pavel Petruška

Trombon

Otakar Smejkal

Bicí

Miroslav Sedlák

Banjo

František Menšík

Basa

Ladislav Peška

Piano

Bohumil Sluţka

Zpěv

Miluše Dreiseitlová Hned v prvním roce svého pŧsobení orchestr dosáhl úspěchu v podobě vítězství

v celostátním kole soutěţe Zájmové umělecké činnosti (zkratka ZUČ) a prvním hraní do rozhlasového studia Ostrava.25 Od samého počátku své činnosti se orchestr zaměřil na tradiční jazz, swing a dixieland. Hráli z přirozené muzikálnosti a hráli bez ovlivňování cizími vzory. Svou pílí se dostal orchestr aţ za hranice naší vlasti. Koncertoval v NDR, NSR, Holandsku a Belgii. Po absolvování těchto prvních zájezdŧ začal orchestr pravidelně natáčet v Českém rozhlase v Ostravě a spolupracovat i s televizí, se kterou natočil celkem 12 televizních přenosŧ. Začátkem roku 1964 se orchestr kvŧli vnitřním neshodám rozpadl, ale hlavní lídr a pomyslný kapelník Pavel Petruška zaloţil 20. dubna 1964 nové těleso pod názvem, „ SYNKOPA“. Pŧvodně měla Synkopa navázat na tradici DIXIELANDU XI. A v oblasti jazzu, ale okolnosti natolik ovlivnili situaci, ţe kapela musela změnit směr. Vlna beatové 24

Poznámka: Dixieland XI.A - zakládající členové orchestru byli z jedné třídy jedenáctiletého gymnázia Přerov – a to z XI.A. 25 VAVROUŠEK, J. KRAB to byl swing – historie, fakta, vzpomínky aneb čtení o muzikantech a kapelách v Přerově 1944 – 1994. Přerov, s. 24.

21

muziky zasáhla i Přerov a ovládla postupně i hudební myšlení členŧ souboru. Začali hrát vlastní a zaranţované skladby s českými texty a díky tomu se dostavil nevídaný úspěch. Po dvou měsících činnosti přišel zpěvák Pavel Novák. Jejich věhlas přesáhl i hranice naší vlasti. Své zájezdy do zahraničí zahájili návštěvou Jugoslavie. Tam vystupovali v rozhlase i televizi. Později navštívili Polsko a Francii, kde se zúčastnili mezinárodního studentského festivalu.

26

Ve Francii však došlo mezi členy k neshodám, které vedly k rozpadnutí této

kapely. Odešel Pavel Novák a zaloţil si vlastní skupinu VOX a torza kapely Synkopy se ujal Jaroslav Wykrent, který začal trpělivě od začátku. Takto obrozená Synkopa získává opět svoji popularitu a hraje dodnes. 27 Pavel Petruška odešel v době rozpadu Synkopy na základní vojenskou sluţbu, kde získal spoustu nových hráčŧ a naplnil svou touhu hrát dobrý jazz. Dal jí název „Academic Jazz Band“. Od 3. 12. 1966 hraje tato kapela jazzovou muziku. Brzy po svém zaloţení ovšem přestává hrát na společenských zábavách a věnuje se pouze tradičnímu jazzu, čímţ se zvýšila kvalita hudebního projevu.28 V letech 1968 a 1969 natáčí Academic Jazz Band (dále jen AJB) několik skladeb jako výherce ústředního kola soutěţe Mládeţnické tvořivosti. Dne 19. března roku 1970 AJB vyhrává Jazzuniversiádu v Českých Budějovicích.29 Těmito a ještě dalšími úspěšnými výsledky a AJB dostal do širokého podvědomí veřejnosti a to nejen na okrese Přerov, ale dostal se i na několik soutěţí mimo republiku, kde vţdy dosáhl na vysoké umístění ve stříbrném nebo zlatém pásmu. Mezi velké úspěchy mŧţeme zmínit účast na jazzových festivalech ve Španělsku, Francii (kde AJB v roce 1970 byl jako jediný zástupce z východní Evropy), Holandsku, Dráţďanech a dalších zemích. Repertoár AJB se skládá ze skladeb Duke Ellingtona, Fletchera Hendersona, Louise Armstronga, Muggy Spaniera a dalších. Zaměřily se na hudbu dvacátých aţ třicátých let 20. století. V roce 1984 se AJB zúčastnil Československého jazzového festivalu v Karlových Varech, kde získal stříbrné vřídlo.30

26

Kronika Academic Jazz Bandu. Vedení Karel Jačka a František Menšík. Přerov 1959. WYKRENT, J. Vzpomínka na hudební život v Přerově. In: Přerov: Povídání o městě 2. díl. Přerov 2002, s. 210 - 211 28 ROZKOŠNÁ, D. Začalo to dixielandem. Přerovské ECHO. Prosinec/1993, s. 1. 29 SMEJKAL, O. Almanach k 50. výročí založení orchestru: 1958 Dixieland XI. A - 2008 Academic Jazz Band. Přerov 2008, s. 42. 30 Kronika města Přerova 1984. Zapsala PhDr. Jarmila Bartošíková, s. 277. 27

22

Po úspěších v západoevropských a domácích soutěţích a festivalech AJB jezdí aţ dodnes na nejrŧznější setkání předních jazzových orchestrŧ a má vţdy své publikum, které se na jeho vystoupení těší. V roce 1991 natočil AJB svŧj první CD nosič. Do dnešního dne má za sebou nahrávku celkem tří hudebních nosičŧ, kdy druhé CD natočil na sklonku roku 1997 a bylo určeno k čtyřicátému výročí, které AJB slavil v roce 1998. Poslední CD vzniklo v roce 2008 k jubilejnímu padesátému výročí AJB.31 29. května 1998 se v Městském domě Přerov konal jubilejní koncert k 40. výročí trvání kapely AJB s názvem „40 let Academic Jazz Band Přerov“. Na tomto koncertu proběhl křest druhého CD AJB a křest CD Lubomíra Plevy (virtuóz ve hře na foukací harmoniku; CD natočeno s orchestrem Studio Brno, Ostravský rozhlasový orchestr a Orchestr Gustava Broma)32 – Přerovské nocturno. Jako hosté vystoupili: - V. V. Big Band Přerov - IKS Big Band – THE ONE O´CLOCK ORCHESTRA Rüsselsheim (SRN) - OLD TIME JAZZBAND Velké Losiny Slovem provedl Jaroslav Wykrent a zvukový záznam pořídil Český rozhlas Brno.33 V roce 2008 oslavil AJB své padesáté výročí zaloţení. Oslava tohoto výročí ovšem neznamenala konec tohoto významného tělesa, ale další chuť a sílu do nových plánŧ a vystoupení, které AJB čekají s nástupem nových mladých hráčŧ, kteří se zapojují do časově i hráčsky těţkého harmonogramu. Během let se změnilo pojetí, styl a obsazení, coţ však neznamenalo sníţení dosaţené hudebně - umělecké úrovně. Ta představovala a dodnes představuje špičku československého amatérského jazzu.34 V současnosti AJB vystupuje v tomto sloţení: Josef Černocký - trumpeta, zpěv Radek Hrŧza - bicí Alexandr Kunert - tuba Herbert Novotný - trumpeta 31

SMEJKAL, O. Almanach k 50. výročí založení orchestru: 1958 Dixieland XI. A - 2008 Academic Jazz Band. Přerov 2008, s. 192 – 193. 32 SMEJKAL, O., HOLÍKOVÁ, M. Academic Jazz Band 1958 – 1998. Přerov 1998, s.8. 33 SMEJKAL, O., HOLÍKOVÁ, M. Academic Jazz Band 1958 – 1998. Přerov 1998, s.1. 34 VÁCLAVÍK, R. Přerovský Academic Jazz Band slaví pětačtyřicet let od svého vzniku. Mladá Fronta DNES, 16. prosinec 2003.

23

Jiří Pumprla - klarinet, saxofon Karel Sekera - piano Miroslav Šiška - klarinet, saxofon Pavel Skýpala - klarinet, saxofon Otakar Smejkal - pozoun Milan Strnadel - banjo35

35

Viz. Členové [on line]. Cit. 10.4.2009.

24

5. ČESKOSLOVENSKÝ JAZZOVÝ FESTIVAL PŘEROV Pohled na vývoj festivalu v Přerově je dosti těţký, protoţe kronika města Přerova mezi lety 1962 – 1973 chybí. Není to z dŧvodŧ, ţe by se napsala, ale v roce 1997 zasáhly Přerov pětisetleté povodně, které tyto dokumenty úplně zničily nebo je doslova odnesla voda. Takţe, pokud se chceme dozvědět něco bliţšího, je nutné se spojit s lidmi, kteří tuto dobu pamatují, nebo musíme nahlédnout do zdrojŧ mimo kroniku, které nám tohle období dokáţí pomocí svých záznamŧ přiblíţit a upřesnit. Kdyţ se řekne Československý jazzový festival Přerov, je nutno pohlédnout mnoho let zpátky a to aţ do roku 1966, kdy se v Přerově konal vŧbec poprvé „Československý amatérský jazzový festival“, zkratka ČAJF. Tento festival měl být jakousi ozdobou dřívější tzv. Soutěţe tvořivosti mládeţe a pracujících. Mladí hudebníci soutěţili o plakety ČAJFu v Přerově devět let. Na koncertech však hráli i profesionálové a hráči ze zahraničí. Někteří, například holandský pianista Jack van Poll, se do Přerova vraceli často. Na pódiu se vystřídala celá československá jazzová elita.36 První ročník proběhl 3. června 1966 v Klubu dopravy a spojŧ Přerov. Do poroty byly angaţovány významné osobnosti československé hudební kultury ve sloţení: Jan Hammer, Luděk Hulan, Jiří Chlíbec, Leo Jehne, Zbyněk Mácha, Pavol Polanský, Míša Polák, Ivan Poledňák, Karel Rŧţička, Ludvík Souček, Karel Velebný. Od počátku porota nasadila náročná kritéria hodnocení a vytvořila pro přerovská klání prestiţní prostředí. Na tuto jazzovou soutěţní přehlídku jezdily pouze orchestry na pozvání, kdy samotná účast na festivalu byla známkou kvality kolektivŧ a jednotlivých sólistŧ. Prvotní záměr neoddělovat „ amatéry“ od „ profesionálŧ“ se zdařil a orchestry měly moţnost vzájemného poznání.37 Druhý ročník ČAJFu se konal v dubnu 1967 v Klubu dopravy a spojŧ Přerov. Mezi účastníky byli například: Jazz Q ( tenkrát ještě s Jiřím Stivínem) , bratislavský Traditional Club,

londýnský Steve Lanes Southern Stompers a několik pozdějších sólových

hudebníkŧ, například: trombónista - Svatopluk Košvanec, kytarista – Richard Kroczek, tenosaxofonista – Dušan Húščava a další.38

