Loutky, které léčí. Sportu se nemusí vzdávat ani dialyzovaní. V kondici je třeba udržovat nejen tělo, ale také mozek

Loutky, které léčí

Sportu se nemusí vzdávat ani dialyzovaní Představujeme vám sportovce, kteří i přes své postižení jedou bojovat o medaile na Světové hry transplantovaných. Čtěte na straně 4.

V kondici je třeba udržovat nejen tělo, ale také mozek. Jak udržet mozek fit i v pokročilém věku? Čtěte na straně 12.

ISSN 1803-7267 MK ČR E 18760

4

2015

Časopis nejen pro dialyzované pacienty

Lázeňská dovolená v Teplicích Zvýhodněná nabídka pro dialyzované pacienty Teplice jsou nejstarší české lázně. Svým návštěvníkům nabízejí zrekonstruovaný komplex s celou řadou lázeňských domů, Krušnohorské divadlo, nový plavecký areál se squashovými kurty či řadu proslulých restaurací a kaváren. K opravdovým zážitkům patří výhledy z Doubravského vrchu, Bořně, Milešovky nebo z Komáří vížky, kam vede sedačková lanovka. V létě lze využít vodní nádrže, v zimě horský terén se sjezdovkami různé obtížnosti a upravované běžecké trasy. Lázeňský dům Beethoven*** Hlavní sezona 9 040 Kč / jednolůžkový pokoj (26. 4.–3. 10.) 8 456 Kč / dvoulůžkový pokoj 9 040 Kč / dvoulůžkový pokoj komfort Vedlejší sezona (4.–31. 10.)

7 873 Kč / jednolůžkový pokoj 7 290 Kč / dvoulůžkový pokoj 7 873 Kč / dvoulůžkový pokoj komfort

Zimní sezona (1. 11.–23. 12.)

6 707 Kč / jednolůžkový pokoj 6 124 Kč / dvoulůžkový pokoj 6 707 Kč / dvoulůžkový pokoj komfort

Cena zahrnuje ƒƒ6x ubytování s polopenzí pro jednu osobu ƒƒ5 lázeňských procedur (pondělí–sobota) podle doporučení lékaře ƒƒ1x denně volný vstup do termálního bazénu na 1 hodinu

Bonusy pro Vá Volně prod s: ejné procedury s 20% slev ou

Rezervace: C  entrum prázdninových dialýz, B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4, tel. +420-271 091 922, fax +420-271 091 923, e-mail: [email protected].

B. Braun Avitum s.r.o. | V Parku 2335/20 | CZ-148 00 Praha 4 Tel. +420-271 091 911 | Fax +420-271 091 912 | e-mail: [email protected] | www.bbraun-avitum.cz

Z OBSAHU VYBÍRÁME Lidé kolem nás

4

Sportu se ani dialyzovaní vzdávat nemusí. Představujeme vám sportovce, kteří i přes své postižení jedou bojovat o medaile na Světové hry transplantovaných.

Cestujeme 14 Vážené čtenářky, vážení čtenáři, Říká se, že v zdravém těle zdravý duch. V tomto čísle se zaměříme na to, jak zůstat v dobré kondici i s onemocněním ledvin. O tom, že sport není tabu ani pro dialyzované sportovce, se dočtete v rozhovoru s Josefem Franerem. V rubrice Lidé kolem nás vám představíme sportovce, kteří i na vzdory svému onemocnění soutěží a budou reprezentovat Česko a Slovensko na mezinárodních hrách dialyzovaných pacientů v Argentině. Pohyb ale není důležitý jen pro fyzické zdraví. Pravidelný pohyb, stačí třeba jen procházka, pomáhá i vašemu mozku. Tipy, jak udržet mozek v kondici, najdete na straně 12. Léto se chýlí ke konci, úmorná vedra jsou za námi a přichází ideální čas na to, nazout tenisky a vyrazit ven. A když už tam budete, můžete si na louce nasbírat ingredience do salátu. Jaké to jsou a kde je najdete se dočtete na straně 22. Prohlédnout si první fotografii a přečíst příběh jejího autora představeného v cyklu Krása okamihu, který pro vás připravujeme počínaje minulým číslem, si můžete na straně 13. Za dveře nemocničních oddělení, kam má většina lidí vstup zakázán, se můžete podívat v reportáží Loutka, která léčí. Dočtete se, jak dobrovolníci ze sdružení Loutky v nemocnici navštěvují těžce nemocné děti a vracejí jim úsměv na tvář. Hezké počtení Vám přeje

Jak se dostat za hranice republiky, ale zároveň zvládat dialýzu v Česku? Góry Stołowe jsou region těsně za polskou hranicí, který nabízí příjemný odpočinek v lázních i v nádherné přírodě.

Víte, že

20

Slavný Holmes není jen literární postavou. 29. srpna se narodil Dr. Oliver Wendell Holmes, který byl významným reformátorem v oblasti medicíny, ale také jeden z nejznámějších literátů devatenáctého století.

Dnes na téma V kondici je třeba udržovat nejen tělo, ale také mozek. Jak udržet mozek fit i v pokročilém věku?

Reportáž

8

Loutky vracejí smích na místa, kde se ztrácí. Reportáž z nemocnic, ve kterých občanské sdružení Loutky v nemocnici pomáhají malým pacientům se smát.

Vaše redakce

Hobby Dialog · Časopis nejen pro dialyzované pacienty Vychází jednou za dva měsíce. Zdarma. ISSN 1803-7267 Redakční rada: Ing. Petr Macoun, Ph.D., MUDr. Martin Kuncek, RNDr. Martin Kalina, Ph.D., Luděk Hajský, Šéfredaktor: Marie Polášková, Redakce: Kristýna Tesařová, Mgr. Michal Dušek, prim. MUDr. Roman Kantor, Luděk Hajský, Grafika: Tomáš Komůrka, BA, a Pavel Cindr Vydavatel: B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, CZ-148 00 Praha 4, IČ: 61856827, DIČ: CZ61856827, tel. +420 -271 091 111, fax +420-271 091 912, e-mail: [email protected], www.bbraun-avitum.cz Veškeré články publikované v tomto časopisu mají pouze informativní charakter a nejsou právně závazné. Veškerá doporučení uveřejněná v tomto časopisu týkající se zdravotního stavu, dietních a režimových opatření je nutné konzultovat s ošetřujícím lékařem nebo sestrou. Redakce si vyhrazuje právo na úpravu veškerých textů.

22

Ingredience do salátu nemusíte kupovat v supermarketech. Některé stačí natrhat na louce…

3

lidé kolem nás

K športu

ma motivuje túžba byť v dobrej kondícii, hovorí Jozef Franer, ktorý sa zúčastní Jubilejného svetového šampionátu transplantovaných Prvýkrát na juhoamerickom kontinente sa koncom augusta v argentínskom Mar de Plata uskutočnia Svetové hry transplantovaných. Tohtoročné disciplíny sú rovnaké ako vždy: behy 100 m až 5 km, skoky, vrhy, tenis, stolný tenis, golf, badminton, bowling, petanque, squash, plávanie a cyklistika. Novým, pre väčšinu zahraničných účastníkov neznámym športom je "tejo", ktoré je v Latinskej Amerike obľúbenou hrou a je údajne vzdialeným príbuzným petanque. Platí zásada, že každý športovec sa môže prihlásiť maximálne na 5 discipín. Hier sa smú zúčastniť transplanovaní s orgánom fungujúcim najmenej rok, ktorým ich ošetrujúci lekár potvrdil prihlášku. Skupina B. Braun podporuje český a slovenský tím športovcov. Príbehy niektorých z nich sme zaradili do tohto vydania. O tom, ako vznikol nápad hier transplantovaných, sme hovorili s Jozefom Franerom, zástupcom B. Braun, ktorý sa tiež na hry pripravuje. Ako vznikla myšlienka svetových hier transplantovaných? S  myšlienkou zorganizovať svetové športové hry pacientov po transplantácii orgánu prišiel anglický transplantačný chirurg Maurice Slapak. Športové zápolenia transplantovaných športovcov mali propagovať pokrok v  transplantačnej medicíne popri deklarovaní nutnosti propagovať darcovstvo orgánov. Prvé svetové hry transplantovaných športovcov (WTG) sa uskutočnili roku 1978 v anglickom Portsmouthe. Zúčastnilo sa na nich 99 športov4

cov. V roku 1987 bola založená World Transplant Games Federation so sídlom v  Londýne, ktorej členskú základňu dnes tvorí vyše sedemdesiat krajín. Svetové hry sa organizujú každé dva roky a  zúčastňuje sa na  nich okolo dvetisíc športovcov z  celého sveta. Je to v podstate olympiáda športovcov, ktorí absolvovali úspešnú transplantáciu orgánu a  súťažia v  rozličných disciplínach. Je neuveriteľné, aké kvalitné športové výkony títo športovci zvládajú. Rekordom hier v  behu na  100 m je čas 11,18 sekundy, ktorý zabehol špa-

nielsky atlét po  transplantácii obličky. Slovenskí športovci sa na  hrách prvýkrát zúčastnili v roku 2003, keď hry organizovalo mesto Nancy na východe Francúzska. WTG organizuje tiež zimné svetové hry. Ako prebieha príprava na preteky? Príprava je v  prvom rade organizačno-manažérska, lebo sa musia získať financie na registračné poplatky, prípadne letenky a pod. Náklady na jedného športovca sa pohybujú na  úrovni 2 000–3 000 eur v  prípade, že hry sú na  inom

kontinente. Až po  získaní financií sa rozhoduje, koľko športovcov napokon vycestuje, lebo časť nákladov si musí zaplatiť každý účastník z vlastných peňazí. Keďže nás nepodporuje štát, sme závislí od podpory sponzorov a  vlastných financií. Športovú prípravu si každý účastník organizuje individuálne. Väčšinou si sami zorganizujeme športové víkendové sústredenie kvôli tenisovej a  stolnotenisovej štvorhre. Tam sú spoločné tréningy potrebné. Inak všetci súťažíme v individuálnych športoch. Kto sa na takéto preteky hlási? Historicky 1. ročník tenisového turnaja dialyzovaných a  transplantovaných pacientov, ich rodinných príslušníkov a  priateľov dialýzy sa uskutočnil v  Bratislave roku 1997. Tenisový turnaj sa postupne doplnil aj o  turnaj v  stolnom tenise, šípkach atď. Z  účast-

lidé kolem nás

níkov týchto turnajov sa postupne kreovali reprezentanti Slovenska, ktorí doteraz všetci získali medailové úspechy, či už na  svetových alebo európskych hrách. V  roku 1999 prišiel na  tretí tenisový turnaj Jozef Wahlandt z  Hontianskych Nemiec, ktorý bol v tom čase dialyzovaný pacient. Mal už za  sebou jednu neúspešnú transplantáciu obličky. Prvé dva ročníky som turnaj vyhral ja, ale na treťom som sa zúčast-

nil iba ako rozhodca. Bol som len štyri mesiace po transplantácii obličky, a  tak som ešte nemohol hrať. Jožko Wahlandt hral úžasne a turnaj vyhral. Vtedy mi RNDr.  Janko Koza, zakladateľ a  sponzor turnajov, sľúbil, že ak bude aj Jožko Wahlandt po úspešnej transplantácii obličky, bude nás sponzorovať na svetových a európskych hrách. J.  Wahland­tovi o  tri mesiace transplantovali obličku a  už o  rok sme sa úspeš-

ne predstavili na  európskych hrách v Maďarsku. Sám patríte medzi aktivných športovcov a to aj napriek tomu, že ste sa narodili s  jednou obličkou. Čo odporúčate ľuďom so zdravotným postihnutím? Odkiaľ načerpať motiváciu? V mojom prípade to bolo prirodzené. S mojím o štyri roky starším bratom sme športovali od útleho detstva. Mali sme

podporu rodičov, reprezentoval som základnú školu v  atletike, na  dvore sme hrávali s  kamarátmi futbal, v  zime hokej. Ak niekto miluje šport, tak sa mu v  rámci možností snaží venovať aj v období, keď sa jeho zdravotný stav zhorší. Tak to bolo aj u mňa. K športu ma počas môjho obdobia na  dialýze motivovala túžba byť v  dobrej kondícii, aby som bol pripravený podstúpiť transplantáciu obličky. Šport

