Co se událo v roce 2011:

1

Co se událo v roce 2011 2011: 4.1. - Tomáš: Podávám opožděné hlášení z jedné akce z konce minulého roku. 26.12.2010 jsem se jako jeden ze dvou Středočechů (ještě Tereza Přecechtělová z KAM) zůčastnil závodu Sněhulákova kufru, jihočeské obdoby PZL (i když Jihočeši by určitě řekli, že PZL je obdoba Sněhuláka). Terén nebyl moc atraktivní, sídliště v Českých Budějovicích a kdybych neměl zrovna cestu kolem, asi by mne ten závod nenalákal. Ale třeba uznat, že pořadatel, Honza Flašar z PGP, dokázal udělat i v tomto terénu velice atraktivní závod pro závodníky i pro diváky. Běžel se tzv. KO Sprint, který měl v Honzově podání 4 kola. V prvním kole se ve volném pořadí a s hromadným startem mělo sebrat 9 kontrol. Postupovalo prvních 24 ze 34 zúčastněných. Takže v podstatě vypadli jen "starci a děti". A tak jsem postoupil i já, i když s několika chybami asi na 16. místě. Druhé kolo už vypadalo mnohem zajímavěji. Běželo se ve 4 skupinách po 6 závodnících. Jen do naší skupiny byla dodatečně jako sedmá zařazena Terka Tichá, která původně kvůli administrativní chybě pořadatele nebyla mezi postupujícími. Na trati opět s hromadným startem byl motýlek se třemi křídly, takže každý ze 6ti závodníků měl odlišnou trať (jen u nás měli dva lidé, shodou okolností já a Vašek Pelc trať stejnou). Do semifinále postupují z každého rozběhu první 3. Za soupeře mám zmiňovaného Vaška a nejlepšího jihočeského dorostence Tomáše Tichého, na ty nemám, takže bude boj o třetí postupové místo. Pak je tu zmiňovaná Terka, její matka Jana běhá ne moc rychle, ale jistě, hodně rychlý ale chybující Tryskáč junior (Milan Zimmenrman) a nějaká paní, kterou neznám, a která postoupila z 24. místa. Společná trať s Vaškem mi asi pomohla, Vašek je rychlý, já byl zase přesnější v dohledávkách, a tak jsme na sběrce společně na 2.-3 místě za Tomášem. Na 500m dlouhém doběhu mě sice Vašek utíká a zezadu dobíhá Terka (má nohy o 1/4 století mladší), ale 3. postupové místo uhájím. A tuším, že tady je mé maximum. V semifinále jsou dvě 6ti členné skupiny, postupují první 2 a další dva s nejlepšími časy. Na trati je zase motýlek, tentokrát jen se dvěma křídly. Za soupeře mám kromě Tomáše a Vaška ještě staršího Tryskáče, Radima Hoška a Radka Teringla. To vypadá na poslední místo. A také to tak bylo. Takže finále jsem sledoval už jen jako divák. Honza tentokrát neprozradil, jestli budou na trati motýlci, nebo jiná zvířata. Nebyli, trať měla asi 700m a kontroly byly pozašívané po obvodu fotbalového stadionu. Takže z mésta startu mohli diváci vidět v podtatě celou trať. A bylo se na co koukat. Vyhrál Radim Hošek, doslova o prsa před Radkem Teringlem a Tomášem Tichým. Výsledky a fotky snad někdy budou na stránkách Sněhulákova kufru http://h21e.unas.cz. 16.1. - Už ve čtvrtek jsme se dostali poprvé na mapu. S Vaškem jsme si zaběhli v Dobříši první letošní noční trénink F1. Na rozdíl od okolí Berouna jsme se brodili po kotníky ve sněhu a brodili vodou, pěkně postavenou trať se spoustou smyček jsme si opravdu užili - Vašek sbíral kontroly a v lese pobyl dvě hoďky a já sice nesbíral, ale pobyl jsem ještě o 20 minut déle :-)). Zájemci o trénink na mapě se opět mohou ozvat do pondělí. Pořádá Jirka Funda na mapě z MČR štafet (Liščí bouda). 16.1. - Majkl informuje o sportovní noci Lokomotivy Beroun: Ahoj píšu ohledně toho našeho skvělého 2. místa !! Do turnaje jsme vstupovali jako jasní poražení nikdo z nás nepočítal že vyhrajeme alespoň první zápas, který jsme nakonec jasně vyhráli ( OB 7 : 2 Turistika ) a to jen díky naší dobré náladě, podporou našeho fanklubu a především díky přesným střelám Kuby V. a Vaška . Naše sebevědomí po zápase výrazně stouplo, není čemu se divit už jsme mohli být nejhůře čtvrtí. Jako další na řadě byli Cyklisté. Již předem jsme byli smíření s porážkou nicméně už podruhé se tomu tak nestalo a tak jsme přehráli Cyklisty (6:1) . Následovala dlouhá pauza při které si Venca zavesloval s Pajdasem pro pěkný čas. Atlety naše vítěztví značně znervóznilo a tak začali pobíhat a připravovat se na finále. Čekali je ještě horolezci kteří dostali na frak. Bylo rozhodnuto finále si zahrajeme s Atletama. Naše šance na vítěztví nebyli moc velké a nebylo také divu tým Atletů nebyl rize Atletický.. Hned v prvních minutách jsme dostali první branku a záhy poté upadla Vaškovi podrážka a tak musel sehnat někde nové boty první naráně byla Kuby K. přezutí znamenalo že nemohl hrát jeden ze tří nejsilnějších článku a tak nás atleti vytrestali dalším gólem. Nebyl však konec všem nadějím, odpověděli jsme jim na to dvěma rychlími góly. Pak už to šlo jenom z kopce atleti hráli opravdu tvrdě to zůsobilo i množství bolestných poranění na naší straně. Kuba V. sice nemohl skoro chodi ale přensl se přes bolest a několikrát úžasně nahrál Vencovi který skóroval. Na Atlety jsme ale i tak nestalčili. Po konečném výsledku asi ( A. 11 : 5 OB ) bylo rozhpodnuto o bedně. 1. místo získali Atleti 2. místo je naše 3. místo si vybojovali Horolezci. Turnaj jsme zakončili něco málo před 24 hodinou. Druhé místo bylo vysoko nad naše očekávání a zasloužili se o něj především Kuba V. , Václav a Lukáš který hostoval jako malá poslia našeho týmu a zaslou žil se několika brankami. Celý tým držel pospolu a fandili jsme co to šlo hráli jsme co to šlo. Za rok se vrátíme na Atlety a uplatníme heslo turnajového týmu KDO SE NEZTRATÍ V LESE MÁ VYHRÁNO VŽDY A VŠUDE !!!

2

28.1. - Nikdo to (bohužel :-)) za mě neudělal a tak stručně k uplynulým událostem. O víkendu pořádal Ondra v Hudlicích šestý závod PZL (spočtu to až v neděli společně s Danovým závodem). Kromě (naštěstí) lehké paměťovky to byla naprostá klasika s vloženým scorelaufem a na trati A bylo krásně. Přestože jsem zvolil chybný odběh na jednotku a ani trojku jsem netrefil (sbíhal jsem k ní zbytečných dvacet výškových metrů) usadil jsem se před čtyřkou někde na konci desítky. Ti nejlepší zmizeli a tak jsem se až na devítku pohyboval ve trojčlenné skupině (před paměťovkou nás dorazil zbloudivší Hynek), kde jsem tradičně více či méně polomrtvý visel. Z devítky na desítku se dalo jít přímo a nebo přes vrcholovou kontrolu. O tom co je výhodnější jsem vůbec nepřemýšlel a vyrazil jsem sám na vrchol. Tam zase já dorážím Hynka, který mi ale famózním seběhem z prudkého kopce okamžitě zmizel. Těsně před scorelaufem tuhnu a tak se snažím volit postup co nejkratší (no nemůžu prorazit Jáchymovem :-)), ale ten má dost velké převýšení. Ještě před dvacítkou se jakž takž probírám a sunu se ke sběrce. Na poli vidím kohosi za sebou, ale energie ke zrychlení chybí. Na vrchol Hudlické skály lezu opatrně a i zpátky se raději vracím oklikou. Přesto se do cíle doplazím a díky tomu, že jsem si nesl občerstvení i docela v pohodě. Kousek za mnou Vašek, který ovšem nesebral vrcholovku, takže ho těsně udolala o necelou čtvrthodinku později doběhnuvší Magdička. 28.1. - V pondělí proběhla oddílová výroční schůze. Vše bylo projednáno, chlebíčky snědeny, víno vypito. Vypadá to, že nás docela přibude... 28.1. - Pavel s Honzou běželi na prkýnkách v sobotu i v neděli v Dolomitech. 28.1. - Pavlína běžela další ročník garážového maratónu v Českých Budějovicích. Letos prý byla (s třetím místem) spokojená. 30.1. - Zimní liga pokračovala tradičním Kozlím závodem pořádaným Danem Šafkou. Velmi slušné opět centrum a vynikající "cukrárna". Závod byl opět tím nejlepším co OB nabízí (ačkoliv JJ by mi jistě dokázal, že jsem dement, násilník či agent STB, když mám takovýto zpozdilý názor) - klasická klasika. Letos byl ovšem vylepšen několika příspěvky do diskuse na téma "Umísťování kontrol v Česku". Některé z kontrol (minimálně 15, 16, 18, 21) byly svým umístěním do míst mapy (s aktualizací 1.2011) ne zcela "sedících" lehce problematické. Ovšem počasí bylo nádherné, terén velmi slušný a tak jsme si závod docela užili. Výhody mého "výkonu" byly dvě - poněvadž jsem se dost nachodil v zelené, tak jsem byl zcela čerstvý na dnešní výběh a navíc jsem udělal radost všem svým Loko-spoluběžcům, kteří si mě (především díky Pavlovu šestému smyslu) pěkně vychutnali :-). Výsledky PZL jsou zatím bez tohoto závodu a tak budou zveřejněny až se na Kozlím webu objeví výsledky závodu. 4.2. - Leoš: Ahoj, jen bych rád poděkoval za Kozla, jak se to dělá na Oscarech, své ženě a dětem, že mě pustili, Pavlovi (mapař), Pavlíně (tempař a brzdař Pavla), Pavle (tempař a řidič auta,které mělo a odvezlo mě domů), že mě neopustili - připomíná mi to čtyřbob,kde jsem byl do počtu a Pedrovi, že mi přepustil 13.flek. PZL mě začíná bavit! 7.2. - Vojta: Opožděná zpráva z KRK(olomného) LOBu. Minivýprava o třech borcích se zúčastnila závodů pořádaných Tojnárkem a jeho německými přáteli na německé straně Cínoveckého sedla. Počasí bylo luxusní, zázemí závodů a ubytování ve školní tělocvičně v Teplicích též. Tratě vedly trochu nezvykle téměř výhradně lesem, cíl na kopci znamenal velké nároky na morálku závodníků. Škoda, že pro malou početnost výpravy jsme společenskou část v sobotu večer absolvovali pouze ve dvou. Útulná restaurace "U kozičky" si přímo loudila o početnější účast. Neklame-li mne paměť, je to právě sedm let, co na svůj první LOB vyrazil Pavel Procházka ml. a během pár let se "proloboval" do juniorské reprezentace. Nebylo by na škodu, aby se mezi berounskou mládeží našel zase někdo, kdo to zkusí. LOBy za to určitě stojí. 9.2. - Honza z Krakonošova treku.Krakonošův trek 2011 – druhé místo jsme uhájili před mistry světa Letos jsem se přihlásil na Kraktrek s Pavlem Procházkou, neboť moje žena pomáhala dceři Pavle s vnučkou Eliškou po jejich návratu z porodnice. V kategorii MM 50 se nás nakonec sešlo rekordních 10 dvojic. Protože byl Pavel v pátek na maturitním plese Zuzky, tak jsme jeli do Vrchlabí v sobotu brzy ráno. Z předstartu nás autobus odvezl do Rudolfova na soutok Kotelského a Bílého potoka. Teplota ráno +3st., sníh byl vlhký až mokrý, cca od 1100 m sušší , na pláních ledová krusta. Po startu leckdo pošilhával po tom, kam půjdou Horovi. Šli jsme před nimi po zelené značce a v závěsu za námi pozdější vítězové Vondra( tradiční vítěz mixů – Magdou přezdívaný „tahač“) + Karban. U kontroly (15) u zvoničky byl ale stejně nejdříve Starouš, který šel napříč loukou. Další kontrola byla pod Tetřevími boudami (11). Horovi a za nimi Lukáš Hýbl, který jel opět se Švýcarkou Maiann Suhner, která na tento závod vážila čtrnácti hodinovou cestu vlakem ze Švýcarska, začali stoupat volným lesem zkušeně hned za potokem. My jsme společně se Staroušem jeli dále po horské silnici, která moc na bruslení nebyla, neboť tam byla jen úzká skútrová stopa. Před odbočkou na zelenou nás předjeli naši pozdější největší soci - vychcípaní maratónci. Za druhým esíčkem na zelené jsme uviděli zleva stopy, kudy si nás nadběhli Horovi, Lukáš , tahač a spol.

3

Na další kontrolu (8) na konec prvního klesání směr Zrcadlovky byly opět možné dva postupy. Tahač, Lukáš i Maratónci to objížděli přes Pražskou. My nejprve také, ale u Tetřevek jsem se podíval na Pavla a z výrazu tváře jsem poznal, že by jel raději opačně. Tak jsme na sebe mrkli a otočili to do údolí za Horovými. Na zásobovací cestě, rozryté od rolby to jelo takové kule, že jsme 2x museli brzdit řízeným pádem. Do toho ještě rolby v protisměru. Přefičeli jsme i kolem mapy, která jak se později ukázalo vypadla při pádu Vláďovi Horovi. Na kontrolu sice nevedl průsek, jak ukazovala mapa, ale jisté šlápoty Horových ve volném lese. Když jsme z lesa vylezli na cestu, potkali jsme Maratónce, jak již odjíždějí od kontroly. Totéž se opakovalo na kontrole (4) na Černé Hoře. Stoupání od Lesní na rozhlednu Bramberk (17) bylo v mlze a po zledovatělém manšestru. Na jeho konci jsme potkali v protisměru Lukáše. Maratónci se dohadovali, že půjdou přes „Lišku“. S Pavlem jsme se dohodli, že nepojedeme ani přes Lišku ani přes zkratku od Lyžařské boudy (obava ze zaříznutí v krustě), ale že to objedeme po plynovodu a vodovodu. Bál jsem se protivětru, ale žádný nebyl a na vodovodu to krásně odjíždělo. Lukáše jsme znovu potkali, když odjížděl od kontroly na Předních Renerovkách (23). Cestou na poslední kontrolu (16) jsme za křižovatkou s „Larbušem“ potkali také tahače, který stoupal proti nám. V duchu jsem si říkal, vida - asi pobloudili – tak to můžeme být i druzí. Jak se později ukázalo tahač jel vlastně už do cíle a nadělil nám tento den 43 min (více než zaoceánský parník). Cestou do cíle jsme na modré předjeli Lukáše a to nám vyneslo tento den druhé místo nejen v kategorii, ale i v absolutním pořadí , neboť Horovi chybovali a směřovali omylem na Bufet a Maratónci jeli přes Lišku a netrefili správně žlutou k (21). Druhý den bylo ještě tepleji a drobně, ale zato dost vytrvale pršelo. Cestou na Bufet nás předjeli maratónci, kteří celou trasu i kolem chaty České Spořitelny bruslili, kdežto my jsme šli až na Dvorskou s lyžemi v rukách. Ze zadu začali na nás dotírat také Přírobojs. Z (28) na vysílač na Hromovce (29) chtěl jet Pavel po sjezdovce, což bylo výrazně kratší. Přemluvil jsem ho, abychom jeli dlouhý sjezd na Kopřivník a odtud na Hromovku. Zejména kvůli tomu, že to před Hromovkou v mokrém sněhu nejelo byl tento postup pomalejší a tím nás Příro „opílilo“ tak o 3 míny. Na Hromovce jsme „natlačili gely“ a vytrhli k poslední zteči. Maratónci byli před námi odhadem 15 minut. Díky tomu, že Pavel prosadil dojet na (19) jednostopou jsme znovu předjeli Příro. Pak už jsme frčeli jen dolů k totemu (3). Ten, přestože už jsem ho jel asi 2x zůstává vždy záhadou, kudy ho jet nejlépe. Tentokrát jsme ho objížděli zleva a něco jsme ztratili, protože nás znovu Příro předjelo. Naopak jsme si dobře ohlídali odbočení na severo-západ nad střelnici, takže jsme v lyžákách dobíhali jen posledních 300 metrů. Maratónci byli dnes nejrychlejší a dali nám 15 minut, ale díky tomu, že jsme měli ze soboty náskok 20 minut, tak jsme uhájili 2. místo v kategorii i celkově. Proti jakým borcům jsme to jeli jsme se dozvěděli až u oběda, kdy jsme k Maratóncům přisedli a začali se s nimi bavit. Ukázalo se, že jsou to reprezentanti v rychlostní kanoistice – kajak nebo dvojkajak na 30 km. Když se Pavel zeptal, jak si vlastně vedou - skromně odpověděli, že jeden byl mistrem světa v roce 2009 a druhý v roce 2008. O to více si cením našeho druhého místa. Na tahače jsme neměli - ten to jednak znal a za druhé jel s nejvyšším mužem pelotonu s rameny „přes celá záda“. Stavitele tratí Michala chci pochválit za to, že mnoho kontrol mělo tentokráte možnost volby postupů. Dík patří především Pavlovi, zejména za jemnou mapařinku, nenásilnou spolupráci a držení tempa především v kopcích. Bohu díky za souznění s Pavlem a za krásně prožitý víkend. Zapsal 8.2.2011 Jan Marek 9.2. - Pavel z Dolomitenlaufu. Trochu neaktuálně, ale přece jen se dostávám k popisu výletu, který jsem plánoval a snil o něm už několik zim. Nechali se k němu (celkem ochotně)přemluvit též Honza Marek-po dohodě účastníků oslovovaný Jenda , aby se to nepletlo(použito i v tomto článku),Honza Havelka-velký příznivec našeho OB oddílu, kvůli neposlušnému kolenu neběhající a Martin Vopěnka jediný z nás, který se dostane do lyžařského nebe, neboť už běžel Vasák . Výlet jsme pojali jako poznávací a tak místo toho abychom ladili formu na sobotní klasický a nedělní bruslařský závod Dolomitenlauf( ze serie Worldlopet) jsme ve čtvrtek a pátek objevovali okolí Toblachu a Innichenu v Jižním Tyrolsku. Můžeme tedy případným fandům běžek doporučit údolí Sexten a trasu z Toblachu směr Cortina s vyhlídkou na Tre Cime. Sice zpoplatňené 5 eury na den,ale bezvadně vedené a upravované tratě pod vrcholy Dolomit nás opravdu nadchly. V Toblachu jsme projížděli běžeckým stadionem, kde se běhají závody SP na lyžích. Postavili zde vkusný areál se zázemím sloužícím i veřejnosti, proč jen něco takového nešlo u nás v Bedřichově. V pátek oslavujeme jedním rádlerem(pivo + limo)narození Jendovi vnučky. Nocleh máme v centru poklidného italského městečka Innichen kousek od rakouských hranic. Překvapil nás občas slovensky mluvící personál zdejších nekuřáckých restaurací a sympatické jsou i v neděli zavřené obchody. V pátek večer došlo na klasickou otázku „co namazat“?. Jenda správně předpokládal, že ve stopě budou zrcadélka ve starého natátého sněhu, což nám potvrdili i spolubydlící Slováci, kterým radil mázu na dálku z Estonska(!) slovenský servisman , právě připravující lyže Bajčičákovi (slovenský reprezentant). Dali jsme tedy na ně a namazali podkladový zelený klistr KR 20

4

a na něj vrstvy modrého extra a VR40, leč ráno na startu jsme zjistili, že jsme to asi s klistrem trochu přehnali a tak jsme s tutovým odrazem do kopce předjížděli, zatímco z kopce to bylo naopak. Ale nestěžujeme si : počasí, atmosféra, občerstvovačky a pořadí nakonec výborné. Na startu jsme potkali známého orienťáka z CB Zděnka Blablu. Druhý den se pro nedostatek sněhu v údolí opakovala stejná 42 km dlouhá trasa, ale volně. S mázou tedy žádný problém a tak tentokrát bez Honzy Havelky,ale s Martinem(mj.spisovatel a nakladatel) stojíme oba O běžci z berounské Loko opět na startu. Jenda by se viděl raději s Honzou na skvělých neprobádaných stopách v okolí a tak trochu bojuje s motivací. Taky už cítíme únavu, jsme už čtvrtý den na lyžích. Nakonec jsme si ale i tenhle závod všichni užili. Výsledky jsou na www.dolomitensport-lienz.com. Shodli jsme se, že zdejší závodníci jsou ohleduplní a hodně usilovní, i starší pánové se nechtějí dát. Kdo by se chtěl do těchto končin vypravit, tak mu můžeme podat další informace. Oblast je určitě vhodná pro kombinovanou dovolenou sjezdovkyběžky a v létě na kole a pěšky určitě taky. SKOL Pavel 13.2. - PZL pokračovala v Hornickém skanzenu Mayrau. Radek pořádal podruhé v tomto prostoru a značně netradiční prostor přilákal opět velké množství (více než 160) běžců. Závod s názvem Nová divočina nás zavedl do opravdové divočiny v okolí dolu i opět do štol.Obtížnost závodu je zřejmá z výsledků, když hodně přes polovinu borců na delší (šestikilometrové) trati bloudila s ligou 100. Běželo se na mapě Mayrau s měřítkem 1 : 3 000, která ovšem byla místy generalizovaná jako mapy 1 : 25 000 (to jsem zaslechl :-)), ale s tím se samozřejmě tentokrát počítalo. Kromě závodu mohli absolvovat běžci i samotnou prohlídku dolu (pěkné a dost zajímavé). Krásný závod (i když se někteří borci oháněli nepřesnou mapou, vyhráli jako vždy ti nejlepší :-)), který určitě potěšil, výtečně zaběhnul Tomáš, který se díky výborné mapě a asi i intuici vešel do první desítky. Předběžné výsledky pověsil Radek k bruslařům. Výsledky PZL jsem sice spočetl, ale vzhledem k tomu, že někteří borci, kteří určitě na startu byli, ve výsledcích chybí (od nás třeba Standa), budou na webu asi až v průběhu příštího týdne. 16.2. - Dneska začal prvním závodem PP2 (Parkový pohár Dvojky). Ve spolupráci se ŠSK 2. berounské ZŠ se běžel v jejím areálu otevřený závod v OB na mapě Satelitní Dvojka s měřítkem 1 : 625. Patnáct borců se s dvaceti kontrolami na dvou mapách pralo velmi statečně. Věkové rozpětí závodníků od předškoláků až po juniory. Vítězem se na záludné trati dlouhé 0,85 km (v reálu bylo nutno naběhat o dost víc :-)) stal "překvapivě" Vašek za 7:06, druhá Lucka - 8:29, 3. Pajdas - 9:15, 4. Kuba K - 12:30, 5. Oťas - 12:37, 6. Zdenička - 13:04, 7. Majda - 24:34, 8. Anča V - 26:29, 9. Pepík 27:14, 10. Standa - 31:18, 11. - Anička V - 51:19, 12. Majkl - 10:29 (- 1k.), 13. Želva - 25:19 (- 1 k.), 14. Petr - 16:24 (- 2 k.), 15. Anička M - 16:45 (- 3 k.). Druhé kolo se poběží ve středu 2. března (sraz je v 15.30 na Dvojce) a otevřeno je opět i pro dospělé a rakváče. 19.2. - Pajdas: Dnes se běžel další krásný závod PZL v Pikovicích. Krásně nám ráno nasněžilo pár centimetrů sněhu ( ale pořád lepší než aby pršelo), a tak bylo lezení do prudkých kopcích ještě těžší . Závod začal odstartováním kategorie A a B v 11:50 a startem kategorie C v 10:55 (Pajdas, Majkl, Zdenička a Kuba K.) . Závod byl okořeněn tím, že mapa byla 90 let stará s dodatečnou bonusovou kontrolou. Jednička v "céčkách" byla do velmi prudkého kopce, kde polovina běžců odpadla. Bonusová kontrola byla na soutoku Sázavy a Vltavy, kam se také vydala polovina běžců. Majkl se od nás (Pajdas, Zdenička a Kuba) odpojil a zbytek odvisel, tím se možná Majkl dostal na bednu, ale já s ostatními jsme zůstali kousek za ním. Závod byl velmi krásně připraven, v nádherném krajině, a tak jsme si zaběhli další krásný závod PZL. 20.2. - Pavla: Ahoj, jen krátce doplním Pajdase Už shromaždiště s výhledy na okolní kopce slibovalo, že zážitek bude opět silný. Ještě než jsme odstartovali (já jak jinak než v kategorii A) jsme se s Bohoušem a Milošem dohodli, že jdem společně, jelikož s námi startovala i B, a prvních pět kontrol bylo shodných, připojil se k nám i Vojta a stín nám celou cestu dělala i Eva. Mapa i popisy nám jasně říkají, že první kontrola je na kopci Chlum, nu co, tak vzhůru, čelo nám rychle mizí v dáli a my se šineme vzhůru, první kontrola v poho, druhá, hned vedleší vrchol přes údolíčko také, tady nás dobíhají první céčka, která se zase rychle odpojují. My pokračujem vesele dál, z kopce na trojku, kousek před námi Zdeněk to bere dřív do vesnice, my jdem dál přes louku, když proti nám běžec s mapou, vypadá nabušeně, ale jde úplně opačným směrem...prý tam ta trojka není ... to už na cestě pod sebou vidím Zdeňka jak peláší pryč, kontrola byla asi 100 m vpravo na lokální skoro polňačce, na mapě vypadala jako dost hlavní silnice...no prostě 90 let stará mapa, tady taky potkáváme spoustu rychlíků, kteří to vzali až na vzdálenou okresku a museli se vracet, poučeni čtyřku berem v pohodě, pětka nám zase zamotá hlavu, chvíli tápeme, ale pak ji s přehledem dohledáváme. Odpojuje se Vojta a my jdem dál ...další kontrola je na druhém břehu Vltavy, vrch Chlumu (ale jiného), nu co musíme přes řeku, padáme do Štěchovic. Cestou dolů rekognoskujeme terén a konstatujeme, že kontrola sedm je sice na stejné straně Vltavy, ale na jiném hřebeni, nu co ... po červené na Chlum, pak spadnou na silnici Štěchovice - Slapy a zas nahoru na Homoli, zpět do Štěchovic a nahoru na Hradišťko, kde je poslední

5

kontrola, naštěstí naprosto nezáludně u silnice. Po víc jak třech hodinách morálka klesá a rozhodujeme, že bonus si schováme na příště a přes poslední hřeben se šťastně dostáváme do cíle .......silný zážitek, škoda že trochu slunka nevykouklo ...GPS opět zůstala doma, tak drze posílám odkaz Zdeňkova záznamu, naše postupy byly podobné, jen jsme vynechali poslední sešup k Vltavě .. odhadem 23 km a převýšení moc moc velké, kdo to tam zná, ví, kdo ne, koukne na mapu o co přišel http://precek.cz/ob/pzl/110219/ztrat_se-ZP_profil.png http://precek.cz/ob/pzl/110219/ztrat_se-ZP_postupy.png 22.2. - Pavla ještě zakreslila kontroly na aktuálnější :-) mapu. 27.2. - Pražáci prázdninují a tak tento týden nedošlo na žádný závod PZL, což se celkem hodilo, neboť v sobotu se rozjížděl první závod seriálu běhů do KOPCE. Nadšená mládež mne přes moje zranění přesvědčila abych startoval, já ukecal Vojtu a Evu. Nakonec to dopadlo tak (snad i podle očekávání), že mladické nadšení opadlo a místo deseti jsme vyrazili pouze tři veteráni. Běh na Čerčanský chlum má skvělý profil, což je poměrně slušná délka (4,5 km) a nepříliš velké převýšení (255 m). Tradičně jsme se postavili do poslední startovní řady, aby jsme moc nepřekáželi. Po startu jsme se rozbíhali dost volně a v překrásném počasí se kochali krajinou. Někdy kolem konce prvního kilometru jsme se rozdělili a nakonec jsme se dostali do cíle na třetím (Eva), devátém (Vojta) a patnáctém (Pedro) místě. Vzhledem k velmi nízké účasti v juniorské kategorii, může mládež jejich neúčast opravdu mrzet, neboť medaile pro ně visely proklatě nízko. Skvělé zázemí závodu bylo tradičně v šatně místní školy a když navíc ještě všichni "vyhráli" v tombole, odjížděli jsme totálně uspokojeni... 3.3. - V areálu 2. ZŠ pokračoval ve středu PP2 druhým závodem. Běželo se sice na stejné mapě jako poprvé, ale na její výrazně větší ploše. Osmnáct kontrol se tentokrát podařilo sebrat nejrychleji (těsně pod 13 minut) opět Vaškovi, druhý doběhl překvapivě Oťas. 3. Kuba, 4. Zdenička, 5. Anička M., 6. Anička V., 7. Pepa, 8. Majkl, 9. Adam, 10. Pajdas. Vyhlášení výsledků, které opět proběhlo hned po doběhnutí posledních borců, bylo tentokrát okořeněno i Majklovou slavnostní fanfárou :-). Pokračování opět z dva týdny (asi už v lese). Příští týden jsou jarní prázdniny a tudíž úterní hala i středeční dráha odpadají. 9.3. - Brousiči asfaltu si dali další Jéňův "sprint" Prahou. 9.3. - V sobotu běžela Pavlína se Zuzkou (a Marianem) Palestra Kbelskou desítku. 9.3. - V neděli pokračovala PZL jedenáctým závodem, kterým byl OSEL - Kristina: Eva, Bohouš a Kristina vyrazili v neděli večer na unikátní orientační závod, který nemá obdoby. S myšlenkou uspořádat orienťák na sjezdovce přišel Pavel Dudík, bratr našeho Petra z LBE a ten zas přišel za Radkem Mikulášem a došlo to až tak daleko, že odvážlivci na sjezdovkách i na běžkách dostali do rukou mapičku 1:1 500 a při světle lamp si vybírali mezi připravenými lampiony. Systém závodu nebyl složitý, na startu jsme dostali mapičku se všemi kontrolami, nutno říct, že kolečka byla tak maličká, až to chtělo lupu, no a nakreslený byl jen první postup. Dále už visely na kontrolách mapy s postupy a pro kontrolu zda jste na správné kontrole bylo místo čísel písmeno. To někteří pochopili až v půlce závodu, ale i tak jim to nevadilo Na jedničku to chtělo vyjet vlekem úplně nahoru a hned ta kontrola na nejvyšším bodě to byla...tak, teď už to půjde lehce, říkala jsem si, mrkla jsem na mapičku, odpočítala sloupy a šustila dolů jako o závod, ale ouha, dvojku někdo posunul o pár desítek metrů směrem nahoru a ještě tam okolo byly falešné kontroly. Radek tam přijel a promptně to vyřešil, ukázal na správnou kontrolu, my jsme si cvakli a všichni se svým vytříbeným stylem sunuli za dalším lampionem. Terén byl krásně upravený, i když pro běžkaře to muselo být místy nepříjemné, zvláště v těch boulích. Celý závod rychle odsýpal a ta tři čtvrtě hodinka utekla jako vítr. Mě se líbila ta dynamika a pohodlí, no kdy se vám při závodě stane, aby vás někdo tahal do kopce? Prostě paráda, výborný nápad a doufám, že Radkova studnice nápadu ještě není zcela vyčerpána....co bude příště?! 9.3. - Rogaining se blíží a tak jsme s Evou a také s Magdou, která tentokrát kvůli Vláďově tříštivé zlomenině čéšky jela sama, vyrazili po roce opět na východ. Tentokrát u Vizovic nebyl maraton, ale kratší délku dorovnávalo velmi slušné převýšení. Opět komorní závod s 36 závodníky ve třech kategoriích se tentokrát jmenoval ZLOM. Už v pátek předvedli pořadatelé svou vstřícnost, když pro nás Zbyňa přijel na nádraží autem a odvezl nás do Reviky, kde bylo centrum závodu. Závod se běžel na mapě Spletený vrch, na které se běželo MČR na klasické trati v roce 2007. Muži měli 26,4 km, dámy 18,9 km a dorostenci s důchodci 14,8 km. Trať byla docela náročná a když se mi moji únavu rozběhnout nepodařilo a naopak jsem uvadal od samého začátku, zmizeli mi rychlejší borci hned na začátku, cestou ne jednotku. Postup na trojku (přes 3 km) už jenom poklusávám a do kopců se valím hodně ztěžka. Po čtyřech kontrolách (63´) přichází middlová vložka a další čtyři kontroly dávám pod čtvrthodinku. Na devítce (zhruba třetina trati pro nás a dvě třetiny pro dámy) je občerstvovačka (pro každého lahvinka vody). Těsně před ní se po devadesáti minutách poprvé najím. Po devítce přichází asfaltová vložka a stoupání na další dvě kontroly. Na jedenáctce naposled vidím (a komunikuji) některého závodníka (běžel kategorii D) a jakmile jsem v lese sám tempo opět snižuji. Svítí sluníčko,