36

(NH). Když se řekne „Přerovský jazzový festival“. Nové Přerovsko, 12.8.1994, s. 4. FIALA, O. V rytmu tradičního i moderního jazzu. Kapitola k historii přerovských jazzových festivalů. In: Přerov: Povídání o městě 2. díl Přerov 2002, s. 218. 38 (NH). Když se řekne „Přerovský jazzový festival“. Nové Přerovsko, 12.8.1994, s. 4. 37

25

V roce 1968 se poprvé a pak ještě v sedmi dalších ročnících konal ČAJF v Městském domě Přerov a v témţe roce byl ČAJF přijat do evropského sdruţení amatérských jazzových festivalŧ v Curychu, Düsseldorfu, Londýně a Vídni. 39 Festival probíhal kaţdoročně jiţ v dubnu a mezi jeho účastníky jsme mohli v programu číst názvy jako – „Old Time Jazz Band Loučný n. D., Jazz Fiddlers, Steamboat Stompers, Academic Jazz Band, Banjo Band Ivana Mládka ( v roce 1972), bratislavský Revival Jazz Band, londýnský Steve Lanes Southern Stompers a jména: holandský klavírista - Jack van Poll, flétnista a saxofonista - Jiří Stivín, trombonista - Svatopluk Košvanec, trumpetista – Michal Gera, vokalisté – Emil Viklický, František uhlíř, Pavel Vitoch a další.40 Kulturní komise Městského národního výboru a odbor školství v souladu se záměry XIV. sjezdu KSČ, plenárního zasedání UVKSČ (říjen 1972) a v duchu programového dokumentu vlády z března 1973. „Vyvrcholením kulturního programu roku 1974, který byl nazván „Rok české hudby“ měl být IX. ročník ČAJFu , který se konal v květnu. Výsledek této kulturní akce však byl jednoznačně negativní. Potvrdilo se to, k čemu spěl vývoj několik let před tím, totiţ, ţe festival se stal nástrojem pronikání kosmopolitní kultury západního střihu, a to jak ideologicky, tak i hudebně a společensky. Hlavním pořadatelem byly ústřední orgány pod záštitou ministerstva kultury. Z programŧ se plánovitě vytrácela pŧvodní afro-americká lidová hudba jazzový dixieland, s nímţ festival v prvních ročnících začínal s odŧvodněním, ţe jde o kulturu utlačovaných černochŧ. Na závěrečném večeru IX. ročníku přerovského festivalu dospěla situace tak daleko, ţe nezazněla jiţ ani jediná skladba tohoto druhu, naopak, hrála se hudba swingová, rocková, beatová, typické druhy zápaďácké hudby i s jejich prŧvodními jevy (předimenzovanými decibely, nedŧstojným oblečením celé řady účinkujících a nízkou úrovní prŧvodního slova). Proto orgány správně zváţily tento stav a X. ročník se jiţ nekonal.“41 V roce 1974 se jubilejní desátý ročník ČAJFu

uţ v Přerově neuskutečnil.

Organizátoři se setkali s nevolí zastupitelstva města a stranických názorŧ, ţe taková akce narušuje klidný ráz města. To vedlo organizátory k tomu, aby přesunuli ČAJF do jiného města. Tímto zvoleným městem byla asi třicet kilometrŧ vzdálená Kroměříţ. Město bohaté na historii a hudbu současně. 39

FIALA, O. V rytmu tradičního i moderního jazzu. Kapitola k historii přerovských jazzových festivalů. In: Přerov: Povídání o městě 2. díl. Přerov 2002, s. 220. 40 (NH). Když se řekne „Přerovský jazzový festival“. Nové Přerovsko, 12.8.1994, s. 4. 41 Kronika města Přerova 1974. Kronikář PhDr. Gustav Voţda. Kultura, s. 2/6 – 2/7.

26

Takţe jubilejní desátý ročník ČAJFu byl uspořádán v dubnu 1974 v Domě kultury Kroměříţ. Jako předseda poroty zasedl Stanislav Titzl. Mezi účastníky mŧţeme jmenovat například: klavírista - Jack van Poll, kapely - Academic Jazz Band, Revival Jazz Band Bratislava, Jazz Combo Ústí a také Orchestr Gustava Broma.42 I přes všechnu snahu se nepodařilo v Kroměříţi oslovit dostatečné publikum, a tak se další ročníky přesunuly do Prahy, kde posléze ČAJF zanikl. Zde se dá říci, ţe jazzový Přerov vychladl a přestal se o jazzovou, swingovou a taneční hudbu zajímat, alespoň na úrovni mimoregionální. Opak je však pravdou. V roce 1982 se Československý amatérský jazzový festival konal v Karlových Varech, ale ve své podstatě nenavázal na přerovské úspěchy. Po dlouhých jedenácti letech, tedy ve čtvrtek 26. září 1985, se jazz vrátil i se svou atraktivitou. Pozměnil se název z „ Československého amatérského jazzového festivalu“ ČAJF na „Přerovský jazzový festival“ (dále jen PJF). Do poroty zasedli jiţ velmi známé osobnosti československé hudební kultury, ale i dřívější samotní účastníci tehdejšího ČAJFu: předseda – Stanislav Titzl a porotci – Vladimír Čech, Antonín Matzner, Zbyněk Mácha, Ivan Poledňák, Felix Slováček, Mojmír Smékal, Pavel Smetáček, Jiří Stivín, Karel Velebný, Igor Wasserberger a Max Wittmann.43 Po hudební stránce první PJF především potvrdil široký stylový záběr. Vedle tradičního jazzu a swingu se zde také hrál neobyčejně náročný moderní jazz. Hrály zde soubory malého (praţské Trijo) i velkého swingového (Plzeňský Big Band) obsazení. Mezi prvními účastníky PJF byli například: Jazz kvintet Olgy Mandlové z Boskovic, combo Olza River Soul Orchestra z Českého Těšína, Jazz Vocal Dietera Bolzara z Náchoda, Jazz Elte Zlín, praţský Jazz Fragment, přerovský Academic Jazz Band, Old time Jazz Band Loučná n. D. Prezentovali se zde i sóloví hráči – například: kytarista Lubomír Kočvara, kytarista Štěpán Gáţik, houslista Milan Pěkný a další. K festivalu patřila i mimosoutěţní vystoupení profesionálních orchestrŧ a zahraničních hostŧ. Vystoupil zde například: holandský klavírista - Jack van Poll, swingová kapela Ferdinanda Havlíka, Blues Band Petra Lipy a Orchestr Gustava Broma. Během dalších let festivalu vystoupili v Přerově mimo jmenované soubory a sólisty i hvězdy celosvětového hudebního věhlasu. Mŧţeme přidat jména jako Pavel Blatný, Larry 42

(TT). Přerovské jazzové křižovatky. Rok na Hané: kalendář Hanáckých novin pro zábavu a poučení v roce 1997. Olomouc: Hanácké noviny, 1997, s. 38 – 39. 43 FIALA, O. V rytmu tradičního i moderního jazzu. Kapitola k historii přerovských jazzových festivalů. In: Přerov: Povídání o městě 2. díl. Přerov 2002, s. 220.

27

Coryell, Maynard Ferguson, Mirko Foret, Allan Harris, Karel Rŧţička, John Scofield, Antonín Vašíček a celá řada dalších.44 Jako připomínku minulého reţimu si mŧţeme zavzpomínat z Kroniky města Přerova 1985: „Městské kulturní a společenské středisko v Přerově vycházelo z plánu hlavních úkolŧ a plánu rozvoje kultury v okrese Přerov na léta 1982 – 1986.“ Rok 1985 byl pro městskou stranickou organizaci jedním z nejnáročnějších v oblasti řídící, organizační a politicko – výchovné za poslední období. Celkový ideový záměr byl motivován přípravou a prŧběhem oslav 40. výročí vyvrcholení národně osvobozeneckého boje československého lidu a osvobození naší vlasti Rudou armádou.45 PJF je bezesporu nejvýznamnější kulturní událostí roku. Účastnilo se ho 17 hudebních souborŧ z ČSSR a ze zahraničí. Společně s festivalem se konaly fotografické výstavy „Fotosession 85“ a „ Pocta jazzu“, setkání hudebníkŧ „ Jam session“, odborný seminář pod vedením J. Stivína, promítání filmŧ s jazzovou tematikou „Video jazz“ a proběhla i autogramiáda hudebníkŧ s prodejní výstavou gramodesek. Festivalu se za jeden den zúčastnilo na 1800 návštěvníkŧ a za tři dny konání to bylo více jak 5 tisíc návštěvníkŧ. Vedle tohoto festivalu městská organizace dokázala klást také dŧraz na dodrţení povinností ke Spartakiádě 1985, která se konala jen pár týdnŧ před tímto festivalem.46 Několik dalších ročníkŧ PJF se konalo v rŧzných přerovských sálech, které svou kapacitou a hlavně velikostí zázemí nebyly dostatečně vyhovující. Samotný festival se rozrŧstal o stále více nových účastníkŧ, a tak bylo potřeba najít vhodné prostory, které by byly schopny takové mnoţství hudebníkŧ a zároveň posluchačŧ pojmout. Tak se sedmý ročník PJF konal v Městském domě Přerov. Zde bylo zázemí dostačující jak pro muzikanty, orchestry, tak pro posluchače. Nastal ovšem jiný problém; s přibývajícími účastníky (sólisty, komorními seskupeními a orchestry) byly problémy s časovým harmonogramen. Tak se VII. ročník poprvé rozdělil na dva dny. Konal se ve dnech 27. a 28. září 1991. Tento ročník PJF měl ještě jednu zvláštnost. Bylo to zrušení amatérské soutěţe. K tomuto kroku se organizátoři rozhodli kvŧli několika dŧvodŧm. Tím hlavním dŧvodem byla malá zpětná reakce obecenstva na stále vzrŧstající (místy aţ stresující) koncertní vystoupení.47

44

FIALA, O. V rytmu tradičního i moderního jazzu. Kapitola k historii přerovských jazzových festivalů. In: Přerov: Povídání o městě 2. díl. Přerov 2002, s. 221. 45 Kronika města Přerova 1985. Zapsala PhDr. Jarmila Bartošíková, s. 148. 46 Kronika města Přerova 1985. Zapsala PhDr. Jarmila Bartošíková, s. 150 - 151. 47 BENDA, A. Labyrint jazzu a ráj srdce, aneb, Výpadky z paměti jazzového sklerotika. Přerov 2006, s. 87.

