M A S A R Y K O VA U N I V E R Z I TA PEDAGOGICKÁ FAKULTA
Katedra didaktických technologií
Hodnocení žáků Bakalářská práce
BRNO 2009
Vedoucí práce:
Autor práce:
Mgr. Pavel Pecina, Ph.D
Jana Klimešová
.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.
Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna studijním účelům.
V Brně dne 15. dubna 2009
……………………. Jana KLIMEŠOVÁ
Děkuji Mgr. Pavlu Pecinovi, Ph.D. za odborné vedení, připomínky a konzultace při zpracování bakalářské práce. Rovněž bych chtěla poděkovat své rodině za podporu a pomoc v průběhu mého studia
OBSAH
Úvod..................................................................................................................................5 1 Učitel odborného výcviku a jeho žáci….......................................................................7 1.1 Žáci školy……...................................................................................................................7 1.2 Učitel odborné výchovy….................................................................................................9 1.3 Rodiče …..........................................................................................................................10
2 Hodnocení práce žáka…..............................................................................................12 2.1 Hodnocení v odborném výcviku……..............................................................................12 2.2 Hodnocení zkoušení………………….............................................................................14 2.3 Metody hodnocení……………………………………....................................................15 2.4 Zpětná vazba hodnocení…...............................................................................................16
3 Funkce hodnocení…....................................................................................................18 3.1 Funkce diagnostická….....................................................................................................19 3.2 Funkce kontrolní………...................................................................................................19 3.3 Funkce regulační……......................................................................................................19 3.4 Funkce motivační…….....................................................................................................19 3.5 Funkce výchovná.............................................................................................................20
4 Metody hodnocení v odborném výcviku.....................................................................21 4.1 Hodnocení odbornosti…................................................................................................. 23 4.2 Hodnocení kvality……....................................................................................................24 4.3 Hodnocení rychlosti….....................................................................................................24
5 Hodnocení vztahů........................................................................................................26 5.1 Účel hodnocení…............................................................................................................27 5.2 Principy hodnocení…......................................................................................................28 5.3 Metoda hodnocení – dotazník školy.................................................................................31 5.4 Formy hodnocení…….....................................................................................................33 5.5 Příprava pololetního hodnocení v praxi...........................................................................35
6 Učitel a hodnocení dané problematiky........................................................................38 Závěr................................................................................................................................40 Resumé............................................................................................................................41 Použité zdroje..................................................................................................................43 Seznam příloh..................................................................................................................45
4
ÚVOD V mé bakalářské práci se budu věnovat tématu „Hodnocení žáků“. Toto téma jsem již částečně zpracovala v závěrečné práci při doplňkovém pedagogickém studiu, ráda bych se však
zaměřila na otázky, které jsou spjaty s tímto tématem a mají
pravděpodobně hlubší smysl. -
Proč žáci hodnocení považují za důležitou složku jejich poznání?
-
Dovede je hodnocení motivovat k lepšímu výkonu?
-
Je hodnocení vyjádřené známkou stále důležité?
-
Jak budou reagovat rodiče na slovní hodnocení svých dětí?
-
Budou kontakty školy – rodičů – žáků častější?
Na tyto otázky se budu snažit odpovědět nejen já, ale i žáci prostřednictvím dotazníku. Při získávání materiálu k této práci jsem vycházela nejen z odborné literatury, ale i ze širších poznatků kolegů - učitelů odborného výcviku.
Problematika hodnocení souvisí i s charakterem současné školy, který mnohdy nerespektuje individualitu žáka, jeho zájmy, potřeby, rozdíly ve schopnostech, a jakékoliv odlišnosti ani netoleruje jakoukoliv zvláštnost. Klíčovým znakem přístupu pro budoucí orientaci v životě je umožnit žákům, aby rozvíjeli své schopnosti a kultivovali svou sociabilitu. Svou důležitou roli hrají i sociální aspekty mezi žáky, které učitelé musí mnohdy řešit. Musíme podněcovat svým přístupem interdisciplinární koordinaci a neuplatňovat jen encyklopedický charakter výuky. Hromadí nepřeberné množství nejrůznějších informací i v dalších předmětech a význam hodnocení znalostí pak vzrůstá, stejně jako význam edukátora. Jen takový edukátor, který dovede zachytit podstatu problému a zhodnotit naučené poznatky, je úspěšným průvodcem žáka na jeho cestě za poznáním.
Rovněž je důležité neustálé soustavné vzdělávání učitelů, setkávání se na soutěžích, pracovních seminářích, kde brainstorming je důležitou metodou spolupráce. Učitelé by také měli možnost navštěvovat veletrhy a výstavy, kde výrobní firmy 5
prezentují nové technologie a zařízení i nové způsoby práce. Zde se dají zachytit nové trendy a ty pak prezentovali svým žákům. Umí je spravedlivě vyhodnotit a dále doplňovat znalostmi z příbuzných oborů. Hodnocení praktického vyučování spočívá na učiteli odborného výcviku s pedagogickým a odborným vzděláním, který umí zvyšovat profesní dovednosti, schopnosti a znalosti žáků, zpracovávat, diagnostikovat a hodnotit jejich vědomosti.
Aby
naši žáci mohli být východiskem naší práce, musíme je dobře poznat.
Musíme důkladně znát obecné charakteristiky věkové skupiny, s níž se denně setkáváme ve třídě, ale i individuální přednosti, problémy vývoje každého dítěte nebo mladého člověka. Ať chceme nebo ne, musíme naše žáky diagnostikovat, hodnotit. Diagnostika je předpokladem diferenciace, po níž se dnes oprávněně tolik volá. (Schimunek, 1994)
Hodnocení žáků i učitelů navzájem, má stále důležitou úlohu ve společnosti. Mnohá zařízení tyto ukazatele hodnocení používají v hodnocení úspěšnosti celé školy, v zařazení absolventů na trhu práce nebo úspěšnosti v přijetí na školy vysoké. Vyhodnotit si poznatky tak, abych je mohla v budoucnu využít ve své profesi učitele odborného výcviku oboru kuchař
nejen v praxi, ale i v teorii.
Řada odborných škol se v
posledních letech změnila v místo, kam žáci chodí rádi a jež respektují. Proto považuji hodnocení za velmi citlivé a zodpovědné téma.
6
1 Učitel odborného výcviku a jeho žáci 1. 1 Žáci školy Současný stav ve školství lze charakterizovat tak, že někteří žáci základních škol odcházejí se špatným prospěchem na školy střední. Zde potom bojují se středoškolskými požadavky a učivem, aby získali střední vzdělání. Často se stává, že hodně žáků tyto obtíže nepřekoná a musí ze střední školy odejít a vyučit se na jiném středním odborném učilišti. Tento obvykle nedobrovolný přechod však může velmi negativně působit na žáka, který se může zatvrdit, trucovat a někdy jeho chování může přejít v revoltu – chození za školu, odmítání výuky apod. Na střední odborné učiliště byli dříve přijímáni žáci tvz. „nestudijní typ“, tedy žáci s určitými problémy na základní škole, se základními znalostmi a spíše manuálními dovednostmi než se studijními předpoklady. S tímto dělením nelze souhlasit, protože se mnohokrát ukázalo, že žák vyučený na středním odborném učilišti pokračoval v úspěšném studiu na střední odborné škole a leckdy absolvoval i školu vysokou.
Dalším důležitým faktorem při práci učitelů na středním odborném učilišti je věk jejich svěřenců. Do učení přicházejí žáci většinou ve věku 15 – 18 let, což je velice citlivé období v životě každého člověka. Toto období nazýváme – adolescence.
„Adolescence – věkové období od skončení puberty do úplné fyzické a psychické zralosti.“ (Vavřichová, 2000,s. 10)
,,Adolescence – zahrnuje dva důležité mezníky sociálního vývoje, mladistvý končí povinnou školní docházku a v druhé polovině adolescence může být vyučen, maturovat na střední škole, vstoupit do zaměstnání nebo na vysokou školu. Adolescenti pokračují ve formování své identity, jsou však v specifické přechodné situaci. Nejsou ani dětmi, ani dospělými.
7
Senzomotorické i intelektové předpoklady jsou v adolescenci již na takové úrovni, že umožňují dosahovat vysokých výkonů.“ ( Čáp, Mareš, 2001 ,s. 236)
Každé dítě se postupně po všech stránkách mění v dospělého jedince. Učitelé musí při vyučování brát v úvahu a respektovat zvláštnosti tohoto věku. Potřebné vědomosti k tomu získá studiem pedagogické psychologie, sociologie a biologie člověka. Zde je nutno zdůraznit to nejdůležitější. Tento věk je charakterizován zvýšením tělesné činnosti organismu všemi směry. Vyvíjející se tělo potřebuje všestranné tělesné cvičení a sport ke kompenzaci jednostranného zatížení v přípravě na povolání. Žáky je třeba vést i ke smyslu pro sebekritiku. Typickým rysem je touha po úplné samostatnosti, při níž je však vždy zapotřebí vyžadovat zodpovědnost. V tomto věku dochází i k přeceňování vlastních sil a k nerozumnému riskování. Mladí v tomto věku se velmi rychle pro věc nadchnou, ale často nevytrvají. Učitel jim musí pomoci komunikací a motivací stanovený cíl dosáhnout. Velmi důležitá v tomto věku je výchova k trvalému zájmu o obor. Zde může zejména učitel odborného výcviku plnit zásadní úlohu.
„Edukační prostředí je jakékoliv prostředí, v němž probíhá nějaký řízený proces – učení. Jeho charakter ovlivňuje vzdělávací prostřed.“ (Průcha,2001,s. 54)
,, Učení, jehož cílem je hlavně všeobecné vzdělávání, ale také, jako v našem případě, získávání mnoha profesních poznatků, dovedností a návyků, se nemůže dít formou samoučení, ale poučováním a vedením žáků zkušenými, odborně zdatnými pracovníky. Tuto činnost označujeme také výrazem výchovně vzdělávací proces, při kterém jde o výchovu v širokém slova smyslu, tedy nejen o mravní výchovu (charakteru apod. ), ale také o vzdělání všeobecné a odborné i s praktickým výcvikem dovedností nezbytných pro povolání.“ ( Klingora,Volný, 1994, s. 7 )
J.A. Komenský zdůrazňoval: „smyslem učitele je vedení a smyslem práce žáka je poznání.“
8
1. 2 Učitel odborné výchovy Denně se učitel odborného výcviku setkává s mnoha problémy, které pedagogická praxe přináší a které musí řešit. Jeho pečlivá příprava na učební den vytváří všestranné předpoklady pro dobrý průběh vyučování odborného výcviku.