6

jídla a pití mám dost a tak se mi moc běžet nechce :-). Na čtrnáctku se jde královský, téměř čtyřkilometrový postup a ani tady se nijak netlačím (48´). Před sedmnáctkou jsem těsně pod rozhlednou Doubrava a naskýtá se mi nádherný a daleký rozhled, který si vychutnám. Poslední dlouhý (2,5 km) postup na osmnáctku už téměř neběžím a po čtyřech a půl hodinách si dávám potřetí do nosu - tentokrát gelík. Za necelou hodinku se po pěti a půl hodinách dostávám do cíle, kde si ještě nevšimnu cílové krabičky :-) a musím se k ní vracet. Nádherný závod v překrásném terénu byl skvěle postaven. Ze čtyřiadvaceti kontrol nebyla jediná, kde by byla dohledávka na náhodu => naprosto skvostný zážitek. Nakonec je z toho 34,6 km a 1 685 m převýšení. Po závodě frgál (pro zájemce sulc :-)), teplá sprcha a postýlka. Večer ještě "povinná" společenská část. V neděli vyrážíme v devět s Magdou do lesa ještě jednou. Tentokrát naložení, ale hodně zvolna. Přecházíme po hřebeni do Horní Lidče (pár hodně nekvalitních :-( obrázků z telefonu), odkud po půl páté odjíždíme vlakem domů. 12.3. - Pavlína si opět zaběhla desítku - Pečeckou. 13.3. - Tomáš pořádal další ročník Velké ceny Líšné - Čtyřetapový, dvoudenní závod. 13.3. - Vojta, Eva, Patrik a Maruška běhali na Jarních skalách. 15.3. - Tomáš: Ahoj, posílám pořadatelskou zprávu o závodech Velká cena Líšné. Závody se myslím moc povedly, vše klapalo podle plánu a přálo nám krásné počasí. Do Líšné přijelo celkem 50 závodníků (i když někteří jen na jeden den) z Prahy, Berouna, Kamenice, Slaného, Roztok, Odolky, Plzně a Karlových Varů. Díky svěřencům Jáji a Dominiky, ale také díky výpravám z Plzně a Varů jsme v Líšné měli skoro polovinu startovního pole tvořeného dětmi a dorostenci. A ti se mezi zkušenějšími závodníky určitě neztratili. První etapa v sobotu dopoledne byl hnízdový paměťák. Systém závodu jsem okoukal na nějaké dávně zimní lize, běželo se v Klánovicích a už nevím, kdo to tenkrát pořádal. Už několik let jsem měl myšlenku podobný závod zopakovat a letos se sešly ideální podmínky. Vhodná mapa, kde jsou zajímavé menší oblasti oddělené relativně nezajímavými delšími přeběhy (Bouchalka), i šance doplnit kratší závod odpoledne pořádným proběhnutím. Paměťák vyhrál díky fotografické paměti a rychlým nohám s přehledem Kožak, který jediný posbíral za hodinu všechny terčíky. Druhý byl Plzeňák Petr Suchý, ten dobře pochopil taktiku, počkal na startu, co se bude dít, a když se dav vrhnul k východu na hnízdo A, vydal se k západu na hnízdo D a bral nakonec víc prvních míst na kontrolách než vítěz Kožak. Třetí a čvrté místo patřilo mladým z Kotlářky. V sobotu odpoledne Slavisti Jarda, Jana a Jirka obnovili tradici jarního Mudrlanta. Na tuto etapu také přijelo nejvíce závodníků, je vidět, že Mudrlant i po několikaleté pauze neztratil své příznivce. Mudrlantem roku 2011 se stal Petr Suchý před Zdeňkem Přečkem a Jájou. Na krátké trati byli nejlepší ti nejmladší - Verča z Varů před Tondou a Kačkou z Kotlářky. Favorit Kožak neorazil jednu z povinných kontrol a díky diskotéce se v celkovém pořadí propadl pěkně hluboko. Někteří závodníci si lesa užívali až do tmy. V neděli po ránu čekal závodníky tradiční trailový supersprint na Líšeňském hřišti. Vítězství zůstalo překvapivě v Berouně díky Kubovi, druhý byl Kožak, třetí Petr Suchý, který tak získal nejlepší pozici na hendikepovém startu odpolední klasiky. Musím ocenit, že i když se jako na každém trailu vyskytly sporné kontroly, závodníci se podřídili pořadatelskému hodnocení a výsledky se tentokrát obešly bez protestů. Odpolední klasika dala závodníkům pořádně zabrat. I z celkových výsledků je patrné, že hendikepy získané v prvních třech etapách byly sice cenné, ale o konečném pořadí rozhodoval hlavně výkon v královské kapří disciplíně. A tak se na stupně vítězů dostali závodníci, kteří přijeli jen na poslední etapu, ale podali tak vynikající výkon, že dokázali stáhnout i maximální možný půlhodinový hendikep. Nejrychlejší běh na klasice posunul na celkové druhé místo skoro našeho Páju. Suverénním třetím vítězem Velké ceny Líšné (po Voitoiovi 2009 a Oldovi 2010) se stal Kožak, který tak v západních Čechách získal své druhé velké životní vítězství. Za druhým Pájou pak třetí místo udržel Petr. V dámské kategorii dokonce první dvě místa braly závodnice, které stahovaly maximální hendikep Šárka a Majka. Triumf Kotlářky doplnila na třetím místě Dominika. V katgorii B vyhráli také borci z Kotlářky - Vašek před Vojtou a Dominikou, v kategorii C byla nejlepší děvčata z Varů - Verča před sestrou Romanou, třetí byl Tonda z Kotlářky. Zvláštní cenu za statečnost si zaslouží veteráni, kteří se na závěr náročného víkendu prali s dlouhou a kopcovatou tratí kategorie A - Zdeněk (v lese na klasice přes 4 hodiny) a hlavně Jéňa, který po 5 1/2 hodinách v lese musel odevzdávat průkazku u nás doma, protože shromaždiště již mezitím všichni opustili. Kdo do Líšné přijel, nelitoval, kdo nepřijel, bude to snad moct napravit za rok. 15.3. - Obrázky z druhého pohárového závodu od Aničky. 18.3. - Ve středu se běžel třetí závod "Poháru". Tentokrát již mimo park - v lese. Běželo 8 borců (dva ještě s doprovodem). Pořadí vzhledem k systému závodu bude až zároveň s celkovým po třech závodech snad do konce týdne. Příští středa opět v lese, stavět bude Vašek.

7

21.3. - První klasickou jarní prověrkou byl tradiční Brutus Extreme Orienteering 2011, letos s netradičním pořadatelským týmem. Běželo se u nás doma a tudíž jsme očekávali, že to nemůže být špatné. Závod sám ovšem všechna očekávání zdaleka předčil. Pořadatelská trojice pro všechny připravila naprostou lahůdku (Vláďa se při přípravě závodu dokonce zranil). Kontroly umístěné na skvělých místech, byly navíc obodovány tak, aby závodníky navedli každý den do jiného prostoru a tak jsme poznali v nedalekém okolí spoustu krásných a pro nás zcela neznámých míst. Jenom škoda, že na domácím závodě byla celkem tristní účast domácích běžců. Brutus běžely pouze dvě dvojice a sobotní závod PZL jen Mára, Kuba a Tomáš s Aničkou a Pepíkem. Sobotní etapu jsme začali s PaPro 2 × na Dědu a první tři kontroly šli po paměti. Poté jsme se rozdělili a poněvadž jsme my víc chybovali a hlavně i pomaleji běželi, doběhli si Pavlína s Pavlem pro druhé místo, my měli o tři body méně a byli jsme čtvrtí. V neděli jsme opět začali spolu, ale tentokrát jak jsme začali, tak jsme i skončili :-). I když nám několikrát mizeli, vždy jsme se kousli a (hodně ztěžka) dotáhli. Závěr byl tentokrát hodně na pohodu, což jak se ukázalo, připravilo Procházky o stříbro. I tak podali skvělý výkon a brali bronz. My jsme podali výkon na hranici svých schopností a hlavně díky naší nižší kondici jsme zabrali (pro nás skvělou) bramboru. Při vyhlášení jsme ještě byli vylosováni (Vláďa se tedy dušoval, že to nebylo nahrané :-)) a vyhráli jsme Ideální dárek a k tomu ještě startovné na příštím Brutusu :-)). Luxusní zážitek... 24.3. - Tomáš: O víkendu 19.-20.3. se běžel nejen Berounský Brutus, ale i třetí ročník Plzeňského závodu Skrýše, orienťáků s buzolou proti geokačerům s GPS. Já nespadám ani do jedné kategorie, protože orienťáky běhám většinou bez buzoly a kešky lovím bez GPS. Pořadatelé mě ale zařadili do kategorie kompas. Škoda, kategorii GPS bych se svým výsledkem vyhrál, takhle jsem byl sedmý. Závod se opravdu povedl. Hlavně musím pochválit mapu. Turistická mapa Okolí Plzně sever je opravdu výborná a je vidět, že když mapař (Olles) umí, tak se i generalizace na turistickou mapu dá udělat tak, že mapa sedí i v detailech. Po sobotních zážitcích na Brutusu s mapou od Shocartu to byl docela příjemný rozdíl. Už po zveřejnění mapy bylo jasné, že bude třeba oběhnout minimálně 20ti kilometrové kolečko přes Dolanský most. Jinde se rozumně nedala překonat Berounka, na plavání přece jenom ještě počasí nebylo. A tak šlo jen o to vybrat si, ke kterým kontrolám cestou zaběhnout, aby člověk vystačil se silami a s časem. A tak jsem se v první půlce trasy rozhodl vynechal 8mi bodovou 21, protože ležela o několik vrstevnic dolu u Berounky. S tím, že před cílem bude spousta kontrol, kde budu moci tuto ztrátu napravit. No nestalo se. I když jsem na druhém břehu řeky posbíral vše co (rozumně) šlo, ještě mi nějakých 15 minut rezervy zbývalo. Akorát ta vynechaná 21, která by mi přinesla 138 bodů, o bod více než měl vítěz závodu Pepa Milota utajený pod pseudonymem Sestry Brožkovy. Naběhal jsem asi 26km. Z Berouna jsem na trati viděl ještě Vaška se Zdeňkou, běželi asi spolu a skončili na 22. a 23. místě a pak moje čuňátka (Lucie, Pepík, Anička) na pěkném 32. místě (cca 12 km). 24.3. - Skončila Pražská zimní liga a naši borci byli opět vidět - v celkovém pořadí skončil Tomáš třetí a Pavla pátá, když suverénně obhájila vítězství mezi ženami. Další dvě místa ve druhé (12. Vašek (mezi muži se vešel do desítky), 14. Pedro) a dvě ve třetí (21. Bohouš a 28. Vojta) desítce. 28.3. - Pavlína běžela o víkendu MČR v běhu na 100 km. Ve své kategorii vyběhla stříbro.28.3. - Už v pátek večer se běžel první oblastní přebor - nočák. Pořádali stavaři v Klánovicích. Západní část lesa na mapě zvaná Divoký západ, byla placatá a tudíž pro ty, kteří umí i velmi rychlá. Luxusní centrum bylo v místní škole. Běžela skoro stovka borců, z nichž polovina se vydala na nejdelší (8,3 km) trať v H21, kde se sešla dost slušná konkurence. Z Berouna se ovšem letos do temného lesa vydala pouze pětka odvážných. Přesto, že letos opět nebyly na kontrolách reflexy, hledaly se kontroly v poměrně průhledném a průběžném lese celkem dobře. Na osmnácti kontrolách jsem nechal celkem asi 10 minut, paradoxně největší hrubku (3´) v závěsu za Lubošem :-). Déšť se nakonec taky nespustil a tak i počasí přispělo k pěknému proběhnutí. 28.3. - V sobotu se opět v Klánovicích běžel první oblastní žebříček. Stejné centrum, stejná mapa, jen start posunutý až za trať. Běžela se krátká trať, což v tomto terénu bylo až 7,3 km (vítěz to šel za 36´)Tentokrát se nás sešlo podstatně víc a díky mládeži se zvýšila i úspěšnost: zlato si vyběhl suverénní Láďa v H12 a třetí doběhli Kuba (H10), Lucka (D16) a Zdeňka (D18). V lese to chtělo držet směr a valit a valit... I tentokrát se běželo překvapivě bez mapníků. 7.4. - Opožděně k uplynulému víkendu poprvé - v sobotu se "kolovalo" a kdo nekoloval běžel Hervis 1/2maraton. Nás reprezentovali Pavlína, Láďa a Míla. 7.4. - V neděli pokračoval oblastní žebříček druhým závodem. Pořádali MFP v Říčanech. Nijak exkluzivní terén, ale krásné počasí přilákalo sedm stovek běžců, kteří chodili z lesa vesměs spokojeni. Kopců nebylo moc (zato bláta ano :-)), běžela se krátká a tak jsme v lese byli většinou necelou hodinu. Tentokrát jsme si na medaili sáhnul jen Kuba (3. v H16) a brambory zbyly pro Láďu v H12 a Zdeňku v D18. 7.4. - Ve středu se běžel pátý jarní mapový trénink. Na Městské hoře pořádal Pajdas. Za krásného

8

počasí se pěkně běhalo, ale také se ztrácely kontroly, neboť do přírody vyrazili i různí škodiči. Nakonec však tratě všichni zvládli a Pajdas vydal výsledky a stručný komentář: Výsledky: 1. Vašek 30:59, 2. Kuba V. - 41:09, 3. Kuba K. - 45:24, 4. Majkl - 45:36, 5. Zdenička - 47:24, 6. Anička M. 60:58, 7. Martina 71:10, 8. Otto - 71:20 1.(9.) Terka H. - 33:09, 2.(10.) Anička V. - 37:07, 3.(11.) Anetka - 44:50, 4.(12.) Adam - 46:53. Omlouvám se za špatně zakreslené kontroly a chybějící kontroly. 12.4. - V sobotu a v neděli pokračovaly středočeské (a pražské) žebříčky. V sobotu se běžely dvě krátké tratě a v neděli přebor na klasice. Zatím co v Klánovicích jsme se příjemně proběhli, v Říčanech si to hezky užili, teprve tentokrát přišlo to pravé. V okolí Prahy se asi těžko najde tak skvělý o-terén (dost přesná mapa byla připravována pro poslední MČR na dlouhé trati) a když se Bořanovi povedla i stavba tratí (tradičně ne všichni souhlasili :-)), přidalo se super počasí a bezchybná organizace, byla spokojenost z o-víkendu stoprocentní. Na dopolední krátké trati se dařilo zlatému Láďovi (H12), stříbrným Zdeňce (D21K), Kubovi (H10) a Kubovi V (H16) a bronzovému Pavlovi (H35L). Odpoledne se ti úspěšní v hendikepu prosadili opět - Kuba (H10), Láďa (H12) zlato (celkové vítězství pro Láďu a druhé místo pro Kubu) a Zdeňka (D21K) třetí (celkem druhá). Celkem ještě druhý Kuba (H16) a třetí Pavel (H35L). Nedělní klasika svými parametry ( a také tím, že byla přeborem) mnohé zahnala do jejich kategorií. Vesměs dost náročné tratě prověřily především fyzickou kondici. V přeborových kategoriích jsme vyběhli tři tituly - H10 - Kuba, H12 - Láďa, H16 Kuba V (a to ještě vyhrál Vašek v H20, kde mu ovšem chyběla konkurence). Další středočeské medaile vyběhli: Zdeňka (2. v D18), Pedro (2. v H21L) a mezi vetoši byli nejlepší Pavla (D35L), Tomáš (H45L) a Petr (H55). 19.4. - Pavlína tradičně běžela v sobotu Brdskou stezku - Mezinárodní ultramaratonský závod v běhu na 50km, Evropský pohár, Mistrovství České republiky veteránů v ultramaratonském běhu. 19.4. - Zuzka (s Marianem) nakonec jediná vyrazila na první letošní MČR. Nočák se běžel v Ruprechtově pod taktovkou Žabin (už odpoledne si zaběhla krátkou). Junioři a dospělí poprvé (a možná i naposled) s hromadným startem. Zuzka trochu pobloudila a tak si vyběhla desáté místo. Lépe se dařilo našim ex-reprezentantům - Lucka mezi juniorkami pátá a především Pája, který po skvělém výkonu přišel o medaili až v úplném závěru a vybojoval skvělé páté místo v hlavní mužské kategorii. 19.4. - V neděli se běželo 5. a 6. kolo oblastního žebříčku. Slaňáci pořádali stejně jako loni dvojzávod - krátká trať a sprint - na Kejkolu. Přesto, že terén není nijak exklusivní, byla krátká velmi pěkně postavená a sprintík byl, opět lahůdkový. Krátká byla zároveň oblastním přeborem a tak se rozdávaly medaile. Na rozdíl od klasiky jsme se tentokrát žádného titulu nedočkali a tak jedinými úspěchy byla stříbra Kubů (H10 a H16) a bronzy Ládi (H12) a Katky (D18). Odpoledne jsme si dvě vítězství přece jen odnesli - Vojta (H21K) a Eva (T). 21.4. - Včera konečně skončila zima - proběhlo vyhlášení PZL. Kožich dostal tentokrát výborný nápad - spojil vyhlášení se závůdkem pro nejlepší a tak se po dlouhé době dostavili na vyhlášení všichni nejlepší (i naši - třetí muž Tomáš a obhájkyně vítězství Pavla). Patnáct až devatenáct kontrol posbíraly i naše děti, které se nakonec téměř bez pomoci dostaly z lesa ještě před tmou :-). Pár obrázků od Zdeňka a Nadi. 25.4. - Tradiční třídenní Pražské Velikonoce se letos běžely z Nedamova a Kozlů. První etapa nejvíce skalnatá (i když na Barče se běhávalo ve skalách ještě víc) s centrem na koupališti (v tom vedru skvělé poetapové osvěžení) na mapě Červený vrch, druhá s menším množstvím skal, ale zase navíc s bažinami na mapě Stvolínské nivy a třetí, nejrychlejší, na mapě Skleněný potok. Druhá a třetí etapa se dobíhaly přímo do centra na louce. Pestrý terén, dobře postavené tratě, krásné počasí a teplá sprcha co víc si od vícedenních závodů přát :-)). V sobotu odpoledne ještě následovalo KPČ - Pašijové hry na hradě v České Lípě, které nejvíce utkvěly v hlavě Anežce, jíž "utkvěl" v hlavě i střep ze džbánu, který Ježíš rozbil, a tak se seznámila i se šičem v místní nemocnici. Přes své zranění se stala naší nejúspěšnější běžkyní - 6. místo v D10L. Medaile a koláče na nás letos nezbyly a tak kromě Anežky jsme urvali již jen tři desátá místa: Pavla (D35L), Eva (D55) a Marek (H18). 25.4. - Běh přes Městskou horu absolvovali Anička s Pepíkem a Zdenička s Vaškem. Dámy byly úspěšnější, když Zdeňka vyběhla ve finiši bronz a Anička "bramboru". 26.4. - SMS od Patrika v 14:52: Narodila se nam pred malou chvili Eliska Anna 53 cm, 3790 g. Gratulujeme děvčatům i taťkovi. Nejmladší česká orienťačka má registrační číslo LBE1150. 1.5. - Hanka s Petrem běhali v Česku a Německu na Saxbu. 1.5. - Mistrovství ČR na dlouhé trati se běželo loni naposled, a tak přišlo k chuti alespoň Mistrovství západních Čech (O štít města Sokolova). Běželo se v Šindelové a délka tratě a hlavně těžká podložka (klacky pod nohami, spousta bažinek, místy i neprostupné polomy) daly zabrat. Nejdelší trať (20,4 km) se běžela na třech okruzích s uzlovou občerstvovačkou v blízkosti startu a cíle, ostatní většinou na dvou s jedním občerstvením. Krásný a silný zážitek (mně ruply po 50 minutách záda a další dvě a půl hodiny byly tudíž zvolněné) byl ještě umocněn medailemi ve čtyřech kategoriích. Vojta

9

(H55) a Eva (D45) vyhráli, Eva (D35) brala stříbro a Míla (H45) bronz. Lehký deštík přišel naštěstí až při následné KPČ. V neděli se běžel přímo v Sokolově sprintík (pro má záda naštěstí bez převýšení). Příjemný závůdek v lehce generalizované mapě jsme absolvoval čtyři a všichni v hlavních kategoriích. Nejlépe se dařilo Evě T, páté nejlepší ženě. I já jsem byl spokojen, neboť i díky bolavým zádům se mi v lehkém klusu podařilo zaběhnou snad první závod bez (větší) chyby. 8.5. - Pavlína brousila asfalt v Praze při Pražském maratonu. 8.5. - Prodloužený OB víkend se běhalo v Mariánských Lázních na tradičním Trojúhelníku. V pátek se začínalo až v půl šesté na mapě Medvědí pramen (1 : 5 000) což byla jižní část "Balbína". Prostor pro lesní sprint velmi vhodný, tratě postaveny výborně (byly na sprint ale moc dlouhé, na což ovšem pořadatelé předem upozorňovali).Jediným zádrhelem byla špatně nakreslená kontrola pro D35 a proto byl ve výsledcích závod ukončen už na páté kontrole :-). V sobotu na mapě Balbín zkrácená klasika. Na mapě se běželo MČR v NOB přede dvěma lety a tak byla i teď poměrně přesná. Tentokrát se už chybovalo více a hlavně kontrola 134 prověřila většinu našeho týmu :-). Odpoledne pouze "kolonádní" KPČ a večer následovala návštěva osvěžovny, kde jsme dokázali (zřejmě rozdivočeni svými skvělými výkony) zdemolovat dvě židle. Závěrečná klasika na mapě Pastýřské odpočívadlo se trochu vymykala oběma předchozím etapám, neboť se běžela na starší (2005) mapě a závodníci byli upozorněni na některé změny. Tentokrát se bojovalo o to, kdo udělá v ne úplně přesné mapě menší botu (výjimkou nebyly ani hrubky nad deset minut :-)). Hodně bláta a kamení také dost postupy zpomalovaly i když sobotní kopce byly o dost prudší. Nakonec ani drobné nedostatky nezkazily vynikající dojem z celého třídenního klání, z něhož jsme si odváželi spoustu cen (vyhlašovaly se první dvě etapy a celkové pořadí) a navíc se opět přidalo krásné počasí... Po etapových úspěších si nakonec pro celkové vítězství doběhli Pajdas (H14) a Kuba (H16). Stříbro ještě pro Pavlu (D35) a Pedra (H45). 8.5. - Leoš jel v Poustkách 6. závod ČP v MTBO. 12.5. - Ve středu se běžel druhý závod Žaket PPŽ. Trója pořádala tradičně na mapě TROJA - východ. Díky pěknému počasí se sešlo opět více než 300 běžců, kteří startovali z botanické zahrady, kam se normálně běhat nesmí a tak byla zpočátku generalizace mapy značná :-). Že mapě k dokonalé přesnosti něco chybí pochopil i stavitel, který většinu kontrol postavil na celkem jasných objektech a tak jsme se docela pěkně proběhli (až na pár postupů křovím :-)). Všichni jsme se našli poměrně brzy a tak i návrat byl dost časný. Příští týden je Krčák a kdo chce jet, tak se nahlásí do soboty (!), neboť jinak platíme zbytečně za dohlášky. 15.5. - Tento víkend byl vyhrazen pro první dvojzávody žebříčků A a B. Vzhledem k tomu, že většina našich běžců se začíná specializovat spíše na společné tréninky (hlavně ty halové trhají účastnické rekordy), byla naše účast tentokrát spíše symbolická. Na Áčka to bylo pro Zuzku asi moc daleko (maturita za dveřmi) a Béčka jsme si dali v pěti. V sobotu pořádal Studenec v Mostku klasiku. Tratě sice byly docela dlouhé (Kuba se divil osmi kilometrům v H16 a Mára byl zcela šokován 9,9 km v H18), ale vzhledem k tomu, že terén byl velmi dobře průběžný a kopce nebyly až tak prudké, byly dosahovány velmi slušné průměry, takže i my jsme se (téměř) všichni dostali dost hluboko pod magickou desítku na kilák (jen Mára lehce přelezl a dal si Ligu 100:-)). Nakonec nám to všem stačilo na druhou desítku, jen Kuba se vešel na konec (9.) první. Mapa Holubí vrch a pro všechny měřítko 1 : 15 000 - přesná a dobře čitelná, jen ty vrstevnice byly možná až moc světlé (i klasifikace šutrů u naší (H21C) 11. kontroly byla lehce podivná). Vzhledem k tomu, že z centra jsme odjížděli až kolem půl páté, následovala jen krátká KPČ v Pecce, když část týmu skončila jen na hradě a druhá na Krkonošské vyhlídce. Poté drobné problémy s ubytováním (existovaly dva rozpisy a v místnosti, kde nás mělo být 9 (s námi pěti) bylo v době našeho příchodu již 13 karimatek a žádné místo :-)), které se nakonec vyřešily k naší spokojenosti a drobná Vojtova noční dobrodružství :-). Nedělní krátkou pořádala Nová Paka na mapě Malá opička (1 : 10 000) a byl to zcela jiný šálek kávy. Poměrně krátké, ale dost technicky a orientačně náročné. Poněvadž se běžel zároveň i východočeský oblasťák, bylo údajně na startu až 1300 běžců a v lese to (hlavně na začátku) bylo znát, když se u krabiček tvořily fronty :-). Začátek závodu zamířil hned do těch nejtechničtějších partií, kde byla spousta kontrol a někteří závodníci (já) byli místy dost bezradní, ale poněvadž byla mapa i těchto pasážích velmi přesná, dalo se po zvolnění tempa lampióny dohledat. Tentokrát se mladíkům celkem dařilo a hlavně Kuba si slušným rozběhem dokázal vytvořit skvělou pozici, když na druhé kontrole doběhl sobotního vítěze a "dovedl ho" až do cíle, což mu nakonec vyneslo skvělé (dělené) druhé místo. Ostatní opět ve druhé desítce, jen já pobloudil až do desítky čtvrté :-). 19.5. - Ve středu se běžel třetí závod ŽPPŽ. Opět za krásného počasí v tradičním Krčáku na mapě Hrádek. Obrovské množství borců se hlásilo na závod ještě v době kdy jsme dobíhali a nakonec běžely více než čtyři (!) stovky. Pěkně postavené tratě si proběhlo celkem 17 berounských běžců a

10

nikdo se nám neztratil :-). 19.5. - Ve čtvrtek jsme pokračovali na mapě Hvězda 2010 - běžel se krajský přebor škol. Více než tři stovky dětí prověřily možná až trochu náročné trati v oboře. Z Berouna se účastnily dvě školy - ve družstvech úspěšnější Jungmanka a v jednotlivcích lepší Dvojka. Jediným naším vítězem se nakonec stal Mára, běžící za nejlepší středočeské středoškoláky z Gymnázia Slaný. V jednotlivcích skvěle Pajdas - druhý v H9, třetí Kuba a čtvrtý Majkl v téže kategorii. I tentokrát se všichni vrátili a snad dokonce i se všemi terčíky :-). Pár obrázků z akce. 22.5. - O víkendu se běžel sprint a dvoje štafle (sobota, neděle), tentokrát i s naší účastí. Poněvadž se naše dorostenecká trojka - Pajdas - uvařil ve čtvrtek při přeboru škol, naskočil do štafety nakonec Kuba K. Pánové (Kuba V, Kuba K a Mára) poprvé sbírali zkušenosti a tak jim po oba dny zbyl suterén, který ovšem v obou případech znamenal body do České ligy klubů a v neděli i do HI-TECH Českého poháru štafet. Podstatně více se dařilo Kubovi V v sobotním, odpoledním sprintu, kde po skvělém výkonu doběhl čtrnáctý (tady běže i naši dva ex-borci v elitě a oba vyběhli třicáté místo).22.5. Tomáš: Ahoj, v hodnocení PPŽ z Krčáku jsi zapomněl na důležitou zprávu, první úspěšnou účast Pepíka v kategorii H10L (sice byl pod tajným dohledem, ale běžel sám, neztratil se a našel všechno (a ještě jednu navíc ). 22.5. - Kristina: Hlásím se z Jižních Čech, že tady taky něco dělám. V sobotu 21.5. jsem vyrazila s parťákem Píkem do Německa (u Regensburgu, Bavorsko) na závody, na které upozornil Krámo a my jsme mu za to vděční. Z rozpisu jsme pochopili, že prezentace končí ve 12 a start je až od 14 hod, ale zas tak jednoduché to nebylo. na místo jsme dorazili právě v 11:45 a byli jsme tam první! půl hodiny po nás přijel pořadatel a to nás uklidnilo, protože do té doby jsme stále měli podezření, že jsme absolvovali 3 hod cestu zbytečně. Nakonec se objevil i Valerio Casanova, hlavní pořadatel a s ním jsme se domluvili italsko anglicky a to už jsem na sobě měla dres, tak snad si bude pamatovat děvče z Berouna s lokomotivou na zádech. Teda, přeju si to, takovej Casanova se může někdy hodit. Celé závody připomínaly organizací PZL, účast cca 70 lidí, byly postavené jen 4 tratě (dámy, páni, děti, linie), terén se mi líbil, v průběhu závodu se les hodně měnil, hodně zářezů, nějaké skalky, taky kontroly v hustníkách a hodně postupů traverzem a kopce byly výživný. Já jsem si to rozběhla ideálně, pěkně šla jedna kontrola za druhou, ale v tom šíleným horku v kombinaci s mojí nulovou fyzičkou se mi každou chvíli motala hlava a jen tak tak jsem viděla na mapu. Začátek tratě nedělal orientačně žádné problémy, protože mapa byla opravdu luxusní a seděla perfektně. S únavou přišly drobné chybky a s lijákem, který přišel skoro v závěru mého závodu se mi podařilo vyrobit hrubici dohledávku na deset minut. Pak už to byl boj se živlem a kontroly na náhodu, mapa už přestávala sloužit a pomalu se rozpadala. V cíli jsem toho měla plné kecky a výsledek mě taky nepotěšil, ale pochlubím se: 3,8 km za 74 min, ztráta na vítězku půl hodiny. Honza to šel mapově celkem čistě ale nedopadl o nic lépe, holt jsme lemry, co naděláme, že jo. Určitě se vyplatilo jet se podívat k našim sousedům, ochutnat bavorský les a currywurst s hranolkama, prostě paráda! ciao Kristina 25.5. - Oblastní žebříček pokračoval netradičně ve středu. Na mapě Pod Pražákem se běžel oblastní přebor ve sprintu. Terén neurazil, ale ani příliš nenadchnul. Běhalo se dost ve svahu, dost po cestách a dost humusem... Tratě byly ovšem k možnostem terénu slušné, centrum velmi pěkné, jenom na vyčtení čipu se čekalo sakra dlouho (naštěstí jsme měli Danečka, který to dokázal zařídit :-)).Zlato mezi Středočechy vyběhli (trochu chyběla konkurence :-)) Vašek (H20) a Pedro (H21) (výkon ovšem mizerný :-( ), stříbro Kuba (H10), Láďa (H12), Kuba (H16) a bronz Pajdas (H14). Dařilo se i vetošům, kteří se ve svých kategoriích všichni vešli do desítky. 29.5. - V sobotu se běžel další ročník Honzova Hřebenáče. Závodu se zúčastnilo 8 párů, z větší části tradičních. Závod na krásné trati proběhl za ideálního počasí a v cílové hospodě vládla totální pohoda.Zvítězili po třech letech Eva s Pedrem (čas o 16 sekund pomalejší toho nejlepšího) před Alenou s Honzou a Pavlínou s Pavlem. Vetoši letos kralovali a tak se nástup mládí nejméně o rok odkládá. Ceny tentokrát nedodal Hynek (s Martinem se trápili ve Švýcarsku), ale Vašek a Merida. 29.5. - Víkend trávili někteří borci i v Kralovicích na západočeských žebříčcích.29.5. - Dneska se běžely v Mělníce dva městské sprinty v rámci středočeského a pražského žebříku. Pěkné tratě po mělnických zákoutích chtěly především rychlé nohy (to hlavně) a chladnou hlavu. Při vyhlašování se na stupních předvedl pouze Kuba, který si v součtu obou sprintů vyběhl stříbro v kategorii H16. Mára přišel o medaili dopolední diskotékou a omlazeným (i neomlazeným) vetošům trochu té rychlosti chybělo.31.5. - Tomáš: Zatímco část oddílu odjela "brousit asfalt a hovínka" do Mělníka za 180,- Kč za 2x20-30minut orienťáku, já, Láďa, Míla, Pepík a Anička jsme se vydali do Kralovic. A myslím, že nikdo z nás nelitoval. Těší mě, že někdo ještě umí postavit sprint (ne "lesní sprint" v humusu, ale městský sprint s lehkými dohledávkami a těžkými volbami postupů) a klasiku (těžkou, kopcovatou, pestrou a s volbami postupů - v jednom případě dokonce vedl optimální postup mimo mapu . Tak pěkné závody jsem letos neběžel. K tomu parádní zázemí obou etap a vložený závod "bludiště" na

