Lynsay SANDS, Pod upířím měsícem 0

Lynsay SANDS, Pod upířím měsícem

0


Lynsay SANDS UNDER THE VAMPIRE MOON

ARGENEAU XVI

Pod upířím měsícem

1


2

PROLOG "Nevidím žádný volný stůl," konstatovala Carolyn, zatímco nevesele obhlížela rušnou restauraci pod širým nebem. "Můžeme si sednout k baru," pokrčila rameny její přítelkyně Bethany, a když se na to Carolyn zamračila, jen obrátila oči v sloup. Popadla kamarádku za ruku a už ji táhla k baru. "Hned jak se nějaký stůl uvolní, přesuneme se k němu. Kromě toho tady budeme jenom chvilku, dokud nepřijde Genie, a nepřipraví nám stůl vedle." "Jasně," vydechla Carolyn a vylezla si na stoličku, ke které ji Bethany zatím dovlekla. Rozpačitě koukla přes rameno. Pohledem pročesávala rozesmátý dav okolo nich kypící mládím. Přestože už se slunce sklánělo za obzor, stále bylo vedro na padnutí, a tak se většina hostů oblékla ležérně. Převládaly kraťasy a letní šaty. Tato restaurace patřila k těm méně formálním místním podnikům. Jednoduché dřevěné stolky byly rozestavěné na vyvýšené prkenné podlaze obehnané zábradlím, kde měla domorodá karibská muzika co dělat, aby přehlušila lidské brebentění a smích. Naproti tomu kamenná restaurace, ve které hodlaly s Bethany a Genií povečeřet, byl čtyřhvězdičkový luxus s náležitými stoly, ubrusy, prostíráním a příbory. Stolovalo se za decentního svitu voskovic, za čtyřhvězdičkové ceny. Oblékly se podle toho, a teď měla pocit, že v tomto podstatně nenucenějším člověčenstvu působily jako pěst na oko. Ošacení však nebylo jediným důvodem, proč se necítila ve své kůži. Mohla za to také zdejší klientela. Většině lidí zřejmě bylo o polovinu méně než jim, i když


3

se tu našlo i několik postarších ročníků. Ale bez ohledu na věk se všichni zdáli spárovaní. Ona s Bethany byly jediné nezadané ženy, nebo nezadané cokoli, aspoň na první pohled. Všichni ostatní byli polovinou nějakého páru. Pravděpodobně jsou na líbánkách, pomyslela si nešťastně, jen co zaregistrovala intimní úsměvy a něžné polibky, které si všichni kolem nich vyměňovali. Než by se na to dívala, akorát si povzdechla a obrátila oči kupředu, k láhvím destilátů, vyskládaným vzadu na baru. Uvažovala, jestli tohle celé nebyla kardinální chyba. "Copak mohu dnes večer nabídnout těmto dvěma sličným dámám?" Zamrkala leknutím, jak jí náhle a bez varování vplul do výhledu usměvavý mladinký barman. Měl na sobě bílou košili a tmavé kalhoty. Šťastně se na ně křenil, oči mu tančily a zuby se v kontrastu s tmavou pletí zdály až neuvěřitelně bílé. Už si stačila všimnout, že tady snad úplně každý vypadal štěstím bez sebe a zubil se od ucha k uchu. Musí to být něčím ve vodě, pomyslela si a přinutila se usmát. "Sklenku bílého vína, prosím." "Pro mě totéž," ozvala se Bethany. "A k tomu dva panáky tequily." "Tequily?" hlesla Carolyn, jen co barman zase odplul. "Ano, tequily," potvrdila rázně. "A hned jak dorazí, hodíme ji do sebe na ex a rovnou si objednáme druhou rundu." Carolyn zaváhala. Sama o frťana nestála, ale jenom se zeptala: "Jsi si jistá, že to tvůj žaludek zvládne?" Bethany si na žaludek stěžovala od chvíle, kdy v letadle snědly večeři. Carolyn si dala gumové kuře, ale Bethany si vybrala lososa a od té doby se zapřísahala, že


4

byl zkažený. "Doufám, že tequila zahubí všemožné hnusné malé parazity, které si založily rodinu v mojí porci lososa," prohlásila Bethany. "Pokud selže, alespoň se vyzvracím z podoby a dostanu ze sebe i to, co jsem nikdy nesnědla. Každopádně se dám dohromady rychleji než bez ní." Carolyn nevěřícně vyprskla smíchy. "No, snad jo, já si ale nemyslím, že bych—" "Bezva, však taky myslet nemáš," skočila jí rezolutně do řeči. "Přivezla jsem tě sem, abys nemyslela, pamatuješ? A taky abych tě donutila hezky se uvolnit a pobavit poprvé za bůhvíjak dlouhou dobu. A ty se uvolníš, Carolyn Connorová, i kdybych musela tvým hrdlem vlastnoručně prolít všechen alkohol, co tady na Svaté Lucii mají, a to do poslední kapky." "Já jsem uvolněná," zaprotestovala okamžitě. Bethany si odfrkla. "Zlato, ty jsi natažená jako hodiny, a trvá to už celé roky. A já, coby tvoje kamarádka, se hodlám postarat, aby ses uvolnila, i kdyby nás to mělo obě zabít." Carolyn na ni chvilku bezvýrazně koukala a pak ucítila, jak se jí z ramen vytrácí napětí. Když pronesla: "Co bych si bez tebe počala?" na rtech jí hrál jemný, pro změnu upřímný úsměv. "Zamkla se ve svém domě, vycházela z něho jenom do práce a umřela sama, stará a zahořklá," pohotově vychrlila Bethany. Zasmála se, ale vyznělo to podivně dutě a nuceně, protože smutným faktem bylo, že Bethany měla nejspíš pravdu. Nebýt jí, už by byla zamknutá buďto doma nebo ve své kanceláři. S hlavou strčenou do písku práce by dělala, co mohla, aby zapomněla na posledních deset let a předstírala, že nemá zlomené srdce a není, no ano,


5

zahořklá. "Takže…" Bethany vyklenula jedno obočí. "Nech na tetě Beth, aby tě kurýrovala po svém a vrátila ti zdraví a štěstí. Slibuji, že se na téhle dovolené báječně pobavíš. Budeš se smát, veselit a dokonce si i vrzneš. Čekají tě nejlepší dny tvého života." "Jasně," hlesla suše. Něco z napětí se pomalu vracelo. Poslední po čem momentálně toužila, bylo zaplést se s dalším chlapem. To už tady bylo. Děkuji pěkně, jako by se stalo. Rozvodový právník mi to dosvědčí, pomyslela si pochmurně a pohlédla na barmana, který právě dorazil s párem sklenek s vínem a dvojkou štamprlátek plných zlatavé tekutiny. "Děkujeme," zazpívala Bethany vesele. Jeden kalíšek přistrčila Carolyn a pak se na stoličce natočila čelem k ní a druhý pozvedla sama. "Tak…" významně se odmlčela a ostentativně čekala. Carolyn rezignovala a chopila se kořalky. "Na moře švandy a taky na to, že na Svaté Lucii rozhodně nebudeme svaté," zahlaholila Bethany a hodila to do sebe. Zvedla skleničku ke rtům a usrkla. Ohnivá voda si začala propalovat cestičku po jejím jazyku. Brrr, otřepala se. Bethany nahlas zachrčela, klepla prázdnou štamprlí o barpult, pohlédla na Carolyn, a když uviděla, že má kalíšek pořád ještě skoro plný, zamračila se. "Hoď to do sebe," rozkázala. "Tak káže doktorka Beth." "Ale—" "Šup tam s tím," zopakovala nesmlouvavě a přitiskla jí sklenku ke rtům. Carolyn odevzdaně splnila rozkaz. Hned nato se rozkašlala, prskala a lapala po kyslíku, jak jí šnaps spálil


6

hrdlo a s razancí ekrazitu vpadl do žaludku. "Hodná holka," pochválila ji Bethany. Jednou rukou ji bouchala do zad, druhou Carolyn zabavila skleničku a tu pak postavila před barmana. "Ještě dvakrát." "Beth," chroptěla Carolyn hlasem hebkým jako šmirglpapír, "dlouhá léta jsem nepila. Já—" "Fůru věcí jsi dlouhá léta nedělala," nenechala ji domluvit Beth, zatímco barman doplnil skleničky. "A tady je dělat budeš. Všechny. Ani se nepokoušej vzpírat. Věř mi, vím co je pro tebe nejlepší." Carolyn zakroutila hlavou, ale když jí barman přistrčil skleničku, přijala ji. Beth si s ní přiťukla a prohlásila: "Na svobodu." Tentokrát vypila panáka bez pobízení a čekala záchvat kašle, ale asi měla hrdlo ještě znecitlivělé první várkou. Druhá totiž sklouzla dolů skoro jako po másle, a musela si pak jenom decentně odkašlat. Postavila skleničku na pult a upozornila: "Ještě nejsem svobodná." "Slovíčkaření." Bethany ukázala barmanovi, aby oběma znovu dolil. "Nejhorší máš za sebou. Teďka už je to jenom otázka čekání, až se soudy vysoudí." "Jo," zamumlala Carolyn, když se před ní objevila další plná štamprle. Bethany pozvedla kalíšek se slovy: "Existuje jistá naděje, že to půjde rychleji, než jim šlo všechno ostatní." Carolyn se napila, ale když odložila skleničku, řekla: "Vlastně je mi to jedno. Nemám naspěch." Bethany se na ni zamračila a opět mávla na barmana. "Přísahám bohu, že mi pokaždé, když tohle řekneš, přeběhne mráz po zádech. Vždycky mě napadne, že se třeba vůbec nechceš rozvádět. Že na něm pořád visíš a chceš ho zpátky." "Ne," ujistila ji vážně. "O tohle opravdu nejde. Ale


7

nejsem ani celá žhavá spěchat do nového vztahu. Vlastně jsem dospěla k názoru, že manželství není pro nic pro mě. Tak proč by mi mělo sejít na tom, jestli se likvidace toho starého ještě trochu povleče?" "Jasně," usmála se. "Je to šuma fuk. Máš všechno, cos chtěla." Carolyn si odfrkla. "Co to plácáš? Já chtěla šťastné manželství. A když to nevyšlo, chtěla jsem aspoň slušnou rozvodovou smlouvu." "Tak to bude náš další přípitek," navrhla Bethany zvesela. "Tentokrát na Larryho Templetona, perfektního právníka, který ti vybojuje všechno, co si zasloužíš, a k tomu ještě něco navrch." Carolyn pozvedla sklenku, ale zjistila, že usmívání je moc těžká práce. Bethany se ji pokoušela rozveselit a dělala, co mohla, aby se na této dovolené pobavila, jenomže ona na to prostě a jednoduše neměla náladu. Měla rozbolavělé srdce, boule na duši, přišla o iluze a, upřímně řečeno, byla v depresi. Navíc už tušila, že tenhleten karibský ráj jí z ní nepomůže. Bilo do očí, že šlo o oblíbený cíl svatebních cest čerstvých novomanželů. Každý se tu usmíval, všichni byli šťastní a plní lásky a nadějí. Jak deprimující protiklad její vlastní situaci. Uprostřed rozvodu a cestuje s kamarádkou. Navíc byla ve dvaačtyřiceti už taky stará. Nebo se stará alespoň cítila. Kriste, nikdy v životě jsem se necítila tak staře, přiznala si v duchu nešťastně. Stará, zatrpklá, poražená. Jak se mi to proboha stalo? "Bože." Zahnala ani omylem příjemné myšlenky a sklonila sklenku, aby se podívala na Bethany. Když spatřila nejistý výraz její tváře, a jak si mačkala žaludek, stáhla obočí.


8

"Jsi v pořádku?" optala se a naklonila se k ní. Začínalo jí to dělat starosti. "Myslím, že tequila ty moje bakterie nepřemohla tak, jak jsem doufala," zaúpěla Beth. Carolyn si skousla ret. "Chceš se vrátit do vily? Můžeme pro dnešek večeři vynechat a prostě—" "Ne, ne, máme se tady sejít s Genií," přerušila ji Bethany a pak sklouzla pohledem za ni a rozzářila se. "Jé, koukni, uvolnil se stolek. Co kdybys tam přenesla naše pití, já zatím zajdu hodit šavli." Instinktivně se ohlédla přes rameno. Jeden pár skutečně zrovna opouštěl stolek s výhledem na pláž. Vtom jí došla poslední dvě Bethanyina slova a rychle otočila hlavu, ale Beth už na své stoličce nebyla. Svižně se proplétala davem k záchodkům mezi venkovní restaurací a vedlejším noblesnějším podnikem. "Odnesu vám vaše nápoje," nabídl barman a nacvičeným pohybem pobral obě sklenice s vínem i její štamprlátko. Jen co vykročil okolo baru, vstala. Řekla si, že zabere stolek, ale jestli to Bethany potrvá déle než pár minut, půjde ji zkontrolovat. Sotva však udělala pár kroků, svět se s ní trochu zatočil. Zakousla se do rtu. Jak to tak vypadá, tequila už se pustila do díla. Paráda, pomyslela si ironicky, ale nezbylo jí, než lidským hemžením opatrně následovat barmana. Když se najednou zastavil, podívala se mu kolem ramene a zjistila, že se k volnému stolku z druhé strany blíží nějaký pár. "To je dobrý," vyhrkla hned na barmana. "Klidně počkáme u baru." "Ne, ne, ne," oblažil ji zářivým úsměvem a bezprostředně poté ty dva. "Stolek je pro čtyři. Můžete se podělit a spřátelit."


9

"Kdepak, to je dobrý," namítla Carolyn. Obhlédla mladý pár a při samotné představě přátelení se v duchu otřepala. Vypadali na nějakých pětadvacet. Tmavovlasý, tmavooký muž se pyšnil snědým půvabem Italů. Na rtech jemný úsměv, jednu ruku majetnicky ovinutou kolem partnerky. Vnadná kráska s hřívou kaštanových vlasů hleděla na Carolyn s nevšedním zájmem, který ji uváděl do rozpaků. Rozhodně líbánkáři, pomyslela si otráveně. "Neblázněte." Dívka se najednou rozzářila. "Rádi se s vámi o místo rozdělíme. Jenom čekáme, až se nám vedle uvolní stůl." "Přesně jako tato sličná dáma a její přítelkyně," oznámil rozjařený barman. Položil skleničky na stůl a přidržel Carolyn židli, a stejně tak i Talián své ženě. Vzdala to a kysele hlesla: "Děkuji," zatímco usedala na vnucenou židli. Poté co se vyptal na přání novomanželů, se barman odporoučel, aby obstaral objednané. "Bože, je tu krásně," povzdechla si hnědovláska nadšeně a vzápětí k ní natáhla ruku. "Jsem Marguerite Argeneau." "Argeneau-Notte," tiše upřesnil muž, jméno vyslovil Ar-zsa-no-No-tay. Jeho drahá polovička zamrkala a rozpačitě se zasmála. "Marguerite Argeneau-Notte," zopakovala ironicky a vysvětlila: "Je to nové. Ještě jsem si nezvykla." Carolyn se podařilo usmát a přijmout podanou ruku, zatímco novomanželka hrdě pokračovala: "A tohle je můj báječný manžel, Julius Notte." "Carolyn Connorová." Stále s úsměvem strpěla, aby jí pevnou, teplou dlaní stiskl ruku, a pak si odsedla a odkašlala. "Na svatební cestě?"


10

"Ano," zachichotala se Marguerite. "Ale svoji jsme už celé týdny. Touto dobou bych už měla změně jména dávno přivyknout." "Vy tu jste už celé týdny?" zajímala se Carolyn. "Ach, to ne. Přicestovali jsme teprve před pár dny," zavrtěla hlavou. "Než jsme konečně mohli vyrazit na líbánky, tak jsme doma v Kanadě museli vyřešit nějaké rodinné záležitosti." "Vážně?" zamžikala Carolyn. "Vy jste Kanaďané?" "Já ano," usmála se Marguerite. "A vy?" "Ano, z Toronta." Carolyn bezděky zvedla sklenku ke rtům, ale na poslední chvíli se zarazila a zase ji postavila na stůl. Napadlo ji, že by nebylo od věci přesedlat na vodu nebo na dietní kolu. Pití opravdu nikdy moc nedala a nechtěla skončit na záchodcích, v kabince vedle Bethany. Sotva si na ni vzpomněla, podívala se směrem, kam kamarádka zmizela. Dumala, jestli by ji teď neměla zajít zkontrolovat. "Jak je ten svět malý. Také jsem z Toronta," odtušila Marguerite radostně, čímž opět upoutala její pozornost. "Opravdu?" obrátila se k ní. Marguerite přikývla a potom se usmála na svého manžela a opřela se o jeho ruku, kterou si položil na opěradlo její židle. "Ale Julius je z Itálie, takže svůj čas od nynějška hodláme dělit mezi Kanadu a Itálii, přestože tam má firmu a rodinu." "Kdybychom pobývali pouze v Itálii, postrádala bys své blízké, cara. Chci, abys byla šťastná." Když Julius sklonil hlavu, aby vtiskl Marguerite na rty něžný polibek, Carolyn se podařilo vyloudit další úsměv, ale šlo to ztuha. Být svědkem jejich lásky a štěstí ji doslova bolelo. Raději odvrátila hlavu a zadívala směrem, kterým se prve vydala Bethany. Pomyslela si,


11

že teď už by ji každopádně měla jít zkontrolovat. A kde je vlastně Genie? Měly rezervaci na půl osmou a to bude co nevidět. "Jste na dovolené?" Otočila se nazpět. S úlevou zaznamenala, že se Marguerite narovnala a nechala mezi sebou a manželem kousek volného místa. "Já— ano." Když jí rty zkřivil úšklebek, zvedla k ústům sklenku, aby svůj výraz zamaskovala. Za obapolného mlčení usrkla vína, ale jen malý doušek. Mozkovými závity se jí zřejmě prodírala tequila a zanechávala za sebou zmatek a depresi. Alkohol tedy není lékem na depresi, konstatovala v duchu a sama sobě slíbila, že už Beth nedovolí, aby jí vnutila další. Odložila sklenici a zvedla oči. Marguerite ji pozorovala s vážným, soustředěným výrazem ve tváři. Carolyn měla pocit, jako by jí mladší žena viděla až do hloubi duše a spatřila pustinu jejího krachujícího života. "Asi bych se měla jít mrknout na Beth." Odsunula židli a vstala, ale když se tam zčistajasna objevila Genie a popadla ji do náručí, zůstala stát. "Bože na nebi, moc se omlouvám. Chtěla jsem tu být už před půlhodinou, ale zrovna jsem odcházela z kanceláře, když mi zavolali, že kapela, kterou jsem najala na příští týden, musí své angažmá zrušit. Měli začít zítra večer, ale bubeníkovi kdosi umřel." Pustila Carolyn a padla na prázdnou židli vedle té její. "Od toho okamžiku jsem zuřivě telefonovala na všechny strany a snažila se za ně najít náhradu, až jsem najednou uviděla, kolik je hodin, a řekla si, že raději poběžím sem a objasním situaci." Carolyn se svezla zpátky na svou židli, zatímco Genie se chopila Bethanyiny vinné sklenky a zhluboka si


12

zavdala. Carolyn pohlédla na své spolustolovníky. "Tohle je Genie Walkerová, naše přítelkyně z vysoké a zároveň důvod, proč jsme se rozhodly strávit dovolenou tady. Genie, seznam se prosím s Marguerite a Juliem Notte." "Ahoj, doufám, že máte příjemný pobyt," pozdravila Genie. Odložila sklenku zabavenou Bethany a současně si opět nasadila profesionální tvář. "Ano, báječný," ujistila ji Marguerite. "Takže vy tu pracujete?" "Je koordinátorkou zábavy v letovisku," přisvědčila Carolyn. "Brzy budu ex-koordinátorka zábavy, jestli nenajdu náhradní kapelu, která se sem dostane do zítřejšího večera," zasténala Genie a zvedla se. "Je mi líto, Caro, musím jít. Cestou sem jsem narazila na Beth. Mířila zpátky do vily. Prý je v pohodě, ale chce si lehnout. Slíbila jsem, že ti budu dělat při večeři společnost, a to také budu, ale nejdřív fakt musím najít nějakou volnou kapelu. Jakmile ji seženu, v tu ránu se vrátím za tebou. Ale na rovinu říkám, že to může nějakou tu chvíli trvat. Já—" "To je v pořádku." Carolyn se už zvedala. "Půjdu zpátky do vily a objednám si pokojovou službu. Na večeři můžeme jít zítra." "Sednout," nařídila Marguerite. Při tom zvláštně úsečném příkazu Carolyn ztuhla, ale přistihla se, že okamžitě usedá zpátky na židli, ačkoli si nevzpomínala, že by se to rozhodla udělat. Celá zmatená si všimla, že si sedá i Genie, a ucítila, že to v ní vzbouzí strach, ale jen co začal sílit, hned zase zeslábl a vymizel. Než se nadála, byla klidná a uvolněná. "Obě dvě s námi povečeříte," s úsměvem oznámila


13

Marguerite. "Mám pro vás tu pravou partu." Alespoň tak tomu rozuměla, ačkoli partu znělo trochu jako partii. Ale na druhou stranu jí v žilách kolovalo několik panáků tequily, která teprve teď začínala pořádně účinkovat, takže se nejspíš přeslechla. "Carolyn?" ozval se Julius a Carolyn na něj pohlédla, ale díval se na Marguerite. Ta se na něho zakřenila a přikývla. "Musí sem přijet Christian." Julius zvedl obočí a obrátil se. Nyní se na Carolyn zahleděl s novým zájmem, načež vytáhl z kapsy mobil a začal vyťukávat čísla.


14

1. KAPITOLA "Takže… co má tvoje máma podle tebe za lubem?" Christian Notte odpoutal pozornost od útesů svažujících se k moři a kouknul přes rameno na svého bratrance. Navzdory otázce se Zanipolo díval z okna mikrobusu letoviska, oči přilepené na scenérii, kterou žádný z nich normálně nevídal… přinejmenším ne za denního světla. Chvíli si ho prohlížel. Všiml si, že měl nasazené sluneční brýle a rozpustil si černé vlasy, obvykle spoutané do ohonu, takže mu částečně clonily tvář a trochu lépe ho chránily před sluncem, které pražilo do okének. Pohledem pak sklouznul k ostatním cestujícím ve voze. Giacinta seděla se Zanipolem, přímo za Christianem. Očima ukrytýma za obrovskými slunečními brýlemi doslova hltala ubíhající krajinu. Také jí skýtaly jistou ochranu dlouhé blonďaté vlasy. Za nimi seděl Santo. Bubeník nastoupil první a okamžitě obsadil zadní lavici. Rozvalil se, a zatímco přistupovali ostatní, prsty plnými prstenů si unaveně masíroval vyholenou lebku. Slunce na něj svítilo ze tří stran a navíc neměl vlasy, tudíž mu hlavu nemělo co chránit, ale právě to bylo pravděpodobně důvodem, proč zabral zadní sedadlo, pomyslel si Christian zachmuřeně. Santo si vždycky vybíral to nejhorší, nejnepohodlnější místo a ta lepší nechával ostatním. Byl to jeho způsob… spolehlivý, nikdy neselhávající způsob, jak mě dožrat. "Tak co?" otázal se Raffaele, čímž k sobě přitáhl Christianův zrak. Seděl vedle něho, na první sedadlové lavici. Poslední člen kapely, Raffaele, byl tmavovlasý jako


15

druzí dva muži, nebo jako by byli oba dva druzí muži, kdyby si ovšem Santo neholil hlavu, ale byl ostříhaný nakrátko. Také měl černé oči se stříbrnými flíčky typické pro klan Notte, které měli všichni. "Mě se neptej," řekl, znovu se usadil na svém sedadle a pohledem se vrátil k pobřeží, které míjeli. "Povídala, že naplánovaná kapela musela vystoupení zrušit, a my prý za ni budeme perfektní náhrada." "Uh-huh," zachechtal se Zanipolo. "Protože všichni novomanželé neprahnou po ničem jiném, než aby se kolem nich na líbánkách motali neteře a synovci, o synovi nemluvě." "To je klidně možné," zamyšleně odtušil Raffaele. "Od chvíle, kdy se s ním a s Juliem Marguerite znovu shledala, nepouští Christiana moc daleko od svých sukní." Dříve než to stačil Christian nějak komentovat, Giacinta prohlásila: "Našla mu životní družku." Slova byla pronesena s jistotou, která nepřipouštěla diskuzi, a Christian musel odolávat nutkání podívat se za sebe a zeptat se, jestli to myslela vážně. Když totiž absolvoval telefonát s rodiči, získal stejné podezření. Zavolal mu otec. Julius Notte byl stručný: "Tvoje matka tě chce mít tady. Seber kapelu a ihned přileť na Svatou Lucii." Autokratický rozkaz mu právě zmrazil úsměv na rtech, když telefon převzala Marguerite a začala vzrušeně drmolit. Ohlášená kapela musela odříct a letovisko teď místo ní nutně potřebuje nějakou náhradu. A že na něj byla tolik pyšná, když pouštěla jejich video ze svého iPhonu koordinátorce zábavy. A ta si prý také myslí, že jsou skvělí. Všichni si je zamilují, ujišťovala ho. Mimoto nesmírně postrádá svého krásného syna a…


16

No a tak v okamžiku, kdy mu přestala perlit do ucha chvalozpěv, Christian zjistil, že je těžké mámě odmítnout. Mámě. Při tom slově se nemohl neusmát. Více než pět století prožil bez matky. Snil o tom, že by měl oba rodiče, stejně jako jeho bratranci. Představoval si, jaká by asi byla. Jaký by byl jeho život. Teď to tedy zjišťoval a bylo to ještě mnohem lepší, než v těch představách. Marguerite Argeneau-Notte byla tou nejméně kritizující a nejvíce milující ženou, kterou kdy potkal. Ty, které měla ráda, zahrnula svou láskou a vřelostí, jež je ovinula jako měkká, teplá pokrývka. Mantinel před zbytkem světa, polstrovaný láskou. "Tak co?" nedal pokoj Raffaele, a když Christian zůstal zticha, šťouchnul do něho loktem. "Co co?" zeptal se, vytržený ze zamyšlení. "Myslíš, že ti našla životní družku?" "Nevím," pokrčil rameny a dal se do uvažování o této možnosti. Od doby, kdy jeho rodiče opět nalezli jeden druhého, trávil hodně času v Kanadě. Poznával svou matku a poloviční sourozence. Shodou okolností zrovna nedávno všichni tři bratři potkali své životní družky a sestra druha. Přestože ho chvíle strávené vzájemným seznamováním těšily, přihlížet takovému štěstí a radosti, zatímco on sám byl stále sólo, téměř bolelo. Pomyšlení, že by se začlenil do jejich kategorie, bylo… no— Potřásl hlavou. Životní družka. Byl sám tak strašně dlouho, že mu vstřebání představy vlastní životní družky dělalo potíže. "Je to životní družka," kategoricky oznámila Giacinta. "O tom není pochyb." Tentokrát už to Christian nevydržel, otočil se a


17

položil jí otázku otázek: "Proč si tím jsi tak jistá?" "Protože to je jediný důvod na světě, kvůli kterému by jí tvůj otec dovolil přizvat tě na jejich svatební cestu," pokrčila rameny. "Jo," přitakal Zanipolo. "Má recht… ty šťastnej prevíte." "Neříkej hop, dokud není ruka v rukávě," zavrčel zezadu Santo. "Co když se pleteš, Gio?" "No, hádám, že se to brzy dozvíme. Jsme na místě," ohlásil Raffaele, čímž obrátil jejich pozornost k okolí. Mikrobus právě zpomaloval u velké cedule s názvem a logem letoviska. Odbočili na křivolakou silnici a Christian se rozhlédl. Zpočátku toho nebylo moc k vidění, ale pak se cesta před nimi otevřela, a on spatřil budovy a vilky rozeseté po úbočí nalevo. Napravo se rozprostírala rovina plná domečků, které vypadaly na obchůdky a krámky. Vpředu stála velká hlavní budova, oddělená od obchodů vpravo pěší promenádou. Na moment zahlédli pláž a modré moře, a pak zahnuli na kruhovou příjezdovou cestu před hlavní budovou a zastavili. Když šofér otevřel dveře, následoval Christian Raffaela z mikrobusu. Pokusil se dát řidiči bakšiš, ale ten se jen zakřenil a peníze mávnutím ruky odmítl s tím, že je o vše postaráno, a odešel si promluvit s kýmsi v bílé košili a tmavých kalhotách, s psací podložkou s klipem v ruce, a připnutou jmenovkou. "Kde máme zavazadla?" Giacinta hleděla na silnici, po které přijeli. "Určitě jsou na cestě," odtušil Christian mírně, ale neodolal a podíval se po druhém vozidle. Nejela v něm jenom zavazadla, ale hlavně chladicí boxy s krví, kterou tu budou potřebovat více než onu příslovečnou sůl. "No ano, jsou na cestě." Jejich šofér byl najednou


18

zase s nimi a začal je popohánět k dalšímu mikrobusu, zatímco vysvětloval: "Já vás nemohu dovézt až k vaší vile, ale oni vás tam dopraví." Christian pohlédl na nové vozidlo s logem letoviska. Předpokládal, že auta zvenku nesmějí na soukromé cesty. "Až zavazadla dorazí, dopraví je za vámi," dodal, zatímco nastupovali. "Příjemný pobyt." Dříve než stačili odpovědět, zavřel dveře a postavil se o kus dál. Usmíval se a mával, a mikrobus se pomalu vzdaloval od vchodu. "Vy jste ta nová kapela." Christian odtrhl zrak od starého šoféra, obrátil se dopředu a pohlédl na nového. Bílá košile a tmavé kalhoty. "Ano." "Já jsem Adam. Genii se řádsky uleví, že jste tady," poznamenal. Při řeči se na ně zeširoka zubil ve zpětném zrcátku. "Genie je místní koordinátorka zábavy?" zeptal se Christian, kterému se vybavilo, že se máma o tom jménu zmínila. "Ano. Musíte být slavní, že vás dali do rekreační vily letoviska. Kapely obvykle bydlívají v pokojích dole nebo si najdou vlastní ubytování, ale vy máte jednu z velkých vil." "Jednu z velkých vil?" zamračil se Christian. "No ano. Jsou krásné, s vlastním bazénem a šéfkuchařem. Ta vaše má čtyři ložnice." "To si nechám líbit! Vlastní bazén," zajásal Zanipolo. "Po koncertě bude půlnoční koupání při měsíčku. Paráda." Ostatní se zasmáli, ale Christian se kabonil. Věděl, že v tom měl prsty otec. Ne, že by nebyl rád, že budou ve vile místo v pokojích dole, ale raději by to zařídil sám.


19

Netěšilo ho, že mu otec umetal penězi cestičku. Rád zapomínal, že syn je dávno dospělý a soběstačný. No, prostě mu to budu muset vrátit, rozhodl se. Mikrobus se zatím plazil po úzké točité silničce, která se vinula vzhůru po horském úbočí. V dolní části ji lemovaly dlouhé dvoupodlažní budovy s balkony po celé délce. Předpokládal, že zde byly samostatné apartmány nebo obyčejné pokoje. Na konci první části silnice se otočili do protisměru a pokračovali traversem vzhůru k další serpentině, která je dovedla k dalšímu rameni silnice, podél níž byly opět dlouhé budovy. Následovaly dvě serpentiny, silnice tak vystoupala do úrovně, kde už stály vilky, hezky jedna vedle druhé, a pnuly se po hoře jako břečťan. Po dvou serpentinách přišla nová série vilek. Pomalu, ale jistě brázdili horské úbočí. Na úzkém pruhu asfaltu však nebylo dost místa pro dvě vozidla, a Christian právě spekuloval, co se asi stane, pokud jeden vůz pojede dolů a druhý bude současně stoupat nahoru, když se na cestě před nimi objevila dodávka. Jejich řidič zpomalil, ale druhý šofér ho uviděl a okamžitě zastavil a vycouval až na samý okraj silnice u zatáčky. Tam počkal, dokud nevjeli do serpentiny, a pak se kolem nich protáhl a uháněl dolů. Dokonce jim ještě vesele zamával. "Ty brďo, už chápu proč tady jen tak někoho za volant nepustí," vydechl Zanipolo, když se obě vozidla bez nehody minula, byť o pouhý chloupek. Christian zabručel, ale nekomentoval to. Mlčky zdolali další dvě serpentiny. Zvědavě si prohlíželi tropickou vegetaci po obou stranách. Zelené rostlinstvo a kvetoucí keře lemovaly cestu a vykukovaly z uliček mezi domy. Bujná květena byla docela svěží a moc krásná. Všichni na ní všichni mohli oči nechat. Věděli,


20

že mají první a poslední možnost spatřit ji ve světle slunečních paprsků. Žádný z nich by zbůhdarma neplýtval krví, kterou by spotřebovali, kdyby chtěli vyjít ven ve dne a znovu se pokochat pohledem na zeleň. Nezbude jim, než si okolí užívat v noci. Nebýt spěchu, ve kterém se scházeli, balili a dostávali na ostrov, neviděli by ji ani teď. Za této situace byl však příjezd za denního světla nevyhnutelný. "A jsme tady." Christian pohlédl na dvoupodlažní bílou vilu, před kterou mikrobus právě zastavil. Jen co z něho těsně za Raffaelem vystoupil, vyrazil po silnici, minul vilu, až se dostal na místo, ze kterého viděl za ni a dolů z kopce. Naskytl se mu překrásný výhled na zelený svah posetý bílými budovami s lososově zbarvenými střechami, spadající až dolů k moři. Na hladině modrého Karibiku se třpytilo slunce, jako by byl plný diamantů. A pak tam prostě jenom tak stál a všechno to hltal očima. Nemohl se toho pohledu nabažit. "Páni, ti-co-chodí-ve-dne mají to nejlepší z obou světů," zavzdychala Giacinta, čímž ho upozornila, že šla za ním a stojí teď vedle něho. "Ale jenom na krátko," realisticky poznamenal Santo a s bolestným výrazem si třel kůži na holé hlavě. "Měli bychom jít dovnitř," konstatoval Christian, ne že by se mu chtělo odcházet. Všichni se otočili jako jeden muž, hned se ale zarazili, protože kolem nich profrčel jejich mikrobus. Šofér se zubil a mával. "Kam jede?" polekal se Zanipolo. "Co klíče? Nedal nám klíče." Dříve než stihl kdokoli cokoli říci, připloužila se další dodávka a zastavila před vilou. Dveře se okamžitě otevřely a vyskočila z nich usměvavá osůbka v


21

tmavomodrém kostýmku s kratinkou sukénkou. Tázavě se na ně zadívala. "Christian Notte?" Christian pokročil kupředu s vědomím, že ho ostatní následují. "Já jsem Bellina," představila se a pevně mu potřásla rukou. Ani ona nezapomněla na zářivý úsměv, který byl zřejmě povinnou součástí uniformy. "Během vašeho pobytu budu vaší společenskou koordinátorkou. Jestli dovolíte, provedu vás po vile." Otočila se na patě a odvedla je po chodníku k předním dveřím. Odemkla a svižně jimi prošla dovnitř. Vešel za ní a sotva vkročil do chladné, stinné předsíně, ucítil, jak mu klouže z ramen napětí, které si až dosud neuvědomoval. Za neúnavného švitoření je smrtelnice Bellina prováděla domem. Rozlehlým otevřeným obývacím pokojem prošli do velké krásné kuchyně propojené s jídelnou, kde na ně čekal podnos s ovocem a láhev vína, a potom ven, aby jim předvedla terasu a bazén. On však nedával moc pozor. Mlčky ji následoval a jak tak pohledem klouzal po bílých zdech, ohromných oknech a, co čert nechtěl, také hojnosti střešních oken, napětí se vracelo. Jeho mysl křičela, že tohle je všechno, jen ne místo stvořené pro nesmrtelné. Teprve až když dorazili do horního podlaží a k ložnicím, znovu se začal uklidňovat. "Pan Notte říkal, že prý se vám po skončení produkce těžko usíná, a chtěl mít jistotu, že máme zatemňovací závěsy pro váš klidný spánek. A to máme," šveholila Bellina cestou přes šerou ložnici pána domu, aby dosáhla na závěsy. "Nechali jsme je zatažené, abyste viděli, jak skvěle fungují, ale jakmile se probudíte—" Gestem kouzelníka závěsy rozhrnula a s nadšeným úsměvem se obrátila opět k nim.


22

Christian instinktivně uskočil, zvedl ruku, aby si chránil tvář, a odvrátil hlavu od jasného slunce, které nezaváhalo a okamžitě vpadlo dovnitř. Když uviděl, že všichni bratranci včetně sestřenky zareagovali víceméně stejně, divže nevyprskl smíchy. Podle naší reakce by si člověk nutně musel pomyslet, že nás sluneční paprsky skutečně spálí na popel nebo něco na ten způsob, konstatoval v duchu pobaveně, ale byla v tom cítit hořkost. Zakroutil hlavou nad scénkou jako vystřiženou z nějakého upířího škváru, sklonil ruku a přinutil se obrátit. Na Bellinině tváři spatřil polekaný výraz. Nebylo divu. Usmál se a vykročil za ní. "Omlouvám se, byl to pro nás dlouhý den. Nejdřív fofr, aby se všechno zařídilo, a pak let sem," omlouval jejich chování, zatímco ji bral pod paží a odváděl z pokoje. "No ano, samozřejmě. Musíte být vyčerpaní," politovala je se soucitným úsměvem. "Ano. A dnes večer musíme hrát, takže teď asi přijde na řadu schrupnutí." "Samozřejmě. Nechceme, abyste nám usnuli na pódiu." "Ne," přitakal ironicky, když začali scházet po schodech zpátky do přízemí. Přikývla. "Mám vám toho hodně co vysvětlovat o vašem osobním šéfkuchaři a tak dál, ale mohu to udělat i později. Co kdybyste mi zavolali, až se probudíte, a já se za vámi vrátím," navrhla. "Děkuji vám," řekl Christian. V polovině schodiště si všiml dvou mužů trpělivě čekajících v předsíni vedle vzorně poskládaných zavazadel. "Pokud jim povíte, kam mají dát zavazadla, roznesou vám je do pokojů," ozvala se Bellina.


23

"To není nutné," ujistil ji, jen co došlápli na pevnou zem. "O kufry se postaráme." "Výborně." Mávla na nosiče, kteří okamžitě otevřeli dveře a vyklidili pole. "Až budete chtít odjet dolů, zavolejte do hlavní budovy. Pošlou pro vás vůz. A budete-li mít jakékoli dotazy, volejte mně. Dá se tu dělat spousta věcí, a vy hrajete pouze tři hodiny večer, takže budete mít na všechno fůru času a můžete si pobyt aktivně užít." "Ano, děkuji vám," přikývl Christian a už ji manévroval ze dveří, ale na zápraží se ještě zastavila a udělala čelem vzad. "Málem bych zapomněla na vaše klíče," usmála se. Z kapsy vytáhla pět obálek a podala mu je. Vzal si obálky, kývnul, naposledy se usmál a s úlevou zaklapl dveře, zatímco koordinátorka pelášila k čekající dodávce. "Krev," zabručel Santo. Christian se odvrátil ode dveří a zjistil, že i ostatní sešli dolů a teď ze zavazadel vyprošťovali chladicí boxy. "Měli bychom ji vyskládat do lednice," odtušil. "Je tady dost horko a krev se rychle zkazí, jestli ji necháme moc dlouho venku." Chladicí boxy byly okamžitě přeneseny do kuchyně a všechny, až na jeden, vyprázdněny. V tom posledním nechali několik sáčků pro okamžitou spotřebu a vzali si ho s sebou do hlavní ložnice. Giacinta běžela v čele, aby zatáhla závěsy, které Bellina rozhrnula. Santo odnesl box k prádelníku a postavil ho na něj. Zatímco box otevíral, Christian se rozhlížel po místnosti. Vkusný nábytek, manželská postel. U té se zastavil. Zaujal ho efektní vzkaz z kytek a županů, naaranžovaný na přehozu. Župany byly přepásané a rozložené, aby vypadaly jako


24

sněžní andělé. Bílé kvítky a zelené lístky tvořily slovo VÍTEJTE. "Luxus," poznamenal Raffaele, který se objevil vedle něho a podával mu sáček krve. "Hmm." Christian si ho nabodl na už vysunuté tesáky, a když se mu z kapsy ozvalo zvonění, mohl se jen zamračit. Zákon schválnosti platí vždy a všude, karibský ráj nevyjímaje. "Telefon," pobaveně konstatoval Raffaele. Právě se chystal připlácnout si pytlík na zuby, ale teď tázavě vyklenul obočí. "Mám to vzít?" Christian vylovil z kapsy přístroj, přečetl si, kdo volá, a zavrtěl hlavou. Stiskl příslušné tlačítko a zvedl si ho k uchu se šišlavou verzí haló. "Christiane Notte, hovoříš snad s plnou pusou?" něžně ho pokáral Margueritin hlas. Když přes překážející igelit zamumlal ano, ze kterého vyšlo něco jako ao, uvědomil si, že se mu rty kolem sáčku stáčí do úsměvu. "Aha, tak to se omlouvám, že ruším při krmení, drahý. Jen jsem chtěla mít jistotu, že jste jak ty, tak sestřenka s bratranci dorazili. Je všechno v pořádku?" Opět špitnul: "Ao", a když si uvědomil, že už má sáček prázdný, s úlevou ho stáhl ze zubů. "Je tu krásně. Jen kapku slunečno, nemyslíš?" "Inu, tohle je Karibik, drahoušku," zasmála se. "Ale je to v pohodě, závěsy odvádí dobrou práci. Když spíš, drží slunce venku, a noci jsou zde vskutku kouzelné." "Hmm." Santo hvízdl, Christian se ohlédl, a bratranec mu hned hodil další sáček. Chytil ho, ale teď jenom držel pytlík v ruce. "Tu vilu zařídil otec?" "Ano, drahý. Měl pocit, že vzhledem k tomu, že nám svým příjezdem děláte laskavost, měli byste mít všichni


25

pohodlí. Krom toho, kdyby to neudělal, jediná Gia by měla svůj vlastní pokoj. Vy hoši byste museli bydlet společně a to není dobré." "A pročpak, smím-li být tak smělý, by to nebylo dobré?" zajímal se Christian. "Ty se ptáš? Když jsme byli v Anglii, a dělil ses tam s hochy o pokoj, dobře si vzpomínám, jak se ti to tenkráte příčilo," připomněla škádlivým tónem. "Uh-huh," nemohl uvěřit vlastním uším. "No nic, měla bych tě nechat v klidu. Pravděpodobně jsi po letu unavený a rád bys šel spát. Chceme, abys byl dnes večer dobře odpočatý a čiperný." Okamžitě vyhrkl: "Proč? Co se má stát dnes večer?" "Přece budete vystupovat na veřejnosti, co jiného?" zasmála se. "Genie je tak vděčná, že jste byli ochotní zastoupit kapelu, která ji na poslední chvíli nechala ve štychu. Večer přijde na představení, a až budete mít pauzu, prý nám všem koupí pití. Tak se k nám určitě musíte připojit, nezapomeň." "Jasně," hlesl. "Vyřiď otci, že za tu vilu zaplatím." "Ale no tak, Christiane—" začala Marguerite. "Pokládám to, maminko. Hezky se vyspi," skočil jí do řeči a začal zavěšovat, ale když zaslechl otce říkat: "Marguerite? Copak se stalo, cara?" na poslední chvíli se zarazil. "Řekl mi maminko," slyšel ji odpovídat zastřeným hlasem a nic by za to nedal, že popotáhla nosem. "Ach, bella," zabroukal Julius Notte. Následovalo šustění lůžkovin a sluchátko ohluchlo. Christian se pousmál a stiskl tlačítko na ukončení hovoru. Telefon položil na noční stolek a rozhlédl se. "Hádám, že si vezmeš tenhle pokoj?" ozval se Zanipolo, jen co stáhl krevní pytlík z tesáků.


26

"Hádáš správně," odtušil suše. Bratranec přikývl a kouknul na ostatní. "Takže na nás čtyři zbývají tři pokoje." Gia se uchechtla jejich výrazům a zamířila ke dveřím. "Inu, jenom jeden z nich má dvojlůžko. V ostatních jsou oddělené postele, takže já beru dvojlůžko a o ty zbylé dva se pánové pěkně poperte." "Klidně se s někým podělím," nabídl Santo. Zanipolo se ušklíbl. "Bez urážky, bratranče, ale chrápeš jak lodní siréna v mlze. S tebou v žádném případě spát nebudu." "Což asi znamená, že Zani a já budeme bydlet spolu. Máš vlastní cimru, Santo. Gratuluju," prohlásil Raffaele na odchodu, se Zanipolem v patách. Santo za nimi zíral, dočista perplex. "Já přece nechrápu nebo jo?" zamračil se. "Může nesmrtelný chrápat?" "Nechrápeš," uklidnil ho Christian. "Jasně." Santo se zamračil ještě víc. "Tak proč potom—" "Vykřikuješ ze spaní, mlátíš sebou a vřískáš," pokračoval tichým hlasem. Santo ztuhl, výraz mu zkameněl. Potom přikývl, jednou rukou si přejel po holé lebce a odešel. Christian sledoval, jak odchází, načež si připlácl sáček s krví na zuby a zatlačil do dveří, až zaklaply. Byl vyčerpaný a nedokázal se donutit ani zajít si dolů pro kufr. Odvlekl se k posteli, župany i s kytkami shrnul na bok a ulehl. Zíral do stropu a čekal, až se sáček vyprázdní. Dumal, jestli se mu teď změní život nebo ne. Tušil, že Gia měla pravdu, a Marguerite mu nalezla možnou životní družku. Předpokládal, že je to ta koordinátorka zábavy, o které se věčně zmiňovala.


27

"Genie," zašeptal mazlivě. Stáhl si prázdný pytlík ze zubů, vzápětí mu klesla víčka a tvrdě usnul.


28

2. KAPITOLA "Caro?" "Tady jsem!" Carolyn položila kartáč na koupelnový pult a odkráčela ke dveřím vedoucím do ložnice. Když spatřila Bethany stát na prahu dveří na chodbu, v růžovém hedvábném županu, vlasy vyčesané do ohonu, zastavila se. "Nejsi hotová." "Ne," ušklíbla se. "Vadilo by ti, kdybych nikam nešla?" Carolyn se zamračila a vydala se na druhou stranu ložnice. "Já myslela, že je ti líp?" "Když jsem se dneska odpoledne probudila, tak bylo, ale teďka už to zase není žádná sláva," ušklíbla se. "Myslím, že by mohlo být lepší zůstat tady a dneska večer jenom odpočívat. Doufejme, že když si dám pro dnešek pohov, zítra už budu v pohodě, takže si budeme moct po zbytek dovolené konečně pořádně užívat… a protože ti tam dneska večer bude dělat společnost Genie, napadlo mě, že bude nejlepší prostě ležet." Zaváhala a pak dodala: "No, ledaže by ti to vadilo. Chci říct, vím, že jsem tě sem vytáhla, takže jestli chceš, abych—" "Ne, ne," rychle ji zabrzdila Carolyn, přestože by vážně byla raději, kdyby šla Bethany s ní, ale jestli jí není dobře… podařilo se jí usmát a zdánlivě lhostejně pokrčit rameny. "Sama jsi to říkala, bude tam Genie. Mimoto chci, abys byla dobrá pro zbytek pobytu." Bethany se usmála. "Slibuji, že ti to vynahradím. Zítra podnikneme nějakou legraci. Třeba si vyjedeme na výlet nebo tak něco. Potom se vrátíme sem, ztřískáme se do němoty, sbalíme pár mužských a zkusíme otřást jejich světem."


29

"Vzhledem k tomu, že podle všeho je tu absolutně každý chlap na svatební cestě, nemyslím, že máme velkou naději na úspěch," odtušila Carolyn pobaveně a zašla si do skříně pro boty. Odnesla si je k posteli, posadila se, aby se obula, a při tom v duchu konstatovala, že je vlastně ráda, že tomu tak je. Upřímně pochybovala, že by dokázala otřást něčím světem, a taky se rozhodně nechtěla ztřískat do němoty. Za minulou noc měla toho flámování právě tak akorát. Jen si na to vzpomněla, ušklíbla se. Díky všem těm panákům tequily, ke kterým ji přemluvila Bethany, strávila večer zoufalou snahou neplést jazykem. Nejprve v plážové restauraci pod širým nebem a potom v tom nóbl podniku vedle, kde Marguerite s Juliem nedali jinak, než že si k nim musejí s Genií přisednout. Objektivně vzato, působili jako milý mladý pár, ale mělo to jednu vadu na kráse. Byli tady na líbánkách, a ona se tím pádem ocitla tak trochu na tenkém ledě a vyhýbala se osobním otázkám. Pikantní historky o rozvodu jsou tím posledním, co potřebují poslouchat novomanželé. Většinu času tedy seděla a poslouchala, jak Genie s Marguerite brebentily o kapele, která měla přijet, a o nejrůznějším rekreačním vyžití, které ostrov nabízí. Zároveň se snažila ignorovat podivně intenzivní Juliův pohled. Ve způsobu, jakým si ji prohlížel, nebylo nic sexuálního. Spíš měla pocit, jako by ji posuzoval. Bylo to trochu podivné a vyvádělo ji to z míry. Když konečně dojedli, a mohla se vymluvit, že musí zkontrolovat Bethany, a utéct, byla ráda. A jen co po návratu do vily zjistila, že marod tvrdě spí, samozřejmě si taky zalezla do postele a brzy usnula. Noc sice byla ještě mladá, ale ona ne a měla za sebou dlouhý den. Absolvovala let sem a kdovíco ještě. Navíc ji cestování pokaždé strašně


30

utahalo. "Tady možná mají všichni hosté líbánky, ale na ostrově jsou i jiná letoviska s restauracemi a bary, abys věděla… o klubech ve městě nemluvě. A nezapomínej na lidi, co tu pracují. Určitě nejsou všichni na svatební cestě nebo prostě ženáči. Ten šofér, co nás přivezl k vile, byl k přímo nakousnutí," zakřenila se Bethany, když obutá Carolyn vstala. "A myslím, že se mu líbíš. Pořád ti říkal sličná dámo." "Kdo? Adam?" optala se Carolyn, přičemž nedokázala z hlasu vytěsnit šok. Bethany vyklenula jedno obočí. "Máš s tím problém, protože není bílý?" Carolyn si odfrkla. "Ne, mám s tím problém, protože je nemluvně. Adam musí být minimálně o dvacet let mladší než já," zdůraznila se smíchem. Byla si jistá, že ji Bethany jenom škádlí, proto byl pro ni trochu šok, když znovu vyklenula obočí a řekla: "No a? Mužští to dělají pořád. Bohatí, úspěšní muži vždycky opustí stárnoucí manželky kvůli sladké mladinké věcičce." Pokrčila rameny. "Jsi bohatá rozvedená. Proč bys neměla mít panáčka na hraní?" "Já ti nevím," opáčila suše. "Možná proto, že bych celou dobu musela odolávat nutkání vyměnit mu plenky a nechat ho odříhnout." Bethany se zasmála. "Zlato, kdyby si Adam před tebou stáhl spodky, dám krk na to, že poslední věc, na kterou bys myslela, by byly plenky." "Beth, sličná dámo říkal nám oběma. A ten barman jakbysmet. Mám vážné podezření, že všichni zaměstnanci mužského pohlaví tak říkají všem hostům ženského pohlaví. Pravděpodobně pak dostávají větší tuzéry. A nerada ti to říkám, ale jestli tvůj plán na mé


31

obveselení zahrnuje pokoutní radovánky s posluhou, čeká tě na tomto zájezdu příšerné zklamání." "Nemusí to nutně být žádný z mužských, co tu pracují. Co takhle ti muzikanti, kteří přijedou dnes večer?" nedala se odradit Bethany. Při řeči uhnula z cesty Carolyn, která popadla kabelku a vyrazila ke dveřím. "Jsou to Italové, viď? No, Taliáni mají pověst pěkných hřebců." "A za muzikanty zase pálí hezounké mlaďounké fanynky," podotkla Carolyn kráčejíc přes foyer. "Těžko budou mít zájem o starou kyselinu, jako jsem já." "Dobrá, tak ti teda na povyražení najdeme někoho dospělého." Beth ji pronásledovala až k předním dveřím. "Ale podle mě děláš chybu. Mladší muži mají mnohem větší výdrž než chlapi našeho věku. Sexuálního vrcholu dosahují někdy mezi osmnácti a pětadvaceti, zatímco z ženy není mašina na lásku před čtyřicítkou. Skoro jako by matka příroda chtěla, abychom si hrály s mladými koloušky, nemyslíš?" Carolyn jenom zavrtěla hlavou a otevřela dveře. "Dobrou noc, Beth," zazpívala na rozloučenou. "Bav se," nařídila ještě Bethany, než je za sebou stačila zavřít. "Bav se," tiše zabručela Carolyn, jen co vykročila po chodníku k horské silnici. "To určitě." Ruku na srdce, čím déle tu byla, tím více litovala, že sem vůbec přijela… a to tu strávila teprve něco málo přes čtyřiadvacet hodin. Zatím ovšem absolvovala jenom jednu nepříjemnou večeři s Genií a cizími lidmi, šla brzy do postele, časně vstala a pak seděla sama jen s knížkou na pláži… většinou ve stínu, protože je přece dobře známo, že slunce není zdravé. Nečetla, jenom to předstírala. Knihu měla opřenou o prsa a kryta


32

slunečními brýlemi špehovala lidi okolo. Depresivní podívaná, jen co je pravda, pomyslela si Carolyn, když začala šlapat po temné vozovce. Pozorovat všechno to pusinkování, tokání a cukrování okolo ní, zatímco ona tam seděla docela sama a neměla vedle sebe ani tu Bethany, aby jí dělala společnost. Jednu chvíli se přistihla, že jenom leží a láme si hlavu, co je s ní vlastně v nepořádku. Pokud jde o vzhled, celkem to ušlo. Hezká tvář, blonďaté vlasy po ramena a… no dobrá, nějakou tu libru masa by mohla postrádat, ale suma sumárum byla průměrná. Proč taky nemám někoho, kdo by mě miloval? Samozřejmě se o slovo bryskně přihlásil kritik z nejpovolanějších. Vnitřní hlas, který zněl jako její ex-manžel, a přeochotně předložil výčet jejích chyb. Byl to nekonečný seznam a zabral většinu dne. "Deprimující," zašeptala. Vtom zezadu zaslechla přijíždět automobil a automaticky uhnula na stranu. Naneštěstí zašla moc daleko na krajnici, podpatky se jí zabořily do travnaté meze, a mnoho nechybělo, aby políbila matičku zemi. Na nohách se udržela jen za cenu trochy stepu a jedné boty. Se vzpomínkou na Popelku a povzdechem se sehnula, aby vyprostila střevíc z hlíny. Ještě k tomu se jí jako na potvoru sesmekla z ramene kabelka a spadla na zem. To už se neudržela a polohlasem šťavnatě zanadávala. "Sličná dámo, jakpak to že jdete pěšky? Měla jste si zavolat dolů o svezení. Honem pojďte, místa je dost." Carolyn ztuhla. Nemusela se obracet za hlasem, aby věděla, že se mikrobus plný hostů letoviska právě kochá malebným výhledem na její pozadí. Stoprocentně. Takovéhle mám já štěstí. S odevzdaným povzdechem vysvobodila střevíc, sebrala kabelku, narovnala se a


33

přehodila si ji zase přes rameno. Otočila se k mikrobusu, a koho to nevidí za volantem? Ze sedadla řidiče se na ni zářivě usmíval, kdo jiný než Adam. Typické. Bethina slova jí ještě zvonila v uších, a poslední mužský, kterého chtěla potkat, byl první, na koho narazila. "Copak vás nikdy nepouštějí domů, Adame?" zeptala se a vymáčkla ze sebe křečovitý úsměv. "Dva šoféři jsou marod. Dělám přesčas a přesčasy nám dobře platí," zakřenil se. "Pojďte si nasednout. Svezeme vás dolů. Můžete sedět tady vpředu se mnou." Zaváhala, ale pak odkulhala kolem mikrobusu ke dveřím na straně spolujezdce, s jednou botou na noze a druhou v ruce. Měla trochu zpoždění a autem se tam dostane rychleji. Zato ale udržovat s Adamem nezávaznou konverzaci po tom, co jí Bethany nasadila vilné brouky do hlavy, bude pěkná makačka. Panenko skákavá, on vážně nevypadá na víc než na jedna nebo dvaadvacet. Vytřepala tyhlety myšlenky z hlavy, otevřela dveře a vlezla dovnitř. Dokonce se na Adama usmála. "Vidíte? Všechno je senzační," zazpíval rozjařeně, a sotva se usadila na sedadlo a zabouchla dveře, znovu se rozjel. "Ano, děkuji vám." Rychle rozepnula střevíc, nazula si ho, zapnula, ale když jí hned zase sklouzl z nohy, zamračila se. Nechápavě na něj zírala, pomalu jí docházelo, že noha z boty nevypadla jen tak sama od sebe, ale že má ve skutečnosti přetržený řemínek. "Doprčic," ulevila si. "Tato sličná dáma je Caro," oznámil Adam celému mikrobusu a hned dodal: "Caro, tohle je kapela NC. Prý je to zkratka Notte cugini. Notte je jejich příjmení a oni tvrdí, že cugino znamená bratranec a sestřenice zároveň.


34

Vezu je dolů k hlavní budově, aby nám mohli předvést, co dovedou." Carolyn na moment zapomněla na trampoty s obuví a překvapeně se ohlédla. Očima přelétala po obličejích pětice lidí sedících za ní, utopených ve stínu. Mnoho toho neviděla. Cesty nebyly zrovna dobře osvětlené. Dokázala rozeznat jenom to, že jedna tvář by mohla patřit ženě. Aspoň si to myslela. Možná dvě, napadlo ji, když si všimla dlouhých vlasů osoby na sedadle přímo za ní. Ačkoli, jestli to byla žena, musela to být učiněná Amazonka. Menší z těch dvou, co se jí jevily jako ženy, se zahihňala, a Caro se na ni zvědavě zadívala. "Povězte ahoj," nařídil nezdolně veselý Adam. "Ahoj," zamumlala Carolyn jednohlasně se spolucestujícími vzadu. Lépe řečeno s většinou z nich. Mládenec úplně vzadu, kterému se měsíční světlo odráželo od holé lebky, zůstal zticha. Zkoumavě si ho prohlížela a dumala, jestli si oholil hlavu jako výraz módního stylu, nebo prostě plešatí a pokouší se holením zakamuflovat lysinu. Těmihle triky nikoho neošálíš, hochu, pomyslela si. Na druhou stranu měl pěkný tvar hlavy, jakému tahle móda docela slušela. "Caro je Geniina přítelkyně," poreferoval Adam a pak pohlédl na ni. "Sedíte dnes večer s Genií, abyste je viděla hrát?" "Ano," přisvědčila a s úsměvem se uhnízdila na sedadle. "S Genií a jedním mladým párem na svatební cestě, Marguerite a Juliem." Adam jen mlčky přikývl, ale náhlé napětí vzadu v kabině bylo doslova hmatatelné, a Carolyne si vybavila, že příjezd kapely zařídili právě Marguerite s Juliem. Skousla si ret, uvažovala, jestli by neměla něco říct, aby dala najevo, že to ví, ale nic kloudného ji nenapadlo.


35

"Všichni jsme příbuzní Marguerite a Julia." Znovu se na sedačce otočila a zjistila, že ta menší dlouhovláska zatím poposedla dopředu… a je to každopádně žena. Ne, že by teď na ni lépe viděla, ale měla krásný, zastřeně zpěvavý hlas, který mohl patřit pouze a jenom bytosti ženského pohlaví. "Vážně?" usmála se. "Jak jste příbuzní?" "Raffaele, Zanipolo, Santo a já jsme synovci a neteř," vysvětlila a postupně ukázala prstem na temnou siluetu každého z nich. Potom mávla rukou ke druhé osobě s dlouhými vlasy, možná hodně urostlé ženě, a dodala: "A tady Christian je jejich sy—" "Jejich bratr," skočil jí do řeči chlapík, kterého prve pojmenovala Raffaele. "Juliův bratr," upřesnila a pak šťouchla Christiana do ramene a začala ho žertem peskovat: "Stáhni si vlasy do ohonu, cugino. Copak nevíš, že takhle by si tě mohli splést se ženskou?" "Cože?" ohlédl se přes rameno. Vypadal zmateně, i když v tom mizerném světle, těžko říct. Sestřenka se naklonila, něco mu zašeptala do ucha, a pak se znovu usadila. Smála se, zatímco si Christian cosi mumlal pod vousy. Potom se obrátil ke Carolyn a upřeně se na ni zahleděl. Bez mrknutí mu pohled oplácela. Byla zvědavá a přála si mu vidět do tváře. Stejně jako to děvče měl pěkný hlas, ale definitivně skrznaskrz mužský. Pod jeho upřeným pohledem se však cítila čím dál víc nesvá, a tak raději uhnula zrakem k ostatním. Zaregistrovala, že jeden jako druhý těkají očima mezi ním a její maličkostí, skoro jako by na něco čekali. Temné siluety jejich hlav se otáčely dopředu a zpátky, a pak zase dopředu. Všechno jí to připadalo trochu moc podivné, začala si


36

tedy přesedat po směru jízdy, ale zarazila se, protože ten velký chlap vzadu najednou zahřměl: "Protože představila všechny kromě sebe, ujmu se toho já. Ta všetečná holka je Giacinta." "Giacinta," šeptem bezděčně zopakovala cizí jméno. Zaujalo ji, nikdy dřív ho neslyšela. Aniž spustila zrak z Christiana, zmíněná nepřítomně prohodila: "Každý mi říká Gia," a pak s jakýmsi až posvátným úžasem pronesla: "Nedokážeš ji přečíst, viď že ne?" Carolyn právě zvedala obočí nad tou zvláštní otázkou, když Santo varovně zavrčel: "Gio." "Jsme na místě," radostně oznámil Adam, a Carolyn se rozhlédla. Blížili se ke vchodu do hlavní budovy. "Děkuji vám, Adame," řekla, jen co zastavil mikrobus. "Žádný problém," opáčil, zatímco začala kapela vysedat. "Příště si zavolejte o odvoz. Pěšky je to daleko a cesta je křivolaká. Rádi vás vyzvedneme." "Děkuji vám," zopakovala s úsměvem a otevřela dveře. Obrátila se na sedadle, aby vystoupila, ale teprve když jí ještě dříve, než stihla došlápnout na zem, sjel střevíc z paty do boku, vzpomněla si, že má stržený řemínek. Okamžitě sáhla po dveřích, aby si nevyvrkla kotník nebo nezakopla. Kdosi ji však popadl v pase a vyzvedl z vozu tak nečekaně, že stačila jen leknutím lapnout po dechu. Sevřela paže, které ji držely, a nechápavě zírala dolů na mladého muže, jenž ji nesl jako pírko. Všimla si dlouhých, sytě kaštanových vlasů, ostře řezaných rysů a nakonec obrovských, hlubokých černých očí s flíčky nějaké světlejší barvy v duhovkách. Hodně se podobají očím Julia Notte, pomyslela si bezděky, i když tento mládenec je má větší a téměř mandlového


37

tvaru. "Seber tu botu," zavrčel, nespouštěje z ní oči. Teprve v okamžiku, kdy uslyšela jeho hlas, si uvědomila, že to je ta Amazonka, ze které se vyklubal muž jménem Christian. Pod tíhou jeho intenzivního pohledu zrudla a pohlédla přes rameno právě včas, aby spatřila, jak se muž s krátkými černými vlasy sklání, aby zvedl její střevíc a následoval je ven. A pak ji Christian postavil na zem. Vlastně ne, nebylo to tak jednoduché. Nepostavil ji jednoduše na zem, ale spouštěl dolů, při tom ji držel tak blízko u sebe, že se jejich těla o sebe otřela v jediném dlouhém, pozvolném pohlazení. Byli tělo na tělo, jak se říká. Vyšla z toho ruměná, bez dechu a totálně vyvedená z konceptu. Konečně přistála nohama na chladné dlažbě, což jí dodalo sílu se vyprostit, a pak ztěžka dosedla na lavičku, před kterou ji postavil. "Děkuji," vydechla, při tom koukala všude jen ne na něj. Pohledem klouzala po ostatních členech kapely. Registrovala, v čem si jsou podobní, a čím se liší. Zanipolo měl vlasy dlouhé jako Christian, ale spoutané do ohonu a černé jako Raffaele, který byl však ostříhaný nakrátko. Tušila, že Santovy vlasy by byly také černé, kdyby si je nechal narůst. Neušlo jí, že obočí měl černé jako uhel, a když si jednu chvíli přejel rukou po holé hlavě, zaujaly ji na každém z prstů tlusté kovové prstýnky. Vypadaly spíš jako nějaký moderní boxer vyvedený ve stříbře než šperky. Poté jí oko sklouzlo k Giacintě, pěkné drobné blondýnce. Jediná ze skupiny nebyla od hlavy k patě v černém. Měla červenou minisukni, bílé tílko a přes ně bílou rozepnutou blůzku. Když k nim došel Raffaele a spatřila v jeho ruce svůj střevíc, natáhla po něm ruku, ale Christian byl rychlejší.


38

Zabavil ho a začal zkoumat. "Je rozbitá," zamračil se. "Ano." Carolyn riskla pohled jeho směrem a hned ucítila, jak jí po tvářích vzlíná další porce rumělky. Skousla si ret, uhnula pohledem a chvíli zvažovala, že nasedne na kyvadlovou dopravu zpátky do vily pro nové obutí. Ale už takhle šla pozdě a navíc byla vynervovaná a cítila se trapně a… a vůbec. Momentálně chtěla jedno jediné. Dostat se pryč od muže, který třímal v ruce její botu. Takže mi zbývá jediná možnost, rozhodla se v duchu a svižně zula přeživší opánku. Hned potom vstala, vyškubla Christianovi z prstů rozbitý sandál, ještě zamumlala: "Díky," a už pelášila hlavní budovou, hezky bosky. Byla si vědoma toho, že se za ní všichni členové kapely dívají. Měla pocit, že se jí jejich oči vpalují do zad. Nejspíš si o ní mysleli, že je nějaká bláznivá dáma, když tam běhá bez bot, ale bylo jí to jedno. Ona— "Carolyn?" Zabrzdila smykem, rozhlédla se, a co čert nechtěl, uviděla, jak k ní halou míří Marguerite s Juliem. "Jsem tak ráda, že jste to stihla. Začínala jsem si dělat starosti," objala ji Marguerite na uvítanou. Potom se obrátila ke vchodu se slovy: "Právě jsme šli zjistit, zda se Gia a chlapci dostali v pořádku dolů." "Dostali. Svezla jsem se sem s nimi," uklidnila ji Carolyn a odolávala jejímu tahání za ruku. "Aha," usmála se Marguerite. "No tak pojďte, a já vás všem představím." "Kdepak, to ne, já—" Carolyn s výmluvným úšklebkem zvedla svoje boty. "Přetrhl se mi řemínek a nemůžu v nich chodit. Vážně bych si raději šla někam sednout. Kromě toho se mi už představili," blekotala a


39

začala se pozadu nenápadně klidit. "Já se půjdu posadit. Vy dva—" Náhle měla pocit jakéhosi strašně podivného čeření v hlavě. Zastavila se a rázně jí zatřepala, pak se přinutila k úsměvu. "Půjdu nám držet stůl." Marguerite se zčistajasna celá rozzářila. "Nehloupněte," zarazila Carolyn. "Půjdeme se posadit všichni společně. S Christianem a ostatními si klidně můžeme promluvit, až budou mít pauzu. Nebo třeba ještě předtím, než začnou." "Jasně," zašeptala Carolyn. Až teď jí došlo, že jestli se bude dál držet Marguerite a Julia, další setkání s muzikanty ji nemine. Ta představa jí byla až směšně proti srsti. Přistihla se, že krabatí čelo a urputně se snaží vymyslet legální důvod vzít roha. Došli skoro až k baru pod šitým nebem, když se jí konečně rozbřesklo. Perfektní záminku přece celou tu dobu nesla v ruce. "Víte," zastavila se. "Asi bych se měla vrátit nahoru do vily a přezout si rozbité boty—" "Neblázněte, Caro. Už jste tady," přerušila ji Marguerite s něžným úsměvem. "Všechno bude fajn." Mlčky na ni zírala. Touha prchnout před nutností stanout opět tváří v tvář Christianovi se zvolna rozplývala, a obestíral ji konejšivý klid. Po chvilce se usmála, přikývla a dovolila Marguerite, aby ji zavedla do baru. Cestou uvažovala, proč s tím u všech všudy tolik nadělala. Rozbil se jí střevíc a Christian jí pomohl. Zbytečně dělala z komára velblouda. Všechno bude fajn. "Je to tvoje životní družka," tiše odtušil Raffaele. Jen co mu rodiče i Carolyn spolknul dav, Christian odtrhl oči od haly. Obrátil se ke skupině, která ho mlčky pozorovala, a zamyslel se. Jeho sestřenka a bratranci, a zároveň kolegové muzikanti. Znali se celý život, ale


40

hráli spolu teprve zhruba nějakých deset let. "Tak co?" zeptal se. "Co si myslela?" "Zpočátku si myslela, že seš Amazonka," sdělil mu Zanipolo, očividně se tím dobře pobavil. "Ano, já vím," řekl suše. "Gia mi to prskala smíchy do ucha. Proto jsem se ji taky pokusil přečíst." "V mikrobusu byla tma a nemá náš zrak," chlácholivě konstatoval Raffaele. "Rozeznala jenom dlouhé vlasy a mohutnou siluetu." "Jakmile spatřila tvou tvář, hned si pomyslela, že jsi moc hezký," přidala se Giacinta a poplácala ho po paži, jako by mohl potřebovat utěšit. Pak si ale skousla ret a dokončila větu: "Což ji tak trochu vyděsilo." Christian se zamračil. "Proč?" Vyklenula obočí, jako by mu to přece mělo být jasné. "Je jí dvaačtyřicet." Vykulil oči. Sám by Carolyn hádal něco přes pětatřicet. Uměla stárnout, na svůj věk vypadala dobře. Přesto Giacintinu pointu nepochopil. "No a? Tak je jí čtyřicet dva." "No a ty vypadáš na dvacet pět nebo šest," napověděla mu. "Tak mladý nejsem už hodně dlouho," namítl pochmurně. "Ale vypadáš tak," zdůraznila Gia, a když na ni zíral pořád stejně nechápavě, vyložila mu to nakonec po lopatě: "Je to smrtelnice. Domnívá se, že jsi dost mladý, abys mohl být jejím synem, a je celá bez sebe z toho, že v ní takové mládě vzbuzuje sexuální choutky." "Já že v ní vzbuzuji sexuální choutky? Už?" zakřenil se. Gia nezapřela italskou krev. Podrážděně vyhodila ruce do vzduchu. "Uomini! Idiota, non essere cosi


41

stupido!" Při jejím výbušném brebentění: Muži! Ty idiote, nebuď tak omezený! Christian jenom mrkal, jakou měla sestřenka vyřídilku, a pak si odkašlal. "A v tom je nějaký problém, chápu to správně?" "Si, cugino, è una problema," přisvědčila suše. "Přečetla jsem ji. Není to typ ženské, co se při románku s mladším mužem cítí jako rybka ve vodě. Bude se ti teď vyhýbat, aby se vyhnula těm trapným pocitům." Christian se zakabonil. Když uvažoval o možnosti, že mu matka našla životní družku, tento problém ho věru nenapadl. "Neboj, bráško, však my ti s ní pomůžeme. A dám krk na to, že ani tetinka Marguerite nezůstane s pomocí pozadu," zahřměl Raffaele, vzápětí ho plácl do ramene a postrčil do budovy. "Teď si pojďme najít instrumenty a nachystat se. Když jsi telefonoval Bellině, říkala, že dokud nepřijedeme, nechá Genie nástroje schované u sebe v kanceláři, si?" "Si, všechny kromě bubnů a kláves. Ty prý nechá odnést na pódium." Slova pronesl nepřítomně, v duchu setrvával u problému jménem Carolyn. A také u znepokojujícího ujištění, že mu máti a bratranci pomohou s námluvami, o sestřence nemluvě. Do hajzlu, pomyslel si zděšeně, jen co si představil ten scénář. "Doufám, že se vaše přítelkyně Bethany bude už brzy cítit lépe," odtušila Marguerite se soucitným úsměvem. "To já také," ujistila ji Carolyn. Seděli u jednoho ze stolků skoro u pláže. Stačilo natáhnout nohu a dosáhla na písek, což už ostatně několikrát udělala. Šťourala se v zemi a prosévala chladný plážový písek mezi bosými prsty. "A jsem si jistá, že bude."


42

Marguerite přikývla. "No, dnes večer jsme tu my, abychom vám dělali společnost, takže si na zotavování nemohla vybrat lepší dobu." Carolyn se usmála, ale zavrtěla hlavou. "Co blázníte? Jste na líbánkách. Nepotřebujete, abych vám dělala křena. Mimoto mám Genii. Jakmile dorazí, přesuneme se k jinému stolku, abyste mohli být spolu sami." "Cara," pobaveně namítla Marguerite. "Jsme rádi, že vás tu máme, drahá." Trpce se usmála. Připadalo jí zvláštní, že se Marguerite pokaždé povedlo vzbudit v ní pocit, jako by byla malé dítě, i když byla přibližně o dvacet let starší. Pohledem mimovolně zalétla k Juliovi. Pozoroval ji s vážným výrazem ve tváři. Přistihla se, že dumá, který z bratrů je asi starší, on nebo Christian? Sice vypadali na vrstevníky, přesto jí instinkt napovídal, že tím starším bude Julius, ačkoli nedokázala s jistotou říci proč. Snad jen ty jeho oči… jako by toho viděly víc. "Hele, už jsou tady," upozornila Marguerite šťastně. Carolyn následovala její pohled k jevišti, kde už stály bubny a klávesy. Genie právě přiváděla členy kapely na nízké podium. Vzala si mikrofon, a zatímco zaujímali svá místa, představovala je publiku. Za bicí se usadil Santo. Raffaele se postavil ke klaviatuře a začal ladit. Zanipolo s Giacintou si přinesli kytaru, a Christian držel… "Housle?" užasla Carolyn. "Ano!" Marguerite se rozzářila. "Není chytrý?" "Ehm…" Carolyn zírala a nechápala. Pánové na sobě všichni měli černé triko a buďto černé džíny nebo kožené kalhoty. V kontrastu s nimi červenobílá Gia vynikala jako třešinka na kopečku šlehačky uprostřed čokoládového dortu. A jejich účesy kopírovaly snad


43

všechny druhy punk rock. Gia si dala na vlasy gel a rozcuchala se v módním stylu zvaném prolítla jsem roštím. Zato Raffaele měl krátké vlasy precizně upravené… do ostrých lesklých bodlinek. Dikobraz mu mohl leda tak závidět. Pak tu byla Santova holá hlava, a Zanipolova a Christianova dlouhá hříva. Ale zatímco Zanipolo si na představení vlasy rozpustil, Christian je naopak sčesal z obličeje a stáhl do culíku. Jedno k druhému, podtrženo a sečteno, vypadali jako předpisová rocková kapela… akorát ty housle krapet haprovaly. "Christian se naučil hrát na klasické housle, ale má raději hard rock," ozvala se Marguerite. Ovšem znělo to spíše jako vychloubání hrdé matky než poznámka pouhé švagrové. "Hardrockový houslista," vydechla lehce popletená Carolyn. O ničem takovém nikdy neslyšela. Měla ráda moderní muziku, pop, hip-pop, alternativní hudbu a něco z hard rocku, ale o hardrocku hraném na housle v životě neslyšela. Tohle by mohlo být zajímavé, konstatovala v duchu. Nebyla si tak docela jistá, co si o tom má myslet. "Jenom počkejte, až je uslyšíte," zakřenila se Marguerite. Ač měla své pochyby, Carolyn se zdvořile usmála. Genie zatím skončila s představováním, sešla z podia a spěchala k jejich stolku. "Ach můj Bože, ti jsou tak sexy, Marguerite," rozplývala se, zatímco se skládala na židli vedle Carolyn. "Zapomněla jste se zmínit, že jsou všichni prostě boží." "Ukázala jsem vám přece video," hájila se rozesmátá Marguerite. "To je správně nevystihne, vůbec na něm nevyniknou," nedala se zviklat Genie. Obrátila pohled k


44

jevišti a se srdceryvným povzdechem žehrala: "Kéž bych tak byla o dvacet let mladší. O nezávazné letní laškování se starší ženou by nestál asi žádný, což?" Marguerite se zachechtala, upřímnost nade vše milovala. "No, čirou náhodou ano. Christian je na starší ženy. Jenomže má radši blondýnky." "Takže mám pech," vzdychla Genie a pak šťouchla loktem do Carolyn. "Ale moje prohra je tvá výhra, mohla bys mít šanci, kamarádko." Carolyn málem vyprskla víno, které zrovna neprozřetelně ucucla. Rychle polkla – podařilo se jí neudusit – a mrkla na Marguerite. S hrůzou zjistila, že se na ni povzbudivě usmívá. Cítila, jak se jí hrne krev do tváří. Tomu říkám trapas, napadlo ji. Potřásla hlavou a spěšně se obrátila k jevišti. K centrálnímu mikrofonu přistoupila Gia. Plnou minutu jen nehybně stála, mlčky na sebe poutala pozornost všech přítomných, a poté otevřela ústa. Ticho prořízl vysoký čistý tón. Udeřila do strun elektrické kytary, a kapela jako kouzlem ožila. Hrobový klid v okamžení vystřídal gejzír zvuků a pohybů. Santovo tělo vibrovalo urputnou snahou vymlátit z bubnů duši. Zanipolo se svou kytarou zacházel, jako by šlo o křížence milenky a samopalu. Raffaele bušil do kláves a pohupoval hlavou do rytmu hudby. Gia se dlouhými riffy střídavě milovala se svou kytarou a zpívala do mikrofonu s čistotou, se kterou se Carolyn nikdy dříve nesetkala. A Christian… Mohla na něm oči nechat. Sledovala, jak se mu pod černým trikem vlní svaly paží a hrudníku. Jezdil smyčcem po strunách houslí tak pekelnou rychlostí, až čekala, že od nich každou chvíli uvidí létat jiskřičky a stoupat dým. Oči zavřené, tvář pohlcenou hudbou, cele


45

se odevzdával svému umění. Hrál píseň za písní, a ona od něho nemohla odtrhnout zrak… a pak zčistajasna otevřel oči a pohlédl do těch jejích. Carolyn měla pocit, jako by jí někdo vrazil injekci adrenalinu rovnou do srdce. Když zvedl víčka, byla si jistá, že vynechalo úder, ale poté, co se jí zahleděl do očí a neuhýbal, její srdce se opět rozbušilo. Tlouklo děsivě splašeným tempem, při kterém se jí nedostávalo dechu a měla téměř závrať. Hudba dohrála stejně náhle, jako spustila. Alespoň jí to tak připadalo. Určitě to ještě nebylo půldruhé hodiny, pomyslela si omámeně, když kapela najednou začala odkládat nástroje a odcházet z pódia. "Přestávka," oznámila Genie do mikrofonu a Carolyn zamrkala. Ani si nevšimla, že odešla od stolu. "Nebyli skvělí?" otázala se Genie obecenstva. "Vrátí se nám za dlouhých patnáct minut. Už se nemohu dočkat. A co vy?" V baru se strhla pravá bouře potlesku a juchání, ale Carolyniny oči stále vězely ve spárech Christianova pohledu. Odváděl spoluhráče k jejich stolu a zrak neodvrátil, ani když pokládal housle. Pod tíhou jeho intenzivního pohledu se cítila jako gazela pronásledovaná leopardem. Skrovné ostatky její inteligence poukazovaly na to, že je směšná, ale instinkty ječely, ať uteče. Dříve než vlastně pořádně věděla, co dělá, Carolyn vstala, silou vůle odtrhla zrak od Christiana, zabreptala cosi o dámách a uprchla oním směrem, divže ne tryskem. "Já to říkala, že před tebou bude utíkat," poznamenala Gia, zatímco Christian zoufale sledoval, jak Carolyn pádí pryč. Instinkt mu radil, aby ji honil a dohonil jako panter kořist. Jenomže co s ní, až ji dohoní? V tom byl


46

kámen úrazu. Přesně věděl, co by udělat chtěl, bohužel se jednalo o chování na veřejném místě zcela nepřístojné. Při poslední myšlence nad sebou jen zakroutil hlavou. Už ji chci, přiznal si s povzdechem. Hned v prvním okamžiku, kdy si v mikrobusu uvědomil, že ji nesvede přečíst, se ho zmocnila zvědavost. A když se jí poprvé dotkl, aby ji vyzvedl ven, pocítil podivné třepetání v žaludku a mravenčení po těle, které s každým krokem k lavičce sílilo. Právě to ho přivedlo na nápad spouštět ji dolů na zem schválně co nejtěsněji u sebe, takže se jejich těla o sebe otřela, což ty pocity ještě umocnilo. Ale když stál na pódiu a cítil, jak ho pozoruje, a otevřel oči… emoce, které se jí míhaly ve tváři, ho nadobro uchvátily. Rozpoznal obdiv, uznání, osamělost a syrovou potřebu, a ta vyvolala obdobnou odezvu v něm samém. V době, kdy končil první blok skladeb, už dokázal myslet na jedinou věc. Chtěl se co nejrychleji dostat ke stolku a prohlásit ji za svou. Ne, že by měl jasno v tom, jak to mínil udělat. Nemyslelo mu to, a jasně už vůbec ne. Po vystoupení mu vřela krev v žilách a měl vážné podezření, že když Carolyn vzala nohy na ramena, dobře udělala. "Zajdu za ní a přivedu ji nazpět," nabídla se Gia, jakmile došli ke stolu. Marguerite ji okamžitě zabrzdila: "Ne, bude lepší, když se nevrátí, dokud tady náš virtuos neodejde zpátky na jeviště," a když na ni Christian překvapeně pohlédl, omluvně se usmála. "Právě v této chvíli je tvá vášeň ještě příliš žhavá. Jestli si ji odneseš, jak sis to v duchu maloval, zatímco jsi hrál, vyděsíš ji k smrti. Proto jsem jí také nezabránila v odchodu." "Tohle jsem nechtěl," vyhrkl.


47

"Drahoušku, většina věcí, na které jsi myslel, byla mládeži do sta let nepřístupná," odtušila Marguerite něžně. Když se jeho bratranci rozchechtali, Christian zrudl, ale popřít to nemohl. Skutečně nezamýšlel někam si Carolyn odnést, ale marná sláva, představy, jak to dělá, a ještě mnohem víc, mu běžely hlavou. S úšklebkem padl na židli u stolu. Marguerite ho poplácala po ruce a pohlédla na Giu. "Mohla by sis s ní zajít promluvit, drahoušku. Uklidnit ji a postarat se, aby se vrátila ke stolu, až budete všichni opět na scéně. Myslím, že se ti bude líbit, Gio." "Prima." Gia se začala obracet, ale když ji Santo chytil za ruku, zastavila se. "Potřebuješ vodu," prohlásil. Opodál spatřil číšníka a krátce se na něj koncentroval. "Vodu nepiju," zamračila se. "Ale to, co piješ, tady s sebou nemáme. A nemáme ani čas zaběhnout ti pro to nahoru do vily. Voda pro tuto chvíli vyřeší dehydrataci z vystoupení." Netrpělivě mlaskla, ale když se najednou objevil číšník s několika orosenými lahvemi studené vody, jednu si vzala a zmizela směrem k dámským záchodkům. "Takže…" Christian přijal láhev, kterou mu Santo podal. "Jakpak si ji mám asi tak namlouvat, když se k ní nesmím na krok přiblížit?" "Myslím, že bys neměl… alespoň ne dnes večer. Podle mě bys to měl zpočátku nechat na nás," zamyšleně řekla Marguerite. "Trochu na ní zapracujeme." Christian ztuhl. "Máti, nepleť si mne laskavě s otcem. Na rozdíl od něho vím, jak se dvořit ženě." "No dovol, já se přece umím dvořit ženě." Julius


48

ovinul jednu ruku kolem Marguerite a přitiskl ji k sobě. "A tady sedí živý důkaz." Christian přikývl. "A kteroupak technikou dvoření sis ji, podle svého názoru, získal? Když jsi v tamtom hotelu máti a Tinyho napadl? Nebo když sis ji v Yorku hodil přes rameno a odnesl do domku, kde jsme bydleli?" "Cože? To udělal?" zeptal se Raffaele překvapeně, zatímco Julius zlověstně přimhouřil oči. "Jenom se ptám, abych na Caro náhodou nepoužil špatnou techniku," pokračoval Christian. Otcův pohled snášel bez mrknutí a Raffaela prozatím ignoroval. Našpulil rty. "Možná bys mě mohl naučit, jak s ní mluvit. Měl bych to trénovat v duchu?" "No páni, tak tady mi zřejmě něco uniklo," zabručel Zanipolo. Julius se zničehonic uvolnil. "Klidně se směj, synu. Ale tentokrát jsi to ty, komu hoří koudel u zadku." S vážným výrazem dodal: "A Carolyn není nesmrtelná. O nesmrtelných a jejich životních družkách nemá potuchy. Navíc je zraněná na duši a momentálně v ní pomyšlení, že by se měla zaplést s mužem, budí přirozený odpor. Nemluvě o čiré hrůze při představě, že ji to táhne k někomu, o kom si myslí, že je tak mladý, jako jsi ty. Bude tvrdým oříškem. Přijmi matčinu pomoc." Někdo ublížil mojí Carolyn, zamračil se Christian, ale pro tuto chvíli to nechal plavat a pohlédl na matku. "Co navrhuješ?" Marguerite se uvolnila. Tušil, že za jejím napětím byla předchozí krátká slovní výměna mezi synem a manželem. Nyní řekla: "No, myslím, že nejprve počkáme a uvidíme, jak dopadne rozmluva s Giou. Potom může pomoci Genie." "Genie? Koordinátorka zábavy?" zeptal se zmateně.


