Vzpomínka na holocaust? Nejenom jednou v roce!

PAPRSEK Číslo 2

Únor

Ročník XVII.

Protože se v poslední době množí případy různých protižidovských akcí a výzev a protože si musíme uchovat dobrou historickou paměť, abychom se v budoucnu nedopustili stejných omylů, chyb a hříchů jako naši předci, rozhodl jsem se otisknout článek, který vyšel v sobotu 26. ledna 2008 v MF DNES. Autorem článku je Jiří Němec. Roman Kysela

Vzpomínka na holocaust? Nejenom jednou v roce! Den památky obětí holocaustu připadl letos na neděli 27. ledna. V tento den před 63 lety byl osvobozen asi vůbec ten nejhorší z nacistických koncentračních táborů - Osvětim. Koncentrační tábor, kde z celkového počtu 6 milionů židovských obětí nacistické genocidy, zahynula celá jedna čtvrtina - 1,5 milionu dětí, žen a mužů, kteří se nacistickým zákonům „provinili“ jenom tím, že prostě byli Židé. I v České republice byl stejně jako málem na celém světě před 2 lety tento den prohlášen „Dnem památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti“. Memento posílané tento den světu je jednoznačné: Nikdy více! Rasismus a etnická nenávist jsou nebezpečím pro každou demokracii a v každé době. Ono memento by však mělo zůstat v hlavách každého z nás a pokud možno se trvale projevovat v našem každodenním životě. V současnosti se objevují i v ČR nejen pokusy o zpochybňování holocaustu a počtu jeho obětí, ale také nejrůznější shromáždění a pochody různých nacionalistických skupin a bojůvek, které se vůbec netají svým protižidovským postojem. V historii přitom zatím vždy platilo, že takovíto lidé se nejdříve vypořádali s Židy, a pak i s demokracií, když se neuměla včas a účinně ubránit… Právě proto je třeba mnohem více, a nejen v Den holocaustu, mluvit a psát o podstatě fašismu, ale také komunismu (protože byl nejen Hitler, ale i Stalin!), ale rovněž o podmínkách, za kterých se tyto zločinné ideologie realizovaly a co všechno lidstvu a lidem způsobily a proč. Zavést konečně do našich škol téma holocaustu, ukázat našim dětem Terezín a Osvětim. Mimochodem, kdo z nás byl se svými dětmi v posledních letech právě v Terezíně, ale třeba i v Lidicích? A kdo z nás spojil služební cestu nebo soukromou návštěvu Mnichova třeba s prohlídkou nedalekého vůbec prvního nacistického koncentračního tábora v Dachau? Kdo z nás ví něco více o Izraeli, jeho vzniku a současnosti? Platí, že je to hodně malý stát, který se dá projet autem (nebo také cizím nepřátelským tankem!) za jediný den, ale žije v něm velký národ, který prožil a přežil v dějinách spoustu krutostí na něm páchaných a který pak uhájil a stále pevně hájí to, co je pro nás samozřejmé: svoji existenci! Při mojí předpředloňské vůbec první návštěvě Izraele v životě bylo pro mě třeba velkým poučením, jak mladí lidé ve vojenské uniformě (i dívky!) chápou svoji tříletou vojenskou prezenční službu ... A nejrůznější „zpochybňovatelé“ obětí holocaustu by měli navštívit Muzeum holocaustu v Jeruzalémě, hlavně část věnovanou jeho dětským obětem, kde v absolutní tmě září jenom svíčky, jedna za každé mrtvé dítě, statisíce svíček ... Dnes je mnohé naštěstí jinak. Ale třeba v Liberci se o tom, že Město Liberec má partnerské město i v Izraeli, zrovna mnoho neví. Škoda ... Připomenout si holocaust jenom jednou za rok je prostě málo. Když byl můj přítel - učitel z německého Hesenska, před lety poprvé se svými žáky v Praze, jako jediný mimopražský program určil právě návštěvu smutně proslulého Terezína ...

