1. Co zapálíš? Máte za úkol zapálit oheň a máte k dispozici líh, svíčku, benzín, papír, slámu, černé uhlí, krabičku zápalek, kousek vaty a pryskyřici. Co zapálíte jako první? 2. Čas Co se vyskytuje jednou v minutě, dvakrát v každém momentě ale ani jednou v roce? 3. Příliv V jedné zátoce, nedalo od břehu, kotví loď. Ta má žebřík (který začíná i končí příčkou), jež se svou první příčkou dotýká vodní hladiny. Vzdálenost mezi jednotlivými příčkami je 20cm a žebřík má celkovou délku 180cm. Příliv zvedá hladinu rychlostí 15cm za hodinu. Za jak dlouho bude voda na třetí příčce shora? 4. Kdo je vrah? Na parníku se stala vražda. V inkriminovanou dobu byli na parníku 4 lidé (oběť, kapitán, kuchař a plavčík). Podle výpovědí jednotlivých osob určete, kdo byl vrah. Kapitán: "V té době jsem kormidloval." Kuchař: "V té době jsem vařil." Plavčík: "V té době jsem stahoval plachty." 5. Záhadná věc Kdo to dělá, nechce to, kdo to koupí, nepotřebuje to, kdo to potřebuje, neví o tom. 6. Černoušek Když se narodí černoušek, tak má černé tělo, černé ruce, černé nohy, černou hlavu a jaké má zuby? 7. Tajné jméno Nikdo ho nikdy neviděl, a přesto je často kolem nás. Někteří jej milují, někteří jej nenávidí, a když vyslovíš jeho jméno, tak ho zničíš. Co je to? 8. Mokré vlasy Tři muži byli na výletě a na své cestě objevili nádherné jezero. Utábořili se tedy u něj a šli si do jezera zaplavat a potápět se. Všichni tři se potápěli, ale když vyšli na břeh, jen dva z nich měli mokré vlasy. Jak je to možné? Řešení naleznete na poslední straně.
Na začátku letošních prázdnin jsme se my, čtyři udatné japonské rody, vydaly na neočekávané dobrodružství, které nás zavedlo do situací, o kterých nikdo z nás ani nesnil. Naše dobrodružství začalo tímto poselstvím, kterým nás Hideoshi pozval na svůj dvůr uctít památku svého otce. „Již je tomu dlouhých třicet let, kdy můj otec, Iejasu Tokugawa, zvítězil v bitvě u Sekigahary a ukončil dlouhé období bojů a utrpení. Stal se šogunem, sjednotil celé Japonsko a pod jeho vládou v zemi nastal mír a klid. Byl čestný a srdečný, ale pokud si to situace vyžadovala, i přísný a nesmlouvavý. Smrt si ale najde i ty největší z nás a můj otec zemřel….“ Novým šógunem se měl stát jeho syn, Hideoshi, právoplatný nástupce a výborný vůdce, který chtěl pokračovat v tradici svého rodu. Stalo se ale něco, co všechny naše plány překazilo. Hideoshiho strýc Chichiro zradil svůj rod a ukradl jmenovací listinu, ve které sám japonský císař souhlasil se jmenováním Hide novým šógunem. A to ještě není všechno. Během dní, kdy se Hide plně věnoval přípravám na pohřeb svého otce, získal Chichiro několik mocných japonských rodů na svou stranu a obsadil tak celé Japonsko. Před námi tak stál nový úkol – znovudobýt Japonsko a pokračovat v ideálu rodu Tokugawa, jímž je jednotné Japonsko žijící v míru a pokoji. Tento úkol však nebyl snadný. Proti nám se ocitly 4 mocné rody, které se svých území nechtěly vzdát jen tak a my je proto museli porazit, jeden po druhém. Každý rod byl však jiný, vynikal v jiných oblastech samurajského života, a tak jsme na každý z nich museli vymyslet novou strategii. Rod Yamamoto jsme porazili lstí, až se nám pán rodu Ishido vzdal. Rod Togo jsme obehráli jinak – získali jsme si na svou stranu bohy, kvůli kterým byl rod od nepaměti nedotknutelný. Během 14 dnů jsme procestovali celé Japonsko a vrátili jeho území do rukou našeho vůdce, Hideho Tokugawy. Největší soupeř byl však stále před námi. Strýc Chichiro si najal nejbojovnější a nejzákeřnější ninji z celého Japonska a nebál se použít jakýchkoli prostředků, které by jeho moc upevnily. Náš statečný vůdce se ale ninjů nezalekl, a s pomocí svých věrných rodů porazil i strýce Chichira, získal zpět jmenovací listinu a stal se tak, konečně, šógunem Japonska. Japonsko se tak dostalo do rukou toho správného vůdce a může nadále vzkvétat. Rod Tokugawa zůstane navždy vděčný rodům Ukita, Yuki, Togashi a Tori, které neotálely nabídnout mu svou pomoc, poslat do bojů své prvotřídní samuraje a stály mu po boku v nejtěžších časech.
