Lukáš Bujna VZÝVÁNÍ PANNY
1
Motto: Slovem Božím je Panna obtěžkána. Cestou putuje, bude přivítána? Sv. Jan od Kříže
2
TOULKY A TRABLE Od rána mrholí. Chvějí se víčka zimomřivá. Vyrážím bez holin. K snídani ztvrdlá skýva. Útes zbělel - nápor mlhy. Chůze podle buzoly těžší, než svalit ženu do polohy. Tu skývu jsem si osolil. Jak pojmenovat zdejší zemi? Mokrá a Syrová. Blouzním o písku pod palmami které jsem kýčem zval.
3
HOSTINA Lucii Pole před sklizní, nebeská báň za mraky. Která hvězda mi nahradí tvé oči? Nade mnou temnota bez Orionu, bez Plejád. Jsem klidný. Tvá láska - mé útočiště a pevný hrad. Nežebrám před branou, ne, nestřídám převleky abych obsadil trůnní sál, či dokonce ložnici. Zveš mě sama: „Pojď, ochutnej hrozny, kávu, skořici! Napij se z mého těla, mé oči jsou poháry.“
4
KLÁŠTER V TEPLÉ V klášteře v Teplé mají slušně zařízený hospic. Poručil jsem si svíčkovou a zmrzlinový pohár. Visel na stěně krucifix? Nevím, nepamatuji se. V klášteře v Teplé mají štěrkem vysypané chodníky a zelené trávníky a kostel na spadnutí a dlouhé chodby plné obrazů a soch a klenutý sál, za komunistů kasárna a tělocvična. Můj děda tam sloužil, viděl vojáky jak otloukali míčem stropní malby na povel píšťaly. Znal jednoho, co si uvařil čaj s lihem že nedostal opušťák na Vánoce. V klášteře v Teplé mají obchod se suvenýry. Dal jsem pár korun za křížek s červeným kamínkem a hrál si na křesťana dokud neuvedli do kin Malého Buddhu s Keanu Reevesem v hlavní roli. V klášteře v Teplé se opět modlí premonstráti. Tam jsem poprvé křísl myšlenkou o cosi méně přístupného než byly romány Julese Verna tátovy Playboye a desky od Beatles.
5
KŘEST Ten křížek z kláštera v Teplé to je víra ztracená a znovunalezená. Ten červený kamínek to je srdce Ježíšovo, pro svou velikost probodané hřeby. Ale Hospodin křísí z mrtvých. I ruku faráře, který mě pokřtil vodou vedla Jeho mocná paže pravice živého Boha, jež setře každou slzu z očí a sám křtí Duchem Svatým a ohněm.
6
JÁMA LVOVÁ Vysoká tráva sahá k tvým vlasům. Dovedeš snít oddaná starým časům. Úhor nade srázem. Poslední stéblo vysychá. Němá prosba travin slehla do ticha. Na vlhkém dně jeskyně, jámy lvové potíráš mě hlínou. Ve tváři cítím dotek. Máš ruce divošky zde v úzkých temnotách. Hledám tvá ústa ale nepřekročím práh. Stéblo tvého těla svítí ve sluji. „Milovat v éře uvadání?“ pochyby přiliji. Spolkla nás jeskyně, jáma lvová. Jsme chladní jako cesta od hřbitova. 7
PŘEDJAŘÍ Zachmuřené předjaří. Jezero - bílá chuděra. Na vlnách labutě. Perou se o peří. Most přes nechtěnou vodu láska slibovala. V březnu sedlák netuší neúrodu. V podrážce zrnka písku. Šeptám si pro sebe: „Nebesa nás nechrání.“ Nenosíš křížek na řetízku. Ku slunci plují oči. Slunce zapadá. Vpíjí tě a bere kamsi. Tvůj stín mi padá do náručí. Skála větrem drhnutá soused od naproti. Má dívka splývá s hladinou. Rozplyne se do léta.
8
FUNUS NA MOŘI Loď, ztroskotaná v úžinách na levý bok se nahýbá. Tichý oceán nepozná. Klesne dna. O smutnou palubu racek dbá. Pod čarou ponoru trhlina zeje kterou nezacelí žádný plát. Vychladlé turbíny pára nezahřeje. Na tlakoměrech je to znát. Přístavem bloudí starý kapitán. Vítr jím cloumá jako lodí. Svou lásku nezachrání. Nemá plán. Zdravý rozum náhle zradil. Signální světla hlídka nerozsvítí. Blyští se luceren rozbitá skla. Svorníky praskají od zádi k přídi. Pro královnu moří chvíle zlá.
