5P18Y ADOLFA HEYDUKA LVI.
r^c5!CJBETI
PESVDENÍ í^^
\\
5038 1900
^
Pur chase d
for the
LIBRARY of the
UNIVERSITY OF TORONTO from the
KATHLEEN MADILL BEOUEST
SPISY
Adolfa Heyduka LVI.
OBTI PESVDENÍ.
NAKLADATELSTVÍ
J.
OTTO V PRAZE.
ADOLF HEYDUK:
OBTI
PESVDENÍ.
NAKLADATELSTVÍ
J.
QTTO V PRAZE,
Veškerá práva vyhrazena.
T' '
-tr
\> N^.
SEP2ŽB66
i
^^
l?íi738
Tiskem „Unie'' v Praze,
HUS. Vše vím,
písm, avšak
co je v
lépe;
jak chce to Spasitel, ne papež však,
všem poslušenství žádá
jenž ve
a
ped klamy svj
slovech jen, ne na duchu on staví,
Na má a
slepé
uzavírá zrak.
za zjevení
Pán
lidský
klam
tžkým híchem poskvrnné
za tovaryše Krista
Knz má
a
papež
i
lítý
hlavy
dává nám.
být vzorem istoty a mrav, žebravý jen mnich;
jest,
vlk
a
mž'
kázati snad bravu,
když tajn bohopustý koná hích? Jak
mž
jejž tíží
ten svátost
udlovat platn,
jakýs hrozný hlavní hiích?
Jak
mže
ten,
v jehož
jiné
rozhešovat zdatn
srdci
ábel
vilnost zlíh'?
Dle svcení jen že
Ó
má k tomu
práva?
jaký veliký to blud' blud!
Zda proti bohu hešit neustává? Zda bohat má být knz, i bratr chd?
Zda Kristus odíval zda kryl
jej
se
lesklým zlatem,
nach a zdobil zlatohlav,
když božským vzletem pod chudoby šatem k otci svému lidstva bludný dav?
ve
Zda kupil Spasitel náš s prebendami, i odpouštl jen, kdo mu zaplatil? Ne, ne, to vše jen vaše lstivé klamy a za nimi sám kníže pekel byl! Co inil on fek'
a
vky
co
ekl
on, se to tlo
na
nejste vy, jen knží,
mé,
mé bude
zas,
té minulosti leží,
on, to neplatí
v náš as.
Nedával oplatku svým pi veei, chléb lámal jim a z kalicha dal
on dl: Ten spasen a v nebi nechtl
Tak init snažím
je,
pimluvník se,
jr.k
ite též, to smle te a katan váš mi
pít,
kdo v Otce mého ví, mít.
Kristus káže,
tak
volám k vám,
a
ruce sváže,
jsem Kristem posilnn a vytrvám!
O O O
AMENOFIS.
"Pry pry
bohy všemi, jak jsou v íši ctni,
s
se
všemi, jen
Ra
všeho pán;
je
všemu vládne, jiných není, jeden chrám má: nebes modrý stan!
jen slunce jen
Co Osirisi jsi? Co Nic, jen stíny! Co Xebthi jest, co Set a co je Har? Co Apis býk, co krokodil ten líný, jež každý lovk pivést mže v zmar?
Ty bohy všecky? Pry, Jen jeden jej
uznejte a všude ctít
on ídí
jich sochy znite!
silný, veliký je
vše,
v
nm
jej
bh, cvite,
všeho tvorstva vzruch!
Ó, slunce, slunce, bože všemohoucí, jenž vládneš vším,
vždy jím
lid
ve
život náš
i
íš,
život jest tvé políbení vroucí, i
zem
k
žití
probouzíš!
—
„To, zlá
klam, vz,
králi,
lid vítzí,
zboeny
jsou Theby,
ty v boji podlehneš,
—
erná Hatar nekraluje v nebi
ne k slunci, spíše k
vné
noci lneš!
Jsi králem te a niím nedotknutý tvj život jest, le pijde brzy den, že umeš, le než v hrob t dáme dutý,
ped
My
lidem budeš kruté odsouzen.
z
pamti
to lidstva
vymýtíme
a jména tvého nebude znát zem,
Tvé sochy z deva všecky zapálíme a z kovu jméno tvoje vydlabem! Xic
z
památky tvé nezstane v svt,
jak kdybys nebyl ani narozen,
nápis t\n>xh s jménem v mnohé vt, tvj híšný podpis musí navždy ven!" a z
,,Ej
bu
si,
všech vtší
bu! boh,
jen pravdu hlásím
Le
A Po
pec
je
bohem,
úinnjší mnohem.
Ctít slunce pikazuji!
A
slunce
jež jste chtli spíš,
Jdte
již!
—
-
rozprchli se knží bouit lidi když král umel, vykonán byl soud. celé
zemi mstivost knží
a Apisa, jak dív,
ctil
slídí
hloupý bloud.
A
pišla doba nová, silou svtla
zas
jméno krále pišlo náhle v jev
a staré bohy doba ve prach smetla a
posmchem
je
lstivých
OO
knzi hnv,
ALMERICH DE RENÉ ALBIGENSKY. "Ted
mluv,
ve
víš,
a
se
pesvdíme,
když kací nejsi, volný jsi týž den, však jsi-li jim, pak jinak uiníme a bez milosti budeš odpraven!"
,V nic
a
nevím,
a vaše
nám
jen v
nový zákon
nho mnohý mýtím
také z
rzné
zjevením
boží,
blud
v3'myšlené hloží; je
božím tvorstva pud!
Duch
z Boha jest, jak jeho slovo dlo, námi všude jest a v každý as; však z ábla je to naše híšné tlo,
on
s
jež stále
pokouší a hubí násl
nikdy nepo vstane
Tož
za to
spíš
v bláto rozpadne
z
hrobu,
v troud a prach,
ursxhlilo zem kvtnou zdobu ovnilo balvan na horách.
by a
se,
Pak
lidská duše
musí bloudit dlouze
a projít pokání a trestu než
tvrcem svým
s
sms, v blahé touzf
se spojí
a vejde v mír, vy dít do nebes.
Jsou klamná všecka vaší církve slova, nic není dokázáno, vše je lež;
ví
kdo
me
lžím,
tikrát
denn
znova
a lidský mozek dává pod veteš.
Stl
boží neskýtá
—
blb jinak
ví —
než bílý oplatek neb prostý
ct^léb,
a
veei,
pi mši
kdo jinak
jest, dí,
a
Pán pi
ten bez
oí má
Manželství pouze vilnosti
je
leb.
kvtem,
jen zástra to jakás, více nic, jež
má
jež
poznání a
Kest cist
pro kdo
skrýt hanbu
nedosplým dtem,
pravd spjí
vstíc.
istí jen, jak veda cesty istí,
aby na svt pišel
lidstva druh,
ve vaší se topí nenávisti,
nektn
je
a k vašim výtkám hluch?
