Lynsay SANDS, Dárek 0

Lynsay SANDS, Dárek

0


1

Lynsay SANDS THE GIFT

ARGENEAU

Dárek


2

1. KAPITOLA Teddy se probudil a podivil se, že je zavrtaný pod peřinou jako krtek v zemi… a přesto je mu zima, což u něj nebývalo zvykem. Normálně se spíš odkopával, než choulil do duchen, a zimou se nevzbudil snad ještě nikdy. V noci se muselo vypnout topení, uvědomil si. Odhodil deku a rozhlédl se po ložnici. Okny se dovnitř dralo ostré sluneční světlo. O to více vynikaly malebné obláčky, které se mu při každém vydechnutí zabělaly u pusy. No jasně, topení netopí, pomyslel si a s úšklebkem rychle vylezl z postele. Když utíkal po chodbě, koberec pod bosýma nohama studil. Chodba ústila do hlavní místnosti, která sloužila jako obývací pokoj, kuchyně a jídelna zároveň. Po levé straně se nacházel obývák s kobercem. Gauč, dvě křesla, krb a věž. Zem napravo pokrývaly dlaždičky, tady byla obývací kuchyně s jídelním stolem. Cestou k termostatu na zdi očima automaticky vyhledal digitální hodiny na sporáku, ale pohled na slepý displej ho zastavil. Mrkl na DVD přehrávač na televizoru, ale ani ten mu mrknutí neoplatil. Byl slepý jako patrona. V tom okamžiku si už byl víceméně jistý, v čem je chyba, přesto neodolal a – čistě pro jistotu – ještě cvakl vypínačem na konci chodby. Nulová odezva ho však nijak nepřekvapila. Nevypadlo jen topení, vypadl proud. Byl kompletně bez šťávy. "Nádhera," posteskl si a odpelášil zpátky do ložnice. V chajdě byla zima, a pokud se problém s elektřinou


3

nevyřeší, brzy bude ještě větší. Volně přeloženo, pobíhat tu bosky jen ve flanelovém pyžamu, znamená plýtvat drahocenným tělesným teplem. Musí se rychle obléknout, pořádně se nabalit a zamířit někam do tepla, aby zavolal Marguerite a zjistil, koho má kontaktovat ohledně obnovení dodávky proudu. Kufr ležel na židli v rohu ložnice, kterou si včera vybral. Zvedl víko a popadl nejtlustší ponožky, co si s sebou přivezl, a pak raději ještě jedny. Už se začal obracet, chtěl se usadit na postel a natáhnout si fusekle, ale když mimoděk vyhlédl z okna, zarazil se. Minulou noc dorazil až za tmy a jenom žasl, jak tam bylo krásně. Větve stromů s ledovým krunýřem a hluboký sníh po obou stranách vzorně uklizené příjezdové cesty se ve světle reflektorů jeho pickupu třpytily jako drahokamy. Teď už to není ani zdaleka taková pastva pro oči jako včera, konstatoval v duchu při pohledu na to, co musely být minimálně dvě stopy čerstvého sněhu na příjezdové cestě a dvorku. Jeho věrný náklaďáček se proměnil v malé zasněžené pohoří. "Čert aby to spral," ulevil si a pak se vrátil k tomu, co ho čeká a nemine v nejbližší budoucnosti. Mozek už mu diktoval seznam. Teple se obléknout, najít lopatu, vydolovat náklaďák, proházet příjezdovou cestu a vyrazit do města. Najde si nějaké teplé útočiště, kde mají kávu a jídlo, a odkud pěkně v pohodlí zatelefonuje Marguerite. A nebo… možná bych se měl nejprve pokusit dovolat Marguerite, napadlo Teddyho, jen co si už s ponožkami na nohou začal přes flanelové pyžamo natahovat džíny a svetr. Vyhrabat se z příjezdové cesty bude trvat pekelně dlouho. Když zavolám nejdříve Marguerite, tak by tu


4

ten, co se stará o obnovení dodávky proudu, mohl být ještě dříve, než s tím vším budu hotov. Dospěl k názoru, že plán B je výrazně lepší. Dooblékl se a zamířil do kuchyně pro svůj telefon. Než se v noci odebral na lože, dal ho tam na nabíječku. Naneštěstí musel proud vypadnout někdy brzy potom, protože baterie teď byla ještě víc vybitá než prve. Varování, že má slabou baterii a musí ji dobít, bylo tím jediným, co se dozvěděl, zatímco přístroj tenkým hláskem zanaříkal a chcípl. S polohlasým žehráním na osud si ho strčil do kapsy, nasoukal se do zimníku, omotal šálou, nazul si vysoké boty, popadl rukavice a otevřel dveře vedoucí z kuchyně do předsíně. Jestli považoval teplotu v chatě za zimu, pak z předsíňky na něj dýchl regulérní mráz. Sotva do ní vkročil, trpce se ušklíbl, ale nezpomalil. Jen si nasadil rukavice, chopil se lopaty opřené o zeď a vyrazil ven. V okamžiku, kdy sestoupil z verandy, zapadl do sněhu až po kolena. Prodral se prašanem k řidičově straně pickupu, opřel o něj lopatu a pak ometal sníh, dokud nenašel kliku. Dostal totiž nápad, že nastartuje, telefon dá do nabíječky v autě a zapne topení a odmrazování, takže okna budou pěkně roztávat, zatímco on bude prohazovat příjezdovou cestu. Naneštěstí v noci ze zvyku zamknul dveře a zámek byl teď zamrzlý… a rozmrazovač si lebedil v přihrádce na rukavice, kam ho prozíravě strčil, když připravoval vůz na cestu na sever. Zapomenout na to, že ho musím vzít dovnitř, nebylo nejchytřejší, připustil s povzdechem. "Dneska prostě nemáš svůj den," zabručel Teddy a otočil se, aby se zadíval k silnici. Příjezdová cesta byla úzká a vinula se mezi stromy, což bylo báječné pro soukromí, ale byla tím pádem také dlouhá, což bylo


5

momentálně krajně nepraktické. Kdyby ji měl proházet sám, trvalo by mu to celé hodiny. Naštěstí mohl doufat, že postačí, když omete náklaďák a trochu okolo něho odklidí sníh. Marguerite tvrdila, že silnice se tady protahují, a příjezdovou cestu poklízí člověk, který se sestrám Willanovým, majitelkám chaty, kterou si na svátky pronajal, stará o její údržbu. Mohl jen doufat, že do doby, než bude silnice průjezdná a ten dobrý muž se sem dostane a bude moct příjezdovou cestu uklidit, roztaje zámek na dveřích natolik, že se mu podaří auto otevřít. Dospěl k názoru, že na úvod bude nejlepší nanosit z kůlny trochu dříví, zapálit oheň v krbu a zatopit postaru. No a pak už mu nezbude než čekat. Ale k tomu ohni by se báječně hodil hrnek voňavé kávy, pomyslel si a znovu pohlédl k silnici. Uvažoval, proč asi nejde proud. Nikdy nepatřil k těm, co jen nečinně sedí a čekají, až je někdo zachrání, tak vykročil po příjezdové cestě. Jenom to obhlédne a zjistí, jak vypadá situace. Jestli bude silnice průjezdná, půjde zpátky, rozdělá oheň a počká na údržbáře. Jestli nebude… no, doufal, že bude. Měl pocit, že dojít k silnici mu zabralo snad celou věčnost. Než dorazil na konec příjezdové cesty, byl zpocený a funěl jako sentinel. Také kolena zlobila a stěžovala si na výšlap. Před čtyřiceti lety by si nic takového nedovolila. Možná ani před dvaceti. Stárnutí je k vzteku, říkal si v duchu, zatímco obhlížel silnici. Protažená nebyla. Alespoň ne až k odbočce k chatě. Deset stop od místa, kde stál, se stáčela mimo dohled. S povzdechem uvažoval, co má dělat. V žaludku mu kručelo hlady, nohy ho bolely od toho, jak se plahočil


6

sněhem, v puse měl sucho a zatímco pod bundou hicoval a potil se, obličej mu začínal omrzat. Upravil si šálu, aby ho lépe chránila před nízkou teplotou, a pak se přinutil pokračovat. Ještě deset stop, říkal si. Dojde jen k zatáčce, podívá se na silnici, a potom už se vrátí do chaty a rozdělá oheň. Když se však doplahočil až k zatáčce, skoro si přál, aby si tu námahu ušetřil. Pohled na bílou silnici táhnoucí se před ním kamsi do dáli, byl opravdu deprimující. Nejenže nebyla protažená, ale stačil jeden pohled, aby mu bylo jasné, že jen tak honem ani nebude. Buďto v noci zuřila sněhová vichřice nebo byla těžká sněhová pokrývka pro pár starších stromů poslední kapkou, protože dva spadly, alespoň tam, kam dohlédl. Jeden ležel pouhých deset stop za zákrutou, kde stál, a druhý kousek dál po silnici. Nejprve je bude nutné odklidit, teprve potom budou moci nastoupit sněžné pluhy a protáhnout silnici k jeho příjezdové cestě. A proto také nejde elektřina, podotknul v duchu Teddy, když uviděl spadené dráty elektrického vedení, které strhl první strom. Tohle nikdo rychle neopraví. Jak to tak vypadá, chvíli budu bez proudu… pokud tedy zůstanu, povzdechl si. Možná, že až odklidí stromy a protáhnou silnici, měl by to prostě otočit a vyrazit na šestihodinovou cestu nazpět do Port Henry. Deprimující pomyšlení, jen co je pravda. Do Vánoc scházely dva dny, v tuto dobu se každoročně snažil Port Henry širokým obloukem vyhýbat. V prvé řadě proto teď chatařil tady, na drsném severu. Doma o něm každý věděl, že nemá rodinu, se kterou by strávil Vánoce, a tak ho zvali k sobě. Všichni. Být ve městě, chtě nechtě by musel přijmout jedno z té záplavy pozvání a přijít a stát se objektem dobročinnosti. Nepatřil do rodiny, vzali by


7

ho mezi sebe leda proto, že měli dobré srdce. Deprimující pomyšlení, jen co je pravda. Moment, to už jsem říkal, zakroutil nad sebou hlavou, otočil se, aby se vrátil po vlastních stopách, ale když spatřil ve stromoví na opačné straně příjezdové cesty něčí postavu, zůstal stát. Ze stínu stromů svítila jasně červená lyžařská kombinéza. Stála tam tiše a nehybně jako kamenná socha. Těžko říci, zda to byla žena, štíhlý muž nebo mladík. Byla zabalená, aby se chránila před nevlídným povětřím. Ale to ho netrápilo ani zdaleka tolik, jako ta absolutní nehybnost. Chloupky vzadu na krku se mu nervózně naježily. A pak si ta záhadná postava najednou stáhla dozadu kapuci a ukázal se svěží čumáček mladé blondýnky, se zářivým úsměvem na rtech. "Ahoj. Vy musíte být můj soused," pozdravila vesele a vykročila k němu. "Už to tak vypadá," přitakal Teddy a cítil, že i jemu se rty stáčí do úsměvu. Jen co jí hlubokým sněhem došel na půl cesty naproti, kývnul k příjezdové cestě, před kterou stáli. "Pronajal jsem si na svátky Willanovic chatu." "A já bydlím v té hned vedle." Palcem v rukavici ukázala přes rameno směrem, odkud přišla. "Patří bratranci, Deckerovi." Teddy se zvědavě podíval za vlněným palcem. Skrz bezlisté stromy v dálce prosvítala veliká chata. S ironickým úsměvem obrátil pohled zpátky k Červené Karkulce. "Jak to tak vypadá, na pobyt tady jsme si vybrali špatnou dobu." Zachechtala se a zavrtěla hlavou. "Troška sněhu ještě nikdy nikomu neublížila. Však oni to zase rychle odklidí." "Nebyl bych si tak jistý," povzdechl si Teddy. "Je tam


8

pár popadaných stromů. Jeden strhl vedení. Než je odklidí a pak ještě protáhnou silnici, to chvíli zabere." "Doprčic," vydechla blondýnka, její úsměv se vytrácel, vytěsňován starostmi. "Měli mi sem dovézt… proviant," dokončila tiše. "Tak to jsme na jedné lodi," trpce poznamenal Teddy. "Chtěl jsem se cestou sem stavit v potravinách, ale strašně jsem se zdržel nejprve ve sportovních potřebách ve Vaughanu, a pak ještě v několika těch krámcích se starožitnostmi, a dorazil sem tak pozdě, že jsem se rozhodl nechat nákup na ráno. Jak se teď ukazuje, nebyl to nejlepší nápad," přiznal s úšklebkem, pak ale potřásl hlavou. "Nějak už to přežiju. Když nic jiného, je tam krb a spousta nařezaného dřeva. Nezmrznu." Blondýnka přesunula pohled z jeho tváře na cestu za ním, a potom se jí podařil úsměv, ačkoli pod ním byly stále patrné obavy. "No, nějaké potraviny mám. Buďte mým hostem." Teddy zvedl obočí. "Já myslel, že vám mají dneska dovézt proviant?" Na moment uhnula očima, ale když se na něj zase podívala, veselý úsměv byl zpátky. "To ano, jasně. Mám spoustu dobrot sušených a v konzervách, ale někdo mi sem měl dopravit ovoce a zeleninu a další netrvanlivé věci. A také benzín do generátoru." "Vy máte generátor?" ožil Teddy. Přikývla a hned se zašklebila. "Ale momentálně leda tak na ozdobu. Varovali mě, že v něm není moc benzínu, ale prý mi ho dneska dovezou. Myslím, že musel naskočit, když v noci vypadl proud, ale před pár minutami se vypnul. Proto jsem vlastně vůbec vylezla ven a přišla sem. Mínila jsem vyhlížet dodávku." Rozhlédla se po silnici. "Ale mám takový dojem, že sem


9

ten mládenec, co mi to měl všechno dovézt, v dohledné době neprojede." "Ne," zamračeně souhlasil Teddy. Uvažoval, jak dlouho asi zůstane v její chatě teplo bez fungujícího generátoru. Nejspíš nedlouho, usoudil a zrovna se ji chystal pozvat ke svému ohni, když se k němu otočila a šibalsky se usmála. "Takže já mám potravu a nemám teplo, a vy zase máte teplo a nemáte co do úst. Co se tak podělit?" Teddy pod jejím úsměvem vycítil obavy a začal si tím lámat hlavu, záhy si však uvědomil, že tahle ubohá dívčina uvízla sama v lese uprostřed ničeho, s úplným cizincem. Neznala ho odmala. Nevěděla o něm ani ťuk. Klidně mohl být vrahem vysazeným na sekery, co ona ví? "To zní jako rozumný nápad, mladá dámo. Ale myslím, že v tom případě se vám raději představím, jak se ostatně sluší a patří." Podal jí ruku v rukavici. "Jmenuji se Theodore Brunswick. Jsem šéfem policie v malém městečku dole na jihu, v Port Henry." Chvíli na něj bezvýrazně zírala, a pak se jí rtíky roztáhly do širokého obloučku. "To je tak sladké." Teddy zmateně zamrkal, nebyl si jist, co je sakra na tom, že zastává funkci policejního šéfa Port Henry, sladkého. Pravda, bylo to malé městečko, ale— "Snažíte se mne uklidnit, že jsem s vámi v bezpečí," vysvětlila. "To je vážně moc sladké. Děkuji vám." "Aha." Teddy cítil, jak mu hoří tváře, a věděl, že tentokrát za to nemůže ledový vzduch. Červenám se jako školáček, uvědomil si otráveně a, pro všechno na světě, doufal, že onu zrádnou červeň na jeho obličeji přičte ta kalupinka na konto dědy Mrazíka. Stáhl ruku a zamumlal: "No, v dnešní době nemohou být samotné


10

mladé ženy nikdy příliš opatrné, a já nechtěl, abyste si dělala starosti, že bych třeba mohl být nebezpečný." "Máte pravdu, samozřejmě," řekla vážně a hned nato vesele podotkla: "Ovšem násilník nebo sériový vrah by se těžko představil: Dobrý den, já jsem ten hledaný prznitel žen. Vlastně právě tvrzení, že je polda, by si pravděpodobně vybral k ukolébání holky do klamného pocitu bezpečí a získal tak výhodu ve hře." Teddy vytřeštil oči, otočil se a s pohledem upřeným na zasněženou chajdu mrzutě odtušil: "Mám v chatě odznak. Mohu vám ho ukázat, a také svou zbraň a—" Když se rozchechtala, zmlkl a pohlédl zase na ni. "To je v pohodě, věřím vám," ujistila ho s širokánským úsměvem. "Co kdybyste šel rozdělat ten oheň, já zatím zajdu do chaty a přinesu nám nějaké jídlo?" "To zní jako plán," zabrblal Teddy. Cítil se jaksi rozhozený. Na té dívce bylo něco… Sledoval, jak se vydala na cestu. A nepokrytě jí záviděl zdánlivou lehkost, s níž procházela vysokým sněhem. "Theodore?" Když se ohlédla přes rameno, zvedl zrak k její tváři. Všiml si jiskření v očích a nezbedného nádechu, který jí podbarvoval úsměv. Hlas měl drsný, když ji vyzval: "Říkejte mi Teddy." "Teddy," zašeptala, jako by to slovo ochutnávala. Očividně se jí zamlouvalo, protože se její už tak dost široký úsměv ještě o trošku rozšířil. Zatímco mu očima sjížděla po těle až k rozkroku džínů, ten nezbedný nádech jako by rozkvetl, až v její tváři převládl. Poté s líně protahovanou intonací odtušila: "Myslím, že se na tu vaši zbraň o něco později opravdu ráda podívám." Teddy cítil, jak mu klesla čelist, a když se otočila a


11

pokračovala v chůzi, zíral za ní s pootevřenou pusou. Neřekla právě— Určitě nemyslela to, co si myslel, že ona— "Ne," zamumlal a zavrtěl hlavou. Neměla na mysli to, co napadlo jeho. Vždyť je stařík, pro smilování Boží, a ona je pěkná mladá potvůrka. Nebo spíš mladá a pěkná potvůrka. Tak mladá, že by mohl být jejím dědečkem. No jo, ale toho si zatím ještě nemusela všimnout. Byl zabalený, aby mu nebyla zima, viděla z něho jen o málo víc než oči a nos. Otočil se a vykročil po příjezdové cestě, přitom se v duchu ujišťoval, že jakmile uvidí jeho starý oprýskaný ciferník, ztratí zájem. Vlastně to tu chudinku nejspíš uvede do rozpaků, pomyslel si a hořce se zasmál. Teprve v polovině cesty nazpět k chatě Teddymu došlo, že mu neřekla své jméno. Katricia si šťastně pohvizdovala. V koutě spíže objevila dvě prázdné lepenkové krabice a teď do nich skládala sušené potraviny a konzervy. Výběru nevěnovala valnou pozornost, brala všechno, co jí padlo pod ruku. Proč taky, neměla ponětí, co má Teddy Brunswick rád— ani co bude mít ráda ona, když na věc přijde. Už to byla celá staletí, co se naposledy obtěžovala stravou smrtelníků. "Katricia Argeneau Brunswicková." Zní to hezky, usoudila s úsměvem. "Katricia & Teddy Argeneau Brunswick." Ještě lepší, pomyslela si, a když přidala do krabice další konzervu, zasněně vzdychla. Zatraceně. Potkala jsem svého životního druha. Bez nadsázky se v tom rochnila. Pro žádného nesmrtelného neexistovalo na světě nic důležitějšího než životní druh.


12

Právě po něm jeden každý z nich toužil, právě na něj čekal, někdy po staletí, někdy ještě déle. Někteří ho nenalezli vůbec nikdy. Ale pokud ano, pak nalezení té jediné bytosti na celé zeměkouli, ať už smrtelné či nesmrtelné, kterou nedovedli číst ani kontrolovat, a se kterou mohli sdílet svůj dlouhatánský život, byl tím nejdůležitějším okamžikem jejich života. Když včera ujížděla z Toronta směrem na sever, tohle věru nečekala. Ačkoli jsem to asi čekat měla, připouštěla nyní. Margueritina dohazovačská dovednost se pozvolna stávala proslulou. Alespoň v rámci jejich rodiny. Tvrdilo se o ní, že má zřejmě tytéž schopnosti, kterými byla obdařena Katriciina babička a matriarcha rodiny, Alexandria Argeneau. Ta žena prý nalezla životní druhy značnému počtu svých dětí a také dalším našincům, než ji před necelými dvěma tisíciletími dostihla smrt. Říkalo se, že to bylo, jako by měla šestý smysl. Z každého páru, který dala dohromady, se vyklubali životní druhové. A nyní totéž dělala Marguerite. Katricia sice znala Margueritiny dohazovačské schopnosti, přesto když ji teta pozvala, aby vánoce strávila v rodinném kruhu, toto opravdu nečekala. Obzvláště pak proto, že na pozvání řekla: Děkuji ti, ale ne. Byla to automatická odpověď. Kdyby se nejprve trochu zamyslela, pravděpodobně by řekla ano v naději, že pro ni má Marguerite životního druha. Jenomže se nezamyslela. Její odpověď byla mechanická a pevná. Rodinným sešlostem se vyhýbala. Vlastně se vyhýbala sešlostem obecně. Muset si po celou dobu hlídat myšlenky bylo prostě příliš únavné, a tak postupem času trávila stále více a více volných chvil o samotě. Zvláště pak o svátcích, kdy se scházeli všichni starší příbuzní. Před těmi si uhlídat svoje myšlenky bylo zhola nemožné


13

a ona nechtěla, aby si některý ze strýců přečetl ty její. Jediná rodinná oslava, které se za posledních deset let zúčastnila, byla únorová mnohonásobná svatba v New Yorku. Kdyby se tam neukázala, vyvstaly by zbytečné otázky, jelikož v New Yorku žila a pracovala. Ale přesně jak očekávala, bylo to peklo. Soustředit se na snahu ochránit si myšlenky, a zároveň se pokoušet udržovat konverzaci, bylo jako žonglovat s noži a zároveň dělat salto vzad. Jedním slovem, nemožné. Byla si jistá, že nejeden příbuzný jí byť letmo nahlédl do hlavy. Pár strýců přistihla se znepokojeným zábleskem v očích, a když si povídala s Marguerite, viděla na ní, že má starost. Katricia si byla absolutně jistá, že ti všichni spatřili, jak jsou její myšlenky temné a skličující, a že se to neustále zhoršuje. Při tom pomyšlení se nemohla neusmát. Poté, co dorazila na konec příjezdové cesty a spatřila Teddyho Brunswicka, automaticky se mu pokusila přečíst myšlenky, aby zjistila, kdo to je a co tam na silnici dělá. Ve zlomku sekundy, kdy přišla na to, že ho přečíst nedokáže, se všechna ta zrádná temnota i sklíčenost rozplynuly jako dým nad komínem rozfoukaný svěžím větříkem. Šok. A totální krach jejích plánů na vánoční svátky se rázem jevil v docela jiném světle. Když její let z New Yorku do Colorada, kde si chtěla o dovolené zalyžovat, odklonili do Toronta, pekelně se navztekala. Pilot nevěděl v čem je problém, a tak ze soukromého letadla Argeneau vystupovala naladěná zvednout někomu pořádně mandle. Musela si však nechat zajít chuť. Na přistávací dráze na ni totiž čekal strýc Lucian Argeneau. "Špatné počasí," lakonicky oznámil na vysvětlenou a už ji cpal do SUV.


14

Katricia byla frustrací skoro bez sebe. Své soustředění dělila mezi recitaci dětských říkadel, aby strýci zabránila číst jí myšlenky, a neodbytný strach, že tady zůstane na svátky trčet s rodinou a celé dny bude v duchu deklamovat tydlencty ptákoviny. Takže když ji odvezl k Marguerite, a ta drahá dáma se zmínila, že pokud tedy nechce strávit Vánoce s rodinou, Decker má na severu volnou chatu, skočila po ní jako topící se žena po záchranném voru. Než se nadála, byla i se zavazadly naložena do SUV, které jako z udělání mělo na GPS navolenou trasu, a za pár minut už ujížděla na sever. Zhruba takto se to všechno semlelo. Ocitla se tedy zde, v divočině Středního Ontaria, štědrou sněhovou nadílkou odříznutá od světa, ale pozor… s Teddym Brunswickem, kterého nedokázala přečíst. Neschopnost přečíst nějakého smrtelníka byla prvním příznakem životního druha. Coby nesmrtelná dovedla smrtelníky přečíst stejně snadno, jako by přelouskala otevřenou knížku. To, že si na Teddym vylámala zuby, byl pekelný šok. Ale příjemný. Životní druh. Zatraceně, povzdechla si při té představě, šťastná jako blecha. Neschopnost ho přečíst bylo samozřejmě pouze jedním z příslušných znamení, proto se pokoušela své naděje držet na uzdě. Koneckonců, tu a tam se našel smrtelník, kterého nedokázal přečíst vůbec nikdo. Obvykle šlo o lidi pomatené nebo trpící nějakým závažným neduhem, jako třeba mozkovým nádorem. Ty pak nedovedl přečíst nikdo. Ale Teddy Brunswick se nezdál být duševně chorý. Přesto by však mohl mít nádor nebo něco podobného, říkala si nešťastně. Což se ovšem brzy dozví. Jestli je Teddy skutečně


15

jejím životním druhem, co nevidět se projeví i ostatní příznaky. Jedním z nich bylo navrácení chuti k jídlu. Zvědavě koukla na škatulku, kterou právě vzala do ruky a přečetla si nápis. "Bisquick." Pokrčila rameny a strčila ji do přepravky, ale jak tak o celé věci uvažovala, došlo jí, že tento scénář měl jednu vadu na kráse, a něco z její dobré nálady se vytratilo. Byla si totiž víceméně jistá, že špatné počasí nebylo pravým důvodem, proč byl její let odkloněn z trasy do země lyží. Naprosto jistě věděla, že tohle všechno byl nějaký velký komplot, jak ji dát do kupy s potenciálním životním druhem. Což bylo prima a chvályhodné. Ale ta noční sněhová bouře téměř jistě v plánu nebyla a mohl by se z ní vyklubat problém, pomyslela si zamračeně. Krabice teď byly plné potravin. Katricia položila jednu na druhou, obě zvedla a vyšla ze spíže. Sice Marguerite podezřívala, že toto setkání zorganizovala, ale neměla ponětí, zda Teddy věděl o nesmrtelných. Většina lidí by jim pravděpodobně říkala upíři, avšak našincům se tento termín mírně řečeno protivil. Nebyly to totiž žádné prokleté příšery bez duše, co jdou po krku každému smrtelníkovi v dohledu. Přestože žili dlouho a od nějakých pětadvaceti či třiceti let nestárnuli, jejich fyziologie a potřeba krve měla vědecký základ… a nyní, když existovaly krevní banky, se navíc krmení ze smrtelníků vyhýbali. Dobrá, tak tedy tušila, že Marguerite ji sem nahoru poslala proto, aby našla Teddyho, to však ještě automaticky neznamenalo, že věděl o existenci jejich druhu. Z čehož ovšem vyplývalo, že nemohla riskovat a povědět mu pravdu… že ten proviant, na který čekala, nebyl benzín a jídlo, ale benzín a balená krev.