9
POVZDECH V kotlíku vařím černou kávu. Zahřeje ústa, ale co duši? Z domova nemám žádnou zprávu. Nevím, co holka, ani co naši. Že stará láska nerezaví? Na kost promrzlý tomu věřím. Proč jsem se tě zbavil dal válce přednost před příměřím? Z Čech až na souostroví Lofot než vzpomněl jsem si na tebe. Možná si říkáš: „Práskl do bot. Fajn. Ať ho v noci nezebe!“
10
BÁSNÍKOVO JARO A rosa luceren skanula shůry. Chodník pukl, udolán prvosenkou. Vítr vlhký jak protiklad Kalahari. Můj magnetovec hýbe střenkou. A slunce, snoubenka dešťového mraku čistí ústa trav, tak klidná nad oči světců, čtoucích Tripitaku co nepoznali nečas ledna.
11
PŘED VZPLANUTÍM Lucii Dnes jen jeden verš světélko moje dnes jen jeden verš. Nedej, aby do tmy vyzněl! Tenký jak nit je pramínek slov ze světla vystav věž! Kdo tě dnes rozžehne světélko moje kdo tě dnes rozžehne? Můj verš, který prázdnem projel? Neotvírej! Tma dýchla z prvních slok. Obleč úběl vzdělej svíci dne! Lampu čistou učiním si z tebe lampu čistší svůdných hvězd. Veršem nech se vést! Viděla’s již vybělenou alej? Dnes ráno ji snoubenec rosenkou zkrápěl.
12
HVĚZDY Jen zíráš: „Hvězdy nádherný! Koukni, tahle a tamhleta!“ Čím nás nezaujmou bílé dny upoutá noci černá roleta. Což není v tvých dnech řád? Nejsou to jen staré zvyky které mohou chmuru odehnat otupěním, jež ti vštípí?! Šeří se - končí doba jistoty. Hledíš na hvězdy a planety tou dálkou proměněné v bod. To nestačí! Co s námi bude? Hledět a toužit, nepříjemný úděl! Zlá úzkost vykročila na pochod.
13
NÁŘEK A NADĚJE Je příliš snadné zapomenout na všechna vyznání a vyřčená slova. O to těžší, se k nim sehnout do prachu paměti a splnit, cos nasliboval. Prastarý rozpor mezi snem a činem metla básníků i obyčejných lidí mluvících o štěstí a žijících v něčem jiném. Té špíny, ale v sobě si neuklidí. Kdo umí tak dobře s lopatou prohrábnout svinstvo a vynést ze dna naději popelem dní zavátou dní vydrolených do bezvýsledna? Je příliš snadné zapomenout na dávné sliby a velká předsevzetí naší volbou s životem se minout. Za bezradnost se mzdou krve platí.
14
SKLIZEŇ Lucii Ležím tu nahá před tebou můžeš se dotknout mých bílých prsů. Slabou vůní svou stále ku laskání zvou bílé jako slonovina, jako pleť královny Ásů. Ležím zde nahá, bez závoje. Můžeš obejmout oblouk mých boků. Víš, že jsem tvoje, nikdo jiný neodkryje má tajemství - poznat se dá jen tvému oku. Složil’s mé tělo na podušku bílou břízu - míza proudí kmenem. O první listí jsi připravil svou družku. Nyní bloudíš po mém sadu vypěstěném.
15
KRAJEM KARLA HYNKA MÁCHY Jiřímu Klsákovi I. Sychravý listopad, mlha, vichr slzy, uroněné, že zas něco končí. Pro kolik konců a začátků sis vyplakal oči? Na cestě k lesu strom bez listí strom oholený. Obloha bílá a hladká až připomíná tělo ženy. V poli skládka. II. Nádraží v Chomutově, pět hodin ráno. Řady vagónů, krhavý pohled semaforu koleje odnikud nikam, trať do nekonečna. Peron, depo, točna. Vydýchané kupé, potahy sedadel o nichž nevíš, po čem páchnou. Koluje rum, kopáč Jirka nad mapou. Než přijde průvodčí, někteří si ještě dáchnou. Mezi pražci rez a štěrk do oken ranní mrazík dých. Sychravý listopad. Pár týdnů a bude sníh. 16
III. Kluzký svah, bláto, hlína, zkřehlé prsty hledají v šutru skulinu. Země snů. Země snů. U silnice plno žlutých jablek. Vichr je serval z větvoví, do příkopů zavlek. Předtím praštil s nimi o asfalt. Sukoslav, mocná tvrz. Táboříme u hradeb. Kopec, že by jeden zheb. Setřít pot a rychle kávu z termosky. Mlha se trhá. Slunce bledší než ta jablka. Vrchol Milešovky viditelný zdaleka.
