SBORNÍK PŘEDNÁŠEK Z DĚJIN FARMACIE přednesených na odborných symposiích v roce 2001
Sekce dějin České farmaceutické společnosti prosinec 2001 PRAHA
Obsah
OBSAH Sborník obsahuje sebrané přednesené příspěvky z: a) XXXVI. Symposia z dějin farmacie, 15. září 2001, Brno b) XXXVII. Symposia z dějin farmacie, 7. listopadu 2001, Brno Ve sborníku nejsou obsaženy příspěvky, které do uzávěrky termínu nebyly autory dodány.
Obsah ...................................................................................................................................................... 2 Doc. Dr. PhMr. Emanuel Senft a výuka farmakoergasie ....................................................................... 3 Doc. PhDr. PhMr. Zdeněk Klan - život jednoho vysokoškolského učitele............................................. 4 Historie výuky farmaceutické chemie v českých zemích ........................................................................ 5 Historie a současnost nemocničních lékáren.......................................................................................... 6 K učebním plánům farmaceutického studia na FaF VFU Brno v letech 1991/92 - 2000/01 ................ 11 České farmaceutické muzeum pohledem studenta farmacie ............................................................... 13 Postoje a názory vedoucích lékárníků k problematice lékárenské péče v ČR ..................................... 14 Farmaceutické etikety ........................................................................................................................... 15
Sborník připravili: Mgr. Lucie Nedopilová, Lékárna U bílého lva, Černokostelecká 77, Říčany u Prahy Mgr. Aleš Nedopil, Lékárna U bílého lva, Černokostelecká 77, Říčany u Prahy Materiál je bez jazykové úpravy a korekce určen pro interní potřebu členů Sekce dějin farmacie ČFS. -2-
Doc. Dr. PhMr. Emanuel Senft a výuka farmakoergasie
DOC. DR. PHMR. EMANUEL SENFT A VÝUKA FARMAKOERGASIE autor: Drábek, P. Narodil se 3. července 1870 jako syn chotěbořského lékárníka. Lékárenskou praxi absolvoval u nevlastního otce PhMr. Gustava Kiczky a v letech 1889 – 90 studoval farmacii na české universitě v Praze. Po promoci (16.7.1891) pracoval v různých lékárnách a v roce 1896 nastoupil vojenskou službu v posádkové nemocnici v Budapešti. V roce 1898 byl přeložen do Vídně do chemické laboratoře vojenské zdravotní komise. Toho využil k dalšímu studiu a vědecké práci. Po přeložení do Prahy v roce 1908 odešel záhy z armády a stal se konzultantem zemědělské rady Království českého. Dne 15.11.1911 byl na zemědělské fakultě c.k. české vysoké školy technické jmenován docentem pro nauku o pěstování léčivých rostlin. V lednu 1913 jej c.k. ministerstvo zemědělství pověřilo řízením státních kultur léčivých rostlin v Korneuburgu u Vídně, přičemž pokračoval v přednáškách na české technice. Po vyhlášení samostatnosti přešel jako úředník na čs. ministerstvo zdravotnictví. Náhlá smrt dne 22.7.1922 zmařila jeho habilitaci na Přírodovědecké fakultě i jeho jmenování přednostou nově vzniklého ústavu pro zkoumání léčiv. Senftova odborná činnost byla zaměřena na lichenologii, mikrochemii a farmakoergazii, v níž se stal světově uznávaným odborníkem. Uveřejnil, většinou v němčině, na sto původních prací a pro Lékárnickou učebnici (1899), která sloužila k pregraduálnímu vzdělávání farmaceutů, napsal statě o botanice a farmakognozii. K jeho žákům patřil i pozdější profesor farmakognozie PhMr. PhDr. Eduard Skarnitzl.