16

Nepředpokládala, že by zjištění, že zůstal odříznutý od civilizace s upírkou, které momentálně scházela zásoba krve, vzal nějak zvlášť dobře.


17

2. KAPITOLA Rozdělání ohně netrvalo Teddymu dlouho. V naději, že se tak dům vyhřeje rychleji, ho rozfajroval, až hučící plameny hladově olizovaly cihly krbu. Právě se narovnával, že půjde k sousedům a pomůže té děvence přinést zásoby, když vtom uslyšel někoho stoupat po schodech na verandu. Uháněl ke dveřím, otevřel, a když vyšel do předsíně a uviděl na zápraží svou sousedku, zamračil se. Právě se pokoušela přeorganizovat krabice v náručí, aby měla volnou ruku na zaklepání. "Zrovna se jdu podívat, jestli bych vám nemohl pomoci. Neměla jste to všechno tahat sama," zahartusil poté, co rychle otevřel dveře, a hned sáhl po horní krabici. "Není to těžké," zasmála se, mrštně se natočila a protáhla se kolem něho dřív, než ji stihl zvednout. Krabice postavila na podlahu kuchyně kousek za práh otevřených dveří, načež se usadila na lavičku na druhém konci síňky a začala si zouvat boty. Teddy zaklapl venkovní sítěné dveře, pevně zavřel dřevěné dveře, aby dovnitř nepronikala zima, a teprve poté se obrátil ke své návštěvě. Když si zula jednu botu a pustila se do druhé, zamračeně našpulil rty. Byly olepené sněhem a po chatě v nich samozřejmě chodit nemohla. Proto si také i on hned po příchodu sundal svá bagančata. Ale bundu, šálu, čepici a rukavice měl pořád na sobě. V chatě byla zima jako v lednici, podlaha mohla směle soupeřit s ledovým kluzištěm a dobře viděl, že dívčiny ponožky byly obyčejné punčošky na každodenní nošení. Nebyly určené do zimního počasí ani do


18

studených chalup. "Tady." Skopl pantofle a přistrčil je k ní. "Budou vám velké, ale aspoň vás udrží v teple." Překvapeně na něj pohlédla. "A co vy?" "Já mám dvoje termo-fusekle. Budu v pohodě," zabručel, vkročil do kuchyně a sehnul se pro krabice. Sotva je zvedl, zahekal. Překvapilo ho, jaká to byla tíha. Jestli si o nich to zatrolené děcko myslí, že nejsou těžké, musí to být vzpěračka nebo něco na ten způsob, pomyslel si podrážděně, když je horko těžko vyzvedl na kuchyňskou linku. Postavil obě krabice vedle sebe, aby se podíval, co v nich je. "Děkuji vám." Ohlédl se a uviděl, jak na scénu vchází blondýnka. Šoupala nohama, aby z obřích pantoflí nevypadla. Rty mu zacukaly úsměvem, ale rychle ho zahnal. Ze zkušenosti věděl, že mladí lidé snadno upadli do rozpaků, a on nechtěl, aby se cítila trapně. Když zavřela dveře do předsíně, vrátil se pohledem k přepravkám. "Nemáte zač. Jakpak se jmenujete?" "Jé, já se vlastně nepředstavila, viďte?" vyprskla smíchy. Přibruslila za ním k lince a začala vyndávat věci z druhé krabice. "Katricia, ale můžete mi říkat Tricia." Všiml si, že příjmení vynechala, ale prozatím to nechal být a pouze se zeptal: "Proč Tricia a ne Kat?" Vzal do ruky konzervu a zahleděl se na etiketu. Rajská polévka. "No, odjakživa mám pocit, že Kat je jméno pro pořádnou mrchu," odpověděla nepřítomně, zatímco pracovala. "Krom toho mají chlapi ve zvyku si s tím jménem pohrávat, přidávat k němu kudrlinky jako třeba Kitty, nebo je úplně prohodit za Kitty a někdy dokonce za Čiči."


19

Teddy odložil poslední konzervu, kterou vytáhl z krabice a užasle se na ni otočil. "Čiči?" Zakřenila se jeho výrazu a přikývla. "Mužští se mi obvykle snaží dostat do kalhotek. Dokážete si představit chlápka, který si myslí, že by mě tím zlákal, abych se s ním vyspala?" "Er." Teddy na ni zíral a nechápal. Neměl ponětí, co na to říct. Obvykle s ním ženy takto otevřeně nemluvily. Většinou byly zdrženlivé a zdvořilé. Samozřejmě za to mohla jeho funkce. Když jste šéfem policie, lidé se k vám chovají prostě jinak. Lépe řečeno, většina lidí, poopravil se, protože si vzpomněl na Mabel a Elvi. Ty dvě s ním jednaly jako s kamarádem pořád, přátelili se spolu od školních let. Přesto by mu dokonce ani ony neřekly věci jako— "Vás by určitě nenapadlo, že když mi budete říkat Čiči Kat nebo dokonce jen Čiči, neodolám a budu se s vámi chtít vyspat, viďte že ne, Teddy?" Sotva se mu ta drsně přímá slova prodrala mozkovými závity, zamrkal a teprve nyní si uvědomil, že se Katricia při řeči obrátila čelem k němu a posunula se o kousek blíž. Navíc k němu vzhlížela zvláštně světle modrýma očima a rtíky měla mírně pootevřené, což mu připomnělo Mary Martinovou u něj doma. O rok nebo dva mladší než on, vdova. Kdykoli vešel do místnosti, lepila se na něj jako pijavice na jelena. Mary měla v hlavě vdavky, o tom ani na minutu nezapochyboval, ale on už byl tuze starý, aby o svatbě vůbec uvažoval. Tahle loď odrazila od břehu bez něj na palubě, a i když toho litoval, on— Když Katriciin růžový jazýček znenadání vykouknul ven a přejel po rtech, čímž je zvlhčil, až se svůdně zaleskly, myšlenky se Teddymu rozutekly. Ona se


20

přibližuje, uvědomil si náhle, a když se mu náprsenka rudé kombinézy otřela o bundu, lekl se. Katricia zvedla ruku a opřela se mu o prsa. A jen co mu vzápětí došlo, že se k ní naklání jako můra přilákaná plamenem… velmi stará můra velmi mladým plamínkem, vyděsil se ještě víc. Rázně zatřepal hlavou, rychle couvnul a sundal si čepici. V chatě sice byla pořád ještě zima, ale také byl nejvyšší čas, aby se tahle rozmarná cácorka podívala, s čím si tu zahrává. Až jí dojde, že flirtovala s takovým starým kozlem, určitě jí bude trapně, ale kdyby toho nenechala, brzy by bylo trapně oběma. A podstatně víc. Pohledu na ni se pečlivě vyhnul. Nechtěl být svědkem zděšení, které v ní nepochybně vzbudí jeho šediny, a tak vyrazil na druhou stranu místnosti, kde čepici odložil na jídelní stůl. S laskavostí sobě vlastní pak dal té mladinké pokušitelce další chvilku, aby se mohla vypořádat se svými pocity. Očekával, že se zastydí, že flirtovala se starcem. Sundal si také šálu, pěkně ji složil a položil k čepici, teprve potom se otočil a předvedl svou tvář ošlehanou větrem. Vsadil by se, že na něj bude s pusou dokořán v rozpacích kulit oči. A prohrál by. Prohlížela si ho se zájmem hodným koňského handlíře, který chce koupit hřebce, a pak se usmála a prohlásila: "Jste pohledný muž, Theodore Brunswicku." Popleteně zamrkal a zakabonil se. "Jsem starý muž." Ta slova ji rozesmála. Zakroutila hlavou. "Pravda, není vám už pětadvacet, to však ještě neznamená, že nejste pohledný. Máte výraznou tvář, pěkné oči a hlavu plnou sexy stříbrných vlasů." Když se za to na ni jen víc zamračil, dodala: "Copak je? Myslíte si, že vám věk ubírá na přitažlivosti? Kolik žen by podle vašeho názoru


21

dalo košem Seanu Connerymu?" Na její otázku jen němě vytřeštil oči a Katricia se zakřenila. I ona si sundala čepici a šálu. K jeho velké úlevě se však potom nevydala k němu, ale obojí úhledně položila vedle sebe na linku. Načež se obrátila zpátky ke krabici poživatin, aby pokračovala s jejich vyskládáváním. Sotva to udělala, Teddy ucítil, jak ho opouští něco z napětí předchozích okamžiků. Ale nešel hned za ní. Místo toho ji pozoroval z místa, kde stál. Prohlížel si její profil. Nebyla žádná kráska. Vlasy měla blond, a on měl vždycky raději zrzky. A tvář bledinkou, jako by vystoupila z nějakého renesančního portrétu, ale něco… něco na ní bylo. Něčím se mi zamlouvá, řekl si v duchu a hned se tu myšlenku zase rychle pokusil vyhnat z hlavy. Kdepak, opelichanče, na téhle mladé žínce není pro tebe líbivého lautr nic, kázal sám sobě přísně. Pouhé dítě. S bídou pětadvacet, podle jeho odhadu. A to kdoví jestli. Mimino, ve srovnání s ním. Na to nikdy nezapomene. Teddy Brunswick se nikdy nestane jedním z těch obstarožních bláznů, co se honí za mladými děvčaty, které by z fleku mohly být jejich vnučkami. Ne, ne, nebude z něho chlípný dědek, kterému se ostatní leda tak pošklebují za zády. Příhodně sám sebou pokárán za nepřístojné myšlenky, zamířil k ohni a přiložil do krbu další poleno. Ještě upravil dříví hořící na ohništi, až se oheň rozhořel naplno. Jakmile byl spokojen s teplem, které z něho nyní sálalo, rozhlédl se po místnosti a pak se zadíval do chodby vedoucí k ložnicím. Uviděl, že jejich dveře jsou otevřené. "Co se děje?" zeptala se Katricia. Kouknul na ni a


22

zjistil, že přestala vybalovat a teď ho zvědavě sleduje. "Jenom mě napadlo, že bych měl zavřít dveře do ložnic, aby teplo zůstalo tady a neutíkalo zbytečně pryč," přiznal a zavěsil pohrabáč do držáku. "Já to udělám," nabídla se a hned vykročila. Nechal ji, ať si jde. Řekl si, že takto aspoň najde koupelnu, a až ji bude potřebovat, nebude se muset ptát. Jakmile byla bezpečně pryč, vrátil se k přepravkám a pokračoval ve třídění jejich obsahu. Když našel plechovku s kávou, málem nahlas zasténal. Jasně, kávovar bez elektriky fungovat nebude, ale nouze již dávno naučila Teddyho housti. Jestli se mu v nějakém hrnci podaří na ohništi uvést do varu trochu vody, může použít filtr, ručně ji nalít na kávu a nechat překapat do kávové konvice. S trochou štěstí by tak mohl získat jakžtakž slušný výluh. Šálek kávy zněl momentálně zatraceně dobře. Také by mi mohl pomoci trochu pročistit hlavu, usoudil, odložil plechovku a pustil se do prohledávání skříněk. Pátral po něčem, co by mohlo sehrát roli kýženého hrnce. Katricia si se zavíráním dveří dávala načas. Do každého pokoje vždycky nejprve zvědavě nahlédla. Částečně ze zvědavosti a částečně chtěla poskytnout Teddymu prostor a čas, aby mohl všechno vydýchat. Nemusela mu číst myšlenky, aby poznala, že s ní není ve své kůži. Patrně na to šla moc rychle a tvrdě, ale nemohla si pomoci. Samotný fakt, že by mohl být jejím životním druhem, v ní budil chuť si to ověřit. Hlad ještě nedostala, ale na druhou stranu tady jediným jídlem k jídlu zatím byly konzervy a krabičky. Žádné skutečné pokušení pro její chuťové buňky. Což znamenalo, že nejjednodušším způsobem, jak se to dozvědět s jistotou,


23

bylo políbit Teddyho. Hned by zjistila, jestli zažije onu sdílenou rozkoš, o které toho tolik slyšela. To se však bohužel snáz řekne, než udělá. Nezdálo se, že by Teddy jejich zdánlivý věkový rozdíl bral v klidu. Pochopila to už z toho, jakým fofrem si sundal čepici a šálu, a pak se teatrálně obrátil, jako by před ní mínil demonstrovat nějakou nestvůrnost. Bude to háklivá operace vyžadující trpělivost, která ovšem nikdy nebyla její silnou stránkou. Však už také musela bojovat s nutkáním jednoduše nakráčet rovnou do kuchyně a toho poldu prostě vojet. Brzdila ji jediná věc, a totiž obava, že by tomu nebožákovi mohla způsobit infarkt nebo tak něco. To by přesně odpovídalo jejímu štěstí— zabít si životního druha dřív, než ho stačí svést a proměnit. Při tom pomyšlení se ušklíbla a pokračovala v obchůzce. Našla ložnici s Teddyho kufrem a pousmála se. Přesně tuhle by si vybrala i ona. Poslední nalevo, okno s výhledem na příjezdovou cestu, odkud mohl snadno vyhlédnout a zjistit, kdo se blíží, pokud tedy ten někdo půjde či pojede po cestě. Dobře hájitelná pozice, do výběru pokoje měl co mluvit ten policajt v něm, pomyslela si s úsměvem, a pak zavřela dveře a vrátila se chodbou do obývací místnosti. Když našla Teddyho klečet u krbu, mírně vykulila oči. Na kraj ohniště stavěl dva hrnce. "Copak to děláte?" otázala se zvědavě a šla se mu kouknout přes rameno, ale jakmile vycítila, že ztuhl, o kousek ustoupila. "Experimentuji," odtušil nevrle, narovnal se a obešel ji, aby se dostal zpátky do kuchyně. "Vařím vodu, abych připravil překapávanou kávu, a ohřívám kuřecí polévku. Není to zrovna klasická snídaně, ale žebráci nemohou být vybíraví."


24

"Chytré," zašeptala Katricia. Ze svého místa u krbu sledovala, jak odkráčel do kuchyně a začal odměřovat kávu do filtru. "To těžko," odtušil pobaveně, když odložil kávové propriety a pokračoval v probírání krabice. "Spíš zoufalé. Bez své Jávy jsem nepoužitelný." "Jávy?" optala se Katricia a s rozkoší si hřála ruce u ohně. "Kávy z Jávy," vysvětlil a požádal: "Když už jste tady, buďte tak hodná a pohlídejte mi polévku, ano?" "Jasně," přitakala, při tom ho pozorovala, jak jde ke stolu, aby si znovu nasadil čepici a omotal se šálou. "Zajdu zjistit, jestli se mi nepodaří otevřít dveře mého náklaďáku a nastartovat. Mohl bych si nabít telefon," vysvětlil cestou ke dveřím. "Jestli se mi to povede a budu mít signál, můžu zavolat Marguerite a uvidíme, jestli se nedá něco podniknout, abychom zase měli elektriku." "Marguerite?" Teddy se zarazil a užasle se po ní ohlédl. Nejspíš proto, že jsem to jméno prakticky vyštěkla. Strašně mě tím překvapil, pomyslela si a v duchu se ušklíbla. Ostentativně si odkašlala a už klidněji se otázala: "Kdo je Marguerite?" "Marguerite Argeneau, jedna přítelkyně. Zařídila mi pronájem téhle chaty. Chci jí zavolat a zjistit, komu bych měl nahlásit, že nejde proud," odpověděl. Mluvil pomalu a stále se po ní tak trochu divně koukal. Ale pak potřásl hlavou a obrátil se, aby vyšel do předsíně a obul si boty, při tom za sebou pečlivě zavřel dveře. Katricia na ně zůstala zírat a nervózně si okusovala ret. Měla mobil. V kapse. Hověl si v ní od chvíle, kdy se probudila, a přesto ji nenapadlo ho použít… dokonce ani


25

na to, aby zkontrolovala dodávku krve. To lépe než co jiného vypovídalo o tom, jak byla od okamžiku, kdy zjistila, že Teddyho nedokáže přečíst, rozhozená. Šeptem si dala slovní průplesk, vylovila telefon, pak se ale zastavila. Chvíli tam jenom stála a špicovala uši, dokud se Teddy neobul a neuslyšela ho, jak dupe ven z chaty. Konečně nadešla její chvíle. Ještě rychle zamíchala polévku a pak už uháněla do kuchyně, podívat se z okna. Když spatřila Teddyho u dveří pickupu, jak si hraje se zámkem, rychle vyvolala kontakty a našla tetino číslo. Marguerite to vzala na druhé zazvonění. Veselým, šťastným hlasem pozdravila: "Ahoj, Tricio, drahoušku, jakpak se ti líbí na dovolené?" "Nesvedu přečíst Teddyho," vyhrkla Katricia. Společenské zdvořilůstky vynechala. "Ach, no to je báječné!" Nikdo se nediví, že to Marguerite neříkala ani kapku překvapeně, že ne? "Doufala jsem, že se vy dva setkáte. Není to krásný muž?" "Je," vydechla Katricia. Teddy Brunswick byl ten nejkrásnější mužský, jakého kdy potkala. Samozřejmě mohla být předpojatá, protože ho nedokázala přečíst a tušila, že je jejím životním druhem. To mohlo stav věcí poněkud přikrášlit. I přesto přese všechno to však byl krásný muž. "Vyhlíží tak důstojně a je to džentlmen ze staré školy. Viděla jsem fotky z dob, kdy byl ještě mladší, a dávám ti slovo, že až se promění, bude ještě nádhernější. On—" "Ví o nás?" skočila jí do řeči Katricia, striktně zaměřená na to, co bylo pro ni nejdůležitější. Pokud o nich věděl, mohla mu prostě říct, že ho nedokáže přečíst a pak ho obskočit a na beton zjistit, zda jejím životním


26

druhem je nebo není. "Ano, ví, drahá. Je šéfem policie v Port Henry, v tom městečku, kde bydlí tvůj strýc Victor se svou Elvi. Tam o nás ví spousta lidí. Můžeš mu prozradit, co jsi. Nevyděsí se." "Kolik přesně toho ví?" zajímalo Katricii. "Mám na mysli, jestli ví o životních družkách a tak?" Marguerite krátce zaváhala, a Katricia si už byla jistá, že se chystala říci ne, ale místo toho teta řekla: "No… ano, ví o tom, má drahá. Nicméně bude asi lepší, když ze sebe jen tak nevysypeš, že ho nedovedeš číst, dokud mu nedáš příležitost, trochu lépe tě poznat." "Cože?" vyvřískla Katricia a pak skoro zakňourala: "Ale proč?" Marguerite tiše vyprskla smíchy. "Já vím, že je to lákavé, prostě mu povědět, že je tvým životním druhem a… tak dále, ale—" "A je?" přerušila ji Katricia dychtivě. "A je co? Tvým životním druhem?" otázala se konečně překvapená Marguerite. "Myslela jsem, že jsi říkala, že ho nepřečteš?" "No to sice nepřečtu, ale občas jsou smrtelníci nečitelní, protože—" Tentokrát skočila Marguerite do řeči Katricii. "Teddy je velmi čitelný," uklidnila ji. "Ve skutečnosti jsi vůbec prvním nesmrtelným, o kterém jsem se doslechla, že ho neumí přečíst. Dokonce i Elvi s Mabel začínají být schopné Teddyho číst a ty jsou v branži naprostými nováčky." "Aha," vydechla Katricia a skousla si ret. "Ale proč mu potom nemám říkat, že—" "Je to smrtelník, drahoušku," přerušila ji teta mírně. "Kdyby se s tím měl vypořádávat tak nahonem, mohla


27

by to pro něj být příliš silná káva. Prostě mu dopřej čas, aby tě nejprve o něco lépe poznal. Přece nechceš, aby naskočil do svého náklaďáku a v panice uprchl domů do Port Henry." "To nemůže," potěšila ji Katricia a poté tetě zběžně vylíčila sněhovou kalamitu, popadané stromy blokující silnici a výpadek proudu. "Ach můj Bože," vydechla Marguerite, jen co skončila. "Zavolám Lucianovi a domluvím s ním, aby poslal nějaké muže na zprůjezdnění silnice a—" "Jenom to ne," zabrzdila ji Katricia. "Jestli silnici uvolní, mohl by odjet. Krom toho jsem právě teď v jeho chatě a dělím se s ním o Deckerovy zásoby jídla. Pokud silnici zprůjezdníte—" "Nebude potřeba, abyste oba dva byli v jedné chatě," pochopila Marguerite, načež se krátce odmlčela, než se zeptala: "Takže máte teplo a jídlo?" "Máme." "V tom případě se domnívám, že zprůjezdnění silnice a obnovení dodávky elektrické energie zase tolik nespěchá," tiše odtušila Marguerite. "Ale kdyby se snad situace změnila, a potřebovali jste to dát rychle do pořádku, ihned zavolej." "Zavolám." "Ale rozhodně zatelefonuji Bastienovi, aby se ti postaral o krev," navázala Marguerite. "Mohou ji dovézt na sněžném skútru. Možná by dokonce dokázali sehnat jeden také pro vás. Tak byste pořád bydleli spolu v chatě, ale byli byste mobilní. Mohli si třeba obstarat nové zásoby, kdyby to bylo zapotřebí. Nebo zajet někam na večeři, abyste nedostali ponorkovou nemoc." "To by bylo hezké," vydechla Katricia a na rtech jí hrál zasněný úsměv. V duchu už to viděla. Představovala


28

si Teddyho, jak sedí těsně za ní na sněžném skútru, paže obtočené okolo jejího pasu, a společně uhánějí s větrem o závod do města pro potraviny nebo na večeři. Nebo naopak sebe vzadu, jak se ho drží, zatímco je Teddy odváží nazpátek. Podle jejích zkušeností měli pánové sklon preferovat místo za volantem a ona byla ochotná se podělit… obzvláště pokud to znamenalo nechat se pěkně povozit, při tom ho pevně objímat, tisknout se mu hrudníkem na záda a— Dobrý Bože, tys to teda dopracovala, Katricie, jsi patetická, zhodnotila směr, kterým se ubíraly její myšlenky, a zakroutila nad sebou hlavou. "Víš jistě, že mu to nemůžu povědět na rovinu? Jestli je v obraze a všechno o nás ví, mohl by to v pohodě strávit." "Mohl," připustila Marguerite nejistým tónem. "Já si jen myslím, že je lépe býti opatrnou. Problematika životních druhů je nesmírně choulostivou záležitostí. Toliko navrhuji, abys den či dva posečkala. Právě v této chvíli jsi pro něj jenom obyčejná cizí holka, má drahá." "Jo," povzdechla si Katricia, nemohla s tetou nesouhlasit. Pohledem se vrátila ven, k Teddymu u náklaďáčku. "Doporučím Bastienovi, aby po kurýrovi s krví poslal také jídlo," řekla najednou Marguerite. "A víc lůžkovin a— Dát to všechno dohromady, možná chvilku zabere, Katricie. Pokud se neukáže do zítřejšího rána nebo ještě déle, jak jsi na tom, co se týče krve?" "Jo, jsem v pohodě," uklidnila ji Katricia. "Když musím, vydržím nasucho dva nebo i tři dny. Čtyřiadvacet hodin je brnkačka." "Pak jsme tedy domluvené. Nechej to na mne. O všechno se postarám."