11

prostoru 13x13 metrů s 28 kontrolami. No a navíc jsem si šikovně vybral kategorii (H45) a dosáhl výsledek, který už asi v životě nezopakuji. Dvakrát první místo s tím, že kromě doběhů (to není má silná disciplína) a jedné pokažené dohledávky na klasice mám i samé 0 na mezičasech. V Mělníce by to tak nedopadlo... V H35 Míla těsně porazil Láďu (všichni tři jsme se potkali na tom postupu mimo mapu) a v HDR Anička (se mnou) porazila Pepíka (s Mílou) a brala bramboru. 2.6. - Ve středu pokračovala ŽPPŽ v Ládví. Z původně přihlášené skupiny se většina (bohužel) nedostavila a tak se do lesa vydalo jen 7 odvážných. Pěkné tratě v krásném terénu (tedy - část hnusně zarostlá) a ani slíbený déšť nepřišel. Ty nejodvážnější (Terka a Placka) si lesík vychutnávaly dokonce víc než dvě hodiny, ale terčíky sebraly všechny :-). 7.6. - Míla: SILVA NORTICA RUN aneb jak nám Pavlína zařídila výlet do rakouského Gmündu. Letošní v pořadí 2.ročník SILVA NORTICA RUNU (v roce 2009 se běžel nultý ročník) se konal opět v překrásném prostředí Novohradských hor, převážně na rakouské straně. Závod byl zároveň MČR v ultramaratonu. K původně přihlášeným, Pavlíně (ultramaraton) a Láďovi (maraton) jsem se dohlásil na poslední chvíli i já (půlmaraton). Láďa nakonec přehodnotil situaci a šel se mnou půlmaraton. Vyráželi jsme v pátek o patnácté hodině z ,,Budějárny“ tři. Láďa, já a Zdeněk (půlmaraton), Láďův kamarád a nyní už i můj. Pavlína po vlastní ose s Janičkou. Jelikož víkendové počasí slibovalo sluníčko, cesta byla dlouhá. Hlavně v koloně u Plané nad Lužnicí. Po večerním příjezdu do Nových Hradů jsme začali naplňovat náš harmonogram. Na hraničním přechodu odprezentovat, pojistit, ubytovat v hotelu Máj (spíše ubytovna) a něco zakousnout v místní restauraci. My se Zdeňkem i pivo. Láďa měl smůlu. Bral auto, řídil a ještě nás (všechny tři) odvezl do Horní Stropnice na několik přednášek souvisejících s vytrvalostním během. Při prezentaci výrobků NUTREND jsem neopomněl dodržovat proces zavodňování a dát si ten nejlepší jontový nápoj, který znám. Po návratu na hotel nás čekal ,,trochu unavený“ správce a vyměnil nám klíče od pokoje č.12 za klíče od našeho pokoje č.11. (teprve druhý den po doběhu zjišťujeme, že v pokoji č. 12 bydlí Pavlína s Janičkou). Po ranním převalování se na posteli Láďu napadlo, zajít se podívat na náměstí, kde po úvodních 6km měli občerstvovací stanici ultramaratonci a zároveň povzbudit Pavlínu do dalších bojů. Zdeněk tvrdě spal. Na náměstí již čekalo několik dalších zvědavců. Byl by to pěkný zážitek, nebýt jednoho magora v černém voze BMW vyřítivšího se z postraních uliček a ohrožujícího právě probíhající běžce. Holt komu není shůry dáno. Následoval odchod na hotel a příprava na samotný závod. Autobus, který nás měl dopravit do Harmanschlangu (místo startu půlmaratonu) odjížděl po půl desáté opět z náměstí. V 11hodin bylo odstartováno. Zařadili jsme se mezi už probíhající maratonce a ultra. Profil tratě sliboval dva slušné kopečky, ale i dlouhé seběhy. Běžel jsem společně s Láďou, který mi dával důležité informace o nástrahách trati. Již loni zde absolvoval maraton za podstatně horšího (teplejšího) počasí. Zhruba po 5km se mi spouští krev z nosu. Asi důsledek nočního pocení a škrábání v krku (to bude z toho studeného piva). Díky osvěžujícímu pramenu vody, tekoucí do dřevěného korýtka podél trati problém poměrně rychle řeším. Na druhém z vrcholů trati (13km) se od Láďi odpoutávám a jdu co to dá. Za pomoci výrazného chlazení hlavy a zad vodou z připravených vaniček se mi běží poměrně dobře. Pod posledním kopečkem před cílovou páskou (asi 1km) je mi jasné, že přání jít pod 2hodiny nebude tentokrát vyslyšeno. V cíli Štěpán Škorpil vyvolává mé jméno (tak jako každého běžce či běžkyně) s časem 2h2min7s. Jsem spokojen. Láďa přibíhá necelých 8min za mnou. Zatím co se převlíkáme dobíhá i Zdeněk. S Láďou jdeme na stopa, hned auto s mladou řidičkou nám zastavuje a odjíždíme na hotel do sprchy. Zdeněk prý půjde pěšky a dá si kouřovou. Kuřáci to nemají vůbec lehké. Po provedené očistě se všichni tři vracíme na státní hranici povzbudit Pavlínu a na vyhlášení vítězů. Dobíhají první ultramaratonkyně. V závěrečném ,,kopečku“ s Janičkou a Pavlininým trenérem vyhlížíme příchod Pavly. Podle informací, které máme, má být asi 5km od cíle. Nikde ji nevidíme a tak otáčíme směr cíl. Proti nám vyráží sanita. Máme nepříjemné tušení, které se bohužel potvrdilo. V cíli u sanity Láďa zjišťuje co a jak. O Pavlínu jsme se všichni tři (s Janičkou) strachovali. Daniel Orálek (mistr ČR v ultramaratonu pro letošní rok) nás ubezpečoval, že to není nic vážného a že takovéto stavy občas zažije každý ,,pořádný“ ultramaratonec. Nekecal. I přes toto tvrzení si Pavlínu odvezli rakouští zdravotníci do nemocnice v Gmündu. Večer už Pavlína volala, že je propuštena a tak jsme si malou část trasy našeho běhu projeli ještě autem. Díky Láďovým jazykovým znalostem jsme našli nemocnici raz dva, kde už nás před vchodem čekala Pavlína. Největší radost měla samozřejmě Janička. Zpáteční cestou a v hospodě u jídla s pitím bylo co vyprávět. Pavlína byla tak vyhládlá, že chtěla jít i do masa, které jí omylem přinesli. Co dodat závěrem. Z hlediska organizace závodu můžu jen doporučit, i když nějaké chybičky by se také našly. Občerstvovací stanice velmi vhodně rozmístěny, dostatek jídla i pití. Konec dobrý, všechno dobrý. Krásný slunečný víkend, spousta zážitků a poznatků. 8.6. - Hledání terčíků jsme tentokrát vyměnili za běhání prosté. Už v pátek jsme vyrazili (Pedro a Eva)

12

s Martinou, Magdou a Vláďou na 1. závod prvního ročníku Mountain Challenge. V Jeseníkách jsme toho zatím moc nenaběhali a tak jsme se dost těšili. Vyrážíme po půl čtvrté z Čerňáku a cestou se zastavujeme na večeři. Přichází malý zádrhel - jenom maso nebo smážo a navíc došla točená kofola :-(. No nějak se to pořešit podařilo a my dorážíme do Koutů nad Desnou do místního Skiareálu, kde je centrum závodu. Času je dost a tak zatímco se Vláďa vydává sám do hor, aby si to taky užil a mohl nás v sobotu někde na trati povzbudit, prezentujeme a sedáme si do baru, kde hraje živá jazzová kapela. Federer porazil Djokoviče a my si jdeme schrupnout do auta. Ve čtvrt na dvanáct se začínáme chystat na start, plánovaný na 23:55. Vše probíhá v poklidu až do 23:49, kdy se z amplionu ozve, že se za 20 sekund startuje. Někteří z nás (Magda :-)) propadají mírné panice a když kolem nás probíhají první borci zapojí se tak rychle, že se ukopne o hromadu štěrku a natluče si. My se ještě dobalujeme a tak se zařazujeme na konec startovního pole. Lehce klušeme a slyšíme, že to ještě ostrý start nebyl, že na ten se teprve běží. Na ostrém startu ještě pár slov a v 0:00 se startuje. Čelo se rozbíhá a ze zadních řad (kde stojíme i my) se ozývá: Oni ti blázni fakt běží. Chvíli nám trvá než se mezi chodci vymotáme a postupně se zařazujeme k běžcům. Poněvadž zdraví opět zradilo, začínáme volněji než obvykle, ale i tak se brzy dotahujeme na Divoženky (Magda a Martina). Začíná se ideálním, dlouhým mírným stoupáním podél (fakt hodně) Hučivé Desné, takže se můžeme pěkně rozklusat. To ještě netušíme, že během dalších 80 minut musíme dostat ze šesti set až na čtrnáct set metrů. Běží se stále po žluté, trať je krásně značená a je to paráda. Divoženky nás opět po třičtvrtěhodince sbíhají a tak jdeme víceméně společně. První lehký oraz při náběhu na červenou, ale za chvíli opět kopec běží se poprvé na Keprník. Následuje seběh, ale moc si neodpočneme, neboť je třeba neustále koukat pod nohy na cestu plnou šutrů (i tak se nám oběma pár držkopádů zdařilo). Tempo je pohodové, běžci se roztáhli a my míříme na první kontrolu do Ramzové. Dvě hodiny sedmnáct a zhruba čtvrtina trati za námi. Rozběhnuté je to slušně, ale je jasné, že bude hůř :-). Začínáme opět stoupat, tentokrát je to Šerák (poprvé mírně pobloudíme a až GPS na vrátí na trať) a po seběhu opět na Keprník. Tady přichází první Eviny problémy s koleny a tak při seběhu z Keprníku už Divoženky nestíháme (dámy valily skvěle). Na křižovatce se žlutou se dáváme mírně doleva běžíme pod Červenou horou, kolem Vřesové studánky do Červenohorského sedla. Tedy více jdeme než běžíme, neboť seběhy už Evu dost bolely. V sedle je další kontrola a to dokonce první s občerstvením,kam dorážíme s dalšími dvěma páry, které nás v seběhu dohnaly. Nabídka občerstvení je pestrá a tak zkusím netradičně tvrdý sýr a buchtu a tradičně banán plus půl litru vody a totéž s jonťákem. Eva doplňuje vodu, je pět a já začínám prochládat. Obsluha nám oznámí, že máme za sebou asi 30 km (skoro polovinu délky, ale z převýšení už skoro dvě třetiny) a že jsme šestnáctí. Uložíme do batohu světla a vyrážíme dál. Následuje dlouhý (trochu utrápený) postup na Praděd. Cestou nejdříve při prudkém stoupání předcházíme Vláďu, který nám hlásí ztrátu na Divoženky - asi 15 minut, poté předbíháme dvojici mužů, z nichž jeden totálně vytuhnul a cestou k vrcholu i sbíhající Divoženky. Ztráta je stále čtvrt hodiny, ale přichází výrazný sešup a tam se musí běžet. To pro nás ovšem neplatí :-).Docházíme na druhou občerstvovačku (cca 45 km) a jsme opět dostiženi dvěma páry, kterým jsme cestou na Praděd unikli. Poněvadž se kombinace na první občerstvovačce osvědčila dám si repete (méně vody), Eva už vodu nedoplňuje a hned pokračujeme. Následuje nádherná pasáž v otevřeném prostoru kolem Petrových kamenů a Vysoké hole, kde se nám ještě občas podařilo svižněji rozběhnout. Následovala prudká doprava (někomu se moc nelíbilo, že nebyla značená) na zelenou a spouštění se z kopce => žádný kalup. Poté ještě sbíháme po modré a následuje poslední, ale zato hodně dlouhý výšlap k vodní nádrži (horní) Dlouhé stráně. Sil je ještě celkem dost a tak tady asi moc neztrácíme. Horší je to opět na rovince kolem nádrže a při následné seběhu, kdy se o běhu už nedá mluvit vůbec. Ovšem na závěr si pořadatelé schovávali ještě dva bonbónky. Seběh sjezdovky (tady jsme si díky chybějícímu značení trasu o kus prodloužili, ale zase jsme neklesali tak rychle) a závěrečný povinný úsek přes potok. Po necelých jedenácti hodinách jsme v cíli. Divoženky nám v závěru hodně cukly a nakonec to stihly těsně pod deset. Velmi dobře organizovaný a značený závod s nádhernou tratí si svoje stoprocentní hodnocení pošramotil pouze závěrečným vyhlašování, které byla fakt úděsné. Divoženky běžící za nejzkušenější ženy porazily i ty nejmladší a tudíž si mezi ženami odnesly zlato, my byli v mixech nakonec i přes zdravotní potíže druzí, když v naší kategorii to bylo taky zlato. Eva svoje kolena vyhodnotila jako nepoužitelné a tak se rozhodla dále nepokračovat a vyrazila k domovu. My ostatní jsme vyrazili autem do Červenohorského sedla a dále už pod Vláďovým vedením do hor pod Vřesovou studánku. Tam už (v téměř 1300 metrech) následoval relax. Ráno jsme se probudili a že Vláďa vybral dobře bylo vidět i z toho, že na místě s námi nocovalo asi dalších deset lidí (jeden pár a skupinka vyznavačů východních nauk, kteří ráno cvičili jógu a meditovali). Po sbalení vyrážíme (už potřetí) na Keprník, abychom se podívali i na samotný vrchol, poté na Vozku (i my jsme si všude "zameditovali"). Po prudké sešupu kolem Kamenného okna (krásná panoramata) na Červenou horu, kde jsme poobědvali. Potom už do sedla (kde jsme si dali konečně točenou kofolu) a

13

domů. Po krásném sobotní proběhnutí nedělní nirvána. Už za necelé tři týdny se běží v Beskydech a fakt to stojí zato. Se dvěma kufry naběháno 65,3 km s převýšením 2710 metrů. 12.6. - Jarním OB vrcholem bylo MČR na krátké trati. Závod pořádal OOB Třebíč a docela si s tím pohráli. Výborná prezentace mistrovství na webové stránce, skvělá organizace, náročné terény, hezké tratě a velmi dobré mapy (k těm se asi rozpoutá ještě diskuse, neboť ne všichni byli (nejen generalizací) nadšeni :-)). Sobotní semifinále se běželo na mapě Rohovec. Terén byl málo průhledný, přiměřeně kopcovitý, plný šutrů a terénních detailů. Tratě tu byly postaveny náročné s častými změnami směru a vzdáleností, obtížnými dohledávkami, tak jak to má u middlu asi být. V mistrovských kategoriích jsme měli tentokrát čtyři reprezentanty, kterým se ovšem na mapově náročných tratích příliš nedařilo. Zuzka, Kuba a Vašek se kvalifikovali jen do B finále. Markovi se nezadařilo a skončil v Céčku. Lépe se dařilo rakváčům, z kterých postoupili letos tři (ze šesti) do finále A. Pavlína (D35) zaběhla skvěle a zařadila se na sedmé místo. Do Áčka proklouzli i Pedro (H45) a Vojta (H60) z osmnáctých míst. Odpoledne přesun do Velkého Meziříčí . Ubytovávání v tělocvičně proběhlo díky opoždění pořadatelů lehce komicky. Následoval ještě výlet do Balinského údolí a v devět hodin objednaná (fakt skvělá) pizza. Díky nepostupu všech z mistrovských kategorií do finále, jsme startovali poměrně brzy. Běželo se tentokrát na druhé straně řeky na mapě Nesměř. Tentokrát se šlo na dva různé starty (ten vzdálenější pro delší tratě - 3 kiláky, ten bližší 1 900 metrů a oba stometrové převýšení), což někteří (naštěstí ne naši) borci nervově nezvládli a starty popletli :-). Co bylo napsáno o sobotním semifinále platilo i dneska, jenom to všechno bylo ještě o kus lepší. V mistrovských kategoriích tentokrát výborně zaběhl sedmý (H16B) Kuba (celkem 24.), kterému licence A unikla o jediné místo (mezi českými dorostenci byl 21.!). Velmi dobrý závod zaběhl i Vašek (H20B) a slušně i Zuzka (D20B) a Marek (H16C). Áčkoví veteráni se nevyhnuli chybám a tak se nakonec do desítky vešla jenom Pavlína (9.). Ve druhé desítce Pedro (11.) a Vojta (16.), ale i Béčkoví Pavla (16.) a Eva (18.). 12.6. - Míla: Bedna, bedna a zase bedna. Tak nějak by se dalo charakterizovat vystoupení členů a členek našeho oddílu na letošním 4.ročníku Nižborského Freecoolinu. Byly vypsány dvě kategorie, 6 a 8hodin. Všechny tři dvojice se rozhodly pro osmi hodinovou variantu. O cykloorientačním závodě mi kdysi vyprávěl Honza Marek a mojí takřka povinností (jako náplavy z vedlejší vesnice) bylo zúčastnit se některého z ročníků. Na středečním tréninku v Suchdole jsem se od Vládi dozvěděl, že Evča H. má vyjímečně tento víkend volno. Ve čtvrtek žhavím tel.dráty a v pátek je ,,upečeno“. V neposlední řadě mne zaujala startovka, kde byli zapsáni známí a kamarádi, se kterými jsem se roky ba desetiletí neviděl. Závod nebyl snad ani tak o fyzičce jako o dobré znalosti ,,domácího“ terénu, i když šlápnout se taky muselo. Jak jsem v neděli zjistil, některé kontroly se opakovaly z loňského roku. Evča je cyklisticky velmi dobře vybavená, zato mých letošních 60km podél Rakovnického potoka někdy v dubnu, no bída. Nutno také podotknout, že smíšené a veteránské (součet nad 80let) týmy byly vůči ostatním zvýhodněny (dorovnány) přepočtovým koeficientem. Samotný závod byl profesionálně připraven. Vše klapalo, nikde žádný problém. Luxusní zázemí. Kontroly byly rozmístěny na velmi pěkných (vyhlídkových) místech našeho kraje. Vyrážíme v 8.30hodin směr Stradonické hradiště, Děd, Lhotka, údolí Kačáku, Malé Kyšice, Vysoký vrch, Bratronice, Zbečno, Újezd nad Zbečnem, Žloukovice a Nižbor. Mně a myslím i Evče se nejvíce líbila lokalita rozhledny na Vysokém vrchu poblíž Poteplí. V životě jsem tam nebyl, moje škoda. Původně jsme jeli na výlet, ale postupem času se začalo trochu sportovat. Pro mne asi nejhorší byl úsek ze Zbečna nahoru nad Račice. Eva má opatrnější sjezdy, zato na silnici ,,gumuje“. Do cíle dorážíme přibližně osm minut před vypršením limitu. Celkově jsme ujeli okolo 70 km, nastoupali 1948 metrů a sjeli 1942 metrů. Nevím, kam se ztratilo těch 6 metrů? Více na: http://www.cykloserver.cz/tipy-na-vylety/detail/?d=53326&akey=fcf74737d01c44f9fc4c4f17e8955562 Chlapi, zkuste taky něco naklikat, ať víme, jak jezdí mistři. K výsledkům: Reitermanovi (Los Perdidos) první, Markovi (Mapkini) druzí a já s Evčou (Školáci) třetí. Třetí místo bylo pro nás o to cennější, že jsme se (oproti zkušeným matadorům) zúčastnili poprvé. I to pivíčko (sice malé) jsme si cestou stihli dát. Krásně prožitá sobota a ten deštík počkal do konce vyhlášení. 16.6. - Ve středu byl ukončen vyhlášením Žaket Pražský pohár žactva a běžel se i závod štafet. Běželo se v Klánovicích a závod byl skvěle zorganizován i postaven. Tratě byly jednoduché a pro mnohé i velmi rychlé. Naši zkušení borci doběhli v silné konkurenci šestí (podle výsledků jsou dokonce pátí, neboť si zřejmě roztocký Tomáš Jíra neorazil na prvním úseku cíl). A neztratily se ani teprve pár měsíců běhající dámy, které nalezly všechny lampióny a doběhly dvanácté. 17.6. - Leoš: Ahoj, posílám mapu postupu na Freecoolinu. Směr je z Nižbora na Zběčno. Zážitky popsal už Míla, připojuji se také s poznatkem, že některá místa jsem také ještě neměl možnost poznat a stále jich tu máme spoustu. Osm hodin je v této variantě závodu, kde kleště jsou ještě na dohledání

14

podle azimutu , někdy i pár desítek metrů od místa kontroly, tak akorát, samozřejmě se zastávkou na polévku a pivo. Navíc jsem letos nechal na druhé kontrole buzolu ležet, tak zbytek jsem určoval podle slunce. Co je třeba ještě přiznat, že za naším výsledkem se nejvíce skrývá psychická a fyzická vyspělost mé partnerky. 19.6. - Kladeňáci pořádali v Žilině poslední jarní oblastní žebříček. Na konci sezóny byl o závod malý zájem a tak i v hlavní mužské kategorii běželo méně než třicet borců. Závod samotný byl ovšem velmi pěkný, mapově jednodušší (i když boty se vyrobit taky daly), s mírným převýšením a přiměřeně dlouhý. Centrum pod střechou potěšilo, i když déšť se samotnému závodu nakonec vyhnul. Vítězství si vyběhli Láďa (H12) a Kuba (H16), stříbro Mára (H18) a Míla (H35L), bronz Majkl (H14). 28.6. - Deset let po první rogainingu jsme už jako znalci dorazili na další MČR. Pořádalo Občanské sdružení APOstrov a centrum závodu bylo v penzionu Muflon ve Smolově. Všechny náležitosti mimo samotný závod jako louka pro ubytování, personál v penzionu, rychlost prezentace, vstřícnost pořadatelů i další - výborné. Samotný závod pár drobných chybiček měl (posunutá kontrola 82 a chybějící 53) a ani mapa nedosahovala parametrů posledních tři mistrovských závodů, ale jinak byl závod naprosto skvělý. Naše (tradičně) vysoká účast přinesla do závodu (výjimečně :-)) i kvalitu a tak to v neděli při vyhlašování docela zacinkalo. Jediné naše zlato si vyběhla Zuzka s Marianem v juniorských mixech. Stříbro pro Marka s Kubou (junioři), Pavlu s Magdou (ženy) a Honzu s Pavlínou (veteránské mixy) a bronz pro Vaška se Zdeničkou (juniorské mixy) a Evu s Pedrem (veteránské mixy). Naše cesta s Evou začala tentokrát houfně (na rozdíl od loňska, kdy jsem šli sólo od první kontroly) a byla to osmdesát devítka. Na hřeben dobíháme mezi prvními a strháváme početné pole závodníků doleva k vrcholu. Zbytek borců hřeben přeleze a razí kontrolu kus před námi - na úvod žádná sláva. Odbíháme na devětasedmdesátku, stále se snažíme klusat a a opět se tlačíme do špice. Tentokrát dohledáme v pohodě. Cestou na třetí kontrolu se sbíháme s Honzou a Luckou a s těmi nám to potom pár hodin vydrželo. Následuje celkem hladký postup 94, 48, 64 a za ní se sbíháme s Pavlínou a Honzou, kteří běží s Adou a Jitkou. Následuje postup přes louku plnou skotu do bažin, kde se skrývá kontrola 96. Tu netrefíme a jako tradičně se vydáváme po potoce opačně než je třeba (opět jsme strhli dav s sebou :-)). Když se vrátíme a jdeme důsledně po potůčku, kontrolu nakonec objevíme. Honza s Pavlínou nás opouští a tak pokračujeme opět jenom ve čtyřech. Tempo je svižné, ale celkem poklidné. Následuje 95, 87, hraniční 63 (tady se sbíháme s Bohouše a Janou a Markem s Kubou) a "fáborková" 52. Čtyřicet devět v pohodě , sedmdesát dvojka ve vodotečích s chybou, kterou ale brzy pochopíme a tak nás to stojí pouhých 10 minut. Poklidná pasáž přes jedenašedesátku na sedmadevadesátku. Až do této chvíle s druhou dvojicí aktivně spolupracujeme a leccos najdeme, ale tady si Eva začíná stěžovat na kolínka a my se začínáme opožďovat. Následuje poklidná pasáž: 30, 40, 88, 70, 50, 80 (tam odbočku lehce přebíháme, ale to nás stojí pár minut), 60, 90, kdy se mapově celkem daří, ale je tu běžecká krize. Ještě za světla (před následující jedenasedmdesátkou) nám Honza s Luckou mizí ze zorného pole. Eva se rve s bolestí a tak se opět dotahujeme, ale u kontroly Eva havaruje a z rozseklé ruky dost krvácí. Stmívá se, ale stále postupujeme beze světel na osmdesát jedničku. Kousek od ní špatně odbočíme a poněvadž se blíží desátá a je už úplně tma, navlékáme čelovky, najdeme se ve vesnici severovýchodně od kontroly a pak už ji lehce ťukneme. Následuje dlouhý postup na jedenačtyřicítku, který už většinou jdeme sami. Kontrola je však v humusu u plotu kostela a tak se u ní opět setkáváme. Dlouhý silniční pochod na jedenadevadesátku nás už (zdá se, že definitivně) roztrhne. Postup je jasný, dohledávka už méně, ale při výstupu na kopec narážíme na sestupující Lucku s Honzou opět. V té chvíli na ně už ale ztrácíme deset minut. Poté následuje postup na legendární kontrolu 82. Postup volíme podle všeho velmi dobře, poněvadž i když jsme neběželi ani kousek (a ani poté to už vůbec nešlo) docházíme do prostoru opět v závěsu Lucky s Honzou. Poté následuje třičtvrtěhodinová česačka prostoru s trojím přelézáním třímetrového plotu obory. Poté, co si všimneme u silnice povídání a odkazu na židovský hřbitov, vydáváme se neochvějně po stezce (kterou jsme před tím už několikrát prošli) k němu. No nakonec byl objeven (kontrola 82 byla nakonec započítána všem, kteří ji hledali - tudíž i těm, kteří ji nakonec nenašli :-)) hřbitov i kontrola za ním. Následuje postup na třiatřicítku a dohledávka (opět ve čtyřech) je opět (tentokrát zcela) neúspěšná (podle GPeSky jsme ji museli pouze přehlédnout ve tmě - zřejmě to chtělo ještě pár metrů popojít), ale třicítka se dlouho nehledá a razíme (už opět rozděleni) na kontrolu 73. Jak se ukázalo, trefit v noci na louce les, když je to všude samé křoví a remízek, není úplně jednoduchá záležitost. No nakonec se k němu přimkneme a celý ho obkružujeme. Ve finále si ještě Eva všimne sloní stezky a tak je tam. Následuje brilantní postup na pětašedesátku, ale v místě kde kontrolu čekáme nic :-). Přicházíme po správné průseku, objevujeme vrchol kopce (vše v kroužku) a zhruba milimetr od průseku (50 metrů) musí být kontrola. Musí být, ale není. Zkouším to několikrát, češu a pořád prd. Popis zní: Plochý hřbítek (těch plochých kontrol tam tedy bylo), kamenná kupka 0,5 m nahoře. Je jasné, že pokud ji nasvítíme, tak musí být vidět. Čas běží a tak zkoušíme různé varianty, až nakonec sejdeme na cestu