Žák i učitel jsou ve škole v neustálém vzájemném kontaktu. Veškerá pedagogická činnost učitele směřuje k žákovi. Součinnost mezi učitelem a žákem se v průběhu vyučování uskutečňuje především vzájemnou komunikací. Nejdůležitějším prvkem v tomto sociálním kontaktu učitele a žáka je řeč. K tomu, aby si žák vytvořil určitý sociální vztah k učiteli, je nutno, aby se učitel choval dle morálních a profesních zásad a také tak jednal a vystupoval. Učitel nesmí během komunikace žáka nijak, třeba i nevědomě, ponižovat, urážet, snižovat jeho osobnost, podceňovat ho a znehodnocovat jeho výsledky práce. Toto je hrubá pedagogická chyba. To ale neznamená, že bude přehlížet chyby žáků. To v žádném případě. Ale žák si musí tyto chyby uvědomit a uznat jako oprávněné. Učitel musí přistupovat k jednotlivým žákům citlivě, musí respektovat věkové a jiné zvláštnosti žáků, musí být ohleduplný, ale maximálně objektivní. Bude-li se učitel ve své práci řídit těmito pravidly, bude v očích žáků, ale i rodičů, vysoce hodnocen a ceněn jako odborník a člověk.
„Pedagogická komunikace není jen výměnou informací, předáváním sociální zkušenosti či organizačních pokynů, ale zprostředkovává také emocionální stavy, mezilidské vztahy a postoje. (Šimoník, 2005; s. 58)
Prakticky nepřetržitá komunikace pedagoga se žáky, rodiči, kolegy tedy znamená, vyvarovat se nesouladu mezi slovy, činy a chováním učitele. Jeho schopnost poznat a respektovat individualitu a potřeby žáka, sledovat a správně hodnotit situaci třídy a žáků a vyvozovat z toho adekvátní závěry.
9
Velmi důležitá mezi učitelem a žákem je vzájemná součinná interakce. Učitelská profese klade náročné psychologické požadavky na učitele. Zároveň se očekává, že bude učitel žáky: -
,, vzdělávat, zprostředkovávat jim vědomosti, dovednosti, způsoby myšlení a činnosti určitého vědního, technického, popřípadě uměleckého oboru, podle učitelovy aprobace,
-
vychovávat, rozvíjet jejich zájmy a postoje, schopnosti, charakter, a to na podkladě soustavného poznání žáků, jejich typologických i individuálních rozdílů.“ (Čáp, Mareš, 2001, s. 264)
,, Myšlenka, že by škola měla naučit žáky nejen určitým obsahům a dovednostem, jak s těmito obsahy zacházet, nejen postupům, jak se učit, ale také – a možná především – dovednostem a postojům, jak řídit své vlastní učení, je relativně nová. Domýšlena do důsledků znamená požadavek, aby škola naučila žáky, jak mají postupovat, aby nepotřebovali při učení pomoc rodičů, vrstevníků, učitelů, aby pro své vzdělání v budoucnu už vlastně školu nepotřebovali“. (Čáp, Mareš, 2001,s. 264)
1. 3 Rodiče První zamyšlení nad tím, čím by se měl mladý jedinec v budoucnu stát, přichází u každého v jinou dobu. Zpravidla seriózní rozprava s dětmi probíhá již v prvních letech na základní škole. Bývá vedena cestou sebepoznání, uvědomění si svých vlastností, schopností, zdravotních a tělesných znaků a také přizpůsobena zájmům a koníčkům, které preferuje. Výchovné poradenství sice není uváděno jako edukační věda, ale připomínáme si ho v tomto textu proto, že má úzkou souvislost se školstvím. V její praktické podobě jde o pedagogicko – psychologické odborné poradenské služby, které jsou určeny dětem ze základních škol, žákům, studentům, ale i pro potřebu rodičů a pedagogů v centrech volného času. (H.Horká, 2000).
Učitel, je-li schopným facilitátorem, nabídne jedinci nejlépe s podporou rodičů určitý okruh mimoškolních činností. Od sportovních oddílů, divadelních souborů, 10
kroužků a klubů až po charitativní organizace. Zná různé oblasti života společnosti, v nichž podpora osobnostního růstu a aktivit, může usměrnit mladého člověka a je jen na něm, zda si tyto činnosti udrží i v dospělém věku. Mladí lidé přebírají chování a kopírují jednání nejen dospělých, ale i svých spolužáků. Proto je důležité, aby rodiče v tomto věku se svými dětmi hodně komunikovali, trávili společně více času a nejen usměrňovali, zakazovali a nařizovali. I učitel má volit zejména v hodnocení učiva vhodné metody a způsoby, jak pomoci žákům dobře se zařadit na trhu práce.
Významnou informací pro rodiče je hodnocení žáků. Bez dobré spolupráce učitele a rodičů, založené na vzájemné důvěře a informovanosti, lze jen stěží překonávat případné nedostatky. Učitel by měl uvážlivě poradit, jakým způsobem mohou svému dítěti pomoct a ne jen sdělit výsledek hodnocení. Je třeba jednat s rodiči individuálně a taktně. Podstatnou úlohu by zde měli sehrát třídní schůzky za přítomnosti všech učitelů i učitelů odborného výcviku popř. školního psychologa, pokud je na školu či učiliště přizván a podílí se i individuálně na výchově žáků. Je samozřejmé, že při výskytu závažnějšího problému se tento okamžitě řeší a postupuje se zde podle zákona.
Rodiče se mohou dovědět aktuální dění ve třídě dotazem u svých dětí „co se probíralo na třídnické hodině“, která by se měla konat pravidelně jednou za měsíc. Zde žáci se svým třídním učitelem probírají aktuální situace a získávají informace od učitele. Jak žáci, tak učitelé zde mají široké pole volně a spontánně vyjádřit své názory a společně hledají nejlepší řešení pro obě strany.
Setkání – „třídní schůzky“ nejméně 4 krát ve školním roce posilují autoritu školy, žáků i rodičů navzájem. Bohužel v současné době je trendem rodičů v některých středních školách a učilištích „odložit své dítě“ do tohoto zařízení a již se nestarat ani o jeho výchovu, ani o jeho potřeby, ani o jeho výsledky práce a učení.
Pak dochází v takových zařízeních k možnostem záškoláctví, šikaně či rozšíření používání návykových látek nebo i kriminalitě středoškoláků. Pokud nebude správně fungovat jeden článek z řetězce žák – škola – rodiče, situace se nezlepší a hodnocení školy pak nebude kladné. 11
2 Hodnocení práce žáka Učitel předává žákům vědomosti a učí je znalostem i dovednostem ve svém oboru. Vede je k tomu, aby vlastním přemýšlením rozvíjeli získané poznatky a zdokonalovali svoji zručnost. Vedle učitele působí na učně řada jiných činitelů, jako skupina žáků a prostředí učňovské dílny, atmosféra školy, učitelé ostatních předmětů, vybavení pracoviště i ostatní zaměstnanci. Ze všech těchto činitelů je však nejdůležitější vliv učitele odborného výcviku. Pro jeho kvalitní práci je důležité, aby byl odborně na úrovni, a to ve svém oboru i v pedagogice a psychologii. Aby uměl jasně a srozumitelně vysvětlovat a organizovat, předvádět žákům pracovní činnost, aby byl rozhodný, ale i trpělivý, aby měl dobrý vztah k mládeži a pedagogický takt. Je celá řada vynikajících odborníků, kteří ovládají svůj obor, ale neumí svoje vědomosti, dovednosti a zkušenosti předávat druhým - neumí učit. Chybí jim pedagogická dovednost. ( Čadílek, 2005).
Smyslem hodnocení je informovat žáka o tom, do jaké míry zvládl učivo, v čem a jak by se měl zlepšit a jakým způsobem toho dosáhnout. Hodnocení by mělo být pro žáka povzbuzením a motivací k další práci, mělo by ho pozitivně orientovat a pomáhat mu. Pro učitele představuje hodnocení zpětnou vazbu nejen o žácích ale i o jeho vlastní práci a mělo by ho podněcovat k hledání dalších postupů a prostředků. Se žáky je třeba o jejich práci průběžně hovořit, sledovat jejich činnost a její výsledky a podle potřeby a možností žáky korigovat. (Švec, Filová, Šimoník, 2003)
2. 1 Hodnocení v praktickém vyučování Důležitou formou hodnocení žákova výkonu je klasifikování a zkoušení žáků. Známka, kterou dává učitel žákovi, však přesahuje hodnocení jednotlivého výkonu i práce žáka za delší období. Dítě je hodnoceno za časovou jednotku mnohem častěji než většina dospělých v práci. A to je pro děti a mladistvé zdrojem zvýšené zátěže. Přitom je hodnocení žáků spojeno se silnými emocemi.
12
Hodnocení žákova výkonu, zvláště známkou plní několik funkcí: -
sdělení žákovi, jakého výkonu dosáhl
-
sdělení o výkonu žáka jeho rodičům
-
motivační funkce: odměna za příznivý výkon a potrestání nedostatečného výkonu - tedy sociální učení posilováním
-
prognostická funkce a udělení určitého oprávnění (k pokračování v dalším vzdělávání)
Hodnocení vyjádřené známkou však plní tyto funkce nedokonale a to proto, že známky mají nízkou objektivitu, reliabilitu a validitu.
Nízká objektivita známek - Vyjádřeného známkou, je zřejmá z toho, že se různí učitelé značně liší v posuzování téhož žákova výkonu. Při posuzování jedné písemné práce se různí učitelé liší o dva i více stupňů.
Nízká reliabilita známek – se projevuje v tom, že tentýž učitel dává jinou známku než původně při hodnocení téhož žákova výkonu po časovém odstupu.
Nízká validita známek - znamená, že známkou se mnohdy vyjadřuje něco jiného než to, co bylo hlavním cílem vyučování.
Známka je abstraktní forma hodnocení, je zjednodušená a proto má nízkou informační hodnotu. Na podkladě známek dochází v podstatě k postavení žáků do relativně stálých skupin – jedničkáři, trojkaři atd. Toto hodnocení může narušit psychosomatický stav žáka a jeho sebevědomí. Známka se mnohdy stává samoúčelnou - žáci, rodiče i učitelé jsou mnohdy soustředěni jen na známky, a ne na faktické výkony.
Zvláště problematické na motivaci žáků je působení známek. Známky oslabují, narušují vnitřní motivaci a formují u dítěte vnější motivaci. Již předem je deprimován psychickým tlakem pro kladné ohodnocení, i když v odborném výcviku splní úkol spolehlivě a kvalitně. _________________ http://seminárky.cz/Hodnocení-ve-škole-4027
13
2. 2 Hodnocení zkoušení V následující kapitole uvedu různé typy hodnocení, způsoby zjišťování výsledků výuky, funkce zkoušení a hodnocení a nezapomenu ani na zvláštnosti metod hodnocení v odborném výcviku pro obor vzdělání kuchař. Zvolený typ hodnocení má ve škole svůj smysl a učitel ho volí záměrně a promyšleně ve vztahu k cíli výuky, k předmětu hodnocení a jistě se sem promítnou i vztahy mezi učiteli a žáky. Výsledky se objeví i v ocenění produktivity práce a mohou vyvolat kladnou nebo zápornou reakci žáků.