17
GEDEONOVO ROUNO Na prostranství před dům vyšel Gedeon. Pobít mečem protivníky povolán je on. Ten nejnepatrnější z kmene Menasse již podťal Baalův kůl, až skácel se. Když v horkém odpoledni mlátil obilí sestoupil Boží anděl za ním do polí: „Můj lid mnoho trpí od krále Amáleka. Boj za vás povede moje pevná ruka. Tobě, lidský synu, budu oštěpem i štítem. Ranil jsem Egypt, raním Midján item!“ Gedeon se podivil: „Obdržel jsem milost? Musím učinit svým pochybám za dost. Jestliže mě Hospodin vyzbrojí mocí Ducha, ať je rouno plné rosy a zem kolem suchá!“ Gedeon položí na práh vyschlou ovčí kůži. Zrána hledí na to rouno a dech se mu úží: Země suchá jako troud, rouno rosy plné! Bůh učinil mocný div, to je očividné! Na prostranství před dům vyšel Gedeon. Zpráva letí táborem: „Povolán je on!“
18
STRACH Z ODPOVĚDI To ticho nás trápí, ticho a prázdnota která se hluboko uvnitř otvírá ve sklepeních pod zámkem. Vzpomínka zasutá si klestí cestu do vědomí a náhle vidíme: Vyprahlou jsme zemí! Nevyřčená otázka do pustiny zírá. To ticho nesneseme, ticho napřažené k jakémusi nezemskému slovu. Opevněný dům, od základů úzkostí vše zděné: Mluvte, křičte, vy vzdálení i blízcí ať polnice nepronikne k srdci! Ale velký otazník na nás civí znovu.
19
DŘEVO SE LISTEM ODÍVÁ Dřevo se listem odívá o polednách slunce pálí. Ve mně se vše zatmívá. Můj milý zabydlel se v dáli. Slavíček v keřku zpívá večery zvou k milování. Můj milý po Praze chodívá o lásce mi zbývá zdání. Dře mé srdce jako pilou radost z něho uniká. Ruce tvé mi nevystelou lože kvítím zdaleka?
20
PRAMEN Květ nejkrásnější jen ze srdce vykvétá. Ale srdéčko mnohdy semena přijmout odmítá. Namísto žírné země která tam mohla být vzmáhá se smutná poušť jíž není snadné překročit. A beduíni vzdychají: Nemáme srdce-zahrady! Od písku slepnou bloudí stále bez vody. Ze srdce samého přitom pramen vyvěrá. Před vodou života se člověk ale přivírá. Květ nejkrásnější jen ze srdce vykvétá. Amfora srdce však je-li tou vodou omytá?
21
SEČTENÉ DNY PÍSNÍ Památce Jiřího Kaluži (†2001) Jediná slza skanula po strunách. Jediné slovo zničehonic podemlelo břeh. A kratičká píseň nám tolikrát rozehřála srdce. Píseň o rytířích zkoušejících ostří a naposledy se modlících k milosrdné Panně. Na bitevním poli sbíraly ženy uťaté ruce nepřátel a jejich zlomené meče. Ve strženém stanu vévody našly citeru a zválený svazek not. Jediná píseň a propukli v pláč andělé. Ten prvý, cherubín, vztáhl ruku vojsko znehybnělo a navzdory ztemnělému nebi stoupala k výsostem prosba za minnesaengra. 22
VZÝVÁNÍ PANNY Maria Panno! Zaslepen vášní ke Královně kdo vzhlíží? Už vím: služky a ranhojičky nám nepomohly s kříži. Maria Panno! Sladkými jedy uspaly až k zapomnění. Jsme vinni, vinni nevěrou smiluj se, světlá Paní!
23
ZA NOCI Za noci kdy hvězdy nevidět spatřil jsem křišťálových kapek let či spíše pád jak letí a padají do zahrad. Obracím tvář aby zakusila vod neboť vyschla slovy. Ač světu se jeví bez nehod obličej plný plevy. Za noci kdy světla nevidět zas ke tváři toužím se vrátit zpět strhnout masku dát vale žaláři hlubinu poznat hned.