28

V roce 1993 byl zaloţen Nadační fond Přerovského jazzového festivalu.48 Ve dnech 22. – 24. září 1994 se uskutečnil jubilejní X. ročník PJF s mezinárodní účastí. Na tohle výročí čekalo celé okolí s netrpělivostí a nedočkavostí, protoţe se před lety svého výročí v podobě ČAJFu nedočkalo. PJF měl tuto dramaturgii: čtvrtek 22. září - Academic Jazz Band (CZ) s hostující zpěvačkou Helenou Soklovou - Jazz Face Praha (CZ) oceněn jako nejlepší kapela roku 1993, s tenor saxofonistou Štěpánem Markovičem - Ron Ringwood Gospel Six (USA) vokální skupina s rytmickou kapelou First Class Blues (SRN) pátek 23. září – Binder + Konrád Blues Band Praha (CZ) - Veleband (CZ) - Orchestr Gustava Broma (CZ) a Peter Lipa (SK) sobota 24. září - Eye of The Hurricane (CZ) - IKS Big Band (SRN) objev frýdlantské jazzové dílny roku 1994 - Cannabis – Rouge (CZ/SK) - Chico Freeman Quintet (USA) a Tina May (GB) Tyto koncerty se odehrávaly v Městském domě Přerov. Před koncertem Orchestru Gustava Broma proběhla autogramiáda, kde Gustav Brom podepisoval svou autobiografii „ Mŧj ţivot s kapelou“. Gustav Brom speciálně pro 10. výročí PJF znovu vzkřísil svŧj jiţ rozpadnutý orchestr.49 Roku 1996 nastala poslední změna a to v názvu, kdy se uskutečnil „Československý jazzový festival“ (dále jen ČsJF) a s tímto názvem se konají festivaly dodnes.50 V létě roku 1997 postihly povodí řeky Bečvy, která protéká také městem Přerov, velké povodně. Pětisetletá voda učinila mnoho velmi rozsáhlých škod a to nejen na majetku, komunikacích, ale i zařízení Městského domu. Tím bylo konání dalšího ročníku ČsJF ohroţeno. Nikdo nemohl lidem vyčítat, ţe bylo nutné řešit mnoho dŧleţitějších potřeb a škod po povodni neţ přípravy festivalu. Přesto se po pár týdnech usilovné práce na úklidu a nutných potřebách spojených s festivalem další ročník konal a to v nezkrácené

48

(NH). Když se řekne „Přerovský jazzový festival“. Nové Přerovsko, 16.9.1994, s. 12. NEULS, R. Muzikantský svátek se blíží. Přerovské ECHO 9/1994, s. 15. 50 BENDA, A. Labyrint jazzu a ráj srdce, aneb, Výpadky z paměti jazzového sklerotika. Přerov 2006, s. 93. 49

29

podobě ve dnech 18. - 20. září 1997.

Tento ročník byl spojen s oslavami 100 let

Městského domu.51 Jubilejní XX. ročník ČsJF se konal 9. – 11. října 2003 v sále Městského domu a byl zahájen novou znělkou, kterou pro tuto příleţitost napsal přerovský rodák a muzikant Dr. Vladimír Čech (viz 6. kapitola Dŧleţité osobnosti přerovské jazz – swingové hudby). Organizátoři v čele s dlouholetým ředitelem Rudolfem Neulsem (viz 6. kapitola Dŧleţité osobnosti přerovské jazz – swingové hudby) udělali, tak jako kaţdoročně maximum, aby do Přerova pozvali opravdové špičky jazzové, swingové a taneční hudby z celého světa. ČsFJ měl tuto dramaturgii: čtvrtek 9. října - Veleband (CZ) - Matúš Jakabčic Quartet (SK) - Tonya Graves & her Rhythm Desperados (USA/CZ) - Chris Potter Trio (USA) pátek 10. října - Big Band Felixe Slováčka & Karel Hála j.h. (CZ) - Work, Shop and More (CZ/RUS) - Correct Groove Quartet (CZ) - Bobby Shew & Praha Session Orchestr (USA/CZ) sobota 11. října - Academic Jazz Band (CZ) - František Kop Quartet (CZ) - Rudy Linka & John Abercrombie Quartet (USA) - Victor Bailey Group (USA/H)52 Hudba se hrála nejen v Městském domě, ale i na jiných místech, protoţe ročník měl i bohatý doprovodný program – například: v kostele svatého Vavřince vystoupila zpěvačka Zuzana Stirská se skupinou Gospel Time nebo v malém sále Městského domu hrála jazz – bluesová kapela Gumbo se zpěvákem Ondřejem Konrádem a další. Jako kaţdoročně doprovázela festival i večerní jam session, která se konala v klubech nebo restauracích po celém Přerově. Na závěr ČsJF řekl ředitel Rudolf Neuls „ Jazz není jen hudbou pro střední a starší generaci, ale čím dál častěji za tímto hudebním ţánrem přicházejí i mladí lidé“.53 V roce 2008 slavil ČsJF své pětadvacáté výročí a nesl se v duchu znovuobnovení jazzových festivalŧ v Přerově. K této příleţitosti během roku probíhaly koncerty k tomuto 51

BENDA, A. Labyrint jazzu a ráj srdce, aneb, Výpadky z paměti jazzového sklerotika. Přerov 2006, s. 94. ŠAFRÁNKOVÁ, E. Jubilejní XX. ročník ČsJF Přerov. Přerovské listy 2003, s. 1. 53 UVÍROVÁ, P., ROZKOŠNÁ, D. Přerov patřil tři dny jazzu. Nové Přerovsko 17. října 2003, s. 11. 52

30

výročí. Na koncertech vystoupili například: Jiří Stivín & Co, John Abercrombie & Robert Balzar Trio a další hudebně bohatý program, který byl zakončen tradičně samotným jazzovým festivalem.54 Kdyţ muzikant řekne slovo Přerov, tak se mu vybaví jako první myšlenka na Československý jazzový festival. Je to bezesporu jeden z nejlepších a nejznámějších jazzových festivalŧ u nás. Svědčí o tom i neutichající zájem hudebníkŧ účinkovat na tomto festivalu. V Přerově má jazz, swing a taneční hudba dlouholetou tradici, která se nese i přes všechny překáţky stále dál. V současnosti dochází nejen v hudbě, ale ve všech oblastech umění k boji o dnešního strávníka. Dnes jsou trendy nastaveny tak, ţe boj je veden s informačními prostředky, jako je televize, rozhlas, ale hlavně internet a to v pohledu dostupnosti nejrŧznějších informací a jejich konfrontace s realitou. V Přerově to zatím vypadá tak, ţe je tento souboj na straně pořadatelŧ, protoţe kaţdoroční zájem o ČsJF se stupňuje a lístky bývají jiţ dlouhý čas dopředu vyprodány. Mŧţeme tedy přát organizátorŧm a hudebníkŧm stále takovou účast v obecenstvu.

54

(RED). Československý Jazzový festival v Přerově, XI. díl. Nové Přerovsko 17. října 2008, s. 22.

31

6. DŮLEŢITÉ OSOBNOSTI PŘEROVSKÉ JAZZ – SWINGOVÉ HUDBY V druhé polovině 20. století aţ do současnosti pŧsobilo několik jazzových, swingových a tanečních orchestrŧ, ve kterých byly zapojeny tyto osobnosti svou tvorbou, podporou nebo samotnou hrou. Kaţdý z nich měl své vlastní hudební přednosti, kterými se bezmezně zapsal do hudební historie nejen orchestrŧ, ale přerovské hudby jako takové. JUDr. Vladimír Čech (* 1924) Klavírista, skladatel, aranţér, dirigent. Patří do zlatého fondu přerovských hudebníkŧ v oblasti zábavné, jazzové a swingové hudby druhé poloviny 20. století. Ve 40. letech byl u zrodu swingového orchestru KRAB, se kterým účinkoval aţ do 50. výročí zaloţení v r. 1994. Svŧj pozoruhodný hudební talent dokázal uplatnit v celostátním měřítku jak v TV, rozhlase, tak i při spolupráci s mnoha amatérskými a profesionálními orchestry, vč. orchestru Gustava Broma. Nevynechal ani spolupráci mnoha divadelními scénami po celém území naší republiky. Velký projekt ostravského studia Československé televize – Kavárnička dříve narozených, autora a hlavního moderátora Ondřeje Suchého, přivedl k hudební spolupráci právě dr. Vladimíra Čecha. Psal skladby a aranţmá k celému několikaletému pořadu „Kavárniček“. Jeho skladby interpretovalo mnoho zpěvákŧ z profesionálního spektra české populární hudby. Pro přerovské soubory Meopťanka a Dostavník se stal základním skladatelem jejich pořadŧ, co do písní a scénické hudby, zároveň dirigentem při vystoupeních jak na území republiky, tak i v NDR a Polsku. Velmi aktivně pracoval jako hudební odborník, publicista a komentátor, při jazzových přerovských festivalech od jejich zaloţení prakticky aţ do současnosti. Získal mnoho ocenění za svou uměleckou práci v oblasti hudební, divadelní, kabaretní jak od mnoha institucí v republice, tak i od svého města, včetně všeobecné váţnosti našich přerovských občanŧ. Tím vším se nesmazatelně zapsal do historie Přerova pro všechny další generace.55 55

VAVROUŠEK, J. 50 přerovských bardů a putování Přerovem 20. století slovem i obrazem. Přerov 2006, s. 39.