15

za ní a zkoušíme obkroužit vrstevnici. Nekecám - a byla tam. Zhruba 200 metrů od průseku, ale byla. Kontrola, která nám v noci vyrobila největší potíže. Následující noční kontroly (43, 74, 39 (tady se trápili údajně Honza s Luckou)) už naštěstí tolik nezlobily a tak se přesně podle plánu v 5:50 ocitáme v centru. Eva má kolena totálně zrušená a tak je třeba pár minut regenerace. Natlačíme něco do krku, převlékneme, přezujeme, odložíme zbytečnosti a po čtyřiceti minutách opět vyrážíme. Běh už v úvahu nepřichází, ale alespoň zpočátku celkem svižně. Sedmdesát sedmička jde bez problému, horší je to s pětaosmdesátkou. Dojdeme k ní hezky, ale jsme nízko a ve chvíli, kdy chci jít ještě níž, nám dvě německé dívenky signalizují, že jejich chlapci ji už nahoře našli :-). Plán máme značně minimalistický a tak jdeme na osmašedesátku a poté pětatřicítku. Terén drsný ale dohledávky dětské. Poté se ještě rozhodujeme pro šestačtyřicítku (na kontrolu 78 už bychom museli asi popoběhnout), kde se spojujeme s dalším týmem (společně dojdeme v družné zábavě až do cíle) a lehce dáváme. V závěru kontroly 47 a 57 s drobnými problémy a potom volný pochod do cíle. Za sebe mohu říct, že jsem si závod fakt užil a kromě deficitu spánku, jsem se v neděli cítil podobně jako po delší klasice (mezi mladíky). Eva na to asi pochopitelně musí mít názor trochu odlišný. V našich silách bylo tentokrát (chtělo to jenom trochu poklusávat :-)) získat až o 390 bodů více, což by nám ovšem na vítězný famózní litevský pár stejně nestačilo, a tak je jenom dobře, že jsme se neuštvali :-). A na konec parametry naší trati: 23:02 hodin, 118,6 km (72,8 km přímo), 3 105 m převýšení (kopce byly letos mírné). 29.6. - Jarní oblastní žebříčky (a družstva) - zlato pro Láďu a Kubu, nikdo jiný béčko nevyběhal. 30.6. - Pavla: Ahojky,...nu krátce ...to, že zkusím jít rogáč jsem si myslela už loni, nevyšlo to...tak jsem si říkala letos, lehce, na pohodu, jen tak zkusit o čem to vlastně je, letos je blízko, v Českém lese, to máme po D5 coby kamenem dohodil..... To jsem si myslela až do půli dubna, kdy na Kejkolu přišel Láďa se širokým úsměvem a s Magdou Horovou v zádech....říkajíce Magdě...ta s tebou půjde :) ...Ukázalo se, že mluví o rogainingu a Magda hledá parťačku, protože Vláďa Hora si pochroumal koleno a neběhá ....to byla výzva......měla jsem poctivě odběhané zimní ligy, občas se proběhnou jdu, z kola a z loňského HROBu o padesátkové mapě něco vím, nočáky moc nemusím, ale tohle je přeci jenom jiná liga, zvažuji, odvahu nemám, "běhací" přátelé mě podporují, že to dám a že to je nabídka, která se neodmítá, nu což, tak to zkusím ......nabídku přijímám...čas se krátí, kupuji batoh, jídlo, řeším oblečení ...ale vlastně nevím, do čeho jdu....nakonec se Kuba rozhodne, že půjde s Márou také...v pátek balíme věci, v sobotu ráno vyrážíme směr Smolov, autem bereme ještě Honzu Marka. Honza nám cestou uděluje cenné rady zkušeného závodníka a dorážíme na místo. Magda nás už netrpělivě vyhlíží. Klukům stavíme stan, i já vyndavám z auta spacák, kdyby se třeba v noci hodil, ale moc s tím nepočítám. ...Dojde k probírce batohu...kapesníky, k čemu máš dvoje, šup s nimi pryč (nepotřebovala jsem ani jedny...), náhradní tričko, k čemu, batoh tě zahřeje (fakt bych ho tahla zbytečně), ponožky..(no ty v batohu zůstávají, ale když bych je potřebovala, tak jsem si zas nevzpoměla, že je mám na zádech :) ) ...V deset se fasuje mapa a já než pohledám zbylé propriety a jdu přisednout k Magdě, jak že to vidí, zjiš´tuji, že už má naplánováno a na papírku pečlivě sepsané kontroly a k tomu kilometry. Obkresluji si je do mapy s konstatováním, že to je daleko. Eva T. mi dává sáček se Schizandrou s doporučením, každou hodinu tři bobule (...dodržujeme.....). V pravé poledne startujeme, kousek za startem se většina týmů vydává směr kontrola 89, jen my a tak asi dalších 5 týmů jde směr 39. S Jitkou a Janou si dáváme meet point na 70 , zřícenina Herštejn, kde bychom měli mít odběhnuto stejně. V pohodě razíme první kontrolu 39, pole se trhá, kluci nám utíkají, s menší dohledávkou 74, 43, když jsem na 65 naposledy vidíme budoucí vítěze v mužích (Ondřej a Radovan), 73, 33 (no byla pěkně zašitá), 82 (slavný židovský hřbitov, ale za dne na podruhé, podle mapy neseděl, ale směrovka byla jasná), přes totální humus na 91 (tady se občestvujeme v Café báječným mixovaným nápojem ...coca cola a pomerančový juice, nezvyklé, ale osvěžující .) ) , cestou ke kostelu 41 svačíme a v poho dohledáváme, 81 - rybníček, cestou spoustu jahůdek, úžasné, 71 (Magda neomylně zapojuje radar a dohledáváme loučku uprostřed lesa), 90, 60 (u potůčku doplňujeme vodu), 80, 50 (byl to až druhý vrchol, ale v pohodě), 70 (Hernštejn), holky nikde, cestou na 88 potkáváme první kluky co jdou proti nám a pak další asi 3 páry, 40 (už máme prošlapáno), 30(z téhle strany fakt hnusná dohledávka), dál po průseku a tady potkáváme Janu s Jitkou, Honzou s Pavlínou (je cca 20:00), říkáme si, že mezičas máme dobrý, že jsme daleko, jdem dál, 97 (krásný hraniční kámen se lvem), kousek zpět a pak na 61 (ošklivě zašitá, ale když se blížíme, dohledáváme s dalším párem, Magda opět zapíná radar), připozdívá se, sice je nám doporučena hospoda v Rybníku, ale odoláváme a s ohledem na blížící se tmu chvátáme dál. Říkáme si, že za světla dáme ještě alespoň 72, zvládáme a dokonce přidáme i 49 a blížíme se k 52. Tma těsně kolem desáté padá a my vyndaváme světla, svačíme a po chvíli pokračujeme dál. dohledáváme 52 bez problému s baterkou, doplňujeme vodu a rozhodujeme, že 63 vynecháme (později se ukázalo, že to byla chyba, byla kousek a byla by téměř zadarmo :( ) . Vyrážíme do nočního lesa, hustá tma, cesty nám přijdou, že nesedí, ale pokračujeme. Já vím, že jsem v lese, moje chabá

16

orientace přes den v noci úplně mizí, ....87 skalnatý hřbet, prostě ne a ne, motáme se, několikrát se vracíme, snažíme se chytit podle světel v dáli, fouká to, začíná poprchávat a po víc jak hodině Magdu přesvědčuji, že jdem dál, škoda jí, asi jsme v prostoru byly, ...netušíme, že další hrůza před námi, 95 skalka nahoře, hmm, ve dne asi ano, ale v noci je tam skalek několik, ale kontrola nikde, opět se vracíme, jdem ještě o kus dám a hle, na další skalce byla, v tu chvíli se kousek od nás objevuje baterka a s ni hlas Hynka Urbana (alespoň víme, že se po lese pohybuje víc bláznů), varují nás před 96 (slavná zarostlá louka plná býků), jdem na ní, cestou trochu pojíme a přibíráme rukavice a čepici, ale pořád jdem bez bundy, 96 z naší strany dohledáváme překvepivě snadno (hurá, po třech naprosto protrápených hodinách), jdem dál, mokro, voda, hunus, ohradník...v tu chvíli mi dochází, že jsme u býků, Magda neochvějně velí, že jdem skrz, nu, bojím se, z dáli svítí sem tam oko, ale je to zkratka a bez problému procházíme. Za ohradou bereme bundy, jsou dvě v noci, únava dotírá, trochu pojíme a krom pravidelného užívání Schizandry berem ještě Magdiny záhadné žluté tabletky neznámého obsahu. Pokračujeme na jistotu po hranici, 64 ok (sice nám přijde dál), pokračujem, nevšimnem si odbočky a zas brodíme přes mokrou louku, Magda bojuje s krizí, ale pokračujem, 48 ok, doplňujeme vodu, na jistotu 94 (začíná svítat), vlečem se, 79 už definitivně za světla, snídáme a mě začíná docházem, že mokré goretexové boty asi nejsou to pravé, 89 nám zas přijde dál, jsme kousek od kempu, přesto se domlouváme, že pokračujem bez zastávky, Magda plánuje další postup a mě bolí nohy čím dál víc. Je světlo, tudíž dohledávky jsou na rozdíl od noci pohodové, ale mě už to netahne a každá další kontrola je trápení a to je teprve asi půl sedmé. Vlečem se, Magda ubírá naplánované kontroly, jdem 36, 47, 35, cestou na 68 potkáváme Zuzku s Marianem, vysmátí, evidentně vyspalí, tiše jim závidím. Začínám stávkovat, 85 je fakt přes kopec ale sunem se dál a Magda opět neomylně dohledává. Tady potkáváme Evu Tlouštovou se Zuzkou, celé zoufalé, že tam ta kontrola prostě není ... byla... Magda mě přemlouvá, že ještě alespoň 77, že času dost, opět potkáváme Evu se Zuzkou a přesvědčí mě, že ještě jednu, poslední, 57, fakt už si připadám jak loutka, které někdo ustřihl ovládací provázky a nožičky nefungují, ale času opravdu dost, tak jdem, holky mě rozptylují, aby mě přiměly k pohybu, Magdu krize již dávno přešla a pobíhá vesele kolem :)...na 57 potkáváme ještě Lá´du s Evou a Jitku s Janou a všichni se vesele :) .. suneme k cíli ...hurá ....23:07:31, 2350 bodů, dle mapy. cz asi 97 km v nohách (z toho 57 v sobotu do tmy, 16 za tmy, 24 v neděli) ... končíme na druhém místě na Janou a Jitkou (prostě byly lepší :) ) ....já o moc moc zkušenější ...... děkuji ...Magdě za skvělého vodiče ......Honzovi za cestu domů, moc často se mi nestává, že nejsem schopná řídit ...a třeba za rok znovu, i když si nejsem jistá, že s noční vložkou :) ...Hawk ...naprosto jsem se vyčerpala psaním, jdu spát,...snad tam není moc pravopisných chyb :) .... Paf 30.6. - Žebříčky na konci jarní sezóny: Žebříček A - Zuzka tomu (i kvůli maturitě) zatím moc nedala a tak je až devětadvacátá. Žebříček B - Čechy - v desítce šestý Kuba (H16B), osmá Pavla (D35B) a desátý Marek (H18B). Oblastní žebříčky - První Láďa (H12), Kuba (H16) a Vašek (H20). Druhá Zdenička (D18) a třetí Marek (H18). Oblastní veteránský - v desítce jenom Láďa (8. v H35L), Petr (9. v H55) a Eva T (10. v D45L). Enacon Cup - 2. Kuba L (H10), 2. Láďa (H12), 2. Kuba V (H16), 7. Zdenička (D18). Ranking - 196. Pavla, 363. Zuzka, 537. Kristina, 596. Eva T, 639. Zdenička, 643. Hanka, 775. Eva H, 287. Pedro, 387. Vašek, 533. Tomáš, 619. Vojta, 646. Kuba, 730. Mára, 995. Pavel, 1028. Honza. Oddílový žebříček (statistiky) - 1. Pedro, 2. Vojta, 3. Eva T. Nejhodnotnější výkony prvního půlroku. 3.7. - Týden po rogainingu pokračoval druhým kolem seriál horských maratonů dvojic Horská výzva. Letos první (ze tří) delší proběhnutí po Beskydech. Eva už předem avizovala, že se mnou svá kolena hned po rogáči ničit nebude a tudíž jsem byl postaven před nutnost najít si dalšího partnera či partnerku. Ti tradiční si začátek prázdnin už zadali jinde a tak se mi nakonec podařilo ukecat (naštěstí to nebylo až tak těžké :-)) Markétu (pohledná, štíhlá, vysportovaná blondýna - co víc si do tmavého lesa přát :-)). Asi nosím svým partnerkám smůlu (moje žena mi oznámila, že už se mnou určitě žádná běhat chtít nebude), ale to až za chvíli... Předpověď počasí je, přes zprávy o silném dešti a druhém povodňovém stupni v Beskydech, poměrně příznivá - teploty 5 - 10°C a vody minimum. Z domova vyrážíme už po desáté dopoledne a je pekelné vedro. V Praze se srážíme s Martinou a její novou divoženkou (Magda tráví dovolenou s vnoučátky) Honzou. Nalodíme se a razíme směr severovýchod, kde údajně panuje deštivé peklíčko. Cesta proběhla v pohodě (já tradičně brzy usínám a budím se jen pokud auto zastaví :-)) a my byli kousek po šesté na Pustevnách. Centrum bylo tentokrát mnohem méně pompézní než v Koutech, ale o to příjemnější. Tady už vedro nebylo a tak jsme po registraci zůstali v bufíku, kde probíhala. Zde jsme strávili většinu času až do startu závodu (na ovocné knedlíky ale nakonec nedošlo). Před půlnocí se nachystaní a nažhavení stavíme mezi ostatní borce, kterých je tu nakonec jen 39 dvojic. Ale opět platí, že o co je méně "hluku", o to je atmosféra příjemnější. Ještě rozsvícení čelovek pro ČT4 a přichází půlnoc a s ní start. Začíná se necelý kilometr do kopce (za 4 minuty vylezeme o 50

17

metrů), následuje Tanečnice (1084) ale poté zvlněná pasáž. Po čtvrthodině následuje patnáctiminutový výšlap na dvanáctisetmetrový Čertův mlýn. Už tady je zřejmé, že do kopců atletická čtvrtkařská příprava nebude úplně to pravé (Divoženky nás ojíždí poprvé:-)). Přesto nijak neztrácíme a držíme se v první polovině startovního pole. Následuje téměř sedmikilometrový sešup o sedm set metrů níž do Čeladné. Tady nám to běží, předbíháme Divoženky a po pětasedmdesáti minutách dorážíme na (opět skvěle zásobenou) první občerstvovačku (minule byla po pěti hodinách!). I když hlad ani žízeň necítíme, raději něco natlačíme a vydáváme se po červené do kopce. Podruhé a definitivně nás předchází Divoženky (ani nevtipkují :-)) a my se na dlouho ocitáme sami. Vody je v lese fakt dost, docela to šumí a občas nasvítíme malebný vodopád či prudkou bystřinku. Po dvou hodinách, od Polany, začínáme opět klesat. Z kopce se stále snažíme popobíhat, i když se už objevují první bolístky a ne vždycky to jde. U Kociánky přebíháme na žlutou. Občas si pofňukáme, co nás všechno pobolívá (kolínka, Markétu i kyčel) ale tady se začíná ozývat tříslo a tak postupně tempo zvolňujeme. Po třech hodinách opouštíme turistické značení a jdeme po vlastním (značení trati bylo minule velmi dobré, tentokrát vynikající (ač se nám část trati s mapou neshodovala) a tak jsem GPS nemusel zapínat ani jednou). Necelých tři a půl hodiny na trati, skoro čtyřiadvacet kilometrů v nohách, ale tříslo bolí a náš osud je naplněn. V této chvíli máme ještě průměr osm a půl minuty na kilák, ale už se běžet nedá. Další tři kiláky po modré ještě volně projdeme (předejde nás jediný pár - ta zkratka na GPS byla v reálu fakt značená tudy), ale po přechodu na žlutou (je třeba klesnou o 370 výškových metrů) v kamenném poli je jasno: buď to zabalíme nebo zemřeme :-). Máme ovšem problém, když odvoz je zajištěn až z kontroly číslo 3, na kterou je to z dvojky 20 kilometrů a to ještě přes Lysou. Tady máme ovšem štěstí v neštěstí - zrovna stojí u přehrady pořadatelské auto, které za pár minut odjíždí do cíle. S možností, že bych se svezl si dlouho nepohrávám, Markétu svěřuji pořadateli (opět jsem ji nemusel dlouho ukecávat, aby se svezla) a vyklusávám přes hráz na druhé občerstvení. Rozchod (od stolu i od lože :-)) proběhl v naprosto přesné polovině trati (kousek přes 30 kilometrů), když jsme za sebou měli ale teprve třetinu slíbeného (a taky skutečného) převýšení (1 080 metrů). Po pěti a čtvrt hodině se od druhé občerstvovačky vydávám sám vstříc Lysé hoře (800 metrů stoupání). Začínám zčerstva a po pár minutách předcházím první dvojici (před nás se dostali při předchozím sestupu na žluté). Při krátkém proběhnutí, když cesta strmě chvilku nestoupá, předbíhám další dvojici. Snažím se tlačit hodně svižně, ale brzy mi "dochází" a je jasné, že po rogáči to zas tak moc ještě netáhne (starší páni regenerují pomalu :-)). Na Lysou se vydrápu (v pěkném slejváčku) v 6:42 (hlídkující pořadatel sám ve stanu byl rozhodně hrdina) a v té chvíli mám na Divoženky ztrátu 22 minut (dole to muselo být alespoň čtyřicet). Kolena drží a tak se po kamenité a místy i dost klouzavé cestě rozbíhám a za další devětadvacet minut (před čtvrt na osm) Divoženky už na silnici dobíhám. Právě ukončují doplňování tekutin u pramene. Chvíli myslím, že poklušeme z kopce spolu, ale jim se moc nechce (nebo že by už nemohli :-)) a mě nohy nějak přestávají bolet a tudíž valím dalších tři a půl kilometrů do Ostravice sám. Před půl osmou se napojuji na modrou a začíná další stoupání. Snažím se držet tempo, ale když nemáš kde brát... Dám gelík a ve čtvrt na devět sbíhám na poslední občerstvovací stanici. Loknu vodu, vezmu si poslední dva koláčky (sorry, Honzíku:-)) a odpichuji. Následuje už jenom opakování začátku - tentokrát to ovšem začíná sedmi kilometry stoupání (700 m), především po silnici. Chvíli zkouším klusat, ale brzy je mi jasné, že budu rád, když to svižně ujdu. Dolů jsme to běželi 43 minut, nahoru to tlačím (předcházím tady další pár) 81 minut. Do cíle mám tři kilometry a 25 minut na to, abych to stihnul pod deset hodin. Myslel jsem mi, že trať by měla být už z kopce, ale tlačím pořád nahoru. Nebo se mi to alespoň zdálo. Na desítku rezignuji a tak závěrečný kopec sklusávám do cíle, kde jsem necelou minutu po desáté. Ze záznamu vyplývá, že trať měla 60,5 km s 3 175 metry převýšení. Maximálně vstřícní a ochotní pořadatelé se mi v cíli ještě omluvili, že když nejsme v cíli oba, nemohou nás klasifikovat. Stačím se umýt a dát si čaj, poté zachytíme po jedenácti hodinách v cíli dost prošité Divoženky.Nádherný závod s tentokrát mlhou omezenými panoramaty měl jedinou chybu a tou bylo zranění té lepší poloviny našeho týmu. Já jen doufám, že se mi nepodařilo Markétu odradit od podobných akcí v budoucnu. Náladu jsme si spravili následně v bufetu a poté v tombole, kde jsme "urvali" tři (!) z celkových pěti cen, včetně té hlavní. Závěrečné (třetí) kolo seriálu se zastaví za měsíc v Krkonoších a tam už by naše týmy (Divoženky a Loko Mix) měly opět startovat v původním složení. 3.7. - Čtyři naši reprezentanti běhají v Maďarsku na Veteránském mistrovství světa. V kvalifikaci se dařilo dámám (Pavla a Eva) i Vojtovi. Bohouš odvedl standart a to na nejlepší nestačilo. Dneska se běželo finále. Pavla na výborném 18. místě, skvěle i 21. Eva, Vojta 60. v béčku, Bohouš 67. v céčku. 6.7. - Vašek: Ahoj, tak první trénink budu dělat již zítra od 10:00 na městský hoře. Sraz je u medvědů. V plánu mám dva "závody" , kratší paměťák a pak sprintík na volbu postupů. S omladinou komunikuju na facebooku, ale vytvořil jsem i stranky aby se to dostal i mezi lidi co nemají facebook. Stránky zde: http://www.obcup.wgz.cz/ . Další trénink bude možná o víkendu, uvidím jaký bude zítra ohlas.9.7. Skončily první letní závody. Na veteránském MS běžely dámy výtečně i klasiku (finále A). Dařilo se i

18

Vojtovi (béčko). Petr s Hankou na Advantě neabsolvovali všechny etapy (jednu je posílila i Kristina). Marek v (České) Kanadě na slušném pátém místě.10.7. - První dva (nulté) tréninky (závody) na Měndě měly dva různé vítěze. Už v úterý pořádá Vašek další (1.a 2.) trénink (závod) na Bouchalce. 20.7. - Včera se běžel už 2. (3.) závod OBCupu. Klasiku na Dědu nejrychleji zvládnul Kuba V. 24.7. - Na letos překvapivě velmi umírněně obsazené Silesii se dařilo Kubovi (H10) a Láďovi (H12), kteří zvítězili. Těsně pod bednou ještě Bohouš (H60) a Mára (H18 šestý. 8.8. - Poslední červencové dny pořádali jablonečtí svůj Petit Prix. Terény v okolí Lučan nad Nisou byly ověřeny a prověřeny v loňském roce na MČR na krátké trati. Maximálně vstřícní pořadatelé uspořádali skvělé závody v překrásných terénech, s výborně postavenými tratěmi. O zesílení zážitků se nakonec postaralo i totálně hnusné počasí. V pátek se mi ještě podařilo uniknout (výborný los start v 01), když pršet začalo až po páté. První etapa (krátká) se běžela na mapě Veisův kopec. Ťukačka v kamenech v poměrně kopcovitém terénu. Druhá etapa měla start o 170 metrů výše než bylo centrum a tudíž bylo zřejmé, že se poleze na Bramberk. Start byl těsně pod rozhlednou a tentokrát ani cíl nebyl v centru, ale také nahoře. Tentokrát jen na A-pětce (krásná mapa Krásný), s více zelenými tratěmi a všichni (vynechal Míla, ale dorazili Pavla s Kubou) za trvalého deště. Petit Prix byl ukončen závěrečnou klasikou (běžel se hendikep) na aktualizované mapě Bramberk 2011. Stavitel předvedl, že i v terénu ideálním pro krátkou lze postavit krásné tratě na klasiku. Zlato nakonec vybojoval Vašek (H20) a bronz Pajdas (H14). Do první desítky jsme se nakonec vešli všichni. Po skončení závodu ovšem netradičně nenásledoval odjezd domů, ale KPČ, hry a příprava na pondělní sprint. Po noci strávené na tobogánu se na mapě Koupaliště běžel lesní sprint. Na mapě s měřítkem 1 : 4 000 byly postaveny opravdické sprintové tratě, které se opět hodně líbily. Medaili si tady vyběhli Zdenička (D18) a Kuba (H16) - zlato - a Majkl (H14) - bronz. Mládež měla za úkol během uplynulého týdne připravit zhodnocení svého účinkování v Lučanech, ale mají málo času, neboť hodně trénují :-)), a proto alespoň video od společnosti MTKG. 8.8. - OB prázdniny pokračovaly vlajkovou lodí prázdninových závodů - tradiční Bohemií. Pro mne začala už v pondělí, neboť jsem z Lučan zamířil rovnou do Nového Boru (díky "tretrám" autem). Centrum bylo tradičně v hale a na koupališti. Po čtyřech Lučanských etapách jsem si v úterý zajel proběhnout trénink do Sosnové. V poledne dorazili Pavla s Kubou a večer i zbytek výpravy. Ubytovací kapacita koupaliště se dost zmenšila a tak se prostor nakonec dost zahustil. Závody probíhaly celkem standardně - téměř bezchybná organizace, pěkné terény (střídaní mapově náročnějších a jednodušších etap) a tratě, údajně moc pěkný čtvrteční Mikrosprint (stříbro pro Kubu a bronz pro Pavlu) a (opět údajně) hojně a hlasitě probírané Pivní štafety. Závodníků ze zahraničí přijelo zhruba stejně jako předloni, ale Čechů dost ubylo, takže nakonec po lese pobíhalo asi 1 300 závodníků (v pátek nás ještě doplnili Patrik, Lada, Maruška a Eliška). První etapa na mapě Hraběcí cesta byla hodně náročná jak mapově, tak i fyzicky. Druhá etapa byla naopak běžák proložený několika technickými pasážemi. Následovala nejtechničtější etapa - krátká trať na Dědových kamenech. Čtvrtá etapa opět běhavější a na závěr Půlnoční stráň na okraji Nového Boru, kde se předloni (nebo už jsou to 4 roky?) běžel nočák. Ve velmi silné konkurenci se nakonec do první desítky celkového pořadí prosadila jen Pavla (9. v D35), když v jednotlivých etapách bodovali Pavla a Eva (3×), Pedro (2×), Vojta a Kuba (1×). Závěrečné balení stanů ještě osvěžil řádný slejvák. 8.8. - V sobotu skončil třetím závodem seriál Mountain Challenge. Běželo se tentokrát v Čechách, v Krkonoších a tak jsem si mohl po třetí Novoborské etapě odskočit do Špindlerova Mlýna. Tentokrát jsem běžel s osvědčenou partnerkou a tak jsme se do cíle dostali oba. Start tradičně půlnoční a stejně jako v Jeseníkách nejdříve společný poklus ke startu ostrému (cca kilák). Těsně po půlnoci je odstartováno a my se vydáváme vstříc horám, tmě a dobrodružství. Divoženky (Martina opět s Magdou) jsou tentokrát ve formě a tak je naposled vidíme asi dva kilometry po startu. Potom už nám mizí. Začínáme na Horní Mísečky, potom sešup na Dolní, Čihadlo, Dvoračky... Potom se začíná stoupat na Labskou a od ní po modré kolem Labských vodopádů (lehce zabloudíme na vyhlídku, kterou si ovšem musíme nasvítit :-)).Následuje dlouhý seběh po kamenité cestě a poté asfaltce až k první občerstvovačce ve 3:40 na 26. km. Následuje stoupačka nádherným údolím Bílého Labe. Jdeme celkem pomalu a tak se nám začíná rozednívat a my se můžeme kochat. Před šestou jsme na Sněžce (tady ztrácíme na Divoženky lehce přes 20 minut) a následuje pasáž, kde nejvíc ztrácíme. Sestup na Růžovou horu a Růžohorky Evu dost bolí a tak místo běhu velmi pomalu popocházíme. Cestou dolů do Velké Úpy sice občas popoběhneme, ale cesta moc neubíhá. Ani na druhé občerstvovačce (asi na 46. km) se raději moc nezdržujeme a hned pokračujeme. Máme před sebou jednu pánskou dvojici a tak ji začínáme stíhat :-). Začíná se opět stoupat (čeká nás ještě asi 650 metrů na Liščí) a přestože naše tempo není nijak závratné, pány při stoupání dojíždíme. Při přechodu na zelenou u Vlašských boud dokonce ojíždíme další pánský pár. Pánové váhají kudy se dát a tak raději kontroluji postup na GPS. Pokračujeme na Lučiny, kde před sebou vidíme další (tentokrát smíšený) pár. Pomalu se blížíme a při výstupu na Liščí je volný tempem ojíždíme. Kolem Bufáče na Dvorskou (Evin druhý

19

domov :-)), kousek po žluté a u Klínovek na modrou. Potom už jen sešup po cestě až na sjezdovku na Svatém Petru. Evu kolena bolí už opravdu hodně a tak jdeme na pohodu, ale přesto už nás nikdo nepředběhl a my po více než jedenácti hodinách slézáme sjezdovku jako třetí mix. Následuje hygiena, gulášek a polehávání, neboť vyhlášení je až v šest. Divoženky nakonec podle očekávání nejlepší ženy (daly nám nakonec víc než jeden a půl hodiny). Skvělý seriál, krásný závod a tak pokud se poběží za rok znovu (a vypadá to, že ano), dá se počítat i s naší účastí. 9.8. - Zuzka s Marianem běželi o víkendu kvalifikaci na MS v běhu do vrchu v České Třebové. 22.8. - Pěkné prázdniny se běžely opět v Kacanovech. Tradiční tři etapy ve dvou dnech, tradiční krásné a obtížné skalnaté terény, tradiční kempovací louka (tradičně zabahněná :-)), tradiční sobotní zábava (tradičně bez nás :-)). Prostě tradiční paráda. Sobotní etapy jednodušší, i když odpolední sprint nebyl zadarmo. Nedělní klasika - lahůdka. Z pěti borců se do elitní desítky dostala nakonec jenom Eva. 29.8. - Poslední prázdninový víkend opět na západě. Baník Sokolov pořádal Sokolovský krvák třídenní OB závody v Šindelové. Terény jsme na jaře testovali při dlouhé trati a tak jsme věděli, do čeho se vrháme. Závody jako vždy - nepřelidněné a pohodové. V pátek vyrážíme až ve čtvrt na tři a když se nám cestou podaří párkrát zakufrovat, dorážíme do centra v čase 15. Startuji v 31 a tak se rychle převleču a běžím na start. Dvě a půl hodiny vedra v autě, výklus na start a už cestou na dvojku se dokážu soustředit jenom na to, jak se v cíli pořádně napojím. Nakonec zvládám devět kelímků :-). První etapa - krátká trať v jihozápadní části mapy Teich (klacky pod nohama a šílené vedro), druhá etapa - klasika na mapě Skřiváň (v prostoru s minimálním převýšením, nejmenším počtem cest a největším počtem bažin) a třetí etapa - klasika na mapě Favorit (díky větvím a po sobotním dešti hodně náročná podložka). Ke zpestření závodů přispělo i počasí - pátek vedro, sobota zima a déšť, neděle tak akorát - a sobotní noční štafety na mapě s noční (černobílou) úpravou (tady jsme podali famózní výkony :-) a vyběhli si skvělé třetí místo). Skvělé závody jsme si užili a navíc i nějaké medaile posbírali. Pedro první (H45), Vojta druhý (H55), Anežka po dvou třetích místech ve třetí etapě diskla, páté Pavla (D35) a Zdenička (D18) a šestá Eva (D55). 5.9. - Pavla s Kubou a Vaškem běželi páteční MČR ve sprintu. Pavla skvěle čtvrtá, hoši ve třetí desítce. Sobotní klasika obdobná. Článek taky bude. 8.9. - Pavla: V pátek naše elita vyrazila na MČR ve sprintu do Boskovic. Boskovice jsou daleko, tudíž jsme naštěstí naplánovali odjezd s dostatečnou rezervou. Naštěstí znamená, že zhruba v době našeho odjezdu z Berouna se na D1 za Jihlavou stala dopravní nehoda a D1 byla na několik hodin téměř neprůjezdná. Moji navigátoři však zvolili vhodnou objízdnou trasu a tak jsme se bezpečně a včas dostali do Boskovic. Mistrovské kategorie měli předepsanou karanténu a díky dopravní zácpě ji mnozí borci nestihli a jak organizátor dopředu inzeroval, dopravní zácpa není omluvou k nedodržení karantény. Jelikož já měla do startu spoustu času, pronikla jsem do zakázaného prostoru a objevila úžasnou kavárničku s delikátními zákusky a s výhledem na kontrolu a zbývající čas trávila pohledem na pobíhající mistrovské kategorie. Boskovice jsou poměrně staré město se zámkem, starou židovskou čtvrtí s křivolakými uličkami a malebným náměstím, což tvořilo i větší část závodního prostoru. Prostor úžasný, zato však zákeřný a většina ostřílených borců se dopustila spousty chyb, které se bohužel nevyhnuly ani nám a bylo z toho 27. místo pro Kubu v H16 a 28.místo pro Vaška v H20. Mě sedla trať o trochu víc a i přes jednu minutovou chybu to stačilo na 4. místo v D35. .....vydali jsme ze sebe co šlo, soupeři prostě byli lepší...tak třeba příští rok v Děčíně. O víkend pokračoval pod taktovkou stejného pořadatele (KOB Konice) v nedalekém Melkově žebříček A a B - Morava, který se nás sice netýká, ale nechtělo se nám jet na otočku jen na sprint. Bylo rozhodnuto, že zůstaneme na sobotní klasiku a půjdeme všichni jednadvacítky. Kluci šli H21C, parametry trati napovídali (8,9 km, 400m převýšení, 10 kontrol) že to bude asi maso. Na nás byl pořadatel trochu milosrdnější (D21B). Musím konstatovat, že naše české hvozdy jsou daleko zábavnější, byla to "nudná" klasika v šíleném vedru, velkým převýšením a jinak nezáživnou mapou. Většina postupů byla ideální oběhnout po cestě, jakmile člověk zkracoval, byla velká pravděpodobnost, že se zaseká v kopřivách a trávě letos obzvláště narostlé (ještě že jsme všichni vyššího vzrůstu ..). Poté následovala dlouhá cesta domů a nijak jsme nelitovali, že nezůstáváme na neděli. 8.9. - Pavlína: CCC - Courmayeur Champex Chamonix.CCC - Courmayeur Champex Chamonix Letos jsem si splnila další ze svých snů – zkusila jsem oběhnout kousek Mont Blancu. K tomu mi posloužil„ dětský závod“ - nejlehčí ze 4 tras v rámci Ultra-Trail du Mont Blanc. V prosinci jsme se s Martinou jen tak zkusily zaregistrovat, jestli nás vezmou a ono to vyšlo. Času bylo pořád dost, tak jsem tento dlouho dopředu přihlášený a zaplacený závod odsunula někam dozadu.Ale čas nazrál a my jsme ve čtvrtek 25.8. dojeli do Chamonix. Tady to fakt žije – běžci, horolezci, vyznavači paraglidingu a