49

Přikývla. "Jsou to kamarádky a podle všeho je otevřená představě, že by Carolyn měla prázdninový románek. Stejně jako ta druhá kamarádka, Bethany." "O prázdninový románek nemám zájem," zavrčel Christian. "Ano, drahý, já vím," přitakala trpělivě. "Ale pořád lepší nějaký začátek než žádný. V tomto případě musíš začít od píky a propracovat se k cíli." Nedočkavě se ošil, ale věděl, že má pravdu. "Dobrá, jak mi tedy může pomoci Genie?" "Jsem si docela jistá, že se správnou pobídkou ji pomůže přesvědčit," ujistila ho Marguerite. "Ale mezitím bys podle mne neměl s Caro ani mluvit, a to až do zítřka." "Do zítřka?" Christian skoro vyletěl ze židle. Do háje, chtěl ji hned teď. Čekat až do zítřka bylo— "Čekal jsi pět století. Jeden den navíc tě nezabije." Marguerite ho chlácholivě poplácala po ruce. "Krom toho to ve skutečnosti nebude až zítra." Když tím vypadal regulérně zmaten, usmála se. "Sdílené sny." "Teda, chlape." Zanipolo mu dal herdu do ramene. "Sdílené sny jsou prý fakt síla." "Doufejme, že po zdrbnutí s Giou, povzbuzení od Genie a sdílených snech, bude drobet ochotnější zdánlivý věkový rozdíl řekněme přehlédnout." Christian měl nepříjemné podezření, že tak snadné to nebude, ale omezil se na dotaz: "Je dost blízko, abychom mohli sdílet sen?" "Bydlí ve vile přímo pod tou vaší," zakřenila se Marguerite. "Zařídili jsme to." "Děkuji," zamumlal. "Nám neděkuj. Ještě jsme ti ji nezískali," zavrtěla hlavou a hned ho varovala: "A mám takové tušení, že


50

bez ohledu na to, co jsme udělali, stejně nakonec uprchne." Když Christian strnul, pokrčila rameny. "Všechny životní družky tvých bratrů v tu či onu chvíli vzaly do zaječích," odtušila tiše. "Pro smrtelnice je to děsivá vyhlídka. Nemusí toliko akceptovat naši existenci, ale také důvěřovat nanobotům, o kterých před setkáním s někým nesmrtelným dokonce ani neslyšely." Znenadání se u stolu objevila Genie, s úsměvem od ucha k uchu. Christian vzhlédl. "Božínku, lidi, jste fantastičtí. Každý s kým jsem mluvila, vás prostě miluje," oznámila šťastně. "Kdepak je Gia? A Carolyn?" podivila se, když si všimla, že u stolu schází i její kamarádka. "Odešly se upravit na dámy. Jsem si jistá, že se obě brzy vrátí," odpověděla Marguerite. "Když už je řeč o Carolyn, právě se mne na ni ptal Christian, ale já ji neznám zdaleka tak dobře jako vy. Třeba byste mu mohla zodpovědět jeho otázky?" Genie povytáhla obočí a přesunula pohled ke Christianovi. "Jasně. Co byste rád věděl?" Pochopil matčinu narážku, usmál se a odpověděl upřímně. "Všechno."


51

3. KAPITOLA Carolyn vyšla z kabinky a zamířila k umyvadlům. Když poznala blondýnku, která si před zrcadlem tupírovala vlasy, zpomalila. Jen co se jí Gia podívala do očí v zrcadle, rozpačitě pozdravila: "Ahoj." Najednou jí bylo trapně. Ukázala ke kabinám a vykoktala ze sebe: "Já byla jen… ehm…" "Ulevit si?" pobaveně napověděla Gia. Přikývla a pokračovala k umyvadlu, aby si umyla ruce. V duchu si spílala do idiotek. Mohla za to provinilost, že ji přitahuje Christian, a způsob, jakým utekla, že tohleto vůbec vypustila z pusy. Jako by pro odchod od stolu potřebovala omluvu. Gia vyprskla smíchy, a Carolyn na ni nejistě pohlédla. "Pardon, ale měla byste vidět svůj výraz," hihňala se Gia. "Tváříte se provinile jako capart, kterého načapali s packou ve sklenici se sušenkami." Carolyn se obrátila zpátky k umyvadlu a v rozpacích si dál myla ruce. Když si je odešla sušit, Gia se zeptala: "Takže ta místní šéfka přes povyražení, Genie, je vaše přítelkyně?" Usmála se. "Od vysoké školy. Stejně jako Beth. Přijela se mnou, ale co jsme dorazily, je jí pod psa," vysvětlila. "Což je strašná škoda, protože od dob soužití na studiích, je to poprvé, co jsme všechny tři pospolu." "Vy tři jste spolu bydlely?" zeptala se Gia zvědavě. "Na koleji?" "Ne, pronajaly jsme si dům, ještě s jedním kamarádem. Brentem." "Brentem," zakřenila se Gia. "Jeden muž na tři ženy. To muselo být náramně zajímavé."


52

Teď se zahihňala Carolyn. "Brent byl spíš jako jedna z nás než mužskej." Gia přimhouřila oči. "Gej." "Ano," odpověděla Carolyn, ačkoli to ve skutečnosti nebyla otázka. "Pár lidí ve škole to sice vědělo, ale tehdy se s tím ještě tajil. Měl trochu starší rodiče a myslel si, že kdyby se to dozvěděli, zavrhli by ho." Hořce se pousmála. "Největší legrace na tom je, že mne celá léta tahal domů jako svou holku, aby se to jejich nedomákli. A když konečně vyšel ze skříně, jeho mámu to vůbec nepřekvapilo. Celou dobu věděla, že jsem jenom bradka." Gia se obrátila zády k pultu, vyskočila si na něj a vzala do ruky láhev s vodou doteď položenou vedle umyvadla. Pátravě si prohlížela Carolyn, zatímco láhev otevírala, upila doušek, a když ji sklonila, optala se: "Bradka?" "V podstatě se tím myslí něčí falešná holka, aby se lidé nedovtípili, že je to gej," vysvětlila. Bezděky při tom zauvažovala, jak by se to asi řeklo italsky. Marguerite přece povídala, že členové kapely jsou všechno Juliovi italští příbuzní. Pohlédla ke dveřím, ale váhala. Vracet se ke stolu se jí nechtělo. Ještě by tam mohl být Christian. Bála se, že se znemožní. Sotva ho uvidí, začne slintat, nebo nějak jinak prozradí, jak moc ji přitahuje. Nejlepší bude, prostě se mu vyhýbat. Půjde tam teprve, až se vrátí na pódium, a před koncem druhého bloku se vytratí. Dokud kapela neodjede, budu se téhleté restauraci vyhýbat jak čert kříži, rozhodla se. "Posaďte se ke mně," navrhla Gia a poplácala pult vedle sebe. Když se na ni Carolyn podívala poněkud nejistě, ironicky se usmála. "O pauzách mám odpočívat, ale jestli vyjdeme ven, hosté si se mnou budou chtít


53

vykládat, a s odpočinkem mám utrum. Při holčičím pokecu s vámi si prima odfrknu." Vzhledem k tomu, že se ani Carolyn nijak zvlášť netoužila vracet, nenechala se dvakrát pobízet a uvelebila se vedle ní. "Takže vám nevadilo dělat kamarádovi bradku?" zajímala se hned Gia. "Ne, vůbec ne. Brent byl zlatíčko a bezva přítel. Pořád je. Mimo to mi ho bylo líto. Tehdy se svou sexualitou skutečně bojoval. Chtěl být normální, aby udělal radost rodině a zapadl mezi ně, ale ženy ho prostě nepřitahovaly. Jednu dobu to měl vážně těžké. Ráda jsem mu vypomohla," pokrčila rameny. "Můj cugino má stejný problém," prohlásila Gia, když Carolyn znovu pohlédla ke dveřím. Ta se nejistě obrátila. "Cugino?" "Bratranec," přeložila Gia. "Je gay, ale… no, Italové jsou strašně vysazení na to, aby byl mužský pořádný samec, a obzvláště pak v naší rodině. Tak si to nechává pro sebe. Já jsem jediná, kdo o tom ví." "Jé, tak to je velká škoda. Musí to mít chudák těžké," poznamenala soucitně. Vybavovala si spoustu nočních sedánků, při kterých tento problém s Brentem rozebírali. Vážně s tím bojoval, a jí se to nezdálo fér. Nechápala primitivní hněv a zuřivost, které homosexualita vyvolávala u některých lidí. Někteří se chovali, jako by byli přesvědčení, že se dotyčný jednoho krásného dne probudil a řekl si: Co tak dneska naštvat vesmír a změnit sexuální orientaci? Nebyla sice žádná kapacita na danou problematiku, ale myslet si, že má člověk na vybranou, které pohlaví ho bude přitahovat, jí připadalo stejné, jako si myslet, že si můžete vybrat, co budete mít raději kupříkladu k jídlu.


54

Někteří dávali přednost čokoládě před vanilkou, a jiní zase preferovali vanilku před čokoládou. Nešlo o vědomou volbu, ale o věc chuti a obliby, potažmo vkusu. Proč by měla být sexuální orientace jiná? "Si." Gia smutně přikývla. "Nějakou dobu to nebylo tak zlé, měl— jak jste to říkala? Bradku?" Když Carolyn přikývla, pokračovala: "Celá léta měl bradku. Byli dobří přátelé a chodívala s ním na rodinné oslavy a tak. Ale minulý rok se provdala a on od té doby nemá nikoho, žádnou novou bradku už si nenašel. Všichni příbuzní ho otravují, aby si přivedl novou přítelkyni, a on se bojí, že někteří začínají mít podezření. Obzvláště pak Julius a ostatní kluci z kapely." "Bratranec, o kterém mluvíte, je jeden z těch mužských v kapele?" podivila se Carolyn a hned začala dumat, který z nich by to asi tak mohl být. Byla si docela jistá, že to nebyl Christian ani Santo, a ani Raffaele na to nevypadal. Zbýval tedy Zanipolo. Samozřejmě se také mohla naprosto mýlit. Na první pohled jste to nepoznali. Vlastně občas ano, opravila se v duchu, ale ne vždycky a rozhodně ne, pokud to ještě pořád drželi v tajnosti, čili zůstávali takříkajíc ve skříni. "Mohla byste mu pomoct," řekla teď Gia, a Carolyn se na ni nechápavě podívala. "Já? Pomoct jemu? Jak?" zeptala se zmateně. "Mohla byste být jeho bradkou," usmála se Gia. "Kdyby si mysleli, že s vámi něco má, jejich podezření by prozatím vyšumělo, a na chvíli by na něj přestali tlačit. Dokonce i po návratu domů." "No, Gio, já nevím," začala zděšeně. "Ale je to perfektní nápad," okamžitě se pochválila Gia a zatleskala. "Už jste to dělala, takže víte, jak být bradkou. On se s vámi bude moct uvolnit bez starostí, že


55

se ho pokusíte tahat do postele. Taky se nebudete cítit ublížená ani si stěžovat, že se tam nesnaží tahat on vás, protože víte, že zájem z jeho strany je vyloučen, ale není v tom nic osobního." "Jenomže jsem o tolik starší než vy všichni, lidi," zdůraznila hlasem, který stoupal přímo úměrně jejím obavám. "Ne, nejste. Nejsme tak mladí, jak vypadáme," ujistila ji Gia. "Jenom si musíme udržovat mladistvý vzhled, abychom mohli vystupovat s kapelou. A dobře stárneme, v našem rodu je to dědičné," dodala, když Carolyn přimhouřila oči a zaostřila na ni. Hledala vějířky vrásek kolem očí nebo jiná zrádná znamení, že by mohla být starší než nějakých pětadvacet, na kolik vypadala. "Krom toho byla jeho bývalá… ehm… bradka zhruba ve vašem věku, a proto si všichni myslí, že upřednostňuje starší ženy. Nezapochybují ani na moment." "Gio, ráda bych pomohla, ale nemyslím si—" "Bude to oboustranně výhodné," přerušila ji a spustila chvalozpěv. "Je chytrý a legrační a dobrý společník… no, legrační vlastně není," zamračila se. "Ve skutečnosti je trochu vážný, ale určitě jenom proto, že má pořád strach z toho, že to zjistí ostatní, a rodina se od něho odvrátí. Ale dobrý společník je, a mohl by vás doprovázet a dělat vám společnost, když je ta vaše kamarádka, Beth, nemocná." "Já nevím…," zašeptala Carolyn, ale čím dál víc ji lákalo říci ano. Upřímně nesnášela představu, že by někdo trpěl, jako kdysi Brent. A bylo by hezké mít společnost, když je Beth marod. "A udělala byste mi nesmírnou laskavost," pronesla vážně. "Dělám si o něj starosti. Byl kvůli tomu tak skleslý, až mám strach, že si něco udělá. Ale kdybyste


56

byla svolná hrát jeho bradku a tím z něho sejmout ten tlak, nemusela bych se tolik bát." Carolyn vytřeštila oči. "To je to tak zlé?" "Naše rodina klade velký důraz na tradiční mužnost," odtušila Gia se smrtelně vážným výrazem. Skousla si ret. Bylo to fakt velké pokušení. Vlastně jí teď bránila už jen jediná věc. Uvědomovala si, že pokud by souhlasila, musela by se stýkat se členy kapely. Minimálně sem tam. Což ovšem znamenalo vídat se s Christianem, a při té směšné slabosti, kterou pro něj měla, se to nejevilo jako dobrý— "A vím, že Christian by byl vděčný," řekla najednou Gia, a v tu ránu by se v Carolyn krve nedořezal. Po chvilce zvedla k blondýnce vykulené oči. "Christian?" Spíš to jméno zaskřehotala, než vyslovila. Pane Bože, pomyslela si, když děvče přikývlo. Toužila po tom nebohém chlapci a on to byl gay. Smutné, mírně řečeno. A kam se ksakru poděl její gayradar? Vždycky si myslívala, že po dobře dvacetiletém přátelství s Brentem ho má vyladěný k dokonalosti. Očividně ne. "Bože," zamumlala. "Tak co? Uděláte to?" vyhrkla Gia, a pak se jí spiklenecky zablýsklo v očích. "Můžete nafotit spoustu obrázků, na kterých budete s Christianem, a odmejlovat je exmanželovi. Bude si myslet, že se tady skvěle bavíte s fešným mladým hřebečkem." Stačilo jen na to pomyslet a Carolyn zařvala smíchy, ale hned se na Giu překvapeně podívala. "Jak víte, že nějakého exmanžela vůbec mám?" "Prsteníček." Bradou ukázala na její ruku a Carolyn sklopila oči. Když spatřila světlý kroužek, který zbyl po snubním prstýnku, jenom si povzdechla. Je to jako cejch,


57

pomyslela si znechuceně. Touto dobou už mohl být pryč, to by si ho ovšem musela sundat, když opustila Roberta, ale nosila ho tak dlouho, že na to ani nepomyslela, dokud na ni při odjezdu na dovolenou nezačala Bethany tlačit, aby si ho stáhla. Jsi zase volná. Jen ať se to svět dozví, říkala. "Zatím to ještě není můj exmanžel,"přiznala nešťastně. "Rozvod není u konce. Právník tvrdí, že to potrvá další tři měsíce a pak by mělo být po všem, ale momentálně stále probíhá rozvodové řízení." "Hmm. No, tak to mu svoje fotky s Christianem rozhodně musíte poslat." Carolyn sice znovu vyprskla smíchy, ale už věděla, že to neudělá. Neměla zájem o jakýkoli kontakt s Robertem, vyjma podpisu na konečném rozhodnutí o rozvodu. "Tak co? Můžu Christianovi povědět, že to uděláte?" Pořád váhala. Ráda by mu vytrhla trn z paty, a představa společníka na dobu Bethiny nemoci byla každopádně lákavá. A když teď věděla, že je teplej, byla si naprosto jistá, že slabost, kterou pro Christiana měla, sejde ze světa přirozenou smrtí. Jediným skutečným problémem bylo, co na to řeknou ostatní? Všichni si o ní budou myslet, že je stará raketa, co si to rozdává s o dvacet let mladším kolouškem. Nic naplat, tohle by jí vadilo, a právě proto řekla: "Ne, že bych mu ráda nepomohla, Gio, ale představa, jak mě každý pomlouvá, že mám letní románek s někým o tolik mladším, je mi proti srsti." "No, Marguerite ani Julius, a rozhodně ani nikdo z kapely, na tom nebudou vidět nic špatného," argumentovala trpělivě. "Jak už jsem říkala, všichni si myslí, že je Christian na starší ženy. A krom toho si ženy


58

v Evropě berou do postele mladší milence v jednom kuse, alespoň mezi našimi lidmi. Nikdo si o tom nic zlého nemyslí," pokrčila rameny. "A Genii a Bethany můžete vždycky říct pravdu, pokud si ovšem nepustí pusu na špacír. No a co se týče ostatních, co je komu po nich? Těžko se s někým odtud ještě někdy sejdete, to je ta krása dovolených… No tak," přemlouvala ji. "S vámi bude v kapele aspoň trochu psina." Carolyn ještě moment váhala, ale pak vyfoukla vzduch z plic. "Ale co, do pekla. Ano, udělám to." "To je holka!" zakřenila se Gia. "Slibuji, že toho nebudete litovat." "Doufejme, že máte pravdu," zabručela Carolyn, už v ní začínal hlodat červíček, jestli se čirou náhodou neunáhlila. Vtom k nim dolehlo ladění kytary. "To je moje narážka." Gia seskočila z pultu. "Zpátky do roboty. Měla byste se vrátit ke stolu a vychutnat si zbytek představení." "Ano, nejspíš ano." Carolyn se svezla z pultu hned po ní. Dál se vyhýbat Christianovi už postrádalo jakýkoli smysl. A ty jiskřičky, které mezi nimi zdánlivě poletovaly, když na ni hleděl, si očividně vybájila. Evidentně jenom uvažoval, jestli by ji dokázal přesvědčit, aby mu dělala bradku. Když teď věděla, odkud vítr vane, bylo jí z těch divokých myšlenek, které jí táhly mozkovnou, skoro trapně. Kroutila nad sebou hlavou a následovala Giu ke dveřím. "Caro, drahoušku, budete tak hodná, a půjde-li kolem servírka, objednáte Juliovi a mně další drink?" požádala Marguerite, jakmile vstala. "Jenom zajdeme zjistit, jestli se k nám Gia s chlapci připojí nebo ne."


59

"Jistěže," přikývla Carolyn, zatímco se dvojice odebrala k pódiu, kde teď kapela smotávala šňůry a uklízela nástroje. "Bože, jeden vedle druhého jsou tak sexy," zakňučela Genie. Hráče nonšalantně obcházející po jevišti, doslova požírala očima zaživa. "Dokonce i Gia. Mít u ní šanci, z fleku začnu kopat za opačnej mančaft." Carolyn vyprskla smíchy. "Ty určitě." "Dobrá, možná ne, ale aspoň bych o tom vážně pouvažovala." Potřásla hlavou a znovu se zadívala na kapelu. "Co ten Christian?" "Co je s ním?" Carolyniny oči přistihly zmíněného muže na bobku, jak pečlivě ukládal housle do pouzdra. "Vyptával se mě na tebe. Hodně. Možná uděláš štěstí," šťouchla do ní loktem. "To spíš Brent," ušklíbla se Carolyn. Genie zamrkala: "Cože?" Přikývla. "O přestávce jsem si v koupelně trochu pošpitala s Giou. U nich v rodině jsou prý samí zapřisáhlí macho, a on je gay, ale ve skříni, zamčený na sedm západů. Požádala mě, abych byla jeho bradkou." "Ne. Bože, proč jsou ti dobří vždycky přihřátí?" zasténala Genie, zatímco se očima vracela k jevišti. "Uděláš to?" "Ano," přiznala. "Však mě neubude, když mu vypomůžu, a aspoň budu mít společnost. Beth je nemocná." "Taky pravda." Genie nespouštěla zrak z pódia. "Mohla bys páchat horší kousky, než koukat na zakázané ovoce, jako je tohle, abys měla společnost. Samozřejmě počítej s tím, že ti úplně všechny ženské široko daleko budou pekelně závidět a až do morku kostí tě nesnášet." Carolyn to rozesmálo, současně pohledem našla


60

Marguerite s Juliem, kteří zrovna došli k muzikantům. "Tak co?" vyhrkl Christian a sklonil se, aby políbil Marguerite na tvář. "Byl jsi famózní," rozzářila se. "Jsem velice pyšná." Zrudl, ale usmál se a svůj dotaz konkretizoval: "Myslel jsem Carolyn. Mám jet nahoru a pokusit se usnout?" Marguerite si skousla ret a nejistě koukla na Giu. "Tys mu ještě nic neřekla?" Gia zavrtěla hlavou. "Chápu to tak, že sis ji přečetla." "Ano, drahá, a byl to z tvé strany skutečně geniální nápad. Absolutně geniální." "Děkuji, teto Marguerite." Gia se při pochvale celá zapýřila. Christian okamžitě zpozorněl. "Co bylo geniální?" Marguerite si už podruhé skousla ret, což nejspíš nebylo dobré znamení, ale skutečný strach mu nahnal až její návrh: "Co kdybychom si zašli někam, kde budeme mít větší soukromí, a hezky v klidu to probrali?" "Musíme odnést nástroje do Geniiny kanceláře," zahřměl Raffaele. "Můžeme si promluvit tam." "Nepůjde Genie—" "Dala nám klíče," přerušil ji Christian. "Výborně, tak to tak uděláme," rozhodla. Jak šel za ostatními do zákulisí, po očku kouknul ke stolku a pohledem nalezl Carolyn. Když se jejich oči potkaly, váhavě se na něj usmála. Šok… ale příjemný. Cítil, jak napětí v hrudi trošinku povoluje. Od chvíle, kdy při jeho příchodu utekla od stolu, mu bylo strachy špatně. Jak si ji má asi tak namlouvat? Nemůžete se dvořit někomu, kdo není pomalu ani na dohled. Nicméně to vypadalo, že ten Giin geniální nápad skutečně


61

fungoval. Nemohl se dočkat, až uslyší, o co vlastně jde. Naneštěstí byl zřejmě jediný, kdo se chtěl dostat do té zatracené kanceláře. Všichni ostatní se totiž loudali hlemýždím tempem a dychtivě sáli chválu, kterou jejich výkon opěvovala Marguerite. Silou vůle se přinutil k trpělivosti. Čekal na Carolyn pět set let, pět minut navíc ho nezabije… snad. "Konečně." Christian zavřel dveře Geniiny kanceláře a obrátil se, aby přesunul zrak z matky k sestřence. "Jaký je ten geniální plán?" Když si Marguerite s Giou jen mlčky vyměnily pohled, ucítil, jak mu páteří opět vzlíná strach, a přimhouřil oči. "Tak co?" zavrčel. "Klid, drahý, jenom bych ráda, abys dříve, než zareaguješ, vzal v potaz všechny okolnosti," předla Marguerite. Tím podivně opatrným tónem ale jen zhoršovala úzkost, kterou už nyní pociťoval. "Musíš brát v úvahu, jak o tom smýšlí Carolyn." "Byla super-vyděšená, že ji přitahuješ," bez úsměvu odtušila Gia. "A to myslím smrtelně vážně. Hodlala se jevišti a přilehlému okolí vyhýbat jako čert kříži." Christian se zamračil, ale nijak zvlášť ho to nepřekvapilo. V jistém ohledu bývalo nestárnutí skutečně otravné, na druhou stranu ale připouštěl, že kdyby vypadal na pětistovku, neměl by to snazší. To by se pak po něm ani neohlédla. "A?" napověděl, když se žádná z žen neměla k pokračování. Gia pohlédla na Marguerite. Ta ji povzbudila kývnutím a Gia si odkašlala. "A tak jsem jí rozvázala jazyk, abych zjistila, jak na to nejlépe jít. Přesvědčování, aby kašlala na věk a dala ti šanci, by očividně nezabralo. Není to ten typ ženy, jakému by bylo dobře s panáčkem


62

na hraní." "S panáčkem na hraní?" Při výkřiku mu přeskočil hlas, a když se tomu jeho otec jen zlomyslně uchechtnul, křísl o něj zamračeným pohledem. "Ano, víš, takhle tě bere, Christiane," pokrčila rameny a připomenula: "Vypadáme o hodně mladší, než ve skutečnosti jsme." "Jasně," zavrčel. "Co dál?" "Mňo," odmlčela se, aby si olízla rty. "Nechala jsem ji vyprávět o přátelích… Genii a Bethany a… ehm… Brentovi." Christian strnul, oči přimhouřené do úzkých škvírek. "Brentovi?" "Ano, on je… ehm… no, byl jejím spolubydlícím na vysoké. Lépe řečeno, všichni čtyři byli spolubydlící. Měli pronajatý domek," dodala rychle, když se začal kabonit. "Brent byl dobrý kamarád. Tak trochu jako další kamarádka." Christian zamrkal. "Tak trochu jako další kamarádka?" "Ano, hm, víš… no… Brent je gay," vykoktala. Rázem se uvolnil. Tak to je v pořádku. Pomalu se začínal obávat, že mu Gia hodlá povědět něco ve smyslu, že k tomu mládenci Carolyn dlouhá léta chová neopětovanou lásku. "Dobrá, takže má kamaráda gaye," shrnul to, ne že by chápal, kam tím sestřenka míří. Gia se znovu podívala na Marguerite a přešlápla z nohy na nohu. "No, víš, nebyl homosexuál otevřeně, byl ve skříni, a ona příležitostně předstírala, že je jeho holka, aby mu pomohla v ní zůstat. Podle všeho se tomu říká být něčí bradka." Christian mlčky vyčkával. Gia znovu nervózně přešlápla z nohy na nohu, a


63

tentokrát mu neušlo, že se nenápadně šourala trošku dál od něj. Když přimhouřil oči, pokračovala: "A pak jsem dostala nápad. Nesmírně s tímhle Brentem soucítila. Byli dobří přátelé a trápilo ji, že se musel tak přetvařovat a vůbec…" Odmlčela se a udělala další krok směrem od Christiana těsně předtím, než ze sebe bleskurychle vysypala: "A tak jsem jí pověděla, že seš gay." Christian mrkl jednou, mrkl podruhé a po třetím mrknutí vyvřískl: "Cože?" "Klid, Christiane, chvilku prostě poslouchej," chlácholila ho Marguerite a poplácávala syna po ruce jako splašeného hřebečka. Vzteky bez sebe se ohlédl na matku, když se mu však do výhledu připletl otec, který se za ní tiše dusil smíchy, zarazil se. Probodl ho pohledem, ale když vzápětí Zanipolo vyhrkl: "Moment, počkat. To jako myslíš vážně? Tys jí namluvila, že je gay?" obrátil k němu oči upřímně vděčen, že to nemusel říkat sám. "V té chvíli mi to připadalo jako perfektní řešení," povzdechla si Gia. "Co tím sakra myslíš, že ti to připadalo jako perfektní řešení?" zeptal se nevěřícně. "Řekla jsi jí, že jsem teplej." "Ano, ale chápej—" "A ona ti to uvěřila?" vyděsil se. "Ano, samozřejmě. Proč by si měla myslet, že bych o něčem takovém lhala?" vyprskla podrážděně. "Julie," okřikla Marguerite jeho otce, když se tlumeně, nicméně od srdce rozchechtal. Julius nelenil a pustil se do žehlení. "Promiň, drahoušku, ale když jsem si tě namlouval, dával mi tak zabrat, že si o tomhle prostě nemůžu nemyslet, že je to děsná psina," vrněl a bez meškání Marguerite objal.


64

"Fakt děsná legrace," zavrčel Christian. "Pověděla mé pravé životní družce, že jsem přihřátej." Zanipolo vyštěkl smíchy. "A ona jí uvěřila." Christian se na posměváčka zamračil a vážně zvažoval odreagovat zmučené nervy trochou násilných prostocviků, dokud Gia nepronesla: "No, vlastně jsem nejdřív řekla, že můj cugino je gej, a nepověděla kterej. Myslela si, že to musíš být ty, než jsem upřesnila, že mám na mysli Christiana." "Cože?" zařval Zanipolo. "Proč by si to myslela? Vypadám snad jako gay?" Christian netrpělivě zabručel a obrátil se na Giu. "Nechápu, jak má pomoct, když si o mně bude myslet, že jsem na kluky." "Je to vlasama? Proto mě má za teplouše, co myslíte?" zeptal se pléna Zanipolo. "Možná bych se měl nechat ostříhat." "Možná," ozval se Santo, zatímco si ho zkoumavě prohlížel. "Kdepak. Christian má taky dlouhé vlasy," vmísil se do diskuze Raffaele. Christian se na ně začal mračit, ale sotva Gia oznámila: "Řekla jsem jí, že jsi ve skříni a bojíš se vyjít s pravdou ven ze strachu, že by se k tobě rodina obrátila zády," nechal bratrance plavat a pohlédl zase na ni. "Co, prosím?" zeptal se nechápavě. "Nikdy bychom se k tobě neobrátili zády, Christiane," odtušila Marguerite a pohladila ho po ruce. "Gay sem, gay tam, máme tě rádi." "Já nejsem gay," zdůraznil hlasem náhle o oktávu vyšším, za což se mu vzápětí od otce dostalo dalšího odfrknutí smíchy. "Ne, jistěže ne, drahý," urychleně přisvědčila


65

Marguerite. "Ale i kdybys byl, stejně bychom tě milovali. Nemusel by ses schovávat ve skříni se smradlavými starými škrpály." "To není myšleno doslovně, máti. V žádné skříni bych se neschovával. To je… to je vlastně jedno," zabručel a znovu se obrátil na Giu. "Krucinálfagot, jak mi má utajená homosexualita asi tak pomoci—" "Souhlasila, že ti bude dělat bradku," skočila mu do řeči. "Já nechci žádnou zatracenou bradku," odsekl Christian. "Chci svou životní družku." "Možná bych si měl nechat narůst vousy. Možná bych s nimi nevypadal tolik jako gay," meditoval Zanipolo a mnul si tvář. Gia si ho nevšímala. "Vím, že ji chceš za družku a ne za bradku, Christiane, ale takto jí aspoň nebude trapné trávit s tebou čas. Můžete se navzájem poznávat bez rizika, že ti zdrhne, protože ji budeš přitahovat." "Nebudu ji přitahovat, protože si myslí, že jsem teplouš," podotkl ponuře. "Ale ne, Christiane, homosexualita tvou přitažlivost nijak neovlivní," jala se ho uklidňovat Marguerite. "Já nejsem homosexuál," zařval jako túr a sežehl otce zlým pohledem, jelikož ten zařval také. Ovšem smíchy. "Ne, jistěže nejsi, miláčku. Ona si pouze myslí, že jsi," přitakala matka. "Ale já nejsem!" řičel. "A jak se s ní mám, do prdele, asi tak sblížit, když si myslí, že jo?" "Christiane," začala Marguerite, od pohledu starostí bez sebe a s rozumem v koncích. "Nech to na mě, cara." Julius se nad Christianem konečně smiloval, uchopil ho za loket a odtáhl kousek stranou od ostatních. Moc si tím sice nepomohl, protože


66

se okamžitě shlukli okolo nich, ale Julius to jednoduše ignoroval. Objal Christiana jednou rukou kolem ramen se slovy: "Přestaň myslet na teplouše a mysli na to, že je tvou bradkou. To je holka, co předstírá, že je něčí holka, správně?" Zamračil se, ale přikývl. "Což ti dává volnou ruku. Můžeš s ní trávit čas, brát ji na večeři, povídat si a navzájem se poznávat, a" – Julius významně zvýšil hlas – "budeš ji brát za ruku, kolem ramen, do tance, objímat ji a tak podobně, jako by to dělal každý normální kluk. Bude se to očekávat. Přinejmenším na veřejnosti, nemám pravdu?" Christian zvolna přikývnul a začal se na celý problém dívat z jiného úhlu pohledu. "Dokonce můžeme zařídit, aby ti dovolila líbání," dodal Julius. "Jakpak to uděláme?" zajímala se hned Marguerite. Christian se zamračil. "Nechci, abyste nad ní přebírali kontrolu a—" "V tom právě tkví ta krása," přerušil ho Julius. "Nebudeme nad ní muset přebírat kontrolu, abychom ji přiměli něco udělat. Postačí, když prohlásím něco na způsob: Vy dva se nikdy nelíbáte nebo to či ono neděláte. Nevěřím, že spolu chodíte. A hnedle budeš povinován ji políbit, a ona ti to dovolí, aby obhájila svou pozici bradky." "Ach, Julie, ty jsi tak chytrý," pochválila ho Marguerite. "Ale jestli mě má teďka za gaye, těžko ji budu přitahovat. A proč by vůbec měla chtít, abych ji líbal," lamentoval Christian. "Domnělá homosexualita tvou přitažlivost nenabourá," kategoricky prohlásil jeho otec. "Tu nemůže


67

nabourat absolutně nic. Tohle mají v kompetenci nanoboti. Bude tě chtít bez ohledu na to, co si o tobě myslí. Celá ta záležitost okolo teploušů a bradek poslouží pouze k ukolébání jejího špatného svědomí, že by mohla ona přitahovat tebe. Takto se nebude bát, že by se musela vypořádávat nebo čelit přitažlivosti, kterou považuje za nepatřičnou. Ona nebude mít důvod prchat a ty budeš mít volné pole působnosti a můžeš se jí po libosti dvořit." Christian pozvolna začínal chápat, jak by mu ten švindl mohl pomoci. Rozhodně to bylo lepší, než kdyby se mu vyhýbala a nikdy se s ní nevídal. Přesto… "Dobrá, ale co se stane potom?" "Kdy potom?" nechápal Julius. "No, až ji dotlačím k tomu, aby mě poznala a měla ráda, jak mám pak přehodit výhybku z jsem teplej, na nejsem?" ozřejmil suše. "Aha." Julius z něho sundal ruku a pokrčil rameny. "Tak to nemám nejmenší tušení." "Jsem si jistá, že pak se toho ujme matka příroda, drahý," okamžitě řekla Marguerite. "Nejdůležitější je, že ti to umožní proces namlouvání alespoň zahájit." Christian si povzdechl a unaveně přikývnul. "V šatech to nebude," s určitostí prohlásil Zanipolo. "Nenosím nic moc jiného než vy, kluci." "Takže," odtušila Marguerite, ignorující Zanipolovo polohlasé rozjímání. "Pověděla jsem děvčatům, že jdeme zjistit, jestli se k nám připojíte, mládeži. Ano nebo ne?" Když Christian zaváhal, jelikož si nebyl jist, zda je připraven – nebo zda vůbec ví, jak – hrát kluka na kluky, Marguerite dodala: "Pokud ano, můžeš ji pozvat na procházku. Svěř se jí, že ti Gia pověděla o jejím souhlasu být tvou bradkou, a jak moc si toho vážíš. A


68

pak to celé spustit. Třeba ji pozvi zítra v noci na večeři." Stále váhal. "Nemusím mluvit vyšším hlasem nebo začít chodit a chovat se zženštile, nebo snad jo?" "Mám zženštilou chůzi?" zeptal se najednou Zanipolo. "Nevšiml jsem si," ujistil ho Santo. Zanipolovi se právě ulevilo, když dodal: "Ale na druhou stranu, já vlastně moc nesleduji, jak chodíš, cugino." "Nemusíš chodit ani jednat zženštile," obořila se na něj Gia podrážděně. "Existují různé druhy gayů. Někteří jsou zženštilejší, jiní drsnější, a pak tu máme obyčejný průměr. Jsou jako každý jiný, pro pána krále." "Jasně," vydechl Christian. "Buď prostě sám sebou," poradila Marguerite. "Jasně," zopakoval Christian. "Pojďme na věc, synu," zahlaholil Julius a praštil synátora do ramene. "Za nějakých plus mínus devět měsíců chci houpat na koleně tvoje caparty." "Ach," vzdychla Marguerite a pohladila Christianovi obražené rameno. "Moje mimi bude mít mimi." "Je mi víc než pět století, mami. Do škatulky mimi se už hezky dlouho nevejdu." "Pro mě budeš mimi navěky," potěšila ho a stoupla si na špičky, aby přidala polibek na tvář. Christian zakroutil hlavou a zamířil ke dveřím, ale ještě ji zaslechl, jak plačtivým hlasem šeptá: "Slyšel jsi to, Julie? Zase mi řekl mami." "Si, cara, a tou přece jsi," něžně opáčil jeho otec. "Ano, ale tolik jsem toho propásla. Dětství, dospívání…" odtušila s hořkým povzdechem, když Christian otevřel dveře. "To ano," uslyšel vážně souhlasit svého otce. "Možná bychom měli mít další dítě, aby sis to vynahradila."


69

"Co jsem promeškala, mi nevynahradí nic," zašeptala. "Ale bylo by to pěkné." "Tak na tom začneme pracovat ještě dnes v noci," prohlásil Julius zastřeným hlasem. "Vy dva na tom pracujete ode dne, kdy jste se našli," suše poznamenal Christian. "Ano, pracujeme," bez uzardění potvrdil Julius, sotva vykročili rozlehlou halou. "Žárlíš?" "To si piš," zahučel Christian. Taky bych si s Carolyn trochu popracoval. Ale dokud si o mně bude myslet, že jsem gay, musím si dát zajít chuť. Bože!


70

4. KAPITOLA "Hele, támhle jdou." Carolyn se ohlédla. "A všichni, nejen ti dva, Julius a Marguerite," poznamenala Genie. Jako by mi to snad mohlo uniknout, pomyslela si Carolyn suše. Do háje, učiněná zeď z mužných těl, ty dvě ženičky se mezi nimi prakticky ztrácejí. Jeden vedle druhého urostlí jak jedle, je to jako koukat na les na pochodu. "Myslíš, že mu Gia měla možnost povědět, že jsi souhlasila s děláním bradky?" Carolyn zničehonic znervózněla. "Nevím," vydechla. "Asi to dost brzy zjistíme. Šmárjá, ty máš takové štěstí. Spadnout mi do klína šance být jeho bradkou, buď si jistá, že neřeknu ne. Držet se ho pod paží, tulit se k němu a tak." "Cože?" Carolyn při těch slovech nestačila mrkat. "No, budeš to muset hrát přesvědčivě," upozornila Genie. "Nemůžeš tam jenom sedět, jako mouchy snězte si mě. Brent měl ve zvyku tě celou dobu objímat. Když jsi to pro něj zrovna dělala, tak tě držel za ruku a líbal na čelo." Ano, to ano, uvědomila si s hrůzou Carolyn. Dobrý Bože, na tuhle součást role dočista zapomněla. S Brentem jí to připadalo přirozené, spíš bratrská příchylnost než cokoli nemístného. Jenomže po Brentovi nikdy nezatoužila, což se o Christianovi tvrdit nedalo. I když věděla o jeho orientaci, stejně jí pořád připadal zatraceně atraktivní. "Jsem si jistá, že Christian bude očekávat totéž," podotkla Genie. "Chci říci, máte přece všechny


71

přesvědčit, že spolu máte pletky." Právě začínala při tom pomyšlení hyperventilovat, když Genie dodala: "Zatím spolu samozřejmě ještě nic mít nemáte, takže dnes v noci bude na programu jen výměna pohledů, úsměvů a tak. Ale nezapomínej na to." "Jasně," zabručela mírně uklidněná. Pohledy a úsměvy ustojí. Starosti s držením za ruku a ostatními důvěrnostmi odloží na zítřek. Možná, že až ho pozná, její city se přetaví v mnohem sesterštější náklonnost, jakou chovala k Brentovi… Zlatý voči, pomyslela si vzápětí, když očima mapovala Christiana v obtaženém černém triku a snad ještě obtaženějších černých džínsech. Byl to krásnej mužskej. Gay, gay, gay, připomněla si nevesele. Chlípně pomýšlet na mladého gaye se nesluší, a to, že je urostlý, není omluvou. Do prkenné ohrady, správně by neměla toužebně pokukovat po nikom v jeho věku. O pletkách ani nemluvě. "Jsi ve hře," zašeptala Genie těsně předtím, než banda muzikantů dorazila ke stolku, a jen co si všimla výrazu Carolyniny tváře, zamumlala: "Mávnu na servírku a objednám ti drink. Něco ostřejšího." "Díky." Jak si tak silou vůle přičarovávala na rty úsměv, Carolyn už tušila, že ho bude moc potřebovat. Christian se držel na špici pelotonu, znovu jí upřeně hleděl do očí, a jakmile se usmála, rty se mu zaoblily do předpisového půlměsíčku. Když ji při obcházení stolu, aby zabral židli po její levici, míjel, prsty mimoděk zavadil o záda nad opěradlem. Při tom letmém – nepochybně neúmyslném – doteku jí po zádech přeběhl mráz, a když se pokoušela zaplašit rozechvění, těžce vydobytý úsměv jí ztuhl na rtech. Jen co se u jejich stolu objevila servírka, Genie


72

objednala: "Dvě mražené limetkové margarity," a rozhlédla se po ostatních. "Co dál?" "Dám si to samé." Christianův hluboký hlas zazněl Carolyn těsně vedle ucha. Polekaně se otočila a zjistila, že se posadil bokem a židli si přitáhl blíž. Navíc si jednu ruku položil na její zadní opěradlo a druhou před ni na stůl. Vyvolalo to v ní pocit obklíčení. Začala nervózně odvracet pohled, ale když se naklonil a pošuškal jí do ucha: "Gia mi to pověděla. Děkuji," zarazila se. Svým dechem jí polechtal ušní lalůček a rozechvění, které se jí zmocnilo tentokrát, už vydýchat nedokázala. Pokusila se svou reakci zamaskovat kývnutím, ale nemohla si nepomyslet: Do hajzlu, do čeho jsem se to já husa namočila? "Už jsem vám to prve povídala, lidičky, ale jste prostě skvělí," prohlásila najednou Genie a Carolyn jí v duchu žehnala, že měla důvod se k ní obrátit. "Ano, všichni jste byli velice dobří," přidala se, ale hned se zamračila, protože její hlas zazněl chraplavěji než obvykle. Možná mě bacil Bethanyin bacil, zoufale lhala sama sobě. "Kterou písničku máte nejraději?" otázal se Christian, čímž k sobě opět přitáhl její pohled. Oči měl ospalé, když dodával: "Zítra večer ji zahraji jen pro vás." Carolyn vykulila oči, ale dostala ze sebe jen jakési zachrčení, něco jako: "Er." "Christian dokáže zahrát cokoli, počínaje šestnáctým stoletím," ozvala se Gia a upoutala tím její pozornost. "Je nesmírně talentovaný." "My ostatní sice taky nejsme žádná ořezávátka, ale Christian je zázračným dítětem naší rodiny," pronesl Zanipolo extrémně hlubokým hlasem, který si z mikrobusu nepamatovala. Třeba se také nachladil,


73

napadlo ji. "Hrajete na nějaký hudební nástroj?" optal se Christian, a jí nezbylo, než na něj zdráhavě kouknout. Ke své nemalé hrůze zjistila, že se naklonil ještě blíž. Tvář teď měl s bídou pár palců od ní. Tentokrát už se nezmohla ani na to: Er, a tak prostě jen zavrtěla hlavou. "Ale hudbu miluje a ráda tancuje," náramně vesele rozehrála Genie. Gia přihrávku vybrala a okamžitě vrátila míč. "Christian taky moc rád tancuje," řekla. "Zítra večer po představení bychom si měli ve městě najít nějaký noční klub a jít si zatancovat." Ani Marguerite samozřejmě nezklamala. "Jé, to je vskutku geniální nápad, Gio," zajásala. "Strašně ráda bych si šla zatančit. A vy dvě rozhodně půjdete s námi, že ano, Carolyn? Genie?" "Jasně že jo," okamžitě souhlasila Genie za obě dvě. "Budu se moc těšit," zašeptal Carolyn do ucha Christian. Otočila hlavu, aby se na něj podívala, a přitom ho nechtě skoro políbila, tak blízko se nakláněl. Ucítila jeho dech na svých rtech a polkla. "Bezva. Už se nám to nese," oznámila Genie rozjařeně. Carolyn se s úlevou obrátila. Servírka se právě vrátila s podnosem plným nápojů. Zatímco rozdávala skleničky, Genie jí sebrala z tácku jednu margaritu a podala ji Carolyn se slovy: "Pošli to dál." Ta ji automaticky přijala a otočila se ke Christianovi, ale když dlaní objal její ruku, strnula. Prsty zlehka pohladil ty její, než jimi vyjel vzhůru, aby uchopil sklenku.


74

"Děkuji." "Er," zaráčkovala své oblíbené citoslovce a rychle se obrátila, aby převzala druhou margaritu, kterou jí už Genie podávala. Zvedla si ji ke rtům a zhluboka se napila. Hlavou jí okamžitě prostřelila ostrá, oslepující bolest. "Co se stalo?" ustaraně vyhrkl Christian, když odložila sklenku, zvedla ruku a prsty si stiskla kořen nosu. "Brain freeze?" zeptala se Genie. Když přikývla, poradila: "Masíruj si jazykem patro, pusu a nos si zakryj rukou a vyfoukni do ní teplý vzduch. To mi vždycky pomůže." "Ukažte." Christian ji uchopil za bradu, otočil tváří k sobě, pak vzal její obličej do dlaní od nosu až po čelist a do jeskyňky, kterou tak vytvořil, osobně fouknul horký dech. Má příjemný dech, pomyslela si nepřítomně a vytřeštěně mu zírala do očí, zatímco vydechl podruhé. "Nezapomeň jí masírovat patro svým jazykem, bratranče," zasmál se Zanipolo. Zrudlá Carolyn se odtáhla a prudce se otočila ke svému drinku. Málem si vykoledovala další záchvat zmrzlinové migrény, ale na poslední chvíli se ovládla. Pij pomalu, diktovala si v duchu. Tyhle bolesti hlavy zaviněné příliš studeným pitím nebo zmrzlinou jednak po čertech bolely, jednak měla mozek dost k ničemu už teď, neřkuli pak zmražený. Zatraceně, ten chlap v tom ale uměl chodit. Divže mu sama neuvěřila, že má o ni zájem. Gayové by neměli být takhle sexy.

Najednou jí vedle ucha zašeptala pro změnu Genie: "Páni, je dobrej. Skoro bych mu sama uvěřila, že má na tebe zálusk, a to vím, že je gay."


75

Vzhledem k tomu, že i ji samotnou zrovna napadlo totéž, neměla by na ni Geniina slova tolik zaúčinkovat, ale z nějakého důvodu ji uvrhla do pekelné deprese. Svěsila ramena a bezmyšlenkovitě pozvedla ke rtům sklenku, aby svlažila hrdlo dalším douškem. Náhlá ztráta tepla po boku ji přiměla otočit hlavu. Sledovala, jak se Christian nakláněl k Marguerite, která mu cosi šuškala do ucha. Když se začal opět narovnávat, rychle uhnula pohledem ke svému drinku a znovu usrkla. Ale nyní už si plně uvědomovala horko, které z něho sálalo. Cítila mravenčení, jako by to byl nějaký elektrický proud. "Měsíční paprsky odrážející se na vodní hladině jsou v noci moc krásné," odtušil Christian zastřeným hlasem. "Nešla byste se mnou na procházku?" Carolyn jen zamrkala a střelila očima k jeho tváři. Když neodpověděla, jen na něj kulila oči, vzal ji za volnou ruku a začal se zvedat. "Pojďte. Nepůjdeme daleko a hned vás zase přivedu nazpátek." Neochotně odložila skleničku a nechala se vytáhnout na nohy. Když jí dal gestem přednost, předešla ho a poslušně procházela slalomem mezi stolky k brance v zábradlí, kudy se mohli dostat na písčitou pláž. Při chůzi cítila za zády jeho ruku a také jí neušlo, jak všichni u stolku za nimi ztichli. Byla si naprosto jistá, že je pozorují dokonce i lidé u stolů, které míjeli. Najednou upadla do rozpaků, protože jejich oči sklouzly z ní k muži za ní… nápadně mladšímu muži. Jakmile dorazili na písek, Christian popošel vedle ní a vzal ji za ruku. Když se zastavila, tiše se otázal: "Co se stalo?" "Nic, jen mi padá písek do sandálů. Myslím, že si je raději sundám." Což nebyla to tak docela lež, ale navíc


76

to byla záminka vyprostit si ruku. Okamžitě se jí ulevilo, ale když bez varování poklekl u jejích nohou a začal jí rozepínat střevíce dřív, než se stačila ohnout a udělat to sama, úlevu vzal čert a výměnou jí nechal děs. Pane Bože, na co si to hraje, letělo jí hlavou. No na co, přece na prince a já vyfasovala roli Popelky! "Opravila jste si botu," podivil se. "Ne tak docela. Genie ji odnesla do kanclu a řemínek přicvakla sešívačkou. Dlouho to asi nevydrží, ale prozatím funguje." Při práci prsty zavadil o bosou nohu a Carolyn si skousla ret. Do háje zeleného! Odkdy mám na nohou erotogenní zóny, uvažovala zděšeně, když tím dotekem stvořil rotu mravenečků, kteří se jí hned rozeběhli po noze vzhůru. Rozhodně už je to příliš dlouho, co na mě naposled sáhnul nějaký mužský, když má pouhé zouvání boty takovýhle efekt, pomyslela si a zatnula zuby. Zčistajasna jí jaksi zeslábla kolena, a pak už jen silou vůle odolávala nutkání chytit se ho za ramena, aby udržela rovnováhu. Podařilo se jí zůstat na nohou, dokud nebyl hotov, ale bylo to těsné vítězství, a tak když se narovnal, neodpustila si tichý, úlevný výdech. Leč první vyhrání z kapsy vyhání. Když natáhla ruku po střevících, dal jí místo nich svou dlaň a s botami ve druhé ruce ji táhl dál po pláži. Nezbylo jí, než s ním srovnat krok, ale v duchu si říkala, že tohle byl fakt špatný nápad, a že to nakonec možná přece jen nezvládne. Právě se pokoušela vymyslet způsob, jak mu to sdělit, když najednou řekl: "Děkuji vám." Nejistě k němu vzhlédla. "Zač?" "Za souhlas, že mi pomůžete," řekl tónem, jako by to přece mělo být jasné. Předpokládala, že by bylo, kdyby se ovšem zrovna nesnažila přijít na způsob, jak se z toho


77

slibu vykroutit. Když zůstala zticha, dodal: "Skutečně si toho moc vážím. Má rodina by to nepochopila." "Všichni vypadají jako moc milí lidé," zašeptala a pak téměř s nadějí dodala: "Jsem si jistá, že by měli větší pochopení, než si myslíte." Christian rozhodně zavrtěl hlavou. "Ne. Jsou velice staromódní. Kdyby to zjistili, nebyl bych jen vyděděn, ale v zásadě odříznut od rodiny." Carolyn se zamračila. Těžko uvěřit, že by se k němu Marguerite a Gia obrátily zády. Ačkoli Juliem a ostatními muži si už tak moc jistá nebyla. "A proto si velmi cením vaší ochoty mi s tímto pomoci, opravdu," pokračoval Christian. "Vynasnažím se vám to usnadnit, jak jen budu moci." Takže s vycouváním na poslední chvíli mám utrum, konstatovala v duchu. Cítila bych se jako absolutní mrcha, takhle ho podrazit. Jednou jsem dala slovo a hotovo. Přece to nemůže být tak hrozné, ujišťovala sama sebe. Občas se vezmou za ruku, jednou či dvakrát ji možná obejme a při řeči se na ni bude dívat tím svým sexy štěněčím pohledem trnkových očí. To přežiju, snažila se uklidnit. Pod dohledem jeho rodiny nebudou přece pořád, a když budou sami, mohou se oba uvolnit a relaxovat. Chovat se přirozeně… ať už to znamenalo cokoli. "Je tady nádherně," znenadání prohlásil Christian. Zastavil se před nejzazší linií, kam dosahovaly vlny příboje, a zahleděl se na moře postříbřené měsíčním svitem. "Ano," nemohla nesouhlasit, když se zadívala na okolní scenérii. Vážně to bylo místo jako stvořené pro líbánky. Kéž by tu byla s někým, kdo by o ni měl skutečný zájem, a ne s…


78

"Mohu vás políbit?" Carolyn se zvrtla na patě a poplašeně k němu vzhlédla. "Cože?" "Celý stůl nás pozoruje. Budou to čekat," vysvětlil hořce. Pohledem zalétl stranou, jako by se díval ke stolu. Carolyn začala otáčet hlavu, ale chytil ji za bradu a vjel jí rukou do vlasů, aby ji zastavil. "Prozradila byste, že víme, že nás sledují," varoval ji tiše. "A Julius je ostrý jako břitva. Navíc má teď podezření. Myslím, že se mu něco doneslo." Zamračila se. "To je okay, jestli nechcete, abych vás políbil," řekl chápavě. "Pomohlo by to, ale vím, že toho žádám příliš." Chvíli váhal a pak dodal: "Mohl bych vás políbit jenom na ucho. To by na uspokojení Julia stačilo. Já—" "Na ucho," vyhrkla. Pomyslela si, že to na ni bude mít určitě mnohem menší vliv, než kdyby ji políbil na rty. Každopádně to s sebou neslo daleko menší riziko, že provede něco hloupého, jako například začít mu polibky oplácet a tím se prozradit, jak moc ji přitahuje. Měla dojem, že se usmál, i když v tomto světle si nemohla být jistá, a pak sklonil hlavu. Vjel jí rukou do vlasů, shrnul je z obličeje a ucha, současně jí pozvedl a mírně naklonil na bok hlavu. Poté ucítila jeho ústa a vykulila oči, jelikož se jí otevřel docela nový svět erotogenních zón a spolknul ji. Pane Bože, žaludek jí bez nadsázky poskakoval. Nebo se uvnitř ní něco pohnulo, a pak už z ní nezbylo nic, jen záplava pocitů vyvolaných tím, jak jí rty, zuby a jazykem prozkoumával tak obyčejnou věc, za jakou až dosud považovala své ucho. V podstatě si ani neuvědomila, že sáhla po jeho pažích, aby získala stabilitu, ani že se k němu její tělo instinktivně přitisklo


79

blíž, a když jí do ucha zašeptal: "Děkuji," a pomalu se napřímil, byla zklamanější, než kdykoli předtím v životě. "Kriste, potřebuju se s někým vyspat." Ta slova z ní vypadla dřív, než si vůbec uvědomila, že se je chystá pronést. Okamžitě si připlácla ruku na pusu a zděšeně na něj zírala. Nemohla uvěřit, že to řekla. Nemohla uvěřit, že ji to vůbec napadlo. Nebyla vysazená na sex. Robert naopak vždycky tvrdil, že je frigidní. Nikdy by— Když uviděla, že Christianovi divže nevypadnou oči z důlků, stáhla ruku z pusy a rychle řekla: "Ne s vámi, samozřejmě. Já jen, já— je to už strašně dlouho, co— Nemohu uvěřit, že jsem to vůbec řekla," zasténala. "Už je to sedm let, co jsem měla naposledy sex, a ani jsem ho nechtěla nebo tak něco. Já—" Ve chvíli, kdy si ji přitáhl do náručí a konejšivě pohladil po zádech, se konečně přestala snažit nějak se z toho trapasu vykoktat. "To je v pořádku. Já ti rozumím. Také jsem měl dlouhou pauzu," zavrčel Christian, ale myslel si: Je to sedm let, co naposled měla sex? Byl si jist tím, že podle Marguerite se Carolyn s manželem rozešla teprve přede dvěma roky. Ale sex neměla sedm let? "Vážně? I u tebe to byla dlouhá doba?" Překvapeně se od něho odtáhla. "To proto, že musíš být tak opatrný? Chci říci, Brent byl snad věčně na záletech s nějakým novým milencem, tedy než potkal Stanleyho." Christian ji pustil a ustoupil. Litoval, že to musel udělat, a současně se mu ulevilo, že toho byl schopen. Tahleta kratinká mezihra na něj zapůsobila mnohem víc, než by čekal. Na vině byla sdílená rozkoš. S definitivní platností tím vzaly za své veškeré pochybnosti, zda je Carolyn jeho životní družkou. Jedině životní druhové sdíleli slast tak, jak to právě zakusil on. Každé škrábnutí zubů a každé přejetí jazykem po růžové lastuře ouška mu


80

vyslalo do těla kaskádu rozkoší, jako by to ve skutečnosti prováděla ona jemu. Což bylo něco, co nikdy dřív na vlastní kůži nezažil, takže si neuvědomoval, jak mocné účinky to s sebou přinese. Přestal, až když ho od okamžiku, kdy by Carolyn prostě uložil na písek a krycí historku o tom, že je gay, tím rozcupoval na cimprcampr, dělil pouhý úder srdce. Musel sám sebe přesvědčovat, aby to nedělal. Ale když z ní vyletěla slova o tom, že se potřebuje s někým vyspat… no, tehdy měl fakt namále. Následoval skutečný vnitřní boj. Přitáhl si ji do náručí, aby sám sobě zabránil na místě jí vyhovět. Rozhodně bude muset být v budoucnosti opatrnější a zachovávat si jistý odstup. Nebo přinejmenším nenarušovat Carolynin osobní prostor, ledaže by poblíž byli ostatní, jejichž přítomnost by mu pomohla se ovládnout. "Brent," zabručel Christian a pro jistotu couvnul, aby jim oběma poskytl trochu prostoru. Nicméně když ji gestem přiměl pokračovat v chůzi, nedokázal odolat a vzal ji aspoň za ruku. Bylo lepší jít dál a nezastavovat se. Když se na ni nedíval, méně ho to svádělo ji líbat. "Brent je ten kamarád, o kterém mi povídala Gia?" "Ano." Cítil, jak se z ní vytrácí napětí. Ačkoli si nebyl jist, zda díky tomu, že zase kráčeli, nebo prostě proto, že myslela na svého přítele. "Vyprávěj mi o něm," vybídl ji. "No, je starý jako já," začala zvolna. "Jaký je?" Rty jí zvlnil něžný úsměv a Christian – proti své vůli – ucítil bodnutí žárlivosti. Nezamlouvalo se mu, že k někomu jinému chovala něžné city, na které si nemohl dělat nároky on sám. Zatím. "No, pravděpodobně by se ti líbil," řekla a úsměv


81

měla rázem ještě širší. "Je chytrý, je s ním legrace a ani pohled na něj není marný. Vysoký je zhruba jako ty a také má tmavé vlasy a hezký úsměv." Carolyn se zakřenila a pozlobila ho: "Kdyby byl pořád ještě sólo, zavolám mu a navrhnu, aby si sem zaletěl. Představila bych vás. Líbí se mu rudovlásci." "Nejsem zrzek," zahučel Christian a měl co dělat, aby zamaskoval hrůzu z pomyšlení, že jeho životní družka, žena na kterou čekal více než pět stovek let, ho chce dát dohromady se svým přihřátým spolužákem. Pane Bože! Když mu zavolali, že ho Marguerite chce na Svaté Lucii, tohle tedy opravdu nečekal. "Náhodou máš ve vlasech rudé pramínky," nedala se Carolyn, čímž opět upoutala jeho pozornost. "Jsou krásně tmavohnědé s rudými pablesky. Nazvala bych je tmavý kaštan." Christian zabručel. Byly to vlasy. Nikdy o nich moc nepřemýšlel, jedině snad o tom, že je očividně zdědil po matce. Většina příslušníků klanu Notte měla vlasy černé jako uhel, pokud si je nebarvili jako Gia. "Jinak, když jsme se poznali, měli jsme s Brentem jako hlavní obor ekonomii a podnikání, ale oba jsme chtěli dělat obchodní právo. Měli jsme společné některé přednášky, zjistili jsme, že toho obecně máme hodně společného, a tak jsme začali chodívat pospolu." Pokrčila rameny. "Stali se z nás nejlepší přátelé." "Gia mi říkala, žes mu prý dělala bradku. Je to pravda?" optal se Christian, týraný zvědavostí, jak k tomu došlo. "Ano. To se vyvinulo tak nějak samo od sebe. Jak už jsem říkala, byl pohledný a ani trochu zženštilý, takže zcela přirozeně přitahoval na universitě pozornost dívek. Ale když jsme začali studovat a chodit skoro všude


82

společně, stáhly se." Carolyn se ironicky usmála. "Chvíli trvalo, než nám to došlo, ale nakonec jsme si uvědomili, že když jsme byli pořád spolu, lidé usoudili, že jsme pár. No, a když jsme se ve druhém ročníku navíc přestěhovali do jednoho bytu, to už si doopravdy mysleli, že jsme pár," odtušila pobaveně. "Klapalo to bezvadně. Drželo to vlčice v uctivé vzdálenosti." "Muselo to ale držet v uctivé vzdálenosti taky vlky, od tebe." Pokrčila rameny. "Stejně jsem na ně neměla čas. Byla jsem tam na stipendium. Musela jsem studovat s vyznamenáním." "Rodiče si nemohli dovolit dát tě na vysokou?" "Rodič," opravila ho tiše. "Maminka byla jedinou rodinou, kterou jsem kdy měla, a jako samoživitelka měla dvě zaměstnání, aby vůbec vyšla. Vždycky jsme měly moc lásky, ale moc málo peněz. Už jako malá jsem věděla, že jestli budu chtít jít na vysokou, musím získat stipendium, tak jsem na střední tvrdě makala. Stručně a jasně, byla jsem šprt," přiznala ironicky. "Věčně studovat, věčně si brát zvláštní studentské práce. Ale máma na mě byla hrdá." "A kde je tvá máti teď?" zeptal se Christian, neboť se ho zmocnily obavy. Jestli měly jenom jedna druhou, nejspíš si byly hodně blízké. Snadno poznal, že matku nesmírně milovala. Carolyn by mohla odmítat proměnu, aby ji nemusela opustit. Zhluboka si povzdechla a tvář jí posmutněla. "Doslova se udřela, aby mne vychovala. Onemocněla a umřela těsně před tím, než jsem odpromovala." Christian chvíli mlčel, uvažoval o všem, co se dozvěděl. Zdálo se, že – díky usilovnému studiu a tvrdé práci na střední i vysoké škole – propásla fůru


83

sexuálního experimentování, které si v dnešní době smrtelníci odbývali během let, kdy se z náct stává cet. "Takže jsi léta na vysoké trávila tvrdou prací a chozením s Brentem?" zeptal se nakonec. Snažil se přijít na to, kolik toho promeškala, a co jí dodávalo chuť do života. Carolyn se pousmála. "A s Genií a s Bethany. Byli jsme čtyřlístek spolubydlících." "A se všemi se stále přátelíš," zašeptal poněkud překvapený Christian. Podle toho, co o tom věděl, když je život rozvál na různé strany, kamarádi z vysoké se obvykle odcizili, ale Carolyn přikývla. "Geniiným hlavním oborem bylo cestování a turistika, a po promoci dostala práci v jednom letovisku v Puerto Vallarta. Ale byly jsme si velice blízké a zůstaly jsme v kontaktu prostřednictvím dopisů a později e-mailů. Harcovala pak z místa na místo, ale celou tu dobu jsme si psaly." "A co Bethany?" "Po promoci jsme spolu ztratily spojení. Znovu jsme na sebe narazily teprve před třemi lety, kdy jsme s manželem prodávali dům, abychom koupili jiný. Dělá teď realitního agenta," vysvětlila Carolyn. "A když jsem začala jednoho hledat a spatřila její jméno, bez rozmýšlení jsem jí zavolala. Párkrát jsme zašly na kafe, ale Robert— no, odrazoval mě od kamarádčoftů," přiznala rozpačitě a rychle pokračovala: "Ale když jsme šli od sebe a dali dům kvůli rozvodu k prodeji, zařídila i ten a byla jako skála, ohromná opora. Od té doby jsme se znovu sblížily." Christian mlčky vstřebával její slova. Na to, jak málo jich bylo, mu toho o jejím manželství hodně prozradily. Od přátelení se s ostatními lidmi mohl svou ženu


84

odrazovat pouze jediný typ muže. Tyran a despota. Takoví jedinci své oběti rádi společensky izolovali, takže pak neměly u nikoho zastání, což zmenšovalo pravděpodobnost, že je opustí. Prozatím to ale nechal plavat. "A co Brent?" "To jsou mi věci, takže o něj máš zájem," škádlila ho. Přinutil se usmát, ale nekomentoval to. Měl zájem, ale ne v tom smyslu, který měla na mysli ona. Jestli s koncem vysoké školy zmizela jak Genie s Bethany, tak její matka, Carolyn zůstala jako kůl v plotě. Zbyl jí akorát Brent. "Oba jsme s Brentem dostali práci ve městě. Samozřejmě na pozici juniorů. O co méně jsme po nástupu dostávali peněz, o to víc jsme dostávali práce. Ale dali jsme peníze dohromady a pronajali si společně byt." Carolyn vyprskla smíchy. "Je úžasné, kolik zábavy si může člověk užít s málem peněz. Hodně pomáhalo, že obě naše společnosti byly vysazené na rodinné sešlosti a pořádaly nesčetné večeře a večírky, kam byly srdečně zvány naše známosti či manželky. Chodila jsem tam jako jeho holka a vždycky jsme se naládovali a—" "Pořád jeho bradka?" zamračil se Christian. "Advokátní kancelář, u které dostal místo, byla poněkud konzervativní," vysvětlila. "Obával se o získání partnerství, kdyby se o něm vědělo, že je gay. Prostě bylo snazší brát s sebou mě," pokrčila rameny. "A mně to ani za mák nevadilo, protože to znamenalo, že na oplátku musel hrát mého kluka na akcích mojí firmy. Klapalo to perfektně." "A žádnému z vašich kluků to nevadilo?" Nervózně se ošila. "Těm jeho to bylo jedno." "A těm tvým?" Když si všiml, že její nervozita vůčihledně narůstá, podezíravě přimhouřil oči.


85

Konečně kápla božskou: "Já moc nerandila. Oba jsme věčně dělali přesčasy, a když jsme měli čas, nebyly peníze. Sem tam jsme sice zašli do baru na drink, někdy do gay baru, jindy do hetero, ale…" Od pohledu jí to bylo trapné. "V gay barech moc mužů na ženy nepotkáš, a v normálních barech si lidé mysleli, že jsme spolu. Stejně bych chlapa v baru nesbalila," dodala trpce. "Asi jsem na to příliš staromódní." Chvíli kráčeli mlčky, a pak tiše připustila: "Nebo jsem možná společensky zaostalá či co. V přítomnosti nových lidí se většinou necítím ve své kůži, aspoň tedy ve společnosti. Při jednání s lidmi v práci jsem suverén, ale šoupni mě někam na party a v tu ránu se proměním v bezduchou, vynervovanou kačenu. Ztratím dar řeči se špetkou inteligence, akorát koktám a— Upřímně řečeno, často začnu mít pocit, jako bych se topila." "Neměla jsi moc příležitostí trénovat," odtušil mírně, když se odmlčela. "V době, kdy se většina děcek společensky otrkává, jsi ty pilně studovala, abys získala stipendium." Carolyn pokyvovala hlavou, ale nic na to neřekla, a Christian ji mlčky pozoroval. Na střední škole se stranila veškerého společenského života a nadělala si na zadku mozoly, jen aby dostala stipendium na vysokou, kde v tom nevesele pokračovala, aby si je udržela. Nepochyboval o tom, že když z jejího života po promoci zmizela máma, Genie i Bethany, upnula se na Brenta jako na svého jediného přítele. Evidentně se jí stal jakous takous náhražkou rodiny. Bohužel si tím však zhatila každou šanci na společenské vyžití. Náhle se zeptal: "Jak dlouho jste spolu bydleli v jednom bytě?" Zvedla hlavu a s přimhouřenýma očima se zahleděla


86

po pláži do dáli. "Spočítáme to. Čtyři roky mi trvalo získat vysokoškolský diplom, pak přišly tři roky postgraduálu na právech, takže jsme se do bytu nastěhovali, když mi bylo pětadvacet. A na západ se odstěhoval v mých jednatřiceti, takže asi šest let." "On se odstěhoval na západ?" Christiana hned napadlo, že tím pádem zůstala docela sama. Carolyn přikývla. "Nabídli mu místo s příslibem junior partnerství do dvou let, pokud to dobře dopadne, tak se přestěhoval do Britské Kolumbie. No a všechno to dopadlo přímo skvěle. Šéf firmy byl otevřený gay, což mu usnadnilo situaci, a nakonec tam poznal Stanleyho. Vzali se a jsou spolu… páni, letos to bude už deset let," vydechla překvapeně a pak zamumlala: "Čas letí, když jste v jednom kole." "A cos dělala, když odjel?" otázal se tiše. Dovedl si představit, jak byla ve velkém městě osamělá. "V té době jsem už naštěstí vydělávala víc peněz a mohla si dovolit platit nájem za náš byt sama, tak jsem v něm prostě zůstala." "Měl jsem na mysli po společenské stránce," upřesnil trpělivě. "Získal jsem dojem, že až do svého odjezdu ti byl Brent rodinou a přítelem zároveň. Jak ses vyrovnala s jeho ztrátou?" "Aha." Carolyn se ošila, otázka jí byla zjevně dost nepříjemná. "No, chyběl mi, samozřejmě." Tak tohleto tedy bylo slabé slovo století, pomyslel si nevesele. Na sto procent. "Prvním rokem dosahovaly moje účty za telefon astronomických částek a jeho jakbysmet… Ale pak Brent potkal Stanleyho, a já potkala Roberta a…" Potřásla hlavou a hořce prohlásila: "Manželství není lékem na osamělost."


87

Christian se otočil, aby se rozhlédl po pláži. Měl podezření, že manžel byl jejím jediným milencem, nebo přinejmenším jedním z mála… a podle všeho jím nebyl dlouho. Jestli jí bylo dvaatřicet, když se seznámili, teď jí bylo dvaačtyřicet a neměla sex sedm let— A s tím jen tak nepraštíš ze dne na den. Žádné sek sem sexem a utrum. Zájem ustává pomalu, z dravé řeky je potůček, curůček, až zbude pár kapek a teprve potom nastane období sucha. Pane Bože, pomyslel si, není divu, že ji vyhlídka na známost s mužem, kterého považovala za mladíčka, děsila. S tím žalostným málem zkušeností, co měla, nejspíš pracovala k infarktu při představě jakéhokoli milostného poměru. Giin plán je pro mě evidentně jedinou cestou, jak se s Carolyn vzájemně poznat, uvědomil si. Teď už se jen musím snažit udržet ruce v kapsách, konstatoval v duchu s pochmurným odhodláním. Což rozhodně nebude snadné. Životní druhové nebyli pověstní přemírou sebekontroly v přítomnosti toho druhého. Nicméně tušil, že pokud si chtěl zasloužit její důvěru a získat ji za životní družku, aspoň nějakou dobu bude nevyhnutelně nutné držet se dál od ložnice. Povzdechl si. "Vyprávěj mi o manželovi." "Ne." Slovo prořízlo vzduch jako prásknutí biče, a poté co se ke Carolyn otočil, napověděl mu její výraz, že se uzavřela do sebe. Měl pocit, jako by mu právě přirazila dveře před nosem, a když se zastavila a řekla: "Měli bychom se vrátit. Zašli jsme příliš daleko a ostatní se budou divit, kde jsme," byl spíše zklamaný než překvapený. Obrátila se a ostrým tempem vyrazila nazpět, ani nepočkala, jestli půjde za ní. A na jeho


88

poznámky a otázky už potom nereagovala dvakrát moc ochotně, přestože se od tématu jejího manželství držel dál. Je jasné, že pokud s ní chci trávit čas, budu se muset v budoucnu vyhýbat hovoru o manželství jako takovém, a tom jejím zvlášť.


89

5. KAPITOLA Když se Carolyn v Christianově doprovodu vrátila, Genie u stolu chyběla. Vzala si od něho boty, usadila se na své místo a tázavě koukla na Marguerite. "Kde je Genie?" Ta se usmála. "Ráno prý musí vstávat brzy do práce, ale vzkazuje, že si s vámi povykládá u snídaně." "Aha." Carolyn se soustředila na obouvání sandálů a pak pohlédla na svou margaritu. Zatímco byla pryč, ledová tříšť se rozpustila. Když si Christian položil ruku na její zadní opěradlo a navíc vzal do dlaně její rameno, ztuhla. Na dotek hřál jako kamínka, vysílal jemné elektrošoky, až jí z toho brněla kůže. Zvládnout jeho blízkost před procházkou podél moře bylo těžké, ale nyní ji prostě nemohla snést. Nebyla si jistá, zda za to mohla ta žužlací epizoda na pláži, nebo všechno to, co mu mezi řečí prozradila… nebo možná byla jen příliš utahaná, aby se dokázala vypořádat s tou jeho zatracenou přitažlivostí, ale nyní na to prostě a jednoduše neměla kapacitu. "No, jestli chci vstávat, abych s ní posnídala, měla bych jít raději do postele," prohlásila a rázně vstala. Koutkem oka zahlédla na Christianově tváři stín překvapení, ale okamžitě se zvedl i on. "Doprovodím tě do vily." "Neblázni." Nenápadně obešla židli a chystala se dát na útěk. "Zůstaň se svou rodinou. Budu v pohodě." "Sama jsem trochu unavená," ozvala se Marguerite. "Tak to se nejspíš svezeme nahoru s vámi," oznámil Julius, pomáhaje sličné choti na nohy. "A my taky," přidala se Gia.


90

Celý stůl najednou vstával a Carolyn se zamračila. Pohlédla na osiřelé sklenky. Jedině Marguerite s Juliem měli dopito, skleničky všech ostatních tam stály stále netknuté. "Ale ještě jste nedopili," vyhrkla zoufale. "Vždyť ty také ne," zasmála se Gia a obešla stůl, aby ji vzala pod paží. "Pojď. Vypadáš unaveně. Svezeme se zpátky nahoru všichni společně." Carolyn vzdychla, ale dál už se nedohadovala. Byla vděčná, že ji doprovázela Gia a ne Christian, i když ho cítila za zády. Musím ho mít těsně za patami, že cítím, jak hřeje, říkala si v duchu, zatímco ji vesele švitořící Gia vedla z baru a kolem bazénu k hlavní budově. Sotva došli k čekajícím vozidlům, schválně začala sýčkovat: "Podle mě se do jednoho mikrobusu všichni nevejdeme," a hned kula žhavé železo: "Co kdybyste jeli napřed v tom prvním, a já prostě nasednu do tohohle—" Vykročila ke druhému mikrobusu, ale Gia si ji přitáhla nazpátek. "Co blázníš? Možná budeme trochu namačkaní, ale určitě se vejdeme," zhatila slibnou šanci na únik a postrčila Carolyn k prvnímu mikrobusu. "Santo, ty jsi největší. Běž dopředu," nařídil Julius, když otevřel boční dveře. "Vzadu aspoň zbude víc místa pro nás ostatní." Jen co Santo vyrazil k předním dveřím spolujezdce, Julius pokračoval: "Zanipolo a Raffaele, vy až dozadu. Nechceme přece, aby tam musely klopýtat dámy na vysokých podpatcích a v sukýnkách." Ani jeden nezaváhal. Okamžitě vlezli dovnitř a protáhli se kolem dvou předních lavicových sedadel k tomu poslednímu. Jakmile byli z cesty, Julius pobídl vpřed Marguerite. "My si vezmeme druhé sedadlo a vy tři můžete sedět na prvním, protože Carolyn vystupuje jako první. Christiane, posaď se na kraj, ať můžeš obsluhovat


91

dveře." Carolyn si při těch slovech povzdechla, ale poslechla jako ostatní. Julius si věru nezadá se zeleným mozkem s píšťalkou, napadlo ji, když následovala Giu do mikrobusu. Usedla na lavici vedle zpěvanky a chtě nechtě se na ni přimáčkla, aby udělala místo Christianovi. Ta sedadla jsou dělaná fakt jenom pro dva, konstatovala v duchu, když zavřel dveře a vtěsnal se vedle ní. Vešel se jenom taktak, proto, aby měl více místa, zvedl ruku a položil si ji za ni přes zadní opěradlo. "Šup z bláta do louže," zamumlala. Tohle bylo ještě horší, než když jí žmoulal jenom rameno. Pořád ji prakticky objímal, ale navíc na něho byla nalepená bokem, od ramene až ke kolenu. "Cos to říkala?" optala se Gia. "Nic," vzdychla. "To sedadlo je pro tři vážně moc malé," poznamenala Marguerite, sotva se mikrobus rozjel. "Christiane, pročpak si neposadíš Carolyn na koleno? Měli byste více místa." "Co? Ne, to je—" Když ji bez váhání podebral a posadil si na klín, spolkla protesty a zatnula mu prsty do paže. "Klid," nabádal ji potichu, s rukou okolo jejího pasu. "Za minutku jsi doma ve své vile." "Ale— co bezpečnostní pásy?" koktala, chytaje se jich coby onoho pověstného stébla. "V těchhle mikrobusech jsou pásy?" podivil se zezadu Zanipolo. "Žádného jsem si nevšiml." Carolyn také ne, a jestli tam i nakrásně byly, nikdo se jimi nezatěžoval. Mikrobusy na horských silničkách zrovna netrhaly rychlostní rekordy. "Co plánujete na zítřek, Carolyn?" otázala se


92

Marguerite. "Ještě nevím," přiznala a snažila se, aby to znělo klidně. "To záleží na Bethany a na tom, zda jí bude lépe. Ona—" zmlkla a zalapala po dechu, protože vjeli do výmolu, až Christianovi na klíně nadskočila a čirou náhodou mu ňadry přistála na ruce. "Co jste to říkala?" optal se Julius. "Er…," jenom slabě zachrčela. "Že neví. Záleží to na Bethany a na tom, jak jí bude," odpověděl za ni Christian, zatímco prsty sjížděl zpátky k jejímu pasu. "Máte tady s Bethany rezervované nějaké výlety?" zajímala se Marguerite. "Er… já… ehm…," odmlčela se a zavřela oči. Pokoušela se uklidnit, a pak byla najednou klidná. Pokoj ji zalil jako chladná voda a rozvázal jí jazyk. Zhluboka se nadechla. "Jeden den máme jet lodí na výlet do Soufrière čili do Svatého Vincenta, na prohlídku sopky a kakaových plantáží. A jindy tu prý pořádají zájezdy na jakýsi trh. Organizují ještě pár dalších věcí, ale momentálně si na ně nevzpomínám. Většinu rezervací zařizovala Bethany," dokončila vděčná, že to ze sebe vůbec dostala. "Ale na zítra nic?" ujišťovala se Marguerite. "Ne, pokud vím, tak ne. Prvních pár dní jsme se chystaly prostě jen tak lenošit na pláži." Sklopila oči ke Christianově tváři. Vzhlížel k ní, hlavu zvednutou a mírně zakloněnou, a ty jeho oči— Zírala na ně, a když si povšimla, jak mu ve tmě září jako oči kočičí, cítila, že ty její lezou z důlků. "Pláž, to zní skvěle pohodově," odtušila Marguerite a Carolyn odtrhla zrak od Christiana, aby pohlédla na ni. Zaregistrovala, že i její obrovské oči jako by pohlcovaly


93

a odrážely tu trochu světla v temné kabině mikrobusu. Rozhlédla se po ostatních a všude viděla totéž. Potřásla hlavou. Musí to být nějaký světelný klam. Předtím si toho v mikrobusu nevšimla. Moje vlastní oči nejspíš vypadají zrovna tak, usoudila a v duchu nad tím mávla rukou. "A jsme tady," oznámil šofér, brzdící před její vilou. Carolyn nelenila a ihned se pokusila vstát, ale Christian ji rukou obtočenou kolem jejího pasu nekompromisně přidržel. Nejprve otevřel dveře, teprve potom ji pustil. Ne nadlouho. "Doprovodím tě ke dveřím," uslyšela ho říkat, když horem pádem prchala z vozu. "Co? Ne, to není—" "Muž hodný toho jména vždy doprovází svou družku ke dveřím," skočil jí do námitek Juliův hlas nesoucí se z mikrobusu a Carolyn sklapla. Ale hned nato, když dodal: "Krom toho… přece byste mu neupřela políbení na dobrou noc, či snad ano?" jí klesla čelist a pusa se sama od sebe znovu otevřela. Tou dobou už byl Christian venku. Ukazováčkem ji zlehka klepl zespodu do brady, čímž jí papulku něžně zavřel, načež popadl Carolyn za ruku a odtáhl ke kamennému chodníčku vinoucímu se k vile. "Myslím, že nemám ráda tvého bratra," remcala cestou. "Asi máš pravdu, pravděpodobně by tu novinu – víš co, viď – nevzal dobře. Jeví se mi jako autokraticky diktátorský typ, který rád buzeruje lidi kolem sebe a—" Když se Christian bez varování otočil a škubl rukou, kterou ji vedl, takže chtě nechtě popoběhla dopředu a rozplácla se mu na hrudi jako žába, rozbor Juliovy osobnosti skončil zalapáním po dechu. Vzápětí sklonil hlavu a položil rty na rty. Jak se polibek prodlužoval,


94

kolem nich prskaly prskavky, vybuchovaly pomyslné rachejtle a Carolyn dočista zapomněla, že v roli milenky jen ochotničí. S tichým zasténáním se na něj nalepila a oběma rukama ho objala kolem krku. Zasténala pak ještě jednou, to když k němu Christianovy ruce přivinuly její tělo, poté ucítila, jak ji zvedá, pomyslela si, že se otáčejí, a pak znovu došlápla na zem a… bylo po všem, polibek skončil. Zmateně mrkala, vzhlížela k němu, a když na ňadru ucítila jeho ruku, sklopila zrak, ale jenom jí z náprsní kapsy vytahoval kartový klíč. Buďto ho nahmatal při líbání nebo si během večera všiml, jak se v ní rýsoval, a poznal, co to je. S jednou rukou stále kolem jejího pasu se natáhl, aby odemknul a otevřel dveře. Těch několik posledních stop mě nesl, uvědomila si, když se narovnal a šoupnul jí klíč zpátky do náprsní kapsičky. Když ji poté pustil, Carolyn zvolna spustila ruce z jeho šíje. Christian se pousmál a bříškem ukazováčku něžně obmaloval linii jejího nosíku. "Ot— Julius je autokratický diktátor. Je hlavou obrovské společnosti a je zvyklý lidi kolem sebe buzerovat. Také se mu zamlouváš." "Fakt?" optala se nejistě, zatímco jí sevřel ramena a obrátil ji ke dveřím. "Mmm-hmm." Jak ji postrkoval do vily, jeho dech ji šimral ve vlasech. "Jinak by se nepostaral, abych tě na dobrou noc políbil." Zaklapnutí dveří udělalo tečku za větou a Carolyn se otočila. Naskytl se jí už jen pohled na dřevěnou desku. Rychle ukročila stranou, aby vyhlédla z okna. Christian zlehka utíkal zpátky do mikrobusu. Sledovala, jak nastoupil, a vůz se odlepil od chodníku, poté se zvolna odvrátila a ztuhla. Na vršku schodiště totiž spatřila stát


95

Bethany v županu. "Co to bylo?" vyhrkl marod s očima na vrch hlavy. "Já… ehm… Ach jo, to je dlouhá historie." Jednou rukou si unaveně pročísla vlasy. "No tak to už abys začala vyprávět, kamarádko. Protože se přece nemůžeš nechat takhle bláznivě líbat krásným mladým hřebečkem a myslet si, že se pak klidně ztratíš a nepovíš mi všechno do posledního detailu." "Není o čem mluvit," odtušila tiše. "Je to gay." Bethany strnula, ale pak rezolutně zavrtěla hlavou. "Carolyn, kluci na kluky takhle nelíbají holky." "Líbají… pokud jsou pořád ještě ve skříni, a jejich rodina se dívá, a oni ji chtějí přesvědčit, že jsou normální," ujistila ji. "A jak to žes ten polibek vlastně viděla? Byli jsme venku." "A já číhala za oknem jako správná paranoidní máma," ušklíbla se ironicky. "Zaslechla jsem mikrobus a šla tě přivítat, ale když jsem uviděla, jak tě ten mládenec prakticky mermomocní na prahu, dostala jsem strach, že ho míníš vzít dovnitř, a fofrem zatroubila na ústup. Jenomže když tě pak akorát prostrčil dveřmi a zmizel, hodila jsem brzdu." "Aha," hlesla Carolyn. "Takže spusť. Povídej, přeháněj, chci vědět všechno," nakázala kategoricky. Carolyn zamířila ke kuchyni se slovy: "Fajn, ale potřebuju se napít." Bethany ji následovala a trpělivě vyčkala, než otevřela láhev vína a nalila si skleničku. Skutečnost, že ona sama si nedala, Carolyn prozradila, že jí pořád není moc dobře po těle. Za normálních okolností sklenkou vína nikdy nepohrdla. Zhluboka si zavdala karmínové tekutiny, odložila skleničku a


96

všechno vysvětlila. "Takže už zase hraješ bradku, tentokrát tomu frackovi z kapely?" otázala se Bethany potichu. Carolyn přikývla. "Brent, toho jména druhý." Bethany začínala znít rozzlobeně. "Není tak docela jako Brent," namítla v rozpacích. "Jo, to vím taky. Brent nikdy neudělal nic onačejšího, než že ti dal pusu na čelo. Nikdy tě nepřivedl domů a nestrčil do dveří s výrazem, jaký máš teď," prohlásila pochmurně a pak na ni vyjela: "Ty ses do něho zabouchla, že jo? Víš, že je teplej, a stejně se do něho pitomě zaláskuješ." Carolyn sebou trhla a sklonila hlavu, aniž odpověděla, a to především proto, že se cítila vina, protože po tom mladíkovi rozhodně toužila. Vzápětí Bethany vyštěkla: "Na cos myslela?" "Očividně jsem nemyslela," přiznala frustrovaně. "V prvé řadě jsem neměla v úmyslu takhle se do toho zamotat, a nevím, co to do pekla dělám. Já jen…" "Řekni mu, že to nemůžeš dělat." Z nějakého důvodu v ní samotná představa vzbudila paniku a Carolyn vyhrkla: "To nemohu. Spoléhá na mě." "No a co?" vyprskla Beth podrážděně. Zmrazila ji tvrdým pohledem a potom se do ní obula: "Jsi zamilovaná do kluka, který má rád kluky… A dovoluješ mu, aby ti strkal jazyk do krku, aby se to nedozvěděla jeho rodina?" Zhnuseně zamlaskala. "Jestli je tamten polibek nepřesvědčil, že není teplouš, tak to tě příště bude muset přede všemi rovnou ošukat, nic menšího je totiž nepřesvědčí. Dej na mě. Pusť ho k vodě. Pověz mu, ať si jde strkat jazyk do pusy nějaké mladší holce." Carolyn sebou cukla, oči se jí zalily slzami, a Beth si povzdechla.


