Jednou v roce na Vánoce MuKL vždycky vychází. Je s tím totiž spousta práce, obtíží a nesnází.
Ano, ano, ano, je to tady, zase přicházejí Vánoce. A není pravda, že Mukl vychází jen jednou ročně, letos se nám ho podařilo vydat hned dvakrát. Snad se příští rok polepšíme. Poslední rok a půl totiž řeším pořád jednu věc. Návštěvu naší Dobrovolnice Damly v knihovně. A že odjela před pěti měsíci? Nevadí. Dozvuky této návštěvy ještě nedozněly. A dozvuky této návštěvy jsou i tématem tohohle čísla. Máme zde totiž ještě dva články od Damly. Dozvíte se, jak to mají turečtí školáci s prázdninami a taky odpovědi na otázky, které jste Damle položili. Jinak se můžete těšit na všechny obvyklé rubriky a pár nových. Ptáte se, jaké jsou? Podívejte se dovnitř a určitě je nepřehlédnete. (Vězeň č. 1)
Damla odpovídá Ahoj! V knihovně jste měli možnost pokládat mi otázky. Snažila jsem se co nejlépe odpovědět na všechny a že některé byly pěkně zapeklité. Kdybyste měli ještě nějaké další otázky ohledně mě, mé rodiny anebo Turecka, můžete mi je poslat přes knihovníky. Proč? Protože až budete tenhle článek číst, já už budu zpátky ve své vlasti. Proto se cítím trochu smutná, když vám říkám tohle na shledanou. Budete mi všichni chybět, dávejte na sebe pozor. Z Turecka zdraví Damla Jaké je tvé příjmení? Kirandi. Neptejte se mě, co to znamená, protože nevím. Možná to nemá žádný význam anebo bych musela hrabat v minulosti. Jen pro vaši informaci, v Turecku se nemění jména v závislosti na tom, jestli jsi kluk, nebo holka jako vaše –ová. Máš v Turecku rodinu? Díky bohu ano. Mám rodinu a mám ji moc ráda. Mám oba rodiče a dvě sestry, 13 a 8 let staré. Cenu své rodiny pochopíte, když trávíte 8 měsíců v zahraničí. Umíš mluvit turecky? Jako vy se učíte česky od narození a mluvíte tím jazykem plynule, tak i já dokážu mluvit turecky, protože je to můj mateřský jazyk. Jaká je tvá oblíbená barva? Námořnická modrá a bordó. Jak se máš? Mam se dobre a ty? (poznámka překladatele: přepis věty přesně tak, jak ji napsala Damla)
Je turecký med z Turecka? Zaprvé med je Turecky Bal a to je klasický med, co dělají včely. To, čemu říkáte turecký med, vypadá jako jistý druh tureckých sladkostí. U nás se tomu říká koz helvasi. Jestli znáte klasickou helvu, můžete podotknout, že ta přeci vypadá jinak. Ale existuje mnoho variant helvy.
Máte v Turecku moře? V Turecku máme 4 různá moře: Černé moře, Egejské moře, Středozemní moře a Marmarské moře. Máme štěstí, že se můžeme koupat v tolika mořích a přitom zůstat ve stejné zemi.
Máte v Turecku speciální účesy? V Turecku se nosí spousta druhů účesů. Záleží to na lidech, co se jim líbí a co chtějí. Asi nemáme žádné speciální účesy. Muži většinou nosí kratší vlasy, ale někteří samozřejmě preferují dlouhé. Poslední dobou je velice populární tento účes. Muž na obrázku je Kivanc Tatlitug, slavný turecký herec a model.
Krátké vlasy s knírkem jsou také dost běžné. Na snímku je slavný turecký herec Burak Ozcivit
Ženy preferují dlouhé vlasy, jak se můžete přesvědčit na fotkách tureckých hereček.
Beren Saat
V horkých letních dnech se nosí i asymetrické účesy, jako tento, který si nechala vytvořit Hazal Kaya.