20

jiní nadšenci byli všude okolo. Krásná atmosféra. Na náš závod jsme měli předepsanou povinnou výbavu, která se stala terčem mojí kritiky. Zdálo se mi toho strašně moc a všechno muselo být nepromokavé, nejlépe Gore-texové. Navíc litr vody, ze kterého se nesmělo pít. Nepromokavé rukavice, teplá čepice, nepromokavá bunda a kalhoty – kdo to kdy viděl, aby se v tomhle běhalo? Ale všechno jsem si posháněla a postavila se před pořadatele, kteří dle seznamu kontrolovali jednotlivé položky. Prezentace, vydávání čísel, kontrola povinného vybavení, čipování – vše běželo jako na drátkách. Po odbytí všech těchto formalit jsem začala být nervózní – jenom abych to zase zítra nezabalila! V sobotu nás autobusy převezly tunelem do italského Courmayeuru, odkud se má v 10 hodin startovat. Asi čtvrt hodiny před startem se řadíme do startovních koridorů. Vybíhá se ve 3 vlnách, podle toho, jaký si kdo napsal očekávaný cílový čas. My jsme byly s Martinou drzé, napsaly jsme si 22 hodin, takže můžeme do 2. vlny. Ještě před odstartováním hlasatelka něco říká anglicky a francouzsky, všichni pozorně naslouchají, asi to je důležité. Nerozumím, nechápu, ale pak mi kdosi dvěma větami objasnil, že se z důvodu nepřízně počasí trasa zkracuje o 5 km a 500 výškových metrů. Na startu je mi to docela líto, později to kvituji s povděkem. Chvilku po čtvrt na jedenáct odstartovala naše vlna. Kravské zvonce zvoní, lidi fandí, hraje písnička z Posledního mohykána – trochu zaslzím, ale hlavně už se těším na akci. První úsek nás čeká velké převýšení po úzké cestičce. Nohy by běžely, ale souvislý had lidí to nedovoluje. Tak alespoň předbíhám a cpu se dopředu. Jenom musím dávat pozor, abych nezakopávala o hůlky ostatních. Nahoře je krásně. Slunce a hory. Akorát není čas se kochat, protože po úzké cestičce se za mnou tlačí masa běžců. Pokračujeme po vrstevnicové cestě a potom dolů do Arnuvy na občerstvovačku. Tady je dav lidí a všichni fandí. Rychle se napít a zase vzhůru. Stoupáme na Grand Col Ferret do 2533 m n.m. a je to nekonečný kopec. Ale jinak je tu krásně. A tak to jde nahoru, dolů. Nohy začínají v sebězích tuhnout, jak tohle dopadne? První velká občerstvovačka asi po 35. km La Fouly. Je mi moc fajn, nohy se zase srovnaly, žaludek přijímá, tak hurá dál. Na metě maratonu jsem po necelých 6,5 hodinách. Trochu musím krotit svoji euforii. Taky mě „rozčiluje“, když mě někdo předběhne. Zrovna se na mě zase někdo tlačí, ale cesta je tu široká, uhýbat nebudu, může mě předběhnout stranou. Zatáčka o 180o a běžec to střihne o 5 metrů a už je přede mnou. V duchu mu nadávám a najednou zakopnu a už letím. Výsledkem jsou odřená kolena, díra v dlani, naražené zápěstí a kamínky v puse. Hned ke mně přiskočili dva běžci, ale říkám, že vše je OK, tak zase můžeme pokračovat. Na další velké kontrole v Champex po 50. km mi už stávkuje žaludek, nic do něj neleze. Tuším, že odtud už to bude boj. Takže zase dál, jenom tempo upadá. Po seběhu do Trientu na 65. km začíná pršet a je nutno nasadit čelovku. Odtud nás čeká 700 výškových metrů a to je fakt nekonečný kopec. Navíc je mi už vyloženě špatně, několikrát si musím ulevovat, je mi zima a všechno je špatně. Psychička žádná. Ale každý kopec jednou končí. Už vůbec nemůžu běžet, žaludek mě moc bolí a už dlouho jsem nic nejedla. Sil není nazbyt, jdu už jenom silou vůle. Přicházím na poslední občerstvovačku i když bych radši brala cíl. Vcházím do stanu a jenom zachytím pohled dvou zdravotníků. Koukli se na mě a už mě drží pod křídlem a vedou na lehátko. Klepu se zimnicí, vůbec to nejde zastavit. Zdravotníci mě balí do termofolie a ukládají na lehátko pod 3 deky. Pořád se klepu, nejde přestat. „Tak my zavoláme do cíle, že tady končíš, viď?“ „Neee, já to dojdu“. Potom usínám a po probuzení zjišťuji, že jsem si pospala 2 hoďky, ale je mi teplo a žaludek nebolí. Vypiju čaj a vyrážím na poslední úsek. Je mi zase dobře, akorát bez jídla mám málo síly. Ale Chamonix se blíží. Ačkoli jsem 904. v cíli a prší a je zima, jsou tu davy fandících lidí včetně dětí. Je to nádhera a konečně se můžu zastavit. (Ještě že jsem měla tu povinnou výbavu, jinak bych snad zmrzla :-).) 9.9. - Jak jsme běželi poprvé (a možná ani ne naposled) Beskydskou sedmičku. Po loňské účasti na 5BV (a rogainingu) se nám v Beskydech zalíbilo a proto jsme si s Honzou domluvili i letošní ročník s tím, že nejdříve ještě potrénujeme při Beskydské sedmičce (já si ještě střihnul Mountain Challenge). Že se pro nás stala závodem významným dokazuje i to, že chudák Pavla musela kvůli němu odložit o týden svatbu, aby se jí mohl zúčastnit i zaneprázdněný otec (Honza). Ten pečlivější z nás připravil itinerář cesty vlakem do Frenštátu, ale Vláďa Hora se nakonec rozhodl vyrazit též, a poněvadž začátkem září bývám ze zaměstnání dost orván, rádi jsme přijali výzvu Magdičky ke společné cestě autem. Po dokončené páteční šichtě vyrážíme po jedné hodině do Prahy, kde se na Čerňáku připojujeme k Vláďovi s Magdou. Vláďa ještě stále doléčuje zranění z jara (Magda běžela s Janou, která z Opavy dorazí sama) a tak nám dělá řidiče. Před sedmou dorážíme do Frenštátu, kde už je docela husto. Začínáme první částí, samotnou prezentací. Nejdříve se postavíme do fronty na změny a dohlášky, která se vůbec neposunujeme, ale když zjistíme svůj omyl (ani ne 5 minut) jsme odprezentováni během dvou minut. Jdeme se ubytovat, neboť další část - čipy a trička je silně ucpaná (fronta má několik desítek metrů). Vyfasujeme pytel na věci, dohodneme se, že pro čip půjdeme až na konec a zaléháme v tělocvičně na podlahu. Necelou hodinu před startem (po osmé) se rozhodujeme, že tedy už začneme něco podnikat. Převlékáme se, balíme do batohů povinnou výbavu, jídlo a pití. V půl deváté jdeme pro čipy a opět se zadařilo - vše vyřešeno za pár minut, jen trička

21

musíme balit s sebou. Na zcela zaplněné náměstí je to kousek a tak před třičtvrtě na devět dorážíme do kotle. Na taktice jsme se shodli: Díky tomu, že se běží s čipy a měří se výhradně čistý čas od startovního koberce k cílovému (výborný nápad) půjdeme až úplně vzadu, abychom se nemuseli mačkat a aby se nám lépe předbíhalo. Nejsme si při pohledu na tu masu úplně jistí, zda to bude to pravé, ale když v devět začal závod přesunem závodníků na ostrý start (asi jeden a půl kilometru od startu) a dav se nijak výrazně nepohnul, odcházíme opačným směrem do baru na WC a pohovoříme s obsluhou. Náměstí se postupně vyprazdňuje a nás se zmocňují pochyby a tudíž raději do, už řidšího, pole závodníků vyrážíme též. Lehce se procházíme s davem, ale natěšený Honza lehce přidává a tak začínáme předcházet dost borců ještě před startem. Když začne ohňostroj (to když zřejmě ti první vybíhají z ostrého startu), tak už občas i popoběhnem. Na start se dostáváme ve 21:21, ale to už jsme předešli a předběhli několik stovek soupeřů :-). Za startem už se definitivně rozbíháme. Honza, který se vždy bojí mých rychlých startů, tentokrát překvapivě v čele. Štrůdl se táhne silnicí a tak můžeme pěkně předbíhat po chodnících, kde nám uhýbají i skupinky fandilů. Za sebou slyšíme, že asi nevíme co nás čeká, nebo jsme fakt borci. Co nás čeká tušíme asi dost dobře, ale moc borci fakt nejsme :-)). Trať vede po rovině nebo do mírného kopce a běží se nám celkem pěkně. Po pár minutách přebírám vedení (držím stálé tempo, ale Honza lehce přibrzdí), běžím po tmě, jenom když se potřebuji prodrat rozsvítím a poněvadž VoiToi lampa dobře simuluje auto, dav se vždy rozestoupí. Už cestou na nultý vrchol (Velký Javorník) dobíháme Pavlínu (běží s Martinou a obě před týdnem absolvovaly obdobný cirkus v okolí evropské hory číslo 1 - Mont Blanc), chvilku pokecáme, vydýcháme se a tlačíme dál. Na Javorník se dostáváme za 45 minut a je za námi něco přes šest kilometrů. Následuje téměř pětikilometrový seběh na Pindulu (sedlo). Cesta je občas hodně krkolomná, pak se nabíhá na silnici, kde předbíháme asi pět dvojic (mezi nimi i Kladeňáky - Zdeňka s Vaškem). Drobný problém se značením trati a přebíháme odbočku modré značky. Zjišťujeme to brzy a tak se vracíme, zatímco asi dvě stovky borců přeběhli a pokračovali sice po lepší cestě, která však byla delší (tady zřejmě předbíháme zabloudivší Magdičku). V sedle se přebíhá hlavní silnice s asistencí policie a vidíme zabloudivší davy přibíhající zleva. Máme za sebou 80 minut a skoro jedenáct kilometrů. Začínáme opět stoupat a mně se nedělá úplně dobře. Zatím jsem sice na Honzu párkrát chvilku čekal, ale cítím, že se karta začne brzo obracet. Po dvou hodinách jsme na Velké Polaně a já jsem ještě před první vrcholem dost prošitej. Výstup na Radhošť je už lehce volnější - dvě a čtvrt hodiny a 16 kiláků. Následuje sešup po zelené (loni jsme ho běželi na závěr 5BV) do Ráztoky. Konečně první občerstvovačka :-). Nemám ve zvyku na občerstvovačkách příliš zevlovat a tak natlačím banán, meloun a něco cukrů, kelímek ionťáku a kelímek vody a běžíme dál. Není mi dobře a při výstupu na Pustevny se mi už chce přímo zvracet. Běžíme tři a půl hodiny a mě se chce umřít :-). Trápení ovšem není konec, je třeba ještě vylézt na Čertův mlýn. Druhý vrchol máme za 4:15 a naběháno 26,5 km. V té chvíli se už jen těším, jak si při seběhu odpočinu. Šesti a půl kilometrový seběh opravdu docela pomohl a tak jsem Honzu, v té chvíli běžícího na rozdíl ode mne na pohodu, moc nezdržoval. Čeladná - druhé občerstvení, poprvé s polévkou a ani mi nevadilo, že jsem občas spolkl i kousek masa z vývaru :-). Jinak nedávám nic (cestou jsem natlačil malý gelík) a už to nevypadá, že vyvrátím celé útroby. Následuje výstup na druhý nejvyšší vrchol - Smrk. Postup na vrchol je překvapivě příjemný, neboť se nejde žádný zalamovák, ale postupuje se pořád rovnoměrně. Kousek pod vrcholem se poprvé během cesty ocitáme na trati úplně sami a nevidíme ani neslyšíme nikoho před ani za námi. Na Smrku za sebou máme maraton a téměř sedm hodin pohybu. Sestup je zpočátku hodně obtížný, neboť všudypřítomné kameny hodně překážejí unaveným nohám a místy se špatně jde (o běhu se tady mluvit fakt nedá), ale v druhé části se lehce rozbíháme a v Ostravici si po osmi hodinách a padesáti kiláčcích dáváme další polévku. Přesto, že umírám, vyrážím na Lysou hned, abych mohl jít pomaleji. Honza pauzu prodlouží a potom mne postupně dochází. Krásně to vychází - společně urážíme posledních asi 400 metrů na vrchol. 58 kilometrů a necelých deset hodin. Na vrcholu potkáváme Vláďu, který spal nedaleko a který nám oznamuje, že Magda s Janou ještě neproběhly (to jsme do té doby nevěděli) a že jsme třicátí. Dvě třetiny trati a zároveň nejvyšší vrchol za námi a tak se domnívám, že už to snad půjde hladce. Do Krásné lehce seběhneme za necelou hodinku, občerstvíme se (já stále hodně lehce) a ani nečekáme na polévku, kterou právě přivezli. Následuje Travný. Když jsem si cestou na Čertův mlýn představoval svoje parte, bylo mi vlastně ještě celkem dobře. Necelé tři kilometry s nastoupanými sedmi sty metry jsme šli hodinu a čtvrt a nebýt Honzova nápadu, asi bych tam bídně zahynul :-). Ve všech kopcích jsme si to obvykle krásně šinuli a v tom to za námi začalo klapat a tyčkaři (Honzův termín) nás začali dojíždět a později i ojíždět. V sebězích a na rovinkách jsme jim sice utíkali, ale oni nás stále doráželi ve stoupáních a navíc vypadali tak nějak méně unavení :-). Cestou na Travný, když už jsem ani neviděl ani neslyšel, mne kus pod vrcholem dorazil Honza opírající se též o tyčky. Lesní výroba - HolzCarbon - ale očividně fungovaly. Přes svoji počáteční nedůvěru jsem si nechal od mistra dvě hole vyrobit a ejhle - ono to k něčemu bylo. A tak se z nás stali tyčkaři a pokud bude nějaké příště, tak už jenom s holemi :-). Na Travném je to 68 km a na

22

trati už jsme 12 hodin. Z Travného se sice běžet dá, ale ani jednomu z nás se moc nechce a tak na Morávku dorážíme až za hodinu. Cestou se ještě pod sjezdovkou pod Malým Travným stavíme na kofolu a s ní nás definitivně opouští bojovnost. Na Morávce dáme poslední polívčičku, pokecáme s pořadateli - dozvídáme se, že nejlepší jsou už v cíli a že před Kateřinou Neumannovou máme dost náskok :-)). Na Ropici už pochodujeme dost vlažně a nijak to nehrotíme, takže tělo konečně začíná být v pohodě. Necelých patnáct hodin a 80 kilometrů. Následuje postup do Šindelné, kde se trať závodu rozděluje na Sport a Hobby. Není co řešit - jdeme do leva a dokonce se rozbíháme a běžíme až nad sjezdovku do Řeky. Sjezdovka do Morávky nic moc (scházeli jsme ji pozadu abychom pošetřili kolena :-)), ale tohle byl masakr. Kolena už dost protestovala, ale navíc se šlo v kamenech, což znamenalo, že to pekelně klouzalo a já se pořád povaloval po zemi. Následoval už jen slíbený zlatý hřeb. Přímý výstup na Velký Javorový. Zlatý hřeb dost zklamal, neboť značení bylo mizerné a ani postup nebyl moc dobře vymyšlen. No co, průměrnou rychlostí 3 km za hodinu vrchol dobýváme a razíme poslední dva kiláky do cíle. Tady už to jde a my dorážíme za necelých 17 hodin do cíle. 90 kilometrů a 5302 metrů převýšení (hodinky se docela shodly 5255) v nohách jsme přežili. Povzbuzení před cílem bylo milé a i péče v cíli potěšila. Lehce se občerstvíme, promluvíme s Vláďou, který sem také dorazil, společné foto a jdeme na autobus. Vzhledem k situaci, která později v dopravě nastala, máme štěstí, že nasedneme a jede se. Mikrobus v pohodě, autobus poté řízen člověkem, který pořádně neví kudy a kam, ale nakonec nás do města dovezl (ne všichni měli to štěstí :-)). Dáme teplou sprchu a vyrážíme do asijského bistra doplnit kalorie. Mě bolí horní patro, tak opět moc nejím (alespoň mi zbude na ráno). Krátká obchůzka a následují kopyta hore. Ráno nás pořadatelé opět příjemně překvapili, když dodali jogurty, mléko a müsli ve větším než malém množství. Monstr akce měla na závěr i monstr vyhlášení. Výtečně zaběhly dámy - Magda s Janou vyhrály ty nejzkušenější (šli kousek přes 20 hodin) a Magda přebírala cenu od opravdové sportovní legendy Jiřího Rašky, kterého si (prý) i líbla :-). Pavlína s Martinou vyhrály prostřední kategorii, ale poněvadž jely domů hned v sobotu na pódiu se neukázaly. Největší loseři jsme byli (jako vždy) my - celkově osmadvacátí a v kategorii osmí. Holt musíme ještě potrénovat a příští rok s tyčkami (možná) uvidíme. Celý závod měl dvě negativa doprava z cíle (nás se to vůbec nedotklo, ale rozsáhlá diskuse na stránce závodu ukazuje, že to se fakt asi nepovedlo) a závěrečné stoupání z Řeky šlo asi taky připravit lépe. Na druhou stranu těch pozitiv byla celá řada - krásná trať v krásné přírodě, výborně značené (až na ten konec :-)), skvělé občerstvovačky, milí a vstřícní pořadatelé,... . V životě jsem neběžel žádný oficiální maraton, neboť nemusím silnici a masovou účast. Tentokrát musím uznat, že i občasná výtečně připravená masovka může mít něco do sebe. Hned po doběhu jsme se shodli (a vůbec na trati to mezi námi fungovalo tak nějak bezdrátově výborně), že ten příští rok to asi budeme muset (s tyčkami) zkusit. Pro zájemce o start příští rok (a nejen pro ně) je tady mapa s naší trasou a rychlostí našeho postupu. 12.9. - Pátým a šestým kolem pokračoval Český pohár štafet. V sobotu pořádali Klokani ve Smržově. Placato, světle zeleno a rychlo. Našim štafetám se moc nevedlo, ale dorostenci pár potřebných bodů přece jenom vyběhli. Odpoledne se běžel moc pěkný městský sprint v Jaroměři, kde se většině našich borců zadařilo - Pajdas mezi dorostenkami :-) kousek za první desítkou, Pavla s Kubou do dvacítky a Vojta desátý. Vašek s Markem ztrácí na běhu, Pedro pomalý a ještě vynechal kontrolu :-(. Večerní restaurace - spíš parodie (ale alespoň jsme večer jeli na jejich wifinu :-)). Nedělní štafety (oblastní přebor) pro změnu v kopcích nevyšly dorostencům, ale bodíky nakonec byly a tak se borci na MČR nominovali :-)). Muži nakonec nedoběhli, vetoši na slušném šestém místě. 12.9. - Láďa: O víkendu jsme vyrazili s Kubou na „západ“ do Nejdku na jejich 16. a 17. závod OŽ. Sobotní krátký závod se konal přímo v Nejdku na mapě „Limnický vrch“. Trať byla mapově velmi pestrá, kopcovitá a po ranním deštíku i lehce „klouzatelná“. Centrum nedělní klasické etapy bylo asi 2 km od Nejdku v Pozorce. Běželo se na mapě „Kozí díl“ , i když občas to bylo spíše pro kamzíky. K náročnému kopcovitému terénu se tentokrát přidalo i horké letní slunko a tak byl pobyt v lese dost výživný. Po oba dva dny se Kubovi velmi dařilo (2 x první místo v H10), já tradičně běžel vlažně (aspoň v neděli to stačilo do desítky). Příjemný víkend jsme si navíc zpestřili výletem do KV Arény na ME ve volejbalu a fanděním našim reprezentantům v jejich vítězném úvodním utkání proti Portugalsku. 14.9. - Hezké počasí (a hrozba pokuty) tentokrát pomohlo mapovému tréninku. Běhalo se na Dědu. Postaveny byly dvě tratě: Middle - 1. Vašek 27:13, 2. Pajdas 30:30, 3. Kuba Š 46:25, 4. Barča 49:15, 4. Kuba K 51:35, 6. Ota 54:14; Hvězda: 1. Terka 7k., 2. Pepča a Verča 5k., 4. Anička 4k., 5. Honza, Anča, Želva a Barča 3k.. 17.9. - V Bečově se běží MČR na klasické trati. V dnešním semifinále skvěle zaběhl Vojta (4. v H60) a velmi dobře i šestá Eva (D60), kteří jediní poběží zítra hlavní finále. 18.9. - V neděli se v Bečově běželo finále. Zatímco v mistrovských kategoriích jsme se opět nedočkali výrazného výsledku, vetoši bodovali. Eva (D60) vyběhla výborné šesté a Vojta (H60) dokonce skvělé

23

třetí místo a tudíž první historickou veteránskou berounskou medaili na klasické trati! 23.9. - Kristina: ...musím napsat potěšující zprávu o naší reprezentaci České Republiky respektive Loko Beroun v Itálii. V Dolomitech se konal italský šampionát na klasické trati a ve dvoučlenných štafetách. Celý týden probíhaly individuální tréninky v okolí Bellamonte. My jsme si zkusili jeden trénink v sedle Malga Rolle. Nejdřív jsme jen projížděli přes tohle místo a všude kolem jen hory a pastviny a horské chaty, no kde tady máme sakra trénovat? Dojeli jsme si pro mapku za 3 eura a vrátili se na Malga Rolle a vida, našli jsme zajímavý les, takový jeden velký svah s potůčky a skalkami. Tohle ale nebyl terén podobný sobotnímu mistrovství, na které jsem se těšila hlavně kvůli otevřeným terénům. Ačkoli jsem nevěděla jak se řekne italsky prezentace, nebyl to až takový problém se odprezentovat. Mrzí mě, že já se snažila mluvit s Italama jejich krásnou řečí a oni mi odpovídali anglicky, syčáci. "Slyším tady češtinu, ahoj Češi..." to se najednou na prezentaci objevil zčistajasna Škorpil a zavalil nás informacemï, že se jede na start lanovkou a že štafety jsou tu dvoučlenné. Ani jedno jsem mu nevěřila a obojí byla pravda. účast na mistrovství odhaduji asi jako na našich béčkách, akorát se zahraničními běžci. Počasí nám přálo a kdybych už nebyla spálená, tak dnes bych rozhodně chytla barvičku od stání na doběhu a dvouhodinového čekání na Honzu Picku. Nakonec jsem se dočkala, po 198 minutách přiběhl do cíle jako jeden z posledních závodníků. Honza se omylem přihlásil do M-35+ a ti to měli úctyhodných 10,9 km a převýšení 315 m. No a na ten start se ptal jak dlouho to trvá lanovkou, tak mu italsko-anglicky řekli, že 25 min. Ve skutečnosti se jelo lanovkou 10 min do mezistanice a dalších 35 min se šlapala další sjezdovka pěšky. To byla jediná chybička v organizaci. Já jsem start stihla v pohodě, ještě jsem si zaběhla připravený zahřívací závůdek připravený cestou na start a zbytek času jsem se kochala pohledem na hory. Hned na jedničku je to otevřeným terénem, ale je to blízko, žádný problém. Dále se orientuju podle malých domečků na loukách, ťukám jednu kontrolu za druhou, postupy jsou krátké, na mapě desítce je vše dobře čitelné. Běží se mi dobře a jako už dlouho ne si závod užívám a v cíli mám čas 39:39 na 3,4 km, s čímž jsem více než spokojená. nakonec je z toho druhé místo z 23 holek v kategorii W-B, něco jako Téčka u nás. Nemohla jsem běžet hlavní kategorii, neboť bych musela být v našem rankingu do dvoustovky. Hlavní mužskou kategorii vyhrál bourák Mamleev a ještě za Česko bodovala Jana Škorpilová ve W-35 třetím místem. Vyhlášení jsme si nenechali ujít a šla jsem si stoupnout na podium a velmi mě překvapily ceny: půl kila sýra, šunka, mošt, sušenky, těstoviny...holt Itálie je země krásná a štědrá. Určitě se sem vrátím :)odkaz na výsledky; tady je ještě odkaz na pěkné video ze závodů.V první půlce je sobotní klasika a Mamleev s číslem 1 a v druhé půlce jsou štafety, na kterých jsme nebyli. a jsem trošku zmatená, protože v pokynech psali že se běhají dva úseky a na videu jsou vidět tři běžci a běžkyně...tak nevím.... toť vše. 27.9. - Když se všechno sejde - centrum, terén, tratě i počasí - vzniká opravdový Zážitek. Víkendové závody uzavřely žebříček B. Liberečtí pořádali "béčka" jako doprovodný závod Světového poháru a fakt se jim to povedlo. Co je dobré pro lyžaře-běžce, bylo dobré i pro nás - aréna ve Vesci měla všechno co mít měla - na velké obrazovce se sledovalo i dění v lese. V sobotu se běžela krátká na mapě Mojžíšův pramen, v neděli krásná klasika na mapě Císařský kámen. Mezitím jsme ještě stihli v sobotu v podvečer i výlet na Ještěd. V sobotu se do desítky vešla Eva a Kuba, v neděli Eva s Vojtou. 28.9. - V Praze na Chodově začal sprintem středočeský oblastní žebříček. Běželi Marek, Patrik a Maruška. 28.9. - Středeční mapový trénink jsme tentokrát přesunuli do Litoměřic a okolí. V rámci druhého ročníku Litoměřického tulipánu se zde běžely tři sprintíky (hlavně ten třetí lehce protažený), většinou s volným pořadím kontrol. První etapa na mapě Ploskovice č.p. 1 - totální maso - 31 kontrol a spousta možností sběru. Velký problém ohlídat, aby člověk sebral všechny a pokud možno razil každou pouze jednou. Druhá etapa startovala v poledne u autobusového nádraží. Mapa Střelecký ostrov - menší počet kontrol, delší přeběhy a čtyři povinné postupy. Na závěr téměř pět kilometrů po městské dlažbě v centru, dva povinné postupy, spousta schodů, úžasná záležitost. Kontrol bylo nakonec v nejdelší variantě celkem osmdesát. Všechny ovšem z nás dokázali orazit jen Kuba K (H18) a Kuba V (H21). Ostatní buď šli kratší tratě nebo si šoupli alespoň jednu diskotéku :-). Nejúspěšnějším borcem byl Oťas, který naprosto suverénně vyhrál mezi žáky (H14). Ostatní (jako vždy) běželi skvěle, ale o kousek pomaleji (nebo nepřesněji) než soupeři. 30.9. - V Žebříčku A - 34. Zuzka (D20). V Žebříčku B - 6. Kuba (H16), 9. Pavla (D35), 10. Marek (H18) a 14. Vojta (H60). 2.10. - Oblastní žebříček pokračoval druhým podzimním kolem. Sparta pořádala v Čísovicích na revidované mapě Plazy jih. Mapa úplně dokonalá nebyla, ale bylo hezky v lese i v centru, tudíž pohoda a spokojenost. Běžela se dost dlouhá "krátká" trať (poctivých 7 kiláčků) s časem vítěze těsně pod padesát (je fakt, že ti nejlepší jsou ve Švýcarsku a tak nepřijeli :-)). Účast byla hojná (v našich

24

barvách běželo 28 (!) borců), ale medaile vyběhli pouze Láďa (jasné zlato v H12, kde se pěkně předvedl i Kuba), Mára (stříbro v H18), Tomáš (bronz v H45L) a Pajdas (brambora v H14 :-)). 5.10. - Výsledky dnešního mapového tréninku (1. úsek štafet): 1. Pajdas 36:22; 2. Kuba K 37:49; 3. Zdenička 50:20; 4. Aneta 61:18; 5. Martina (-2k) 98:32; 6. Adam (-3k) 69:36; 7. Anetka (-3k) 69:42; 8. Šopy (-3k) 69:43; 9. Placka (-4k) 99:47; 10. Terka (-4k) 99:57; 11. Pepča, Anička a Lucka (-7k). Limit 100 minut, velké kopce. 5.10. - Ranking na konci září: 156. Pavla; 313. Zuzka; 344. Kristina; 460. Zdenička; 603. Eva T; 612. Anička; 777. Eva H; 281. Pedro; 309. Vašek; 473. Kuba; 640. Vojta; 654. Tomáš; 750. Marek; 999. Pavel K; 1035. Honza; 1189. Oťas; 1194. Patrik. 10.10. - Víkend přinesl poslední dvě OB mistrovství ČR. V sobotu se běžely štafle a v neděli družstva (a žákovské oblastní výběry). Centrum bylo umístěno krásně uprostřed lesů, ale skoro dva kilometry do kopce k němu daly zabrat. Informovanost diváků byla problematická i když oba hlásiči hlásili jako o život, neboť hnusné počasí značnou část obecenstva zahnala do stanů, kde bylo kulový slyšet. Jinak ovšem centrum výtečné. Terén také povedený, ale kontroly často v místech okrajů rozplizlých hustníků, kam se asi dávat nemusely. Dešti se asi úplně nevyhnul nikdo, ale především ti, kteří v lese pobyli, si mohli vychutnat i kroupovou smršť. Našim jediným zástupcům v MČR - dorostencům - se moc nedařilo a všichni se stejnou měrou zasadily o 29. místo (získali jen dva body do Českého poháru štafet a obsadili celkové 31. místo). Více se dařilo veteránům, když dámy (ve výrazně větší konkurenci D135) obsadily 20. a pánové (H165) osmé místo. Z OPEN štafet doběhla úspěšně do cíle jen jediná. Odpoledne se větší část výpravy výpravy vydala osvěžit do Bouzova (Láďův tip si pochvalovali) a zbytek si dal překrásný výklus (zkratkou) do Loštice, kde jsme byli ubytováni. V neděli se běžely družstva a nám se podruhé v historii podařilo postavit mistrovské družstvo. Dorostencům se tentokrát dařilo mnohem lépe a když ze startu hanby šli jen poslední dva a nikdo nedisknul, nadšení neznalo mezí. Nakonec skvělé 16. místo, jedenadvacet bodů a celkové 23. místo v České lize klubů. Slušně opět vetoši (DH275) - další osmé místo a tentokrát se do cíle beze ztráty kytičky dostalo i OPEN družstvo. Celkový dojem ze závodů byl velmi dobrý. Pár obrázků výborné atmosféry poslala Pavla. 11.10. - Dnešní podzimní přebor v halovém biatlonu vyhrál Kuba. Další pořadí: 2. Vašek; 3. Pajdas; 4. Marcel; 5. Zdenička; 6. Majkl; 7.Terka; 8. Oťas; 9. Aneta; 10. Verča; 11. Adam; 12. Barča; 13. Lucka; 14. Želva; 15. Anetka; 16. Anežka; 17. Standa; 18. Pepča; 19. Anička; 20. Anča. 12.10. - Mapový trénink v Kapřím počasí připravil Vašek od Lokotky. Vyhrál Pajdas před Zdeničkou a Otou. Další pořadí a podrobnosti u Vaška. 17.10. - Největší vytrvalostní extrém v ČR stojí v záhlaví závodu nazvaného 5BV (Beskydských vrcholů). Vzhledem k tomu, že vítězové v lese pobyli "jen" patnáct a čtvrt hodiny o tom lze dost pochybovat, když rogainisté bojují v lese celých čtyřiadvacet. Ale je faktem, že pro někoho strávených 33 hodin v lese za teploty kolem nuly a za sněhové vánice tím největším být může. Cesta začíná z Hořovic - Pavel s Pavlínou postupně zaplňují palubu svého VW Transporteru - v Králováku já, v Berouně Honza, na Zličíně Magdička s Vláďou. Mapy.cz radí po brněnské, tak tedy po brněnské. Z cesty si nepamatuji nic, neboť tradičně kousek za Prahou upadám do kómatu po náročném týdnu a budím se až když už se stmívá. Letos se startuje z Jablunkova, kam dorážíme před sedmou. Centrum je ve škole. Na rozdíl od loňska (velká hala) jsou k dispozici dvě menší tělocvičny, ale Honza pro nás ještě urve v té tišší místo pod žebřinami. Následuje prezentace a příprava na závod, který má startovat v deset. Větší část přípravy mi opět zabírá chrupec, neboť týdenní spánkový deficit byl značný. Před devátou dobalujeme a vyrážíme do vedlejší tělocvičny na povinný brífink (Informace k závodu z pódia; upřesnění pravidel, bezpečnost aj.). Připadám si trochu jako v práci, neboť podobná poučení dávám dětem před každou "vycházkou" :-). Ve třičtvrtě musím odejít, abych se stačil obout a nachystal hole, které mají závodnickou premiéru (zatímco Honza s nimi - jak říká - už srostl, já je měl na jediné patnáctikilometrové procházce a do poslední chvíle jsem s jejich zařazením váhal). Poněvadž jsem málo průrazný, volím demokraticky Honzu "kartičkáře", tj. nosičem karty, kterou si ovšem musí vyzvednou na pódiu společně s více než třemi stovkami dalších a potom se ještě dostat úzkými dveřmi ven z tělocvičny. Moje volba se ukázala šťastnou, když Honza vylézá ze dveří mezi prvními. V té chvíli už víme, že se nejde na vrchol číslo jedna, ale nejdříve na ostrý start (abychom se dostali na hřeben a neběželi z Jablunkova po silnici). Bahenec - místní vyrážejí ze dveří, aniž by nahlédli do mapy a pádí směre na jihovýchod. My nejdříve zaléháme k mapě a zjišťujeme, že Bahenec je asi pět kilometrů východně od Jablunkova. Zařazujeme se do hada a zhruba v 10.10 vyrážíme vstříc "Největšímu vytrvalostnímu extrému v ČR". Už od počátku se ukazuje, že znalost místních poměrů bude značná výhoda, neboť někteří borci se pouští přes louku, na kterou my jsme si netroufli, poněvadž jsme si nebyli jistí průběžností. Patnáct set metrů po startu vidíme naposled prezidenta (ČARu), který neběží s tradičním Bořanem, ale s vítězem B7 Honzou Kotykem. Přšedbíhají nás tempem, které (bohužel :-)) nejsme schopni akceptovat a tak se pouze pozdravíme a plahočíme