Bloudí, kdo obrazy ctí i kdo kíže; kdo v Boha ví, plen je napoád, ke smrti kíže hnusný trest se víže
a myslit na
to,
nemá
Kristus rád.
—
My
skrýváme
v
se všichni
srdci Krista,
tam útoišt naše, tam náš cíl, tam nenajde nás ábel dozajista,
by
v skutenosti v pekle zaklet
To naše
pesvdení,
víra, naše
v každé dob chceme jíti v le víme též, že u ní spásy není. s ní
spíš
povry
blud
a
byl.
boj.
vosí roj.
—
vk až za vkem Však po nás ve vhodné chvíli jiný pijde lid
se ztratí,
a na svt .A^lbigenští zas se vrátí, pak bude v svt míj- a klid!'
——
vný
,,Vše odvolej, sic zhjTieš!
Bh
tak káže!"
,Že káže? Aj, já posud neslyším,
a
srdce
mé
se
,,Xuž, zhyneš,
k
nmu pevn
umeš
se
váže vším lidem svým! .'
.
.
Pry s oí, pry, tvé bludy vzduch nám tráví pry, na akan s ním, rychle obsit, le ped tím kat trochu s ním se baví, chce malou podívp.nou lid též mít!
a
Jsi
nejhroznjší zlosyn mezi všemi,
an svaté církve vyvrátit chceš íš a sím ábla rozsít v celé zemi; pry, na akan!" ,Jím ondy býval
—
kíž.
„Pry
a
s
mrchou, zahrabte ho v
dokoníme kacíský
vždy
ví,
že
jám
ten žert,
nikdy už se nepozvedne odvlee jej ert!"
proto, že v peklo
13
jedné,
BASILIUS BOGOMIL. »»Jsi
hrozný bluda; Bulharsko je íš
se hrozí,
co lidu kážeš, zjitena a tebou šílenci se
stali
mnozí,
car Petr rozhorlen je na
t
již!
Car Petr káže tob v této chvíli, bys odvolal, co uíš: hrozný blud; je mysl tvoje zmatená a šílí, jen slovem bohat jsi, le duchem chd! I
já
carhradský patriarcha
bys odvolal tak chce,
by poznal
Bh
sic
z
i
pohnván
je
as?
bh
kážu,
mj druh, vrhnu t a svážu,
pobloudilý duch.
zbsilým tvým štvaním
Dvé
svtla Logos,
3 Satanael že
—
Dosteru
v žalá
tvj
se
,Bh, který
bh
—
boh mám
ped
tím
hla\'Ti
tmy, též vím.
.
a ctím, skláním,
Andl
Vím, Logos nebe stvoil,
erný
a
tož dílo
rusý,
Satanael stvoil svt,
erného v as zhynout musí
má
a dílo rusého
vný
,,Tak zákon neuí, lžím
vzlet!'
e
tvá hoví!"
,Xic starý zákon není, nežli klam, vší víry jej
pramen
jest jen
Spasitel náš stanovil
On zdánliv ne v pravd ,,Ó bludai,
v ženu, matku
se vtlil
vždy ábel tlo hnt
však,
ká podivná sms zmatku, jenž na mysli se splet.
tak blázen
dí,
Ra
se,
modli
zákon nový,
všem sám!
by Pán
ti
,Jen jedna modlitba je:
rozum
Ote
vrátil!"
náš,
k všem ostatním jsem navždy víru
Sám
modli
se,
,,Poj, poznej jen
zkroušen
se,
my
híchy
tebe
se vyznej a
po právu
sic jinak
své
když doposud
díve-li
ji
ztratil.
máš!'
vyuíme,
bu
náš,
t
umuíme, nám nevyznáš!
Pak zkroušen jít musíš k pijímání, erných hích hrozný tlum."
až poznáš
,Aj všecka svatost vaše, milí páni, i
vaše mše je klam a nerozum!'
15
-
,,Žen nenávidíš, zlehuješ je stále,
a
—
ženat byls.
Kdo
zapudil
vím, bezžencc
" ,Aj, znal
ví
je,
jen
jsem víry zvst.
dokonale,
bohumilým
,,Sám na sebe jen žaluješ vždy
ím
jest.'
více,
víc se vyznáváš, víc voláš smrt,
slyš,
v posled vyzývám
vra
knám
se,
pekelný
Pojd! Patriarcha,
já,
t t
do tetice, stíhá chrt!
neb biskup družný
—
t
rozhešením hích zbaví bd." ,Jen Bohu vyzná vše duch Pánu služný až pikáže mi biskup mj, náš dd!'
,,To dsné manichejské bludy, pope! Slyš, naposled ti velím: odvolej! ..."
,Ne!
Zrum
,,Nuž, kate,
Hle,
tlem mým, ty nebes
k sloupu važ a podpal
jej!
kacíi, hle, zhynout musíš jist;
jak ty, tak nesmí
,NeI'
vit
žádný
ek,
— — ,,Nuž sloup hnusný podpal pacholek!"
spš, odvolej,
—
—
strope ...'—'
sic
umeš
16
na tom míst!"
GALILEO GALILEL
A
mniši vztyili své hlavy shýblé: „Co uíš, všecko napoád je klam, jest
pravdou
jen, co hlásá
svatá bible,
kde boží zjeveni jsou psána nám!
zem se toí, bod; pevný že není veškerenstva bys vidl duchem, vypíchnem ti oi, dost skrovný trest to za ábelský svod.
Ty
hlásáš proti
ni,
že
Však v žalái ti neteba jich ani, dost mírný to tvých podvod je lék. Tam dost bud tvému mudeckému štvaní a ne-li, dáš svou hlavu na špalek." ,Nic nehlásal jsem proti
jsem o všem v duši
pravd
pesvdení
e
kasuistická mne nepomate, mne nepouí píboj slovných vln. 17
Obti pesvdení.
svaté,
pln,
A co
hrozíte,
ekl
mne
•
—
sám
Bh
mi v srdce kla,
nestraší váš topor ani špalek,
mám
—
jsem odvolání dalek,
jsem,
vás
i
sebe znova klamat snad?'
,,Nuž, budiž
,,Ne,"
zbudována
ekl papež,
,,
šibenice!"
budiž pouen,
tam zkrotne v as, až zpuchnou jeho tam v berání se zmní tygí sen.
Dív pak
odvolal, z
íma
—
líce,
nuž odvolá snad znova, navždy vyhoštný bu,
le bludaská-li
zas pronese slova,
pak neúprosná bude naše hru!"