32

Mgr. Otakar Šiška (*1926) Více jak 65 let na přerovské hudební scéně lze připsat muzikantovi, který je vskutku dokonale orientován ve všech hudebních ţánrech. Pro ilustraci uvádíme: skladatelství, jazz, swing, dechovka, chrámová hudba, aranţování, sborový zpěv a další rŧzná hudební uskupení. Vedl mnoho pěveckých souborŧ napříč druhou polovinou 20. století, coţ znamená dnes jiţ historii několika generací jeho vokální dirigentské činnosti, která nemá v Přerově obdoby. Patří do zlatého fondu přerovského hudebního světa a moravského regionu vŧbec. Vychoval mnoho špičkových muzikantŧ, zpěvákŧ a zpěvaček díky tomu, ţe je vynikající pedagog. Úspěšně pracoval v rŧzných pěveckých a hudebních soutěţích jako poradce či porotce v širokém přerovském okolí. Tyto soutěţe zpracoval i publicisticky v rŧzném tisku. Ani historii přerovského hudebního světa neponechal bez povšimnutí a pokud mu byla dána příleţitost, pečlivě ji svěřoval novinám, rŧzným broţurám a programŧm. Z jeho svěţích postřehŧ a názorŧ čerpalo a čerpá mnoho pisatelŧ, kteří se dodnes snaţí podat ucelený obraz naší přerovské hudební kultury. Pan Mgr. Otakar Šiška získal za svoji činnost četná ocenění od rŧzných významných institucí, včetně ocenění od svého města Přerova, kde se pro historii zapsal jako jeho významná kulturní osobnost.56 Ing. Otakar Smejkal (*1942) V roce 1958 zaloţil dixilend XI.A a výrazně tak obohatil přerovskou hudební scénu, vzniklou na pŧdě Gymnázia v Přerově. Vzhledem k tomu, ţe byl hráč na pozoun, unikl svodŧm následně vznikajících kytarových skupin. Hudební nástup dixilendu XI. A byl doslova raketový – sbírali cenu za cenou na všech moţných soutěţích. Zákonitě následoval rozhlas, televize, včetně zájezdŧ do Jugoslávie a Belgie, coţ bylo v těchto letech něco výjimečného. Přes všechny tyto úspěchy někteří členové orchestru neodolali vábení bigbeatu, kapelu opustili a přešli do tvořící se přerovské Synkopy. Cílevědomý kapelník a pozounista se ovšem nevzdal a v roce 1966 přejmenoval kapelu na „Akademic Jazz Band 56

VAVROUŠEK, J. 50 přerovských bardů a putování Přerovem 20. století slovem i obrazem. Přerov 2006, s. 81.

33

Přerov“ a začal produkovat rŧzné ţánry jazzových stylŧ přes velkokapelový swing aţ do stávající konečné podoby v obsazení“ tři saxofony (klarinety), dvě trubky, pozoun, piano, bicí, banjo, tuba. Toto obsazení praktikuje kapelník zvaný Tadeuš jiţ několik desetiletí, neboť tento styl z hlediska jazzové historie je unikátní – hraje jazz dvacátých let v USA: Tento neodvolatelný kapelník, jak sám o sobě prohlašuje, je vlastně štěstí pro kapelu. Proslavil město Přerov svými koncerty po celé Evropě. V roce 1966, kdy v Přerově vznikl Československý amatérský jazzový festival (ČAJF), byl jeho stálým účastníkem Tadeušŧv Akademic a prakticky je tomu tak do dnešní doby. Akademic má mnoho nahraných kazet a CD. V nedávné době zrušil kapelník svou neodvolatelnost a předal vedení o třicet let mladšímu trumpetovému profesionálovi. Sám zŧstal jako řadový hráč u svého milovaného pozounu. Pro všechny mladé hudebníky je velkým přerovským vzorem.57 Rozhovor s Ing. Otakarem Smejkalem (nahrán na diktafon a po té přepsán; úmyslně je ponechán v mluvě hudebníka, aby se čtenář mohl přiblíţit aspoň částečně k jeho osobnosti): Kdyţ jste byl spoluzakladatelem orchestru DIXIELANDU XI. A v roce 1958 – jaké jste měly touhy a přání s kapelou? Pro nás ta hudba, co jsme začaly hrát, tedy hudba jazzová – dixieland, byla něco, co se tady v širokém dalekém okolí nikde nehrálo a nám se ta hudba líbila. Chtěly jsme hrát to, co by nás bavilo. Tehdy jsme se všichni na tomhle shodli, že by to mohl být právě ten dixieland. Je pravda, že tomu se líbil lesk big bandů, tomu zase tichomořské písničky, ale na tomhle jsme se všichni shodli a navíc jsme měli na tohle obsazení. V jedné třídě se potkali: trubka, trombón, klarinet a ještě k tomu nějací schopní rytmici. Samozřejmě jsme zjistili, že se tím dá přivydělat nějaké ta koruna, ale nebylo to hlavní. My jsme se chtěli nějakým způsobem prezentovat a sami jsme si naše přání – cíle zvyšovali. Říkali jsme si ano – budeme hrát tak, abychom se jednou slyšeli hrát v rozhlase. Dobře, slyšeli jsme se, tak teď bychom chtěli vyhrát nějakou soutěž. Dnes se moc nesoutěží, ale tehdy se pořád nějakým způsobem soutěžilo. Vyhráli jsme okresní kolo a krajské kolo atd., ale když jsme se slyšeli v rozhlase, tak to byla nahrávka jenom k nějakému pořadu, ale kdyby se nám podařilo nahrát tzv. trvalku, co se nahraje a už nesmaže, co bude takříkajíc 57

VAVROUŠEK, J. 50 přerovských bardů a putování Přerovem 20. století slovem i obrazem. Přerov 2006, s. 77.

34

navěky. Pak začala fungovat televize, takže dalším cílem bylo se prezentovat v televizi a potom zahrát si tam na festivalu, na festivalu v zahraničí. Tak jsme si ty cíle zvyšovali – no a šlo to – kupodivu. Odkud jste čerpaly notovou literaturu nebo hudební motivy? Notovou literaturu jsme neměli vůbec žádnou. Poslouchali jsme rádio a eventuelně jsme poslouchali, když byly gramofonové desky. A to bylo všecko. Podle odposlouchání jsme si zapamatovali, co bylo třeba, ale not jsme moc nepsali. Řekli jsme si, je to v F-dur, je to v B-dur – znáš? Máš v uchu harmonii?? Tak jedem. A to bylo asi tak všechno. My než jsme začali něco prokomponovávat, tak jsme hlavně hráli tzv. haed aranžmá a později, když bylo třeba, jsme si napsali nějaký ten trojhlas, ale to bylo všechno. Jak bylo těţké začínat vedle swingového orchestru KRAB? No, nebylo to tak těžké, protože KRAB hrál něco jiného. My když jsme začínali, tak ta big bandová hudba byla už trošičku oposlouchaná a sice ještě neexistovali BEATLES , ale rokeři už hráli rock and roll a my jsme hráli dixieland. KRAB hrával pravidelně tehdy v Městském domě a my jsme se snažili jim ty posluchače přetáhnout. Což se nám docela podařilo a ty big bandy už začaly být v té době na té dráze, kde přestaly být moderní a my jsme tomu taky tak rozuměli. Já jsem například nikdy netoužil v KRABU hrát, ale pro ty starší to byla taková meta. My mladší jsme chtěli hrát úplně něco jiného. Měli jste nějakou pomoc od jednotlivcŧ nebo jiných kapel ve vedení nebo prosazování kapely na veřejnosti? Ne, jediné co mohu vzít v úvahu, tak snad byli rodiče. Když to podporovali, tak to je obrovské plus. Třeba například tatínek našeho klarinetisty sehnal možnost někde vystupovat nebo maminka benjisty sehnala taky v rámci toho, že nějaká firma něco pořádala – tak nám dohodili nějaké akce a my jsme se tam měli možnost prezentovat, a to už potom samo od sebe rostlo, ale my jsme především měli možnost soutěže. Tehdy se více soutěžilo, tzn. každý, kdo hrál, a to se samozřejmě očekávalo, že tam na té soutěži seděla nějaká porota a pánové tam kouřili a říkali – ten hraje nic moc, ten hraje trochu líp, ten hraje dobře. Těmito soutěžemi se do muzikantské odborné veřejnosti dostávali mladíci, protože tyto soutěže měly různé formy. To byly soutěže rozděleny podle stáří, podle druhu hudby tzn. taneční, jazzové, swingové, dechovky atd. To na prezentaci to bylo zlaté, a když

35

člověk vyhrál nějakou soutěž, tak tehdy byla taková doba, že třeba rozhlas se musel povinně zabývat těmi amatéry, a když se musel tímto zabývat, tak vzal pochopitelně ty, co vyhráli soutěž. Tak jsme se my dostali do rozhlasu – tak asi nějak to chodilo. Jak hodnotíte kapelu pohledem zpět – na rozdíl mezi DIXILEANDEM XI.A a AJB? Rozdíl mezi těmito kapelami byl nepatrný, protože dechová sekce zůstala tatáž, ale když už jsme se začali jmenovat AJB, tak jsme už ani jeden nechodili do jedenáctiletky tady na gymnáziu a už jsme měly po vysokých školách. Takže ten název už byl pasé – to za prvé a za druhé – my jsme měli mezi tím rok přestávku. My jsme se jakoby rozpadli z různých důvodů, ale skončili jsme školu, šli jsme na vojnu a navíc ten šel na vojnu tehdy ten tehdy, takže každý hrál v něčem jiném. Tady se zakládaly Synkopy a bigbíty a tak dál. No jak jsme měli všichni po vojně, tak se to naskládalo zase dohromady. Rytmika se sestavila z jiných lidí, protože ti co tehdy hráli, měli umístěnku - jeden byl v Brně druhý v Berouně a to už bylo nemožné. Takže jsme to sehnaly tady z místních, ale my tři, co jsme hráli na dechové nástroje, jsme zůstali tady v Přerově. Takže došlo k přejmenování, dohodli jsme se na nějakém „modu vyvendi“, co bychom chtěli nebo nechtěli dělat, trošičku jsme se z toho dixielandu přeměnili do tradičního jazzu – takového, jak bych řekl – lépe chápaného, tzn. ne aby si tam hrála basa, co chce. Hrálo se s tubou a ty možnosti už byly zase větší – to už se v rádiu dalo víc slyšet věcí, bylo víc gramofonových desek k mání. Už jsme si mohli vybírat a hrát takovým nějakým podobným stylem nebo takovým stylem. Už to mělo, takový nechci říct vědecký názor, ale teoretický – tak. Jaký byl největší rozdíl mezi prvotním a současným AJB? My, když jsme začínali někde před těmi padesáti lety a hráli jsme ten tradiční jazz, v podstatě jako head aranžmá, tzn. nikdo se s nějakými kuličkami moc nezabýval, pár řádek a hotovo. Když někdo donesl noty, tak donesl značky. Třeba noty na trombón vypadaly tak, že tady byly značky raz, dva, tři – za „A“ tutti, za „B“ klarinet sólo, za „C“ trombón sólo, za „D“ toto - za „F“ to bylo poslední tutti to začíná nějakým, co já vím – že hrají nějaký chorus – tam bylo pár kuliček vypsaných – linka klarinetová, trubková, trombónová. Zatímco teď už je to – no tak teď už je to otázka obsazení. Než se hrálo tady tohle, tak bylo big bandové období, protože my jsme hráli koncem sedmdesátých let 4 saxofony, 5 plechů a 4 rytmiky. Takže někde mezi swingujícím dixielandem a big bandem je