24
JITŘNÍ Vím, že Slunce vzchází i když je zachmuřený den a temnostem staví hrázi jíž příval tmy je zastaven. Jasné Světlo našim dnům z výsosti Otec světel sesílá jež vede k lásky zákonům a navěky přemáhá síly zla. Spatřím-li slunce na nebi zahlédnu Světlo, jímž je Pán. Nás, nehodné, si oblíbil v našich srdcích rozbil stan. Tím Světlem stále zářícím je Boží Syn, jenž přišel v těle. Hvězdou jsi, Kriste, věřícím vítáme zaslíbeného Immanuele. Své světlo v nás rozsvěcuj abychom odvrhli skutky noci a zvolali: „Jsem celý Tvůj!“ Probuď, ó Pane, srdce spící! Králi slávy, Otče se Synem i svatým Duchem Paraklétem obnovuj nás v řádu svém vládce nad veškerým světem! 25
MOŘEPLAVEC Staré sny co nechtějí odejít ačkoli je zaháníš modlitebním bděním: V dobrém kotvišti lemovaném kmeny palem se zdvíhá příď galeony. Do vlhkého písku vražen prapor králů Navarry a Aragonu. Divochům předvedeno ostří dýk a hned nastaven k políbení požehnaný kříž. Nový život co přichází s povoláním za toulavého klerika jenž hlásá příchod království mezi Carlsbadem a Pragou. Na čele znamení neslýchané smlouvy. Stopa svatého oleje v místě kolmé vrásky již téměř prachem přikrytá. 26
Dnes tomu rozumím vím, proč cestou po italském Garganu jsem o půlnoci sledoval daleká světla lodí. Pravím ti: Postavíš se na molo a požehnáš trojstěžníkům co pro mě objeví i nejzazší břeh. Sestoupíš do podpalubí a posvětíš bečky s vínem co vyznačí plavbu za tajemstvím a ve vlnách se promění v Ježíšovu krev. Uzdravíš námořníky kterým se do očí zažrala mořská sůl. Uschováš jejich meče a před divochy zdvihneš kříž!
27
POUTNÍK Plachý poutník putuje pouští prudké slunce praží mu v tvář a přec jej pustina písků nevysouší vždyť žár lže o žízni - žár je lhář. S poutnickou holí, v poledne pravé vyhlíží oázu, svůj pouštní ráj a hlava tupá, též ruce nenechavé se změnily, sežehlé světlem Adonaj. Pod srdcem probouzí pramínek písně pod skalou uléhá ve stinný byt. Noc! - Žár pouště do prázdna vyzněl a vody živé smíš, poutníče, okusit.
28
NOVÝ ADVENT Ještě nesněží a zrakům zaměstnaným hledáním stezky v zamžených polích nelze prohlédnout skrze páru ke Slunci-Králi. Obloha nevydá ještě naději pro nás unavené ale mračna se kupí na rozkaz vánku až se v zaslíbený čas rozsvítí v světelný tvar Kříže. Ještě se nesnáší sněžná mana se jmény Jsem žhoucí pečetě obtištěné v srdce vosk. Zatím jen úlek mlhy prsten pečetící právě navlékán!