Když
veden, ztýrán, v postrach všeho lidu,
a
,,]\Iluv v posled, se skoní vc!" tyí hlavu mudec a dí v klidu: ,Už neodvolám! Svt se toí pec!'
di
mnich:
I
<&
O O
i8
SAVONAROLA. 'Nuž ,a
—
odvolej
co
.,Na
Tak svatý
I
íma
pro trest do
otec káže,
spšn
odvolat, co Krista
pán
s
nemocna
Je církev chorá,
sám!'
námi
zjevením, co pravdou
—
váže,
mám.
je tuze,
podvod, vše klam sms,
vše plno je jiná
jdi
k
signorii, jiná
k
luze,
až vše se zhroutí zítra nebo dnes.
Jsme všichni
stcjni,
ped Bohem
jsme rovni
jsme všickní do jednoho jeho host,
a
papež
je
Le lo
z
a
jeho
mnichové jsou skrovní, všemu stejn dost.
církev stále víc a více její
a není
byl
to,
dar
stn,
tam a sem, vdce, kdo b}' z bsné zmítána
bezpeným
je
jí
vdcem,
tn
lodníkem.
Kdo vdci kdj^ž
jsou,
tch
k svému tvrci
duše plouží kídla,
mla by
lid ze zlatého touží píti
a na
boháe
sbalují
se vznést,
zídla
svou pst.
Nás pekel zbavil Kristus svojí smrtí život našim duším dal,
a
vný
mohou rzných útrap draví chrti? Všem Kristus tžká pouta duše sal. co
Ta a
církev peklem straší vzdorných duší
vným ohnm
a
k
by
z
Ty
rány, jež jste
žití
radš
jej
pozemských
chudým na podiv, v lásce k bratím
Bohu
Kristu
jsou hroznjší, než ony, jež
vy božské oi
jste
když na vše zel,
Vy na svt
mu je
v
dali,
ml
dív,
vj^píchali,
lásce
pimhouiv.
vyšli jste jak li^ky z lei,
na bratra se zbraní jak pomsty kat, a vašich knížat tvrdou, planou eí
ml
i
zastrašen a povalen být brat.
nevíte, že
chuas
též
má
duši,
v sob jako každý knz, že do ní erva, jenž ji tajn ruší, nepítel Pán, lsti\^ ábel snes'?
a stejnou
vzruší,
se vesel tšil niv.
Milujte
lid,
je
bratr roven bratu
a rovný, biskupem je žebrák
—
mnich,
rozdílem, že procházeje chatu
jen
s
má
pvtel vzad a biskup
V tch
stejnost
lidí
je
zpedu bich.
a stejnost stav,
v tom Spasitelv nejkrásnjší zjev, na nad vše vyvýšenou jednu hlavu? Jen v stejnosti je mír, v nmž hyne hnv!"
—
,Už, mnichu, dost!
ne církev a nad
jen,
Tvá
slova lid jen bouí,
kníže chystá trest,
i
kacíem oka nezamhouí. z Medici též hnviv jest.' v
Lorenzo
—
•
a
,,
Lorenzo híšník
též,
an poutá volné,
lovk, nebes zemský hcst, po smlouv s Jesu Kristem obapolné ví,
že
pout pekelných
Lid
má
i
být volný, radovat se
jak zákon
Pán
le u vás
církve
V,
co
lidských navždy prost.
z
žití,
lidem káže všem,
knz klam v
chcem my,
sic nejsi
srdcí nití:
kesanem!
Kadidlo k volnosti nic nezpomáhá, ni okázalý
ni
a
zpov, tlo
pi obadech zpv, ke které mnich híšné tahá
Pán
dává jim a krev.
Bh
svobody, on lidstvo štstím daí,
vná
on
le kdo jc?t
A
Láska
je
on .otcem všem,
pro
obady
sváí,
podvodníkem, lháem, despotem.
myslíte,
že despota
A
jest,
se s bratry
vy duše
mž
umní
zdobí
zaslepenci,
lidstvo milovat? se
všemi vnci,
bez svobody, rab jen, plný
lat.
A lovk vždy jest mrtev ve svém když není zevn živ a svoboden, já vedl bratry k štstí, k žití jitru, by v radostech snil žití krátký sen. To
není
klam
nic
rád život položím;
neodvolám! Dosti,
a
jásá
ím,
vstíc Bohu jdu, kde Kristus vrné
A
šel,
až
ohn
nitru,
zp,dusil jej
dým.
hostil
PIETRO CAPPONI. "Hích
novému dál velí, nezmoen ." Capponi, dominikán smlý, starý
jenž zvedá hlavu
.
.
v Florenci hlásá rozzuen a káže, volá po okolí:
,,Smrt
pomstte Savonarcly,
jenž od
vlk
a od hyen
byl upálen!
Co dl a kázal, bylo z Boha, on všecku zemi posvtil,
kam
stoupla jeho tichá noha,
tam
lid z
nadšení vína
pil!
Byl upálen, mnich bil jej, muil, že Lásce v Kristu lidstvo uil, já stejn dím, jak kázal on, až po
svj
skon.
23
Jsme všichni
a a
všem všudy,
stejní ve
císa, papež, voják, mnich, bohat}' anebo chiích',
vše jiné pro lidský je smích.
Jsme
stejni
ped
lidmi
na
jeden
má
na tom klamném
s
Tak nesmí
i
Bohem,
niím, druhý
s
svt
mnohem žít?
byt!
bohá do klášter nosí dává máslo, dává zv, o kus chleba marn orosí
Hle, a
a
ta bídná chudá, lidská
slov
útcha
jí
sb;
nenasytí,
chce na bohatst\-í podíl míti
a v plái o
Chuas
ze
tlue
leb.
chce chlebí
Bh
pímluvou se neuprosil Co koná, z lásky koná jen, ten klame se, kdo dary nosí, by pímluvou byl usmíen; jen kdo mu isté srdce dává,
hodným
se jeho
dítkem stává,
a za zbožného srdce vzruch
mu
žehná
Bh.
Jsem jedno
se
svým mistrem
a
vím, že umru jako on,
že
ohe
požírat
mne
bude.
všude,
Le
s
ním
vného
se spojím
na pokon,
doždám rána, tam v klínu Lásky Krista Pána! A píšerný kde hcel sloup,
a
se
—
Capponi stoup'.
GIORDANO BRUNO. "Mne
nikdo v Boha
vše, co zde jest, jest
jež prostor
vit
nepiuí,
vzruch a mocnost
v sob má,
ím
Zda tvrcem toho jakýs
sní
i
pánbh
sil,
zvuí. byl?
víra s vedou pojmy jenom rzné, jenom rozum s poznáním je bh, jenž zhntl v jedno ohavné i luzné, jak chtl a velel bujný tvorstva vzruchl
Jsou
mn
Ta tvornost odvká vše k sob váže, zíme ven a ven; kdo jinak ví, jinak myln káže, by uspal lidstvo vnou v plnoc jen. co tušíme, co
Je
bez mezí a
asu vkol
všecko,
vše ovládá a ídí vlastní ruch, blíž pravé víe bylo štastné ecko, kde boha vlastního ml les i luh.