ŘECKO 2015 První večer poctili obyvatele našich měst Sparty, Athén, Korintu a Théb návštěvou král Mínós se svou ženou Pásifaé, kteří nám vyprávěli o kletbě. Každých 9 let museli obětovat 7 dívek a 7 chlapců Mínotaurovi, který byl uvězněn v Labyrintu na Krétě a právě se blížil čas dalších obětí. Přišli tedy za námi, zda budeme obětovat obyvatele z našich řad, nebo se pokusíme jim pomoci se kletby zbavit. Společně jsme se nakonec rozhodli králi a královně pomoci a začali jsme se připravovat na dlouhou a náročnou cestu. Nejprve jsme nafasovali zásoby, potraviny, nádoby, nářadí, zbraně, lodní lana a další… a města si začala zabírat jednotlivá území. Obyvatelé zde těžili dřevo na své triéry. Každé ráno obětovalo každé město bohům a ti nám díky tomu byli nakloněni. Na cestě nás potkávala různá dobrodružství, museli jsme čelit obrům, Pygmaiům, Fajákům, ale také jsme se vydali k Ariadne, která nám věnovala část své zlaté nitě a poradila nám, kde získat další díly. Na svých triérách jsme vypluli na ostrov Krétu. Po cestě jsme za různé zkoušky získávali Ariadninu zlatou nit. Ale abychom ji mohli použít, museli jsme před příchodem k Labyrintu svázat všechny své získané části nitě v jednu dlouhou. Večer když přišel král Mínós s Pásifaé, vydali jsme se všichni společně do Labyrintu. U vchodu jsme uvázali jeden konec nitě a vstoupili dovnitř. Už cestou jsme slyšeli hrozivého Mínotaura. Šli jsme pomalu, potichu. Když jsme prošli temným Labyrintem až do jeho středu, uviděli jsme HO. Pomocí kouzelné formule jsme ho zbavili železných okovů, podali mu druhý konec Ariadniny nitě a on díky ní našel cestu z Labyrintu. Tak byla zrušena krvavá kletba. Král s královnou nás za tento čin odměnili pamětními přívěsky a náramky a my se s krásným pocitem plni dojmů a zážitků vrátili do našeho tábora.
Do Narnie, tajuplné země plné postav z příběhů vyprávěných jen šeptem, se opět vrátilo zlo. Pomoci mohli jen ti, kdo už jednou svou odvahu prokázali, čtyři sourozenci: Zuzana, Edmund, Petr a Lucinka. Přestože Ledová královna nabrala dost síly a spojenců, aby se jim dokázala postavit, dokonce se jí povedlo unést Edmunda, dobro nakonec zvítězilo. Naše putování začalo shromážděním statečných bojovníků, ochotných pustit se s královnou do křížku. Spolu jsme prošli díky kouzelnému mlýnu do Narnie, kde na nás čekalo to pravé dobrodružství. Setkali jsme se starými přáteli (tak jako kdysi, i nyní nám velmi pomohl faun Tumnus) a udělali si přátele nové. Ne všichni obyvatelé Narnie nás vítali s nadšením, na zlého Pštrosa Karla určitě jen tak někdo nezapomene. Přestože Narnii během naší výpravy sužovalo zničující vedro, zvládli jsme si zachovat chladnou hlavu a náš plán se nakonec zdařil – zničili jsme srdce Ledové královny a vrátili tak do Narnie mír.
Ve jménu krále aneb Sedmero rytířských ctností IV. běh
16. - 23. 8. LP 2015
Za devatero horami a devatero kopci, za černým lesem a dravou řekou není chaloupka z pařezu, ani rybník Brčálník, ale prastarý hrad plný princezen, rytířů, lupičů, skřítků a lesních víl, nad kterými bdí král Tomas se svou chotí královnou Kateřinou... Ale kdo vlastně byl rytíř? Byl to tvrdý bojovník nebo feudální povaleč? Byl to profesionál nebo amatér? Byla to hromada železa, kterou na koně dostávaly kladkou a která když o onoho koně přišla, stala se bezmocnou hromadou šrotu? A kde se vzal? To všechno jsme my už zjistili. Víme, že rytíř nemusí být jen statný bojovník v lesklém brnění na mohutném oři, ale že i přesto se může chovat čestně, a je vždy připraven chránit vdovy a sirotky a bojovat proti zlu. Dětská pážata plnila pod dohledem a s vedením dospělých rytířů sedmero rytířských ctností a za odměnu král pasoval malé na rytíře a velké na šlechtice. Jaká to pocta! Slíbili jsme králi věrnost a oddanost.
Tak za rok ahoooj! Za všechny královna Kateřina PS: Král stále vaří...
1 .sirku 2 .písmeno M 3 .když se zvedá voda, loď se zvedá také a spolu s ní i žebřík 4. plavčík - parník nemá plachty 5 .rakev 6 .ještě žádné 7 .ticho 8. třetí byl plešatý