Máte v Turecku hady? Ano máme. V lesích jsou nejrozšířenějším druhem zmije.
(Damla)
Barbar Šnekan a nomád Šnegul 2 Je tomu bezmála již čtyřicet tisíc let a dva měsíce, co válkami a utrpením zmítaná země zrodila hrdinu. Jím byl Šnekan, velký válečník a ochránce posledních ctností, které ještě nespolkl strach a oheň. Já, jeho kronikář a knihovník, jsem jediný, kdo Vám může vyprávět o jeho činech. O příbězích plných slávy a krve. … V minulém MuKLu jste se dočetli, že dvě znepřátelené armády šneku si navzájem potřásly tykadly na důkaz míru a aby toho nebylo málo, tak si na 14 dní vyměnily své největší hrdiny. Do Osmanské říše odletěl na křídlech vlaštovky barbar Šnekan a do osecké zahrádkářské kolonie letěl z Istanbulu nomád Šnegul. … Přistání probíhalo přesně, jak barbar Šnekan čekal. Všude kolem bylo šneků, kam až tykadlo dohlédlo. Šneci provolávali slávu, šnečice pištěly a omdlévaly a šnečíčata jásala při pohledu na kufr plný zbraní. Okamžitě po příletu byl Šnekan pozván k sultánu Šnekulánovi, který mu nastínil obtížnou Turecko-Osmanskou situaci, jež chtěl sultán vyřešit tak, že provdá svou dceru Šneklalabád (Turkyni) za Rašída al Šnekláha, velitele tradičních osmanských šneků. Ale bohužel princeznu unesl hrozivý drak, zvaný Gekon! „Jasný, brnkačka,“ prohlásil Šnekan a mávl tykadlem. „Zabít princeznu a osvobodit draka… ééé… teda obráceně. Jako by to už bylo hotový.“
Podobně to bylo i u přistání nomáda Šnegula. Oslavné pokřiky, omdlévající šnečice a všudypřítomná rozdivočelá šnečíčata. Šnegul neprodleně navštívil krále Slizouna III. „Šnekane! Můj statečný Šnekane! Mám pro tebe další zkoušku tvé odvahy!“ zvolal král. „Jmenuji se Šnegul, Veličenstvo.“
„Aha. No, tak mám zkoušku pro tebe, Šnegule,“ opravil se král. „V mém království se objevil velký problém. A tím je…“ „Rys, můj králi,“ prohlásil jeden ze strážných vedle Slizouna III., řečeného Pamětník. „Jak slyšíš, Šnekane,“ navázal král. „Rys ostrovid nás tu trápí a chceme ho vyhnat z našich zemí.“ “Dobře, vyženu ho,“ slíbil nomád Šnegul. „A Šnekane! Zítra tě pasuji na rytíře. Prokázal ses toho hoden,“ zvolal slavnostně Slizoun III. Pamětník. „Jmenuji se Šnegul.“
Barbar Šnekan šel po stopě draka Gekona. Vlastně to ani nebylo tak těžké. Stačilo se ptát osmanských šneků a sledovat, kdo je z nich jak pokousán. Draci jsou totiž velmi draví, a čím více pokousaných šneků Šnekan viděl, tím blíže drakovi musel být. Když dorazil k páchnoucí dračí sluji, na nic nečekal, rozžehnul bezpečnostní zápalku, kterou třímal v jednom tykadle a do druhého si vzal meč. Ponořil se do temnoty. Ze tmy náhle zazářily dvě veliké oči. „Tfuj to jsem se lekl!“ nadskočil Šnekan v úleku a švihl mečem přesně mezi dvě veliké oči. Obličej mu zalila sprška horké krve. „Ach, můj zachránče!“ vystoupila ze tmy princezna Šneklalabád. „Skolil si to monstrum. Jsi můj hrdina.“ „Nejen váš, madam,“ prohlásil Šnekan hrdě.