Príbeh prvý: Miroslav Tichý

Nikdy sa netreba vzdávať

N 

arodil som sa v malom mestečku na juhu Slovenska, v Lučenci. Už ako chlapec som bol aktívny a šport bol súčasťou môjho života. Venoval som sa futbalu, atletike, basketbalu, tenisu a stolnému tenisu, ktorý je mojou srdcovou záležitosťou doteraz. V súčasnosti reprezentujem klub Štadión Petržalka. Ako 13-ročnému mi po jednom športovom úraze diagnostikovali chronické ochorenie obličiek. Pre mňa to znamenalo zákaz futbalu, ktorý som hrával, a prešiel som k menej náročnému stolnému tenisu. Ten som začal hrávať v klube STK Lučenec. Približne koncom roka 1993 mi už môj zdravotný stav nedovoľoval plne fungovať a  začal som navštevovať hemodialýzu v Lučenci. Aj napriek mojim zdravotným problémom som sa nevzdával športových aktivít a  naďalej som reprezentoval mesto Lučenec v stolnom tenise. Dňa 12. júna 1995 mi zazvonil telefón z transplantačného centra v Banskej Bystrici a pre mňa nastali lepšie časy. Bola to moja prvá transplantácia obličky, ktorá mi zmenila život aspoň na  pár rokov. Tie časy sa zmenili v  roku 1999, keď mi transplantovaná oblička prestala fungovať. Začal som znova navštevovať dialýzu v Lučenci. Aj napriek problémom som ju zvládal s úsmevom i vďaka kvalitnému zdravotníckemu personálu. A takto to išlo ďalších deväť rokov, až som absolvoval druhú transplantáciu 6. marca 2007 a stále sa z nej teším ako malý chlapec.

K  reprezentácii Slovenska dialyzovaných a  transplantovaných pacientov som sa dostal náhodou pri jednom majstrovskom zápase stolného tenisu v  Žarnovici. Zoznámil som sa tam s  ďalším transplantovaným pacientom – hráčom L. Dobrotkom. Ponúkol mi, či by som nemal záujem ísť reprezentovať na  XVII. svetové hry transplantovaných športovcov vo Švédsku. Moja reakcia bola, samozrejme, kladná, a tak som sa v roku 2011 zúčastnil na svojich prvých hrách, kde som získal striebornú medailu v stolnom tenise jednotlivcov. Ďalšie hry, na ktorých som sa zúčastnil, boli VII. európske hry v  chorvátskom Záhrebe. Odtiaľ som si priniesol striebro zo stolného tenisu štvorhier spolu s R. Kopeckým a bronz zo stolného tenisu jednotlivcov. Prišiel rok 2014 a VIII. európske hry v poľskom Krakove. Tam sa mi v silnej konkurencii domácich stolnotenisových reprezentantov podarilo získať bronzovú medailu. Je tu rok 2015 a  ja sa chystám reprezentovať Slovensko na  XX.  svetových hrách transplantovaných pacientov v  argentínskom meste Mar del Plata aj vďaka nášmu hlavnému sponzorovi firme B. Braun. Tak nám držte palce! Šport je prostriedkom na prekonávanie fyzických a zdravotných limitov. A preto sa nikdy netreba vzdávať, aj keď nám náš zdravotný stav nedovoľuje plnohodnotne žiť, ale prekonať sa dá všetko, stačí iba chcieť. Miroslav Tichý (druhý zprava)

5

lidé kolem nás

mi v  tomto období pomáhal prekonávať nielen športové výzvy. Ľudia s dialýzou alebo po transplantácii si častokrát myslia, že by sa mali skôr šetriť a nie športovať. Je to pravda? Áno, šetriť sa musia. Ale šport a primeraná pohybová aktivita môže byť pre pacientov v pravidelnom dialyzačnom programe i pre pacientov po transplantácii obličky vhodným doplnkom ich liečby a  rehabilitácie. Je však dôležité, aby sa o konkrétnej pohybovej aktivte a o špor-

toch, ktorým sa majú záujem venovať, poradili s nefrológom, prípadne s lekárom v transplantačnej ambulancii. Ako šport ovplyvňuje zdravie pacientov? Vieme, že pohybová aktivita blahodarne pôsobí na srdcovo-cievny aparát. Kardiovaskulárne riziká vo zvýšenej miere ohrozujú práve dialyzovaných pacientov. Preto je pohyb, ak im to umožňuje ich zdravotný stav, pre nich prínosom. A opäť zdôrazňujem, je potrebné po konzultácii s nefrológom zaradiť do  svojho programu

primerané športovo-pohybové aktivity. Avšak to neznamená, že pacienti pôjdu na  atletický štadión a  budú behať ako zdraví atléti. Vzhľadom na vek a  zdravotný stav postačí aj prechádzka v  prírode, prípadne jazda na  stacionárnom bicykli a pod. Všetko treba robiť s mierou. Aké pohybové aktivity sú vhodné pre dialyzovaných a aké pre transplantovaných pacientov? Dialyzovaní pacienti majú iné limity pohybových aktivít ako pacienti po úspešnej transplan-

tácii obličky. Dôvodov je viac. Napr. dialyzovaní pacienti majú našitú A/V fistulu, ktorá je pre nich základom kvalitného dialyzačného ošetrenia. Pri športových aktivitách musia myslieť aj na  to, aby si ruku, na ktorej majú A/V fistulu, primerane chránili. Neodporúča sa, aby hrali napríklad volejbal bez špeciálnych chráničov ruky na  A/V fistule. Rovnako je to i s tenisom a pod. Nehrozí športovcom s diétou s obmedzeným prísunom tekutín dehydratácia? Áno, hrozí. Je to nebezpečné

Príbeh druhý: Jozef Franer

Transplantovaný medailista

N 

ajväčším šťastím v  živote každého človeka je zdravie. Vďaka nemu môžeme žiť naplno a  venovať sa rôznym činnostiam, pracovným i športovým. Pre mnohých ľudí je šport neoddeliteľnou súčasťou života; pre mňa začal byť najväčším prínosom práve v období, keď som vážne ochorel... Od dvanástich rokov som žil s vedomím, že mám iba jednu obličku, pričom som netušil, že tá druhá je poškodená vrodeným ochorením. V roku 1995 som mal 28 rokov a môj zdravotný stav sa natoľko zhoršil, že som musel začať chodiť na hemodialýzu v Poprade. Jednou z  vážnych komplikácií hemodialyzovaných pacientov, ktorým obličky nefungujú vôbec (čiže nemočia), je hromadenie tekutín v  tele. Vzhľadom na môj mladý vek a dobrú kondíciu existoval pre mňa spôsob, ako ich z  tela prirodzeným spôsobom vylúčiť. Ten spôsob sa volal tenis. Počas dvojhodinového tréningu som dokázal vylúčiť potením až liter tekutín. Ako dialyzovaný pacient som v  roku 1998 vyhral 1. ročník tenisového turnaja dialyzova6

ných a  transplantovaných pacientov na  Slovensku. Neskôr som sa dozvedel, že sa pravidelne organizujú svetové športové hry pre ľudí s  transplantovaným orgánom. Po  mojej úspešnej transplantácii obličky v roku 1999 som sa spolupodieľal na vzniku reprezentačného tímu Slovenska dialyzovaných a  transplantovaných športovcov. Od roku 2002 sa tento tím každoročne zúčastňuje na európskych a svetových hrách dialyzovaných a transplantovaných športovcov. Medzi moje najväčšie športové úspechy patria: strieborná medaila v  tenisovej štvorhre na  Svetových hrách v  Thajsku (2007), strieborná medaila v tenisovej dvojhre na Svetových hrách v Austrálii (2009), zlatá medaila v  tenisovej štvorhre a  strieborná medaila v  tenisovej dvojhre na  Európskych hrách v Maďarsku (2006), strieborná medaila v tenisovej dvojhre a bronzová medaila v tenisovej štvorhre na Európskych hrách v Chorvátsku (2012). Pevne verím, že sa slovenskej minivýprave bude dariť aj na blížiacich sa XX. svetových športových hrách v  Argentíne. Veľké poďakovanie patrí firme B. Braun Medical, pretože bez jej finančnej podpory by sme sa na týchto hrách zúčastniť nemohli.