97

"Promiň, zlato. Nechtěla jsem být tak krutá, ale není mi dobře a… mám o tebe strach. S takovou skončíš buďto jako nějaká bláznivá stařena se stovkou koček, nebo chlípná stará dáma s gigolové-to-jsme-my na rychlé volbě." Carolyn zpola vzlykla, zpola vyprskla smíchy a utřela si slzy. "To nehrozí. No, ty kočky možná jo, ale gigolové v mobilu ani omylem." Beth se ztěžka zvedla ze své stoličky. "Jdu zase zvracet a pak do postele. Ráno to ještě probereme." Carolyn se zamračila. "Pořád v sobě nic neudržíš?" "Myslím, že je to spíš střevní chřipka než otrava jídlem," povzdechla si Bethany nešťastně. "Nechat se sklátit chorobou hned první den dovolené, to jsem celá já. Běž spát, Caro. Jsem v pohodě." "Jasně," odtušila a rozhlédla se po lince, potom vyšla do předsíně a koukala se kolem sebe. "Co hledáš?" zeptala se Beth v závěsu. "Kabelku. Musím si na mobilu nastavit budíka, abych nezaspala snídani s Genií." "Když jsi přišla, žádnou kabelku jsi neměla." "Musela jsem ji mít. Brala jsem si ji s sebou," namítla Carolyn a současně si uvědomila, že když líbala Christiana, měla volné ruce, nic nedržela. A došlo jí, že kabelku neměla ani v mikrobusu, protože si vybavila, jak mu sevřela paže, když si ji vyzvedl na klín. To by s kabelkou v ruce nemohla. Nervózně se zasmála. "Musela jsem ji nechat v baru." Beth zvedla obočí. "Mám tam zavolat a zjistit, jestli ji někdo nenašel?" "Ne, díky." Carolyn se unaveně dovlekla ke dveřím. "Zajdu si pro ni dolů. Trocha tělocviku nezaškodí a procházka mě unaví, aspoň líp usnu."


98

"Jak myslíš, ale nezapomeň si klíč. Půjdu spát a nemusela bych tě slyšet klepat." "Mám ho," řekla a při otevírání dveří si čistě pro jistotu poplácala náprsní kapsičku hedvábné blůzky. "Tak teda dobrou noc," popřála Beth cestou do ložnice. "Dobrou." Carolyn vyklouzla z vily. Na zápraží se na moment zastavila, aby si znovu otřela oči, ale pak spustila ruce podél těla a vykročila. "Co myslíš, mami?" zašeptala, zvedaje oči ke hvězdám nad hlavou. "Jak moc si ještě můžu zpackat život?" O moc víc už evidentně ne, odvětila v duchu sama sobě, když odpověď shůry nepřišla. Pokud vím, mám ho zpackaný, jak se patří. Rozvod v plném proudu a vzdychám po mužském, který není jenom strašně mladý, ale navíc nemá zájem o osoby mého pohlaví. Kroutila nad sebou hlavou a vkročila na silnici. V noci byl vzduch chladnější než během celého dne, ale ve srovnání s klimatizovanou vilou jí připadal teplý. Navíc byla tma. Svítily pouze hvězdy na obloze a vily, které míjela, takže na úzké silnici vládlo šero. Škoda, že mě nenapadlo přezout se na tenhle výšlap do něčeho bez podpatků, pomyslela si Carolyn. Kromě toho, že pořádně neviděla na cestu, a tak se dalo se značným úspěchem předpokládat, že o něco zakopne a zlomí si krk, měla jeden střevíc rozbitý a opravený jen provizorně. S jejím štěstím ta sponka uprostřed cesty dolů z kopce povolí a ona si zláme vaz. Buď jak buď, pápá a šáteček. Což ale, když se to vezme kolem a kolem, momentálně nevypadá zase až tak nelákavě, pomyslela si v pohřební náladě. Vtom uslyšela, jak v houští vpravo za ní něco šustí a ohlédla se.


99

Nic neviděla, tak se zase otočila a pokračovala v chůzi. Ať už slyšela cokoli, nedělalo jí to nijak velké starosti. Koneckonců, tohle bylo soukromé letovisko, kde se pohybovali jen svatební cestovatelé a personál. Dospěla k názoru, že je celkem v bezpečí, ale když se za ní znovu ozvalo šustění, tentokrát zleva, opět se ohlédla. Nikde nikdo, na cestě ani v křoví podél ní, zato byla tma jako v ranci. Carolynina představivost se rozběhla na plné obrátky. Žijí na Svaté Lucii divoká zvířata? A jestli ano, jak velká, a jsou tady masožravci? Smrt se najednou nezdála stejně lákavá jako před pouhým okamžikem. V nervozitě si začala okusovat ret, zvažovala, že se otočí a zamíří zpátky do vily, odkud si zavolá odvoz. Jenomže to by znamenalo vracet se k tomu něčemu, co vydávalo zvuky, které zaslechla. Pomalu vydechla, chvíli naslouchala, uši nastražené, aby jí neušel žádný zvuk. "Cara?" Leknutím vytočila piruetu, a když ve stínech před sebou spatřila temnou postavu, strnula. Ať už to byl kdokoli, byl vysoký a mohutný, a zřejmě se právě vynořil ze serpentiny. Nejistě přihlížela, jak se blížil. Teprve na vzdálenost zhruba jedné stopy rozeznala Christiana. "Bože." Vydechla úlevou, ale hned se zase napjala. Byl totiž tím absolutně posledním člověkem, na kterého by v tuto chvíli chtěla narazit. V hlavě měla guláš a dneska večer už ze sebe blázna jednou udělala. Když ji políbil, vinula se k němu jak liána, pro Krista pána. A jak hezky voní. Jakoupak asi používá kolínskou? Když se před ní zastavil, odkašlala si a zeptala se: "Co tady děláš?" "Nemohl jsem usnout." Automaticky ji vzal za ruku, a


100

tak se spolu vydali na další procházku, tentokrát po strmém horském úbočí. "Asi máš pásmovou nemoc," odtušila s přáním, aby její ruku pustil. Zatraceně krásně voněl a jí se nelíbili mravenečci, které do ní vysílal svým dotekem. Nebo aby byla upřímná, líbili se jí až moc. "Určitě je to pásmová nemoc," přisvědčil Christian, když prošli zákrutou na další rameno silnice. "Napadlo mě, že nezaškodí pěkná procházka na uvolnění. Doufám, že mi pomůže usnout. Co ty?" "Nechala jsem v baru kabelku," přiznala. "Jdu si pro ni." "Měla sis zavolat vůz." Znělo to, jako by se mračil. "Ano, hm, myslela jsem si, že na pozemku letoviska budu v bezpečí," zamumlala. "Existuje už jen velmi málo míst, kde je samotná žena v bezpečí, obzvláště pak v tuto hodinu," pronesl vážným hlasem. Carolyn se ušklíbla. Ve městě by v této noční době nikam daleko pěšky nešla ani za nic, to by neriskovala. Ale v tomto ráji se snadno zapomínalo na opatrnost, která vám jinak už dávno přešla do krve. Chvíli kráčeli v tichosti. Carolyn si opět týrala ret, zatímco se pokoušela vymyslet něco, co by řekla. Naneštěstí jediná věc, na kterou teď dokázala myslet, byl ten polibek. A její reakce na něj. A jak moc se znemožnila. "Jsem rád, že jsem tady na tebe narazil," zničehonic řekl Christian, a když dodal: "Chtěl bych se omluvit za způsob, jakým jsem tě prve políbil," dokázal, že ani jemu nešel ten polibek z hlavy. "Omluvit?" zopakovala nejistě. Tohle tedy nečekala. "Ano. Nesmírně si vážím tvé pomoci v mé nelehké


101

situaci, a laskavosti, s jakou mi vycházíš vstříc. Ale uvědomuji si, že ta pusa byla trochu moc smělá. Překvapil jsem tě a omlouvám se, pokud ti bylo moje líbání nepříjemné." Nepříjemné? Tak tohle tedy vydedukoval z její reakce? Panenko skákavá, ten kluk vážně o ženách nevěděl, ani co by se za nehet vešlo, když si její odezvu spletl s odporem. Ale na druhou stranu, připouštěla v duchu, vlastně jsem fakticky moc nezareagovala. Akorát jsem se ho držela, jako by byl záchranný vor na rozbouřeném moři. Nezačala jsem mu líbání oplácet, ani ho osahávat, došlo Carolyn. A ano, překvapil ji. Ten polibek jí spletl prsty u nohou do vánočky. Ve skutečnosti byl lepší než kterákoli jiná pusa, jakou kdy v životě dostala. Také na ni zapůsobil víc, než cokoli, co kdy udělal její zákonitý manžel. A to byl Christian gay. Uvažovala, co to o ní asi vypovídalo. Nebo to možná spíš leccos vypovídalo o jejím budoucím ex-manželovi a o jeho schopnostech v této oblasti. Robert na líbání nikdy moc nebyl. Nevídat celé roky, jak mu jazyk kmital v puse, když jí dával kázání nebo ji urážel… nemohla by ani s čistým svědomím dosvědčit, že vůbec nějaký měl. Rozhodně nikdy neopustil ústní dutinu, aby si zašermoval s tím jejím. V kterýchpak dalších oblastech asi nebyl řekněme na výši, dumala Carolyn. O co ještě přišla? Jestli i ostatní muži líbají tak, jako Christian… no, v tom případě zřejmě přišla o mnoho. Třeba jsem ve skutečnosti nereagovala na něj, pomyslela si, a rázem měla z celé té záležitosti trochu lepší pocit. Co když každý muž, který by jí připadal atraktivní, a políbil ji stejně zkušeně… no, možná by z ní vykřesal stejnou reakci. To bylo fascinující pomyšlení, protože by rozhodně nepohrdla


102

reprízou té omamné vášně… ale pro změnu s někým, kdo by cítil totéž. "Myslím, že se do budoucna můžeme podobným situacím vyhnout," pokračoval Christian. "Nechci zneužívat velkorysosti, s jakou mi pomáháš." Překlad: Výměnu tekutin dutiny ústní si už zopakovat nechce, pomyslela si, ale nemohla si pomoci, každopádně to považovala za obrat ku prospěchu věci. Ano, chtěla prožít další kola té vášně, jejíž vzorek zdarma jí tak ušlechtile, ač ze zištných důvodů, věnoval, ale příště by se raději rozvášnila s nějakým heterákem. Jasně, přemíra něžnůstek líbacího typu by ji jen darmo zmátla. Evidentně byla v tomhletom byznysu příliš nová, aby dovedla oddělit přirozenou reakci těla od citů. "Na tom, když se ztratíme, abychom byli sami, nebude má rodina spatřovat nic špatného. Třeba na výlet nebo na večeři… nebo tak něco. Jednoduše usoudí, že chceme být spolu o samotě. Tak bychom zabili dvě mouchy jednou ranou. Vyhneme se okázalým důvěrnostem a lépe se poznáme." "Výborný nápad," pochválila ho. Hned jí bylo mnohem veseleji na duši. Teď si byla jistá, že vůbec nezareagovala na něj, pouze na jeho dovednost. A takováto dovednost dávala tušit velkou praxi. Trénoval samozřejmě s muži, ale stejně tím získal ohromné zkušenosti. Mohl by jí umět pomoct radou v oblasti náhodného sexu. Dát jí nějaké tipy a vodítka. Bilo do očí, že se měla hodně co učit, a s Brentem se mohla bavit prakticky o všem. Ovšem o sexu toho mnoho nenamluvili, vyjma případů, kdy ji poučoval, že musí zvednout zadek, vypadnout z baráku, bavit se a vrznout si, což pokaždé odbyla smíchem. Ale probírat s ním sex by v pohodě zvládla. Byl spíš jako kamarádka než přítel.


103

Asi proto, že byl na kluky, a tím pádem vypadávala ze sféry jeho intimních zájmů. Když došlo na tyhlety choulostivé řeči, podstatně to zmenšovalo komunikační bariéry mezi mužem a ženou. S Christianem by to mělo být stejné, jen co se trochu lépe poznáme, pomyslela si nyní. Pak ho bude moct podrobit výslechu ohledně líbání a ostatních věcí, které možná promeškala. O tom, jaké by to mělo být. Měla podezření, že to, co zažila ve svém krátkém manželství, nebylo takové, jaké to být mělo. "To jsem rád. Líbilo by se mi, kdyby se z nás stali přátelé," řekl Christian, čímž k sobě přitáhl její pohled. Ne, že by toho v tomto světle moc viděla. Nebo spíš v absenci světla. "Mně by se to také líbilo," poplácala ho po ruce. "Kamarád by se mi hodil." "Copak Bethany a Genie nejsou kamarádky? Myslel jsem, že se přátelíte od vysoké školy." "Ano, ale…" Carolyn se odmlčela a zamračila se. Jak jen mu má celou situaci vysvětlit? Beth sice byla kamarádka, ale sex s ní nikdy neprobírala. Znamenalo by to odhalení jistých oblastí jejího manželství, jejichž přiznání by bylo prostě příliš ponižující. Genii to sice během posledních dvou let postupně všechno prozradila v e-mailech, bohužel už věděla, že jakákoli zmínka o Robertovi nebo o tom, co se událo v jejím manželství, přítelkyni spolehlivě rozzuří. Neměla náladu absolvovat Geniin záchvat vzteku, aby s ní mohla probrat to, co chtěla. Christian vypadal jako dokonalé řešení. Byl zkušený, o jejím manželství zhola nic nevěděl, nerozzlobí ho to, a neměl o ni zájem, čili mohl být směle pasován do role důvěrné kamarádky. Byl skoro až příliš perfektní.


104

"Mluvit s nimi o některých věcech by mi stručně řečeno nebylo příjemné," řekla nakonec. "Jako například?" "Prostě o věcech," odvětila neurčitě. Zatím nebyla připravená začít o tom mluvit ani s ním.


105

6. KAPITOLA Christian zvědavě pohlédl na Carolyn. Ještě před malou chvilkou stál na terase a hypnotizoval její vilku. Měl by se snažit usnout, aby se dostavily ty slavné sdílené sny, ale spánek se mu vyhýbal, a tak to nakonec vzdal. Znovu si natáhl šaty a vyšel ven, kde pak prostě jen tak koukal na její osvětlený dům. Mysl mu plnily představy toho, co s ní bude dělat, až tohle všechno přetrpí a stanou se životními druhy. Jeho fantazie rozhodně nespadaly do kategorie gay, ale když spatřil, jak Carolyn opouští vilu a vykračuje si dolů po silnici, rychle vzaly za své. Nedokázal by zůstat na terase, ani kdyby měl nohy k dlažbě přilepené sekundovým lepidlem. Přeskočil zábradlí a seběhl ze svahu, porostlého popínavými rostlinami a karibskou zelení obecnou, k silnici. Pokračoval kolem její vily dolů až k další silnici, takže se pak mohl vynořit na cestě před Carolyn a přicházet z opačného směru, jako by se potkali čirou náhodou. "O věcech, které… musím tě lépe poznat, než se o nich budu moct s tebou bavit," dodala Carolyn, čímž jeho mysl opět vrátila k jejich konverzaci. Zamumlal cosi ve smyslu, jako že to chápe, ale uvažoval, co by ty věci asi tak mohly být. Ale nezeptal se. Měl podezření, že se momentálně pohybuje na dost tenkém ledě. Od okamžiku, kdy ji zanechal doma ve vile, si dělal starosti, jestli ji ten polibek nevystrašil. Kráčel tady po ostří nože. Používal homosexualitu jako zástěrku, aby se mu Carolyn nevyhýbala, a on tak mohl budovat vztah a získat si její důvěru. Současně ale musel bojovat s přitažlivostí, která mezi nimi bude stále


106

narůstat. Ironií bylo, že lhal, aby si získal její důvěru a neutekla mu. Ačkoli on sám s tím lhaním nezačal, to měla na svědomí Gia. Jenomže její lež ani nepopřel, naopak ji tvůrčím způsobem rozvíjel. A co se týče rostoucí přitažlivosti, to na tom bude to nejtěžší. Dokonce i nyní měl co dělat, aby si Carolyn prostě nepřitáhl do náručí a znovu nepolíbil. Ten polibek u jejích dveří ho zasáhl ještě silněji než předchozí mazlení s ouškem. Už to bylo příliš dávno, co naposled zažil touhu, než aby ji byl schopen zvládnout vyrovnaně a v poklidu. Od doby, kdy měl zájem o sex, uběhla už celá staletí. Což však nebylo u jejich lidí nijak neobvyklé. Vlastně právě naopak. Po jedné nebo dvou stovkách let je jídlo a sex obvykle omrzely. Obojí se jim pak stalo spíše otravou než rozkoší, tak se jimi nesmrtelní zpravidla přestali zatěžovat. Konkrétně jeho zájem o jídlo postupně vymizel, když se dožil zhruba půldruhého století, a se sexem skončil plus mínus ve stejném věku. Z obojího jako by se pozvolna vytratila chuť a vzrušení. Ale od setkání s Carolyn byla jeho dávno zvadlá touha jako nějaký lev v útrobách. Probouzel se, zíval a protahoval se. Po dlouhém spánku mu notně vyhládlo. Nevědět, že na něj všichni v autobuse čekají a se zájmem je sledují, nedal by ruku do ohně za to, že by dokázal polibek na dobrou noc ukončit s takovou elegancí, jak se mu to nakonec povedlo. Rozhodně se mu nechtělo. Chtěl z ní stáhnout šatstvo a— Do pekla, kdyby poslouchal své instinkty, nebyl si jist ani tím, že by v sobě našel dost síly vůle na to, aby vzal Carolyn dovnitř. Bylo docela dobře možné, že by ji znásilnil rovnou tam, opřenou o dveře, nebo na studených kamenech chodníku.


107

Když budeme sami, musím držet ruce i rty od ní dál, přes to nejede vlak, uznal v duchu nevesele. Jenom doufal, že to svede. Raději by svedl ji. S trpkým úšklebkem přeladil příjem na Carolynin hlas. Žvatlala o Svaté Lucii. Byla mnohem uvolněnější, než když ji před chvílí potkal. To ho utvrdilo v tom, že zvolil správnou taktiku. Omluva a zmínka o vyhýbání se ostatním, aby se vyhnul nutnosti znovu ji líbat, evidentně měly něco do sebe. Jestli ji vášeň jejich polibku vyděsila, pak ji jeho slova zjevně zase uklidnila. "Když jsme sem dorazily a já uviděla všechny ty svatební cestovatele, zůstala jsem jak opařená," přiznávala právě. "A pak se navíc ještě Bethany hodila marod… no, to už se o mě vážně pokoušela deprese. Bude prima mít kámoše, se kterým se tady můžu poflakovat." Kámoše? Christian se zašklebil, ale držel jazyk za zuby. Zaprvé přítel, zadruhé milenec, a teprve potom vyložit karty na stůl a přesvědčit ji, aby se nechala proměnit a stala se tvou životní družkou, přísně si zopakoval svůj plán, hezky bod po bodu. "Ale je to krásné místo," pokračovala Carolyn. "Dokonce i v noci." "Ano." Rozhlédl se po okolí. Bylo tam krásně, ne že ne, ale dost pochyboval, že svým smrtelným zrakem dokázala posoudit jak krásně. Mohl by jí věnovat dar nočního vidění. Rád by viděl její reakci, až bude mít nesmrtelné oči. "Bezva, bar má ještě otevřeno," zaradovala se, když o několik okamžiků později prošli hlavní budovou. Christian zaostřil do dáli a spatřil barová světla blikající nad šťastnými hosty. "Doufám, že tam kabelka pořád ještě je," odtušila


108

Carolyn napjatým tónem. "Nemohu uvěřit, že jsem ji zapomněla. Asi jsem byla trochu roztěkaná." Předpokládal, že za tou roztěkaností byla touha vzít před ním nohy na ramena. Byl si jistý, že to byl pravý důvod, proč se rozhodla odejít, jakmile se vrátili z pláže. Poznal, že ji dotazem na manžela rozčílil, ale dokud se nevrátili ke stolu, neuvědomil si jak moc. Rozhodně se nějakou dobu bude muset tohoto tématu vystříhat. Minimálně do té doby, než získá jistotu, že se kvůli tomu Carolyn nedá zase na útěk. "Kruci, není tady." Následoval Carolynin pohled ke stolu, kde prve seděli. Teď se tam smál a pusinkoval párek třicátníků, ale dobře viděl, že žádná kabelka na stolku neležela. "Hej hola, sličná dámo!" Christian se otočil a zamračil se na jódlujícího barmana, ale když za ním Carolyn ihned vyrazila, samozřejmě šel s ní. "Tohle jste si u nás zapomněla." S profesionálním úsměvem od ucha k uchu sáhnul muž pod barpult a vyčaroval malou černou kabelku. "Jé, děkuju!" Rozesmátá úlevou posledních pár kroků běžela, jen aby už kabelku měla. "Když jsem ji tam neviděla, dostala jsem strach, že je nadobro ztracená." "Kdepak. Našel jsem ji, když jsem uklízel stůl, a schoval raději u sebe. Věděl jsem, že si pro ni přijdete," uklidňoval ji barman. "Děkuji," zopakovala a otevřela kabelku. "Dovolte, abych vás odměnila." "Ne, ne, koupíte si drink, vezmu si dýško, ale jinak to není nutné." "Aha," zamračila se Carolyn. "V tom případě si dejme drink," ozval se Christian.


109

Mrak z jeho tváře odplouval, jelikož mu mládenec bezděčně poskytl příležitost strávit s Carolyn víc času. "Já ale musím brzy vstávat, abych posnídala s Genií, než se pustí do práce," zdráhala se. "Jednu skleničku," škemral Christian. Chvíli váhala, nakonec ale přikývla: "Tak tedy dobrá. Ale dlouho se zdržet nemohu." "Jasně. Dáme si rychlovku," ujistil ji. Carolyn se obrátila k barmanovi a vytáhla peníze. "Dám si bílé víno, prosím, a cokoli, co si dá on." Christian ji chytil za ruku a odstrčil. "Já to objednám." "Ale—" "A dám mu spropitné. Krom toho chci něco k snědku. Nějakou dobu jsem nic nejedl." Zhruba tři a půl století, dodal v duchu, to už mu oko padlo na servírku, která šla zrovna okolo. Lépe řečeno na její podnos s něčím, co vydávalo vskutku lahodnou vůni. "Aha," zaváhala. "Běž nám najít stůl. Přijdu s pitím za tebou." Sledoval, jak se Carolyn otočila, aby obhlédla volné stolky. Když vykročila, vytáhl peněženku a zeptal se barmana: "Co máte dobrého?" Ten měl odpověď hned po ruce. "Naše závitky jsou velice oblíbené." "Takže dvakrát, prosím, a—" odmlčel se. S tím, co objednat k pití, si prostě nevěděl rady. Hezky dlouho už nic nepožíval. Hořce se usmál. "Váš nejoblíbenější drink." Barman s kývnutím přijal peníze a řekl: "Běžte se posadit. Přinesu vám pití a drobné." "Žádné drobné. Jenom pití," prohlásil Christian a vyrazil směrem, kterým se dala Carolyn. Našla jim stůl v


110

rohu u zábradlí s výhledem na pláž, a když se k ní připojil, kochala se pohledem na písek a moře. "Je to nádhera, že ano," povzdechla si. "Ano," souhlasil, aniž se obtěžoval podívat. To ona sama byla tou nejnádhernější věcí, na kterou se tady mohl dívat. Jeho životní družka. Nad diamanty drahocennější a pro něj půvabnější než nejkrásnější květina. Carolyn se otočila a usmála se na něho. "Tak mi třeba pověz, jak ses dostal k muzice." Christian zaváhal a zamračil se. Musela ho poznat, aby mu uvěřila. V této oblasti však existoval jistý problém, stejně jako ve většině ostatních. Musel být nesmírně opatrný. Nemohl jí povědět, že se narodil na konci patnáctého století, atd. atd. "Normálně," řekl nakonec, pevně rozhodnut mlžit a nezacházet příliš do podrobností. "Měl jsem rád hudbu, tak můj otec navrhl, abych vyzkoušel různé nástroje. Ukázalo se, že mám talent pro housle, tak poslal pro učitele, aby mi poskytl klasickou výuku." "Klasickou výuku?" odtušila pobaveně. Pousmál se. Tenkrát to byl vlastně jediný způsob učení, jaký vůbec existoval, ale předpokládal, že ji to překvapilo, protože hrál v rockové kapele. "Ano, klasickou. Najal ty nejlepší v zemi, aby mne učili. Podle mého doufal, že ze mne bude italský Johannes de Sarto… Sarto byl francouzsko vlámský skladatel, ve své době dost známý," vysvětlil, když jí jméno od pohledu nic neříkalo. "Aha." Přikývla a pak se ironicky usmála. "Chápu to tak, že tvé zájmy ležely jinde." "Vlastně neležely, aspoň nějakou dobu, ale z hraní stejných skladeb pořád dokola a dokola se časem stala


111

nuda. Tak jsem pověsil housle na hřebík a místo vrzání šel pracovat do rodinného podniku. A pak jsem je zase sundal, a zase odložil… znovu a znovu. Tohle je asi jedna z těch fází, co začala svěšením houslového futrálu z hřebíku." "Hard-rockové housle?" zakřenila se Carolyn. Christian se zachechtal. "To Gia mě do toho uvrtala. Furt otravovala, prý pojď si s námi zahrát. Šel jsem a—" pokrčil rameny. "Líbí se mi to. Je to zajímavější. Tahle muzika se ti dostane do krve. Hraju s kapelou bratru deset let a pořád se ještě nenudím." Carolyn vykulila oči. "Musel jsi být zázračné dítě." Pokrčil rameny. "Bylo mi pět, když jsem začal hrát." "Aha," přikývla. "A pak tě Gia přitáhla do kapely? O co šlo? Nějaká středoškolská kapela v něčí garáži?" "Chraň pánbůh, to ne. Když jsme začali, byli jsme už hezký čásek ze školy venku. Nepochybně dost staří, abychom z toho měli rozum," dodal se smíchem, který ale začal mizet, když uviděl, jak se na něj dívala. "Co?" "Před deseti lety ti nemohlo být víc než patnáct nebo šestnáct," odtušila pomalu. "A tvrdil jsi, žes předtím několikrát nechal houslí a pracoval pro rodinu, ale—" "Jsem starší, než vypadám," přerušil ji tiše. "Gia říkala to samé," zamumlala Carolyn a zadívala se na něj pozorněji. A to si myslel, bůhvíjak není opatrný. Evidentně bude muset vážit každé slovo, než ho vypustí z pusy. Carolyn nebyla hloupá. K jeho nemalé úlevě se v tom okamžiku objevil barman s jejich pitím a odvedl její pozornost. Christian se chopil své skleničky, aby ochutnal, a při tom dumal, jak to zaonačit, aby si Carolyn nevzpomněla na jeho podřeknutí. Sotva však usrkl, hned zase sklenku s úšklebkem odložil. Bylo to příšerně sladké. Mnohem


112

víc mu chutnal nápoj, který okusil po koncertu. Mražená zelená věc, co objednala Genie, a on se chytře opičil. Sladkokyselá chuť byla spíš podle jeho gusta. Kdyby sem to byl býval věděl, tak bysem si to objednal znovu. "Nechutná?" optala se Carolyn soucitně. "To předešlé pití bylo lepší," fňukal. "Ale podle barmana je tohle prý moc populární." "Také mám ráda sladkokyselost limetkové margarity," přisvědčila ironicky. "Přeslazené drinky moc nemusím." "Ne." Christian si v duchu několikrát zopakoval mantru: limetková margarita limetková margarita, aby měl jistotu, že si příště na název vzpomene. Když celá staletí nekonzumujete nic než krev, těžko pak můžete vědět, co vám chutná a co ne, ať už jde o jídlo nebo o pití. Všechno teď pro něj bylo nové. "Kolik ti bylo když—" Když k nim přistoupila servírka se dvěma talíři, s úlevou ji přerušil: "Hele, koukej, nese se nám mňamka." Carolyn se ohlédla, a oba poodsedli, zatímco dívčina servírovala na stůl. "Děkuji," řekl Christian a pak zvedl svůj drink. "Mohla byste prosím tohle odnést a přinést mi takovou tu mraženou limetkovou margaritu?" S úsměvem převzala skleničku. "Jistěže. Nechám to škrtnout z vašeho účtu." "Ale ne, to není zapotřebí. Já…" Slova nachystaná na jazyku raději spolknul. Servírka byla na odchodu i s drinkem a stejně ho neposlouchala. Jeho otrávený výraz Carolyn rozesmál. "Nepůjde to na účet." "Ale já si to objednal," zdůraznil. "Na barmanovo doporučení a nechutnalo ti to," kontrovala.


113

"To přece nevěděla." "Jo, ale tady platí náš zákazník-náš pán, a vzhledem k cenám si to mohou dovolit," pokrčila rameny. Christian na ni mlčky pohlédl. Ano, bylo tu draho, a to ho přivedlo na myšlenku, jak si to mohla dovolit. Narodila se chudá a tvrdě pracovala, aby získala diplom a dobrou práci, ale copak se díky té tvrdé práci její finanční situace tak radikálně změnila? Nebo snad peníze vyvdala? Na to se bohužel nemohl zeptat a přitom se nedotknout jejího sňatku, což pro něj bylo zakázané téma. Pokud nechtěl, aby se zase stáhla do sebe, musel se mu vyhýbat. Nebo k němu alespoň přistupovat jako ke zneškodňování bomby. Po špičkách a s modlitbou na rtech. "Copak to je?" zeptala se Carolyn zvědavě, zatímco zkoumala stočený sendvič a hranolky na svém talíři. "Barman tomu říkal závitek." "Vidím, že to je závitek," setřela ho pobaveně. "Ale jaký?" "Jo tak." Chvíli váhal, ale pak se zašklebil. "Nejsem si jist. Tvrdil, že je to zdejší specialita a moc populární, tak jsem objednal každému jeden," odpověděl ironicky a upozornil: "Měj však na paměti, že při doporučování pití se moc neosvědčil. Možná to byla chyba." Carolyn vyprskla smíchy, ale potřásla hlavou. "Já ti nevím. Voní moc hezky." Musel souhlasit. Závitek vypadal slibněji, než jaký byl nakonec drink. Taktéž žaludek zřejmě souhlasil. Po staletí byl odkázán pouze a jenom na krev, přesto si až doteď nestěžoval. Zato nyní zakručel tak nahlas, že to uslyšela dokonce i Carolyn. Zasmála se jeho rozpačitému výrazu. "Raději bys měl tu šelmu nakrmit, jinak ti proleze hrdlem na svobodu a


114

udělá to sama." Letmo se usmál a vzal do rukou polovinu překrojeného závitku. Zvědavě se zadíval na průřez a pokoušel se zjistit, co je uvnitř. Vypadalo to jako kuře, rýže, hrášek a další zelenina. "Mmmm." Jeho pohled upoutalo labužnické zakňourání od Carolyn. Uviděl, že si právě ukousla, a nyní se zjevnou rozkoší koulí očima. "Ochutnej. Je to dobré." Nemusela říkat dvakrát. Ukousnul si a okamžitě zavřel oči, jelikož se mu po jazyku rozlila chuť. Jídlo. Dobrý Bože, už to byla celá staletí, co se mu naposledy líbilo jíst. Ale dokonce ani z dob, kdy ještě jedl, si nevzpomínal, že by mu něco tolik chutnalo. "Dobrota, že jo?" Uslyšel pobavený Carolynin hlas a otevřel oči. Zahleděl se na ni s vědomím, že to ona byla jediným důvodem, proč mu závitek chutnal tak skvěle. Nejenže probudila všechny jeho chutě a choutky, ale navíc jim dodala jiskru a vzrušení… a to vše svou pouhopouhou existencí. Z toho jde jednomu fakt hlava kolem, pomyslel si Christian. Neměl ponětí, jak nanoboti družky a druhy vybírali, nebo jak jeho matka zřejmě nějak vycítila, když byl někdo možným životním druhem některého nesmrtelného… a skutečně, Carolyn byla tou nejnepravděpodobnější životní družkou, jakou by si dokázal představit. Zraněné ptáče. Ale na druhou stranu, před o málo více než rokem, na tom nebyl lépe ani on sám. Možná nebyl stejně zraněný jako Carolyn, ale stejně byl zraněný. Syn bez matky, dokud mu ovšem do života znovu nevstoupila Marguerite. A Carolyn byla


115

ženou bez rodiny. Tu jí může dát. Tchýni, tchána, prarodiče a dokonce i bratry a sestry a neteř, stejně jako bratrance a sestřenice, a také tet a strýců, co hrdlo ráčí. Pravděpodobně mnohem víc příbuzných, než kolik si jich může jakákoli příčetná osoba přát, jelikož se jí všichni budou plést do života, pomyslel si ironicky. "Čemu se usmíváš?" optala se Carolyn zvědavě. "Svojí rodině," přiznal zcela upřímně, a když zvedla obočí, pokrčil rameny. "Vzpomněl jsem si na ně díky tobě." Zamrkala a pak se uchichtla. "Kdybys byl hetero, asi bych se urazila. Naštěstí nejsi, takže…" Pokrčila rameny. "Myslím, že tomu rozumím. Taky jsi mne přivedl na myšlenku, co asi dělá Brent. A on je tím nejpodobnějším rodině, co mám." Paráda, povzdechl si v duchu Christian, připomněl jsem jí přihřátého kumpána. Páni, je to sexy či co? "Vlastně jsem si až doteď neuvědomovala, jak moc mi schází," prohlásila najednou. "Vídáš se s ním vůbec?" "No jistě. Minimálně jednou ročně jezdívám do Britské Kolumbie, a oni se Stanleym zase dvakrát třikrát do roka přijíždějí do Ontaria, navštívit jeho rodinu. Tehdy se scházíme." Sice měl sto chutí vyzvídat, co si myslel Brent o jejím manželovi, ale zas tak hloupý nebyl. Toto citlivé téma bylo tabu a basta. Dorazila servírka s jeho margaritou. Poděkoval, upil a s úlevou zjistil, že je stejně dobrá, jak si ji pamatoval. Chvíli jedli v tichosti, a pak se Carolyn otázala: "Hodně se s kapelou nacestujete?" Propláchl hrdlo dalším douškem a zavrtěl hlavou. "Většinou hrajeme na lokální úrovni. Tohle je poprvé, co


116

jsme vystupovali mimo domov." "Vážně?" neskrývala překvapení. "Jste moc dobří. Myslela bych si, že budete na roztrhání." Pokrčil rameny. "Měli jsme nabídky na koncerty dál od domova, ale pokaždé jsme odmítli." "Proč?" "Protože přes den máme všichni práci a nemůžeme se jen tak vypařit." "Opravdu?" To v ní vzbudilo zvědavost. "Copak děláš ve dne?" "Pracuji pro rodinnou stavební firmu. Ostatně jako většina z nás," dodal. Proto také dostali ze dne na den volno. Marguerite chtěla, aby byli tady, takže Julius, jeho otec a jejich šéf, nařídil, aby přijeli. On sám navíc ještě občas vypomáhal Radě jako vykonavatel, ale o tom Carolyn samozřejmě vykládat nemohl. "Dokážu si tě na stavbě představit," poznamenala. Očima mu bezostyšně mapovala ramena a hruď, a jeho tělo zareagovalo, jako by se ho fyzicky dotýkala. Dokonce mu ztvrdly bradavky. V životě by ho nenapadlo, že to může způsobit něco jiného než zima. No, aspoň teda u mužského. Jemu osobně se to rozhodně nikdy nestalo, to by si všiml. Až do nynějška. "Úplně tě vidím, jak pracuješ se sbíječkou, nebo do něčeho bušíš pantokem," přikývla a vzala do úst doušek vína. Christian zařval smíchy. "Nic tak fyzického. V podstatě jsem dílovedoucí. Dohlížím na staveniště, na dodržování termínů, řeším problémy, které vyvstanou při práci, aby nedošlo ke zdržení." "Jé," povzdechla si s přehrávaným zklamáním. "Pokazil jsi mi takový sexy obrázek. Ty. Bez košile. Na hrudníku se ti perlí pot, na hlavě máš ochrannou přilbu."


117

Nevěřícně vytřeštil oči. Ona flirtuje? Znělo to jako flirtování. Na druhou stranu si ovšem myslela, že je gay, tak to teď nejspíš měla dojem, že s ním může beztrestně flirtovat. Tohle tedy rozhodně bude výzva, zaúpěl v duchu. "Čemu dáváš přednost?" zeptala se Carolyn a zvedla sklenku s vínem, aby trochu usrkla. "Stavařině nebo šumařině, myslíš?" povytáhl obočí, a když přikývla, na moment se nad otázkou zamyslel. "Muzice." "Tak proč nepraštíš s prací a nevěnuješ se hudbě na plný úvazek?" "Protože žádný z nás neprahne po slávě a bohatství, a za současného stavu věcí můžeme hrát po svém, bez obav, že získáme jedno či druhé." "Já myslela, že všichni muzikanti chtějí být slavní," odtušila překvapeně. Christian pokrčil rameny. "Možná jo. Nevím. Zato věřím, že existují i takoví, co o slávu nestojí. Prostě jen chtějí dělat to, co je baví. Snad i chtějí, aby si jejich hudba získala věhlas, ale pochybuji, že by někdo stál o ten druh slávy, který sužuje dnešní umělce. My tedy určitě ne." Kdyby na ně odevšad hleděly jejich tváře, řádně by jim to zkomplikovalo život. Třeba ne hned, ale ta dnešní doslova kultovní sláva by jim ztížila anonymitu a skrývání toho, čím jsou, jelikož nestárli. "Dobrá, ale co bohatství?" Otázka otázek. "Všichni už ho máme nebo jsme na dobré cestě k němu," řekl bez zájmu. Z nějakého důvodu ztuhla. "Fakt?" hlesla, zjevně ji to překvapilo. Přikývl a znovu se zakousnul do svého závitku. Při jídle si lámal hlavu, co mohlo zapříčinit ten podivný


118

výraz, který teď měla ve tváři. Dokonce si ani nebyl jist, jaký vlastně byl. Trochu ohromený, ale ještě něco. Snad toužebný, ale ne tak docela. Nakonec se zeptal: "Copak?" Carolyn zavrtěla hlavou a pousmála se, jen jedním koutkem úst. "Nic. Jenom umíš v ženské vzbudit přání, abys byl o patnáct let starší a normální." "Jdeš po mých penězích, což?" poškádlil ji, třebaže tomu neuvěřil ani na vteřinu. Zatím nevěděl, jak k nim přišla, ale měla peníze. Její šaty a těch pár šperků, které měla na sobě, toho byly důkazem. Nemluvě o tom, že tady bydlela ve vile. Ať si byla Genie kamarádka, jaká chtěla, přesto si nemyslel, že by mohla Carolyn a její přítelkyni zařídit slevu z ceny zdejší vily. A sám dobře věděl, že to byl drahý špás. Ještě předtím než vyrazili do baru na své představení, domlouval přeúčtování ceny jejich vily na sebe. Když zjistil, o jakou jde sumu, protočily se mu panenky. "Jo, to jsem celá já. Zlatokopka, co se rozvádí, a tak hledá další oběť." Christian ji mlčky pozoroval. V tónu jejího hlasu bylo cosi, co znělo téměř jako hořkost. Díky tomu přirozeně vyvstávaly jisté otázky, které však nemohl položit, aniž by zabruslil nebezpečně blízko k jejímu manželství. "Julius je tvůj starší bratr, správně?" otázala se najednou Carolyn. Zaváhal. Nechtěl jí lhát, ale kdyby řekl pravdu, že Julius Notte je jeho otcem, stejně by mu neuvěřila. Nakonec si vzal příklad z páně Šalamouna a řekl: "Julius je starší než já." "A ta stavební společnost je rodinný podnik?" Přikývl. "No a co rodiče? Jsou na odpočinku?" Ucucla vína.


119

"Moji rodiče jsou momentálně na delší dovolené." Slova volil s maximální opatrností. Nebyla to lež, líbánky přece lze považovat za dovolenou… že ano? "Nějací další sourozenci kromě Julia?" "Tři polorodí bratři a jedna polorodá sestra, máme společnou matku." Sotva si vzpomněl na příbuzné, se kterými se poznal teprve nedávno, na rtech mu zahrál úsměv. "Páni, takže velká rodina," odtušila závistivě. "Jak jsou staří? Troufnu si tipnout, že Julius je nejstarší, když řídí společnost. Kolik let jste od sebe?" Christian v duchu zaklel. Neexistoval způsob, jak odpovědět a přitom nelhat, až se mu bude od pusy prášit. Tak udělal jedinou věc, která ho napadla. Nacpal si do ní závitek. Pak už mu nezbylo, než pomalu žvýkat za usilovného vymýšlení metody, jak položenou otázku nenápadně přejít. "Ciao, vy dva," zvesela zazpívala Gia, která se zrovna jako z udělání objevila u jejich stolu. Carolyn přivítala jeho sestřenku úsměvem. "Gio, čau." Christian jen zahučel a pokračoval v kousání, ale dobře věděl, že mu Gia právě zachránila krk. Také nepochyboval o tom, že ji sem vyslala jeho matka s úkolem dávat pozor, jak se vyvíjí situace pro případ, že by potřeboval vytáhnout z bryndy. Jenom by ho zajímalo, jak dlouho a kde přesně se schovávala. Přicházet ji neviděl. "Taky jsi nemohla usnout?" Carolyn odstrčila jen zpola snědený sendvič. "Pásmová nemoc je mrcha," ironicky odtušila Gia. "Už jen kvůli ní mě těší, že nemusím moc cestovat." "Jo, Christian povídal, že vy lidi hrajete jenom na


120

lokální úrovni," řekla Carolyn. "Taky pracuješ pro rodinnou společnost?" "Ne, já jsem lovec," odpověděla Gia a Christian strnul. Když Gie ztuhl výraz v obličeji, uvědomil si, že svůj slovní přešlap pochopila, ale dřív, než některý z nich stihl zareagovat, Carolyn řekla: "Lovec mozků pro podniky?" Christian se uvolnil, zatímco Gia rychle přikývla. "Ano, lovec mozků pro podniky." "Opravdu?" usmála se Carolyn. "Jejich služeb využívám dnes a denně. Pracuješ jenom v Evropě nebo také v Kanadě a ve Státech?" "Převážně v Evropě," vyhrkla. "Věčná škoda. Nejsem příliš spokojená se společností, kterou obvykle najímáme. Kdybys pracovala ve Státech a v Kanadě, příště bych najala tvou firmu." Zasmála se a dodala: "Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, jak umíš být přesvědčivá, když přemlouváš člověka, aby vzal práci, do které se zrovna moc nehrne." Děvčata se rozchechtala, a Christian se nuceně usmál. Věděl, že Carolyn narážela na Giino přesvědčování, aby byla jeho údajnou bradkou. "No," Carolyn mrkla na hodinky. "Dobře, že ses objevila. Alespoň můžeš dělat Christianovi společnost. Musím se vrátit do vily a trochu se vyspat." Christian urychleně polknul a vstal. "Půjdeme zpátky s tebou." "Neblázni. Zůstaň, dojez— Aha." Zmateně zírala, jak sebral z talíře poslední kousek sendviče a strčil si ho do pusy. "Myslím, že dojedl," pobaveně konstatovala Gia. "Zřejmě," odtušila Carolyn suše a sledovala ho, jak


121

mamutí sousto kouše a polyká. "Nezapomeň si kabelku," doporučil tiše, když se začala odvracet od stolu. Ztuhla, prudce se otočila a chňapla po ní. "Dobrý nápad. Obzvlášť proto, že jsem si sem dolů přišla v prvé řadě pro ni." Christian následoval své ženy z restaurace. Cestou k mikrobusu nepřítomně naslouchal jejich radostnému štěbetání. Otevřel dveře, pomohl jim nastoupit, zavřel a zalezl si na přední sedadlo spolujezdce. Holky nechal samotné na prvním lavicovém sedadle. Bylo to tak lepší. Menší pokušení. Byl rozhodnutý doprovodit Carolyn k vile bez políbení, dokonce na ni ani nesáhnout. Sotva mikrobus zastavil, už byl venku a otevíral jí dveře. "Děkuji." Carolyn přijala nabízenou ruku, aby vystoupila. Když ji pustil, obrátila se ke kamennému chodníčku k vile se slovy: "Dobrou noc." "Dobrou noc," zašeptal a zavřel dveře. Pozoroval, jak se vzdaluje, zatímco se vracel do vozu. Ve chvíli, kdy vklouzla dovnitř, se řidič rozjel a Christian se přinutil opřít. "Pokusíš se znovu usnout?" optala se Gia, když o pár okamžiků později kráčeli od mikrobusu ke své vile. Ušklíbnul se. "Prospal jsem celé odpoledne. Těžko teď usnu. Proto jsem byl prve vzhůru a viděl ji odcházet dolů." Přikývla. "Vaši tě viděli zdrhat z kopce. Marguerite mi cinkla a poprosila, abych na vás dva dohlédla a přesvědčila se, že nepotřebuješ pomoct." "Ta má ale důvěru v mé schopnosti," odtušil trpce, otevíraje Gii dveře. Se smíchem překročila práh. "Jenom jí dělalo starosti,


122

že nejsi schopen Carolyn kontrolovat ani jí vymazat vzpomínky. Bála se, že by se mohla zeptat na něco, na co bys jen obtížně odpovídal upřímně… jak to ostatně udělala," připomenula suše. "Jo." Christian ji následoval dovnitř. "Díky za zásah v pravou chvíli." "Hej, seš můj oblíbený bratranec," zalaškovala, při řeči ho nabrala ramenem do paže, a pak se zakřenila. "No, jeden z nich." "Jasně," zasmál se. "Tak co hodláš dělat?" zeptala se, sotva zavřela dveře. "Počkat na rozednění, zítra ráno ji najít, strávit s ní den a zasloužit si její důvěru." "Venku na slunci?" zeptala se starostlivě. "A kdy budeš spát?" "Vyspím se zítra v noci. Tou dobou bych už měl padnout za vlast dřív, než dopadnu na postel. A nevidím jinou možnost, než chodit ven ve dne. Vezmeš-li v úvahu moje noční vystoupení a její denní režim smrtelníků, je to jediná cesta, jak s ní strávit víc než pár hodin denně. Musím si získat její důvěru." Gia vážně přikývla. "Tak to se klidně můžeš jít otravovat za námi. Třeba se ti povede přinutit Zanipola sklapnout a přestat žvanit o tom, že ho Carolyn považovala za potenciálního homouše numero uno. Od té doby, co jsme se vrátili, rozebírá, proč by si to o něm měla myslet. Teď je rozhodnutý nechat si ostříhat vlasy a narůst plnovous, aby vypadal mužněji." Christian se rozchechtal a vyšel za ní z foyer.


123

7. KAPITOLA Ozvalo se pištění a smích. Carolyn nenápadně pohlédla doprava. Pozorovala mladý párek dovádějící na břehu, což příhodně maskovala slunečními brýlemi. Mladinké zrzce se zjevně nechtělo do vody, a tak ji tmavovlasý mladík popadl zezadu kolem pasu a zvedl do vzduchu. Každopádně novomanželé, rozhodla Carolyn, zatímco přihlížela, jak mladý muž odnáší rozesmátou ženu do moře. Tak mladí, tak šťastní, tak zamilovaní, pomyslela si smutně. Stačilo na ně koukat a hned jí bylo do breku. To všechno současně jsem já nebyla snad nikdy. No jistě, kdysi byla mladá, a sem tam šťastná, ale tak šťastná jako oni ne. A ano, myslívala si, že je zamilovaná do Roberta, nakonec se však ukázalo, že muž, kterého milovala, vůbec neexistoval. Její zamilované stádium bylo velice krátké a většinou rozpačité, když se usilovně snažila potěšit muže, kterého potěšit prostě nešlo. Nešťastné vzpomínky odbyla úšklebkem a znovu zvedla knihu. Předstírala, že čte, ale místo toho se dál rozhlížela, krytá tmavými brýlemi. To ráno ji vzbudily zvuky dávení přicházející z Bethina pokoje. Bethany byla pořád nemocná, rozhodně se jednalo o nějakou střevní chřipku a ne o otravu jídlem, což bylo vzhledem k její cukrovce o strach. Když za ní o pár minut později přišla Beth do kuchyně, Carolyn navrhla, že zjistí, jestli není na ostrově lékař, ale Beth to odmítla. Trvala na tom, že se jenom potřebuje víc vyspat. Ona ať prý jde na snídani s Genií a pak vyrazí na pláž. Připojí se k ní později. Povídali, že mu hráli, povzdechla si v duchu Carolyn.


124

Jak to tak vypadá, příští dva týdny je jí souzeno strávit o samotě, v obklíčení přešťastných lidiček na líbánkách, jejichž radost byla ostrým protikladem její osobní situace. Buď to anebo se povyrážet se svým přihřátým kámošem Christianem. Ale fuj, okřikla se hned, jak jí ta ošklivá myšlenka vytanula na mysli. Christian vypadal na milého chlapíka. Kromě toho nebýt jeho, nedělal by jí společnost vůbec nikdo, a to ani na chvilku. Lehce by se pak mohlo stát, že by si sáhla na život. Zcela vážně, všechny ty zamilované dvojice v ní vzbouzely pocit… No, ruku na srdce, cítila se vadná. Zrůdička. V jednom kuse se rozhlížela okolo a týrala si hlavu, proč nemá nikoho, kdo by ji miloval. Proč ji Robert nemiloval? Co je na ní špatného? Být obklopená všemi těmi, ach běda, tak mladými páry, bylo jedním slovem deprimující. Bralo jí to sílu žít. Bylo tady několik starších párů a dokonce jedna nebo dvě ženy, o kterých se domnívala, že je možná vzhledem trumfne. Přesto měly všechny šťastné, usměvavé a milující partnery, zatímco ona byla sama… jako obvykle. Nic nového pod sluncem. Osamělá se cítila po většinu života. Bývala dítětem s klíčem na krku a mámou, co ji sice vroucně milovala, ale které za daných okolností nezbývalo, než trávit většinu času v práci, a pak… No, prostě nikdy neměla pocit, že někam patří nebo že má skutečnou rodinu. Zaksichtila se vlastním sobeckým myšlenkám. Měla veliké štěstí, že měla svou maminku. Přinejmenším věděla, že ji měl aspoň někdo rád. Některá děcka neměla ani to. Přinutila se sklopit oči zpátky ke knize a snažila se najít místo, kde skončila, když vtom si do písku vedle jejího lehátka někdo složil tělo, až se skoro lekla.


125

"Brýtro." Christianův hlas poznala ještě dřív, než vůbec otočila hlavu, aby se na něj podívala. Měl hluboký, sexy hlas, velmi výrazný, na který jen tak nezapomenete. Pozdravila ho úsměvem, kterému dodala na vřelosti úleva, že už nebude sama. "Brýtro," opáčila, ale vtom si všimla, jaké měl kruhy pod očima, a zamračila se. "Copak tys vůbec nespal?" "Moc ne. Zabral jsem až za rozbřesku." Když jí tvář zrůznila starost, pokrčil rameny. "Všechno zlé je k něčemu dobré. Aspoň se dneska v noci bezvadně vyspím." Trpce se usmála. "V tom případě bych se měla bezvadně vyspat taky. Já se čirou náhodou za rozbřesku zase vzbudila." "Aha, tím se to vysvětluje," zabručel, a ona tázavě vyklenula jedno obočí. "Co se tím vysvětluje?" "Proč taky vypadáš unaveně," řekl rychle. "Co tě vzbudilo?" "Beth. Vstala, aby si přinesla pití, a v kuchyni upustila sklenici. V době, kdy jsem ji poslala do postele a uklidila to, jsem byla dokonale probuzená. Pokusila jsem se ještě usnout, ale po hodině ležení a koukání do stropu jsem to vzdala." Christian přikývnul. "Jak se jí vede?" "Podle mě má střevní chřipku a měla by jít k doktorovi, ale nedá si říct. Je jako beran, pokud prý bude přijímat dostatek tekutin a hodně spát, bude v pohodě," žalovala a při tom si prohlížela jeho černé rifle a tričko. "Tohle tedy nelze nazvat zrovna standardním plážovým úborem," poznamenala s povytaženým obočím. "Mám něco jako alergii na slunce," vymluvil se.


126

Ještě toho kousek. "V tom případě bys tady asi neměl být." "Pokud zůstaneme ve stínu, budu v pohodě." "Hmm. Ale v džínách a tričku ti moc příjemně nebude. Je děsné horko. Možná bychom měli—" Když vstal a rychle si triko stáhl, Carolyn selhal hlas a oči divže nevylezly z důlků. Naivně se domnívala, že to, jak bude jeho hruď vyhlížet holá, z větší části prozrazovalo obtažené triko, ale to se proklatě spletla. V bavlně s elastanem vyhlížel dobře, bez ní byl Adónis hadra. Když si Christian rozepnul rifle a začal je shrnovat přes boky, pokusila se od něho odtrhnout oči, ale bylo to prostě nad její síly. Lačně sledovala, jak z nich vystoupil a odhalil volné, černé plavky s nohavičkami. Nohy měl stejně působivé jako trup. Byl stavěný jako atlet, svaly potažené hladkou, olivovou kůží na něm jen hrály. V gay-barech musí jít na dračku, pomyslela si, ale hned se zamračila. Povšimla si totiž, že improvizovaný striptýz upoutal každé ženské oko v okruhu sta yardů. "Sakra, Christiane, jestli budeš tohleto dělat, ještě se kvůli tobě na pláži strhne kočičí rvačka," odtušila znechuceně. Překvapeně se ohlédl. "Cože?" "To máš jedno." Znovu se podívala okolo a zjistila, že některé z žen nyní závistivě hledí jejím směrem. Kdyby jen tušily. "Měl sis podat lehátko, ještě než ses svlékl. Mám ti nějaké donést?" Christian zavrtěl hlavou a vedle jejího lehátka si roztáhl velkou plážovou osušku. "Jsem vybaven." "Hmm." Pozorovala, jak se natahuje. Když otočil hlavu a usmál se na ni, automaticky mu úsměv oplatila a pak obrátila pohled zase ke své knize. V duchu si při tom říkala, jaká je to škoda, že nikdy nerandila s nikým tak


127

atraktivním jako on, dokud byla mladší. Každá žena by měla mít možnost užít si takovouhle mužnou krásu, aspoň jednou za život. Trpce stáhla rty. Na vysoké ji jeden takový kluk skutečně pozval. No… termín pozval je trošku zavádějící, pomyslela si. Přikráčel a začal do ní hučet při jedné ze zřídkavých příležitostí, kdy si ve třech vyrazily mezi lidi. Užaslá, že jí tak pohledný – čtěte: sexy – kluk věnuje pozornost, mu plné tři minuty visela na rtech. Tak dlouho mu totiž trvalo propracovat se k větám: "Rád bych s tebou posnídal. U tebe nebo u mě?" Ucouvla před nabídkou jako cudná panna, kterou tenkrát byla, ale nyní uvažovala, jakpak by se její život asi vyvinul, kdyby přijala. Mohlo to dopadnout jinak nebo také naprosto stejně, konstatovala v duchu. Co naplat, lítost je pouhá ztráta času. Minulost nezměníte. Máte jen přítomnost a budoucnost, a tím to hasne. "Co čteš?" Carolyn pohlédla na Christiana. Rozvaloval se na zádech s rukama pod hlavou a bezstarostně se na ni usmíval. Obrátila k němu obálku knihy. "Momentálně je hodně populární, ale mně osobně připadá kapku rozvláčná. Přespříliš německé politiky, alespoň na začátku. Doufám, že děj brzy nabere na obrátkách." "Pak mi řekneš, jestli se tvé naděje naplnily. Mám ji doma na hromádce časem přečíst. Nerad bych časem mrhal," přiznal. "Fakt?" vykulila na něj oči. Vyklenul jedno obočí. "Proč takové překvapení? Myslela sis, že umím číst jen noty?" Vyprskla smíchy. "No, přece seš rocker. Já si vždycky myslela, že jen vymetáte večírky a máte sex."


128

Christian si odfrkl. "Byla bys překvapená. Měl jsem dlouhou pauzu, a kdy naposled měli milenku Santo s Raffaelem, to si už ani nevzpomínám." "A co Zanipolo a Gia?" "Gia taky nic, dlouho. Naproti tomu Zanipolo je ve své podstatě děvka," informoval ji. Zakřenila se. "On? Vážně?" "Ano," přisvědčil a zachechtal se. "A nesmírně ho pobouřilo zjištění, že byl první, kdo tě napadl, když s tebou Gia mluvila o nejmenovaném homosexuálovi v kapele." Carolyn strnula. "Já jsem Gie neřekla, koho z vás podezřívám, že je gay." Christianovi zmrzl úsměv na rtech, ale pak se uvolnil a pokrčil rameny. "Tak to ho asi jenom dráždila." Zamračila se. Tak to bude, samozřejmě, přece jsem nemyslela nahlas… přesto… Přesto co? Gia jí nedokáže číst myšlenky, to je nesmysl. Musela Zanipola provokovat. Byla to pouhá shoda okolností, pomyslela si a pak jí došlo, co Christian řekl. "Takže Zanipolo ví o tom, že jsi gay?" Zamžikal. "Zanipolo zná mou sexuální orientaci." "Aha. Ještě někdo další?" Místo odpovědi se prudce posadil. Rozhlížel se okolo, dokud uprostřed přelidněné pláže očima nenašel malou oázu s rákosovou střechou. "Chceš drink? Mám žízeň." "Něco bych vypila," připustila. Ihned vyštrachal z kapsy džínů peněženku a odklusal po písku pryč. Na přímé slunce, vzpomněla si na jeho alergii. Naštěstí to u stánku dlouho netrvalo, a než se nadála, byl zpátky i se dvěma margaritami. "Trochu brzy na alkohol, ne?" poznamenala, když se sklonil, aby jí jednu podal. Podle jejího odhadu nebylo


129

ještě ani poledne. Možná jedenáct. "Nevěděl jsem, co jiného dobrého tady mají," pokrčil rameny, sotva se usadil na písek vedle ní. "Jedna by nám neměla uškodit." "Uškodit ne," souhlasila. "Ale já nejspíš usnu." "Vzhledem k tomu, že se žádný z nás v noci pořádně nevyspal, nepřipadá mi to jako něco špatného. Šlofíček ve stínu mi zní moc dobře." Pokrčila rameny a usrkla. Bylo to vážně dobré. Studené, nakyslé, osvěžující, prostě perfektní pití pro parný plážový den s knihou a sluncem. "Co myslíš, bude se večer cítit Beth už lépe?" otázal se Christian, labužnicky upíjející svůj drink. "Nejspíš ne. Proč?" "Julius to chtěl vědět kvůli rezervacím," objasnil. Nejistě hlesla: "Rezervacím?" "Večeře." Při pohledu na její nechápavý výraz připomněl: "Dnes večer, večeře a tanec. Večeře před naším koncertem, po něm tanec ve městě." "Aha, jasně." Absolutně na to zapomněla, akci smluvenou minulou noc z hlavy jaksi vytěsnila. Ale nyní jí došlo, co to znamenalo. Dneska v noci mohla čekat líbání nebo mazlení, popřípadě obojí, na přesvědčení jeho rodiny, že jsou svědky zdárně se rozvíjející milostné pletky. Tato myšlenka ji přiměla pozvednout sklenku ke rtům. Na poslední chvíli si však vzpomněla na zmrzlinovou migrénu a jenom si trochu cucla. "Bude to jenom jedna noc," zašeptal Christian. "Na zbytek týdne rezervuji výlety a večeře, abychom měli jistotu, že se to nebude opakovat." Promptní ujištění odkývla a zapila dalším douškem. "Víš o nějakých výletech, které by tě obzvlášť zajímaly?" vyzvídal.


130

Zavrtěla hlavou. "Ani nevím, co tu vlastně organizují. Vím, že máme rezervovaný zájezd na trh, a Bethany nám ještě zamluvila celodenní plavbu kolem pobřeží, abychom projely sopečným kráterem a viděly kakaovou plantáž. Ale jinak nemám ponětí, co je k mání." Christian do sebe hodil poslední trošku rychle tající margarity a znovu si vedle ní natáhl výstavní tělo. "Až půjdeme na oběd, vyzvednu informační leták a při jídle ho můžeme prostudovat." Carolyn přikývla a dopila zbytek svého koktejlu. Prázdnou sklenku postavila do písku vedle lehátka a uložila se. Znovu otevřela knihu, ale nyní už s úsměvem, uvědomila si. Ležérním, uvolněným úsměvem. Nebyla sama. "Cara?" "Hmmm?" zamumlala ospale a mžouravě rozlepila oči. Zjistila, že se na lehátku nevědomky překulila na břicho. Slunce se zatím na obloze posunulo a jim tak utekl stín. Nyní ležela pod otevřeným nebem, bušily do ní sluneční paprsky a neznaly slitování. Byla rozpálená a zpocená, kůže zad se jí škvařila pod poledním sluncem. "Spálíš se. Potřebuješ namazat." Christianův hlas přicházející z druhé strany ji přiměl zvednout a otočit hlavu. Koukla na něj. Půlkou zadku seděl na kraji jejího lehátka, pořád jenom v plavkách, ale v ruce teď držel lahvičku mléka na opalování. Otevřel ji, vystříkl trochu do dlaně a postavil nádobku do písku. "Mám?" zeptal se, zatímco si mnul ruce, aby emulzi rozetřel po prstech. Carolyn otevřela pusu, aby řekla ne, udělám to sama, ale když se sklonil a přejel jí rukama po zádech, spolkla odmítnutí dřív, než se vůbec stačilo zformulovat.


131

Způsob, jakým jí vtíral mléko do zad a ramen, měl uklidňovat. A byla si celkem jistá, že dělat to kdokoli jiný, také by uklidňoval, ale takto ani omylem. Všude, kam zabloudily jeho ruce, jí mravenčila kůže, a místo, aby se uvolnila, cítila, že je pod jeho prsty a dlaněmi stále napjatější. Skousla si ret, zavřela oči a silou vůle se snažila uvolnit, ale to bylo prostě nemožné. Gay ne-gay, byl to krásnej, sexy mužskej, a setsakramentsky hezky voněl. "Začíná se ti dělat bílý proužek." Při řeči se nakláněl dopředu, nahou hrudí, prohřátou a pevnou, se jí přitiskl na stejně obnažená záda a dechem pošimral ušní lalůček. "Mám ti rozvázat vršek plavek?" Polekaně vykulila oči. Kdy jsem si, proboha, sundala tričko a šortky, že jsou vidět plavky, co jsem si pod ně vzala, uvažovala zmateně. Když sem přišla, příliš se styděla, než aby se svlékla. Teď však byly šaty pryč a na sobě měla jenom plavky. Tahání za šňůrky na zádech ale rychle přetáhlo její pozornost od této starosti ke druhé. Vzápětí z ní totiž sklouzla podprsenka plavek a po obou stranách se svezla na lehátko. Záda teď měla docela holá a obnažená i na bocích. Nebylo to neslušné nebo tak něco, ňadra měla pod sebou vmáčknutá do lehátka a stále skrytá, ale vyvolalo to v ní pocit zvláštní zranitelnosti, a pak se k ní Christian znovu sklonil a začal jí šeptat do ucha. "Hai la pelle bella, cosi dolce." Hlas měl zastřený a hebký, dlaněmi jí putoval po zádech stále níž, až ke spodnímu dílu plavek. "Ritiene buon sotto le mie barrette." "Hmm?" zamumlala zmateně, slovům proneseným zřejmě italsky nerozuměla. "Máš krásnou pleť, tak sladkou," překládal, zatímco ji


132

rukama mnul a hnětl v pase. "Příjemnou na omak, bříška mých prstů si libují." Když sklouznul rukama ze zad na boky, ztuhla překvapením, ale kousla se do rtu. Dlaně měl položené na bocích, ale konečky prstů vsunul pod ni, na pas těsně nad plavky, a jel vzhůru. Zavadily o ňadra zespod – a ona zalapala po dechu – pak po stranách, jak pokračoval rukama stále výš, a prsty šly s sebou. Carolyn ani nedutala, dokud se ty ruce nevydaly stejnou cestou, opačným směrem. Jen co se vrátily k pasu, tiše vydechla úlevou, ale vzápětí se Christian posunul, rukama letmo přejel po kalhotkách plavek, načež přistál na nohou. Přece toho musí aspoň na chvilku nechat a vzít si další mléko, pomyslela si Carolyn, téměř zoufale prahnoucí po okamžiku, kdy z ní sundá ruce. Tělo ji brnělo všude, kde se ho dotknul, ale také na místech, o něž když brázdil dolní končetiny k lýtkům a kotníkům, prstíkem nezavadil. Poté si vzal na paškál levou nohu. Jednou rukou pevně uchopil kotník z vnitřní strany, druhou z vnější, a jel vzhůru po levém lýtku, při tom ho zezadu mnul palci. Carolyn cítila, jak se celá napíná. Bylo jí srdečně jedno, jestli je gay, v žádném případě nedokázala ležet klidně a lhostejně, když jí jeho ruce šmejdily po těle. Chtěla poprosit, aby toho nechal, ale když zvolna sunul ruce k vrcholku stehen, nevěřila, že by dokázala promluvit, ani ke spáse vlastní duše. Byla napjatá jako natažené hodiny, a jak tak sama se sebou bojovala, aby se nezačala svíjet, okousala si rty málem až do krve. K její nemalé úlevě se Christian těsně před vrškem levé nohy zarazil a změnil strany, aby se oběma rukama spouštěl zase dolů, nyní po pravé končetině. Nicméně tentokrát při následné pouti vzhůru dovolil svým rukám


133

vystoupat až docela na vrchol, a když tou na vnitřní straně zlehka pohladil proužek látky mezi jejíma nohama, hlasitě vydechla. "Christiane," přidušeně zašeptala na protest, když její tělo na dráždivý dotek nadšeně zareagovalo. A pak se jeho ruce opět ocitly na jejích zádech a pilně jezdily od páteře do stran. Zvolna vydechla, obrátila hlavu a celá zmámená se zahleděla do daleka. Nestačila se divit. Zjistila, že jsou teď na pláži sami. Kam oko dohlédlo, nikde nikdo, jen prázdná lehátka. Ten pohled ji zmátl. Kampak všichni odešli? Blížil se čas oběda, ale přece se všichni naráz nezvedli a nevzali restauraci útokem? "Taková světlá kůže," mumlal Christian, prsty jí klouzal po bocích a postupoval nahoru. "Tak krásná." Slova zazněla vedle jejího ucha, dechem horce ovanul již dávno rozpálenou tkáň, a ona k němu začala obracet hlavu, vtom však jazykem nečekaně polaskal vnější okraj boltce. Strnula, ale to ještě nebylo zdaleka všechno. Než se nadála, vzal mezi rty ušní lalůček. "Ale ty jsi gay," zachraptěla dokonale popletená, když ho začal sát, čímž do ní vyslal novou vlnu elektrizujícího chvění. Ruce se zastavily v půli cesty po bocích nahoru, lalůček propustil na svobodu a zavrčel: "Ne, nejsem," a pak, zatímco bojovala, aby to strávila, se rty zatoulal k jejímu krku. Okusoval a pusinkoval, vysílal drobné slastné záchvěvy, které rejdily jejím tělem, zatímco jeho ruce opět pokračovaly ve zdolávání boků. "Dej mi své rty," zašeptal Christian, jen co ruce dorazily k ňadrům. Dál nemohly, tak je aspoň začaly jemně škádlit vespod. "Christiane, já si nemyslím, že je tohleto správné—"


134

Když se zničehonic podloudně vloudil rukama pod ňadra, slova víceméně plynule přešla v lapání po dechu. Něžně je stiskl a pak zvedl Carolyn z lehátka, takže teď dosáhl na její ústa. Střelhbitě toho využil a položil rty na rty. Když mezi ně pronikl jazykem, zasténala. Líbal ji se stejnou vášní, jakou si pamatovala z předchozí noci, kdy ji doprovodil ke dveřím. Nyní v jejím těle vyvolala tutéž šokující odezvu. Výbuch vášně a potřeby se přes ni přeléval jako jiskřičky ohňostroje. S dalším hlubokým hrdelním zasténáním se mu v náručí otočila a ňadra vyklouzla z jeho dlaní. Christianova ústa se přisála k jejím a v okamžiku, kdy se ocitla na zádech a objala ho kolem krku, rukama opět našel její prsy. Vzal citlivou tkáň do dlaní, mačkal ji a mnul v prstech, až její majitelka těžce dýchala a kňourala, zatímco se jí znovu a znovu dobýval jazykem do úst. Takovou vášeň Carolyn doposud nezažila. Měla pocit, že ji zalévá ve vlnách, které byly v souladu s rytmem, v jaké vlny oceánu bušily do pobřeží. Proháněly se přes ni jedna za druhou, neúnavné jako samo moře. Když jeho rty opustily její, zasténala jeho jméno a poté zalapala po dechu, to když se sklonil k ňadru. Vtáhl do úst bradavku, jemně ji hryzl zuby, a ona kňourala a svíjela se na lehátku. Když sjel jednou rukou dolů a vklouznul jí mezi nohy, Carolyn vykřikla a sevřela prsty zapletené do jeho vlasů. "Bella cara, sténej jen pro mne," zašeptal se rty na ňadru, když ji začal prsty laskat přes teninkou látku… a Carolyn sténala, celé její tělo se otřásalo při jeho dotecích. Christian zvedl hlavu a opět si přivlastnil její ústa. Rty laškoval se rty, zatímco prsty rozdmýchával extázi. Když jí vsunul jazyk do úst tentokrát, dovolila


135

tomu svému, aby se s ním nesměle pustil do tance. Jakmile znovu odtrhl rty od jejích, vykřikla na protest, ale jeho prsty pokračovaly v bohulibé činnosti. Tiše se zasmál, zlehka ji kousnul do ucha a zašeptal: "Dotýkej se mne." Ihned vymotala ruku z jeho vlasů, aby poslechla. Prsty mu letmo sklouzla po hrudníku dolů, a pak ještě níž, hledala ho přes plavky… a našla. Byl tvrdý a— Carolyn znehybněla a překvapením vytřeštila oči. Christian se zarazil a znepokojeně zvedl hlavu. "Copak je, cara?" "Já… ehm… jsi tak veliký," koktala v rozpacích. Vypadal zmateně a zavrtěl hlavou. "Ne, nejsem." Nevěřícně na něj zírala. "Ale Robert—" "Já nejsem Robert," odtušil vážně. "A ujišťuji tě, že jsem pouze na horní příčce průměru, takže jestli se ti zdám o tolik větší než on, musí mít un pene molto molto piccolo." O překlad nepožádala. Tušila, že řekl něco na způsob, že Robert měl místo penisu píšťalku nebo tak něco. Ale upřímně řečeno, bylo jí to vlastně jedno. Christian najednou odtáhl ruku a její rozkrok osiřel. Měla co dělat, aby zakryla zklamání, a trpce litovala, že nedržela jazyk za zuby, když vtom náhle ucítila tahání za vázačku na bocích, která držela plavky pohromadě. Sklopila zrak a tak mohla v přímém přenosu sledovat, jak Christian vztahuje ruku po druhé šňůrce. Střelila očima k jeho tváři, a on opět překryl její ústa svými rty. A pak ucítila, jak jeho ruka odstrkuje camfour látky, ve který degradoval spodní díl plavek, a přebírá mu práci. Když jí vnořil prsty mezi nohy, vykřikla mu do úst. Něžně se probíral záhyby teploučké, kluzké tkáně, a na chvíli tím proměnil Carolyn v pouhou snůšku pocitů.


136

Myšlení si prakticky ani neškrtlo, mozek si vybíral náhradní volno. Jednou ruku mu zoufale kudlila vlasy, zatímco druhou obemkla erekci. Odměnou jí bylo Christianovo spokojené zaúpění, a jeho laskání a polibky byly rázem ještě naléhavější. Okamžitě ho pustila a nahmatala spodní lem nohaviček volných plavek. Rukou šátralkou vyjela vzhůru po noze, kde ho snadno zase nalezla, jelikož jí už nestála v cestě látka. A byl horký a dokonce ještě tvrdší než před chvilkou. V touze zintenzívnit jeho rozkoš, ho začala mapovat prsty. Christianova reakce byla nesmírně uspokojivá. Na úder srdce znehybněl, a pak jí zavrčel do úst. Jazykem bičoval její jazyk, skoro jako za trest. Navíc ale změnil způsob, jakým ji až doposud hladil. Povolal do akce protistojný palec, teď kroužil po uzlíčku jejího vzrušení a současně do ní vsunul ukazováček. S polibkem byl amen. Carolyn zvedla boky, vzpínala se na lehátku, a při tom do ochraptění křičela jeho jméno. Christian pilně pokračoval v započaté práci, jen rty přesunul k bradavce. Vzal ji do úst a náruživě sál, dokud nepustila erekci, nevytáhla ruku a nezačala ho zuřivě casnovat za plavky. K její velké úlevě okamžitě zareagoval. Přestal si s ní pohrávat, s uvolněnýma rukama křepce vstal a rychle shodil plavky. O vteřinu později už lezl na ni, a koleny se jí cpal mezi kolena. Jakmile se jí uvelebil mezi stehny, Carolyn po něm nedočkavě sáhla a znovu si přitáhla jeho hlavu. Nevstoupil do ní okamžitě. Zatímco si podmaňoval její rty a strkal jí jazyk do úst, jenom se o ni třel, svým tvrdým já dráždivě dotíral na centrum její slasti. Carolyn sténala a v odpověď okolo něho obtočila nohy. Její polibky byly čím dál tím naléhavější. Rukama mu sjela po zádech, popadla ho za zadek a zarývala do něho prsty


137

na znamení, že má nároky, které taková polovičatá práce neuspokojí. Přesto se Christian stále držel zpátky, ještě jí krátce plenil dutinu ústní předtím, než do ní náhle a bez varování přirazil. Sotva ji vyplnil, Carolyn od něj s výkřikem odtrhla rty a vzepjala se. Ze rtů se jí linuly přidušené vzdechy, jak tělo bojovalo, aby ustálo nájezd, na který nebylo zvyklé. "Cara?" hlesl náhle nejistý a naprosto nehybný, a ona otevřela oči. Když v jeho tváři spatřila starost, znovu si přitáhla Christianovu hlavu. Jen co ochutnala rty, její boky se instinktivně pohnuly, aby ho přiměly pokračovat, a tak se opět dal do pohybu. Vystupoval z jejího lůna, jen aby se do něj vzápětí nadšeně vracel. Ústy zachytával její steny a výkřiky, zatímco oba přiváděl na okraj propasti, a pak idylu narušilo zvonění telefonu. Carolyn se zamračila a otráveně našpulila rty přisáté k jeho ústům. "Kašli na to," zachrčel Christian a zase do ní přirazil, ale druhé zazvonění přimělo Carolyn otevřít oči. Rozhlédla se okolo sebe a zprvu měla dojem, jako by se ocitla na jiném světě. Byla sice na svém lehátku na pláži, jak očekávala, ale stále ležela ve stínu. Pláž byla plná života, odevšad zněl smích a klábosení dvojic. Zase měla na sobě tričko a šortky, cudně oblečené přes plavky. Kniha jí ležela na břiše, kam musela upadnout, když usnula, a Christian byl natažený na zádech na písku vedle jejího lehátka. Právě když si toho všimla, vytřeštil oči a vyletěl z osušky. V příštím okamžiku už pelášil do vody, zjevně se nemohl dočkat, až se svlaží ve vlnách. Carolyn za ním zírala, mozek se zvolna uklidňoval, vzrušení opadávalo, a smiřovala se s tím, že to byl pouhý sen. Jasně, že to byl jen sen. Leda ve snu by byl


138

Christian normální a měl zájem zrovna o ni. Znovu se ozvalo zvonění telefonu, a Carolyn pohlédla na kabelku ležící v písku. Zatřepala hlavou, aby se probrala a pročistila myšlenky, pak se naklonila stranou, zachytila řemínek a přitáhla kabelku blíž. Zvedla si ji do klína a rychle v ní začala štrachat, aby našla telefon. Naposled zazvonil těsně předtím, než stiskla tlačítko na přijetí hovoru, a pak už si ho dala k uchu. "Haló?" "Caro?" ozvala se Bethany. "Ano." Posadila se, při tom nechtě shodila knížku do písku. "Je ti líp? Jdeš na pláž?" "Ne. Jen jsem tě chtěla zkontrolovat. Strašně mě trápí, jak jsem tě vypekla… nechávám tě samotnou." "Nedělej si se mnou starosti," povzdechla si Carolyn. "Já budu v pohodě. To ty jsi marodná." "To sice jo, ale stejně mi nejdeš z hlavy. Nejdřív tě silou mocí odvleču na Svatou Lucii a pak nechám samotnou jako kůl v plotě. Cítím se hrozně." "Pusť to z hlavy. Jsi nemocná. S tím nic nenaděláš. Za pár dní ti bude líp a pořád nám zbude moře času na zábavu." "Jasně," povzdechla si Bethany. "Nepotlouká se kolem ten utřinos z kapely a neotravuje tě, že ne?" "Já— ne. Není nikde poblíž mne," řekla, když očima našla Christiana. Vytrvale plaval na širé moře. Není to lež, omlouvala v duchu sama sebe. Christian nebyl nikde poblíž ní… momentálně. "Výborně," rázně prohlásila Beth. "Kdyby se ukázal, pověz mu, ať se ztratí. Nepotřebuješ promarnit dovolenou hraním bradky dalšímu Brentovi." Ne, protože sedět sama v novomanželském pekle je o tolik lepší, pomyslela si Carolyn, ale nahlas jen cosi vyhýbavě zamumlala. "Mám ti cestou zpátky něco


139

přinést?" "Umm… no… kdyby ti to nevadilo, mohla by ses stavit v tom malém krámku naproti hlavní budovy a podívat se, jestli tam nemají zázvorové pivo?" zeptala se Bethany. "A možná nějaké krekry? Pomůže mi to zklidnit žaludek." "Samozřejmě," slíbila. "Hned ti to přinesu." "Ne. Napřed si zajdi na oběd. Klidně počkám, než se najíš." "Dobře," hlesla. Vzpomněla si, že Christian říkal něco o studiu informačních letáků během oběda. "A Carolyn?" "Jo?" Sledovala, jak to Christian otočil a zamířil zpátky k ostrovu. "Všechno dobře dopadne. Pokud dojde na nejhorší, vždycky se můžeme stát lesbickými milenkami a zestárnout společně. Kdo vlastně potřebuje chlapy, viď?" "Správně," odtušila Carolyn. Jejich starý vtip jaksi vyčpěl, najednou jí nepřipadal ani trošku směšný. "Bav se. A zpátky nespěchej. Prostě si užívej písek a moře. Ta zázvorová limonáda a sušenky nespěchají. Stejně si jdu lehnout a budu chvíli spát." "Domluveno." Carolyn típla hovor. Pohledem doprovázela Christiana, kterému zbývalo ke břehu doplavat deset stop. Je moc dobrý plavec, zaznamenala nepřítomně, ale jestli je alergický na slunce, asi by neměl být ve vodě pod otevřeným nebem. Zhroutila se zpátky na lehátko. V duchu konstatovala, že Bethanyina snaha ji povzbudit měla přesně opačný efekt. Uvrhla ji do deprese. Nebo za to možná může smutný fakt, že se mi teď zřejmě začnou zdávat mokré sny o mém ubohém teplém


140

společníkovi, pomyslela si ponuře. Skoro měla pocit, že by se měla tomu nešťastníkovi omluvit za znásilnění během snu. S trpkým úšklebkem si posunula sluneční brýle po nose nahoru a pozorovala, jak Christian vychází z příboje, a stékají po něm kapičky vody lesknoucí se na slunci. Je to krásný mladý muž… a co na tom, že se mi o něm zdálo, řekla si v duchu. Kromě toho byl ten snový sex vášnivější než cokoli, co kdy zažila v reálném životě. Také to byla zdaleka největší zábava, jakou si na téhleté zatracené rekreaci zatím užila. A navíc byla jediná, kdo o tom věděl, takže tím nikomu neublížila. Akorát si musela vtlouct do hlavy, že se jí to všechno jenom zdálo. Co se zdá je sen a v reálném životě se nic z toho nikdy nestane. Christian je gay a tečka. Nikdy mě nebude chtít. Nikdy.