Co nového s „RÁDIEM“? Milí sourozenci, jelikož jsme se na členském setkání 25.11.2007 rozhodli podniknout kroky ke koupi bývalého sídla Rádia Most, jistě Vás zajímvá, jak se vyvíjí jednání s bankou ohledně možnosti získat úvěr. Po jednáních s Českou spořitelnou, která nám definitivně odmítla půjčit námi potřebnou výši prostředků, jsme na základě doporučení vstoupili do jednání s Volksbank. Nechci se zde rozepisovat o podrobnostech, ale podle všeho ty vypadá, že máme reálnou šanci úvěr získat. Příští týden 7. 2. 2008 nás čeká jednání v Praze, které nese hodně světla do celého rozhodování. Pokud půjde vše podle plánu, tak nás nejpozději v červnu čeká již první splátka a samozřejmě také spousta práce a poměrně zásadní změna sborového života. O dalším vývoji Vás budeme samozřejmě informovat. Pokud Vám celá věc leží na srdci, modlete se a také přemýšlejte o to, jak konkrétně můžete přispět k realizaci celé věci. Zdaleka totiž nejde jen o peníze, ale i o takové věci jako je úklid, údržba pomoc při stěhování a úpravách. Budeme ve svém, ale každá mince má 2 strany. Budeme mít více místa a více možností pořádat různé akce, ale nevystačíme se současným přístupem například k úklidu po akcích atp. Často se mi stává, že když přijdu do klubovny, najdu neuklizené židle, neumyté hrnky a skleničky. Jakoby si právě někdo odskočil a má ze za pár minut vrátit. Vím, že jsou mezi námi ti, kdo uklízí, ale budeme se muset zlepšit. Jak říká jedno přísloví – „Míti, znamená starati se“a to bude s největší pravděpodobností náš případ. Roman Kysela

Tony Kalmová a konference „Moc Boží přítomnosti II“ v Praze a co vše jsem prožil Ve dnech 19. a 20.10.2007 proběhla v Praze konference „Moc Boží přítomnosti II“ pod vedením Tony Kalmové, kterou mnozí z Vás již znají, a za spolupráce jejího holandského týmu a také týmu (pastoračního a překladatelského) z Čech. Předcházely tomu přípravy. Dva dny předem se sešel tým lidí, který sloužil. Dostávali jsme instrukce, co a jak dělat: Jak se s lidmi modlit. Jak jim žehnat. Příliš nemluvit, dát prostor Duchu svatému a být s člověkem. Prostě nechat Boha pracovat. Také jsme zpívali a modlili se. Bylo nás tam celkem přes třicet služebníků. Konference začala v pátek v 18.00 hodin a končila zhruba ve 21.00 hodin. Přišlo hodně lidí – asi 200. A bylo vidět, že se Pán Bůh dotýká, že je přítomný. Kdo se někdy setkal s Tony – „při práci“ – tak ví, že nosné je vnitřní uzdravování. Mnozí plakali. Sestry i bratři si „chodili“ pro modlitby. Bylo úžasné vidět Ducha svatého v akci a být nápomocen. Tony byla přirozená, hodně otevřená, civilní – občas řekla něco, čemuž se mnozí v sále zasmáli. Bylo to velmi uvolněné. Lidé byli hodně otevření. Bylo velmi málo takových, kteří by nepřišli požádat o modlitbu (možná, že takový nebyl nikdo). Mnozí si šli i vícekrát. Druhý den začínal v devět a končil odpoledne mezi pátou a šestou. A byl opět skvělý. A opět plný Boží přítomnosti. Musím podotknout, že na přípravných setkáních týmu jsme dostali od Tony flakónky (překrásné) s olejem (vonným) a také umělé lahvičky s vodou. Olej k žehnání a vodu k očištění. Ostatně Tony používá při své službě hodně fotek, sošek a obrazů. Moc to pomáhá. Tým sloužil, ale také každý z týmu, potřeboval-li to, si mohl nechat posloužit. I já jsem potřeboval posloužit. Druhý den opět mnoho lidí přicházelo pro modlitby a požehnání. Abych ještě více přiblížil o čem konference byla, tak zmíním témata modliteb: Uvádění Boží přítomnosti do praxe – spojení s Ježíšem. Modlitba víry – nebo-li vědomí bytí. Vědomí, že je 2