-
Formativní hodnocení – plní především diagnostickou funkci, poskytuje zpětnou vazbu učiteli, žákům má pomoci odhalovat chyby a vést k jejich odstranění.
-
Finální (shrnující, sumativní) hodnocení – slouží jako podklad o žákově výkonnosti a provádí se často na konci určitého vyučovacího období., např. pololetí, konec školního roku,…
-
Normativní hodnocení – (relativní výkon), jde o hodnocení výkonu jednotlivých žáků ve vztahu k výkonům ostatních, kdy nejlepší žák dostane jedničku a nejhorší pětku.
-
Kriteriální hodnocení – (absolutní výkon), zjišťuje, zda byl konkrétní výkon splněn nebo nesplněn, a hodnotí se bez ohledu na výkony ostatních žáků (všichni ve třídě mohou mít jedničku, pokud i ten nejhorší překonal stanovený limit, a naopak).
-
Diagnostické hodnocení – zaměřuje se na odhalení učebních obtíží žáka a zjištění zvláštních vzdělávacích potřeb.
-
Interní (vnitřní) hodnocení – je prováděno učiteli ve vlastní třídě.
-
Externí (vnější) hodnocení – navrhováno a prováděno cizími osobami.
-
Formální hodnocení – žáci jsou na něj upozorněni a mohou se připravit.
-
Neformální hodnocení – je prováděno na základě pozorování výkonů jako součást běžné práce ve třídě.
14
-
Průběžné hodnocení – konečné zhodnocení žákovy úrovně na základě poznatků, které učitel získal během delšího časového období.
-
Evaluační hodnocení – cílem výuky je zjištění úrovně vědomostí, schopností a postojů žáka a stanovení hodnotících soudů na základě srovnání skutečného stavu se stavem očekávaným. Autoevaluace je pro žáka znakem dobře zvládnutého učiva.
-
Hodnocení průběhu – zde se hodnotí činnost, která právě probíhá, např. V laboratořích, dílnách, přednes básně.
-
Hodnocení výsledku – hodnotíme výsledek práce, písemky, projekty.
-
Závěrečné hodnocení – je prováděno na konci výuky předmětu. (Kolář, Šikulová, 2005,s. 32)
Žádný typ hodnocení nebývá dobrý nebo špatný sám o sobě, vždycky záleží na způsobu a souvislostech jeho pedagogického využití.
2. 3 Metody hodnocení Hodnocení je velmi důležitá součást pedagogické práce, nabízí se ale celá řada metod, kterými lze hodnocení provádět.
Při zjišťování úrovně vědomostí a dovedností používá učitel v odborném výcviku buď běžných (nesystematických) metod, jako je pozorování, ústní či písemné zkoušení nebo (systematických) metod, kdy měřícím nástrojem bývá obvykle didaktický test. V odborném výcviku, kde zjišťujeme dovednosti manuální i intelektuální, používáme kontrolní práce. Existují i jiné metody zjišťování výsledků činnosti žáka, ať už jsou to ústní či písemné zkoušky. Každý z nich má své výhody a nevýhody, každému vyhovuje jiný způsob. Někteří žáci mají raději písemnou formu, protože si mohou odpovědi dobře rozmyslet, jiní žáci jsou raději, když jsou zkoušeni ústně, protože mohou některé aspekty „okecat“ nebo zavést hovor na přilehlé téma, jim bližší. (Čadílek, 2005)
15
„Pojmu test se užívá nejen v pedagogice, ale v řadě jiných oborů. Učitelé v běžné školní praxi termínem didaktický test obvykle označují jakoukoliv písemnou zkoušku sestavenou výhradně z úloh s výběrovou odpovědí. Tím dochází k zužování významu "didaktický test".
Test nemusí být jen zkouškou písemnou, ale může jím být zjišťována úroveň zvládnutí i psychomotorických dovedností, jako je např. provedení určitého druhu práce, operace, zhotovení výrobku apod.“ (Čadílek, 2005, s. 80)
Problém u uzavřených písemných testů, kde mají žáci pod otázkou zakroužkovat písmeno se správnou odpovědí, vidím v tom, že ne vždy jsou otázky i odpovědi formulovány jednoznačně.
2. 4 Zpětná vazba hodnocení
Zkoušení a hodnocení je potřebné pro zprostředkování zpětné vazby pro žáka i učitele. Zpětná vazba slouží tomu kdo něco dělá, nějak jedná, něco se učí. Pro kvalitní učení je zpětná vazba nepostradatelná. Ve škole by jí měla být hojnost a měla by to být pokud možno okamžitá zpětná vazba – tedy týká se jen průběhu činnosti nebo výsledku a nikoliv vlastností a schopností osoby, nepřináší sebou stresy. Bez zpětné vazby by nebylo učení. Při učení je nejdůležitější dostat informaci pokud možná okamžitě, protože opožděná zpětná vazba může přijít, až když se v mozku vytvořil poměrně silný spoj. Zpětná vazba posiluje smysluplnost a udržuje zájem. Její nedostatek naopak může zájem čili vnitřní motivaci utlumit. Pro učitele je hodnocení žáků významnou zpětnovazební informací o účinnosti zvolených metod a postupů a prostředkem k hlubšímu poznávání žáků. Zpětnou vazbu pro učení potřebujeme, hodnocení naší osoby nikoliv.
16
Vnější zpětná vazba: umožňuje učiteli na základě získaných informacích při ověřování znalosti a dovednosti s probraného učiva zjistit stav jeho zvládnutí. Na základě toho může reagovat na vznikající nedostatky a průběžně odstraňovat chyby, modifikovat vyučovací postupy, měnit metody a vyučovací prostředky.
Vnitřní vazba: dává učňům informace o průběhu jejich učení a výsledcích, které dosahují. Tak může průběžně upevňovat správné a včas korigovat nesprávné úkony.
( Loveček, Čadílek,2003,s. 79) Chtěla bych připomenout, že by učitelé měli stát o zpětnou vazbu od žáků, ptát se jich, jak se na hodině cítili, jaké učivo si zapamatovali lehce a jaké ne, mají – li efektivní návrh na zlepšení práce, aby všichni měli radost z odvedené práce.
Psychické klima ve škole i ve třídě: „Příklady z minulosti i z přítomnosti přesvědčivě ukazují, že ovzduší spolupráce, vzájemné důvěry,, pedagogického taktu, činorodé aktivity, přiměřené náročnosti a radostné pracovní pohody lze vytvořit všude, kde si pedagogové plně uvědomují hlavní poslání školy.“ (Maňák, 2003,s. 68)
17
3 Funkce hodnocení Hodnocení a stres jsou v našich zkušenostech většinou propojeny velice úzce. Hodnocení se stalo ve škole zdrojem stresů a rozbouřených emocí jak na straně žáků, tak na straně učitelů a začalo plnit zcela jinou úlohu než dát žákovi a jeho rodičům informaci o průběhu učení. Za nejúčinnější a také nejpoužívanější motivační prostředek se považuje něco, co původně tuto funkci mít nemělo - a to je hodnocení, zejména jeho nejrozšířenější forma – známkování. Hodnocení se tedy uplatňuje jako zpětná vazba v činnosti učitele a žáka.
Klasifikace hodnocení 1 - výborný, 2 - chvalitebný, 3 - dobrý, 4 – dostatečný, 5 - nedostatečný Stupnice klasifikace prospěchu v teoretických předmětech - stupeň uvědomělosti předepsaného učiva, -
úroveň myšlení, správnosti přesnost vyjadřování,
-
schopnost uplatňování získaných vědomostí a dovedností v praxi,
-
aktivita, samostatnost, zájem o učení a pracovní činnost
( Loveček, Čadílek 2003, s. 76)
Čadílek (2005,s.78) v literatuře uvádí: Hodnocení není jenom to zkoušení v tom kterém momentu, ale soustavné a celkové sledování práce žáka během celého výchovného procesu, rozmnožení zkoušek a tím snížení jejich významu, doplněním ústních zkoušek promyšleně připravenými testy lze přispět ke zlepšení postoje žáků ke známkování. Žáky ovšem nehodnotíme jen známkami. Pro jejich práci má velký význam i to, jak učitel hodnotí žákovy volní vlastnosti, jeho píli, houževnatost, jeho třeba jen malé pokroky, i jak je žákova práce oceňována učitelem, ale také žákovským kolektivem. Proto je nutné, aby učitel, jehož mínění je rozhodující, dobře zvažoval všechny svoje výroky, nepodlehl okamžitým náladám, když vidí, že žák nepochopil jeho pokyny, že upadá ve své práci stále do stejných chyb, ale aby trpělivě pomáhal žákům tyto nedostatky překonávat.
18
3. 1 Diagnostická funkce hodnocení
Porovnáním, zkoušením a hodnocením má učitel poznat vlastnosti a schopnosti žáka, které jsou důležité pro zvládnutí oboru. Důležité je, jaké byly užity diagnostické metody jako základ pro hodnocení. To znamená, podle čeho se hodnotí a jakým způsobem. Učitel odborného výcviku má hodnotit žáka a jeho osobnost jako celek.
3. 2 Kontrolní funkce hodnocení
Průběžným kontrolním hodnocením se má zjistit, jakých výsledků dosahuje žák ve vyučování. Zjišťuje se stav vědomostí a dovedností jak u jednotlivých žáků, tak celé třídy (učební skupiny). Je posilujícím prvkem celého vyučovacího procesu.
3. 3 Regulativní funkce hodnocení
Podle výsledků učení mají učitel i učeň upravovat svoji další činnost. Plní úlohu zpětné vazby, která je popsána na začátku této kapitoly. Učitel hodnocením reguluje další učební činnost žáka. Prostřednictvím hodnocení ovlivňuje kvalitu žákovy práce a to nejen ve výsledku, ale při činnosti samotné. Učitelův hodnotící komentář směřuje žáky ke kvalitnějšímu výkonu. Podle hodnocení pak učitel reguluje tempo výuky žáků.
3. 4 Motivační funkce hodnocení
Motivace je nenahraditelnou součástí vyučovacího procesu. Hodnocení má být účinnou pobídkou učně k dalšímu učení, k dosažení dobrých výsledků. Dosáhne – li učeň dobrého výsledku, má pak větší chuť do další práce a snaží se dosáhnout ještě lepšího výsledku. Žákův výkon, jednání a chování ovlivňují potřeby, jako je být úspěšný,
pochválený, uznávaný druhými lidmi, a plnění učitelova očekávání.
Motivovat žáka
vlastně znamená vyburcovat „chtění“ žáka
19
učit se a k tomu
rozhodnutí je vždy potřebný impuls. Tímto impulsem může být právě hodnocení.
Jestliže má být splněna základní motivační a regulační funkce hodnocení, je nutné, aby žák hodnocení pociťoval jako spravedlivé.
3. 5 Výchovná funkce hodnocení
Zde je důležitý postoj žáka k hodnocení, který může být důvěřivý, podezřívavý a odmítavý. Spravedlivé hodnocení pěstuje v žácích píli, vytrvalost a další pozitivní vlastnosti. Výchovnou funkci hodnocení spatřujeme v tom, že by mělo vést k formování pozitivních vlastností a postojů žáků jako je odpovědnost, vytrvalost, úcta k sobě samému i ke svému okolí.