29

3. KAPITOLA Teddy si hezky od plic slovně ulevil a podrážděně vzdal kariéru vykradače aut. Zámek nezdolal a tím pádem, pokud nechtěl rozbít okno, do vozu se jen tak honem nedostane. A rozbíjet okénko se mu nechtělo. Kdyby byli v zoufalé situaci, nic jiného by mu nezbylo, ale to, zaplaťpánbůh, nebyli. Měli teplo, jídlo a střechu nad hlavou. Dokonce měli i kafe. Chvíli tady vydrží. S povzdechem ustoupil od náklaďáčku a zadíval se směrem k silnici. Uvažoval, že by se zašel podívat, jestli nejsou na dohled sněžné pluhy nebo nedorazila pracovní četa, aby odklidila spadlé stromy. Nakonec to zavrhl. Ruku na srdce, nebylo to moc pravděpodobné. Marguerite sice tvrdila, že se správa této oblasti stará o čištění silnic, nicméně pochyboval, že by měl úklid této lesní komunikace příliš velkou prioru. Ve skutečnosti patřila spíš mezi ty, o které se postarají naposledy. Volně přeloženo, silničáři se sem nedostanou dříve než odpoledne nebo dokonce až zítra ráno. Do té doby zůstane silnice zapadaná a dráty spadené. A to znamená, že problém s proudem sem přijede někdo vyřešit v lepším případě zítra, v horším až pozítří. Ale protože je pozítří Boží hod vánoční, tak ani to není jisté. Klidně by se jim také mohlo stát, že tu zůstanou trčet bez elektřiny až do Boxing Day. Takže k vánoční večeři bude kuřecí nebo rajská polévka z konzervy, zašklebil se v duchu. "Veselé Vánoce," zabručel si sám pro sebe a udělal čelem vzad, aby se v poraženecké náladě vrátil na verandu. Teprve cestou po schodech si vzpomněl, že touto dobou by už mohla vřít voda. Můžu se pokusit o


30

kávu, uvědomil si Teddy. Hnedle byl veselejší a přidal do kroku. Když v předsíni skončil se zouváním obuvi a vešel dovnitř, v chatě bylo výrazně tepleji. Dokonce natolik, že si řekl, že tentokrát by si kromě čepice a šály mohl sundat i bundu. Začal se svlékat, ale když uviděl, že Katricia si už bundu svlékla… stejně jako spodní díl lyžařské kombinézy, ruce ho přestaly poslouchat a oči mu div nevypadly z důlků. Stála skloněná u ohniště a míchala polévku. Na sobě měla jen blankytně modrý svetřík a cosi na způsob punčocháčů. Tak tenkých a tak obtažených, že byly jako druhá kůže. To už mohla být rovnou nahá, blesklo mu hlavou. Ač ji látka obepínala nadmíru pevně, nebylo vidět žádné vroubky, které by naznačovaly přítomnost kalhotek. Ta holka pod tím snad vůbec nic nemá, došlo Teddymu, zatímco fascinovaně šmejdil očima po svůdných křivkách. Přísahám Bohu, že by mě nepřekvapilo, ani kdybych se dozvěděl, že na sobě nemá lautr nic, a že ty tmavomodré punčocháče jsou jen barva nastříkaná přímo na kůži. Ztraceně, má ten nejvýstavnější zadeček a nohy, jaké po dlouhé době vidím. "Voda vře, ale nebyla jsem si jistá, jestli ji mám nalít do té věci, kterou jste přichystal, nebo počkat, až se vrátíte. Mám to udělat?" Teddy při otázce zamrkal, jako by se probouzel ze sna, a když se na něj podívala přes rameno, silou vůle odtrhl zrak od jejího pevného pozadí. "Ehm… ne, to je dobré, já to udělám," zamumlal a konečně si zvládl sundat bundu. Čepici a šálu nacpal do kapes a bundu pověsil na zadní opěradlo jedné z židlí u jídelního stolu. Při tom si všiml, že jeho host s lyžařskou


31

bundou a kalhotami chytře udělal totéž. Rozhodně lepší, než je pověsit do předsíně, kde by příšerně vymrzly. Kdo by si to měl pak oblékat? Brrr. Hned ho napadlo, že by nebylo od věci najít nějaký ručník, položit ho v kuchyni na zem vedle dveří a přinést dovnitř také boty, aby v teple roztály. Až půjdou ven, bude příjemné nemuset strkat nohy do promrzlých bot obalených sněhem. Při dobré paměti rychle odběhl do svého pokoje a vykutal z kufru velikou osušku, kterou si prozřetelně přibalil. Po cestě zpátky ji nadvakrát přeložil, rozložil na podlahu, a pak už jen zbývalo přenést svoje a Katriciiny boty z předsíně dovnitř. Hotovo. Zbytek obstará teplý vzduch. Věděl, že touto dobou už bude patrně vřít i polévka, tak si vzal dvě kuchyňské rukavice ležící na mikrovlnce a vydal se k ohništi. Jen co se přiblížil, Katricia se narovnala a udělala mu místo. Pocítil zvláštní úlevu, že podle všeho došlo na jeho slova. Když teď zjistila, jak je starý, nechá těch nesmyslů a přestane hloupě flirtovat. Nasadil si rukavice a zeptal se: "Jak dlouho ta polévka vřela?" "Několik minut," odpověděla a potom, znělo to trochu užasle, zamumlala: "Voní božsky." Teddy na ni překvapeně pohlédl. Je to jenom polévka z konzervy, nic, o čem byste psali domů, pomyslel si, ale pak se hořce usmál. Dobře věděl, že – stejně jako on sám – nejspíš od včerejška nic nejedla. Popravdě řečeno, ať si je z konzervy nebo ne, mám už takový hlad, že ta polévka hezky voní i mně, přiznal v duchu, zatímco oba hrnce zvedal z ohniště. Když je opatrně odnášel do kuchyňského koutu, Katricia šla za ním, ale poté, co hrnec s polévkou postavil na sporák, aby vychladla, zůstala stát u něho.


32

Nechal ji tam a sám začal cmrndat vřelou vodu do filtru, který vyndal z kávovaru a postavil na kávovou konvici. Stoupající pára vonící kávou mu zamlžila obličej a Teddy bezděky zavzdychal nedočkavostí. Tolik se těšil, že se musel držet, aby z netrpělivosti vodu do filtru prostě nenalil. Ale když už něco dělat, tak pořádně. Krom toho chtěl dobrou kávu a ne žádnou žbrundu. Kouknul na Katricii. Nakláněla se nad polévkou a s přivřenýma očima labužnicky inhalovala stoupající páru… koneckonců jako já, pousmál se. "Co kdybyste našla dvě misky, naběračku a naservírovala to," navrhl. Nemusel říkat dvakrát. Okamžitě se protáhla okolo něj pro zmíněné věci. Ve chvíli, kdy do filtru nalil poslední trošku vody, měla už polévku rozdělenou do dvou misek, každému nachystala polévkovou lžíci a s miskami v rukou se zeptala: "Chcete jíst u stolu nebo u ohně?" "U ohně," rozhodl Teddy, zatímco jim hledal hrnky na kávu. V chatě teď sice bylo tepleji než prve, protože když přišel ze zimy, připadala mu příjemně vyhřátá, ale po pár minutách aklimatizace si dobře uvědomoval, že mezi pocitem tepla a vzdáleností od ohně platí nepřímá úměra. Čím jste dál, tím je vám větší zima. Přenesení polévky do obýváku nechal na Katricii. Zatím oběma nalil kávu, přibral lžičky, cukřenku a sušenou smetanu ze skříňky, a následoval ji. Když posunula konferenční stolek kousek blíž k ohni a posadila se vedle něho na koberec, obešel stolek na druhou stranu a položil na něj podnos s kávou. "Mmmm." Teddy vzhlédl od slazení kávy. Uviděl, že Katricia nedbala jeho příkladu a pustila se rovnou do polívčičky.


33

Když zavzdychala rozkoší z tak obyčejného jídla, pobaveně se usmál. "Troufám si hádat, že vaše máma není moc dobrá kuchařka." Vypadala překvapeně. "Proč jste to řekl?" "Protože jestli si myslíte, že ohřátá, lehce přesolená polévka s rozvařenými nudlemi si zaslouží mňam, jaké jste teď předvedla, nevyrostla jste zřejmě na dobré kuchyni, holčičko," ujistil ji. "Hmm," naklonila hlavu. "Zaprvé, nejsem malá holčička, a zadruhé, nikdo mi nevaří. Se svou matkou nežiji, a to už velmi, velmi dlouho." "Do pekla, pro děti vašeho věku jsou velmi dlouhou dobou dva týdny," zasmál se. "Kdepak tedy žijete?" "V New Yorku." Zamrkal, tohle tedy nečekal. Předpokládal, že řekne na univerzitě nebo něco na ten způsob. New York, to byla docela jiná písnička. Velké město, semeniště zločinu. Nedovolil by dceři, aby tam žila… mít nějakou. Poposedl a zadíval se na ni pozorněji. Byla stavěná jako atlet, ramena mírně širší než boky a drobnější ňadra. On osobně běžně preferoval ženy bujných křivek. Alespoň Elvi, žena, kterou miloval po většinu života, byla plnoštíhlá. Elvi byla navíc rudovláska, kdežto tahle cácorka s čistou pletí a hladkým ksichtíkem byla blond. A přesto přese všechno si začínal uvědomovat, že ho čímsi zvláštně přitahuje. Přitáhl svým myšlenkám uzdu, zamračil se a se slovy: "Co tam děláte?" sklopil zrak k polévce. "V současnosti jsem vykonavatelem práva, ale zvažuji změnu povolání." Teddy prudce vzhlédl, ale koukala se do misky a lžící soustředěně nabírala polévku. "Vykonavatelem práva?" zeptal se s údivem, který


34

neměl daleko k čiré hrůze. "V New Yorku?" Představa, jak toto děvčátko pronásleduje zločince ve Velkém Jablku, byla šokující. Do pekla, sám by to nechtěl dělat, a to byl vykonavatelem práva po většinu života a předtím sloužil v armádě. Přesto, kdyby si měl vybrat mezi válečnou zónou a New Yorkem, bral by válečnou zónu. "Nepřekvapuje mě, že tak brzy uvažujete o změně povolání." Zvedla oči, pousmála se jeho výrazu a řekla: "Zase tak brzy ne… Byla jsem vykonavatelem skoro celé století." Teddy strnul, lžíce plná polévky zůstala viset ve vzduchu v polovině cesty do jeho úst. Přimhouřil oči a upřel je na její tvář. Poprvé od chvíle, kdy se potkali, se na ni pořádně podíval. Až doteď na ni nechtěl příliš zírat, aby jí to nebylo nepříjemné. Zato nyní si ji prohlížel bez okolků a soustředil se zejména na oči. Prvně si povšiml stříbřitého jiskření modře duhovek. Lžíci odložil do misky a tiše konstatoval: "Nesmrtelná." Tricia vážně přikývla. "Mé jméno zní Katricia Argeneau. Marguerite se sňatkem stala mou tetou." Civěl na ni a musel si ve své staré popletené hlavě poopravit jednu každou myšlenku. Myslel na ni jako na ubohou, bezbrannou mladou dívku, která zůstala sama v divočině, sněhem odříznutá od světa. Přitom to byla nesmrtelná, ani náhodou bezbranná… ani mladá, když na věc přijde, uvědomil si. To tedy přinejmenším, pokud jenom vykonavatelkou byla téměř celé století. Což ovšem z gruntu měnilo situaci. Pohledem sklouznul po hrudníku v nebesky modrém svetříku. Vypadala mladě, ale mladá nebyla, takže netoužil po žádné sladké mladé věcičce. Ne, že bych po ní toužil, bleskově ujistil sám sebe, nicméně se přistihl, že najednou musí bojovat s


35

nutkáním zdvořile se jí otázat, zda by si tedy po jídle vážně nechtěla prohlédnout jeho zbraň. Zatřepal hlavou, odkašlal si a raději se zeptal: "Předpokládám, že tím svým povoláním vykonavatele práva máte na mysli, že jste jedním z vykonavatelů Rady? Lovkyně psanců pracující pro Luciana?" Přikývla a pozorně ho sledovala. Teddy sklopil oči k polévce, kterou se s takovou chutí cpala, a zamračil se. Většina nesmrtelných po prvním maximálně druhém století už nejedla, takže nemohla mít víc než dvě stovky. Přimhouřil oči, naklonil hlavu a nahlas uvažoval: "Ten proviant, co čekáte? Není to jenom benzín a jídlo, že ne?" "Ne. Také krev," přiznala tichým hlasem. "Máte vůbec nějakou?" Katricia zavrtěla hlavou. "Pár pytlíků jsem měla v SUV, ale ty jsem vypila po příjezdu, před spaním." Teddy při té zprávě přemýšlivě našpulil rty a pak ukázal na její misku s polévkou. "Ale pořád ještě jíte." Zaváhala, ale nakonec jednoduše přikývla. Poodsedl, s povzdechem se opřel a zvažoval novou komplikaci současného stavu věcí. Sníh ho odříznul od civilizace, měl skrovné zásoby a žádnou elektřinu, a jeho společnicí byla upírka bez zásob krve… vyjma jeho. "Takže mi to teď povídáte, protože… proč? Potřebujete dárce krve?" "Ne," vyprskla smíchy. "Prozatím jsem v pohodě a dodávka krve se ukáže dřív, než budu potřebovat dárce krve, jak jste to vyjádřil." "Ne, pokud je silnice v tomto stavu," upozornil suše. Katricia pokrčila rameny, nezdálo se, že by si dělala starosti, a jakmile řekla: "Když se sem nedostanou po silnici, přivezou ji sněžným skútrem. Nenechají mne na


36

suchu," pochopil proč. Pocítil úlevu, že nebyl na jídelním lístku, ale pak se zeptal: "Tak proč mi to teda říkáte? Jak jste poznala, že vím o vašem druhu?" "Teta Marguerite," odpověděla prostě. "Vyslovil jste její jméno, a já si vzpomněla, že to městečko přátelsky nakloněné nesmrtelným, kde bydlí strejda Victor, se jmenuje Port Henry." Neodpověděl hned. Lež vycítil na míli, na to měl nos, a tahleta slečinka Argeneau lhala… v něčem. Problémem bylo, že si nebyl jist, v čem přesně. To, co říkala, totiž mělo docela hlavu i patu, ale chtě nechtě se musel ptát, proč hned nepřiznala barvu, když se o Marguerite zmínil ponejprv. "Kdybyste o nás nevěděl, prozradila by mi to vaše reakce na mé tvrzení, že jsem vykonavatelem sto let. No a já bych to obrátila v žert," dodala rychle, zatímco sahala po kávě. Přimhouřil oči ještě víc a pozoroval, jak usrkla ze svého hrnku. Uhýbala pohledem, což ho spolu s předchozím nervózním drmolením jen utvrdilo v přesvědčení, že lhala. Zrovna se ji z toho chystal obvinit, když ohrnula nosík nad chutí kávy a s úšklebkem ji odložila. "Ble. A bez tohoto vy jako nemůžete začít den?" "Se smetanou a s cukrem chutná lépe," odtušil nepřítomně a přistrčil obojí k ní. Užuž se jí chtěl zeptat, v čem přesně lhala a proč, když vtom si najednou uvědomil, že odpověď zná. Potom, co se zmínil o Marguerite, mu Katricia evidentně přečetla myšlenky a zjistila, že ví o jejich druhu. Lhala, aby se necítil trapně, že mu vidí do hlavy. "Ano, tohle je mnohem lepší."


37

Pohlédl na ni a zjistil, že si do kávy přidala cukr i smetanu a znovu ochutnala… a takto jí to očividně chutnalo. Vlastně už stihla kávu vyzunknout málem až do dna. "Být vámi, tak zpomalím," varoval ji pobaveně. "Někteří nesmrtelní špatně snášejí kofein." "Fakt?" podivila se. Teddy potřásl hlavou. "Victor je v pohodě a DJ ustojí šálek nebo dva, ale když ji vypije Alessandro, je po ní jako na trní. Začne vyvádět, jako by si šlehl nějaký upíří amfetamin nebo crack, a pak omdlí." "Vím, že DJ je kamarád strýce Victora, ale kdo je Alessandro?" zeptala se Katricia zvědavě těsně předtím, než dopila zbytek kávy v hrnku. "Alessandro Cipriano," vysvětlil Teddy. "Další nesmrtelný, který bydlí v Port Henry." "Aha." Přikývla, ale hned se otočila, aby viděla na konvici na lince. V příštím okamžiku už byla na nohou a brala ze stolku oba šálky. Jen zakroutil hlavou a pokračoval v jedení polévky, ale když procházela místností, aby jim dolila černý mok, měl na ní oči jako přilepené. Konkrétně na jejím pozadí. Tahle ženuška byla možná stará celé století a k tomu nějaké drobné, ale měla tělo sladké mladé kolčavky a tu nejpevnější malou prdelku, jakou kdy viděl. A pod těmi punčocháči rozhodně nemá kalhotky, pomyslel si, když sledoval, jak se její zadní tváře při každém kroku svůdně zhoupnou. Byl si jistý, že kdyby tu pružnou látku sloupnul, nenašel by nic než bledou, dokonalou pokožku. "Nejste-li připraven předvést mi svou zbraň, neměl byste se na mě takhle dívat. Vážně." Teddy se přinutil odtrhnout oči od Katriciina zadečku


38

a vzhlédl. Koukala na něj přes rameno. Nejprve zrudl, že ho přistihla, jak jí neomaleně čumí na zadek. Vzápětí mu však došel význam jejích slov a zčervenal do barvy zralého rajčete. Zatraceně, tohle znělo na každý pád vyzývavě. Háček byl v tom, že neměl sebemenší ponětí, jak odpovědět, zato měl nepříjemné podezření, že kdyby se o to pokusil, zadrhával by jako školáček. Ženy, které znal, prostě nebyly tak… ehm… troufalé… ostatně ani pohledné. Ne, že by v Port Henry nežily žádné přitažlivé ženy. Táhlo ho to k mnoha spoluobčankám, hodně z nich bylo v jeho věku. Ale od té doby uteklo už trochu vody… a na Katricii bylo prostě něco, co— Inu, ruku na srdce, zbraň měl nabitou a zpola v pohotovosti už jen z pouhého koukání se na ni… a co na tom bylo nejsmutnější? Kdyby ji vzal za slovo a přijal to, v čem tušil výzvu, s velkou pravděpodobností by měl hlaveň prázdnou dřív, než by vůbec zamířil… kulantně řečeno. "Moje zbraň leží támhle v šuplíku, jestli se na ni chcete mrknout," řekl nakonec, a když vykročila místností nazpět, obrátil pohled k polévce. "Spolu s odznakem." Nechala ho beztrestně dělat hloupého, mlčky před něj postavila kávový hrnek a usadila se na zem naproti němu, aby si tu svou ochutila. Ale jednou už mu nasadila brouka do hlavy, a teď se na ni nemohl podívat, aniž by jeho mysl nezačala fabulovat věci příští, mládeži pohříchu nepřístupné. Na úvod sloupnul ty zatracené punčocháče a klouzal rukama po pevném těle vespod. Rukama, rty, jazykem… Do pekla, na kousání ho nikdy neužilo, ale najednou měl neodolatelné nutkání zlehka se zakousnout do jedné té okrouhlé tvářičky a zjistit, zda je tak pevná, jak vypadá, a pak—


39

Náhlá bolest mezi nohama Teddyho upozornila, že už neměl zbraň v pohotovosti jen zpola. Nyní se pyšnil plnohodnotnou erekcí. Zvedala mu džíny a škemrala o uvolnění. Kriste. Reagoval jako dvanáctiletý jinoch, který právě našel tátovu tajnou skrýš plnou porno časopisů… a to je oblečená, pro smilování Boží. Ubohé, není-liž pravda? Zjevně musím svým očím a myšlenkám přitáhnout opratě, rozhodl nevesele. Vzhledem k tomu, že je to nesmrtelná, a když bude chtít, může si přečíst, na co myslím, měl jsem to udělat už dávno. Sotva si to uvědomil, ostražitě obhlédl, jak se tvářila. Katricia se jemně usmívala a uraženě nevypadala. Nepřečetla mě, oddechl si v duchu. Přesto se při dojídání polévky a dopíjení druhého hrnku kávy rozhodl, že se už na ni raději nebude ani dívat. V době, kdy dojedli, dopili a odnesli špinavé nádobí do dřezu, oheň pomalu dohoříval, a proto se Teddy vrátil k ohništi. Přiložil několik polen a přerovnal je tak, aby hořící dříví vydávalo co největší teplo. Okem odborníka zhodnotil množství polen, která zbyla v rapidně se zmenšující haldě vedle krbu, a rovnou si odešel obléknout bundu a nazout boty. "Kampak jdete?" zeptala se Katricia překvapeně. "Pro dříví," odpověděl, zatímco si zavazoval tkaničky. "Pomůžu vám." Okamžitě si natáhla kombinézu a boty. "Nemusíme promrznout oba," odtušil tiše. "Proč ne? Oheň přece zahřívá také oba dva," zasmála se a nasadila si rukavice. Teddy se zakabonil, ale nechal to být. Dlouhá léta slovních půtek s Elvi a Mabel ho dávno poučila, že se silnou ženou se nemá smysl dohadovat. Většina žen by


40

mu dřinu se dřevem ráda přenechala a sama si v teple hrála na hospodyňku, ale Elvi a Mabel mezi ně nepatřily. Už tušil, že Katricia byla stvořena ze stejné sametem potažené oceli, jako jeho staré kamarádky. Ženská bez pevné páteře by nedělala vykonavatele práva, ať už smrtelná nebo nesmrtelná. "Vzduch je sice studený, ale nevzpomínám si, že bych kdy dýchala něco tak čistého," poznamenala Katricia, když scházeli z verandy. Teddy se pousmál. "Podle mého se v celém New Yorku nenajde jediný kubík čistého vzduchu." Ironicky přitakala: "Na to je tam moc aut." "Máte ráda město?" vyzvídal, když přecházeli po dvorku k malé kůlně, vedle které bylo dřevo narovnané do hranice a zakryté nepromokavou plachtou. "Vlastně ne," prohlásila ledabyle a jeho překvapení ji rozesmálo. "Předpokládám, že si teď lámete hlavu, proč tam tedy zůstávám?" "To předpokládáte správně," přisvědčil. Jen co odtáhli plachtu a začali si brát polena, Katricia pokrčila rameny. "Když jsem se tam usadila poprvé, bylo to vzrušující. Místo, kde to žije. Po pár stoletích se může život omrzet, ale New York se zdál živý, barvitý, dala se tam dělat a vidět spousta věcí." Hořce se usmála. "Proto to tam táhne většinu starších nesmrtelných, a mnozí se tam usadili na celá desetiletí." "Vážně?" užasl, zatímco čekal, než posunula svůj náklad a stáhla plachtu zpátky na místo. Katricia přikývla. "New York a Los Angeles jsou nejoblíbenějšími destinacemi našeho druhu ve Státech, a v Torontu a Montrealu zase bydlí většina nesmrtelných žijících v Kanadě." "Nejlidnatější velkoměsta," zabručel Teddy, když


41

vykročili zpátky k chatě. Znovu přikývla. "Čím víc je tam lidí, tím déle mívají otevřeno a tím víc je tam věcí, kterými se dá zabavit… a v minulosti, kdy jsme se ještě museli krmit z paznehtu, tam byl samozřejmě také větší výběr potenciálních dárců." Teddy se ušklíbnul, protože mu tím připomněla, že se nesmrtelní kdysi museli krmit z jeho lidí. V současnosti, kdy existovaly krevní banky, byli omezeni na krev v sáčku a měli zákony, které zakazovaly kousání smrtelníků, kromě případů nouze. Katricia tedy žila dost dlouho na to, aby se v minulosti musela krmit z paznehtu, uvědomil si a zvědavě po ní kouknul. Představoval si, jak se potuluje po New Yorských ulicích a hledá oběti. "Nechte toho," zasmála se. Když stoupali do schodků k chatě, přinutil se odvrátit pohled. "Čeho?" "Přestaňte se na mě dívat, jako byste čekal, že mi každou chvíli vylezou tesáky a skočím vám po krku," řekla suše. "To už neděláme." Zatímco vcházeli do chaty a shazovali boty, aby odnesli dříví na hromadu u krbu, Teddy zůstával zticha, ale sotva složili náklad, zeptal se: "Takže jste se přestěhovala do New Yorku kvůli vzrušení, ale už vás to tam nebaví?" Pokrčila rameny a otočila se, aby se vydala pro boty. "New York má své kouzlo. Mám ráda divadla, a jsou tam některé skvělé kluby, ale existují věci, co tam prostě nenajdete." Začala si svlékat bundu, ale pak se zarazila. "Nechcete se projít k silnici, jestli třeba nepřijely sněžné pluhy?" "Jasně," rád souhlasil. Je to pořád lepší, než posedávat


42

uvnitř, říkal si v duchu, když si k ní přisedl, aby se znovu obul. Jakmile zase vyrazili z chaty, zeptal se: "Tak jaképak věci New York nemá?" "Hvězdy v noci," řekla okamžitě. "Když jsem se dostala sem na sever a uviděla všechny ty hvězdy na obloze, nemohla jsem tomu uvěřit. Úplně jsem zapomněla, kolik jich je." Teddy chápavě přikývl. Čím blíže městu jste se ocitli, tím méně hvězd bylo vidět na nočním nebi. Na jihu v Port Henry svítila shůry spousta hvězdiček, ale dokonce ani tam jste jich neviděli tolik jako tady na severu. Jsme moc blízko Londýna, usoudil v duchu. "A čerstvý vzduch," dodala Katricia vážně. "V New Yorku má člověk občas pocit, jako by nasával vzduch z výfuku." Teddy se zachechtal obrázku člověčího ropáka, který mu tím vložila do hlavy. "A ten klid a mír. Jenom se zaposlouchejte." Najednou se zastavila, zavřela oči a zvedla hlavu. Její postoj napovídal, že nastražila uši, a Teddy udělal totéž. Okamžitě je obklopilo ticho. Za moment vzal na vědomí dech svůj, její, tiché zvuky, které vydávala drobná stvořeníčka pohybující se zasněženým lesem, tiché žuchnutí těžkého sněhu, který se někde poblíž svezl z větve a dopadl na zem pokrytou sněhem. Mělo to tak blízko k absolutnímu tichu, jak jen to vůbec bylo možné, uvědomil si. Katricia si téměř slastně povzdechla. "Žádný dopravní provoz, žádné hučení motorů ani továren, žádné žvanění lidí. Nic. V New Yorku ticho nezažijete nikdy." Teddy otevřel oči a vážně přikývl. Dokonce i v Port Henry bylo ticho vzácností, ačkoli ne něčím zcela vyloučeným. Znovu vykročili, jako by se na tom


43

domluvili. "Tak proč se neodstěhujete?" "Koneckonců, proč ne," odtušila s naprostým klidem. "Nemáte v Port Henry volný flek pro vykonavatele práva?" Tou otázkou ho rozesmála. "Vlastně ano, už brzy." "Vážně?" zeptala se se zájmem. Přikývl. "Promluvím s Lucianem, a jestli vám dá dobré doporučení, uvidíme, co se s tím dá dělat." Když na to nic neřekla, kouknul po ní a zjistil, že se kření. Zdálo se, že ji představa vyměnit New York za maloměstský život nijak nelekala, ale pro jistotu ji varoval: "Port Henry není ani zdaleka tak vzrušující jako New York. Do nejbližšího kina nebo divadla je to autem půl hodiny a nenajdete tam jeden jediný klub." "To zní dobře, na můj vkus," odtušila zlehka. Teddy se pousmál a zavrtěl hlavou. "Takže… vždycky jste žil v Port Henry?" "Narodil jsem se tam a také vyrostl," přitakal tiše. "Ale na nějaký čas jsem odjel, abych narukoval do armády." "A jak se vám tam líbilo?" zeptala se Katricia zvědavě. "Mělo to své světlé i stinné stránky, řekl bych," připustil pomalu. "Naučili mě disciplíně a sebeovládání. Myslím, že vojna ze mě udělala muže. A trochu jsem se podíval do světa, ale chybělo mi Port Henry." "Říkáte to jaksi překvapeně," poškádlila ho. "Však jsem také byl," přiznal se smíchem. "Po celou dobu, co jsem vyrůstal v Port Henry, mě svrběly nohy, jen aby mě už mohly odnést odtud pryč. Chtěl jsem poznat svět, dělat spoustu věcí, navštívit nová místa." Zasmál se svému mladšímu já a zakroutil hlavou. "Myslím, že jsem musel odejít, abych se naučil vážit si


44

toho, co jsem měl v Port Henry." "Neexistuje snad staré rčení, že člověk neví, co má, dokud to neztratí?" zeptala se pobaveně. "Nebo to jsou možná slova písničky." "Nebo obojí," zašeptal. "Ať už je to jak chce, je to pravda. Nebo to byla pravda alespoň v mém případě." Katricia chvíli mlčela a pak se zeptala: "Byl jste někdy ženatý, Teddy?" Zavrtěl hlavou. "Nikdy jsem neměl to štěstí. A co vy?" Hořce se zasmála. "Ne. Ale ono to u mého druhu není nic neobvyklého. Můžeme prožít staletí nebo dokonce milénia, než nalezneme svého životního druha." "No jistě, životní druh nesmrtelného," odtušil tiše. "Jediná osoba, kterou nemůže nesmrtelný číst ani ovládat. Ta, se kterou může odpočívat a být sám sebou." "Je mnohem víc než jen to," pronesla Katricia vážně. "S životním druhem je všechno lepší. Jídlo je chutnější, barvy jasnější, všechno je prostě… víc… a samozřejmě s ním také můžeme prožívat sdílené sny a sdílenou rozkoš, což prý má být lepší než všechno ostatní dohromady." Hlasitě si povzdechla. "Už se nemohu dočkat." Teddy omrkl její šťastný úsměv a zachechtal se. "Tak to si musíte říct Marguerite. Slyšel jsem, že pro vaše lidi je něco jako hodná víla kmotřička. Královna nesmrtelných svazků. Svěříte-li se do jejích rukou, budete si té sdílené rozkoše užívat dřív, než se nadějete." "Copak vy byste to nechtěl zažít?" Teddy se na ni udiveně podíval a potom jí připomněl: "Já jsem smrtelník. My nemíváme životní družky." "Smrtelníci ale mohou být životními druhy nesmrtelných," poznamenala s pokrčením ramen. "To ano." Teddy se odmlčel a zamyslel se nad tím.