36

obrovský rozdíl, a takovými oklikami jsme se zase dostali tady k tomu, co hrajeme nyní – to je jazz stylu New Orleans 20. až 30. léta. Co je nebo bylo největším úspěchem kapely – ať uţ DIXILEAND XI. A nebo AJB? Tak tady pokud jsme hráli jako DIXIELAND XI. A, tak se nám podařilo dvakrát vyhrát ústřední kolo soutěže Tvořivosti mládeže a v roce 1962 byly jsme v Belgii. Tady lidé nejezdili ani do Maďarska ani do Polska a my už jsme tehdy jeli hrát do Belgie. Tam se dokonce poprvé hrálo v televizi a to byl skutečně úspěch. Když byl později Academic, tak nám, že jsme se tady zúčastňovali toho amatérského festivalu, kde jsme dostávali nějaké ty medaile, umožnili jezdit do západního Německa, Španělska, Francie a to v dobách, kdy tam jezdili jenom fotbalisti. Z tohoto důvodu jsme si mohli dovolit, aby s námi mohli hrávat tady s okolí Přerova jen ti nejlepší - ale to dnes už samozřejmě neplatí! No jinak mezi úspěchy? – to z kraje roku 1973 jsme jeli do Španělska a tam to bylo také soutěžní a tam jsme dostali medaili v oboru tradiční – nazývali to „midle“, tzn.něco uprostřed. To bylo velmi šikovné. Potom už se medaile nedávaly, nepočítám v Přerově. Když jsme hráli ve Francii, na festivalu někde v Normandii – my jsme tam byli z celé východní Evropy jediní. Festival trval tři dny – tam byli Američani – tam hrál například trumpetista Cath Enderson, tam hrály soubory z Anglie, ale z celé východní Evropy jsme tam byli jen my! Tak to bylo dost dobrý. Samozřejmě se podařilo hrát v televizi v Televizních klubech mladých – a teď tuším v roce 1993 jsme hráli v Rakousku v televizi a to byl pořad, který se nazýval „Senioren klub“. Tak jsme dopadli – napřed pořady pro mladé a pak senioren klub! To je ten vývoj! Jakou máte vizi nebo cíle kapely do dalších let? To už já bych nechtěl říkat. Tu vizi už nechci dělat já, protože už je mi dost let a mně už bude stačit, když to bude fungovat dál. Tu vizi podle mého názoru, by si měli dělat ti, co je jim třicet let nebo tak. Dělat vizi - někdo kdo má pomalu sedmdesát. Tak ano – já bych se chtěl ledačeho dožít! Jaké vize já už si mohu dělat. No tak teoreticky můžu, ale prakticky cítím, že tu vizi už by měl dělat někdo jiný. Ano my jsme měli vizi dostat se třeba na západ, ale teď může být vize udělat třeba turné po Americe nebo vydělat hodně peněz – co já vím. Nám tehdy stačilo – chtěli bychom být na gramofonové desce. Ano dobře – podařilo se nám to, protože existoval jen Supraphon a ten si dělal svoje ediční plány a tam byli borci, kteří si to sami stanovovali. Teď, když budu chtít udělat gramofonovou desku – dneska už

37

CéDéčko, tak si ho udělám a vydám sám. Jinak už nad ničím opravdu nepřemýšlím – nechávám to na těch mladších! Mŧţe vzniknout v Přerově nebo okolí kapela – orchestr podobný velkému swingovému orchestru KRAB nebo kapele AJB? Já nevím. Mám pochybnosti – protože ten KRAB, když vznikal kdysi za války, tak vznikal taky, že to dělali mladí kluci a dělali hudbu, kterou měli oni rádi. My když jsme začínali, tak to byla hudba, kterou jsme měli kdysi rádi a s těmi hudebníky stárlo i jejich publikum. To znamená – napřed pro mládežníky posléze pro důchodce – ano ty seniory. Já mám dojem, že ti co jsou mladí a co chtějí něco vytvořit a chtějí si zahrát, tak to není zrovna ten jazz nebo swing, který by ty lidi zrovna moc přitahoval. Já nevím kolik tady chodí do lidové školy muzikantů na dechové nástroje? Oni asi nějací jsou, ale oni to hrají tak – jak bych to řekl – oni musejí mít takový cit pro to, aby nemuseli hrát z not – aby hráli jak cikáni. Když budu hrát jak cikán – hrát takříkajíc z kule nebo z placu, tak dobře – já si nebudu hrát jazz nebo swing – já nevím, já bych hrál asi něco jiného! Tak bych se věnoval nějakému rocku nebo něco takového – hudbě, která by mi byla bližší! Já nejsem si jist, jestli ten jazz je zrovna to, co je těm, co je jim třeba dvacet nebo sedmnáct, nejbližší a navíc ještě by k tomu museli mít, když se řekne třeba KRAB – dechařů – trombónistů, saxofonistů, trumpetistů. V Olomouci jsou, tam existují big bandy tři, ale tady v Přerově žádný! Nejsou lidi! Břetislav Kramář (1916 – 2002) Tento absolvent olomouckého učitelského ústavu se zaměřením na jazyk český, tělocvik a hudební výchovu, vzal uvedené předměty naprosto váţně, se záměrem je poctivě učit. Jenţe ouha – učit na učňovce jazyk český či tělocvik nebyl problém, ale co s hudební výchovou? Ta v osnovách učňovské školy jednoduše nebyla. Právě proto se patrně rozhodl, ţe to tak nenechá a z učňŧ, včetně studentŧ přerovských škol, zaloţil hudební krouţek. Sám byl dobrý houslista a klavírista. To všechno se událo v době druhé světové války a jeho muzikantský tah na branku vedl k vytvoření velkého swingového orchestru s pozdějším názvem KRAB (Kramář Břetislav). To byl úspěšný začátek legendárního orchestru na území města Přerova.

38

Po skončení druhé světové války převedl celý orchestr (včetně zpěvaček) do sluţeb nově vznikající Československé armády, jako roční náhradní sluţbu. Tato sluţba byla vedena jako kulturní soubor armády s posláním koncertní činnosti v posádkách po celé Moravě. V době svého dalšího pŧsobení v oblasti kultury pracoval na Hudební artistické ústředně v Ostravě a v Olomouci. Z této funkce zaměstnával Krab i jeho malé seskupení při estrádách s praţskými umělci J. Salačovou, T. Pištěkem, B. Lakem, Toskanim, Karlinim, M. Oláriovou, R. Stolařem a mnoha dalšími. Orchestr KRAB takto účinkoval po dobu devatenácti let do roku 1963, kdy byl z ekonomických dŧvodŧ rozpuštěn. Po rozpadu orchestru zaloţil malou hudební skupinu, se kterou úspěšně hudebně procestoval všechny kavárny a vinárny v Přerově. Spolupracoval při organizaci jazzových festivalŧ v Přerově.58 Petr Vařák (* 1952) Svoje pŧvodní povolání si zajistil v přerovském učilišti Meopty jako nástrojář. Ale jak to jiţ někdy v ţivotě chodí, nemohl v sobě potlačit velké hudební nadání a touhu, která nakonec rozhodla o tom, ţe nastoupil na kroměříţskou konzervatoř jako student hry na příčnou flétnu a kytaru. Při studiu účinkoval, a to velmi úspěšně, v rŧzných hudebních souborech a orchestrech v Přerově a širokém okolí. Svoje umění prezentoval i jako sólový kytarista a zkušenosti předával na mnoha hudebních školách přerovského regionu. Několik rokŧ byl šéfem přerovské ZUŠ, odkud vyšlo do hudebního světa (i mimo naši republiku) mnoho vynikajících ţákŧ s akademickými tituly. Byl dlouholetým členem orchestru Academic Jazz Band Přerov jako hráč na tubu. Se svým synem Petrem vytvořili kytarové duo se zábavným a klasickým repertoárem. Koncertně tak projeli celou republiku jako přerovští reprezentanti. Svŧj vřelý vztah ke swingové hudbě prezentoval po dobu dvaceti let hrou na kytaru a bass kytaru na jubilejních koncertech nezapomenutelného velkého swingového orchestru KRAB. Tento hudebník velkého formátu ovlivnil mnoho mladých a talentovaných muzikantŧ a dal jim dobrý příklad a základ k jejich uměleckému rŧstu.

58

VAVROUŠEK, J. 50 přerovských bardů a putování Přerovem 20. století slovem i obrazem. Přerov 2006, s. 54.

39

Petr Vařák je tímto navţdy zapsán v muzikantské historii města Přerova jako jeho výtečný reprezentant druhé poloviny dvacátého století s aktivním nástupem do století jedenadvacátého.59 Rozhovor s Petrem Vařákem (nahrán na diktafon a po té přepsán; úmyslně je ponechán v mluvě hudebníka, aby se čtenář mohl přiblíţit aspoň částečně k jeho osobnosti): Jaká byla situace v AJB a okolí, kdyţ jste nastoupil jako hráč? Já jsem nastoupil do AJB v roce 1975 a v té době to byl AJB takový veliký bum. V Přerově byla spousta kapel a všude se hrálo – v každém zařízení jako byla Komuna nebo závodní kluby, tak všude hrála nějaká kapela. Jedni hráli pop, jiní se snažili hrát nějaký bigbít a AJB hrál, ve velkém obsazení. Hrál v podstatě veliký big band, tak jak hráli v podstatě velké americké big bandy – něco v tom způsobu. Byly to tři trumpety, tři pozouny, saxofony od altky po baryton, plus klarinet a rytmika – no byla to velká muzika. Hráli aranžmá většinou jako v amerických kapelách. Bylo to převzaté a dirigoval to pan Svozil – on měl bratra v rozhlase v Praze a on s odtamtud vozil ty kusy zaranžované. Ta kapela hrála, když jsem nastoupil – velkokapelový big band. Když jsem tam nějaký čas hrál, tak mně ten doprovod moc, protože jsem sólový kytarista, nebavil, tak jsem si pak sehnal náhradu za sebe a skončil jsem tam. To bylo v roce 1984. Oni potom udělali, protože to nebylo životné, menší kapelu – na těch deset muzikantů a přešli na anglickou a americkou muziku těch dvacátých a třicátých let – to, co AJB hraje do teď. To jsem se tam vrátil, ale ne jako hráč na kytaru, ale suzafon. No, to jsem tam byl do roku 1999. Od té doby tam hrávám jen na záskoky. Je něco, čím se AJB výrazně lišil od okolí? To záleží, v které době. On se lišil AJB v každém případě, protože tu muziku tady v okolí nikdo nehrál. To byla kapela taky v Chropyni – hráli pop, ale taky swing, pak bylo něco v Kroměříži a Hranicích, ale co se týče Přerovska, tak AJB byla jediná kapela, která hrála takovou muziku. Tím byl AJB výjimečný. Ta muzika měla spoustu příznivců, to jsou dnes pamětníci – lidi v letech, ale mladí na to taky chodí. Vždycky, když hrál AJB, tak bylo narváno – vždycky! Nepamatuji si, že by to byl někdy propadák – ani jednou! 59

VAVROUŠEK, J. 50 přerovských bardů a putování Přerovem 20. století slovem i obrazem. Přerov 2006, s. 90.