-3-
Doc. PhDr. PhMr. Zdeněk Klan - život jednoho vysokoškolského učitele
DOC. PHDR. PHMR. ZDENĚK KLAN - ŽIVOT JEDNOHO VYSOKOŠKOLSKÉHO UČITELE autor: Valášková, L. České farmaceutické muzeum v Kuksu Univerzita Karlova v Praze, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Doc. Zdeněk Klan se narodil 29.5. 1894 v Dolních Královicích. Později se rodina přestěhovala do Prahy, kde absolvoval gymnázium. Studium farmacie ukončil v roce 1917 a dále pokračoval získáním titulu doktora filozofie. V roce 1920 byl vyslán Ministerstvem zdravotnictví a tělesné výchovy a Rockefellerovou nadací na 2-roční studijní pobyt do USA. Během své cesty studoval zkoušení léčiv, jejich výrobu, kontrolu a organizaci z vědeckého i praktického hlediska – zkušenost spojení teorie s praxí demonstroval celý svůj život, a to již od r. 1930, kdy mu byla udělena koncese k provozování veřejné lékárny (vedl ji jako své „existenční povolání“), která se později rozvinula do farmaceutickochemické továrny (laboratoře). Po návratu z USA byl přidělen „Odboru pro studium a přípravu reformy veřejné zdravotní péče při Ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy“, kde působil až do zrušení tohoto oboru v roce 1927. Současně s touto dobrovolnou službou byl v roce 1923 pověřen farmaceutickou kontrolou v „Ústavu pro zkoumání léčiv“. V roce 1925 nastoupil do akciové továrny na lučebniny a léčiva „Medica“, kde řídil oddělení pro výrobu injekčních roztoků a galenických přípravků. Jeho vědecká činnost pokračovala v roce 1932 kdy na přírodovědecké fakultě University Karlovy v Praze požádal o udělení venia docendi pro všeobecnou farmakognosii. Svoje téma musel změnit na farmakoergasii z důvodu, že lékařská fakulta namítala proti udělení docentury z oboru farmakognosie na fakultě přírodovědecké. V r. 1932 mu byla na sjezdu American Pharmaceutical Association v Torontu udělena Ebert Prize. V r.1934 byl přijat za lektora farmakoergasie na přírodovědecké fakultě University Karlovy. V habilitačním řízení uspěl až v roce 1946, kdy profesorský sbor přijal práci na téma „Srovnávací anatomie plodů rostlin okoličnatých oblasti republiky Československé“. Z publikací Doc. Klana: Zvláštní otisky z „Československého zemědělce - O kultuře obrovitých borůvek (1931), zvláštní otisk z „Vědy přírodní“ - O Ginsengu a jeho praktickém významu (1931), Zvláštní otisky ČČL – Z trhu a produkce drog (1931), Fragmenta pharmacoemporica a hlavně Drogy všech lékopisů v přehledech (1948). V roce 1948 postihly Doc. Klana dvě životní tragédie. První byla událost, kvůli které byl v listopadu 1948 zatčen. Jednalo se o nedbalost při výrobě značného množství injekcí fysiologického roztoku. Následkem zemřelo jedno dítě a pět dětí mělo těžké poškození zdraví. Obviněni byli kromě Doc. Klana ještě další čtyři zaměstnanci firmy. V závěrečném rozsudku byli uznáni všichni vinni a majitel firmy obdržel nejvyšší trest, a to 2 a půl roku. Tyto události předcházelo znárodnění firmy v únoru 1948, která k 1.1.1946 čítala 50 zaměstnanců a zaměřovala se na výrobu injekcí, sirupů, kapek, tablet, čípků, mastí a prášků. Národní správou byly pověřeny Spojené farmaceutické závody, národní podnik Praha, jehož sociálně-politický odbor v červenci 1948 rozhodl, že „podnik SPOFA nemá zájem o zařazení pana Dr. Klana do SPOFY.“ Celé sdělení bylo napsáno na firemním papíru Klanova závodu – skutečnost, která i pro člověka, který prožil I. a II. světovou válku, musela znamenat v jeho životě nejtěžší životní ránu. Doc. PhDr. PhMr. Zdeněk Klan zemřel 14. 5. 1951 ve věku nedožitých 57 let.
-4-
Historie výuky farmaceutické chemie v českých zemích
HISTORIE VÝUKY FARMACEUTICKÉ CHEMIE V ČESKÝCH ZEMÍCH autoři: Opletalová, V.; Doležal, M.; Stanislavová, O.; Katedra farmaceutické chemie a kontroly léčiv Univerzita Karlova v Praze, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Počátky farmaceutického studia byly spojeny s Univerzitou Karlovou v Praze. Po druhé světové válce se otevřela možnost studovat farmacii také v Brně. V období 1960-1969 existovala jediná celostátní farmaceutická fakulta na Univerzitě Komenského v Bratislavě a farmaceutické studium v českých zemích bylo obnoveno otevřením farmaceutické fakulty v Hradci Králové v roce 1969. Od roku 1990 je možné dosáhnout vysokoškolského farmaceutického vzdělání také na nově vzniklé farmaceutické fakultě v Brně. Jedním z profilových předmětů byla a je také farmaceutická chemie, která zahrnuje tři základní části1: I. farmaceutickou chemii obecnou, tj. teorii a systematiku léčiv a pomocných látek chemického charakteru (ve studijních plánech zařazována např. jako Farmaceutická chemie anorganická a Farmaceutická chemie organická, později jako Chemie farmaceutická nebo Farmaceutická chemie I, II; v době diferencovaného studia byla v oboru Farmacie všeobecná vyučována jako Farmaceutická chemie I. a v oborech Farmacie klinická a Farmacie technologická jako Farmaceutická chemie obecná; v současnosti je přednášena a zkoušena pod názvem Farmaceutická chemie)2. V