45

Sám už takové případy viděl, hned několikrát, a ruku na srdce, pekelně to těm šťastlivcům záviděl. Ale nebyl dostatečně naivní, aby bláhově doufal, že něco takového potká i jeho. "Hmmm." Když zaslechl Katriciino povzdechnutí, zvědavě se rozhlédl a zjistil, že došli nejen na konec příjezdové cesty, ale vystoupali i těch deset stop k ohybu silnice… a ta vypadala naprosto stejně, jako když ji viděl poprvé. Spadené stromy ležely na vozovce pokryté sněhem, kam až dohlédl. "Jak to vypadá, nejspíš se odtud hned tak nedostaneme." "Dobře že máme jídlo a dřevo na topení," pochválila si Katricia vesele a udělala čelem vzad, aby vykročila nazpět. Teddy přikývl, ale nevyrazil okamžitě za ní. Místo toho zůstal stát, zíral na silnici a dumal, jak dlouho by jim trvalo doplahočit se do civilizace pěšky, kdyby ji neuklidili ani do zítřka nebo ještě hůř. Bylo nepravděpodobné, že by jim došlo dřevo. Podél kůlny ho bylo vyskládáno hezkých pár kubíků, dost aby tam vydrželi až do jara. Zato ty dvě krabice jídla jim asi na dlouho nevystačí. No co, třeba budou mít štěstí a silničáři sem dorazí ještě dneska, jen o něco později. A možná budou mít pořádnou kliku a ty spadlé stromy odtáhnout a elektrické vedení opraví dnes nebo zítra. Pokud ano, mohli by vyrazit do města a nakoupit potraviny. Osobně by obstaral obrovského krocana a všechno ostatní, co je zapotřebí k ukuchtění báječné božíhodové večeře, o kterou by se pak svorně podělili. Při té představě se bezděky začal usmívat. Taková vánoční večeře s Katricií, v útulné chatce u krbu. Možná jí taky koupí dárek. Něco malého, aby jí pak nebylo


46

trapné, že pro něj nic nemá. A mohl by pořídit punčochy a naplnit je čokoládou, a taky termo-ponožky na ty útlé prokřehlé nožky a— Vtom ho něco praštilo do zátylku a ježíškovské myšlenky se mu rázem vykouřily z hlavy. Lekl se tak, že málem skončil na zadku. S trochou štěstí se mu to podařilo ustát a udržet se na nohou. Překvapeně se otočil a zůstal zírat na Katricii, která se právě sehnula, aby nabrala materiál na další sněhovou kouli. "Vypadalo to, že jste usnul ve stoje," zakřenila se. "Měla jsem strach, abyste se mi tu nenastydl, tak mě napadlo, že vás probudím." "Tak probudím, jo? Abych se nenastydl, jo?" pochyboval nahlas a v přímém přenosu sledoval vznik sněhové koule, ve kterou bezostyšně přetvářela nabraný sníh. Dokud nezamířila a nehodila, stál Teddy zcela klidně a nehnutě, potom se však mrštně přikrčil a oběma rukama nabral sníh. Její koule mu neškodně prosvištěla nad hlavou. "Udělala jsi fatální chybu, děvenko. Já jsem totiž přeborníkem v koulování." "Jo?" zachechtala se a shrnula další sníh. "Tak se ukaž, ty přeborníku!"


47

4. KAPITOLA "Gin!" vypískla Katricia se zlomyslnou radostí, když vyložila karty na stůl. "Už zas?" zavřeštěl Teddy a sám je znechuceně odhodil. "Musíš podvádět." Tomu nařčení se jen zasmála. "Jak bych asi tak mohla podvádět? Rozdával jsi ty." "Hmm," zabručel. Rychle spočítala body a zapsala nové skóre, potom posbírala karty a začala míchat. Teddy se podíval na oheň. Naklonil se stranou, aby odsunul zástěnu a přihodil další poleno. Katricia ho s úsměvem pozorovala. Po sněhové bitvě – která byla na základě jejich zralého rozhodnutí uzavřena coby remíza – se vrátili do chaty. Nejprve se ohřáli u krbu a pochutnali si na další báječné horké kávě, posléze si připravili jakousi polévku, které Teddy říkal hustá masová či co. Zbytek odpoledne strávili povídáním a karbanem. Až do večeře hráli poker a žolíky. K večeři si dali další polévku s kousky masa, ale tentokrát také s knedlíčky. Teddy je uhnětl ze směsi Bisquick a uvařil v hrnci spolu s polévkou. Varoval ji, že nebudou chutnat tak dobře, jak by měly, protože měl na jejich zadělání jenom mléko v prášku, ale jí chutnaly fantasticky. Po večeři udělali maximum, aby umyli nádobí. Jinak rutinní práci ztěžovala nutnost ohřívat vodu nad ohněm, aby byla dost teplá na odstranění mastnoty. Poté se opět vrátili ke hraní karet a rozprávění. Ale tentokrát se Teddy rozhodl, že ji naučí hrát gin. Čehož záhy litoval, zato Katricii se hra ohromně zalíbila,


48

protože poprvé vyhrávala na celé čáře. U ostatních her to bylo víceméně vyrovnané, ve vyhrávání se téměř pravidelně střídali. Ale v ginu ho totálně rozdrtila… a to s nepokrytou škodolibou radostí. "Tahle hra je fakt skvělá zábava," vesele si libovala Katricia, když přestala míchat. "Nemohu uvěřit, že jsem o ní nikdy dřív neslyšela." "To já taky ne," suše odtušil Teddy, který právě posouval pohrabáčem polena na ohništi. "Hraješ jako profík." "Štěstí začátečníka," ujistila ho s širokánským úsměvem, který nepostřehl, neboť právě ukládal pohrabáč na místo. "Hmm." Teddy se obrátil a začal brát kartu po kartě a skládat je v ruce do vějíře. "Hele," ozvala se Katricia, sotva skončila s rozdáváním a odložila zbývající karty na stůl. "Co je to za práci, o které ses zmiňoval, že má být v dohledné době v Port Henry k mání?" Teddy na ni překvapeně pohlédl. Nepromluvili o tom od chvíle, kdy se o volném místě zmínil při jejich dopolední procházce, ale ona o tom přemýšlela. Lovem psanců začínala být unavená a tak ji celkem logicky napadlo, že pracovat u policie v Port Henry, by se jí mohlo líbit. Zvlášť když to znamenalo úzkou spolupráci s Teddym. Už věděla, že pracovat bok po boku jim jde na výbornou. Když připravovali oběd a pak večeři, fungovali jako tým a šlo jim to skvěle dokonce i při mytí nádobí, což už něco znamená. Je to až děsivé, jak jsme sehraní, pomyslela si. Jako bychom to spolu dělali po staletí. "Vážně bys měla zájem?" zeptal se zvědavě. Přikývla.


49

Teddy chvíli váhal, a poté ji upozornil: "Nebude to ale ani zdaleka tolik vzrušující jako lovení psanců." Katricia se těm slovům trpce usmála. Psanci byli nesmrtelní, kteří porušili některý z jejich zákonů. Obvykle šlo o postarší nesmrtelné, kteří nenalezli životní družku, a unavil je život. Měla teorii, že většinou jen hledali cestu z bludného kruhu žití. V podstatě šlo o sebevraždu rukou vykonavatele. Svým způsobem je chápala, minimálně tu únavu. Ale jen do jisté míry. Zhruba v průběhu posledního století ji zažívala na vlastní kůži… dokud nepotkala Teddyho. Jedné věci však nerozuměla. Zdálo se, že psanci měli jakousi zvrácenou potřebu ublížit cestou na dno ostatním, obvykle smrtelníkům. Masově je proměňovali nebo mučili, nebo dělali jednoduše cokoli, čím rychle upoutali pozornost Rady a přinutili ji zasáhnout. Napadáním smrtelníků toho dosáhli snadno a rychle. Ne proto, že by snad smrtelníci měli větší cenu než nesmrtelní, ale protože ubližování smrtelníkům poměrně spolehlivě upoutalo pozornost ostatních smrtelníků. A ten nejhorší hřích, jaký mohli našinci spáchat, bylo upozornit smrtelníky na existenci jejich druhu. Jejich lidé strávili skrýváním své existence milénia. Svět prostě nebyl připraven na zjištění, že zatímco ti legendární prokletí upíři bez duše neexistují, mnohem vědečtější verze těchto stvoření ano. A sice jedinci, do nichž byl injekčně vpraven výsledek dlouholeté výzkumné práce dávných bioinženýrů, nanoboti naprogramovaní na to, aby udržovali hostitele ve špičkové kondici. A právě tito nanoboti je nutili hledat krev z vnějších zdrojů. Spotřebovávali totiž krev nejen ke svému pohonu a klonování, ale hlavně na boj s veškerými nemocemi, které napadly těla jejich hostitelů,


50

a na opravy poškození způsobených zraněními všeho druhu. Včetně účinků slunce, znečištění životního prostředí a v neposlední řadě prostého plynutí času. Hostitelská těla jednoduše nebyla sto zásobovat nanoboty takovým množstvím krve, jaké na to všechno potřebovali. Vnější zdroje byly tedy nezbytné, což však v jejich vlasti, když byli nanoboti vynalezeni a aplikováni, nebyl žádný problém. Krevní transfuze situaci snadno vyřešily. Ale poté, co jejich domovina – bájná Atlantida, izolovaná země přesně tak technologicky vyspělá, jak se o ní traduje – propadla zkáze, jejich lidem nezbylo nic jiného, než uprchnout a začlenit se do zbytku světa. Tam však neexistovalo nic takového jako skutečná věda, o nanobotech a krevních transfuzích ani nemluvě. Nanoboti byli naprogramovaní, aby své hostitele udržovali ve vrcholné kondici, proto jednoduše pokračovali v jejich evoluci. Vyvinuli jim tesáky, přidali na síle, rychlosti a kvalitě nočního vidění, a přetvořili je tak v dokonalé dravce schopné obstarat si to, co potřebovali k přežití. Což ze zbytku lidstva udělalo jejich kořist. Podobně jako většina nesmrtelných i Katricia nerada přiznávala, že pro její druh byli smrtelníci v podstatě dobytkem. Přáteli, sousedy a dobytkem… Nebo alespoň bývali, po celá tisíciletí. Krevní banky pomohly udělat tečku za nutností krmit se z paznehtu, jak si tomu časem uvykli říkat. "Věř mi, že lovení psanců není ani zdaleka tak vzrušující, jak to zní," ujistila Teddyho s trpkým úsměvem, zatímco si bral kartu, zařadil ji do vějíře ve své ruce a jinou odhodil. "Ve skutečnosti jsou to dlouhé hodiny čekání, bádání, prověřování informací a pak


51

následuje blesková razie a čistka. Člověka to dost rychle unaví." "Přesto je to pravděpodobně mnohem zajímavější, než být poldou na malém městě," ubezpečil ji ironicky Teddy, když přišla na řadu. "Většina mé práce se skládá z rozdávání pokut, chytání chmatáků a urovnávání občasných domácích tahanic." Usmál se a pak suše dodal: "Přinejmenším tomu tak bývalo. Ale během posledních pár let jsme zažili několik pokusů o vraždu, napadení a žhářství." Katricia zvedla obočí a Teddy kartu ze stolu. "A tohle začalo teprve před pár lety?" Přikývl a zachechtal se s pohledem upřeným na své karty, zatímco dvě přemisťoval. Jednu odhodil ještě předtím, než řekl: "Ano, když do města zavítali upíři." Vytřeštila oči. "Chceš mi snad říci, že naši lidé zabíjeli a—?" "Ne," uklidnil ji rychle. "K mému zděšení nepáchali zločiny upíři, ale smrtelníci, a napadali nesmrtelné," přiznal znechuceně a potřásl hlavou, než dodal: "A k tomu si představ, že v každém z těch případů viníci smrtelníci navíc tvrdili, že neagresivní upíři, nebo chcešli nesmrtelní, jsou příšery. Člověku nezbývá, než nad tím v němém úžasu kroutit hlavou." "Hmm," zamumlala Katricia, zatímco si brala a přikládala kartu. Nenamáhala se ptát, proč smrtelníci napadli nesmrtelné. Tipovala, že ze strachu. Lidé ze strachu vyváděli ty největší hlouposti. Jen co odhodila, zeptala se: "Tak jaká je ta práce?" "Šéf policie," odpověděl a lízl si kartu. Katricia na něj nechápavě zírala, dokud neodhodil, a pak upozornila: "Ale šéfem policie v Port Henry jsi přece ty."


52

Teddy se pousmál a popíchl ji: "Dáma je detektiv, jak vidím." "Ha ha," ponuře odsekla Katricia. "Proč bys za sebe potřeboval náhradu? Bije do očí, že svou práci miluješ. Pokaždé, když na ni dneska přišla řeč—" Bezradně pokrčila rameny a dokončila: "Bylo na tobě vidět, jak moc ji máš rád." "Mám," přisvědčil mírně, a pak jí ukázal, aby pokračovala ve hře, než vážným tónem zdůraznil: "Ale stárnu." "Ty nejsi starý," namítla okamžitě. "Pouhé mimino. Do hajzlu, vždyť jsem o celé věky starší než ty." "Na smrtelníka jsem starý," trpělivě opáčil Teddy. "Důchod je na obzoru. Někdo bude muset převzít mé místo. Nezaškodilo by, aby to byl někdo, kdo je schopen jednat s nesmrtelnými. A to ty jsi. Promluvím s Lucianem, a když si bude myslet, že na tu práci máš, uvidíme, co budeme moct—" "Nechci tvou práci, Teddy," odtušila tiše, a byla to pravda. Nechtěla ji. Nechtěla ani, aby se jí vzdával, když bylo jasné, že má své povolání rád. A až ho promění, ani nebude muset, ale to mu říci nemohla. Frustrovaně se zamračila a místo toho řekla: "Raději bych pracovala s tebou, než nastoupila na tvé místo." Teddy chvilku mlčel, hleděl jí do očí, a pak najednou složil karty a vstal. "Jsem zralý na drink. Co ty?" Katricia mrskla čertovými obrázky na stůl, zvedla se a dychtivým hlasem vyhrkla: "Bude zase kafčo?" Vyprskl smíchy, ale po cestě od konferenčního stolku před krbem do kuchyně zavrtěl hlavou. "Děláš si srandu? Z těch dvou hrnků ke snídani jsi byla jak z divokých vajec. Dát ti teď kávu, tak dneska v noci neusneš." "Spánek se přeceňuje," odfrkla a usilovně se nutila do


53

dobré nálady. "Pro starého smrtelného chlapa je naopak spánek nad zlato," ujistil ji kysele, zatímco bral do ruky dárkovou tašku položenou na lednici. "Copak to je?" zeptala se Katricia zvědavě. "Whisky," odpověděl Teddy a pokračoval v otevírání zapečetěné tašky. Když zahlédl, že Katricia zvedá obočí, pokrčil rameny a vytáhl láhev. "Každý rok to samé. Dvacet let stará skotská." Přikývla, ale zatímco vyndával ze skříňky dvě sklenky, naklonila se kolem něj, aby si přečetla vizitku. "Elvi? Elvi strýčka Victora?" Teddy zabručel a do každé skleničky nalil trochu medově zlatavé tekutiny. "Elvi ví, že mám rád tuhle whisky. Dává mi ji k Vánocům každý rok, a Mabel mi upeče sušenky, uplete čepici, šálu a rukavice. Whisky vypiju, sušenky sním a dokonce nosím čepici a šálu, ale ty rukavice…" Udělal obličej a zavrtěl hlavou. "Rukavice se ti nehodí do krámu?" odhadla pobaveně, ale když pokládal láhev na stůl a jemně bral do ruky kartičku připevněnou k dárkové taštičce a otáčel ji, aby viděl na podpis, nespouštěla oči z jeho obličeje. Nemohla si nevšimnout něžné láskyplnosti ve výrazu tváře. Neunikl jí ani citem podbarvený tón hlasu, jímž vyslovoval Elvino jméno. Znělo to dočista jinak, než když řekl: "Mabel." Téměř zastřeně a teple a… a to se mi vážně ani trochu nelíbí, pomyslela si Katricia nevesele. "Ne, rukavice se mi nehodí do krámu," přiznal a ironicky se na ni usmál. Kartička mu vyklouzla z prstů. "V rukavicích se obtížně mačká spoušť… Ne, že bych za všechny ty roky musel vytáhnout zbraň častěji než jednou nebo dvakrát. Přesto bych měl být připravený to


54

pro každý případ udělat." "Asi ano," tiše souhlasila Katricia a přijala sklenku, kterou jí podal. Pití na ni neúčinkovalo. Nanoboti v jejím těle zabránili jakékoli intoxikaci. Pokud se chtěli nesmrtelní třebas jen nakrátko dostat do nálady, museli zkonzumovat krev intoxikovaných smrtelníků. Ne, že by chtěla zažít stav intoxikace, nebo si myslela, že by to mohlo být nějaké potěšení. Svou tělesnou schránku včetně mozkovny měla ráda hezky pod kontrolou. Obvykle. Ale teď ji napadlo, že zakusit, jak účinkuje alkohol na smrtelníky, by jí mohlo přijít vhod. Žárlivost, která v ní bublala, se jí totiž pranic nelíbila. Byla to emoce, kterou nikdy dřív nepoznala… a prožívat ji nyní se jí ani dost málo nezamlouvalo. Tak co si má počít? Změnit téma a pokusit se zapomenout? Hrome, to tedy ne. Hodila do sebe whisky, okamžik jen ostře vnímala, jak si propaluje cestu hrdlem do žaludku, který se jí už svíral žárlivostí, a potom se zeptala na jedinou věc, o níž s jistotou věděla, že tu pálící žárlivost ve střevech navrch ještě připepří. "Povídej mi o Elvi." Teddy znehybněl, ruka se sklenicí mu zůstala viset ve vzduchu na půl cesty ke rtům, a jenom na ni nechápavě zíral. Otázka ho zjevně naprosto vyvedla z konceptu. "Já— Ty— Proč?" "Dneska ses o ní několikrát zmínil," pokrčila rameny Katricia. "Vlastně pokaždé, když přišla řeč na Port Henry. Jako by byla synonymem toho města." "No, ona je… myslím, že ona a Mabel pro mě tak trochu představují město," zabručel Teddy a vypadal strašně nesvůj. "My tři jsme byli odmalička kamarádi. Oběma jsem byl svědkem na svatbě a…" Bezmocně pokrčil rameny. "Přátelíme se už hrozně dlouhou dobu." Když si všimla, jak uhýbal pohledem, podezřívavě


55

přimhouřila oči. "Proč ses nikdy neoženil?" "Prostě jsem nikdy nenašel nikoho, koho bych miloval tolik jako— Nikoho, koho bych miloval," opravil se zamračeně. "Nikdy jsi nenašel nikoho, koho bys miloval, nebo nikoho, koho bys miloval tolik jako Elvi?" optala se stroze Katricia, které to podřeknutí neušlo. Teddy stiskl rty. "Připozdívá se. Nejvyšší čas jít do hajan." Otočil se, zvedl sklenku a zhluboka se napil. Těžce polknul a hlasem zdrsnělým whisky dodal: "Vezmi si jeden ze spacáků, co jsem prve přinesl. Můžeš spát na gauči. Vyspím se na zemi." Katricia na něj okamžik mlčky zírala a pak beze slova udělala čelem vzad a vytratila se z obývacího pokoje, aby si zašla do koupelny. Hlavní místnost osvětloval oheň a několik svíček, přesto ji nenapadlo, že by si mohla vzít jednu s sebou, a tak jen co za sebou zavřela dveře, obklopila ji tma. Ale když se k jejímu nočnímu vidění připočetla ta trocha měsíčního světla, která proudila dovnitř oknem, viděla vcelku obstojně. Koukla na sebe do zrcadla a dost ji překvapilo, že jí nezezelenaly oči. Na moment zavřela víčka, přinutila se několikrát zhluboka nadechnout a vydechnout a připomněla si, že Teddy je její životní druh. Ať už cítil k Elvi cokoli, na minulosti nezáleží. Bude to holé nic ve srovnání s tím, co v budoucnu zažije se mnou a co bude cítit ke mně. Nanoboti se nikdy nemýlí a ti ho dali dohromady se mnou a ne s Elvi. Jakmile ucítila, že se uklidňuje, Katricia otevřela oči a podívala se na sebe do zrcadla. V hlavě se jí začínal rýsovat plán, jak odklonit jeho pozornost od Elvi k sobě, a rty jí zvlnil prohnaný úsměv.