dobré být (někomu, někam patřím). Vyznání hříchů a přijetí odpuštění. Uzdravení či posílení vůle. Vyčištění představivosti a očištění od negativních slov. Uzdravení vzpomínek a narušených emocí. Tvůrčí modlitba. Přijetí Božího požehnání. Pro ty, kteří chtějí vědět více, uvádím, že celá konference se nahrávala a KMS ji má mít k dispozici ve formátu MP3. A nyní ještě několik vět, které mne oslovily a poznamenal jsem si je. Když má Kristus více místa v nás, můžeme více zářit. Bůh má z Tebe radost. Boží láska nás činí dobrými. Bůh nestojí naproti mně, ale vedle mne. Žádat Ježíše, aby vstoupil do vzpomínek. Je tak důležité důvěřovat Hospodinu a naslouchat. Potřebujeme slyšet mužný hlas. Jsme daleko lepší, než si můžeme představit. Dobré obrazy nám přinášejí tolik uzdravení. Symboly nám mohou pomoci více vnímat a přijímat. A právě závěr konference byl hodně o symbolech – zrnko hroznového vína, svíčka, kříž, nádoba s vodou, olej. Byl praktický. Bylo pět míst, kam každý mohl přijít. Prvním bylo místo se zrnky čerstvého hroznového vína (uvádím zde citovaný verš z Jana 155 – „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce, neboť beze mne nemůžete činit nic.“). Mohl jsem jej sníst sám a tím vyjádřit, že chci být spojený s Ježíšem Kristem a nebo jej někomu přinést. U druhého místa byly svíčky. Zapálili jsme ji a modlili jsme se buď za sebe nebo za někoho. Svíčka je symbolem světla, které přichází do života. U třetího místa byl kříž a bedýnka a papíry (Izajáš 53:4). Na lístek jsme mohli napsat co chceme odpustit a hodit jej do bedýnky. U čtvrtého byla mísa s vodou (Ezechiel 36:25-26). Mohli jsme si očistit celý obličej nebo jen určité části(ústa, uši, oči, čelo). A na pátém místě jsme si přicházeli pro požehnání s olejem, jemuž předcházela modlitba. (Žalm 23:5-6). Také chci zmínit několik postřehů, jež jsem zaznamenal. Vždy před samotným začátkem se tým sešel ke společným modlitbám. A také po skončení se tým sdílel s tím, co prožil, co vnímal. A jeden silný postřeh na závěr. Po celou dobu, co Tony sloužila, tak za ní někdo stál a modlil se a žehnal a taktéž i v sále byli holandští služebníci, kteří se modlili. Bylo nádherné sledovat týmovou práci. Tony nám po skončení konference poděkovala a řekla, jak bylo dobré, že jsme mohli být veliký tým a posloužit druhým. S Evičkou jsme již před lety přijali, že máme sloužit lidem – a to nejen manželským párům (jak jsme to před lety přijali). Jsme tu pro Vás a chceme ať si nás Pán Bůh používá. A na úplný konec chci zmínit, co jsem přijal od Pána Boha na konferenci. Bůh chce uzdravit tento národ, tuto zemi. Chce se dotýkat lidských srdcí. A nás k tomu potřebuje. A tak se nech Bohem dotýkat, aby se skrze tebe Bůh mohl dotýkat druhých. Bůh nám v tom žehnej. Luboš Růžička Důležitá poznámka: Tony nás upozornila na knihu, která byla přeložena do češtiny. Jmenuje se: „Uzdravení duše Boží přítomností“. Autorka se jmenuje Leanne Payneov a tento rok ji vydal Návrat domů.