40

Jak vidíte AJB dnes a co si myslíte o AJB do budoucna – bude to mít posluchače nové – mladší? Posluchače? Zcela určitě, protože AJB je něco výjimečného. Teď co hraje tu muziku dvacátých třicátých let, co se týče obsazení nástrojového a personálního – je to na vysoké úrovni ve všem. Muzikanti jsou výborní, ale je tam samozřejmě generační problém, protože dědečci už pomalu končí a nejstarší jsou pan Smejkal, který je jeden ze zakladatelů a pan Sekera, který přišel trochu později. Jinak to vidím jako veliký problém, protože pan Smejkal je jednak velkým tahounem, i když už není kapelníkem – vzdal se toho kapelnictví, ale všichni víme, že jiný kapelník být nemůže, protože jednou dali kapelnictví i mně. To jsme se sešli v hospodě, já jsem hudebník z povolání, tak jsem měl snahu to udělat jako profesionální nebo poloprofesionální kapelu, ale řada z nich nemohla, protože měli dobré zaměstnání před důchodem a podobně, tak já říkám „ jak dlouho chcete ještě hrát“, protože po mně chtěli nějakou koncepci jako od kapelníka. Tak já jim říkal „jak dlouho chcete ještě hrát a jak chcete hrát?“. To bylo v úvahu hrát třeba z povolání, a tak dál. To se jim moc nezdálo. Ti mladí kluci by do toho třeba šli, ale těm starším se to nezdálo, nikdo nechtěl opustit to své místo, co měl. Tak já jsem povídal panu Smejkalovi: „ Tak zůstaň kapelníkem dál, dokud neodejdeš, protože jinak to nejde!“ Pokud on skončí, tak to půjde dál nějakou setrvačností, protože on je ten tahoun, ale bez něj to nemá nadějné vyhlídky. On je takový despota a je schopen říct „zcela demokraticky jsem rozhodl, že to bude tak“ a muselo to být tak. Takže mně se tohle moc nelíbilo, ale nebýt jeho, tak by to nebylo! To je to, co si myslím. Je tu taky důvod, že on většinu not napsal a zaranžoval. Taky něco psal Pepa Černocký, ale ta většina je od něho, tak jsem mu říkal: „Když už to nebudeš chtít dělat, tak to aspoň někomu prodej, ať to může fungovat dál“. Je to strašně moc letité práce a já si toho strašně moc vážím, klobouk dolů, protože co se týká toho aranžerského upravování, tak byly výhrady, ale on říkal „ne, napsal jsem to já, tak to hrajte tak, jak je to napsané a neposlouchejte nahrávky“. Bylo tam několik šťouralů, co by a jak by, ale on říkal „kašlete na to a hrajte to tak, jak to máte napsané a hotovo“. Takže on byl kapelník na svém místě a jak odejde, tak bude problém a on už pomalu nastává. Jaký byl největší úspěch AJB za Vašeho pŧsobení? Každé hraní. Každá hra byla úspěch. Pro mě to byl velký zážitek a úspěch, protože neúspěch prostě nebyl. Ať tam byl kdokoli, tak nikdy nikdo neříkal – ne nehrajte! Každý kšeft byl odehraný se vším všudy, vždy na maximální úrovni všichni byli zpocení, ale každý

41

ten kšeft mě hřál. Byly kšefty, kdy se hrálo v teplácích a tričkách různé barvy nebo se chlapci trochu dřív rozveselili nebo po nějaké noční jízdě, ale vždy se to odehrálo bez úhony. Třeba na PJF se lidi ptali, jestli jsou ještě lístky a že jdou na PJF jen kvůli nám, takže to mluvilo a to mluví za vše. Je to tak, že Přerováci chtějí AJB. Myslíte, ţe je moţné, aby v dnešní době vznikl v Přerově nebo blízkém okolí podobný orchestr jako byl KRAB nebo AJB? Musela by být osobnost. Na tom záleží. Osobnost, která to bude dělat a bude tomu rozumět – to se vším všudy, úplně a která dokáže najít ty lidi, kteří jsou ochotni hrát. Oni by možná ti lidi byli. Hudební škola v Přerově produkuje dost muzikantů, ale záleží taky na tom, jaký styl by ti lidi byli ochotni hrát. Jinak o nikom nevím, kdo by byl takovou osobností, která by dala ty lidi dohromady. V Olomouci vím o člověkovi, který je toho schopen a už krátkodobě na něčem pracuje, ale tady v Přerově nikdo momentálně není. Jako vynikající muzikant, jazzman a hudebník – jak si myslíte, ţe se bude vyvíjet jazzová a swingová hudba v Přerově a okolí do budoucna? Myslím, že momentálně to tady upadlo. Co se týče mládeže, tak té taková muzika nic neříká, takže to lidově řečeno padlo na hubu. Oni raději poslouchají tuc, tuc a swing? Tomu se zasmějí, to je jako by poslouchali Moravanku. Tady to vůbec neposlouchají, tady to nemá základnu – už ne! Já jsem o to usiloval, když jsem byl ředitelem na hudební škole v Přerově a tehdy Vladimír Vojkůvka, udělal okamžitě big band. On ale tehdy měl zdravotní problémy a nenašla se náhrada. Teď se na hudební škole snaží taky něco, ale momentálně tam na to nikdo nemá! Ing. Vladimír Hamal (*1924) Je jedním ze zakládajících členŧ populárního swingového orchestru KRAB ve čtyřicátých letech jako hráč na altsaxofon a klarinet.

Jeho

mistrné

ovládání

obou

nástrojŧ

spolu

s podmanivou barvou tónu ho na dalších 45 let trvale usadilo na post lídra saxofonové sekce, jak v orchestru KRAB, tak ve všech dalších kapelách, kde byl kdy angaţován. Vychoval mnoho stylových swingových hráčŧ s absolutní přesností hraní notového záznamu v sekcích. Jeho hudební láskou a příkladem byl (a stále je) orchestr Glenna Milera. To všechno se

42

odehrávalo ve dvacátém století

- to by nebylo zase aţ tak zvláštní, ale jedinečnou

skutečností je, ţe ve století jedenadvacátém hraje stále dále. I z tohoto dŧvodu jej lze nazvat přerovskou hudební legendou, navzdory všem dnes jistě vynikajícím hráčŧm v přerovském regionu vŧbec. Jeho legendárnost ovšem spočívá hlavně v tom, ţe jako lídr dokázal vtisknout svým nástrojŧm takovou tónovou invenci – nezaměnitelnost, která bývá u amatérských muzikantŧ zcela výjimečná, či vŧbec ojedinělá. A jsme tak neskromní, ţe si dovolíme srovnávat jeho invenci se saxofonisty typu Slováčka, Krautgartnera, Navrátila, Havlíka i dalších. Navţdy proto zŧstane v paměti mnoha muzikantŧ, by i v řádcích tohoto psaní, jako jedinečný lídr saxofonistŧ a především lídr saxofonové sekce v legendárním orchestru KRAB.60 Rozhovor s Ing. Vladimír Hamal (nahrán na diktafon a po té přepsán; úmyslně je ponechán v mluvě hudebníka, aby se čtenář mohl přiblíţit aspoň částečně k jeho osobnosti): Mŧţete popsat, v jakých podmínkách vznikl swingový orchestr KRAB? KRAB vznikl za okupace v roce 1943 a to z několika malých skupinek. V jedné z těchto skupinek jsem hrál i já. Bylo to studentský orchestr, který jsme založili na gymnáziu v kvintě. Druhá skupinka byla tvořena hráči kolem Jaroslava Staňka (hrál na klarinet). Zde s ním působil Jaroslav Kohout (virtuóz na foukací harmoniku). Další skupinou byla tzv. Komedy Jazz Nečesaný. Tyto skupinky dal dohromady právě Břetislav Kramář, nejprve jako učňovskou besídky a později to byl KRAB. Prvotní zkoušení probíhalo v hudební škole Přerov v podkroví. Břetislav Kramář se znal osobně s Karlem Vlachem a od něj získával partitury, ze kterých jsme potom přepisovali noty do jednotlivých hlasů. Jak bylo těţké s orchestrem v Přerově začínat? Od prvního vystoupení jsme jezdili hrát po celé Moravě. Několikrát jsme byli v Ostravském rozhlase. Hráli se Vlachovy úpravy a tato muzika se celkově líbila. Byla zde hlavní věc a to v tom, že nás bylo celkem 17 muzikantů a dva zpěváci. To znamenalo značné problémy pro pořadatele jak po stránce místa, tak i finanční, i když my jsme hráli za minimum, protože všichni hráli z lásky. 60

VAVROUŠEK, J. 50 přerovských bardů a putování Přerovem 20. století slovem i obrazem. Přerov 2006, s. 41.