141

8. KAPITOLA "Takže Bethany vás přihlásila na nákupní zájezd a celodenní plavbu do Soufrière," mumlal Christian, začtený v informačním letáku. "Jsem si docela jistá, že se o těch dvou věcech zmínila. Mohla rezervovat ještě něco jiného, ale jestli jo, nevzpomínám si, že by mi o tom povídala." Přikývl. "No, jak to tak vypadá, dneska odpoledne máme smůlu. Většina výletů začíná brzy zrána." "Asi proto, že je chladněji." Naklonila se blíž, aby si přečetla popis projížďky džípem po džungli. Znělo to zajímavě, zastavovalo se na banánové plantáži, a taky měly být cestou k vidění nějaké vodopády a tak podobně. Nezajímavý nebyl ani zip-lining, dobrodružné svezení po lanové dráze v korunách stromů, umístěné ve výšce 150 stop nad zemí, aby spatřili les z takovéhoto nezvyklého úhlu. Uvidí ho z ptačí perspektivy, ptáky nevyjímaje. Tak to alespoň tvrdili v letáku. "Hmm." Christian se zamračil a podotknul: "Tím pádem na dnešní odpoledne zbývají akorát ty nákupy." Carolyn se zachechtala jeho výrazu. "Vypadáš tak nadšeně." "Jo." Křivě se usmál. "Na nákupy mě neužije." "No, však nás nikdo nenutí, abychom dneska odpoledne něco podnikali," zdůraznila pobaveně. "Musím nahoru, zkontrolovat Beth. A taky chce zázvorové pivo a krekry. Pak můžeme trochu lenošit na pláži. Chci říci, už je jedna pryč a ještě nám ani nepřinesli jídlo. Až se vrátím od Beth, nejspíš budou dvě nebo tři. Mohli bychom se povalovat a číst nebo si povídat, pak se připravit na večeři a…," pokrčila


142

rameny. "Zbytek noci je víceméně domluvený." "Jo." Zvedl obočí. "Nevadilo by ti to?" "Ne. Stejně jsme s Bethany plánovaly, že se první den nebo dva budeme jen bohapustě flákat," uklidnila ho, a byla to pravda. Měly v plánu pouze relaxovat a nabírat síly vyčerpané světskými strastmi. Předpokládala, že jestli Beth musela onemocnět, vybrala si na to nejlepší dobu. Do těch výletů, co sama zamluvila, se určitě dá dohromady. "Bezva, ale vážně si myslím, že zítra bychom se měli svézt buďto lanovkou nebo džípem," navrhl. "To zní jako plán," souhlasila. Měla radost, že jeho zájmy zjevně korespondovaly s jejími. Pak si odsedla, jelikož se objevila servírka s jídlem. Když před ni položila burger, Carolyn vzdychla rozkoší. Věděla, že by si ho dávat neměla, po odchodu od Roberta se snažila hlídat si váhu, ale byla na dovolené. Kdy jindy by si ho měla dopřát, když ne teď? A Christian si objednal totéž. "Mmm, tohleto je fakticky dobré," rozplýval se s pusou plnou burgeru. Pobaveně zavrtěla hlavou. "Snad mi nechceš namluvit, že v Itálii neprodávají hamburgery?" "Určitě prodávají, ale já si ještě nikdy žádný nedal," prohlásil, vzal jednu hranolku a strčil si ji do pusy. "Nikdy?" zeptala se překvapeně a usmála se. "Předpokládám, že tam jíte spoustu těstovin. Těmi je přece Itálie proslulá." Cosi zahučel, ale měl pusu plnou burgeru, a tak obrátila pozornost k vlastnímu talíři. Teprve o několik okamžiků později jeden z nich znovu promluvil, a byl to Christian, kdo řekl: "Co přesně vlastně dělá takový obchodní právník?" Carolyn se ironicky usmála a napíchla hranolku, když


143

připustila: "Ve skutečnosti už své vzdělání vůbec nevyužívám." Když zvedl obočí, pokrčila rameny. "Před několika lety nabral můj život nečekaný směr." "Opravdu?" vyhrkl Christian zvědavě. Přikývla a zahleděla se do talíře, ale pak se rozhodla, že vlastně nemá důvod mu to neříkat. Na jejich platonickém přátelství se to pravděpodobně neodrazí, a nic jiného z toho stejně nekouká. "Vzpomínáš si, jak jsem říkala, že moje máma byla mou jedinou rodinou?" Kývnul. "No, jak se nakonec ukázalo, nebyla to tak docela pravda. Podle všeho jsme měly spoustu příbuzných. Jenom si k žádnému z nich netroufla přiblížit ze strachu, že by ji našel můj otec." Christian přestal žvýkat, oči přimhouřené v úzké štěrbiny. "Domácí násilí?" Nijak zvlášť ji nepřekvapilo, že uhodl. Jaký jiný důvod by přiměl ženu utéct před manželem a rodinou a vychovávat dítě sama, v naprosté chudobě? "Jo. Myslím, že rád hovořil pěstmi. Řekla mi, že mne skoro potratila, když ji v jiném stavu shodil ze schodů." Ušklíbla se. "Snášela to, dokud bil jenom ji, ale když mi byly čtyři, dal se také do mne." "To máš od něho?" Zmateně se odmlčela, ale pak si uvědomila, že si bezmyšlenkovitě tře jizvičku ve tvaru slzy u pravého oka. Stáhla ruku, sáhla po burgeru, ale pak se zarazila. "Ano. Myslím, že jsem měla lokty na stole." Christianův výraz potemněl. "A za to tě nadosmrti zjizvil?" Pokrčila rameny. "Pochopila jsem, že byl zrovna v ráži. Kromě toho to asi byla tak trochu nešťastná náhoda. Chci říci, evidentně mě uhodil, a já vlítla na sklenici,


144

džbán nebo cosi jiného skleněného, co bylo na stole. Pořezalo mě sklo, ne on, ale to, že mě tak tvrdě udeřil, byla pro mámu poslední kapka. Bála se, že by to nebylo naposledy, tak mě sebrala a utekla. Změnila nám jméno na své příjmení za svobodna, Johnsonová, a postupně pracovala na řadě hrozně málo placených míst, načerno, aby nezanechala papírovou stopu, kterou by mohl vysledovat a tak nás najít." "A hledal vás?" Přikývla. "Očividně najal několik soukromých agentur a nechal je pracovat dlouhých deset let, než to konečně vzdal." "Nikdy ho nenapadlo hledat ji pod dívčím jménem?" Carolyn se zakřenila. "Johnson je skoro stejně běžné jako Smith. Mohl nás hledat do aleluja a nenašel by nás. Navíc pracovala načerno," připomněla mu. "Jasně," kývnul. "A ty ses to dozvěděla jak?" "Něco z toho jsem zjistila, když byla maminka nemocná, těsně předtím, než umřela. Zbytek jsem se dozvěděla od něho, když mě našli," přiznala potichu. "Než máma onemocněla, myslela jsem si, že otec zemřel, ještě než jsem se narodila." "Kdy tě našel?" vyzvídal. "Přece jsi ho nezačala hledat sama?" "Ne, to si piš, že ne," pobaveně zakroutila hlavou. "Tím mám na mysli, že pro mě byl jenom jméno, a podle toho, jak ho vylíčila máma, to nebyl nikdo, koho bych měla chuť poznat." "Tak co ho přimělo, aby vás opět začal hledat?" "Rakovina," odpověděla okamžitě. "Nikdy se znovu neoženil, neměl žádné další děti, dostal raka a dospěl k názoru, že má nejvyšší čas, aby se nás ještě jednou pokusil najít. Jenomže tentokrát ho napadlo, že už budu


145

zaměstnaná, tak je nechal hledat mě." Šupla si do pusy hranolku, pokousala ji a spolkla, a pak pokračovala: "Chvíli to trvalo, a měl štěstí, že mě vůbec našel. V jednom okamžiku jsem si málem nechala legálně změnit jméno na Carolyn." "Carolyn není tvé pravé jméno?" podivil se. "Je a není. No, je to moje druhé jméno." "A jaké máš první jméno?" Zakřenila se. "Hádej." Celý popletený zamrkal. "Jak to můžu uhodnout, aspoň mi napověz, na co začíná—" "Jsem Christiana," přerušila ho pobaveně. Znovu zamrkal a zvedl obočí. "Děláš si srandu?" Jeho výraz ji rozesmál. "Moje rodné jméno zní Christiana Carolyn Carverová. Rodiče asi byli na aliteraci." Christian se na židli němě svezl div ne až pod stůl, a ona se tiše zachechtala, ale pokračovala: "To je ostatně jedno, procházela jsem životem jako Carolyn Johnsonová, což je mé druhé jméno a matčino příjmení za svobodna. Nechápu, jak se jí to podařilo. Myslela jsem si, že na to, aby přijali dítě do školy, je potřeba rodný list nebo prostě nějaký doklad totožnosti, ale jestli ano, musela mi koupit falešné doklady." Trochu se nad tím zamyslela, pokoušela si představit svou těžce pracující, čestnou matku, jak jednala s podivnými existencemi napojenými na černý trh, aby zakoupila falešné papíry. Šlo to těžko. Přesto je nějak obstarat musela, konstatovala v duchu. "Zatímco na to, aby mě dostala do školy, jí očividně nevadilo zfalšovat mé iniciále, tak když jsem dospěla do věku týnejdžra, a zařizovala mi číslo sociálního pojištění, použila moje skutečné jméno a rodný list. Ale


146

trvala na tom, abych veškerou energii věnovala práci ve škole, a ani za nic by mi nedovolila jít na brigádu, abych finančně vypomohla. Takže jsem ho v praxi nikdy nepoužila, dokud jsem neabsolvovala vysokou a nenastoupila do práce." Rozesmála se. "Bylo fakt poněkud zvláštní muset se naučit všechno podepisovat jako Carverová. A jindy na mě zase někdo zavolal Chris nebo Christiano, a já neměla ponětí, s kým to mluví. Pořád jsem slyšela na Carolyn." "A tak tě tedy našel? Na základě čísla sociálního pojištění?" "Nakonec," přisvědčila. "Ale Rob—" Zbytek spolkla, stáhla rty, a pak jenom řekla: "Chvíli to trvalo. V době, kdy mě vysledoval jeho soukromý detektiv, byl můj otec v konečném stádiu rakoviny a mlel z posledního." Christian okamžik mlčel, oči měl vážné, a ona věděla, že by se rád zeptal, co to nakousla o Robertovi. Nebyla připravená mu odpovědět a při pomyšlení, že to z ní začne páčit, se celá napjala, ale pouze se zeptal: "Jaký byl tvůj otec?" Napětí povolilo a Carolyn zamyšleně našpulila rty. "Kajícný. Ale na druhou stranu, to je snad každý, když ví, že se má co nevidět setkat se stvořitelem." Při těch slovech vyletělo Christianovi obočí nahoru a ona se ironicky usmála. "Co tě na tom, co jsem řekla, tolik překvapilo?" "Asi že… na takového cynika prostě nevypadáš," přiznal potichu. Carolyn sklopila zrak. Měl pravdu. Podle Beth a Brenta byla odjakživa taková malá Pollyanna, jenomže za posledních pár let se hodně poučila. Ale přesto, Christian ji neznal dlouho, proto pro ni bylo překvapením, že už na to sám přišel.


147

"To je jedno," odbyla to. "Byl samá omluva, a prý strašně lituje jak toho, co udělal, že to mámu dohnalo k útěku z domova, tak těžkého života, který pak měla. Chtěl si vyluxovat svědomí a odkázal mi svůj podnik a majetek." Když se Christianovo obočí opět vydalo na sever, hořce se usmála. "Jak to tak vypadá, máma se vzdala zlaté klece, jen aby mě udržela v bezpečí. Táta byl pekelně bohatý, vlastnil několik společností a spoustu pozemků. Proto se pořád bála, že nás vypátrá. Měl na to prostředky," odtušila suše. "A všechno zanechal tobě?" Přikývla. "Společnosti sídlily v Quebecu. Pár jsem jich prodala a ústředí té, co jsem si ponechala, jsem po jeho smrti přestěhovala do Toronta a převzala řízení." "Kterou firmu sis nechala?" optal se zvědavě. "Reklamní agenturu," přiznala a zasmála se způsobem, který dával tušit, že je k smíchu sama sobě. "Nevím, proč jsem si ji vybrala. O reklamě nevím ani ťuk… lépe řečeno, nevěděla jsem. Ale tvorbu jsem zpočátku nechala na tvůrcích a soustředila se na obchodní stránku věci. A teď toho vím setsakra víc než tehdy." "Takže ani nepoužíváš svou znalost práva?" "No, vlastně asi používám. Když dojde na smlouvy, jsem machr. Tehdy se mi náramně hodí," připustila Carolyn a sklopila pohled k talíři. Zjistila, že dojedla. Když uviděla, že i Christian ten svůj vzorně vymetl, povzdechla si a mrkla na hodinky. "Nejspíš bych měla opatřit zázvorové pivo a krekry a šupajdit vzhůru do vily." Christian přikývl a vyprovodil ji z restaurace. Vybrali si podnik na malé promenádě naproti hlavní budovy, a Carolyn zvědavě nahlížela do výkladů několika málo


148

obchůdků podél prkenného chodníku, po kterém se teď loudali. Když v jednom spatřila plejádu triček, zastavila se. "Chtěla bys jít dovnitř?" Pohledem si změřila jeho tmavé triko a džíny… a přikývla. Byl to maličký krámek plný hloupostí a hader, a Carolyn se cílevědomě proplétala mezi stojany, až dorazila do oddělení šatstva, kde vyhledala regál s paletou kraťasů a košil. Hrůzy havajského typu přelétla očima, ale šla dál. Jednoduše si v nich nedokázala Christiana představit, ač se o to pokusila. S úsměvem pokračovala k tričkům a vybrala jedno bílé s logem letoviska na spodním lemu vpravo. "Co ty na to?" zeptala se, když ho strčila Christianovi před oči. Zavrtěl hlavou. "Já nic nepotřebuju." "Uh-huh," odkašlala si nevěřícně. "Takže máš v kufru taky něco, co není černé?" "Co je špatného na černé barvě?" zamračil se. "Nic. A setsakra ti sekne," ujistila ho. "Ale tady je na ni moc teplo. Taky potřebuješ kraťasy." "Kraťasy nenosím," ucedil ponuře a zvedl nos nahoru. Carolyn vyprskla smíchy. Stoupla si na špičky a pošuškala mu do ucha: "Teplá móda není tvá parketa, což?" pozlobila ho. "To rád slyším," odsekl a mimoděk zvedl ruku, aby ji zlehka pohladil po zádech, než došlápla na celá chodidla. Zakroutila nad tím hlavou, ale stejně se otočila a vzala do ruky plátěné šortky, aby si je prohlédla zblízka. Christian okamžitě vyletěl: "Caro, tohle já nosit nebudu." "Proč ne? Máš hezké nohy. Měl bys je ukazovat." "Ježíši, Carolyn. Nejsem Beth. Mužští nemívají hezké


149

nohy," poučoval znechuceně. "Já myslela hezky mužné nohy," řekla rychle. "Svalnaté a sexy." Zamrkal, neboť pobouření vyklidilo pole širokému úsměvu. Se zájmem se hned zeptal: "Ty si myslíš, že moje nohy jsou sexy?" Zrudla. "Jsem si jistá, že to sám moc dobře víš. Podívej se po kabině a prostě si je zkus. Stačí se na tebe dívat, jak jsi celý v černém, a hned je mi horko." Obočí šlo nahoru, široký úsměv se ještě víc rozšířil. "Takže ty říkáš, že tě dovedu rozehřát?" "Já tím nemyslela—," spustila polekaně, navíc věděla, že se červená. Ale pak v jeho očích zahlédla zlomyslná světýlka, potřásla hlavou a podrážděně ho setřela: "Kdo by to byl řekl, že jsi takový šibal?" "Triko beru," ustoupil, vzal jí ho z rukou a raději na nic nečekal a vyrazil k pokladně, a ona moudře uznala, že je pořád lepší tričko v hrsti nežli šortky na střeše. Ještě se stavili v malých potravinách pro zázvorové pivo a krekry, a pak už se vydali do kopce. Šli pěšky a po cestě si vykládali. "Kolik času potřebuješ, než půjdeš zpátky na pláž?" zeptal se Christian, když se přiblížili k vile, kde s Beth bydlely. Carolyn zaváhala. Jestli jenom předá nákup a zase zmizí, bude jí stačit minuta. Jenomže měla pocit, že by se měla trochu zdržet a pobýt alespoň chvilku s Bethany. "Dáš mi hodinu?" Beze všeho přikývl. "Tím pádem budu mít čas na sprchu, převlečení a nakrmení." "Tvoje italština vystrkuje růžky. Říká se najíst, ne nakrmit," odtušila pobaveně. Když Christian strnul, což považovala za projev rozpaků, zalitovala, že vůbec


150

otevírala pusu. Anglicky mluvil skutečně moc dobře. "Kromě toho jsi zrovna dojedl. Jak můžeš mít už zase hlad?" Christian se uvolnil a pokrčil rameny. "Prostě mám." "Hmm, tak to asi ještě rosteš," poznamenala. "Cara, období růstu už mám dávno za sebou," prohlásil pevným tónem. Italské slovní něžnůstky – pro Italy zřejmě stejně samozřejmé jako dýchání – Carolyn ignorovala, tak i teď jeho slova přešla bez komentáře. Otočila se na patě a odkráčela ke své vile, jen ještě hodila přes rameno: "Za hodinu sraz dole." Když vešla do vily, bylo tam chladno a ticho. Tašku odnesla do kuchyně, zázvorovou medicínu strčila do ledničky, sušenky položila na linku a odešla pátrat po Bethany. Našla ji tvrdě spící v jejím pokoji a tak jen potichu zavřela dveře. Po chvilce váhání opět zamířila do kuchyně, aby jí napsala vzkaz: Přišla jsem, donesla jsem, viděla jsem, odešla jsem. Kdybys chtěla něco jiného nebo třebas jen mou společnost, mobil máš. Potom vilu zase zanechala jejímu mrazivému poklidu a jala se pochodovat po sluncem zalité silničce dolů. Málem už došla k další serpentině, když vtom ji pleskání něčích chodidel přimělo kouknout přes rameno. Spatřila Christiana, jak tryskem sbíhá směrem k ní. Zastavila se a přivítala ho úsměvem. "Co tak brzy?" optal se, sotva u ní zabrzdil. "Spí," pokrčila rameny. "Jakou výmluvu máš ty?" "Viděl jsem tě vycházet z domu a napadlo mě, že tě dohoním," přiznal bez mučení. "A co sprcha a jídlo?" zeptala se překvapeně. Žasla, že ji tak rychle dohnal… a nebyl ani kapku udýchaný.


151

"Něco jsem zakousnul," prohodil lhostejně. "A dospěl jsem k logickému závěru, že sprcha je nezodpovědným plýtváním vodou, když se můžu stejně dobře ošplouchat zase v moři." Carolyn na něj zírala a pak pohlédla za sebe, na kamenné cestičky, které se klikatily vzhůru k vilám. K její a dál k té jeho o patro výš. Nemohla uvěřit, že se tak rychle dostal do své vily, nemluvě o jídle a cestě zpátky. "Cestou na pláž se musíme stavit v potravinách," oznámil najednou. "Já to věděla," odtušila a znovu vykročila. "Tys nestihl ani dojít do vily a teď chceš aspoň něco na zub." "Ano, stihl, já—" začal, ale pak změnil výpověď a řekl: "Možná, ale mají tam regál s knížkami. Chtěl bych se podívat, jestli nenajdu něco ke čtení." Zachechtala se, jak ho načapala na hruškách, a přikývla: "To zní dobře. Sama bych nepohrdla něčím jiným namísto toho, co čtu. Děj je prostě příliš rozvláčný, teď na nic takového nemám náladu. Přečtu si to jindy." Při chůzi klábosili o knihách, které se jim líbily, a Carolyn se přistihla, že si doopravdy přeje, aby byl Christian starší a normální. Měl zájem podniknout stejné výlety jako ona, chuť na stejné jídlo, a nyní zjistila, že měl dokonce stejný vkus, pokud šlo o knížky. Krucipísek, třeba to máti příroda popletla a měla jsem se narodit jako muž, teplouš. Chvilku o tom uvažovala, ale pak v duchu rezolutně zavrtěla hlavou. Prostě jí nepřipadalo nijak zábavné, vyčůrat své jméno do sněhu. A o co vlastně jde? "To byl ten kluk z kapely, že jo?" Carolyn strnula a provinile se obrátila ode dveří. Beth


152

stála na prahu kuchyně, tvářila se jako bohyně pomsty, ruce založené na prsou. Předobraz spravedlivě rozhořčené matky zvlčilé nezletilé. Silou vůle se usmála. "Našla jsi sušenky a zázvorové pivo?" "Ano, děkuji," ucedila. "A neměň téma. Viděla jsem ho. Ke dveřím tě doprovázel ten utřinos z kapely." Carolyn protočila oči. Dumala, proč se najednou cítí jako týnejdžerka přistižená při miliskování s místním hochem nevalné pověsti. "Jmenuje se Christian. A je moc milý." "Zneužívá tě, Caro," podrážděně namítla Bethany. "Dneska jsem vlastně já zneužívala jeho," kontrovala suše, prošla kolem ní k lednici a vzala si láhev vody. "Dělá mi společnost." "A ty mu hraješ bradku," ponuře doplnila Beth. "Nehrála jsem bradku. Nikdo tam nebyl. Jenom jsme se spolu poflakovali a zašli na oběd," nedala se. Odšroubovala láhev a rychle půlku vypila. Ačkoli se otevřenému slunci celé odpoledne vyhýbali, takovéto vedro dehydratuje každého. Potřebovala vodu. Beth si došla do lednice pro zázvorové pivo a ještě vyndala sklenici, než se zeptala: "Sejdeš se s ním znovu?" "Máme sraz za hodinu. Před jeho vystoupením jdeme na večeři," přiznala a neochotně dodala: "A po něm pojedeme všichni tancovat. "Všichni znamená plus jeho rodina?" Beth přitlačila sklenici na výrobník ledu, a když Carolyn přikývla, jedovatě pokračovala ve výslechu: "Takže mu dnes večer budeš zase dělat bradku?" Carolyn si povzdechla. "Co máš za problém? Mně to nevadí, proč tobě ano?" "Protože jsem celé roky pozorovala to samé s


153

Brentem. Pořád ses vyhýbala pletkám s normálními mužskými tím, žes všude chodila s ním. A teď to děláš zase," odsekla netrpělivě. Otevřela zázvorové pivo a nalila si trochu do sklenice. "Jak ti mám, ksakru, opatřit chlapa do postele, když máš kolouška z ka— Christiana," opravila se stroze, když se na ni Carolyn zamračila. "Jak ti mám opatřit chlapa do postele, když se kolem tebe pořád motá Christian a plaší potenciální zájemce?" Carolyn zavzdychala a šla ji obejmout. "Vím, že si děláš starosti, ale já stejně nejsem na žádný vztah zralá. Fakt." "No a kdy hodláš konečně dozrát, Caro?" optala se potichu. "Je ti dvaačtyřicet a už dva roky jste s mužem od sebe. Nemládneš, a čím jsi starší, tím je to těžší." Beth zakroutila hlavou, vzala sklenku, doušek upila a zase ji s povzdechem odložila. "Dozraj. Kdo zaváhá, nerandí." Carolyn sebou trhla, ale jenom se otočila a zamířila do svého pokoje. "Tak co? Jak to šlo?" Christian se obrátil od zavírání dveří, rty roztažené do úsměvu. "Dobře. Hodně jsme si povídali a žertovali a," pokrčil rameny, "začíná se se mnou uvolňovat." Zatímco mluvil, Gia mu soustředěně zírala na čelo, a potom v tom ještě chvíli pokračovala. Poznal, že mu při řeči prohledávala vzpomínky… což bylo zatraceně k vzteku. Ale věděl, že noví životní druhové jsou snadno čitelní, a tak prostě čekal na její ortel. Když přikývla, zvláštně se mu ulevilo. "To ta absence sexuálního nátlaku," prohlásila s líným úsměvem. "Funguje to. Dokud na ni nevytáhneš


154

manýry latinského milovníka, bude v klidu. Pořád ji přitahuješ, to poznám z tvých vzpomínek, ale může to hodit za hlavu a prostě se těšit z tvé společnosti." Zakřenila se, jediným skokem přelétla foyer a rychle ho pevně objala. "Tohle klapne, Christiane!" "Jo, myslím, že by mohlo," přisvědčil s širokým úsměvem. Láskyplně ji vzal okolo ramen a kormidloval ke kuchyni. Potřeboval krev. Většinu odpoledne proseděli ve stínu, ale když se k úprkům do stánku pro drinky připočetla ještě procházka nahoru a dolů z kopce, byl vyschlý na troud a musel načepovat krev do žil. "Ale manýry latinského milovníka bychom ještě na čas měli asi nechat u ledu, aby nám zůstala hezky uvolněná," odtušila Gia, když ho sledovala, jak vytahuje sáček krve. Zamračil se. Vážně se mu nechtělo manýry latinského milovníka, jak tomu říkala, nechávat u ledu. Dnešní odpoledne pro něj bylo rájem i peklem zároveň. Povídání s Carolyn, a jak se mu otevírala, ho těšilo, ale celou dobu musel neustále bojovat s nutkáním vzít ji za ruku, sáhnout si na ni a políbit ji. Chtěl ji, a chovat se v její společnosti stále slušně a přísně platonicky bylo pekelně těžké. Dokázal to dlouhé odpoledne přetrpět pouze a jenom proto, že si v duchu v jednom kuse maloval, jak ji bude smět večer přinejmenším držet za ruku, objímat a tisknout k sobě na tanečním parketu. Tělo na tělo si společně s ní vychutnávat vášeň karibské hudby. "Gia má pravdu." Sklonil sáček, který právě zvedl k puse, a pohlédl ke dveřím, do nich právě vcházela Marguerite s Juliem v patách. "Jak dlouho už jste tady?" "Asi čtvrt hodiny. Když jsi přišel, byli jsme v


155

obývacím pokoji," odpověděla a zastavila se vedle něho, aby políbila syna na tvář. Zatímco ji objímal, mračil se a dumal, jak si jich mohl, kruci, nevšimnout. Obývák přece přímo navazoval na foyer. "A podle mne má Gia pravdu, ještě chvíli žádný nátlak," pokračovala Marguerite, jen co si Christian vrazil pytlík s krví do pusy. "Ono by to nemělo být těžké. Dnes máme večeřet v luxusní restauraci. Nikdo tam od tebe nebude očekávat, že se jí budeš věšet na opěradlo židle. A během představení budeš na jevišti." Odmlčela se a přemýšlivě nakrčila čelo. "Postarám se, aby tam byla Genie. Na koncert ji posadím vedle Caro z jedné strany a sama si vezmu židli na druhé, takže si k ní o přestávce nebudeš moct přisednout." Christian zamračeně sledoval, jak se škála jeho příležitostí k osahávání a líbání úží. "A co tanec?" ozvala se Gia. "Máme si pak jít zatančit do klubu." Christian se začal přes igelit v ústech usmívat. Se slušným chováním během první části noci se smíří, bude-li se moct těšit na objímání na tanečním parketu. Hezky zvolna jí bude dlaněmi sjíždět dolů po zádech, postupně její tělo pěkně píď po pídi přitlačí na to své, a skloní hlavu, aby vdechl její sladkou vůni. Zaboří nos do vlasů těsně u ouška a—" "Brzdi, hochu," zavelel Julius, čímž vytrhl Christiana z živých vizí. "Pokud se Gia a tvá matka domnívají, že bys s ní neměl tančit, tak bys neměl. Půjdeme do nočního klubu, kde hrají hlavně rychlou hudbu." "Dokonce i tam občas pouštějí ploužáky," zamračeně upozornila Gia, čímž bezděčně opět navýšila Christianovy naděje. Nicméně nechval noci před ránem.


156

"Pak tedy budou s Carolyn tančit chlapci, takže Christian bude z obliga," prohlásil Julius rozhodným tónem. Jmenovaný si vzteky bez sebe strhl ze zubů vyprázdněný sáček. "Nemyslíte, že by jí to bylo podezřelé? Krom toho tady přece nejsme v práci. Nemůžeš kluky úkolovat, aby s ní tancovali." "Já budu," oznámil Zanipolo, čímž uvedl ve známost svou přítomnost. Christian se otočil, aby zrádci poděkoval zamračením. Zrádcům, opravil se v duchu, když sjel pohledem proradné trio bratranců. Podle všeho vešli do kuchyně, když zrovna nedával pozor. Nyní se povalovali kolem jídelního stolu, a všichni tři o sto šest přikyvovali, očividně nadšení představou, že si zatrsají s jeho ženou. "A podezřelé jí to nebude, pokud si ty postěžuješ, a tví bratranci naoko dají najevo, že tě schválně mučí," pokrčil rameny Julius. Christian od plic zaklel a obrátil se k lednici pro druhý sáček krve. "Je to pro tvoje dobro, drahý." Marguerite k němu popošla, a jen co si nabodl na zuby druhý sáček, začala mu rukou konejšivě jezdit nahoru a dolů po zádech. "A pořád ji můžeš políbit na dobrou noc. To se bude očekávat. Tvůj otec to zase zařídí, že ano, drahý?" pohlédla na manžela. "Jistěže. S radostí mu pomohu získat si ženu," velkoryse zahalekal Julius, a Christian přimhouřil oči. Tatíček si to nějak moc užíval. Ačkoli musel chtě nechtě přiznat, že si to asi zasloužil. Tehdy mu dával kvůli jeho milostné obratnosti, když byla ve hře Marguerite, pěkně zabrat. S povzdechem potřásl hlavou a obrátil svou mysl ke slíbenému polibku na dobrou noc. Aspoň že ten mu


157

nechali. Nic moc ve srovnání s tím, co chtěl, ale pořád lepší než vůbec nic, pomyslel si. "Dlouho to nepotrvá, Christiane. Ta trocha trpělivosti se posléze náramně vyplatí," ujistila ho Marguerite s naprostou vážností. Strhl prázdný sáček ze zubů, zabručel: "Jasně," a obrátil se, aby vytáhl další. "Jestli se na ni nepřestaneš takhle koukat, přestane věřit, že jsi gay." Christian se při Santových slovech zamračil, ale oči z Carolyn nespustil. Prostě nemohl. Způsob, jakým se vlnila v rytmu hudby, byl nevýslovně krásný. Radost pohledět. Veškeré její zábrany byly jako zázrakem ty tam. Obvykle rezervovaná žena svázaná společenskými normami při tanci zmizela a zanechala po sobě ohnivou nymfu plnou vášně… přesně takovou, jakou svíral v náručí v jejich snu. Tenkrát ožila, spíš jako by se ze snu probudila, a ne se do něj ponořila. A pak odpoledne, když spolu byli sami, a on urputně bojoval sám se sebou, aby se v roli teplého choval náležitě chladně, projevila tak hříšný smysl pro humor, až několikrát bez nadsázky zařval smíchy. Zvolna začínal vidět, že ta pravá Carolyn se ukrývá před světem pod skořápkou klidného, striktně konzervativního zevnějšku. Jestli ze strachu nebo z prosté stydlivosti nevěděl, ale byla to Šípková Růženka čekající na probuzení, a on umíral touhou ji políbit. Oprava, probudit. Vlastně obojí. Právě v tom okamžiku si jakýsi smrtelník troufnul vetřít mezi čtyřlístek žen a Christian zlověstně přimhouřil oči. Drzoun protančil mezi Genii a Carolyn. Spatřil, jak zakolísala a ve tváři se jí odrazila nejistota, když byla násilím vytržena z kdovíjakého světa, kam se


158

při tanci vytrácela. Neušlo to ani onomu smrtelníkovi. Přesně jako dravec větřící slabého člena stáda, se ji začal pokoušet izolovat. Obrátil se k Genii, Gie a Marguerite zády, zaměřil se na Carolyn a vyrazil kupředu, čímž ji nutil tančit dozadu a vzdalovat se od nich. Sice by mohl smrtelníka mentálně ovládnout a poslat svou cestou, ale popravdě řečeno, momentálně byl tak sexuálně frustrovaný, že by mu přišel vhod poněkud fyzičtější zásah. Nadechl se a než se nadechl podruhé, už stál na parketu. Použil k tomu rychlost, které se jeho druh obvykle vyhýbal, aby nepřitahoval pozornost, takže byl překvapen, když zjistil, že se tam zničehonic ocitl i jeho otec a všichni bratranci. Obkličovali ho jako hradba z pevných těl. "Vrať se na místo," nařídil otec. Christian se zamračil, minul ho pohledem a zjistil, že jeho matka nebo Gia převzaly nad troufalcem kontrolu a poslaly ho pryč. Carolyn se tanečním krokem vracela do čtverylky, kterou před hodinou, když přišly do klubu, na parketu vytvořily. Také už se z ní vytratila ta předchozí nejistota a její tělo se vlnilo v rytmu hudby bez rozpaků, které vyvolal zájem smrtelného opovážlivce. Julius zvýšil hlas: "Hned." Věděl, že nepůjde-li dobrovolně, bratranci ho prostě odvlečou, a tak se otočil a odešel zpátky ke stolu. Zhroutil se na sedačku, ostatní muže ignoroval, a pohledem znovu zaparkoval na Carolyn. Představoval si, že tančí jen pro něj. Jednou, až se staneme životními druhy se vším všudy, poprosím ji, aby mi zatančila, usmyslel si… nahatá. Chtěl ji pozorovat oděnou toliko v rouše Evině, vrtící se boky a ňadra—" "Jsi pěkně napružený," podotknul Julius vážně, když se zase usadil a zalétl očima k ženám.


159

Christian zavrčel: "Divíš se?" "Ne, nebyl bych lepší," přiznal Julius. "Ale než se vrátí ke stolu, musíš ztlumit plamen. V tomto stavu bys ji vyděsil. Není na to připravená." Když se Christian jenom ještě víc zakabonil, povzdechl si a pokračoval: "Synu, dokud nepotkala tebe, Caro nikdy žádnou vášeň nezažila. Míra vyvolaná nanoboty bude—" "Vůbec žádnou?" skočil otci užasle do řeči. Konečně se mu podařilo odtrhnout od Carolyn zrak. Věděl, že neměla sex sedm let, ale domníval se, že aspoň na počátku musela být v tom manželství nějaká vášeň. Julius zaváhal a poté řekl: "Její mysl je otevřenou knihou, a její vztah s manželem—" "Exmanželem," vyštěkl Christian. "Patří mně." "Budoucím exmanželem," potichu přeformuloval Julius. "A pokud mne neposlechneš, nebude ti patřit nikdy." Zaskřípal zuby, ale pochmurně přikývl. "Mluv dál." "Kvůli tobě teď hodně myslí na své manželství," řekl vážně. Když se Christian znovu začal kohoutit, dodal: "Srovnává manžela s tebou, a on z toho po všech směrech vychází hůř než špatně." Trochu se uvolnil, a zatímco otec pokračoval, raději držel jazyk za zuby. "Carolynin manžel šel po jejích penězích. Naservíroval jí sladká slovíčka a vlažné polibky a přemluvil ji k rychlému sňatku. Chvíli v tom pokračoval dokonce i po něm, ale nakonec se mu to jevilo jako moc těžká práce. Začal ji zanedbávat, a později urážet a zneužívat." "Ale tys přece říkal, že nezažila žádnou vášeň," připomněl mu Christian. "Nezažila," přisvědčil suše. "V jejích vzpomínkách byly jeho polibky příjemné… zpočátku, když se ještě snažil, a sex nebyl tak hrozný."


160

Christian sebou trhl. Sex nebyl tak hrozný? Robertovy dovednosti v ložnici asi nebyla žádná sláva, pomyslel si a začal se křenit. Carolyn čekalo gigantické překvapení. Měl jí toho tolik co dát: rodinu, vášeň… oceán vášně. Do pekla, jestli má s vášní tak malé zkušenosti, budou mít velké štěstí, když při jejich poprvé neupadnou do kómatu namísto do tradiční mdloby. "Ano, jistěže, ale jestli teď neztlumíš plamen, nepředvedeš jí zhola nic," zchladil ho otec, nepokrytě mu čtoucí myšlenky. "A až ji budeš líbat u dveří, uděláš nejlépe, když se pokusíš udržet svou vášeň na uzdě." Christian si slovně ulevil a netrpělivě poposedl. "Předpokládám, že po mně taky budeš chtít, aby nechodil spát v době, kdy by mohla spát ona, a vyvaroval se tak sdílení snů." "Ne," řekl hned Julius, a když na něj Christian překvapeně pohlédl, pokrčil rameny. "Ty ji lákají, jelikož s sebou nenesou strach a obavy z vašeho zdánlivého věkového rozdílu. Ještě tak docela nestrávila sen, který jste si společně vychutnali dnes odpoledne. Trochu ji kvůli němu hryzalo svědomí, jenomže neví, žes ho měl taky. Navíc si ho užila natolik, aby provinilé pocity přehlédla a řekla si, že za své sny přece neručí. Krom toho je ve snech extáze ztlumená zhruba na polovinu toho, co můžeme zakusit ve skutečnosti. Je to jako předkrm, zatímco realita je předkrm, jídlo o čtyřech chodech a dezert, a to vše naráz." Christian zvedl obočí. Jestli to bylo ztlumené a jenom jakýsi předkrm— "Do pekla," zamumlal si nevěřícně pod nosem. Ale potom si vybavil polibek, který si vychutnali na jejím prahu, a změnil názor. To prosté políbení mělo stejnou sílu jako celý sen, a on po něm zůstal stejně tvrdý a roztoužený. A to byla jenom pusa


161

bez hlazení a… "Do pekla," zamumlal znovu s vytřeštěnýma očima. Julius vážně přikývl. "Jestli si tedy chceš vůbec někdy pochutnat na celé hostině, pak ti vřele doporučuji, aby ses krotil… a to neprodleně," dodal s ponurým výrazem. "Přijde ploužák. Ženy se vracejí ke stolu." Prudce se otočil a zjistil, že je tomu přesně tak. Okamžitě se ho zmocnila panika. Plamen to neztlumilo, spíše naopak, neboť všechno, co se dověděl, ho ještě o pár stupňů zesílilo. "Do pekla," zamumlal do třetice, a tentokrát z těch slov čišela panika. "Na pány," rozkázal Julius, popadl ho pod paží a vytáhl na nohy. "Zanipolo, zatanči si s Carolyn," nařídil tak nahlas, že ho uslyšely i ženy. To už odvlékal Christiana směrem ke koupelnám.


162

9. KAPITOLA Carolyn se zastavila a zírala, jak Julius vleče Christiana pryč, a když vzápětí ucítila dotek na paži, ohlédla se. Zmateně se zahleděla do Zanipolovy vážné tváře, ale pak si vzpomněla na Juliův poslední rozkaz a spustila: "Klid, nemusíme spolu tančit." "Neblázněte, zatančit si s krásnou ženou je mi vždy potěšením," zdůraznil Zanipolo a jal se ji táhnout k tanečnímu parketu. "To jistě," povzdechla si. Hráli ploužák a ona už nebyla zvyklá tančit na pomalou hudbu. Robert vždycky tančit odmítal a od dob, kdy doprovázela Brenta na podnikové akce s tancem, uplynula už řada let. Když ji vzal Zanipolo do náručí, cítila se nešikovná a toporná. "Uvolněte se," peskoval ji. "Jsem dobrý tanečník, často tančím… se ženami. Protože mám ženy rád. Moc je mám rád." Koukala na něj a ani trochu nechápala. "Aha. No, to je hezké. Myslím." "To je," ujistil ji a zeptal se: "Líbí se vám můj nový účes?" Podívala se na jeho vlasy. Všimla si, že je teď ostříhaný hodně nakrátko. Na kluka. Nebo spíš jako rekrut. I když jemu to kupodivu slušelo. "Velmi pěkný." "Velmi mužný," zdůraznil. "Vůbec ne jako gay." "Aha." Konečně byla doma. Sotva si uvědomila, že toho nebožáčka ještě pořád trápilo to, jak ho v kapele tipnula na homosexuála, musela se zakousnout do rtu, aby nevyprskla smíchy. Teď už byla dokonale uvolněná. Poplácala ho po paži. "Nedělejte si starosti, Zanipolo.


163

Gia vás jenom tak škádlila. Nikdy jsem neřekla, že si o vás myslím, že jste gay," ujistila ho a pak dodala: "Vlastně si ani nejsem jistá, jak se dozvěděla, že si to myslím. Nevyslovila jsem to nahlas." Zanipolo se po jejích prvních slovech začal uvolňovat, ale tím závěrem mu zjevně radost neudělala. Vůčihledně ztuhl. Jakmile jí došlo, co řekla, s chutí by si nakopala. "Chci říci— Tu poslední část ignorujte. Já jen…" Nevěděla co povědět, aby situaci vylepšila, tak si jen odkašlala a obrátila list: "Proč vlastně Julius vyhnal Christiana ze sálu?" Zanipolo moment váhal, a pak se najednou rozzářil a prohlásil: "Julius ho načapal, jak mrká na jednoho číšníka. Nepochybně chce slyšet vysvětlení." "Pane Bože," vydechla Carolyn, úzkostlivě zahleděná směrem k toaletám. "Ne, mělo by to dopadnout dobře," uklidňoval ji Zanipolo. "Christian poví pravdu, a pak už se na vás nebude muset věšet a uvádět vás do rozpaků." Zamračila se. Jedné její části se při té představě ulevilo a ta druhá měla prostě strach o Christiana, a jak v případě, že vyjde ze skříně, zareaguje Julius. Do hajzlu, jestli je skutečně tak homofobní, jak všechno… přinejmenším to bude nepříjemné. Je klidně i možné, že si ti dva začnou vyměňovat názory a ke slovu se dostanou pěsti. Na místě se zastavila. "Musíte jít Christiana zkontrolovat." "Julius řekl, abych si s vámi zatančil." Vztekle zamlaskala. Čímpak asi tyhle lidi Julius ovládá, že ho bez diskuzí na slovo poslouchají, uvažovala podrážděně. Vyprostila se ze Zanipololovy náruče. "No tak můžete Juliovi povědět, že jsem vám


164

dala košem. Což právě dělám," oznámila mu kategoricky. "Teď běžte zkontrolovat Christiana nebo nakráčím na pány osobně a udělám to sama." "Fajn, půjdu, ale jenom proto, že mám dobrou zprávu," kapituloval Zanipolo, zatímco ji doprovázel zpátky ke stolu. Nenamáhala se ptát, jakou dobrou zprávu měl na mysli, jenom se usmála, vděčná, že Christian bude mít při dohadování s bratrem podporu. "Jestli je ta vášeň tak silná, určitě nebude schopná odolat," blábolil Christian. Přecházel po toaletě jako tygr v kleci a mohl si mozek zavařit, jak usilovně hledal záminku jít ven a odvléct Carolyn rovnou cestou zpátky do letoviska. Ale letovisko je tak strašně daleko, pomyslel si zděšeně. Někde tady v okolí určitě musí být hotel, kam můžeme jít. Ano, hotel, to je ono. Může být i levný, barabizna na spadnutí, když to jinak nepůjde, hlavně ať je blízko. Musí s ní být sám. Musí ji svléknout a předvést jí, co by spolu mohli mít. "Jakmile uvidí, co jí mohu nabídnout, není snad ani možné, aby před tím utekla. Bude to chtít. Bude chtít mě. Bude—" Najednou mu do rozkroku vystříkla studená voda. Strnul, moment lapal po dechu, ale pak zvedl hlavu, a když zjistil, že jeho otec otevřel vodovodní kohoutek umyvadla, dal pod něj ruce a nasměroval proud přímo na něj, klesla mu čelist. "Co to děláš?" zařval a rychle ukročil stranou. "Hasím požár." Julius jednoduše pootočil ruku a proud ho tam následoval. "Mnoho nechybělo a začalo se ti kouřit z kalhot."


165

"Kriste!" Christian znovu ustoupil. "Nech toho." "Ještě minutu," odtušil s ledovým klidem. "Jsi v polovině regrese ke člověku." "V polovině regrese ke člověku? Co to má, sakra, znamenat?" Christian opět uhnul, jen aby byl opět dohnán a osprchován, ale když spatřil bouli ve svých džínách, začal chápat, o čem to ten šílený kropič mluvil. Od okamžiku, kdy po příchodu do klubu začal pozorovat Carolyn při tanci, měl erekci na půl žerdi. Ale rozmluva s otcem a následné myšlenky, které v něm rozdmýchala, ji pravděpodobně postavily do pozoru, dokud se ovšem do věci nevložil improvizovaný vodotrysk. Nicméně nyní už definitivně uvadala. "To je lepší," zvesela si pochvaloval Julius, zatímco zavíral kohoutek. "Hezká řeč, synu. Pojďme zpátky a připojme se k dámám." Když tam Christian stále jen stál, kapal a probodával ho pohledem, povzdechl si. "Tvůj pene myslel místo tebe. Ale jsem si jist, že nyní již uvažuješ trochu jasněji a sám vidíš, že musíš pokračovat po stanovené cestě." "Ne, nevidím," zavrčel Christian. "Měla dost času, aby mne poznala. Jsou z nás teď přátelé. Nebude—" Když mu otec vyťal záhlavec, překvapeně ztichl. "Mlč!" zařval Julius. "Vždyť je to teprve čtyřiadvacet hodin, pro smilování Boží!" "Cože?" užasl Christian a hned vášnivě zaprotestoval: "To není." "To tedy je," stál si na svém Julius, a pak si povzdechl a podotknul: "Setkal ses s ní teprve včera večer před vystoupením, synu." Christian několikrát mrkl, zatímco v duchu zpětně procházel uplynulé události. Měl pocit, jako by to byly celé měsíce, nicméně věděl, že tomu tak není. Ale


166

přesto, určitě to není déle než dvacet čtyři hodin? "Máš dojem, jako kdyby uplynuly celé měsíce, protože jsi měl vysokou hladinu adrenalinu, a zbláznily se ti emoce a hormony," potichu odtušil Julius, zjevně mu čtoucí myšlenky. "Ale byl to pouhopouhý jeden den." "Ježíši," vydechl Christian a celý se poraženě sesul. "Takže," ozval se po chvilce Julius. "Myslíš, že se po zbytek noci dokážeš ovládat?" Christian unaveně přikývl. Bude muset. "Výborně." Julius ho poplácal po zádech a pak se významně zadíval na jeho džíny. "Možná by ses měl na pár minut postavit pod sušák. Vypadáš, jako by ses pomočil… hodně." Christian se na něj škaredě podíval. "A kdo za to může?" Julius se zakřenil, ale dřív, než stačil odpovědět, otevřely se dveře na chodbu. Když vešel Zanipolo, škodolibý úsměv okamžitě vystřídalo mračení. "Co tady děláš? Řekl jsem ti, abys tančil s Carolyn." "Já tančil, ale pak toho chtěla nechat a trvala na tom, abych šel zkontrolovat Christiana," bránil se, jen co se za ním zavřely dveře. "Proč bys mě měl chodit zkontrolovat?" podivil se Christian. "Co se stalo?" zeptal se Zanipolo, místo aby odpověděl na otázku. "Vypadáš, jako by ses počural." "Zanipolo," vyjekl Julius, který konečně přišel o svůj nadhled. "Cos to provedl?" Christian překvapeně pohlédl na svého otce. Soudě podle jeho výrazu četl Zanipolovi myšlenky a byl zděšen tím, co v nich našel. "Uh." Zanipolo nejprve ostražitě pozoroval Julia, a


167

pak pohlédl na Christiana. "Já jsem pomáhal." "Pomáhal?" nevěřícně zopakoval Julius. "To nebylo pomáhání, ty idiote." "Cos udělal?" zeptal se Christian, náhle mu strachy přeběhl mráz po zádech. "Uh, no," vytáčel se Zanipolo, a začal vypadat lehce nervózně. "Carolyn se mě na tebe vyptávala, jestli jsi v pořádku, kvůli tomu, jak tě Julius odvlekl ze sálu." "A on jí pověděl, že jsem tě přistihl, jak mrkáš na nějakého číšníka, a já tě odtáhl sem, abys mi to vysvětlil," zahřměl Julius. Christian se ušklíbl, ale trochu se mu ulevilo. Už si o něm přece myslela, že je gay. Vykládat jí, že dělal oči na číšníka, sice nebylo nic moc, stejně ale nechápal, proč by v tom měl být problém. Může jí všechno objasnit později, až vyjde s pravdou ven. "A potom Carolyn řekl, že by to mohlo být pro dobro věci, a jestli vyjdeš ze skříně, už se na ni nebudeš muset věšet." "Cože?" zavřeštěl Christian. "Ale takhle ji nemusíš líbat a tak vůbec. Můžeš si držet odstup a jenom si získávat její přátelství a důvěru," rychle namítl Zanipolo. "Tím chci říct, já myslel, že líbání a nutnost se ovládat, se ukázalo jako problém." Polekaně kouknul na Julia. "Copak jsi ho sem neodtáhl právě proto?" Christian hluboko v hrdle zavrčel a vyrazil směrem k Zanipolovi za účelem fyzického násilí, ale Julius ho popadl za ruku. "Dá se to napravit," uklidnil ho pohotově, když se na něj Christian otočil. "Co napravit?" vyhrkl Zanipolo, celý zmatený. "Už si


168

přece myslela, že je gay. Teď si prostě jen pomyslí, že o tom možná víš." "Což znamená, že pak nebude potřebovat bradku," vyštěkl Julius. Zanipolo se zamračil. "No, to sice jo, ale stávají se z nich přátelé a—" "Na to nemůžeme spoléhat," vrčel Julius. "Trvá to pouhých čtyřiadvacet hodin. V nejlepším případě se jedná o velmi nesmělé přátelství. Co když se ta její spolubydlící ráno probudí, zjistí, že je jí lépe a chce se bavit? Carolyn by se pak mohla rozhodnout trávit všecek čas s ní, a na Christiana se zgruntu vykašlat." "Aha," vyděsil se Zanipolo. "Já ne— Mám na mysli, já myslel—" Když začal Christian znovu temně vrčet, zmlkl a povzdechl si. "Jak to mám napravit?" Julius krátce popřemýšlel, načež zavelel: "Orchidej. Jednu sežeň a—" "Kde mám sehnat orchidej?" přerušil ho Zanipolo zamračeně. "To je mi jedno. Vloupej se do květinářství, pokud budeš muset, ale jestli ano, nechej za ni v kase peníze," dodal Julius zachmuřeně. "Ale obstarej orchidej nebo něco stejně exotického, a ať ji číšník přinese Carolyn spolu s kartičkou, na které bude napsáno, že je stejně krásná a vzácná jako ta květina." Christian si odkašlal. "Jak se tím napraví—" "Protože ty jí řekneš, že když jsme sem došli, právě tohle vysvětlení jsi mi naservíroval. Žes jako zaplatil číšníkovi, aby pro ni šel obstarat květinu. On pak na tebe mrkl na znamení, že kytku sehnal, a ty žes mu dalším mrknutím naznačoval, že jako chápeš. A samozřejmě jí nezapomeneš povědět, že Zanipolo teď někde po venku shání květinu, aby té lži dodal na důvěryhodnosti."


169

"Jasně," zabručel Christian a vzdychl. Ruku na srdce, nikdy by ho nenapadlo, že jednou bude lhát, aby si o něm jeho životní družka myslela, že je gay, pro všechno na světě. To bylo prostě… no, ani sám nevěděl, jaké to sakra bylo. Byl tak zmatený, že nevěděl, co si má myslet. "Dobrá," odtušil Julius. "Zanipolo, utíkej shánět tu květinu. Christiane, pojďme nazpět ke stolu." "Znamená to, že s ní smím tančit a—" "Ne!" přimhouřil oči. "Musím tě snad znovu strkat pod vodovod?" Christian se zakabonil a pro případ, že by si otec usmyslel ještě jednou ho postříkat, se kolem něho raději protlačil ven z toalet. Jakmile se však ocitl na chodbě, otázal se: "Tak jak jí mám tohle všechno u stolu přede všemi povědět?" Julius se na místě zastavil a zaklel. Přemýšlivě nakrčil čelo, a Christian si zrovna začínal dělat naděje, když vtom se mu zase vyhladilo. "Ty nemusíš vysvětlovat nic. Před námi se nezeptá, a jakmile ten pugét dorazí, já hned vysvětlím, že jsem málem pokazil překvapení, když jsem tebe a vrchního přistihl, jak se přes místnost dorozumíváte očima, a špatně si to vyložil." Spokojeně kývnul. "To by mělo stačit." "To by mělo naprosto stačit," ucedil Christian otráveně. "Zvládneš tu pusu na dobrou noc?" zeptal se zničehonic Julius. "Nebo mám zaranžovat, že—" "Zvládnu," odsekl Christian. Do hajzlu, aspoň tohle už si za žádnou cenu vzít nenechá. Julius přikývl, ale poplácal ho po rameni a řekl: "Inu, pokud by ses snad přistihl při tom, že ztrácíš kontrolu, prostě pamatuj, že se můžeš těšit na sladké sny."


170

Christian jen kývnul a přidal do kroku. Zanipolo se od nich oddělil a zamířil k východu, kdežto oni prošli chodbou do hlavního sálu, ale Christian si toho stěží povšiml. Carolyn byla u stolu a vyhlížela ustaraně. Věnoval jí úsměv na uklidněnou a uvědomil si, že znovu zrychlil, jen aby už byl s ní. Sotva dosedl na židli vedle Carolyn, obrátila se k němu, položila mu dlaň na koleno a trochu se naklonila. "Je všechno v pořádku?" pošeptala mu do ucha. "V naprostém," ujistil ji, ale nedávala pozor. Měla sklopené oči a nyní mu osahávala nohu. Když se její prstíky propracovávaly vzhůru, zhluboka se nadechl, ale ani se nehnul, nepokusil se ji zastavit, dokud si nevšiml, jak ho otec pozoruje. "Christiane, ty jsi celý mokrý. Co—?" začala, ale sotva ji chytil za ruku, zbytek spolkla a překvapeně vzhlédla. "Jde to až nahoru," zavrčel, přičemž hlas nebyl jedinou věcí, na kterou její osahávání zapůsobilo. Kriste, tímhle tempem mi otec brzy chrstne do klína pití, pomyslel si znechuceně. "Aha." Carolyn zrudla, uhnula pohledem a zjevně jí bylo trapně. "Promiň. Já—" "Je to voda," dodal mírně, pouštěje její ruku. "V koupelně nastal jistý problém s vodovodním kohoutkem." "Aha." Udělala obličej. "To nesnáším." "Nápodobně," odtušil suše a vrhl na otce dožraný pohled. "Copak?" otázal se Julius, nevinnost sama. "Já žádný problém neměl. To ty neumíš zacházet se svým kohoutkem."


171

"Se svým kohoutkem náhodou dovedu zacházet velice dobře," zachrčel Christian. "Z mého pohledu to tak nevypadá, synu," odtušil Julius, a když od Marguerite okamžitě inkasoval šťouchanec loktem do žeber, vyhekl: "Het. Egypťan Sinuhet je moc dobrá kniha, už jste ji četli?" Christian němě zvedl oči v sloup nad jeho průhlednou snahou zakamuflovat slůvko, které mu nedopatřením uklouzlo, a pohlédl na Carolyn. Dočista zmatená těkala pohledem mezi ním a jeho domnělým bratrem. Nejspíš dumala, jak se dostali od vadných baterií k finské literatuře. "Pojď, Caro," řekla náhle Gia a vstala. "Zase hrají rychlou muziku. Pojďme tancovat." Carolyn nejistě pohlédla na Christiana. "Budeš v pořádku? Je všechno v pohodě?" Slovní kopaná, kterou si s Juliem právě zahráli, ji zjevně přivedla na myšlenku, že situace není až natolik v pořádku, jak tvrdil, a dělalo jí to starosti. Přinutil se usmát. "Ano. Jenom běž. Bav se." "Nepůjdeš tancovat?" zeptala se. Stále ještě váhala. "Na rychlou netancuji," vyhrkl. Ze rtů jí vytryskl překvapený smích a zakroutila hlavou. "Ty jsi tak levý jako gayyy…" protahovala zrádné slůvko, oči jí lezly z důlků hrůzou, co to povídá, a pak rychle dořekla: "… mer." "Gamer?" zachechtal se Julius, jako by si podřeknutí nevšiml. "Vyprávěl vám snad Christian o své vášni pro tu upíří hru svého bratra Etienna? Jak jen se to jmenuje? Něco s krví?" tázavě pohlédl na Christiana. "Nebyl by to i váš bratr, Julie?" optala se Carolyn. Christian si povzdechl, zatímco všichni ostatní ztichli, a klidně prohlásil: "Julius a já máme různé matky."


172

Alespoň to byla pravda. "A Etienne, ostatní sourozenci a já máme stejnou matku a různé otce." Carolyn se zamračila. "Takže ty a Julius máte stejného otce a různé matky, a ty a ten Etienne a ti ostatní máte stejnou matku a různé otce." "Je to velmi komplikované," zasáhla zmíněná matka. "Co kdybychom si teď šly zatančit?" "Momentíček. Etienne? S hrou, která se jmenuje něco s krví?" zeptala se Carolyn užasle. "Snad ne Etienne Argeneau, tvůrce Žízně po krvi?" "Jé, vy jste o něm slyšela?" ožila Marguerite, a Christian musel skrývat úsměv, jak se jeho máti hned celá nafoukla pýchou. Byla náležitě hrdá na všechny své ratolesti. "Samozřejmě," ihned přisvědčila Carolyn. "Moje reklamní agentura připravuje návrhy do výběrového řízení na reklamní kampaň nejnovější verze této hry." "Božínku, jak je ten svět rozkošně malý," rozzářila se Marguerite. Christian do ní zabodl pohled přimhouřených očí, ale nevšímala si ho. "Jsem si jistá, že si ho získáte, a s ním i kontrakt, drahá Caro. Přimluvíme se za vás." "Ale kdepak, neblázněte," okamžitě namítla Carolyn. "Ovšem… kdyby se mu naše návrhy zamlouvaly, to by byla jiná, ale—" "Nesmysl, muži to tak dělají pořád. Obchody uzavírají v klubu se starými kamarády. A my můžeme založit holčičí klub," kontrovala Marguerite. Vzala Carolyn pod paží a směrovala ji na taneční parket, s Giou a Genií v závěsu. Christian se za nimi díval, dokud je nespolknul dav, pak se hezky pohodlně uvelebil a čekal, až se objeví na mírně vyvýšeném parketu, aby zase mohl pozorovat


173

Carolyn při tanci. "Přesedni si na Giino místo, Christiane," řekl najednou Julius. Překvapeně se ohlédl. "Proč, proboha?" "Protože tě nechci předtím, než se vydáme do letoviska, muset brát znovu do koupelny na druhý taneček s kohoutkem," suše osvětlil Julius. Christian se zamračil, ale přesedl si, takže teď byl zády k tanečnímu parketu. Ale radost z toho neměl, a najednou si byl absolutně jistý, že to pro něj bude velice dlouhá noc. "Jakmile se vrátí Zanipolo s květinou, odejdeme," tiše řekl Julius. Christian mlčky přikývl. "Děkuji za květinu. Chci říci, vím, že to byla jen kamufláž—" Když došli ke dveřím do vily, Christian ji chytil za ruku a přibrzdil. Od chvíle, kdy pomohl Carolyn vystoupit z mikrobusu, v jednom kuse nervózně brebentila. Nápadně se lišila od té uvolněné žertéřky, se kterou strávil den a povečeřel. Poté, co se k nim na večeři připojili ostatní, nepatrně znervózněla, ale jak večer ubíhal – bez jeho ostentativních polibků a objímání – opět se uvolnila. Nicméně nyní ji pouhá myšlenka na to, že ji políbí, dokonale vyvedla z míry. Vidět ji takto vykolejenou ho rozesmutňovalo. Nemohl se dočkat dne, kdy s ním bude uvolněná pořád. No, tedy kromě chvil, když bude vzrušená, upřesnil v duchu ironicky, a pak si povzdechl, jelikož si všiml, jak se na něj dívá. "Hodlám tě políbit," řekl vážně. Přikývla, ale udělala obličej, což vážně nebylo moc lichotivé. Nebo by


174

nebylo, kdyby ovšem nevěděl, proč ji vášeň, kterou v ní roznítil, rozčilovala a uváděla do rozpaků. Carolyn se hlavně bála, aby se nedovtípil, že ji přitahuje, a neurazil se. "Vím, že tě nepřitahuji," zalhal, "ale ocenil bych, kdybys mohla zavřít oči a předstírat, že jsem někdo, koho bys skutečně moc ráda políbila." Usmál se a navrhl: "Ber to jako trénink na dny budoucí, až najdeš někoho, koho budeš chtít líbat." "Trénink?" zopakovala nechápavě. "No, říkala jsi, že už je to sedm let, co ses naposled s někým intimně stýkala. Mám takové podezření, že až dojde na věc, samo o sobě by tě to mohlo proměnit v uzlíček nervů. Kdežto troška praxe předem, navíc s někým, o koho nestojíš, a o kom víš, že si to nevyloží špatně a nebude od tebe čekat, že zajdeš dál, by ti mohla dodat jistotu." Zamrkala a najednou se usmála. "Víš ty, že asi jo?" Z nějakého důvodu tou reakcí Christiana vylekala, ale přikývl, vtáhl si ji do náruče a sklonil se k jejím ústům… a okamžitě pochopil důvod leknutí. Měl v úmyslu ji uklidnit, něžně letmo políbit na rty a odejít… což jen dokazovalo, jak pošetilým naivou byl. Upřímně pochyboval, že by to dokázal, i kdyby nejdříve neuklidnil Carolyniny nervy. Ale ten blábol, že ví, že ji nepřitahuje, a hlavně rada, že by na to měla nahlížet jako na trénink beze strachu ze závazků do budoucna… inu, zdálo se, že to Carolyn jaksi osvobodilo. V prvním okamžiku, kdy se jeho rty setkaly s jejími, pootevřela ústa a posunula se blíž. To ho tak poplašilo, že na moment strnul, ale pak vysunula jazyk a pronikla branou jeho rtů. Současně zvedla ruce, objala ho kolem krku a ten víceméně nevinný pohyb pozvedl ňadra a


175

přitiskl mu je na hruď. Ba co hůř, otírala se o něj, vrtěla boky, měkká tam, kde on byl náhle tvrdý. Když pak navíc ještě jazykem váhavě pozdravila ten jeho, byl jedním slovem ztracen. V příštím úderu srdce už měl dlaň jedné ruky na její prdelce a tiskl ji kupředu, při tom na ni dychtivě dorážel, a tou druhou vjížděl pod živůtek a hledal ňadro. Když Carolyn zalapala po dechu, zasténala a celé tělo se jí pod jeho doteky rozechvělo, zatlačil ji pozadu ke dveřím. Rukou na zadečku ji zvedl a boky přišpendlil ke vchodu, takže teď měl volné obě ruce. Ta nově uvolněná na nic nečekala a nadšeně vjela za svou blíženkyní pod živůtek. Tahaly za košíčky podprsenky ve snaze vykutat poklady, které objevily. Málem už uspěly, když vtom ho nečekaná ostrá bolest v ušním boltci přinutila polibek ukončit. Otočil hlavu a zasyčel. Než si uvědomil, že to ho za ucho kráká vlastní matka, dokonce vycenil tesáky. "Uh, promiň," zašišlal, zatímco je zatahoval. Marguerite přikývla, ale dál ho držela za ucho a nařídila: "Pusť ji." Vzdychl, na moment zavřel oči, a pak se pomalu otočil a podíval se na Carolyn. Byla tichá a nehybná, v očích prázdno. Máti nad ní převzala kontrolu. Pomalu vytáhl ruce z živůtku. Sevřel ji pod rameny, odlepil se od ní a opatrně postavil Carolyn na zem. Poté ustoupil dozadu a mlčky stál, zatímco se jeho matka soustředila na Carolynino čelo. Za chvilku se Carolyn otočila, otevřela dveře vily, tiše vešla dovnitř a zavřela za sebou. "Zastřela jsem jí vzpomínky na to, co se stalo, takže si myslí, že to byl jen velmi příjemný polibek, a s tím dokáže žít." Matka udělala krok, aby se podívala do okna vedle dveří. Jeho vlekla s sebou.


176

"Děkuji," špitl Christian, nervózní jako prvnička. "Myslíš, že teď už bys mohla pustit moje ucho, mami?" "Tím, že mi budeš říkat mami, si to u mne nevyžehlíš, Christiane Notte," sdělila mu ponuře. Pořád ještě nahlížela oknem dovnitř. "Nemohu uvěřit, že bys pro jedinou minutu rozkoše klidně ohrozil celou vaši budoucnost." "Jsem si jist, že by trvala déle než minutu," zabručel Christian, ale cítil, že rudne. Připadal si jako dvacetiletý usmrkanec. Jak jen to ti rodiče dokážou? Jak to jen dokážou, aby se pětisetletý kmet ve vteřině cítil jako týnejdžr přistižený v autě s holkou? "Moc si nefandi," odsekla Marguerite a konečně pustila jeho boltec. "Cestou sem jsem ti přečetla myšlenky. Chystal sis omotat její nohy kolem boků, sáhnout pod sukni, odtáhnout kalhotky a vjet s mašinkou do tunelu… a o úder srdce později byste se už oba v bezvědomí váleli na kamenném chodníčku." Christian se to ani nepokusil popřít. Ale vážně, bavit se s mámou o těchto věcech bylo neuvěřitelně trapné. "Kašlu na to, jestli je to trapné," odbyla ho podrážděně. "Někdo to říct musel. A jenom buď rád, že jsem to byla já. Tvůj otec se chystal zasáhnout, ale podařilo se mi ho přesvědčit, aby to nechal na mně." Christian pohlédl na mikrobus, ze kterého koukalo pět párů očí. Jediný, kdo na ně z okna necivěl, byl šofér. "Tvůj otec ho kontroluje," oznámila Marguerite. "Poslala jsem Carolyn do postele. Nejlepší bude, když tě dopravíme do vily, aby ses mohl odebrat tamtéž. A doporučuji ti, abys děj hned prvního snu, ve kterém se ocitneš spolu s ní, přenesl sem před vilu, přinejmenším na rychlovku. Pokud by snad moje zastření předchozích vzpomínek povolilo, takto si aspoň pomyslí, že to jsou


177

jen útržky ze snu." Bez dlouhých řečí souhlasil: "Jasně." Najednou se nemohl dočkat, až už bude v posteli. "Ale Christiane," řekla vážným tónem, "je potřeba, abys vzal dnešek jako varování. Musíš se ovládat. Pokud by se něco podobného přihodilo ve chvíli, kdy nebude poblíž nikdo z nás, aby se do toho vložil, snadno by se mohlo stát, že ti uteče za devatero hor a devatero řek." "Správně," znovu přikývl. "Ovládat se." Marguerite jen zakroutila hlavou a vykročila zpátky k mikrobusu.


178

10. KAPITOLA Christian vylezl na lávku za Carolyn po žebříku. Ta se šla rovnou podívat přes zábradlí, a on jí byl v patách. Zem odtud vypadala strašně daleko. V prospektu totiž stálo, že budou 150 stop nad zemí. Pohledem pohladil divokou krásu okolo nich, potom Carolyninu pobledlou tvář, a zmocnily se ho obavy. "Víš jistě, že to chceš absolvovat?" Podívala se na něj a podařilo se jí ze sebe vymáčknout zasmání. "Proč? Vypadám snad vyděšeně?" "Kapku," připustil něžně. S úsměvem pokrčila rameny. "Jsem jenom nervózní, protože jsem to ještě nikdy nezažila. Až se rozjedu, budu v pohodě," ujistila ho a přistoupila k průvodci, aby si nechala připnout sedák karabinou k lanu. Christian nepřítomně naslouchal, jak jí průvodce radil, aby si sedla a vytrčila nohy přímo před sebe. Potom ji instruoval, aby pravou paži nechala za kladkou a rukavicí se zlehka přidržovala lana, což jí prý pomůže udržet rovnováhu. Carolyn přikývla, ale bledá byla pořád, a Christian se zrovna chystal, že se jí ještě jednou zeptá, jestli to opravdu chce podniknout, když vtom ji průvodce najednou pustil a Carolyn odfičela. Čekal, že si cestou vykřičí hlasivky, proto když voňavý vzduch prořízlo nadšené: "Júúú," které trvalo celých deset vteřin, než dorazila na další lávku, upřímně žasl. Spadl mu kámen ze srdce a přistihl se, že když dělal krok vpřed, protože byl na řadě, křenil se od ucha k uchu. Jeho žena ho opět překvapila. Christiana Carolyn Johnsonová Carverová Connorová byla ženou mnoha tváří, ale na druhou stranu, co jiného


179

jsem mohl čekat od ženy s tolika jmény, konstatoval v duchu, jak si tak plachtil k lávce, kde na něj čekala. "Není to bomba?" křičela, a zatímco ho průvodce odepínal z lana, skákala vedle něho jako rozdováděné štěně. "Ach můj bože, musíme to podniknout znovu." Osvobozený Christian se zachechtal jejímu nadšení. "Však také ano. Mají tady nějakých osm nebo devět lávek." "To jo, ale já myslím ještě někdy jindy," řekla rychle. "Každý den. Dokud tady budeme, měli bychom sem jezdit každičký den." Zasmál se a odvedl ji kousek stranou, aby nezavazeli, zatímco budou čekat na zbytek skupiny. Když ale řekla: "Tohle je lepší než sex," ztuhnul, jako by ho polila kýblem ledové vody. Vzhledem k tomu, že včera v noci měli ve spánku sex hned třikrát, a podle jeho názoru po čertech žhavý, byla tohle urážka, která setsakra zabolela. Podle rozkazu zařídil, aby se první dějství prvního snu konalo na jejím zápraží, kde pak s chutí zopakoval vše, co se odehrálo v reálném životě. A posléze, s ještě mnohem větší chutí, završil první akt v podstatě přesně tak, jak to prorokovala jeho matka. Ale dal si trochu víc načas a o dost víc záležet. "No, teda kromě snového sexu." Měl štěstí, že potichounku zašeptanou poznámku nepřeslechl. "Cože?" "Nic," vyhrkla a zrůžověla, ale už bylo pozdě. Slyšel ji, což mu pofoukalo bebí na pochroumaném egu, a vrátilo dobrou náladu pro zbytek dobrodružství na lanové dráze. "Myslím, že vyzkouším ta kuřecí prsíčka obalovaná v pistáciích."


180

Při Carolyniných slovech vzhlédl Christian od jídelníčku a usmál se. Když se vrátili z lanaření, bylo po poledni, a tak se rozhodli, že si pronajmou vůz a vyjedou si na oběd do města. Genie jim zavolala autíčko, a oni se pak za jízdy vyptávali řidiče na místní restaurace. Dopravil je sem, na toto kouzelné místo pod širým nebem na mořském pobřeží. Kam oko pohlédlo, rafinovaně rozmístěná umělecká dílka, a sedělo se na lavičkách se spoustou polštářů. "To zní dobře," rozhodl a odložil jídelní lístek. "Pokaždé si objednáváš totéž co já," zasmála se Carolyn. Pokrčil rameny. "A pokaždé mi chutnalo." "Hmm," odtušila pobaveně. "No, jestli nám zbude místo na dezert, udělej mi laskavost a objednej si čokoládový dort s banány." Vyklenul jedno obočí. "Pročpak?" "Protože si hodlám objednat jablečný štrúdl, ale chtěla bych ochutnat taky ten dort. Co se tak rozdělit?" "To zní dobře," zopakoval Christian, čímž ji rozesmál. Zakroutila hlavou a objevil se číšník. Oběma nalil sklenici ledové vody, přijal objednávky a vytratil se. Carolyn se s tichým spokojeným povzdechem svezla na polštář na své lavičce. Rozhlédla se po až kýčovitě malebném prostředí a pak obrátila hlavu zpátky a bez varování vyhrkla: "Beth po mně chce, abych se tady s někým povyrazila." Christian zvedl obočí a zašprýmoval: "Tady? Ty lavice vyhlížejí celkem pohodlně, ale mám nepříjemné tušení, že ostatní hosté by pro to nemuseli mít valné pochopení." Zamrkala, zrudla a hodila po něm ubrouskem.


181

"Srandičky. Ne tady, tady. Na Svaté Lucii, ty chytrej." "Ahááá," zakřenil se. "Mimochodem, jak jí je?" "No, dneska ráno nezvracela, tak si myslím, že už je možná z nejhoršího venku," řekla, pak se ušklíbla a dodala: "Upřímně doufám, že ano, protože ta okružní plavba do Soufrière se koná už zítra." Mírně přikývl, ale ve skrytu duše doufal v pravý opak. Pokud totiž bude Bethany lépe, ty dvě odplují, a on zůstane na ocet. Celý den Carolyn neuvidí. Už zjišťoval, jestli by nesehnal plavební lístek, ale bylo mu řečeno, že jsou vyprodané. Očividně to byl náramně populární výlet. "O to teď nejde. Věčně mě otravuje s tím letním záletem," vrátila se tématu. Opatrně odtušil: "A co ty na to?" Už mu bylo jasné, že to chtěla probrat za každou cenu. "Nejsem si jistá," připustila a skousla si ret. "Zpočátku jsem byla absolutně proti." Přimhouřil oči. "Ale teď?" "No, přemýšlela jsem o tom, cos říkal včera v noci…" "Co jsem řekl?" znejistěl. "Pamatuješ, jak jsme se měli políbit? A tys řekl, abych na to myslela jako na trénink na dny budoucí, až najdu někoho, koho budu chtít za partnera nebo tak něco." Christian jenom mrkal. Minulou noc byla při polibku naprosto uvolněná, což bylo vzhledem k veškerým jejím reakcím tu úplně první noc pravda poněkud nečekané. Máti mu říkala, že skutečné události zastřela a nechala ji, aby si myslela, že šlo o příjemný polibek, se kterým mohla v poklidu žít. Ale tolik poklidu zase nečekal. Co to Marguerite kruci udělala? Chvíli si tím lámal hlavu a pak si vybavil, co povídal Julius. Carolyn prý nikdy


182

nezažila skutečnou vášeň, a že v jejích vzpomínkách bývaly manželovy polibky příjemné. Do hajzlu, pomyslel si a vzal do ruky sklenici s vodou. Ze vzpomínky na náš skvostný polibek máti udělala nemastnou neslanou selanku. "Jak líbám?" Tomu říkám překvápko. Voda, kterou právě upíjel na uklidněnou, mu zaskočila v hrdle stejně, jako ho svým dotazem zaskočila Carolyn. Moment se dusil a pak ji v záchvatu kašle rozprskal všude okolo. "Panebože. Až tak hrozně?" optala se suše, když konečně přestal kašlat, a pomáhala mu utřít svinčík, co natropil. "Ne, samozřejmě, že ne," odsekl. Odsedl si kousek dozadu a zahleděl se na ni. "Co to má do pekla co dělat s tím, že Bethany po tobě chce, aby ses s někým povyrazila?" "No, jak jsi sám řekl, při líbání s tebou získávám praxi. Ale tu bych získala i při těch záletech." Když jen nevěřícně vytřeštil oči, urychleně pokračovala: "Chci říct, že nemám moc zkušeností, a pět let manželova odmítání sexu—" "Já myslel, že to bylo sedm let," skočil jí do řeči zamračeně. "Sedm let jsem neměla sex. Dva roky jsme odloučeni," zdůraznila. "Aha, jasně," zabručel. "To je jedno. Prostě nemohu říct, že by to ve mně zanechalo pocit zrovna velké sebedůvěry, ať už jde o mou přitažlivost nebo dovednosti v této oblasti," zaksichtila se. "Upřímně řečeno, až doteď jsem dokonce ani neuvažovala o tom, že bych se vůbec kdy znovu zapletla s nějakým mužem. Víceméně jsem byla smířená


183

s tím, že budu pracovat a pořídím si kočku, abych měla společnost— nebo sto," zamumlala sebeironizujícím tónem, který nechápal. "A prostě stárnout a čekat na smrt… asi." Christian se zamračil na auru deprese, která ji ovinula jako špinavě bílá mlha. Chtěl Carolyn ujistit, že rozhodně nezestárne sama, obklopená samými kočkami. Do prkenné ohrady, bude-li to na něm, nezestárne vůbec. Nic z toho však samozřejmě nemohl vypustit z pusy, tak se kousnul do jazyka a čekal. Přesto ho překvapilo, když najednou ožila a prohlásila: "Ale teď si myslím, že to tak být nemusí." "Že by?" hlesl opatrně. Přikývla a spiklenecky se naklonila dopředu. "Myslím, že u mě předčasně nastoupila menopauza." Christian několikrát mrkl. "Huh?" "V noci mívám takové ty sny," přiznala, červená až za ušima. "Že by?" zopakoval, jedno obočí mu zatím šplhalo po čele do vlasů. Přesně věděl, o jakých snech mluvila, jenomže to jako nevěděl. Krom toho vypadala zpola rozpačitě a zpola dychtivě, a zcela k pomilování… a on strašně moc chtěl, aby mu řekla do očí, že se jí zdají erotické sny. "Jaké takové?" "Ehm…" Červená přešla do rudé, ale Carolyn statečně narovnala ramena a šeptem přiznala: "Mokré a jsou skutečně… um… parné," dodala, rudá nabrala odstín kardinálského purpuru, a pak vyhrkla: "A nikdy dřív se mi nezdály, tak to musí být klimaktériem. Viď?" "Tak parné říkáš?" V těch jeho nešlo jenom o páru. Spíš o žár samotného pekla. Nevinně vykulil oči. "A kdopak v nich byl?"


184

Znovu si odkašlala: "Ehm…," a se sklopenýma očima neurčitě mávla rukou: "No, prostě někdo známej." "Jako Brad Pitt?" Měl špatné svědomí, že ji takhle ztrapňoval, a myslel si, že jí tím nabídne snadnou lež, ale otřepala se hrůzou. "Blázníš? Panenko skákavá, ne! Ten vůbec není žhavej. Chci říct, asi je, ale není tak žhavej jako— A je to blonďák," dodala zvýšeným hlasem poté, co konec věty spolkla. "Aha." Christian si skousl ret. Myslí si, že jsem žhavější než Brad Pitt. Gia s naprostou vážností prohlašovala, že úplně každá žena na planetě Zemi chce Brada Pitta. Ale Carolyn připadám žhavější já. Bože, já ji miluju. Mozkem, ve kterém náhle zavládlo hrobové ticho, se ta myšlenka rozléhala jako dunění gongu. Kriste, vážně jsem si to právě teď pomyslel? Ano, pomyslel, přiznal v duchu sám sobě, ale hned ho napadlo, že se vlastně není čemu divit. Byla jeho životní družkou. Nevyhnutelně se do ní musel zamilovat, byla to jen otázka času. Ale až do této chvíle ho napadaly výhradně myšlenky chlípné a myšlenky typu prohlásit ji za svou družku a učinit svou navěky. Nečekal, že se tak brzy přihlásí o slovo i něžnější city a pocity. "Na tom ale nesejde. Myslím, že kromě těch snů mívám taky návaly." Carolynina slova upoutala jeho pozornost. "Návaly?" zeptal se nejistě. Na to, aby už měla návaly, byla moc mladá. Nebo nebyla? Nevěděl. Nemohl by tvrdit, že tohle téma přišlo často na přetřes, aspoň tedy mezi jeho lidmi. Ale občas o něm psali v novinách, a vždycky si myslel, že přechod trápí starší ročníky. "Ano," povzdechla si Carolyn. "Alespoň si to myslím.


185

Včera v noci jsem se probudila příšerně zpocená a… ehm… vzrušená." Aha, tím se tedy vysvětluje ten náhlý konec třetího a posledního sexuálního snu, který jsme v noci společně absolvovali, pomyslel si Christian. Děj zničehonic skončil, což ho nemilosrdně probudilo. Zůstal na posteli sám, navíc příliš frustrovaný a vytočený, aby znovu usnul. "Taky jsem byla roztřesená a jaksi poplašená," mračila se Carolyn. "Fakt to bylo trochu děsivé, ale když jsem vstala a něco snědla, ulevilo se mi," zašklebila se při té vzpomínce. "Prostě si myslím, že to musely být návaly, i když si nevzpomínám, že bych v souvislosti s nimi někdy četla něco o úzkosti a třesu." "Takže," řekl Christian, jenomže z toho vyšlo spíš jakési chraplavé zavrčení, tak si odkašlal a zkusil to znovu: "Takže tě tyhlety sny a… ehm… návaly přivedly na myšlenku, že by ses možná chtěla s někým povyrazit?" "No, svou roli sehrály i tvoje polibky," připustila s rozpačitým smíchem. "Moje polibky?" Tohle ho zaujalo. Zvážněla a přikývla. "Vím, že jsi gay, a i kdybys nebyl, stejně bys pro mě byl příliš mladý, Christiane. Nejsem zas tak hloupá, abych si na tebe dělala zálusk." "Er," zachrčel, nebyl si jist, jak na to zareagovat. "Ale líbat umíš, všechna čest," ujistila ho. "Er," znovu zachrčel, ale tentokrát se usmíval. "A tak jsem došla k názoru, že se mi líbání líbí, a chci se líbat víc," oznámila. Christian se dál křenil, dokud ovšem nevyhrkla: "Ale s heterosexuálem mého věku, samozřejmě. Tím mám na mysli… vím, že zatímco tady budeš, nejspíš se spolu budeme muset dál líbat, aby měl


186

tvůj bratr dušičku v peří. A na rovinu říkám, že mi to nevadí. Je to dobrý trénink, jak jsi sám povídal, potřebuji praxi, ale přivedlo mě to na myšlenku, že bych si na líbání asi chtěla najít ještě někoho dalšího." "Cože?" úsměv mu zmrzl na rtech. "Dokud ti budu pomáhat, tak samozřejmě ne," uklidňovala ho. "Stejně, koho bych si tady, v tomto novomanželském pekle, asi tak našla? Ale napadlo mě, že až odjedete, mohly bychom se s Bethany přestěhovat do jiného letoviska. Někam, kde je víc nezadaných mužských, a tam bych pak mohla procvičovat líbání a taky to ostatní." "Co myslíš tím ostatním?" zeptal se, zatímco si jeho nanoboti vyhrnuli rukávy, aby zabránili hrozícímu infarktu myokardu. "No… vždyť víš," udělala obličej. "To ostatní." Sice se na ni za to, že ten nápad vůbec dostala, příšerně zaškaredil, ale nevěnovala tomu pozornost. Zamyšleně pozorovala pár dekorativních obláčků nad hlavou a ve tváři se jí míhaly různé výrazy. "Ačkoli, víš, když tak o tom uvažuji, možná bychom ani nemuseli čekat do konce týdne." "Cože?" tentokrát už se čistokrevně vyděsil. "No, přemýšlej o tom," vybídla ho vesele a opět se mu podívala do očí. "Kdybychom se s Bethany přestěhovaly do jiného letoviska, mohl bys všem tvrdit, že jezdíš za mnou, a přitom bychom vymetali noční kluby a bok po boku balili borce." "Bok po boku balili borce?" zařval, a když na něj udělala pššš, rozhlédl se. Několik lidí se dívalo jejich směrem. Zamračil se na ně, ale obrátil se a ztlumil hlas. "Shrnu to, jestli dovolíš… je to den, maximálně dva, co tě žádný letní zástoj sebeméně nelákal. Ale o pár snů a


187

návalů později jsi ochotná vyrazit ven a—" "No, byly to velmi žhavé sny," namítla Carolyn skoro omluvným tónem. "Tím myslím, jestli je to v reálu jenom z poloviny tak pěkné, pořád to má mílový náskok před čímkoli, co jsem kdy zažila." Odmlčela se a po chvilce přiznala: "Nemyslím si, že v tom byl Robert moc dobrý. Což znamená, že já o tom evidentně nevím zhola nic. Chci říct, některé věci v těch snech…" Zrudla a ovívala si obličej rukou jako vějířem. "Dokonce ani nevím, odkud se vzaly. Chci říct, ty—" zmlkla uprostřed věty, vypadala poplašeně a pak si odkašlala. "Chci říct, ten muž ve snech zřejmě opravdu ví, jak na to. Ale samozřejmě to byla moje mysl." Povzdechla si. "Musím to mít z knížek, co jsem četla, nebo tak něco. Sexuální scény sice obvykle přeskakuji, přesto mi jedna nebo dvě věci z toho mála, co jsem četla, musely utkvět." Carolyn k němu zvedla oči. "Ale co z toho, sen je jedna věc a skutečný život druhá." "Přesně," pochvalně přisvědčil Christian. Pociťoval úlevu, dokud nedodala: "Takže se mi zdá, že možná udělám nejlíp, když si ty nervy a trapas prvního pokusu, nebo dvanáctého, odbudu s někým, na koho s největší pravděpodobností už nikdy znovu nenarazím." Christianovi klesla čelist. Stvořil jsem monstrum. Ne, že by z ní touha zkoumat svou sexualitu dělala monstrum, ale měla ji chtít zkoumat se mnou, krucinálfagot. Dobrá, jasně, to nejde, protože mě má za gaye. Ježíši, do čeho jen mě to ta má povedená rodinka uvrtala? A proč se mnou tyhle věci vůbec probírá? Chtít mě, to ne, to by nepřenesla přes srdce, ale kliďánko se mnou žvatlá o menopauze a mokrých snech a tom ostatním –


188

nebo rovnou celém tuctu – s mužským, kterého dokonce ještě ani nepotkala. Očividně už dokonale vstřebala, že jsem gay. Úspěšně jsem nahradil kámoše Brenta, se kterým, jak mi jednou tvrdila, mohla tyhle záležitosti rozebírat. Opakuji: do čeho jen mě to má rodina uvrtala? "Co ty na to?" zeptala se Carolyn, čímž ho vytrhla ze stále rozčilenějšího vnitřního monologu. "Ne, myslím, že ne," odsekl. "Ne?" hlesla a zklamaně svěsila ramena, ale pak se zarazila. "Počkat, co ne? Nemám se stěhovat jinam? Nebo nemám chodit na zálety?" "Obojí," zavrčel. Alespoň ne s někým jiným, jedině s ním, a to pak nebudou žádné zálety. Chtěl ji na celý život. "Hmm…" Carolyn poposedla, mrkala, nakonec skoro zafňukala: "Proč ne?" Christian se zamračil. Pravdu jí povědět nemohl, a bez ní neměl jediný dobrý důvod, který by mohl uvést. A pak ho políbila múza. Zaplavil ho klid a vztek byl na ústupu, když říkal: "Carolyn, na první pohled je jasné, že nejsi ten typ ženy, co běhá po venku a shání laciné techtle mechtle." Okamžitě namítla: "Ale já se můžu změnit. Chci být ten typ ženy." "Jaký typ ženy máš konkrétně na mysli?" Stále zůstával klidný. "Sebevědomý a sexy a spokojený sám se sebou," vypočítávala. "Ten typ ženy, co má sex na pláži, nebo opřená o dveře, nebo v brouzdališti, nebo při měsíčku na terase u zábradlí." Jo, to byla pěkně divoká jízda, pomyslel si Christian a při vzpomínce tiše zavzdychal. Měsíční paprsky postříbřily její rozvášněnou tvář, zatímco on— Zatřepal


189

hlavou a odkašlal si, aby dokázal říci: "To je vášeň, ne sebedůvěra ani vnitřní spokojenost. A ty si vážně myslíš, že je najdeš s někým cizím, koho potkáš v nočním klubu?" "No, pročpak by ne? Dokonce i tobě se podařilo vykřesat ve mně trochu vášně, a to jsi gay," odtušila kysele. "Musím jí mít v sobě schovanou celou fůru. Někde. Normální chlap by ji přece určitě uměl rozdmýchat ještě mnohem víc." Christian zaskřípal zuby. Ještě jednou se zmíní o tom, že jsem gay, a já— "Dvoje kuřecí prsíčka obalovaná v pistáciích." Při bujaře zahlaholeném oznámení Christian vzhlédl a svižně odsedl, aby jim číšník mohl naservírovat jídlo. Jakmile ten dobrý muž odešel, navrhl: "Co kdybychom tohle téma na chvíli odložili a vychutnali si oběd?" Carolyn neprotestovala, ale když si brala vidličku a začala se šťourat v jídle, měla sevřené čelisti. Je naštvaná a zklamaná, že jsem ji nepodpořil ani nepovzbudil, uvědomil si Christian a najednou dostal strach. Dokud s ním byla ochotná o tom mluvit, byl by včas varován, pokud by ji snad vášeň, která se mezi nimi stupňovala, o sexuální frustraci nemluvě, měla dohnat k nějaké pitomosti… a tak jí mohl zabránit provést něco, čeho by později litovala. Ale jestli se na něj naštve a přestane se s ním dělit o své myšlenky a plány, pak o tuto možnost přijde. Při jídle celou situaci pečlivě uvážil, a když odnesli prázdné talíře, řekl: "Omlouvám se. Jsi dospělá a víš, co chceš. Jenom se obávám, aby ses nevrhla po hlavě do něčeho, co by pro tebe mohlo být výrazně snazší, kdybys šla na celou věc pomalu. Tím mám na mysli, přece jsi sama říkala, že to podle tvého názoru bude napoprvé


190

trapné a nápor na nervy. A mám takový pocit, žes to nevzala v úvahu. Není totiž pravděpodobné, že za takové situace zažiješ bůhvíjakou extázi." Mračila se, ale poslouchala, a Christian pokračoval: "Chci říci, se mnou se zjevně cítíš příjemně… a víš, že se tě nepokusím tahat do postele, tak ses hezky uvolnila, což je nejspíš důvodem, proč tvé tělo reagovalo tak, jak reagovalo. A ve snech máš situaci pod kontrolou," trochu, dodal v duchu. "Tvůj vysněný milenec nedělá nic, co by ti bylo protivné, ani bezhlavě nespěchá… er… k finále, aniž by tě nejprve vzrušil." Věděl, že alespoň tohle byla pravda pravdoucí. Po celou dobu byla Carolyn rozhodně s ním, krok za krokem společně procházeli snem, včetně orgasmu… no, aspoň když ten sen neskončil v nejlepším, pomyslel si trpce. Chtě nechtě dumal, jestli mu ty žvásty, kterými ji krmil, baštila. Z jejího výrazu nebyl moc moudrý. "Pověz sama, nebylo by pro tebe lepší počkat, až ti bude s někým dobře? Neuspěchat to, nevrhnout se do náručí prvnímu mužskému, kterému v baru padneš do oka?" Carolyn s povzdechem odsedla. "Asi." Christian se málem rozpustil a vsákl do sedadla úlevou, tak byla obrovská. Ale když se objevil jejich číšník se zákusky, rychle se zase vrátil do pevného skupenství. Poté, co se odporoučel, posunuli talířky mezi sebe doprostřed stolu, aby se svorně rozdělili. "Co hodláš dělat zítra, až budeme s Bethany na výletě?" zeptala se s povzdechem, zatímco si nabírala první sousto jablečného závinu. "Pokud se tedy na něj bude cítit," dodala s očima v sloup. Uvolnil se a usmál. Už se nezlobila. Takovou úlevu snad ještě nikdy nezažil.