Výstava Jak asi víte, v polovině prosince byla v galerii Modrý hrozen v Litvínově (část Chudeřín – naproti Noemi, kde sídlí náš bratrský sbor CB Litvínov) zahájena výstava s názvem „O NEBI“. Pokud se na výstavu, která potrvá do března letošního roku vypravíte, vezměte si Paprsek. Najdete v něm malého průvodce k obrazům Luboše Růžičky. Redakce 3

O nebi Co o něm víme? Líbí se nám blankytně modré nad námi. Toužím tam jít. V Bibli máme mnoho míst o nebi – například: „Od té chvíle začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ Matouš 4:17 Nebe – modré. Pro mne je modrá barvou snění, létání. Je to má nejoblíbenější barva. Sním a létám rád. Ano, něco o tom nebi už víme zde na zemi. A to z pohledu tady a teď. Nebe můžeme prožívat již zde na zemi – když máme skvělého přítele, kamaráda. Dobrou práci, nejen dobře placenou, ale takovou která nás těší. Úžasnou rodinu. A další. Na jiném místě v bibli čteme o nebi – Zjevení 21:1 – A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. Známe jej – částečně – z pohledu ze země. Naše poznání je neúplné, ale Boží slovo nám odhaluje víc. Těším se do nebe, ale chci tady na zemi ještě nějaký ten čas být.

Rozpolcenost Nerozhodnost přináší rozpolcenost. Možná to každý z vás prožil, nebo právě prožívá. Takový stav ano, ne. Toto je černé, a to bych neměl. A toto je bílé a to se má (platí hlavně pro Evropany, Afričané to mají asi jinak – to nevím stoprocentně). Tak to je jednoznačný a jednoduchý pohled. Ale co když to tak jednoduché a jednoznačné není? Stalo se vám, že jste se měli rozhodnout pro jednu ze dvou dobrých věcí? Mně se to občas stává. A rozhodování je někdy složité. Cítím určité napětí. Lehce se cítím jakoby rozdvojen. Rád bych se rozhodl pro obě věci, ale musím zvolit jen jedno. A přesto, že se někdy můžeme cítit rozpolcení, jsme v jednom těle a držíme pohromadě. P.S.: Souhlasím s vámi, taková ta pravá rozpolcenost je přeci jen něco jiného. Například příběh v knize R.L.Stevensona – Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda.

Masky Maska. Asi mnozí z nás si vybaví maškarní ples. Nasadíme masku, aby nás nikdo nepoznal. Tak to je ten úsměvnější případ. Ale ten druhý je vážnější a závažný. „Nasadíme“ si masku – usmíváme se na druhého (křečovitě), ale ve skutečnosti to v nás vře. A dalo by se najít mnoho dalších příkladů. Proč to však děláme? A co si tím, ale i druhým, způsobujeme? A jak málo stačí – přijmout svoji tvář a neschovávat se. Ano, přijetí. Sebe sama, druhých a potom již žádnou masku nepotřebuji.

Odložené břemeno Břemeno, nebo chcete-li také břímě. V Biblickém slovníku jsem našel: Cokoli tělo či mysl považuje za obtížné, je břímě. A víte, co je napsáno v Matoušově evangeliu v 11. kapitole od 28. verše do 30. verše? Toto: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ Úžasné slovo, že? Ano. Stojíte před obrazem na němž je zavěšený kámen. Zamyslete se. Tíží Vás něco? Je a není to jednoduché. Přiznat si, že mne něco tíží, trápí a že potřebuji pomoc. A Ježíš Kristus stojí vedle mne a říká: „Dám ti odpočinout. Dej mi své trápení a přijmi ode mne. A uč se ode mne.“ Je a není to jednoduché. Udělat ten krok, ale odhodlat se k němu. 4

Co Bůh spojil – aneb manželství Manželství – Ve dnech dobrých i zlých. Žena (manželka) – pro muže (manžela) ta jediná. Muž (manžel) – pro ženu (manželku) ten jediný. To lze opravdu jen s Bohem. Nechci zpochybňovat manželství lidí, kteří Boha neznají. Vím, že určitě existují – kde opravdu je jeden pro druhého. V prvním manželství – to jsem ještě Boha neznal – to tak pro mne nebylo. Často jsem utíkal a měl příležitostné, ale i delší známosti. Když jsem uvěřil a znovu se oženil, byl jsem Pánu Bohu vděčný, že mne z nevěry vytáhl. Má žena je pro mne ta jediná. A to přeji i vám, ať ten druhý je pro vás ten jediný. V Bibli najdete: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ A také – v listu Efezským – 5:31 se píše: „Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo.“