43

Co povaţujete za největší úspěch orchestru KRAB? Myslím, že úspěch byl celý čas působení orchestru, protože ta muzika byla perfektní. Díky tomu, že nebyly korekce a nahrávalo se několikrát v rozhlase, tak KRAB musel hrát dobře. Je něco, co byste v dnešním pohledu zpět v orchestru změnil? Ne, nic bych neměnil. Břetislav Kramář byl vynikající organizátor. Myslíte, ţe mŧţe v Přerově nebo blízkém okolí v současnosti vzniknout podobný orchestr jako byl KRAB? Myslím, že ne. Dnes ta mládež chce hlavně hluk. My jsme při hře používali jen 15wattový zesilovač a to pro spíkra a všechno ostatní jsme hráli bez mikrofonů. Dnes na jevišti stojí tři muzikanti a nejdůležitější u nich je zesilovač, alespoň 500Wattů – to musí být hluk. Dnes už tady na to nejsou hráči a myslím, že už se to nikdy nevrátí. Myslíte, ţe je v Přerově nebo blízkém okolí nějaká kapela, která by udávala trend jako kdysi

KRAB?

Současně o žádné nevím. Dnes se hraje hodně reprodukované hudby a jen při nějakých slavnostech hraje dechovka. Tu si raději poslechnu než nějaký, jak jsem říkal - hluk. Rudolf Neuls (* 1922) Výrazná postava muzikantského světa na přerovské hudební scéně, hlavně jako barman a spíkr význačného orchestru KRAB, který v Přerově dominoval v polovině 20. století a následně jiţ jen koncertně aţ do konce 20. století. Jeho charisma udávalo tón celého orchestru po stránce společenské a vyvaţovalo tak dŧstojně druhou část orchestru – část hudebních šoumenŧ. A aţ jednou někdo začne psát dějiny, či historickou ságu o přerovských jazzových festivalech, ať chce či nechce, musí (anebo by měl) začít větou: „Pan Rudolf Neuls se zaslouţil ve 20. století o zaloţení těchto československých, posléze evropských jazzových festivalŧ na území města Přerova“.61 Inu, Papá Neuls – jak mu s obdivem říkali všichni zahraniční účastníci a hosté. 61

VAVROUŠEK, J. 50 přerovských bardů a putování Přerovem 20. století slovem i obrazem. Přerov 2006, s. 64.

44

Dlouhá léta pŧsobil jako šéf poradního sboru pro všechny druhy kapel přerovského okresu, jakoţ i v poradních sborech celého ostravského kraje. Úspěšně řídil kvalifikační – výkonnostní přehrávky všech hudebních uskupení přerovského regionu. Po mnoho desetiletí nechyběl, co by člen porot, na jazzových festivalech v Přerově, ve společnosti významných jazzových odborníkŧ z celé Československé republiky. Patří právem mezi významné osobnosti města Přerova druhé poloviny 20. století.62 Pavel Novák (1944 – 2009) Pedagog, zpěvák, skladatel, hudebník – kytarista, spisovatel – prozaik, textař. Narodil se 10. března 1944 v Přerově a vyrŧstal v rodině, kde se hodně zpívalo. Touţil hrát na nějaký nástroj a zvolil housle, ale později mu učarovala kytara. S nástupem na přerovské gymnázium zaloţil pěvecký sbor, orchestr a divadelní soubor. První pokus v soutěţi „Hledáme nové talenty“ sice ještě nevyšel, ale dostal nabídku od vedoucího kapely Alfa Boba Stuţky. Pavel nabídku přijal, a tak začala jeho cesta za skutečnou hudbou. Po úspěšné maturitní zkoušce začal studovat na Pedagogické fakultě Palackého univerzity v Olomouci a dostavily se úspěchy pěvecké. Brzy dostal nabídku od kapely Dixilend XI.A a po rozdělení tohoto souboru zaloţil spolu s odpadlíky skupinu Synkopy. Začali natáčet v rozhlase a pro svou ţivotní partnerku napsal píseň „Vyznání“. Po rozpadu Synkopy přišel populární Vox s vynikajícím manaţerem Josefem Kebzou a zahraniční turné. Pavel natáčel nejen s Voxem, ale spolupracoval s orchestry Gustava Broma, Ladislava Štaidla, Studiem Brno a s folklorními soubory Technik, Javorník aj. Širokou popularitu získával písněmi „Chodím, Malinká, Jdou panenky jdou, Pihovatá dívka, Vyznání, Ţofie“. Vox odjel hrát na zámořskou loď bez Pavla, který zŧstal doma a zaloţil kapelu Proto. Po roce 1989 zjistil, ţe kapela chce jít svou cestou a ţe je pro ně starý. Rozhodnutí, ţe se definitivně nehodlá angaţovat na vytvoření nové skupiny brzy porušil a na světě se objevila rodinná kapela Family. Vznikl také nový projet - písničky a koncerty pro dětské publikum (písničkový cyklus „Budeme zpívat“), kterému zŧstal Pavel Novák věrný aţ do své smrti.63

62

VAVROUŠEK, J. 50 přerovských bardů a putování Přerovem 20. století slovem i obrazem. Přerov 2006, s. 64. 63 VAVROUŠEK, J. 50 přerovských bardů a putování Přerovem 20. století slovem i obrazem. Přerov 2006, s. 65.

45

Jaroslav Vavroušek (* 1933) Narodil se v sudeto-německé vesničce Stádlo. Dnes se nachází v okrese Šternberk. Od roku 1939 bydlel v Brně. Zde se poprvé blíţe seznámil s hudbou a navštěvoval hru na housle. Po několika letech se přestěhoval s rodiči do Olomouce a v roce 1948 přišel do Přerova. Tady nastoupil do učňovské školy závodu Meopta Přerov. Ve třídě se náhodou sešel se spoluţáky, kteří hráli na rŧzné hudební nástroje. Poprvé se setkal s orchestrem KRAB a Břetislavem Kramářem. Po vyučení nastoupil do závodu Meopta Přerov, kde pracoval aţ do svého dŧchodu. Během svého hudebního ţivota pŧsobil v mnoha kapelách v okrese Přerov a byl jedním

ze

zakladatelŧ

dechové

hudby

Meopťanka

později

Metronom.

Byl

spoluorganizátorem jubilejních koncertŧ velkého swingového orchestru KRAB. 64 Rozhovor s Jaroslavem Vavrouškem (nahrán na diktafon a po té přepsán; úmyslně je ponechán v mluvě hudebníka, aby se čtenář mohl přiblíţit aspoň částečně k jeho osobnosti): Jak bylo těţké začínat s orchestrem, kdyţ jste do něj vstoupil? No, hrozný. Byli jsme již odkojeni americkými filmy – Zasněžená romance atd. a zdálo se to být všechno moc jednoduché. Shodou okolností jsem v té době studoval v Přerově na učňovské škole, kde učil Břetislav Kramář. Jednou mi jeden můj kamarád povídá, však běž za ním a řekni mu, že hraješ na trubku. V našem rozhovoru mě Břetislav Kramář pozval do Městského domu na večerní zkoušku. Tehdy v KRABU hráli ostřílení hráči, kteří tehdy udělali všechno pro to, aby mi to zprotivili. Což se jim dokonale povedlo, ale pan Kramář přišel a řekl, ten kluk bude s námi na podzim hrát. To bylo v roce 1951 a bylo mi 18 let. Co si myslíte, ţe bylo největším úspěchem KRABU z Vašeho pohledu? Bylo toho hodně, ale vzpomínám si asi nejvíc na jeden z prvních výročních koncertů, který jsme organizovali spolu s Břetislavem Kramářem. Koncert se konal v Městském domě. To byl úžasný zážitek, ale ve kterém roce to bylo, to už si nevzpomínám. Je to zaznamenáno v knize o KRABU. 64

Poznámka: Ţivotopis získán z nahrávky pořízené 17. dubna 2009.

46

Je něco z Vašeho pohledu, co KRAB tady na Přerovsku zanechal dalším generacím? To víte, že ano. V tehdejší době tady hrálo více kapel a nikdo nás neměl moc rád, protože jsme byli velmi dobří a oni nás museli respektovat. Nejvíce jsme vadili dechovkářům, a tak jsme na popud udělali malou dechovku jen v sedmi muzikantech. Měli jsme stabilní kádr, který hrál na vysoké úrovni a v okolí neměl žádnou bližší konkurenci. Myslíte, ţe je moţné, aby v současné době vznikl v Přerově podobný orchestr jako byl KRAB? Možný je všechno. Jsou tady hráči a byly tady pokusy na hudební škole, když učil Vladimír Vojkůvka. Složil big band, ale pak měl zdravotní problémy a nějak se to rozplynulo. Dnes je problém v tom dát to nějak dohromady, aby to fungovalo. Je problém udržet stabilní kádr a taky – dnes jsou hráči na velmi vysoké úrovni a technicky hodně vyspělí, ale v této muzice se musí hrát nejen dobře, ale hlavně srdcem. A to je v současnosti problém. Je něco, co byste v rámci pohledu zpět změnil, aby orchestr KRAB hrál dál? Tenkrát nás rozdělili, hlavně kytarový skupiny. Vlna kytar přiletěla zničeno nic a už to bylo. Nejvíce nás zasáhla změna, která přišla z Ameriky, protože tam se rozmohla kytarová vlna a oni najednou odhodili trumpety a začali hrát úplně jinak. Myslíte si, ţe se jazz a swing na Přerovsku do budoucna udrţí? Já bych si to přál. A fandím tomu. Velká kapela už asi ne. Nechci nic zatracovat. Vy jste nová hudební generace a na hudebních školách snad nějaký potenciál je. Je jen otázka, jestli se dá z toho něco vybrat.