Hodnocení a evaluace „Popravdě řečeno pojmy hodnocení a evaluace jsou v běžné řeči zaměňovány (zhodnocení je vlastně doslovným překladem slova evaluace) a také v odborných textech není jejich rozlišování ustáleno. Například Runcán a Dunn (1988) nebo Pasch a kol. (1998) považují evaluaci za výsledek hodnocení, tj. evaluace je samo stanovení hodnocení – určení známky, udělení diplomu, napsaní posudku. Hodnocení je oproti tomu podle nich proces, kterým jsou shromažďovány informace sloužící pro podklad pro hodnocení – tedy proces zkoušení, testování, diagnostické pozorování žáka apod. Obdobně, i když poněkud skromněji, charakterizuje evaluaci i J.Cottonová (1995,s.164):“ Evaluace je proces posuzování učebních programů, včetně učitelova jednání ve výuce“ V podobném duchu se podrobně zabývá evaluací J.Průcha (1996), jenž ji považuje za mnohostrannou aktivitu, která má poskytovat hodnotící informace o celé pedagogické realitě – má co nejobjektivněji hodnotit kvalitu vzdělávacích programů, vzdělávacích potřeb, výuky a učitelů, edukačního prostředí atd.(Slavík, 1999)
20
4 Metody hodnocení v odborném výcviku Vycházíme z toho, že odborný výcvik jako vyučovací předmět má svoje zvláštnosti.
„V teoretických předmětech jde hlavně o získávání vědomostí, kdežto
v odborném výcviku se jedná převážně o osvojování senzomotorických dovedností. Z toho vyplývají i některé zvláštnosti při hodnocení dosahovaných výsledků.“ (Čadílek 2005,s. 79)
Velmi důležitá je těsná spolupráce mezi učitelem odborného výcviku a učiteli, především odborných předmětů. Při klasifikaci se hodnotí získané dovednosti a návyky. V odborném výcviku je úzká vazba na vědomosti získané v odborných i některých všeobecně vzdělávacích předmětech., zejména se to týká speciálních odborných předmětů, např. technologie. Zde je potřebná úzká spolupráce mistra a učitele a na základě potřebných informací učitel volí odpovídající metodu, ale i rozsah osvojených vědomostí a dovedností.
Průběžné hodnocení – provádí učitel v průběhu učebního dne a na závěr každého učebního dne. Toto hodnocení je většinou ústní a je doprovázeno rozborem kladů a nedostatků ve vědomostech a dovednostech jednotlivých žáků. Průběžné hodnocení má značný výchovný význam. Na základě tohoto hodnocení po ukončení každého učebního dne žáci vědí, jak splnili stanovený výcvikový cíl, jakých chyb se dopouštěli a jak je mají napravit.
Souhrnné hodnocení – následuje vždy po probrání tématického celku, který bývá ukončen samostatnou soubornou prací. V krátkém časovém odstupu by měl být zadán didaktický test.
V praktické výuce nahrazujeme didaktický test jednotlivými
praktickými úkoly, které by měli žáci spolehlivě splnit v určitém časovém úseku. Např. tématický celek Polévky, prakticky uvařit několik druhů polévek.
Aby jsme mohli hodnotit úroveň dosažených výsledků výuky, musíme si stanovit žádoucí cílový stav, pochopit teorii výukových cílů, přesně zformulovat a seznámit 21
s nimi studenty, aby věděli, jak budou hodnoceni. Při hodnocení musí žáci vědět, co bude cílem hodnocení, jakým způsobem bude prováděno zjišťování informací o jeho výkonu a o vytvoření hodnotícího závěru.
-
Způsob průběžného hodnocení studentů – během sledování práce je slovní hodnocení, upozorňování na chyby, povzbuzování a zpětná kontrola.
-
Hodnocení studentů v průběhu dne – promyšlené opakovací otázky učiva vedoucí ke správné odpovědi, situační komunikace i nepřipravená komunikace zaměřená na dlouhodobé cíle jako jsou závěrečné zkoušky.
-
Atmosféra při vyučování – pohoda, klid, příjemná pracovní a tvůrčí atmosféra pro studenty i učitele, vzájemná pomoc, což se projeví na rychlosti přípravy, množství i produktivitě práce a na celkovém hodnocení.
-
Analyzování výsledků učitelem – jedinečné hodnocení práce každého s možností obhajoby každého žáka, ujasnění si postupu a zdůraznění možnosti a využití nápadů při prezentaci např. ve své provozovně (cizí kuchyně, nové recepty a kombinace, rodinné recepty).
-
Modifikace učiva – využije poznámek při rozboru výsledků, názorů a možných souvislostí pro své podklady, zařadí nové potraviny, materiály i zajímavá doporučení ostatních studentů.
-
E-learning – patří mezi nové metody učení pomocí informačních technologií a i tyto musíme umět hodnotit.
-
Outdoorové aktivity - sezení ve škole je třeba vhodně pohybově a kreativně kompenzovat několika významnějšími akcemi v každém školním roce.
-
Modulová výuka - s blížícím se uvedením školního vzdělávacího programu. Pedagogové se chystají bořit zažité stereotypy ve středoškolském vzdělávání a její poněkud toporné členění na jednotlivé ostře ohraničené studijní obory. Tak se nikoliv oborově, nýbrž tématicky, vyučovaná látka seskupuje do jednotlivých bloků, až dochází k postupnému setření hranic mezi některými předměty. Do zavedení školního vzdělávacího programu se tak děje v rámci
22
velkých projektů s celoškolní platností, později tomu tak bude již plně i v každodenním vyučování. -
Hodnocení splněného cíle v průběhu a v závěru dne.
Základem pedagogické evaluace je zjištění vědomostí, dovedností a postojů žáka a vytvoření hodnotících soudů na podstatě porovnání skutečného stavu se stavem očekávaným, tedy cílem výuky. Kritéria hodnocení učebních výsledků a způsobu osvojování nového učiva v odborném výcviku rozdělujeme do tří základních skupin, a to podle odbornosti, kvality práce a rychlosti. Tyto úkoly jsou upřesněny v učebních osnovách a v rozpracovaných tématických plánech pro jednotlivé obory vzdělání.
4. 1 Hodnocení odbornosti
Tato skupina obsahuje nejvíc základních kritérií, dělí je takto: -
Způsob uplatnění teorie při realizaci zadaného pracovního úkolu a dodržování pracovního postupu.
-
Vztah k práci, pracovnímu kolektivu a praktickým činnostem.
-
Organizace pracovního místa, dodržování zásad bezpečnosti a hygieny práce, celková péče o pracovní prostředí.
-
Pohybová pracovní činnost, vlastní technika práce, což je prostředek k dosažení potřebné kvality.
-
Hospodárné využívání surovin, hospodaření s materiálem a energií.
-
Používat odbornou literaturu, didaktickou techniku, umět pracovat s moderní technologií (studium v zájmových kroužcích, soutěže mladých) (Čadílek, 2005)
23
4. 2 Hodnocení kvality práce Výsledek kvalitní činnosti žáka se hodnotí zejména vizuálně a uplatňujeme několik různých kritérií v různých fázích učení: -
Hodnocení celkového vzhledu (povrchová úprava, čistota provedení)
-
Hodnocení funkčnosti (schopnost výrobku splnit funkce, schopnost pokrmu doplnit energetickou hodnotu či dodat kvalitní živiny)
-
Hodnocení přesnosti dle parametrů (správná velikost, hmotnost, objem či tvar)
-
Hodnocení hotové práce (hodnota všech vstupů, senzorická hodnota )
Tato dvě první kritéria uplatňujeme při hodnocení po celou učební dobu ve všech třech fázích učení senzomotorickým dovednostem. Různé hodnocení práce bude pro žáky v 1.ročníku a jiné bude v 3.ročníku oboru vzdělání. Senzomotorickou hodnotu pokrmů a nápojů lze rozlišovat a vnímat všemi smysly, měla by být vždy objektivní s přihlédnutím k porovnání se stejnými úkoly jiných žáků. Hodnotíme barvu, vzhled, konzistenci, teplotu a chuť výrobků.
4. 3 Hodnocení rychlosti
Hodnotíme prostřednictvím výkonových norem pro dospělé pracovníky a přizpůsobujeme je uplynulé délce učební doby. Tomuto kritériu přikládáme s postupující délkou učební doby stále větší význam. Je důležité především ocenit aktivní zapojení žáků do řešení určitých problému. Metoda brainstorming splní svou funkci spolehlivě. Každá prezentace umožňuje každému mít vlastní pohled na práci. Učitel pak svými odbornými zkušenostmi usměrňuje jejich práci. Při osvojování jednotlivých senzomotorických dovedností pak hodnotíme: -
Rychlost práce až od druhé poloviny druhé fáze, tedy ke konci osvojování nové dovednosti, a ve třetí fázi – při upevňování a procvičování
24
-
Organizování
jednotlivých
pracovních
činností
(předběžná
příprava
materiálu, surovin, produktů, potravin, zboží…) -
Dobré mezipředmětové znalosti ( nauka o materiálech, potravinách…)
-
Dodržování
technologických
postupů
při
zpracování
(
dodržování
technologické kázně při výrobě – kontrola zákazníků či orgánů) -
Specifické chování a skryté zákonitosti produktů (rozvoj citu a nadání)
-
Produktivita práce a celkové množství je ohodnoceno odměnou za vykonanou práci dle vyhlášky MŠMT č. 315/91 Sb. O finančním a hmotném zabezpečení žáků středních odborných učilišť. Podkladem pro výplatu odměn žáků za produktivní práci je učitelem odborné výchovy zpracovaný „Výkaz odměn“, který je předkládán ekonomickému oddělení jak školy, tak na pracoviště ke zpracování.
Praktická výuka žáků se většinou provádí na smluvních pracovištích na základě uzavřené smlouvy. Žáci jsou vybaveni pracovním oblečením, ochrannými pomůckami, obuví a platným zdravotním průkazem. Všichni žáci jsou řádně poučeni o dodržování BOZP, PO a hygienických předpisech jak všeobecných, tak i pro každé konkrétní pracoviště. Učitel odborného výcviku nebo instruktor žáky informuje o organizaci práce na pracovišti, o dodržování interních předpisů a dohlíží na plnění zadaných úkolů. Kontroluje a hodnotí práci žáků, aby byla ekonomická, efektivně a kvalitně provedená. Dohlíží, aby žáci dodržovali pitný režim a odpočinek, řeší jejich momentální problémy, ale hlavním úkolem je vzdělávací činnost žáků.