Reportáž

z  dôvodu zániku A/V fistuly. Ako príklad uvediem svoju skúsenosť z obdobia, keď som bol dialyzovaný. Do  pravidelného dialyzačného programu som bol zaradený, keď som mal 28 rokov. Tým chcem zdôrazniť to, že som bol v  relatívne dobrej fyzickej kondícii, bez vedľajších závažnejších komplikácií spojených s  dlhodobou dialyzačnou liečbou a môj hemoglobín a hematokrit mali aj vďaka podpore EPO celkom „solídnu“ hodnotu. Keďže som takmer okamžite po úvodných dialýzach prestal močiť, veľkým problémom sa pre mňa

stal príjem tekutín. Je potrebná neuveriteľná disciplína v  stravovaní, aby prírastky tekutín medzi jednotlivými dialýzami boli rozumné. Keď to podmienky, môj zdravotný stav a  čas umožňovali, snažil som sa zbaviť nadbytočných tekutín v  tele hraním tenisu. Počas hry sa mi podarilo vypotiť liter tekutín, niekedy i  viac. Vždy som sa pred tréningom odvážil na  digitálnej váhe , aby som vedel, koľko mám v tele nadbytočnej tekutiny. Už som poznal svoje telo a nikdy som sa nechcel dostať do  stavu dehydratácie. Tenis

sa však nedal hrať každý deň, tak som rovnako ako väčšina dialyzovaných pacientov bojoval sám so sebou, aby som boj s nadmernými prírastkami tekutín úspešne zvládal. Je to nesmierne ťažké… Kedy ste sa začali angažovať v tejto problematike? Počas jednej mojej dovolenkovej dialýzy v  Prahe mi personál ponúkol na  čítanie časopis Stěžeň, ktorý doteraz vydáva Spoločnosť dialyzovaných a  transplantovaných pacientov v  Českej republike. Prečítal som si v  ňom článok

o  svetových hrách transplantovaných športovcov. Vtedy som sám sebe sľúbil, že ak sa pre mňa nájde vhodný darca obličky a  transplantácia bude úspešná, urobím všetko pre to, aby som mohol v  budúcnosti na  takýchto hrách súťažiť. To bol začiatok cesty, ktorá viedla k založeniu reprezentačného tímu Slovenska dialyzovaných a  transplantovaných športovcov. Je to i  napriek mnohým úskaliam úspešná cesta a teším sa zo všetkých úspechov našich športovcov. redakce Dialogu

Príbeh tretí: Robert Kopecký

Šport je pevnou súčasťou môjho života

V 

Bratislave, kde som sa narodil, som už od detstva športoval. Futbal, hokej, plávanie, atletika, stolný tenis, tenis – to boli aktivity, ktorým som sa každodenne venoval, hoci nikdy nie profesionálne. V roku 1971 pri vojenskom odvode mi diagnostikovali chronickú glomerulonefritídu. Od toho času som pod kontrolou nefrológov, ale športovania som sa nevzdal, aj keď moja výkonnosť postupne klesala. V  roku 2002 som začal chodiť na  dialýzu. Prvý rok na Kramáre, neskôr do dialyzačného centra B. Braun Avitum na Tehelnej a Hlučínskej ulici. 27. marec 2009 bol môj veľký deň – transplantovali mi obličku od mŕtveho darcu. Môj športový život v reprezentácii Slovenska dialyzovaných a transplantovaných som začal na  IV. majstrovstvách Európy v  roku 2006 v  Pécsi ako dialyzovaný športovec. V  plávaní na  50 m prsia som získal bronzovú medailu, v tenise jednotlivcov striebro a v stolnom tenise jednotlivcov zlato. Na V. ME vo Würzburgu v  roku 2008 som získal tie isté medaily v  tých istých disciplínach ako v Pécsi, a navyše zlatú medailu v skoku do diaľky. VI. ME v Dubline v roku 2010 som už reprezentoval ako transplantovaný.

V tenise jednotlivcov som získal bronz, vo štvorhre s Jozefom Franerom striebro, v stolnom tenise jednotlivcov aj vo štvorhre zlaté medaily. Na VII. ME v Zagrebe 2012 v tenise vo štvorhre s Jozefom Franerom sme získali striebro, v stolnom tenise jednotlivcov aj vo štvorhre s Miroslavom Tichým tiež striebro. Najväčší úspech som dosiahol na XIX. MS v Durbane v roku 2013, kde som v stolnom tenise aj tenise jednotlivcov získal zlaté medaily. Na VIII. ME v Krakove 2014 som v stolnom tenise jednotlivcov a v mixe s Ľudmilou Fabiánovou získal bronz, vo štvorhre s Jozefom Wahlandom zlato a v tenise jednotlivcov striebro. Zrejme i vďaka športovaniu som mohol i vládal pracovať až do dôchodkového veku. Aj počas siedmich rokov dialýzy, ktoré boli veľmi náročné. Dnes však viem, že vďaka športu som i  pri tejto vážnej diagnóze žil aktívnejšie a  azda aj plnohodnotnejšie než pacienti, ktorí sa športu nevenovali, alebo sa mu venovať nemohli. Preto som veľmi vďačný firme B. Braun, ktorá nám sponzoruje účasť na európskych a svetových hrách. Verím, že aj nasledujúce hry v Argentíne budú pre nás úspešné a budeme vzorne reprezentovať Slovensko. 7

Reportáž

N 

a  nástěnkách visí dětské obrázky, stěny hýří barvami. Ve společných prostorách můžete zakopnout o  plyšáky nebo stolní hokej. Zaměstnanci dětských oddělení českých nemocnic se snaží hospitalizovaným dětem vytvořit pro léčbu co nejpříjemnější prostředí. Typická „sterilní“ atmosféra nemocnice však prosakuje i  sem. S  hračkami si většinou nikdo nehraje, rodiče dětí, které zde bojují s  těžkou nemocí nebo čekají na  operaci, jsou vážní, z  pokojů se neozývá smích. A právě smích se snaží do nemocnic přivést občanské sdružení Loutky v nemocnici, které i  letos v  rámci charitativního projektu „B. Braun pro život“ podporuje Skupina B. Braun. „Chceš si něco zazpívat?“ ptá se čtyřletého Vojtíška v prostoru dětské společenské místnosti onkologického oddělení hudebník Jiří Holub a vytahuje housle. Vojtíšek je ale unavený. Zpívat si nechce, raději si hraje sám s autíčky. „Dnes mu není moc dobře,“ vysvětluje jeho otec. Jiří Holub i  přesto hraje dál a společně s kolegyní Kateřinou Tschornovou zpívají lidové písničky. Zvuk houslí už láká další rodiče, kteří sem vedou své děti. Opatrně za ruku, na vozíku i v kočárku. Představení dobrovolníků občanského sdružení Loutky v  nemocnici může začít.

Znovu se od srdce zasmát V  České republice je každý rok hospitalizováno na  180 tisíc dětí. Ty snášejí dlouhodobé odloučení od  domova a  náročnou léčbu velmi těžce. 8

jinak jenom ležel, střídali jsme jednotku intenzivní péče s ane­ steziologicko-resuscitačním oddělením a skončili na onkologii,“ vysvětluje jeho matka, zatímco Filípek shání tlakoměr a chce si hrát na doktora. V nemocnici už leží přes půl roku. „S  Filipem to vypadalo pořád hůř, ale najednou se to zvedlo a už je to skoro dobrý, viď? Tak si to užíváme, to nám chybělo, viď?” dodává a obrací se na synka. „Loutky jsou úžasné, děti to hodně pozvedne. Nemají ten samý stereotyp. Navíc Filip má loutky hrozně rád a teď, když vnímá, si to dokáže pořádně užít.“

Doktoři reagovali překvapeně

Loutky, které léčí Občanské sdružení Loutky v nemocnici pomáhá malým pacientům se smát Přitom právě psychický stav je základem pro jejich úspěšné uzdravení. Členové Loutek v  nemocnici  – divadelníci a muzikanti – fungují pro pacienty zároveň jako terapeuti. Navštěvují děti hospitalizované v nemocnicích a léčebnách po  celé České republice a  radost jim přinášejí skrze loutky, písničky i divadelní představení. „Díky loutkám mohou děti alespoň na  chvíli zapomenout

na svá trápení a bolístky a zase se od srdce zasmát,“ vysvětluje Marika Míková, která sdružení Loutky v nemocnici před deseti lety zakládala. Skoro tříletý Filípek Harbich, hospitalizovaný na  onkologickém oddělení v pražské Nemocnici Motol, si návštěvu Loutek užívá na sto procent. Zpívá jako o život a vyžaduje další a další písničky. „Je to teprve tři týdny, co mluví. Teď se mu vrátila řeč,

Zpočátku malé sdružení nárazově navštěvovalo několik dětských oddělení v  pražské Fakultní nemocnici v  Motole. Zakladatelka, režisérka, dramaturgyně a  spisovatelka Marika Míková se tehdy inspirovala v  Německu. Oslovila pár svých přátel z  divadla a  ptali se v nemocnicích, jestli nemo-

Reportáž

hou zahrát. „Ze začátku na nás reagovali i doktoři překvapeně. Přijdete do nemocnice s kytarou a  doktoři na  to: Co tu děláte? Víte, kde jste? Tohle je nemocnice. Pak byli sami překvapení, jak se ty děti proměnily a  jak se celkově změnila atmosféra na  oddělení. Zjistili, že to má doopravdy dobrý vliv,“ poznamenává Hana Grančičová, herečka a členka Loutek. Po deseti letech už hrají v  jednadvaceti nemocnicích po  celém Česku a během jednoho roku odehrají v  rámci 280 návštěv více než tisíc divadelních představení a odzpívají tisíce písniček.

Loutka má téměř magickou moc „Když vytáhneme loutku a  je tam malé dítě s  rodiči, rodiče se baví i s dětmi. Přijde mi, že loutka je magický předmět. Skrz ni se všichni otevřou,“ vysvětluje Hana Grančičová. To, že do nemocnic přichází loutkové divadlo, není náhoda. Takzvaná dramaterapie pomáhá uchopit a zmírnit problémy, se kterými se děti potýkají. Je

nástrojem symbolického vyjádření. Právě loutce se totiž děti svěří daleko snadněji než dospělému člověku. K  loutce cítí dítě větší důvěru, komunikuje s  ní. Divadelníci s  loutkou mají také daleko větší výrazové možnosti. Skáčou s  ní po  posteli, staví ji na hlavu, loutka může beztrestně plivat a  říkat si, co chce. Jedině s  loutkou se daří dítě rozpovídat nebo je přivést k nějaké reakci, stačí úsměv. „Chodili jsme například za dětmi, které nekomunikovaly vůbec, protože nemohly. Byly tak strašně nemocné, že prostě jen ležely a čekaly na to, až to uvnitř té nemocné schránky začne fungovat. A  ta loutka to dokáže. To není naše zásluha. V  loutce je něco, v čem dítě tu komunikaci cítí. Leží, nemůže dělat vůbec nic, a  najednou pohne třeba jen koutkem úst. To je pro nás maximální výhra,“ popisuje loutkoherečka Kateřina Tschornová. Pobyt dítěte v  nemocnici však není náročný jen pro dítě. Zabrat dostávají také jeho rodiče, kteří u něj tráví většinu času. Často je jeden z  rodičů u svého potomka nastěhovaný na  několik týdnů. „Děti léčba bolí, jsou unavené. Rodiče jsou unavení s nimi,“ podotýká Jiří Hodina. Proto má dramaterapie úspěch nejen u dětí, pozitivně ji vnímají i  rodiče. Jako rozptýlení, vizuální a sluchový vjem, něco jiného, než je nemocniční stereotyp. Jako čas, který mají pro sebe, když dítě zabaví někdo jiný. Jako odlehčený svět hraní si. Ale hlavně své děti po dlouhé 9

Reportáž

měsíce nemohla hýbat. Měla u  sebe plyšového lva a  já to zkusila. Mluvila jsem na  ni s  loutkou a  ona vzala lva a  začala na  mě mluvit prostřednictvím toho lva. To bylo poprvé po měsících, co reagovala. V  ten moment jsem měla co dělat, abych potlačila slzy.“

Přát si, aby všechno dobře dopadlo době vidí se smát. „Vidět své těžce nemocné dítě, jak reaguje, nebo jen jak se dívá na divadlo a baví se, vidět své dítě se smát, to je pro rodiče obrovské štěstí,“ dodává Tschornová.