Zato Šnegul stopování rysa tak jednoduché neměl. Rys je velmi hbité zvíře a navíc chodí lehce a tiše. Šnegul se proto rozhodl na rysa číhat. Bohužel si neuvědomil, že jestli někdo umí opravdu výborně číhat, tak je to rys ostrovid. Rys si Šnegula vyčíhal a skočil mu za ulitu. Naprosto zaskočený šnek se však nenechal zaskočit a rysa, který na něj skočil, vší silou přetáhl přes čenich. Šelma odskočila, ale jen proto, aby mohla znovu zaútočit. Další rána šavlí přes čenich rysa donutila opět ustoupit. Kočka vyděšeně zamňoukala. Šnegul nečekal na další útok a zaútočil on sám. Šleh, šleh, šleh! Šavle protínala vzduch a sekala do rysova čumáku. Po chvilce boje rys s vyděšeným mňoukáním začal prchat, až se za ním prášilo. „A už se sem nikdy nevracej!“ křičel za ním nomád Šnegul. … A tak barbar Šnekan i nomád Šnegul vykonali v daleké zemi hrdinský čin a šneci Velké matky Ulity a Všemocného tykadla už nikdy vzájemně neválčili. Z obou hrdinů se stali přátelé na život a na smrt, jak to tak u barbarů a nomádů bývá, a dál nastavovali své meče a štíty všemu neřádstvu světa, ale to už jsou jiné příběhy.
Dodatky Rys ostrovid Rys ostrovid (latinsky Lynx lynx) je velmi ohroženou kočkovitou šelmou. Má hnědé až zrzavé zbarvení a jeho uši jsou na špičkách zdobeny delšími černými chlupy, které ční nahoru. Rys má vynikající zrak a sluch, díky čemuž je i výborným lovcem. V lovu využívá překvapení, díky čemuž si může troufnout i na srnku a někdy i menší divoké prase. V České republice se vyskytují jen v Beskydech, na Šumavě a Pošumaví. Hojně jich ubylo, ale zase se sem začínají pomalu vracet… tedy dokud nepotkají naštvaného šneka s šavlí na tykadle.
Gekon turecký Gekon turecký (latinsky Hemidactylus turcicus) je plaz, který patří k čeledi gekonovitých. Dožívá se až 20 let a může dorůst do délky 18 cm. Jeho kůže nabírá odstín do žluta s černými flíčky. Je nočním tvorem, který po západu slunce opouští svůj úkryt ve štěrbinách mezi kameny, nebo za okenicemi a okapy budov. Vyskytuje se v oblastech u Středozemního moře. (Vymítač)
Psaní pro každého Jak na scénář
Možná jste zaznamenali, že každý měsíc hrajeme v knihovně představení podle nějaké knihy. To pro nás mimo jiné znamená napsat divadelní scénář. Takže si dneska ukážeme, jak takový scénář může vypadat. To, jak scénář píšete, záleží na tom, jestli chcete psát pro film nebo pro divadlo a jestli píšete v Evropě nebo v Americe. Divadelní a evropské scénáře se píší tak, jak to možná znáte. Jeden sloupec textu a tam je všechno. Americký filmový scénář je ve dvou sloupcích. Vlevo je to, co se děje a vpravo to, co kdo říká.