Od stupn k
stupni dokonalost stoupá,
jak zákon piírcdy v ní zakotven,
nech by
jinak káže vaše
Mn
vda
skoupá,
vný
lidstvo uspali jste
v
sen.
jednot jednota je všecko všudy
zstává vždy nezmnn, ástky mní se to nejsou bludy
a celek
—
jen
—
a každá vlastním vzruchem ven a ven.
Jen ástky v celku mní se v mé le vývoj jejich nekonený jest,
duch
kvt
a zvíe v
A
zlo
mž' lovka
v zvíe
se zdokonalit se
mže
víe,
vznést!
a dobro pojmy jsou, jen slova,
a k celku hledíš-li, zlo prchá hned,
vše ohrožuje v vesmíru se znova,
odvký
jak
— — —
,A kdo
to vzruch byl
v zákon sve."
pravdy asi?' v svt a rozum mj!" ,A odkud ty máš?' „Pstily je asy ,,'Mé
ti
zjevil ty tvé
nazírání
a lidstva poznání!"
—
—
,A tvoje. zbuj!
pemníme záhy pravdou bude rozum znovu
To, kacíi, vše
—
,,A
má a
z
I'
svt i lovk odvké své tch je nevyšine žádný z 27
zas,
dráhy, vás!
Tch
nezastaví slova papežova
a neuprosí pluky hloupých bab; co rozum lidský ve
svém chrámu chová,
to nepochopí slepý viry rab!"
—
až tvé
,Ej,
-
až
ohe
stráví
ei
utlumí dV-m dusný,
každý
sval
i
kost,
hned do Tibery vrluiem prach tvj hnusný a proklet budeš církví na vnost.'
—
,,Tak bude, vím, le v každé jiske žáru v prášku koue bude se mnou Bh, kam pjdou, pjdu též prost vašich spár, v hvzd kolotavé svty v nebes kruh'" i
—
,Ty jinak chceš, ty nepítel
jsi
Krista,
jenž za lidstvo svou svatou cedil krev,
a soudit pijde lidstvo dozajista a na vžd}* skoní lidský svár a hnv.'
—
,,Byl
pro v
lovkem, kdo narodil se mnil by se bh?
z ženy,
holubici
A lovk už
z
Jak
v zášti na kíž natažený hrobu nevstane, když zchla a
mže lovk
a sebe
jíst,
ztuh'!
v chléb své mnit tlo
a pít svou vlastní krev?
—
To všecko, vy jak dít, stát se mlo Kdo okusil? Kdy pravda pišla v jev?
s vdou dva jsou pojmy rzné, v pírod, a v té je bh, a všechen život v bohu, kráse luzné,
Vím, víra
vda to
je
v, a
slep
jsi,
a
nm
jsi
i
hluch!
Bh
není zvláš, on bydlí ve svém díle, on v hmot je a ve všem má svj stan, i v pojmech je! Je v nadšení a síle, je nad vrch lidských snah i lidských han!"
— ,To blud Na bh vy
je,
odvolej!'
odvolat, o
em
síla jest, jež s
emu
—
,,Ne,
bloud tak káže!
pesvden?
jsem
nebem zemi
váže,
uíte, je pouhý sen!
Jsem bezbožec! Však vy
jste podvodníci!
Ne! Neodvolám žádné ze svých slov!
Nuž
p(jstavte
bh
jest
Je
mne
trestem na hranici;
tam, kde budu mít
i
klamem
vaše písmo od
svj
rov.
poátku
až do konce, až na poslední bod!
Na Vy
všecku námahu, dít:
,,
na
všecku hádku?
Zjevení to", já dím ,,svod".
Jsem bezbožec, vy
nástroji jste bludu,
a kážete jen výmj-sl a klam.
Vím, nejsem
nic,
nic nebyl jsem, nic budu,
a vaše písmo za tlach
29
blázn mám'"
—
,Ej,
nutno utlumit
je
teba vru
tlum bohopustých, zlotiilých
tWxh
slov.
Xež jed svj svíš prokletému peru, spis* hranici ti dáme za píkrovl'
— ,,Tak dobe
-
jest; nic
pjdu, v
a nic kde není, není žalu
mé v
nezžehnete
as
Dým
kde
pece pesvdeni,
pravda zvítzí, z
nic
též;
lež
bude
lež.
tla vnikne v domy vaše pyšné
a vnikne do bezduchých vašich
el
a bude dusit vaše srdce híšné, až z
mého
vzejde
kvtin vonný
pelI"
n^ní,
ARNOLD
Z BRESCIE.
oynoda vynesla svj krutý že
mlet
jenž v
vn, nm
má
otinu svou navrátil
a jehož výmlu\Tiost je
a
ze vší Itálie
v cizin
mnichem híchem
se
ímu
a papež Innocenc, jenž v jej
soud,
být ten bloud,
ím sedl,
vypovdl;
se smrti dožije
žák Abelardv, Arnold
z Brescie!
Tož Arnold díve než by asu ztratil se k mistru svému do Francie vrátil, le pes zátopy hany k lidstva hodu zas sentskou navrátil se na synodu.
Však sentský opat zákenými slovy
Sedmému
napsal králi Ludvíkovi:
,,Ó pane!
Vz,
že lotra trpíš
a zhyneš, tvá-li
vle
v
íši,
nepospíší
a nevyhladíš po své íši všudy co Arnold
A
voln
káže:
samé bludy."
stalo se, prch' Arnold do Cur^xhu, by léil král nenasytnou pýchu,
a všecko knžstvo z jeho slov se chvlo,
le v ochran
b}-!
Quida de
a
král
i
oteven
le novou T
uil,
muil. pítel Quido stal,
papež týral
jej
a
Když papežem se k návratu Arnoldovi právo jenž
Castello;
voln
až do Kostnice prch', kde
hájil
práva
dal,
lidu,
vrhl na sebe zas bídu.
vedl k právu lid a srdnatosti,
by nebál podlé papežské a šlechty zchátralé a
její
se zlosti
kliky
a soustedil se v státu republiky!