191

Carolyn zavřela dveře vily a obrátila se, že si odnese tašky do pokoje, ale když nahoře na schodech spatřila Bethany v plavkách, hodila brzdu. "Jsi na nohou," konstatovala překvapeně. "A zjevně je ti lépe po těle." "Ano." Bethany se zakřenila a šla jí pomoct. "Myslím, že je to konečně za mnou." "No sláva," usmála se. "Co kdyby ses šla obléknout? Je skoro čas na večeři. Mohly bychom—" "Ani za nic, nechci pokoušet štěstí a riskovat, že nebudu v pořádku na zítřejší plavbu," skočila jí Bethany do řeči, zatímco s polovinou nákupních tašek kráčela jako první do Carolynina pokoje. "Místo toho mě napadlo, že bychom si mohly objednat pokojovou službu a najíst se tady. Sklenka vínka u bazénu a možná ráchání pod hvězdami. Trochu relaxovat. A brzy zatroubit večerku, tak budeme na zítřek prima odpočaté." "Aha," hlesla Carolyn překvapeně, a jak tak následovala Bethany, aby odložila bagáž, zuřivě si okusovala ret. "Jsem tak ráda, že se cítím lépe," odtušila Bethany, když dosedla na kraj postele. "Byla jsem sama takovou dobu, že z toho málem lezu po zdi." "No jasně." Carolyn si okamžitě přestala hryzat ret, poněvadž ji začalo hryzat svědomí. Otočila se na patě, sklonila se a objala ji. "Zlato, omlouvám se, měla jsem tady zůstat s tebou a dělat ti společnost. Já—" "Co blbneš?" zasmála se Bethany. "Nabízela jsi mi to, ale mně prostě nebylo dost dobře na lidskou společnost. Chci říci, stejně bychom si moc nepopovídaly, když jsem objímala záchodovou mísu," ušklíbla se. "Zato teď jsem zralá na společnost… pokud by ti nevadila klidná noc doma?"


192

"Ne, jistěže nevadila," ujistila ji Carolyn. "Zní to skvěle." "Bezva." Bethany vstala. "V tom případě se pojďme podívat, co má pokojová služba na jídelním lístku. A při čekání na večeři se mi můžeš pochlubit, cos nakoupila." "Běž napřed," pobídla ji Carolyn cestou ke koupelně. "Hned přijdu." "Jasně, ale pospěš si," vesele zazpívala Bethany. "Mám takové tušení, že doprava večeře nějakou tu chvíli zabere." "Provedu." Carolyn za sebou zavřela dveře koupelny. Hned za nimi se ale zastavila, zhluboka si povzdechla a vytáhla telefon. Měla naplánovanou večeři s Christianem, a na koncert kapely si měla přisednout k Marguerite a Juliovi. Musí mu brnknout a všechno odvolat. Radost z toho neměla, ale co mohla dělat? Přijela sem přece s Bethany. Christian a ostatní byli noví přátelé. Neopouštěj staré známé pro nové, zvláště když jsou momentálně v nouzi, zpívá se v jedné moudré písničce. Dlužila jí to… jestli bych raději šla ven nebo ne, nehraje roli, říkala si v duchu nešťastně, zatímco volala do hlavní budovy a žádala o přepojení do Christianovy vily. Přecházela po velké koupelně jako tygřice v kleci, čekala, až to někdo zvedne, a když poznala Giin hlas říkající haló, pocítila podivnou úlevu. "Ahoj, Gio. Jak se máš?" "Caro!" zazpívala Gia. "Pohodička, ale Christian je ve sprše. Mám se jít podívat, jestli už bude—" "Ne, ne, to je— to není potřeba," vyhrkla. "Obávám se, že volám jenom proto, abych vysvětlila, že Bethany už je lépe." "Skvělá zpráva," zajásala Gia. "Vyřídím to


193

Christianovi, až vyleze z koupelny. Zavolá dolů a rozšíří rezervaci o jednoho člověka." "Uh, hm," hrála o čas, ale nakonec řekla: "Vlastně přesně naopak. Bethany chce pěkný klidný večer doma, a pak jít brzy na kutě, abychom si odpočaly na zítřejší plavbu." Z telefonu se chvíli linulo ticho, a poté Gia řekla: "Já tomu nerozumím. Jestli nehodlá jít s tebou, proč—?" "No, o to právě jde. Cítí se dost dobře na to, aby chtěla něčí společnost, tak navrhla, že si objednáme pokojovou službu a budeme relaxovat tady," objasnila tiše. "Áha," zabručela Gia. "Takže dáváš Christianovi košem." Carolyn zaplavila vlna provinilých pocitů. Vzdychla, ale řekla: "Obávám se, že ano." "Takže se s tebou neuvidí až do zítřejšího večera?" "Uh, hm…" Carolyn se ušklíbla. "Co se zítřka týče, ještě zavolám. Ono to záleží tak trochu na Bethany. Chci říci, přijela jsem s ní a nemůžu se na ni prostě vykašlat a chodit raději s novými přáteli. Zvlášť, když byla tak dlouho nemocná." "Chápu," vydechla Gia. "No, tak teda přeju příjemný večer. Budeš nám scházet." "Děkuji," zašeptala Carolyn a zavěsila. Zvolna vydechla, mlčky zírala na sebe v zrcadle a dumala, proč je najednou tak deprimovaná. Christian křepce napochodoval do kuchyně pro sáček krve a tiše si pohvizdoval. Už si vzal dva s sebou do sprchy, ale měl za sebou další dlouhý den venku v horku, a tu a tam na přímém slunci, a tak dospěl k názoru, že potřebuje ještě pár dalších, než vyrazí


194

vyzvednout Carolyn na večeři. Když však spatřil, jak tam rodina postává s pohřebním výrazem ve tváři, pískání pozvolna utichlo a jeho kroky v půli cesty k lednici zakolísaly. Zvedl obočí a zkoumavě klouzal pohledem po rodičích a bratrancích, o sestřence nemluvě. "Co se děje?" "Carolyn odřekla," tiše odtušila Marguerite, a něco na vážném tónu jejího hlasu v něm vzbudilo obavy. "Co se stalo?" zeptal se ostře. "Je v pořádku?" "Ano, je v pohodě," rychle přisvědčila Marguerite a zdráhavě dodala: "Ve skutečnosti volala, aby nám sdělila dobrou zprávu… Podle všeho se Bethany cítí lépe." Christian přimhouřil oči. Pomalu mu docházelo, co všechno to znamenalo. Blaženým dnům, kdy ji měl jenom pro sebe, odzváněl umíráček. Od nynějška to bude on, Carolyn a Bethany, nebo jenom Carolyn a Bethany, a on bude vyšachovaný. "Obávám se, že to druhé," ozval se Julius, zjevně mu čtoucí myšlenky. "Minimálně dnes a zítra. Volala sem, aby zrušila večeři. Bethany je sice lépe, ale chce, aby obě zůstaly doma, a v rámci přípravy na zítřejší plavbu šly brzy spát… a Carolyn má pocit, že jí musí vyhovět." Christian zaklel, a když otevíral lednici, bylo s podivem, že dvířka nevyletěla z pantů. "Bude to dobré, Christiane, nějak už si poradíme," chlácholila ho Marguerite. "Jak nějak si s tímhletím hodláš poradit, máti?" vyjel na ni, když vytahoval sáček krve. "Carolyn není ten typ, co se vykašle na kamarádku, se kterou je na dovolené. Dneska v noci zůstane doma, zítra odpluje a— Kriste," vydechl, najednou práskl dvířky a polekaně se otočil. "Bethany ji bude povzbuzovat, aby pokračovala v tom


195

svém choromyslném plánu a vyspala se s prvním chlapem, který po ní začne pošilhávat." "Cože?" užasla Gia. "V jakémže plánu?" "Ach můj Bože," zašeptala Marguerite. Upřeně mu zírala na čelo a tahala odtud informace, aniž by je musel říkat nahlas. "Vůbec mne nenapadlo, že by mohlo dojít k něčemu takovému." Nikdo se nezeptal, o čem to mluví. Každý se teď soustředil na jeho hlavu, a Christian nepochyboval, že lovili veškeré vzpomínky na konverzaci při obědě. Určitě plavou na povrchu. Mohl jsem jim je rovnou strčit pod nos, pomyslel si pochmurně. "Páni," vydechla Gia. Vtom ale Marguerite prohlásila: "To je v pořádku. Oba problémy můžeme velmi snadno vyřešit." "Jak?" zajímal se Christian ponurým hlasem. "Mňo, musíme Bethany jednoduše zabavit. Jeden z chlapců si s ní trochu zaflirtuje a bude ji zaměstnávat. Carolyn tak bude mít volno, aby byla s tebou," předestřela s úsměvem. "Já se toho ujmu," okamžitě se nabídl Zanipolo. Nikoho tím nepřekvapil. Stále byl ve fázi, kdy ho sex se smrtelnicemi bavil, a jak to vyjádřil Christian, ve své podstatě byl děvka. Jenomže Marguerite zavrtěla hlavou. "Vřelé díky, Zanipolo, ale myslím, že Santo na to bude lepší." "Já?" vyhrkl šokovaný Santo. "Proč já?" "Ve tvůj prospěch hovoří fluidum tajemného mlčenlivého muže a jakási živočišná mužnost. Tím upoutáš každou ženu." Zanipolo ihned vehementně zaprotestoval: "Já jsem mužný." "Jistěže, drahý." Marguerite ho poplácala na


196

uklidněnou. "Však také pro tebe mám jiný úkol." "Co to bude?" Tón hlasu naznačoval, že pojednou zostražitěl. "Musíš si najít záminku, abys mohl políbit Carolyn." "Cože?" vyvřískl Christian. "No, to ji vyvede z onoho směšného omylu, že v ní kdekterý muž dokáže rozdmýchat plameny vášně stejně dovedně jako ty," zdůraznila a už spěchala poplácat po ruce pro změnu syna. "Cože?" zařval Zanipolo. "Já náhodou líbám skvěle." "Jsem si jistá, že ano," přisvědčila Marguerite, vytočila piruetu a vracela se plácat znovu jeho. "Ale fakt, že se Carolyn zpočátku domnívala, že bys mohl být tím, kdo je v kapele homosexuální, naznačuje, že jsi také tím, koho považuje za nejméně přitažlivého, takže—" Zanipolo jí skočil do řeči. "Cože?" zaštkal. "Ale proč? Ženy mě přece mají rády." "Ano, drahý, samozřejmě že mají. Jsi velmi legrační." "Legrační?" hlesl Zanipolo, zjevně zděšením bez sebe. "Takovým okouzlujícím způsobem," ujistila ho rychle. "Ženám se zábavní muži líbí." Christian ponuře prohlásil: "On ji líbat nebude." "Klid, Christiane," řekla Marguerite, zatímco se obracela, aby šla poplácat zase syna. "Zanipolo—" "Nevloží na mou ženu jediný prst, neřkuli svá nečistá ústa," vyštěkl. "Nečistá?" obrátil se k němu Zanipolo, pobouřený na nejvyšší míru. Marguerite opět vyrazila, aby ho poplácala. "Určitě to tak nemyslel—" "Čerta starýho jsem nemyslel, jeho rty se dotkly více žen, než kolik jich skonalo na rakovinu za celou historii


197

lidstva. A nejen jejich rtů, sakra. On ji líbat nebude." "Ale no tak, Christiane." Marguerite se začala nanovo obracet k synovi, ale Julius udělal krok vpřed a chytil ji za ruku. "Točí se mi z tebe hlava," zabručel a odtáhl ji stranou. Poté se na oba mladíky zamračil. "Zanipolo, políbíš Carolyn. Ale žádný jazyk a žádná vášeň. A Christiane, ty mu to dovolíš. Jakmile totiž zjistí, jak chabé jsou jeho polibky ve srovnání s tvými, Carolyn jednou provždy pustí z hlavy ty nesmysly o pořizování milence." "Chabé?" urazil se Zanipolo. "Já nelíbám chabě." "Julius měl na mysli, že bez podílu nanobotů a sdílené vášně se jí budou zdát chabé," rychle se do věci vložila diplomatka Marguerite. "On ji líbat nebude," tvrdohlavě zopakoval Christian. "Byl bys raději, kdyby se líbala s nějakým náhodným smrtelníkem?" optala se Marguerite. "Nebude se líbat s nikým jiným, kromě mě." "My se ti tady snažíme pomáhat, Christiane," řekl Julius, kterému už zřejmě docházela trpělivost. "Tohle všechno má v prvé řadě na svědomí to vaše zatracené pomáhání," odsekl. "Hlavně tvrzení, že jsem gay. Měl bych napochodovat dolů a povědět jí pravdu. O všem." "Myslíš si, že je na to připravená?" otázal se Julius potichu. "Mohla by být," ozvala se Marguerite, čímž všechny překvapila. Když na ni Christian pohlédl s nadějí v očích, řekla: "Je jí natolik příjemně, aby s ním hovořila o sexu." Zamračila se. "Samozřejmě by to mohlo být jen proto, že ho považuje za gaye, a tudíž se cítí bezpečně, ale myslím, že jestli není připravená, má k tomu velice blízko… Blízko naneštěstí nestačí. Na tvém místě bych


198

raději ještě trochu počkala, synu. Pro jistotu." Christian zavrtěl hlavou. "Chci jí všechno povědět a risknout to." "Před Bethany?" otázal se Julius. "Ne, jistěže ne. Poprosím Carolyn, aby vyšla ven." "A budeš jí vyprávět o nesmrtelných a životních družkách, a že ona je tou tvou… na zápraží?" optal se suše. Christian se frustrovaně zamračil. "A co uděláš, jestli uteče?" Julius položil otázku všech otázek. "Poběžím za ní," vyhrkl bez zaváhání. "Můžeš za ní běžet, třebas ji i dohonit, ale neudržíš si ji, nebude-li chtít. A nám pak nezbude, než jí vymazat všechny vzpomínky na tebe, a už nikdy se k ní nebudeš smět na krok přiblížit." Zděšením zalapal po dechu. "Cože?" "Tak se to dělává," tiše přisvědčila Marguerite. "Riziko, že někde zopakuje to, cos jí pověděl, je luxus, který si nemůžeme dovolit. Tím by neohrozila pouze tebe, ale všechny naše lidi." Zoufale namítl: "Ale tys přece říkala, že Lucernovi, Bastienovi a Etiennovi také utekla žena." "Ano, ale Kate, Terri a Rachel je tenkráte už nadevše milovaly, a za žádnou cenu by je nezradily. Raději by si vyrvaly vlastní srdce z těla, než aby jim ublížily." Nachýlila hlavu a položila další otázku otázek: "Miluje tě Carolyn?" Zamračil se. Sám si uvědomil, že ji miluje, právě dnes, ale… "Chceš to riskovat?" Poraženě vzdychl a zavrtěl hlavou. Zatím ještě ne. Nebude riskovat její ztrátu.


199

"Co kdyby ses na to vyspal? Počkej a uvidíš, co se stane zítra. Večer bude moudřejší," soucitně navrhl Julius. "Pokud přijde Bethany dolů na večeři, Santo může rozehrát svůj šarm a fungovat coby její bavič." "Mám rozehrát svůj šarm?" nahlas zapochyboval Santo. "A ty tím získáš k dobru čas o samotě s Carolyn. Máli tvá matka pravdu, učí se ti důvěřovat a má tě ráda. Láska možná čeká hned za rohem." "Jasně," vydechl Christian a konečně si nabodl na zuby sáček s krví.


200

11. KAPITOLA "Kapitán chce, abyste si sedla vedle něj." Carolyn sklonila láhev s vodou, ze které právě upíjela, a zamžourala na mohutného muže před sebou. Potom se zadívala ke kormidlu. Kapitán se usmíval a kýval, hnědé vlasy po ramena mu povlávaly ve větru. Zašroubovala láhev, strčila ji do tašky a vstala, aby se nejistou chůzí opatrně přesunula na příď. Při tom si upřímně přála, aby mohla jednoduše vystoupit z lodi a vrátit se do letoviska. Když se to ráno probudila, bylo jí dobře, ale nyní už by totéž říci nemohla. Byla jakási roztřesená, jednu chvíli ji polévalo horko a hned se zas o ni pokoušela zimnice, a měla podivně porouchaný smysl pro rovnováhu. V tomto stavu však byla po celou noc a měla nepříjemné tušení, že na ni lezlo to něco, co měla Bethany. Jestli ano, tak teda potěš pánbůh. Žádná zábava, tento výlet bude jediná dlouhá, mučivá otrava. Při pomyšlení na Bethany se hořce ušklíbla. Po večeři ji Beth nechala samotnou a šla brzy spát. A tak chvilku courala po vile, chodila jako tělo bez duše od ničeho k ničemu, a nakonec také skončila v posteli. Ale dobře se nevyspala. Celou noc střídal jeden erotický sen druhý, a ve všech hrál hlavní roli Christian Notte. A každý ten sen těsně před velkým finále přerušil pot. Mokrá jako myš se potom vydala do kuchyně hledat džus nebo jídlo. Musela jsem jít nahoru a dolů minimálně pětkrát, povzdechla si v duchu. A vždycky když pak znovu usnula, zjistila, že opět dostala hlavní roli v dalším pornu s Christianem. Přesto byla ráno po probuzení jenom trošku unavená,


201

ale jinak v pohodě, a zrovna tak Bethany. Jenomže zaspaly a ona z toho byla tak vynervovaná, že pořádně nevnímala. Jenom se Bethany spěšně zeptala, jak jí je, fofrem se nachystala a spolu s ní pak spěchala dolů na loď. Ale v době, kdy u hlavní budovy narazily na Genii, znovu se jí neudělalo dobře. Zvedal se jí žaludek, měla návaly horka a cítila se podivně dezorientovaná. Nechtěla však pokazit Bethany první výlet, a tak když je Genie hnala do přístaviště k čekající lodi, nechala si svůj trvale se zhoršující stav pro sebe Genie je následovala na palubu, kde prohodila pár slov s kapitánem. Ze způsobu, jakým na ně opakovaně ukazovala, nebylo těžké uhodnout, že mu kladla na srdce, aby se jim postaral o zábavu. Poté, co se nalodili poslední hosté a kapitán nastartoval motor, Genie odešla. Posádka zrovna odvazovala loď, když vtom Bethany najednou vstala, zamumlala: "Pane Bože, budu blinkat," a vyběhla z lodi. Carolyn za ní jen nechápavě zírala. Zpočátku měla myšlenky příliš zašmodrchané, aby jí vůbec došlo, co se děje. Ve chvíli, kdy si to dala konečně dohromady a vyrazila za Bethany, loď už se vzdalovala od přístaviště. "Ne! Jeď! Bav se! Nechala jsem ti tam chladicí box s pitnou vodou a opalovacím mlékem. Nezapomeň obojí používat, první vnitřně, druhé zevně," volala Bethany a zuřivě na ni gestikulovala, aby zůstala na palubě, zatímco Carolyn zoufale zírala na zvětšující se vzdálenost mezi lodí a molem. V duchu se pokoušela odhadnout, jestli by ji dokázala přeskočit. A kdyby ji jeden námořník z posádky nechytil za ruku, možná by se o to i přes rychle narůstající vzdálenost pokusila. Naštěstí odtáhl Carolyn pryč a rezolutně při tom vrtěl nesouhlasně hlavou. Zachmuřená a ne zcela chápající,


202

jak probůh tak najednou skončila úplně sama na palubě plné líbánkářů, se vrátila na své místo. Nicméně, jak to tak vypadalá, díky Genii mi speciální pozornost věnuje sám kapitán, pomyslela si Carolyn, zatímco se potácela k přídi, kde stál onen kapitán a přimhouřenýma očima sledoval, jak se k němu nejistým krokem přibližovala. Budu vedle něho sedět jako ve třídě mazlíček paní učitelky, ušklíbla se v duchu, sotva došla až k němu. Skvělé. "Caro nebo Beth?" zeptal se mořský vlk, když jí ukázal na sedátko vedle kormidla. "Caro." Rezignovaně si vylezla na stoličku. "Já jsem Jack," představil se. "Kapitáne Jacku," lehce kývla a ironicky se usmála. "Jako ten pirát." Zakřenil se, ale místo odpovědi jí nonšalantně přehodil přes hlavu náhrdelník uvitý z květin. "Tohle vás pasuje na lodního maskota. Na každém výletu máme lidský talisman." Překlad: charitativní gesto, pomyslela si Carolyn, když mávnul na obrovitého svalovce, který ji přivedl. Očividně šlo o člena posádky, ačkoli byste si ho klidně mohli splést s turistou. Uniformy se tu nenosily. Všichni na palubě, včetně jí samé, měli šortky a trička. Když se před ní objevil s plastovým kelímkem čehosi, co vypadalo na pomerančový džus, uvědomila si, že kapitán na něj mával, aby přinesl právě ten. "Váš ranní příděl vitamínu C, abyste se dobře bavila," poznamenal kapitán Jack poté, co nápoj přijala. "Nejlépe uděláte, když to do sebe rychle hodíte, brzy se dostaneme na rozbouřenou vodu." Carolyn se rozhlédla po hladině, a v dálce před nimi se skutečně zvedaly kohouty vln. Předpokládala, že


203

minou korálový útes. Nebyla si tím jistá, ale myslela si, že kolem nich má být moře trochu klidnější. Ať tak či onak, rychle vypít džus jí připadalo jako dobrý nápad, pokud ho nechtěla mít na sobě místo v sobě, a tak vypila půlku na jeden zátah… a začala lapat po dechu. "Pardon, měl jsem vás varovat, že jsme vám tam přilili trochu ohnivé vody na rozproudění krve," smál se kapitán Jack, a když se rozkašlala, plácal ji po zádech. "Je sedm třicet ráno," dostala ze sebe, hlas při tom měla chraplavý a šokovaný. "Jo, ale vypadala jste, jako byste potřebovala trochu pozvednout náladu, a tohle pomáhá," pokrčil rameny. Zaksichtila se. "Náladu na co?" "Na zábavu. Genie říkala, abychom vás pobavili, a přesně to také uděláme. Že jo, chlapci?" Pohlédla na mužstvo. Všichni muži se křenili a nadšeně přikyvovali. Pestrá posádka, jen co je pravda. Zatímco kapitán Jack byl opálený svalnatý běloch, který dával tušit, že mu táhne na čtyřicítku, věk členů posádky se pohyboval mezi dvacítkou a třicítkou, až na jednoho statného zhruba pětatřicátníka. Pestří byli i co do barvy pleti. Našli jste mezi nimi snad každého, pihovatým zrzkem počínaje a dvojkou zjevně rodilých ostrovanů konče. "Vypijte to," ukázal kapitán Jack na zpola plný pohárek. "Trochu vás to uvolní. Nemůžete se bavit, když jste napnutá jako panna na cestě k obětnímu oltáři. Kromě toho nechci, aby se rozneslo, že je na palubě alkohol. Každý by pak chtěl nalít, a dokud se nevydáme na cestu domů, je to tabu." Carolyn se zašklebila, ale ta oranžáda jí skutečně udělala dobře. Žaludek už tolik nezlobil. A byla si naprosto jistá, že jeden kelímek neuškodí, tak pokrčila


204

rameny a kopla do sebe zbytek céčka. "Hodná holka." Kapitán Jack si od ní vzal prázdný kelímek, aby ho vyhodil, a otočil se zpátky ke kormidlu, ale pak se ohlédl. "Takže kamarádka to vzdala. Nemoc?" Carolyn přikývla. "Od té noci, co jsme dorazily. Myslely jsme si, že jde o otravu jídlem, ale ta by těžko trvala takhle dlouho." "Asi střevní chřipka," usoudil nahlas. "Řádí po celém ostrově." "Hmm," zašklebila se. Jestli je to chřipka, tak jsem nejspíš na řadě. "Máte tady nějaké další přátele?" zeptal se kapitán Jack, zatímco mírně upravoval kurz. "Genii." Kývnul, při tom pohledem zalétl k její ruce. "A nejste vdaná, ale byla jste?" Promnula si zrádný proužek na prsteníčku. "Chystám se na finále velmi dlouhého, dvouletého rozvodu." "Dva roky… takže stádium do smrti nechci chlapa ani vidět, máte za sebou. Co rande?" Carolyn vyprskla smíchy, jak krásně chlípně dovedl zašilhat. "Dost pochybuji, že by po vás Genie chtěla, abyste při mém obveselování zacházel až tak daleko." "To rozhodně ne," zakřenil se. "Ale vy jste pěkná nezadaná dáma a já zase pohledný nezadaný mužský, a každý přece ví, že kapitáni jsou nejlepší milenci. Víme, jak ztvrdnout." "Jé," zasténala. "Děsná slovní hříčka." Zvedl jedno obočí. "Vy víte, co znamená ztvrdnout?" "Plout proti větru." Před pár týdny se to dočetla v jedné knížce. "Zatraceně," vydechl. "Jsem ohromen. Obvykle ten


205

vtip musím vysvětlovat. Občas potom, co jsem vyfasoval pár facek." Jeho slova ji rozesmála, i když měla podezření, že právě to měl za lubem. "Hezky se smějete. Měla byste se smát častěji. Třpytí se vám při tom oči," odtušil s úsměvem. "Jak dlouho tu ještě budete?" "Týden a půl." "Bezva. Máme spoustu času na vzájemné poznávání," prohlásil. "Přijel jsem sem na týden. Před deseti lety. Dlouhý týden." "To bych řekla," souhlasila se smíchem. Při tom uvažovala, proč jí nejsou jeho poklony a flirtování protivné. Snad proto, že dobře věděla, že jen plnil Geniiny rozkazy. Skutečný zájem o ni neměl. Bude dělat svou práci, pobaví ji, na konci plavby vysadí na břeh a už po ní ani nevzdechne. Kapitán Jack znovu pohlédl na záď a napřímil se. "Jak to tak vypadá, vyrážíme do těch vln, o kterých jsem se zmiňoval. Nezlobte se, jestli budu lehce zahloubaný, dokud neobeplujeme výběžek. Klidně seďte, pěkně vypadejte, a já vám na oplátku vezmu dech svým námořnickým mistrovstvím." Carolyn se zasmála. "Když to říkáte." "Máš říct: Provedu, kapitáne, broskvičko," setřel ji, zatímco se obracel, aby chytil kormidlo oběma rukama. Pobaveně potřásla hlavou a dumala, co bylo, do pekla, v tom punči, zatímco kapitán Jack se soustředil na brázdění vln. Obvykle si s nikým novým takhle rychle do noty nepadla. S mužskou pozorností si normálně nevěděla rady. Ne, že by se jí zájmu opačného pohlaví dostávalo nějak často, ale při oněch vzácných příležitostech, kdy ano, měla nepříjemnou tendenci


206

znervóznět, ztratit vnitřní klid a opět po vzoru Popelky… mlha přede mnou, mlha za mnou. "Výborně," odtušil Jack o pár minut později, když se loď začala trochu houpat. "Tohle by nemělo trvat dlouho. Jakmile se dostaneme kolem výběžku, bude klid." Carolyn přikývla a vytáhla z tašky vodu, aby se napila. Potom ji schovala, obrátila se na sedadle a koukala, jak příď proráží rozbouřenou vodu. "Jak už jsem říkal, až obeplujeme výběžek, už to nebude tak drsné," zopakoval a mrkl jejím směrem, současně přidal plyn a zrychlil. Nechápala, proč to pořád opakoval, dokud se nezeptal: "Netrpíte mořskou nemocí, že ne?" "Poseidón ví. Na lodi jsem poprvé." Vytřeštil oči. "Děláte si srandu?" "Ne." "Sakra, ženská, kde vlastně bydlíte? Na poušti?" Vyprskla smíchy a zavrtěla hlavou. "V Torontu, v Kanadě." "Fakt?" zakřenil se. "Mám tam rodinu." "Vy jste Kanaďan?" vyhrkla překvapeně, a když přikývnul, zamumlala: "Ustavičně tu na ně narážím." "To mě nepřekvapuje. Svatá Lucie bývala britskou kolonií stejně jako Kanada, a naše dvě země mají dobré vztahy. Značný počet turistů, kteří sem přijíždějí, jsou Kanaďané a Britové." Kývla, a vzhledem k tomu, že plavba pomalu ale jistě začínala připomínat jízdu po tankodromu, pevně se chytila sedadla. Když si všimla, že ji kapitán Jack pozoruje starostlivým okem, tázavě zvedla obočí. "Jste bledá. Co žaludek?" Zaváhala. Zas už ho měla jako na vodě, ale navíc se


207

vrátily návaly horka, a roztřesená byla, že by sulc mohl leda tak závidět. Takhle nějak se cítila předtím, než prve vyfasovala vitamín R. A srdce jí v hrudi bilo splašeně, jako by uběhla maratón. Jenomže tytéž příznaky ji trápily už od včerejška, nyní se podle všeho jen trochu zhoršily. Nemyslela si, že by to mohla být mořská nemoc, a teď dokonce uvažovala, jestli to vůbec byla chřipka. Při žádné chřipce, kterou kdy absolvovala, tyhle pocity neměla. Vzpomněla si, že jí pomohl drink na uvolněnou, i když pouze dočasně. Podle ní to byla z valné části oranžáda, proto zavrtěla hlavou. "Jsem v pohodě. Myslím, že potřebuji jen trochu džusu nebo tak něco." "Diabetička?" zamračil se. "Ne, prošvihla jsem snídani a—" zmlkla, když se otočil a znovu mávl na jednoho člena posádky. O úder srdce později se před ní objevil veliký, udělaný mužský, s dalším plným kelímkem a úsměvem od ucha k uchu. Podezřívavě se na něj zadívala. "Tentokrát je to čistý džus, jo?" "Pardon, ze všeho džusu už je umixovaný punč," zamrkal na ni Jack. "Hezky to cucejte a uvidíte, jestli vitamíny znovu pomohou." Ušklíbla se, ale upila. Když si všimla, že se Jackova ustaranost náhle jaksi prohlubuje, zvedla obočí. "Co?" "Třesou se vám ruce," odtušil vážným tónem, a pak se otočil a začal štrachat v malé otevřené přihrádce vedle svého boku. Za moment se narovnal, obrátil se k ní a podal jí čokoládovou tyčinku. "Zkuste tohle sníst." Carolyn si dala kelímek mezi kolena, aby měla volné ruce na otevírání plastového obalu, bohužel se však z toho vyklubal náročný úkol. Zamračeně vzala na vědomí, že ji kromě dezorientace náhle postihla také


208

extrémní nešikovnost. To už začínalo být kapku strašidelné, a tak když tyčinku konečně rozbalila, dost se jí ulevilo. S povzdechem si ukousla. "Jestli je to nízkou hladinou cukru, potrvá pár minut, než se začnete cítit lépe," konstatoval Jack, jen co o chvíli později dojedla. Přikývla, obal zmačkala do kuličky, a když se před ní objevila Jackova ruka, vložila mu ji do dlaně. "Děkuji," řekla, zatímco strkal zmuchlaný pytlíček do přihrádky. "Bylo mi potěšením." Několik minut seděli mlčky. Carolyn se chopila kelímku, pokračovala v usrkávání, a v duchu si říkala, že taková cukrová injekce by přece měla pomoct. Při tom si ale uvědomovala, že Jackův pohled opakovaně opouštěl vodní hladinu vpředu a zalétal k ní. Vnímala, že má o ni starost. Naštěstí se po nějaké době skutečně začala cítit lépe. Zničehonic poznamenal: "Máte lepší barvu," a natáhl ruku po prázdném kalíšku. "Je mi líp," připustila, podala mu ho na vyhození a zvedla se. Opřela se o stoličku a zahleděla se na moře. "Děkuji vám." "Jak už jsem říkal, bylo mi potěšením," ubezpečil ji, a pak s pohledem upřeným na hladinu před sebou dodal: "Víte, co to znamená, viďte?" "Co?" optala se nejistě. "No, zasypal jsem vás květinami, koupil vám pití a navrch obdaroval čokoládou… prakticky vzato teď máme vážnou známost." Carolyn zamrkala a pak zařvala smíchy. "Vy ďábelsky flirtujete, kapitáne." "Ve skutečnosti flirtuji naprosto božsky," zamrkal na ni. "Ďábelsky jsem okouzlující."


209

"Ano, to jste," souhlasila pobaveně. "Ale vy se zdáte být imunní," prohodil konverzačním tónem. "Je v tom ten kluk?" "Kluk?" nechápala. "Je to pár nocí, co jsem se po půlnoční plavbě stavil v baru, a byla jste tam s nějakým mladým vlasatým hejskem. Ambrose za barem říkal, že prý je z kapely." Carolyn to konečně došlo: "Aha, vy máte na mysli Christiana," a se smíchem potřásla hlavou. Bylo legrační, že si na něj nevzpomněla hned. Když se setkali poprvé, i ona sama ho považovala za pouhého kluka, jenomže čím více času s ním strávila, tím méně mladý jí připadal. "Jsme jen přátelé." "Dobří přátelé?" zeptal se významným tónem. "Ne, on je ge—" zbytek spolkla, sotva si uvědomila, co to říká, a plácla si ruku na pusu. "Gay?" podivil se kapitán Jack. "Ne," vyhrkla, ale pak se zamračila a dodala: "Nikomu to neříkejte. Slíbila jsem, že to nikomu nepovím." Zakroutila hlavou. "A to jsem, pěkně prosím, o Bethany tvrdila, že co neví, nepoví. Co bylo, sakra, v těch vitamínech?" Jack se zakřenil. "Cukr a koření a všelico dalšího, co děvčeti hnedle rozváže jazyk." "Hmm," zahučela Carolyn, celá zamračená upřeně hleděla do vody. "Takže ten mladý fešák je fešanda," nahlas žasl Jack. "Kdo by to byl do něj řekl?" Carolyn zasténala a on ji hned poplácal po rameni na uklidněnou. "Jeho tajemství je u mě v bezpečí… rozhodně ve větším než u vás," popíchnul ji. "A to jsem o vás říkala, že jste okouzlující?" zašklebila se.


210

"Ne, to jsem říkal já, vy jste jenom souhlasila," převezl ji. "Musela jsem být namol." Kapitán Jack se zachechtal, ale pak se smích vytratil, a už vážně se zeptal: "Tak co bylo to držení za ručičku a jeho ruka kolem vašich ramen?" "Když jsme byli v baru sami, nedržel mne za ruku ani nic jiného," zamračila se. "Tak to jsem si vás za posledních pár dní možná všiml vícekrát," pokrčil rameny. Carolyn zvedla obočí. "Takže?" naléhal, když zůstala zticha. "Jeho rodina o tom neví, tak mne jeho sestřenka poprosila, jestli bych si, dokud bude tady, nehrála na jeho holku," tiše kápla božskou. "Aha," přikývl. "Dobře že to vím." "Proč?" "Protože to znamená, že jste pořád k mání," zakřenil se na ni. Potřásla hlavou a usadila se zpátky na sedátko. Pohledem klouzala po dvou tuctech pasažérů. Jedna každá osoba byla spárovaná. Jak také jinak, v novomanželském pekle. Čestnou výjimku tvořila pouze ona sama… a posádka. Deprimující, což? Zničehonic se zeptala: "Vždycky je to tu jak na srazu svatebních cestovatelů?" Kapitán Jack pokrčil rameny. "Záleží na ročním období. Od svatého Valentýna do svatého Jana tady obvykle míváme líbánkářů jako much." Zaregistroval, jak se zatvářila, načež ustoupil od kormidla a natáhl ruku. "Pojďte sem. Na těchto plavbách smí maskot chvíli řídit loď. Je to nepsaný zákon."


211

Carolyn zaváhala, ale pak si v duchu řekla: K čertu, proč vlastně ne? Pořád lepší, než jen sedět a hledět na všechny ty hrdličky, co vrkají a cukrují se všude, kam jen oko dohlédne. "Tamhle přijíždí karavana na okružní jízdu." Christian následoval řidičův pohled. Směrem k nim se šinuly tři minibusy. Po noci plné neuvěřitelně erotických snů, které však – k jeho nemalému zoufalství – pokaždé skončily v nejlepším, nakonec kapituloval, vstal a postavil se k oknu. Hleděl ven, dokud nespatřil, jak Carolyn a Bethany odcházejí ze své vily, aby nastoupily do letoviskového mikrobusu. Udělal čelem vzad a odešel do koupelny opláchnout si obličej a vyčistit zuby. O nějakých deset minut později se zrovna vracel, když vtom uviděl, že před vilou na svahu o serpentinu níž opět zastavuje mikrobus. Zamračeně zůstal stát a překvapeně sledoval, jak z něho vystupuje Bethany a uhání dovnitř. Krátce uvažoval, pročpak asi není na lodi, a kde je vlastně Carolyn, teprve pak si uvědomil, že na sebe bezmyšlenkovitě naházel šatstvo a teď se řítí dolů k hlavní budově. Genii našel téměř okamžitě a dozvěděl se od ní, že se Bethany vrátila domů. Carolyn prý nechala na palubě samotnou. Když mu nabídla, že převede Bethanyinu jízdenku na něj a sežene mu auto, které ho dopraví do Soufrière, kde by se připojil k výpravě, okamžitě souhlasil. "A tamhle je loď," poznamenal řidič, čímž přesměroval Christianovu pozornost k velké výletní lodi plné hostů z letoviska. Ještě byla daleko, ale poděkoval svému řidiči, dal mu tringelt a vystoupil. Pěšky se pak vydal k místu, kde měla zakotvit.


212

Najít Carolyn mu chvíli trvalo, hlavně proto, že ji začal hledat mezi pasažéry. Když ji nikde neviděl, obrátil pohled ke kormidlu a nestačil se divit. Spatřil ji za kormidelním kolem. Vytřeštil oči, a hned je zase zlověstně přimhouřil. Smála se něčemu, co povídal jakýsi smrtelník s rozčepýřenými vlasy. Když se ten rozcuchanec postavil za Carolyn a chopil se kormidla, čímž ji ve své podstatě objal, zakabonil se. Přestože se zasmála a podlezla mu pod rukou, aby unikla důvěrnému držení, náladu ani výraz to Christianovi věru moc nevylepšilo. Nešla totiž daleko. Usadila se těsně vedle kormidelníka, a z jeho pohledu to vypadalo, že se skvěle baví. Také se mu ani za mák nezamlouval zálibný pohled, jakým ji ten chocholouš pozoroval. Zaslechl jakési vrčení a dokonce se ohlédl, odkud to jde dřív, než si uvědomil, že poblíž není ani noha, a že ten zvuk vycházel z jeho vlastního hrdla. Silou vůle se přinutil ke klidu, pokusil se vyloudit na rtech rádoby nedbalý úsměv a pak už jen čekal, až loď vpluje do přístaviště. "Není to ten kluk z kapely?" Carolyn sklonila láhev s vodou, aby se podívala tam, kam kapitán Jack. Když na břehu spatřila Christiana, divže jí nevypadly oči z důlků. "Nevypadá dvakrát nadšeně." "Je to muzikant, pochybuji, že je ranní ptáče," zamumlala. Neušlo jí, že ten široký úsměv byl spíše ceněním zubů, a ve všech liniích Christianova těla bylo znát napětí. "Uvažuji, co tady asi dělá?" "Klidně se vsadím, že se chce přidat k výpravě," prohlásil Jack. "Museli jsme mu ujet. Zrovna odjíždí letoviskový vůz."


213

Pohlédla na auto líně se plazící z přístaviště, které skutečně mělo na kapotě emblém letoviska. "No, aspoň vím, že vám při pozemní etapě výletu bude dělat společnost kamarádka," poznamenal Jack. Carolyn se otočila a škaredě se na něj podívala. "To bylo kruté." "Ne," zakřenil se. "To byla úleva, protože nemusím mít strach z konkurence mladšího muže, který je stavěný jak nějaký navoněný manekýn." Jenom zakroutila hlavou, vůbec ho nebrala vážně. Tenhle mořský vlk byl prostě kapitán Flirt a dělal pouze to, oč ho požádala Genie, ač s osobitým šarmem. Stará se, abych se skvěle bavila, pomyslela si, když se pohledem vracela ke Christianovi. Vážně byl dobře stavěný. Vysoký, urostlý, se širokými rameny, která se zužovala k útlým bokům. Tričko měl tak obtažené, že bylo vidět křivku prsního svalstva a vyrýsované břišní svaly. "Na projížďce byste se měla pobavit," ozval se Jack. "Ale až se vrátíte, budeme tu čekat a zpáteční cesta, to je učiněné moře legrace. Tou dobou už bude pražit slunce a jaksepatří horko, a my budeme nalévat punč, aby byli všichni uvolnění na soutěžní klání." "Soutěžní klání?" optala se Carolyn, jen co se přinutila odtrhnout zrak od Christiana a obrátit oči nazpět ke kapitánovi. "Dočkej času jako husa klasu. Nechci pokazit překvapení." Hříšný nádech jeho úsměvu málem až naháněl strach, obzvlášť když dodal: "Mimochodem, jako od lodního maskota se od vás očekává, že se zúčastníte, tak si nechejte v záloze trochu energie." "Uh huh," odkašlala si a přimhouřenýma očima zkoumala nezbedné ohýnky v jeho zorničkách. Měla


214

nepříjemné tušení, že se jí ty hrátky s čertem na palubě nebudou líbit. "Když už je řeč o lodním maskotovi, tohle si raději zase vezměte. Nechci ho na pevnině zničit." Sundala si květinový náhrdelník a tázavě zvedla obočí. "Kam to mám dát?" Kapitán Jack se zakřenil a sundal jednu ruku z kormidla, aby se k ní mohl obrátit. Když sklonil hlavu, svezla se ze stoličky a stoupla si na špičky, že mu ho pověsí na krk. Ucítila jeho ruku na svém pasu a vykulila oči. "Už jste zase bledinká," zašeptal. Když zavrávorala, ruka přejela až za záda a dodávala jí stabilitu. "Potřebujete další čokoládovou tyčinku?" Dekorovala svého kapitána květinovým věncem a s povzdechem couvla. Jenomže on ji nepustil, což ji sice dílem znervózňovalo, ale z větší části za to byla vděčná. Třas se totiž vrátil a s ním i nejistá kolena, a s Jackovou oporou se tam aspoň nepotácela jako nějaký ožralý idiot. Žaludeční nevolnost na sebe nenechala dlouho čekat, přesto zavrtěla hlavou. Nechtěla mu být na obtíž. "Budu v pohodě. Na kakaové plantáži nám prý dají najíst." "Hmm." Mlčky ji pozoroval, a pak řekl: "Pověste se na moment na kormidlo." Jen co se natáhla a podle rozkazu ho vzala do ruky, začal hned zase štrachat v přihrádce a vyčaroval další čokoládovou tyčinku. "Stejně si ji vezměte s sebou, pro strýčka příhodu. Do Fond Doux je to lán světa." "Děkuji," odtušila. Jakmile převzal kormidlo, znovu se usadila na své místo a tyčinku šupla do tašky. "Fond Doux jsou ty kakaové plantáže, správně?" Jack přikývl, ale nedíval se na ni, nýbrž dopředu. Ostřil do dálky. "Jo, muzikantík takhle po ránu rozhodně nebývá v dobrém rozmaru."


215

Carolyn pohlédla k přístavišti. Christian teď chodil sem a tam a připomínal pantera v kleci. Ruce měl založené na hrudi, na tváři chmury a sledoval, jak se blíží. Nekomentovala to, ale zvědavě Christiana pozorovala, zatímco Jack opatrně ubíral plyn. Sotva navedl loď na přistání, posádka se vrhla do akce. Chopili se lan a vyskočili, aby kocábku přivázali. "Zůstaňte sedět," houkl na ni Jack, když se Carolyn začala spouštět ze sedátka, aby se přidala k ostatním pasažérům, kteří už se nedočkavě tlačili ve frontě na vylodění. "Při tom jak jste roztřesená stačí, aby do vás někdo strčil, a uděláte spadla lžička do kafíčka." Zaksichtila se, ale poslechla. Hlavně protože věděla, že měl pravdu. Velkou radost z toho ale neměla. Když teď přistáli, chtěla na břeh… a nemá to absolutně nic společného s náhlou touhou mluvit s Christianem, ujišťovala sama sebe. Koneckonců, je to gay. Že ano? Jack konečně hlesl: "Prima primisima," a když seskočila ze stoličky a málem ztratila rovnováhu a spadla na obličej, okamžitě ji chytil pod paží. Zamračeně prohlásil: "Měla byste sníst tu čokoládovou tyčinku. A myslím, že byste si měla nechat změřit glykémii, až se vrátíte do Kanady." "Glykémii?" podivila se. Přikývl. "Jedna moje teta s ní mívá potíže, a vy se chováte nemlich stejně jako ona, když má nízkou hladinu krevního cukru." Doprovodil ji po palubě a zvýšeným hlasem ještě dodal: "S tímhle si nesmíte zahrávat!" To už dorazili na kraj lodi, a když ji Jack bez varování popadl v pase a zvedl nad zhruba stopu širokou mezeru mezi palubou a molem, Carolyn leknutím lapla po dechu. V mžiku se tam objevil Christian, chytil ji v


216

pase nad Jackovýma rukama – při tom jistě jen čirou náhodou palci zespodu poškádlil ňadra – a pokoušel se ji převzít, ale Jack držel a nepustil. A tak zůstala viset nad vodou mezi oběma muži, bezmocná jak hadrová panenka, zatímco Jack žaloval. "V jednom kuse bledne, třese se a je trochu dezorientovaná. Myslím, že jí nebezpečně klesá hladina krevního cukru. Dávejte na ni pozor a dohlédněte, aby snědla čokoládovou tyčinku, co má v tašce." Když se Christian zkoumavě zahleděl na Carolyn, mrak mu z tváře odplul a vystřídala ho starost. V rozpacích zabručela: "Nesnídala jsem," a moc si přála, aby ji postavili na pevnou zemi. O žbluňk do kafíčka nijak zvlášť nestála, o nevyhnutelné glo, glo, glo už vůbec ne, a byla si nepříjemně dobře vědoma toho, že voda je přímo pod ní. Christian si ji ještě chvíli prohlížel, očima jí osahával tvář, a nakonec pohlédl na Jacka a nevraživým hlasem pronesl: "Děkuji, že jste se o ni staral." "Neděkujte mi," zasmál se Jack a konečně ji pustil. "Těšilo mě to. Hlavně jsem rád, že má vedle sebe kamaráda, co na ni dá na pevnině pozor. Nesmírně by mě zklamalo, kdyby onemocněla a propásla zpáteční plavbu." Carolyn cítila, jak jí krev stoupá do tváří, a nebyla si jistá, jestli za to mohlo Jackovo šprýmování nebo Christianovy palce, které ji šimraly pod ňadry, když ji stavěl na molo. Jakmile pod chodidly ucítila prkna, ustoupila od něho, vzápětí však zakolísala, a když ji Christian bez řečí popadl pod paží, už si jen odevzdaně povzdechla. "Moment." Jack vyrazil zpátky ke kormidlu. Ani trochu ji nepřekvapilo, že se vrátil s další čokoládovou


217

energetickou bombou. Podal ji Carolyn se slovy: "Do zásoby. Jednu snězte hned, jak nasednete do autobusu. A na plantáži si dejte dvojitou porci." "Tímhle tempem vám dojde čokoláda," poznamenala, když se pro ni naklonila. Christianovy ruce se ihned ocitly na jejích bocích a dávaly pozor, aby neztratila balanc a nežbluňkla do vody. Cítila, jak znovu rudne. Jack se zakřenil jejím rozpakům a zavrtěl hlavou. "Kdepak. Zatímco budete pryč, koupím jich celou škatuli. Na zpáteční plavbě vás obdaruji květinami, čokoládou a pitím, a pak už vážně budeme málem svoji." Ruměnec se nedal prosit a zrůžovělá Carolyn zamumlala: "Děkuji," když vtom z Christiana vyšlo cosi jako vrčení. Narovnala se a překvapeně se ohlédla. "Autobusy čekají už jenom na nás," odtušil zachmuřeně a rukama stále na jejích bocích ji manévroval pryč. "Příjemnou zábavu, broskvičko," vesele zavolal Jack. Ještě se na něj stihla usmát a zamávat mu přes rameno, což bylo těsně předtím, než Christian přehmátl a místo za pas ji chytil pod paží. Vykročil takovým tempem, že se musela dívat, kam šlape, jinak by riskovala držkopád. Ne, že by jí hrozilo políbení od matičky země, na to ji držel moc pevně. Vlastně tak pevně, až to bolí, uvědomila si a zamračila se. Dříve než ho stačila požádat, aby povolil a zpomalil, zakopla. Christian ani nevypadl z tempa. Bez mrknutí si ji hladce zvedl do náručí a rychlým krokem pokračoval k autobusům.


218

12. KAPITOLA "Můžu jít po svých," šeptala Carolyn celá zrudlá rozpaky, zatímco se proplétali kolem prvního a druhého plně obsazeného minibusu ke třetímu. "Ne dost rychle," odsekl. Zamračila se, ale když s ní v náručí nastupoval, držela jazyk za zuby. Sotva však zaznamenala zvědavé pohledy provázející je uličkou mezi sedadly, upřímně si přála, aby venku trvala na svém. Odnesl ji k jedinému volnému dvousedadlu úplně vzadu napravo a usadil se na ně, s ní na klíně. "Er…," zachrčela bezradná, co si má teď probůh počít. Všichni na ně zírali a… vždyť mu sedím na klíně, propánakrále. Jako by nebylo už tak dost hrozné, že ji dovnitř donesl, mohl ji alespoň normálně posadit vedle sebe. Místo toho si mne nechal na klíně, jako bych byla zraněné dítě… nebo milenka, pomyslela si, když ji obklopila jeho vůně, kterou v pohybu nevnímala. Voněl po džungli za deštivého dne. Lehce pižmová vůně, při které zcela zapomínala, že na ně civí nějací lidé. A také si uvědomila, že mu z hrudníku sálá žár, hřeje ji do boku, kterým se o něj opírala, a pod sebou má jeho tvrdý klín. Skousla si ret, zvedla hlavu a podívala se mu do očí… víc stříbrných než černých. Stříbrných. Ne šedých. Kulila na ně oči a v duchu konstatovala, že ještě nikdy nespatřila nic tak krásného… nebo nemožného. "Tvoje oči," vydechla zmateně, když se začaly přibližovat. Téměř jako by ke mně skláněl hlavu, říkala si omámeně. Christian okamžitě znehybněl a usadil ji na sedadlo vedle sebe. Zvláštní, ještě před pár vteřinami


219

přesně tohle chtěla, přesto se teď, když se jí přání splnilo, dostavil palčivý pocit zklamání. "Sněz si čokoládu," zavrčel. "Ale tvoje oči," poposedla, aby se na ně pokusila znovu podívat. "Barevné kontaktní čočky," odtušil ponuře. "Sněz si čokoládu." Zamračila se, jak byl najednou stroze úsečný, ale sedla si po jízdě a opřela se. Začala rozbalovat darovanou tyčinku. Ten zatracený obal musel být snad zalepený sekundovým lepidlem. Nejspíš by se do té zatracené věci nikdy nedostala, ale když Christian zaklel a vytrhl jí čokoládu z nemohoucích prstů, vyjekla leknutím. S vražedným výrazem a pevně sevřenými čelistmi netrpělivě roztrhl plastový svár. "Tu máš, jez," zavrčel a strčil jí tyčinku pod nos. Když si ji hned nevzala, přesunul pohled k její tváři a zamračil se. "Co se děje?" "To by mě taky zajímalo," poznamenala unaveně. "Štěkáš na mě, jako bych ti ukradla nejmilejší hračku." Uhnul očima, vzdychl a potom se na ni opět podíval, tentokrát s omluvným pousmáním. "Promiň, nejsem ranní ptáče." Carolyn se uvolnila a vzala si tyčinku. "Přesně tohle tvrdil Jack, když ses na nás mračil z mola. Nebo jsem to možná řekla já," dodala zamračeně. Nemohla si vzpomenout. Povídal to prostě jeden z nich. "Sněz konečně tu čokoládu," pobídl ji Christian a zdůraznil to pečlivým vyslovováním každého slova. "Ruce se ti třesou, až se divím, že ji vůbec udržíš." Carolyn obrátila pozornost k rukám a nepřítomně zaznamenala, že se jí skutečně třásly. Zase už byla celá zpocená a srdce jí tlouklo, jako by utíkala. Navrch jí to


220

čím dál tím hůř myslelo. Když ji Christian najednou chytil za ruku, ve které držela čokoládovou tyčinku, a přitáhl si ji k obličeji, v první chvíli si myslela, že si chce kousnout, místo toho ale ruku pootočil a přitiskl nos k zápěstí. Nechápavě zírala, jak zhluboka vdechoval, a pak zaklel a rychle ruku odstrčil. Prakticky jí čokoládu nacpal až do pusy, neboť ji ucítila na rtech. "Jez," zavrčel. "Co je špatného na mém parfému?" zeptala se zamračeně. "Cože?" Teď nechápal pro změnu on. "Očichal jsi mě a zanadával," vyložila pěkně po lopatě. "Co je špatného na—" Další slova zůstala nevyřčena, protože tentokrát jí tyčinku strčil do příhodně otevřených úst. Podle všeho bude buďto jíst sama nebo jí nacpe čokoládu do krku. Probodávala ho očima, ukousla si, a když ji konečně pustil, dost se jí ulevilo. "S parfémem nic není," odtušil pochmurně, zatímco poslušně žvýkala. Vstávaje vydechl: "Problém je s tvou krví." Hleděla za ním jako ve snách a kousala. Pomalu kráčel uličkou, pohledem přejížděl po lidech, které míjel. Polkla a ukousla si další sousto, když vtom se najednou zastavil a obrátil se k postaršímu páru napravo. Neviděla, že by pohnul rty, ale žena mu znenadání podala láhev plnou oranžové tekutiny. Christian si ji vzal a okamžitě zamířil zpátky k ní, nutno dodat, že mnohem svižněji. "Tu máš." Nechápavě zírala na láhev pomerančového džusu, kterou jí zatím otevřel a podal. "Jak jsi to—" "Napij se," naléhal potichu. "Oranžáda dodá organismu cukr rychleji než čokoláda, a právě to


221

potřebuješ, cara. Hladina cukru ve tvé krvi rapidně klesá." Carolyn zamrkala. Jeho hněv byl zřejmě pryč, vystřídán starostmi a oddanou péčí. "Pij," zopakoval a přiložil jí hrdlo láhve ke rtům. Vzala si ji a otevřela pusu, aby do ní mohla tekutinu nalít. Byla studená a sladká, a tak všechnu rychle vypila až do poslední kapky. Jakmile sklonila prázdnou láhev, Christian si ji vzal, zašrouboval a postavil mezi ně. Potom výmluvně ukázal na čokoládovou tyčinku a mlčky sledoval, jak pokračovala v jídle. Koukal na ni, jako by byla malé dítě, a on musel dohlížet, aby tyčinku snědla a nestrčila pod sedadlo nebo tak něco. "Přestaň na mě civět," zabručela. "Jsi stejně protivný jako kapitán Jack." Jéje, to jsem tomu dala na frak, pomyslela si, když hned nato nespokojeně zkroutil rty. Na tvář se mu začal vracet vztek a částečně vytěsňovat starost. Když posléze poznamenal: "Zřejmě ses s tím kapitánem Jackem na lodi náramně skamarádila. Pěkně po tobě vyjel, jen co je pravda," v hlase měl zatrpklý podtón. Zvedla obočí, co to probůh bylo? Proč to říkal tak podrážděně? Strčila do pusy poslední kousek čokolády, a zatímco si olizovala prsty, mlčky ho pozorovala. Nevědět, že je na chlapy, řekla bych, že žárlí. Ale on přece je na mužské, takže nemá k takovéto reakci sebemenší důvod. Ledaže… Pod jejím upřeným pohledem se cítil jako buňka cibule pod mikroskopem. V rozpacích zabavil Carolyn obal od čokoládové tyčinky, zmačkal ho a rozhlédl se. Jestlipak mají vpředu koš na odpadky? Oko mu padlo na ženu stojící vedle řidiče. Už hezkých pár minut básnila o


222

krásách a zajímavostech Soufrière, a nevynechala ani historii. Co se jeho týče, mohla šetřit dechem. Z výkladu mu neutkvělo jediné slovo. Jedním uchem tam a druhým ven. "Ty žárlíš." Obvinění z Carolyniných úst ho vyvedlo z míry. Překvapeně na ni pohlédl. Ne, že by to nebyla pravda. Byla. Od chvíle, kdy ji spatřil, celou rozesmátou, jak švitoří s lodním kapitánem, žárlivost mu leptala útroby hůř než kyselina. Ale když pověsila kapitánovi na krk květinový věnec, a ten chlap Carolyn objal, zelenooká příšera nad ním bez nadsázky převzala kontrolu. Toužil mu zakroutit krkem, a kdyby byl na lodi, asi by to i udělal. Carolyn byla jeho životní družkou a žádný mužský na ni neměl co sahat. Když pak kapitán vysazoval Carolyn z lodi, zareagoval úplně stejně primitivně. Nemohl se pohybovat dost rychle, jen aby mu ji honem vyrval z pracek. Navíc ten blázen vzdoroval a nechtěl mu ji hned dát… to už viděl rudě. Zrovna se mu chystal proniknout do myšlenek, když začal hovořit o jejím krevním cukru. Silou vůle se pak uvolnil, ale byl to boj. Kapitán se jeho ženy dotýkal s jakousi dotěrnou samozřejmostí, která mu pila krev. Ba co hůř, Carolyn vůbec neprotestovala, pomyslel si nevesele. Ale na druhou stranu, ta zatím o tom, že patřila jemu, neměla ponětí. Myslela si o něm, že je gay, a právě proto ho tolik překvapilo, že poznala, jak strašně žárlil. "To je v pohodě," poplácala ho teď po ruce. "Úplně tě chápu. Je k sežrání. Všechny ty svaly vlnící se mu pod dobronzova opálenou kůži a navrch sexy háro à la pirát."


223

Christian zaskřípal zuby a jednu chvíli zcela vážně zvažoval, že by namísto kapitánu Jackovi, zakroutil krkem jí. Jak si vůbec troufala myslet, že je ten chlap k sežrání? A co dělala, že si všimla vlnění svalů? Patří mně, krucinálfagot, a to, že to neví, ji neomlouvá. "Není můj typ," pokračovala. "Chci říct, zdá se docela milý a tak vůbec, a evidentně se s ním užije moře legrace, ale z nějakého důvodu tomu prostě chybí jiskra." Zatímco Carolyn se teď mračila – očividně sama sebe zmátla a lámala si hlavu, pročpak tomu tak asi je – Christian cítil, jak se při těch slovech uvolňuje. Dokonce se začal usmívat. Kapitán Jack ji tedy nepřitahuje, vlnění svalstva a pirátská kštice jsou mu pendrek platné. Ha! Zhluboka si povzdechla a trochu veseleji řekla: "Dobrou zprávou je, že se mnou flirtoval jenom proto, že mu Genie nakázala, aby se mi postaral o zábavu. Takže kdo ví, třeba ještě uděláš štěstí. Klidně by mohl být taky gay." Bylo na ní patrné, že o tom pochybovala, už když to říkala, nakonec ale povzbudivým tónem dodala: "Nebo aspoň bisexuál." Christian zamrkal, teprve teď se mu rozbřesklo. Ona si myslela, že jsem žárlil na ni, ne na kapitána Jacka. Pane Bože! "Hele, koukni, zastavujeme." Rozhlédl se a uviděl, že zastavili vedle řady otevřených stánků, ve kterých se prodávala ostrovní bižuterie a podobné suvenýry. Všichni v autobusu začali vstávat a vystupovat, ale když se zvedla Carolyn, zamračil se. "Měla bys počkat tady. Tvůj krevní cukr—" "Už je mi dobře, džus s čokoládou udělaly zázrak," ujistila ho, zatímco mu přelézala přes nohy, aby se dostala ven.


224

Vztáhl ruce, aby ji zastavil, ale najednou se mu přímo před obličejem objevilo její pozadí. "Zatraceně," vydechl a skoro vzal okrouhlé zadní tváře do dlaní, ale najednou byly ty tam, neboť jejich majitelka spěchala uličkou za ostatními. Zatřepal hlavou a vstal, aby šel za ní, ačkoli věděl, že dělá chybu. Ráno tolik spěchal dolů na loď, že po krmení ani nevzdechl. Nemluvě o několika sáčcích nášupu na kompenzaci slunečního záření. Poslední, co momentálně potřeboval, bylo korzo na sluníčku, ale nemohl nechat Carolyn samotnou. Fyzické symptomy byly samy o sobě dost zneklidňující, ale když si přivoněl k zápěstí, vůně krve mluvila jasnou řečí. Kapitán Jack měl pravdu. Hladina cukru v krvi nebezpečně poklesla. Se sevřenými rty odevzdaně vstoupil do slunce a vyrazil za Carolyn k prvnímu stánku. Výletníci se rozprchli po tržišti, aby si prohlédli, co pěkného jim domorodci uchystali. Mlčky ji následoval od stánku ke stánku a cestou ostražitě těkal očima mezi její šťastnou tváří a žhnoucím pecnem na obloze. "Jé, podívej se, Christiane, tohle je kouzelné." Zastavil se za ní a přes její rameno se zadíval na náhrdelník, který držela v ruce. Tvořily ho řady malých nablýskaných černých kamínků oddělených stříbrnými korálky. "Co ty na to?" "Pěkné," zamumlal a představoval si ho na holé kůži. Její, ovšemže. "Vezmu si ho," potěšila Carolyn prodavačku a pak si vybrala ještě jeden. Na tom se zase hrstka růžových kamínků krásně vyjímala mezi černými blíženci. "A tenhle také." Ke Christianově nemalé úlevě vzápětí ukončila


225

průvodkyně nákupní pauzu, a všichni se zase naskládali do minibusů. S tichým povzdechem se usadil na své místo, a vozidlo se dalo do pohybu. Průvodkyně okamžitě začala vyprávět o sopce, kterou lze projet, kde budou stavět příště, ale když mu Carolyn zničehonic vtiskla do dlaně černo-stříbrný náhrdelník, obrátil pozornost k ní. "Tu máš, podrž to." Automaticky ho obemkl prsty a pozoroval, jak rozepnula sponku na tom růžovém a pověsila si ho na krk. Sklonila hlavu, chvilku se ho pokoušela prohlížet, ale pak pokrčila rameny a sáhla po černo-stříbrném bráškovi, kterého držel v ruce. Bez odporu náhrdelník předal a Carolyn hned začala rozepínat sponku i na něm, což kvitoval zvednutým obočím. "Míníš nosit oba dva?" užasl. "Ne," řekla vesele a klekla si vedle něho na sedadlo. Zvedla ruce a jemu došlo, že ten černo-stříbrný dostane na krk on sám. Předklonila se, aby viděla na sponku za jeho krkem a mohla ji zapnout, a Christian ztuhl. Z toho, jak se na něj bezděčně mačkala, měl celé tělo náhle zjitřené a v pozoru. Prve uvažovala, co je špatného na jejím parfému. Odpověď zněla: lautr nic. Měl kořeněnou vůni divoce rostoucích květin a byl pekelně omamný. Musel zatnout pěsti a fyzicky se sebou bojovat, aby odolal nutkání oběma rukama Carolyn obejmout, přitisknout ji k sobě mnohem pevněji a zabořit tvář do ohbí jejího krku, jen aby mohl vdechovat víc zhluboka. "Hotovo," hlesla a odtáhla se, aby se mu zálibně zadívala na hrdlo. Christian zíral na ni, zatímco Carolyn mu zírala na krk. Zpočátku si myslel, že s ní důvěrná blízkost, která jemu málem zlikvidovala sebekontrolu, vůbec nic


226

nedělala. Pak si ale všiml, že se jí líčka zbarvila do růžova. Také uhýbala pohledem před jeho očima, a její úsměv se zdál kapku strojený. A srdíčko jí znovu tlouklo jako o závod. Slyšel ho, ale byl si jist tím, že tentokrát to nebylo poklesem hladiny cukru v krvi. "Je to perfektní," prohlásila Carolyn. "Děkuji." Slůvko vyznělo spíš jako krátké zavrčení. Přihlížel, jak se uvelebovala na své straně sedadla. "Vrátím ti ho, až se vrátíme do letoviska." "Nevrátíš," odsekla a zamračila se na něj. "Koupila jsem ho pro tebe. Ladí ti k očím. Kromě toho, jak vždycky říkával Brent, člověk potřebuje pěkné tretky, aby přilákal samečka svého druhu. Na zpáteční cestě možná padneš do oka kapitánu Jackovi." Christian se zašklebil. "Ačkoli se obávám, že přiláká také pár samiček," dodala pobaveně a vrhla další pohled na jeho krk a hruď. "V tom případě je dobře, že mám tebe, abys mi je pomohla odehnat," řekl potichu. Pousmála se a obrátila pohled z okna, ke scenériím, které míjeli, zatímco se autobus šplhal do kopce. Tím pádem se na ni teď mohl dívat bez okolků. Barvu už měla dobrou, džus a čokoláda zafungovaly jako kouzlem, což naznačovalo, že drzoun Jack měl pravdu. Trpěla hypoglykémií. Jakmile všechno urovná a promění ji, neměl by to být problém, ale do té doby na ni bude muset dávat pozor a postarat se, aby ne— Carolyn se najednou obrátila a usmála se na něj. "Nemůžu se dočkat, až uvidím tu sopku, kterou se dá projíždět autem." Přikývl a ze všech sil se snažil nevypadat, jakože zíral na ni. "Představuji si to asi takhle. Silnice vede do jeskyně a


227

podél stěny kolem okraje obrovského kráteru plného bublající lávy, a na druhé straně jeskyně ústí zase ven." Odmlčela se a na čele jí naskočily přemýšlivé vrásky. "Vdechování sopečných výparů asi nebude nebezpečné, viď že ne?" Ještě tu otázku skoro ani nedopověděla a už vrtěla hlavou. "Jack by určitě něco řekl." Christian se na jeho jméno zamračil. "A Genie by nám sem vůbec nedovolila jet," dodala. "To mi připomíná, co vlastně říkala, když ses tam ráno ukázal, aby sis vyzvedl lístek?" "Převedla na mě Bethanyinu jízdenku," řekl a přinutil se přestat mračit. "Vážně?" podivila se. Přikývl. "Také mi obstarala auto, které mě odvezlo do Soufrière, abych vás dohonil." "To od ní bylo moc hezké," usmála se Carolyn. Nemohl, než souhlasit. Genii na Carolyn upřímně záleželo. Vyčetl jí to z mysli při čekání, než dokončí převod lístku. Také si tam přečetl její pocity ohledně jeho. Podle všeho si přála, aby byl hetero a měl zájem o Carolyn, která si po těch drsných časech, co měla za sebou, podle ní zasloužila drobet zábavy. Genie si myslela, že by byl dokonalým řešením… být normální a na postarší blondýnky, jak se domnívala Marguerite. "Takže," tázavě naklonila hlavu, "jsi přijel, protože jsi věděl, že bych tu byla páté kolo u vozu?" Přikývl a risknul trošku upřímnosti: " Jednak to a jednak s tebou rád trávím čas." Usmála se a poplácala ho po ruce. "Taky se s tebou ráda potuluji. Jsi dobrý kamarád, Christiane." Je to začátek, řekl si v duchu. Dobrý začátek, popravdě řečeno. Věčnost je dlouhá, životní družka musí být přítelkyní stejně jako milenkou.


228

"Proč zastavujeme?" zeptala se Carolyn, a když zajeli na místo, kde parkovalo několik dalších mikro a minibusů, zvědavě se rozhlížela okolo. "Já myslela, že příště už má být průjezd sopkou." Christian se zadíval do přední části autobusu, kde průvodkyně vysvětlovala, že odtud půjdou pěšky, a podotkl: "Mám nepříjemný pocit, že ve skutečnosti vůbec dovnitř nevjedeme." "Hmm." Vypadala zklamaně a on měl strašné nutkání slíbat jí to rozčarování z lítostivě našpulených rtíků. Přesto jenom vstal a natočil se tak, aby mohla ze sedadla, a pak šel za ní a za ostatními ven z autobusu. Sám byl poněkud zklamán, ač z jiného důvodu. Pěší chůze znamenala další kolo pod žhnoucím sluncem, bez čehož by se klidně obešel. "V těch černých džínech musíš být nadobro uvařený," odtušila Carolyn, když následovali skupinu směrem od autobusů. "Vím, že jsi alergický na slunce, ale mohl sis na sebe vzít alespoň to bílé tričko, co sis onehdy koupil. A možná taky kalhoty ušité z nějaké tenčí látky, aby to bylo snesitelné." "Spěchal jsem a nemyslel." Vzal ji za ruku a táhl za sebou. Řekl svatou pravdu. Spěchal a nemyslel, jinak by ho napadlo natankovat krev. "Bude ode mě ošklivé, když řeknu nahlas, že jsem trošku zklamaná?" zeptala se Carolyn o pár okamžiků později, když se připojili k ostatním nešťastníkům, kteří obhlíželi průjezdní vulkán. Christian se zachechtal jejímu výrazu a zavrtěl hlavou. "Nutno přiznat, že tvoje vize bylo daleko atraktivnější."


229

"Jo." Vzdychla a zadívala se na kouřící pole rozkládající se před nimi. "Vypadá to tak trochu jako pole popela… až na tu páru. Ale tamty kameny jsou docela hezké." Přikývnul a klouzal pohledem po černě, žlutě a bíle žíhaných kamenech. "Ale smrdí," ohrnula nos. "Síra," odtušil a pohledem sklouznul k průvodkyni. Právě vysvětlovala, že přestože ještě do poloviny devadesátých let směli turisté dojít až na konec přírodních asfaltových jezírek, v současné době už to bylo zakázané. Jeden z místních průvodců totiž propadl povrchovou krustou a utrpěl na většině těla popáleniny třetího stupně. Ještě to ani nedopověděla a Christian už tahal Carolyn od kraje zpevněné plošiny. Ztratit ji teď, když ji konečně našel, byla poslední věc, o kterou by stál. "Jsi v pořádku?" zeptala se Carolyn o nějakou tu chvíli později, když vykročili po cestě k Sulfur Springs, sirným pramenům. "Ano, proč?" zabručel. S úlevou zaregistroval, že se cesta ztrácela v džungli před nimi. "Teď jsi bledý zase ty," řekla starostlivým tónem. "Nechceš tu čokoládovou tyčinku, která mi zbyla?" Zavrtěl hlavou. Jemu by čokoláda nepomohla. "Jsem v pohodě. Jenom si ji nechej pro případ, že bys ji potřebovala později." V té chvíli je vzala do své sytě zelené náruče bujná vegetace a poskytla jim blahodárný stín. Christian až zavzdychal úlevou. "Mám také vodu," nabízela mu poloprázdnou láhev. Znovu jen zavrtěl hlavou. Ani ta by mu nepomohla. Co potřeboval? Krev. Jenomže na tu si v dohledné době


230

bude muset nechat zajít chuť. "Jsi si jistý?" zamračila se. "Vážně nevypadáš dobře." "Jsem v pohodě. Vypij to sama." Pobídnul ji ke kraji, aby udělali místo lidem, kteří přicházeli po stezce z opačného směru. Carolyn pokrčila rameny, odšroubovala víčko a vypila láhev do dna. Zrovna ji strkala prázdnou do tašky, když vyšli na otevřené prostranství. "Jé," vydechla, sotva spatřila vodopády. "Tak tohle je úchvatné." Christian přikývl, ale když opouštěl zelený stín, divže nahlas nezasténal. Ovšem, byla to krása, ne že ne, naneštěstí však momentálně nebyl v kondici, aby si ji patřičně vychutnal. Záplava slunce si na něm začínala vybírat svou daň. Nejenže se bolestivými křečemi hlásil o slovo žaludek, navíc teď všechny jeho smysly zaměřovaly potenciální zdroje krve v blízkém okolí. Slyšel tlukot srdcí všech turistů, se kterými putovali. Slyšel, jak jim žilami proudí krev hlasitěji než samotné vodopády. Cítil tu kovově vonící substanci zběsile pádit pod jejich kůží. Tesáky to evidentně slyšely a cítily také, jelikož se pokusily trochu si ty úžasné vodopády omrknout. Musel sevřít čelisti a pekelně se soustředit, aby zůstaly zalezlé doma. "Možná bychom měli jít zpátky k autobusu." Zamrkal. Carolyn stála před ním a tvářila se ustaraně. "Vážně nevypadáš dobře." "Jsem v pohodě," procedil skrz zatnuté zuby, což ocenila nevěřícným odfrknutím. "Ne, nejsi. Vypadáš na omdlení. Pojďme. Postaral ses o mne, a teď se zase já postarám o tebe." Chytila ho za ruku, prošla kolem něj a vlekla ho po stezce zpátky. "Fakt jsem v pohodě," lhal, protože teď dostal strach z něčeho jiného. Zoufale potřeboval krev. Zůstat s


231

Carolyn zavřený v minibusu bylo to poslední, co chtěl. Koncentrovaná vůně její krve by ho mohla dohnat k nějaké pitomosti. Pokušení kousnout by bylo nesnesitelné. Himlhergot, ocitnout se v autobusu s tuctem bušících srdcí smrtelníků, co jim pumpují všechnu tu božskou krev do žil, by bylo ještě horší. Musel se nakrmit. Pohledem zalétl ke Carolyn, zaměřil se na její krk. Obnažený a zranitelný krk, jak teď s hrůzou zaregistroval. "Kdy sis stáhla vlasy?" zeptal se polekaně. "Když jsme procházeli džunglí," odpověděla bez ohlédnutí. "Copak jsi mne neviděl? Šel jsi hned za mnou." "Ne," zamumlal, nedokázal teď odtrhnout oči od jejího krku. Musel jsem být ztracený v myšlenkách na krev a na to, jak si ji nejsnáze obstarat, konstatoval v duchu. "Mám v tašce ještě jednu gumičku, jestli si chceš taky udělat ohon," nabídla a koukla přes rameno. S trochou námahy přesunul oči z krku ke tváři a hned se zamračil. Už zase zbledla, byla bílá jako křída a měla trochu skelný pohled. Opět jí klesá hladina krevního cukru, uvědomil si. Kriste pane, my jsme teda páreček, pomyslel si, a když zakopla, chytil ji za loket. Dorazili na konec zastíněné pěšiny a rozprostřel se před nimi otevřený prostor. Čekala je dlouhá pouť pod širým nebem. Navíc se teď Carolyn spíš ploužila, než kráčela. Žádný cukr rovná se žádná energie. Dostat se k minibusu by jim tímto tempem trvalo věčnost. A každou minutu té věčnosti je bude shora opékat slunce. Zatnul zuby a zvedl si Carolyn do náruče, "Christiane, můžu jít po svých. Já—" Když se rozběhl a začala mu nadskakovat na rukou, sklapla pusu.


232

"Krevní cukr máš zase u dna," hekal. Sotva mu její vůně ovanula nosní dírky, mírně zrychlil. Bohužel, když nesl její zdroj na rukou, nedokázal té vůni utéct. Kolemjdoucí civěli s otevřenou pusou, jak je míjel s Carolyn v náručí, ale bylo mu to jedno. Musel ji dostat do autobusu, posadit na sedadlo, do úst jí strčit čokoládovou tyčinku a pak se vydat hledat dárce krve. Toto byl stav nouze. Nemohl riskovat, že ho jeho krevní nedostatečnost donutí udělat něco hloupého. Nezpomalil, dokud nedoběhl k minibusu. Dveře byly zavřené. Zamračeně se rozhlédl, jejich šoféra spatřil stát opodál. Klábosil se dvěma muži, zřejmě dalšími řidiči. Ale ve stejné chvíli, kdy na něm přistály jeho oči, muž vyrazil, aby je pustil dovnitř. "Postav mě na zem," zasyčela Carolyn, když už teď neriskovala ukousnutý jazyk. "Máš nízkou hladinu cukru," odtušil vážným hlasem, zatímco jim šofér otevíral. "Ano. A když mě postavíš na nohy, vytáhnu si tu druhou čokoládovou tyčinku a—" Když se rozběhl po schodcích nahoru a odnášel ji dozadu na jejich místa, aby ji posadil, s podrážděným povzdechem další argumentaci vzdala. "Sněz si čokoládu," nařídil Christian. Narovnal se a udělal krok vzad, aby se vyhnul pokušení. "Přestaň mě komandovat," vyprskla vztekle, zatímco otevírala tašku, aby si vytáhla čokoládovou tyčinku. "Nejsem malé dítě. Do pekla, dítě seš tady ty. Já jsem— Do hajzlu!" ulevila si, když jí čokoláda vyklouzla z nemotorných prstů a spadla na podlahu. Začala se sklánět, aby ji našla, ale byl rychlejší. Vmáčkl se mezi jejich dvousedadlo a to před nimi, a šmátral kolem Carolyniných nohou po tyčince. Po nahých nohou.


233

Zatraceně, jak jsou hebké a hladké, pomyslel si, když tváří zavadil o lýtko. Vonělo sluncem a kokosem. Opalovací krém, asi, ale vonělo tak hezky, že měl chuť je olíznout. A měl co dělat, aby neotočil hlavu a neochutnal ještě předtím, než nahmatal tyčinku. "Nemůžeš ji najít?" zeptala se Carolyn. "Ano, já—" Když vzhlédl a zjistil, že se k němu předkláněla, slova mu uvízla v hrdle. Tvář měla jen pár palců od jeho obličeje, rty měkké a vlhké, jako by si je olízla nebo skousla. Sledoval, jak se jí rozšiřují zorničky, a sevřel tyčinku pevněji. Slyšel, že se Carolynina tepová frekvence zvýšila, a ve vzduchu cítil, že ji přitahuje, jelikož její tělo vyloučilo účinný koktejl hormonů a adrenalinu. Když si nervózně olízla rty a začala se odtahovat, zareagoval instinktivně. Predátor v něm přebíral kontrolu. Položil dlaň na její zátylek a zabránil jí tak v ústupu dřív, než si vůbec uvědomil, že to míní udělat, a pak se zvedl z podřepu. Rty si podmanil její ústa, a zatímco usedal na polstrovanou lavici vedle ní, přinutil ji opřít se zády o opěradlo. Carolyn ztichla, dokonce zatajila dech, a on upustil čokoládovou tyčinku na sedadlo, aby měl volnou ruku a mohl ji přesunout k jejímu pasu. Jel dlaní po boku nahoru až na úroveň ňader, špičkou jazyka pečlivě obmaloval linii rtů, a teprve potom dovolil své ruce přikrást se blíž a vzít do dlaně ňadro. Když překvapením zalapala po dechu, stiskl hebkou tkáň a strčil Carolyn jazyk do pusy. Náhlé zdvojení pocitů a vjemů, které zažíval, mu prozradilo, že se její odpor rozletěl na kousky. Nyní cítil její rozkoš spolu se svou vlastní, a to spojení bylo dvojnásobnou ranou pod pás. Udeřila ho přímo do slabin. Nahrnula se mu do nich krev, vyrostl a


234

ztvrdl. Právě tehdy ztratil hlavu a jakékoli zdání sebekontroly. Usadil si ji rozkročmo na klín, rty dychtivě prozkoumával její ústa, zatímco ruce nechal po libosti bloumat po ňadrech. I tak se brzy vymkly z otěží a vjely pod tričko, kde znovu vyhledaly lákavé kopečky skryté pod jemnou látkou podprsenky. Sotva odsunul stranou košíčky, aby se jí mohl dotýkat bez překážky, Carolyn se zasténáním přerušila polibek a zvrátila hlavu dozadu, při tom vrtěla zadečkem a dorážela na rostoucí erekci. Připraven o ústa, Christianovi nezbylo, než se spokojit s krkem. Olizoval a okusoval teplounkou tkáň, a současně zlehka štípal bradavky. Chtěl vyhrnout tričko a vzít do úst tvrdé hrbolky korunující zralou krásu prsou, hezky jeden po druhém, ale jako by nedokázal odtrhnout rty od krku. Byl tak hebký a tak krásně voněl. Měl chuť vnořit do něj zuby a— Když se jeho tesáky najednou protlačily ven z dásní a poškrábaly jemnou kůži, Christian ztuhl hrůzou. Bojoval s pokušením kousnout, až mu na čele vyvstal pot. Nesmím. Není ve stavu, aby snesla ztrátu krve. A hlavně, kdybych Carolyn kousnul, nedokázal bych ji pak přimět, aby na to zapomněla. Ještě není připravená na zjištění, co jsem zač. Nesmím riskovat, že o ni jednou provždy přijdu. "Christiane?" zašeptala nejistě. Polohlasem zaklel, sundal ruce z ňader, košíčky podprsenky vrátil na místo a rychle Carolyn přesunul – lépe řečeno málem pohodil – na sedadlo vedle sebe. Potom vyskočil a pádil uličkou ven. Zoufale toužil dostat se pryč od pokušení, které představovala dřív, než spáchá něco tak hloupého, že to bude nenapravitelné. Před autobusem se zastavil a pohledem pročesával


235

okolí. Všiml si, že podél parkoviště jsou veřejné umývárny. Obhlédl těch několik lidí, kteří se potulovali okolo vozidel, než se rozhodl pro řidiče stále stojící v hloučku u prvního ze tří minibusů výpravy. Bleskově pohledem zhodnotil, co se mu nabízelo, načež vybral robustního plešatícího chlapíka. Vkradl se mu do mysli a poslal ho do umývárny, kam zamířil i on sám. Podává se večeře.


236

13. KAPITOLA Carolyn zvolna vydechla a vykulenýma očima sledovala, jak Christian mizí na pánských záchodcích. Pak tam prostě jenom seděla, mysl zaplavenou zmatenými emocemi, že stěží dokázala myslet. Jediná věc, která se jí honila hlavou, byla mantra. Co se to sakra zrovna teď stalo? Vážně si nebyla jistá. Vzpomínala si, že se naklonila dopředu a přistihla se, že zírá na jeho rty a myslí na polibky. Nevybavovala si, že by se ho rozhodla políbit, zato Christianův zděšený výraz, když ji shazoval z klína, měla čerstvě vepsaný do mysli. Napadlo ji, že toho ubohého chlapce, gaye, pro ni přespříliš mladého Christiana… napadla. Napadla a téměř zhltla zaživa. Alespoň takový z toho měla pocit. Nikdy v životě nebyla vystavena tak syrové, primitivní potřebě a hladu, jako byly ty, co v ní explodovaly, když se líbali. Chtělo se jí zalézt mu pod kůži a úplně s ním splynout. Do hajzlu, kdyby ji včas nezastavil, možná si stáhla šortky, jeho vytáhla z kalhot a obskočila přímo tam, v kabině autobusu. Nemyslela si, že byla natolik při smyslech, aby si vzpomněla, že jsou na veřejnosti. Natož aby jí záleželo na tom, že je pro ni moc mladý. Nebo dokonce že je gay a tudíž bez kouska interesu. A ty sny, které považovala za žhavé a vášnivé? No, ve srovnání s realitou byly vlažné jako čaj o páté. Tedy s tím malým vzorkem reality, co zrovna zažila. A chci víc, uvědomila si. A neměla bych. Co to se mnou do pekla je?