29
24 HODIN Martinu Chadimovi Bubínky bonga, zmlkněte na chvíli! Hejna plameňáků hnízdí na březích jezera sopečného původu. Pařížanka utratila kapesné za parfém v Centre de Pompidou. Uprostřed Sahary stojí karavana, beduíni pijí sladký čajík s medem. Ve staré Praze, na ulici před pivnicí, zasnili se metaři. První by rád do hor, druhý touží po moři. Svítá. Svou poslední cigaretu jsem dokouřil v kavárně na Újezdu. Nabídla mi ji štíhlá akrobatka, co právě opustila hrazdu. Žaludek na vodě, ztěžka polykám, jak mě bolí v krku. Její adresa v zápisníku - je to k pláči nebo k vzteku? Po ranní modlitbě rty spálené jak po kořale… Chci napsat velikou báseň, vpravdě novou Ílias a Odysseu. Začnu u tebe, Homére, v říši tvých mýtických měst a krajů ale staletí přešla, vyčpěly Amazonky, Kyklopi i Hydry. Vzpomínám na hadí ženu v trikotu pošitém lesklými flitry na dívky hrající lesbickou show před očima zahraničních hostů. Dnes lituji jejich zneuctěných klínů, miniaturních skvostů. Chci napsat velikou báseň, vpravdě novou Ílias a Odysseu. Co s tím? 30
Univerzita v St. Petěrburku spotřebuje ročně dvacet tisíc žab. Skotské farmářky milují bujné býky, až chytily od nich svrab. Vystrašený pašerák R. T. jistě skrývá něco v mrazáku. Ve staré Praze, na ulici před pivnicí, zasnili se metaři. První by rád do hor, druhý touží po moři. Zvoní poledne. Za vleklých nocí katechumeni přemýšlí o tom, co je čeká budou-li pokřtěni - dokáží následovat Syna člověka? I já tak přemýšlím při chůzi vroucím a zamořeným městem. U chrámu Panny Marie zaháním ďábla odmítavým gestem. Ach, Matko matek, v mých snech všecko zmrzlo… Nelze dál omílat: Mé ego, mé holky, verše, cigára a vinné sklepy! Podléhám patosu: Srdce rozbité! Pod žebra vložím ostré střepy. Za bezesných nocí odvážní katechumeni přemýšlí, co třeba začít s pokáním a postem, od zítřka nepojíst než chleba. Pouť do Svaté země. Zastavuji ve válkou zničené vsi v Kosovu. Též Kavkaz lehl popelem, slyšel jsem o tom plné hrsti proslovů z úst poslanců, předsedů, prezidentů, z úst společenské elity. Sem tak vypomáhá OSN a podle možností nadace a charity. Dost žargonu žurnalistů, zpět k mé vpravdě nové Odysseji. V synagóze pomodlím se s Ráchel a venku zulíbám rty Ley. Odpusť mi, Pane, pomyšlení na podobnou svatokrádež! Za ni bych zaplatil jak za vraždu, za lhostejnost, za lež. 31
Z Athén pošlu pohlednici hadí ženě v trikotu s lesklými flitry. Vrcholné číslo - hlava v rozkroku, v zubech dva plné půllitry. Vlastně jednu skleničku - a tak bájím kvůli rýmu. V okolí Bejrútu už nerostou ony slavné libanonské cedry. Místo nich průvod stařen obtížených obrovskými vědry. Suchý rok. Vedou se spory o vodní zdroje ve stylu: ten je tvůj a ostatní moje, moje, moje! Aspoň o ta vědra že se nikdo nepere. Trénuji samohlásky patah, segol, qamec, cere. Prastarý Jeruzaléme, tvou mluvu neovládám příliš tvou hebrejštinu proroků, dnešní ivrit a včerejší jidiš. Kudy na Golgatu, kde přibili Krista na kříž? Prastarý Jeruzaléme, tvou mluvu neovládám příliš. A po obvodu polárního kruhu tají ledové kry Antarktidy. Archeologové zanechali vykopávek na svazích hory Ídy. Dávkou sedativ uklidnili slona v singapurské zoo. Ve staré Praze, na ulici před pivnicí, zasnili se metaři. První by rád do hor, druhý touží po moři. Stmívá se. Mí přátelé hudebníci z orchestru měli za úplňku vidění hudebníci do snů jak do strun při měsíčku vpleteni. Před nebeskou branou vytvořil jejich zástup hodinovou frontu. Úžinou mezi mraky kráčí podobni Peršanům v Helespontu 32
ovšem beze zbraní, bez křídel, každý se svou vstupenkou. Je odpuštěno, ten že propad hazardu, ten že hřešil s milenkou. V Novém Jeruzalémě vystavěl Hospodin koncertní síň s koberci dražšími než ty egyptské, utkané rukama otrokyň. Ať zasednou král David s harfou, Mozart s partiturou v podpaží Hendrix se stříbrným fenderem! V kupoli archandělé zakrouží a zahrají vstupní fanfáru na mosazné trombony a trubky. Nebude galavečer. Nebude šampus, zákusky a jednohubky. Bude hudba. Hlas hluboké studny či prostá píseň květiny. Bude křest tónem. Zasvěcení do velkolepé tajiny. Nemohu dál! Souzvuk hned sládne, hned hořkne v mém srdci. Skončena pouť. Mapa Orientu pohozená na kredenci. Dopsána Odyssea vpravdě nová, ač zachovává interpunkci. Hejna plameňáků hnízdí na březích jezera sopečného původu. Pařížanka utratila kapesné za parfém v Centre de Pompidou. Uprostřed Sahary stojí karavana, beduíni pijí sladký čajík s medem. Ve staré Praze, na ulici před pivnicí, zasnili se metaři. První by rád do hor, druhý touží po moři. Svítá. Bubínky bonga, zmlkněte na chvíli!