Však Roger král a papež Eugen Tetí a vasalové jich jsou rozezleti, že
msta
a Arnold
Byl
ztratili
a svoje práva
podncovat neustává.
papež
z
íma
vyhnán
se
vším dvorem
a protloukal jen žebrotou se skorém,
sem tamo potloukal se po ti léta, v ím, v mst svta. V tom Bedich nmecký byl zvolen králem a slíbil papeži, že v ase malém a volnost zrála,
jej
na
trn
dosadí a národ zkrotí
a znií vše, co k odporu se
srotí,
aby papež také v onom sporu se po bok jemu stavil v hnvném vzdoru, by pomoh* vyplenit, co Arnold našil a v svém se Laterán zatarasil. jen
32-
Arnold byl stežen však a odveden, o jeho dbal obezelou stráž,
lid
a v bezpeí hned z rána vyveden:
mezi
,,Jdi
lid zas, strážce náš,
bu
otcem nám, my vrný lid jsme tvj, jdi do kraje a chabé posiluj, by sílil se; snad brzy pijdou eže, v nichž dobudem svou volnost od papeže."
Le Xmec i
a
jal
,,Bu
dvojí stráž
stalo se,
jeho veejích,
le vážn v divém
žádal Arnoldovo za
lid
le papež
ržání
\'y'dání,
nesvolil: ,,Jej
vnou
spíš jej
pi
prchne zas a pak snad pomoc není!"
sic
A
Rudovous, jej znova stih', pe\Ti v klepetech svých ml.
nevydám,
kletbou církve hrozím vám,
budete-li poslouchati
a ne zas mne:
námstka
smle spasitele!"
Le ímané
hned odvtili k tomu: Xe, nikdy, radj v ssutinách svých chcem zahynout, to Hadriane vz, a posel tvj, tvj odvážlivý knz, jenž pines'
nám
byl probodnut a
t\-j hrdý,
smlý
probodnem vždy
dom vzkaz,
zas,
kdo k nám se odhodlají statnou eí; je Arnold svtec, který zlobu léí, je
otec náš, je dobrodinec lidu,
nech
si
svj vzkaz
a nás nech v božím klidu.
33
Obti pesvdení.
3
A
plakal Hadrian:
Ó
lidé
zpupní.
A
císa radil papeži; „Jen dupni na tu svou rozkvašenou ímskou luzu a pus v ni interdiktem strach a hrzu!"
A
stalo se; lid prosil, spor se vlee,
až senát v posled pokoil se klee i
odprosil,
by skonila
se bída,
mu vydá. Arnold prch', než papež by jej soudil, až kardinál jej chyt', an v zemi bloudil, a
slíbil
hned, že Arnclda
Le
však
nežli
ve vlastni
campagnský
Vtom do
ctitel
íma
se krvi brodil,
vštce vysvobodil.
Bedich rozhorlen, Bedich zdá jej korunovat první vhodný den, když živého mu Arnolda v moc dá, a obuv zlíbá mu pi lidu shone a povede mu v jízd jeho kon!
a papež
slíbil,
vtrh'
jak král
Král svolil hned a Arnolda pln chvatu hned papežovi poslal po legátu, byl Nmec, vše chtl svému ku prospchu hned x^ykonat a v hru se tlouk' pln vzdech, jak štolba šel papežskou za brunou a
dom
pišel
s
carskou korunou.
Pak hned byl Arnold do žaláe a aby nemoh' prchnout, ukován,
a žalá silnou opaten
je stráží.
dán,
z té vyvést
jej
nikdo neodváží.
se
„Te, buii, už bude s tebou dost, nic nezmže tvá lidu hotovost, chtrs bez zákon našich hrd žít, chtrs naše a
kam
statky, naše práva mít,
sunul svoji nohu,
jsi koli
tam bouil's národ
proti
na
chtl's na všecko,
nám
a bohu,
žádostiv hledl,
by ml; by v našich domech pyšn sedl, by našich polí užíval a satk a jeho vzpoue chtVs a zem zmatku; tys chtl pro maso, nám chtPs dáti kost,
te le
t
ztrestáme
pánm
církve na žádost,
svým
jsi
zkrotneš za týden
—
že proti
Byl
denn muen, denn
bouil lid, bude klid!"
a
vyslýchán
a vysmíván a tupen byl a byl bit a spoután, jen drž!
a i
i
áblm
s
štván,
odena
mu
pleš,
posvcením v peklo chceš
kázat,
tvj
co smyslil pych,
chlubit se jim, žes byl
knz
a mnich,
by druž ábelská v úct se t lekla. a nesmýkla t do sedmého pekla, kde na škvarek se záhy upeeš!
Pro
vrátil ses a z
kýho práva moci
nám vzdorn vyhubil? Lid bouíš proti svatému nám otci, ej ábel tob mistrem v šalb byl! bys klid a mír
35
3*
Jen mysli ,,-Má
bouíš; panské rody
jitíš,
senát, lid;
i
kam má
k bohu
tvá zpupnost vést?
vést, jenž žádá družné
-
shody
a bleskem stihne vašich duší lest!"
A svatá mše a knžské posvcení? pranic není, To u boha, všech otce
—
výmysl
to
všecko satanáše
je
co rouškou podvodu, jejž církev páše!
Jen
spílej
jen upírej
dál a
ády
nám
lásku,
naše
a
by lid velel nám, potom kli, co híchem svým
kaž,
a
ha, da, dív jen
úctu,
prosil,
jsi ošil,
ty bohopustý, nectný pletichái!
A
ty,
že stál
Tos leda že
knze
jsi
áblm
ondy pi oltái? vzdával
vdné
díky,
rdousili, tvé protivníky.
Jenž plazil ses mu u kopytných nohou prosby tvé už pranic nevzpomohou,
.
.
Le
a jisto
jest,
že
záhy pijdeš k nim,
bys vdýchal v šílenství jich
moud
a
dým;
jdou erti pro tebe, už mít t chtjí, bys zmkl pi škvaení na oleji, aj,
tšíš se už
asi,
vrahu, nuže,
kde senát tvj a zda as peklo zmže? Ivde senát ten, jenž kryl
tvj blud
Aj, zalezli ti rozto ulaní psové,
pro nemluví
dnes luzy pochopové?
Ba senát mlel, bál se promluvit, a mlel šlechtic, mlel všechen lid 36
a lež?
a, i
mu
nedbal, že
lidská práva brali
podvolil se papeži
králi,
i
starou vládu všecku na se
již
strhli,
a ohlávky na lidu mezky vrhli. A mnicha nutili, by odvolal,
a ekl lidu: Bloudil jsem a lhal." Jen pánm sloužit musíš, sloužit máš, ti chrání t, jsou síla tvá a stráž, a v úct chovej Ježíšovo slovo, ,,
zpt císai poko se
a
tak
radili,
dej, co je
a
císaovo,
navra jim svj
i vrn,
dluh,
Bh.
co chce
Však neodvolal Arnold, mužn stál. Já nejsem lháem, abych odvolal. Už nenute mne, dost! Chci duše khd. V svých zemích právo jedin má lid, to pravdy líc, vy chcete pravdy rub. V svém právu lide stj a nebud hlup, tvé jsou ty
role,
nivy, zahrady,
a za ty neber žádné náhrady,
a za to bojuj, staten se bra, a kdo to loupit chtí, tm polti skrár. Jsi svéprávný, drž, co ti dah otci, jen tak své
Bu
svoboden, v svá práva
a neklo
bud v
i
bíd mžeš odpomoci!
se a nepros!