237

Roztřeseně se svezla na sedadlo, a když zaslechla šustění, zamračila se a pohlédla dolů. Vedle sebe spatřila čokoládovou tyčinku. Chvíli na ni zírala, pak po ní instinktivně sáhla, ale když uviděla, jak se jí třese ruka, zarazila se. Dobrá, podle Jacka za to mohla nízká hladina krevního cukru, vybavovala si pomalu. Před tímto výletem nikdy podobné problémy neměla, ale čokoládové tyčinky a džus jí prve podle všeho pomohly. Vzala tyčinku a navzdory roztřeseným, nešikovným prstům se jí podařilo ji rozbalit. Automaticky začala jíst a při tom v duchu bojovala s tím, co provedla. V době, kdy čokoládu dojedla, odstrčila vinu a ponížení stranou, a chtě nechtě se zaměřila na to, co dál. Přišla na několik možností. Všechny zahrnovaly nutnost vyhnout se Christianovi širokým obloukem. Dlužila mu omluvu, ale prostě se za sebe příliš styděla, než aby se mu hned teď dokázala podívat do očí. Vlastně v ní ta představa vzbudila úzkost blízkou panice, a tak začala zoufale pátrat v hlavě po způsobech, jak se mu vyhnout. Vyskočení z minibusu a sehnání přímého spoje zpátky do letoviska se jí coby řešení zamlouvalo nejvíc. Bohužel jediným dopravním prostředkem odtud byly autobusy. Nicméně nehrozilo, že by dokázala zbytek cesty absolvovat jako Christianova spolusedící. I kdyby k tomu byl nakrásně ochoten, pomyslela si s povzdechem. Zmačkala obal od čokolády v ruce, vyklouzla ze sedadla a spěchala ven z minibusu. Christian dokončil promazávání řidičových vzpomínek, poslal ho svou cestou a pak přešel k umyvadlům. Otočil kohoutkem, několikrát si opláchl tvář studenou vodou a teprve potom se narovnal a podíval se na sebe.


238

Měl teď o trochu lepší barvu, ale neměl dost krve. Nebyl ochoten riskovat oslabení řidiče za volantem minibusu plného turistů. Ale dal si dost, aby mu to myslelo alespoň kapku jasněji, a tak myslel na to, jak dokonale se mu podařilo zapeklitou situaci ještě více zašmodrchat. S povzdechem se opřel rukama o pult a na moment zavřel oči. Pokoušel se vymyslet, co by měl asi tak říct Carolyn, až se vrátí do autobusu. Ale mysl se paličatě vracela k tomu, jak blondýnka otřásla jeho světem. V těch několika málo minutách pod a na sedadle minibusu zažil víc vášně než za celých plus mínus pět set let. Ta ženská byla plamenem k jeho dynamitu. Nebo možná byla tím dynamitem. Nevěděl, ale něčím byla určitě. Ještě pořád měl pekelnou erekci. Stan se neposkládal ani, když stál těsně u zpoceného řidiče se zuby v jeho krku. Což bylo docela s podivem, vezmete-li v úvahu, že při své nízké hladině krve by asi vůbec neměl být schopen erekce. S úšklebkem zavřel kohoutek a zamířil ven z koupelny. Zrovna se vrátila jejich parta a nasedala do minibusů. Postavil se ukázněně na konec fronty u třetího minibusu a nervózně si bubnoval prsty do stehna. Znovu stál na přímém slunci, ale stěží si toho všímal. Hlavu měl plnou starostí, jakpak ho asi přivítá Carolyn. Krycí historka šla definitivně do pekel, a že je gay mu už teď nebude věřit ani omylem. Ale možná ji těch pár polibků a trocha hlazení zlákají k přehlédnutí toho, co považovala za věkový rozdíl, a konečně si ho pustí k tělu. Upínal se k této naději až do okamžiku, kdy se konečně dostal do autobusu a uviděl, že dvousedadlo, o které se dělil s Carolyn, zeje prázdnotou. Na místě se


239

zastavil a obrátil se k šoférovi, ale ten se dříve, než vůbec stihl promluvit, usmál a řekl: "Vaše dáma přestoupila do předního minibusu." "Já myslel, že v ostatních minibusech nejsou žádná volná místa," odtušil potichu. "V každém je pouze jedno, vedle průvodce." "Jasně," vydechl, obrátil se a sklesle pokračoval na svoje místo. Na to, aby ji uvedly v pokušení, polibky zjevně nestačily. Dala se na útěk. "Caro! Konečně jste se vrátila." Carolyn se smála Jackovu přivítání, zatímco ji bral za ruku a pomáhal jí na palubu. Vzhledem k tomu, že jela v prvním minibusu na předním sedadle s průvodcem, vystupovala první a tak byla také první na palubě. "Kdepak máme šumaře?" "Někde vzadu," utrousila, když už si ji odváděl ke kormidlu. Pomoc při naloďování ostatních přenechal posádce. "Aha. Vy jste se nemohla dočkat, až mě uvidíte, a tak jste utíkala napřed," zakřenil se. Jen se zachechtala a zakroutila hlavou. Znovu ji doprovodil na sedátko vedle sebe. "Vaše květiny, broskvičko," zazpíval, sundal z kormidelního kola květinový náhrdelník a pověsil jí ho kolem krku. Potom ale neustoupil, nýbrž vzal její tvář do dlaní a zvedl ke kontrole. Za chvilenku spokojeně kývnul. "Barva dobrá, oči jasné. Ještě ukažte ruce." Carolyn nakrčila nos, ale poslechla a natáhla ruce před sebe. "Pevné jako skála. Po Sulphur Springs jsem si musela dát druhou vaši tyčinku, ale od té doby jsem neměla problémy. A na plantáži jsem si zašla pro nášup. Je mi dobře. Netřeba si dělat starosti," uklidnila ho.


240

"Výborně. Ale udělejte mi laskavost, a až se vrátíte domů, nechejte si udělat krevní testy," požádal tentokrát zcela vážným tónem. Přikývla stejně vážně. Dnešní zážitek ji vyděsil natolik, že už byla pevně rozhodnutá podrobit se po návratu domů preventivní zdravotní prohlídce. Popravdě řečeno, teprve po jídle na plantáži se začala cítit zase sama sebou. V té době si také uvědomila, jak byla předtím slabá a dezorientovaná. Vyčítala si tu trapnou epizodu prve v minibusu. Prostě neměla v povaze vrhat se na muže jen tak. Ta hrozná scéna se jí celé odpoledne přehrávala v hlavě, pořád dokola a dokola. Polibek, nějak mu skončila na klíně – a nebyla si moc jistá, jak k tomu vlastně došlo. Byl to jakýsi rozmazaný kolotoč chtění a potřeby. Prostě mu najednou seděla na klíně a na ňadrech měla jeho ruce a— Tato část ji poněkud mátla. Alespoň dokud si nevzpomněla, že tou dobou zřejmě ani Christian neměl všech pět pohromadě. Byl bledý, na čele se mu perlil pot a celý hořel. Nejspíš halucinoval, že ona není ona, ale George Michael. Rozhodně se vzpamatoval dost rychle. Hrůza na jeho tváři, když ji shazoval na sedadlo a prchal, ji doteď děsila. Měla obavy, že jakmile dorazí na plantáž, přijde za ní, a buďto bude chtít, aby mu vysvětlila, co to mělo jako znamenat, nebo jí naopak sám zdvořile vysvětlí, že je gay. Co by mu na to mohla říct? No tak se nezlob. Zdály se mi o tobě takové ty mokré sny, a myslím, že se mi na moment prostě pomíchaly s realitou. Jenom si odfrkla. Proklatě se spletla. Christian si udržoval odstup. Navíc ji zpovzdálí pozoroval s ostražitostí, která ji nutila


241

k zamyšlení, jestli neměl chudák strach, že na něj zase skočí. Nemusel se bát. Byl v bezpečí. Konečně byla opět ve své kůži a moc ráda by mu sdělila, že už po něm nevyjede. Naneštěstí neměla koule na to, aby k němu prostě nakráčela a řekla: Jsi v bezpečí, chlapče. Už se na tebe znovu nevrhnu, ale nějak mu to dát najevo bude muset, o tom žádná. Nějak. "Už se to nese." Carolyn pohlédla na Jacka, který se před ní zjevil s plným kelímkem v ruce. "Ohnivý džus?" zeptala se, ale vzala si ho. "Pro maskota nic menšího," zakřenil se. Pousmála se, usrkla, a když jí strčil před oči čokoládovou tyčinku, zvedla obočí. Polkla a zavrtěla hlavou. "Už jsem vám říkala, že jsem v pohodě." "Preventivní opatření," opáčil a zeširoka se na ni usmál. "Kromě toho jsem vám při odjezdu přece slíbil květiny, pití a čokoládu." "Hmm." Tyčinku přijala, ale neodolala, musela ho popíchnout: "Zatím si ještě nejsem jistá, jestli jsem připravená na stálý vztah." "Jsem ochotný jít na to pomalu," ujistil ji. Tentokrát ale v jeho hlase nezaslechla ani špetku legrace. Carolyn vykulila oči. Poprvé si nebyla jistá, jestli to jeho flirtování byla fakt jen švanda, a zčistajasna začala uvažovat, jestli o ni třeba doopravdy neměl zájem. Pokud ano, mohl by být řešením všech jejích problémů. Líbil se jí a bylo jí s ní dobře. Mohl by se z něho vyklubat její první zálet! Ten by očividně potřebovala jako koza… jako sůl, i kdyby jen na ochranu lidí ve svém okolí. Její tělo zřejmě prahlo po sexu. Popustit mu trochu uzdu by mohlo všechno napravit.


242

Samozřejmě je tu ještě jeden drobný detail, Jack se líbí i Christianovi, pomyslela si a vzdychla. Na druhou stranu, jestli je hetero, beztak je Christian bez šance. A ona skutečně potřebovala ošetřit svůj malý problém dřív, než provede něco horšího, než byl ten dnešní úlet. Náhle ucítila vzadu na šíji mravenčení a ztuhla. Podívala se přes rameno, a když uviděla, že na palubu právě vkročil Christian, nijak zvlášť ji to nepřekvapilo. Probodával ji očima a tvářil se jak o pohřbu. Stejné mravenčení pocítila dneska už několikrát a při ohlédnutí pokaždé přistihla Christiana, jak na ni zíral. "Muzikantík byl poslední. Čas vyplout," odtušil Jack, čímž si získal její pozornost. Přistoupil ke kormidlu a nastartoval motor. Pohlédl na ni a s taškářským úsměvem zamrkal. "Chcete nás odtud vyvést?" Odfrkla. "Máte snad zálusk na novou loď nebo tak něco?" Zachechtal se a mávl na posádku, ať se pustí do díla. Zatímco se soustředil na kormidlování, aby je bez úhony dostal z rušného zálivu, oba mlčeli. Carolyn toho využila na porozhlédnutí, kam se asi usadil Christian. Našla ho stát samotného pod plátěnou markýzou stínící prostřední sedadla a zamračila se. Vypadal tak osaměle. Ale sotva jí pohlédl do očí, rychle se odvrátila a upila doušek ze svého drinku. "Doufám, že s sebou máte plavky," ozval se Jack, když vypluli z přístavu na otevřené moře. "Na zpáteční cestě se pokaždé stavíme vykoupat na pláži Anse Cochon." "Mám. Genie mne varovala. Mám je oblečené pod tričkem a šortkami." "Vážně?" vydechl a provokativně rozvlnil obočí. "V tom případě je rychle shoďte. Vždycky dámám nesmírně


243

rádi dopřejeme slunění na palubě. Dokonce mám opalovací krém, kdybyste ho snad potřebovala. A prý jsem mistr nad mistry v jeho roztírání." "Mistr nad mistry, fakt?" zopakovala pobaveně. Jack bez uzardění přikývl. "Jsem puntičkář. Pečlivě se postarám, aby byla každičká píď nahého těla svědomitě namazána onou vonnou, kluzkou substancí." Carolyn se usmála a zakroutila hlavou nad jeho mrštným jazykem, ale lákalo ji to. Alespoň tričko by shodit mohla. Bylo horké odpoledne a zoncna rumplovala, jak říkávali pravověrní Kanaďané. Většina mužů už dávno byla nahoře bez, a několik žen si právě svlékalo halenky a odhalovalo pod nimi ukryté plavky. "No tak, kampak se poděla vaše stará dobrá kanadská kuráž?" provokoval Jack. "Dolů s textilem. Vím, že to chcete." Zadívala se mu do šibalských očí, rychle spolkla poslední doušek nápoje a podala mu prázdný pohárek. Potom si sundala květinový náhrdelník, který mu také předala. Sotva si ho vzal, chytila lem trička a rychle si ho přetáhla přes hlavu. "To je holka," zachechtal se Jack. "Ještě pár skleniček a zatančíte nám na palubě." Když přehodila triko přes zadní opěradlo své stoličky a otočila se, zjistila, že jí podával nový kelímek ohnivé oranžády. "Jak jste to tak rychle sehnal?" užasla. Mravenčení na boku – Christianův pohled klouzající jí po těle – snaživě ignorovala. "Tristan s ním za námi vyrazil v okamžiku, kdy uviděl, že jste dopila ten první," ukázal na mohutného chlapíka, který ji zásoboval pitím už cestou sem. Carolyn zvedla obočí. "Snažíte se mě snad opít, abych vám zastepovala na kapitánském můstku?"


244

Jack zařval smíchy. "Na zpáteční cestě mají hoši nařízeno pilně dolévat. Všem to pomůže, aby se uvolnili natolik, že se s chutí zapojí do soutěžení. Je pak větší legrace a to je cílem akce. Kvůli tomu jsou přece tady." "Co přesně jsou ta vaše soutěžní klání?" zeptala se podezíravě. Křenil se a šermoval jí prstem pod nosem. "Ne-ne-ne. Přece po mně nechcete, abych pokazil překvapení." "Hmm… nic dobrého z toho nekouká, jestli musíte lidí napřed opít, aby se toho vůbec byli ochotní zúčastnit." "Ne opít, uvolnit," upřesnil, a když se zatvářila, že o tom dost pochybuje, zachechtal se a kápl božskou: "No, jeden nebo dva se ožerou, ale většina lidí má dost rozumu, aby to nepřeháněla. Kromě toho tu máme jenom omezené množství punče. Jakmile se vypije, mají smůlu. Není ho dost, aby se opili všichni." Letmo přejel pohledem její holá ramena, pak ustoupil od kormidelního kola a jednou rukou ho pustil. "Pojďte převzít kormidlo." Carolyn sklouzla ze sedátka a šla splnit rozkaz. Sotva se chopila kormidla, pustil ho a ukázal na kompas na palubní desce. "Udržujte střelku mezi těmito dvěma body." Přikývla. Stejný pokyn jí dal už cestou sem, a sama na sebe udělala dojem, jak dobře to zvládla. Jack se předklonil a chvíli štrachal ve své přihrádce na sladkosti, kterou teď měla vedle boku, ale brzy se narovnal a postavil se za ni. Když jí bez varování položil ruce na ramena a začal po nich roztírat něco teplého, ztuhla a překvapeně se po něm ohlédla. "Na tohle slunce máte příliš světlou kůži, potřebujete namazat, jinak budete jak vařený humr," odtušil vážně. Když zaváhala, zasmál se. "Klid. Pracujeme na vážné


245

známosti, takže se to smí." Nervózně se zasmála a obrátila se, aby upřela pohled na střelku kompasu. Ale jak jí tak rejdil rukama po kůži, divže z ní nevyletěla. Dělal to perfektně profesionálně, můžete-li být profesionálním roztíračem mléka na opalování. Jeho ruce se jí svižně pohybovaly po ramenou a nahoru a dolů po pažích. Nelaškovaly, neflinkaly se, pomalu, ale jistě postupovaly na záda a boky, přesto byla minutu od minuty napjatější. "Od rozvodu jste s nikým nechodila," řekl najednou. Málem se po něm ohlédla, ale ovládla se. Nechtěla zase spatřit Christiana, jak na ni civí. Cítila jeho oči. Propalovaly jí díry do zátylku. Věděla o něm, že má zálusk na Jacka, ale čím dál tím víc to vypadalo, že kapitán je normální, a s tím ona nic nenadělá. "Poznám, že jste už hodnou chvíli na sobě neměla ničí ruce," pokračoval Jack konverzačním tónem. "Jste napjatá jako kočka nad vodou." "Pardon," zašeptala, ale pomyslela si, že něčí ruce na sobě měla. A to velmi nedávno. Ve vzpomínkách jí ožilo těch pár okamžiků v minibusu, a hned ucítila, jak jí tvrdnou bradavky, a celé tělo jitří nezapomenutelná vášeň. Když Jackovy ruce najednou zpomalily, silou vůle zapudila vzpomínky z mysli a zhluboka se nadechla. Ňadra zezadu vidět nemohl, ale při záplavě živých obrazů jí také naskočila husí kůže a po zádech běhal mráz. Měla podezření, že si všiml fyzické reakce a zmýlil si příčinu. Ukázalo se, že měla správné tušení, protože náhle přistoupil blíž, teplo jeho těla ji hřálo do boku a ruce stiskly v pase. "No, tomu aspoň říkám povzbuzení," vydechl jí vedle ucha. "Už jsem si začínal myslet, že jste vůči mému


246

šarmu dočista imunní." Carolyn si jen mlčky okusovala ret, nebyla si jistá, co má udělat nebo říci. "Smím být tak smělý a doufat, že jsem ve vás vzbudil dostatečný zájem, abyste se mnou zítra v noci povečeřela?" Otočila hlavu, aby se na něj ohlédla, jenomže když vedle sebe spatřila rozložitou černou masu, vypískla leknutím. Christianova hruď, uvědomila si a zvedla hlavu. Probodával ji shora očima. "Jestli se dokážeš na moment odlepit od kapitánových mastných rukou, ocenil bych, kdybys mi věnovala několik slov," odtušil chladně. Klesla jí čelist a ucítila, jak se za ní Jack celý napružil, a pak sklapla pusu a vyklouzla z úzkého prostoru mezi kormidlem a kapitánem. "Hned jsem zpátky." "Budu čekat," slíbil, převzal kormidlo, ale přimhouřené oči upíral na Christianovu tvář a netvářil se přátelsky. Atmosféru náhle ztěžklou testosteronem ocenila otráveným povzdechem, Christiana popadla za křídlo a odvlekla ho k zábradlí na zádi. Tam se zastavila, udělala čelem vzad a zamračila se na něj. "Zaprvé, to bylo hrubé." Odfrkl si. "Hrubé? Celou tě osahával." "Ano, ale—" odmlčela se a pak zavrtěla hlavou. "Je mi to líto. Vím, že máš o něj zájem, ale nevyjela jsem po něm ani nic podobného. A jestli je normální, s tím já nic nenadělám." Zakabonil se ještě víc a tak vyhrkla: "Omlouvám se za tu věc v minibusu." "Tu věc v minibusu?" otázal se ponuře, každé slovo jako prásknutí biče.


247

Trhla sebou. "Mám jedinou omluvu. Nebylo mi dobře a… no… jsi přitažlivý," vydechla bezmocně. "Na moment se mi to v hlavě prostě nějak popletlo. Omlouvám se, že jsem tě políbila. Ale ty ses vůbec nebránil, a já vím, žes byl nejspíš taky mimo sebe. Považoval jsi mě za Eltona Johna nebo tak něco, ale to mi zrovna moc nepomohlo." Když na ni pořád jen zíral s pokleslou čelistí, vzdychla a dodala: "Upřímně řečeno, začínám si myslet, že jsem měla pravdu a měla bych… ehm… hm, však víš." Zavřel ústa, načež hedvábným hlasem pravil: "Ne, nevím. Co kdybys mi to pověděla?" Ostražitě ho pozorovala. "Jak jsme to probírali v restauraci." "Tam jsme hovořili o spoustě věcí," pronesl ponuře. "Buď konkrétnější, prosím." Kecy, chce mě donutit, abych to řekla nahlas, pomyslela si naštvaně. "No, myslím, že bych si měla s Jackem něco začít." Přimhouřil oči, tvářil se upjatě, a tak začala drmolit: "Máš pravdu, nejsem ten typ, co prostě sbalí chlapa v baru. Ale s Jackem jsem strávila trochu času, a je milý. A nebudu se do ničeho hrnout. Pozval mě na večeři. Na tom není nic špatného. Přijmu a možná mu dovolím, aby mě políbil. Uvidím, jak se to vyvine." Když na ni zíral jako zkamenělý, přistihla se, že blábolí: "Podle všeho zcela vážně potřebuji něčí pozornost. Když jsem začala mít erotické sny, a ne jen v noci v posteli, bylo to dost zlé. Ale jestli se budu vrhat na své ubohé teplé přátele—" Zavřela oči a zvedla ruku, mnula si čelo a zděšeně mumlala: "Bože, příště políbím Bethany nebo hůř." Spustila ruku a řekla: "Podle všeho jsem bez toho byla příliš dlouho, a musím uspokojit jisté biologické potřeby, abys byl v bezpečí."


248

"Cože?" otázal se nevěřícně. "Chceš snad naznačit, že se s ním míníš vyspat kvůli mně?" "Vážím si tvého přátelství a udělám cokoli, co bude potřeba, abys byl v bezpečí," prohlásila pevně, pak zrudla a přiznala: "Bože, svíjím se jak žížala na háčku pokaždé, když pomyslím na hrůzu ve tvé tváři, když jsi vyběhl z minibusu. Měla jsem pocit, jako bych tě znásilnila nebo tak něco, a pak tu jsou ty sny. Jako bych tě v nich pomyslně zmermomocnila pokaždé, když je mám. Tak to aspoň vnímám já. A to o nich ani nevíš. No, nevěděl jsi," opravila se zamračeně a rychle pokračovala: "Musím to dostat pod kontrolu. Chci říci, hodně jsem o tom minulou noc přemýšlela, a my prostě nejsme stvořeni k celibátu. Sex je přirozený, a myslím, že mi vážně musela začít menopauza. Ruku v ruce s ní jdou hormony a nadrženost. Jestli něco včas neudělám, brzy budu obdělávat číšníky. Já—" "Cara," energicky jí skočil do řeči a popadl ji za paže. "Přeháníš. Není potřeba zacházet tak—" "Nepřeháním," trvala na svém, zvýšeným hlasem. "Na Brenta jsem se nikdy takto nevrhla… ani na nikoho jiného. Ale chovám se bláznivě, takhle na tebe skočit, a— Prostě bude lepší, když se o to zavčas postarám." Zhluboka vydechla a dodala: "Kromě toho, pokud nechci strávit zbytek života sama jak kůl v plotě, budu se muset vrátit do světa, kde se randí. Není od věci to nacvičovat předem, s někým s kým se pravděpodobně nikdy znovu nesetkám. Tak se s ním aspoň nemusím už nikdy vidět, pokud ze sebe udělám totálního pitomce," zdůraznila. "Cara," řekl tiše. "Ne." Poplácala ho po ruce a zavrtěla hlavou. "To je dobré. Vím, že jsi na mě naštvaný, a po tom, jak jsem se chovala, na to máš plné právo. A vím, že se asi budeš


249

zlobit také na Jacka, protože se ti líbí. Chci říci, přátelé nechodí s kluky, o které stojí jejich přátelé. Ale v tomto novomanželském pekle není moc na výběr, a on je milý a zjevně má o mě zájem. Navíc je hetero. Takže, ať už tě to štve nebo ne, hodlám si s ním vyjít." Znovu ho poplácala po ruce. "Vím, že asi chceš trochu času, abys všechno strávil, tak tě nechám meditovat o samotě. Ale pořád budu tvou bradkou a tak vůbec. Jsem si jistá, že Jackovi to nebude vadit, ví, že jsi gay. Slíbil, že to nikomu nepoví," dodala rychle. "A já jen doufám, že mi to, jak jsem tě napadla, časem nakonec odpustíš. Skutečně nedokážu vysvětlit tu podivnou slabost, kterou pro tebe mám, ale slibuji, že se to nebude opakovat." Otočila se na patě a dřív, než stačil odpovědět, utekla zpátky na příď. "Je všechno v pořádku?" zeptal se Jack pro změnu podivně chladně věcným hlasem. Povzdechla si. "Ano. Jenom trochu žárlí. Líbíte se mu a to, jak jste mi věnoval pozornost, ho vytočilo." Zamrkal a užasle na ni vytřeštil oči. "Na mě? On—" "Copak? Myslel jste si, že váš šarm účinkuje výhradně na ženy?" zeptala se pobaveně. "Spíš jsem doufal, že účinkuje výhradně na ženy," zabručel Jack a znovu obrátil pohled na moře. Po chvilce potřásl hlavou a zašeptal: "A to jsem si říkal, že na teplouše na vás nějak moc žárlí." Carolyn se pousmála a zavrtěla hlavou, ale nemohla si pomoci, v hloubi duše si přála, aby tomu tak bylo. A tak zavrtěla hlavou podruhé, tentokrát nad sebou. Tohle byl pádný důkaz, že jí to pořád ještě nemyslelo docela jasně. "Takže… pokud vím, předtím, než nás vyrušili, jsem vás zval na večeři," odtušil, aniž spustil oči z obzoru.


250

Zaváhala, pohledem znovu zalétla ke Christianovi. Vypadal zachmuřeně, tvář měl zamračenou, ale pořád byl zatraceně pohledný, a ona cítila, že se jí svírá srdce. Stiskla rty, obrátila se a usmála. "A já jsem, pokud vím, chtěla říci ano." Otočil hlavu, ukázaly se jiskřící oči a široký úsměv. "Jo?" "Jo," potvrdila a pak vyhrkla: "Ale pokud jde o randění, pořád jsem ještě v záběhu. Já—" Když sundal jednu ruku z kormidla, vzal ji kolem pasu a přitáhl dopředu, slova jí došla. Bála se, že ji hodlal políbit, a nedokázala neztuhnout, ale jenom jí zašeptal do ucha: "To je v pořádku. Když jsem říkal, že jsem ochotný jít na to pomalu, myslel jsem svá slova zcela vážně. Některé věci stojí za čekání." S úlevou vydechla: "Díky." Když jí vlepil letmou pusu na čelo a pustil ji, Carolyn se dokonce podařilo vymáčknout ze sebe úsměv. A když se před ní zjevil drink, překvapeně se ohlédla. Tristan s další dávkou ohnivé vody. Kdo jiný, koneckonců. Začala odmítat, ale pak přes jeho rameno zahlédla Christiana. Pořád se zuřivě kabonil na zádi. Zakousl se do ní pocit viny, což v mžiku změnilo její názor na džus. Vzala si ho. Měla podezření, že bude potřebovat doping, jestli nechce pokaždé, když se jí Jack dotkne nebo s ní zalaškuje, zmrznout jako nějaká ledová panna. Byla pevně odhodlaná dotáhnout tuhle věc až do konce. Vyjde si s ním a dovolí mu, aby ji líbal a— no, jestli na jeho polibky zareaguje stejně jako na ty Christianovy, mělo by to klapnout. Jenom se teď potřebovala uvolnit, aby do té doby nezpanikařila. Bohužel ji samotná představa, že něco z toho udělá, pekelně znervózňovala, a tak neměla daleko k panice.


251

Bože, já jsem fakt ubohá, pomyslela si Carolyn znechuceně a zvedla kelímek ke rtům.


252

14. KAPITOLA "Propánajána, to byla sranda, viď že jo?" začala otravovat Carolyn, jen co vykročili po přístavišti. Poskakovala vedle něho jako blonďaté kůzle. Christian zavrčel, což mohlo být považováno za souhlas s těmi rozpustilými slovy, ale zdání klame. Pro něj to totiž vůbec nebyla sranda. Muset stát na zádi, bezmocně přihlížet, jak kapitán Jack strkal Carolyn jeden kelímek za druhým, prý aby se uvolnila, a při tom využíval každé příležitosti k tomu, aby ji osahával, nebylo nic než sadistické mučení. Bylo mu jasné, co ten chlap dělal. Neušlo mu, jak pokaždé, když se jí Jack dotknul, Carolyn ztuhla a znervózněla. Mořský vlk se proto očividně rozhodl, že na ni bude co možná nejvíc sahat nesexuálním způsobem, který ji neohrožoval, aby si na jeho doteky zvykla. Na lodi to bylo dost hrozné, ale když zastavili u pláže Anse Cochon, aby si zaplavali, bylo to ještě desetkrát horší. Všichni, včetně Carolyn, se svlékli do plavek. Stáhla si šortky a ukázalo se, že pod nimi měla spodek sytě fialových bikin, jejichž horní díl si v minibusu pod tričkem spletl s podprsenkou. Nadmíru zaujatým očím kapitána se tak naskytl pohled na její vnadnou postavu a hezky tvarované nohy. Jack okamžitě začal naléhat, že potřebuje víc mléka na opalování, a poté ochotně pomáhal při jeho roztírání, přestože ji to zjevně uvádělo do rozpaků a byla jako na trní. Rozhodl se ji tedy odreagovat dováděním na břehu. Cákal na ni vodu, pokoušel ji a nakonec popadl Carolyn v pase. Prakticky nahou si ji přitiskl zády na svalnatý


253

hrudník a vyhrožoval, že hodí maskota do vody. Christian to zachmuřeně sledoval z lodi. Silou vůle odolával nutkání přeskočit zábradlí, doplavat na pláž a vyrvat tomu pacholkovi srdce z těla za to, že si na ni troufal sahat. Zabránily mu v tom pouze odlesky nepříjemných pocitů na Carolynině tváři, a pak také fakt, že jí přes veškerou snahu o přivyknutí, při Jackově dotecích stále tuhnul nejen úsměv. Na něj v minibusu takovýmto způsobem nereagovala. A to v té době neměla natankováno ani z poloviny tolik, co teď. Ten chlap byl bez šance. "Nemůžu uvěřit, že jsem vyhrála soutěž v břišním tanci, oslíčku otřes se," hihňala se. Znovu zavrčel, měl sevřené čelisti a teď dokonce skřípal zuby. To bylo deset minut, na které jen tak honem nezapomene. Ve chvíli, kdy bylo zahájeno soutěžní klání, začalo již pití náležitě působit, a tak když posádka vytáhla obrovský magnetofon a seřadila zhruba tucet žen na palubě výletní lodi, Carolyn se vesele zapojila. Byly informovány, že ony mají předvést, co dovedou jako břišní tanečnice, a muži zvolí potleskem vítězku. Vzhledem k tomu, že ji minulou noc viděl tančit, nijak zvlášť ho nepřekvapila. Zavřela oči, ponořila se do hudby a bravurně se rozvrtěla a rozvibrovala jako profesionálka. Když hrála hudba, byla samou esencí smyslnosti, a on nebyl jediný, kdo si toho všiml. Vyhrála levou zadní. Ostatní soutěžící nebyly stejně nalité jako ona, a tudíž postrádaly její lehkovážnou suverenitu. Rychle se samy vypoklonkovaly nebo byly příliš křečovité, a pánové je vypískali. V každém kole vyřadili tři tanečnice, až zbyla jen Carolyn a dvě podstatně mladší soupeřky. Z nich se


254

pak volilo první, druhé a třetí místo. Carolyn porazila mladou nevěstu něco přes dvacet a čerstvou třicátnici a vyhrála tak cenu; květinový náhrdelník, který beztak celý den nosila, a ještě pořád ho měla na krku. "Měl ses přidat, když přišli na řadu mužští. Vsadím se, že bys taky dokázal pěkně zatřást oslíkem," smála se, neustále mu hopsala po boku, i když už vcházeli do hlavní budovy. Christian zavrčel do třetice. Jakmile totiž byla Carolyn prohlášena vítězkou, role se obrátily. Na soutěžní prkna byli nahnáni muži a porotkyně se mohly utleskat. On sám se nezapojil. Ani se neobtěžoval sledovat tanec svatého Víta, kterému se to, co předváděli ostatní muži na lodi, podobalo asi nejvíce. Nespouštěl oči z Carolyn. Kapitán jí obřadně pogratuloval, kolem krku jí dal květinový náhrdelník a na rty vtiskl blahopřejný polibek. Zrudla a sklopila hlavu. Potom jí ten mizera majetnicky přehodil ruku kolem ramen a jal se povýšeně sledovat, jak se hoši ztrapňují. Carolyn tam stála, okusovala si rty a vyhlížela sice nervózně, ale odhodlaně. A právě ten odhodlaný výraz mu vadil nejvíce. Bilo do očí, že si ta ženská umanula spustit se s kapitánem Jackem, ať už se jí chtělo nebo ne. Její reakce totiž nesvědčily o tom, že by se do toho hrnula s bůhvíjak velikým nadšením. A proč vlastně? Aby dostala pod kontrolu to, co považovala za premenopauzální nadrženost, a zachránila naše přátelství tím, že mě uchrání svých nežádoucích pozorností. Pane Bože, jaká to ironie. Jakmile nastoupili do mikrobusu, aby se vyvezli do kopce, Carolyn se zeptala: "Tak co, půjdeme dnes na večeři?"


255

Christian zamrkal. Zrovna se usazovali na přední dvousedadlo, a jemu zvolna docházelo, že když teď byla Bethany zase nemocná, dnešní noc bude Carolyn volná, a bude s ním moct povečeřet. "Protože jestli ne, tak až se převléknu, měla bych běžet zpátky na loď. Jack bere lidi na noční vyjížďku a pozval mě, abych jela s ním, ale odmítla jsem, protože jsem ti slíbila hrát rande—" "Ano, půjdeme na večeři," zavrčel okamžitě. Skálopevně se rozhodl. Nikam poblíž Jacka už ji znovu nepustí, i kdyby čert na koze rajtoval. Její odhodlání vyspat se s Jackem pro jeho dobro bylo prachobyčejné šílenství… a on to prostě nedovolí. Možná si ještě nemohl troufnout riskovat a svěřit se jí s tím, co jsou on a jeho lidé zač, ale hodlal jí povědět, že ve skutečnosti není žádný gay. Potom jí všechny myšlenky a starosti vyžene z hlavy polibky, svlékne ji do naha, vyhledá každou píď kůže, které se dotknul kapitán, a položí na ni vlastní ruce, čímž veškeré vzpomínky na toho chlapa doslova vlastnoručně vyhladí. A poté ji bude milovat, až nebude moct ani dýchat. Ráno, až se slunce vyhoupne nad obzor, už nebude natolik pošetilá, aby si představovala, že ji ještě nějaký další muž dokáže vzrušit tak jako on. Do pekla, hned teď by ji měl prostě odvléct nahoru do vily a ten plán zrealizovat. A také že by to udělal, kdyby ovšem jeho potřeba krve opět nedosáhla kritického bodu: emoce na pochodu a téměř nulová sebekontrola. Nechtěl riskovat. Dokud si nedá pár sáčků krve, dokonce si ani netroufal držet Carolyn za ruku. "Fajn, počkám na tebe dole v hale," odtušila vesele. Okamžitě to zamítl: "Ne. Já tě vyzvednu." Tentokrát to bude schůzka se vším všudy. Nebude si s ní nikde


256

dávat sraz. Vyzvedne ji u ní doma, vezme dolů na večeři, a pak… "No, ale—," začala. Rázně ji přerušil, jelikož mikrobus právě zpomaloval před její vilou: "Přijdu pro tebe." Rychle otevřel dveře a vyprovodil ji ven. "Ale—," zkusila to ještě jednou, když se vyhoupnul do kabiny. "Za hodinu," skočil Carolyn do řeči a zavřel jí dveře před nosem, čímž další protesty utnul. Zděšeně zírala za vzdalujícím se vozidlem, pak se otočila a vykročila po chodníčku ke dveřím. Nechtěla, aby pro ni chodil. Beth jí zase bude číst levity, a jí se teď fakt nechtělo poslouchat další kázání na téma bradka. Úplně by to zhatilo povznesenou náladu. A že byla povznesená, jen co je pravda. Totálně vláčná. Dobrá, to je slabé slovo, připustila v duchu, když se na kamenné pěšině zapotácela. Byla namol. Popravdě řečeno, dojít z přístaviště k mikrobusu po svých byla pěkná zabíračka. Vlastně si ani nebyla jistá, jak moc se jí dařilo jít rovně. Možná maličko vrávorala, ale Christian si toho naštěstí nevšiml. Zíral před sebe a celou cestu se tvářil jako kakabus. Na pití ji nikdy moc neužilo. Čas od času si dala sklenku vína k večeři. Na této dovolené toho patrně vypila víc než za celý dosavadní život, a většinu z toho dneska. Opila se úmyslně, v zoufalé snaze se uvolnit, aspoň trochu. Bohužel to však nezafungovalo tak, jak doufala. Džus sem, džus tam, pokaždé když na ni Jack sáhl, kapku ztuhla, ale začínala si myslet, že to mělo spíš co dělat s Christianem. Celou dobu ji zamračeně hypnotizoval ze stinného kouta paluby. Možná že kdyby


257

tam nebyl, nevypadal krásně a zatraceně sexy, a neprobodával ji očima za to, že mu krade muže, o kterého měl zájem on sám, hezky by se v Jackově přítomnosti uvolnila. Alespoň v to doufala. Předpokládala, že co by bylo kdyby zjistí zítra při večeři ve dvou… a ještě předtím, než mě vyzvedne, bych si možná měla dát pár koktejlů, pomyslela si. Jakmile dopajdala ke dveřím a pustila se do nerovného duelu s kartou, kterou se potřebovala trefit do mladší sestry klíčové dírky, odsunula tuto záležitost prozatím do pozadí. Momentálně měla jiné starosti. Musela se osprchovat, obléknout za dámu a vylézt do kopce ke Christianově vile, a to všechno dřív, než si pro ni přijde. Vážně neměla náladu na moudré kecy, a kdyby se Bethany domákla toho, že s ním zase půjde na večeři, určitě by jí začala promlouvat do duše. Sotva si na ni vzpomněla, napadlo ji, co si počne, jestli je Bethany opět lépe, a bude s ní chtít jít na večeři. Tato starost jí vrtala hlavou, dokud si hrála s dveřmi, ale zhola zbytečně, jak se nakonec ukázalo. Bethany ji zřejmě zaslechla šramotit a přišla otevřít. Koukla na ni, celou jednu minutu civěla s otevřenou pusou, načež ji obvinila z opilosti. Nu což, nikoli neprávem. Potom se pověsila Carolyn na paty a pronásledovala ji až do jejího pokoje. Cestou ji zasypávala otázkami typu: cos pila, a tak podobně. Carolyn blekotala povětšinou nesouvislé odpovědi, odpotácela se do koupelny a pustila sprchu. Když Bethany prohlásila, že je příliš nametená, než aby to, co říkala, mělo hlavu a patu, a ona tudíž odchází do postele, Carolyn se neskutečně ulevilo. Na odchodu jí kamarádka ještě škrobeně doporučila, aby se i ona po osprchování odebrala na lože. Až se probudí, prý by si mohla něco


258

objednat u pokojové služby, bude-li se na to ovšem cítit. Ale jestli se nají hned teď, stejně to nejspíš zase vyblinká. Pak ji nechala v koupelně samotnou, jen ještě mezi dveřmi slíbila, že jí přinese vodu a láhev postaví na noční stolek. Měla by se před spaním pořádně napít. Voda pomáhá předcházet kocovině. Prý nechce, aby zítra na nákupním výletu Carolyn zbytečně trpěla. "Děkuji," zašeptala naše opiluška potěšená tím, jak se situace nakonec vytříbila. Mohla se osprchovat a předstírat, že si šla lehnout. Místo toho se oblékne a dveřmi na terasu se vytratí z vily. Tak se elegantně vyhne kázání. Bethany se ani nemusí dozvědět, že utekla z domu. Svlékla se a vstoupila do sprchy. No, vstoupila, nechytit se kohoutků, skončila by na zadku na dlaždičkách. Voda náhle zákeřně ochladla a Carolyn vypískla leknutím. Až po několika dlouhých vteřinách pod přívalem ledové vody jí došlo, že mimoděk otočila kohoutkem, a rychle ho vrátila do původní polohy. O čtyřicet pět minut později byla suchá, oblečená a protahovala se dveřmi, které vedly na terasu. Cítila se jako týnejdžr plížící se z domu, když má zaracha. Další věc, kterou jsem v době dospívání prošvihla, pomyslela si a zahihňala se. Uvažovala, jestli se všechny ženy chovají jako předpubertální idiotky, když se ohlásí menopauza. Měla by být schopná říci, že půjde dolů na večeři s Christianem. A kdyby jí začala Bethany dávat kázání, měla by dokázat jednoduše prohlásit, že je dospělá a může si dělat, co se jí zachce. A na výčitky že nemá náladu. Jenomže takhle je to jednodušší a vlastně docela psina, říkala si v duchu, když házela opánky přes zábradlí na terase. Zakřenila se, přelezla na druhou


259

stranu a seskočila do trávy. Zvedla střevíce a bosky pak utíkala kolem vily a po cestičce nahoru, a sama pro sebe se culila. Dokud nedorazila téměř až ke kamenné terase okolo vily, ve které bydlela kapela, nezastavila se ani neobula. Teprve několik stop od ní rychle vklouzla do sandálků, zapnula si je a narovnala se, aby si oprášila sukni, než bude pokračovat dál. Daleko nedošla. Hned při prvním kroku řemínek povolil a chodidlo se jí ze střevíčku s vysokým podpatkem sesmeklo. Carolyn se zapotácela, ve snaze neupadnout a udržet se na nohou ukročila do boku, ucítila, že půda pod ní povoluje, ještě stihla překvapeně vyjeknout: "Jé," a pak upadla. "Skutečně se domníváš, že je to moudré, synu?" zeptala se ustaraná Marguerite, když ho doprovázela ke dveřím. "Poslouchala jsi mě vůbec?" vyjel na ni otráveně Christian. Vyhlížel ven, jestli nedorazil mikrobus, který si zavolal. Vrátil se do vily, doplnil krev, osprchoval se, převlékl a vyšel z pokoje, aby zjistil, že celá kapela už je na nohou, a navíc je poctili návštěvou máti s otcem. Uplynulou půlhodinu strávil líčením svého dne hrůzy a toho, co se Carolyn rozhodla udělat, ale jeho publikum zjevně bralo její plány na lehkou váhu. "Je odhodlaná se spustit, aby mě zachránila. To nedovolím." "Jsem si jistá, že tak daleko nezajde," okamžitě namítla Marguerite. "Není možné, aby na ni zapůsobil stejně jako ty." "To na věci nic nemění. Ten chlap ji nepřitahuje. Sama mi řekla, že prý tomu chybí jiskra, ale jednou se rozhodla a je tvrdohlavá jak… kde je ksakru ten mikrobus?" zabručel a zabral za kliku, aby vyšel ven.


260

"Jsem si jistá, že by ne—" "Není tamhleto Carolyn?" ozval se najednou Santo. Christian se ohlédl a zjistil, že se mu všichni drželi v patách a vyšli za ním před vilu. Pak se podíval tam, kam nyní upíral pohled Santo, a na cestě opravdu spatřil Carolyn. Skláněla se a něco kutila se střevíčky. V přímém přenosu sledoval, jak se narovnala, oprášila, udělala krok vpřed… a najednou se převážila na stranu. Její oči a rty vytvořily v překvapené tváři trojlístek takřka dokonalých O. S peprnou kletbou na rtech se rozběhl, ale když se pod Carolyn utrhl břeh pěšiny, skácela se na zem a okamžitě se začala kutálet z kopce, téměř se mu zastavilo srdce v hrudi. Jednou už sám sbíhal stejnou cestou, a tak věděl, že svah v místě, kde se silnice zařezávala do horského úbočí, končil patnáct nebo dvacet stop vysokým strmým srázem. Změnil směr, zrychlil a ve stejnou chvíli, kdy sjela až k okraji srázu, skočil rybičku, aby ji chytil za nohy. Mírně přestřelil. Přistál na břiše na jejích nohou, s hlavou v jejím klíně a střevícem zarytým ve slabinách. Další vzpomínka, na kterou jen tak honem nezapomenu, běželo mu hlavou, když se rozkňučel bolestí. "Jé," vydechla Carolyn. "Tak tomu říkám vzrůšo." Christian pomalu zvedl hlavu z jejího klína a zjistil, že si sedla a teď mžourá, jako by právě spadla z postele na měkký koberec. "Ahoj," řekla a ještě měla tu drzost se na něj zaculit. "Jste v pořádku, drahá?" Kde se vzala, tu se vzala, klečela vedle nich Marguerite a ustaraně smetala Carolyn vlasy z obličeje. "Dost škaredě jste spadla." "Pohoda," s úsměvem mávla rukou. "Nespadla jsem zvysoka, většinou jsem jen válela sudy. Byla to celkem


261

legrace." "Je nalitá," vyprskla smíchy Gia. "Což je asi jediný důvod, proč se nezranila," tiše odtušil Santo. "Je příliš vláčná, aby při tom sešupu kladla odpor." "Já vám přece povídal, že se opila," ponuře připomněl Christian. Zvedal se z Carolyn s bolestným úšklebkem. Do hajzlu, mám kliku, že ze mě není soprán. "No jo, myslela jsem si, že má jen trošku opičku. Ale ona je namazaná, jak zákon káže," rozchechtala se Gia a pomáhala mu s oprašováním, zatímco se opatrně narovnával. Christian pohlédl na Carolyn. Máti jí zatím pomohla vstát a nyní ji prohlížela, jestli nemá nějaká zranění. Zjevně žádné nenašla, tak obrátila pozornost ke Carolynině tváři a zamračila se. "Ach, drahoušku," zašeptala. "Co je?" vyhrkl Christian, a když se Carolyn začala instinktivně šourat dozadu, popadl ji za ruku. Stála těsně u propasti a hrozilo, že udělá krok do prázdna. Tomu hodlal stůj co stůj zabránit. "Uhodila se do hlavy?" "Ne," povzdechla si jeho matka a přiznala: "Ale v tomto stavu bys mohl mít pravdu. Mohla by provést něco neuvěřitelně hloupého." "Já ti to říkal," zavrčel. Marguerite se obrátila na Giu. "Drahá, vezmi ji nahoru do vily a najdi jí něco jiného na oblečení. Má strašně zničené šaty." Gia přikývla a vykročila, aby Carolyn odvedla, ale když Julius zavelel: "Santo, odnes ji do vily. Nemá moc jisté nohy," zastavila se. "Odnesu ji sám," znovu zavrčel Christian, ale otec ho odchytil.


262

"Nechej to na Santovi," pronesl potichu. "Musíme prodiskutovat ten tvůj plán." Zaváhal, ale když si Santo bez meškání zvedl Carolyn do náručí a vyrazil do kopce, neprotestoval. Jakmile však vzhlédla, usmála se na Santa a zacvrlikala: "Páni, ty seš teda fakt velkej silák. Zvedáš činky?" mrak na jeho tváři potemněl. Christian s ostatními se vydali za nimi, zatímco Santo zavrtěl hlavou. "Ne. Já zvedám jenom lehounce líznuté, přesto však okouzlující mladé dámy." "Nejsem mladá," zasmála se, pohladila ho po hrudi a svěřila se mu: "Ale když jsem se dneska v noci kradla ven z vily, cítila jsem se mladá." "Pročpak ses ven kradla?" otázala se Gia. "Ále!" Carolyn se po ní ohlédla a divoce máchla rukou. Při tom se v Santově náručí protočila a jednu nohu vykopla do nebe. "Takhle mě aspoň nenačapala Bethany a nedala mi kázání," přiznala rozladěně. "Odjakživa mě komandovala, už na vysoké. Je furt samé dělej to a nedělej ono. Prý bych si měla vrznout. Bla, bla, bla." Najednou si povzdechla a připustila: "Víš, asi jsem si tehdy fakt měla vrznout. Mít víc zkušeností s mužskými, možná bych si toho sprostého, podělaného zlatokopa nikdy nevzala." Christian na ta slova jen nevěřícně valil oči. Vůbec se Carolyn nepodobala, alespoň ne té Carolyn, kterou znal on. Očividně patřila ke Carolyn, která vinou nezřízeného nasávání ztratila zábrany. Jestli se tak snadno rozpovídala o svém manželství, rozhodně jí rozvázal jazyk alkohol. Do této chvíle jakoukoli zmínku o háklivém tématu striktně odmítala. "Ale nevadí," prohlásila, zjevně se jí vracela dobrá nálada. "Získám ty zkušenosti teďka. Minula mi


263

čtyřicítka, jsem už moc stará na to, aby se ze mě stala coura, co myslíš?" otázala se a pak zaostřila na svoje nohy, které jí plápolaly ve vzduchu přehozené přes Santovu paži. "Kdepak mám botičku?" Christian pohlédl na její chodidla. Zjistil, že zatímco na jednom měla velmi sexy střevíček s vysokým podpatkem, stejného odstínu královsky modré jako šaty, druhé bylo naboso. "Zanipolo?" pronesl za ním Julius. "Bota. Jdu na věc," odpověděl mladý kytarista a oddělil se. "Takže," ozvala se Gia – podle tónu se skvěle bavila – díky čemuž si Christianovu pozornost opět získalo trio v čele průvodu, "ty teď uvažuješ o dráze povětrné ženštiny, jo?" "No, nehodlám spát se vším, co se hýbe, nebo tak něco," ujistila ji Carolyn. "Ale začínám tušit, že sex by mohl být mnohem zábavnější, než jaký byl s Robertem. Asi bych se o tom měla přesvědčit na vlastní kůži, co ty na to?" "Tvůj ex tedy v disciplíně sex nevynikal?" Fikaná Gia kula železo, dokud bylo žhavé. "Ne!" odfrkla si Carolyn. "A nešlo jen o to, že měl vrbovou píšťaličku." "Vrbovou píšťaličku?" zachroptěl Santo. Obrátila se na něj a horlivě přikyvovala. "Ve srovnání s Christianovou okurkou to bylo jako krátká tužtička," informovala ho. Christian s čelistí pokleslou hrůzou teprve horko těžko vstřebával, co právě řekla, když dodala: "Alespoň v mém snu měl Christian okurku. Nevím, jestli ji má i v reálném životě, protože je gay a neukázal by mi ho, kdybych si o to řekla. Ne, že bych si mu říkala nebo tak


264

něco," ujistila ho rychle, pojednou se zamračila a mumlala: "Asi jsem ti neměla povídat, že je gay. Nebo o tom taky víš, stejně jako Zanipolo?" "Takže tvůj manžel měl malý pene?" bleskově zasáhla Gia, aby ji odvedla od choulostivého tématu. Carolyn se Santovi zase překulila v náručí, aby na ni viděla. "To znamená penis, že ano?" optala se, a když Gia se smíchem přikývla, přikývla i ona. "To si piš, že jo. Ale podle mě to nebyl ten skutečný problém. Tím mám na mysli, přece se říká, že nezáleží na velikosti, ale na tom, jak s ním umíš zacházet, správně?" "Správně," zasmála se Gia. "No, on to s ním moc neuměl," sdělila jí se smutným povzdechem. "Nebo s čímkoli jiným, když na věc přijde. Dokonce se nerad i líbal. A já zrovna objevila, že se mi líbání líbí. Christian umí líbat moc dobře," odtušila. "Taky je moc sexy. Je fakt strašná škoda, že je gay. Mohla bych se s ním líbat, dokud nepřiženou krávy domů z pastvy." Christian zaslechl svého otce, jak se zmateně zeptal: "Tady ale nejsou žádné krávy, či snad ano?" "To se jenom tak říká, miláčku," šeptem ho poučila Marguerite. "Je to něco na způsob rčení až do skonání světa." "Výtečně," pochvaloval si Julius. "Budou spolu až do skonání světa." "Vsadím se, že Christian nemá vrbovou píšťalku ani v reálném životě," prohlásila najednou Carolyn. "To bych prosil. Má moje geny," durdil se Julius těsně za Christianem. "Onehdy, jak jsme byli na pláži, tak když přišel z vody, na vrbový proutek to teda nevypadalo," nenechala se rušit Carolyn, a hned rychle dodala: "Ne že bych ho,


265

však víte, očumovala nebo co. Ale plavky se na něj nalepily a—" Ušklíbla se a přiznala barvu: "Dobrá, vzdávám se. Dívala jsem se, ale normálně se pánům na nádobíčko nekoukám. A tenkrát jsem to udělala jenom proto, že jsem byla ještě pořád celá rozdováděná z toho snu, který mi Bethany přetrhla telefonem. Dělal takové rozkošně delikátní věci… ve snu, aby bylo jasno, a— Ach jo, opravdu je mi to hrozně moc a moc líto, Gio, ale mám strach, že jsem tvého ubohého, přihřátého bratrance v tom snu znásilnila. Nebylo to úmyslné, jasně že ne, ale— Jsi v pořádku, Santo?" Když muž, který ji právě přenášel přes práh vily, začal vydávat zvuky dušení, ustaraně se otočila a pohlédla na něj. Santo neodpověděl, ale pokračoval v tom, co Christian odhadoval na potlačovaný smích. Carolyn se znovu přetočila, aby přes jeho rameno viděla na Giu. "Nestalo se mu něco?" Měla smůlu. Gia se chechtala tak, že nebyla sto odpovědět. Zato Christian se nesmál. Ploužil se za nimi dovnitř, a když ho matka chytila za ruku, aby nešel nahoru, zamračil se na ni. "Nech je jít," řekla Marguerite. "Santo odnese Carolyn do Giina pokoje, a Gia jí pomůže s oblékáním. My si zatím v kuchyni promluvíme." S povzdechem přikývl, ale doprovodil trio nahoru alespoň očima. Teprve až když zmizeli v pokoji, konečně se pohnul, "Hlavu vzhůru," zahlaholil Raffaele a bodře ho poplácal po zádech. "Minimálně ses dozvěděl, že se jí líbí tvoje polibky… a to ostatní taky." "Ha-ha," zahučel Christian cestou do kuchyně. "Přesně tak," prohlásila Marguerite, sotva vstoupil. "Jakmile jí Gia pomůže převléknout, pojedeme všichni


266

dolů na večeři." "Všichni?" zakabonil se. "Dnes večer jsme spolu měli být sami." "Ano, ale Carolyn je momentálně velice opilá, drahý," podotkla. "No a?" odsekl s pohledem ke dveřím, kterými právě prošel Santo. "No a já si nemyslím, že zůstat s ní o samotě je ve tvém současném stavu dobrý nápad… dokud trochu nevystřízliví," pronesla Marguerite, čímž opět upoutala synovu pozornost. Ztuhl. "Co tím sakra myslíš, v jakém mém stavu?" "Podle mne mluví o tvé okurce… nyní spíše salátové okurce hadovce nežli pouhé nakládačce," poklidně odtušil Santo a v očích mu zajiskřilo. "Ne, že bych se normálně koukal pánům na nádobíčko." Když matka s Raffaelem synchronně sklopili zrak k jeho rozkroku, Christian se střelhbitě posadil za stůl. Carolynina zmínka o delikátních věcech, které s ní dělal ve sdíleném snu, přivolala vzpomínky a ty mu teď nadšeně křepčily v hlavě. Měl poloviční erekci. "No, popravdě řečeno, já jsem si jeho okurky nevšimla, ať už salátové nebo nakládačky," škrobeně pronesla Marguerite. "Měla jsem na mysli jeho myšlenky." "Moje myšlenky jsou v pohodě," ohradil se. "Ještě mi pověz, že jsi nepřemýšlel o tom, jak půjdeš za nimi nahoru, odvlečeš Carolyn do svého pokoje a bez dalšího otálení pokročíš se svým plánem?" Zaksichtil se. Dobrá, možná mu takový nápad probleskl hlavou. Nyní, když se rozhodl realizaci svého plánu uspíšit a přesunout ho na další úroveň – do postele – zjistil, že mu dochází trpělivost. Nemohl se dočkat,


267

kdy už konečně začne. Marguerite jeho výraz správně vyhodnotila jako přiznání a navázala: "A pokud by během večeře Carolyn pokračovala ve svém veskrze upřímném chvalozpěvu na tvůj výkon ve společných snech, nevěřím, že byste neskončili v mdlobách na pláži nebo v nejbližší veřejné umývárně." Christian zavrčel. Když jistá nejmenovaná partie jeho tělesné schránky na onu sugestivní vizi pod stolem dychtivě zareagovala, byl velice rád, že seděl. Na pláži, ve veřejné umývárně— Do pekla, dokonce i křoví někde u cesty by stačilo, pokud by v něm byla Carolyn v rouše Evině, a jemu se konečně poštěstilo proniknout do jejího teploučkého, vstřícného těla. "Ukaž, že máš nějakou úroveň, Christiane," vyštěkl Julius. "Snad se ti dostalo lepšího vychování, než aby ses se svou životní družkou poprvé vyspal ve křoví u pangejtu, pro smilování Boží." Christian strnul. Za to, že mu čte myšlenky, probodl tatíka očima a hned se krutě pomstil: "Jistěže, jelikož na záchodku ve vlaku do Yorku je to mnohem elegantnější." "My jsme to tam nedělali," okamžitě namítl Julius. "Podle vzpomínek ve tvé hlavě poté, co jste vyšli z koupelny, to nebylo nedostatkem snahy," suše odtušil Christian. "Chlapci," hlesla Marguerite utrápeným hlasem. Vzhlédl, a když na matčině tváři spatřil ruměnec, nejraději by si nafackoval. Narážku sice adresoval otci, jenomže tím dostal do trapné situace zákonitě i ji, což neměl v úmyslu. "Omlouvám se, mami," zamumlal. "Jak už jsem říkala," odtušila tónem, který naznačoval, že obrací list. "Krom toho, že takto alespoň


268

neskončíte v bezvědomí na veřejném místě, vydaní všemu a všem napospas, mám za to, že večeře pomůže Carolyn vystřízlivět. V době, kdy budete končit svou produkci, by opět měla mít natolik jasnou hlavu, abys nemohl být obviněn ze zneužití jejího řekněme povzneseného stavu." Jakmile si uvědomil, že přesně to by udělal, kdyby jí nedal nejprve čas na zahnání té roztomilé opičky, pomyslně sklapl podpatky. "Pravda," vydechl, spíš zafuněl. S Carolyn tedy povečeří ve vší slušnosti, ve společnosti své rodiny. Máti přikývla na souhlas, ale dodala: "Christiane, přestože souhlasím, že by pro tebe mohlo být lepší přiznat, že jsi normální, a vlákat ji do postele, aby si mohla na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je být životní družkou… Inu, nemusí to nutně klapnout," varovala ho. "Pořád si nemyslím, že se bude s někým, koho považuje za mnohem mladšího, než je ona sama, cítit příjemně. Mohla by se dát na útěk." "V tom případě poběžím za ní," prohlásil odhodlaně. "Ale nebude vědět, co jsme zač, tak jí nikdo nesmí vymazat vzpomínky. Nemám pravdu?" "Máš," přitakala chlácholivě. Trochu se uvolnil a dodal: "A taky by to mohlo dopadnout naopak. Mohlo by to znásobit city, které ke mně chová." Dříve než stihla odpovědět, vešel Zanipolo a triumfálně pozvedl pohřešovanou obuv. "Trvalo mi to. Hlavně proto, že jsem hledal pod kopcem, a přitom ležela nahoře. Má přetržený řemínek. Myslím, že právě to je důvodem, proč Carolyn upadla." Christian vzal střevíček do ruky a nahlas přemýšlel: "To už je podruhé. Bota se jí rozbila také tu první noc,


269

když jsme dorazili." "To je zvláštní," podivila se Marguerite. "Carolyn má peníze, těžko by si kupovala laciné boty." "Hmm," zahučel a zvedl oči. Klapot vysokých podpatků ho upozornil, že na scénu přicházejí dámy. "Tak jsme tady," vesele zazpívala Gia, jen co uvedla Carolyn do místnosti. Sotva spatřil proměněnou Carolyn, Christianovi málem upadla brada na dlažbu kuchyně. Gia měla šatník plný úborů, které nosila na jeviště. Všechny obtažené, s mini sukní a maxi výstřihem. Ale až doposud si nikdy neuvědomil, jak moc obtažené, mini a maxi byly. Zato teď si toho všímal proklatě dobře. Pane Bože. Ruku na srdce, nebyl si jist, jak to Gia dokázala, ale mnohem vyvinutější Carolyn nějak narvala do černého koženého oblečku, který sahal pouhý palec pod linii, na níž tušil spodní lem kalhotek. A co se týče výstřihu, ten nebyl hluboký. Prostě vůbec neexistoval. Šaty neměly rukávy ani ramínka, pouze obepínaly hrudník a vpředu se tak hluboko zařezávaly mezi prsa, že absence podprsenky doslova bila do očí. Ne že by to nepoznal už jen z toho, jak ňadra prakticky lezla ven z košíčků ve tvaru okvětních lístků. Nebo se o to přinejmenším snažila. Byl si jist, že z jednoho košíčku koukal starorůžový srpek. "Není tamto bradavka?" zavřeštěl. Carolyn mrkla dolů a zašeptala: "Jejda." Začala si horní okraj korzetu vytahovat nahoru a při tom se bránila: "Chtěla jsem si vzít podprsenku. Mám moc velké kozy, vždycky ji nosím, ale Gia řekla néééé." "Byla by vidět ramínka," ohradila se Gia a pomáhala tahat nahoru kůži, aby jí lépe zakryla kůži. Poté ustoupila a spokojeně kývla, jak se jim to hezky povedlo.


270

"Vidíte?" pokrčila Carolyn rameny. "Tohleto pořád opakovala už nahoře." Christian zachroptěl. Pokrčení ramen suverénně zlikvidovalo plody společného úsilí zkrotit ňadra živůtkem. Růžový půlměsíček nyní vycházel nad oběma košíčky. "Mně se to líbí," zakřenil se Zanipolo. "Přestaň čumět," vyštěkl Christian, jen silou vůle odolávající nutkání Carolyn zahalit. Zamračil se na svou matku. "V tomhle přece nepůjde na veřejnost. Ona—" "Můžeme to přilepit," pokusila se ho uklidnit Marguerite a vydala se Gie na pomoc. "Přilepit?" Christian nevěřil vlastním uším. "K čemu?" "Máš lepící pásku na šaty, Gio?" zeptala se Marguerite. Syna ignorovala. "Jestli ne, tak já ji mám u nás ve vile, mohu—" "Mám." Gia vyrazila ke dveřím. "Taky mě to mohlo napadnout." Christian mlčel a pohledem znovu klouzal po Carolyn. Gia jí navlékla černé punčochy a sandálky. Měly čtyřpalcové podpatky a punčochy končily pár palců pod spodním okrajem sukně, takže bylo vidět svůdný proužek bledého stehna. Kdysi dávno Giu zlobil, jestli ji v krámě neošidili, když nesahají až nahoru. Tehdy jim říkala samodržící punčochy do výše stehen. Nevzpomínal si, že by ho někdy napadlo, že na ní vypadají kdovíjak sexy, ale krucipísek… Carolyn má nohy přímo výstavní, pomyslel si. "Máš recht, starý brachu. Rozhodně má výstavní fajfky," přisvědčil Zanipolo. "Nikdo už jim nebude říkat fajfky," obořil se na něj Christian. "A kliď se mi z hlavy."


271

Zanipolo se jenom zachechtal. Christian se zamračil a pak se obrátil zpátky k ženám. "Máti, takhle jít nemůže." "Pročpak by ne?" zajímalo Marguerite. "Protože na takovýhle ohoz jsem moc stará," zasmála se Carolyn a pokrčila rameny na znamení, že by to mělo být jasné… a zas měla ňadra na útěku. "Ne, nejsi," odsekl. Ta ženská je tak zatraceně fixovaná na svůj věk, pomyslel si a pokročil kupředu s úmyslem zavřít kůzlátka za vrátka. Hned na prvním kroku ho ale chytil otec za paži. "Tvoje matka to zvládne," pobaveně odtušil Julius, zatímco Marguerite odešla upravit Carolynin živůtek. "A proč by takto vlastně nemohla jít?" "Protože ty podpatky jsou zatraceně vysoké. Ve svém stavu se v nich leda tak přerazí." Po zralém uvážení dospěl k názoru, že tento argument bude mít větší váhu než přiznání, že prostě nechce, aby mu ji v těch šatech očumovali ostatní chlapi "Asi se v nich fakt přerazím," bez uzardění, zato s bezelstným smíchem připustila Carolyn. "Nejsem moc graciézní." Christian na ni zíral a žasl. Viděl ji tančit. Jak na to sakra přišla, že není graciézní? "Robert mi vždycky říkával Nemehlo Car," sdělila jim s očima v sloup. "To byla jeho představa něžnůstek." "Robert mi zní jako velice protivný muž," konstatovala Marguerite. Carolyn přikývla, při řeči obě tahaly vršek šatů nahoru, a konverzačním tónem pokračovala: "Víte, Marguerite, trefila jste do černého… a také měl ohavnou náturu. Velmi nepředvídatelnou. Vlastně z něho šel tak trochu strach. Ohromně ráda jsem ho opustila. Když už


272

není se mnou a věčně mě neuráží, život je mnohem hezčí. Podle jeho názoru jsem nedokázala nic udělat správně." V tom okamžiku se konečně vrátila Gia. "Našla jsem pásku," oznámila, zatímco spěchala za Marguerite stojící před Carolyn. Christian zamračeně natahoval krk ve snaze vidět na to, co tam ty tři kutily. "Hotovo," spokojeně vydechla Marguerite, když ustoupila kousek dozadu. "Perfektní," prohlásila Gia. "Tak to bychom asi měli jít," ozval se Zanipolo. "Mikrobus přikodrcal zrovna ve chvíli, kdy jsem našel botu. Já—" zaváhal, pohledem střelil po Carolyn, načež opatrně pronesl: "Přesvědčil jsem šoféra, aby na nás počkal." Zmanipuloval jsem mu myšlenky, v duchu přeložil Christian a šel vzít Carolyn pod paží, aby ji doprovodil ke dveřím. "Bezva, mám hlad jako vlk," zaradovala se a koukla na Giu. "Hlídej, ať se nezapomenu a nezohnu se nebo tak něco." "Proč se nemůže zohýbat?" otázal se Zanipolo, který se coural z kuchyně za nimi. "Protože by ukázala kalhotky," tipnul si Christian vrčivým hlasem. Právě si takovou situaci představoval a dumal, jakoupak asi mají barvu. "Kdepak, neukázala," vesele ho vyvedla z omylu Carolyn. "Žádné nemám. Gia mi je nepovolila." "Cože?" Zděšeně se obrátil na sestřenici. "Byly natržené," bránila se Gia. "Přece si nemohla vzít potrhané kalhotky k takovémuto ohozu?" "A podle tebe budou jako žádné lepší?" zachrčel


273

nevěřícně. Nemohou jít nikam. Měl by ji odvést rovnou k sobě do pokoje. "Ježíši, Christiane, to bolí," zakňourala Carolyn a pokoušela se osvobodit ze sevření jeho prstů, které zničehonic zesílilo. Okamžitě ji pustil, šokován, že stiskl tak pevně, ale když ho otec popadl za ruku a odtáhl stranou, tázavě se podíval na něj. "Co je?" "Musím ti něco povědět," řekl. "Santo, doprovoď Carolyn do mikrobusu." Santo beze slova poslechl a vzal Carolyn pod paží, aby ji odvedl ven. Zvrátila hlavu dozadu a obdivně k němu vzhlédla. "Páni. Santa je teda fakt čára, což?" "Nahoře mu taky pořád říkala Santa. Přivádí ho to k šílenství," zachechtala se Gia v závěsu, "Cos mi to chtěl říct?" zeptal se Christian otce netrpělivě, jen co ostatní vypochodovali ven. "Tělovou barvu," lakonicky pronesl Julius, vzal Marguerite za ruku a vyvedl ji ze dveří. Christian za ním nechápavě zíral, jen pomalu mu docházelo, o čem to mluvil. Ale pak si vybavil, že uvažoval, jakou barvu asi mají Carolyniny kalhotky, ještě než se dozvěděl, že na sobě žádné nemá. Tělovou barvu byla odpověď. Ale to už věděl. Otec ho pouze zdržel, aby mu zabránil odvléct Carolyn k sobě do pokoje. Vyrazil vpřed. Vrčel, dupal a v duchu vymýšlel, co otci hezky od plic poví, ale když se dostal ven a uslyšel matku, zpomalil. "Nechápu, proč jste vy dva pořád tak na kordy, Julie. Ale přála bych si, abys ho tolik nedráždil." "Nejsme na kordy," ujistil ji Julius, když kráčeli po kamenném chodníku. "Christian je jen frustrovaný a


274

obává se ztráty své životní družky, tak si to vylévá na mně." "A když ne, tak ho naschvál provokuješ," ukázala, jak je má přečtené. Julius pokrčil rameny. "Je pro něj bezpečnější, když obrátí svůj hněv proti mně než kamkoli jinam. Rozhodně bezpečnější, než ho obrátit proti Carolyn nebo udělat něco jiného, čím by všechno zbůhdarma pokazil." "Jsi dobrý otec, Julie Notte," prohlásila Marguerite, když dospěli až k mikrobusu, a pak smutně dodala: "Kéž by všechny moje děti měly takové štěstí." Když se jeho otec zastavil vedle vozidla a otočil ji tváří k sobě, Christian zůstal stát. "Měly tebe, Marguerite. Jsem si jist, že by se mnou souhlasily, když řeknu, žes jim otcovy nedostatky více než štědře vynahradila." Marguerite se na něj chabě usmála a trošku jí plavaly oči. "Miluji tě, Julie." "A já miluji tebe, cara." Vtiskl jí polibek na rty a pak ji vysadil do mikrobusu. Načež se podíval za sebe na Christiana. "No, když už jsi vyslechl všechno, cos vyslechnout mohl, půjdeš teď zavřít dveře? Nebo to mám udělat já, stejně jako ti na mé svatební cestě mám získat přízeň tvé ženy?" Christian se ohlédl přes rameno. Jak tak za nimi ve vzteku vyletěl, nechal dveře vily dokořán. Ten vztek byl nyní pryč a spolu s ním i valná část frustrace a strachu. Nebyl sám. Měl krytá záda. Jestli existoval způsob, jak si získat Carolyn, jeho rodiče mu ho pomohou nalézt… na své svatební cestě. Nic menšího by od nich ani nečekal. Otočil hlavu nazpátek, zakřenil se a řekl: "Nastupte si do vozu, starý pane. Já to udělám."


275

Julius se usmál. "Hlavně dávej pozor, ať při tom nezakopneš o vlastní tlapku, štěně." "Byl bys tam a chytil mě," prohlásil s absolutní důvěrou. Otec ve vší vážnosti přikývl. "A když to bude možné, vždycky chytím." "Děkuji ti za to," potichu řekl Christian a odešel zavřít dveře.


276

15. KAPITOLA "Jak se cítíte, drahoušku?" Carolyn odtrhla pohled od pódia, na kterém hrál Christian jako o život – no, vlastně Christian a zbytek kapely, ačkoli ona sama by to s klidným svědomím dosvědčit nemohla. Na ostatní muzikanty se po celý večer málem ani nepodívala. Což jen dokazuje, že jsem úplná idiotka, pomyslela si s povzdechem a obrátila pohled k Marguerite. "Ujde to, děkuji," odvětila zdvořile, ačkoli to nebyla pravda. Vyžádalo si to opulentní jídlo, na které si vzpomínala jen matně, tucet šálků kávy a zhruba pět hodin, ale už střízlivěla. Což fakticky není nic příjemného, usoudila v duchu. Poposedávala na kraji židle a tahala za minisukni oděvu, který měla na sobě. Byla usazená na samém krajíčku, protože ta zatracená sukně byla tak krátká, že jí vsedě nezakrývala celý zadek, a nechtěla se sedátka dotýkat holou panímandou. Na co jsem proboha svatého myslela, když jsem dovolila, aby mi navlékli takovouto věc? Tak trochu směšná otázka, že ano? Popravdě řečeno, nemyslela jsem vůbec. Asi je dobře, že jsem se nikdy nedala na pití. Chlast očividně není můj kamarád, rozhodla se a znovu si popotáhla sukni, celá vděčná, že sedí v zadním rohu hlediště, kde nikdo neuvidí holé zadní tváře přetékající ze sedačky. Alespoň doufám, že neuvidí, pomyslela si a nervózně se rozhlédla okolo sebe, čistě pro jistotu… když spatřila kapitána Jacka, jak se mrštně proplétá mezi stolky směrem k nim, strnula a vykulila oči. "Ach můj bože," zašeptala v obavách, že zapomene


277

na její roli Christianovy bradky a řekne něco, čím celou kamufláž prozradí. "Copak se stalo, cara?" zeptala se Marguerite. Carolyn si něžného oslovení stěží všimla, tak na ně byla od těchto lidiček zvyklá. Upřímně řečeno, Italové musejí být nejvřelejší lidé, s jakými se kdy setkala. Hned od samého začátku byl každý z nich milý a vstřícný, pomyslela si nepřítomně, zatímco ostražitě sledovala, jak se blíží Jack. "Carolyn?" Marguerite mírně zvýšila hlas. Polekaně se ohlédla a zrudla. "No… ehm… uh…," koktala. Její obvykle výřečná maličkost propadla panice. "Carolyn, jste to vy?" Otočila hlavu zpátky za Jackovým hlasem. Když zjistila, že doplul až ke stolku a teď se na ni tázavě usmívá, oči jí div nevypadly z důlků. "Já… ehm…" "Přece jste Carolyn, že ano?" dotíral s hranou nejistotou. "Dneska jste se zúčastnila plavby do Soufrière, spolu se svým přítelem. Christianem, nemýlím-li se?" "Ach, ano," vydechla s úlevou. Když si uvědomila, že mínil ctít její pozici Christianovy bradky, vděčně se na něj usmála. "Myslel jsem si to," rozzářil se Jack. "Právě jsme se vrátili z noční plavby a já sem přišel na skleničku. Zahlédl jsem vás a tak mě napadlo, že vám zajdu pogratulovat k vítězství v soutěži oslíčku otřes se. Na palubě jsem k tomu neměl příležitost." "Vy jste vyhrála soutěž?" ožila Marguerite. Carolyn zrudla. Na soutěž si vzpomínala jen mlhavě a měla nepříjemné tušení, že by o ostřejší vzpomínky ani nestála, ale mírně přikývla. "Porazila tucet žen a získala cenu," sdělil jim Jack s


278

náležitou hrdostí. "Co přesně je ta soutěž oslíčku otřes se zač?" zavrčel Julius. Carolyn nervózně pohlédla jeho směrem. Když uviděla, jak chladně si Jacka měřil, vytřeštila oči. "Uvažujeme o tom, že bychom si zajeli do Soufrière sami," vysvětlila Marguerite, aby obrousila ostré hrany předešlé otázky. "Bylo by dobré dozvědět se víc." Jack si zdvořilost vyložil jako pozvání, okamžitě si přitáhl židli vedle Carolyn, usadil se a pustil se do zasvěceného výkladu. Marguerite pozorně naslouchala, manželových nerudných pohledů si nevšímala, a okouzlujícímu Jackovi jela pusa jako šlejfířce. Co se týče Carolyn, ta tam seděla celá napjatá a nervózní a pohledem těkala z Jacka k Marguerite a Juliovi, od nich ke Christianovi, a pak zase zpátky. Pořád dokola a dokola, jako iPod ve smyčce. Kde jsou ty časy, kdy přeskakovala jehla na gramofonu. A po celou tu dobu si v duchu přála, aby odešel. Jack byl milý mužský a pořád měla v úmyslu si s ním něco začít, ale tohle jí, mírně řečeno, drásalo nervy. Julius vrhal vražedné pohledy, Christian se kabonil a ona tam seděla jako na trní, jen na půl zadku. Holého zadku, pro smilování Boží. "— byste si zatančit?" Prudce odvrátila hlavu od Christiana a nechápavě koukla na Jacka. "Cože?" Zachechtal se jejímu vytřeštěnému výrazu. "Psal jsem se, jestli byste si nechtěla zatančit?" "Je to hardrock," odtušila užasle. "Je to hardrocková balada," upřesnil Jack. "A spousta lidí tančí. Jsem si jist, že Christian by chtěl, abyste


279

tančila na jeho hudbu." Carolyn se podívala, kam ukazoval. Na malý taneční parket před kapelou, kde páry šoupali nožkou v rytmu zmíněné balady. "Aha… ehm… já…," blekotala Carolyn, ale vzal ji za ruku a vstal. Zamířil na parket a ji táhl za sebou. Neměla moc na vybranou, musela za ním, ale cestou si volnou rukou zuřivě stahovala sukni a modlila se, aby na nikoho neblýskla prdelkou. Jen co došli k parketu, mrkla na Christiana, ale hned se zase rychle podívala jinam. Kdyby mohly pohledy zabíjet, tak už by se naše mrtvoly, moje a Jackova, tady válely po zemi, povzdechla si v duchu, a když si ji Jack pevně přitiskl k hrudi, mírně se odtáhla. "Marguerite s Juliem nás pozorují," zašeptala omluvně. "Já vím," vzdychl. "A vůbec jsem za vámi neměl chodit, ale když jsem vás uviděl v těch šatech, prostě jsem nedokázal odolat. Vypadáte fantasticky." Zrůžověla a uhnula pohledem. "Děkuji vám. Patří Gie," šeptala. "Skutálela jsem se z kopce a zničila si šaty, které jsem měla na sobě, a ona mě napresovala do těchto." "Gia?" "Christianova sestřenka. Hlavní zpěvačka," kývla bradou k jevišti. "Aha." Stěží Gie věnoval pohled. "No, vybrala vám skvěle. Vypadáte v nich žhavěji než samo peklo, a tam prý mají pořádné horko," zakřenil se. Zdráhavě se usmála, ale zas uhnula pohledem. "A když takto vypadáte, nejste ani trochu ve své kůži, viďte?" odtušil jemně pobaveně. S povzdechem zavrtěla hlavou. "Na mě jsou trochu


280

moc sexy." "Caro, pro ženu, která dokáže zatřást svým oslíčkem tak jako vy, není nic příliš sexy," prohlásil ve vší vážnosti, a ji to z nějakého důvodu rozesmálo. Když si ji však přitáhl zase blíž, smích jí došel. Cítila, jak sjíždí dlaněmi po jejím těle. Zaparkovaly na horních partiích pozadí, zatímco on stále stejně vážně dodal: "Věnujte mi ten týden a půl, který vám tady zbývá, a já vás donutím, abyste si to uvědomila. Potom vám v tomto úboru bude stejně pohodlně, jako by to byla vaše druhá kůže." Carolyn na něj zírala, kukadla jí div nevypadla, když vtom se ozvalo hlasité skřípění nohou židle o dřevěnou podlahu. Ohlédla se. Julius, tvář jako ze žuly, rázoval jejich směrem. A jí došlo, že ten skřípot bylo jasně slyšet, a obrátila pohled k pódiu. Dohrála hudba, kapela skončila svou produkci. Muzikanti balili nástroje, jen Christian držel housle jako baseballovou pálku, scházel z jeviště a mašíroval si to rovnou k nim. Podle toho, jak se tvářil, zuřil. "Máte nejvyšší čas, zmizte," v panice zašeptala Carolyn a vykroutila se mu z objetí. "Pravda," hlesl Jack, ale pak se zamračil. "Budete v pořádku?" Rychle přikývla. "Zítra vám zavolám a domluvíme podrobnosti té naší večeře." Neodpověděla. Jack už mizel směrem k baru. Což byla úleva, až na to, že stála sama na tanečním parketu a řítili se k ní dva býci. Ježíši, pomyslela si, tohle spískal Jack a já ho měla donutit, aby zůstal na ten tanec – tancovat chtěl koneckonců on – a ne ho posílat do bezpečí. První k ní dorazil Christian. Beze slova ji popadl za


281

ruku a táhl za sebou k Juliovi. Jakmile došli až k sobě, oba muži se zastavili. Carolyn vykukovala kolem Christiana a pokoušela se zjistit, co se vlastně děje. Nemluvili, pouze si upřeně hleděli do očí. Když se Christian znenadání uvolnil, Julius přikývl a vzal si od něho housle, a pak Christian opět vyrazil kupředu. Carolyn však nepustil, a tak povlávala v závěsu za ním. Když ji vyvedl z přímořské restaurace a kolem bazénu k hlavní budově, zůstala zticha. Hlavně proto, že neměla zdání, co říci. Věděla, že Christian musel hrát žárlivost kvůli Juliovi, ale tušila, že všechno hra nebyla. Pořád žárlil na Jacka. Nevěděla, co by řekla, tak držela jazyk za zuby, i když nastupovali do mikrobusu a šinuli se nahoru po horské silnici. Ale když mikrobus bez zastávky proplul kolem její vily a vybral další serpentinu, aby pokračoval vzhůru, vyplašeně se rozhlédla. "Proč nezastavil?" "Protože jsem mu řekl, aby nás odvezl k mé vile. Musíme si promluvit," dodal potichu dřív, než mohla protestovat. Pokoušela se mu něco vyčíst z tváře. Byla tma a moc toho neviděla, ale zněl velmi klidně, tak se zase opřela a prostě čekala. Když mikrobus zastavil, Christian vystoupil a otočil se, ale místo aby jí podal ruku, jak čekala, chytil ji v pase a vyzvedl z vozu jako dítě. Zvolna ji spouštěl po svém těle stejně, jako to udělal oné noci, kdy se setkali poprvé. Nadělalo to v ní tutéž paseku jako tenkrát, a tak polekaně zatajila dech a držela ho, dokud nedošlápla nohama na pevnou zemi. Nemohla si nevybavit, že když ji k sobě přitiskl Jack, žádná paseka se nekonala, a ona zůstala klidná jako želva.