33
OBLEVA Únor, ten čaroděj co včera prsty zimy klad do větru a na závěj dnes jeví se jak listopad. Polnosti a mýtiny bez sněhové spodničky podbřišek nevinný rodné hroudy, matičky. Lámou se ledy stržen pás cudnosti déšť milec bledý proniká dle libosti. Země zmatená pracuje k porodu a vydá semena nešťastného osudu.
34
STOJATÉ VODY Stojaté vody. Stříbro zčernalé. Stromy rozumějí a ticho neruší. A ptám se ženy: „Je ti zle…?“ „Stahy a krev, vidíš, Lukáši…“ Stojaté vody. Pokoj setmělý. Bříza smuteční a topol naděje! Okno zavřené. K lůžku nesměli. Co má být uvnitř - venku je. Stojaté vody. Mokrý břeh. Veroniko! Roušku, co vysuší! Plátno všech lásek, tužeb, něh! „Leží tam u tebe, Lukáši…“
35
SUCHO Stále strmíš, starý brachu na břehu náhle zemitém. Bezvodé větve v barvě nachu zpívají o zármutku tvém. Vidím té krve, co zasychá v obnaženém kořání! Staletý strom bez ducha na vyschlém dně pní. Proud vody, samaritán tě milosrdně jímal zato nyní - vrásněn, rván neboť odtek příval. Snad dočekáš jara opuštěný kmeni ale žal tvůj nezestará na něj léku není.
36
PROMĚNA Zatáhni závěs za světem, jenž není jenž byl jen snem, spatřeným z vlaku kyselou kapkou deště, steklou po temeni a poslední stránkou z podpultového braku. Ten svět se vzdálil, zmizel za vagóny jejichž prázdnotou jedou nevěstky a kněží vstříc popelu sídlišť, na svoje rajony vida, střetnou se, v kostele však stěží. Ten svět se chvěje v krátkém sbohem jímž se srdce loučí s posedlostí, s touhou. V Jediném žít chce, ne už v mnohém. Krátké je loučení, nástup na cestu dlouhou.
37
ZROZENO Z TICHA Vůně ticha. Mluvit netřeba. Nádech a mlčení. Struny se chvějí. Tichá hudba zasáhla nás oba. Tón odtamtud a srdce klíčí ze závějí. Zlá závěj navátá za ta léta zakleslá mezi úsměvem a slzou. Hluk. A naděje nevysvítá. Srdce ohlušené na lafetě vezou. Až do cesty se postaví mistr pěvec, sladší nad Carusa. O tiché hudbě všechno ví. Vzkříšena krásou obléká se Múza. Vůně ticha. Ústa na petlici. Poslední nádech počne symfonii. Tělo houslí přiloženo k líci. Světlou hudbou Pastýře hvězd žiji!
38
ČERNÁ LABUŤ Černá labuť pluje nocí. A když se hvězdy obnaží vidět jí je křídly tlouci. To divadlo ji neblaží. Raděj má obzor temný a lunu skrytou za mraky. Při břehu čeká na dny na další Héliovy doteky. Temno a svit splývají očím zjihlým jitřenkou. Ale za úsvitu vidím ji k Jediné Hvězdě plout.
39
PŮLNOČNÍ MŠE Jedu nocí - tou nocí jatý. Temná cesta. Měsíc sťatý. Blikly hvězdy, bílá jehňátka. Pánbůh je zahnal za vrátka. Brodím se sněhem ke chrámu. Lačným lidem chléb nalámu. A bude noc, bílá jak na pólu. Roztají srdce, zmrzlá od bolu. Co víc si přát, než bdění? Stát u Jesliček s pastýři? Hleď, slza teče po kameni. Proráží cestu k srdci-krunýři. Drolí se kámen, žula pýchy. Lid vděčně zpívá hosanna. Zrozené dítě zahladí hříchy. Svatá noc se vlévá do rána.
40
ZELENÝ ČTVRTEK Město jeruzalémské, tys neslavilo takový hod nikdy předtím v obvodu hradeb prastarých. Chléb, beránek bez vady, ryba z galilejských vod a jediný kalich - příštích bolestí a útrap mých. Svaté město hříšníků, pohleď, naše večeřadlo je prostinké, jak se patří na pravého Krále. Pláču nad tebou - tolik nadějí v tobě zchřadlo a proto chléb se slzami je mi pokrmem stále. Ale dnes lidská lopota, na jejímž konci stojí klasy sklizené i sbírané někde po horách zástupy chudých, unavených životními boji došla posvěcení a převážila tu misku vah. Neboť já jsem chléb z nebe, tělo pro vás lámané abyste neživořili bez lásky, ale doopravdy žili láskou ukřižovanou a třetího dne v Getsemane vzkříšenou, jako zrno, které skryto v zemi sílí.