25

se do kopce. Na rozcestí před chatou (Bahenec) se chci vydat podle mapy doleva, ale naštěstí na nás zavolá kameraman České televize, že musíme doprava. Po šestapadesáti minutách jsme konečně na "startu". První vrchol a žádné překvapení - Velká Čantoryje (995 m.n.m.). Honza ví, že musíme na sever a tak vyrážíme hned, jen co odevzdáme startovací kartičku. Po čtyřech stech metrech potkáváme skupinku běžců, kteří modrou značku z Jablunkova neudrželi a vyloupli se kus nad Bahencem. Chvíli běží před námi a až potom se nás ptají, zda jsme již odstartováni. Když oznámíme, že start je už notný kus za námi, bez valného nadšení se vrací. S námi zůstává jen Tomáš z Nového Jičína, který je bez týmu (parťák mu onemocněl) a tak se jde jenom "kousek" proběhnout. Pokračujeme po červené s tím, že se pokusíme trefit cestu po hřbítku, která nás dovede na hraniční hřebenovku. Cesta se nám moc nezdála a tak raději sbíháme až do sedla pod Groníček, odkud po modré vyšplháme na hřeben. Potom už jen deset kilometrů po hřebenovce (po červené) na Velkou Čantorji. V 0:49 dobýváme první vrchol. Sněžení se mění v malou vánici a tak si ten "extrém" užíváme. Vrchol číslo dva - Javorový (1032 m.n.m.). Kousek po modré a poté seběh po červené do Nýdku. Běžíme ve skupince (tři týmy + s námi ještě Tomáš) a tudíž nikdo moc cestu nekontroluje a najednou zjišťujeme že červená zmizela (nakonec GPS ukazuje, že jsme se na červenou vůbec nedostali :-)), ale místo ní je tu zelená. Lehký pohled do mapy odhalí, že jsme seběhli po cyklistické červené a tak pokračujeme do Nýdku po zelené - v podstatě žádný problém :-). Začíná asfaltové období - Nýdek - Bystřice. Tady obíháme železniční trať zprava a u benzínky si kupujeme pitivo a krátce se občerstvujeme. Za tratí se na chvíli připojíme na zelenou, potom opět kus silnice a nakonec zlatý hřeb - po zelené na Malý Javorový (cíl Beskydské sedmičky). Totální zalamovák a i když jdu hodně volně, Honza se vleče kus pode mnou a na rozdíl od B7 mne nedochází. Nakonec se nahoru vyšplháme a Honza hlásí první krizi :-). Po hřebeni na Javorový to už máme (obráceně) proběhnuté, takže bez problému dohledáme druhý vrchol. Třetí vrchol je Sulov (943 m.n.m.). Hole se do kopce osvědčily, postupy jsou jednoduché, takže moje mapa je v batohu a mapu používáme jen lehce nepřesnou Honzovu, kterou má Honza umístěnu ve skimapníku. I postup na trojku je naprosto jasný. Po modré sbíháme pod Ropici (tady opět líznem trať B7) a dál už úplně jednoduše necelých 20 km po červené až ke kontrole. Až k chatě Slavíč vše podle plánu. Potom ovšem přichází totální průser. Ten osel co běží v čele si nevšimne, že se musí natlačit kousek doleva a místo toho v nepřehledné situaci zatočí doprava na asfalt a tlačí to usilovně kupředu. Tomáš s Honzou v družné zábavě oslovi uvěří a průšvih je na světě. Když nevidím téměř tři kilometry značku značně znejistím a ani dvojice před námi mi k jistotě nepomáhá. Vyndávám buzolu a zjištuji, že se právě pohybujeme na sever, přesto, že máme jít na jih. Chci se vrátit (už se dokonce vydáme zpátky), ale dobíhá nás borec, který tvrdí, že to tam zná, a že jsme určitě dobře. Chvíli za chůze sleduji mapu s buzolou a zdá se mi, že zjišťuji kde jsme - domnívám se, že jsme po Slavíčí a že jdeme k vodní nádrži Morávka. Borec nás přesvědčuje, že je to blbost, ale směr asfaltky mne přesvědčuje, že se asi lehce mýlí. Pokud přijde asfaltka zleva je to jasné. No a co myslíte? Byla tam! Ani tady nám borec nevěřil a šel dál. Už jsme ho nikdy neviděli... :-). Za chvíli docházíme borce před námi, kteří jsou v té době úplně v pr..li a tak se rádi připojí, když jim řekneme, že jsme také v pytli, ale alespoň víme ve kterém. Trochu zírali, když jsme to krosili lesem, přes údolí potoka, ale opravdu jsme došli tam, kam jsme potřebovali - na zelenou, která nás po devadesáti minutách dovedla (ještě s jednou mírnou komplikací) asi kilometr pod chatu Slavíč. Jsme na značce a tak odkládám mapu a buzolu - bohužel za chvíli zjistím, že kapsu s buzolou jsem nazapnul a ona mrška mne opustila. Morálku k návratu a hledání nemám a tak ji musím odepsat. Sedmdesát pět minut sice mrzelo, ale byli jsme už alespoň zase na trati. Na druhém vrcholu jsme byli podle pořadatelů dvanáctí (Honza se vždy na pořadí poptal :-)) a tak jsme teď čekali pokles o 10 až 20 míst. Pět kiláčků do sedla pod Malý Polom uběhlo v pohodě, ale tady opět problém - mapa je v těchto místech připravena "pro okupanty", takže modrá značka, která nás má dovést k další červené neexistuje. Váháme a jsme doraženi dalšími týmy, které si též moc neví rady (určitě se to dalo obejít horem, jak nabízela mapa), ale nakonec to řeší příchozí tým místňáků, který zavelí po cestě a všichni se vydají s nimi. Když se napojíme na značk, tak se opět rozbíháme a ostatním týmům se lehce trháme. Potkáváme pár týmů jdoucích proti nám a nakonec i Magdičku s Vláďou, kteří nás ojeli při našem kufříku. Magda nám poradí, abychom sledovali tabulky s nápisem 3. KB. Vláďa s kolenem po tříštivé zlomenině čéšky běží jako srnka :-). Vrchol dobýváme dřív než jsem očekával (až teď vidím v mapě, že jsou vedle sebe dva vrcholy Sulov a Súlov a já se chystal dojít až na ten druhý, který byl až za Bielym Krížom) a Honza zjišťuje, že jsme klesli je o jediné místo (Horovi). Cestou z trojky se dáváme do řeči s místním chatařem, kterého zajímá, co se to vlastně děje, což využíváme a doplníme si u něj pitivo. Ani čtvrtý vrchol nepřekvapil - Girová, slabých třicet kilometrů - opět po červené. Docela zvolňujeme, cesta moc neubíhá. Po dvanácti kilometrech docházíme ke kapličce pod Muřínkovým vrchem. Občerstvíme se, vidím Honzův výraz a tak navrhuji konec závodění a volnější tempo. V té chvíli mě Honza značně překvapí, když prohlásí, že bychom to

26

mohli z Girové vzít rovnou do Jablunkova a pětku zabalit. Něco takového mne ani nenapadlo a tak lehce protestuji. Nakonec se domluvíme, že se ještě domluvíme. Rezervace Velký Polom je hlídána ochráncem přírody, kterému ten pobyt v lese ve sněhu a zimě moc nezávidím (ale koho by napadlo jít přes vrchol, když se to obejít po vrstevnici :-)). Chvíli uvažujeme o "zkratce" po modré - je to sice delší, ale s menším převýšením, ale nakonec pokračujeme po červené do Mostů. Honzova morálka klesla k nule a tak navrhuje návštěvu pohostinství, které je údajně moc příjemné. Dáme kofolku a česnečku a opět probíráme pátý vrchol. Honza navrhuje zabalit, já dojít i kdyby pátá byla Lysá. Navrhnu hlasování v týmu, ale nakonec se domluvíme, že rozhodnutí odložíme až na čtyřku. Výstup na Girovou byl lepší, než jsme čekali. Na turistické chatě pod vrcholem si ještě Honza půjčil Indulonu na zahnání vlka. Potom už jen kousek a 75 výškových metrů k vrcholu, kam docházíme s dalšími dvěma týmy. Velký Sošov - pátý vrchol. Kopeček ani ne 900 metrů nad mořem, navíc v místě, kde jsme už jednou šli (na Velkou Čantoryji). Je rozhodnuto - i Honza pookřál a my se vydáváme dobít pátý vrchol. Je třičtvrtě na dvě a tak to vypadá, že to opět můžeme stihnout do tmy. Rozhodujeme se pro jistotu po červené a poněvadž se opět rozbíháme, cesta celkem utíká. V Bukovci Honza opět navrhuje místní zkratku, kterou si není úplně jist, ale zkusíme ji a ona se nakonec osvědčí. Lesem pokračujeme na silnici a po ní (díky technickým problémům) hodně zvolna na Bahenec. Po červené pokračujeme stejně jako v noci, jen tentokrát už zase aktivní Honza nás směruje už před modrou do lesa. Krosíme to do kopce lesem k modré, ale nakonec se vyloupneme na hřebenovce. Před námi JaV, kteří když nás uvidí značně zrychlí :-). Volně si doklusáme pro pátý vrchol (cestou opět potkáváme Horovi, ke kterým jsme se překvapivě přiblížili a kteří běží - Honza chce Magdě říct, že nemusí Vláďu tolik honit, že my už neběžíme :-), ale už jsou mimo doslech). Do cíle je volba, ale opět se rozhodneme volit Honzovu znalost místního prostředí. Kousek za zelenou seběhneme (i když si nejsme vůbec jistí) doprava na cestu,která má ten správný směr. Bohužel směr se brzy mění a my musíme oběhnou vysoký hřeben, což nás potom čeká ještě třikrát. Honza stále věří, že ví kde jsme a já zase věřím Honzovi. Vybíháme na červenou cyklistickou a pochvíli Honza hlásí, že jsme asi jinde než si myslel. Nu co se dá dělat - už jsme nechtěli běžet, ale teď přidáváme. Tempo se zvyšuje a my konečně narážíme na hledanou červenou turistickou. Hurá - neomylně se ovšem vydáváme z kopce, opačným směrem než bylo vhodné :-). Za chvilku to odhalíme a rveme to zpátky do kopce. Poté pokračujeme po červené, až se nám zjeví rozcestník a tam modrá - hurá už jenom 5,5 kilometru Jablunkov rozcestí. Mírný kopec dolů a tak většinou běžíme. Ani odbočku z cesty do lesa tentokrát nepřehlédneme. Cestou ještě nasazujeme čelovky, neboť v lese je už tma. V Jablunkově ještě asi kilometr před cílem předbíháme J&R a v 18:46 jsme po téměř jedenadvaceti hodinách v cíli. Fyzická opotřebovanost nijak katastrofální, psychická asi dost rozdílná. Sprcha (regulace teplé vody by vydala za samostatný článek :-)), polévka, čaj a ionťák pozvedly náladu a poté již jen relax. Dvě chyby (na trojku a do cíle) nás stály asi 90 minut, psychické rozložení tak dvacet (možná o trochu víc :-), kdo ví), takže Honzův cíl - bedna - stejně v našich možnostech asi nebyl, ale sedmička to opět být mohla. Nakonec krásné dvanácté místo (Horovi desátí, Procházkovi osmnáctí, Honza Tojnar s Luckou jedenáctí a prezident bronzový). Závod se nakonec moc líbil - všechno klapalo jak mělo (v tělocvičně bylo dost husto a mladík, který spal celou noc s nosem téměř v mé botě prohlásil, že byl tak orvanej, že mu to nevadilo ani trochu), pořadatelé byli vstřícní, lesy nádherné, sněhová vánice = zážitek (ruce v mokrých rukavicích tedy dost mrzly), Beskydy fantastické (jako vždy), trať pěkná (ale nijak extrémní - došlo v limitu 34 hodin 69 týmů). I když hole "způsobily" mapový kolaps na trojku (mapa se s holemi blbě drží, ale pro příště víme že borci ji měli za bederákem :-), musím je hodnotit pozitivně, neboť v kopcích nahoru dost odlehčí a dolů pomáhají se stabilitou, takže příště (pokud bude nějaké) jsou s námi opět. S (asi) osmi kilometry kufrů jsme letos naběhali a nachodili 125,9 km s převýšením 4 630 metrů za 20:46. 17.10. - Ve Vodňanech se běžel tradiční Kapr. Naše velká výprava vybojovala kapry (tradičně) dva Pajdas (H14 - kde naši borci obsadili celé stupně vítězů - Pajdas, Otík, Majkl) a Mára (H18). Stříbrné medaile ještě pro Zdeničku (D18) a Adama (H12). 19.10. - Tomáš běžel 8. nočník Ďáblické bludičky. 23.10. - Oblastní žebříčky pokračovaly v Dubé. Kotlářka pořádala dvoudenní ve skalách. Sobotní klasika se běžela na mapě Pramenný důl (s měřítkem 1 : 10 000) a z mého pohledu byla postavena velmi pěkně (někteří vetoši si ale postěžovali) - téměř pořád se dalo alespoň vyklusávat (po minulém víkendu tam "trochu" únavy zbylo :-)), nechyběly volby postupů, dohledávky nebyly poschovávané a v kopcích se dalo i rozmrznout. Poněvadž jsme se i s výklusem na start a z cíle blížili dvacítce, "oželeli" jsme odpolední výklus a vydali se na Ronov. Hrad byl sice před námi "zamknut", ale ještě jsme si ho docela užili a možná i nějaké obrázky budou. Jenom jsme s Honzou nemohli pochopit, jak je možné, že tak skvělá mládež byla před týdnem za svoje vystoupení na Kapru (tedy mezi etapami) tolik haněna :-).

27

Dnešní krátká byla opět krásná - svítilo sluníčko, skály fantastické, jen ta stavba trati se mi už tolik nelíbila. Možná to bylo i tím, že jsem byl dost vyčerpán a do kopců jsem vůbec nemohl (už cestou na jedničku jsem si lehce pohrával s myšlenkou na to, že zabalím), ale zdálo se mi, že těch výlezů a vzápětí seběhů bylo trochu moc. Přesto se i Havraní skály líbily. V sobotu zaběhl skvěle Kuba, který v H12 vyběhl stříbro, stříbrný i Mára (H18) a brambora pro Kubu (H16). V neděli výborně Mára - zlato v (H18), třetí Kuba (H16) a brambora tentokrát pro Pavlu (D35L). 27.10. - Ti nejlepší z nejlepších, nejtvrdší z nejtvrdších se všichni sešli na středečním tréninku. Trénink proběhl za opravdu "kvalitního" počasí a opravdu prověřil schopnosti a dovednosti nejlepších oddílových žáků a dorostenců. Avizovaný program byl dodržen: Po výklusu (cca 9 km) na start prvního závodu (zatím v suchu) se běžely "Hnízda" - 5,5 km, 180 m převýšení, 7 × 3 kontroly:

1. Majkl 2. Pajdas 3. Kuba 4. Zdenička 5. Otík

64:47 71:07 78:01 81:19 107:13

6. Anetka + Martina

125:50

Následoval (teď už v dešti) výklus (tady už to pro značnou únavu trochu drhlo) na start druhého tréninku (cca 8 km). Centrum bylo naštěstí pod střechou - chvilka čekání na Vaška, který oba závody stavěl a ve 14.00 start scorelaufu na 45 minut. V lese (start od rozhledny => značné převýšení) bylo celkem 10 kontrol, které se unaveným, ale přesto skvěle bojujícím borcům všechny sebrat nepodařilo, ale přesto předvedli heroické výkony.

1. Majkl 2. Pajdas 3. Otík 4. Zdenička 5. Kuba

8 kontrol 7 kontrol 7 kontrol 7 kontrol 6 kontrol

40:41 36:53 37:06 37:10 37:28

6. Anetka + Martina

4 kontroly

43:28

Uznání všem borcům za skvělé výkony a dík Vaškovi za převoz materiálu (a unavenějších borců :-)) a stavbu závodů. 1.11. - V neděli se běžel poslední letošní oblastní žebříček, který nahradil ten odpadlý z 1. října. Stavaři pořádali v Praze na mapě Divoká Šárka. Centrum v restauraci, na Prahu skvělý terén a pěkná stavba tratí => velká spokojenost. Stříbro vyběhla Zdenička (D18), bronz poprvé bez fáborků běžící Anežka (D10) a brambora pro Marka (H18). 3.11. - Honza: 5 Beskydských vrcholů z pohledu spoluběžce - aneb o krizích, motivaci a tak... Musím přiznat, ţe 5 BV byl letos jediný závod na který jsem se cíleně připravoval. Vloni jsme skončili za Honzou Tojnarem bramboroví a tak jsme letos pošilhávali po „pódiu“. Na 7 BV, který jsme pojali jako „trénink“ jsme zjistili, jak účinným pomocníkem jsou hole. Začal jsem s nimi běhat a moc mě ta novinka bavila. Problém, kam s mapou jsem vyřešil SKImapníkem, který mně sice při pohybu nevadil, ale s ohledem na délku trasy se ukázal jako nepraktický, s malým náhledem - stále jsem musel mapu otáčet, stále jsme běţeli „za přehybem“. Před startem jsem si dle doporučení promazal prsty na nohou vazelínou, coţ se ukázalo jako dobrá prevence proti otlakům. Volba horních vrstev oblečení byla s ohledem na prognózu počasí (4 mm sráţek - déšť se sněhem) trochu problematická. Moc se mně nechtělo do vesty, kterou jsem viděl u „lepších“ borců a tak jsem nakonec zvolil dlouhý DEVOLD a na to lehkou poloprofuk a promok bundičku. Do batohu pak jako zahřívací „vyprošťovák“ přidal jeden dres s dlouhým rukávem. Pití jen 1,5 l s tím, ţe někde dobereme. Po startu jsem se samozřejmě ve dvou vrstvách začal přehřívat, protoţe můj partner ve dvojici Vláďa Mezník je rychlík a takticky správně podrţí skupinu - pokud to jde. Drţení, díky mně brzy skončilo, takţe 2/3 stoupání na „předvrchol“ Bahenec jsme šli uţ sami.

28

Po hraničním hřebenu jsem jiţ běţel s Vláďou celkem vyrovnaně - na špici jsme se střídali. Na Čantoryji jsme se v 0:49 zapsali jako osmí. Seběh z Čantoryje jsem mapově moc nezvládal, protoţe se mně ve vánici zamlţily brýle. Běţeli jsme v houfu za jinými a seběhli jsme pohodlně po asfaltové cestě aţ do Nýdku, ale se 1,5 km prodluţkou oproti postupu po červené značce. Do Bystřice (cca 10 km po asfaltu) jsem dokonce běţel na čele skupiny, která se roztrhala a naše tempo akceptovala jen jedna dvojice a Tomáš (osmý na 7 BV) z neúplné dvojice, který s námi vydrţel od Bahence aţ na Sulov a poté směřoval domů, plnit rodičovské povinnosti. Krize přišla podobně jako loni po čtvrté hodině ranní (divné je, ţe na 7BV ani na rogainingu jsem jí neměl). Zato na 5 BV opět ano. Loni se mně u nádrţe Ostravice chtělo spát a měl jsem ţaludek na vodě, letos mně zas postihla ztráta energie při výstupu na Malý Javorový. I kdyţ to byl pořádný kopec na zahřátí, mně byla zima a vlekl jsem se za Vláďou a Tomášem. Přestoţe jsem si předtím dával na příjem energie pozor (do té doby jsem stlačil 4 gely a jednu powerbar tyčku), bylo to asi málo a tak jsem ve stoupání natlačil další gel a 4 tablety hroznového cukru. Na druhém vrcholu - na Javorovém mně byla po sněhové přeháňce ještě stále kosa, takţe jsem si musel přiobléct poslední vrstvu. Další terén naštěstí nebyl moc k běţení a tak jsem byl docela rád, ţe se šlo. Pomalu jsem pookřával a kdyţ jsem byl u chaty Slavíč zase jiţ při síle, tak přišel pětasedmdesátiminutový kufr. Na psychice nepřidalo, ţe Vláďa ztratil buzolu a já jsem se nemohl na své mapě dopátrat, kam vlastně míříme (vrchol Sulov jsem ve své mapě prostě neviděl). Protoţe jsem nechtěl jít jak „ovce“, doţadoval jsem se, aby mně to Vláďa ukázal. Ten mou mapu lehce skouknul a odbyl mně tvrzením - ty ho tam nemáš - je za přehybem (jak se dodatečně ukázalo, myslel tím Sulov na Slovenské straně). Rozdílnost map (já měl záměrně Kartografii a Vláďa KČT) se neukázala výhodnou, tak jak jsme si původně mysleli. Na celém hraničním hřebeni jsme v protisměru potkali jen dvě dvojice, které jiţ se vraceli z třetího vrcholu. Chlapy, kteří nás předešli uţ před Slavíčí a Horovy. To nás povzbudilo a 2 rozběhli jsme se. Na KB3 - Sulov, kam nás přivedly šipky jsme v 8:47 hod a zjišťujeme, ţe jsme jedenáctí. Cestou na další vrchol Gírová (30 km po červené) dáváme drobnou pauzičku a zastavujeme se pro vodu u náhodného chataře, který tvrdí, ţe modrá, kterou máme v mapě a marně jsme jí pod Malým Polomem hledali tam reálně jiţ 10 let není. Nu coţ, jak říká Míra Seidl - kdyby v mapách všechno sedělo, tak by to bylo „nůďo“. Od Sulova běţíme nebo popobíháme. Pod Čuboňovem v četných malých brodičkách přes prameny, zajede Vláďovi noha trochu víc do bahna a sděluje „nějak mě to závodění uţ přestává bavit“. „No to je souznění - mně taky“ říkám a přecházíme do chůze. Cesta moc neubíhá. Ţvýkám rohlík s KIRI sýrem a NUTELou, která má tvořit „klouznou“ vrstvu - dnes to ale do krku moc neleze, takţe kaţdé sousto notně prolévám vodou jako nějaká kachna - zlaté gely. V hlavě se mně začínají honit myšlenky o tom, zda má toto závodění vůbec smysl? Přemýšlím, zda s darem zdraví a radosti z běhu dobře nakládáme? Co tím druhým dáváme a čím je obohacujeme? Předáváme radost druhým, nebo jsme jen zahleděni do sebe? Dostavuje se pocit marnivosti, já tady hazarduji se zdravím, zatímco můj kamarád čeká na dárcovství ledviny, aby nemusel chodit 3x týdně na dialýzu. Padá na mně zmar a bída afrických dětí a já tady do sebe sypu gely, piruvaty a carnitiny a dusím se rohlíkem. Neokrádám rodinu o čas strávený v tréninku? Co mně to přináší a kam se ţenu? Kolik lidí jsem tím potěšil? Kolik rozesmál a.....V těchto úvahách docházíme ke kapličce pod Muřínkovým vrchem a já se Vláďovi svěřuji: „jestli ten pátý vrchol bude Lysá nebo Travný, tak se mně do toho moc nechce“. Vláďu to očividně překvapuje: „nálada sice není skvostná, ale zabalit to, to mně opravdu nenapadlo“, říká. Chtěl bych to Cimrmanovsky odlehčit...do Prahy, do Podolí...,ale nějak mně to nejde. Zatímco se občerstvujeme, předchází nás další dvojice. Je to jedno, anebo se alespoň tak tváříme. Za Velkým Polomem se rozhodujeme, zda to nevzít po modré. Sice nespadneme tak nízko, ale je to delší. Na experimenty není nálada. Cestou se bavíme o tom, kdo má větší závodnické srdce. Vláďa myslí, ţe já a já zase, ţe on. Proběhli jsme spolu nejeden závod, takţe stačí kývnout....nojo rozběhneme se, hrozně se to vleče. Sounáleţitost, tolerance a souhra v týmu takřka beze slov, to mně vţdy hřeje. V duchu si zpívám: ..ty sám Pane můj, jen ty sám, jenom ty Pane můj, ty stačíš sám.. Pookřávám. Radost mně trochu kazí rozmlácená rozbahněná cesta s nějakým nezakopaným produktovodem. Od Kamenné chaty sláva, konečně slušná cesta. Jak to, ţe je to zase do kopce? Myslel jsem, ţe to bude uţ jen z kopce. Ach jo. Závěrečný padák do Mostů - nic moc.

29

Ještě, ţe máme hole. Navrhuji: „zastavme se v hospodě na kofolu, kdyţ uţ tak nechvátáme. Já tady jednu dobrou znám“. Můţeme, připouští Vláďa, kterého jsem nakonec přemluvil i na polévku. Vláďa mně trochu domlouvá: hele, kdyby nás něco bolelo, nebo jsme nemohli, tak neřeknu, ale jinak bych to nebalil“. „Uvidíme“, říkám, ale v duchu si myslím to co Vláďa - ţe ho v tom zkrátka nenechám. V Mostech jsme v hospodě jsme namazali kolínka a já kyčle a vyrazili na Gírovou. Bylo vidět, ţe jsme nebyli jediní, co se zastavili v hospodě. Stoupání do sjezdovky s holemi docela šlo. V hospodě pod Gírovou jsem ještě poţádal o indulonu, abych promazal vlka, který se naštěstí ještě nestačil zakousnout a hurá na vrchol. Tam nás doráţejí další dva páry. Poslední vrchol Velký Sošov – tak to je pohoda – jásám (asi jen 20 km). Rozbíháme se a po červené běţíme aţ do Bukovce, takţe setřásáme dotírající pár. Při stoupání na Bahenec na mně Vláďa čeká. Měním vrstvu, přelévám vodu do camelbacku, dojídám sušené maso (docela se osvědčilo). Aby mně „nedošlo“ tak slupnu 4 tablety hroznového cukru. Nechce se nám padat o 9 vrstevnic do sedla Groníček a proto to bereme napřímo lesem a vycházíme přesně 3 v místě, kde se modrá připojuje na hřeben. Docházíme pár JaV, kteří nás předešli pod Muřínkovým vrchem. Jakmile nás zahlédnou - hned se rozbíhají. Při klesání z Velkého Stoţku sonduji, kudy to půjde nejlépe zpět do Jablůnkova. Občas popoběhneme, ale i tak mně připadá cesta na Sošov nekonečná. Na Sošově jsme jedenáctí, 10 minut za Horovými. Rozbíháme se, abychom uţ byli „doma“. Cestou míjíme v protisměru Tojnárka, který na nás zkouší svá bojová zaklínadla: „jste staří, unavení, máte bláto v botách, jste těţcí, sotva se unesete, jdete pomalu, téměř lezete.“ Za nimi běţící Procházkovi nám naopak sdělují, ţe máme Horovy na dohled. V sedle pod Stoţkem navrhuji, buď se zkusit „spustit ze sedla“ anebo popojít kousek výše, kde jsem viděl cestu, která by mohla jít na ţlutou. Volíme první variantu – zatím směrově sedí, ale jde dost prudce dolů a za zatáčkou změna směru. Do pytle…uţ jsme moc dole – to se uţ vracet nebudeme. Sbíháme na větší cestu, která směrově celkem odpovídá. Po vrstevnicovce obíháme dva zářezy a vidím křiţovatku. „Jo - vím kde jsme, jel jsem tudy před dvěma měsíci na kole, za zatáčkou je traverz, pak třista metrů a jsme na cyklotrase a po ní na modrou – to znám“ – informuji Vláďu. „Na modrou? Já myslel, ţe jdeme na ţlutou“ utrousí Vláďa. „Ţlutá přijde ze shora,“ mumlám. Letmo se dívám do mapy a v duchu si říkám – no jasně, dál ta ţlutá vede do Návsí – to není náš směr. Křiţovatka pěti cest – tady mírně vlevo, tvrdím sebejistě. Usilovně běţíme. V duchu si říkám - je to nějak dlouho do kopce? Přemýšlím dále - taky jsme jeli pod nějakým barákem, kde ale je? Barák vidím, ale to bysme museli dolů. „Červená jde dolů“ hlásí Vláďa. To bude ono - ta půjde asi pod tím barákem – uvaţuji nahlas. Vláďa na to „ty to tady znáš“. Nejsem si jistý, zda jsme před nedávnem jeli po cyklostezce, nebo po červené. Nebo jsem to jel dvakrát? Pokaţdé jinudy? V duchu přemítám. Z velké jistoty se stává nejistota. Scházíme po červené kus dolů - cesta má špatný směr. Po 150 metrech se otáčíme a vracíme se. Pokračujeme po červené, ale v druhém směru. Za chvíli přichází červená zpět na cyklostezku. Běţíme po ní a konečně křiţovatka, kterou mám v paměti. „Teď doprava a za dva kilometry přijde zleva modrá“ – sděluji Vláďovi. „Co blbneš, vţdyť uţ na modré jsme“ říká Vláďa a ukazuje mně značku na sloupu. Kouknu se do svojí mapy – mně vede modrá po hřbetu, ale to je jedno, víme, ţe se tudy dostaneme dolů. Usilovně valíme po cestě s kopce a předtím, neţ modrá „skočí“ do lesa, nandáváme čelovky. U prvních chalup Jablůnkova předbíháme tým J&R, který byl na Sošově 10 minut za námi. Těsně před cílem jsem si popletl modré a snaţím Vláďovi „namluvit“, ţe přiběhneme jako od jídelny. Vláďa má naštěstí mapu v hlavě a intuitivně míří k cíli. Dobíháme 6 minut za Tojnárkem jako dvanáctí. Horovi uţ jsou v cíli taky. Říkají, ţe šli dolů po ţluté. Po jaké ţluté? Podívám se do Vláďovy mapy – to není moţné, jemu vede ţlutá do Jablůnkova, ale mně do Návsí. Teď mně dochází, proč nahoře na traverzu Vláďa něco mumlal o ţluté, kdyţ jsem ho tak sebejistě táhnul oklikou na modrou, po které to bylo skoro o tři kilometry delší. „Tak to promiň, příště musíme mít stejné mapy, nebo koukat do jedné současně“ říkám. V duchu se zarazím. Co jsem to řekl… „příště“? Tak mně to váhání, zda příště půjdu moc dlouho nevydrţelo. Jsem rád. Je to nějaká zvláštní niterná touha, která nás pudí něco zlepšovat a vylepšovat a nespokojit se…. S Vláďou jsme se shodli na tom, ţe letos by to na pódium stejně nebylo (narostla konkurence). Nebylo to špatné, ale mohlo to být lepší, kdyby... Tipujeme, ţe jsme to mohli jít lépe asi o necelé dvě hodiny. Takţe, dá-li Bůh tak PŘÍŠTĚ. zapsal 31.10.2011 Jan Marek 10.11. - Oblastní žebříčky skončily - Licenci B si vyběhli Kuba - ročník 2002! (H12), Majkl (H14) a potvrdil Mára (H18). Družstva - čtvrtí žáci, třetí dorostenci a druzí dospělí.