]ím
mužn vkro
Neoto.
tím, co papež být chce sám,
umírat chceš
vn, 37
se
t
ptám?
Vem
v ruce zbra a rychle nepole
a papeže
a
To má
A
mám
smrt
je
íma
krále z
i
Vz, mimo právo
lidu
hned!
odpov
že!
práva není,
To moje pesvdeni. vám, rudí knží.
bží
kardinále k papežovi
a sápou se jak rozkacení chrti: ,,Stvrd výrok náš,
mnich odsouzen
jest
k smrti.
—
Však církev ímská neprolévá krve tož uškrte jej, uduste jej prve, pak jako mrchu v píklad dob píští na kacíském jej spalte popravišti, a katm dli: ,,Tam jej doprovote", a hnusný povel: ,,do Tibery hote, tak nepotee krve krpj jedna a duše jeho padne do bezedná." Kd3^ž
ím
knzi
konali, jak
výrok znl,
všechen po dní deset v plái dlel
a dlouhá
a jenom
potom léta ješt lkal Bedich s papežem se
smál,
a korunovaní kd^^ž odb5't rámus,
ím
všechen zpíval ,,Te
Deum
laudamus!"
ANTONIO HOMEM.
Knz
pravé církve
le praví že
o
židovské
nm
Homem
jesti
sice,
svatá inkvisicC;
má v úct
víry
sms
v synagogu že jde také dnes, by po židovském kultu židm kázal. Tož hned byl jat a biic v jho jej vázal.
a
Dl
inkvisitor: .Diákone lhái,
jed v srdci co v
Vy
máš
pravd
jsi,
a lstivý
úsmv
v tvái;'
co chceš?' „Jen duše klid.
vlci jste, já prostý
lovk
—
žid,
jenž podle svého Hospodinu vdí, nepesvdí!" z vás o jiném mne nikdo
— ,Byls'
jiný dív!' ,,Xež zjasnil
Pán mou
dušií
led vaše rzné lži jí neporuší. prý jeden jen, Ti máte bohy, den. a k tm tem modhte se den co
a
Le
nedbám, na vždy tvrtého má ješt já jich
39
n
—
nevím, bábel
— ím!"
—
,Ó rouhacHl Jak víra tvá je malá.
na knze t v ty divný pinášíš jež
t
lásce vychovala,
Vz, k
hranici
a
t. Spš, odvolej,
spálí
—
Adonai
,,Xe,
vdk!
srdce
jí
spoutá holomek jsi
jediný
jest
bdenl'
Bh
jeden!
moje pesvdení, víc osob nemá Bh, to pravda není a nemá v nebi svatých na pomoc! Sám ídí vše; sám od dne dlí noc
To
víra má, to
a pímluvami
nemž'
Sám Hospodin
—
je,
býti sveden.
Adonai, jen jeden!"
,Ó bludai, jenž sem
i
tam
se klátí,
jak chceš as pravou víru dokázati?
Snad
s
ním
mluvil, jenž
jsi
snad uchystal
ti
duše mír a
jejž svatá inkvisice
— —
tvj Adonai, ráj,
v peklo zmní...'
,,Mým dkazem je pevné pesvdení! To hotov jsem svou osvditi smrtí!" víc
,Nuž žebík sem!
nemá
dost,
a
A popravce
šedesát je
jej
drtí!
let!
pak k hranici; byl dosyta už klet, od štíra vas oistíme víru, zdob dejte jeho mite z žab a štír.
a
Dív
jeho rodný
a v místa, kde
dm
však budiž zboen,
tkvl jeho duše koen,
kde odchován byl dáblem blbý troup, 40
s
,,Praeceptor infelix" postavte sloup,
co jeho bylo, šat
i
a prokleto až bude,
knihy sbalte i
s
ním
spalte!'
— ,,Pec vytrváml" — ,Tož mužem
jiti s
klidem,
peplnno lidem: Tož v ohe s ním, byl áblem k híchm veden!' ,,Xe!" volal Homem, ,,k pravd tím, jenž jeden! Sám jedin Adonai, slyš, Israeli!" hle,
námstí
je
— A
údy jeho v ohni zvolna
tlely.
JOHN BALL.
— —
,Jsi
pomaten a v tžkých vzíš
,,Xe,
le než
bludech!'
vy, chci všecko jinak jen,
nápravu církve v hlav chci i údech, noc v lidu zamnit chci v jasný den.
Jsem proti vína zpovdi
a proti
vím, co i
je lidu,
pemn
je
teba
Pán dm!"
kostelm; je vesmír
—
a chleba
odpustkm, co nám všem
a
,To církev svatá všecko zavrhuje!
T}'
kivd}' všeliké
—
,,Tím,
a tradic
emu
metáš v
jí
líc.':
uí, lidstvu pouta kuje,
klamných vždy má
Jsem proti papežství,
na
víc a víc.
to? Již dosti!
Xic nespasí nás nežli istý mrav, jen v Boha dvra a vzorné ctnosti, ne
to,
co papež chce a
42
knží dav!"
— ,Xuž, k smrti pichystej umít mu?íš!' — ,,Xuž umru rád, odvete mne hned!" — ,Až ráno znovu životu se vzrušíš, se,
již
"k
zíš svtlo boží jist naposled.
Hle, nuž
—
,,
s
rozsudkem tam posel králv než ze žaláe pjdeš ven!'
slyš,
,,Chce králová, chci já, jak velí duše:
John Balí
bu
Má každý
právo mínní své íci
z
vle
naší svoboden!
vle voln knží bledí v
a každý dle své I
kluše,
———
rozprchli se
a rozprchla se lidu dravci
v!" líci,
zb.
"
—
DA COSTA.
URIEL
Stará židovská obec v Amsterodame
pevzácného hosta, v Lisabonském chrám
dostala ptctou je kano\Tiík to
píznivec
její,
Uriel da Costa.
Žid tajný, vždycky vlídn k nim se choval,
a
za zbožného katolíka platí,
pec a
z
Portugalska sám se vysthoval
poznovu chce dát
Jesti
mu klamem
jen v starý zákon
ímž
co den, stále
se proti
nmu
se obezati.
zákon nový,
bible
ví
ješt z ásti, nevlídnými slovy
zmáhá
hnv
a zášti.
B}-!
židem dív, le jezovitv
stal
kesanem
se,
a pemýšlí a badá a
zkoumá
vr tch
ba
i
knzem
dnem
i
mocí záhy
nocí
náboženské dráhy.
