Na aktuální téma
Juncker je pro Evropu nejen ostudou, ale především hrozbou CEBES, 23. 11. 2016 Dekadence a arogance některých vrcholných evropských politiků, myšleno především bruselských, je všeobecně známa. Reakce a prohlášení
Jeana-Clauda
Junckera
směřované
k prezidentskému kandidátovi Donaldu Trumpovi ještě před zvolením, natož když byl zvolen, stejně jako jeho komentáře brexitu,
jsou
už
plně
v intencích
extrémně
rozvinutého
pseudoproevropského neomarxistického uvažování a zjevně nevyhnutelného, nadcházejícího, byť paradoxního, konce EU. Ten rozum normálních běžných lidí, odvrhující umělé či „umělecké“ teorie o jásavé budoucnosti, je tím skutečným nepřítelem stávajících elit. Neomarxistický bruselský utopismus hodný raného
komunismu
či normalizaci,
to
je
i
metody dnes,
odpovídající
bohužel,
kolektivizaci
podotýkám
bohužel,
substantivní vyjádření naší reality.
Dekadence a arogance některých vrcholných evropských politiků, myšleno především bruselských, je všeobecně známa. A jelikož ryba smrdí od hlavy, je např. Junckerova dekadence a nabubřelé familiární poplácávání žen i mužů, bez rozdílu a bez ohledu na hladinu alkoholu v krvi, bez ohledu na to, zda přijímá přátele či nepřátele (které v jeho vnímání a pojetí bezpečnosti Evropa vlastně vůbec nemá), na všech videích zcela zřejmá. Jenže poplácávání politiků je jedna věc, trapná a nechutná (navíc od syna bojovníka Wehrmachtu na straně Třetí říše ty občasné záhlavce 1
Na aktuální téma
mohou mnohé připomínat), kdežto dekadence spojená se zjevnou diplomatickou demencí je v případě Junckera nejen specifická, ale pro Evropu nesmírně nebezpečná. Stačí si vzpomenout na jeho reakce před hlasováním o brexitu a po zveřejnění jeho výsledků. Tehdy s vážnou tváří prohlásil, že „Pokud se Velká Británie rozhodne pro vystoupení z EU, bude
s ní nakládáno jako s dezertérem.“ A tak se svobodně, demokraticky a posílena Junckerovým nechutným vydíráním a vyhrožováním, rozhodla v plebiscitu z EU skutečně odejít. A aby nebyl nikdo nechán na pochybách, že své nepřístojné chování vůči nejdemokratičtějšímu, nejvýkonnějšímu, nejsilnějšímu a celkově jednomu z nejdůležitějších států EU pan Junker myslí zcela vážně, hned po hlasování dodal: „Není to přátelský rozvod, ale
stejně to ani nebyla žádná velká láska.“ Jeho provokativní výroky o možné nezávislosti Skotska a Severního Irska v německé televizi jen dokreslily jeho přínos pro EU a celou Evropu. Opravdu příznačné chování od vrcholného představitele EU, předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera.
Reakce a prohlášení Jeana-Clauda Junckera směřované k prezidentskému kandidátovi Donaldu Trumpovi ještě před zvolením, natož když byl zvolen, je už plně v intencích extrémně rozvinutého pseudoproevropského neomarxistického uvažování a zjevně nevyhnutelného, nadcházejícího, byť paradoxního, konce EU. „Budeme muset zvoleného prezidenta (Spojených
států) naučit, co to Evropa je a jak funguje… Myslím, že ztratíme dva roky, než Trump podnikne poznávací zájezd po světe, který nezná “, dodal Juncker s tím, že názory vítěze prezidentských voleb na světový obchod, klimatickou politiku či bezpečnost Západu vyvolávají pochybnosti. Skvěle pane Junckere, jste pravý současný euročlověk na svém zaslouženém euromístě, dodávám. Jsem rád, že jsme se ani v nejmenším nespletli, když jsme stávajícího šéfa EK vyzývali už dávno k rezignaci, když jsme 2
Na aktuální téma
jednoznačně předpověděli vítězství Trumpa či brexit, když jsme hovořili o tom, že Obamovo funkční prezidentské období jednou vstoupí do historie jako jedno z nejtemnějších v dějinách USA, kdy se z garanta světové bezpečnosti začal americký prezident stávat motorem světového chaosu
a mluvčím
světové
kavárny,
když
jsme
předpověděli,
že
v Rakousku zvítězí Norbert Hofer, že kvóty, na rozdíl od důsledně střežené vnější hranice, jsou nesmysl a nikdy nebudou fungovat, stejně jako členství Erdoganova Turecka v EU, či bezpečnostně nedomyšlené a tedy nepřijatelné zrušení víz pro Turecko či Ukrajinu, když jsme opakovaně upozorňovali, že názory voličů a jejich navýsost lidské pocity, jako je strach a obavy o budoucnost svých dětí, nelze donekonečna přehlížet a arogantně umlčovat dalšími a dalšími výplody sociálního inženýrství, zabalenými do naoko intelektuálně korektního, ve svých důsledcích zničujícího a zrůdného, hávu.