Psaní scénáře není jednoduchá věc. Musíte mít neustále na paměti co je v divadle nebo ve filmu možné a co už ne. Musíte se tak obejít bez vypravěče, udělat flashback do minulosti je velký oříšek, nemůžete co pět minut měnit scénu (na divadle, ve filmu to problém nebývá). To, co byste v knize vyjádřili opisem nebo popisem, musí být ve filmu vidět nebo slyšet. V knize stačí napsat „Ráno bylo studený jak tři dny mrtvý tučňák.“, ale ve filmu to musíte nějak znázornit (a rozhodně ne pomocí tučňáků). Ve filmu jsou pak ukázáni třeba lidé spěchající do práce, kupující si ranní noviny a horkou kávu. Přitom jim jde pára od pusy, pod nohama křupe sníh, zamrzlé louže. Z toho vidíte, že scéna, kterou byste v knize popsali jednou větou, může být ve filmu poměrně dlouhá. A naopak, v knize na dvou stranách popisujete, jak vypadá dům a ve filmu to můžete ukázat jediným krátkým záběrem. Obecně platí, že pokud chcete psát pro film, musíte dokázat myslet v obrázcích. Když píšete scénář, je dobré si konkrétní situace představovat z pohledu kamery. Jinak se vám jednou stane, že napíšete
scénu, kterou nebude možné natočit, anebo natočená nebude dávat smysl. Dobrý tréning na psaní scénářů je vytváření komiksů. Obojí vyžaduje kombinovat text s obrazem a scény vám musí logicky navazovat.
Dobří scénáristé se toho snaží co nejvíce vystihnout beze slov. Ve filmech si kolikrát můžete všimnout scén, kdy se za několik minut nepronese ani slovo. Vypráví se obrazem a řeč se používá, když to obrazem říct nemůžete.
Filmové scénáře mají délku kolem 120 až 150 stran. Platí pravidlo, že jedna strana scénáře se rovná jedné minutě filmu. Před začátkem scénáře jsou uvedeny všechny postavy. Já jsem zpracovával 2 scénáře pro naše představení. Nejdřív se koukneme na kousek ze Včelích medvídků. Ty jsem psal jako klasický divadelní scénář. Vypravěč V červnu přišla vedra. Čmeláčci měli v noci otevřené okno, leželi na peřince, ale stejně nemohli spát. (Čmeláci se v postýlce převracejí, odhánějí komára, který kolem nich bzučí.) Brumda Čmeldo, slyšíš ho? Čmelda No jo. Vůbec nemůžu usnout. Brumda (Hlasitěji.) Komáre, maž ven! Kdo tě má pořád poslouchat? Komár (Vysokým hláskem.) Kdo mě chce poslouchat, ten může, kdo nechce, ten musí. A jestli usneš, tak tě píchnu. Brumda (Výhružně, posadí se na posteli.) Jen to zkus a uvidíš! Chytíme tě s bráškou a dáme na mučení. Komár (Směje se a odlítá si sednout.) Tak pojďte, jen pojďte. Je to jeden sloupec textu, kde jsou zvýrazněna jména postav a scénické poznámky jsou v závorkách. Úprava vašeho scénáře nemusí být stejná, ale pokud byste chtěli napsat divadelní hru, měli byste psát podobně.
Americký scénář, jak už jsem psal výše, je psán ve dvou sloupcích, kde vlevo je, co se děje a vpravo, kdo co říká. Zkusil jsem tímto stylem napsat Lichožrouty. Naši herci se shodli na tom, že se jim lépe orientuje v klasickém divadelním scénáři. Ale u filmu se preferuje právě tento druhý způsob.
Pan Vařinec vstane a začne se shánět po ponožkách. Tahá z šuplíku licháče a kroutí hlavou. Nakonec vytáhne jednu nakousanou ponožku a zamyslí se. Nakonec nad tím mávne rukou. Nasadí si zelenou a modrou ponožku, boty a odejde do kumbálku. Za diváky se vynoří Tulamor Junior. Má na krku kostkovaný šátek. Proběhne mezi nimi dovnitř a začne hned dělat nepořádek. Popadne trubku a začne na ni dělat nějaké zvuky. Hihlík vyběhne zpoza stěny a šermuje před ním rukama. Tulamor přestane na vteřinku troubit. Hihlík hbitě skočí po sirkách a schová je v dlaních. Tulamor ale zatroubí na trubku hoří! Hoří!