Chce jak dív židem být zas v obci žid, chce odpisáhnout vše, co inil prve, a dotvrdit, co vyzná v duše klidu
hned pi obízce peetí své krve. Je veden v synagogu v žid davu v orná t kanovníka s zbožnou myslí, na prsa krásnou sklonnu má hlavu a pes tvá bledou erné vlasy svisly.
— co —
,Rci,'
starší rabín dí;
k pestoupeni k ,,Co
pesvdením
nech oko
— — i
,Aj,
nám
vykonáme,
,než
t
zase vedlo?'
všickni v srdci
máme,
jistotou to neprohlédlo!"
víš
nyní v slova bible naší?'
,,Tak jest,
jsou snesena v
jeho prorok,
le
to
mne
zvst Mojžíšova!
že porušena
v
Že rabíni k
ní znesváili víru,
svou tradicí a
ni
ní boží slova
plaší,
porzným
swm
žvastem,
nepovedou lidstvo k zídlu míru, což teprv k Bohu a nadvkým slastem!" jež
— ,Ty klameš se!' — ,,Xuž mlu\ te, v lži kde tonu ? Bible se odklouje stále všady od Mojžíše a jeho cd zákon;
jsou vašich starých rabín
to
ády.
Rabínské zákony v ní zlým jsou tmelem, je jich víc, tím klamáni jste více já rabínských jsem mluvk nepítelem
—
ím
a proto odstupuji od tradice.
v Talmud nevím, jej nenávidím, výmysl to lstivých talmudist, za výklady tch zteštnc se stydím; listu.'' jet snška klam na každém v
A
tlach,
nm
— ,Tož kesanem jsi pec k nám šels jen klamn! — ,,Xe; nevím též v nesmrtelnost duší!" ;
—
i
,Tos kacíem!
víru
žid
ímskou v Amsterodame
J^.
nauk}' tvé rušf!
pesvdení, znly vty prorokovy, istým božím slovem není,
Ej, šílené je tvoje
že jinak že bible
tob
že stejnou
Tak židem
lží
nejsi,
k
jak zákon no\ý!
ímu
a to
nám
tvrdíš tady
bu bu
sami
mžeme t
upálit
t
nechat
nechceš státi
smlost v
líci,
potrestati, inkvisicí!
Jsi
bluda úpl v, le náš
my
toužíme mít ve své obci klidu
jsi
a ztrestáme t, nežli pijdou jimž budeš lhát snad, že 46
jsi
n3mí,
jiní,
z
krve žid!
Le dej se spálit, dom pospš hbit, zkad pišel jsi, zde lépe nebude ti; \- ukrutnou kletbu všichni proklejí t než v klasy vymetá tvé dáblí
setí.
Zde v klatbu budeš dán, kde žid a vyhnán pry, pak
Tam a
inkvisice zas
t
kesan
jsi,
je,
všude
poneš sob?
stihat bude,
jak ukrutná je v naší
víš,
Bu
co
rci,
neb
a kráej vírou urené
dob!
žid;
pak
ti
dráhy,
drž, cos
ekl
ne abys od jedné se k druhé vlekl a kolísal jak podvodník váhy.'
—
—
setrvám!" ,Xuž zde povrhelem židovského rodu,
,,Já
tys
jen klamati nás chceš, to
a k jiné víe vést
Ven
z víry
lid
,,Já
židovské té
Xuž,
—
z
setrvám!"
—
,Máš
msta vyženeme
,,Xuž dobe,
nestrpíme,
dobe víme
ve zlém svodu.
vymrskáme
a zh}Tieš jako vj^-rhelec
—
t
obce!' lid
tvj odpor
zláme.
klamcrobce!'
uite, dív padnu
ale,
než pod vašimi pruty, vlastním studem;
mé ducha
zjeveni a
pemýšlení
vy ubožáci nazýváte bludem?"
stálé
mrskán je, jak pání žid chtlo, vrní tlaí se, by podíl brali na trestu Costov, až tesoucí se tlo
A
a
do krve zmrskali a rozedrali.
Zas volá veLrabína povel krutý: ,Sám mrskej se a za tebou žid každý
at
též mrská!
Sem
ty svižné pruty,
však páchals víc než loupeže a vraždy!
Pak \^dáme a jejich
ty
t
otcm
inkvisici svaté
k radosti a k díku,
vrných žid
býlí jedovaté,
ty ímské církve
U
obou hešil
bu
tam
i
lstivý-
jsi,
pokladníku!
tož trestán
zde v\Tnrskáme z žalání
tam nech
písn
církví naší ubohou,
t
spálí s
Xej vtším trestem,
t
plísn,
pouty na nohou!
víš,
mrskání
je
to,
usvdených blud Le Costy nebylo tm vkol líto, a ,,smrt mi dejte," prosil v tžkém trudu.
nejvtším ttestem
Až
sestry
z lidskosti
s\ti,
.'
z
.
jejž krutost
nad ním
silou
hntla
hanby zbavil strýce ubožáka do srdce vj-stelenou ostrou ranou.
té
48
taká,
odhodlanou
.
Vzat jiným biicem pak Costa k deku a odnesen je olmo na hranici,
tak padl židem v smír zbsilých vztek, a
ímským knžím v obt
Obti pesvdenL
49
inkvisici!
DIOGO DE ASSUMCAO. Diogo, mnich zle církev
z kláštera
zhanobil a dal
an
tvrdil, že
lze
vit,
té bibli jen, dl, jak
pravá
víra, jak
žid Buh
nám
ji
židé znají,
vyznávají,
mám
za
pravd
ve ví
velký,
padlky.
vykládal kdys
hrozný blud,
kdo
ji
pouze v
je
vše jiné výklady
je
ránu,
ostatní že býlí jedovaté!
je
Vše, co
ji
co v bibli stojí svaté,
V
jen
Františkány,
lovk
planý,
oklamaný,
dosíci chce vírou duše klidu,
má viti
jen podle bible žid!
To pravíš
ty? Jsi
tžce duchem chorý,
mníš více znát, než svaté církve sbory? jen v bludu zatonuVs, jak jiskra v dým, mníš víc snad znát, než svatv otec v
ím?
50
Ten
stejn
l)loudí s
jež z
vámi, dozajista,
židovská
jen bible víra
je
cista,
k Bohu povznáší a srdce
Sám
léí,
—
mne nikdo nepesvdí!
vás o jiném
podpaluješ hranici své smrti,
sám na sebe chceš strhnout kletbu vnou, jež v propast skácí t a rod tvj zdrtí a v hanbu uvrhne t nekonenou. Ne, setrvám.
Už
pojdte,
duchem choí,
a spalte mne; hle, hranice už hoí, a
vášn
nepokoj se zmáhá v
lidu,
chci vás být prost a doždáti se klidu!