Jak jinak… Vytvoření nového evropského člověka podle Halíka a jemu podobných je již zcela sibiřskou ideou. Tady, a ne jinde, je zdroj nenávisti vůči všemu jinému. Ten rozum normálních běžných lidí, odvrhující umělé či „umělecké“ teorie o jásavé budoucnosti, je tím skutečným nepřítelem stávajících elit. Neomarxistický bruselský utopismus hodný raného komunismu i metody odpovídající kolektivizaci či normalizaci, to je dnes, bohužel, podotýkám bohužel, substantivní vyjádření naší reality. Střet rozumu
normálních
lidí
s mysteriózními
apoteózami
samozvaných
filozofických, uměleckých i politických elit je střetem o budoucí – normální – fungování každého z nás v evropské pospolitosti dneška a zítřka.
Donald Trump je samozřejmě svůj. Byl takový už dávno před startem své volební kampaně i během ní a určitě bude i americký prezident sui generis. Byl a bude silný, natolik jiný a silný, že je třeba se ho obávat. Už 3
Na aktuální téma
teď se mu podařilo porazit a rozvrátit iluzi o lásce v nepravdě velkých kvaziidejí, reprezentovaných v posledním období kreaturou bez jakýchkoli skrupulí jménem Hillary. Koncentrace stejně umělého jako nepravdivého jakou je tato bytost i hnutí, které reprezentuje, je neskutečná. A její bezpohlavní
podobnost
se
stejně
nadřazenou
rasou
v Evropě
je
nepochybná. Ano, v USA bylo toto ohrožení normální lidské existence euroatlantického světa poraženo, ale zatím jen tam. A je lhostejno, že posloucháme, že Evropu to teprve čeká. Není ale lhostejno, jakou podobu bude tato porážka tzv. nového řádu v Evropě mít a kdy to bude. Nejistoty, kdo z ní vyjde jako vítěz či náš „zachránce“, té je třeba se skutečně obávat. Ať je Amerika jakákoli, hnědé nebezpečí tam ve skutečnosti nikdy nehrozilo a ani dnes nehrozí. Hrozilo by až jako odezva na vítězství Hillary, a to na dobu čtyř či osmi let. Snad proto většina amerických vysokoškoláků volila Trumpa, byť jsme zde byli zavaleni komentáři (včetně ČT, v jejímž vysílání krátce po volbě slovo „lůzr“ na adresu Trumpova voliče dominovalo) o tom, jak si lůza (vyloučená, deklasovaná složka společnosti, tj. lidská spodina, chudina, chátra a pakáž) zvolila Trumpa.
Snad proto, opět v rozporu se zasvěcenými eurokomentáři (podobně jako tomu, zcela v rozporu se skutečností, bylo u brexitu), americké akciové trhy po Trumpově vítězství, po pouze několikahodinovém šoku, zamířily vzhůru. Jak pro řadu „odborníků“ překvapivé zjištění poté, kdy stokrát zopakoval, že chce zvýšit výdaje na infrastrukturu a snížit daně pro firmy. Co lepšího měly americké akcie a dolar slyšet?