Ikaros – Ikarův pád Když jsem byl malý kluk, tak jsem slyšel příběh o Daidalovi a Ikarovi. Celý si jej již nepamatuji, ale byl pro mne tak silný, že to hlavní ve mně zůstalo. Ikaros chtěl letět ke Slunci, až moc. A nedbal varování. Měl křídla spojená voskem. A tím, že varování nedbal, stalo se, že vosk se roztekl a křídla se rozpadla a on padl dolů – myslím si, že mrtev. Jak krásně alegorické s některými našimi zkušenostmi. Jedno české přísloví říká: Pýcha předchází pád. Pro mne je Ikaros věčné téma. Rád se k němu vracím a rád jej zpracovávám. Létat – snít – je krásné, ale pozor. Někdy může přijít pád. Křídla jsou polámána. A tu přichází někdo, kdo léčí naše rány i křídla zlámaná.

Staré časy Čas. Čas. Čas. Tak často skloňované slovo. To chce čas. Nemám čas. Už je čas. Na to už není čas. Rádi vzpomínáme na takzvané „staré časy“. Ano? Ne? Jak na co. Je úžasné, máme-li možnost vzpomenout na něco pěkného, co jsme prožili. Když jsme šli s tátou na ryby. Nebo nám maminka pofoukala bolístku, když jsme byli ještě dětmi. Když nám děda vyprávěl veselé příběhy ze svého života. Líbí se nám – aspoň mně určitě – staré věci. Staré časy – jsou pryč. A před námi je čas nový. Ale je příjemné ohlédnout se zpět a uvědomit si, co pěkného jsem již prožil.

Veliké přátelství Přátelství. Něco velmi cenného. V dětství takovým ideálním a vzorovým přátelstvím byla literární a filmová dvojice – Vinettou a Old Shuterhand . Byli ochotni a připraveni položit jeden za druhého i svůj život. Mít přítele – dobrého přítele, který na nic nečeká. Je tu. Připraven kdykoli pomoci. To je teda něco. Ale je tu ještě jeden přítel, o kterém vím, kterého však fyzicky nemohu nahmatat. Přítel, jenž za mne svůj život položil. Ježíš Kristus – ukřižovaný a zmrtvýchvstalý. Žádný nejlepší přítel u mne nemůže být – i kdyby chtěl – čtyřiadvacet hodin denně a celý život. Ježíš Kristus ano. Stačí jej pozvat. Stát se jeho přítelem. To je veliké přátelství. A veliké přátelství něco stojí. Můj čas. Naslouchat, co mi přítel říká – a někdy to není příjemné, ale důležité, abych to slyšel. Kdo jiný, než přítel má právo, co právo – povinnost – mi říci, když dělám něco špatně. Co by to jinak bylo za přítele, kdyby mi to neřekl. Pravému příteli na mně záleží.