56

S pohledem upřeným na zavřené dveře koupelny dopil Teddy zbytek whisky. Obvykle si Elvin dárek náramně vychutnal, ale dnes mu letitá skotská chutnala popelem a on neměl ponětí proč. Až na to, že se z nějakého důvodu cítil neuvěřitelně provinile, jako by své city k Elvi – city, které k ní choval od dob, kdy byl ještě usmrkaným holobrádkem – tímto novým a převelice křehkým přátelstvím s Katricií, nějak zrazoval… což byla prostě hloupost. Potkal ji teprve dnes. A po tom jejím počátečním zaflirtování už k ničemu dalšímu, řekněme provokativnímu, nedošlo. Ani jeden jediný náznak vyzývavosti z její strany— a ostatně ani z jeho. Místo toho to vypadalo, že se sbližují. Zatímco hráli, blbnuli, rozprávěli a spolupracovali jako tým, zrodilo se mezi nimi nesmělé přátelství a to pozvolna sílilo. Nic podobného nikdy dříve nezažil. V průběhu let měl mnoho přítelkyň a s mnohými ženami na něčem spolupracoval. Kupříkladu s Mabel, když se snažili najít druha pro Elvi. S tou zase plánoval a organizoval tradiční místní trhy. Ale ani s jednou z nich nezažil takovou míru pocitu pohody a sounáležitosti, jako s Katricií. Občas se mu zdálo, že komunikují beze slov, a jejich spolupráce v kuchyni byla skoro jako nějaký tanec. Měl pocit, jako by mu byla za ten jediný den bližší než ženy, se kterými celé měsíce spal. Což je prostě divné, posteskl si v duchu a zakroutil hlavou dřív, než se otočil, aby zašrouboval svou whisky a vrátil ji do dárkové tašky. Dveře koupelny se opět otevřely a Teddy mlčky sledoval, jak se z nich vynořila Katricia a popadla jeden ze dvou spacáků, které prve položil na křeslo vedle gauče. Odťapala k pohovce, rozbalila a rozložila spací pytel, rozepnula zip a vlezla dovnitř. Když si bral svíci,


57

kterou předtím postavil na kuchyňskou linku a zamířil do koupelny, všiml si, že se nenamáhala zapnout zip. V komorní místnůstce byla znatelně větší zima než ve světnici, a Teddy si s očistou podle toho přichvátl. Během deseti minut byl zpátky, sfouknul svíčky a před krbem si roztáhl spacák. Potom zdráhavě zalétl pohledem ke Katricii. Uvažoval, jestli jí neměl nabídnout místo před krbem. Gauč bude pohodlnější, ale podlaha u krbu zase teplejší. Zjistil, že už má zavřené oči, a dospěl k názoru, že jí ve spacím pytli nejspíš bude teplo dost. Rychle rozepnul zip na tom svém a začal zalézat dovnitř. Vtom si vzpomněl, že má pod kalhotami oblečené drtiče mrazu, flanelové spodky od pyžama. Bez džínů se mu bude spát výrazně pohodlněji. S trochou hekání se z nich vysoukal, ještě shodil svetr, obojí pěkně poskládal a položil stranou. Konečně si mohl zalézt dovnitř a zatáhnout zip. Za moment už cítil, jak mu spánek klíží víčka. Když ho nějaké šepotání přimělo znovu otevřít rozespalé oči, Teddy si nebyl jistý, kolik toho naspal, zato si byl jistý, že vedle něho klečí Katricia. "Co se stalo?" zamumlal ospale a pokoušel se probudit docela. "Je mi zima," zašeptala. Dřív, než pořádně pochopil, co se děje, rozepnula mu zip spacáku a vlezla tam za ním s prosbičkou: "Poděl se se mnou o tělesné teplo." "Ty— Já— My— Tohle není—" koktal, ale když její útlé tělo vklouzlo k němu do lůna spacího pytle, protesty pokus od pokusu slábly. "Jsem dost stará na to, abych si dělala, co se mi zachce. Ty jsi už také dospělý. Chceme jeden druhého a tohle rozhodně je dobrý nápad," vydechla, jen co mu své


58

údy obtočila kolem těla. Teddy na ni okamžik prostě jenom zíral s pootevřenou pusou, dočista ohromený tím, že správně odpověděla na každou z jeho v zárodku uhynuvších námitek, jako by je vyslovil plynule a nahlas, a ne bezmocně vykoktal jako školáček. Když měl konečně zase všech pět pohromadě, byla kolem něho ovinutá jako teplý, těsný povijan, a jistě jen nechtě mu přimáčkla několik klíčových míst. "Čteš mi myšlenky," zabručel, zatímco se pouhou silou vůle snažil nereagovat na její blízkost. Nicméně se zdálo, že mu síla vůle jaksi zeslábla. Rozhodně reagoval. Malý Teddy skoro celý den procvičoval vztyk a pohov, a tak nyní stál v předpisovém pozoru. K jeho velkému překvapení se tomu obvinění jen zachechtala. Nerozuměl tomu a bylo moc těžké zajímat se o to, co ji tolik pobavilo, když mu její ruce vklouzly za záda, a ňadra a přirození se na něm uhnízdily, jako by si tam hověly odjakživa. Voní tak zatraceně hezky, pomyslel si a pak ji uslyšel říkat: "Já tě přečíst nedokážu, Teddy." Navzdory své zdárně narůstající roztěkanosti se Teddy zamračil. "Cože to?" "Řekla jsem, že tě nedokážu přečíst," zamrmlala Katricia, mezi řečí se jí povedlo dát mu pusinku dolů na bradu, pak mu olízla krk a vzápětí poslala rty na pouť po tváři směrem k uchu. "Ty mě nedokážeš přečíst?" zašeptal Teddy. Mozek na něj hartusil, že tohle je důležité, zatímco zbytek těla ho chlácholil, že opravdu, opravdu není. Zatraceně, mačká mi zadek, jako by kupovala meloun. Naštěstí se v práci hodně nachodil, dělal pravidelné pěší obchůzky po centru města, a tak věděl, že nemá pozadí z rosolu.


59

"Ne. Nedokážu," přisvědčila, zatímco mu okusovala boltec. Přibližně minutu zůstal zticha. Mozek se snažil rozluštit, co to znamenalo, zatímco zbytek těla si chrochtal, účinně zabaven tím, co dělala. Po minutě učinil jejímu okusování a mačkání přítrž tím, že ji v úzkém prostoru spacího pytle překulil na záda. Načež se mírně zvedl a zahleděl se jí ve světle ohně do tváře. "Ty mě nedokážeš přečíst?" Katricia na něj v mihotavé záři plamenů překvapeně zamrkala, a pak jí po tváři přeběhl výraz, který naznačoval, že čemusi porozuměla. V patách mu přišla ostražitost a vzápětí sklapla Katricia pusu. "Jsem tvým životním druhem?" otázal se ponuře. Skousla si ret a uhnula pohledem, pak zavzdychala, potřásla hlavou a podívala se mu do očí. "Myslím si, že ano." Těmi slovy mu vyrazila dech a Teddy na ni němě zíral další minutu, ale poté se zvolna zeptal: "Myslíš si, že ano? Nebo to víš jistě?" Katricia ho moment pozorovala. V hlavě jí zvonilo Margueritino varování, aby šla na věc pomalu, ale to prostě nemohla. Dokonce ani nechtěla, a přestože se jí po celý den dařilo chovat slušně, tak nyní, když na ní ležel, tělo měl na omak teplé a pevné, přestože to byl jen sen, a jeho erekce se jí uhnízdila v rozkroku… Už prostě nedokázala být dál hodnou holčičkou. Roztáhla nohy, takže propadl mezi ně. Erekce se teď tiskla silněji tam, kde ji chtěla mít. Zároveň mu sklouzla rukama po zádech a opět zaparkovala na hýždích, aby ho ponoukala k akci, a prohlásila: "Nepřečtu tě, o jídlo jsem – až do dneška – nestála celá staletí, a to samé platí o sexu. Ale teď stojím o obojí… a právě se nám zdá


60

sdílený sen. Ano, jsi můj životní druh." Teddy na ni okamžik zíral, touha se na jeho tváři potýkala s mračením, a pak se zeptal: "Tohle je sen?" Tato otázka vážně nebyla reakcí, kterou očekávala. Ve skutečnosti si nebyla jistá, co vlastně čekala. Možná protesty. Bála se scénáře: a poté se sebral a vzal nohy na ramena, který jí nastínila Marguerite. Ale po této otázce prostě a jednoduše nevěděla, co se mu vlastně honí hlavou. Nervózně si ohryzávala ret, lehce kývla, a když najednou odhodil cípy rozepnutého spacáku stranou, vypískla leknutím. Instinktivně ho sevřela pažemi, aby náhodou nevyskočil nebo se z ní neodkulil. On ale neudělal ani jedno. Namísto toho sklonil hlavu a otřel se jí nosem o nos, s mumláním: "Jestli je to sen, nemusíme se bát nastuzení." Šeptem mu to odsouhlasila: "Ne," a sotva eskymácké polibky vystřídal klasičtějším otíráním rtů o rty, povolila stisk. Čehož však vzápětí zalitovala, jelikož se z ní bez varování svezl, díkybohu ne daleko. Pouze se přesunul na spací pytel těsně vedle ní a pokračoval v líbání. Jen zlehka si pohrával s jejími rty, mapoval je letmými polibky a poté oždiboval. Provokuje mě, řekla si v duchu a zrovna se chystala otevřít pusu a polibek sama prohloubit, když vtom najednou zvedl hlavu a sjel pohledem po jejím těle. Když spatřil, že jediné, co měla na sobě, bylo přerostlé bavlněné triko, vykulil oči. Zlehka za něho zatahal a tázavě zvedl obočí. "Kampak se podělo tvoje oblečení?" "V tomhle normálně spávám," zašeptala, zatímco jí sjel dlaní po boku až na stehno, kde triko končilo. "Líbí se mi to," usoudil nahlas. "Jednoduché a sexy." Když Teddyho ruka vklouzla pod lem a bez zastávky


61

pokračovala po noze vzhůru k bokům, Katricia bezděčně rozšířila oči a skousla si ret. Sledoval, jak mu ruka a zápěstí mizí pod bavlněnou tkaninou, a pak zvedl tázavé oči k její tváři. "Jestli je tohle sen, proč v něm pro tebe nejsem mladý a krásný?" "Pro mě jsi mladý a krásný," zachraptěla a natáhla ruku, aby ho objala kolem krku. "Líbíš se mi takový, jaký jsi. Připadáš mi sexy takový, jaký jsi. Chci tě přesně takového, jaký jsi." Zabodly se do ní Teddyho oči, pátraly v jejích slovech po pravdě, a Katricia jim pohled bez mrknutí oplácela. Byl jejím životním druhem. Pro ni byl tím nejkrásnějším mužem na světě. Nemusela lhát a tak se mu klidně dívala do očí a neuhýbala, dokud nesklonil hlavu a nepoložil rty na ty její. Poté pokračovala jeho ruka v pouti na sever. Pod příkrovem spacího trička přes úžinu pasu hladce proplula vzhůru a vzala do dlaně kopeček ňadra, zatímco jeho jazyk se vydal na průzkum jejích vstřícně pootevřených úst. Když v ní dvojitý útok rozdmýchal žhavou touhu, Katricia zasténala a prohnula se jako luk. Hnala se skrz ni jako lesní požár, silnější než cokoli, co kdy dříve zažila, až propadala zoufalství. Začala svého útočníka náruživě líbat, objala ho kolem ramen a přitáhla na sebe, až ji napůl zalehnul. Hladila ho po zádech schovaných pod měkkým flanelem a úpěnlivě si přála, aby tam nebyl – samozřejmě ten flanel, že ano – a ten byl zčistajasna ten tam, a ona laskala teplou kůži, bříšky prstů klouzala po vlnících se svalech. Když Teddy najednou přerušil polibek a sundal z ní ruce, aby se vzápětí odtáhl, Katriciino srdce na zlomek sekundy doopravdy přestalo bít, a pak vyhrkla: "Prosím, neutíkej."


62

Teddy zrovna skláněl hlavu, ale sotva to uslyšel, zarazil se, zvedl ji a překvapeně pohlédl na Katricii. "Neutíkej?" Přikývla. "Marguerite mě varovala, že bych ti měla dát čas, abys mě nejprve lépe poznal, než ti povím o tom, že jsme životní druhové. Prý bys to nemusel vydýchat, kdyby ses o tom dozvěděl příliš brzy, a mohl bys mi pak utéct. Já—" Když jí náhle položil ukazováček na rty, aby ji umlčel, klesla hlasem uprostřed věty. "Tricie," řekl vážně. "Já nikam neutíkám. Na vlastní oči jsem viděl, co mohou mít životní druhové. Viděl jsem, jak bezvadně to mezi nimi může klapat, a nikdy se mi ani nesnilo, že budu mít tolik štěstí, aby to potkalo i mě. Nemám v úmyslu utíkat." "Aha." Nejistě na něj mrkla. "Když jsi mě přestal líbat, tak jsem si pomyslela, že…" "Myslela jsi špatně," ujistil ji pevně a pak se usmál. "Přestal jsem tě líbat, abych udělal toto." Znovu sklonil hlavu, ale tentokrát se mu podařilo dokončit to, co měl zjevně v plánu, když prve utnul jejich polibek. Jeho pyžamo už nebylo jediným svrškem, který jako na zavolanou zmizel. Zopakovalo to také její tričko. Nyní už jeho ústům vůbec nic nebránilo semknout rty kolem bradavky ňadra, které pokoušela. "Jé," vydechla Katricia, když vsál starorůžový hrbolek do úst. Vjela mu prsty do vlasů a vyklenula se vstříc mazlení. Neutíkal. Bude z nás životní druh a družka, běželo jí omámenou hlavou, a neklidně pohybovala nohama, zatímco on soustředěně dráždil bradavku. Kriste, nevzpomínala si, že by v dobách, kdy se ještě oddávala sexu, někdy zažila něco tak příjemného. Ale na druhou stranu, kdyby ano, nejspíš by


63

se mi sex nikdy neomrzel, uznala v duchu, a když ji dál sál, křečovitě zatínala prsty zapletené do jeho vlasů. Když Teddy propustil z úst zduřelou bradavku a fouknul na notně zmáčenou malinu, Katricia zaúpěla a zavrtěla se pod ním. Prohnula se v zádech, aby ho vyzvala k návratu. Ale on vzal ňadro místo do pusy do dlaně a něžně je hnětl. V tomto kole bral pusou do zajetí raději její rty. Katricia se mu okamžitě otevřela, a když se jeho jazyk pozval na návštěvu, nadšeně ho uvítala. Potom začala svého zbrusu nového druha mapovat rukama, cestovaly mu po hrudi a poznávaly, jak je báječně rozložitá a pevná. Možná byl postarší, ale udržoval se v dobrém stavu. S rozkoší ohmatávala svalstvo hrudníku, a když ji štípnul do bradavky a zatahal za ni, bez okolků mu to oplatila. Oba v odpověď zasténali, a pak Teddy pustil ňadro a přesunul ruku na pas. Přiměl ji lehnout si na bok, čelem k němu, těsně předtím, než jeho prsty zdolaly zákrutu, za níž vyhledaly a stiskly jednu zadní tvářičku. Hnětly a masírovaly pevné maso a přitiskly jeho majitelku silněji ke svému pánu a veliteli. Na stehně ucítila, jak byl tvrdý, a pak najednou nechal prdelku na pokoji a vsunul ruku mezi jejich těla. Když ji vnořil mezi její nohy, Katricia nechala být hrudní koš a lapajíc po dechu sevřela Teddymu ramena. Stačil jediný polibek a trocha laskání, a ona byla tak mokrá, že jeho prsty po rozpálené, vlhké tkáni hedvábně klouzaly. Katricia zoufale sála jazyk rytmicky pronikající do jejích úst a zvedla nohu, aby ji obtočila Teddymu kolem boků, zatímco se vrtěla v ústrety jeho doteku. Teddy zkušeně využil manévrovacího prostoru, který mu poskytla, a vsunul do ní jeden prst, přičemž palcem pokračoval v jejím opečovávání. Katricia


64

nevydržela, zrušila polibek a vykřikla, její tělo se vyklenulo a vzepjalo vzhůru. Dokonce se při tom zvedla několik palců nad spací pytel, ale Teddyho ruka ji chladnokrevně následovala. Sklonil hlavu k jejímu ňadru, omýval malý kopeček jazykem, načež ho téměř celý nasál do pusy. "Teddy," zaúpěla Katricia. Když se mu kolébala na ruce, potřeba se v ní roztahovala jako nějaké živoucí stvoření, ale ona chtěla jeho rty na svých rtech, a jeho uvnitř sebe, a… Chtěla to všechno tak strašně moc, že ji to skoro až děsilo, a když žadonila: "Teddy, prosím. Potřebuji tě v sobě," její hlas zněl téměř jako vrčení. Ňadro mu okamžitě vyklouzlo ze rtů a Teddy zvedl hlavu. Opět se zmocnil jejích úst, čímž ji umlčel, ale pouze aby pokračoval v jejím laskání. Sténající Katricia okamžitě vjela rukou mezi ně, aby vzala do dlaně tu tvrdou věc, která tam vytrvale nabývala na objemu. Ale sotva ji nahmatala, Teddy nechal líbání i laskání, a tu vlezlou pokušitelku odchytil. "Tricie, věř mi, že toto opravdu nechceš udělat," zachraptěl, zatímco se snažil nenechavou ruku odstrčit. "Ale jo, chci," zakňourala a stiskla pevněji. Fascinovaně sledovala, jak se mu ve tváři odráží její počínání. Teddy zavyl, potřásl hlavou a opřel si čelo o její, s přerývaným šepotem: "Srdíčko, celý boží den jsem měl erekci na půl žerdi už jen z toho koukání, jak tady pobíháš v těch svých zatracených punčocháčích. Stačí málo a vezme to rychlý a neslavný konec." "Legínách na jógu," zamumlala Katricia a lehce povolila stisk. "Cože?" zvedl hlavu a nechápavě se na ni zahleděl. "Jsou to legíny na jógu a ne punčocháče," vysvětlila,


65

okusujíc mu bradu. "Na jógu?" zopakoval tázavě. "Hmm." Katricia se zakřenila jeho výrazu a zašeptala: "Jsem velmi pružná." "Zatraceně," vydechl Teddy s pohledem upřeným na její tvář. "Tohle bude to nejubožejší představení, jaké jsem předvedl od doby, kdy jsem byl jen nadrženým puberťákem." Katricia se zachechtala jeho zděšení, pustila erekci a objala ho pažemi okolo hrudi. "Tak to je prostě budeme muset dávat znovu a znovu. Máme na to celou noc." Viděla, jak vykulil oči, a pak využila momentu překvapení a bez varování ho překulila na záda, takže se mohla zvednout a posadit se na něj obkročmo jako na koníčka… ale najednou byl pryč.


66

5. KAPITOLA Teddy zaskučel bolestí a rozlepil oči. Pořád ležel ve svém spacáku. Sám. Zip zatažený, tedy téměř. Jedna paže mu unikla z tepla, ve spánku se převalil na bok a bouchnul tou rukou do kamenné obezdívky krbu. Právě to bylo zdrojem bolesti, která mu vystřelovala končetinou a probudila ho. S úšklebkem schoval zraněnou ruku do spacího pytle a tou zdravou si třel bolavé zápěstí, zatímco očima zalétl ke Katricii. Stále spala na gauči, ale spacák měla rozepnutý a byla z něho napůl venku. Krátce meditoval, co se teď asi ve snu odehrává nebo jestli skončil s jeho probuzením. Potom se pokusil uvelebit a znovu usnout. Nemohl se dočkat, až se tam vrátí. Ale když už byl jednou vzhůru, nemohl si neuvědomit, že je v místnosti citelně chladněji než v době, kdy usínali. Zamračeně kouknul na oheň a zjistil, že zatímco spali, téměř dohořel. Zbyla z něho jen trocha řeřavých uhlíků. Už to málem ignoroval a pokusil se znovu odebrat do říše sdílených snů, ale pak si vzpomněl, že Katricia leží mnohem dál od krbu a že je odkopaná. Bez velkého nadšení se posadil a vylezl ze spacáku, aby přiložil na oheň. Bohužel zjistil, že mu na to zbyla jen dvě polena. Večer si nevšiml, že jim dříví došlo, jinak by předtím, než se uložil ke spaní, přinesl další. Položil tedy obě polena na ohniště a trochu je tam pohonil pohrabáčem. Jen co narovnal ztuhlá záda, rychle si přes flanelové pyžamo natáhl džíny a svetr a zamířil pro bundu. Cestou se ještě zastavil u gauče, aby pečlivě


67

přikryl Katricii. Nesmrtelným sice nehrozilo nachlazení jako smrtelníkům, ale zima působila i na ně. Nanoboti by se pustili do boje s chorobou, na což by zvýšeným tempem spotřebovávali krev, a to si momentálně nemohla Katricia dovolit. Přestože byla skálopevně přesvědčená, že – sníh nesníh – její dodávka krve dorazí včas, zatím se tam nikdo neukázal. Když přes ni přetahoval cípy spacáku, ospale se zavrtěla, a Teddy znehybněl a moment se na ni díval. Sen mu nešel z hlavy, byl pořád strašně živý, ale najednou ho napadlo, jestli to tím čirou náhodou nekončilo. Jestli se mu to doopravdy jenom nezdálo. Možná si prostě přál věřit, že jsou životními druhy, a tohle byl obyčejný sen, jeho vlastní soukromý a ne ten věhlasný sdílený. Ta myšlenka ho polekala. Když Katricia prve řekla, že prožívají sdílený sen a jsou životní druh a družka, strašně rád tomu uvěřil. Ruku na srdce, přijal tu zprávu přímo dychtivě, protože věděl, co to pro něj znamená. Bude mít to, co našly obě jeho kamarádky, Mabel a Elvi. Vztah plný vášně, která dokáže otřást zemí. Plný naprosté důvěry a hlubokého, upřímného přátelství a lásky. Na to, aby uvěřil, že už Katricii miluje, byl příliš velký realista. Znali se pouhý den. Zato si byl jist, že k tomu neochvějně směřuje. Ta žena byla prostě… No, byla pekelně troufalá, chytrá jako opice a měla vražedný smysl pro humor. Za dnešek se s ní při koulování, mazání karet a rozprávění nasmál víc, než se kdy zasmál s kteroukoli jinou ženou. Navíc byla sexy jako zosobněný hřích. Nedělal si legraci, když ve snu tvrdil, že měl celý den poloviční erekci. Pokaždé, když se na ni podíval, tak se malý


68

Teddy vztyčil jako ouška šťastného psíka. A nijak by ho nepřekvapilo, kdyby se dozvěděl, že mu půlku dne taky visel z pusy jazyk, jako témuž již zmíněnému pejskovi. Nikdy se nesetkal se ženou, která by na něj působila jako ona. Dokonce ani Elvi. Že si to dokázal přiznat, pro něj byla velká věc. Do Ellen "Elvi" Blackové byl napůl zamilovaný od chlapeckých let. Žádná jiná žena jí nemohla v jeho mysli konkurovat. Až do dneška… a proto také tak náhle utnul rozhovor, když se Katricia zeptala, jestli nenalezl nikoho, koho by miloval, nebo nikoho, koho by miloval tolik jako Elvi. Protože bezmála přiznal, že: "Až doteď." V první chvíli ho to pomyšlení příšerně vyplašilo. Nyní si však uvědomil, že Elvi sice nesmírně miloval, ale jednalo se o nezralou lásku mladého kluka, spíš platonické zbožňování, ale bez živočišného chtíče, se kterým prahl po Katricii. Kdyby k Elvi pociťoval byť i jen polovinu té vášně, se kterou toužil po Katricii, nestál by opodál a nečinně nepřihlížel, jak si bere svého smrtelného manžela, a posléze by jí nehledal upířího druha. Zoufale by se snažil, aby si ji mohl vzít on sám. Vždycky si myslel, že se držel stranou pro Elvino dobro, že nechtěl stát v cestě jejímu štěstí. Ale pravda byla taková, že měl podezření, že pro něj byla prostě ideálem. Dokonalá, nedotknutelná žena, k níž mohl vzhlížet. Dokonce si ani nemyslel, že ji skutečně chtěl, jako muž chce ženu. Rozhodně ne tak, jak chtěl Katricii, protože zatímco Elvi bez řečí ustoupil z cesty, už nyní věděl, že pro Katricii by to udělat nedokázal. Nedokázal by se držet zpátky a nestál by stranou, jen aby našla štěstí s někým jiným… což bude problém, jestli si ve skutečnosti nejsou životním druhem a družkou, a to všechno prve byl jen sen zrozený ze zbožného přání,


69

který se zdál pouze a jenom jemu. S povzdechem si unaveně prohrábl vlasy, pak se otočil a odešel do kuchyně pro kabát a pro boty. Než by riskoval, že vzbudí Katricii, vzal si je radši s sebou a protáhl se do ledové předsíně. Tiše zavřel dveře, svižně se obléknul, popadl baterku a vyrazil ven. Přes den byla pěkná zima, ale uprostřed hluboké noci byla venku úplná sibérie. Sníh mu křupal pod nohama, vítr ho po tvářích hladil jako ledový smirkový papír, a vlhkost v nose mu zmrzla dřív, než udělal půltucet kroků. Rozhodně potřebujeme dřevo, pomyslel si nevesele, a jakmile se vrátí dovnitř, asi by si měl nastavit budíka na hodinkách. Nechá se každých pár hodin vzbudit a znovu nakrmí ohnivého mužíčka. Kdyby oheň uhasl, mohli by v tomto počasí umrznout. Byla tu jistá naděje, že ho probudí zima, ale kdyby ne… o tom nechtěl ani přemýšlet. Když se snažil odhrnout na kost zmrzlou plachtu, aby se dostal ke dříví, které chránila, s tichým zapraštěním se zlomila. Rychle pobral tolik polen, kolik unesl a vykročil nazpět k chatě. V okamžiku, kdy přes holé stromy bez listí mezi chatou a jezerem před ní spatřil světlo, byl už skoro u verandy. Zastavil se, minutu ho pozoroval, pak změnil směr a obešel chajdu ke schůdkům vedoucím k přednímu vchodu. Urazil několik stop dolů po mírném svahu, neboť se chtěl na světlo lépe podívat z místa, kde mu nebudou zavazet stromy. Sotva měl volný výhled, rty mu zaoblil líný úsměv. Na druhé straně jezera svítila jedna chata jako vánoční stromeček, ze všech oken zářilo do tmy světlo. Neusmíval se ani tak proto, že měli elektřinu, ale hlavně proto, že kromě nich byl na jezeře ještě někdo jiný. Zítra ráno může přejít po zamrzlé hladině a poprosit, jestli by


70

si nemohl zavolat a požádat o vyřešení problému s dodávkou elektřiny, pokud tou dobou nebude již obnovena. Třeba se mu dokonce povede vyškemrat svezení do města, aby se lépe zásobili do doby, než uklidí silnici a budou moct odjet. Ve stromech vzadu, trochu na boku zaslechl hlasitý šramot. Teddy strnul a pomalu otočil hlavu, aby se podíval přes rameno. U kůlny spatřil obrovskou, pomalu se šinoucí siluetu a okamžitě poznal medvěda. Mimo medvědů žilo v lesích jen málo zvířat této velikosti. Ačkoli spatřit jednoho z nich v tomto ročním období byla skutečná vzácnost. Medvědi neupadali do zimního spánku, jak se domnívala většina lidí, alespoň ne do pravého zimního spánku se zpomalením metabolismu a snížením tělesné teploty. Normálně hluboce spali, a tudíž mohli být i probuzeni. Tohle stvoření nejspíš vyrušila včerejší noční bouře. Poblíž jeho doupěte spadl strom nebo… No, mohlo to být cokoli, ale na tom vlastně nezáleželo. Hlavní bylo, že chlupáč byl vzhůru a nejspíš měl hlad. Teddy hned nezpanikařil. Stál proti větru a v šerém stínu stromů. Nebylo pravděpodobné, že ho medvěd uvidí nebo ucítí a nepochybně se bude dál ploužit svou cestou. Stačí, když počkám, chvilku nebo dvě, nebudu se zvířeti plést do cesty… a budu se modlit, aby ta potvora neměla jako na potvoru namířeno mým směrem, pomyslel si pochmurně, a když se znenadání otevřely dveře, střelil očima k chatě. "Teddy?" zavolala Katricia, jen co v kombinéze a botách vyšla na verandu a koukla ke kůlně. "Nepotřebuješ pomoct?" Zato teď zpanikařil dokonale. Dokonce se ani nezamyslel. Jakmile uviděl, že se medvěd zastavil a


71

pomalu se otáčí ke Katricii, pustil všechna polena, co nesl, kromě jednoho, se kterým vyrazil vpřed a řval: "Vrať se dovnitř!" Katricia se překvapeně obrátila jeho směrem, ale Teddyho pozornost patřila medvědovi, který se také otočil a nyní stál čumákem k nim. Zvíře zaváhalo, a Teddy moment doufal, že chlupáče nečekaný pohyb a hluk zastraší. Ale vyhladovělé zvíře uprostřed zimy jen tak nějaký hluk a pohyb nezažene, zavětří-li něco na zub. Medvěd zaútočil. "Běž dovnitř!" znovu zařval Teddy a v běhu zvedl své poleno. Pokračoval v hulákání, uháněl kupředu s polenem ve zvednuté ruce a dělal při tom co možná největší kravál. Snažil se vypadat co nejobrovitější a nejhrozivější. Medvěd ani nezpomalil. Bylo to jako nějaká hra na kuře, ale na poslední chvíli zahnul Teddy doprava k chatě a vší silou se ohnal ze strany po medvědově hlavě. Trefil, dopad mu rozvibroval paži, ale nestačil uhnout dost daleko nebo dost rychle a záhy ucítil, jak se mu drápy jedné pracky zarývají do hrudi a do břicha. Lapaje po dechu bolestí znovu máchl dřevem, při tom pozadu klopýtal ke stěně chalupy. Chlupáč se k němu zrovna otočil, a tak se tentokrát Teddymu podařilo udeřit ho do čenichu. Medvěd zařval bolestí a vztekem a zvedl se na zadní. Teddy si byl naprosto jistý, že už to má spočítané, když vtom kousek vedle něho zahřměl výstřel z pistole. Polekaně se otočil a zjistil, že se ze schodů žene Katricia, v ruce jeho zbraň, a míří do nebe, kam zrovna poslala další kulku. Nechápavě na ni zíral. Uvažoval, jak se tak rychle dostala dovnitř, popadla jeho pistoli a vyběhla zase ven, ale potom si vybavil, že nesmrtelní jsou neuvěřitelně rychlí. Obrátil se zase na medvěda a s


72

náramnou úlevou zaznamenal, že má v dohledu už jen chlupáčovu obrovitou zadní část mizející v lese. Kombinace polena a zbraně očividně stačila, aby si na ně dal zajít chuť. "Jsi v pořádku?" Katricia stála před ním a v měsíčním světle se jí ve tváři zračil strach a obavy. "Cítím krev. Dostal tě?" Sevřel poleno ve svých rukou a zaskřípal zuby, protože začínal brát na vědomí pálení v hrudníku, ale jen zavrtěl hlavou. "Nedělej si starosti, jsem v pohodě," zalhal a udělal čelem vzad, aby se pomalu vydal k polenům, která upustil. "Teddy, máš roztrženou bundu," ozvala se těsně za ním Katricia. "Nech mě se na to podívat—" "Jsem dobrej," zavrčel a odmávnul ji. "Musíme to dříví včetně sebe dostat dovnitř pro případ, že změní názor a vrátí se. Můžeš se na to podívat pak." Katricia zaváhala, ale potom se rozběhla podél schodů a konce verandy, aby rychle posbírala polena, která upustil na zem, aby mohl zaútočit na medvěda. Teddymu se ulevilo, že to nemusel dělat sám. Panika skončila, adrenalin odezníval, a jemu začínalo být slabo po těle a byl celý jakýsi roztřesený. Nechal to tedy na ní. U schodů se zastavil, poleno, které nesl, si jednou rukou přitiskl k hrudi, aby se tou druhou mohl držet zábradlí. Začal stoupat po čtyřech malých schůdcích a v duchu se rozčiloval, jakou mu to dalo práci. Poslední schod si nezadal s výšlapem na Mount Everest. Kymácel se a nesvírat zábradlí, neudržel by se na nohou. "Teddy?" Strach v Katriciině hlase ho donutil se narovnat a udělat ty dva kroky, které ho dělily ode dveří do chaty.