Vavřinec: „Že bych tu měl myši?“ Vavřinec: „Zelená, modrá, pro blázna dobrá.“
Tulamor (notuje hlasitě): „Hihihi, Hihlíku, máš ponožku v rendlíku!“
Hihlík: „Přestaň, bratránku, každý tě uslyší.“ Tulamor: „ Tak rozděláme oheň a budeme si hrát na hasiče!“ Hihlík: „Neblázni, za chvíli přijde pan Vavřinec.“
Jak si asi dovedete představit, psaní amerického scénáře je mnohem náročnější. Ale pro film má tu výhodu, že se tam dá podrobně popsat děj. Z ukázek se můžete rozhodnout, co se vám líbí víc, formu scénáře vám ale určí, kde ho chcete uplatnit. (Vězeň č. 1)
Pamatujete na číslo, které bylo věnováno komiksu? Zkuste si napsat ke komiksu nejdřív scénář a pak ho zkuste vytvořit. Pokud je scénář dobrý, nebudete mít s vytvořením komiksu problém. Ukažte pak komiks kamarádům. Rozumí mu? Pokud ano, tak máte vyhráno. Takhle nejsnáze pochopíte, co by ve scénáři mělo být a naučíte se ho dělat správně a srozumitelně.
Pokud se chcete dozvědět víc o scénářích, zkuste knihu Jak napsat dobrý scénář od Syda Fielda.
안녕하세요. 잘 지냈어요? 오늘은 중요한 문법을 공부할 거예요. 쉬운 것 같으니까 너무 걱정하지 마세요. Ahoj, jak bylo? Dneska se podíváme na
LEKCE 6
důležitou korejskou gramatiku. Myslím, že je jednoduchá, tak se příliš neobávejte. V této lekci se seznámíte s tím, co jazykovědci nazývají odborně partikule. Partikule je taková částečka, která se připojuje ke slovu. Korejština jich hojně využívá a bez jejich znalosti do korejštiny nikdy neproniknete. Prozatím si vysvětlíme dvě nejzákladnější a na závěr se můžete těšit na další obrazový slovníček.
Označení podmětu 이 / 가 K označení podmětu používáme v korejštině slabiku 이a 가. Slabiku připojíme přímo ke slovu, které tvoří podmět ve větě. Určující je poslední písmenko slova.
Slovo končí na samohlásku + 가 Slovo končí na souhlásku + 이 Sledujte příklady
학교 + 가
>>>>
학교가
나무 + 가
>>>>
나무가
가방 + 이
>>>>
가방이
책+이
>>>>
책이
Rozhodněte, zda připojíte ke slovům 이nebo 가. Řešení najdete v dalším čísle.
1 음식 ○ 2 비 ○
3 자동차 ○ 4 모자 ○
5 사람 ○ 6 별 ○
7 의자 ○ 8 형 ○
Další využití 이 / 가 Kromě toho, že 이 / 가 označuje podmět ve větě, je možné tuto partikuli použít také v případě, že potřebujeme něco zdůraznit nebo se potřebujeme doptat.
1 DOPTÁNÍ ○ Představte si, že vám někdo řekne 좋아요. („líbí se mi to“ / „je to dobré“, atd.) Vám ovšem není jasné, o čem dotyčný mluví. Co se mu líbí? Co je podle něj dobré? Pokud jste zvědavý, musíte se doptat.
뭐가 좋아요? „Co se ti líbí? / „Co je dobré?“ 이 책이 좋아요. „Tahle knížka se mi líbí.“ (možná odpověď) Všimněte si, že se i v odpovědi použije partikule.
2 ZDŮRAZNĚNÍ ○ Pokud někdo řekne například 사과 좋아요. („Jablka jsou dobrá.“) a vy nesouhlasíte, a chcete zdůraznit, že je dobrá podle vás mrkev, stačí říct 당근이 좋아요.