5

Ještě k výstavě - derniéra na téma „Odložené břemeno“ Někteří z Vás asi neví, co to ta derniéra vlastně je. Generálka a premiéra jsou zajisté jasné. Derniéra je vlastně poslední představení dané hry v divadle. Derniéra se však také používá i jinde – například při zakončení výstavy obrazů. A o to v tomto případě půjde. Luboš Eger (CB Litvínov) a já jsme se dohodli, že výstavu, která ještě stále probíhá v Galerii Modrý hrozen v Litvínově, zakončíme interaktivní (interakce – vzájemné působení dvou i více činitelů) derniérou. A o co vlastně půjde? Svým způsobem o službu druhým – netradičně. Bude to chtít mnoho odvahy od těch, kteří budou chtít odložit svá břemena a nechat si posloužit. Ústředním veršem tohoto večera je: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ (Matouš – 11.28-30). Tomuto setkání budou předcházet modlitby a také příprava se služebníky. Chceme s Lubošem do této akce zapojit sbory – a je jedno, kde budete stát – zda budete sloužit a nebo vám bude poslouženo. Chceme to vše prodiskutovat s našimi kazateli a také bratry staršími. A jak to bude skutečně vypadat? Chystáme dvě veliké desky, které budou připevněny na zdi. Na deskách budou háky. Na podlaze různé „šutry“ a provázky. Každý, kdo se sám svobodně rozhodne, že se chce zbavit svého určitého břemene, si oplete kámen, jenž si vybere a poté jej bude moci zavěsit na hák. A pro některé to tím skončí. Někteří, co tak učiní si budou třeba chtít s někým o tom promluvit. A proto tam bude přítomný tým služebníků. Připravený naslouchat a modlit se. Včas bude oznámeno, kdy přesně se tato derniéra uskuteční. Rozhodně to bude v březnu. Luboš Růžička

www.gedeoni.cz aneb Mezinárodní svaz Gedeonů Co je to vlastně ten Mezinárodní svaz Gedeonů? Jde o sdružení křesťanských podnikatelů a lidí svobodných povolání. Tím, že rozdávají Nové zákony, pomáhají při šíření známosti Kristova evangelia. Nové zákony – tzv. „gedeonky“ jsou určeny nevěřícím (hledajícím). Pro hotely (trojjazyčná - anglicko-německo-česká verze), nemocnice, domovy důchodců, pro žáky středních a vysokých škol, pro vojáky, požárníky, policii, také pro vězně a pro mnohé další. Rozdávání „gedeonek“ se provádí osobně. Nevím, zda víte, že z našeho sboru jsme dva tzv.Gedeoni. Zdeněk Čenkovič a já – Luboš Růžička. Jednou za měsíc jezdím do Ústí nad Labem na setkání. Proč o tom všem píšu? Přiznám se, že času je málo, a tak si moc přeji, aby mohl vzniknout nový tzv. camp Gedeonů přímo v Mostě. K tomu je však třeba aspoň šesti členů a nejlépe z různých denominací. Z Mostu jsme zatím tři. Tím třetím je jeden bratr z Církve československé husitské v Mostě. Vyhlížím jednoho nebo dva z našeho sboru. Také chci, abychom si byli vědomi toho, že vyrobit tyto Nové zákony něco stojí. Zatím peníze na výrobu poskytují menší bohaté sbory z USA. Myslím si však, že bychom měli také poskytnout nějakou tu částku za rok jako sbor – prostřednictvím sbírky. Vždyť jde o životy druhých. Tak co Vy na to? Luboš Růžička 6

NAŚI OSLAVENCI 2.2. Inka Křížová 3.2. Miloslav Pošmůrný 3.2. Vít Pošmůrný 4.2. Zuzka Peterová 5.2. Kateřina Čermáková 8.2. Šimon Let

10.2. David Šmejkal 12.2. Ivana Mertová 16.2. Larisa Segurová 19.2. Luda Křížová 27.2. Marta Číčelová 29.2. Ondřej Čermák

Všem přejeme Boží požehnání. Předáváme pomyslnou kytičku. Dětem cukrátko. K tomu všemu úsměv. A každý oslavenče věz, že i když je ti někdy ouvej, Bůh o tobě ví a má tě rád. I my tě máme rádi. Rubriku připravují manželé Růžičkovi

 NĚCO PRO ZASMÁNÍ  Mladá žena se zpovídá knězi. Vyznává mu, že se provinila hříchem pýchy. „Jsem pyšná, otče. Vždycky, když se podívám do zrcadla, říkám si, jak jsem krásná.“ Kněz jí ze zpovědnice odpoví: „ To není hřích, milá dcero, to je omyl!" Jednoho dne se na kostelní zdi objevil velký nápis: "Bůh je mrtev." – Nietzsche Další den pod něj někdo připsal: „Nietzsche je mrtev.“ – Bůh