73

Podařilo se mu je otevřít a vpotácet se dovnitř. Dokonce ještě zvládl otevřít dveře vedoucí do kuchyně, ale pak byl najednou na kolenou a bezvládně padal na futra. To zpropadené poleno teď objímal oběma rukama a instinktivně si ho vší silou mačkal k hrudi v místě, odkud se začínala šířit nesnesitelná bolest. "Teddy!" Uslyšel, jak za ním na podlahu předsíně dopadá dřevo a vzápětí už ho chytila Katricia zezadu v podpaží. Když ho zvedala na nohy a postrkovala z prahu dveří do kuchyně, poleno mu vyklouzlo a žuchlo na zem. Ta zatracená ženská mě prakticky nese, jako bych nevážil o nic víc než dítě, pomyslel si znechuceně, když ho dopravila do kuchyně a posadila na židli. Tyhle nesmrtelné umějí být skutečnou pohromou pro mužovo ego. "Ukaž, podívám se ti na to." Obešla ho dopředu a pokusila se mu vypáčit paže z hrudníku, ale jenom se na sedačce naštvaně odvrátil. "Nejdřív přines dřevo a zavři dveře. Necháš zbůhdarma utíkat všechno teplo," zabručel. Nadávala, ale utíkala ho na slovo poslechnout. Jakmile byla pryč, ztěžka se opřel dozadu a spustil ruce, aby se na sebe mohl podívat nejprve sám. Jediným světlem v místnosti byl oheň v krbu. Ta dvě polena, která přiložil, než se vydal ven, teď vesele hořela, ale nedalo se říci, že by plameny dávaly příliš mnoho světla. Na to seděl moc daleko. Přesto rozeznal dost na to, aby poznal, že je vážně zraněný. Rána byla dlouhá, protrhla těžkou zimní bundu na pravé straně prsou a vedla diagonálně k levému boku. Medvědí drápy jako nic prořízly látku, materiál zateplení a dokonce zip… a bezpochyby také kůži. I v chabém světle viděl lesk krve


74

a nyní si také uvědomoval mokro dole na břiše a na nohou. Džíny promokvaly krví a ta mu teď tekla po nohou. Kriste, šeredně krvácím, pomyslel si a poprvé dostal skutečný strach. Navíc to teď začínalo pekelně bolet. "Tak už mě konečně nech, ať se na to podívám." Katricia byla zpátky, otáčela celou židli čelem k sobě, a tentokrát se ji zastavit nepokusil. Její reakce na první pohled na ránu ho kapku vylekala. Nesmrtelní měli podstatně lepší noční vidění než smrtelníci, a tak nepochyboval, že v mihotavém světle ohně viděla lépe než on za denního světla. Když se sklonila, aby se mu podívala na prsa a břicho zblízka, ve tváři se jí odrazilo zděšení a hrůza, které mu na klidu věru nepřidaly. A pak, jako lusknutím prstů, zčistajasna sršela aktivitou prokládanou šťavnatými kletbami a rychle mu svlékala bundu. "Proč jsi to, do prdele, udělal?" Frustrovaný dotaz zaslechl ve chvíli, kdy se Katricia vypořádala se svrchníkem a pustila se do svetru. Moc se s ním nepárala, už beztak zničenou pleteninu jednoduše roztrhla ve dví. Otevřel oči – vůbec si neuvědomil, že je zavřel – a zmateně se zamračil na šošolku její hlavy. "Udělal co?" "Zaútočil na toho pitomého medvěda," odsekla a jediným škubnutím zrušila zkrvavený, potrhaný kabátek flanelového pyžama. "Snažil jsem se tě zachránit," zabručel, a když uviděl, že kůže dopadla stejně jako látka zimní bundy, jen těžce polknul. Zranění vypadalo po čertech škaredě. Čtyři hluboké vrypy se táhly úhlopříčně od prsou k boku, jako dlouhé krvavé strouhy vedoucí jeho hrudníkem. "Já jsem nesmrtelná. Měl jsi to nechat na mě,"


75

vyštěkla Katricia, narovnala se a zamířila ke dřezu. "Fajn. Až se zase staví na kus řečí medvěd, a ty vyletíš ze dveří a budeš ječet jako siréna, což samozřejmě neujde jeho pozornosti, nechám to zatracené zvíře, ať si tě klidně sní," zavrčel podrážděně, sotva se vrátila s utěrkou. Když mu začala otírat hrudník, trhl sebou bolestí a skrz zuby procedil: "Seš si jistá, že to chceš dělat zrovna takhle? Akorát mrháš krví. Možná bys ji měla prostě olízat, když už máš tu možnost." Když Katricia zvedla hlavu a za laskavou nabídku ho probodla rozzlobeným pohledem, Teddy se zašklebil a pak mírně pokrčil rameny, čehož vzápětí zalitoval. Zabolelo to, až sebou znovu trhl, přesto neudržel jazyk za zuby. "Je to naprosto dobrá krev a ta tvá slíbená dodávka pořád ještě nedorazila. Mimoto mi teče po nohách. Můžeš mi je pucovat jazykem, mohla by se z toho vyklubat senza zábava. Rozhodně bys tím odvedla mou pozornost od bolesti." Když jen nevěřícně vytřeštila kukadla, zavřel oči a opřel si hlavu dozadu. "Nevšímej si mě. Myslím, že jsem v deliriu. Musí to být následek toho zpropadeného snu, co se mi zdál." "Nám zdál," opravila ho vážně a pokračovala v otírání krvavé hrudi. Teddy zabojoval s očními víčky a podařilo se mu zvednout jak je, tak i hlavu, takže opět zíral na Katriciinu šošolku. "Nám?" "Byl to sdílený sen," řekla, aniž vzhlédla. Soustředila se na pokus vyčistit mu ránu natolik, aby se na ni mohla lépe podívat. Marná snaha. Stále z ní tvrdošíjně vytékala krev a mařila její úsilí. "Sdílený sen?" zopakoval a bolest křivící mu tvář pozvolna nahrazoval blažený úsměv. "Takže my


76

fakticky jsme životní druhové?" Katricia pouze kývla, neboť její pozornost patřila jeho zranění, a Teddy se moment křenil jako idiot, ale pak se zamračil a vzdychl. "No řekni sama, není to prostě k vzteku? Ukáže se, že jsem životní druh, a natáhnu brka dřív, než si to užiju," blábolil otráveně, a když vzdala snahu smýt krev a místo toho mu utěrku pevně přitiskla na prsa a břicho, aby se raději pokusila zastavit krvácení, syčivě nasál vzduch. "Ty neumřeš," prohlásila se smrtelnou vážností a zatlačila na ránu silněji. "Proměním tě. Bude to v pohodě." "Na proměnu potřebuješ krev a tady žádná není. Nemůžeš mě proměnit," odtušil mírným tónem, a pak se znovu přinutil zvednout hlavu a otevřít oči. Spatřil na její tváři strach a z posledních zbytků síly se usmál. "Neboj se, na to, abych umřel, jsem příliš paličatý mezek a taky hrozně umíněný." Nevypadala, že by ji tím moc uklidnil. Teddy předpokládal, že na vině byl jeho hlas, který s každým slovem víc slábl, a navíc oba věděli, že je to jen bohapusté holedbání. Byl si docela jistý tím, že umře. A byla mu čím dál větší zima, což sice mohl být následek šoku, ale on měl podezření, že to bylo ztrátou krve. Vykrvácím, pomyslel si. Už neudržel ztěžklá víčka a opět zavřel oči. "Možná bys mohla přiložit na oheň další poleno. Najednou je mi tady nějaká zima," unaveně zašeptal těsně předtím, než ho spolkla temnota.


77

6. KAPITOLA Teddy se probudil v posteli, příjemně prohřátý, do pasu přikrytý prostěradlem, s přikrývkami zkopanými do jednoho chumlu v nohách. Stručně řečeno, jako vždycky. Takto byl totiž zvyklý se probouzet. Nicméně místnost, ve které byl, nepoznával. Světlo svítilo na uklidňující, bleděmodré stěny podobné těm v ložnici u něj doma, ale nábytek kompletně haproval. Dva prádelníky a noční stolky byly ze světlého dřeva, okna namísto jeho tmavě modrých závěsů zakrývaly ledově modré žaluzie a postelí by nepohrdl ani král, byla veliká a proklatě pohodlná. Navíc v ní nejsem sám, konstatoval v duchu s pohledem upřeným na ženu ležící vedle něho. Katricia v tričku nadměrné velikosti, v tom, které měla na sobě v jejich sdíleném snu. Právě když se na ni díval, cosi ospale zamumlala, překulila se k němu a přehodila mu paži přes hrudník. Hrudník, ze kterého nerostou šedivé chlupy, uvědomil si a zvedl hlavu, aby se na sebe podíval důkladněji. Hruď měl širokou, prsní svalstvo vyrýsované, břicho ploché a ten náznak panděra, který mu během posledních pár let narostl coby daň přibývajícímu věku, byl ten tam. Nyní mu svalstvo a kosti obepínala hladká a pružná pokožka, a šedé chlupy nahradil jemný porost tmavých chloupků na hrudi, stejně jako na pažích… a na nohou, jak uviděl, když jednu vystrčil zpod prostěradla. Navíc měl ruce a nohy pevné, udělané a zdatné stejně, jako bývaly, když býval mladší. A nic ho sebeméně nebolelo ani ho nikde nepíchalo.


78

Normálně se ze spaní budil ztuhlý a přeleželý, a zprovoznění obstarožní tělesné schránky si pokaždé vyžádalo trochu času, hekání a opatrného protahování. Ale teď ho nic takového netrápilo. Ve skutečnosti se cítil zatraceně dobře. Plný energie a… ježkovy voči, mám ranní erekci. Tu už jsem neměl, no, hezký čásek, listoval v paměti a zakřenil se. Tehdy si Teddy uvědomil, že už zase sní. Musel jsem omdlít, pomyslel si. Pravděpodobně je pořád v chatě, zhroucený na kuchyňské židli, a Katricia kolem něho pobíhá a snaží se mu zachránit život. Sdílený sen to být nemohl, protože v tom sice na sobě měla stejné triko, zato on sám byl čtyřiašedesátiletý dědek, a ne silný, zdravý hřebeček, jako když byl na vojně. Takže teď musel mít svůj vlastní, soukromý sen. Buď to anebo jsem mrtvý a tohle je nebe, usoudil Teddy. Nikdy by ho nenapadlo, že si může vzít s sebou do nebe Katricii, protože ta je nejspíš pořád ještě naživu. Ale třeba v nebi dostanete prostě to, co chcete. A pokud ano, tak tohle bude ráj. Katricia a postel. Teddy si byl naprosto jistý, že pro něj to znamená nebe. Sotva ho to napadlo, pousmál se. Před pouhým dnem by řekl, že nebe by pro něj byla pěkná procházka po lese s Elvi, jak měli ve zvyku ve věku týnejdžrů. Bože, jaká změna může nastat za jediný den, pomyslel si ironicky, a když Katricia ze spaní něco zašeptala a posunula si nohu pod prostěradlem podél té jeho, sklopil k ní oči. Holá noha na holé noze, zaznamenal se zájmem. Nebyl jediný, koho tato skutečnost zaujala. Malý Teddy pozvednul hlavičku, jako by se na ně chtěl pod prostěradlem juknout i on. Teddy zvedl ruku položenou vedle hlavy a zlehka pohladil Katricii přes tričko po zádech. Letmý dotek


79

způsobil, že si povzdechla a začala se mu převalovat v ústrety. Rychle ucukl, aby mu pod Katricií, která se překulila na záda, neuvízla ruka. Když zůstala klidně ležet, lehl si na bok a zahleděl se na ni. Ve spánku vyhlížela sladce a nevinně. Člověk by neřekl, že z toho čumáčku může vykouknout rarášek s hříšným smyslem pro humor, k čemuž docházelo, když ho popichovala. Vlastně mu to chybělo. Líbila se mu nezbedná stránka její osobnosti. Sexy úsměvy, škádlivý třpyt v očích, když mu pohledem sjížděla po těle, škodolibá až nestoudná radost, když ho trefila sněhovou koulí nebo rozdrtila v kartách. Bezprostřední nelíčené nadšení, které dávala najevo nad jednoduchou stravou, kterou měli k jídlu, a v neposlední řadě se mu zamlouvala rozkoš, jíž se tak krátce oddávali ve společném snu. Katricia z něho málem za uši vytáhla na svět mladého Teddyho. Muže, co měl rád život a ještě ho tolik netížily povinnosti a odpovědnost. Po letech práce policisty zcyničtěl, ale jí se nějak povedlo vrátit mu pocit, že svět může být dobrým místem k životu. Díky ní se opět cítil živý… což je pěkná ironie, protože jsem pravděpodobně mrtvý, ušklíbl se v duchu. Ale proč se trápit podružnými detaily, když jsem tady a s ní. Co na tom sejde, jestli je to sen nebo ráj? Byl připraven si to náležitě užít. S úsměvem zatahal za prostěradlo, kterým byli od pasu dolů oba přikrytí, a pak pomalu pokračoval v popotahování, dokud neodhalil její holé nohy. Ještě ho odkopal sám ze sebe, mezitím si ji už ale mohl bez překážky prohlížet. Již dříve si povšiml, že má atletické tělo, a nyní se přistihl, že nedokáže odolat a prostě musí přejet dlaní po noze, kterou měl blíž. Začal těsně nad kolenem a pokračoval vzhůru ke spodnímu lemu jejího


80

spacího trika, čili až na vršek stehna. Když prsty klouzal po pevné, svalnaté končetině, Katricia si tiše povzdechla a znovu se překulila na bok, tváří k němu. Mohla by být běžkyní, pomyslel si, zatímco přesouval ruku z nohy, kterou nyní zabořila do matrace, k té nahoře. Jel dlaní vzhůru k boku a tričko hrnul před sebou. Zrakem při tom lačně hltal každý palec pokožky, kterou odhalil, a pokračoval a tlačil lehkou tkaninu stále výš. Spací úbor byl veliký a volný, a on ho vyhrnul až pod ňadra. Teprve potom jeho majitelka zakňourala a převalila se na záda. Jen co přetáhl bavlnu přes vábný kopeček, naklonil se nad Katricii a zmocnil se vzdálenější bradavky. Vzal ji mezi rty a lehce sál. Když tím však vyvolal slastné mravenčení ve svém vlastním těle, nevěřícně vyvalil oči. Zkusil sát silněji a pak ještě podráždil natěšený hrbolek zuby. Obojí jen zesílilo pocity, které v něm už háraly. Mimoděk zasténal, přičemž si matně uvědomoval, že i Katricia ze spaní zakňourala. Uvolnil bradavku, zvedl hlavu a zadíval se na ni, ale pořád spala. Rtíky však měla pootevřené a dýchala mělce. Hleděl jí do tváře, poslepu položil ruku na její ňadro a jemně stiskl. Potom zmáčkl ještě jednou, než vzal bradavku mezi palec a ukazováček a něžně ji žmoulal. Katricia si znovu slastně povzdechla, převrátila hlavu na polštáři, a Teddy se musel kousnout do rtu, aby nezavzdychal spolu s ní. Do prkýnka, já cítím její rozkoš, došlo mu. To by vlastně souhlasilo, jsem-li životním druhem, mám ji být schopen vnímat. Tohle musí být nebe, rozhodl se a sklonil hlavu k druhému ňadru a začal je opečovávat svými ústy. Číslo jedna


81

nechal prozatím na pokoji a volnou rukou sjel po břiše mezi nohy. Byla rozpálená a už nyní mokrá. Žádné překvapení. Malý Teddy byl pocity, které jím protékaly, vzrušený zcela určitě. Ten malý vojáček stál v pozoru už nyní, ale když velký Teddy pohladil Katriciinu zmáčenou tkáň, čímž do obou vypouštěl jeden šíp rozkoše za druhým a vytrvale tak přitápěl pod kotlem vroucího vzrušení, vypnul hruď a postavil se na špičky. Za mlada byl s mnoha ženami a vždycky se považoval za velkorysého milence, ale ať se propadnu, jestli jsem si někdy uvědomil, jak jsem dobrej. Sakryš, není divu, že jsem se nikdy nechtěl se ženskou jen kamarádit. Tyto arogantní úvahy mu probíhaly hlavou, dokud svými ústy prozkoumával její tělo, olizoval a oždiboval si pěšinku od jednoho ňadra ke druhému, ale když vzápětí poslal rty, aby putovaly po trase, kterou se prve dala jeho ruka, a začal si jazykem klestit cestu po břiše, přestal myslet docela a dále už prostě jen cítil a vnímal. Když se Katricia vzbudila, lapala po vzduchu a při tom tiše supěla a sípala. Tělo měla spalované plameny šlehajícími z ohně, který jí někdo založil mezi nohama. Okamžik tam prostě jen ležela a zírala do stropu ložnice bratrancovy chaty, zatímco se přes ni přelévaly vlny extatického blaha. Vlna za vlnou ji neúnavně zaplavovala slast, ale pak si vzpomněla, jak se tam dostala a proč, a starosti rozředily rozkoš alespoň do té míry, že se byla schopná poohlédnout po Teddym. Asi by neměla být překvapená, že ho našla s hlavou zabořenou mezi jejíma nohama, jak snaživě přikládá na ohýnek, který ji stravoval zaživa. Nikdo a nic jiného ji nedokázalo rozpálit tak, jako on. Ale Katricia byla


82

překvapená. Zatímco procházel proměnou, probděla vedle něj dobrých čtyřiadvacet hodin. Lila do něho jeden sáček krve za druhým a při tom usychala strachy, že když se k jeho věku připočte těžké zranění, které utržil, a ta hrůza krve, kterou ztratil, přes to všechno to nakonec projede a proměnu nepřežije. Když byl z nejhoršího venku a stále žil, konečně si dovolila usnout, ale vlezla si do postele za ním, aby se neprobudil sám a zmatený. To poslední, co by čekala, bylo, že ho najde, jak— "Ach můj Bože," zaúpěla, a když do ní Teddy vsunul prst a přitom ustavičně pokračoval v tom, co dělal, myšlenky se jí rozutekly. Rozkoš, která ji pak převálcovala, byla tak neuvěřitelná, že to bylo téměř děsivé. Čeho je moc, toho je příliš. Nemohla— "Teddy!" vykřikla, popadla ho za vlasy a skoro surově za ně zatahala. Zoufale chtěla, aby toho nechal. Nemohla popadnout dech a měla pocit, jako by tonula v rozkoši, kterou vyvolával. Probíjela se tělem a narážela jí na mozek v opakovaných, nelítostných přívalech. A pak zareagoval na její kudlení, přestal ji mučit, zvedl se a popolezl po jejím těle výš. Kýžený oddech však neměl dlouhého trvání, protože dřív, než se stačila rozkoukat, do ní vjel jako horký nůž do másla a ve stejnou chvíli si podmanil její rty svými. Katricia mu zasténala do úst. Už to byla strašně dlouhá doba, co někdo navštívil její lůno, a jeho přítomnost byla zpropadeně příjemná. Paže a nohy mu ovinula okolo ramen a boků, a zatímco do ní přirážel, držela se jako o život. Jestli se mám utopit, přinejmenším nepůjdu ke dnu sama, pomyslela si, přilepená k němu vším, co měla, dokonce i rty. Měla rty skoro vcucnuté do jeho úst, dokud znenadání nepřerušil polibek a nepřesunul rty k jejímu uchu, šeptaje:


83

"Zatraceně krásně voníš." Katricia jen zasténala a zavrtala mu nos za ucho, a zatímco jeho tělo bušilo do jejího, na oplátku jemně okusovala boltec. Když ucítila, jak jí noří zuby do krku, překvapeně vykulila oči, a jen co ji zasáhla závěrečná, dvojnásobná vlna rozkoše, tsunami, která se prohnala její myslí, vykřikla, ale to už všechno mizelo v kalných hlubinách. Když se o něco později Katricia probrala a otevřela oči, zjistila, že se kouká do usměvavé tváře Justina Brickera a na zubech má krevní sáček. Zamračila se nad pytlíkem v puse, napolo se posadila, vtom z ní ale začalo sjíždět prostěradlo, a tak ho raději urychleně zachytila, jelikož pod ním byla nahá jako prst. Rozhlédla se a uviděla, že Teddy leží na zádech vedle ní a Anders mu drží u pusy sáček. Pořád byl v bezvědomí. "Nechala jsi ho, aby tě kousnul." Otočila se na Brickera, který tu poznámku pronesl, a ještě si při tom pohoršeně pomlaskával jazykem, a probodla ho rozzuřeným pohledem. Pravda, trochu mu ubíral na efektu ten igeliťák na zubech. Nenechala Teddyho, aby ji kousnul, využil momentu překvapení. Ne, že by jí to vadilo. Bylo to… no… "Jo, to věřím," suše poznamenal Bricker, který jí očividně četl myšlenky. "Jenomže je to upíří zelenáč a ještě neví, kdy přestat. Budeš mu muset vysvětlit, že dokud nebude jeho proměna u konce, není dobré kousat. A až tě kousne potom, měl by to být spíš cucflek, než ko-ko. Kousnu a kojím se," vysvětlil, když tázavě povytáhla obočí. "Do hajzlu, musel ti vysát poctivej litr, než ztratil vědomí. Když jsme vás přišli zkontrolovat, byli jste oba mrtví pro svět, a tohle je třetí pytlík krve, co


84

ti dávám." Katricia se nad tou informací zamračila a pak, jakmile si uvědomila, že má sáček prázdný, vytrhla ho z úst a znovu pohlédla na Teddyho. "Je v pořádku?" "Bude v cajku. Potřebuje akorát pár pytlíků a měl by být v pohodě," chlácholivě přitakal Bricker a podal jí další sáček. "Ještě pořád se proměňuje, a když tě kousnul, přibral do party tvoje nanoboty… No, co ti mám povídat. Sama víš, že to není nejlepší nápad." Přikývla a nabodla si sáček krve na tesáky. Každý nesmrtelný měl v těle jistý počet nanobotů, optimální množství schopné udržovat ho ve vrcholné kondici. Co udělali nanoboti poté, co vstoupili do nového hostitele? Zhodnotili situaci a začali spotřebovávat krev na svou reprodukci. Současně se však také pustili do oprav případných zranění, které zrovna ohrožovaly život jejich pana domácího. No a pak si vyhrnuli rukávy a vrhli se do práce na zásadních změnách. Byl to bolestivý proces, a ona musela skoro celou noc a den v podstatě bezmocně přihlížet, jak se Teddy svíjí, zmítá a křičí, zatímco procházel nejhoršími etapami proměny. Ale kompletně proměněn zatím stále ještě nebyl. V jeho těle bylo nutné provést jisté další změny, a to potrvá několik příštích dní nebo dokonce týdnů. Během té doby bude potřebovat zvýšené dávky krve, aby evoluci ustál… a stupňovat už tak značnou zátěž nebylo rozumné. Naneštěstí přesně to způsobil Teddy svým kousnutím. Nasál do svého těla její nanoboty. Nečekaná invaze cizích nanobotů přinutila domorodce tvrdě dřít, aby okupanty asimilovali nebo raději zlikvidovali, což si vyžádalo krev navíc. I přivandrovalci spotřebovávali krev, dokud nebyli vyhlazeni. Nebylo to nic moc prospěšného pro žádného nesmrtelného, ale pro


85

nováčky, jejichž proměna byla dosud v plném proudu, to bylo mimořádně škodlivé. A co se týče jí, jestli potřebovala tři sáčky, aby vůbec přišla k vědomí, rozhodně jí odebral nezdravé množství krve. Bude mu muset tyhle věci vysvětlit, aby to nezopakoval, až spolu zůstanou sami. Nezabilo by je to, ale paralyzovalo. Zůstali by vydaní napospas, dokud by nešel někdo kolem a nenašel je. Tentokrát to naštěstí byli Bricker s Andersem a pomohli jim, ale— "Přichází k sobě." Katricia pohlédla na Anderse. Právě odstraňoval Teddymu z úst poslední sáček. Přejela pohledem po Teddyho tváři a všimla si, že oční víčka sebou cukají, jako by se oči pod nimi pohybovaly. "Je pozdě. Každou chvíli vyjde slunce. Chceš něco, než půjdeme na kutě?" zeptal se Bricker, a jen co stáhla ze zubů prázdný igelit, vzal si ho od ní. Zavrtěla hlavou, a když oba muži přešli k patám postele, přinutila se odtrhnout oči od Teddyho a usmála se na ně. "Ne. Ale děkuji vám." Bricker přikývl a obrátil se k odchodu se slovy: "Chladicí box tu zatím necháme pro případ, že byste ho ještě potřebovali. A předtím, než za soumraku zvedneme kotvy, se za vámi ještě stavíme." Katricia přikývla, ale očima se už vracela k Teddymu, a tak odchod těch dvou z pokoje spíše slyšela, než viděla. Sotva se ozvalo klapnutí zavřených dveří, Teddy otevřel oči. Okamžik na ni nechápavě hleděl, zmateně se rozhlédl po místnosti, ale vzápětí se uvolnil. "Na chvilku jsem pozapomněl," přiznal ironicky, zatímco se vedle ní zvedal do sedu. "Pozapomněl na co?" zeptala se nejistě, když se naklonil, aby ji políbil na rameno.