Označení tématu 은 / 는 K označení tématu se v korejštině používají partikule 은 a 는. Opět rozhoduje poslední písmenko slova, ke kterému ji připojujeme.
Slovo končí na samohlásku + 는 Slovo končí na souhlásku + 은 Sledujte příklady.
저+는
>>>>
저는
친구 + 는
>>>>
친구는
오늘 + 은
>>>>
오늘은
돈+은
>>>>
돈은
Doplňte ke slovům 은 nebo 는. Řešení najdete v dalším čísle.
1 가수 ○ 2 레몬 ○
3 아기 ○ 4 돼지 ○
5 커피 ○ 6 장미 ○
7 책상 ○ 8 이것 ○
Často se setkáme s tím, že je téma naší věty shodné s podmětem. I když ne vždycky. Slabikou 은 / 는 dáváme najevo posluchačům, o čem budeme mluvit. 저는 학생이에요.
„Jsem student.“ (dávám najevo, že se bude mluvit o mně)
Ve větě „저는 학생이에요.” se podmět věty 저 (já) shoduje s tématem (já). Podívejte se pozorně na následující větu. 내일은 저는 일 안 해요.
„Zítra nepracuju.“ (věta má dvě témata)
Další využití은 / 는 Ještě chvilku se budeme věnovat větě „Zítra nepracuju.“ Kromě výše zmíněné podoby se můžeme setkat také s následujícími variantami.
내일은 저 일 안 해요. „Zítra nepracuju.“ (ostatní dny pracuji, ale zítra ne) 저는 내일 일 안 해요. „Zítra nepracuju.“ (ostatní pracují, ale já ne) Všechny věty jsou správně, ale mají trochu odlišný význam. Záleží na tom, k čemu ve větě připojíme partikuli. Partikuli 은 / 는 používáme také, když chceme vyjádřit, že je něco odlišné od ostatních věcí, nebo pokud chceme o nějaké věci říct, že není stejná jako „druhé věci“. Představte si, že máte před sebou několik věcí. Postupně na ně ukazujete a říkáte někomu, co je to za věc. Když ukážete na další věc, pro rozlišení, že se jedná o něco jiného, přidáme은 / 는.
이거 사과예요. 이거는 의자예요. 이거는 책이에요. 이거는 레몬이에요. 이거는 시계예요. 이거는 빵이에요. 은 / 는používáme také, když srovnáváme nebo porovnáváme. 한국어는 쉬워요. „Korejština je jednoduchá.“ (v porovnání s ostatními cizími jazyky) Pokud nechceme porovnávat, nemůžeme 은 / 는 použít. 한국어가 쉬워요. „Korejština je jednoduchá.“ (prosté konstatování) Pamatujte si, že partikule 이 / 가 a 은 / 는 není potřeba používat pokaždé za každou cenu. Vaše korejština bude znít přirozeněji, když je budete využívat hlavně v situacích jako je porovnávání, doptávání a zdůrazňování. Prozatím stačí, že budete vědět, co 이 / 가 a은 / 는 označuje. Časem budete schopni také rozeznat, kdy je vhodné je použít.
Řešení z minula 1 panáček (A), panenka (B) A: 그것 뭐예요? B: 이것 비둘기예요. A: 저것 뭐예요? B: 저것 책상이에요. A: 이것 뭐예요? B: 그것 당근이에요.
Řešení z minula 2 1 Ta věc (opodál) není prsten. (저것 반지 아니에요.) ○ 2 Ta žena není přítel. (그 여자 친구 아니에요.) ○ 3 Není muž? (남자 아니에요?) ○ 4 Tohle není kočka. (이거 고양이 아니에요.) ○ 5 Ta věc (u posluchače) není kniha. 그거 책 아니에요. ○ 6 학생 아니에요. (Nejsme studenti.) ○ 7 이거 전화 아니에요. (Ta věc (blízko mě) není telefon.) ○ 8 그거 가방 아니에요. (Ta věc (u tebe) není batůžek?) ○ 9 저 개 고양이 아니에요. (Ten pes (opodál) není kočka.) ○ 10 그거 물 아니에여. (To není voda. (láhev stojí u posluchače)) ○
개구리 경찰
의사
우산
자전거
문
바람
계단
신발
Pro upřesnění: žába
개구리
policista
경찰
schody
계단
doktor
의사
kolo
자전거
vítr
바람
dveře
문
bota/y
신발
deštník 우산 안녕히 계세요.