25
5 Hodnocení vztahů mezi učitelem a žákem
Kolář, Šikulová (2005, s. 37) uvádí: „Vztah učitele a žáků patří mezi významné pedagogické fenomény. Tento vztah se vytváří pod vlivem mnoha skutečností a zároveň tyto skutečnosti zpětně ovlivňuje. Hodnocení je významným faktorem, utvářejícím vztah mezi učitelem a žáky, a je zároveň silně ovlivňováno kvalitou tohoto vztahu.“
Aby naši žáci mohli být východiskem naší práce, musíme je dobře poznat. Jenom tak můžeme opravdu opřít pedagogickou práci a potřeby každého jednotlivého žáka a zaměřit se na rozvoj jeho osobnosti. Ať chceme nebo ne, musíme naše žáky diagnostikovat, hodnotit. Zároveň se do tohoto hodnocení promítá zcela konkrétní vyjádření vztahu mezi učitelem a žákem. Hodnotíme vždy nejen výsledky učení, ale i proces učení. Hodnocení vyjadřuje především učitelovo ocenění žákova výkonu nebo žákova chování a jednání. Hodnocením se rozumí kladné či záporné posouzení vědomostí, dovedností, návyků či výkonů žáka.
Hodnocení průběhu a výsledků vzdělávání a chování žáků by mělo být: -
jednoznačné
-
srozumitelné
-
srovnatelné s předem stanovenými kritérii
-
věcné
-
všestranné
Hodnocení rozlišujeme na: -
normativní hodnocení; tj. hodnocení vyjádřené např. v bodech, procentech, grafech, či pořadím (výkonové hodnocení) atd.
-
slovní hodnocení; vyjádřené verbálně, má stránku popisnou, hodnotící a prevenční.
-
klasifikace; tj. převedení normativního či slovního hodnocení do číselného stupně v souladu s obecně platnými zásadami pro klasifikaci
26
Do hodnocení prováděného učitelem může být zahrnuto např. hodnocení dalšími učiteli, vzájemné hodnocení žáků, sebehodnocení atd.
5. 1 Účel hodnocení
Nedílnou součástí výchovně vzdělávací práce střední školy je hodnocení a klasifikace žáků. Jde o složitý proces, který klade vysoké požadavky na všechny pedagogické pracovníky. Cílem metodického pokynu je pomoci pracovníkům školy a poskytnout jim jednotný návod, jak v této práci postupovat a stanovit všem jednoznačná platná kriteria pro hodnocení. Hodnocení a klasifikace žáků na střední škole je nedílnou součástí jejich výchovy a vzdělávání. Účelem hodnocení a klasifikace je přispívat k odpovědnému vztahu žáka k výchově a vzdělávání v souladu se školskými předpisy. Výsledky hodnocení uvede škola na vysvědčení. Hodnocení průběhu a výsledků vzdělávání a chování žáků je jednoznačné, srozumitelné, srovnatelné s předem stanovenými kriterii, věcné a všestranné. Vychází z posouzení míry dosažení očekávaných výstupů formulovaných v učebních osnovách jednotlivých předmětů školního vzdělávacího programu. Hodnocení je pedagogicky zdůvodněné, odborně správné a doložitelné.
„Hodnocení a klasifikace žáků je součástí jejich výchovy a vzdělání. Účelem hodnocení a klasifikace je přispívat k odpovědnému vztahu žáků k výchově a vzdělání v souladu se školskými předpisy.“ (Hrbková, 1995,s. 171)
Hodnocení a klasifikace má význam: -
pro žáka (skupinu, třídu),
-
pro učitele,
-
rodiče a jejich zástupce,
-
celospolečenský
27
Smyslem hodnocení vzhledem k žákovi je: -
„Jasně a srozumitelně informovat žáka, do jaké míry zvládl (zvládá) požadavky osnov, tedy dát mu informaci o zjištěném stavu, (co už bezpečně ovládá a v čem ještě chybuje), v čem se má dále zlepšit a zdokonalit, v čem bylo jeho chování nevhodné,
-
informovat žáka, jak by měl dále pracovat a postupovat, jakou cestu, prostředek či způsob zvolit, jak odstranit nebo zmírnit zjištěné nedostatky, jak cvičit, v čem o sobě uvažovat, jak „na sobě“ pracovat.
-
motivovat, povzbudit a podnítit žáka k další práci. Hodnocení by mělo být výrazem pedagogického optimismu, tj. důvěry v síly a schopnosti žáka (ale i učitele a školy), „stavět na tom“, co žák už zvládl, co umí, v čem vyniká, poukazovat na předcházející dobré výsledky, ocenit jeho dosavadní snahu a posílit jeho sebedůvěru.“(Šimoník, 2005; s. 118)
Hodnocení by nemělo být výrazem pedagogického pesimismu, „odrazovat“ žáka od další práce, ba naopak, mělo by žáka k další práci motivovat a usměrňovat jeho úsilí i zaměření.
Učitel by měl o výsledcích práce svých žáků přemýšlet, provádět podrobný rozbor případných neúspěchů nebo stagnace žáků; dosažené výsledky by měli být pro učitele východiskem pro analýzu jeho vlastní práce, impulsem k hledání, zkoušení a používání jiných metod a k využívání rozdílných přístupů k jednotlivým žákům.
5. 2 Principy hodnocení
Učitel by měl hodnotit objektivně, spravedlivě a taktně. Pocit křivdy z nespravedlivého hodnocení může člověka provázet celý život. Hodnocení by mělo žákům pomáhat překonávat případné nedostatky, povzbudit je, orientovat je pozitivním směrem, kladně je motivovat a přispívat k optimálnímu rozvoji každého jedince i prospěch celé společnosti. Hodnocení by mělo být prováděno humánním, taktním, 28
rozvážným a citlivým způsobem. Atmosféra strachu při hodnocení (zkoušení) v některých vyučovacích hodinách, je projevem deformace osobnosti učitele. Výsledky hodnocení by neměli být podceňovány, ale ani přeceňovány. Požadavky kladené na žáka (žáky) při hodnocení by měly být přiměřené. Přílišná shovívavost je stejně škodlivá, jako přílišná přísnost. Východiskem pro hodnocení mohou být dobře zpracované standardy. Hodnocení by mělo být objektivní, spravedlivé a nestranné. Nesmí se v něm promítat sympatie či antipatie učitele k žákům, nebo k jejich rodičům. Při hodnocení učitel přihlíží k zdravotnímu a psychickému stavu žáka. Učitel by měl žáka hodnotit vzhledem k jeho možnostem a nesrovnávat žáka ani s ostatními žáky, ani s nějakou abstraktní normou. Je vhodné, aby se učitelé o závažnějším hodnocení jednotlivých žáků vzájemně informovali zejména při práci v mezipředmětových komisích.
Chování žáků navrhuje třídní učitel po projednání s učiteli, kteří ve třídě vyučují, a s ostatními učiteli a rozhoduje o ní ředitel školy s přihlédnutím k názorům pedagogické rady. Kritériem pro klasifikaci chování je dodržování obecných pravidel slušného chování a pravidel, které stanoví školní řád.
Slovní hodnocení Slovní hodnocení je vždy hodnocením činnosti, práce, akce, výrobku, chování atd; nikdy ne hodnocením osobnosti dítěte. Slovní hodnocení je nutné především považovat za účinný motivační a výchovný prostředek, napomáhající podstatnou měrou rozvíjet osobnost dítěte ve smyslu moderního pojetí cílů vzdělání. Aby mohlo být plně využito motivační hodnoty slovního hodnocení, musí plnit funkci zpětné vazby. Nikdy nehodnotíme žákovu osobnost, nikdy nezařazujeme žáka na do určité skupiny lepších či horších. Vzájemné porovnávání žáků nemá ve slovním hodnocení místo! (Číhalová, Mayer 1997)
Slovní hodnocení se uplatňuje: -
ústně – ve vyučování hodnotí učitel i žáci, konečné a rozhodující sdělení má vždy učitel;
29
-
písemně – např. do notýsků (píše je učitel, ale i samotní žáci), ve formě vysvědčení je píše učitel;
-
představením konkrétní práce dětí – přímo ve vyučování a dny otevřených dveří;
V diskusi probíhající na webové stránce <: http://rodina.dama.cz/clanek.php?d=3032 > se objevily další zajímavé názory na slovní hodnocení.
Klady slovního hodnocení: -
Pokud učitel pochopí smysl slovního hodnocení dokáže děti dále motivovat, jemně naznačí, v čem je třeba přidat.
-
Děti i rodiče ze slovního hodnocení lépe poznají, v čem je jejich dítě dobré a jaké vlastně jejich dítě je.
-
Učitel se při psaní hodnocení musí mnohem více zamyslet a najít u dítěte, co mu vlastně jde velice dobře a v čem zaostává.
Slovní hodnocení zajišťuje mnohem větší a širší informovanost jak samotných žáků, tak jejich rodičů. Jeho prostřednictvím lze vystihnout osobnost žáka v její plné šíři, dokonce učiteli umožňuje její hlubší poznání. Když učitel hodnotí slovně, nutí ho to neustále sledovat a mapovat všechny projevy žáka, jednotlivé složky jeho výkonu. Tak vlastně neustále hodnotí i schopnosti, dovednosti, chování a snahu žáka, dokonce i odraz učiva v jeho charakteru. Slovní hodnocení umožňuje všestrannou analýzu práce žáka - nejen vyhodnocení výsledných produktů jeho práce, ale i průběžné monitorování dílčích výsledků, kterých již dosáhl na cestě k danému cíli. Prakticky jde o to, že když hodnotíme práci žáka, vždy bychom měli vzít v úvahu jeho skutečné předpoklady a možnosti.
Úskalím slovního hodnocení je také nedostatečná možnost srovnávání. Slovní 30
hodnocení neumožňuje získávat souhrnně statistické přehledy, na jejichž základě lze hodnotit a srovnávat mezi sebou výsledky práce jednotlivých škol. V tomto smyslu je slovní hodnocení spíše určitý interní způsob hodnocení na dané škole. Pro školy, které známkují je zcela nevalidní. V současné škole neexistují jiné zákonné, řekněme standardizované, nástroje k evaluaci práce jednotlivých škol než známky. Jsou však alternativní školy, kde se vyučuje jinými metodami a také se ve většině aplikuje hodnocení jiné než číselné. Slovní hodnocení je podrobné a vypovídá o osobnosti a dovednostech dítěte. Např. Daltonský způsob vyučování, kde žáci pracují v kolektivu, plní a koordinují úkoly projektové výuky a dle svého tempa splní zadání učitele. Ten využívá kombinaci frontální a individuální formy vyučování. Motivací pro studenty je jejich schopnost a dovednost, tvořivost pro přípravu a výsledný vzhled např. pokrmu. Montessori systém podporuje holistické chápání světa a souvislostí v něm. Žák si sám vybírá určitý typ nových informací, pro které je velmi vnímavý.