282

Do prkýnka, pomyslela si, když ji pustil, aby se obrátil a zavřel dveře. Tohle prostě není správné. Proč bych nemohla takto reagovat na Jacka? Je normální a pro mě by byl po všech stránkách vhodnějším partnerem, žehrala v duchu, když ji Christian vzal za ruku a vedl k vilce. "Chceš něco k pití?" zeptal se, jakmile za nimi zaklapl dveře. "Vodu, prosím," odpověděla. Žádný další alkohol už rozhodně nepotřebuji, pomyslela si. Kromě toho si matně vzpomínala, jak Bethany říkala, že voda pomáhá předcházet kocovině, a ji začínala obtěžovat bolest hlavy, průvodní to jev střízlivění. Třeba voda pomůže. "Běž do obývacího pokoje a já ji přinesu," řekl Christian cestou do kuchyně. Poslušně se odebrala do obýváku, nohy ji donesly až k prosklené stěně s výhledem na úbočí hory. Hleděla dolů na moře, potom zvedla ruce a začala si unaveně masírovat spánky. "Bolí tě hlava?" otázal se Christian. Objevil se vedle ní s otevřenou láhví vody a sklenicí. "Trošku," hlesla a přijala láhev, ale když jí nabídl sklenku, zavrtěla hlavou. Odnesl sklenici a Carolyn si zvedla láhev k ústům. Hltavě vypila celou polovinu, dala si pauzu na nadechnutí a výkon zopakovala. Když dopíjela zbytek, zaslechla kroky, blížily se a hned se zase vzdálily. Ohlédla se právě včas, aby spařila Christiana, znovu se vracel do kuchyně. Odvrátila se od výhledu na moře a zamířila tamtéž, vyhodit láhev. Když vešla, Christian měl otevřená dvířka lednice a vytahoval další vodu. "Kam to mám—" Když lednici prudce zabouchl a otočil se k ní s bezmála provinilým výrazem, překvapeně


283

zmlkla uprostřed věty. "Bral jsem ti další vodu," vyhrkl. "Viděl jsem, jak tu první dopíjíš, tak mě napadlo, že ti donesu ještě jednu." Cítila, jak zvedá obočí. Co to ten Christian žvanil? Tohle bylo nervózní blábolení špatného svědomí, jako když vyšije. A pak už došel k ní a vyměnil jí prázdnou láhev za plnou. Prázdnou odhodil do dřezu a doprovodil Carolyn z kuchyně zpátky do obývacího pokoje, což ji jen přivedlo na myšlenku, copak má asi v ledničce, že nechce, aby to viděla. Patrně drogy, pomyslela si. Neberou snad všichni muzikanti drogy? Christian jí sice nepřipadal jako ten typ, ale kdo ví? Taky by je mohl brát někdo z kapely, napadlo ji, ale pak nechala drogy drogami a šla zpátky k oknu. "Pomáhá ta voda?" zeptal se Christian. "Zatím ne." Carolyn se podívala přes rameno a uviděla, že jde k hudební skříni. Před jejíma očima zapnul věž a vsunul CD do přehrávače. Když začala hrát poklidná hudba, ještě poupravil zvuk, narovnal se a vydal se za ní. Obrátila se zpátky k oknům a přistihla se, že otevírá zasouvací dveře a vychází na terasu. Noční vánek uklidňoval. Kráčela kolem bazénu k zábradlí, odšroubovala uzávěr láhve a zvedla si ji ke rtům. Sotva ji sklonila, uslyšela za sebou Christianovy kroky. Když jí jeho ruce přistály na ramenou, tázavě pohlédla za sebe. "Mohu pomoci," zašeptal. Přikývla. Obrátila se zase k zábradlí, očima minula vily dole a raději klouzala po hladině moře, na které se třpytily hvězdy, zatímco jí jeho ruce masírovaly ramena a postupovaly k šíji. Okamžitě poznala, že udělala chybu. Tohle bylo skoro jako ten sen na pláži a její tělo teď reagovalo hodně podobně jako tenkrát. Svými doteky do ní vysílal roty mravenečků a ty teď skrz ni


284

uháněly poklusem klus. Ale nebyl to sen. Carolyn si skousla ret. "Možná bys neměl—" Ruce se zastavily. "Nejsem gay." Jenom tam tak stála a mžourala na moře. Tohle přece bylo v tom snu také, pomyslela si zmateně. "Ale Gia—" "Gia poznala, jak se navzájem přitahujeme a jak tě to znervózňuje. Chtěla, abys mne poznala a dala mi šanci, tak ti nalhala, že jsem gay." "Ale ty nejsi gay?" optala se nejistě. "Ne." Oči stále upírala na moře, ale už ho neviděla. "Takže moje role tvé bradky…?" "Byla jen záminka, abych s tebou mohl trávit čas." "Proč?" nechápala. Místo odpovědi pohnul pravou ruku, naposled pohladil krční páteř a přejel po hrdle dopředu a vzhůru. Když uchopil Carolyn za bradu, natočil jí hlavu na stranu a mírně zvrátil dozadu, zjistila, že mu zírá do očí a zamrkala údivem. Opět připomínaly studánky roztaveného stříbra, ve tmě jemně zářily. Prý barevné čočky, vzpomněla si, a pak sklonil hlavu. Jak jí tak rty bloumal po rtech, Carolyn stála naprosto klidně. Téměř se bála, že kdyby se sebeméně pohnula, tato realita se náhle roztříští a ukáže se, že to byl jen další erotický sen. Poslední dobou jich měla spoustu a jeden každý se zdál tak reálný… dokud nezazvonil telefon nebo budík. To se pak probudila, frustrovaná a zalitá potem. Pěkně prosím, pánbíčku, ať se tentokrát neprobudím, škemrala v duchu, a pak leknutím prudce nasála vzduch do plic. Jeho levá ruka jí totiž přestala mnout obratle krční páteře a slanila níž, načež se jala obkreslovat horní okraj koženého živůtku a pokračovala zdoláváním


285

křivek ňader. Carolyn by málem uvěřila, že při nádechu nasála spolu se vzduchem i Christianův jazyk, protože byl najednou tam. Dral se jí skrz rty a plnil ústa. Když Christian bez varování vyloupnul levé ňadro z koženého košíčku a nahradil ho svou rukou, okamžitě se v ní vzedmul příval vášně, a tak si vyzkoušela si, jak se holce sténá, když má o jazýček víc. Hnětl měkký kopeček, sténali unisono, a pak i pravá ruka opustila hrdlo, sloupla kožený košíček z druhého ňadra a dělala totéž. Carolyn ho zoufale líbala a upustila láhev s vodou, aby mu položila dlaně na hřbety rukou a chvíli ho povzbuzovala. Potom si dodala odvahu a jednou rukou proklouzla mezi ně, aby ho našla přes džíny. Byl tvrdý a nadšeně zvedal pevnou látku. Když jemně stiskla, vyslalo to do ní záchvěv rozkoše, až zalapala po dechu. Christian okamžitě odtrhl rty a zaklel. Pustil ňadra a obrátil Carolyn tváří k sobě. Nutil ji couvat, dokud zadkem nenarazila do zábradlí, a při tom mumlal: "Bože, já tě chci." Odpověděla tím, že ho znovu nahmatala a stiskla, ale jakmile tím dotekem vyslala do svého těla další vlny téměř nesnesitelné slasti, znehybněla. Zmateně vzhlédla ke Christianovi a spatřila, jak mu přes tvář přelétlo cosi na způsob porozumění. Vzápětí smetl její ruku, popadl Carolyn v pase, vysadil ji na kamenné zábradlí a položil na její rty své vlastní. Za dobu, kterou potřebovaly Christianovy ruce na to, aby opět nalezly její ňadra, se jí ten podivný okamžik vykouřil z hlavy, vytlačen vášní, kterou v ní tak zručně rozdmýchával a probouzel k životu. Když po něm sáhla příště, odchytil její ruce a držel jí je za zády, načež polibek přerušil. Rty putoval dolů po krku a přes klíční kost k ňadru. Sotva vzal mezi rty bradavku, Carolyn vykřikla a snažila se vyprostit si


286

ruce, ale držel pevně a nepustil. S pečlivostí sobě vlastní vtahoval do úst zduřelý hrot. Jakmile jej posléze propustil ze zajetí rtů a obrátil pozornost k tomu druhému, Carolyn zacloumala rukama a zaúpěla: "Christiane, prosím." Pustil ruce, ale vjel mezi nohy a přesně věděl, kam přitlačit. A aby ústa nezahálela, vrátil se k líbání. Carolyn mu okamžitě ovinula paže kolem krku, intuitivně se prohýbala a opírala se ňadry o svalnatou hruď, zatímco si vychutnávala jeho polibky. Ale za chvilku jí začal překážet textil. Chopila se trička a začala mu ho vyhrnovat. Když nechal líbání a pomohl jí s jeho svlékáním, povzdechla si současně úlevou i zklamáním. Ale v tom samém okamžiku, kdy ho odhodil stranou, se vrátil k bohulibé činnosti zvané líbání. A ona se znovu propínala do luku a kňourala, protože ji drsné chloupky na mužných prsou lechtaly na bradavkách. Problém vyřešila jednoduše, pevně se k němu přitiskla, a bylo po lechtání. Christian se nenechal zahanbit. Jednou rukou si ji přitáhl po horní desce zábradlí blíž a dotíral na ni, a pak ucítila, jak jí druhou rukou šplhá vzhůru po stehně. Odtrhl rty od jejích a začal si oždibovat pěšinku zpátky dolů k ňadru. Mumlal: "Celou noc mě přivádělo k šílenství, že nemáš kalhotky," a svým dechem ji šimral na kůži. Ledva ruka číslo dvě dosáhla na to, co měly zakrývat kalhotky, Carolyn s výkřikem hodila hlavou dozadu. Málem při tom ztratila rovnováhu a nebýt ruky číslo jedna, která se zvedla a pohotově ji zachytila, asi by se překotila. S peprnou nadávkou si ji Christian přitiskl na prsa. Pod uchem jí burácelo jeho srdce, přesto ho zaslechla


287

vrčet: "Ložnice." To už cítila, jak ji bere za nohy, zvedá je a obtáčí kolem svých boků. Vzápětí ji sevřel v pase a zvedl ze zídky se zábradlím. Carolyn okamžitě zkřížila kotníky, přilepila se na něj a ochotně se nechala odnést z terasy. Sotva s ní v náručí překročil práh domu, k uším jí dolehly měkké tóny hudby a Carolyn zvedla hlavu, aby pohlédla na hudební skříň. Když se zase obrátila ke Christianovi, zjistila, že místo, aby koukal, kam jde, kouká dolů na ni. Taktak si toho stačila všimnout, když vtom sklonil hlavu a znovu ji políbil. Jeho kroky se zpomalily. Jednou rukou pod prdelkou stále pomáhal Carolyn udržet se nahoře, zato druhou raději vyhledal ňadro. Něžně stiskl bradavku a vzápětí zasténal společně s ní. S Carolyn, ne s bradavkou, to dá rozum. Poté znovu vykročil, ale když se o pouhou vteřinu později posadil a přeorganizoval jí nohy tak, aby mu seděla obkročmo na klíně, Carolyn přerušila polibek a zmateně se rozhlédla. Byli zpátky v obývacím pokoji, tentokrát však na gauči. Sotva to stačila zaregistrovat a už semknul rty kolem bradavky, kterou prve pokoušel, a rukou se opět vtěsnal mezi nohy. Následkem zákeřné dvojité ofenzívy vyletělo vzrušení a potřeba, jež v ní už hezkou chvíli postupně kynuly, až do oblak. Carolyn vykřikla a vzepjala se, až se mu málem sesmekla z klína, ale Christian ji volnou rukou pevně přidržel. Prsty druhé ruky se probíral záhyby kluzké tkáně… a vsunul je dovnitř. "Potřebuji tě. Hned," zavrčel, bradavka mu při těch slovech vyklouzla z úst. "Ano," vydechla Carolyn a zvolna se mu kolébala na ruce. Pustil bok, za který ji až dosud přidržoval, a potom tu ruku ucítila na vnitřní straně stehna. Zavadila o ni, jak si rozepínal džíny. Osvobodil se, popadl ji za boky a


288

navedl na sebe. Byl horký a tvrdý. Stiskla mu ramena, dosedala a hleděla mu do očí… postupně ji naplňoval a ona cítila, že je má údivem stále větší a větší. Připadal jí mnohem žhavější, tvrdší… a no, prostě ho bylo o tolik víc než v těch jejích snech. Nebo v těch ostatních snech, pokud je tohle zase jen sen, pomyslela si omámeně, když se její lůno roztáhlo, aby se kolem něj vzápětí sevřelo jako těsná rukavička. Robert měl vrbovou píšťalku, odklepnuto, prolétlo jí hlavou, když do ní Christian zajel až po kořen, a jí nezbylo, než lapat po dechu. Klidně by odpřisáhla, že cítí, jak jí tlačí na dělohu. Na něco tlačí docela určitě, pomyslela si popleteně, a když ucítila, jak sjel rukou k jihu a dotýká se jí, a současně znovu našel ústy ňadro, mžouravě otevřela oči, o kterých doteď ani nevěděla, že je má zavřené. Se zasténáním mu ovinula ruce kolem hlavy a začala se pohybovat. Za pomoci stehen se zvedala a zase spouštěla. Pohyb spolu se vším ostatním uvnitř ní nastartoval omračující sérii vln. Sténala, a když ty vlny rozkoše dosáhly nesnesitelných výšin, kdy jedna každá převyšovala svou předchůdkyni, instinktivně zrychlila. Slastné vlny jí zaplavovaly hlavu, až měla dojem, že se v ní utopí. Hudbu už neslyšela. Uši měla plné burácení oceánu rozkoše. Vidění se rozostřilo v kaleidoskop světelných teček. A pak burácení přešlo v hřmění a krasohled vyletěl do povětří, a Carolyn vykřikla. Stěží vnímala Christianův řev, zatímco je to, k čemu směřovali rychlostí světla, nalezlo a vtáhlo. Christian s leknutím otevřel oči a uviděl Giu. Stála za gaučem a shlížela na něj. "Vážně bys ji měl vzít do ložnice," odtušila potichu.


289

"Vyletí z kůže, jestli zjistí, že ji kluci viděli takhle." Bryskně sklopil oči ke Carolyn. Pořád mu seděla obkročmo na bocích, zhroucená čumáčkem dolů. Hezky tělo na tělo, jak zaznamenal s notnou úlevou. Aspoň že nebylo nic vidět. Znovu zvedl hlavu a rozhlédl se. "Kde jsou?" "Vyhnala jsem je do kuchyně, dokud nebude čistý vzduch," řekla vážně. Vděčně vydechl: "Díky." Pokrčila rameny. "Líbí se mi. Budou z nás dobré kamarádky." Christian se pousmál. "Doufejme." "To si piš, že jo," ujistila ho. "Pokud to ovšem nezvrtáš." Zamračil se. "Jak jsi zvládl tu záležitost se sdílenou rozkoší?" optala se Gia, oko jí sklouzlo ke Carolyn. Pohlédl tamtéž, než přiznal barvu: "Nejprve jsem na to docela zapomněl." "Snad jsi jí nedovolil, aby se tě dotkla?" vyhrkla, a když přikývl, tvář se jí propadla starostmi. "Ale hned jsem ji zabavil. Nemyslím, že si na to vůbec vzpomene." "Doufejme, že ne, ale už jí nedoval na tebe sahat. Mohlo by to vyvolat otázky, na které si momentálně nemůžeš dovolit odpovídat." Christian přemýšlivě nakrčil čelo. "No, dělám, co můžu, ale je to dost těžké, pokud ji nemám přivázat." S tím byla hnedle hotová: "Tak ji přivaž," pokrčila rameny a zakřenila se jeho výrazu. "Ta představa se ti líbí, viď?" S hříšným úsměvem a se slovy: "V kufru mám několik kouzelných hedvábných šátků, na tohle budou perfektní. Přinesu je," se odebrala ke schodům.


290

Zíral za ní, jak stoupala nahoru, ale když Carolyn něco ospale zamumlala a zavrtěla se na něm, obrátil pohled zpátky k ní. Při tom tichém zvuku ho z nějakého důvodu zabolelo srdce. Chvíli se na ni jenom tak díval a uvažoval, jak snadno a rychle mu vklouzla do srdíčka. Nebyl v tom sex. Ačkoli musel připustit, že ten byl v reálu stokrát intenzivnější než sex ve snech, ve kterých se potkávali. Byl… no, termín omračující by to snad mohl postihnout. Usmažil mu obvody a omráčil ho spolehlivěji, než pecka baseballovou pálkou do zátylku. Ale to pořád nebylo důvodem, proč se mu dostala pod kůži. Došlo k tomu ještě před sexem. Proto mu celý den svírala hrdlo panika. Táta měl pravdu, byl frustrovaný a panikařil. Teď už jenom panikařil. Ještě pořád o ni mohl přijít. Opatrně si posunul Carolyn v náručí, aby se mu lépe nesla, a vstal. Ocenil, že se mu kalhoty hned nesrolovaly kolem kotníků. Opřel své převzácné břemeno o opasek džínů, aby měl jistotu, že mu v nevhodném okamžiku nakonec přece jen nespadnou, a zamířil ke schodům. Nahoře potkal Giu. Položila na Carolyninu hruď chomáč pestrobarevných šátků a minula je se zašeptáním: "Příjemnou zábavu." Dokud nedošel do svého pokoje a neuložil ji na postel, Carolyn se už znovu nepohnula. Jakmile ji však pustil, ospale se zavrtěla a nepokojně se překulila na bok a začala šmátrat kolem sebe. Nejspíš ho hledala. Usmál se a vrátil se zavřít dveře. Potom shodil džíny a šel nazpět k posteli. Očima hladově hltal Carolyn ve zmuchlaných kožených šatech. Ležela na boku, kožené košíčky pod ňadry – jeho práce – a nemít na prsou trochu barevného hedvábí, byla by nahoře bez. A sukně se jí při jejich dovádění dole vyhrnula na boky, čímž ji


291

odhalila k potěše nejen jeho očí. Pohledem sklouznul k šátkům a rozhodl se, že dokud bude spát, nepřiváže ji. Nechtěl, aby se probudila, zjistila, že je připoutaná k posteli, a začala šílet. Ale udělá to, jen co se probudí, pokud ovšem nebude protestovat. Při té představě mu rty zvlnil nemravný úsměv. Ještě dříve, než vůbec vylezl na postel a začal šátky stahovat, co se erekce týče, měl vystaráno.


292

16. KAPITOLA Carolyn se probrala ze spaní s hlubokým zasténáním. Její tělo už se prohýbalo, aby se zády opřelo o něco příjemně teplého, a ňadra zvedalo vstříc něčemu jinému pěkně hřejivému… místo řinčení budíku ji totiž vzbudila extáze. Rozkoš pramenila v ňadrech a rozlévala se všemi směry, do všech koutků a zákoutí těla ztěžklého spánkem, až namáhavě zalapala po dechu. Otevřela oči a zahleděla se na ruku, která si pohrávala s její bradavkou. "Christiane?" špitla nejistě. Zakuckal se smíchy hned vedle jejího ucha a jemně si do něho kousnul. "Kdo jiný by to byl?" Dříve než stačila odpovědět, nechal bradavku na pokoji a rukou sjel pro změnu mezi nohy. Se slastným povzdechem k němu zacouvala. Sotva na zadečku ucítila něco tvrdého, instinktivně po tom sáhla. Ale Christian ji přestal laskat a polapil nenechavé prstíky dřív, než ho stihly najít. "Nešmátrat nebo tě uvážu k posteli," zavrčel. Vyprskla bezdechým smíchem, který však brzy přešel v lapání po dechu, jelikož se znovu zaměřil na citlivou úžlabinu mezi jejíma nohama. "Ale já si na tebe chci sáhnout," zafňukala a celá situace se hnedle zopakovala. V okamžiku, kdy vztáhla ruku za sebe, ji Christian přestal oblažovat a neposlušnou nezbedu uvěznil. Ale tentokrát už ji jen tak nepustil. Překulil Carolyn na záda a přelezl si nad ni. Zatímco ji nutil zvednout ruku za hlavu, něžnými ústy slíbával z jejích rtů stížnosti. Když ucítila, jak se jí kolem zápěstí ovinulo něco měkkého a vzápětí se to


293

pevně utáhlo, uhnula hlavou před polibkem a překvapeně koukla nahoru. Ke sloupku postele byl přivázaný hedvábný šátek a jeho druhý konec teď měla na zápěstí. Užasle přetočila hlavu, aby se podívala na Christiana, ale ten momentálně věnoval pozornost druhé ruce. Zvedl ji a omotal dalším šátkem stejně, jako prve její blíženkyni. Sklonil hlavu, podíval se Carolyn do očí a zeptal se: "Nevadí?" Zírala na něj, ničemu nerozuměla a po chvilce nejistě zašeptala: "Já… já nevím." "Řekni slovo a přestanu," slíbil, načež se po jejím těle vydal na pouť k jihu. Svými rty jí mapoval kůži, tady odbočil semhle, tu si zajel támhle. Cestou dělal krátké zastávky, aby tuhle trošku uždibnul a jinde sál. Carolyn si hryzala ret. Rukama se instinktivně chytila improvizovaných pout, zatímco si ji dával k jídlu. Poté, co ožužlal klíční kost, sjel jazykem do údolí ňader a jal se je olizovat ze spodní strany, což završil ocucáváním a sáním bradavek. Carolyn těžce dýchala, rozpolcená mezi nejistotou a slastí, a Christian pokračoval níž. Skokem plavmo zdolal pohoří kožené sukénky shrnuté kolem pasu a objevil kost kyčelní. Sadisticky ji obkresloval špičkou jazyka, až se její majitelka svíjela, protože to šimralo, ale k rozkoši zbýval jen krůček. "Jé," vydechla, sotva rty postoupily kousek níž. A když se vzápětí začal dobývat mezi nohy, zvedla hlavu a vytřeštěnýma očima sledovala, co to probůh vyvádí. "Jejda… ehm… Aáááách!" zaúpěla. Rozkoš jí prolétla jako kulka, měla pocit, že zasáhla všechny nervy v těle. Vší silou lomcovala pouty a vzpínala se na posteli do oblouku. Nebyla si vědoma toho, že by se snažila přinožit, ale ucítila, jak jí Christian stiskl stehna a přidržel je od sebe. Potom už toho moc nevnímala,


294

pouze narůstající tlak. Rozbouřené moře ve vlnách naráželo na břehy jejího mozku, jedna burácející záplava střídala druhou. Vířily jemný písek na dně, takže nemohla myslet na nic jiného kromě toho, co prožívala. Supěla a nemohla popadnout dech. A potom se nad ní vztyčil v celé své kráse, oběma rukama jí sevřel boky, pozvedl Carolyn z postele a zabořil se do ní. V okamžení ji postrčil přes okraj. Zuřivě zacloumala hedvábnými okovy a nad její hlavou se zavřela hluboká temná voda. Carolyn otevřela oči. Byla v šerém, chladném pokoji. Pouze pootevřenými dveřmi koupelny dovnitř pronikala trocha světla. Okamžitě poznala, kde je, a ještě minutu klidně ležela. Užívala si teplo Christianovy hrudi za zády a jeho paži okolo sebe, dokud ji ryze lidská potřeba úlevy nevyhnala z teplíčka. Vyklouzla zpod živé ohřívací dečky a opatrně vylezla z postele. Poté se ještě zastavila a zahleděla se na spícího Adónise. Užasla nad jeho krásou. Silný, spanilý, s bezchybnou tváří, která v tom mdlém světle vypadala tak zatraceně mladě, až ji rozbolelo srdce. Skousla si ret, udělala čelem vzad a po špičkách se odplížila do koupelny. Protáhla se dovnitř, zavřela dveře, obrátila se a stanula tváří v tvář vlastnímu odrazu v zrcadle. To byla rána pod pás. Čurání bylo rázem zapomenuto a ona tam stála a zírala na sebe. Pořád měla na sobě Giiny kožené šaty, ale srolované k pasu. Vypadaly spíš jako masivní kožený opasek. Krutě odhalily ňadra, která už nebyla stejně pevná a pružná jako bývala v dobách, kdy jí bylo tolik, co Christianovi. A přísahala by, že na stehnech zahlédla celulitidu.


295

Ale ta pravá hrůza jí seděla na krku. Z vlasů měla vrabčí hnízdo, trčely do všech světových stran kolem tváře, která v ostrém, nemilosrdném světle vypadala jedním slovem příšerně. Šminky se roztekly a pod očima z nich zbyly temné šmouhy, nápadně připomínající monokl. Rozmazaný make-up na některých místech vytvořil škraloup a na jiných scházel. Zpola snědená růž lemovala popraskané, napuchlé rty. Vypadám… jako stará kurva, usoudila s nelítostnou objektivností. "Co tady děláš?" zeptala se šeptem té Carolyn za zrcadlem a pozorovala, jak se jí oči zalévají slzami, až se nakonec všechno kolem rozmazalo a utopilo v mlze. Roztřeseně se nadechla, poslepu přešla k umyvadlu, otočila kohoutky, popadla žínku, namočila ji a začala si zuřivě drhnout obličej, až měla kůži červenou jako rak. Potom žínku odhodila a vypnula vodu, teprve pak si troufla risknout další pohled do zrcadla. Ne, nestal se zázrak. Nesmyla ze sebe léta. Skeptickým okem zhodnotila, že teď vypadá staře a flekatě. Carolyn se odvrátila a začala casnovat za kůži šatů. Košíčky nahoru, sukni dolů. Jakmile byla zakrytá, jak nejslušněji to šlo, zatajila dech a ostražitě pohlédla na dveře. Naslouchala zvukům odvedle. Když jí k uším dolehlo ticho, zhluboka se nadechla a šla tiše otevřít dveře. Christian ležel a spal tam, kde ho zanechala, ale nepočítala s tím, že to bude mít dlouhého trvání. Tohle bylo poprvé, co se probudila dříve než on. Až doteď ji pokaždé, celkem pětkrát, z bezvědomí probírala sladká slůvka a něžné hlazení. Bral si ji znovu a znovu, a vynášel do tak závratných výšin rozkoše, že na konci vždycky omdlela. Když se probrala poprvé, a on ji


296

přivázal, nemluvili. Omezili se na slastné vzdechy a sténání. Ani potom si toho mnoho neřekli. Neměla potuchy, co po ní chtěl, nebo o čem to celé vlastně bylo. A bála se to zjistit. Vyklouzla z koupelny a po špičkách proběhla ke dveřím na chodbu. Krátce naslouchala, ale když nic neslyšela, opatrně otevřela. Christian si na posteli cosi ze spaní zamumlal. Vrhla na něj jeden poslední pohled, pak se protáhla ven a uháněla chodbou ke schodům a po nich dolů, jako by jí za patami hořelo. Botami ani ničím jiným se nezdržovala, namířila si to rovnou ke vchodovým dveřím a vyletěla ven. Pelášila, co jí nohy stačily, a nezpomalila, dokud nezdolala serpentinu a nedostala se na silnici vedoucí k její vile. Tehdy zvolnila do klusu, ale vytrvale pokračovala vpřed, kolem dokola na terasu a francouzskými dveřmi do svého pokoje. Jakmile přešla přes práh, oko jí padlo na koupelnové dveře. Bleskově překonala nevelkou vzdálenost a vtrhla dovnitř. Zabouchla za sebou a hrnula se rovnou k záchodové míse. Bylo to o fous. V okamžiku, kdy k ní dorazila, měla čas už jen padnout na kolena a s rukama přitisknutýma na břicho zvracet. Ve stejnou chvíli na ni zvenku zavolala Bethany a zaklepala na dveře koupelny. Christian se na posteli překulil na bok a sáhnul po Carolyn. Když ji hned nenahmatal, zamračeně otevřel oči. Nechápavě zíral na prázdné místo vedle sebe a pak se posadil. Očima pročesával místnost. Spatřil pootevřené dveře koupelny, vstal a šel k nim, ale když je otevřel, byla prázdná. Na podlaze však ležel důkaz, že se tam Carolyn stavila. Žínka zapatlaná od make-upu. Zmocnilo se ho zlé tušení. Rychle prošel ložnicí a pospíchal na chodbu. Na první pohled však poznal, že


297

obývací pokoj zeje prázdnotou. A ticho, které se kolem něj rozhostilo, sotva se zastavil, mu napovědělo, že nikdo jiný ještě není na nohou. Se zemitou nadávkou uháněl zpátky do svého pokoje, hodil na sebe džíny a čisté triko, a hned zase vyletěl na chodbu, po schodech dolů a ven ze dveří. Jakmile bosou nohou došlápl na rozpálený kamenný chodník, uvědomil si, že zapomněl na boty, ale už se pro ně nevracel. Musel vidět Carolyn, musel s ní mluvit. Měl jsem si s ní promluvit už dřív, spílal v duchu sám sobě. Ale pokaždé, když se probudil a na lůžku vedle sebe našel její hřejivé, hebké tělo, jeho hlad po ní se s řevem probral k životu a mluvení bylo to poslední, co měl v hlavě. Nicméně nyní se rozhodně ocitlo v popředí jeho zájmu. A doprovázela je svíravá panika. "Neutekla," ujišťoval sám sebe, když to střihl kolem terasy a řítil se dolů po svahu hory. "Akorát se šla domů převléknout nebo tak něco, a nechtěla mě budit." Jenomže i jemu samotnému to ujišťování znělo jaksi hluše, a když v místě, kde se silnice zakousla do úbočí, seskočil ze srázu, v hrdle cítil ostré spáry paniky. Neměl to udělat, a dobře to věděl. Podle jeho odhadu bylo kolem poledne. Jestli ho někdo viděl… Ale kašlal na to. Musel se dostat ke Carolyn. To byla jediná věc, na kterou se dokázala soustředit jeho mysl, zatímco utíkal po chodníčku k vile a mačkal zvonek. Uslyšel, jak se domem rozléhá zvonění, a hned nato kroky. Pocítil úlevu. Je tam. Promluvíme si. Všechno bude v pořádku, pomyslel si těsně předtím, než se otevřely dveře a objevila se pokojská, s rancem špinavých lůžkovin v náručí. "Přejete si?" otázala se zdvořile. Skoro už se kolem ní protlačil dovnitř, ale na poslední


298

chvíli se ovládl. "Potřebuji mluvit s Carolyn." "Dámy, které si pronajaly tuto vilu, jsou pryč," odvětila škrobeně a začala zavírat dveře, ale zachytil je dřív, než se zaklaply. "Kde je?" Pokojská se překvapeně otočila. "Nevím. Možná jela na výlet." "Ale neodhlásila se?" zeptal se nevesele. "Ne, pořád tady bydlí," řekla. Začínala si ho prohlížet kapku ostražitě. "Nejspíš jsou prostě někde venku." "Jasně," vydechl Christian. Silou vůle se přinutil ke klidu. "Děkuji vám." Pustil dveře a obrátil se. Vracel se po chodníku a v duchu rekapituloval situaci. Carolyn je pořád v letovisku. Jenom teď není doma. Ani Bethany. Pravděpodobně odjely dolů na oběd nebo tak něco. Neutekla… zatím. Dám si sprchu, převléknu se a pak ji najdu. "Víš jistě, že se nechceš vrátit do letoviska?" zeptala se Bethany starostlivě. "Jsi příšerně bledá." "Ne, je mi fajn," okamžitě prohlásila Carolyn, ale byla to lež jako věž. Cítila se pod psa. Bolest hlavy ze včerejší noci se vrátila a přivedla s sebou nevolnost a třas, co ji trápily přes den na lodi a předchozí noc v posteli. Ale na druhou stranu si za to nejspíš mohla sama. Ke snídani si dala jenom kávu, pak nastoupily do autobusu na výlet pořádaný za účelem provětrání peněženek, a při obědě se v jídle jenom bez zájmu nimrala. Co chtěla doopravdy? Vrátit se do vily a zalézt si do postele. Jenomže tam by ji našel Christian. Jestli mě ovšem hledá, pomyslela si nešťastně. Nebyla si jistá, co by bylo horší. Kdyby ji vůbec nehledal, nebo kdyby ji hledal a našel. Pomyšlení, že se


299

mu po tom všem, co dělali včera v noci, musí podívat do očí… vlastně po tom, co on dělal mně, zamračila se. Po tom prvním a posledním sáhnutí, ještě venku na terase, už mi nedovolil, abych se ho prstem dotkla. Ani jednou. Buďto mě přivázal nebo sám sebou přišpendlil k posteli, a když přirážel, držel mi ruce vedle hlavy, přimáčknuté k matraci. Ale po každém kole ji odvázal. Vždy se probudila schoulená v jeho náručí a volná. Díky bohu, pomyslela si Carolyn, jinak bych se po návratu k vědomí nemohla vypařit. Hned jak ji to napadlo, jistá část jejího mozku vyprskla smíchem. Konkrétně ta část, která věděla, že ve skutečnosti si Carolyn přála, aby se neprobudila první, ale aby byla pořád tam, s ním. Ochotně a ráda by se věčně probouzela druhá a z jeho postele vůbec nikdy nevylezla. "No, jak myslíš," pokrčila rameny Bethany. "Tak se teda pojď mrknout do támhletěch krámků. Ty šaty ve výloze by ti slušely. Mohla by sis je koupit čistě pro případ, že se na tebe usměje štěstí a budeš mít rande." Bethany zamířila k obchodu, ale Carolyn její slova přimrazila k chodníku. Zděšením jí přeběhl mráz po zádech. Nevinná poznámka: se na tebe usměje štěstí, ji šlehla jako bič. Už se na ni totiž usmálo, a to víc, než by ji donedávna napadlo. Ale při zmínce o rande ji obešla hrůza. Připomnělo jí to, že už má jedno domluvené. Na dnes večer. S Jackem. S chlápkem, se kterým se mínila povyrazit. Zasténala. Momentálně měla při samotné představě žaludek zas jak na vodě. Nevěděla, co bude dál… s ní a Christianem. Jedna část jejího já si chtěla zalézt zpátky k němu do postele. Jenomže ta druhá stála opodál a lapala po dechu hrůzou už jen z toho, že se vyspala s někým o tolik mladším. I když jenom jednou. Dobrá, šestkrát,


300

opravila se, a pak začala dumat, jestli se to počítá jako jednou nebo jako šestkrát, když to všechno stihli za jedinou noc. Zakroutila nad sebou hlavou. K smíchu. Nebo spíš k pláči. Na tomhle přece vůbec nezáleželo. Hlavní bylo, že sice neměla tušení, co si počne s Christianem, zato však na beton věděla, že není připravená jen tak mirnix dirnix přelézt z jeho postele do Jackovy. "Carolyn, no tak už pojď," zavolala na ni Bethany. Vyznělo to poněkud podrážděně, a když se v hloubi Carolyniny kabelky vzápětí rozezvonil telefon, jenom zvedla obočí. "Běž napřed. To bude asi někdo z kanceláře," křikla na ni Carolyn a prohrabávala tašku. "Dohoním tě." Bethany přikývla a vyrazila do obchodu, zatímco Carolyn konečně našla zvonící přístroj. Stiskla knoflík přijetí hovoru, dala si telefon k uchu a vzdychla: "Haló?" "Caro?" "Jacku?" užasle zalapala po dechu, oči vytřeštěné tak trochu hrůzou. Ona o mořském vlku a Jack v mobilu. "Jo," zachechtal se. "Když jsem Genii pověděl, že máme dneska večer rande, a nemohu se vám dovolat do vily, dala mi číslo vašeho mobilu. Prý jste odjela na nákupy s tou Bethany, která včera ráno utekla z mé lodi." "Já— Ano," vydechla. Automaticky střelila očima po obchůdku, ve kterém kamarádka zmizela. "No, ať vám neujede autobus. Musel bych tam připlout svou lodí a přivézt vás zpátky na naši schůzku." Nervózně se zasmála a zavřela oči. Pokoušela se vymyslet, jak tohle faux paux vyřešit. Nepatřilo k situacím, které musela zvládat dnes a denně. No tak dobrá, ještě nikdy se do podobné situace nedostala. Co


301

má asi tak říct? Jemináčku, Jacku, to je vážně milé, ale včera v noci se mnou Christian šoustal bez nadsázky do bezvědomí, a vyjít si teď s tebou by mi bylo krapítek nepříjemné. "Ach jo, turisti na obzoru. Zachraň se, kdo můžeš. Musím do hokny, ale—" "Turisti?" skočila mu do řeči. "Vy jste teď na palubě?" "Soufrière, zase," odpověděl. "Bez vás to, jen tak mimochodem, není ani zdaleka taková zábava." Ušklíbla se. "Jestli jste na lodi, jak jste mohl od Genie dostat moje číslo?" Zařval smíchy. "Taková zgruntu maličká věc. Říká se jí mobil." "Jasně," zamumlala a cítila se hloupě, ale na druhou stranu, momentálně hloupá asi vážně byla. Nízká hladina krevního cukru, vzpomněla si. Opět měla všechny ostatní symptomy: dezorientace, nemotornost a – zjevně – snížená inteligence. "Vážně už musím zvednout kotvy, krásko. Jen jsem vám chtěl dát vědět, kdy mě máte čekat. Vyzvednu vás ve vile, v šest," oznámil a zavěsil s veselým: "Příjemné nákupy," na rozloučenou dřív, než na to stačila cokoli říct. Carolyn odtáhla telefon od ucha a nechápavě na něj zírala. Potom zkontrolovala přijaté hovory, ale jeho se zobrazil jako neznámý volající. Nemůžu mu zavolat zpátky a zrušit to, uvědomila si, a začala na ni dotírat beznaděj, ruku v ruce s tichou hrůzou. "Co tím chceš říct, že když ses probudil, tak byla pryč?" Christian si šel do kuchyně do ledničky, Marguerite za patami.


302

"Přesně to, co jsem řekl," odsekl vyndávaje sáček krve. "Probudil jsem se a byla v čudu." "No a šel jsi za ní?" starala se Marguerite, bohužel ve stejnou chvíli, kdy si ho nabodl na tesáky. "Byl dole ve vile nejméně tucetkrát, aspoň pokud já vím. Jsem vzhůru teprve dvě hodiny," tiše odpověděla Gia, čímž upoutala její pozornost. "Jenomže byla celý den pryč. Věci tam ale pořád ještě má." "Takže neutekla," odtušila Marguerite s jasně patrnou úlevou a obrátila se zpátky ke Christianovi. "Co říkala, když sis s ní promluvil?" Zaksichtil se přes pytlík v puse, a byl to jeho otec, kdo odpověděl. S očima zaostřenýma na jeho tvář Julius zavrčel: "On si s ní nepromluvil." "Cože?" vyjekla Marguerite a hned do Christiana zabodla pronikavé oči. Nebránil se. Prostě tam stál a trpně snášel čeření v mysli, které naznačovalo, že se mu probírala myšlenkami a ve vzpomínkách. Byl příliš utahaný, aby mu to vadilo, dokud ovšem nevykřikla: "Ty blbče!" Polekaně na ni vypoulil oči nad téměř splasklým igelitem. "Omlouvám se. Mám tě ráda a nejsi žádný blbec," vyhrkla, a pak udělala pár kroků, znovu se otočila a dodala: "Ale jsi blbec." Christian jenom mrkal. Nejsem blbec, ale jsem? Hezký. Vřelé díky, mami, pomyslel si. "Omlouvám se," zopakovala cestou zpátky a poplácala ho po rameni. "Myslela jsem to tak, že nepromluvit si s ní byla od tebe blbost. Christiane, toto je příliš důležité, než abys to takto pokazil. Klidně bys o ni mohl přijít. Musíš—" "Já vím," přerušil ji, jen co si strhl vyprázdněný sáček


303

z tesáků. "Měl jsem si s ní promluvit. A chtěl jsem… vážně jsem chtěl. To jen že…" Zašklebil se. "Úplně se mi to vykouřilo z hlavy. Nečekal jsem, že to bude tak…" "Pokoušel jsem se tě varovat," ozval se Julius vážným hlasem. "Když se životní druh sejde se svou pravou životní družkou, je to jako by oběma v těle a mozku explodovala atomová bomba. Proměníš se ve slintajícího idiota." "Přesně," vydechl Christian a obrátil se k lednici pro další sáček. "Dneska večer to s ní proberu. Jakmile se nakrmím, pádím rovnou dolů do vily. Jednou se vrátit musí." "Kdys tam byl naposledy?" optala se Marguerite cestou k oknu v jídelně, odkud dohlédla na spodní vilu. "Ve čtyři," odpověděl s druhým pytlíkem v ruce a zabouchnul dvířka. "Pak jsem na pár hodin usnul." "Čili před dvěma hodinami," odtušila Marguerite. "Musela se mezitím vrátit." Christian ztuhl. "Je tam?" "Je na odchodu," hlesla Marguerite, a zatímco uháněl za ní, dodala: "S tím švarným kapitánem." "S tím chlípným bastardem?" vyštěkl Julius vztekle a držel se Christianovi v patách. "Není to žádný chlípník," hájila ho Marguerite. Christian mlčky přihlížel, jak na silnici o serpentinu níž nastupovali ti dva do mikrobusu letoviska. "Ha! Jestli si to myslíš, pak sis včera v noci nepřečetla, na co pomyslel pokaždé, když se podíval na Carolyn," reptal zakaboněný Julius. "Náhodou přečetla a jeho myšlenky byly mnohem méně mládeži nepřístupné než záměry našeho pana syna," nedala se. Julius se ihned ohradil: "To sice ano, ale on má mít


304

takovéto záměry," a pak se zamračil. "Proč nejsi víc nazlobená, krucinálfagot? Životní družka našeho syna si vyráží s jiným mužským." "Je to čestný muž a nebude se jí vnucovat," pokrčila rameny. "A po noci strávené s Christianem… žádný z jeho návrhů nebude Carolyn připadat… vzrušující. Toto může být celé věci jen ku prospěchu." "Ku prospěchu?" zapochyboval Julius. "Polibky kapitána Jacka budou ve srovnání s Christianovými jako voda vedle nejlepšího šampaňského. Bude pro ni dobré, když se o tom sama přesvědčí." Christian strnul, při pouhém pomyšlení na to, že by kapitán Jack políbil Carolyn, jeho prsty bezděky hazardním způsobem testovaly pevnost krevního sáčku. "Voda uhasí žízeň," zavrčel Julius. "Pak tedy budeme muset doufat, že po včerejší noci nemá Carolyn žízeň," kategoricky prohlásila Marguerite a polekaně se ohlédla, jelikož sáček v Christianově ruce pod tlakem praskl a všude okolo se rozstříkla krev. "Zdálo se mi to nebo byla vaše kamarádka… ehm…" "Rozzlobená?" ironicky napověděla Carolyn, když Jack zaváhal. Otázka ji nepřekvapila. Jen to, že s ní tak dlouho čekal. Cestou sem, do malebné malé taverny, kterou vybral, tlachali o tom, jak se mu dneska plulo, a jí nakupovalo. A pak přišel aperitiv a první chod večeře, teprve potom popustil uzdu zvědavosti a konečně se zeptal na Bethany. "Ano, rozzlobená," přitakal s úsměvem. "Nejsem zvyklý na ženy, co mě od pohledu nesnášejí." "Nešlo o vás. Hněvala se na mě, že jsem jí o vás neřekla dřív," chlácholila ho a při tom si pomyslela, že to


305

bylo slabé slovo. Bethany byla vzteky bez sebe, že jí nepověděla o Jackově flirtování a schůzce. Při pohledu, jak Jack zvedá obočí, zamumlala: "Když jsem vystoupila z lodi, měla jsem trochu špičku." "Trošku," souhlasil. "Ale mou vinou. S tím punčem jsem to kapku přehnal. Na svou obranu," dodal jedním dechem, "však musím říci, že jsem neměl v úmyslu zneužít situace. Jenom jsem chtěl, abyste se uvolnila a pobavila se. Dala si voraz." "Nenutil jste mě… moc," vyluxovala mu špatné svědomí a navázala: "Na tom ostatně nesejde. Když uviděla, v jakém jsem stavu, nedala jinak, než že musím hned do postele, takže jsem se k tomu vůbec nedostala." "A potom, co jste zase vstala?" Carolyn se přinutila usmát. Ve skutečnosti postel vynechala, ale vyhovovalo jí, že si myslel, co si myslel, tak prostě řekla: "Pak jsem byla venku s Christianem a jeho rodinou. A vámi," dodala ironicky při vzpomínce na své zděšení, když se zjevil u stolu. "A pak?" vyzvídal. Jen bezmocně pokrčila rameny a cítila, jak jí hoří tváře. Nutně si vybavila, co dělala s Christianem poté, co včera v noci odešli ze sálu. Schovala hlavu mezi ramena a zvedla sklenku vody, aby se mu nemusela dívat do očí. "Tak kdy jste jí tedy o mně řekla?" optal se za chvilku. Vzdychla a kápla božskou: "Asi hodinu předtím, než jste dorazil." Když hned neodpověděl, zdráhavě vzhlédla. Prohlížel si ji zamyšleně přimhouřenýma očima. Přesto nebyla připravená na otázku: "Copak bylo s tím fidlibojem potom, co vás odvlekl z parketu?" Zírala na něj, cítila, jak jí mizí krev z tváře a pak se


306

zase hrne nazpátky, a vyhrkla: "Pověděl mi, že není gay." S povzdechem zajel na židli úplně dozadu a do tváře se mu vplížilo zklamání. "Jasně. Takže nakonec přece jen žárlil na vás." "Já nevím," zašeptala a zase sklopila zrak. "Ale víte," zasmál se. "Kdyby mě včera před odplutím ze Soufrière mohl protáhnout pod kýlem, udělal by to." Když zůstala zticha, zeptal se: "Tvrdila jste, že vám jeho sestřenka řekla, že je gay?" "Gia," přiznala v rozpacích. "Proč?" "Záleží na tom?" odpověděla otázkou, najednou jí došla trpělivost. "Je pro mě moc mladý." "A přesně tohle jsem nechtěl slyšet," povzdechl si. Když překvapeně vykulila oči, hořce se usmál. "Srdíčko, vy jste se nám do toho houslisty zamilovala a jediné, co vás brzdí, je jeho věk. Podle mého odhadu ta sestřenice poznala, že to pro vás bude problém, a pověděla vám, že je gay, abyste mu dala šanci, nejprve ho trochu poznala a hned neutekla. "Proč si myslíte, že bych utekla?" užasla. Ne, že by to nebyla pravda, ale nelíbila se jí představa, že to na ní druzí tak snadno poznali. "Caro, já jsem chlap, který vás opil, jinak byste se neuvolnila a kloudně si mě nepustila k tělu," odtušil se smíchem. "Ženská, vždyť vy máte uteč, kdo můžeš napsáno na čele." Když nešťastně svěsila ramena, pokračoval: "Nepotřeboval jsem víc než chvilku ve vaší společnosti, abych poznal, že jste hodná, laskavá ženská, která nemá moc zkušeností, a při získávání toho mála, co má, se setsakra spálila. Takže teď raději prcháte, než byste


307

riskovala, že se znovu spálíte…" "Ale já nechci, aby se mi líbil Christian." Když uslyšela, jak trucovitě to vyznělo, rychle sklapla pusu. S povzdechem se zhluboka nadechla. "Raději bych měla ráda někoho, jako jste vy. A to mám," dodala rychle. Jack zkroutil rty a pak pobaveně utrousil: "Uvědomujete si, doufám, že většina žen by mě nepovažovala za nějak zvlášť lepší volbu, než je ten mladík z kapely? Chci říct, hodil jsem za hlavu svůj život a závazky v Kanadě, abych si nechal narůst vlasy a flákal se na lodi po Karibiku. Můj život to je slunce, zábava, punč a nekonečný průvod žen." Carolyn zamrkala. "Průvod?" Vyprskl smíchy nad jejím překvapením. "Nesedím vám do role playboye?" "No… To jen, že— Chci říct… no, jste milý," vykoktala bezmocně. "Vy snad čekáte, že playboy bude hajzl?" zeptal se pobaveně. "Můj manžel byl," zamumlala. "Aha," vydechl Jack a kývnul. "Spálená neplatí." Ušklíbla se a vážně se mu podívala do očí. "Tak proč ten zájem o mě?" Překvapeně zvedl obočí. "Mám na mysli, podle vás jsem přece vyděšená myška, co ozlomkrk utíká do své díry. Proč byste vy nebo kterýkoli jiný muž měl zájem o—" "Plachost je součástí vašeho kouzla. To, že nejspíš utečete, z vás dělá výzvu," řekl potichu. "Kocouři rádi honí myšky." Když jí klesla čelist, usmál se a pokrčil rameny. "Jaký má smysl dobývat ženy, co se vám samy vrhají do náruče?" "Takže se o mě Christian zajímá jenom proto, že chce


308

můj skalp?" vyděsila se. Jestli ano, pak si ho včera přivěsil k opasku, a evidentně jsem zdrhla těsně předtím, než mi dal kopačky, pomyslela si a potom si všimla, že Jack vrtí hlavou. "Kdepak ty věci," řekl, sotva měl její plnou pozornost. "Muzikant není žádný kocour. Kocouři se na ženy nedívají tak, jak se on dívá na vás. Ani je neodvlékají nadupaní emocemi, taktak drženými na uzdě, co v něm kypěly, když vás odvlékal z tanečního parketu. Chce vás získat pro běh na dlouhou trať. Chce vás celou… tělo i duši. Vsadil bych na to svůj život," prohlásil s vážností, na kterou u něho nebyla zvyklá. "Ale on je—" "Moc mladý," dořekl suše a pokrčil rameny. "Bezva. Takže jsem pořád ve hře. Teď dojezte večeři a objednáme si dezert." Carolyn se zašklebila na poloprázdný talíř. Hlad neměla, ale stejně se pustila do jídla. Dneska odpoledne, při návratu do letoviska, málem spadla v autobusu ze schodů. A nebýt řidiče, který si všiml, jak se nad východem kymácí, a na poslední chvíli ji zachytil, určitě by se ven poroučela po hlavě. Dokud se nenechá vyšetřit, aby dostala krevní cukr pod kontrolu, další jídlo už nevynechá. V době, kdy dojídali, kupodivu klábosili, jako by téma Christian vůbec nepřišlo na přetřes. Upřímně žasla, jak se to Jackovi podařilo. Potom se prošli po přístavu, probírali místa v Torontu, která znali oba dva, a místa, která navštívila Carolyn tady na Svaté Lucii, a pak také ta, o nichž si Jack myslel, že by si je neměla dát ujít. Nakonec se ještě stavili na skleničku a vyrazili k domovu. Do letoviska se vrátili skoro o půl dvanácté. Čekala,


309

že ji prostě vysadí a vypaří se, ale doprovodil ji do mikrobusu. Prý ji hezky vrátí tam, odkud si ji vyzvedl. Do dveří její vilky.


310

17. KAPITOLA "Kam to…" Carolyn polekaně zírala za odjíždějícím mikrobusem. "Řekl jsem šoférovi, že se vrátím pěškobusem. Prospěje mi to," prohlásil Jack s bezstarostným úsměvem. "Kromě toho jsem nechtěl, aby tam seděl a sledoval moje loudění polibku na dobrou noc." Zrudla, otočila se na podpatku a fofrem uháněla ke dveřím. Najednou z ní byl uzlíček nervů. Zoufale se pokoušela vymyslet, jak by se tomu polibku vyhnula. Když se však za ní Jack rozchechtal, v polovině chodníčku se zastavila. Obrátila se a nejistě na něj koukla: "Co je tady k smíchu?" "Zase utíkáte," odtušil pobaveně. "Přestože víte, jak mám rád honění." Vytřeštila oči. "Ne, já—" Stanul před ní. Objal ji kolem pasu, chvíli se na ni mlčky díval, a pak řekl: "Jste krásná žena, Caro. Jestlipak vás Christian poté, co vám pověděl, že není gay, políbil?" Ještě víc vykulila oči a začala sklánět hlavu, ale jednoduše ji uchopil za bradu a zvedl jí obličej s ironickým: "To bude asi znamenat ano." S povzdechem přikývla. "Jasně. Ale je moc mladý. Tak," navrhl, zatímco si ji přitahoval o kousek blíž, "co kdybyste mi dovolila, abych vás políbil? Jestli jsem stejně dobrý nebo lepší než on…" Zakřenil se. "Už by sis nemusela lámat hlavu ani s ním ani s jeho věkem a mohla si ji začít lámat se mnou." Carolyn minutu mlčela, kolečka v hlavě se jí div nezavařila. Měla Jacka ráda, ne tolik jako Christiana, ale


311

možná s trochou času… Hezký byl taky a navíc blíž jejímu věku. Kdyby si jeho polibky vychutnala stejně jako Christianovy, na tom by určitě nebylo nic špatného. Možná by to bylo podobné se spoustou mužů, a ona darmo ztrácí hlavu a zamilovává se pouze a jenom z nedostatku zkušeností. Sotva jí ta myšlenka proplula mozkovými závity, Carolyn zamrkala. Ztrácí hlavu a zamilovává se? Co to má— O něčem tak směšném nebyla ochotná ani uvažovat. Silou vůle se přinutila uklidnit, zvedla ruce, ovinula je Jackovi kolem krku a přitáhla si jeho hlavu k polibku. Připravila se na ohňostroj. Koneckonců se jí zamlouval, myslela si o něm, že je atraktivní, a podle všeho měl moře zkušeností. Celé procesí zkušeností. Nepochybovala, že bude vědět, jak na to. Vážně si myslela, že se tím vyřeší všechny její problémy. Ale místo ohňostroje dostala jen prskavky. No ano, když jeho rty šmejdily po jejích, do nitra se jí vkrádalo pomalé, líné teplo. A když ji donutil otevřít ústa, aby se jeho jazyk mohl pozvat na návštěvu, teplo se zahřálo. A když ji k sobě přivinul, dokonce si povzdechla a přisunula se blíž. Ale nevzlétaly rakety ani na nebi nevykvétaly světelné kytice ohňostroje, jak tomu bylo s Christianem. Když posléze přerušil Jack polibek a zvedl hlavu, aby se na ni podíval, byla hluboce zklamaná. Cítila se ošizená. "Tak co?" zeptal se ochraptělým hlasem. Ze zdvořilosti se usmála. "Bylo to pěkné." "Pěkné?" nemohl uvěřit vlastním uším. "Zlato, moc nechybělo a nevešel jsem se do trenýrek." "Fakt?" podivila se. "No, to co tě tlačí, není moje výplata v drobných,


312

kterou tahám po kapsách," konstatoval suše. "A mě jen tak nějaký polibek nerozparádí." "Promiň," špitla, protože si náhle uvědomila, že ji skutečně cosi tlačilo. Jack se zamračil a pečlivě si ji prohlédl. "Zorničky rozšířené, dech zrychlený, bradavky vztyčené. Líbilo se ti to, ne že ne." Při tak věcném posudku se začervenala, ale rychle ho ujistila: "Líbilo se mi to. Bylo to—" "Pěkné," s úšklebkem dokončil větu místo ní, když se uprostřed zarazila. Tváři se mu mihla nespokojenost, a pak zakroutil hlavou, pustil Carolyn a obrátil se k odchodu. Hned se ale zase otočil. "Na stupnici od jedné do deseti bys ten polibek začadila kam?" "Deset," odpověděla upřímně, protože to opravdu bylo pěkné. Robert nebyl jediný, kdo ji kdy políbil. I když nešlo o žádné procesí mužských. Ale tu a tam si zaflirtovala na vánočním večírku v kanceláři a tak podobně. Na té stupnici by byl Robert jednička, ale někteří jiní by dosáhli na pětku, plus mínus. Ve srovnání s nimi Jackovi rozhodně patřila palma vítězů, desítka. Přikývl, jako by mu něco potvrdila, a pak položil otázku otázek: "A polibky toho kluka z kapely dostanou kolik?" Povzdechla si. "Ty jeho srovnávat nemůžu, jsou…" Bezradně zakroutila hlavou a nakonec přiznala: "Když mě líbá on, svět dočista zmizí. Neslyším, necítím ani nevidím nic, kromě něho. A tělo mi prostě exploduje rozkoší tak omračující, že mě—" "Ježíši, koukni se na sebe," vydechl fascinovaně a vrátil se zpátky, aby si ji prohlédl víc zblízka. "Celá hoříš, jenom na to pomyslíš… a chvěješ se." Carolyn těžce polkla a sklonila hlavu, pak ji zase


313

zvedla a vyhrkla: "Včera v noci mě nejenom líbal." "Vyspal se s tebou." Nezdálo se, že by to Jacka sebeméně překvapilo. "Šestkrát," pípla roztřeseně. "A pokaždé jsem na závěr omdlela. Bylo to prostě příliš intenzivní, a já vždycky, vždycinky padla do mdlob, jen co— Co to děláš?" podivila se, když ji bez varování popadl za ruku a táhl po chodníku zpátky, odkud prve přišli. "Prokazuji ti laskavost," prohlásil ponuře. "Kde bydlí?" "Proč?" zeptala se ostražitě. "Je to ta vila přímo nad tou tvou, že jo?" odpověděl otázkou, a to už vlekl Carolyn nahoru po silnici. "Jak to víš?" vydechla překvapeně. "Protože ses předtím i potom, co jsem tě políbil, koukala pořád tam nahoru," objasnil suše. Zašklebila se. Několikrát se sice podívala, ale nebylo tam nic k vidění. Vila byla temná. "Není tam. A stejně nechápu, co to děláš." "Jak už jsem řekl, dělám ti laskavost." "Jakou laskavost?" vykřikla, zatímco škobrtala za ním. Na místě se zastavil, prudce se otočil, a když do něho málem vrazila, Jack ji popadl za paže, aby to dokázala vyrovnat a udržela se na nohou. Zahleděl se jí do očí a s vážnou tváří prohlásil: "Zlato, byl jsem s víc ženami, než dokážu spočítat, a tomu, cos právě popsala, jsem se nikdy ani nepřiblížil. Ruku na srdce, tvůj polibek byl asi ten nejvášnivější, jaký jsem kdy zažil, a přesto nešlo o nic takového. A," zvýšil hlas, "ještě nikdy v životě jsem neslyšel o sexu tak silném, aby žena omdlela nebo upadla do bezvědomí. Jestli ho máš s ním, pak bys s ním měla být, bez ohledu na to kdo, co nebo jak starý je."


314

"On omdléval také," zabručela rozladěně, a když zaklel a zavrčel: "Šťastný to zkurvysyn," překvapeně vzhlédla. To už se obracel a dál ji vlekl do kopce. Sotva zdolali serpentinu a vyrazili po silnici vedoucí ke Christianovu obydlí, znovu zaprotestovala: "Ale on tam není." "Jasně, že tam je," odfrkl si Jack. "Jsem si docela jist, že když jsme prve odjížděli, stál tam nahoře a spolu s kumpány sledoval z okna, jak jsem ti pomáhal nastoupit do mikrobusu." "On nás viděl?" vyděsila se. "Ano. Nejspíš tam od té doby sedí, užírá se a čeká, až se vrátíš. Moc bych se nedivil, kdyby mu teď už šla vzteky pára z uší a nozder," potvrdil. "Když jsem tě líbal, tak jsem cítil, jak mi očima propaluje díry do zátylku." Carolyn si skousla ret, ale zeptala se: "Takové to bodavé teplo vzadu na—?" "Jo. To je ono. Cítil jsem ho už na lodi pokaždé, když jsem na tebe sáhnul. Proto jsem to rozpoznal." "Do háje," vydechla a hned potom se mu pokusila vyškubnout ruku, za kterou ji držel. Jestli nás Christian viděl, jak jsme se líbali… "Já tam jít nemůžu." "Ženská zatracená, teďka není čas na zbabělost," rázně prohlásil Jack a dál ji táhl kupředu. "Potkalo tě něco, co člověka potká jednou za život. Možná jednou za tisíc životů. A já ti garantuju, že podruhé už to nenajdeš." "Ale co když mě nechce?" "Dej na strejdu Jacka, on tě chce," ujistil ji. "Ženskou ze které padá do mdlob? To stačí, aby se dospělý chlap rozbrečel závistí." "Ale jestli nás viděl, jak se líbáme—"


315

"Viděl. A nepochybuj o tom, že viděl taky to, jak tě vleču sem nahoru. Bude to v pohodě." "Ale—" "Sklapni, Caro," zavelel pochmurně. "Nejraději bych tě zatáhl k sobě a užil si něco té vášně, kterou jsem před pár minutami ochutnal. A možná v tom pokračoval po zbytek života, tak dobré to bylo. Ale vždycky bych věděl, že tomu, co ti může dát on, nemohu konkurovat. Tohle dělám pro tvoje dobro, hlupáčku." Když dorazili na chodník ke Christianově vile a Jack ji táhl ke dveřím, sklapla pusu. Zastavil se, zazvonil, strčil ji přede dveře a udělal čelem vzad, aby odkráčel. "To mě tady prostě jen tak necháš?" vykřikla Carolyn, otočila se na patě a zírala za ním. "Na prahu, jako nějaké odložené nechtěňátko?" Jack se zastavil v polovině chodníku a obrátil se. "Mám tě rád, holubičko, a tohle dělám pro tebe. Ale sebe mám rád také a nevadilo by mi ještě někdy uzřít svítání, takže— no nazdar." Znehybněla, i bez otáčení jí bylo jasné, že dveře za ní se otevřely a stojí v nich Christian. Cítila jeho žár. "Chce tebe, ne mě," spustil Jack. "Nedokážu v ní vyvolat tytéž pocity, co ty, a dala to jasně najevo. Ale má problém s vaším věkovým rozdílem, tak to budeš muset—" Když ji Christian popadl za ruku, otočil kolem dokola a vtáhl rovnou do své náruče, Jack zmlkl a Carolyn zalapala po dechu. Na rtech jí okamžitě přistály rty, které ji hltaly a odpalovaly rachejtle, které postrádala, když ji líbal Jack. Carolyn měla dojem, že zaslechla Jackovo ironické: "nějak vyřešit," ale nemohla se dobře soustředit. Christianovy ruce ji mapovaly, mačkaly ke svému


316

majiteli a hnětly, a pak sjely dolů, vzaly do dlaní zadní tváře a zvedly ji ze země. Když jejich těla sklouzla k sobě a třela se, Carolyn mu sténala do úst, a on na oplátku sténal do úst zase jí. Pustila na zem kabelku a ovinula ruce Christianovi kolem krku. Měla pocit, že slyšela Jacka mumlat: "To je jak nějaký potrhlý lesní požár." Christian se obracel, aby ji odnesl ze dveří, a ona se držela jako o život. "No… tak já prostě zavřu dveře místo vás, mám?" volal za nimi Jack. "A kabelku dávám tady na podlahu, jo?" Alespoň si myslela, že to řekl. Jedna Christianova ruka jí držela a žmoulala zadeček, současně ji mačkala pevněji k němu, druhá vzala do parády ňadro a soustředěně ho mnula, zatímco jejich pán a vládce stoupal do schodů. Kdo by se v takové chvíli staral o kabelku a dveře? Jakmile dorazili na vrchol schodiště, ruka číslo dvě opustila ňadro, a vzápětí Carolyn ucítila, že jezdec zipu na zádech jejích šatů sjíždí dolů. Bezděky se zachvěla. A pak ji Christian zanesl do své ložnice a tou prošel rovnou do koupelny. Když ji postavil na zem, pod chodidly ucítila studené dlaždičky, načež nechal líbání. Rozhlédla se. Uviděla, že jsou ve sprše, což ji jemně zmátlo. "Co—?" začala nejistě a hned zalapala po dechu, jelikož Christian bez varování roztočil kohoutky a začala na ně téct studená voda. "Cítím ho z tebe," zavrčel a tahal jí šaty z ramenou, zatímco se voda zahřívala. "Políbil mě," zamumlala, a když si ji znovu vtáhl do náručí a políbil, taktak se stačila nadechnout. Ucítila, jak povolila sponka podprsenky a jen co spadla na zem, Christian se začal věnovat kalhotkám. Sotva je stáhl z


317

boků, vlhký hadřík sjel ke kotníkům, kde se přidružil k šatům. Okamžitě vyzvedl Carolyn z atolu textilií, a když mu obtočila nohy kolem stehen v promáčených džínách, přišpendlil ji svým tělem ke stěně. Bez meškání sáhl po mýdle a začal je mnout v dlaních. "Christiane, já—" Slova skončila překvapeným prskáním, a Carolyn nezbylo, než zavřít oči i pusu, jelikož Christian odložil kostku mýdla a namydlenýma rukama jí začal jezdit po obličeji a krku. Pak sklouznul na ramena, párkrát přejel nahoru a dolů po pažích a nakonec to vzal obchvatem na ňadra. Svírala mu ramena, spokojeně kňourala: "Ach," a prohýbala se vstříc mydlícím rukám. Už se smířila s faktem, že je prostě namydlená. Když ruce sestoupily z hor do údolí a na úbočí, zklamaně vzdychla a uvolnila se. Byl stejně metodický jako Jack na lodi, při nanášení opalovacího mléka. "Jenom mě políbil," zašeptala, začínala se cítit, jako by z ní chtěl smýt morovou nákazu. "Neosahával mě. Jsi jediný chlap, co na mě za posledních sedm let sáhnul." "Osahával tě. Na lodi. Při každé příležitosti," kontroval Christian, proto vztáhla ruce k jeho tváři a přinutila ho, aby se na ni podíval. "Ale ne jako ty, a když se mě dotýkal, necítila jsem to, co s tebou," nedala se. "Nemyslím, že bych to mohla cítit ještě s někým jiným." Christian na ni mlčky zíral, a pak se jeho tvář uvolnila, a z těla mu vyprchalo napětí. Ruce se opět daly do pohybu, pomalu sjely pod prdelku a vyjely s ní po stěně kousek výš. Když to jednou rukou bral na bříško a k jihu, neuhnul pohledem, stále jí hleděl do očí, a pak zamířil mezi roztažená stehna. Carolyn lapla po dechu a zády tvrdě zatlačila do


318

studených kachliček. Jak se kluzkými prsty probíral citlivými záhyby, její nohy ovinuté kolem jeho boků se sevřely jako ocelová obruč. "Zasténej jenom pro mne," šeptal, zatímco prsty tančil po choulostivé tkáni. "I vostri gemiti sono musica. Cantano per me… Tvé steny jsou hudbou. Zazpívej mi." Těžce dýchala, odolávala rozkoši, ale zavrtěla hlavou a s poťouchlým úsměvem mu hodila rukavici: "Přinuť mě." Nestačila kulit kukadla, jakým fofrem mu duhovky zahořely jasně stříbrným ohněm. A pak – když vklouznul prsty mezi hebké záhyby, takže mohl palcem brnkat na samo jádro její extáze, zatímco jiným prstem pronikal dovnitř – zvrátila hlavu dozadu, opřela si ji o chladné kachličky a vykřikla. Poté kvílela, když se ten prst stahoval, a sténala, když se navracel. "Nádhera," vydechl Christian, hlasem zdrsnělým vášní. Carolyn okamžitě sklonila hlavu a políbila ho, tvrdě. Když se náhle obrátil, a oba se tak ocitli pod sprchou, jednoduše pevně stiskla víčka, a zatímco voda odplavovala mydlinky, ona se kroutila a svíjela pod jeho doteky. Matně si uvědomovala, že přestala téct voda, a pohyb, a pak už ji Christian pokládal na něco měkkého. Postel, uviděla, jen co otevřela oči. Byli teď v ložnici, a když si pak vyprostil ruku z úžlabiny jejích nohou a narovnal se, přesunula oči zpátky k němu. Sundával si promočené džíny. "Nikdy mě neopouštěj, když spím," zašeptal naléhavě a dal jí nohy od sebe. "Slib mi, že tentokrát neodejdeš, dokud si nepromluvíme." "Já—" Víc ze sebe nedostala. Přitáhl ji na kraj postele a zanořil se do ní, až lapala po dechu.


319

"Slib mi to," naléhal, zatímco se vynořoval. "Slibuji," vyjekla, když zajel zpátky, a pak to opakovala s každým přírazem. "Slibuji. Slibuji. Slibuji." Christian otevřel oči. Sotva vedle sebe uviděl široký, prázdný kus postele, okamžitě byl vzhůru. Všechno se v něm sevřelo panikou. Přece to slíbila, pomyslel si zděšeně, a pak vzal na vědomí něco teplého za zády a podíval se přes rameno. Carolyn. Oddechl si. Opatrně se posadil a otočil se, aby na ni lépe viděl. Ležela zády k němu, na boku, na samém krajíčku matrace. Pohnout se jen o vlásek, určitě spadne z postele. Jsem postelový uzurpátor, uvědomil si s hrůzou a natáhl se po ní. Chtěl ji posunout dál od kraje, ale na poslední chvíli zaváhal. Jestli se jí dotkne, nebude schopný přestat a zase si nepromluví a… Zašklebil se. Už jednou na ni bez řečí skočil. Zopakovat to nebyl zrovna nejlepší nápad. Musel ji přesvědčit, aby se s ním oficiálně dala dohromady. Potřeboval ji přinutit, aby se do něho zamilovala, protože ji musel mít. Jeho pozornost upoutalo jakési ospalé mumlání, a tak znovu zaostřil na Carolyn. Tiše si vzdychla a překulila se na záda, při tom se z ní svezla deka a vykouklo ňadro. Christian se přistihl, že na ten bledý kopeček s růžovým okružím zírá, jako by ho uhranul. Olíznul si rty a bez váhání se k němu sklonil, ale těsně předtím, než ho vzal do úst, se ovládl. Musíme si promluvit. Nesmím se jí dotknout, abychom si mohli promluvit, připomněl si přísně a začal se zvedat, ale když uviděl, že bradavka zduřela a hlásí se o pozornost, znovu se zarazil. Zavinil to snad můj dech, ptal se sám sebe, zcela fascinován rašícím poupátkem. A pak se spící Carolyn


320

znovu zavrtěla a shodila pokrývku i z druhého kopečku. Nyní stanul tváří v tvář hostině o dvou chodech. Do prkýnka, rozhodně mi to tím neusnadnila, skuhral v duchu. Pohledem sklouznul z jednoho ňadra ke druhému. Povšiml si, že to, které se právě podívalo na svět, nebylo stejně vztyčené, jako odvážnější průzkumník. Vypadá to trochu nesouměrně, usoudil. Vážně by je měl sladit. Naklonil se, zlehka fouknul na druhou bradavku a pak se kousek odtáhl, aby ji srovnal se sestřičkou. Doprčic, teď byla zase ta druhá natěšenější než první, foukání je očividně vzrušovalo víc, než když na ně dýchal. Hmm, raději to dám do pořádku, pomyslel si a znovu se zaměřil na jedničku. Měl v úmyslu na ni jenom fouknout, ale letmé olíznutí by mohlo zafungovat stejně dobře. Po bleskovém líznutí přece dokážu odolat, ujišťoval sám sebe – a snad tomu i věřil – vystrčil špičku jazyka a obkroužil bradavku. V tu ránu jím proběhl slastný potůček, a Christian jen bezmocně zavřel oči. Zatraceně, úplně zapomněl na sdílenou rozkoš. Všechno to pro něj bylo strašně nové, a nebyl si ani tak docela jist tím, jak to vlastně funguje, ale jedno teď pochopil. Vyžadovalo to fyzický kontakt, protože když na starorůžové hrbolky dýchal nebo foukal, necítil nic… a to mu vnuklo nápad. Vylezl z postele, prošel ložnicí a dveřmi na chodbu, a hurá do Giina pokoje. V domě bylo ticho jako v hrobě. Ale bylo ještě brzy, asi jedna v noci, na jejich druh tedy hodně brzy. Vystoupení v baru skončilo v jedenáct a ostatní pak vyrazili do klubu ve městě. Jeho nechali samotného, aby se při čekání na Carolynin návrat hezky dusil ve vlastní šťávě. Dokud nepřijela, trávil čas chozením sem a tam podél


321

prosklené stěny, zíráním na vilu dole a klením, které prokládal samomluvou. Nezúčastněný pozorovatel by si ho lehko mohl splést se stálým obyvatelem ústavu pro choromyslné. Než se přikodrcal mikrobus a vyložil Jacka s Carolyn nakonec trvalo pouhou půlhodinu, ale jemu to připadalo jako věčnost. Měl pocit, že prochází peklem… minimálně do okamžiku, kdy byl nucen bezmocně přihlížet, jak Jack bere Carolyn do náručí a líbá ji. Teprve potom poznal, co je skutečné peklo. Chtěl seběhnout po úbočí hory a vyrvat tomu chlapovi páteř ze zad, a ještě ani nyní mu nebylo tak docela jasné, jak si dokázal uchovat tolik sebekontroly, že svůj úmysl nezrealizoval. Ale pak se Jack působící dojmem, že už je na odchodu, najednou obrátil. Ti dva si spolu krátce povídali, a pak najednou začal Carolyn táhnout do kopce. Připomínal otce, který vleče domů nezvedenou dcerku poté, co ji nachytal při nějaké lumpárně. Ten muž mi ji přivedl až pod nos, přestože ji chtěl sám pro sebe… protože věděl, že Carolyn chce mě. Úžasné, pomyslel si Christian, když se protahoval do Giina pokoje. On by se jí nevzdal nikdy… za žádnou cenu. Jestli snaha ji přesvědčit, aby se s ním dala dohromady, nedej bože selže, a ona mu uteče, vydá se za ní do Kanady. Nebo třeba na konec světa, když to nepůjde jinak. Koupí si nebo pronajme dům či byt blízko ní a zařídí to tak, aby se mu nemohla vyhýbat. A ve spaní ji bude strašit ve sdílených snech, až ji tím vším jednoduše udolá. Nemohu ji ztratit. Jasné jako facka. Zastavil se u skříně, otevřel dveře a očima se probíral Giinou garderobou. Měla tady několik fakt divokých úborů, a taky fůru senza doplňků: šátky, rukavice,


322

řetízky a mimo jiné ptačí pírka. A právě ta sem přišel hledat. Mohl jimi hladit Carolyn po těle, aniž by mu sdílená rozkoš znemožnila zachovat si chladnou hlavu. Ale při pohledu na rukavice se zarazil, přivedly ho na jistou myšlenku. Kdybych je měl nasazené… mohl bych na ni sahat bez následků. Sdílená slast by si ani neškrtla. Gia samozřejmě měla o dost menší ruce než on. Tyto rukavice by mu nebyly. Ale mohl by si koupit takové, co mu budou. A Carolyn určitě padnou. Jestli jí ta trocha látky znemožní zažít sdílenou rozkoš, mohl by ji nechat, aby se ho dotýkala po libosti. Pod podmínkou, že je bude mít nasazené. To je nápad. Nebude mu tolerovat donekonečna, že na sebe nenechá sáhnout. Přestože se dnes v noci nezdálo, že by si všimla, jak jí bránil se ho dotýkat, na konci jejich první společné noci jí v tomto ohledu zřejmě začala docházet trpělivost. Musel se o něco pokusit. Ale teď chci pírka. Kdepak asi Gia takovéto věci schovává? Carolyn se ospale zavrtěla, a když se na posteli jaksepatří protáhla, líně rozloupla oči. Bože, bylo jí dobře. Hezky v teple, šťastná a uspokojená. Při tom posledním se prostě musela usmát a kouknout na Christiana… nebo tam, kde čekala, že bude, ale chyba lávky. Nebyl. Překvapeně se posadila, vstala z postele a vydala se do koupelny. Zjistila, že v ní nikdo není, a tak se začala odvracet, ale pak se zarazila, sklonila hlavu a otočila se nazpět. Chvíli tam stála, okusovala si rty a váhala, pak pozvolna zvedla oči ke svému odrazu v zrcadle… a pomalu vydechla. Fajn, není to tak nejhorší, usoudila. Byla nahá, žádné zmačkané kožené šaty srolované kolem pasu. Prsa sice


323

neměla stejně pružná jako ve dvaceti, a nebyla zrovna z nejštíhlejších, ale s tím dokáže žít. Zásadním rozdílem bylo, že tentokrát na sobě neměla oprýskaný škraloup ostatků make-upu ani černé řasenkové kruhy pod očima. Christian jí ve sprše vydrhl ksichtík dočista dočista. Vypadala prostě… no… dobrá, tak nevypadala skvěle. Nezaškodila by rtěnka a možná zdravíčko, ale rozhodně nevypadala tak příšerně, jako když se tady probudila minule. Trpce se na sebe usmála a zašla dál do koupelny. Když zaregistrovala svoje šaty, mokrou hromádku na zemi ve sprše, jenom se ušklíbla. Pak se vrátila do ložnice a rozhlédla se. Christian se pořád ještě nevrátil, a když spatřila na židli pohozené černé tričko, rozhodla se ho zabavit. Přetahovala si triko přes hlavu, vdechovala jeho vůni a mumlala při tom rozkoší. Bože, voněl fakt krásně. Triko jí sahalo až pod zadek, což celkem ušlo, konstatovala v duchu, když si vytáhla vlasy z výstřihu a šla ke dveřím. Vyklouzla z ložnice a zamířila ke schodům. Ve vile panovalo ticho. V obývacím pokoji Christian nebyl. Už jak scházela ze schodů, viděla, že je prázdný, tak z posledního schodu zahnula doleva, aby to zkusila v kuchyni. Sotva se protáhla dovnitř, nedočkavě se rozhlédla. Nebyl ani tady. Uvažovala, kampak asi šel, a okamžitě se jí zmocnilo zklamání. Pokud věděla, všechny ostatní místnosti byly něčí ložnicí. Odešel pryč z domu? Potom co ji přinutil slíbit, že neodejde, dokud si spolu nepromluví? Ze všeho toho přemýšlení jí na čele naskočily vrásky. Měla starost, že se nevrátí. Tu rychle vystřídala obava, že se vrátí, a začalo ji trápit, jakpak ji asi přivítá, a jak by měla ona přivítat jeho. Tohle byla další situace, na jaké


324

nebyla zvyklá. S povzdechem došla k oknům v jídelně. Zírala ven do noci, nepřítomně tahala za výstřih trička, které měla na sobě, až si ho přetáhla přes nos, takže zase mohla vdechovat jeho osobité aroma. Z nějakého důvodu ji ta vůně uklidnila, a na rtech jí vykvetl úsměv. Christian voněl božsky. Jeho polibky byly taky božské a jeho doteky a… Stačilo pomyslet, jak božské ty polibky a hlazení byly, a vzápětí už cítila, že začíná celá hořet. Zimničně se zachvěla a objala se oběma rukama, stěží schopná uvěřit, že ji chtěl. Nudnou malou Carolyn Connorovou. A rozhodně ji chtěl. Takovou vášeň, jakou jí předvedl, nemohl v žádném případě jenom předstírat. Proč by ne? Robert předstíral, zašeptal škodolibý hlásek v její hlavě. Ale tehdy jsem byla strašně nezkušená, přela se Carolyn sama se sebou. Kromě toho mě Robert zblbnul sladkými slovíčky a chabými polibky, které nemohly konkurovat ani Jackovým, a těm Christianovým nesahaly ani po paty. A Robert mě nikdy nepomiloval šestkrát za jednu noc, ani mi nedělal všechny ty fantastické věci jako Christian, ani… Ne, ujišťovala se Carolyn, Christian svou vášeň nepředstíral. Chtěl mě. Problémem bylo, že nevěděla, co od ní chtěl. Jack sice tvrdil, že ji chce získat pro běh na dlouhou trať, a že chce její tělo i duši, ale dělat si moc velké naděje se bála. Byla strachy bez sebe, že do toho spadne a zamiluje se do něj až po uši. S povzdechem přestala inhalovat, pustila tričko a pokusila se ujasnit si svoje pocity. Za posledních pár dní strávila s Christianem spoustu času. Vlastně většinu času na ostrově. Společně odpočívali, hodně si povídali a


325

bavili se. Ohromně si jeho společnost užívala. Ve skutečnosti jí s ním bylo lépe než s Bethany. Když totiž trávila čas s Bethany, pokaždé se pak z nějakého důvodu cítila deprimovaná a zmáhala ji beznaděj. A to až do té míry, že když po návratu do vily zjistila, že je kamarádce lépe, byla poněkud zklamaná. Hlavně proto, že to znamenalo, že nebude moct trávit čas s Christianem. Jeho společnost ji těšila více, lépe se s ním pobavila a mnohem víc se s ním nasmála. Učinil ji šťastnou. Ale to nebylo všechno. Kdovíproč mu začala důvěřovat. Nebyla si jistá, jak k tomu došlo, ale věřila mu. Nedovolila by mu, aby ji minulou noc přivázal k posteli, kdyby mu nedůvěřovala. Také při včerejší plavbě mu věřila, že se o ni postará. Nemyslela si, že by toho tolik vypila, kdyby nevěděla, že na ni Christian dohlíží ze zádi lodi. Přestože se zlobil, měla v něj důvěru, že až výlet skončí, bude tam, aby ji bezpečně doprovodil z lodi a domů, což také udělal. Ale co od ní chtěl? Co přesně měl Jack na mysli, když říkal, že ji Christian chce získat pro běh na dlouhou trať? A měl vůbec pravdu? Carolyn frustrovaně přešlápla z jedné nohy na druhou. Dokud si s Christianem nepromluví, odpověď se nedozví. Ale stačilo na tu rozmluvu byť i jen pomyslet a hned měla nervy na pochodu a v puse sucho. S úšklebkem se otočila a prošla kuchyní propojenou s jídelnou kolem ostrovu k ledničce. Měla žízeň a věděla, že tam je voda v lahvích. Minulou noc jí odtud Christian dvě přinesl. Když si při čekání vezmu další, určitě mu to nebude vadit, pomyslela si, otevřela dvířka lednice a pak prostě zírala.


326

Voda tam byla. Několik lahví stálo v policích na dveřích. Ale to, co jí vyrazilo dech, leželo v hlavní části chladicího prostoru. Muselo tam být minimálně padesát sáčků červené tekutiny, úhledně naskládaných ve vrstvách na sobě, jejichž obsah vypadal podezřele jako krev. Z vedlejší místnosti se ozvaly hlasy. Bleskově ledničku zabouchla a provinile mazala pryč. Neměla ponětí, co v ní ta krev dělá. Christian se zmínil o alergii na slunce, ale o hemofilii ani ničem podobném se slovem nezmínil. Ačkoli si nebyla jistá, jestli s sebou hemofilici nosí sáčky s krví, a i kdyby ano, určitě jí nepotřebují tolik. Zamračeně vykročila ke dveřím, po pár krocích se ale zastavila. Nepochybně se vrátil zbytek kapely, a přestože byla zahalená a relativně slušně oblečená, byla by… no… přece jen by byla raději, kdyby ji neviděli, jak tady pobíhá jenom v Christianově tričku. Bože, všichni poznají, že ona— Že oni— Ach můj Bože, povzdechla si v duchu. "Caro?" Pohlédla ke dveřím. Na prahu uviděla Giu, hned za ní hrozen ostatních členů kapely, a okamžitě ucítila, jak jí začínají hořet tváře. Vlastně celé tělo, a měla nepříjemné tušení, že se červená až k prstům u nohou. "Čau," špitla a vší silou tahala za spodek Christianova trička. Pod jejich upřeným pohledem jí najednou připadalo příšerně krátké. "Kde je Christian?" zeptala se Gia. "Ehm… vlastně… nejsem si jistá. Přišla jsem ho sem hledat," přiznala a pak, vzhledem k tomu, že beztak marně, narovnala ramena, vypnula hruď a rychle vyrazila vpřed se slovy: "Myslím, že se vrátím do jeho


327

pokoje." Carolyn si byla naprosto jistá, že její ruměnec o pár odstínů potemněl, a nejspíš teď připomínala rajče s nožičkami na útěku, ale k její nemalé úlevě Gia bez řečí ustoupila stranou a pánové couvli, aby jí uvolnili cestu. Když je míjela, v rozpacích zamumlala: "Děkuji vám," došla ke schodišti a honem vycupitala nahoru.


328

18. KAPITOLA "Christiane? Co tady děláš?" Už když se odvracel od skříně, věděl, že na prahu svého pokoje stojí Gia, a zhluboka si oddechl. "Díky Bohu, že seš zpátky. Mohl bych si půjčit—" zmlkl, protože najednou vyrazila k posteli. Popadla jeden ze dvou županů, které na ní byly dovedně naaranžovány, a hodila ho po něm. "Zakryj se," odfrkla znechuceně, zatímco ho chytal. "Mám tě ráda, cugino, ale ne dost, abych ti tolerovala, že mi máváš před nosem rodinnými klenoty." "Pardon," zabručel a poslušně se nasoukal do županu. "Tak co si chceš půjčit?" optala se, jakmile byl náležitě zahalen. "Jasně. Nemohla bys mi půjčit jedno pírko? A možná ještě rukavice?" "Na co chceš…" Slova vyzněla do ztracena, raději se soustředila na jeho čelo, a pak se zašklebila: "Fúúúj. Ne. Nemohla." Christian právě zklamaně svěsil ramena, když dodala: "Mohu ti dát rukavice a péro, ale nechci je zpátky. Nikdy." Zakřenil se zhnusenému výrazu, se kterým kráčela k prádelníku. "Ty prostě žárlíš, že jsem našel životní družku a ty ne." "Jo," souhlasila, zatímco mu lovila vytoužené rekvizity. "Jenom doufejme, že si ji udržíš." "Udržím. Nenechám Caro odejít," prohlásil s naprostou vážností, když si bral rudé péro a černé rukavičky, které mu podávala. "Tak to uděláš nejlépe, když si urychleně vycucáš z


329

prstu nějakou dobrou výmluvu pro krev v lednici," odtušila tichým hlasem. Christian ztuhl. "Cože? Proč? Ona přece neví o—" "Probudila se a šla tě hledat. Stavila se v kuchyni pro láhev vody a našla krev." Cítil, jak bledne. "Co na to—?" "Nepanikař," houkla na něj na uklidněnou. "Momentálně absolutně nemá páru, co si o tom má myslet. Napadla ji hemofilie, ale neměla moc času o tom dumat. Vrátili jsme se, uslyšela nás a zabouchla lednici. Když jsme ji objevili, stála uprostřed kuchyně a tvářila se provinile. A právě proto jsem jí přečetla paměť," vysvětlila Gia, načež dodala: "A také jsem zjistila, že tě miluje." Christian cítil, jak mu srdce v hrudi klopýtlo. "Fakt?" Vážně přikývla. "Možná bys jí měl jít povědět, že ji taky miluješ. Když nic jiného, mělo by ji to odvést od dumání o krvi." Kývnul, ale váhal a mračil se. "Jak jí ale mám, ksakru, vysvětlit tu krev, jestli se na ni zeptá?" "No tak jí pověz, že je to falešná krev na představení," zahřměl Santův hlas. Christian obrátil pohled ke dveřím. Santo stál opřený o zárubeň, s rukama založenýma na prsou. Tázavě zvedl obočí. "Na představení?" Santo pokrčil rameny. "Rockové kapely vyvádí nejrůznější podivnosti. Ukusují hlavy netopýrům a podobné nesmysly. Řekni, že ji chtěl Zanipolo použít při vystoupení, a my jsme mu to zatrhli." "Proč zrovna Zanipolo?" zajímala se Gia, kterou to zjevně pobavilo. "Protože je dost praštěný na to, aby něco takového udělal," suše odvětil Santo.


330

"Dobrý. To je dobrý, Santo," pochvaloval si cestou k němu Christian. "Díky." Když se otáčel, aby ho nechal projít, ironicky zkroutil rty. "Občas toho se svou hlavou zvládnu víc, než si ji jen oholit." "A mě to upřímně těší," hořce poznamenal Christian, sotva vyšel na chodbu. "Protože mě osobně nenapadlo lautr nic, čím bych to mohl vysvětlit." Rozběhl se nazpět do svého pokoje, a ještě zaslechl, jak Santo zabručel. Carolyn našel v koupelně. Na sobě měla jeho tričko a svoje šaty zrovna věšela na dvířka sprchového koutu, aby uschly. Mlčky ji pozoroval a snažil se vykoumat nějaký vhodný způsob, jak nenápadně zavést řeč na krev v lednici. Že o ní věděla, totiž oficiálně nevěděl. "Ahoj." Carolynino překvapené hlesnutí ho upozornilo na to, že se otočila a uviděla ho. Zrůžověla a on se usmál. "Omlouvám se, že jsem tady nebyl, když ses probudila. Šel jsem pro—" odmlčel se a ruku držící rukavice a péro hbitě strčil za záda. Dokud si nepromluví, bude lepší, když na tyto propriety ani nepomyslí. Jinak by se k tomu povídání taky nemuseli dostat nikdy. Když spatřil tázavý výraz Carolyniny tváře, dokončil: "Překvapení." "Že by?" Carolyn zůstala, kde byla. Působila nejistým dojmem. "Počkej tady." Otočil se, nevratně zapůjčené drobnosti schoval do prádelníku v pokoji a pak křikl: "Cara?" "Ano?" Došla ke dveřím koupelny. "Nemáš žízeň nebo hlad?" zeptal se nevinně. "Žízeň," přiznala tiše.


331

S kývnutím zvedl jeden z dvojice županů, které prve, když přinesl Carolyn na postel, bez skrupulí shodil na zem, a přidržel jí ho. "Pojď. Půjdeme si vzít něco k pití a zároveň zjistíme, jestli je pokojová služba ještě ve službě." "Víš… ehm… tví bratranci se vrátili," vykoktala celá nesvá. "Já vím. Proto ti taky dávám župan," odtušil pobaveně. "Ano, ale…" Jakmile si všiml, že se jí ve tváři odrážejí rozpaky a neklid, mimoděk zvedl obočí a něžně prohlásil: "Cara, k tomu, aby ses před mojí rodinou ostýchala, nemáš žádný důvod. Chápou situaci." "Vážně?" optala se nejistě. "Protože já ne." Obrátil se a odhodil župan na postel. Nejprve tedy bude řeč o nich, krev přijde na řadu až pak. Krev v ledničce ji zjevně netrápila tolik jako to, co se dělo mezi nimi. Dospěl k názoru, že je to dobře. Dávalo to tušit jistou důvěru, že ano? Nedělala unáhlené závěry, nešílela hned, že je nějaká zrůda či co. Když se otáčel nazpět, zahlédl na její tváři touhu a strach dřív, než stačila sklonit hlavu. Ucítil, jak se mu sevřelo srdce. Gia mu řekla, že ho Carolyn miluje, a ten pohled ho přesvědčil, že měla pravdu. Jenomže láska sama o sobě nesmaže problém zdánlivého věkového rozdílu, který ji tak trápil. Jistě, mohl to bryskně vyřešit. Stačilo vyložit karty na stůl a povědět jí celou pravdu. Ale její city byly příliš nové, a on se bál, co by se stalo, kdyby zatím ještě nebyly dost silné, aby ustály to, co jí musel prozradit. Holt mu nezbude, než vystačit s tím, co jí říci směl. "Miluji tě."