비평가 (Kritik)
Ahoj, chcete si umět vyrobit zajímavé náušnice, náhrdelníky nebo náramky, ať už pro sebe nebo jako dárek někomu? Pak právě pro vás je určena tato Tvořivá dílna s fotonávody, kde se vše naučíte rychle a jednoduše.
1. část Ketlování Návod na výrobu jednoduchých ketlovaných náušnic. Materiál a pomůcky: 1) Kleště s kulatými hroty tzv. ketlovací kleště 2) Štípací kleště 3) Korálky dle svého výběru (zde použity korálky- 2x matné šedivé korálky o velikosti 0,9 mm, 4x stříbrné korálky o velikosti 0,7 mm, 2x světle šedivé korálky o velikosti 0,4 mm) 4) 2x afro háčky 5) 2x ketlovací nýtové jehly 6) 4x jehly s očkem 7) 2x kaplík na ozdobu korálků, není nutný
7
4 1
1.
5
2
6
Krok – vezmeme si nýtovou jehlu, na kterou navlékneme nejmenší korálek, poté o velikosti 0,9 mm.
3
nejdříve korálek
2.
Krok – nýtovou jehlu zkrátíme štípacími kleštěmi na ožadovanou velikost. Jehlu necháme určitě alespoň 0,7 mm dlouhou, raději více.
3.
Krok – zbylý kus nýtové jehly ohneme pomocí ketlovacích kleští do pravého úhlu (viz obr. 1) a poté dotočíme a vytvoříme pomocí kleští očko (viz obr. 2), které necháme ještě trochu pootevřené. Obrázek 1
Obrázek 2
4.
Krok – do vytvořeného očka vložíme jehlu s očkem a námi vytvořené očko z přechozího kroku ketlovacími kleštěmi uzavřeme ke korálku.
5.
Krok – navlékneme stříbrný korálek o velikosti 0,7 mm (viz obr. 1) a opět zkrátíme jehlu na požadovanou velikost (viz obr. 2).
Obrázek 1
6.
Obrázek 2
Krok – opět vytvoříme očko stejně jako v kroku č. 3.
7.
Krok – do vytvořeného očka navlékneme jehlu s očkem a na ní navlékneme zbývající korálek, který můžeme ozdobit i kaplíkem.
8.
Krok – opět jehlu zkrátíme na požadovanou velikost, vytvoříme očko, do kterého navlékneme afro háček a očko uzavřeme (viz obr. 1). Náušnice jsou hotové. Obrázek 1
HOTOVÉ NÁUŠNICE
(Zpěvanka)
Svátky a slavnosti v Turecku I když je v Turecku spousta svátků, studenti si stále stěžují, že mají málo volných dní. Školní rok zde začíná v půlce září a končí v půlce června. Takže letní prázdniny trvají přibližně tři měsíce. Mimo tyto prázdniny mají studenti ještě dvoutýdenní pololetní prázdniny na přelomu ledna a února. A studenty ještě potěší množství volných dnů, které se vyskytují v průběhu roku.
Silvestr a Nový rok Na Silvestra si pracující užijí půldenní volno a na Nový rok celý den. Tyto dva dny se schází rodina na večeři, hrají spolu hry, jako tombola a Kizmabirader (tak se v Turecku říká Člověče, nezlob se!). Hodně lidí si na Silvestra kupuje losy Národní loterie a pak s napětím očekávají večerní tah. Všichni samozřejmě také odpočítávají půlnoc a čekají na příchod Nového roku.