To v té naší krásné Evropě je to jinak. Jsme o něco napřed, máme v čele Junckery, Schulze a Angely, samozvané znalce a kritiky světa, kteří ví, co je pro nás dobré, proto je náš názor naprosto nezajímá. Sem to přijde až zítra nebo příští rok a bude to opravdu hnědé (i když někde to může mít 4
Na aktuální téma
navenek i světlejší odstíny). V každém případě přijde ztráta svobody, svobody jednotlivce i celých skupin, a to za pár koblih a řečí o tom, jak nás „Kdosi“, kdo už náš názor dávno nepotřebuje, zbaví tu migrantů, tu dluhů, tu vyloučených a nepřizpůsobivých, tu starostí s čímkoliv (příliš křivou okurku nebo velké jablko či nevhodnou sedačku do traktoru – nejviditelnější výsledky usilovné práce EU pro své občany – nevyjímaje), zejména obav o naší budoucnost a o ztrátu pocitu bezpečí. Jestli se někdo domnívá, že jsme na křižovatce, tak se plete. Jsme za ní a je jen otázkou času, kdy a kdo zařadí zpátečku či přidá plyn. Ale bude to třeba vyřešit brzy, neb ti, kteří přijdou, si už obuli boty.
Nechtěl bych být v Junckerově kůži. Nechtěl bych být ani ve společnosti jemu podobných symbolů, jako jsou komisaři Avramopoulos či Oettinger, stejně jako vysoká představitelka Mogherini, či sám velký předseda Evropského
parlamentu
Martin
Schulz.
Tento
„geniální“
německý
socialista, který se netají ani ambicí být spolkovým kancléřem, o Trumpovi před volbami otevřeně prohlásil: „Je nezodpovědný, jeho zvolení by
znamenalo problém pro celý svět. Pokud by v Bílém domě seděl muž, který koketuje s tím, že o věcech nemá žádné zdání a který označuje odborné znalosti za elitářské žvanění, pak by bylo dosaženo kritického bodu. Na místě, kde je v nejvyšší míře nutné vědomí vlastní odpovědnosti by stanul člověk, který je zjevně nezodpovědný.“ Úžasná, za Evropu velmi „odpovědná a inteligentní“, státnická řeč vůči budoucímu prezidentovi USA a úspěšnému velkopodnikateli od elitářského a trapného, navíc i hloupého, žvanila, který nemá ani maturitu, nic za ním není, kromě téměř zničené EU a který si ve své touze po moci a celoživotním teple papalášských kotců (ničím jiným by se tak luxusně neuživil) bere do úst příštího prezidenta USA. Jenže přitom zároveň uráží i stamiliony Evropanů i Američanů. 5
Na aktuální téma
To jsou paradoxy evropské demokracie, či spíše řekněme evropské tzv. postmoderní
dekadentní
demokracie
v neomarxistickém
duchu.
Juncker je dalším zářným příkladem neúspěšného a přitom mocichtivého člověka. Řešení řecké finanční krize či velké migrační krize, absolutní ztráta iluzí o prospěšnosti EU pro každodenní život jednotlivého člověka, jakoby zcela paralyzovalo nádherné základní myšlenky evropského soužití jednotlivých států a jejich občanů. Zjevná třetiřadost vybraných, téměř výhradně
pouze
„takzvaných“
elit,
obvykle
neúspěšných
(nebo
vyštípaných, což s tím souvisí) na národní úrovni, je jasnou garancí neúspěchu jejich (a celé EU) každého dalšího kroku. Ono jim nakonec, díky jejich neschopnosti a lačnosti, nic jiného, v zádech se stotisícihlavou smečkou těch jediných skutečných Evropanů, tedy evropských úředníků, kteří o zelené klidně bez rozpaků řeknou, že je červená, protože zelená není korektní, nezbývá. Ale jak se v tom má normální evropský volič vyznat a čemu má věřit?