47

ZÁVĚR V této práci jsem se chtěl zaměřit na vývoj jazz-swingové hudby v nedalekém Přerově, který je okresním městem mého bydliště. Kdyţ jsem se účastnil kteréhokoliv ročníku Československého jazzového festivalu, tak na mě pŧsobila hudba jazzových hudebníkŧ velmi pozitivně a já chtěl vědět a naučit se chápat a zvýrazňovat své hudební myšlenky na úrovni tohoto hudebního stylu. Tímto momentem jsem zjistil, které místo v hudbě potřebuji nalézt a poznat natolik do hloubky, abych to někdy dokázal. Postupem času se mi jisté kroky podařily, ale cítil jsem, ţe to není úplně celá potřeba, protoţe v mém ţivotě učitele hudby pořád něco chybělo. Tato práce byla mou vlastní nejen iniciativou, ale i nutností zjistit, jak se jazz a swing vyvíjel na Přerovsku. Díky této práci jsem se dostal do kontaktu s lidmi, kteří mi umoţnili nahlédnout do minulosti a do hlubin nejen svých myšlenek, ale hlavně hudebního vývoje, který se v Přerově a jeho blízkém okolí v hudbě odehrával. Je pravda, ţe není moţné zjistit úplně vše (a to proto, ţe chybí záznamy v kronikách města Přerova) a to z dŧvodu jiţ dnešního „stáří“ lidí, kteří tuto dobu pamatují na vlastní kŧţi, ale jiţ si nemohou vzpomenout. Při rozhovorech přišlo s těmito pamětníky i na slzy, které vypovídají o úţasných záţitcích a vnitřním odevzdání se jazzu a swingu. Touto prací se mi podařilo pohlédnout do nedávné minulosti natolik, ţe si mŧţeme přiblíţit celkové podnebí a vliv reţimu i přes samotnou duši člověka, který tímto obdobím prošel a musel se prosadit navzdory nechuti samotných komunistických praktik a vypořádat se s nástrahami nástupu reţimu i jiných hudebních ţánrŧ. Je jisté, ţe nejsme na konci nebo samotném vrcholu bádání o Přerovském jazzu, swingu a taneční hudbě. Další zájemci mohou pokračovat i v jiných bodech nebo najít jiné postřehy. Je ale pravdou, ţe jsem v pohledu na jazz a swing získal nový obzor, které mi ukázal úplně novou formu a nové moţnosti hudby, mně jako hudebníkovi, muzikantovi a učiteli zároveň. Na okrese Přerov pŧsobí mnoho orchestrŧ a kapel, ale ţádná se nezajímá o odkazy KRABu nebo Academic Jazz Bandu. To je moţnost nejen pro mě, ale hlavně mé vrstevníky – muzikanty, kterých je na okrese Přerov dosti k tomu, abychom se společně nebo pod dohledem některé z ţijících osobností dali touto cestou, aby se mohly tyto odkazy nebo myšlenky přenést i na další generace. Na počátku své práce se zmiňuji (jen částečně, úplné znění nechávám pro čitatele v odkazech na slovnících a encyklopediích) o heslech jazz, swing a dixieland. Je to

48

z dŧvodu prvotního přiblíţení mého záměru ponořit se do stylu hudby, který je mé osobě nejbliţší. Zároveň neuvádím plné znění hesel, protoţe nejsou stěţejní náplní diplomové práce a obsáhlost pojmŧ si je moţno vyhledat ve zmiňovaných odborných publikacích. Vzhledem k tomu, ţe sám vedu kapelu jazz - swingového zaměření, snaţím se na téma diplomové práce pohlíţet prakticky a čerpat ze zkušeností hudebních osobností Přerovska. Do dnešní doby například není všeobecně známo, proč Československý amatérský festival z Přerova zmizel, přestoţe hudební základ zde byl. Vzpomínky je nutné si připomínat, aby nedošly v zapomnění. To by určitě nebylo dobré nejen pro jazz, swing a taneční hudbu, ale celkový hudební vývoj v regionu. V tuto chvíli doufám, ţe se nejen mně, ale hlavně celé mé generaci hudebníkŧ podaří udrţet touhu po jazzu, swingu a taneční hudbě, protoţe v dnešních moţnostech medií jsou obsaţeny všechny nejen formy, ale i informace, které ať přímo nebo nepřímo odrazují a odlučují posluchače (dnešního konzumenta) od kvalitních a ţivých vystoupení. Zhoubou ţivých vystoupení orchestrŧ je dostupnost médií na internetu a jiných moţností přenosu mediálních záţitkŧ (CD, DVD, VIDEOKAMERY, atd.). Jiţ před léty se svobodně jazz v Přerově nadechl ke svému volnému ţivotu. I přes všechna úskalí nacismu nebo později komunismu a jiných nepřízní se podařilo muzikantŧm v Přerově a okolí prosadit a udrţet jazz, swing a taneční hudbu. Byl to místy boj, který neměl příliš moţností na úspěch, ale nakonec v tomto boji zvítězil. Při pohledu na jazz v druhé polovině 20. století v přerovském okolí člověk zjistí, ţe zde pŧsobilo mnoho kapel, hudeb nebo jiných seskupení, které dávaly moţnost kulturního vyţití. Je však podstatné, ţe v taneční hudbě udávali hlavní vlnu a trend dva orchestry, které byly a jsou dodnes nejen velkou inspirací pro kaţdého muzikanta v celé škále generací. Byl to velký swingový orchestr KRAB a později orchestr Dixieland IX.A, který se postupem času přejmenoval na dnešní Academic Jazz Band. Pokud chceme zjistit dŧvod, proč právě tyto dva orchestry udávaly na Přerovsku v jazz-swingové hudbě trend a úroveň, je nutné poznat jejich historii a vnitřní rozpoloţení. A to byl také záměr mé práce. Všichni hráči byli, jsou a hlavně budou vţdy velmi dobrými kamarády a jejich přístup k hudbě byl vţdy maximální jak po stránce hudební, tak po stránce duševní. Ano tito muzikanti se na kaţdé vystoupení těšili a vţdy ze své duše odevzdali maximum, kterého byli schopni a to i v případě, ţe hráli s vědomím neplaceného hraní.

49

RESUMÉ Bakalářská diplomová práce je věnována jazzu, swingu a taneční hudbě v druhé polovině 20. století v Přerově a jeho blízkém okolí. Zabývá se vývojem tohoto hudebního stylu, kterému se dostalo velkého rozmachu a o který se zaslouţilo několik hudebně zapálených osobností a kapel. V práci jsou také poznámky o politické situaci a vývoji kulturního prostředí jazz-swingové hudby. Téma zahrnuje pohled na hudební vývoj taneční hudby, na orchestry, které patřily k nejznámějším v Přerově a pohled na osobnosti, díky kterým se jazzu, swingu a taneční hudbě dařilo a daří dodnes.

RÉSUMÉ Bachelor thesis is devoted to jazz, swing and dancing music in the second half of 20th century in Prerov and it's near surrounding. It deals with development of these music styles which have expanded thanks to some musically enthusiastic personalities and bands. In thesis there are also remarks about political situation and cultural progression of jazz-swing music environment. The topic includes a view of dancing music evolution; orchestras which ranked among the most famous ones in Prerov and vision of personalities thanks to whom jazz, swing and dancing music have become successful up to these days.

50

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A PRAMENŮ MONOGRAFICKÉ PUBLIKACE BENDA, A. Labyrint jazzu a ráj srdce, aneb, Výpadky z paměti jazzového sklerotika. Přerov: Nadační fond Přerovského jazzového festivalu; Statutární město Přerov, 2006. ISBN 80-239-7820-9. FUKAČ, J., VYSLOUŢIL, J. Slovník české hudební kultury. Praha: Editio Suprathon, 1997. ISBN 80-7058-462-9. KOLEKTIV AUTORŦ. Akademický slovník cizích slov. Praha: AV ČR, 2001. ISBN 80200-0607-9. KOLEKTIV AUTORŦ. Přerov: Povídání o městě 2. díl. Přerov: Město Přerov, 2002. ISBN 80-238-9691-1. MATZNER, A. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Praha: Supraphon, 1983. MICHELS, U. Encyklopedický atlas hudby. Praha: Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106238-3. VAVROUŠEK, J. 50 přerovských bardů a putování Přerovem 20. století slovem i obrazem. Přerov: VA-KO, c2006. VAVROUŠEK, J. KRAB to byl swing – historie, fakta, vzpomínky aneb čtení o muzikantech a kapelách v Přerově 1944 – 1994. Přerov: J. Vavroušek. VYSLOUŢIL, J. Hudební slovník pro každého, Díl první, věcná část. Vizovice: Lípa – A. J. Rychlík, 1995. ISBN 80-901199-0-5. KATALOGY SMEJKAL, O. Almanach k 50. výročí založení orchestru: 1958 Dixieland XI. A - 2008 Academic Jazz Band. Přerov: Kulturní spolek Academic, 2008. SMEJKAL, O., HOLÍKOVÁ, M. Academic Jazz Band 1958 – 1998. Přerov: pořadatelé koncertu k 40. výročí AJB, 1998. ČLÁNKY V SERIÁLOVÝCH PUBLIKACÍCH (NH). Když se řekne „Přerovský jazzový festival“. Nové Přerovsko, 12.8.1994, roč. 3, č. 32. (RED) Československý Jazzový festival v Přerově, VI. díl. Nové Přerovsko, 17.10.2008, roč. 17, č. 42.

51

NEULS, R. Muzikantský svátek se blíží. In: Přerovské ECHO, číslo 9/1994. Rok na Hané: kalendář Hanáckých novin pro zábavu a poučení v roce 1997. Olomouc: Hanácké noviny, 1997. ROZKOŠNÁ, D. Začalo to dixielandem. Přerovské ECHO. Prosinec/1993. ŠAFRÁNKOVÁ, E. Jubilejní XX. ročník ČsJF Přerov. Přerovské listy 2003, č. 10, s. 1. UVÍROVÁ, P., ROZKOŠNÁ, D. Přerov patřil tři dny jazzu. In: Nové Přerovsko 17. října 2003. VÁCLAVÍK, R. Přerovký Academic Jazz Band slaví pětačtyřicet let od svého vzniku. Mladá Fronta DNES, 16. prosinec 2003. ELEKTRONICKÉ ZÁZNAMY Viz. Členové [on line]. Cit. 10.4.2009. Url: http://ajb.wz.cz/clenove.php. ARCHIVNÍ PRAMENY Kronika města Přerova 1974. Kronikář PhDr. Gustav Voţda. Kultura. Kronika Academic Jazz Bandu. Vedení Karel Jačka a František Menšík. Přerov 1959. Kronika města Přerova 1984. Zapsala PhDr. Jarmila Bartošíková. VZPOMÍNKY PAMĚTNÍKŮ Petr Vařák, Záběšní Lhota č. p. 244/3, okres Přerov, hudebník a bývalý ředitel ZUŠ Bedřicha Kozánka Přerov. Záznam učiněn 30. března 2009. Ing. Otakar Smejkal, Nádraţní 340/3, Přerov, hudebník a dlouholetý vedoucí AJB. Záznam učiněn 3. dubna 2009. Ing. Vladimír Hamal, Jiţní čtvrť I 2460/5, Přerov, hudebník a jeden ze zakládajících členŧ swingového orchestru KRAB. Záznam učiněn 10. dubna 2009. Jaroslav Vavroušek, Svisle č. p. 3. Přerov, hudebník, spisovatel a organizátor výročních koncertŧ swingového orchestru KRAB. Záznam učiněn 17. dubna 2009.

52