86

"Že jsem mrtvý," zašeptal a přidal k polibku uždibnutí těsně předtím, než začal přesouvat rty k jejímu oušku. "Mrtvý?" překvapeně se odtáhla. "Mmm," přisvědčil a jednoduše ji následoval, aby v tom pokračoval. "Ale Teddy, ty nejsi mrtvý," vyvedla ho z omylu s napůl bezdechým smíchem. "Ale ano, jsem. A tohle je nebe," objasnil jí, otočil hlavu a nyní si vzal na paškál její rty. Minutu nemohla mluvit. Se dvěma jazyky v ústech se těžko mluví, ale když jí jeho ruce začaly šmejdit po těle, přinutila se polibek přerušit a odtáhnout se. Hlas měla pevný, když říkala: "Teddy, ty nejsi mrtvý. Tohle není nebe. Já— Proč by sis myslel, že je tohle nebe?" skočila sama sobě najednou do řeči. "Ty, já a postel? To je na beton nebe," nedal se zviklat, zatímco jí znovu něžně okusoval boltec. "Ty, já a postel, a ne ty a Elvi?" podivila se. Teddy se odtáhl, aby se na ni pobaveně podíval. "Vidíš snad tady někde Elvi? Neměli jsme vztah tohoto druhu. Ona byla…" Na moment se odmlčel, jako by hledal slova, a pak se zamračil a kouknul po ní: "Hele, tohle je moje verze nebe. Jak to, že mi ho kazíš řečněním?" "Protože tady není nebe," odsekla Katricia. "Teď laskavě dopověz, cos říkal. Čím pro tebe byla Elvi?" Zakabonil se, jeho stříbrošedé oči podrážděně metaly blesky, a pak si povzdechl a padl zpátky na postel. "Fajn. Elvi byla… no, byla tak trochu paní Dokonalá. Hodné děvče, dobrá manželka, vzorná matka. Byla… hodná," dokončil bezradně, a pak se ušklíbl a suše dodal: "Nejspíš stále je. Já jsem ten, kdo je mrtvý." "Nejsi mrtvý," zopakovala Katricia, ale její slova


87

zněla nesoustředěně, myšlenkami byla u toho, co právě řekl. "Takže byla hodná. Nebyla tak náhodou pro tebe něco jako panenka Marie? Ne—" "Nebyla skutečnou ženou, jako jsi ty," přerušil ji a netrpělivě se posadil. "Nemůžeme se teď konečně vrátit do mého nebe?" "Ne, počkej," když po ní sáhnul, opět se odtáhla. "Co si představuješ pod pojmem skutečná žena?" Teddy s povzdechem rezignoval. "Někoho, kdo ti rozpálí krev v žilách, dráždí tvůj intelekt, udržuje tě ve střehu a kryje ti záda. Partnerka v každém slova smyslu." "A ty si myslíš, že já taková jsem? Už?" vyhrkla překvapeně. "Já vím, že taková jsi," prohlásil, a když na něj jen zírala, potřásl hlavou. "Kdo zahnal medvěda, když jsem s ním bojoval?" "Já," zamračila se. "Jiná ženská by utekla dovnitř a koukala se oknem, zatímco já bych se venku potýkal s huňatým problémem. Ale tys mi kryla záda a dokonce při tom použila mozek," zdůraznil a kývnul. "Kdopak mě to trefil sněhovou koulí do hlavy, plácnul utěrkou a při mytí nádobí pocákal vodou? A v podstatě si nenechal ujít jedinou příležitost, aby provokoval a hravě mi ukázal, kdo s koho?" "Aha," pípla Katricia a provinile si okusovala ret. "Nutíš mě namáhat rozoumek, abych s tebou udržel krok," pokračoval Teddy, křenící se jejím rozpakům "Máš bystrou hlavu a pohotově reaguješ. Ani nevím, kolikrát jsi dneska vyhrála slovní kopanou, neřkuli v kartách." "A umím ti rozpálit krev," zašeptala. Vážně přikývl. "Ano, madam, to zcela určitě. Celý boží den, od chvíle, kdy jsme tě potkali, cvičí malý


88

Teddy prostná. Takhle aktivní nebyl už hezky dlouho. A teď, nemohli bychom konečně nechat praktické psychologie a raději ho nechat protáhnout si tělo, o což doslova žebrá?" "Žebrá?" pobaveně se otázala Katricia, zastřeným hlasem. "Ano, žebrá, a snad se neurazíš, ale podle mě by nebe mělo být místem, kde se nemusí žebrat." "Teddy," povzdechla si podrážděně a vzala jeho tvář do dlaní. "Ty nejsi mrtvý. Proměnila jsem tě." Plnou minutu na ni zíral, nic nechápal a pak zamrkal a zeptal se: "Proměnila?" Omluvně přikývla a spustila: "Vím, že jsem se tě měla nejprve zeptat, ale tys umíral. To jsem prostě nemohla dopustit. A když jsem to předtím nadnesla, neprotestoval jsi, jen jsi namítl, že na to nemám krev. Tak jsem tě proměnila." Obočí mu povyjelo vzhůru, a pak si vyprostil obličej z jejích rukou a rozhlédl se. "Ale tento pokoj. Copak to není—" "Toto je ložnice v Deckerově chatě. Sousedí s tou tvou," dodala na vysvětlenou. "Decker je můj bratranec, chata patří jemu. Po proměně mi Bricker s Andersem pomohli tě sem dopravit." "Bricker s Andersem?" zamračil se Teddy. "Anderse znám. To je jeden vykonavatel. Ale kdo je Bricker?" "Bricker je také vykonavatel," objasnila a navázala: "Když jsi omdlel, zavolala jsem Marguerite. Parádně jsem panikařila. Umíral jsi a já tě potřebovala proměnit, ale krev pořád nikde. Naštěstí se kurýr objevil zrovna ve chvíli, kdy jsem měla na drátě tetu. Přijel na sněžném skútru a přivezl krev, benzín i jídlo. Proměnila jsem tě a on mi tě pomohl připoutat ke kuchyňskému stolu, aby sis


89

neublížil, a pak zůstal a pomáhal mi tě hlídat, dokud nepřijeli Bricker a Anders. Poslal je sem Lucian. Sotva jsem zavěsila, Marguerite mu zavolala, a on všechno zorganizoval. Zařídil, aby s sebou přivezli víc krve, také sehnal muže na odklizení padlých stromů, a sněžný pluh na protažení silnice, takže mohli chlapi zapracovat na elektrickém vedení. "On jde proud," pozdě ale přece si uvědomil Teddy a zvedl hlavu ke světlům na stropě. Katricia přikývla. "Elektřina začala jít zhruba v době, kdy jsi měl nejhorší část proměny za sebou. V obou chatách." "Tak proč jste mě přenášeli?" zamračil se. "Protože tato má vlastní generátor a teď je tu i benzín. V noci prý má udeřit další bouře. Jestli zase vypadne proud, tady budeme v pohodě." "Chytré," zabručel a usmál se na ni. Katricia mu úsměv oplatila. "Viď že jo?" Teddy se natáhl, aby ji pohladil po líčku, ale sotva zahlédl svou ruku, zarazil se. Nechal hlazení a obracel si ruku před obličejem. Nemohl uvěřit vlastním očím. "Žádné vrásky a jaterní skvrny jsou taky fuč," hlásil výsledky inspekce. "Jsi ve formě, ve špičkové kondici," tiše odtušila Katricia. "Tvé tělo odpovídá pětadvaceti rokům." Nepřítomně přikývl, sklopil zrak ke svému hrudníku a nohám, a pak se rozhlížel po místnosti, dokud pohledem nepřistál na zrcadle na prádelníku. Mlčky zíral na jejich odraz, až se obrátila i ona a spatřila jejich zrcadlové dvojníky, jak sedí bok po boku na lůžku. Ukazovalo mladou blond ženu a tmavovlasého muže, který vypadal stejně mladě. Přesto když najednou vyskočil z postele a odkráčel před zrcadlo, lekla se. Naklonil se a zahleděl se


90

na svou tvář z větší blízkosti. Chvíli váhala, ale pak vylezla z postele a šla se postavit za něj. "Kriste, tenhle chlapík se na mě ze zrcadla nepodíval už dlouhou řádku let," poznamenal šeptem Teddy. Jednou rukou si mnul temné strniště na tvářích a nahnul se ještě blíž, aby prozkoumal oči. "Mám stříbrné oči." "Před proměnou byly šedé, teď jsou stříbrošedé," pronesla tichým hlasem, a zatímco se narovnával, objala ho zezadu kolem pasu. "Taky vlasy mám hustší," podotknul. Položil dlaně na hřbety jejích rukou, pak je odtáhl od sebe a za jednu si přitáhl Katricii před sebe. Domnívala se, že ji chce vzít do náručí, ale obrátil ji zády k sobě, potom ji vzal oběma rukama kolem pasu a přidržel před sebou, takže se mohli dívat na svůj odraz. Koukala mu do tváře, ale viděla, že jeho oči v zrcadle cestují po jejím těle. "Líbí se mi tvoje tělo," prohlásil znenadání. Katricia doslova cítila, jak se červená, navíc to i viděla a připadalo jí to poněkud překvapivé. Řekla by, že telecí roky červenání už má dávno za sebou. Také se naivně domnívala, že se svým tělem nemá problém, přesto teď vyhrkla: "Mám malá prsa." Jeho ruce opustily pas, šinuly se výš a vzaly ty dva malé kopečky do dlaní. "Jsou dokonalá," zavrčel. Zatímco mačkal a hnětl drobná ňadra, Katricia se mírně vyklenula v ústrety jeho dotekům, při tom bezmyšlenkovitě dorážela na rostoucí tvrdou věc, která ji tlačila na zadečku. Posléze se soustředil na bradavky, bříšky prstů přejížděl po tuhnoucích hrotech, načež je uchopil a něžně mnul. "Tohle tvoje kňourání prostě miluju," zamumlal Teddy, skláněje hlavu, aby ji políbil na krk.


91

Katricia otevřela oči, ani si neuvědomila, že je zavřela, a vydechla: "Jaké kňourání?" Místo odpovědi slanil rukou z jednoho kopečku rovnou do roklinky nohou a Katricia lapla po dechu, a když ji tam začal laskat, zasténala a přitiskla se na něj silněji. "Tohle kňourání," zašeptal a olíznul jí krk. Sotva ucítila, jak ji na kůži škrábly jeho tesáky, vydechla: "Nekousat." "Hmm?" zamumlal tázavě a současně do ní zákeřně pronikl jedním prstem. "Nekousat," vyjekla Katricia a s rukama položenýma na jeho ruce se jí podařilo ze sebe dostat: "Je to— Prostě je to pro tebe nezdravé. Proč, vysvětlím později." Teddy bez protestů přistoupil na pravidla hry: "Žádné kousání," a pak si najednou vyprostil ruku z úžlabiny Katriciiných nohou, zvedl jejich majitelku do vzduchu a odnesl k posteli. Uložil ji na ni, ale nepřilehl si k ní ihned. Místo toho uchopil jednu nohu, zvedl a políbil nárt, ještě ho zlehka poškádlil zuby. Druhou rukou jel vzhůru po lýtku, až dlaní spočinul v jeskyňce pod kolenem. "Líbí se mi i tvoje nohy. Jsou silné a dokonalého tvaru." "Jé," tak trochu bez dechu hlesla Katricia, když se rty vydal po stejné trase jako předtím rukou, tudíž putovaly po boční straně lýtka k severu. A když sklonil hlavu a vnořil jazyk do podkolenní jamky, zalapala po dechu a zakroutila se s ohebností úhoře. "Líbí se ti to," zavrčel Teddy a znovu olíznul jemnou kůži v podkolení. Opět se zavrtěla, tentokrát o trošku víc. S potutelným úsměvem dal nohu pomalu dolů, ale jen aby hned zvedl tu druhou. "Tahle sdílená rozkoš je fakt bomba, jak by řekla děcka u nás doma."


92

Katricia vyprskla bezdechým smíchem, ale když olíznul dolík také za druhým kolenem, kousla se do rtu. Proběhlo jí totiž docela nové slastné tetelení. "Co máš ještě ráda?" vyklenul tázavě obočí a bříšky prstů jí dráždivě bruslil po stehně. "Pojď sem ke mně a já ti to povím," zašeptala a vztáhla ruce nahoru. Teddy zaváhal, ale pak půvabnou končetinu položil, vylezl na postel a postupoval mezi nohy. Ve chvíli, kdy se tváří dostal na úroveň hořejšku stehen, zpomalil, ale chytila ho v podpaží a nutila pokračovat, dokud neklečel na všech čtyřech, s koleny jen kousek pod rozkrokem a rukama opřenýma podél ramen. "Pověz mi, co máš ráda," zašeptal, sklonil hlavu a trochu se přikrčil, aby škádlivě olíznul bradavku jednoho ňadra. Katricia měla odpověď pohotově: "Mám ráda tebe," a pak mu nohou podrazila kolena, ve stejnou chvíli zvedla ruku, žduchla ho do ramene a vyvedla tak z rovnováhy. S překvapeným: "Uuf," dopadl na postel vedle ní, a ona nelenila, okamžitě se překulila, zvedla a posadila se na něj obkročmo. Poté se naklonila, až pod sebou ucítila mužství přimáčknuté mezi jeho břichem a její maličkostí, a hříšně se zasmála Teddyho překvapenému výrazu. "Co máš rád ty?" Usmál se, popadl ji za boky a posunul po rodinném stříbře tam a zpátky, čímž oba nenápadně polaskal. "Mám rád šlehačku." Katricia zmateně zamrkala, a když s ní znovu popojel po svém těle, musela se ho chytit za paže, aby udržela balanc. Zadýchaná rozkoší, která se jí při tom prohnala, nejistě hlesla: "Šlehačku?" "Mmm." Zvedl jednu ruku, aby ji pohladil po ňadru a


93

vysvětlil: "Rád bych ti ji pečlivě nanesl na celé tělo a ještě pečlivěji olízal." Vzápětí se prohnaně zakřenil a dodal: "Teď už si nemusím dělat starosti s cholesterolem." Katricia se chraplavě zasmála a prohnula se vstříc jeho prstům, přičemž se svezla po tom tvrdém, na co se sama uložila. Ale když mezi ně vsunul druhou ruku za účelem již cílenějšího hlazení, její pobavený smích rychle přešel ve slastné sténání. Na moment zavřela oči a vychutnávala si jeho mazlení, ale pak se mírně nadzvedla a sáhla dolů, aby ho navedla do sebe, načež se s táhlým zaúpěním, kterému dělal ozvěnu, opět uložila. "Kriste, Katricie, být v tobě je tak ďábelsky příjemné," zavrčel Teddy, jen co se do ní zanořil až po kořen. "A mít tě v sobě jakbysmet," vydechla, při tom se zvedla a zase klesla, a on pak nechal na pokoji prsa a přestal ji hladit. Místo toho popadl Katricii za paže a stáhl ji dolů, aby si mohl přivlastnit její ústa. Polibky mu horlivě oplácela, pilně pohybovala boky, a jak se jí bradavky tu a tam zapletly do drsných chloupků na jeho prsou, ještě více ztvrdly. A poté je Teddy bez varování překulil a dostal se tak nahoru. Přerušil polibek, mírně se nadzvedl a sáhl po její noze. Uchopil ji zezadu za lýtko, zvedl a přitáhl před sebe, až měl její kotník u obličeje. Potom ji držel za stehno, líbal na nárt a přitom do ní dál neúnavně přirážel s potřebou, která neměla daleko k surovosti. Katricia mu s cílem pomáhat okamžitě obtočila volnou nohu okolo boků, a pak zatnula prsty do lůžkovin, zatímco je oba vynášel těch pár kroků, které jim scházely k vrcholu. Konečně došli uspokojení a vzápětí upadli do bezvědomí.


94

7. KAPITOLA Teddy se probudil a našel vedle sebe stočenou Katricii, s hlavou položenou na jeho hrudi a otevřenýma očima, jak mu špičkou ukazováčku kreslí na břicho neviditelné postavičky. Nevěděl, jak poznala, že je vzhůru, ale úder srdce poté, co zvedl víčka, přestala používat jeho kůži místo skicáku, zvrátila hlavu dozadu a vzhlédla k němu. "Ahoj," zašeptala s úsměvem. "Ahoj," zamumlal a posunul ruce, aby ji mohl chytit za ramena, vytáhnout k sobě nahoru a políbit. Ale když si uvědomil, že má v puse odpornou pachuť, zarazil se. Ranní dech… nebo odpolední nebo večerní dech. Přídomkem si nebyl jist, jelikož neměl ponětí, kolik bylo vlastně hodin. Ale ať už je ten dech, jaký chce, rozhodně mi smrdí z pusy, konstatoval v duchu a zašklebil se. A tak místo, aby si ji přitáhl k polibku s příchutí kanálu, raději ze sebe Katricii sundal a uložil stranou. Potom se svižně posadil a vylezl z postele. "Přinesli jste sem moje věci?" zeptal se, ale otázka ještě visela ve vzduchu a už spatřil svůj kufr na podlaze vedle prádelníku a vyrazil k němu. "Copak to děláš?" zeptala se Katricia. Kouknul na ni a zjistil, že se posadila a teď ho pozoruje, jak otevírá zavazadlo. Obrátil se nazpět a začal se v něm hrabat. "Hledám zubní kartáček a pastu, abych si mohl vyčistit zuby a pak ti dát pusu." Vyprskla smíchy, vzápětí uslyšel šustění, jak vstávala, a potom se vedle něho objevily její nohy. Při pohledu na ně se chtě nechtě zastavil, aby si je mohl


95

obdivně prohlédnout. "Máš nožky jako hříbátko," zamumlal, jedna ruka se mu jako by sama od sebe pohnula, aby pohladila hladkou pleť vnitřního stehna. Katricia k němu popošla blíž, její stehna se lehce odchýlila a Teddy se naklonil, aby políbil měkké světlé chloupky ohanbí. Když vzdychla a vjela mu prsty do vlasů, začal ji nutit víc se rozkročit a užuž nakláněl hlavu, aby ji zabořil mezi její nohy, ale na poslední chvíli se ovládl. Zabručel: "Kartáček na zuby," odvrátil se a pokračoval v hledání. Při líbání tam by jí možná nevadilo, že je mu cítit z úst, ale nakonec by ji chtěl políbit na rty, a pak by jí to vadilo zcela určitě. Upřímně řečeno, měl v puse chuť, jako by mu tam ve spaní něco vlezlo a chcíplo. "Když jsem je v sousední chatě přinesla z koupelny, dala jsem ti toaletní potřeby do postranní kapsy," ozvala se Katricia a sklonila se, aby je vyndala. Ten nevinný pohyb způsobil, že se mu přímo před obličejem objevila její ňadra, a Teddy nedokázal odolat. Naklonil se a vzal do úst nejbližší bradavku. Katricia znehybněla a zasténala, znovu mu vjela rukou do vlasů, a Teddy se otočil, chytil ji za paže, aby ji vzal s sebou a pak ji přiměl, aby si před ním dřepla. Teď se sice nemusela předklánět, zato ale stála na špičkách, ohnutá kolena měla zvenku u jeho nohou, a Teddy opět neodolal. Vztáhl ruku a pohladil to, co mu nevyhnutelně otevřela. Katricia hrdelně zaúpěla. Když se na špičkách zakymácela, objal ji druhou rukou kolem zadku a pomáhal jí udržet při laskání rovnováhu. Potom pustil první ňadro z úst a přesunul se ke druhému s mumláním: "Vidím, že s tebou na dosah toho nějakou dobu moc neudělám."


96

"Jak dlouhou máš dovolenou, než se budeš muset vrátit do Port Henry?" zeptala se přerývaně, když vzal do parády bradavku a začal ji opečovávat jazykem. Svou otázkou mu totálně pokazila náladu. Zamračeně se odtáhl a zabručel: "Navždycky, myslím." Zmateně zamrkala. "Cože?" Lehce zdeptaný skutečností, která mu došla teprve teď, potřásl hlavou, zabavil jí kartáček a pastu, které prve vyndala a stále držela v ruce, potom se zvedl na nohy a přiměl vstát i Katricii. "Musím si vyčistit zuby," odtušil nepřítomně a obešel ji, jen aby se nejistě zastavil. Neměl ponětí, kde je koupelna. Pohledem klouzal po místnosti. Byly tam troje dveře, jedny dvoukřídlé, očividně šatní, ale k tomu ještě dvoje další. Oboje v jedné zdi, každé na jiném konci. Jedny nepochybně vedou do zbytku domu, ale za těmi druhými bych mohl najít koupelnu, pomyslel si a zkusil dveře napravo. Měl štěstí, poté co je otevřel, objevila se přilehlá koupelna. S úlevou nahmatal vypínač, rozsvítil a vešel dovnitř. Když došel před umyvadlo, oko mu padlo na sprchu, a dospěl k názoru, že ani osprchování není špatný nápad. Teddy odšrouboval zubní pastu, vymáčkl trochu na kartáček a právě si čistil zuby, když za ním do koupelny přišla Katricia. Dokud prováděl ústní hygienu a vyplachoval si pusu, trpělivě čekala. Ale jakmile otočil kohoutkem, zastavil vodu a vydal se do sprchy, spustila: "Teddy? Cos myslel tím navždycky?" "Co asi? Takový jaký jsem teď, se těžko mohu vrátit," odtušil tiše a šteloval kohoutky, dokud nedocílil kýžené teploty. Potom chytil Katricii za ruku a vtáhl ji k sobě pod vodu se slovy: "Poněkud obtížně bych vysvětloval


97

svůj zčistajasna mladistvý vzhled." Nový stav věcí, který si uvědomil až s jistým zpožděním, ho mírně řečeno připravil o náladu. Byl smířen s tím, že bude ještě rok sloužit jako šéf policie Port Henry a pak odejde do důchodu. Zbytek svých dní hodlal doklepat v malém městečku, kde se narodil, vyrostl a prožil většinu života. "Ale proč?" zeptala se upřímně užaslá Katricia, zatímco se chopil mýdla a začal ho žmoulat v rukách a dělat mydlinky. "Chci říct, já myslela, že lidé v Port Henry o našem druhu vědí?" Slova povlovně přešla v lapání po dechu, což byla vina jeho namydlených rukou, kterými jí začal jezdit po těle. Teddy se pousmál tomu, jak jí už při tak nevinném doteku okamžitě zduřely bradavky a zrychlilo se pojednou mělké dýchání. Tenhle efekt životních druhů bylo pěkně mocné kouzlo, jen co je pravda. I nejhorší břídil na světě bude jako milenec za hvězdu, když má takovouhle nápovědu, pomyslel si. On sám, naštěstí, nebyl ani zdaleka špatným milencem. Alespoň si to o sobě nemyslel. Mohl bych se mýlit, samozřejmě, připustil v duchu, když skončil s jejím hrudníkem a pustil ruce na toulky po bříšku, než se mu jedna zaběhla kolkolem na zadeček a druhá slanila mezi nohy. Dlouho jim to ale netrpěl. Osahávání inkriminovaných oblastí oba neuvěřitelně vzrušovalo a on rozhodně nijak netoužil padnout do mdlob ve sprše. "Teddy," nedala se odradit Katricia. Když stáhnul ruce z akce, aby znovu uchopil mýdlo, vzala jeho tvář do dlaní a naléhala: "Copak to lidé v Port Henry nevědí? Já žila v domnění, že ano." S povzdechem rychle mýdlo napěnil a začal umývat tentokrát sám sebe. "Někteří lidé v Port Henry to vědí.