41
VYZNÁNÍ LÁSKY SOFII Na počátku časů sis rozpustila vlasy a hle, každá kadeř je pramenem světla. Neskrýváš své dary jen pro hořejší svět sklopila’s oči a na Zemi krása slétla. Lehká jak vánek přivaneš k člověku otvíráš ho polibkem moudrosti a vůně. Nastala temnota. Vy světlem unavení vizte roj jisker vylétat z propastné tůně! Paní, do rukou vezmi syny Adamovy a polož je něžně do údolí mezi své prsy navěky mezi světy Serafů a Cherubů kam vše živé zas jednou navrátit se musí.
42
MALÉ MOŘE Každý má své malé moře ve svém vnitrozemí, cestu zná jen on. To moje má kamenité břehy kde troskotají přídě snivých galeon. Každý má své malé moře s vánkem a vlnami a mělkou zátočinou. V mém lze vidět vodní víly ráno za bezvětří, když se plachty svinou. Každý má své malé moře občas tam zabloudí slepec se svou holí. V zimě potírá zhaslé oči ledem. Blažená tma - vždyť světlo tolik bolí! Každý má své malé moře ale cestu zapomenout můžeš i ty sám. Tajné pobřeží smete příští vlna. Kam se ukrýt? Marně se v poušti ptám.
43
PODZIMNÍ POHÁDKA Z vody ční kámen a tam čekám na bílou nymfu, až se vynoří. I když je listopad, tak se svlékám půjdu za ní jako Ježíš po moři. Voda je studená a ryby se chvějí nymfa má rýmu, léčí se čajem z jehličí. Můj obličej už je bledý jak ten její vidíš, jsme stejní, samota nám nesvědčí. Uprostřed jezera do mlh volám: Ani u mého krbu hřejivé teplo nechybí! Vím, že hradbu vln jednou zdolám nymfa si kýchne a se smíchem mě políbí.
44
V NADĚJI Víš-li, že nosím pod srdcem modlitbu z něžné liturgie? Svou teplou ruku polož sem kde klenot v skrytu žije. Hvězdička ještě nesvítí ale zakrátko vzplane. Ty požehnej, Pane, dítěti naší perle milované! Přímluva lásky vylétla k Naději prosebníků. Teď máme dar ze světla. Přinášíme oběť díků!
45
MLČETI ZLATO Ačkoli vím, kam se táhne trať je každá cesta poutí do temnot odkud mě voláš: Vrať se, vrať! Ale tma se lepí na podrážky bot. Ačkoli vím, kam směřují koleje stává se kupé cestovní zpovědnicí kde tulák s tajemstvím zavřen je. Tmám za oknem nesmí o něm říci!
46
STESK PO ARKÁDII Putovat mohu po stovkách cest ale mýtický Peloponés pastýřů stád mé píšťale souzeno je nenalézt. Opět vína pít z pupků svých Najád světlých sester pradávných Olympanů odpírá se mi, než Satyrem se stanu. Po vzoru Vergilově pádné verše plést pomlázku, způsob, jak pozbýt vad papežence, co opakuje: „Ite missa est.“ Pryč s mitrou, u bran Bakcha uvítat bratra všech bohů a bohyň z Panteonu! Pít!! Píšťala vyschla a nevydá tónu.
47
ZKLAMANÝ ALCHYMISTA Vědění bolí, neboť nejhorší je znát sám sebe - vidím svou bídu a svůj hřích. Ač za tím vším, jako skálu, jako hrad tuším tajemství - kdo by se k němu zdvih? V tyglíku srdce míchám sloučeniny tajných vášní - výsledek nikde, ve tmě cíl. Nezměním člověka, ten střep z hlíny v nádobu světla se žádný z mágů nezměnil. Však přece - neznačí bezmoc prokletá že nebeský kámen nebývá v zemské rudě? Přiznat porážku - není to cestou ke svobodě? Lepší je nevědět, vždyť Paní Nicota prý ke světlu vede přes oblak nevědění. Učenost selhala - snad prohlédnu i bez ní?