332

Zvedla obličej s vykulenýma očima a pak začala vrtět hlavou. "Vím, že mě chceš. Přinejmenším si jsem celkem jistá, žes to nehrál, ale láska?" "Ano, miluji tě," pronesl rázně a zamračil se: "Carolyn, vím, že se na tobě manžel podepsal. Očividně to na tvých citech zanechalo…" "Stará, ošklivá, k ničemu a nehodná lásky," odříkala bezvýrazně. "Bastard," vydechl. Když spatřil, jak se jí oči zalévají slzami, měl co dělat, aby se nerozzuřil. Jestli já toho chlapa někdy potkám— Nikoli nenásilné plány raději utnul v zárodku. Hněv mu teď nepomůže. Musí ji přimět k řeči, a tak naladil prosebný tón a loudil: "Pomoz mi to pochopit. Pověz mi o něm." Na tváři se jí začal odrážet vnitřní boj. Christian dostal strach, že mu pořád ještě dost nevěří, aby o tom mluvila, ale po chvíli se přece jen rozpovídala. "Jednoho slunečného nedělního odpoledne jsem do Roberta vrazila v kavárně. Doslova vrazila. Obracela jsem se od pultu s kávou v ruce, vrazila jsem do něho a oba nás polila. Samozřejmě mi to bylo trapné, ale on byl tak milý a hodný, ujišťoval mě, že to byla jeho chyba…" Sevřela rty. "Nakonec se ukázalo, že to byla jeho chyba. Celé to naplánoval." V očích měla nepřítomný pohled, ve kterém se odrážela zlost a lítost, ale Christian nepromluvil. Ani nedutal, bál se dokonce i dýchat, aby tím nevzala za své její ochota se mu svěřit. Konečně mluvila o svém manželství, a i když věděl, že se k ní ten chlap nechoval hezky, neznal detaily. Nicméně tušil, že by je znát potřeboval, aby věděl, jak jít na věc. "To je jedno," povzdechla si Carolyn. "Pak už jen vím, že mi koupil novou kávu, doprovodil mě ke stolu a


333

mlel a mlel, div se mu neprášilo od pusy…" Ušklíbla. "Brent byl pryč už skoro celý rok, a já byla osamělá. Především proto jsem si zašla do kavárny. Byli tam lidé a rámus a…" Pokrčila rameny. "Nakonec jsme tam zůstali celé odpoledne. Byl okouzlující a milý, a já to všechno nasávala jako houba. Vyhřívala se jsem na výsluní pozornosti, obdivných pohledů, rozkošných komplimentů a tak vůbec, kterých se mi dostávalo od toho chytrého a úspěšného obchodníka." Odfrkla si. "Namluvil mi, že je finanční viceprezident velké mezinárodní společnosti s ústředím v Torontu. Později jsem zjistila, že i tohle byla lež. Ale tak to koneckonců bylo i se vším ostatním," odtušila unaveně a na moment se odmlčela, než přiznala: "Poté, co jsem Roberta opustila, mi v jednom vzácném okamžiku upřímnosti s chutí vylíčil, jak trapně snadno zařídil, abych se do něho zamilovala. Vlastně se tím chvástal. Prý mu to nedalo vůbec žádnou práci. Kapka šarmu, pár poklon, nějaká ta schůzka a pusa, něco kvítek a – jak to vyjádřil – trocha žvástů o tom, že ta naše šťastná nehoda musela být ruka osudu, co nás naschvál sestrkala dohromady – a já se lehko nechala přesvědčit, abych odletěla do Vegas na kvapné vdavky." Zabiju ho, rozhodl se v duchu Christian, klidně a chladnokrevně. Ulovím toho chlapa a— "Pak jsme přiletěli zpátky domů a u dveří mého bytu jsme našli právníky mého otce." "Najednou jsi byla vdaná a bohatá," poznamenal tiše. Carolyn přikývla a trpce řekla: "Nejšťastnější holka na světě: okouzlující nový manžel a navíc ještě nečekané dědictví, o kterém ani jeden z nás nevěděl. Tím mám na mysli, já o něm nevěděla, tak jak by mohl on, viď?" Potřásla hlavou a pochmurně řekla: "Bez ohledu na to,


334

jak se choval, a co říkal, jsem bezpečně věděla, že si mě vzal z lásky a ne pro peníze, a všechno by mohlo dobře dopadnout." Protočila oči, jako by znala odpověď na otázku, kdo je na světě nejhloupější, a pak pokračovala: "A on byl ve všem tak úžasný. Byl mi takovou oporou, zatímco jsem sledovala, jak můj otec umírá. Tak ochotně mi pomáhal všechno vyřídit a dát do pořádku. Dělal si takové starosti, kolik prý je toho potřeba zvládnout. Samozřejmě se vzdal svého místa finančního viceprezidenta imaginární společnosti, aby dělal viceprezidenta mně." "Nesmírně laskavé," suše utrousil Christian. "Jo," vzdychla. "No a v tom frmolu jsem hned nepostřehla, že moje manželství je vlastně taková Potěmkinova vesnice. Za pár měsíců už jsme měli oddělené ložnice, ale to bylo mou vinou. Moje chrápání ho rušilo, asi tucetkrát za noc do mě šťouchal a budil mě, aby mi řekl, že chrápu." "Ty nechrápeš," namítl vážně. Pokrčila rameny. "Od té doby si tím lámu hlavu, ale tenkrát jsem se cítila fakt hrozně, že ho moje chrápání ruší ze spaní, a přestěhovala jsem se do vlastního pokoje, aby si mohl odpočinout. Sex prakticky přestal existovat. Ne, že by mi to vadilo," dodala ironicky. "Stejně to nebylo nic moc. Chci říct, rozhodně to nebylo nic jako… ehm…" Zrudla a uhnula pohledem. "Jako naše milování?" napověděl něžným tónem. Carolyn pokývala hlavou a rychle pokračovala: "Ne, že bych si myslela, že by to s někým jiným mohlo být stejně skvělé, ale on…" "Nenamáhal se tě potěšit," tiše si tipnul Christian, když zaváhala.


335

Povzdechla si a pak odhodila servítky: "Jestli věděl, že mám prsa nebo cokoli jiného, kromě díry mezi nohama, člověk by to nepoznal. Jakmile jsme se vzali, dokonce se nerad i líbal. Sex s ním byl studený a občas i bolestivý, přestože on… ehm… nebyl stejně dobře… ehm… vybavený, v jistých partiích," koktala, očima ukázala na jeho přirození a hned se zase rychle podívala jinam. Christianovi mírně zacukaly rty. S láskou se pásl na jejích zjevných rozpacích, ale když si představil manželské lože, do kterého byla podvodně vlákána, zaťal ruce v pěst. "No, to je jedno. Po prvních pár letech skončil sex docela. Vlastně si teď ani nejsem jistá, proč se jím tak dlouho namáhal, ale přestože jsem o to nijak zvlášť nestála, když přišel konec, cítila jsem se strašně. Zklamala jsem ho i v této oblasti a problém se sexem byl určitě ve mně. Prý jsem byla frigidní stíhačka." "Ty nejsi frigidní," oponoval energicky. Teď zacukaly rty pro změnu zase jí. "Jo, to už mi – díky tobě – tak nějak došlo." Rodící se úsměv se však rozplynul bezmála dřív, než se stačil pořádně zformovat. "Ale když mi říkal, že jsem, věřila jsem mu. A když sladké řečičky vzal ďas, a on přeladil na kritickou notu, věřila jsem také všemu ostatnímu. Byla jsem pitomá, ošklivá, nešikovná, k ničemu… V podstatě na mně nebylo lautr nic dobrého, za nic jsem nestála a vážně jsem měla ohromné štěstí, že si mě pověsil na krk… a zatím utrácel moje peníze." Pokrčila rameny. "Umíš si to představit." Uměl. Velice dobře si to uměl představit. Ten chlap ji systematicky vmanévroval do manželství pro peníze a potom promyšleně utvrzoval v přesvědčení, že by ji


336

nikdo jiný nechtěl, aby mu dělala jakéhosi oslíčka otřes se. Bylo fakt s podivem, že se z toho dokázala vymanit, pomyslel si Christian. Neměla rodinu ani přátele, vůbec nikoho, kdo by ji podpořil. Nikoho, kdo by vyvrátil Robertovy urážky a protestoval proti tomu, jak ji zneužíval. Najednou vyhrkl: "Jak se o těch penězích dozvěděl dřív než ty?" "Pracoval pro soukromou detektivní agenturu, kterou tehdy naposledy najal můj otec, aby mě našla. Byl kancelářská krysa, uměl to s počítačem a měl ambice být novým Magnum, P.I.," suše se zasmála. "Dostal za úkol mě vyhledat přes moje číslo sociálního pojištění. A našel, co hledal, a za pomoci dalších několika počítačových kouzel zjistil, že jsem svobodná. Vyrozuměla jsem, že na základě této informace začal uvažovat o změně povolání. Milionář je mnohem atraktivnější než soukromé očko," podotkla s trpkou ironií. "Tak zatajil zjištěné informace a lhal, že na jméno Christiana Carolyn Carverová žádné SIN neexistuje." Christian zamrkal, pořád si ještě nezvykl, že její skutečné první jméno je ženskou verzí toho jeho. "Robert si pak vzal dvouměsíční neplacenou dovolenou, prohlásil, že jeho otec má rakovinu, a odletěl do Toronta, aby zjistil víc," pokračovala Carolyn. "Pěkně rychle vypátral, že jsem na světě sama jak kůl v plotě, a osamělá, a zinscenoval, abych do něho náhodou narazila. Darmo se neříká, že nehoda není náhoda. Jakmile byla ruka v rukávě, poslal svému šéfovi e-mail s rezignací a zkroušeným přiznáním, že vzhledem ke starostem o otce nemůže vyloučit, že při pátrání po mém SIN nebyl sdostatek pečlivý. A prý by mohli chtít dát někomu jinému za úkol, ať to zkusí ještě jednou." "Hezké," zhodnotil Christian suše. "A jak jsi na tohle


337

všechno přišla?" "Opravdovou šťastnou náhodou," odtušila s líným úsměvem. "Vyšetřovací agentura, která mě našla, najala naši reklamní agenturu. Majitel Jason Conroy chtěl nové, údernější webové stránky, nějakou reklamu v časopisech a rozhlase, a možná i v televizi, ačkoli tím posledním si ještě nebyl jistý. Nesmírně mu však ležel na srdci správný tón a tak přiletěl do Toronta na schůzku se mnou a vedoucím tvůrčího oddělení, abychom probrali konkrétní návrhy. Když Conroy dorazil, Robert zrovna odcházel z mé kanceláře. Zastavil se u dveří a zbledl. Nikdy jsem ho tak neviděla. I Conroy vypadal překvapený, že ho vidí, a zeptal se, jak se mu daří, ale Robert zpanikařil, jenom něco zakoktal a vyběhl z kanceláře. S Conroyem jsme za ním užasle zírali, a pak se objevil šéf tvorby a my se přesunuli do jednací místnosti, abychom prodiskutovali kampaň. "Všechno šlo dobře, ale během jednání bylo na Conroyovi patrné, že je tak trochu duchem jinde." Pochmurně se usmála. "Skládal si to dohromady. Byla jsem poslední zakázkou, na které Robert pro jeho společnost pracoval. Nyní byl mým viceprezidentem. Moje jméno teď znělo Connorsová—" "Ale už když tě jeho lidé našli, jsi přece byla Connorsová," zamračil se Christian. "Ten e-mail mu přece Robert poslal až po vašem vegaském ano." "Ale konalo se to v Las Vegas. Svatba musela být nejprve zaregistrována v Kanadě, a já si musela zažádat o nové doklady. Když jsme přiletěli domů, nic z toho jsem ještě neudělala. Popravdě řečeno, otec umíral a k tomu všechno to ostatní… Trvalo celé měsíce, než přišla řada na tyto formality, a pak se o ně postaral Robert. Když mě agentura nalezla, v očích zákona jsem stále


338

ještě byla Christiana Carolyn Carverová." Christian mlčky přikývl, a tak pokračovala: "Když jsme si na konci jednání potřásali rukama, Conroy se zeptal: Příjmením jste teď Connorsová. Vy jste se provdala? Řekla jsem, že ano. Že mým manželem je vlastně Robert, a že mi neuniklo, že se znají. Chvíli tam jenom tak stál, mlčky mne držel za ruku a tvářil se nečitelně. Pak mě pořádal o rozmluvu mezi čtyřma očima. Vzala jsem ho k sobě do kanceláře, a on začal klást otázky, které mi připadaly velmi zvláštní. Jak a kdy jsem Roberta potkala? Co mi o sobě řekl a tak dál… a potom dlouho mlčel. Ale nakonec se nadechl a spustil." "Pověděl ti, že Robert pro něj pracoval a dělal na tvém případu." Christian se chopil role nápovědy a současně ho napadlo, že tohle zcela vážně a úplně bez legrace byla šťastná náhoda. Bez ní by Carolyn stále mohla být vdaná za toho neřáda. Lehko se mohlo stát, že by nezavítala na tento ostrov, jeho máti by se s ní nepotkala a on by ji nikdy nenašel. Cítil, jak mu při té představě přeběhl mráz po zádech. "Pověděl mi toho ještě mnohem víc," povzdechla si smutně. "Ukázalo se, že Robert lhal také o svém věku. Byl o deset let mladší než já, ale tvrdil, že je stejně starý. Má ošlehanou tvář, vypadá starší, než ve skutečnosti je, navíc si nechal vlasy na spáncích nabarvit na šedo, aby dodal své lži na věrohodnosti. Když si je časem přestal barvit a nechal jim přirozenou barvu, naopak jsem si myslela, že se barvit začal, aby vypadal mladší," přiznala nevesele. "Další věc, kvůli které se mi vysmál, když jsem mu vmetla pravdu do očí. Prý čekal, že se ho na to zeptám, až při podpisu na svatební licenci uvidím jeho datum narození, ale ani jsem se na ně nepodívala. Jenom jsem se podepsala a couvla. Jenomže čemu se divit, byla


339

jsem tenkrát neuvěřitelně důvěřivá a naivní, o čemž mě s chutí informoval. Jak prý by mě jinak mohlo napadnout, že někdo tak pohledný, vitální a mužný jako on, by mohl mít zájem o nudnou starou brécu, jako jsem já?" "Mužný?" nahlas zapochyboval Christian, ale myslel na to, že Robert byl nejen sprostý zlatokop, byl také o deset let mladší a ke konci to používal proti ní… což zřejmě vysvětluje hodně z Carolyniných názorů, konstatoval v duchu. "On si o sobě myslí, že je mužný," potvrdila, a znělo to spíš pobaveně než naštvaně. "A já tomu svého času věřila také, ale na druhou stranu, ostatní ženské s tím zřejmě souhlasily," dodala, načež vysvětlila: "Honil se za ženami jako pes za auty. Ani bych nedokázala spočítat, kolikrát za manželství jsem ho načapala na švestkách. Samozřejmě se pokaždé omlouval a jedním dechem tvrdil, že to udělal jenom proto, že jsem tak frigidní. On mě však nadevše miluje, nechce mě opustit a tohle je prý nejlepší řešení. Už dávno jsem se tím přestala zabývat," poznamenala. "Ale od chvíle, kdy jsem potkala tebe, si—" "Co si?" vydechl. Začervenala se, ale pak vyzývavě zvedla hlavu a přiznala barvu: "Představovala jsem si, jak mu povídám, že ve skutečnosti ani neví, co slovo mužný znamená. Že má kuřecí nožky a panděro, rachitický hrudníček dvacetiletého písklete a rodinné klenoty? Bižuterie. O schopnosti je používat ani nemluvě. A nebýt pěkné tvářičky a medového jazyka, upřímně pochybuji, že by si vůbec vrznul. Řekla bych mu, že to moře aférek měl evidentně právě proto, že ty ženy byly zkušenější než já, a rychle táhly o dům dál… A pak bych mu strčila pod nos tvou fotku a řekla: tenhleten je mužný."


340

Christian pobaveně zkroutil rty. "Tak to taky uděláme." Carolyn zamrkala, do tváře se jí nahrnula krev a rychle zavrtěla hlavou. "Ne, kdepak, to bych nikdy neudělala." "Pročpak ne?" optal se zvědavě. "To by bylo ošklivé," odvětila prostě. Zvedl obočí. "Tobě dělá starost, že bys byla ošklivá na takového zmetka?" Hleděla na něj vážnýma očima. "Tady nejde o něj. Jde o mě. Možná by si to i zasloužil, ale já nebudu tím, kdo to udělá. Nesnížím se k tomu. A vůbec, proč na něj vynakládat více energie, než kolik mě jí už stál? Na ubohou pomstu a sprosťárny je život příliš krátký." Pokrčila rameny. "V Kanadě není rozvod žádná ostuda. Zbavit se Roberta mne bude stát polovinu všeho, co za těch posledních deset let vydělala reklamní agentura a moje investice. Není to tolik, kolik doufal, protože na původní dědictví nemůže vztáhnout ruku, ale přesto je to pěkné jmění, a můj právník je chtěl vybojovat, ale já řekla ne. Osvobodit se od něho jednou provždy mi za to stojí. Samozřejmě," dodala ironicky, "to neznamená, že jsem hloupá. Snažil se shrábnout víc. Prohlašoval, že jsem frigidní a tak dál, proto se rozvod táhnul tak dlouho. Pořád přicházel s dalšími důvody, proč by měl dostat víc, a vyhrožoval, že když nebudu souhlasit, všechno zveřejní při soudním jednání. Dobře věděl, že se tomu budu chtít vyhnout." Sevřela rty do úzké čárky. "Vědět, že si mě vzal pro peníze, je dost ponižující samo o sobě, ale probírat to před soudem? Aby se všichni dozvěděli, co jsem tak dlouhou dobu trpně snášela?" Zavrtěla hlavou. "Takže můj právník reagoval jedním


341

zamítnutím za druhým a usiloval o dohodu. Ale nakonec, zhruba před měsícem, jsem to už prostě nedokázala dál snášet. Chtěla jsem z toho ven. Tak jsem řekla: Fajn. Půjdeme k soudu, vypereme špinavé prádlo… a já nechám předvolat Conroye. Zničehonic couvnul, a teď už je to jen otázkou času, než se vyřídí formality a všechny papíry proplují soudní mašinérií. Potom se od něho opravdu nadobro osvobodím." Carolyn se odmlčela a unaveně pokrčila rameny. "Takže teď víš všechno. Víš, jak hloupá a ubohá ve skutečnosti jsem." "Ubohá?" nevěřícně zopakoval Christian. Prošel ložnicí až k ní, uchopil její tvář do dlaní a přinutil ji, aby se na něj podívala. Potom vážně řekl: "Cara, slabší žena by se dala na alkohol nebo na drogy. Po deseti letech takového systematického zneužívání a ponižování by si dokonce mohla sáhnout na život. Dělal, co mohl, aby ses cítila naprosto bezcenná. A byla jsi sama, bez jakékoli citové podpory. Ty nejsi ubohá," zvedl hlas. "Jsi chytrá a krásná, a očividně máš zdravé jádro vnitřní síly, po kterém může většina lidí leda tak marně toužit, protože tě navzdory všemu nerozdrtil. Schovává se v něm tvůj nezlomný duch, čas od času, když se nemáš na pozoru, vykukuje ven, a to na tobě miluji. Miluji tvou laskavost, důvtip, smysl pro humor a sílu. Pro mě jsi cennější než zlato." Po tváři jí přelétl nejistý stín a znovu se pokusila sklonit hlavu, ale nedovolil to a se vší vážností slabikoval: "Mi-lu-ji tě. A tvoje peníze nepotřebuji ani nechci. Dokonce převedu všechna svoje aktiva na tvé jméno, a budu trvat na předmanželské smlouvě, abych dokázal—" "Předmanželské smlouvě?" vyvřískla polekaně a


342

pokoušela se mu vykroutit. "Já si tě nevezmu, Christiane. Zrovna jsem tě potkala. Nehodlám se hnát do dalšího manželství a— Do hajzlu, vždyť ještě nejsem ani rozvedená!" "Já vím, já vím," vyhrkl, přitiskl si ji na hruď a chlácholivě vrkal: "Nemyslel jsem hned teď. Jenom říkám, že moje city nejsou pomíjivé, a až dozraje čas, udělám všechno, co bude potřeba, abych dokázal, že chci tebe a ne tvoje peníze." K jeho nemalé úlevě se s ním pak přestala prát. "Nepotřebuji tvoje peníze. Nemám důvod ti lhát ani podvádět. Nikdy jsem ti nelhal. A nikdy nebudu." Okamžitě zvedla hlavu a vzepřela se mu. "Už jsi mi lhal. O tom, že jsi gay, pamatuješ?" Promptně se ohradil: "To byla Gia. To ona ti pověděla, že jsem gay." Přitiskl si její hlavu znovu na prsa, zatímco se jí svěřoval: "A já osobně jsem z toho byl tenkrát na mrtvici a chtěl jsem ti říct pravdu, ale máti mě přesvědčila, že mám tu lež akceptovat, aby sis na mě snáz zvykla." "Tvoje matka?" Carolyn se mu katapultovala z náruče takovým švunkem, že neměl šanci ji zastavit, a tak tam jen stál a překvapeně zíral, jak couvá a vřeští: "Tvoje matka o nás ví?" Christian zamrkal, došlo mu, co to probůh zase plácl, hned nato opět vyhledal pohledem Carolyn. Sledoval, jak chodí sem a tam, lomí rukama a brebentí: "Ach můj Bože, tvoje matka to ví. Pravděpodobně není o moc starší než já. Pomyslí si o mně, že jsem pedofilka vysazená na mladý maso. Stará rachejtle, co má spadeno na jejího chlapečka." Najednou vytočila piruetu a zmučeně vykřikla: "Jak jsi jen o nás mohl říct svojí matce?"


343

Zvedl ruce dlaněmi vpřed, jako by uklidňoval divokou klisnu. "Cara, to je v pořádku. Co se nás týče, je v pohodě. Je šťastná za mě." "Jak by mohla být v pohodě?" nechápala. "Ví, že jsem aspoň o dvacet let starší než ty?" "Nejsi o dvacet let starší než já," prohlásil pevně. "A máti ví, kolik ti je, a je s tím srozuměná." "Jak by s tím mohla být srozuměná?" zeptala se Carolyn se zjevnou nevírou. "Ona—" "Kolik je tvé matce?" skočila mu do řeči a pak za tichého bědování poodešla stranou. "Nejspíš padesát nebo tak nějak. Věkem má ke mně blíž než ty. Pane na nebi, já—" Znovu se otočila. "Tak kolik jí je?" Christian na ni bezvýrazně zíral. Právě slíbil, že jí nebude lhát. Už dříve se snažil Carolyn nelhat. Například když se ho zeptala, zda Zanipolo ví o tom, že je gay, řekl: Zanipolo zná mou sexuální orientaci. Ale při odpovědi na tuto otázku prostě nešlo nelhat. "No?" naléhala. "Kolik jí—" "Je mnohem starší než ty," řekl nakonec a hned pokračoval: "Mám žízeň. Nemáš žízeň? Pojďme se napít." Popadl ji za ruku, zamířil ke dveřím a táhl Carolyn za sebou. Samozřejmě ji tím chtěl přivést na jiné myšlenky, ale najednou mu došlo, že teď už jí nesměl lhát ani o krvi v lednici. Ale pravdu jí říct taky nemohl. Momentálně bude asi nejlepší zatroubit na ústup a urychleně z této konverzace vycouvat. Když to bude nutné, Gia s ostatními mu pomohou Carolyn zabavit.


344

19. KAPITOLA Když ji Christian vlekl z ložnice, Carolyn škubala rukou a pokoušela se osvobodit. Marně. "Christiane," zasyčela nakonec. "Já nechci jít dolů. Musíme si promluvit o—" "Však si taky promluvíme," sliboval. "Jenom chci nejdřív trochu vody." Otevřela pusu, aby znovu protestovala, ale sotva se zmínil o vodě, vzpomněla si na sáčky krve v ledničce a zarazila se. Při debatě se jí docela vykouřily z hlavy. Jedno však bylo jisté, měla by zjistit, co za tím vězí, tak držela jazyk za zuby. Byla zvědavá, jestli dovolí, aby krev uviděla, nebo se ji před ní pokusí skrývat. Hodně mi to napoví o tom, do jaké míry mu vlastně můžu věřit, řekla si v duchu a přestala se vzpírat. Když se Christian ohlédl přes rameno, jenom pokrčila rameny. "Taky mám žízeň." Okamžitě se uvolnil, zpomalil a už jí ani nedrtil kosti v ruce. Vydali se dolů a zhruba v polovině schodiště nabídl: "Jestli máš hlad, můžu objednat něco k jídlu." "Ne, díky," zavrtěla hlavou. No, trošku hlad měla, ale jestli hodlám v Christianově přítomnosti pobývat v Evině rouše, nezaškodilo by zbavit se pár faldíků, pomyslela si s povzdechem. Zbytek cesty do přízemí absolvovali mlčky. Neměla ponětí, na co myslel on, ale její mysl se tak trochu zacyklila. Těkala mezi tím, že o nich věděla jeho matka – trapas – a tím, že měl ledničku plnou krve, což bylo minimálně zvláštní. Ačkoli si byla jistá, že pro to existovalo dobré vysvětlení. Jenom si při nejlepší vůli nedokázala představit, co by to asi tak mohlo být.


345

Oko se jí zaběhlo ke Christianovi a všimla si, že je hluboce zamyšlen. Jeho výraz naznačoval, že ho něco trápí. Bezděky uvažovala, o čempak asi přemýšlí, a přitom došli ke kuchyni. Podívala se před sebe a u kuchyňské linky spatřila Giu, Santu, Raffaela a Zanipola. Okamžitě si vzpomněla, že na sobě kromě trička nic nemá, a znovu se pokusila vyškubnout Christianovi svou ruku, ale pak si všimla, že každý člen hudebního čtyřlístku měl u pusy věc, která vypadala na sáček s krví. Giin a Santův byl plný, ale Zanipolův a Raffaelův sáček byl prázdný nebo skoro prázdný, a právě když si toho všimla, Zanipolo vytáhl prázdný pytlík z pusy a ještě dřív, než se otočil, aby ho odhodil do koše, stačila zahlédnout záblesk tesáků. Zůstala stát jako Lotova žena. Christian, vytržen ze zamyšlení, na ni tázavě pohlédl: "Cara? Copak—?" Náhle se zastavil, pustil její ruku, předstoupil před ni a starostlivě jí zvedl obličej. "Jsi bledá jako smrt, cara. Není ti zase špatně?" Carolyn k němu jen zděšeně vzhlížela a začala pomaloučku ustupovat. "Cara?" zopakoval, starost na jeho tváři se prohlubovala. "Co—?" Na víc nečekala. Zděšení vyklidilo pole panice. Otočila se na bosé patě a zamířila k nejbližšímu východu, ke vstupním dveřím. Věděla, že ji pronásleduje, ale strach jí dal křídla, a klidně by odpřisáhla, že když letěla ke vchodu, stěží se nohama dotýkala země. Právě míjela schodiště, když vtom se dveře před ní otevřely, a do vily nakráčeli Marguerite s Juliem. Promptně změnila směr a místo k východu se hnala do schodů. "Christiane? Co se tady děje?" slyšela ještě ptát se


346

Julia. "Nevím," vyštěkl, a Carolyn skutečně cítila, jak jí dýchá na šíji. Byla si jistá, že ji každou chvíli chytí, ale jenom spěchal po chodbě za ní, držel se sice blízko, ale nezastavil ji. Postupně jí docházelo, že neměl tušení, co viděla. On sám to neviděl. Byl ztracený v myšlenkách. Kdybych si zachovala chladnou hlavu, mohla jsem se odtud dostat, proklínala se v duchu, když probíhala dveřmi do ložnice. "Cara, copak je?" zopakoval Christian, zatímco za nimi zavíral dveře. "Není ti dobře?" "Ne," hlesla. Chytila se toho a zahnula ke koupelně. "Co jsi měla k večeři?" zeptal se v závěsu za ní. "Já—" U dveří se prudce zastavila, obrátila se a zvedla ruku, aby ho zabrzdila. "Myslím, že budu zvracet." Jeho obavy se rázem ještě prohloubily. "Tak já přinesu žínku namočenou do studené vody a podržím ti hlavu." Carolyn jenom mrkala. To jí dělávala maminka, když byla ještě malá, ale od té doby už nikdo. Robertova představa něžné péče zněla asi takto: Vypadáš děsně. Běž si lehnout, ať se na tebe nemusím dívat. Když ji Christian náhle uchopil za zvednutou ruku, neveselé myšlenky se rozutekly. "Chvěješ se a jsi studená jako led. Zase ti klesá krevní cukr?" Mlčky na něj hleděla, v hlavě vymeteno. Slovně si ulevil, zvedl si ji do náručí a odnesl do postele. Něžně ji uložil a přikryl až po bradu. Jak jí odhrnoval vlasy z tváře, povšiml si, že se jí do očí hrnou slzy a zamračil se. "Neplač. Seběhnu do hlavní budovy pro džus. Brzy ti bude lépe," uklidňoval ji a hladil po tváři. "Ale dokud se nevrátím, nevstávej z postele. Nechci, abys spadla a


347

ublížila si. Příliš tě miluji, abych tě teď ztratil. Domluveno?" Když na něj pořád jen mlčky koukala, sklonil se, dal jí pusu na čelo, narovnal se a se slibem: "Budu spěchat, jak jen to půjde," odpelášil pryč. Okamžik se ani nehnula. Hlavu měla plnou starostí a obav, které se mu odrážely ve tváři. Něhy, kterou jí dával ustavičně najevo, nemluvě o vyznání lásky. Byla si jistá, že o ni stál. Třeba existovalo nějaké vysvětlení… Pro krev v lednici a tesáky? Suše se otázal její vnitřní hlas, nelítostný to realista. Jistěže ano. Zabloudila jsi do upířího doupěte a jsi na jídelníčku. Určitě to nebude čirou náhodou, že jsi poté, cos ho potkala, začala mít problémy s krví. Bylo to nízkou hladinou cukru v krvi nebo prostě nízkou hladinou krve? Prudce se posadila. Mám jistotu, že se ze mne nekrmil? Bez meškání si začala prohlížet ruce a nohy a hledala stopy kousnutí. Potom si osahala krk, ale nikde nic. Zrovna se jí ulevilo, když ten protiva zase spustil: Třeba tě kousnul někam, kam si nevidíš. Do zátylku nebo mezi nohy. Nezávislý pozorovatel by řekl, že když ti uvázal ruce nahoru, moc se mu tam dole líbilo. A navíc by to vysvětlovalo, proč jsi pokaždé nakonec padla do mdlob. Vyskočila z postele, ale pak se akorát bezradně točila dokolečka, jelikož jí došlo, že krevní cukr jí klesal na lodi, kde byla ještě předtím, než vůbec měli sex. Jeho kousnutí to tedy zavinit nemohlo. Nebo možná ty erotické sny vůbec žádné sny nebyly, znovu přišel se svou troškou do mlýna zlomyslný hlásek. Třeba za tebou chodil ve spaní, jako Dracula za Lucy. Vlezl ti do okna a dělal to s tebou, zatímco tě dosucha vysával. Potměšilec si počkal, až to vstřebala, a pak dodal:


348

Jack řekl, že si myslí, že tě Christian chce, tělo i duši. Evidentně netušil, jak velkou měl pravdu. Ocitla se u závěsů, rozhrnovala je a protahovala se francouzským oknem ven dřív, než vůbec vyřkl poslední myšlenku. Seběhla ze schodů vedoucích k bazénu a při každém kroku si byla jistá, že ji někdo chytí a zastaví. "Christiane? Kampak máš namířeno?" Netrpělivě se zastavil u předních dveří a podíval se za sebe. Z kuchyně právě vycházela jeho matka s Juliem v závěsu. "Dolů do hlavní budovy. Carolyn má krevní cukr zase u dna. Potřebuje džus." "Takto ovšem nikam nepůjdeš," suše odtušil Julius. "Pohni zadkem a natáhni si kalhoty. A jestli chceš něco nakupovat, budeš potřebovat portmonku." Christian se podíval dolů. S úžasem zjistil, že má na sobě jenom župan. S polohlasným mumláním uháněl zpátky ke schodům… Kde se vzala, tu se vzala, najednou před ním stála Marguerite a poznamenala: "Když jsme sem dorazili, Gia s hochy se zrovna krmili." "Moc pěkné," utrousil bez zájmu a snažil se ji obejít. "Neviděla je Carolyn při krmení?" Pohlédl na ni, otázkou zjevně překvapen. "Ne, samozřejmě, že ne." "Takže když jste přišli do kuchyně a uviděli je, oni se nekrmili?" Zamrkal. "Ne. Chci říct, nemyslím— vlastně jsem je vůbec neviděl, byl jsem zamyšlený, a Carolyn se najednou zastavila a já se na ni podíval a—" Vybavil si její výraz a zamračil se. Soustředil se na to, jak byla bledá, ale tvářila se— Se šťavnatou kletbou na rtech se otočil a sprintoval nahoru vědom si toho, že rodiče se drží hned za ním. U dveří ložnice zasyčel: "Běžte pryč,"


349

protáhl se dovnitř a kouknul na postel. Když zjistil, že je prázdná, rychle přešel ke koupelně a nahlédl dovnitř. Nikde nikdo. Jenom na dvířkách sprchového koutu visely její šaty. Sebral je dřív, než vyrazil ven. "Utekla," smutně konstatovala Marguerite, čímž ho upozornila na to, že ho s otcem následovali do pokoje. "Musela se vykrást tudy." Julius odtáhl závěsy… ukázalo se, že francouzské okno nebylo zcela dovřené. Christian jen zavrčel a hrnul se k němu se zjevným úmyslem protlačit se kolem otce ven. Julius se ani nepohnul, pouze synovi trpělivým tónem doporučil: "Kalhoty. Po venku takhle pobíhat nemůžeš. Budil bys příliš velkou pozornost." Zaklel, otočil se zpátky do místnosti a vzal si džíny, které už mu matka podávala. Nasoukal se do nich, aniž pustil šaty, a rychle shodil župan. Tričkem ani botami se už neobtěžoval a opět zamířil rovnou k francouzskému oknu. "Půjdeme s tebou," oznámila Marguerite. Na místě se zastavil a obrátil se k ní. Zavrtěl hlavou. "Ne, zvládnu to." "Nemůžeš ji kontrolovat," upozornil Julius. "Nemusím ji kontrolovat. Prostě jí všechno vysvětlím a— Ona to akceptuje. Miluje mě. Gia to říkala," dodal a ten zoufalý podtón vlastního hlasu se mu ani trochu nezamlouval. "A co když to neakceptuje?" Marguerite položila otázku všech otázek. "Máti," začal stroze, ale pak se přinutil uklidnit a formuloval jinak. "Maminko, mám tě rád. A vím, že se mi s tátou snažíte pomoct. Ale to nemůžete. Tohle je můj život, moje životní družka. To musím zvládnout sám." "Ale já ti můžu pomoct," namítla Marguerite. Šla k


350

němu a cestou žadonila: "Dovol mi, abych ti pomohla, synu. Tolik jsem toho promeškala. Tak dlouho jsem tu pro tebe nebyla. Dovol mi, abych ti pomohla." Christian se křivě usmál. Vztáhl ruce a pevně ji objal. "Nemusíš nic dohánět ani mi vynahrazovat, abys věděla. Není to tvoje vina, že jsi tu pro mne posledních pět století nebyla. Já ti to nevyčítám a ty se musíš přestat cítit provinile." Odtáhl se a dodal: "A krom toho jsi mi už pomohla. Přivedla jsi mě k životní družce a postarala se, abychom měli možnost trávit spolu čas. Teď už je to na mně. Dokážu to," prohlásil pevně. "Musím." Ještě moment váhala, pak sice ustoupila, ale řekla: "Budeš-li potřebovat pomoc, jsme tady. A říci si nám o ni, není žádná ostuda. Všem tvým bratrům – a sestře jakbysmet – jsem s životními družkami pomáhala. S radostí pomohu i tobě. My oba ti pomůžeme," doplnila rychle, když Julius kousek popošel a kolem pasu se jí ovinula jeho ruka. "Děkuji vám, oběma," tiše řekl Christian a proklouznul francouzským oknem. Když Bethany otevřela dveře a na prahu našla Carolyn jenom v tričku, zalapala po dechu. "Caro? Pro Boha svatého, co se děje?" Nechápavě na ni civěla a přidržovala si župan u těla. "Promiň, že tě budím," zašeptala Carolyn, zatímco se kolem ní protahovala do vily. "Nemám klíč." "To ale není jediná věc, co nemáš," vyštěkla Beth a přirazila dveře. "Kde máš šaty? A kabelku? Měla jsi sex s tím kapitánem?" "Později ti to vysvětlím," zabručela Carolyn mířící do svého pokoje. "To snad nemyslíš vážně, holčičko?" Bethany ji


351

dohonila u dveří ložnice a popadla za ruku. "Nemůžeš si prostě jen tak přijít z rande, vypadat…" Chyběla jí slova, tak jen mávla rukou směrem k holým nohám a bosým chodidlům a řekla: "Vypadat takhle a nic nevysvětlit. Co se sakra stalo?" "Já— To je—" Když zazvonil zvonek, vzdala pokus o vysvětlenou a vrhla ustrašený pohled ke dveřím. Okamžitě věděla, že to je Christian, a když se Beth vydala ke vchodu, vykřikla: "Neotevírej." Příliš pozdě, Bethany už tahala za kliku. Na prahu stál Christian, v ruce její zničené šaty. O Bethany stěží okem zavadil ještě předtím, než spatřil Carolyn. Když vystartoval směrem k ní, vypískla a vletěla do svého pokoje, ale byl tam dřív, než stačila zavřít dveře. Nezbylo jí, než couvat. Zatímco se hrnul dovnitř, zoufale pátrala očima po nějaké únikové cestě. "Carolyn? Mám zavolat ochranku?" zeptala se Bethany, která se objevila ve dveřích s bezdrátovým telefonem v ruce. Christian se otočil a mlčky se na ni zadíval. Za okamžik se Bethanyina tvář vyprázdnila, jako když smažete houbou tabuli. Potom odložila telefon na noční stolek, vycouvala ze dveří a zavřela za sebou. Carolyn s pootevřenou pusou zírala na zavřené dveře, ale sotva vykročil Christian znovu kupředu, uskočila vzad. "Cos jí udělal?" "Převzal jsem kontrolu nad její myslí. Uklidnil ji a poslal do postele přesvědčenou, že je všechno v pořádku. Zůstane v ní zalezlá až do rána bez ohledu na to, co uslyší." Jeho slova ji dokonale uzemnila, zmohla se jen na zašeptání: "Pane Bože, ty jsi fakt upír." "Ne, nejsem upír," řekl vážně.


352

Okamžitě vyhrkla: "Lžeš." "Miluji tě. Slíbil jsem, že ti nebudu lhát, cara. A nelžu. Nejsem upír," prohlásil kategoricky, když jí rukama sevřel ramena. Teprve v té chvíli si Carolyn uvědomila, že před ním přestala ustupovat. Přinutila se potlačit narůstající paniku, která se ji pokoušela ovládnout, zůstala naprosto klidná a zachmuřeně řekla: "Viděla jsem krev v ledničce a Zanipolovy tesáky. Já—" "Existuje pro to vysvětlení, jenom mne musíš vyslechnout," odtušil potichu. "Prosím, cara. Nechej mne to vysvětlit." Carolyn byla v pokušení, ale řekla: "Ukaž mi zuby." Okamžik váhal a pak otevřel pusu. Odhalil úplně normální chrup. Žádné dlouhé špičáky, co dokážou propíchnout sáček potažmo kůži. "Nemáš tesáky." Zhroutila se na něj úlevou a jeho paže ji sevřely, zatímco blábolila: "Ach můj Bože. Myslela jsem si— Byla jsem— Když jsem je tam v kuchyni uviděla, a tu krev a— Byla jsem připravená chytit první letadlo zpátky do Kanady," přiznala zděšeně a pak se mu podívala do tváře. "Byl to nějaký vtip? Nebo…" zmlkla uprostřed věty, protože i když si vážně, vážně moc přála věřit, že to byl nějaký italský žertík, najednou si uvědomila, že si doposavad nikdy nevšimla, že by měl Zanipolo, nebo někdo jiný z kapely, tesáky… až do dneška. Ne, že by viděla tesáky ostatních, ale měli sáčky u pusy… A Christian ovládl Beth, vzpomněla si. Jak jen jsem mohla zapomenout, že převzal kontrolu nad Beth? "Prosím, dovol mi všechno vysvětlit," žebronil Christian. Očividně z její tváře vyčetl, že se jí rozbřesklo.


353

"Ukaž mi svoje tesáky," požádala zasmušile. K jejímu překvapení, ačkoli bylo zjevné, že z toho velkou radost neměl, znovu otevřel pusu. Jenomže tentokrát mu z dásní hladce vyjely dlouhé špičáky, s pěkně ostrými špičkami. Nespouštěla z nich oči a vykřikla: "Tys řekl, že nejsi upír." Zuby se zasunuly a Christian spěšně potvrdil: "Ne, nejsem upír. Jsem nesmrtelný." Zamračila se. Neměla potuchy, co to znamenalo, kromě toho že to znělo mnohem pěkněji než upír. Ale pak se v duchu vrátila k obavám, které ji vyhnaly z jeho vily, a vyhrkla: "Krmil ses ze mě?" "Ne, nikdy jsem tě nekousnul," zapřísahal se Christian, ale hned omluvně dodal: "Ačkoli tenkrát v autobuse mnoho nechybělo… a pak také pokaždé, když jsem se s tebou miloval, jsem musel bojovat sám se sebou, abych tě nekousl." Znělo to, jako že ho přiznání trápí, ale samotný fakt, že je vyslovil, stačil, aby mu uvěřila a pokračovala ve výslechu: "Proč? Tím myslím, máte všechnu tu sáčkovanou krev, proč někoho kousat?" "My nekoušeme," ujistil ji. "S výjimkou případů nouze nebo… ehm… oboustranné dohody. Situace v autobusu by se vešla do škatulky s nálepkou nouze nejvyšší. Měl jsem málo krve, působilo na mě slunce a málem jsem tě kousnul. Ale nekousnul," dodal rychle a dal se do vysvětlování: "Proto jsem tě taky odstrčil a utekl z minibusu. Zděšení na mé tváři nezpůsobilo to, že bych se tebou cítil znásilněný, jak sis ho mylně vykládala. Já políbil tebe, aby bylo jasno, ne naopak. Nedokázal jsem ti odolat. Voněla jsi tak sladce a vypadal tak krásně, a jakmile jsem podlehl a políbil tě, nedokázal


354

jsem už odolat, musel jsem se tě dotýkat. Ale tím se to jenom zhoršilo. Chtěl jsem ti strhnout šaty, položit tě na sedačku a zabořit do tebe zuby, zatímco si tě budu brát, a tak jsem prostě…" Carolyn cítila, jak její tělo nadmíru vstřícně reaguje na jeho slova a na vzpomínku na ten den. Přidejte vzpomínku na náhlý výbuch vášně, která se přes ni tenkrát převalila, nyní spojenou s obrázkem toho, co chtěl udělat, který tak obratně vymaloval… a voilà, máme tu ozvěnu někdejší vášně. Rozléhala se celou její bytostí. Dokonce mě ani neodrazuje pomyšlení, že by mne při milování kousnul, uvědomila si s hrůzou a tak tu vizi rychle zahnala otázkou: "A měl jsi málo krve taky včera v noci a znovu dneska, když jsme—" "Ne," zachraptěl Christian, načež si odkašlal a přiznal: "Byl jsem jen příliš vzrušený." "Příliš vzrušený?" hlesla, nebyla si jistá, co to má co společného s kousáním. Se zkroušeným výrazem přiznal: "Když jsem s tebou, cara, prostě ztrácím sebekontrolu. Chci se tě všude dotýkat, olizovat tě a líbat. A chci se s tebou milovat ve všech pozicích a na všech místech ve vile— Do pekla, na všech místech na světě. Ale zaplaví mě extáze životních druhů, já ztratím kontrolu, a naše těla se spojí, naše smysly splynou, a to je pak skutečný boj, abych do tebe nezabořil zuby a nesplynul s tebou také krví." "Panebože," vydechla Carolyn. Jeho slova jen zesilovala pramínek touhy, který v ní už hezkou chvíli bublal a zurčel. Nebo to možná měly na svědomí jeho ruce okolo ní. A jeho vůně, co ji obklopovala. Nebo erekce, která mě čím dál tím víc tlačí do břicha, pomyslela si a vtom si všimla, že měl oči spíš stříbrné


355

než černé, což už ovšem párkrát zažila. "Ty nenosíš barevné kontaktní čočky, že ne?" Christian zavrtěl hlavou. "Když potřebuji krev, oči mi stříbrně září." "Takže teď potřebuješ krev?" optala se nejistě. "Ne, dal jsem si několik sáčků při čekání, než se vrátíš ze schůzky," uklidnil ji a pak si odkašlal a kápnul božskou: "Zestříbrní taky, když tě chci." Zamrkala a nevěřícně se zeptala: "Takže to je něco jako oční erekce?" Vyprskl smíchy, ale přikývl. "V podstatě ano, myslím, že ano." "Tý vado," vydechla, zíraje mu do očí, a trochu se na něm zavrtěla, což jen zesílilo vzrušení, které se v ní samou nedočkavostí tetelilo. "Cara?" "Hmm?" zeptala se, při tom se mimoděk zase zavrtěla. "Musíš toho nechat, jinak si to nedopovíme," odtušil zjitřeným hlasem. "Čeho mám nechat?" zeptala se překvapeně, a otázku doprovodila mírným pohybem těla v pánevní oblasti. "Tohohle," zachraptěl, popadl ji za boky a přidržel na místě, takže se po něm konečně přestala byť neúmyslně vozit. "Aha." Cítila, že rudne. Ale každý pohyb do ní vysílal záchvěvy rozkoše, a intenzivně si uvědomovala, že mu spočívá v náručí pouze a jenom v tričku. A že Christian má podvojnou erekci, očí a přirození zároveň, a… Páni, právě jsem objevila, jak může být sex bezvadný. "Ummm… Christiane?" "Ano?" Carolyn zvedla hlavu, její líčka teď mohla barvou


356

směle konkurovat sukničce makové panenky. "Možná bychom si to mohli dopovědět v posteli?" navrhla a hned nato vydechla: "Žjóva." Stříbro převládlo v jeho očích docela a roztavilo se, ale šlo jen o doprovodný vizuální efekt. To hlavní se odehrávalo na jihu, kde se jí náhlý přírůstek hmoty dychtivě vmáčkl do bříška. Christian zavrčel, sevřel ji v náručí pevněji, zvolna k ní skláněl hlavu… a zčistajasna uskočil, jako by se spálil. "Ne," vyrazil ze sebe zdrsnělým hlasem, vzápětí ale své odmítnutí ohladil slovy: "Věř mi, já bych chtěl. Moc bych chtěl, ale ze všeho nejdřív si musíme promluvit. Nechci se nechat omráčit vášní, a pak se probudit a zjistit, žes zpanikařila a vzala do zaječích. Musím ti všechno vysvětlit tak, abys tomu porozuměla a cítila se v bezpečí." "Vždyť já se cítím v bezpečí," vemlouvala se Carolyn. Když už teď kolem sebe neměla jeho paže, měla pocit jakési bezprizornosti. "Jsi nesmrtelný, nejsi upír. Piješ krev v sáčku, nikdy jsi mě nekousnul a opravdu, opravdu mě chceš," rekapitulovala, a když ji zaplavil pocit moci, jaký nikdy dřív nezažila, usmála se. Cítila se žádoucí, dokonce krásná. Chtěná. Kvůli ní se oči tohoto nádherného exempláře muže rozzářily a tělo ztvrdlo. Neměla tušení, jak nebo proč na něj takto působila, ale prostý fakt, že tomu tak bezesporu bylo, byl pekelně perfektním obratem. A darmo se neříká, že s jídlem roste chuť. Dostala chuť svou novou moc otestovat. "Caro," varovně zavrčel Christian. "Copak?" otázala se nevinně. Přimhouřil oči. "Máš ve tváři nesmírně nezbedný výraz. Ať už tě napadlo cokoli, nedělej to. Tohle si říct prostě musíme."


357

"Nezbedný?" hrdelně se zasmála. "Ano," potvrdil, nyní už s absolutní jistotou. "Nezbedný." "A jestli provedu nějakou nezbednost, naplácáš mi?" zajímala se. "Caro—" "A co se vlastně považuje za nezbednost? Třeba bez dovolení si půjčit tvoje tričko?" dál vyzvídala. "Asi ano. Měla bych ti ho vrátit." Poznala mu na očích, kdy pochopil, ale to už si tahala triko přes hlavu a kráčela k němu. Okamžitě začal ustupovat, zadní stranou lýtek narazil do postele a zděšeně na ni dosedl. Hlas měl zmučený, když začal vyjednávat: "Cara, musíme to probrat. Nemohu riskovat, že tě ztratím. Na to tě příliš miluji a potřebuji. Jsi moje životní družka." "Neztratíš mě." Stoupla si mu mezi kolena a prsty zapletla do vlasů. Když zvedl hlavu, aby se jí podíval do očí, prohlásila: "Nesmrtelný nebo klidně i upír, kašlu na to, co jsi. Taky tě potřebuji. Strašně moc. Dokážeš mě rozesmát. S tebou se usmívám, jsem šťastná a cítím se krásná a žádoucí. To jsem nikdy dřív nezažila. Nikdy jsem nepoznala takovou vášeň a rozkoš. Před tebou byl můj život pustinou, a nyní je to orgie slasti. Toho se jen tak snadno nevzdám," ubezpečila ho. "Kvůli tomu všemu a mnohému dalšímu tě miluji. Máš mě na krku. Smiř se s tím, že až se mě nabažíš a omrzím tě, budeš mě muset ze svého života vykopnout. A stejně tě pak nejspíš budu dál pronásledovat jako bláznivá dáma. Ale s utíkáním jsem skončila." "Jsi moje životní družka, cara, nikdy se tě nenabažím," přísahal, zatímco zvedal ruce, aby ji popadl v pase a uložil na postel.


358

"Co je životní družka?" Christian horko těžko rozlepil oči. První, co uviděl, byla Carolyn. Nakláněla se nad něj, obličej orámovaný aureolou blonďatých vlasů. S ironickým úsměvem odtušil: "Dobré ráno i tobě." "Je teprve tři třicet ante meridiem, ještě není ráno," odbyla ho. "Co je životní družka? Dvakrát nebo třikrát jsi mi tak řekl." "Životní družka je jediná osoba na celém světě, kterou nemůžeme číst ani kontrolovat, a může nám být partnerkou, jak se sluší a patří. Prožíváme s ní sdílené sny, sdílenou rozkoš a vášeň dosahující až po krajní meze. Ale navíc s ní můžeme odpočívat bez věčného hlídání svých myšlenek," odvětil ve vší vážnosti. "A já jsem tou tvou?" užasla Carolyn. Přikývl. Promyslela si to a pak se zamračila. "Jak to víš? Chci říct, co když ses spletl a máš špatnou holku?" Těm obavám se jen zakřenil. "Vzpomínáš si, jak jsem ti na pláži natíral záda mlékem na opalování, a začal se s tebou na lehátku milovat, než nás vyrušilo Bethino volání?" Kukadla i rty se jí zformovaly do velkých kroužků, a potom vydechla: "Ale to byl sen." "Sdílený sen," upřesnil. "Tím chceš říct, že ty a já—?" Další přikývnutí. "Stejně jako všechny ostatní. Je to příznak setkání s životní družkou. A také návrat k jedení, neschopnost číst jí myšlenky ani ji ovládat. A v neposlední řadě sdílená rozkoš." "Sdílená rozkoš?" "Když se s tebou miluji, zažívám tvou rozkoš stejně jako tu svou," řekl potichu. "A je tomu i naopak, budeš


359

vnímat tu mou." "Nevzpomínám si, že bych cítila—" "Když ses mne dotkla na terase," napověděl a pak na její tváři sledoval, jak se Carolyn pomalu rozsvítilo. "Tehdy jsem tě vyrušil a od té chvíle jsem se ti snažil bránit, aby ses mě dotýkala, protože jsem ti to nemohl vysvětlit bez toho, abych ti pověděl úplně všechno. Bál jsem se, že na to ještě nejsi připravená." Ani dnes jí zatím ještě nedovolil, aby si na něj sáhla. Její vyznání lásky ho prve poněkud vykolejilo, a tak bylo předešlé kolo vášně značně krátké. Než se nadáli, vykřikli a padli za vlast. Teď však ucítil, jak mu její nezbedné prstíky capkají po hrudníku směrem ke slabinám, a myšlenky se mu rozutekly na všechny světové strany. Střelil po ní očima, ale dobře věděl, že testuje sdílenou rozkoš, tak jen mlčky pozoroval její tvář, zatímco hledala, našla a vzala do ruky probouzejícího se přítele. Při prvním doteku vykulila oči, ale jakmile kolem něj semkla prsty a přejela po celé, stále povlovně rostoucí délce, zvolna jí klesla víčka. Také on sám zavřel oči, takže když mu bez varování obsedla boky, podařilo se jí ho dokonale zaskočit. Vytřeštil oči a potom už jenom zíral a žasl. Usmívala se. Carolyn přesně věděla, jak na něj působí, a vyžívala se v tom. Vychutnávala si svou moc. S hříšným úsměvem klesla a přijala ho do sebe pomalým, mučivým způsobem. Musel zatínat pěsti, aby ji nepopadl za boky a neujal se vedení. Když se do ní konečně zabořil až po kořen, zasténal úlevou, ale mučení ještě zdaleka neskončilo. Usmívala se stále šířeji, naklonila se dopředu a na rty mu vtiskla polibek, poté se začala pomalu pohybovat. Očividně se rozhodla přivést ho svou pozvolnou torturou k šílenství. Bylo to pekelně sexy.


360

"Proč pokaždé omdlíme?" Christian otevřel oči, čekal, že se nad ním bude Carolyn zase naklánět, ale tentokrát ležela na boku vedle něj a s hlavou opřenou o zvednutou ruku čekala, až jí vysvětlí, proč na konci každého milování upadnou do bezvědomí. Dával si na čas, hlavně proto, že mozku chvíli trvalo, než se úplně probudil, a pak odpověděl: "Tak už to u párů životních druhů prostě chodívá a trvá to zhruba rok." "Tohle zažívají všichni životní druhové?" vyzvídala, zatímco mu prsty zlehka přejížděla po paži. Zvedl ruku a přitáhl si Carolyn na hruď. Hladil ji po zádech a vyprávěl: "Slyšel jsem pouze o jednom páru, kterému se to nestalo hned." Když tázavě zvedla hlavu, políbil ji na čelo a zamumlal: "Mému bratranci Vincentovi a jeho životní družce Jackie." Povytáhla obočí. "To tehdy ještě nebyli životní druhové?" "Byli, ale Jackie měla z doby, kdy byla ještě smrtelnou týnejdžerkou, špatné zkušenosti s jedním nesmrtelným," vysvětloval a mezi řečí našel rukou ňadro. Rozkoš na sebe nedala dlouho čekat, a tak měl lehce drsnější hlas, když pokračoval: "Máti je přesvědčená, že ten zážitek vyvolal ostražitost. Zapustila v ní kořeny až tak hluboko, že kolem sebe podvědomě vystavěla přirozenou obrannou zeď, která nedovolila, aby jejich mysli splynuly tak úplně docela, dokud se mu nenaučila naprosto důvěřovat. Po pár týdnech ale podle všeho začali omdlévat jakbysmet." "Aha," vydechla Carolyn. Vyklenula se vstříc jeho mazlení a při tom šeptala: "Máš spoustu bratranců."


361

"Víc, než si vůbec dokážeš představit, cara. Plus sestřenky jako bonus. A od nynějška budou také tvoji," sliboval, zatímco se zvedal a usazoval si ji obkročmo na stehna.


362

20. KAPITOLA Christian se líně protáhl a otevřel oči. Když pohledem přistál na Carolyn, pokojně spící vedle něho, úsměv mu roztáhl rty do půlměsíčku. Tentokrát jsem se probudil dřív než ona, pomyslel si spokojeně a začal se po ní natahovat, vtom se však přihlásil o svá práva močový měchýř. Stáhl ruku a odkulil se z postele. Svižně proběhl pokojem a vklouznul do koupelny, aby mu ulevil. Když se vrátil, Carolyn už v posteli nebyla. V prvním okamžiku v něm hrklo, ale hned nato ji spatřil u skříně a znovu se uvolnil. Musela slyšet dveře, protože se otočila a usmála. "Jestlipak jsem se už zmínila, jak neuvěřitelně krásně a sexy vypadáš po ránu, když máš takhle rozčepýřené vlasy?" provokovala, zatímco ho sjížděla očima, ale vzápětí je zvedla zpátky k jeho tváři a suše dodala: "A mladě." "Už jsem ti přece říkal, že nejsem tak mladý, jak vypadám," ohradil se a vykročil za ní. Naklonila hlavu. "Kolik ti teda je?" "Narodil jsem se v roce 1491, je mi pět—" Ve chvíli, kdy se Carolyn podlomila kolena a začala klouzat na zem, nechal dějepisu a vrhl se vpřed. Zachytil ji dřív, než dopadla na koberec. Odnesl Carolyn k posteli a posadil do nohou. Potom se narovnal a ironicky poznamenal: "Nutno říci, že tohle jsi nevzala stejně dobře jako všechno ostatní." Jenom na něj zírala. Nervózně přešlápl z nohy na nohu. "Vždyť jsem ti přece povídal, že nejsem mladší než ty," hájil se. Odkašlal si a s trochou obav zachraptěl:


363

"Vím, že mladší milenec ti nesedí, ale co bys řekla na staršího?" Pořád na něj akorát zírala. Christian si unaveně mnul zátylek. Až doteď se zdálo, že všechno půjde hladce, ale co teď… no, jeho věk jí očividně zacyklil obvody, a on nevěděl, jak by to napravil. Navíc se mu s nahatou Carolyn sedící v nohách postele strašně obtížně myslelo. "Jaký je rozdíl mezi upírem a nesmrtelným?" Hlasitě vydechl. Když nic jiného, to nejhorší z šoku měla už zřejmě za sebou. No, každopádně mluvila. "Upíři jsou bájná stvoření, o kterých je známo, že jsou prokletá a bez duše," odpověděl pohotově. "Nesmrtelní jsou výsledkem vědeckého vývoje. Máme v sobě nanoboty, kteří likvidují choroby a rakovinu, a tak podobně, a opravují škody, co na těle napáchá slunce a stárnutí." Carolyn to chvíli vstřebávala a pak řekla: "Proto jste živí a zdatní v… Panenko skákavá, tobě je víc než pět století," vyjekla. "Ano," ušklíbl se. "A některé dny cítím jedno každé z těch století." Jako třeba zrovna teď, dodal v duchu a pomyslel si: Nebyla by to ironie, kdyby mě potom, co se mnou odmítala něco mít, protože jsem příliš mladý, teď odmítla, protože jsem příliš starý? "A ta krev?" zeptala se najednou, čímž ho vytrhla ze zamyšlení. "Proč—?" "Nanoboti používají krev jako pohonnou látku na svůj provoz a replikování," vysvětloval. "A samozřejmě hlavně při našich opravách. Ale spotřebují hodně krve, mnohem víc, než kolik jí dokáže vyprodukovat lidské tělo. Nesmrtelní tedy potřebují externí zdroj krve vedle té, co dokážou sami vytvořit," odmlčel se a posléze dodal: "Na počátku jsme tesáky neměli. Nanoboti mé


364

předky pozměnili, aby jim pomohli získávat to, co potřebovali." "Nanoboti vám dali tesáky?" podivila se. Kývnul. "A další výhody. Jsme rychlejší než ostatní lidé, silnější a lépe vidíme v noci… a máme i jiné schopnosti." "Jiné schopnosti, jako třeba ovládnout Bethany a přinutit ji udělat, co chceš?" Přikývl, ale kajícným dojmem to nepůsobilo. "I když se teď krmíte balenou krví…?" "Vždycky jsme tu možnost neměli," podotknul tiše. Vypadala, že to bere, a pak se zeptala: "Takže jste nějací mimozemšťané?" Pousmál se. "Ne. Jsme lidé jako ty… a ty budeš nesmrtelná stejně jako já, až tě proměním." Strnula. "Cože?" "Jestli budeš chtít," vyhrkl. "Nikdy bych tě neproměnil bez tvého souhlasu. Nesmí se to, ale i kdyby se to nakrásně smělo, neudělal bych to. Já—" odmlčel se, povzdechl si a potom se šel posadit vedle ní na postel. "Carolyn," řekl, zatímco bral její ruce do dlaní. "Jsi mojí životní družkou a to je nesmírně vzácná věc. Také tě miluji, což je mezi životními druhy prakticky nevyhnutelné. Nanoboti vyberou dokonalou družku a—" Vtom si uvědomil, že to je romantika jak psí žrádlo, a kousnul se do jazyka. Zkusil to ještě jednou. "Pointa je v tom, že jsi má životní družka. Nikdy tě nepodvedu, nikdy tě nepřestanu milovat, a spíš bych si vlastnoručně vyříznul srdce z těla, než bych ublížil tobě… A chci s tebou strávit zbytek života. Rád bych tě proměnil a prohlásil za svou družku na tak dlouho, jak dlouho budeme oba živi."


365

Carolyn přemýšlivě nakrčila čelo, nějakou tu chvíli váhala, a potom se zeptala: "Takže to už bych potom nestárla? Navěky bych vypadala na dvaačtyřicet vedle tvých pětadvaceti?" Dříve než stačil odpovědět, ironicky pokračovala: "Což je asi pořád lepší, než vypadat na dvaašedesát vedle tvých pětadvaceti, kdybychom se poznali později. Ale stejně, připadá mi to nefér, že si po zbytek… no… jak dlouho budeme žít, si budou všichni myslet, že jsem stará sépie s kolouškem, a přitom jsi ve skutečnosti podstatně letitější než já." Potřásla hlavou, opřela se mu o rameno a fňukala: "Proč jenom jsme se nemohli potkat před dvaceti lety? Tehdy jsem vypadala stejně stará jako ty." "Nebudeš vypadat na dvaačtyřicet," odtušil klidně a potichu. Ovšem v duchu už pár minut metal kozelce úlevou, že se byla ochotná proměnit. "Budeš vypadat na něco mezi pětadvaceti a třiceti." Ztuhla a pomalu zvedla hlavu. "Cože?" "Přece jsem ti povídal, že nanoboti opravují škody," připomenul mírným tónem. "Jo, ty co napáchá slunce a choroby a—" "A stárnutí," doplnil. "Jsou naprogramovaní, aby svého hostitele udržovali ve vrcholné kondici. Opraví všechno, včetně veškerých škod způsobených stárnutím." Zamrkala a pak vyvřískla: "To není žádná oprava, to je opak stárnutí. Omládnutí." "Ano, to připouštím," pokrčil rameny. "No…" zamračila se. "Nevím, jestli chci navěky vypadat na pětadvacet. Pro pána krále, pětadvacetileté nikdo nerespektuje. Dokonce ani já ne. Všechny jsem vás považovala za bandu mladých pankáčů. No, aspoň dokud jsem vás lépe nepoznala, a—" Když se Christian


366

najednou začal smát, přestala hořekovat a zakabonila se. "Co je tady k smíchu?" "Ty," zamrkal na ni. "To, o čem mluvíš, je věková diskriminace. A děje se bez ohledu na věk. Dvacátníci si o týnejdžrech myslí, že vědí houby s octem. Třicátníci mají stejný názor na dvacátníky a týnejdžry, a tak dál." Tázavě vyklenul jedno obočí. "Vážně si myslíš, že se na tebe padesátníci a šedesátníci nedívají a nemají tentýž názor?" Mračila se, bylo vidět, že jí nasadil brouka do hlavy. "A nesmrtelní nejsou o nic lepší. Bratrovi Lucernovi je přes šest set a s každým pod čtyři sta jedná, jako by to byl mladý pankáč." Na moment se odmlčel a pak řekl: "Hrozně nerad to vytahuji, ale většinu žen by pomyšlení, že budou po zbytek života v ideálním věku a vrcholné fyzické kondici, potěšilo… Navždy mladá, navždy zdravá a plná života." Carolyn si povzdechla. "Já byla divná odjakživa." Zakřenil se. "To je součástí tvého šarmu." "Hmm," zahučela, potom však najednou vyletěla. "Budu muset pít krev?" "Ne pít jako pít, to ne. Nemusíš ji vůbec ochutnat," uklidňoval ji bleskově, měl totiž tušení, že toto by mohlo být kamenem úrazu. "Když propíchneš sáček tesáky, nasají krev přímo do tvého organismu, aniž se ti kdy dostane na jazyk. Ale krmit se budeš muset, abys nanobotům umožnila dělat jejich práci a udržovat tě ve vrcholné kondici." Moment o tom dumala, načež se otázala: "Ve vrcholné kondici?" Zvědavě na ni pohlédl. "Ano." "Znamená to pružná ňadra a žádná celulitida?" Christian zvedl obočí. "Žádné celulitidy jsem si


367

nevšiml a tvá ňadra se mi líbí." "Ano, ano, taky tě miluju," zamumlala nepřítomně. Očividně byla přesvědčená, že to říkal jenom z lásky. "Ale zařídí ti nanoboti—?" "Ano," ujistil ji trpělivě. "Prima." Vzdychla a řekla: "No, aspoň že něco." Od ní to vyznělo, jako by šlo o nějakou cenu útěchy či co. Zamračil se. "Cara, já—" "Jak to mám vysvětlit svým zaměstnancům?" tentokrát položila otázku otázek. "Aha," zachmuřil se. "No, to je—" "Myslím, že bych jim mohla namluvit, že mám facelifting a takové ty věci." "Ehm…" "Ale za pár let mi stejně asi nezbude, než reklamní agenturu prodat a dělat něco jiného," pokračovala zamyšleně. "Tím chci říct, nakonec by si nutně všimli, že nestárnu." "Ano," vydechl úlevou. Byl rád, že k tomu dospěla sama, a nemusel jí říkat, že k tomu časem bude muset dojít. "Vlastně by asi bylo lepší, kdybych to udělala ještě před proměnou," uvažovala nahlas. "Tím mám na mysli, žiješ v Itálii… pochybuji, že bych se obešla bez tvého náručí celé týdny a měsíce, a—" Když si ji bez varování posadil na klín, se zajíknutím zmlkla uprostřed věty. "Nikdy nezůstaneš týdny a už vůbec ne měsíce bez mé náruče," ujistil ji. Usmála se a vzala ho kolem krku. "To je jiná. S takovou to pak všechno rozhodně stojí za to." Chvíli na ni jenom zíral, pak zavrtěl hlavou a tiše prohlásil: "Bože, ty jsi ta nejpodivnější bytost… a já tě miluji víc než samotný život."


368

Zahlédl v jejích očích třpyt slziček, hned potom si přitáhla jeho hlavu a políbili se… a co čert nechtěl, otevřely se dveře. "Carolyn, jestli chceme stihnout snídani— Ach můj Bože!" Christian zvedl hlavu a obrátil ji ke dveřím, na jejichž prahu teď stála Bethany a s pootevřenou pusou na ně zírala. Ale když mu vstávající Carolyn v panice málem spadla z klína, překvapeně se podíval na ni. Spěšně ji přidržel, jenomže v tom okamžiku se dala Bethany do vřeštění, tak pohlédl opět na ni. Začínal se cítit jak na tenise. "Co to sakra děláš? V noci ses z rande s tím kapitánem vrátila polonahá a dneska hned po ránu šoustáš přihřátýho kluka? Co to má do pekla znamenat? Máš být frigidní se sebevražednými sklony, a ne se tady kurvit jako nějaká Mata Hari!" Christian na ni začal zaostřovat oči, ale Carolyn se mu postavila do výhledu. Když k ní vzhlédl, varovně se na něj zamračila. Poznala soustředěný pohled z kraje noci. Hodlal Bethany ovládnout a znovu poslat pryč, jak to už jednou udělal, ale to teď nebylo zapotřebí. Tohle zvládne sama. Nenechá své přátele jen tak mirnix dirnix měnit v poslušné loutky. Ještě počkala, než Christian přikývl a uvolnil se, a pak si zašla pro jeho pohozené tričko. "Christian není přihřátý. Očividně," zvýšila hlas, zatímco si triko natahovala. "A já se tady nekurvím. S Jackem jsem nespala." Dala si ruce v bok a spustila: "A jen tak mimochodem, ty sama jsi do mě v jednom kuse hučela, že bych se měla s někým povyrazit, takže—" zčistajasna zmlkla a hned nato vyštěkla: "Frigidní? Kdo ti sakra řekl, že jsem frigidní?"


369

"Nikdo," odsekla Bethany a zaškaredila se na ni. Carolyn ji mlčky pozorovala. Nikdy Bethany o svém manželství nevyprávěla, a věděla, že Genie by to nevyžvanila. Takže zbývá… "Byl to Robert, viď?" Když Bethany uhnula pohledem, Carolyn se zamračila a navázala opět zvýšeným hlasem: "A co myslíš tím, že mám mít sebevražedné sklony?" "Pokoušela se tě dohnat k sebevraždě," potichu odtušil Christian. "Cože?" Carolyn se na něj užasle podívala. Zrak měl zaostřený na Beth. Čte jí myšlenky, uvědomila si, ale nevyložil si je špatně? "To není pravda," ihned namítla Bethany, ale Christian bez mrknutí pokračoval. "Vzala tě sem v naději, že být obklopená lidmi na líbánkách, zatímco ty sama jsi uprostřed rozvodu, jen zhorší deprese, které tě trápí od chvíle, kdy se ti rozpadlo manželství. A pak předstírala nemoc, samota ti měla dodat na pocitu selhání a životního ztroskotání." "T-to to je směšné," koktala Bethany. "Vodu v láhvi ti vždycky řízla svými léky pro diabetiky, aby ses cítila nemocná a měla navíc ještě fyzické potíže. Popravdě by jí sebeméně nevadilo, kdybys, až ti bude špatně a budeš dezorientovaná, měla nějakou nehodu. Dokonce si dala práci s tvou obuví, jen aby nešťastné náhodě napomohla." "Jak to víte?" vydechla Beth, křídově bledá a třesoucí se hrůzou. Carolyn cítila, jak se jí vnitřnosti začínají svíjet jako klubko háďat. "Já—" Beth vrtěla hlavou, ve tváři zmatek a hrůzu, ale pak nad vším ostatním převládl hněv, a rozkřičela se:


370

"A cos čekala? Deset let jsi dělala Robertovi ze života peklo na zemi. A teď se ho ještě snažíš obrat o všechno, co má cenného? Seš jenom frigidní malá zlatokopka a on—" "Já že jsem zlatokopka?" Carolyn nevěřila vlastním uším. "Jak můžu být zlatokopka, když jsou ty peníze moje?" "Nekecej," vyštěkla Beth. "Na vysoké jsi byla chudá jak kostelní myš. Kromě toho mi Robert všechno pověděl. Jak jsi mu odpírala sex a vykopla ho ze své postele. Jak ti jeho dědictví protékalo mezi prsty, jako by to byla voda, a snažíš se ho ožebračit. Jakmile bude rozvod u konce, hodláme se vzít, ale ty to pořád protahuješ. Ty a ten tvůj nóbl právník se z něho pokoušíte vymáčknout co nejvíc." V době, kdy Bethany končila obžalobu, chvěla se Carolyn od hlavy k patě, ale když na noze ucítila Christianovu ruku, uklidnila se. Opřela se mu o nohy a potichu položila otázku otázek: "Jak dlouho?" "Jak dlouho co?" zeptala se Bethany podrážděně. "Jak dlouho spíš s Robertem?" Bethany zaskřípala zuby, načež pronesla: "Zamilovali jsme se do sebe, když jsi mne najala, abych prodala první dům. Ale milenci nejsme. Odmítá být nevěrný." "Až na ten plus mínus tucet ženských, se kterými jsem ho nachytala, a pak ještě na ty, se kterými ne," suše odtušila Carolyn. "To je lež. Vždycky ti byl věrný, přestože sis to nezasloužila, protože jsi s ním odmítala spát." "Jasně," unaveně hlesla Carolyn. "A vzít mě na Svatou Lucii byl čí nápad?" "Jeho— Můj—" Bethany zrudla a vzápětí zase zbledla, a byl to Christian, kdo nakonec odpověděl


371

namísto ní. "Jeho. Navrhl dovolenou tady a teď, a chtěl po ní, aby tě zabila, ale nedokázala se k tomu přinutit. Jediné na co se zmohla, bylo dohánět tě k zoufalství, jak jen to šlo, a doufat, že se zabiješ sama. Medikamenty pro cukrovkáře bylo maximum, ke kterému byla svolná, protože si myslela, že se po nich budeš jen cítit mizerně a dostaneš pak větší chuť se sebou skoncovat. S tím by se její svědomí dokázalo vypořádat." Carolyn vážně přikývla. Chvíli hleděla na Beth a potom pomalu řekla: "Takže se mu tě povedlo okouzlit natolik, že ses do něho zamilovala, a byla kvůli němu ochotná zabíjet." "Ne. Nikdy bych nikoho nezabila," okamžitě zaprotestovala Beth se zděšeným výrazem ve tváři. "Nelži si do kapsy, Beth. Dohnat mě k sebevraždě je stejné zabití, jako bys mě osobně předávkovala nebo mi rozřízla zápěstí," pronesla Carolyn chladně. Zvedla ze země Christianovy džíny a podala mu je ještě předtím, než se otočila k telefonu. "Co to děláš?" polekala se Beth. "Dělám ti laskavost. Poslední a největší laskavost, kterou kdy pro tebe udělám," odtušila, zatímco mačkala čísla. Telefon dvakrát zazvonil a ozval se Geniin hlas, příjemný a profesionální. "Genie, to jsem já, Carolyn." "Nazdárek, kašpárek, kočko," zacvrlikala vesele. "Jak šlo rande?" "To je na delší řeč, vylíčím později, čestný kanadský. Ale teďka bych od tebe potřebovala jistou službu." "Jasnačka, žádný problém. Co by to jako mělo být?" "Já teď předám sluchátko Beth a byla bych ráda, kdybys jí pověděla všechno, co víš, o mém manželství s Robertem," požádala potichu.


372

"Všechno?" podivila se Genie. "Zástoje bokem, dědictví, Conroy… všechno," potvrdila pevně. "Myslí si, že je do něho zamilovaná." "Cože?" zaječela Genie. "Ach můj Bože, dej mi tu blbku." Carolyn beze slova podala telefon Beth a obrátila se ke Christianovi. Spokojeně zaznamenala, že si už natáhl kalhoty. Podala mu ruku, a když se jí chopil, odvedla ho z pokoje. "Kdybys umřela," začal, sotva vyšli na chodbu. "Nemám poslední vůli. Jako můj manžel by Robert dostal všechno," řekla a pak se ušklíbla. "Myslím, že bych to měla napravit, abych mu vzala chuť zkusit to znovu. Ale tohle mě aspoň varovalo." "Nemíníš volat policii, viď?" Ačkoli to bylo formulováno jako otázka, vlastně to otázka nebyla. Carolyn přesto zavrtěla hlavou a Christian se zamračil. "Ty dovolíš, aby jim to jen tak prošlo?" Lhostejně pokrčila rameny. "Co jim projde? Nic se nestalo, akorát mi pár dní nebylo dobře. Kromě toho je na tom Bethany v podstatě stejně jako já před deseti lety. Ve své naivitě se nechala od Roberta napálit navlas stejně jako já. No, vlastně až na ochotu vystrojit mi funus," upřesnila suše. Se znechuceným výrazem potřásla hlavou. "Troufám si hádat, že kdyby Bethany uspěla a dohnala mě k sebevraždě, byla by jeho další obětí. Je dobrá v tom, co dělá, a vydělává spoustu peněz." Ironicky se usmála a dodala: "Mimoto jsem jí svým způsobem dlužná." "Dlužná?" zeptal se nevěřícně. "Za co?" "Kdyby nezrealizovala jeho nápad – ovšem nemastně


373

neslaně – mohl se mě pokusit zabít jinak. Možná mnohem úspěšněji. Minimálně teď vím, že si musím hlídat záda," zdůraznila. "Záda ti bude hlídat celá armáda," ujistil ji vážně. "Od nynějška máš velkou rodinu, cara." "A to je ten pravý důvod, proč jsem jí dlužná," odpověděla Carolyn. "Protože kdyby mě sem nevytáhla, nikdy bych tě nepotkala." Když se na místě zastavil, pousmála se. "To tě nenapadlo, viď že ne?" Christian zavrtěl hlavou, ve tváři lehce šokovaný výraz. Zvědavě sledovala, jak se tvářil. "Na co myslíš?" "Právě jsem si uvědomil, že uvažuješ velmi podobně jako moje matka," odtušil s údivem. "Ehm…" Carolyn nakrčila čelo, nebyla si jistá, jestli je to dobře. Nakonec jí to ale nedalo a zeptala se: "A to jak?" "V bolesti a utrpení dovede spatřit také to dobré," řekl vážným hlasem. Carolyn se usmála. "Každý mrak má stříbrný okraj. To jsem se naučila od maminky. Vždycky hledala stříbrný okraj. Tak přežila nejhorší časy. Tak jsem je přežila i já." "Budeš mě to muset naučit." S těmi slovy si ji zvedl do náručí a odnášel ke dveřím. "Jdeme do tvé vily?" Automaticky mu otevřela dveře, aby ji mohl přenést přes práh. S jejich zavíráním si však už hlavu nelámali. Když přikývl, upozornila: "Jednu chvíli se sem ale budu muset vrátit pro šaty." "Pokud se chceš v budoucnosti Beth vyhýbat, Gia s máti se o to určitě rády postarají," nabídl. Carolyn strnula. "Tvoje matka je tady, na svaté Lucii?"


374

"No," zaksichtil se Christian. "Vlastně ano, a už ses s ní i setkala." Kukadla jí div nevypadla. "Fakt?" Zmlkla a pozorně si ho prohlížela. Brala v úvahu barvu vlasů a tvar očí, a obcházela ji němá hrůza. "Snad ne Marguerite?" Omluvně přikývl. "Ale já— Ona—" "Nabídla naši kapelu jako záskok za tu, co odřekla, protože poznala, že jsi moje životní družka," vysvětlil něžně. Zírala na něj dočista perplex. "Takže Julius je tvůj…" "Otec," dokončil za ni větu. "Ach můj Bože," vydechla. "Nevypadá ani o den starší než ty." "Všichni vypadáme zhruba stejně staří," připomněl jí tiše. "Ano, jasně," zamumlala a nedokázala odolat zeptání: "Jak staří jsou tví rodiče?" "Máti je jen o pár set let starší než já." "To je všechno?" hlesla Carolyn. "A otec se narodil roku 534 před Kristem." "P- Před Kristem?" koktala. "Pro Krista, ale to je— To mu je už víc než dva a půl tisíce let," nemohla uvěřit tomu, co si spočítala. Ledabyle přitakal: "Podstatně víc než dva a půl tisíce let." "Ale… Kdo vlastně vytvořil ty nanoboty? Chci říct, taková technologie přece nemohla tehdy… No, neexistovala před pěti sty let, o půl třetím miléniu ani nemluvě. To prostě není možné." Christian zaváhal, ale pak dospěl k závěru, že nejlepší bude, když to vysvětlí hned, protože až dopraví Carolyn k sobě do vily, nějakou dobu toho mnoho nenamluví.


375

Jednu ruku měl pod jejíma holýma nohama, druhou kolem zad, prsty zlehka položené na křivce ňadra, díkybohu přes tričko, a její vůně ho při chůzi škádlila v nose. No a tak mu tělo příslušně zareagovalo, což nebylo nic neočekávaného... Ještě hezkou chvíli potrvá, než dokážou pobývat v přítomnosti toho druhého, aniž by nezatoužili svléknout se po vzoru Adama a Evy. Nejlépe udělám, když jí všechno objasním teď hned, rozhodl se v duchu a nahlas se zeptal: "Slyšela jsi někdy o Atlantidě?"

překlad: Alice korektura: Petra [email protected]


376

Sága rodu ARGENEAU I. Rychlé kousnutí Lissianna (*1798) & Greg Hewitt (*1965)

TADY II. Kousnutí lásky Etienne (*1689) & Rachel Garrett (*1972)

TADY

III. Svobodný bílý upír Lucern (*1390) & Kate C. Leever (*1977)

TADY IV. Vysoký, tmavý & hladový Bastien (*1590) & Terri Simpson (*1970)

TADY


377

V. Kousnutí na pamětnou Vincent (*1590) & Jackie Morrisey (*1976)

TADY

VI. Kousni mě, když to dokážeš Lucian (*1534 před Kristem) & Leigh Gerard (*1976)

TADY VII. Náhodná upírka Victor (*230 před Kristem) & Ellen/Elvi Black/Stone (*1945)

TADY VIII. Upíři jsou navždy Thomas (*1794) & Inez Urso (* 1979)

TADY


378

IX. Upírka, narušená Marguerite (*1265) & Julius Notte (*534 před Kristem)

TADY X. Lovec psanců Garrett Mortimer (*1210) & Samantha Willan

TADY XI. Nesmrtelný lovec Decker (*1750) & Danielle McGill

TADY XII. Lovec renegát Nicholas (*1449) & Josephine Lea "Jo" Willan

TADY


379

XIII. Zrozena ke kousání Armand (*1100 před Kristem) & Eshe D’Aureus (*1446 před Kristem)

DOC, PDF, MOBI Upíří Valentýn *** číst jako 14 ***

Mirabeau La Roche (*1555) & Tiny McGraw DOC, PDF, MOBI

XIV. *** číst jako 16 ***

Hladovím po tobě Cale VALENS (*280 před Kristem) & Alexandra "Alex" Willan

DOC, PDF, MOBI XV. *** číst jako 15 ***

Zdráhavý upír Harpernus Stoyan (*1282) & Alexandrina "Drina" Argenis (156* před Kristem)

TADY


380 Alexandria & Ramses

(*1560 před Kristem +79 po Kristu) (*1567 před Kristem +79 po Kristu) zahynuli 24.8.79 našeho letopočtu, při výbuchu sopky Vesuv (zkáza Pompejí a Herculanea) dvojčata

Lucian

Jean Claude

(*1534 před Kristem)

Luna (+ při zkáze Atlantidy)

Leigh Gerard (*1976) VI. Kousni mě, když to dokážeš

Stephano Argenis

(*1534 před Kristem +1995 doma při požáru

(*1412 před Kristem +47 před Kristem při vpádu Římanů do Egypta)

Sabia

Marguerite

"Jane Doe"

(+ při zkáze Atlantidy)

(*4. 8.1265)

(+1491)

Sacmis (*550 před Kristem +47 před Kristem při vpádu Římanů do Egypta)

Julius Notte (*534 před Kristem) IX. Upírka, narušená

dvě dcery

Lucern

Bastien

Etienne

Lissianna

(+ při zkáze Atlantidy)

(*1390)

(*1590)

(*1689)

(*1798)

(*1491)

Kate C. Leever

Terri Simpson

Rachel Garrett

Gregory Hewitt

Carolyn Connor

(*1977) (*1970) (*1972) III. Svobodný IV. Vysoký, II. Kousnutí bílý upír tmavý & hladový lásky

(*1965) I. Rychlé kousnutí

Luciana (*2006)

Christian

(*1970) XVI. Pod upířím měsícem

Stephano syn II syn III Alexandrina (*490 (*370 (*260 př. Kr.) př. Kr.) př. Kr.)

(*156 př. Kr.)

Harpernus Stoyan (*1282) XV. Zdráhavý upír


381 Alexandria & Ramses

(*1560 před Kristem +79 po Kristu) (*1567 před Kristem +79 po Kristu) zahynuli 24.8.79 našeho letopočtu, při výbuchu sopky Vesuv (zkáza Pompejí a Herculanea)

Martina (*1480 před Kristem)

Darius

Armand

Victor



Aloysius Pimms

Susanna

Althea

(*1673)

(*1430 +1449)

(*1775 +1798)

(*1380 +230 před Kristem) padl do léčky a přišel o hlavu spolu s osmi syny

Eshe Rosamund D’Aureus (*1446 př.Kr.)

(*1888 +1909)

XIII. Zrozena ke kousání

Darius 8 synů Raphael (+230 př.Kr.)

Cale

Decker

(*280 př.Kr.) (*1750)

Elspeth Julianna Victoria (*1872)

Alexandra Danielle Willan McGill XIV. Hladovím po tobě

XI. Nesmrtelný lovec

dvojčata (*1983) (*1983)

Nicholas (*1449)

Jeanne Louise

Vincent

(*1794)

(*1909)

(*1590)

Annie Josephine Inez Urso Lea Willan (*1979) VIII. Upíři jsou navždy

Ellen/Elvi Black/Stone

(*1301 (*1945) +1695) upálena na hranici VII. Náhodná upírka

Thomas

(+před 50 lety)

XII. Lovec renegát

Marion Sarrah

Jackie Morrisey (*1976) V. Kousnutí na pamětnou

Lynsay SANDS, Pod upířím měsícem 0

Recommend Documents