Mnozí učitelé uvádějí nesporné výhody známkování, které je mnohem jednodušší než například slovní hodnocení.. Známky se snadno evidují, na třídu a předmět stačí jeden papír na celý rok. Jsou to vlastně jednoduché zprávy, které učiteli umožňují, aby se přehledně orientoval ve školních výkonech každého žáka, jak si v jednotlivých předmětech stojí, jaké učivo zvládl a v jakém má ještě mezery. Známka je to, co nám ukazuje stav „teď a tady“ u každého žáka. Tato číselná hodnota učiteli pomáhá vyvolat si z paměti další a často podrobnější informace. Třeba i to, jaké úsilí při učení žák vynakládá, jaké dovednosti si zlepšil.
5. 3 Metoda hodnocení
Různé situace, v nichž probíhá pracovní činnost, umožňují snáze pochopit jednání a chování všech zúčastněných. Pozorujeme různé sociální role žáků jako pozice hvězdy, role vůdčí, podřadné, negace činnosti a naším pedagogickým působením chceme usměrňovat celý kolektiv tak, aby panovala tvůrčí atmosféra. Často používáme metodu rozboru situace až po číselné hodnocení výsledků.
Při praktické výuce učebního oboru kuchař je důležitý denní harmonogram 31
vyučování. Musíme naučit své žáky pravidelnosti a tak je kontrolujeme v plnění povinností v práci. Pravidelné rituály jsou pro žáky určitou jistotou, jejíž náležitosti se opakováním stávají samozřejmé a podvědomé. Mezi ně patří kontrola hygieny osobní i pracovního oblečení a pomůcek, upozornění na bezpečnost při práci s elektrickými přístroji a zařízením, seznámení s denním cílem výuky, zopakování technologických postupů s důrazem na kritické body HACCAP. Určíme časový plán připravovaných pokrmů a nápojů i práci s potravinami ve skladech a chladícím zařízení. Pak teprve rozdělujeme úkoly konkrétním žákům s přihlédnutím na aktuální zdravotní i psychický stav. V druhé části hodnotíme již vlastní práci každého žáka od vážení potravin, předběžnou přípravu a přípravu pracovního místa, využívání technických pomůcek, dodržování bezpečnosti při práci s ohledem na ostatní spolupracovníky. Upozorňujeme na nové dovednosti, napravujeme chybné operace a individuálně provádíme instruktáž, vysvětlujeme možné varianty pro zvládnutí úkolů. Pozornost věnujeme na dodržování pitného režimu, času vymezenému svačině i osobním potřebám žáků.
V konečné fázi přípravy pokrmů a nápojů společně senzoricky hodnotíme předložené výsledky, kontrolujeme úklid pracoviště a použitého inventáře, čistotu v úklidovém a ekologicky připraveném odpadovém hospodářství. Vyzvedneme nejlépe připravené pokrmy, upozorníme na jiné efektivnější metody přípravy i pochválíme komunikaci s hosty při expedici. Uděláme si písemný zápis dne, nanormujeme si dle receptur pokrmů zadané množství, zodpovíme případné dotazy,
nezapomeneme
zopakovat splněné cíle uvedeného dne. Hodnotíme slovně i známkou každého žáka. Společně pak konzumujeme oběd a připravíme se na další pracovní den s novými úkoly.
Při zařazení žáků a učitelů odborného výcviku na smluvním pracovišti může být struktura pracovního dne odlišná. Je na školním zařízení, jak je uzavřená smlouva mezi těmito partnery. Je pak na učiteli, aby komunikace mezi vedením organizace a školou byla bez zbytečných problémů. Vždy je nezbytný předem stanovený časový harmonogram, oznámení prázdninových dnů, kdy žáci nejsou na pracovišti a naopak kdy mohou žáci školy pomoci při nejrůznějších akcích organizace. Nejdůležitější musí být možnost plnit školní vzdělávací programy a tématické plány. V současné době je důležité hodnocení školy od žáků. Je v zájmu školy, aby byly žáci spokojeni, využívali služby, které jsou jim nabízeny a dávali osobní doporučení dalším zájemcům. Také klid, 32
klima ve třídách, kvalitní učitelé, to jsou ukazatelé, jež tvoří kredit školy. Vhodnou metodou zjišťování těchto skutečností je dotazník.( viz. příloha č.1. )
Vyhodnocení dotazníku Dotazník byl vyplněn studenty v hodině teoretické výuky předmětu gastronomie. Celkem bylo osloveno 68 studentek a 32 studentů z toho 93% ve věku do 18 let. Jen 12 jich mělo již dřívější zkušenost s brigádou nebo stálou prací a 81% odpovídalo na dotaz osobní zkušenost – Den otevřených dveří - na této škole.
Odpovědi v dotazníku svědčily o sociální vyzrálosti studentů a náročnosti jejich pedagogů. Škola má zajištěná kvalitní pracoviště se zkušenými učiteli odborného výcviku zejména v brněnských hotelích a závodních restauracích. Jen 32% studentů má však dobré rodinné zázemí a 28% pro svůj výběr povolání pochopení doma od rodičůpodnikatelů v oboru gastronomie.
Služby školy studentům vyhovují, ale uvítali by rozšíření doplňkového stravování rychlého občerstvení a vylepšení prezentace a kvality školního stravování. Jsou také pro lepší komunikaci s pedagogy v oblasti samostatné prezentace profesí.
Pro školu jednoznačně vyplývá, že nabídka služeb je dobrá, technické zázemí je kvalitní, nejvyšší hodnocení od 64% studentů. 87% studentů by doporučilo studium i dalším zájemcům o gastronomické profese.
Tento validní dotazník bude předložen zástupci pro praktické vyučování dané školy a je v jeho kompetenci výsledky zhodnotit s kolegy popř. zveřejnit.
5. 4 Formy hodnocení
Ve výuce praxe odborného výcviku užívá učitel mnoha metod –
popis,
vysvětlování, instruktáž, pozorování, ukázku, rozhovor, diskuzi a novější formy jako je
33
brainstorming. Ten je efektivní a účinnou metodou - „bouře mozků“. Tuto techniku je možno použít pro řešení skoro všech problémů. Žáky vedeme jednoduchým způsobem komunikace, pomáháme si navzájem formulovat myšlenky a vyslovovat je, naslouchat a důvěřovat si. Vytvořená pracovní atmosféra má pozitivní vliv na všechny a usnadňuje organizaci práce. Zákony brainstormingu jsou jednoduché – nemluv a nepřemýšlej o nápadech, ale napiš je: -
zaznamenej všechny myšlenky, co tě napadnou
-
myšlenky dávají šanci najít správnou odpověď
-
myšlenky nejsou špatné nebo dobré.
Zúčastnění pak rozeberou myšlenky a rozhodnou se pro správné řešení, pedagog analyzuje situaci a zhodnotí výsledky. Má-li učitel ovládat skupinu žáků, musí nejdříve ovládnout sebe sama, vyzařovat zaujetí oborem a vztahem k lidem.
Ale dokonce lze v tomto oboru uplatnit i dramatické prvky při prezentaci. Při přípravě pokrmů a nápojů z cizích kuchyní, můžeme cíleně vytvářet atmosféru té které země. Obléci si typické oděvy, a používat cizí jazyk (třeba jen pozdravit své hosty) to vše je kvitováno úsměvem a když si přátelé pochutnají na vkusně připraveném jídle, to je motivace k další práci nejlepší. Učitelovo hodnocení je z profesionálního hlediska doladěním možných chybiček tak, aby výkladu všichni žáci rozuměli. Žák toto hodnocení nese velmi dobře a příště se chyb vyvaruje bez problémů.
Systémy výchovy musí směřovat k vědomé přípravě studentů na technologický vývoj společnosti a prostředí, ve kterém budou žít. Klade nemalé nároky na změnu tradiční výuky a umožňuje vybavit je výukovými programy na prezentaci a procvičování látky, k simulaci situace, didaktické hry, elektronické učebnice a encyklopedie. Počítače se stávají pracovními nástroji (kalkulátory, grafické editory, textové procesory) jejichž pomocí v odborných školách žáci pracují. Dnes již k běžnému vybavení ve vzdělávacím zařízení patří pracovny s didaktickou technikou – TV, video, kamery, fotoaparáty, zpětné projektory, kopírovací zařízení a scanery. Hodně pedagogů však stále používá a bude používat vlastní učební pomůcky jako schémata, slepé mapy, mnemotechnické pomůcky, testy, zvukovou a obrazovou techniku a vlastní literaturu, kterou nejlépe zná. 34
V blízké budoucnosti dosáhnou multimediální elektronické publikace rozšíření a rozvine se využití trojrozměrné grafiky a virtuální reality ke zvýšení názornosti výuky. Pro gastronomické obory lze tuto technologii doporučit, ale v současné době je nutno umožnit a zpřístupnit kvalitní přípravu učitelů jak na základních , tak zejména na odborných školách a učilištích.
5. 5 Příprava pololetního hodnocení v praxi V praktickém vyučování v oboru vzdělání kuchař je hodnocení výsledků prováděno metodou senzorického hodnocení a degustací při pololetním, ročním a závěrečném hodnocení a toto hodnocení má svá předem daná pravidla. Dodržení a zvládnutí stanoveného technologického postupu a organizace vlastní práce. Je kladen velký důraz na to, že správný postup práce vede žáky ke kvalitnímu výrobku, nebo dobře provedené službě. V budoucnu se stane snad tím nejdůležitějším předpokladem uplatnění žáků na trhu práce, kde je dnes konkurence opravdu veliká. Hodnotí učitelé nebo členové komise a do připravené tabulky připisují známky. Tyto se pak sečtou a ohodnotí se celkový výsledek.
Příklad: Menu č. 2.
vypracujte kalkulační listy pokrmů (normování) pro přípravu 5 porcí vypracujte teoretický postup přípravy bramborového knedlíku, organizaci připravte zadané pokrmy, dodržujte zásady hygieny a bezpečnosti
Okurka plněná pěnou z nivy Hovězí vývar se šunkovými knedlíčky Zastřené vejce, dušený špenát, bramborový knedlík Piškotová roláda s ovocným tvarohem ( viz. příloha č.2.)
Organizace práce: -
ze základu 10 porcí vypočteme 5 porcí 35
-
připravíme potraviny ze skladu
-
nastrouháme uvařené brambory
-
dáme vařit vodu v kastrolu
-
zamícháme těsto
-
ihned vytvarujeme kuličky, válečky, knedlík
-
vaříme v osolené vodě
-
vyjmeme a ztužíme ve studené vodě
-
před expedicí nahřejeme v páře
-
zdobíme na talíři
Otázky teoretické – ústně zodpovězené, hodnocení zapsáno v tabulce.
Příklad: ročník I., otázka č.4. Brambory, bramborové těsto - příloha, tepelná úprava vařením.
Učitel nechá hovořit žáka, v případě nedostatečných odpovědí klade otázky.
Doplňující otázky učitele: -
Jaké druhy brambor vhodných na přílohy znáš?
-
Jak připravíš brambory pro vaření?
-
Proč odstraňujeme klíčky z brambor?
-
Jakou použiješ předběžnou přípravu brambor?
-
Jakou tepelnou úpravou připravuješ brambory?
-
Z jakých potravin se připravuje bramborové těsto?