Den turecké státnosti a dětský den (23. dubna) Zakladatel Turecka, Atatürk, po oznámení nezávislosti země vyhlásil den republiky a dětí jako budoucích reprezentantů země. A tak se v Turecku začal slavit 23. duben jako dětský den. Turecký dětský den je výjimečný jako první dětský den s mezinárodní účastí. Každý rok děti ze zhruba 40 zemí dorazí do Turecka. Zůstanou jako hosté v tureckých rodinách, které jim ukáží okolí, zajímavosti města, kde přebývají. Rodiny i děti se naučí nové kulturní zvyklosti. Děti pak předvádějí lidové tance jejich domovské země.
Den práce (1. květen) Jako ve většině zemí i zde se slaví den práce. Všechny instituce a školy mají zavřeno.
Připomenutí Atatürka, den mládeže a sportu (19. května) 19. květen 1919 je považován za začátek Turecké války za nezávislost. Tento den je oslavován jako symbol Atatürkova odchodu z Istanbulu, vylodění v Samsunu a založení Tureckého národního hnutí. Později Mustama Kemal Atatürk věnoval tento den mladým a sportu. Každý rok tento den turecká mládež pořádá přehlídky, organizuje sportovní aktivity a zpívá národní hymnu. V každém městě Turecka se tančí lidové tance.
Ramzan (Ramadán)/Sladká slavnost Ramadán je měsíc modliteb. Na konci měsíce proběhne třídenní hostina. Před prvním dnem hostiny je půldenní volno. Domácnosti se připravují na návštěvy, pečou sladkosti jako baklava a kadayif. Rodiny chodí nakupovat a děti dostávají nové oblečení (tomu se říká bayramlik) pro tento speciální den.
(Domácí baklava) První den slavnosti tráví lidé doma s rodinou, druhý den jezdí navštívit příbuzné. Poslední den se navštěvují přátelé. Během těchto návštěv jsou hostům nabízeny sladkosti jako čokoláda, sladké oplatky, turecká káva (neplést si s českou “tureckou kávou”). Tato slavnost je příležitost pro děti, jak si přilepšit ke kapesnému. Nosí nové oblečení a s kamarády obcházejí všechny domy v sousedství. Chválí jim Ramadánové hostiny a na oplátku dostávají sladkosti, a když mají štěstí, tak i peníze.
Den vítězství (30. srpna) Tento den jsou v Turecku národní prázdniny. Je oslavováno vítězství v bitvě u Dumlupinaru. Každý rok je velká vojenská přehlídka a turecký akrobatický tým (turecké hvězdy) předvádí leteckou show.
Obětní hostina Kurban Bayrami, jak se tomuto svátku říká, je náboženský svátek stejně jako Ramadán. Čtyřdenní svátek je znám hlavně kvůli jezení masa. Všichni sdílejí maso s kamarády, příbuznými, i s lidmi, jejichž finanční situace není tak dobrá. Znovu to je čas návštěv. Děti dostávají peníze a dárky. Tradiční jídla v tento čas jsou Kavurma (smažené maso), sarma dolma (plněné vine listy), borek (karbanátek). V této době by lidé měli zapomenout na všechny spory neshody.
Den republiky (29. října) 29. října 1923 byla vyhlášena Turecká republika. Proto je to další volný den. Je to den přehlídek a všude jsou vyvěšeny vlajky a portréty Atatürka.
Myslíte, že mají v Turecku málo volna? (Damla)
Listování Pamatujete ještě na všechna představení? Dokážete podle fotek poznat, co jsme hráli?
Děkujeme za diváckou přízeň a budeme se těšit někdy v budoucnu při dalších představeních.
Tušíte, jak v ČR staví silnice?
Kolik zvířat je na obrázku?