48
POUŤ NA ŘÍP Prchavým snem, který mizí v probuzení bývají chvíle, kdy k nám krása vchází. I naše cesty, až se ve vzpomínky změní zůstanou v srdci jako světlé vzkazy. Má strmá stezka skončila u svatyně kde draka přemáhal kamenný Jiří. Jako bych spočinul na Otcově klíně kam pouť člověka nekonečně míří. Doufal jsem, že Duch dává slova knězi jenž v hostii pozvedal všechen svět. O kráse Boží, která jediná nezná mezí budu snít v běhu svých dnů a let.
49
PROPAST Kamenům, které se jindy smějí vysoko nad temnou tůní vod sklaplo, když je proudy omývají kartáčem vln - a nikde brod. Kde jsem zamyšlen v létě stával na temeni pískovcových skal abych teď s sebou loďku brával a přes temnou tůni pádloval? Moje stará loď má na dně díry a na shnilá pádla padá prach. Nad propastí bude mi třeba víry abych vzlétl a přemoh strach!
50
NÁVNADA Překlad básně Johna Donna Se mnou žij, mou láskou buď ať nových radostí okusíme chuť čistých potoků a zlatých pláží s prutem a udicí budeme je strážit. Uvidíš, jak říčka šeptá si a plyne tvé oči ji prohřejí líp než slunce líné! Tam já zamilovaná ryba připluji za tebou, vždyť také toužím po ráji. Jen se do té živé lázně ponoříš všichni sumci, co obývají vodní říš míří k tobě, jako láskou prokleti spolknout tě, ale ty je chytáš do sítí. Vše, co začíná, se otevírá konci. Slunce i měsíc zastíníš svou mocí. Nebe zhaslo, jsem teď oslepen ale nač je mi slunce - tys můj den!
51
MEZITÍM Překlad básně Fernanda Pessoy Daleko, daleko daleko od těchto míst soužení nepřichází po radosti ani strach neobrací list daleko od těchto míst. Její rty - nepříliš rudé její vlasy - nepříliš zlaté. Její ruce s prsteny si hrály. Nechtěla, abych vzal té ruky hrající o prsteny zlaté. Je něčím minulým daleko od bolesti. Netýká se jí radost, ani naději do své říše nevpustí ani lásky marnosti. Snad jednoho dne nad světlem a stínem pomyslí na mě a promění v rozkoš vše, co je mé v dálce neviděné.
52
ČESAČKY V šatičkách z hebkých látek - samet, brokát, hedvábí ač krásné, raději mám svátek jímž nahotou noc oslaví. Ani košilka se nebrání byť průsvitnými posuňky vzít vlahé prsy do dlaní sčesat plody z jablůňky. Jen se dívčí tělo lenošně pohybem kočky překulí pohlédni, luno, přišly žně! Tu položí se na polštář roh hojnosti, prý zadní tvář kam dosud Múzy nesměly.
53
KRAJINKA Postůj, verši, přelétavče líčit chtěl bys libosad kam zalétneš, malý dravče sladké datle vyzobat. Jsou ještě horstva strmá které ti třeba ztéct krajinou tajemství zve se žena a údolím mnoha cest. Prsa - pramen v pustině břicho - bílý půlměsíc chodidly šlape ve víně stehna - dórské sloupoví klín - ať Kupido ti napoví abys, verši, věděl víc!
54
VE STARÉ ČTVRTI Ve staré čtvrti chtěl bych žít v domě s temným průjezdem a naslouchal bych jeho zdem co šeptají, že uzamčený byt a dveře, které musíš vylomit prý střeží zvláštní tajemství. Tam i koberce se krutě mstí za skvrny, jež nešlo smýt. V zatuchlině vítej, hosti! Okna chřadnou zavřená a postel, která dávno zná milenců něhy i surovosti teď v peřinách chová kosti. Na nočním stolku nedopité láhve, jak životy pro nic žité ale skončené právě v slasti.
55
Mgr. Lukáš Jan Bujna (*1979) farář Církve československé husitské Kontakt: Husův sbor Obce Ležáky 542 356 01 Sokolov bohoslužba: neděle od 10.00 biblická hodina: středa od 16.30 meditační kroužek: čtvrtek od 17.00 mobil: 733 394 636 e-mail:
[email protected] Vzývání Panny. Básně z let 2000-2006 neprodejný soukromý tisk vydaný autorem pro okruh přátel po svatodušních svátcích Léta Páně 2011 56