DĚTI VÁM TO ŘEKNOU Při cestě autem se občas Radiožurnálu zaslechnu kouzelný pořad – spíš vsuvku „Děti vám to řeknou. Do studia jsou pozváni děti třeba v rozmezí 6 – 14 let a vyjadřují se k aktuálním tématům a otázkám a nebo k tomu, co je zrovna mediálně horké téma. Někdy se u toho člověk upřímně zasměje, jindy je překvapen dobrým postřehem a otevřeností. Děti nám prostě mají co říct, vzpomeňte si na jejich naprosto logické a těžko průstřelné argumenty z rodinných debat. Na následujících řádcích najdete odpovědi dětí na otázku: „Co je to láska“? Možná jste odpovědi už někde četli, ale jednoduše stojí za to si je přečíst znovu. Roman Kysela - Láska je to, co je s tebou v pokoji na tvé narozeniny, když přestaneš otvírat dárky a zaposloucháš se. Bobby, 7 let (Neuvěřitelné!) -Když se chcete naučit někoho lépe milovat, měli byste začít u kamaráda, kterého nenávidíte. Nikka, 6 let (Potřebovali bychom o pár milionů více Nikk na této planetě) -Láska je, když řeknete klukovi, že se vám líbí jeho tričko a on ho pak nosí každý den. Noelle, 7 let - Láska je, jako když malá stará paní a malý starý pán jsou stále přátelé, i přes to, že se už tak dobře znají. Tommy, 6 let 7

P R O G R A M N A ÚNOR Neděle 9:30 3. 2. 10. 2. 17. 2. 24. 2.

(od 8:50 - modlitební chvíle)

Evangelizační Bohoslužba a občerstvení - kázání Milan Let, vedení Roman Kysela Bohoslužba - kázání Tomáš Pavlíček, vedení Milan Let Bohoslužba – kázání Milan Let, vedení Karel Cyrany – pravidelná sbírka a Večeře Páně Bohoslužba - kázání Milan Let, vedení Roman Kysela

Muži se sejdou v neděli 10. a 24. února v Klubovně V neděli 17. 2. proběhne od 15:00 setkání pracovníků v besídce !!! Pondělí:

16:30 – Klub „Záplata“ – každých 14 dnů

Úterý:

Domácí skupinky v rodinách a v Klubovně

Středa:

9:00 modlitební setkání u Kožíšků

Čtvrtek:

9:00 Setkání maminek v klubovně

Pátek od 18:00: 1. 2. 8. 2. 15. 2. 22. 2. 29. 2.

Večer modliteb a chval – vedení Géďa Doubek Biblická hodina Večer modliteb a chval – vedení Hana Kyselová Biblická hodina Večer modliteb a chval

Sobota: 15:00 17:30

Dorost v Klubovně Mládež v Klubovně

Týden modliteb a půstu od 25. 2. do 29. 2. 2008 25. 2 26. 2. 27. 2. 28. 2. 29. 2.

Klubovna od 19:00 – modlitby v rámci KMS Klubovna od 19:00 – modlitby za nedělní bohoslužby a besídku Klubovna od 19:00 – modlitby za staršovstvo, kazatele, Chomutov, skupinky Klubovna od 19:00 – modlitby za dorost, mládež, Klub „ZÁPLATA, Isachar Klubovna od 18:00 – v rámci večera modliteb a chval

Prosíme všechny, kteří mají zájem o účast na sborové dovolené, aby tento zájem dali najevo a odevzdali vyplněné dotazníky. V případě konání je potřeba začít zajišťovat již nyní ubytování. ! POZOR !!! Nepravidelné akce: Změna programu vyhrazena – sledujte oznámení! Staršovstvo se sejde dne 6. a 20 . 2. 2008 Uzávěrka příštího čísla je 24. 2. 2008 Šéfredaktor Roman Kysela, technický redaktor Zdeněk Čenkovič , Andrea Gregorová e-mail:[email protected], tel. 736 630 981 8