Zpívají puberťáci i senioři „Sem vás dnes nepustíme, máme tu vážný případ,“ volá sestra a zavírá za sebou dveře. Na  odděleních, kde se bojuje o  život, jsou často návštěvy, i  když jinak vítané, nevhodné. Stejně tak je tomu i v Olomouci. Herečka Lenka Volfová a hudebník Jaromír František Palme, zvaný Fumas, tedy míří dál. Na geriatrickém oddělení Fakultní nemocnice Olomouc se zastavil čas. Stěny jsou vysoké, omítka opadává, chodby zejí prázdnotou. Víc než nemocnici to tu připomíná továrnu. Jako by se na  staré lidi zapomnělo. Loutky tu působí jako zjevení. „Senioři s námi zpívají rádi. My jim zazpíváme naše písničky, oni nám zase ty je10

jich,“ dodává Fumas. Chodí za  pacienty do  pokojů a  zpívají. Jejich obyvatelé zpívají s nimi a vyprávějí si příběhy z mládí. „Děkujeme, že jste si na  nás vzpomněli,“ volá starší paní. Loutky nehrají jen dětem. Navštěvují i  jiná oddělení, zastaví se všude, kde mohou udělat radost. Se staršími dětmi je však práce složitější. „Často vidíte tu nenáladu u čtrnáctiletých dětí, které mají notebooky, koukají na  filmy. Ale pak někdo z pokojíčku řekne, že chce zahrát. A  nakonec se přidají

i  ostatní a  chtějí další a  další písničky a najednou se rozjede skvělá atmosféra. V tom pokoji se něco změní, něco se stane, a když srovnáte náladu předtím a potom, je to něco krásného,“ popisuje Hana Grančičová, která se chystá hrát starším dětem v Plzeňské fakultní nemocnici. Je už na konkrétním herci, jak k  pacientům přistupuje. Cesty k těm starším se hledají jinak. „Věkový rozdíl se překlene hudbou. Ta baví malé děti, dospělé i  seniory. Skrze písničky prolomíme ledy,” vysvětluje Lenka Volfová. „Když na to přijde, tak zahrajeme i punk,“ dodává se smíchem Fumas. „Loutky fungují i na starší děti, ale musíte důstojně,“ podotýká Kateřina Tschornová a  dává příklad: „Jako jedna už velká slečna, patnácti- nebo šestnáctiletá, myslím, že spadla ze skály. Byla tak polámaná, tak pochroumaná, že se

V  současné době má sdružení Loutky v  nemocnici třináct členů. Každý z  nich má své stálé zaměstnání, v  nemocnicích hrají ve  svém volném čase. „Tohle není běžná práce, člověk to musí chtít dělat. Musí vědět, proč to dělá, a musí mu to stát za to. Taky máme krize. I  kolegové. Jsme unavení, je toho moc. Ale přijdeme do nemocnice a vidíme, že je to strašlivě důležité. Naše běžné starosti odpadnou. Vidíme, že je něco víc, než naše malichernosti,“ zamýšlí se Kateřina Tschornová, zatímco si balí loutkové divadlo do  kufříku. Práce s  vážně nemocnými dětmi vyžaduje vysokou dávku empatie a zároveň také trochu odstup. „Mnohokrát se mi samozřejmě stalo, že jsem přišla domů, sedla si, hleděla do prázdna a šla spát. Ale člověk se naučí ty dojmy vstřebávat. Jediná možnost, jak tomu dítěti můžeme pomoci, je udělat mu radost. A  přát si, aby všechno dobře dopadlo.“ redakce Dialogu

Reportáž poradna

? 

Ráda bych se zeptala, jaký je rozdíl v  účinnosti mezi Renvelou a  Fosrenolem a zda jsou již k dispozici nějaká dlouhodobá data o případné toxicitě lanthanu. Ještě mám otázku, jestli lze v zahraničí sehnat Renagel. Ten jsem snášela bez problémů, kdežto po  Renvele mám nepříjemné zažívací obtíže. Přestože se chemicky jedná o zcela rozdílné látky, účinnost obou léků je velmi podobná. Oba léky se v  trávicím traktu míchají s  přijatou stravou a  váží na  sebe část fosforu obsaženého ve stravě. Bezpečnost lanthanu byla opakovaně zkoumána z obav před ukládáním do tkání. Občas se objevují práce, které potvrzují možnost nepatrného vstřebávání lanthanu do  organismu, ale zatím dostupná data neprokazují problémy způsobené jeho dlouhodobým užíváním. Re-

Poradna nagel byl nahrazen Renvelou, která je jinou solí účinné látky, právě proto, že většina pacientů lépe snáší Renvelu než Renagel. Nyní se již Re­na­gel u nás neprodává. Nevím zda je dostupný někde v  zahraničí, ale je to málo pravděpodobné.

? 

Ráda bych se zeptala, zda je možné brát současně tři preparáty s  obsahem vitaminu D. Jedná se o lék Vigantol (15 kapek týdně), Rocalt-

Odpovídá MUDr. Roman Kantor z Dialyzačního střediska B. Braun Avitum Třinec

rol (0,25, pondělí až pátek) a  Calcichew D3 Lemon 400 (každý den 1 tableta). Možné to jistě je. Je však otázkou, proč užívat tři různé preparáty vitaminu D. Vigantol a  Calcichew D3 obsahují cholecalciferol. Stejný cholecalciferol vzniká v  kůži při opalování. Podle některých studií se zdá, že význam pro organismus má tato forma vitaminu D i  bez další úpravy v těle, a proto nyní řada nefro-

logů a lékařů doporučuje doplňovat nízké hladiny vitaminu D tímto vitaminem i u pacientů se selháním ledvin. Zatím však nemáme jednoznačná data o prospěšnosti tohoto postupu, nicméně se zdá, že malá dávka neškodí. Preparát Calcichew navíc obsahuje vápník, a  proto je nutné sledovat hladinu vápníku v  krvi, aby nebyla vysoká. Osobně bych dva léky se stejnou účinnou látkou nekombinoval a  doporučil bych brát jen jeden z nich. Z  cholecalciferolu vzniká účinný vitamin D calcitriol che­mic­kou úpravou v  játrech a  ledvinách. Calcitriol je obsažen v Ro­cal­tro­lu. U pacientů s poškozením funkce ledvin je poškozena konečná přeměna cho­le­cal­ci­fe­rolu na  cal­ci­t­riol v ledvinách, nedostatek calcitriolu je pak nahrazován Rocaltrolem.

Vážení čtenáři, své dotazy nám zasílejte na adresu redakce: Časopis Dialog, B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, CZ–148 00 Praha 4 nebo e-mailem na adresy: [email protected], [email protected] nebo prostřednictvím internetu v poradně na www.ledviny.cz. Dotazy je také možné předat personálu dialyzačních středisek B. Braun Avitum.

V Bohumíně se otevírá nová dialýza a nefrologická ambulance Společnost B. Braun Avitum dokončila v areálu Bohumínské městské nemocnice výstavbu nového moderního dialyzačního střediska a nefrologické ambulance. Nová dialýza zásadním způsobem přiblíží odbornou péči pacientům doposud dojíždějícím do Opavy, Karviné, Vítkovic nebo i jiných částí Ostravy. Bohumínská nemocnice intenzivně rozvíjí své Centrum následné péče a společně s B. Braun Avitum chce jít naproti obecnému trendu stárnutí populace i pacientů. „Chceme maximálně využít oboustranných synergických medicínských efektů a dlouhodobě spolupracovat. Budeme se soustředit především na spolupráci mezi dialýzou a Centrem následné péče, Interním a Chirurgickým oddělením, laboratoří a RTG oddělením. Každopádně se na společné zvyšování komfortu pro naše pacienty těšíme," říká ředitel a předseda představenstva Bohumínské městské nemocnice MUDr. Vojtěch Balcárek. Podle odhadů Českého statistického úřadu se během budoucích 35 let zdvojnásobí počet seniorů ve věku nad 65 let. I díky tomuto trendu počet dialyzovaných pacientů v Moravskoslezském kraji dlouhodobě roste.

redakce Dialogu

11

DNES NA TÉMA…

N 

ení pochyb, že zdravá strava a  pravidelný pohyb pomáhají udržet tělo v  dobré kondici. Stejně tak je ale potřeba udržovat v kondici i mozek. Jedním z  obávaných důsledků stárnutí je pokles mentálních schopností a  vyšší pravděpodobnost poruchy kognitivních (poznávacích) funkcí. Podobně jako lidské tělo se i lidský mozek s  věkem proměňuje. I  ten však lze stejně jako tělo cvičit, a snížit tak riziko ztráty paměti, které s  narůstajícím věkem souvisí. Jak tedy udržet mozek stále fit?

omega-3 mastné kyseliny. Ty mají nejen skvělý vliv na srdce a  krevní oběh, ovlivňují zároveň přenos signálu v  nervové soustavě a  podporují tak duševní schopnosti. Nejčastěji je najdete v tučných rybách, olivovém oleji a v ořeších.

Jak udržet mozek v kondici? Procházejte se, hrajte scrabble, čtěte nebo se učte cizí jazyk

Zabavte svou mysl Buďte mentálně aktivní. Luštěte křížovky, hrajte scrabble nebo čtěte. Nejefektivnější způsob, jak udržet mozek stále fit, je pak učení se něčemu novému, například cizímu jazyku. Ukazuje se, že právě osvojování nového jazyka stimuluje mozek nejefektivněji. Vždycky jste se chtěli naučit italsky? Tak hurá do toho!

pro správné fungování mozku také velmi důležitá. Mozek je totiž při pohybu lépe okysličován, procvičuje si udržování rovnováhy, orientaci v prostoru i odhad vzdálenosti. Pohyb podporuje vývoj nervových, tedy i  mozkových buněk a  zvyšuje spojení mezi nimi (tzv. synapse). Cvičení také snižuje krevní tlak, jehož vysoké hodnoty mohou vést k úbytku kognitivních funkcí ve vyšším věku. Fyzická aktivita také pomáhá snížit hladinu cholesterolu, vyrovnávat

Hýbejte se Stačí pouhá procházka několikrát týdně. Fyzická aktivita je

4 2 5 8

6

7 1 9 1 2 8 6 7 4

12

9 4

8 7 7 3

Zaměřte se na jídelníček Ve  zdravém těle zdravý duch. Vhodně sestavený jídelníček mozku významně prospívá, důležitý je potom zejména počet přijatých kalorií a  také množství tuků, které do svého těla denně vpravujeme. Snížený kalorický příjem je u zvířat i lidí spojován s nižším rizikem úbytku mentálních funkcí. Nedocenitelné jsou pro náš mozek

 ádná číslice se nesmí v jednom Ž řádku opakovat dvakrát

1 6

hladinu cukru v  krvi a  snižuje psychickou zátěž.

Sudoku

5 8 3 5 7

Vyhněte se tabáku a omezte alkohol Tabák škodí tělu i  mozku ve  všech podobách, proto je dobré se mu vyhýbat. Stejně tak i  nadměrnému pití alkoholu, které působí mimo jiné i  jako rizikový faktor pro demenci.