30

13.11. - Už o minulém víkendu se běželo MČR v HROB. Nádherné zázemí (u Pavly na chatě, kde v sobotu probíhaly po první etapě masážní orgie), pěkné počasí a tratě nejlepší co si pamatuji (nebyla jediná sporná kontrola, což zvykem rozhodně nebývá). Sobota se tradičně začínala "free orderem", který se nám docela vydařil a pokračovala klasikou. Sobotní výhledy byly lehce devalvovány mlhou. Zato neděle se totálně vydařila - ke krásnému terénu, skvělé stavbě tratí se přidalo i ideální počasí. Nakonec jsme vyběhli i dvě bronzové medaile - Pavel s Pavlínou (HD40) a Pedro s Honzou (HH40), když o třetí bronz přišly dámy Eva s Pavlou (DD) kousek před cílem. 13.11. - Tři obrázky z výletu na Ronov od Jitky (žebříčky v Dubé). 18.11. - Týden po MČR v HROB běžela Eva se Zbyňou další HROB. Tentokrát v Polsku. Vyběhli si bronz. 18.11. - Někteří naši borci běželi o víkendu v Benátkách. Reportáž slíbila Pavla. 18.11. - Středeční večer patřil kultovním nočním štafetám HULK. Rysák s Kalimerem pořádali tentokrát ve Stromovce. Slibované dlouhé tratě zas až tak dlouhé nebyly, vzhledem k terénu byly i tratě spíš jednodušší a byla docela kosa. Startovalo rekordních 62 štafet. Ti co na to měli, běželi hodně rychle, my většinou jenom hezky :-), ale trochu pomaleji. Vyhráli favorité, naše ženy třinácté (Pavla si i zaplavala), mlaďoši osmadvacátí, rakváči čtyřicátí. 18.11. - Letošní sezóna byla definitivně uzavřena tradičním 18. mistrovstvím světa ve SMIKu. Tradiční pořadatelé, netradiční prostor. Slávisté letos pořádali u Říčan na mapě Migrující raci. Trať měla díky umístění startu a cíle daleko od sebe (navíc oddělené hlavní silnicí s pouhými dvěma možnými přechody) lehce odlišný náboj než jindy a naučené stereotypy při volbě postupů bylo třeba opustit. Bohužel ne všem (mně tedy vůbec) se to povedlo. Krásný závod v hezkém terénu s (po středeční noci naštěstí) mírnými kopci opět značně zamotal hlavy většině běžců. Ve značné konkurenci se do první padesátky vešli ve svých kategoriích jen Pavla a Pedro. 22.11. - Dnešní halový UltraSuperSprint běželo 19 borců: 1. Majkl 1:09; 2. Vašek 1:11; 3. Otík 1:19; 4. Kuba K a Terka 1:26; 6. Pajdas 1:31; 7. Adam R 1:35; 8. Aneta 1:38; 9. Anetka 1:42; 10. Adam P 1:43; 11. Šopy a Bára 2:06; 13. Tomáš a Placka 2:09; 15. Marcel 2:21; 16. Barča R 2:43; 17. Anča 3:15; 18. Pepča 5:49; 19. Anička 6:21. 25.11. - Oficiální výsledky HULKu posunuly dámy na 12. a mlaďochy na 23. místo, což stačilo na 9. místo v poháru. Vetoši diskli. 27.11. - Pro vytrvalce a extrémisty sepsal prezident ČAR hodnocení uplynulé sezóny a načrtnul, co se bude dít v roce 2012. 27.11. - 14 odvážných vytrvalců se už včera vydalo na střechu světa. Mount Everest dobývali dva týmy a dva jednotlivci. V hlavní (týmové) kategorii se hned od počátku začal probojovávat do vyšších výšek zkušenější "No Name" tým, který měl ovšem po třetině závodu pouze dvou a tři čtvrtě minutový náskok na mladší JIP tým. Ve druhé třetině začalo mládí odpadat a náskok "Nounejmů" vyšplhal na 18 minut. Závěrečná třetina, už jenom díky totálnímu vyčerpání a lehkému nezvládnutí logistiky mladšího, v režii zkušenějšího týmu, který se jen těsně nedostal pod 4 hodiny. Vítězství si tak z prvního ročníku Výstupu na Mount Everest (předchozí čtyři byly nulté, bez pevných pravidel, ten nejnultější dokonce halový) odnesl tým "No Name" ve složení: E.T., Zdenička, Mára, Venca, JK a Pavla za 4:00:39, druhý pak skončil tým JIP (Jednotky inteligencí postižení): Pajdas, Majkl, Kuba K, Otík, Terka a Aneta za 4:58:11. V "looser" kategoriích jednotlivců stihli za limit (200 minut) mezi muži Pedro osm výstupů (za 3:18:24) a mezi ženami Eva H sedm výstupů (za 3:16:37). Podrobnosti (čísla) z výstupu ukazují, že ve stěně se nejméně zdržel JK - necelé tři hodiny, zatímco Aneta bojovala se živly více než čtyři. Celkem naběháno 363,6 km a nastoupáno 20 786 metrů.

"No Name" 4:00:39 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Eva Tloušťová Zdeňka Křivancová Marek Uhlíř Vašek Šimon Kuba Veselý Pavla Vildmonová

Výstup: 7 7 7 8 7 7

JIP - Jednotky inteligencí postižení 4:58:11 Čas: 3:33:06 3:12:03 3:23:34 3:10:56 2:47:50 3:06:36 19:14:05

1. 2. 3. 4. 5. 6.

Tomáš Goj Michael Kalista Jakub Kolář Otto Kolář Terka Hamplová Aneta Růžičková

Výstup: 8 8 6 8 6 7

31

Čas: 3:29:58 3:50:28 3:01:28 3:47:03 3:12:44 4:02:35 21:24:16

Výstup:

Běžec:

Start:

Cíl:

Čas:

Výstup:

Běžec:

Start:

Cíl:

Čas:

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43.

1 2 3 4 5 6 5 4 2 3 1 6 5 4 2 3 1 6 5 4 2 6 3 1 5 4 6 2 3 1 5 4 6 2 1 3 5 4 6 2 3 1 4

0:00:00 0:00:00 0:00:00 0:00:00 0:00:00 0:19:05 0:20:00 0:22:05 0:23:30 0:27:00 0:42:40 0:44:02 0:45:37 0:49:30 0:55:00 1:08:45 1:09:28 1:09:29 1:14:45 1:20:15 1:35:26 1:36:45 1:38:26 1:40:40 1:47:05 2:02:15 2:06:10 2:08:50 2:11:30 2:13:00 2:25:10 2:33:22 2:36:28 2:43:10 2:46:00 2:50:39 2:57:38 3:04:59 3:11:30 3:20:30 3:20:40 3:28:00 3:34:00

0:26:43 0:22:05 0:22:54 0:20:00 0:19:05 0:42:40 0:44:02 0:45:37 0:48:38 0:54:47 1:09:14 1:08:45 1:08:46 1:14:36 1:29:15 1:36:17 1:39:08 1:35:26 1:37:14 1:46:40 2:01:45 2:03:29 2:08:40 2:11:40 2:11:30 2:25:10 2:33:22 2:35:47 2:43:03 2:44:50 2:50:11 2:57:38 3:04:34 3:10:49 3:20:40 3:20:10 3:27:17 3:30:41 3:41:49 3:50:10 3:54:43 4:00:39 3:57:00

0:26:43 0:22:05 0:22:54 0:20:00 0:19:05 0:23:35 0:24:02 0:23:32 0:25:08 0:27:47 0:26:34 0:24:43 0:23:09 0:25:06 0:34:15 0:27:32 0:29:40 0:25:57 0:22:29 0:26:25 0:26:19 0:26:44 0:30:14 0:31:00 0:24:25 0:22:55 0:27:12 0:26:57 0:31:33 0:31:50 0:25:01 0:24:16 0:28:06 0:27:39 0:34:40 0:29:31 0:29:39 0:25:42 0:30:19 0:29:40 0:34:03 0:32:39 0:23:00

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43.

1 2 3 5 6 4 2 1 3 6 4 2 5 1 3 6 2 4 5 1 3 2 6 4 5 1 3 2 6 4 1 5 3 2 6 1 4 5 6 1 2 4 4

0:00:00 0:00:00 0:00:00 0:00:00 0:00:00 0:19:24 0:20:09 0:22:02 0:33:53 0:34:46 0:42:24 0:44:05 0:44:19 1:00:50 1:04:05 1:07:39 1:14:48 1:15:15 1:23:19 1:32:00 1:37:11 1:40:15 1:43:50 1:54:10 1:56:02 2:07:09 2:08:40 2:17:48 2:22:25 2:33:08 2:34:21 2:47:53 2:55:50 2:59:30 3:03:30 3:05:40 3:24:08 3:36:22 3:42:15 3:42:16 3:43:30 3:52:23 4:21:46

0:20:09 0:19:24 0:22:03 0:33:53 0:33:53 0:42:24 0:43:14 0:44:19 1:00:05 1:04:05 1:06:17 1:07:39 1:15:15 1:23:19 1:32:00 1:39:45 1:37:11 1:43:50 1:52:51 1:56:02 2:07:09 2:08:30 2:17:17 2:22:00 2:30:00 2:32:40 2:47:50 2:52:25 2:57:52 3:02:50 3:03:20 3:24:08 3:32:00 3:37:50 3:39:49 3:36:48 3:52:23 4:04:32 4:24:19 4:17:39 4:24:20 4:21:46 4:58:11

0:20:09 0:19:24 0:22:03 0:33:53 0:33:53 0:23:00 0:23:05 0:22:17 0:26:12 0:29:19 0:23:53 0:23:34 0:30:56 0:22:29 0:27:55 0:32:06 0:22:23 0:28:35 0:29:32 0:24:02 0:29:58 0:28:15 0:33:27 0:27:50 0:33:58 0:25:31 0:39:10 0:34:37 0:35:27 0:29:42 0:28:59 0:36:15 0:36:10 0:38:20 0:36:19 0:31:08 0:28:15 0:28:10 0:42:04 0:35:23 0:40:50 0:29:23 0:36:25

32

Start:

Cíl:

Čas:

Výstup:

Start:

Cíl:

Čas:

Vláďa Mezník 3:18:24

Výstup:

Eva Havelková 3:16:37

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

0:00:00 0:25:34 0:52:06 1:21:00 1:50:10 2:19:10 2:50:00

0:25:34 0:52:06 1:19:27 1:49:00 2:18:00 2:47:44 3:16:37

0:25:34 0:26:32 0:27:21 0:28:00 0:27:50 0:28:34 0:26:37

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

0:00:00 0:22:40 0:47:00 1:12:30 1:37:30 2:02:00 2:27:30

0:22:21 0:46:34 1:11:47 1:36:21 2:01:22 2:26:55 2:52:55

0:22:21 0:23:54 0:24:47 0:23:51 0:23:52 0:24:55 0:25:25

3:10:28

8.

2:53:30

3:18:24

0:24:54 3:13:59

4.12. - Ve středu Tomáš pořádal a Marek běžel druhý závod PZL - Prokopský mikrob. 4.12. - Když do pekla, tak alespoň na pěkném koni aneb Pražská stovka. Historie naší účasti na Pražské stovce se začala už loni, kdy jsme se na tuto výzvu, naladěni 5 beskydskými vrcholy, začali chystat. Počasí se ovšem "vydařilo" a sedmnáct stupňů pod nulou společně se sněhovou nadílkou způsobilo to, že na trať se z nás vydali jen ti opravdu největší drsňáci. Láďa a Míla na poloviční dávku a na celých 120 km si nakonec troufla podle očekávání jenom Pavlína. Mě letos začaly kolena držet a tak jsem si mohl konečně zkusit větší počet závodů bez nebezpečí následné hospitalizace :-). Všechny ty závody (Brutus, Rogaining, tři závody Mountain Challenge, Beskydská sedmička, 5 beskydských vrcholů i HROB) byly ovšem závody dvojic či týmů a tak bylo lákavé vyzkoušet závod jednotlivců vlastní tempem. Bylo to krásné, ale ty (očekávané) následky :-). Přípravy na závod naprosto tradiční - s nadšením se domluvíme, že tedy někam vyrazíme, ale těsně před závodem přichází pochybnosti, zda by na gauči u televize a potom ve vlastní posteli nebylo přes noc lépe než někde v lese. V pondělí se v sauně definitivně domlouváme, že do toho nejspíš jdeme, Honza je dost nachlazen a já jako obyčejně dost jetej (jak říká klasik: ... kdybych měl dospat všechny svoje nedospánky, asi bych se už neprobudil ...), a že podrobnosti ještě domluvíme. Jako téměř celý podzim v týdnu odběhám 20 minut při rozklusání na tréninku s dětmi v tělocvičně a tři čtvrtě hodinku při tréninku na dráze. Na víc teď nějak čas nezbývá. Na druhou stranu třeba alespoň budu odpočatý :). Poněvadž jsem už úplně vyždímaný jdu v pátek domů brzy a stačím si dát odpoledního šlofíka i se v pohodě zabalit. Docela se těším, ale ten gauč... Nálada se trochu kazí, když venku začíná pršet. Naštěstí je to deštík drobný a nic horšího už (ani v průběhu závodu) nepřišlo. Oblečení řeším jak nějaká slečinka (co já si to dneska vezmu na sebe :-) a hlavně kolik toho bude), ale nakonec se rozhoduji pro dvě vrstvy nahoře i dole. Má být teplo, ale zase jsme se domluvili, že půjdeme volně, tak abych ještě víc neprochladnul (rýmička se mě drží už dva týdny). Prezentace má končit v půl jedenácté, my nejsme přihlášeni a tak se domlouváme, že do pivovaru dorazíme na desátou. Ve čtvrt vyrážím s narvaným báglem, neboť mne ještě jako rozcvička čeká něco přes čtyři kiláčky usilovného pochodu. V 21.40 telefon - volá Honza, zda už jsem dorazil (jsem asi v polovině cesty) a že má pro mne novinku. Zkoušel se rozběhnout a poněvadž ho jeho plíce chtěly opustit, rozhodl se, že s nimi ještě nějakou dobu pobude a tudíž, že se na poslední chvíli rozhodl, že nepoběží. Kdyby mi zavolal před hodinou, tak bych možná váhal, ale teď už jsem na cestě a potvrzuji, že já tedy jdu. Honza mi alespoň prokáže skvělou službu, když za mne vystojí dlouhatánskou frontu a odprezentuje mne. Dorážím na desátou a Honza je osmý ve frontě. Před půl je odprezentováno, jsem převlečen a připraven. Venku stále drobně prší a tak si zalézáme do restaurace, kde si sednu na zem (židle jsou obsazeny), aby si nožičky ještě odpočinuly. Honza se mění na mého manažera, nabízí mi věci, které měl už připraveny pro svůj závod. Beru si mapy, hroznový cukr a buzolu. Ani jednu věc z toho jsem vůbec nepoužil :-) (stejně jako spoustu jídla, oblečení a zahřívací polštářky, které také táhnu celou cestu s sebou). Před jedenáctou se dav dává do pohybu na nádvoří pivovaru. Ještě se pozdravíme s Horovými, je jedenáct a já startuji. První část závodu nebude třeba žádných map, neboť vyběhlo přes

33

300 lidí a to je docela dav a navíc se běží na Karlštejn po červené, tedy přesně trasa, kterou běhám každého 31. prosince, jen opačným směrem. Kolem nádraží, na železniční most přes Berounku a pod nemocnici. Pořád vidím ještě před sebou ty úplně nejrychlejší. Pak se zabíhá do lesa, cesta stoupá a já zvolňuji. Už u dubu na Herinkách mají někteří rychlí borci problém, neboť nemohou nalézt správnou odbočku ke Svatému Jánu. U kláštera se nejdříve pokračuje na vyhlídku ke kříži. První pořádný krpál a taky možnost zjistit, jaký mám odstup na čelo. Stále čekám nejrychlejší borce, ale jdou naproti mně až když se vyškrábu na hřeben. V té chvíli mám zhruba po šesti kilometrech už víc než čtyřminutovou ztrátu. Spočítám si, že jsem asi třicátý, takže střízlivý plán na první stovku snad splním :-). Cestou na Propadlé vody opět proti pár bloudičů, co přehlédli odbočku. Přece jenom je výhoda hrát v domácím prostředí. Před výlezem na silnici u Boubové ztrácím značku i já, ale poněvadž vím kam, ztrácím tak maximálně minutku a jsem na silnici. Tady už dochází ke klasickému zařazení, kdy se borci podle rychlosti pohybu po pár kilometrech rozsortují a předbíhá se už minimálně. U Bubovických vodopádu vidím světýlka vysoko na skále - bloudiči ztratili značku, která vede spodem kolem potoka a tak je svolávám dolů a při té příležitosti jich asi deset ojedu :-). Během pár set metrů mi to samozřejmě vrátí. U Dubu sedmi bratří je první tajná kontrola - občerstvovačka. Sice jsme teprve na začátku, ale čajík přišel k chuti. Dolů na silnici a potom k hradu. Domácí prostředí je sice výhoda, ale blbost je fakt nekonečná. Jak už bylo řečeno každý rok běhám z nádraží v Karlštejně nahoru na hrad a předtím se pod hradem připojím na červenou značku, kde se zároveň odpojuje žlutá vedoucí od nádraží a pokračující do Třebáně. Naprosté zatmění mysli - sbíhám od hradu, odbočku minu a pokračuji k Berounce. Za mnou další borci. Po chvíli mi to začíná vrtat hlavou a tak se rozhodnu zapnout GPS. Než chytnu signál jsem za mostem a proti mě se vrací borci, kteří také zjistili, že jsme v prryč. Cestou zpátky nahoru potkáváme další borce, kteří mají ovšem to štěstí, že seběhli jen kousek a byli námi vráceni. Dvacet minut a dost sil. Ale jsme teprve na začátku. Od této chvíle až do rozednění běžím se stále zapnutou GPS a všechna zásadní rozhodnutí s ní konzultuji. Třetí kontrola je u Karlovy vyhlídky a kousek za ní předbíhám Vláďa Horu - ten samozřejmě žádnou chybu neudělal :-). Probíhám Třebání na silnici na Halouny. Přestávám se cítit fajn a začíná mi být docela zle. Zkusím doplnit energii, ale nějak se mi nechce běžet. Navíc mám i žaludek jako na vodě a nálada upadá. Nahoru na Jezírko se plazím hóódně pomalu. Při odběhu z Babky potkávám při vracečce opět Vláďu. Naběhnul jsem na něj sotva tři minutky. Cestou do Řevnic se v lese hledají značky místy celkem obtížně a tak se při problémech ke mně (spíš mojí GPS) přidají dva hoši a jedna dívenka. Sice jsem pořád dost prošitej a tudíž oni jsou rychlejší, ale v nepřehledných úsecích je neustále dobíhám. Před Řitkou se mi konečně dělá lépe a tak poté co podcházíme "dálnici" přebírám iniciativu :-). Na nádraží v Bojově je další tajná kontrola občerstvení. Obvykle se na občerstvovačkách moc nezdržuji a tak dám vodu a mažu (už sám) dál. Moje samota ovšem není dlouhá. Při seběhu ve Hvozdnici dobíhám Hynka s Vaškem a Martinem. Hynek mi oznámí, že chvíli běželi s Magdičkou, ale šla na ně moc rychle (běží se Vaškovo tempo) a tak ji nechali běžet. Chvíli běžíme ve čtyřech, potom jdeme s Martinem kousek vepředu. V Údolí Kocáby u další z kontrol pod Masečínem opět všichni. Následuje výstup po modré, kde se trochu odpojuji. Pod vrcholem stoupání sice zvolňuji abych se opět připojil, ale nakonec scházím do Slapů s malým náskokem. Ve Slapech pokračuji po modré, ale rozsvícený motorest mne přinutí nahlédnout do itineráře a zjišťuji, že to je ten pravý, kde je cíl první části pochodu. Mám za sebou 51,5 km, dost mě bolí kolena (překvapivě hlavně to pravé) a přede mnou už jenom posledních 59 kiláků na něž dostávám itinerář. První delší pauza - skvělá zelňačka s houstičkou, milá obsluha a vidím Magdu. Odchází chvilku po mém příchodu. Zdržím se skoro 15 minut a těsně před mým odchodem doráží i Hynek, Martin a Vašek, kteří motorest přešli a museli se vracet. Čvrthodinka pomohla výrazně bolavým kolenům a ty o sobě pár hodin nedávaly znát. Hned ve Slapech odbočuji na zelenou a kolem Červené hory a pod Homolí dobíhám ke Štěchovické vodní nádrži. Před pár lety jsme tady běželi s Evou Brutus a byla to nádhera. Mezitím se rozednilo já si to mohl fakt užít. Cestou po břehu nádrže jsem šplhal po skalách, prošel dvěma tunely, neviděl Svatojánské proudy ani Ztracenku, ale svítilo sluníčko, nohy moc nebolely a tak jsem si to užíval. Další kontrola byla v Třebenicích v hospodě a když jsem se k ní blížil, Magda opět právě odcházela. Po přechodu hráze Slapské přehrady modrá odbočuje do kopce a po dvou stech metrech stoupání vidím Magdu těsně před sebou. Při seběhu do Rabyně se definitivně dotahuji. Magda ale stále diktuje tempo - běžíme na Pexův luh a potom podél Třeblové zpět k Vltavě. Když šplháme k Teletínu, tak mne Magda nabádá, ať jí uteču, že ji takhle uštvu. Moc tomu nerozumím, ale vyhovět jí nemohu, neboť momentálně už síly ke zrychlení nemám. Taktak Magdu uvisím. Nechci ale zlobit a tak zvolňuji, abych nedráždil. Z vyhlídky Máj je krásný výhled, ale Svatojánské proudy vidět stále není :-). Těsně před ní jdu nakonec před Magdu a předbíhám další dva borce, kteří na vyhlídce odpočívají. Kolena už zase pobolívají a tak se valím z kopce pomalu a ještě před Třebsínem mne Magda znovu předbíhá. Sbíháme k Raisově vyhlídce nad Sázavou. Po červené značce běžíme podél Sázavy do Pikovic. Cestou si musím odskočit a tak mi

34

Magda zmizí. Až do Pikovic je to opět krásná kochačka. V Pikovicích je kontrola opět v hospodě. 80 kilometrů za námi, třicet před námi a druhá polévka. Magda odpočívá a když se vydávám pokračovat stále sedí (v cíli mi potom říká, že byla dost unavená a tak si musela dát delší pauzu). Před hospodou potkávám dobíhajícího Martina, který své dva druhy ve zbrani nakonec opustil. Za mostem šplhám do Petrova a dá pokračuji krásným údolím Zahořanského potoka. Víc než pětadvacet kilometrů do cíle a jsem značně ovadlý. Dobíhá mne Martin - chvíli poklábosíme a pak mi lehce utíká. Alespoň mne na chvíli přiměje zvýšit moje vlastní tempo. Zpočátku se běželo dost v kopcích, ale teď už se dlouho žádný větší nekonal a na závěrečnou část mi zbývá podle rozpisu ještě 1 500 metrů, což mne malinko děsí :-)Vystoupám na Oleško a Novou Březovou a poté sbíhám do Vraného. Kontrola na nádraží a opět v hospodě. Tentokrát bez pauzy pokračuji. Začínáme nabírat chybějící metry. Nejdříve vylezu ke Zvoli, abych vzápětí seběhnul k Jarovu (opačně se běží Listonošův krpál). Následuje drsný výstup ve skalách ke Károvu a hned zase dolů k Vltavě na okraj Károvského údolí. A změna - nahoru k Závisti. Tentokrát ne až na vrchol, ale jen Pod Hradiště a hned zase po modré dolů (cestou je krásně vidět na protější Šance :-)) k Hálkově pomníku. Tady lehce zazmatkuji a hledám kontrolu číslo osmnáct. Obejdu pozorně celý pomník, ale kontrola nikde. Nu což, tak ji asi ukradli, řeknu si a pokračuji. Přichází zlatý hřeb. V nohách podle rozpisu už více než sto kilometrů a přede mnou stoupání od silnice na Šance. Kromě toho, že je to krpál jak sviňa, tak se brodím i čtvrtmetrovou vrstvou listí - lahůdka. Blahořečím Honzu, který mne přesvědčil, abych si vzal hole... Nahoře trochu znejistím, neboť zmizelo značení (bílé šipky), které bylo do této chvíle hodně husté, ale pokračuji po žluté vzhůru a kontrolu najdu. Odhaluji záhadu ztracené kontroly u pana Hálka. Přehlédl jsem se o řádek a kontrola osmnáct měla být až tady. Zbývá pouhých osm kilometrů do cíle a počítám, že když trochu zrychlím, můžu to do cíle stačit ještě za světla. I když trochu tlačím, přesto se mi podle času zdá, že jsou následující kontroly nějak dál, než stojí v rozpisu. Proběhnu kolem letiště v Točné, na okraji Cholupic zahrádkářskou kolonií a poslední seběh do Modřanského údolí. Jedenadvacátá (poslední) kontrola je těsně pod severní hranou údolí. Následuje už jenom podchod pod tramvají a sídlištěm do cíle. Není třeba nikam spěchat - nikdo přede mnou, nikdo za mnou a světla je pořád dost. V 16:21 dorážím do cíle. Celkový čas 17:21:30 a devětadvacáté místo. Naběhaná délka kolem 115 km (Holux, který mi měřívá vzdálenost, jsem zapojil hodně (až dlouho po chybě v Karlštejně) pozdě na trati a ukázal necelou stovku) s převýšením 3 810 metrů. Na trati vypity tak 3,5 litru tekutin a snědeno z vlastních zásob: půlka housky (víc mi do krku nevklouzlo :-)), jedna tyčinka a pět gelů a v hospůdkách dvě polévky, houska a kousek chleba. V cíli příjemní pořadatelé, horká sprcha a lavička :). Magdička doběhla pár minut za mnou jako druhá nejrychlejší žena. Po stu kilometrech dám sto minut relaxu a po šesté vyrážím na závěrečný survival - cestu domů. Celý závod mne nadchnul a přestože jsem i dneska stále dost dobitej (poněvadž si prostě neumím nikdy určit pořádně vlastní tempo), jak jsem letos po žádném závodě nebyl, klady celého podniku silně převažují. Organizace skvěle šlapala, pořadatelé byli vstřícní, trať byla nádherná. S ní ovšem byl svázaný asi jediný "problém". Přesto, že bylo přislíbeno. že "...trasy - Povedou krásným, ale náročným kopcovitým a místy i skalním terénem Českého Krasu, Brd a Posázaví s minimem asfaltu převážně po turistických značkách...", nedá se s tím minimem asfaltu tak úplně souhlasit. Myslím, že po asfaltu vedla dobrá třetina trasy. To ovšem nic nemění na tom, že to byl skvělý zážitek a že to stálo za to. 8.12. – Honza: O tom, jak jsme na HROBU téměř dvacet kilometrů bránili bronz O skvělém zázemí u Pavly napsal už trenér, takže já se budu věnovat čistě závodu. Jako vždy před závodem probereme s Vláďou ambice. Samozřejmě, že vždy usilujeme o nejlepší umístění, ale jeho realizace závisí také na síle soupeřů. Spolu jsme na HROBu byli už o pár sekund stříbrní, bronzoví, ale nikdy ne zlatí. Vláďa tipuje, že letos to na zlato určitě nebude, že je v naší kategorii asi 5 lepších párů a 6. místo by pokládal za úspěch. Start. Třívteřinový pohled do mapy a Vláďa se ptá: „Jdeme na áčko, ne?“. Přikyvuji, i když tak rychle se rozhodovat neumím a asi už nikdy umět nebudu. Free order sbíráme v pořadí a-b-d-f-c-e. Vláďa na počátku tvrdil, že ho půjdeme volně a tentokrát je to i pravda, protože se v úvodu nehltím. Na dvojku běžíme s týmem SKIOB a u kontroly potkáváme i kluky z Konice, kteří přicházejí po sjezdovce. Na trojku, kde je občerstvovačka, se jde ještě v davu. Vláďa občerstvuje jako vždy rychle a proto jsem pro letošek vzal ledvinku a dal do ní gelíky, takže občerstvuji z ledviny a tím stíhám Vláďu. Z občerstvení odbíháme s Tojnárkem a krosíme to přes pole, kde sbírají zelí. Zemědělec na nás houkne „Mažte odsud nebo pustím psa“. Tojnárek odtuší „On fakt toho psa má“ a tak to tlačíme nad polem. Jinak to jdeme dost napřímo. Poté co vyběhneme z údolí poprvé (cca po hodině) stíhám tak, že mohu jít do čela. Po čtyřce, která je celkem jasná, běžíme už sami. Proběhneme přes Roprachtice a za ní máme drobnou orientační neshodu, kdy Vláďa chce jít přes pole a já bych to raději bral cestou směrem k nové rozhledně. Nakonec jdeme přes pole (podle mě s drobnou ztrátou), protože před odbočkou,