-
Jakými potravinami nebo výrobky je můžeš nahradit?
-
Proč musíš pracovat s bramborovým těstem rychle?
-
Jaké tvary zhotovuješ?
-
Jaké náplně do bramborového knedlíku - přílohy můžeš připravit?
-
Můžeš použít bramborové těsto na jiný výrobek? 36
-
Znáš konvenienci bramborové těsto?
-
Jak usnadňuje a urychluje přípravu pokrmů?
-
Co je hrubá a co čistá hmotnost potravin?
-
Uveď příklad na jídelním lístku menu s bramborovým knedlíkem
Hodnotící – informační tabulka: Jméno
Menu č./ známka
Otázka č./ známka
1.
2/1
20/2
prospěl s vyznamenáním
2.
3/4
8/5
neprospěl
3.
7/1
15/3
prospěl
4.
5/2
16/2
prospěl
5.
4/1
4/1
prospěl s vyznamenáním
6.
6/3
12/4
prospěl
37
Celkové hodnocení
6 Učitel a hodnocení dané problematiky Všichni začínající odborní učitelé ve škole i v praxi se potýkají s nesnadnými úkoly. Mnozí během svého studia řešili „pouze“ specifické odborné úkoly a nyní jsou postaveni před problém, jakým způsobem mají zvládnout a zpřístupnit žákům odborný a současně pedagogický úkol. Pro vytvoření si autority je zapotřebí osvojit si několik základních vlastností:
-
Vytvořit si kvalitní a kladný vztah k žákům. Brzy poznají, máte-li je rádi.
-
Přizpůsobit množství učiva k věkové vyspělosti jednotlivých žáků.
-
Snažit se nejen co nejlépe odborně učit, ale také efektivně naučit.
-
Jednat vždy čestně, otevřeně, zásadově, slušně a vychovávat příkladem.
-
Uznat vlastní chybu nebo neznalost odpovědi.
-
V hodnocení být spravedlivý, mít na všechny žáky stejné nároky a požadavky, nikomu nestranit.
Formální autoritou nazýváme požadavek k rozhodování o tom, čemu se žáci budou učit, k jejich hodnocení, odměňování a trestání.
„ Žáci začnou uznávat vaši autoritu teprve tehdy, když ji budete uplatňovat s jistotou; vy ale získáte sebejistotu teprve v okamžiku , kdy vaši autoritu budou uznávat oni.“ (Petty, 1996, s.76)
Neformální autorita – znamená vážnost a platnost učitelových slov, jeho odbornost, znalosti a zkušenosti, které žáci přijímají ne z příkazu, ale z vlastní vůle. Neformální autorita je poměrně složitá, je ovlivňována celou řadou faktorů z nichž nejdůležitější je především učitelova osobnost, která závisí:
38
-
na znalosti předmětu, učitelova vysoká odbornost spojená s pedagogickými schopnostmi;
-
na organizaci vyučovacího procesu, jak umí učitel organizovat práci žáků, jeho příprava na vyučování, jeho výklad;
-
přístup k žákům – spravedlnost při hodnocení a přiměřenou autoritu;
Osobnost učitele je tvořena jeho schopnostmi motivovat své žáky, působit na ně svými profesními dovednostmi, informacemi z příbuzných oborů. Rovněž jazyková vybavenost je nezbytná pro vytvoření autority u žáků. Jen takto připravený učitel může pravdivě a fundovaně odpovídat na dotazy žáků. Proto by měla být komunikace vždy na pedagogické úrovni s profesionální odpovědí a na základě vědeckých poznání.
Při autokratickém (autoritativním, dominantním) řízení výchovy mnoho rozkazuje, hrozí či trestá, málo respektuje přání a potřeby žáků, poskytuje jim málo samostatnosti a iniciativy.
Při liberálním stylu učitele studenty řídí málo nebo dokonce vůbec. Neklade požadavky a normy nezbytné pro formování charakteru.
Při demokratickém stylu (sociálně integračním) má přehled o celkové činnosti celé skupiny a jejich cílech, dává méně příkazů a podporuje iniciativu, působí příkladem ale nikoliv tresty. Je přístupný hovorům i o jiných než pracovních věcech a v náročných situacích všechny spojuje úsilí ke zvládnutí překážek. Skupinová kooperace osob umožňuje zvýšení výkonů. Reakce učitele a žáků na rozmanité pracovní i životní situace jsou ukazatelem duševního zdraví, morálních zásad a životních principů zdravé osobnosti.
39
ZÁVĚR Problematika hodnocení je hodně široká a různorodá. Velmi důležitou funkci má motivační hodnocení. Učitel v ní hraje nezastupitelnou roli. Hodnocení práce průběžné i konečné musí být v návaznosti na zpětnou vazbu, aby žák věděl, v čem jsou jeho přednosti a nedostatky a učitel věděl, že vedení žáka proběhlo správně. V žádném případě by se nemělo stávat, že by žák měl ze špatné známky strach, nebo že by mohla špatná známka být příčinou napjaté atmosféry v rodině nebo ve škole. V nejednom případě jsou však tresty ze strany rodičů tak surové, že děti nesou jak fyzické, tak psychické následky po celý život.
Při vzpomínce na svá školní léta mi zůstali v paměti někteří učitelé, u kterých jsem s odstupem času neoceňovala pouze jejich odborné vědomosti a dovednosti, ale zvláště jejich citlivý přístup k mladým lidem, jejich porozumění, lidské jednání a zájem o problémy dětí a mládeže. Znalosti a pravidla hodnocení vnáší do praxe někdy i legraci, potěšení, spokojenost a okamžiky, na které se dlouho vzpomíná.
Díky této bakalářské práci jsem měla možnost si uvědomit situace, se kterými se budu setkávat v praktickém vyučování. Motivací k vynikajícím výkonům žáků bude i spravedlivé ocenění práce všech a radost z dobře odvedené odborné práce. V mé budoucí pedagogické praxi budu na základě získaných vědomostí uplatňovat pedagogické zásady hodnocení tak, aby byli spokojeni nejen žáci, rodiče, ale i já.
Tato práce zdaleka nevyčerpala všechny možnosti daného tématu. Proto bych chtěla i nadále pokračovat a získané poznatky z bakalářského studia dále prohlubovat a uplatňovat.
„Nikdo nechybuje proto, že by chtěl“
Jan Amos Komenský
40
Resumé
Problematika hodnocení souvisí v současné době s charakterem státní školy, který mnohdy nerespektuje individualitu žáka a jeho potřeby, zájmy a dovednosti. Klíčovým znakem nového přístupu je, umožnit žákům, aby jejich komunikace s učitelem, rodiči i budoucím zaměstnavatelem byla kultivovaná a profesionální. Učitel musí svým přístupem podněcovat interdisciplinární koordinaci všech vyučujících a neuplatňovat jen encyklopedický charakter výuky. Množství nejrůznějších informací by měl žák umět třídit a prezentovat tak, aby hodnocení jeho výsledků bylo co nejlepší. Význam a důležitost individuálního hodnocení žáka proto nabývá na významu. Jen erudovaný edukátor dovede zhodnotit vědomosti a praktické dovednosti žáka a je úspěšným průvodcem na jeho cestě do světa práce. V bakalářské práci jsou přehledně zachyceny aspekty, které musí respektovat pedagog při hodnocení. Začínajícím učitelům odborného výcviku oboru vzdělání kuchař/ka bych ráda usnadnila proces rozhodování při hodnocení práce, vědomostí a dovedností jejich žáků.
Résumé
The problems of evaluation are related to the character of a state school which nowadays doesn't often respect the pupil's individuality, his/her needs, interests and skills. The key character of the new attitude is to allow the pupils to have sophisticated and professional conversation with their teacher, parents and a future employer. A teacher must encourage interdisciplinary coordination of teachers and he/she shouldn't apply only encyclopedic character of education. A pupil should be able to sort and present a lot of different kinds of information in the way to get the best evaluation of his/her results. The significance of individual evaluation of every pupil becomes very important. Only erudite educator is able to evaluate the pupil's knowledge and practical
41
skills and is a successful guide on his/her way to the world of work. In my bachelor thesis I have tried to arrange well all aspects that must be respected by a teacher during the evaluation. The beginning teachers of the practical education in the specialization “a cook” will have to evaluate their pupils' work, knowledge and skills and I would like to make the process of their decision easier.
42
Použité zdroje ČADÍLEK, M. Didaktika praktického vyučování I.[online]. Brno: MU,
2005.(104 s)
Dostupný z WWW: < http:www.ped.muni.cz/winf/lezen/skripta/dpv1.pdf.>
ČÁP, J.,MAREŠ,J. Psychologie pro učitele. 1.vyd. Praha: Portál, 2001. 656 s. ISBN 807178-463-X.
ČÍHALOVÁ, E.,MAYER, I. Klasifikace a slovní hodnocení, Praha: Agentura STROM, 1997. 63 s. ISBN 80-901954-6-6.
HORKÁ, H. Výchova pro 21. století. 2. vyd. Brno: Paido, 2000, ISBN 80-85931-85-0
HRBKOVÁ, M. Základy výuky odborného výcviku v učebním oboru kuchařčíšník,kuchařka-servírka. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1995. 174 s. ISBN 80-7168-229-2.
KLINGORA, Z.,VOLNÝ,J. Organizace a vedení výuky učňů v praktické přípravě. 1.vyd. Praha: Fortuna, 1994. 84 s. ISBN 80-7168-158-X.
KOLÁŘ, Z., ŠIKULOVÁ, R. Hodnocení žáků. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 160 s. ISBN 80-247-0885-X.
LOVEČEK, A.,ČADÍLEK, M. Didaktika odborných předmětů [on-line].Brno: MU, 2005.(175 s). Dostupné z WWW:
MAŇÁK, J. Nárys didaktiky. 3. vyd. Brno: MU, 2003. 104 s. ISBN 80-210-3123-9.
43
NOVÁČKOVÁ,J. Jaké jsou přednosti a rizika různých forem hodnocení žáka?[online].2005 [cit.2005-08-17]. Dostupné z WWW:
PETTY, G. Moderní vyučování. 1.vyd. Praha: Portál, 1996.384 s. ISBN 80-7178-070-7
PRŮCHA. J., et al. Pedagogický slovník. 1. vyd. Praha: Portál 2001. 322 s. ISBN 807178-579-2.
SCHIMUNEK, F. Slovní hodnocení žáků, 1. vyd. Praha: Portál 1994, 54 s. ISBN 8085282-91-7.
SLAVÍK, J. Hodnocení v současné škole Východiska a nové metody pro praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 192 s. ISBN 80-7178-262-9.
ŠIMONÍK, O. Úvod do didaktiky základní školy. Brno: MSD, 2005, 140 s. ISBN 8086633-33-0.
ŠVEC, V.;FILOVÁ, H.; ŠIMONÍK. Praktikum didaktických dovedností, 2. vyd. Brno: MU, 2003. 90 s. ISBN 80-210-2698-7.