 ádná číslice se nesmí v jednom Ž sloupci opakovat dvakrát

Buďte pozitivní Lidé, kteří jsou negativní, vyčerpaní, špatně spí nebo mají sklony k  depresi, inklinují k  horšímu skóre v  IQ testech. Stresový hormon kortizol tlumí růst nervových buněk a spojení mezi nimi. Pokud budete zdravě jíst a pravidelně se pohybovat, posílíte tím svou psychiku a  získáte pocit klidu, pohody, svěžesti a elánu, který potřebujeme pro všechny oblasti našeho života. redakce Dialogu

4 6 8 7 4

6 4 4

8 2 8 9

 ádná číslice se nesmí ve čtverci Ž 3 x 3 opakovat dvakrát

průměrné

obtížné

1 8 3 5 2

3 7

5

7 3

7 8 2 1 6 4

Reportáž

Krása okamihu Fotografia s názvom BUDÚCNOSŤ príbeh autora: Ivan Bzdušek Títo dvaja mladí ľudia, manželia Peťo a Veronika J., moji mladí priatelia, s ktorými mimochodom nemám žiadnu rodinnú väzbu, sa rozhodli darovať mi obličku v čase, keď som bol už štyri roky na dialýze. Po všetkých náročných a nepríjemných vyšetreniach bol ako vhodný darca určený Peťo. Ja som bol už naozaj na konci so silami. Transplantácia bola naplánovaná na január. V decembri, presne 27. 12., mi volali z Kramárov, že majú pre mňa obličku. Bolo to silné, bolo to na Vianoce, bol to pre mňa dar všetkých darov. Transplantácia úspešne prebehla. Mal som obrovské šťastie. Našiel sa pre mňa darca, ktorému budem navždy vďačný za záchranu života a zlepšenie jeho kvality, ale stretol som aj ľudí, ktorí mi nezištne pomáhali a posilňovali ma v mojej nádeji. Možno sa to zdá neuveriteľné, ale existujú mladí ľudia s charakterom a empatiou. Toto je fotka ich dvoch, aby mi svet uveril, že sú skutoční.

rása yklu K zac   z e fi a sú Fotogr torých k k   a n , , zážito hu i a t m o a v i k ž o zo plne radosť kávania či s é n e t cichy cie pa a, oča ó ň d m o e h té bec bo z preži ob a vô orgánov ale ž ú t   a ov nácii nia sn splant anspla r n t   a r a t   n o p m cich entov  účelo čakajú a z v i o l t k n i vzn rpacie grafie nky da o e t i l o š F y . tátu nia m v. ry šíre o p d o orgáno p a v t s v co

13

CESTUJEME

Góry Stołowe Stolové hory Navštívit Góry Stołowe je výborná příležitost, jak se dostat na výlet za hranice republiky a přitom zvládat dialýzu u nás. Tento zajímavý region leží totiž těsně za polskou hranicí u Náchoda a nabízí příjemný odpočinek v dechberoucí přírodě i v nádherných lázních. 14

CESTUJEME

G 

óry Stołowe, česky Stolové hory, je název pro polský národní park vyhlášený v  roce 1993 v  Kladsku v  jihozápadním Polsku. Území parku navazuje na naši chráněnou krajinnou oblast Broumovsko a krajina zde má proto také podobný charakter. Vlastně se jedná o jeden celek skalních tabulových vrchů, jehož větší část leží v  Polsku. Dominantním prvkem, hlavním důvodem pro vyhlášení národního parku a  také nejčastějším cílem turistů, jsou pískovcové skály, skalní města a  hluboké zachovalé lesy. Pískovce, které nyní tvoří zdejší skály, se začaly formovat už před asi 100 miliony lety usazováním písku. V  té době se naše území nacházelo více na jihu a bylo na něm moře. Celý park má rozlohu kolem 60 km2, takže budete na  jeho podrobnější prozkoumání potřebovat alespoň týden. My si ale v  tomto článku uděláme jen malý výlet na dvě atraktivní místa Gór Stołowych, která lze zhlédnout i  během jediného dne nebo víkendu. Nejprve se zastavíme v  příjemných lázních Kudowa-Zdrój a pak se vydáme do skalního bludiště Błędne Skały. Kudowa-Zdrój neboli Lázně Chudoba Tento poněkud zvláštní název v sobě ukrývá lázeňské městečko, které ani zdaleka nepůsobí nikterak chudobně. Žije zde asi 11 tisíc obyvatel a jedná se údajně o jedna z nejstarších lázeňských míst v Polsku

a v Evropě vůbec. Zmínky o existenci lázní v těchto místech pocházejí už z 15. století, kdy bylo celé území ještě součástí zemí Koruny České. Četnými minerálními vodami se zde léčí chudokrevnost, srdeční nemoci a  endokrinologické potíže. Centrální částí lázní je rozlehlý anglický park a sanatorium Polonia z  roku 1905. Prohlídku lázní můžete zahájit právě zde nebo hned vedle na kolonádě. Tady se v některé z kaváren neváhejte na cestu posilnit kávou a něčím sladkým, jak se na  správného lázeňského hosta sluší. Pak se vydejte na  procházku parkem, ochutnejte některou minerální vodu a na závěr poseďte u jezera s fontánou. Až si trochu odpočinete, zajděte se podívat na zajímavé místo, které je jednou z  hlavních pamětihodností lázní, do  Kudowské kaple lebek (Kaplica Czaszek) – svatyně mlčení a  zamyšlení nad životem, smrtí a věčností. V malé kapličce jsou uloženy lebky asi tří tisíc lidí, kteří zahynuli na epidemie nebo ve válkách. O výstavbu kaple se významně zasloužil německý kněz Václav Tomášek, který působil na  místní farnosti. On, místní hrobník a  kostelník také během osmi let shromáždili z  hromadných hrobů třicetileté války a dalších pohrom kosti a lebky, které společně desinfikovali a konzervovali. Určitě se do kaple podívejte i  přesto, že je zde neustále dost zájemců o  prohlídku a  budete si zřejmě muset chvilku počkat.

Fontána na jezeře v lázních Kudowa-Zdrój

15

CESTUJEME Shora: Kudowa-Zdrój, kolonáda Kudowa-Zdrój, motýlí dům, Błędne Skały a dole Bílé skály

Žabí muzeum je o víkendu zavřené

Aby se vám trochu zlepšila nálada a rozptýlili jste chmurné myšlenky o smyslu života a smrti, vydejte se na zcela jiné místo na  druhé straně lázní do  trochu excentrického muzea Žáby (o  víkendu zavřeno). Najdete ho hned vedle ředitelství národního parku Gór Stołowych, jehož areálu je součástí. Toto malinké muzeum se bude líbit hlavně dětem a sběratelům. Nenajdete tady žádné „pravé“ muzeální exponáty, jako naložené žáby v lihu nebo vycpaniny. Jsou zde shromážděny běžné užitné předměty s vyobrazením nebo ve tvaru tohoto milého obojživelníka. Najdete tu tedy třeba „žabí“ solničky, nádoby na mýdlo, prostírání, hrníčky, pokladničky, šperky, polštářky, ale také potápěčskou masku. Samozřejmě se tady z  naučných panelů dozvíte mnoho o ochraně obojživelníků i plazů a také o národním parku. Po prohlídce muzea se podívejte ještě do motýlího domu, který se

16

nachází hned vedle. Je to vlastně dřevěná kopule se síťovinou, ve které se líhnou motýli a kam můžete vstoupit a pozorovat je – musí být ovšem vhodné období. Nakonec zakončete prohlídku procházkou po  krátké naučné stezce o obojživelnících naproti muzeu. Je trochu zanedbaná, ale pěkná a zajímavá. Skalní bludiště Błędne Skały Błędne Skały (852 m n. m.) neboli Bludné skály se nacházejí v  západní části Stolových hor a  jsou snad jejich nejnavštěvovanějším místem, kam jezdí celé autobusy školních výletů. Proto je dobré se sem podívat ve všední den, a to ještě nejlépe ráno nebo až později odpoledne. Skalní bludiště naleznete po  asi deseti kilometrech cesty z lázní a je dobře dostupné autem. Poslední část je ale střídavě jednosměrná a  budete si muset postát ve  frontě a  za  výjezd zaplatit. Samozřejmě se nahoru můžete vydat také pěšky tři kilometry dlouhou stezkou a auto nechat na parkovišti dole. Když se dostanete nahoru, čeká vás pokladna a pak už jen působivé skály. Bludiště se rozkládá na  ploše 21 hektarů. Tvoří ho skalní rozsedliny hluboké až jedenáct metrů. Jednotlivé skalní bloky jsou ve spodní části často

Bílé skály

vyklenuty a vznikají tak zvláštní skalní útvary, kterým lidé dali přiléhavé názvy. A tak tu najdete Kamenný stůl, Skalní sedlo, Skalní číši, Loď, Dvounohý hřib, Trpasličí cestu, Pokladnu, Branku nebo symbol bludiště Kuří nohu. Částečně zpevněný chodník se proplétá bludištěm v délce asi dvou kilometrů. Většina cesty vede po  dřevených chodnících, ale užijete si i  cestu v  písku, bahně a po dřevěných můstcích a  žebřících. Samozřejmě cestou narazíte i  na  několik vyhlídek do okolní krajiny. Než se ale vydáte do  bludiště, zvažte své fyzické možnosti. Místy jsou skalní štěrbiny velmi úzké a jinde zase musíte cestu absolvovat doslova po  čtyřech. Nakonec, vrátit se můžete kdykoliv.

V  Górach Stołowych najdete spoustu dalších zajímavých míst. Pokud budete mít více času, běžte se podívat na Bílé skály – seskupení mohutných skal na  okraji skalní plošiny Narożnik. Vede tudy pěkná turistická stezka přímo po  hraně 20–30metrových skal, odkud jsou nádherné výhledy. Podívejte se také na  Hejšovinu (919 m n. m.) – nejvyšší tajemný vrchol pohoří, o kterém se i  Božena Němcová zmiňovala v Babičce. Prohlédněte si také Fort Karola – pozůstatky malé vojenské pevnosti –, nebo Skalní hřiby (Skalne Grzyby). Jsem si jist, že pokud máte rádi české pískovcové skály, budete z  polských Stolových hor nadšeni. Mgr. Petr Pavelčík DS Uherské Hradiště 17

Reportáž

Nové

dialyzační

středisko v budově B. Braun Dialog

18

Reportáž

Dialyzační středisko B. Braun Avitum se přestěhovalo do nových prostor. Pacientům nabízí příjemné prostředí i nadstandardní vybavení. K dispozici jsou lůžka pro akutní pacienty, pacienty s infekcí i jednolůžkové pokoje

N 

ové dialyzační středisko v  budově B. Braun Dialog nahrazuje původní dialýzu B. Braun Avitum, která sídlila v  prostorách Nemocnice Na Bulovce. K dispozici je nyní prostor pro více než stovku pacientů. Dvě lůžka jsou v  samostatných izolačních boxech pro případ dialýzy infekčních pacientů. Další dvě lůžka jsou uzpůsobena pro léčbu akutních pacientů, ať už s akutním selháním ledvin nebo pro chronické pacienty s akutními zdravotními obtížemi. Akutní lůžka jsou navíc vybavena monitorem pro sledování životních funkcí a lineárními dávkovači léků, které umožňují podávání léčiv během celé dialýzy. Středisko nabízí i  čtyři nadstandardní lůžka, která jsou umístěna ve čtyřech oddělených pokojích s  vlastní předsíňkou, šatnou, umyvadlem nebo televizí.

starat stejný personál jako v původních prostorách, tedy šest lékařů-nefrologů, patnáct sester a tři sanitáři. Do  Pavilonu B.  Braun Dialog se z  Nemocnice Na  Bulovce zároveň přestěhovala i  nefrologická ambulance pro pacienty s  onemocněním ledvin se zhruba 2 000 pacienty, ambulance pro peritoneální (neboli domácí) dialýzu s  bezmála desítkou pacientů a ambulance pro transplantované pacienty, která se naplno rozběhla loni a nyní se stará o devět pacientů.