35

která vede k pětce se k nám připojují další dva páry, které přibíhají ze směru od rozhledny. Na šestku to krosíme napřímo přes údolí společně se SKIOBem. Myslím, že jdeme zbytečně vysoko, ale ukazuje se, že ne, protože ještě víc odshora nás před šestkou s předbíhají Ašáci, kteří se asi „zapekli na úvodu, když šli free - order obráceně. Také nás dobíhají Jihočeši Luboš Hošek s Martinem Brožkou, který mají moc dlouhý název týmu a protože o nich bude často řeč - tak o nich mluvím dále jako o týmu LUBOŠ. Na sedmičce (občerstvovačka) je Luboš o chvíli dříve, protože to šli přesně horem kolem pole, kdežto my spodem přes les. Snažím se držet kontakt s Lubošem, ale Vláďa trochu zaostává. U kravína Luboše ztrácíme já trochu váhám s dalším postupem. Po seběhu k vodě na začátku stoupání mně Vláďa hlásí, že už je docela „prošitej“. Zvolňujeme a zbytek na osmičku už jdeme do kopce pěšky, stejně jako řed SKIOB. Z osmičky jdeme do kopce chvíli po cestě a pak napřímo na křižovatku. Na odbočce z hlavní na devítku už je to po rovině. Tak Vláďovi navrhuji, že popoběhneme. Běžíme zvolna, ale usilovně. Ze sběrky do cíle také ještě běžíme, protože nevíme, kde jsou soupeři. Myslíme si, že je Luboš už je v cíli, ale při polévce s podivem zjišťujeme, že ne. Jsme třetí. První je KON a druzí Ašáci, kteří ním dali přes 10 minut. Čtvrtý je SKIOB a Luboš až pátý. Druhý den jsme měli trochu obavy, zda trefíme správně start, protože na něj jdeme z druhé strany od Pavly chalupy. Nakonec vše klapne a dostáváme se do koridoru včas. Snad jako jediná kategorie máme dnes mimo většího převýšení i delší trať. SKIOB se nás ptá jak jsme na tom? Oni prý dost blbě. Beru to jako běžnou předzávodní rétoriku a moc tomu nevěřím. My se cítíme dobře, navíc, když s námi ve stejný čas startují Horské kozy. Na jedničku to krosíme napřímo přes les. Směrově mě to občas nesedí, takže Vláďu unavuji s dotazem, zda má správnou mapu? Náš přímý postup byl asi o něco pomalejší, protože holky, které to obíhají se na vrcholové cestě se objevují těsně za námi. Tady vyrábíme první chybu, když se tlačíme moc na východ, kdežto naše kontrola je na jih. Obíháme hřbítek a odhadem ztrácíme tak 7 minut. Na most to bereme napřímo a pod sebou vidíme Horovy, což je jistota, že jdeme správně. S nimi též razíme dvojku a následně i trojku občerstvovačku. Při odběhu z ní přibíhá Luboš, který téměř stáhl jejich devítiminutové manko. Z trojky na čtyřku jsme zvažovali oběh. Nakonec volíme postup napřímo a s Horovými to tlačíme do příkrého kopce. Z Janouchova města stoupáme šikmo přes zarostlé louky a vidíme pod sebou Luboše, jak to obíhají po silnici. U kapličky razíme sice před nimi, ale už jen asi o 2 minuty. Na pětku sbíháme k potoku a kontrolu na vidlici potoků dobře dohledáme odspodu. Při odchodu z kontroly vidíme Luboše, jak jí ještě hledají, protože na ní šli ze shora. Tlačíme to lesem napřímo na cestu – že už by to byla ona? Po krátkém zaváhání na křižovatce se rozběhneme správným směrem. Cestu poznávám jezdil jsem tudy v zimě od Hásků na Rezek. Na spojku pod Sachrův hřeben sbíháme volně přes meze a hledáme nejvhodnější postup mezi chatami a najednou Luboš vedle nás. Nechce se nám je pouštět před sebe a tak razíme šestku o chvilku dříve než oni. Na sedmičku se jim na kravské pastvě asi na 80 metrů vzdalujeme, ale na dohledávce nás zase mají. Po loukách sbíháme dolů do Rokytnice. Zdá se mi, že kdykoliv „přitlačíme“ tak přestává Luboš akceptovat tempo. Z Rokytnice je to od Huťského potoka řádně do kopce. Chtěl bych Luboše setřást a tak se rozbíhám, protože Vláďa chodí vždy rychleji než já. Drobím kroky a vybíhám kopec, Vláďa je na dohled, ale soupeři ne. Běžím dál, Vláďa se rozbíhá také. Běžíme usilovně až na občerstvovačku ve Vilémově. Rychle občerstvíme a mizíme, než nás Luboš zahlédne. Podařilo se nám je setřást – teď jen vydržet a mapově nechybovat. Na devítku nejprve běžíme po silnici a když začíná kopec „utahovat“ přecházíme do chůze. Nastává brutální stoupání nejprve po zarostlých loukách a pak lesem plným přořezávek. Kontrolu u kamenné kupy nachází Vláďa přesně. Rozbíháme se na desítku dorážíme v okamžiku, kdy jí opouštějí Procházkovi. Přestože jsou jiná kategorie, Vláďa prohlásí: „ Dáme Prochajdy“ a zařadí seběhovou pětku, takže doslova svištíme porostem. Předbíháme Procházkovy, kteří to stejně tlačí více doleva (asi mají kontrolu jinde). Již volněji dobíháme na sběrku a rozhlížíme se. Před námi nikdo, za námi nikdo. V pohodě tedy sbíháme orazit cíl a potvrzujeme si, že nás Luboš nepředběhl a, že jsme bronz uhájili. Luboš byl dnes o tři míny lepší než my, ale proháněl už od třetí kontroly a ztratili jsme se mu až na devítce. Běžel s námi „v kontaktu skoro 20 kilometrů. Z bronzem je spokojenost. Na Ašáky a Konice jsme letos neměli. Hold patří stavitelce tratí. Nepamatuji si tak krásně postavený závod s výbornou volbou jednoznačného umístění kontrol. 8.12. - Třetí závod PZL - tradiční Mikulášský kufr - běželi i naši borci 14.12. - Další náročný víkend začal v sobotu ráno Koloběhem Říp Praha a skončil v neděli v podvečer Mrazivým čertíkem ve Středu Čech. Při koloběhu je logisticky obtížné dostat věci do cíle (předáno už ve čtvrtek Lence, aby nám je mohla

36

dopravit v sobotu v pravou chvíli) a potom dostat v sobotu v 6:45 sebe a kolo na "kulaťák". Plán, že vstanu ve čtyři a v půl páté vyrazím na vlakové nádraží do Berouna (skoro 5 km), abychom v 5:15 vyrazili, bere za své hned v zárodku, neboť drobná chybička v naprogramování budíka odsunula vstávání o 29 minut a tak po bleskovce nastává první rozklusání k vlaku. Dále už všechno klape první se odprezentujeme, mezi prvními nakládáme kolo. Letos je slíbeno luxusní počasí a tak se sešlo podstatně více dvojic než loni. Cestou si závodníci fotografují kýčovitý východ slunce. Vylezeme na kopec, poslechneme si organizační pokyny a na devátou se vyráží. Eva opět sjíždí, já sbíhám. Letos je sice více lidí, ale zase není nasněženo, takže je to přece jen o trochu pohodlnější. Po seběhnutí (sjetí) se vydáváme do Ctiněvsi. Ve sjezdu je na bahně rigol a hned za ním potkáváme Radku Brožkovou s partnerem, kteří urvali přehazku a jdouce proti nám ji hledají (kolo odložili a poté jen běží). Loni jsme od seběhu vybíhali předposlední, letos už asi pátí od konce a navíc v kontaktu, takže zpočátku pár párů předjíždíme. Potom se zařazujeme mezi páry, s kterými střídavě vydržíme až do cíle. Blížíme se k Jeviněvsi (postup bahenní skluzavkou) a hlídáme si odbočku, kterou jsme loni přeběhli. Letos ji v pohodě trefíme. Běžím 45 minut a cítím, že to dneska asi moc nepůjde (P100 pořád trochu cítím) a tak střídám Evu na kole. V Mlčechvostech drobné zaváhání, ale minutka stačila a jsme u Vltavy. Těsně před Kralupy (když podruhé přesedám na kolo) volám Lence, kdy nám má přinést věci (kolem profrčí Myro - kde se jenom zdržel?). Máme za sebou dvě hodiny a téměř polovinu cesty. Poté se pokračuje podél Vltavy, jen ve Chvatěrubech je třeba oběhnout zámek, až na začátek Libčic do Dolu. Pod kopcem, kde odbočujeme z červené přebírám kolo a tlačím, co to dá za Evou. Na závěrečné mírně nakloněné rovině si na to sednu, ale totálně mi ztuhnou nohy a když se poté snažím rozběhnout není to nic moc. Eva na kole ovšem pokračuje obdobným tempem a tak se náš rychlostní průměr docela snižuje. Po sjezdu do Husince už jenom podél Vltavy a když to člověku netáhne, je to celkem nuda. Střídáme podstatně častěji, ale jsme oba dost prošití, tudíž po čtyřech hodinách a dvaceti čtyřech minutách jsme v cíli. Lenka už na nás čeká. Následuje občerstvení, saunička s ochlazením ve Vltavě a vyhlášení. Celkové 49. místo, v tombole zase nic :-), ale užili jsme si to. V neděli se pokračuje naštěstí až po poledni, aby si rogainisté užili také tmu. Start je v Nové Březové ve 12:45 (kategorie A - limit 5 hodin) a ve 13:00 (kategorie B - limit 3 hodiny). Na mapě je 16 kontrol a na naplánování trasy máme 10 minut. Někdo si troufá (Hynek) a naplánuje sebrat všechno, já se držím při zemi a plánuju jenom část s tím, že když tak přidám. Jak se ukázalo později, moje strategie byla dost mizerná. Hynek to všechno oběhnul a já (i díky chybě) plán nesplnil :-).Začátek se vyvíjel docela slibně a když Hynka potkávám na 91 (sedmá moje kontrola) zbývají do konce limitu ještě téměř tři hodiny. V plánu je sebrat dalších pět kontrol do setmění a potom zkusit podle času a sil tři po tmě s vynechanou 34. Jenže jako tradičně: Všechno je jinak. Na dvaatřicítce se zaseknu. Mizerný postup i špatná dohledávka (podle Hynkovy GPS byla kousek jinde) a téměř půlhodinka v pytli. Světlo nasazuji už po odběhu z ní a navíc se mi už ani nějak nechce běžet :-). Rozhodnu se 62 vynechat. Navíc když (pozdě) vylézám z údolí chytám se do plotu a postupuji ve svahu podél něj. Totálně zpruzenému se mi nakonec podaří mezi ploty prolézt do vsi a pokračovat. Seberu 63 a ani neuvažuji, že bych ještě poslední dvě zkusil. Únava je velká, nohy bolí a času už taky není moc. Nádherný závod jsem si užil, sebral 720 bodů (z 900) a při převlékání málem omrznul :-). Dík Pakuovi za skvělou PZL. 14.12. - Ve středečních biatlonových amerických štafetách zvítězili Pajdas s Terkou, stříbro pro Zdeničku s Ádou a bronz Oťas s Marcelem. 4. Kuba s Anetkou, 5. Šopy s Plackou, 6. Majkl s Adamem, 7. Vašek s Anežkou, 8. Aneta a Tomáš. 18.12. - V sobotu se běžel další ročník Sparťanské klouzačky, letos s Brut(us)álními pořadateli. Tradiční mapa (Hostivařská přehrada), scorelauf na 50 minut, krásné ceny (čtyři družstva v nichž jsme byli zastoupeni, brala ceny všechna), nádherné proběhnutí, skvělé zázemí ve škole... Prostě opět bezvadný závod a velký dík pořadatelům. 24.12. - Už minulou neděli se běžel pátý závod PZL - legendární Pražský Večerník. Dle mapy to ani letos nebylo zadarmo :-) 24.12. - Ve středu se běžel Pajdasův Vánoční sprint: 1. Vašek 24:40; 2. JK 28:12; 3. Otík 29:32; 4. Kuba (větší část závodu absolvoval za tmy :-)) 29:51; 5. Zdenička 31:17; 6. Adam 40:02; 7. Aneta 41:04; 8. Anetka 66:15; 9. Martina + ??? 68:30. 1.1. - Na Nový rok je spočten Oddílový žebříček (rozbor), Family cup a je připraven nový kalendář (abyste se mohli na závody hlásit včas). "Červené" závody by měly být povinné pro všechny (!), modré pro "béčkaře". Tudíž by bylo dobré se s termíny seznámit a neplánovat si v nich různé prkotiny.

37

Oddílový Ranking k 31.12.2011: 1. Pavla Vildmonová 2. Vladimír Mezník 3. Eva Tvrdková 4. Vojtěch Tvrdek 5. Jakub Veselý 6. Ladislav Lejbl 7. Jakub Lejbl 8. Tomáš Goj 9. Zuzana Procházková 10. Tomáš Vaníček 11. Václav Šimon 12. Marek Uhlíř 13. Bohuslav Hamáček 14. Pavlína Procházková 15. Zdeňka Křivancová 16. Otto Kolář 17. Michael Kalista 18. Petr Dudík 19. Eva Havelková 20. Miloslav Růžička 21. Jakub Kolář 22. Hana Dudíková 23. Kateřina Procházková 24. Ladislav Lejbl 25. Patrik Uhlíř 26. Anežka McMahon 27. Kristina Hamáčková 28. Jana Procházková 29. Josef Vaníček 30. Anna Vaníčková 31. Stanislav Cincibuch 32. Leoš Reiterman 33. Pavel Karmazín 34. Tereza Hamplová 35. Adam Příbrský 36. Marie Uhlířová 37. Jan Marek 38. Anna Marková 39. Adam Reiterman 40. Kristýna Platovská 41. Pavel Procházka 42. Lucie Karmazínová 43. Aneta Růžičková 44. Jan Šopejstal 45. Lada Kučerová 45. Ivanka Červenková 45. Alena Marková 45. Kamil Bureš 45. Jakub Červenka K BZ BC PZ ZZ NZ D

K D35 H45 D60 H60 H16 H12 H10 H14 D20 H45 H20 H18 H60 D45 D18 H14 H14 H55 D50 H45 H18 D55 D18 H40 H40 D10 D21 D12 H10 D10 H10 H40 H40 D14 H12 D10 H50 D20 H12 D14 H45 D16 D14 H14 D35 D12 D45 H21 H35

BZ 1283,83 bodů 1243,76 bodů 1238,56 bodů 1221,07 bodů 1211,22 bodů 1121,61 bodů 1081,88 bodů 1059,25 bodů 1014,38 bodů 998,05 bodů 996,21 bodů 975,36 bodů 965,63 bodů 946,29 bodů 927,75 bodů 900,64 bodů 883,45 bodů 875,57 bodů 861,56 bodů 855,20 bodů 850,04 bodů 829,22 bodů 763,63 bodů 749,99 bodů 662,90 bodů 600,69 bodů 599,95 bodů 563,95 bodů 559,24 bodů 499,60 bodů 362,38 bodů 356,90 bodů 355,65 bodů 307,36 bodů 305,97 bodů 301,62 bodů 295,70 bodů 265,47 bodů 231,60 bodů 226,03 bodů 217,01 bodů 141,82 bodů 127,45 bodů 55,16 bodů 0,00 bodů 0,00 bodů 0,00 bodů 0,00 bodů 0,00 bodů

BC 5592,02 bodů 5229,85 bodů 4101,60 bodů 4971,16 bodů 4225,67 bodů 1373,82 bodů 1606,90 bodů 2134,55 bodů 1076,12 bodů 2172,87 bodů 1943,30 bodů 3362,99 bodů 3154,44 bodů 1130,94 bodů 982,22 bodů 1459,08 bodů 1401,23 bodů 987,60 bodů 861,56 bodů 989,80 bodů 1436,18 bodů 903,31 bodů 940,64 bodů 1430,05 bodů 1104,40 bodů 855,71 bodů 599,95 bodů 776,29 bodů 707,69 bodů 660,69 bodů 362,38 bodů 356,90 bodů 355,65 bodů 307,36 bodů 305,97 bodů 395,88 bodů 295,70 bodů 265,47 bodů 231,60 bodů 226,03 bodů 217,01 bodů 141,82 bodů 127,45 bodů 55,16 bodů 0,00 bodů 0,00 bodů 0,00 bodů 0,00 bodů 0,00 bodů

PZ ZZ NZ D 72 56 16 0 65 52 11 2 48 42 3 3 62 52 8 2 57 42 13 2 15 13 2 0 19 17 2 0 35 24 10 1 13 11 2 0 33 25 7 1 42 23 18 1 60 41 18 1 54 41 10 3 14 13 1 0 29 11 17 1 31 21 7 3 23 18 3 2 12 12 0 0 13 10 3 0 13 12 1 0 35 21 11 3 11 11 0 0 20 14 4 2 21 21 0 0 19 18 1 0 23 17 5 1 3 0 10 7 19 16 2 1 19 15 2 2 19 15 2 2 1 2 11 8 5 0 0 5 4 0 0 4 6 2 1 9 5 2 0 7 17 15 2 0 4 2 0 6 3 2 1 6 4 2 0 6 4 2 1 7 3 2 0 5 2 1 2 5 2 1 0 3 1 1 0 2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0

kategorie body započtené z 10 nejlepších výkonů body získané celkem ze všech závodů počet závodů absolvovaných za uplynulých 12 měsíců počet bodovaných závodů počet nebodovaných závodů počet disklých závodů

38

Průměrný počet bodů na 1 závod (ze všech absolvovaných): 1. Ladislav Lejbl 2. Pavla Vildmonová 3. Zuzana Procházková 4. Vladimír Mezník 5. Jakub Veselý 6. Jakub Lejbl 7. Vojtěch Tvrdek 8. Eva Tvrdková 9. Pavel Karmazín 10. Pavlína Procházková 11. Eva Havelková 12. Kristina Hamáčková 13. Tomáš Goj 14. Tomáš Vaníček 15. Miloslav Růžička 16. Petr Dudík 17. Hana Dudíková 18. Zdeňka Křivancová 19. Václav Šimon 20. Marek Uhlíř 21. Jan Marek 22. Pavel Procházka 23. Bohuslav Hamáček 24. Leoš Reiterman 25. Michael Kalista 26. Ladislav Lejbl 27. Anna Marková 28. Aneta Růžičková 29. Patrik Uhlíř 30. Adam Příbrský 31. Otto Kolář 32. Jakub Kolář 33. Kateřina Procházková 34. Adam Reiterman 35. Jan Šopejstal 36. Anežka McMahon 37. Jana Procházková 38. Kristýna Platovská 39. Tereza Hamplová 40. Josef Vaníček 41. Anna Vaníčková 42. Stanislav Cincibuch 43. Lucie Karmazínová 44. Marie Uhlířová 45. Alena Marková Ivanka Červenková Lada Kučerová Kamil Bureš Jakub Červenka

H12 D35 D20 H45 H16 H10 H60 D60 H40 D45 D50 D21 H14 H45 H45 H55 D55 D18 H20 H18 H50 H45 H60 H40 H14 H40 D20 D14 H40 H12 H14 H18 D18 H12 H14 D10 D12 D14 D14 H10 D10 H10 D16 D10 D45 D12 D35 H21 H35

105,68 bodů 99,86 bodů 97,83 bodů 96,85 bodů 96,04 bodů 94,52 bodů 92,06 bodů 91,15 bodů 88,91 bodů 87,00 bodů 86,16 bodů 85,71 bodů 85,38 bodů 83,57 bodů 82,48 bodů 82,30 bodů 82,12 bodů 81,85 bodů 80,97 bodů 80,07 bodů 73,93 bodů 72,34 bodů 71,69 bodů 71,38 bodů 70,06 bodů 68,10 bodů 66,37 bodů 63,73 bodů 61,36 bodů 61,19 bodů 60,80 bodů 59,84 bodů 58,79 bodů 57,90 bodů 55,16 bodů 47,54 bodů 45,66 bodů 45,21 bodů 43,91 bodů 41,63 bodů 38,86 bodů 36,24 bodů 35,46 bodů 26,39 bodů 0,00 bodů

Počet bodů získaných ze všech absolvovaných závodů: 1. Pavla Vildmonová 2. Vladimír Mezník 3. Vojtěch Tvrdek 4. Jakub Veselý 5. Eva Tvrdková 6. Marek Uhlíř 7. Bohuslav Hamáček 8. Tomáš Vaníček 9. Tomáš Goj 10. Václav Šimon 11. Jakub Lejbl 12. Otto Kolář 13. Jakub Kolář 14. Ladislav Lejbl 15. Michael Kalista 16. Ladislav Lejbl 17. Pavlína Procházková 18. Patrik Uhlíř 19. Zuzana Procházková 20. Miloslav Růžička 21. Petr Dudík 22. Zdeňka Křivancová 23. Kateřina Procházková 24. Hana Dudíková 25. Eva Havelková 26. Anežka McMahon 27. Jana Procházková 28. Josef Vaníček 29. Anna Vaníčková 30. Kristina Hamáčková 31. Marie Uhlířová 32. Stanislav Cincibuch 33. Leoš Reiterman 34. Pavel Karmazín 35. Tereza Hamplová 36. Adam Příbrský 37. Jan Marek 38. Anna Marková 39. Adam Reiterman 40. Kristýna Platovská 41. Pavel Procházka 42. Lucie Karmazínová 43. Aneta Růžičková 44. Jan Šopejstal Ivanka Červenková Lada Kučerová Alena Marková Kamil Bureš Jakub Červenka

D35 H45 H60 H16 D60 H18 H60 H45 H14 H20 H10 H14 H18 H40 H14 H12 D45 H40 D20 H45 H55 D18 D18 D55 D50 D10 D12 H10 D10 D21 D10 H10 H40 H40 D14 H12 H50 D20 H12 D14 H45 D16 D14 H14 D12 D35 D45 H21 H35

5592,02 bodů 5229,85 bodů 4971,16 bodů 4225,67 bodů 4101,60 bodů 3362,99 bodů 3154,44 bodů 2172,87 bodů 2134,55 bodů 1943,30 bodů 1606,90 bodů 1459,08 bodů 1436,18 bodů 1430,05 bodů 1401,23 bodů 1373,82 bodů 1130,94 bodů 1104,40 bodů 1076,12 bodů 989,80 bodů 987,60 bodů 982,22 bodů 940,64 bodů 903,31 bodů 861,56 bodů 855,71 bodů 776,29 bodů 707,69 bodů 660,69 bodů 599,95 bodů 395,88 bodů 362,38 bodů 356,90 bodů 355,65 bodů 307,36 bodů 305,97 bodů 295,70 bodů 265,47 bodů 231,60 bodů 226,03 bodů 217,01 bodů 141,82 bodů 127,45 bodů 55,16 bodů 0,00 bodů 0,00 bodů 0,00 bodů 0,00 bodů 0,00 bodů

39

Počet absolvovaných závodů za uplynulých 12 měsíců: 1. Pavla Vildmonová 2. Vladimír Mezník 3. Vojtěch Tvrdek 4. Marek Uhlíř 5. Jakub Veselý 6. Bohuslav Hamáček 7. Eva Tvrdková 8. Václav Šimon 9. Tomáš Goj 9. Jakub Kolář 11. Tomáš Vaníček 12. Otto Kolář 13. Zdeňka Křivancová 14. Anežka McMahon 14. Michael Kalista 16. Ladislav Lejbl 17. Kateřina Procházková 18. Anna Vaníčková 18. Jana Procházková 18. Josef Vaníček 18. Jakub Lejbl 18. Patrik Uhlíř 23. Marie Uhlířová 24. Ladislav Lejbl 25. Pavlína Procházková 26. Zuzana Procházková 26. Eva Havelková 26. Miloslav Růžička 29. Petr Dudík 30. Hana Dudíková 30. Stanislav Cincibuch 32. Kristina Hamáčková 33. Tereza Hamplová 34. Kristýna Platovská 34. Adam Příbrský 36. Anna Marková 36. Adam Reiterman 36. Jan Marek 39. Lucie Karmazínová 39. Leoš Reiterman 39. Pavel Procházka 42. Pavel Karmazín 43. Aneta Růžičková 44. Jan Šopejstal 45. Alena Marková 46. Ivanka Červenková 46. Lada Kučerová 46. Kamil Bureš 46. Jakub Červenka

Celkem

D35 H45 H60 H18 H16 H60 D60 H20 H14 H18 H45 H14 D18 D10 H14 H40 D18 D10 D12 H10 H10 H40 D10 H12 D45 D20 D50 H45 H55 D55 H10 D21 D14 D14 H12 D20 H12 H50 D16 H40 H45 H40 D14 H14 D45 D12 D35 H21 H35

72 závodů 65 závodů 62 závodů 60 závodů 57 závodů 54 závodů 48 závodů 42 závodů 35 závodů 35 závodů 33 závodů 31 závodů 29 závodů 23 závodů 23 závodů 21 závodů 20 závodů 19 závodů 19 závodů 19 závodů 19 závodů 19 závodů 17 závodů 15 závodů 14 závodů 13 závodů 13 závodů 13 závodů 12 závodů 11 závodů 11 závodů 10 závodů 9 závodů 7 závodů 7 závodů 6 závodů 6 závodů 6 závodů 5 závodů 5 závodů 5 závodů 4 závody 3 závody 2 závody 1 závod 0 závodů 0 závodů 0 závodů 0 závodů

1 000 závodů

Počet "disklých" závodů: 1. Alena Marková 2. Lucie Karmazínová 3. Stanislav Cincibuch 4. Anna Marková 5. Kristýna Platovská 6. Tereza Hamplová 7. Anna Vaníčková 7. Josef Vaníček 9. Kateřina Procházková 10. Otto Kolář 11. Michael Kalista 12. Jakub Kolář 13. Eva Tvrdková 14. Bohuslav Hamáček 14. Jana Procházková 16. Anežka McMahon 17. Jakub Veselý 18. Zdeňka Křivancová 19. Vojtěch Tvrdek 20. Vladimír Mezník 21. Tomáš Vaníček 22. Tomáš Goj 23. Václav Šimon 24. Marek Uhlíř 25. Marie Uhlířová 25. Aneta Růžičková 25. Zuzana Procházková 25. Kristina Hamáčková 25. Pavla Vildmonová 25. Pavlína Procházková 25. Eva Havelková 25. Hana Dudíková 25. Jakub Lejbl 25. Ladislav Lejbl 25. Adam Příbrský 25. Adam Reiterman 25. Jan Šopejstal 25. Leoš Reiterman 25. Patrik Uhlíř 25. Ladislav Lejbl 25. Pavel Karmazín 25. Pavel Procházka 25. Miloslav Růžička 25. Jan Marek 25. Petr Dudík Ivanka Červenková Lada Kučerová Kamil Bureš Jakub Červenka

D45 D16 H10 D20 D14 D14 D10 H10 D18 H14 H14 H18 D60 H60 D12 D10 H16 D18 H60 H45 H45 H14 H20 H18 D10 D14 D20 D21 D35 D45 D50 D55 H10 H12 H12 H12 H14 H40 H40 H40 H40 H45 H45 H50 H55 D12 D35 H21 H35

1 2 2 1 1 1 2 2 2 3 2 3 3 3 1 1 2 1 2 2 1 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

100,00% 40,00% 18,18% 16,67% 14,29% 11,11% 10,53% 10,53% 10,00% 9,68% 8,70% 8,57% 6,25% 5,56% 5,26% 4,35% 3,51% 3,45% 3,23% 3,08% 3,03% 2,86% 2,38% 1,67% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00%

41

4,10%

40

Ranking 2010 D - 21 149. Vildmonová Pavla 236. Procházková Zuzana 441. Hamáčková Kristina 465. Křivancová Zdenka 489. Marková Anna 751. Tvrdková Eva 774. Havelková Eva

LBE7451 LBE9251 LBE8850 LBE9450 LBE9250 LBE5150 LBE5950

64420 49978 22377 19420 16883 2443 1902

6230 4833 2164 1878 1632 236 184

LBE6400 LBE9100 LBE9500 LBE6600 LBE4900 LBE9400 LBE6800 LBE9501 LBE6100 LBE9703 LBE7000

65126 63168 28547 22666 18939 9365 4737 4063 1657 949 823

6233 6045 2732 2169 1812 897 454 389 159 91 78

H - 21 299. Mezník Vladimír 310. Šimon Václav 573. Veselý Jakub 627. Vaníček Tomáš 680. Tvrdek Vojtěch 833. Uhlíř Marek 987. Karmazín Pavel 1010. Kolář Jakub 1116. Marek Jan 1147. Kolář Otto 1156. Uhlíř Patrik

Family cup 2011 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Tvrdkovi + Anežka Pavla + Jakub Procházkovi Uhlířovi + Lada Lejblovi Hamáčkovi Vaníčkovi Kolářovi Dudíkovi Reitermanovi Markovi Karmazínovi

9 928,47 bodů 9 817,69 bodů 5 685,64 bodů 4 863,27 bodů 4 410,77 bodů 3 754,39 bodů 3 541,25 bodů 2 895,26 bodů 1 890,91 bodů 588,50 bodů 561,17 bodů 497,47 bodů

TOP 10 2011 Oddílový ranking: kolik kdo kdy

Ranking - ženy: kolik kdo kdy

Ranking - muži: kolik kdo kdy

151,36

Vojta

18.9.

7228 Pavla

29.5.

7716 Pedro

28.9.

146,61 143,96 142,07

Eva T Pavla Kuba V

3.7. 2.9. 2.9.

6934 Pavla 6828 Pavla 6786 Pavla

10.9. 29.5. 28.9.

6842 Vašek 6688 Vašek 6615 Kuba V

9.4. 10.9. 28.9.

141,99 141,43 141,32 139,74 139,17 138,75

Pavla Pedro Pavla Pavlína Eva T Pavla

10.9. 12.6. 6.7. 11.6. 2.7. 8.7.

6751 6711 6603 6507 6223

28.9. 28.9. 28.9. 17.4. 5.6. 17.9.

6539 6535 6515 6501 6488 6453

9.4. 28.9. 28.9. 17.4. 18.6. 17.4.

Zdeňka Kristina Zdeňka Pavla Zuzka 6128 Zuzka

Vašek Pedro Vašek Pedro Pedro Pedro

41

Výsledky 2011: MČR:

10. 24. 27. 28. 28. 29. 35. 38. 51. 55.

ŽA:

NOB KT Sprint KT Sprint KT klasika klasika klasika KT

D20 H16 H16 D20 H20 H20 D20 H16 H18 H18

Zuzana Procházková Jakub Veselý Jakub Veselý Zuzana Procházková Václav Šimon Václav Šimon Zuzana Procházková Jakub Veselý Marek Uhlíř Marek Uhlíř

2011 2011 2011 2011 2011 2011 2011 2011 2011 2011

34.

D20A

Zuzana Procházková

2011

ŽB:

6. 9. 10. 14.

H16B D35B H18B H60B

Jakub Veselý Pavla Vildmonová Marek Uhlíř Vojtěch Tvrdek

2011 2011 2011 2011

Veteraniády:

3. 4. 6. 9. 11. 12. 16. 16. 18.

místo místo místo místo místo místo místo místo místo

Vojtěch Tvrdek Pavla Vildmonová Eva Tvrdková Pavlína Procházková Vladimír Mezník Pavla Vildmonová Pavla Vildmonová Vojtěch Tvrdek Eva Tvrdková

H60 D35 D60 D35 H45 D35 D35 H60 D55

Klasika Sprint Klasika KT KT Klasika KT KT KT

2011 2011 2011 2011 2011 2011 2011 2011 2011

Licence pro rok 2012:

LBE0200 LBE0000 LBE9100 LBE9251 LBE9400 LBE9500 LBE9700 LBE9701

Lejbl Jakub Lejbl Ladislav Šimon Václav Procházková Zuzana Uhlíř Marek Veselý Jakub Goj Tomáš Kalista Michael

B B B B B B B B

42

43

© Big Head 2012

44