98

Někteří ne. Ti, co jsou v obraze, by byli v pohodě, ale jako policejní šéf sloužím všem. Nedokázal bych to udržet v tajnosti." Potom oba zmlkli. Teddy se pilně mydlil a Katricia sáhla po šamponu a pustila se do mytí vlasů. Neměl ponětí, na co myslela ona, ale jemu táhlo hlavou, že nemá nejmenší tušení, co si teď počne. Většinu života byl policajtem a skoro půl života strávil na postu šéfa policie Port Henry. To znamenalo pěknou pravidelnou výplatu a on si zodpovědně střádal peníze na penzi, ale ne dost, aby jim to vystačilo na několik století nebo dokonce milénium nebo dvě. Kromě toho pracoval rád. Líbilo se mu mít důvod ráno vstát a— Když si uvědomil, že od nynějška se bude muset rannímu vstávání spíše vyhýbat, původní myšlenka rychle vzala za své. Nesmrtelní se slunci obvykle vyhýbali… no, kromě zimního období, kdy byli pořádně navlečení a chránění, pomyslel si, když si naléval trochu šamponu do dlaně, aby si umyl vlasy, a při tom pozoroval Katricii, jak si oplachuje blonďatou hřívu. "Ale ty tu práci miluješ," podotkla najednou, jen co skončila a vyšla zpod sprchy. Když zaujal její místo a pustil se do oplachování mydlin z vlasů a těla, tiše řekl: "Jo. Ale najdu si něco jiného, co budu mít rád." Potom zavřel oči a nechal vodu, ať ukáže, jak dovede zatočit s mýdlem. Kéž by dokázala stejně snadno spláchnout i depresi, která se ho najednou zmocnila. Byl po čertech vděčný, že je z něho životní druh. Že mu spadla do klína šance na všechnu tu radost a štěstí, které mohou s Katricií společně mít, ale zjištění, že je zčistajasna nezaměstnaný, ho drobet zdeptalo. Drobet hodně. Uslyšel, jak se otevřela a zavřela dvířka, a podle toho


99

poznal, že Katricia opustila zasklený sprchový kout. Zůstat tam bez ní bylo z nějakého důvodu stejně studené a depresivní jako jeho myšlenky. S povzdechem se otočil a zavřel kohoutky. Když vyšel ze sprchy, Katricia mu podala ručník a tiše řekla: "Třeba by sis ani nemusel hledat nic jiného." Teddy si ručník vzal, ale pak ho jen držel a sledoval, jak se utírala ona. "Jak to?" "Je tu jistý způsob, jak bys i nadále mohl být policejním šéfem Port Henry," oznámila, zatímco si bryskně frotýrovala tělo. Pak se kousla do rtu a po krátkém zaváhání řekla: "Ale to by Teddy Brunswick možná musel dostat infarkt a během své vánoční dovolené na severu umřít." Teddy byl tak překvapený, že ručník zase upustil. S vytřeštěnýma očima zachraptěl: "Cože?" "Teddy Brunswick by musel zemřít a ty by ses musel vrátit pod jiným jménem," prohlásila, načež se odmlčela a zahleděla se na něj vážným pohledem. Mlčky jí pohled oplácel, uvažoval o tom návrhu, ale pak zavrtěl hlavou. "Nemohl bych tam prostě nakráčet a převzít tu práci pod novým jménem, Katricie. Jmenování do funkce má svá pravidla, pak je tu administrativní stránka věci. A já nemám žádné doklady kromě těch svých, podle kterých je mi čtyřiašedesát a—" Tichým hlasem mu skočila do řeči: "Lucian by to zařídil," a začala ho utírat svým ručníkem. "Máme lidi, kteří záležitosti tohoto typu obstarávají, Teddy. Mohl bys být vybaven novými dokumenty a odpovídajícím původem. Trocha kontroly mysli tuhle, špetka obratné manipulace támhle a voilà, mohl by z tebe být Teddy Argeneau, nový – mladý – šéf policie města Port Henry." "Teddy Argeneau, jo?" vypíchnul pobaveně, zabavil


100

Katricii ručník, přihodil ho na zem a přitáhl si ji na sebe. "Nebo Teddy Smith nebo Johnson, nebo klidně i Ferdinand Vonásek," vrněla, když se na něj lepila a obtáčela mu ruce kolem ramen. "Cokoli chceš. Jenom mám prostě ráda Teddyho, protože tak teď na tebe myslím, a vybrala jsem Argeneau, protože to je moje jméno. Mohli bychom střídat Argeneau a Brunswick každých deset let nebo si vybrat úplně nové jméno. To je mi šuma fuk. Ale mohl by sis nechat práci, kterou máš tolik rád." "Ale copak lidé nepoznají, že to jsem já?" "Ti, kteří vědí o nesmrtelných, ano, a může se jim povědět pravda. Ale ti, co o nás nevědí, tě nepoznají. Lidé vidí, co čekají, že uvidí, Teddy," řekl vážně. "A nebudou čekat, že uvidí Teddyho Brunswicka, lehčího o čtyřicet let." "Hmm." Usmál se, z těla se mu pomalu vytrácelo napětí, a pak se sklonil a šťouchnul ji nosem z boku do krku. "Mohl bych mít tebe a také práci, co mám rád, ve městě, které mám rád. Krása." Katricia se usmála a vykroutila se mu z náruče, pak ho vzala za ruku a odvedla nazpět do ložnice a rovnou cestou k posteli. Tam ho pustila a začala lézt na matraci, když vtom ji něco kouslo do zadku. Vypískla leknutím a koukla přes rameno. Ještě stačila přistihnout Teddyho, jak se nonšalantně narovnává od jejích zadních tváří, a divže jí nevypadly oči. "Tohle jsem chtěl udělat od chvíle, kdy jsem tě poprvé uviděl v těch tvých zatracených punčocháčích," přiznal s nestoudným úsměvem. Jednou rukou si ji přidržel v pase, aby mohl tou druhou promnout a pofoukat bolavé místečko. "Legínách na jógu," opravila ho s jedním obočím


101

vyklenutým do výšky, ale tím svým kousnutím jí připomněl, že bude muset pořád ještě pokračovat ve zvýšené konzumaci krve, a tak se současně mrštně prohnula a přetočila, čímž se elegantně osvobodila. Posadila se a sjela na kraj postele. "Evidentně potřebuješ další krev. Měli bychom se nakrmit." Teddy se na ten nápad ušklíbnul a postavil se mezi její nohy, aby nemohla vstát. "Později. Momentálně mám jiný, mnohem urgentnější hlad," ujistil ji a přitiskl se k ní věcným důkazem toho hladu. Katricia důkazní materiál poškádlila, ale když se ji pokusil políbit, uhnula před jeho ústy. Podařilo se jí ho překvapit, odstrčit a vyskočit z postele. "Zapomněla jsem si vyčistit zuby," oznámila cestou ke chladicímu boxu pro sáček krve. Hodila ho Teddymu, vytočila na bosé patě piruetu a rychle se ztratila v koupelně. Její kartáček ležel vedle umyvadla, kam si ho položila ten den, kdy přijela, a tak mu vymáčkla na štětinky trochu pasty a začala si pulírovat chrup, když vtom se v zrcadle objevil Teddy. Stál za ní, pořád s pytlíkem v ruce. Krve, samozřejmě. "Já nevím, jak… ehm… no, moje tesáky zdá se nechtějí— Mám tesáky?" skočil sám sobě zamračeně do řeči. Zbloudilý pramínek tmavých vlasů mu spadl do čela, a Teddy vypadal tak rozpačitě a až dojemně mladě, že se Katricia musela usmát i s kartáčkem v puse. Ale pak jen přikývla, rychle dokončila ústní hygienu a vypláchla si ústa. Konečně se obrátila čelem k němu. "Existují dva způsoby, jak tesáky vysunout, dokud se je nenaučíš ovládat," zahájila přednášku. "A to jaké?" zeptal se Teddy ostražitě.


102

"Mohla bych kousnout nebo říznout sebe nebo tebe. Pach krve je obvykle vyláká ven," vysvětlila, ale na tuto variantu se zašklebil. "Byl bych raději, kdybys při tom nezranila sebe ani mě. Jaký je ten druhý způsob?" Katricia zaváhala, ale pak si řekla, že názorná ukázka bude mnohem větší legrace než suchá slova, a svezla se před ním na kolena. "Co—?" spustil překvapeně, a když vzala do ruky malého Teddyho, syčivě nasál vzduch do plic. "Vzrušení. Způsobí, že tvoje tesáky vyjedou z dásní," zakřenila se a pak vzala už-ne-tak-malého Teddyho do úst, aby druhý způsob demonstrovala. Katricia otevřela oči a našla velkého Teddyho, jak se nad ní naklání a kouká jí do tváře. Nejistě se na něj usmála a zašeptala: "Ahoj." "Ahoj, kočko," přivítal ji úsměvem, ale když sáhla po jeho hlavě, chytil ji za ruku a položil otázku otázek: "Kolik ti vlastně je?" Znehybněla a zamrkala, ale odvětila ve vší vážnosti: "Narodila jsem se léta Páně 411." Nervózně čekala na jeho reakci, strachovala se, jak tuto informaci přijme, ale on se nad ní na minutu zamyslel, pak se usmál a řekl: "Sladkých šestnáct, zrovinka letos, viď?" "Šestnáct století," přitakala pobaveně. Teddy se zakřenil a sklonil se, aby ji zlehka políbil. "Neboj se, nevypadáš ani o den starší než patnáct století." Těmi slovy jí vyrazil dech. Praštila ho do paže a překulila na záda. Vylezla si na něj, mračila se a začala ho šťouchat do břicha a žeber, ale on se jen rozchechtal a


103

chytil ji za zápěstí. Pevně je stiskl, tahal ji dolů, dokud se mu její ňadra neuložila na prsa a nedosáhl na rty. Potom ji vášnivě políbil a pohyboval pod ní boky, takže cítila, jak ji tlačí jeho ztvrdlé já. Ve chvíli, kdy přerušil polibek, oba těžce dýchali, takže Katricii mírně překvapilo, když ji zlehka kousnul do lalůčku a položil další otázku: "Kdy máš narozeniny?" "V prosinci, pětadvacátého," odpověděla zadýchaně. Vyletěl jako bodnutý vosou, odkulil ji ze sebe a vztyčil se nad ní, až vyjekla leknutím. "Na Boží hod vánoční?" vyděsil se. Nejistě přikývla. "Ano." "Zatraceně." Nestačila se divit, jakou rychlostí byl venku z postele. Pomalu se posadila a zírala na něj, co to probůh vyvádí. Prohrabával svůj kufr. Když vytáhl džíny a začal si je navlékat, zamračila se a zmateně se zeptala: "Copak to děláš?" "Hraju šachy," odsekl, zapnul si kalhoty, a když zjistil, že mu jsou trochu volné, svraštil obočí. Zakroutil hlavou, vylovil svetr a zeptal se: "Ti mládenci, co sem přijeli na pomoc, neometli a nevyprostili ze závěje čirou náhodou taky můj pickup, viď že ne?" "Teddy—" "Nevadí. Pokud ne, odklidím sníh sám. Co tu sedíš jako o hodech?" zamračil se na ni, když pořád jen nečinně seděla na posteli. "Vstávat, hejbni kostrou. Oblíkat. Musíme jet do města. Ty—" odmlčel, několikrát mrkl a pak zavrtěl hlavou. "Rozmyslel jsem si to. Zůstaň ležet. Stejně bude lepší, když počkáš tady. Nezdržím se dlouho." Když se rozběhl ke dveřím na chodbu, podrážděně


104

vyprskla: "Teddy," a začala se píďalkovitými pohyby dostávat z postele, ale sotva se v polovině cesty otočil, zastavila se. Bohužel to nebyla reakce na její volání, akorát sprintoval ke kufru pro fusekle. S nimi v ruce se narovnal, znovu udělal čelem vzad a vyrazil směrem, odkud přišel. "Teddy!" zařvala Katricia a slezla z postele, zrovna když znovu vystartoval ke dveřím. "Do pekla s tebou, chlape—" Náhle změnil směr a místo ke vchodu zamířil k ní, a slova jí uvízla v hrdle. Zastavil se před ní, popadl ji za paže, vytáhl na špičky a dal jí rychlý, ale velmi tvrdý a důkladný polibek. Pak ji pustil a trpce se usmál. "Promiň. Já zapomněl. Nebudu tam dlouho." Katricia mrkala a jenom zírala, jak se otočil a vyřítil ven z místnosti. Ten stupidní chlap si myslel, že chtěla pusu na rozloučenou. Což by jistě chtěla, kdyby ovšem někam odjížděl, ale on nikam nepojede. Nepochybovala, že mu to dojde, jen co narazí na Brickera a Anderse, ale čistě pro případ, že by kluci ještě spali, se s povzdechem vydala ke skříni pro župan. Raději si ho oblékne a vyrazí za tím bláznem. Když vyšla z ložnice, v domě vládlo ticho, a spatřila, že dveře pokoje na opačném konci chodby jsou otevřené a za nimi je vidět svlečená postel. Vedlejší dveře byly dokořán zrovna tak, ale ve špatném úhlu. Do pokoje za nimi sice neviděla, přesto nepochybovala, že i tam bude lůžko zbavené lůžkovin. Bricker s Andersem jsou na nohou a zastaví Teddyho, pomyslela si s úlevou, ale i tak pokračovala v cestě. Uspořádání zde bylo podobné jako v Teddyho pronajaté chatě, ale větší a situované přesně naopak.


105

Chodba ústila do obrovské místnosti, jejíž pravou stranu zabíral otevřený obytný prostor, oddělený od kuchyně a jídelny nalevo dlouhým pultem. Očima spočinula na třpytivých světýlkách velkého vánočního stromečku před prosklenou stěnou obývacího pokoje. Chvíli na něj mlčky zírala, zatímco jí na rtech vykvétal jemný úsměv. Museli ho tam dát ti dva, Bricker a Anders. Předtím tady určitě nebyl. A nutno přiznat, že při jeho zdobení neodvedli vůbec špatnou práci, konstatovala v duchu, načež pohlédla ke kuchyni, kde okamžitě zpozorovala Teddyho. Stál před ledničkou a četl si vzkaz připnutý na kovová dvířka magnetem. Vydala se kolem pultu za ním. "Co pěkného tam stojí?" "Probudili se brzy a rozhodli se vyrazit zpátky do Toronta. Doufají, že stihnou vánoční večeři s Mortimerem, Sam a jejími sestrami. Skřítci hospodáříčci oloupali brambory a tuřín, naplnili krocana a strčili ho do trouby. Veselé Vánoce přejí vaši oblíbení skřítci J.B. a A.," předčítal užaslý Teddy. Potom se podíval na sporák a zašeptal: "Čichám, čichám krocana. Už musí být skoro upečený." Odešel otevřít dvířka trouby, a když uvnitř spatřil dozlatova upečeného ptáka, zamračil se. Podle Katriciina názoru voněl přímo božsky, ale Teddy se bůhvíproč jen víc zamračil. Třísknul dvířky a narovnal se. "Krucinálfagot, kde se tady vzal krocan? A proč by ho sakra dávali péct o den dřív?" "Kurýr s krví sem dopravil i krocana a hromadu dalšího jídla," vysvětlila Katricia. "Měl za sněžným skútrem přívěs a v něm potraviny, palivo, krev a ještě jeden skútr pro nás. Ale Bricker a Anders přivezli spolu s nášupem krve ještě dezerty a bůhvíkolik dalších poživatin."


106

"No, to je všechno krásné," zabručel Teddy mrzutě a pak podrážděně vyhrkl: "Ale proč to, himlhergot, dali do trouby dneska?" "Protože dneska jsou vánoce, hlupáčku," řekla něžně, a když na ni pohlédl s nelíčenou hrůzou, povzdechla si a šla ho obejmout kolem pasu. "Čtyřiadvacet hodin jsi byl v bezvědomí, Teddy. Je Boží hod vánoční. No…" Když pohledem zalétla k oknům, které tvořily průčelí chaty, a uviděla, že je venku tma tmoucí, ironicky se usmála. "Je vánoční noc, lépe řečeno. Tichá noc, svatá noc!" "Zatraceně." Teddy si povzdechl, obtočil okolo ní paže a bradu si zlehka opřel o temeno Katriciiny hlavy. Pevně ji stiskl a pak ji prostě držel a mumlal: "Omlouvám se." Odtáhla se a překvapeně na něj pohlédla: "Začpak?" "Nemám pro tebe dárek k Vánocům a vlastně ani k narozeninám," řekl smutně a pak se frustrovaně ošil a zabručel: "Tys mi toho dala tolik, chtěl jsem—" "To je dobrý. Já pro tebe taky nic nemám," chlácholila ho. Teddy se zarazil a užasle se na ni zadíval. Načež si nevěřícně odfrkl. "Děláš si srandu, že jo? Miláčku, dala jsi mi všechno. Zachránila jsi mi život a ještě mnohem, mnohem víc. Dala jsi mi tělo, které je mladé a zdravé, bez jediné stařecké bolesti nebo bolístky. A díky tobě budu po zbytek svých dní vedle sebe mít chytrou, sexy ženskou. O druhé šanci na život ani nemluvě." "Druhé šanci na život?" zopakovala překvapeně. "Jako smrtelník jsem se nikdy neoženil ani neměl děti, Katricie. Nyní je mít mohu. S tebou," zdůraznil a pak se křivě usmál a dodal: "A už nebudou žádné Vánoce ze soucitu. Budu je trávit s tebou a naším dítětem, až budeme nějaké mít."


107

Neměla ponětí, co jsou to ty Vánoce ze soucitu, ale zaujala ji ta druhá věc, o které se zmínil. "Naším dítětem." "Ano… no, jestli teda chceš mít děti," odtušil nejistě. "Já je chci, ale jestli ty ne, můžeme—" "Chci," rychle mu skočila do řeči, a když se Teddy viditelně uvolnil a spokojeně zakřenil, usmála se. Chtěla mít děti. Jenom na ně ještě nepomyslela, dokud se o nich nezmínil. Byla příliš zaneprázdněná žasnutím, že má životního druha, než aby pokročila k další etapě, k dětem. Ale chtěla je. Akorát s nimi nějakých plus mínus dvacet let asi počká. Za dvě desetiletí by si už na to, že má životního druha, měla zvyknout a nesnažit se ho každých pět minut zatáhnout do ložnice. Možná. Třeba zrovna teď rozhodně bojovala s nutkáním to udělat. "Chtěl bych mít pro tebe dárek. Celou fůru dárků k narozeninám a k vánocům." Její pozornost upoutalo mrzuté žehrání. Jen co spatřila Teddyho nešťastný výraz, na moment ho stiskla o trochu silněji. "Teddy, ty jsi dárek sám o sobě," prohlásila vážným hlasem. "Chodím po světě už drahně dlouhý čas a v poslední době jsem začala trpět černými myšlenkami a depresemi, které často svedou našince na scestí, a stane se pak psancem. Ale teď, když jsem nalezla tebe, jsou všechny rázem pryč." Zaklonila se a usmála. "Jsi můj životní druh. To je dárek, za jehož nalezení pod stromečkem se na Vánoce modlí každý nesmrtelný." Moment na ni mlčky zíral, a pak ji zrakem minul a rozzářily se mu oči. S pohledem upřeným kamsi za ni se zeptal: "S mašlí nebo bez?" "Cože?" hlesla zmateně, a když si ji bez varování zvedl do náruče, jen zalapala po dechu.

108


"Přávala sis mít životního druha pod stromečkem s mašlí nebo bez mašle?" zeptal se, zatímco ji odnášel kolem kuchyňského pultu do obývacího pokoje. "Bez," zasmála se Katricia, jakmile uviděla, že ji nese k vánočnímu stromečku. Sotva k němu dorazili, postavil ji na zem a okamžitě jí rozvázal mašli, pardon… župan, ale když sáhl po klopách, aby ho z ní svléknul, zastavila ho. Vzala jeho tvář do dlaní, a když zvedl obočí a tázavě se jí zadíval do očí, Katricia se smrtelnou vážností pronesla: "Ty jsi ten nejlepší dárek, jaký jsem kdy dostala, Teddy Brunswicku. Jsi příslibem mnoha a mnoha veselých Vánoc a šťastných narozenin, které teprve přijdou." "Pro nás pro oba," slavnostně přislíbil Teddy, a poté sklonil hlavu, aby Katricii políbil a rukama jí smetl župan z ramen.

překlad: Alice korektura: Petra [email protected]

109


Sága rodu ARGENEAU I. Rychlé kousnutí Lissianna (*1798) & Greg Hewitt (*1965)

TADY II. Kousnutí lásky Etienne (*1689) & Rachel Garrett (*1972)

TADY

III. Svobodný bílý upír Lucern (*1390) & Kate C. Leever (*1977)

TADY IV. Vysoký, tmavý & hladový Bastien (*1590) & Terri Simpson (*1970)

TADY

110


V. Kousnutí na pamětnou Vincent (*1590) & Jackie Morrisey (*1976)

TADY

VI. Kousni mě, když to dokážeš Lucian (*1534 před Kristem) & Leigh Gerard (*1976)

TADY VII. Náhodná upírka Victor (*230 před Kristem) & Ellen/Elvi Black/Stone (*1945)

TADY VIII. Upíři jsou věční Thomas (*1794) & Inez Urso (*1979)

TADY

111


IX. Upírka, narušená Marguerite (*1265) & Julius Notte (*534 před Kristem)

TADY X. Lovec psanců Garrett Mortimer (*1210) & Samantha Willan

TADY XI. Nesmrtelný lovec Decker (*1750) & Danielle McGill

TADY XII. Lovec renegát Nicholas (*1449) & Josephine Lea "Jo" Willan

TADY

112


XIII. Zrozena ke kousání Armand (*1100 před Kristem) & Eshe D’Aureus (*1446 před Kristem)

DOC, PDF, MOBI Upíří Valentýn *** číst jako 14 ***

Mirabeau La Roche (*1555) & Tiny McGraw DOC, PDF, MOBI XIV. *** číst jako 16 ***

Hladovím po tobě

Cale VALENS (*280 před Kristem) & Alexandra "Alex" Willan

DOC, PDF, MOBI XV.

*** číst jako 15 ***

Zdráhavý upír Harpernus Stoyan (*1282) &

Alexandrina "Drina" Argenis (156* před Kristem)

TADY

113


XVI. *** číst jako 17 ***

Pod upířím měsícem Christian Notte (*1491) & Carolyn Connor (*1970)

DOC, PDF, MOBI

114

Lynsay SANDS, Dárek Alexandria & Ramses

(*1560 před Kristem +79 po Kristu) (*1567 před Kristem +79 po Kristu) zahynuli 24.8.79 našeho letopočtu, při výbuchu sopky Vesuv (zkáza Pompejí a Herculanea) dvojčata

Lucian

Jean Claude

(*1534 před Kristem)

Luna

(+ při zkáze Atlantidy)

Stephano Argenis

(*1534 před Kristem +1995 doma při požáru

Leigh Gerard (*1976) VI. Kousni mě, když to dokážeš

Sabia


(*1412 před Kristem +47 před Kristem při vpádu Římanů do Egypta)

Marguerite

"Jane Doe"

(*4. 8.1265)

(+1491)

Sacmis

(*550 před Kristem +47 před Kristem při vpádu Římanů do Egypta)

Julius Notte


? dvě dcery


IX. Upírka, narušená

Katricia

Lucern

Bastien

Etienne

Lissianna

Christian

(*25.12.411)

(*1390)

(*1590)

(*1689)

(*1798)

(*1491)

Teddy Brunswick

Kate C. Leever

Terri Simpson

Rachel Garrett

Gregory Hewitt

Carolyn Connor

(*1965) I. Rychlé kousnutí

(*1970) XVI. Pod upířím měsícem

(*1947) Dárek

(*1977) (*1970) (*1972) III. Svobodný IV. Vysoký, II. Kousnutí bílý upír tmavý & hladový lásky

Luciana (*2006)

Stephano syn II syn III Alexandrina (*490 (*370 (*260 (*156 př. Kr.) př. Kr.) př. Kr.) př. Kr.)

Harpernus Stoyan (*1282) XV. Zdráhavý upír

115

Lynsay SANDS, Dárek Alexandria & Ramses

(*1560 před Kristem +79 po Kristu) (*1567 před Kristem +79 po Kristu) zahynuli 24.8.79 našeho letopočtu, při výbuchu sopky Vesuv (zkáza Pompejí a Herculanea)

Martina

Armand


Darius

(*1380 +230 před Kristem) padl do léčky a přišel o hlavu spolu s osmi syny

Darius 8 synů Raphael (+230 př.Kr.)

Cale

Decker

(*280 př.Kr.) (*1750)

Aloysius Pimms

Susanna

Althea

(*1673)

(*1430 +1449)

(*1775 +1798)

Elspeth Julianna Victoria (*1872)

Alexandra Danielle Willan McGill XIV. Hladovím po tobě

Victor


XI. Nesmrtelný lovec

dvojčata (*1983) (*1983)

Nicholas (*1449)

Eshe Rosamund D’Aureus (*1888 +1909)

Marion Sarrah

Jeanne Louise

Vincent

(*1794)

(*1909)

(*1590)

Annie Josephine Inez Urso Lea Willan (*1979) VIII. Upíři jsou věční

Ellen/Elvi Black/Stone

(*1446 př.Kr.) (*1301 (*1945) +1695) upálena XIII. Zrozena na hranici VII. Náhodná ke kousání upírka

Thomas

(+před 50 lety)

XII. Lovec renegát


Jackie Morrisey (*1976) V. Kousnutí na pamětnou

Lynsay SANDS, Dárek 0

Recommend Documents