Komplexní péče na jednom místě

Přibudou další ambulance

Dialyzační středisko B. Braun Avitum bude fungovat ve dvousměnném provozu v úterý, čtvrtek a  sobotu, ve  třísměnném provozu pak v  pondělí, středu a pátek. O zhruba osmdesát dialyzovaných pacientů se bude

„V  době před transplantací je potřeba pacienta pečlivě vyšetřit. A  to nejen z  důvodu vlastního operačního zákroku, ale hlavně kvůli následné léčbě. Pokud pacient nemá žádné kontraindikace, odesíláme žádost o za-

řazení pacienta na čekací listinu. V  oblasti transplantací velmi úzce spolupracujeme s Klinikou nefrologie v  pražském IKEMu,“ popisuje průběh předtransplantační péče MUDr.  Vladimír Vojanec. Po transplantaci se lékaři na ambulanci starají o průběžná vyšetření pacientů monitorující funkce nového orgánu a sledují hladiny a  dávky léků. Součástí péče je také interní ambulance, která bude doplňovat péči o pacienty s nefrologickým onemocněním, a  to nejenom v  oblasti předoperačních vyšetření, ale také v  oblasti léčby kardiovaskulárního systému nebo řešení problematiky správné výživy pacientů. „V průběhu roku pak přibude urologická ambulance a ambulance zaměřená na péči o rány. Všechny tyto ambulance spolu úzce souvisejí a  pacientům se tak na  jednom místě dostane komplexní péče," doplňuje šéf B. Braun Avitum MUDr. Martin Kuncek. redakce Dialogu

19

víte, že…

J 

eho znalosti vědy, učitelské nadání, nadšení pro inovace a pro lidi, činnost sociálního komentátora i  literární sklony dělají z  Dr.  Olivera Wendella Holmese jednoho z  velkých mužů devatenáctého století. Jako lékař a vědec identifikoval příčinu horečky omladnic, postihující ženy po  porodu nebo potratu, zavedl mikroskop jako učební nástroj při vzdělávání lékařů v  Americe, jako zubař-praktik byl první, kdo veřejně demonstroval použití éteru během chirurgického výkonu, ve  své době také popularizoval mimo jiné výraz „anestezie“. Třicet pět let učil anatomii, patologii a  fyziologii. Pro své učitelské dovednosti byl natolik oblíbený, že jako jediný dokázal přednášet hodinu v kuse, dobu, po  kterou žádný jiný učitel nezvládl udržet pozornost unavených a  neklidných studentů. Zároveň je považován za jednoho z  nejlepších amerických literátů 19. století, jeho nejslavnější díla jsou série esejí Snídaňový stolek (Breakfast table).

Zklamání z práva Oliver Wendell Holmes (1809– 1894) se narodil v  massachusettském Cambridge jako první syn Abiela Holmese, duchovního protestantské kongregační církve, a historičky Sarah Wendell. Jako malý trpěl astmatem, byl ale považován za předčasně vyspělého. Rád prozkoumával knihovnu svého otce a  poté, co objevil básníky jako Johna Drydena nebo Alexandera Popea, začal skládat vlastní verše. Jeho první zaznamenaná báseň je z doby, kdy mu bylo třináct 20

Kritika soudobé medicíny

Doktor, básník i učitel.

To vše byl Dr. Holmes Není Holmes jako Holmes. O slavnější literární postavě slyšel jistě každý, málokdo však zná jeho jmenovce Olivera Wendella Holmese, který žil v devatenáctém století (v té době byla mimo jiné sepsána první povídka s detektivem Sherlockem Holmesem). Ve své době se proslavil jako lékař-inovátor, oblíbený pedagog, ale také jako básník a literát. let. Krátce po  šestnáctých narozeninách byl Holmes přijat na Harvard College. Mimo jiné byl vynikající student jazyků. Učil se francouzsky, italsky a  španělsky. Zajímala ho práva, medicína, ale také psaní. Po  ukončení studií se nejdříve klonil k právnické profesi a šel

studovat harvardskou právnickou fakultu. Tam ho však právo rozčarovalo, a  zatímco zažíval zklamání z právnického oboru, začal psát poezii, nejprve pro své vlastní pobavení, zanedlouho publikoval více než padesát básní a jako literát si brzy získal věhlas.

Ačkoliv Holmes v  literárním světě zažil úspěch, nemínil se této profesi věnovat. Zanechal studií práv a  obrátil svou pozornost ke  studiu medicíny. I  přes náročné studium ale nepřestával psát. V  roce 1831 vydal pod názvem Snídaňový stolek své eseje, které se následně staly jeho nejproslulejším dílem. V  roce 1833 se Holmes vydal na studijní cestu do  Paříže, kde bylo v  té době vzdělávání v  oblasti medicíny pokročilejší než v  Americe. Ve  svých třiadvaceti letech se Holmes stal jedním z  prvních Američanů vyškolených novou „klinickou“ metodou ve  slavné École de Médecine. V  nemocnici La Pitié studoval u patologa Pierra Charlese Alexandra, který demonstroval neefektivitu metody pouštění žilou, což byla tehdy běžná lékařská praxe. Po návratu do Bostonu a po dokončení studií se Holmes stal důležitou součástí místní lékařské komunity. V té době představil doktorům výhody využití stetoskopu, zařízení, se kterým mnozí američtí lékaři tehdy ještě nebyli obeznámeni. V  roce 1837 začal působit na  Harvard Medical School, kde učil patologii a  mimo jiné zavedl právě využívání mikroskopu. Často kritizoval tradiční lékařské postupy, byly podle něj zastaralé a nehumánní. Rád vtipkoval, že pokud by se celá soudobá medicína hodila do moře, bylo by to to nejlepší pro lidstvo, ale to nejhorší pro ryby. Sestavil sérii tří přednášek věnovaných odkrývání lékařských omylů, takzvaných „quackeries“. Věnoval velké úsilí

víte, že…

odhalování pseudovědeckých, v  té době ve  vší vážnosti braných oborů, jakými byly astrologie a alchymie, a homeopatii nazval „předstíranou vědou“, která podle něj mísí zvrácenou vynalézavost s důvěřivostí a jejíž praktiky odsuzoval.

Mezník v teorii bakteriálních infekcí Dr. Holmes prosazoval názor, že horečka omladnic, tedy infekce, která postihuje ženy po  porodu nebo potratu, je zapříčiněna kontaktem lékaře a  pacienta, a  je proto nutné, aby si lékaři před zákrokem ruce dezinfikovali. V té době se setkal s nesouhlasem. Odpůrce teorie Charles D. Meigs prohlásil, že doktoři jsou gentlemani a  gentlemani mají čisté ruce. O  několik let později byla nicméně Holmesova teorie potvrzena. V  eseji, ve které reagoval na své odpůr-

ce, Holmes prohlásil: „Dovoluji si být vyslechnut ve  prospěch žen, jejichž životy jsou v  sázce, dokud se nenalezne silnější hlas, který se za ně postaví.“ Právě tato esej je považována za mezník v teorii bakteriálních infekcí. V  roce 1846 začal veřejnost seznamovat s termínem „anestezie“. Jako první demonstroval použití éteru během operace. Holmes správně předpokládal, že termín „anestezie“ budou využívat všechny jazyky každé

civilizované rasy lidstva. Oženil se s Amelií Loo Jackson, dcerou soudce a neteří lékaře, u kterého studoval. S  Amelií splodil tři děti. I  přes aktivní angažovanost v medicíně Holmes nepřestával psát. Jeho první novela nese název Elsie Venner. Je to příběh o neurotické mladé ženě, narozené napůl jako člověk a napůl jako had, ve kterém Holmes satiricky komentoval současné problémy. Během občanské války, v  roce 1861, Holmes publiko-

Osmisměrka „Láska je ... TAJENKA 1, přátelství je neustále vanoucí ...TAJENKA 2“

Collete

val vlastenecké písně. Ve válce měl osobní zájem, jeho syn Oliver Wendell junior narukoval navzdory přání otce a  v  říjnu 1861 byl třikrát postřelen. V roce 1882 Holmes po pětatřiceti letech v roli profesora odešel z  Harvard Medical School. Poté, co odpřednášel poslední lekci, jej univerzita jmenovala emeritním profesorem. Ke konci života Holmes poznamenal, že přežil většinu svých přátel. Jeho poslední veřejné vystoupení proběhlo při příležitosti recepce Národní vzdělávací asociace v  Bostonu 23. února 1893, kdy představil báseň „Učitelům Ameriky“. Zemřel v klidu ve spánku v roce 1894. Jeho syn Oliver Wendell Holmes napsal: „Jeho smrt byla tak mírumilovná, jak si můžete přát pro ty, které milujete. Prostě přestal dýchat.“ redakce Dialogu

Návod: Luštěte ve všech osmi směrech a ze zbylých písmenek čtěte po řádcích tajenku. OBDIV, CHARTA, ACIDUM, PAPUČE, VZDUCH, KACHLE, PULOVR, AVAŘI, OKOLKY, ODPICH, KLENBA, OTROK, SOPKA, RUSKO, PEDANT, STANY, BRNĚT, OHNICE, DRANC, ŠTULPA, TORNY, LOPUCH, STROJ, PLAKA, ROZLOHA, HRNKY, ÚKROKY, ROUPI, EMANY, ANINA, HURON, KONKURZ, LILEK, OBLET, ÚTRAPY, CHODOV, KOUDEL, CHVAST, NAOPAK, BULKA, ZLOST, OVÁLY, ČICHNOUT, SÍTKO, VZPOR, ORBITA, HOVOR, MOTTO, PITNÝ, TETKA, INDEX, HAJNÝ, VÉSKA, ULITY, FABULE, ÚTOKY, TCHOŘI, EPOPEA 21

HOBBY

Upozornění cienty: pro dialyzované pa ohledem Bylinky používat s a přena zdravotní stav atření, depsaná dietní op vat jejich případně konzulto užití s lékařem.