VAVŘICHOVÁ, E., Kapesní slovník cizích slov. Praha: Cesty, 2000. 368 s. ISBN 807181-410-5.
Vnitřní klasifikační řád školy. Brno: Gemini SŠ, 2005
44
Seznam příloh: 1. Dotazník žáků - 2.ročníku obor vzdělání kuchař s maturitou – nevyplněný dotazník 2. Příklad normování 3. Tabulka č.3 - Hodnocení, kritéria a pravidla pololetní PZ + klasifikace 4. Tabulka č. 4 - Orientační tabulka – kritéria hodnocení 5. Tabulka č. 5 - Hodnocení praktické části 6. Tabulka č. 6 – Losování a sestava menu 7. Podrobné hodnocení zhotoveného menu + závěr
45
Příloha č. 1
Střední odborné učiliště a Střední odborná škola ......................BRNO Vážená studentko, vážený studente, Žádám Vás se o vyplnění dotazníku. V současné době se v oblasti odborného vzdělávání přistupuje postupně k realizaci kurikulární reformy výuky odborného výcviku na středních školách. Na základě Vašich pravdivých odpovědí bych ráda zpracovala tento hodnotící dotazník a zareagovala na Vaše potřeby tak, aby výuka byla funkční a zaměřená na profesi.
Prosím o vyplnění identifikačních údajů a zakroužkování čísla vhodné odpovědi:
I.
II.
Pohlaví
Věk
a) muž
1
a) do 18 let
1
b) žena
2
b) 18 – 20 let
2
c) nad 20 let
3
III. Pracoval/a jste v oboru již dříve?
IV. Kde jste získal/a informace o
a) nikdy
1
škole?
b) sezónní výpomoc
2
b) internet
1
c) brigáda
3
c) základní škola
2
d) více než 3 roky
4
d) osobní doporučení
3
e) mám osobní zkušenost
4
D O TAZ N Í K Nejvyšší hodnocení má známka 1.
1 Co považujete v životě za
- umění motivace a naučení látky
1234
nejdůležitější:
- zkušenosti z praxe a světě práce 1 2 3 4
- rodinné zázemí(úplná rodina)
1 2 3 4 - schopnosti řešit problémy
1234
- mít více kvalifikací
1 2 3 4 - vhodném využívání techniky
1234
- uznání od okolí
1 2 3 4 - prezentaci učebních pomůcek
1234
- být v pohodě
1 2 3 4 - využívání odborné literatury
1234
- být zdravý
1 2 3 4 - umění organizovat práci
1234
- dostatek peněz
1234
- prosadit se v práci a životě
1 2 3 4 4 Smluvní pracoviště :
- být prospěšný druhým
1 2 3 4 - je vybaveno kvalitní zařízením
1234
- chování a přístup dospělých prac. 1 2 3 4 2 Co byste potřebovali k učení nejvíce?
- dodržování BOZP, PO
1234
- vstřícnost v zaměstnání
1 2 3 4 - splňuje Vaše představy a cíle
1234
- mít pochopení doma
1234
- projevit svůj vlastní názor
1 2 3 4 5 Jak hodnotíte služby školy?
- učit se jen nejnutnější
1 2 3 4 - technické zázemí
1234
- dostávat jen pochvalu
1 2 3 4 - doplňkové služby(stravování)
1234
- naučit se pochopit obor
1 2 3 4 - komunikace pracovníků s Vámi 1 2 3 4 - vstřícnost a ochota řešit situace 1 2 3 4 - náročnost na studenty
1234
3 Výkony učitelů dosud svědčí o:
- prezentace odbornosti
1234
- spravedlnosti učitele k ostatním 1 2 3 4
- celková spokojenost a doporuč. 1 2 3 4
- dovednosti komunikace
1234
Dotazník vyplnilo 100 respondentů 2.ročníků oboru vzdělání kuchař s maturitou po 3 měsících pravidelné docházky do školy.
Děkuji Vám za Vaši ochotu a čas. Přeji Vám radost a úspěchy na Vaší profesionální dráze. Jana Klimešová, studentka bakalářského studia Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, Brno
Příloha č. 2
Příklad normování: Runštuk, J.,: Receptury teplých pokrmů, Merkur 1993 č.receptury....20111 - Bramborové knedlíky............5 porcí
Charakteristika hotového výrobku: Porce bramborových knedlíků nakrájených na plátky. Knedlíky jsou nažloutlé, celistvé, typické vůně a chuti, měkčí konzistence.
Výrobní postup
-----------------------------------------------------
Brambory umeleme, zamícháme
Hmotnost v g
s rozšlehaným vejcem, prosátou
Druh potravin
moukou, krupicí a trochou soli a
brambory.uvař.ve slupce
zpracujeme v tužší těsto. Těsto
oloupané, vychladlé
rozvážíme na díly, vyválíme knedlíkové
vejce
šišky, které vkládáme do vařící vody a
hrubá čistá hrubá čistá
550
550
20
20
750 750 20
20
mouka hrubá
100 100 125
125
zvolna uvaříme. Po zavaření knedlíky
krupice
100 100 125
125
opatrně nadzvedneme, aby se
sůl
nepřichytily ke dnu. (Knedlíkové šišky
voda pitná -
o průměru asi 5 cm a délce 20 cm
------------------------------------------------------
vaříme 20-25 minut) Uvařené knedlíky
hmotnost potravin
vyjmeme (případně dáme do studené
ztráty celkem
vody, aby na povrchu rychleji ztuhly) a
------------------------------------------------------
nakrájíme na plátky.
hmotnost hotového výrobku 1500
7,5 7,5
7,5
7,5
podle potřeby
1555 1555 2060 2060 55
60
2000
-----------------------------------------------------energetická hodnota v kilojoulech
968
1245
Příloha č. 3 Tab. č. 3 OBOR KUCHAŘ
Praktická zkouška - Pololetní Hodnocení, kritéria a pravidla
Počet bodů
Kriteria hodnocení
Příprava předkrmu
0-10
dodržení technologických postupů, organizace práce, použití inventáře, vlastní přínos, nápaditost, dodržování hygieny a bezpečnosti práce
Příprava polévky
0-10
Příprava hlavního pokrmu
0-15
Příprava moučníku
0-10
dodržení technologických postupů, vzhled výrobku, dodržení zásady hygieny a bezpečnosti práce přejímka surovin, dodržení norem a technologického postupu, organizace práce, dodržování hygienických a bezpečnostních předpisů gramáž výrobku, technologický postup, dodržení hygieny při práci, bezpečnost na pracovišti samostatnost, správnost výpočtů a čas (1hod.)
Část praktické zkoušky
Normování zadaných Pokrmů
0-5
Celkový počet maximálních bobů je 55 Žák musí absolvovat všechny části praktické zkoušky.
Klasifikace 50 – 45 44 – 35 34 – 25 24 – 15 15- méně
Výborný chvalitebný Dobrý Dostatečný nedostatečný
Tab. č. 4 – Orientační tabulka – kritéria hodnocení – určená pro praktické použití a slouží jako motivační prvek
HODNOCENÍ Příprava zadaných pokrmů
1
2
3
4
5
Výborný
Chvalitebný
Dobrý
Dostatečný
Nedostatečný
drobné závady
větší závady
vážné závady
nedokončené
zvládá s jistotou
zvládá
potřebuje občasnou pomoc
dopouští se větších chyb
nepostupuje ani s pomocí
zvládá
Technologický postup
Je pohotový, samostatný, jistý
úkony jsou pomalejší
Dopouští se větších chyb
nesamostatný, podstatné chyby
zvládá samostatně
Je pomalejší
Organizace práce
je iniciativní, aktivní, tvořivý, samostatný
Nedokáže se soustředit, popletený, zmatený
nesamostatný, rušivý, neodpovědný
dodržuje veškeré pravidla a předpisy
Dodržuje a postupuje
dodržuje s chybami
málo je dodržuje
Nepostupuje podle daných pravidel
Je pohotový, samostatný, tvůrčí, vzorný. zodpovědný
Pohotový, samostatný
pracuje pomaleji
potřebuje více pomoct, nemá jistotu
Nestačí mu čas navíc
Využití teoretických vědomostí
Dodržování hygienických a bezpeč. předpisů
Celkový přístup
Příloha č. 4
bez závad
Příloha č. 5
konzistence
chuť
vůně
hygiena
Příprava předkrmu
2
1
1
1
1
6
špatný technologický postup pěny, nápaditost
Příprava polévky
1
1
1
1
1
5
špatná hygiena, nedodržení technologického postupu vývaru
Příprava hlavního pokrmu
3
3
3
3
3
15
bez závad
Příprava moučníku
2
1
1
1
1
6
prudké pečení, řídká náplň
5
bez závad
Petr Novák Část praktické zkoušky
Normování zadaných pokrmů
Celkové hodnocení
počet bodů
Vzhled
Tab. č. 5 - Hodnocení praktické části
37
Kritéria hodnocení
chvalitebný
Tato tabulka usnadní a urychlí práci učitele odborného výcviku při celkovém zhodnocení žákova činnosti.
Příloha č. 6 Tab. č. 6
Losování menu Jméno :
Petr
Příjmení:
Novák
Datum a čas losování:
19.5. 2009
Vylosované Menu č: Počet připravovaných porcí: Datum a čas
10:00
Časový limit pro výpočet normování pokrmů je 1 hodina. Časový limit pro zhotovení vylosovaného menu 4 hodiny.
Sestava menu č. 2 -
Okurka plněná nivovou pěnou
-
Hovězí vývar se zeleninovými noky
-
Zastřené vejce , bramborový knedlík
-
Piškotová roláda s ovocným tvarohem
Normovaní zadaných pokrmů: -
Hovězí vývar s játrovou rýží
15 porcí
-
Hamburská vepřová kýta
36 porcí
-
Karlovarský knedlík
36 porcí
-
Pařížský salát
2,6 kg
2
5 20.5. 2009 8:00
Příloha č. 7
Podrobné hodnocení zhotoveného menu: -
Předkrm – nevhodně zvolen inventář, špatně technologický postup / malé množství surovin velká mísa, nešlehal hnětl, velké kusy nivy, tvrdé máslo
-
Polévka – špatná hygiena, nedodržení technologického postupu vývaru, kosti neopral, zelenina špatně očištěná, vývar kalný – nevařil táhnutím, nevkládal suroviny postupně
-
Hlavní pokrm – bez závad
-
Moučník – prudké pečení, řídká náplň / moc rozehřátá trouba, špatně zvolená surovina – tvaroh nízkotučný
-
Normování – bez závad
Závěr hodnocení Žák se k praktické zkoušce dostavil včas, řádně oblečen a připraven, zkoušku provedl v časovém limitu se závěrem celkového hodnocení : chvalitebný Konečná známka z praktického zkoušení je žákovi sdělena, musí být upozorněn na chyby, kterých se dopustil při jeho činnosti. Rozbor chyb a nedostatků je pro žáka přínosem, aby se podobné chyby příště neopakovaly.