Jen podle bible konati se pati, a proto víra ji
zjevil
jen
v
má mne
s
židy bratí,
Hospodin sám lidstvu
ni je
mír a
cíl
vného
židu, klidu.
Co mimo ni, je lidský tlach a klam, však v kláštee svém mnoho pátel mám, již stejn ví v stejném pesvdení, že mimo v židech pravé víry není! -
Stál s ohnm v oku, s jasem v bledé pak v žalá uvržen byl inkvisicí,
nech
bránil se,
Pry, odsouzen
líci;
tak znlo rozhodnutí: jsi
církví
ohnm
k smrtil
A
s
tebou zhyne
jen z lásky k
Thamar
Tob
a
druh
a
zemít musíš
Barrocasa;
stejn v lidu
hlásá,
jiných pt, též Františkáni,
Radš hned,
již
zítra
v
dob
pojdte rue,
a pospšte, než hranice
ranní.
duchem choí,
vám
nenechte ekat na divadlo
shoí,
lidu,
chci vás být prost a doždát srdce klidu! rád, vždy strádám drahné asy; spš, vrná Thamar, zvon už konce hlásí,
Však umru
a
dosvdíme v Bohu pesvdení,
že
mimo
židy pravé víry není!
Když na
Ó
poslyšte mne, brati, kde jste kteí,
jest
A
mnich krásný, v posled zaznl výkik hlasný:
hranici veden byl
tu z hrdla
pravá víra
Thamar.
zlíbal
le svatá
jen,
co židé
Zaslzeli mnozí,
inkvisice lidu hrozí,
hrzou k moi v divém honu, krutým soudcm Lisabonu.
jenž prchá
by
ušel
ví!
52
OBSAH: Hus
5
Amenofis
7
Almerich de René Albigenský Basilius
Bogomil
;
Galileo Galilei
.
.
.
.10 14 17
Savonarola
19
Pietro Capponi
23
Giordano Bruno
26
Arnold z Brescie
51
Antonio Homeni
39
John Balí Uriel da Costa Diogo de Assumgao
44
n D n
42 50
BÁSNICKÉ SPISY
HEYDUKA.
AD.
tch paliv Souborné vydéní pekrásných písní, zpv epických vlasteneckých eských dum Heydukových náleží k nejkrásnjším literárním podnikm eským. Knih Heydukových jest hezká ada! Bylf a jest Heyduk jedním z našich nejplodnjších básník. Od první knihy jeho básní až po naše dny 55 svazk hlásá jeho nei
/rí.
A jsou mezi nimi díla, kíerá literární hiutuchející svžest je autostorik zaadí vždy mezi stžejné zjevy naší literatury! rem v souborném autentickém vydání uspoádány i doporuujeme
Máme
veíkerým
pátelm pvodní
poesie eské soubor bésní Heydukových k zakoupení do všech eských knihoven. Brož.
1.
Nové cigánské
2.
Ptaí
3.
Sekernik.
4.
Cymbál a
5. 6.
7. 8.
9.
10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.
19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28.
29. 30. 31. 32. 33.
tnelodie. S pod. básníka motivy. Cyklus I.— IV. 2. vyd
Román verSem
r
Povltaví,
2.
íi.
v^d.
.
.
.
vyd
husle. Cyklus I.— UI skazky. (Braek-ptáek. Zámény. Sudice.) Devorubec Kresba re Šumavy. Druhé vydání. Milota. Báse lyricko-epická -. Básn a r. 18Ó5. I. svazek Básn a r. 1865 II. svazek
»
...»
Ti
...
»
»
...» •
.
.
.
Písn zpvy pošumavského dudáka. zpvy pošumavského dudáka. II. Zvsti zpvy pošuntavskeho dt-idáka. lil. Dé]e Dumy a doj.uy I.
Za dlouhých
K .
.
1-80 1-80 1*60
>
1
»
1*40
»
veer
Partiassie
»
»
minulosti
»
liod Vítkovým kamenem.
2.
vyd
»
erné rže V aátiši. Drahé
»
vyd Lotyšské motivy
Z rodných hor Pohádky duše V samotách
!^
.
poli) 2.
vyd
Píseft o
1 80 2*20
2'
—
» »
l'3i)
»
1-60
»
•
pástkách. 2. oprav, vyd básn výpravné (Mohamed.
—
2*20 1-49 1*40
>
Dv
ravském
2*
•
Biblické zvsti
Na
1-80
2-—
»
»
Ritornelly .
3*— 140
»
»
3.
.
Z pouti na Kavkaz.
1-80 1-40 1-40 2*20 2-20
2-20
vyd 183Q. Ddv aodkaz. vyd 1
1 4(J
>
w
r.
40
130 >
Básn
—
2 "50 2*
»
»
Rosa a jíní Na erné hodince
V tLxšeru V polích
1 SO 3-30 3'SU 6 l-*0
bitv na Mo-
35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 4ó. 47. 4S. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55.
Zaváté listy. 2. vyd Z denníku toulavého zpváka Ubráaky. Uíl
1.
oprav, vyd
2.
Dudák.
Na
i. vyd vlnách. Román
t písních 3.
vyd
Znlky Východ a Západ Obráaky. Díl II. 3. vyd
Bla. Idylla z Pootaví Oldich a Božena. Idylla. Bohatýi. Zpvy historické. Škdci a dobrodruai
4. 2.
vyd vyd
kvíti. Tetí opravené a rozmnožené vydání volnost a víru. Druhé vydání Tater a Dunaje. Ohlasy Co hlavou táhlo
Lesní
Za
Od
Hoec
a srdenik Vzpomínky literární Rozmanité svésti a drobné dje Nkolik povsti z Pošumaví
Slovensku Ceny vetn drahotní pirážky. Poštou
venkov
a na
o 5V» více.
Heydukovo lze také odbírati v sepostupné veškery spisy, nebo každý bás-
Básnické dílo šitech,
bu
nický svazek zvlášf. Ilustrovaná,
NA
umlecky vypravená básnická Adolfa Heyduka
P OTULK
Ilustrovali V.
Šastná kniha básnická,
JANSA
a E.
BOHÁ.
lyrické ohlasy pírody,
Za
K
3-50.
umlecky ztlumoené
Mimo souborné básnické spisy Heydukovy ŠÍPY A PAPRSKY. Básn, brož
HOEC Ceny
vyšlo:
K 2'—
K 250
A SRDENÍK. Básn
vetn
Veškera
kniha
drahotní pirážky
díla
Poštou a na
venkov
o
5%
více.
Heydukova jsou na sklad v každém knihkupectví.
NAKLADATELSTVÍ
J.
OTTO V
Karlovo nám.
34.
PRAZE,
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 5038 H4.8
1900 SV.56
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
Heyok, Adolf Spisy
POCKET
LIBRARY