K 

erblík, bršlice i  kozlíček jsou běžné bylinky, které zaručeně znáte, ale pravděpodobně by vás nenapadlo s nimi začít čarovat v  kuchyni. Což je škoda, protože ty první dvě jsou příbuzné petrželi i celeru, jsou chuťově výborné a krásně voní. A kozlíček není nic jiného než polníček, jak ho znáte ze supermarketu. Světem bylinek nás přímo v terénu provázela Jana Vlková, expertka na  jedlé kvítí a  býlí, která pro zájemce o  poznání jedlého „listí i  květů“ pořádá i  poznávací semináře přímo v terénu a která nás už provedla česnekovými bylinami. První jí padla pod ruku bršlice kozí noha, noční můra zahrádkářů, protože se plazí pod trávníkem a  nejde zničit. Jak se jednou dostane do  zahrad, tak se jí člověk nezbaví. „Své jméno získala podle listů připomínajících kozí kopýtko. Příbuzná je s  celerem i petrželí, a pokud si ji natrháte v čisté přírodě, máte náhražku petržele v  biokvalitě. Do  kuchyně se ovšem hodí jen jemné mlaďoučké lístky brzy na jaře,“ popisuje kytkožroutka a  láká k  ochutnání. Nelze s  ní než souhlasit, mladé lístky bršlice opravdu chutnají lahodně a voní po čerstvé petrželi. Přehlédnout nelze ani sedmikrásky, což jsou ideální rostliny pro začínající ochutnávače zeleného, protože si je nikdo s ničím jiným nesplete. „Nejenže jsou chuťově výborné, hlavně ty s  načervenalými okvětními lístky, jsou i velice dekorativní, a to nejen pro studenou kuchyni,“ vyjmenovává naše průvodkyně klady nenápadných drob-

22

Nekupujte zbytečně salát či nať petržele, nahradí je

bylinky z přírody

ných květinek, jež při mírných zimách posledních let kvetly dokonce i na Vánoce. Květinová sousta, a voňavá, si můžete do kuchyně vnést i s květy violky vonné, která je vynikající na jakékoliv použití ve  sladké kuchyni. „Už císařovna Sisi milovala fialkové bonbony, úžasné jsou i  květy zamíchané do šlehačky, do krému či do piškotového těsta (viz recept z Janiny nedávno vydané Květinové kuchařky níže), do sirupů i na dekoraci. A podobně můžeme použít i  velké barevné květy příbuzné macešky, pěstované v zahradách,“ radí Jana Vlková s  tím, že

Kozlíček polníček

po violce vonné začínají kvést i další její příbuzné (violka psí, trojbarevná) a  všechny jsou jedlé, i když už tolik nevoní. Také kokoška pastuší tobolka, chutná a přitom běžná bylinka, je na jaře krásná a svěží, i když jí pomalu mohou začínat rašit i  květy. „Je to pionýrská rostlina, která probojovává cestu dalším rostlinám a  pak z  dané lokality zmizí. Ale na  čistém místě si její listy můžete bez obav nastříhat. Chutnají po kedlubnách a mají nečekaně jemnou chuť,“ sugestivně popisuje milovnice kvítí a býlí. Krásný mladý šťovík je další bylinka, jejíž mladé lístky stojí

Kerblík lesní

Kokoška pastuší tobolka

za sběr. „V některých tradičních kuchyních se na  jaře používá do  bílých jarních omáček, ale myslím, že daleko lepší je syrový, nasekaný do  salátu. Použít se dá i  do  směsi s  luštěninami nebo do kuskusu,“ radí Jana Vlková. Jakmile ovšem šťovík vykvete, získá ostřejší chuť, mladé lístky jsou sice nakyslé, ale jinak mají jemnou chuť. U mladých kopřiv neváhejte, k  jídlu jsou pouze krátký čas, kdy nabízí čerstvé mladé výhonky. „Ty nasekáte do  čehokoliv: do másla, tvarohu, omelet, dobře snášejí i  tepelnou úpravu a  neměly by chybět v  jarních nádivkách. Připravíte z  nich také výborný čisticí čaj. A když si pár mladých čerstvých snítek kopřivy rozmixujete s  jablkem či banánem, máte skvělý ranní šejk,“ láká zkušená kytkožroutka. Na  podobných místech jako šťovík se dá najít i kerblík lesní, který chutná podobně jako výše uvedená bršlice. A právě i s příbuznou bršlicí je můžete najít růst ruku v  ruce na  jednom místě, nejčastěji na vlhčích loukách. Podobně i  úžasný kozlíček polníček, který jde pěstovat třeba i  v  truhlíku na  balkoně, lze najít v  přírodě růst volně. Jeho jemně chutnající lístky asi netřeba milovníkům salátů popisovat. Převzato z

ČARUJEME V KUCHYNI



× Nutricomp jahodový 200 ml 1 (1 260 kJ)

Jahodový cheesecake



60 g másla (1750 kJ)

8 porcí (1porce = 1223 kJ)



20 g máslových sušenek 1 (2 300 kJ)



0 g krystalového cukru 6 (1 000 kJ)



60 g sýru Philadellphia nebo 3 podobného sýru typu žervé (3 200 kJ)



40 ml studené vody



15 g želatiny (230 kJ)



30 g čerstvých jahod (44 kJ)

Dortovou formu vyložíme pečicím papírem, rozdrtíme máslové sušenky a smícháme je s rozpuštěným máslem. Směs rozprostřeme na dno formy a necháme 15–30 minut vychladnout. Ušleháme žervé s krystalovým cukrem. Do hrnečku s vodou přisypeme želatinu a necháme stát, dokud nezrosolovatí. Hrneček dáme na plotnu zahřátou na nízkou teplotu a mícháme, dokud se želatina nerozpustí. Želatinu vlijeme za stálého míchání do směsi žervé a cukru, poté do ní zašleháme Nutricomp, směs nalijeme na hmotu v dortové formě a necháme do druhého dne vychladnout v lednici. Před podáváním ozdobíme čerstvými jahodami. 1 porce: 1223 kJ, Tuky 17 g, S 20 g, Bílkoviny 12 g, Draslík 143 mg, Fosfor 170 mg

Odkud se vzal cheesecake, dezert ze sýra? Cheesecake neboli sýrový koláč si ukotvil místo jako oblíbený dezert v menu kaváren, ale i v kuchařkách mnoha domácností. Pokud vám spojení sýru a dezertu nejde dohromady, nebojte se. Jedná se o sladký koláč. Odkud se vzal?

Kořeny receptu na cheesecake sahají až do dob starověkého Řecka, tedy dob, kdy Homér sepisoval slavné eposy a kdy se v Olympii konaly vůbec první olympijské hry. Recepturu podobnou té nynější popsal překvapivě politik a spisovatel Marcus Porcius Cato, který je spíše než svým kuchařským uměním známý svým výrokem „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“. Dezert zvaný Limbum se připravoval z kilogramu sýra, který se měl ve hmoždíři rozmělnit na jemné kousky a smíchat s kilogramem bílé pšeničné mouky a vejcem. Recept na tento dezert rozšířila napříč Evropou římská vojska, v období kolem 1 000 n. l. poté v Evropě začaly vznikat různé variace cheesecaku, které využívaly lokální suroviny. O mnoho století později přivezli přistěhovalci recept do Ameriky, kde zdomácněl natolik, že téměř každý hostinec pekl svou vlastní verzi. Nejvíce se o popularitu cheesecaku zasadil Arnold Reuben, který v roce 1928 otevřel v New Yorku vlastní restauraci. Reubenovo jméno je spojeno s vůbec prvním cheesecakem tak, jak jej známe dnes. 23

S ÚSMĚVEM

Milánek T 

enkrát mu říkala Milánku. Bylo to trochu ponižující a trochu roztomilé, tak akorát, aby ho to udržovalo ve stavu mírného napětí, v jakém ho Klára chtěla mít. To loňské léto u babičky se dalo vydržet snad jenom díky ní. Když je vám šestnáct, tak už prázdniny u prarodičů nejsou žádné terno. I když mu vlastně vyhovovala ta neustálá babiččina péče, sladké snídaně ze zahrádky, nadýchané péřové duchny, líné povalování u místního rybníka. Tam uviděl Kláru poprvé. Bylo jí šestnáct jako jemu, nebyla nijak zvlášť krásná, ale něco v její tváři ho upoutalo tak, že toužil se na ni podívat znovu. A pak znovu. A ještě jednou. A naposledy. Když konečně ty jeho dlouhé pohledy zaznamenala, nenuceně pohodila hlavou a vyrazila přes koupaliště schválně kolem jeho deky směrem k vodě. Zastavila se nad ním. „Aby sis nevykoukal voči, Milánku.“ „Odkud znáš moje jméno?“ Zase tak drze pohodila hlavou a odešla už bez ohlédnutí k vodě, trochu se otřásla chladem a pak se do stojaté vody ponořila. Zase za ní koukal. Večer se pak potkali v hospodě, následovala lehká líbačka a pak osahávání opodál. Pár následujících večerů vyměnil poklidné klimbání u babiččiny televize za večery s Klárou. Že je panic, jí samozřejmě neřekl a předpokládal, že ona na tom bude podobně. Tím spíš ho zarazilo, jak rychle vlastně šli na věc. Bylo to krátké a intenzivní a druhý den ráno si říkal, jestli se mu to vlastně jen nezdálo. Nemohl to ani zjistit, protože to byl také poslední den jeho pobytu na venkově. Sbalil si věci, nasedl k otci do auta a odjel zpátky do Prahy. Samozřejmě že si ještě předtím s Klárou vyměnili telefonní čísla a samozřejmě že si v následujících dnech a týdnech ještě párkrát napsali. Jenže co si psát s někým, koho vlastně skoro neznáte, kdo bydlí sto kilometrů od vás, a navíc když je vám šestnáct? Těch esemesek prostě bylo čím dál míň, až vymizely úplně, a na Kláru si Milan ve víru školního roku vzpomenul jen občas, když mu ji něco připomnělo – to, jak si některá ze spolužaček odhrnula pramen vlasů z čela, vzdálený smích, ironické oslovení Milánku od spolužáků. Pak se zase přiblížilo léto. Milan zrovna tak trochu chodil s Míšou a navrhl jí, jestli nechce jet na týden k babičce s ním. Že babi bude ráda, užijí si trochu venkova a navíc budou spolu v těch prachových peřinách. Babička určitě není tak prudérní, aby jim to nějak zakazovala. Vyrazili vlakem, cesta a krajina za oknem rychle ubíhaly, Míša byla roztomilá a Milan se taky snažil, co mohl. Na vesnici bylo všechno při starém, ani klas obilí se ve stojatém dusném vzduchu nepohnul, a tak jakmile se pozdravili s babičkou a složili u ní bágly, vyrazili i s plavkami k rybníku. Ani tam se za ten rok snad vůbec nic nezměnilo, jen zmrzlina v kiosku byla o korunu dražší a místní hejsci o chlup imbecilnější. Dokonce i Klára ležela na svém starém místě a v Milanovi při pohledu na ni trochu hrklo. Tentokrát mu ten pohled opětovala hned, pak jím sjela Míšu po jeho boku a vyrazila stejně jako loni přes trávu rovnou k nim.