Juncker měl dávno z evropské politické scény nadobro zmizet. Ale dobře slouží zejména Německu na jeho cestě k evropské hegemonii. Tato cesta je za Merkelové ještě jakž takž kamuflovaná a možná tedy i skousnutelná, ale až bude (a nebude to dlouho trvat) na jejím místě někdo jiný, kdopak ví. A že se Německo k této cestě odhodlalo, a že mu pomohl nejen brexit (který Juncker a jeho kamarádi v důsledku tak silně podpořili), ale i abnormálně slabá francouzská (socialistická) reprezentace, je už téměř jasné. Kdo by z toho nepil. Jen by měl nejdřív tu funkci šéfa EK opustit. Jasné je, že Juncker bude muset brzy Trumpovi přijít na jméno. Juncker si totiž po Obamově stoickém nezájmu o cokoli opravdu podstatného nebyl schopen zatím zvyknout, že Trump je nový prezident, a že se takhle o amerických prezidentech, navíc klíčových spojencích, nemluví, ať by byli jací chtěli. Zbabělost malého slabého postiženého psa, který štěká ze 6
Na aktuální téma
strachu ještě dřív, než kohokoli potká, a o to víc, potká-li silného, je něco, co s tou naší evropskou nereprezentací zřetelně souvisí. A tak štěká a už se chystá se krčit a lísat, jen aby mohl zůstat, jen aby přežil. A o to směšnější je to ve chvíli, kdy ten jednoduchý a přitom silný Trump nepožaduje zatím nic víc, ale nic méně, než plnění spojeneckých závazků v NATO. Jak odporné a přitom pro současnou EU symptomatické. V tom je celý smysl existence těchto lidí: něco slavnostně dohodnout a plnění se vždy ochotně a umně vyhnout. Hodně summitů, dohod, trachtací, recepcí, světel reflektorů a to stačí. To je cíl. Nikoliv naplnění těch dohod, nikoli skutečná řešení. A když jde nakonec „jen“ o vnější bezpečnost, je to o to příznačnější. Žít v dluhu, proč ne, vždyť nám přece nic nehrozí. A je-li odpovědí na tento Trumpův jednoduchý a logický požadavek návrh na vznik evropské armády, tak toto řešení plně odpovídá touze po vzniku Nové Rudé armády, sice bez pušek a šavlí, za to s velkou rudou hvězdou na každém evropském čele. Stačí si jen povšimnout, že má být jen obranná v situaci, kdy jedinou nadějí na spásu jsou zahraniční intervence, mnohdy daleko od luxusního evropského klídku. Navíc v situaci, kdy nejsme schopni dostát ani spojeneckým závazkům, které svojí výší zdaleka neodpovídají obdržené službě - garanci bezpečnosti od těch, kteří přispívají víc, než všechny státy EU dohromady. Za stavu, kdy nejsme schopni postavit ani pár tisíc ozbrojenců na ochranu vlastní hranice. Máme úžasný evropský dům bez dveří, průchoďák, který za chvíli bude vybydlený a vykradený, ale místo dveří si půjdeme pořídit raketoplány na vedení hvězdných válek s Marťany. A tak se máme zase na co těšit. A že se zřejmě, byť nevědomky, těšíme velmi, se lze dočíst v každém z posledních Sobotkových evropských projevů.
Závěrem. Právě skončená, už téměř pro všechny nezajímavá, Obamova návštěva v Evropě, byla jen cestou na rozloučenou, i když plánovanou za 7
Na aktuální téma
jiných předpokladů. Původně měl nejen líbat Merkelovou a ty ostatní, ale také přinést osobní poselství o budoucnosti Hillary. To se však, přes všechna horečně stimulovaná očekávání, naštěstí úplně nepovedlo, a tak byla jen smutná fraška osiřelých podobných. Co tato fraška osvětluje o trumpovské buducnosti není úplně jasné, a tak si počkejme, až se všichni ti spojenci a pobratimové (slovy Borise Polevoje) politické korektnosti a nových pořádků konečně rozloučí a zmizí tam, co světový myslitel (bohužel světové bezpečnosti bořitel) Obama i jeho trojjediná družka, dítě a ztracená naděje Hillary. Jen nezapomeňme velmi pozorně sledovat netrpělivost prvních povolebních projevů paní Angely, protože ta, jak se zdá, jediná v Evropě, pochopila změnu konstelace, která by mohla stát v cestě splnění jejích cílů, které rozhodně nejsou menší, než nové ovládnutí Evropy Německem. A už se těšme, jaký nový inteligentní a reprezentativní státnický pozdrav a poplácání vymyslí Juncker, bude-li po Novém roce vítat Trumpa. „Zdravím, diktátore!“ to asi nebude, tak oslovil už maďarského premiéra Viktora Orbána v květnu 2015 na summitu Východního partnerství v Rize. Možná to bude: „Zdrávas, moudrý, bílý spasiteli!“
JS
8
Na aktuální téma
CENTRUM BEZPEČNOSTNÍCH STUDIÍ VŠ CEVRO INSTITUT (CEBES) Jungmannova 17 / 110 00 Praha 1 / Czech Republic tel.: +420 221 506 750 / email:
[email protected]/ www.cevroinstitut.cz
9