24

„Čau Milánku! Tak zase u babi?“ „No jo. Co je novýho?“ „Ani snad nic.“ Řekla to otráveně, ale zároveň v jejím hlase zachytil nějaký podtón, který ho donutil k ní zvednout hlavu. Klára se trochu smutně ušklíbla a odkráčela zase směrem k rybníku. Míše teď musel ohleduplně vysvětlit, co to bylo, a sebe se ptát, která z těch dvou ho vlastně víc přitahuje. Dilema v rozhodování ho ale nečekalo, Míšu znervóznilo už jen to setkání i jeho následné plkání a bagatelizování té známosti, takže se sebrala a uraženě odkráčela. Když se konečně vydal za ní k babičce, překvapeně zjistil, že si zase sbalila bágl a odjela zpátky do Prahy. Vlastně ho to zas tak nemrzelo, příjemně ho vzrušovalo, že mu to vlastně otevírá dveře zpátky ke Kláře. Když večer vyrážel do hospody, nezapomněl na rychlou sprchu a deodorant. Do sálu vešel trochu moc nedočkavě, ale Klára tam na rozdíl od loňska chyběla. Napsal jí sms a rychle se smluvili, že se sejdou za půl hodinky před jejím domem. Šel tam a Klára už tam čekala. A kočár s tříměsíčním miminem vedle ní. Jak se blížil, samozřejmě si ho všiml, ale než mu došlo, co to všechno může znamenat, nešlo z toho už vycouvat. Dosedl na lavičku pod topoly na návsi. „Musím Milánka vzít na procházku, víš? Pak ho dám mámě a můžeme ještě spolu ven, jo?“ Jen suše kývl. Nakoukl do kočárku na neznámé mimino. „To je...?“ „No Milánek přece. Jako ty.“

7)

Irena Hejdová (197

. Je autorkou scénáje česká scenáristka dokuseriálu Čtyři ře filmu Děti noci či pravidelně publikuje v tom, své povídky h nakladatelství v knižních souborec ateřské dovolené nost pravidelListen. Nyní je na m s ní budete mít mož se Vy . ty ča oj dv i m s dvouapůlletý ý píše povídky. h Dialogu, pro kter ác nk rá  st na at áv ně setk

PRO LEPŠÍ S ÚSMĚVEM NÁLADU

„To je jako...“ To slovo „moje“ mu nějak nechtělo vyjít z úst. Klára ho s úsměvem pozorovala a neřekla tak ani tak. Pak se zvedla. „Tak pojď. Už je nějakej neklidnej, musíme obejít náves. Vezmeš ho?“ Mlčky se chopil madla kočáru a okamžitě si začal připadat jako blbec. Rychle přemýšlel o tom, jak z téhle podivné situace vycouvat, ale panika v hlavě mu zabraňovala v nalezení jakéhokoliv řešení. Jen tupě držel kočárek a šel, s Klárou po boku. Zaznamenával významné pohledy vesničanů skrze ploty. Klára se s nimi zdravila a vyměnila si s některými i pár slov, jeho tu naštěstí moc lidí neznalo, ale stejně měl pocit, že trapnější situaci ještě za svůj sedmnáctiletý život nezažil. „Nezajdem k vám?“ optala se potměšile Klára a Milan na ni šokovaně pohlédl. „Babi už nejspíš spí a je to daleko,“ vyblekotal a viděl na jejím posměšném výrazu, jak si tu situaci vychutnává. Jeho mozek se konečně trochu zmobilizoval a zadaptoval na nezvyklou situaci. „Proč jsi mi nenapsala?“ „Ty už jsi mi přece taky nepsal. To jsem se měla jako doprošovat?“ „No a nemyslíš, že v týhle situaci jsi mi možná napsat měla?“ „V jaký situaci?“ Nevinně se na něj usmívala. Zastavil se. Byli zrovna z dohledu i doslechu všech zvědavých sousedů. Rozhlédl se a naklonil se k ní. „Je to moje?“ „A kdyby?“ Zamyslel se. Hlavou mu prolétla představa jeho dalšího života s tímhle břemenem na krku. Musel by asi nechat školy a jít někam hákovat. Rodiče by šíleli. Odstěhoval by se do tohohle zapadákova, nebo by přece jen mohl zůstat v Praze, i když s touhle koulí u nohy? Co by na to řekla babi? A spolužáci? A Míša? Znamenalo by to, že by si Káru musel vzít? Znamenalo by to, že už by nikdy nemohl mít žádnou jinou holku? Zoufale pohlédl na Kláru, která koukala tak vědoucně, jako by mu všechny ty myšlenky četla rovnou z hlavy.

2 9 6 5

7

3 1

1 5 9 1 8 6 5 2 3 6 5 4 2 8 5 1 7 4 9 1 8

„Já nevím,“ řekl vlastně po pravdě. Ušklíbla se. Ještě chvíli ho pozorovala. „Je to bráchy.“ „Cože? “ „No že je to dítě bráchy. Jmenuje se Honza. Takový blbý jméno. Kam se to na Milánka hrabe.“ Nevěřícně na ni kouknul. Kámen mu ještě ze srdce nespadl, na to ta situace předtím byla příliš drásavá. „A proč...?“ „Jsem si říkala, že to bude sranda, ne? A skočils na to.“ Milan ji dál nevěřícně pozoroval. Klára uhnula pohledem a ukázala na cestu. „Pojď, už jsme skoro zpátky. Vezmeš ho ještě kousek?“ Milan jen mlčky kývl a vyrazili zase kolem návsi. Přemýšlel, proč to asi udělala, jestli ho chtěla jen zesměšnit nebo se mu pomstít za to, že byl u rybníka s Míšou a že všechny ty esemesky loni šly tak do ztracena. Holky jsou divný, říkal si, když jí u vrat jejího domu předával kočár. Chopila se madla. „A kde máš tu svoji holku?“ „Odjela.“ „Blbka. A ty?“ Milan pokrčil rameny. Rozhlédl se po návsi, která mu byla najednou těsná. „Do hospody večer půjdeš?“ zeptala se ho, a on zavrtěl hlavou, trochu příliš rychle. „Asi budu dneska koukat na telku.“ Chápavě pokývla. „Tak čau.“ „Čau.“ Dívala se za ním, jak odchází. Pak koukla do kočárku. Zajela s ním na dvůr, vytáhla Milánka a vzala ho do náruče. Zabořila mu hlavu do krátkých vlásků a oči jí trochu zvlhly. Ach jo.

9 7

Sudoku  ádná číslice se nesmí v jednom Ž řádku opakovat dvakrát  ádná číslice se nesmí v jednom Ž sloupci opakovat dvakrát  ádná číslice se nesmí ve čtverci Ž 3  3 opakovat dvakrát

průměrné

obtížné

6

3 4

3 7

1

1 9 2 9 3

7 2 6 5 8 6

2 7 1

8 4 25

Súťažná krížovka

„Na svete nie je človek tak múdry, aby... (tajnička 1–4)“ Francois de la Rochefoucald

Uzávierka je 20. 9. 2015

26

Časopis Dialog B. Braun Avitum s.r.o. V Parku 2335/20 CZ-148 00 Praha 4 (na obálku napíšte „Súťaž“).

[email protected] (do predmetu e-mailu napíšte „Súťaž“). Ako súťažiť? Prosím, neposielajte odpovede Vylúštite súťažnú tajničku a jej po uzávierke, nebudete do zlososprávne znenie odovzdajte vania už zaradení. personálu dialyzačných stredísk Z technických dôvodov zasielaB. Braun Avitum alebo ho zašlite Prípadne nám správne znenie me výhry len na území ČR a SR. poštou na adresu: tajničky zašlite e-mailom na adre- Prosím, pri vyplňovaní svojho su [email protected] alebo mena používajte diakritiku; neradi

by sme vaše meno skomolili, ak sa svetlom a žetónom objavíte na výhernej listine. Pravidlá súťaže nájdete na strán- Výhercovia z minulého čísla: ke www.bbraun-avitum.cz. Jaroslav Eke, Katarina Kubelková Ceny pre výhercov: tričko s golierikom, flísová deka, kniha, pero, blok, antistresová loptička (oblička), kľúčenka so

Riešenie z minulého čísla: "Žiarlivosť je neresť obmedzeného chápania lásky.

soutěžní křížovka

„Žádný lékař nezná lepší lék na (tajenka 1–2) a (tajenka 3–4), než je (tajenka 5). “ Stefan Zweig

Časopis Dialog B. Braun Avitum s.r.o. Jak soutěžit? V Parku 2335/20 Vyluštěte soutěžní tajenku a její 148 00 Praha 4 správné znění odevzdejte personálu (na obálku při­pište „Soutěž“). dialyzačních středisek B. Braun Avitum nebo zašlete poštou Znění tajenky nám případně můna adresu: žete zaslat také e-mailem na adresu [email protected] nebo Uzávěrka je 20. 9. 2015.

[email protected] (do předmětu e-mailu uveďte „Soutěž“). Neposílejte prosím odpovědi po uzávěrce, již nebudete do slosování zařazeni. Z technických důvodů zasíláme výhry pouze na území ČR a SR. Při vyplňování svého jména používejte prosím diakritiku, neradi bychom

vaše jméno zkomolili, až se objevíte na výherní listině. Pravidla soutěže naleznete na: www.bbraun-avitum.cz

Výherci z minulého čísla: Váverka Jiří, František Liedermann, Petr Meisel

Ceny pro výherce: tričko s límečkem, fleecová deka, kniha, tužka, blok, antistresové mačkátko, klíčenka se světlem a žetonem

Řešení z minulého čísla: Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.

27

Lázně Mšené

program pro dialyzované pacienty Termín pobytu: dle výběru Délka pobytu: 7 dní / 6 nocí Doporučený termín pobytu: pondělí–neděle, po předchozí dohodě je možné nastoupit na pobyt i jiný den v týdnu Ubytování: jedno- nebo dvoulůžkové pokoje s vlastním sociálním zázemím a TV Stravování: polopenze (snídaně formou bufetu, večeře výběr ze tří menu), po dohodě je možné zajistit dietní stravování Lázeňské procedury: 1x lékařské vyšetření a individuálně sestavený program v hodnotě 2 000 Kč (nehradí se) na základě vstupního lékařského vyšetření u lázeňského lékaře (program bude obsahovat nejméně šest lázeňských procedur) Bonus programu: balíček bylinkové koupele z Lázní Mšené pro domácí použití; zapůjčení holí na Nordic Walking po celou dobu pobytu Cena pobytu ve dvoulůžkovém pokoji: 5 780 Kč / osoba Jednolůžkový pokoj / příplatek / noc: 200 Kč Cena nezahrnuje lázeňský poplatek ve výši 7,– Kč na osobu a den, hradí se při příjezdu na recepci lázní. Rezervace: Michaela Bohatová, [email protected]

Oáza klidu a pohody nedaleko Prahy

B. Braun Avitum s.r.o. | V Parku 2335/20 | CZ-148 00 Praha 4 Tel. +420-271 091 911 | Fax +420-271 091 912 | e-mail: [email protected] | www.bbraun-avitum.cz