anglosaském prostředí je tato část farmaceutické chemie označována jako Medicinal Chemistry. Nově navrhovaným českým ekvivalentem je farmakochemie3. II. teorii a metodiku jejich syntézy a výroby (ve studijních plánech zařazena nejprve jako Farmaceutická syntéza, později jako součást Farmaceutické chemie II.; v období diferencovaného studia byla vyučována pouze v oboru Farmacie technologická pod názvem Technologie syntetických léčiv; tento název se používá i v současnosti pro označení výběrově povinného předmětu). III. teorii a metodiku jejich kontrolně analytického hodnocení (ve studijních plánech tvořila zpočátku součást nediferencované farmaceutické chemie, později byla označována jako Farmaceutická chemie III.; v době diferencovaného studia byla v oboru Farmacie všeobecná zařazena jako Farmaceutická chemie II. a v oborech Farmacie klinická a Farmacie technologická jako Analýza chemických léčiv; od školního roku 1990/91 se vyučuje pod názvem Kontrola chemických léčiv jako samostatný předmět, z něhož je možné skládat státní závěrečnou zkoušku). Jak je patrné z uvedeného přehledu, měnil se v průběhu let obsah i způsob výuky farmaceutické chemie. V přednášce bude věnována pozornost především výuce farmaceutické chemie obecné, syntetická a analytická část budou zmíněny pouze v rozsahu nezbytně nutném pro pochopení souvislostí. Bude pojednáno o základním pojetí výuky a studijních materiálech v jednotlivých obdobích (1918-1952 v Praze, 1945-1960 v Brně, 1969-1989 v Hradci Králové a 1990-dosud v Hradci Králové a v Brně) a vzpomenuti významní učitelé v oboru. Autoři děkují za poskytnutí archivních materiálů a cenné rady a informace Doc. RNDr. PhMr. V. Ruskovi, CSc., prof. RNDr. PhMr. K. Palátovi, CSc., Doc. RNDr. J. Hartlovi, CSc. a prof. RNDr. PhMr. J. Zýkovi, DrSc. 1. Melichar B. et al.: Chemická léčiva. 3. přepracované vyd. Avicenum, Praha 1987, s. 15. 2. Stanislavová O.: Historie výuky farmaceutické chemie v českých zemích. Dipl. práce, Farmaceutická fakulta UK, Hradec Králové 1998, 81 s. 3. Beneš L.: Medicinal Chemistry. Chem. Listy 1997, 91 (7), 507
-5-
Historie a současnost nemocničních lékáren
HISTORIE A SOUČASNOST NEMOCNIČNÍCH LÉKÁREN autor: LISÁ, M. Rabyňská 739, PRAHA 4, 142 00 Souhrn Nemocniční lékárny jsou pokračovatelkami staleté tradice klášterních lékáren, které na našem území vznikaly v 10. – 13. století n.l.. Později se z čistě soukromých institucí vyvinuly v charitativní zdravotnické instituce pro nemocné a přestárlé nemajetné občany. Po roce 1918 již většinou fungovaly jako zcela civilní ústavní a nemocniční lékárny se všemi výhodami i nevýhodami těchto institucí. Problémy prvorepublikových nemocničních lékáren však nejsou nepodobné těm dnešním. Klíčová slova veřejné lékárny, nemocniční (ústavní) lékárny, veřejné klášterní lékárny, domácí klášterní lékárny, nemocniční lékárenství. Nemocniční (ústavní) lékárny mají své kořeny již v 10. až 13. století n.l., a název vyjadřoval jejich umístění v rámci nemocnice (léčebného ústavu), což vylučovalo služby veřejnosti mimo ústav, přesto je jejich historie velmi zajímavá. V 10.století došlo k rozvoji feudalismu a s ním bylo spojeno i upevňování církeního vlivu. Právě příslušníci mnišských řádů, kteří studovali především na evropských vysokých školách v Salernu a Montpeliae, byli pověřováni vedením klášterních lékáren (Infirmárií), proto že k všeobecnému vzdělání patřilo i studium medicínských věd. Z „Infirmária“, které se většinou skládalo z místa pro přípravu léčivých přípravků a uchovávání léčiv, lázně a botanické zahrady, se vyvinuly nejprve domácí klášterních lékárny a později ústavní a veřejné klášterní lékárny.1) Členové řádu, kteří vedli tyto církevní lékárny se nazývali infirmáriové. Zabezpečovali léčení především pro feudální panstvo a obyvatele kláštera. Postupem času a epidemií se však jejich činnost stávala stále více charitativní. Nemalou měrou k tomu přispělo i rozšíření sítě veřejných lékáren ve 2.polovině 13. století, které převzaly movitou klientelu a klášterní lékárny se staly domácími lékárnami tzv. „hospitálů“ (domus hospitalis), sloužících původně jako útočiště a přechodné ubytování pro pocestné, poustevníky a kupce. Později byly tyto hospitály zřizovány i ve městech a byly většinou také ve správě řádů. V době epidemií sloužily jako útulky pro nemocné a později i přestárlé nemajetné občany. Speciálními zařízeními byly domy pro malomocné tzv. „leprosária“ (Domus leprosorum). S rozvojem sítě veřejných lékáren význam přímé dispenzační činnosti klášterních lékáren spíše upadal.2) Svou renesanci slavily opět až v letech 1620 – 1740 a to především díky pobělohorskému posílení pozice jezuitů a upevňování jejich moci prostřednictvím reformačního hnutí (pozváni Ferdinandem I. v roce 1556). Prodejem různých „specialit“ (jezuitský prášek nebo čaj atp.), si dobře přivydělávali. Proti tomu ostře protestovali městští veřejní lékárníci, pro které byly tyto klášterní lékárny velkou konkurencí. Generální zdravotní normativ z roku 1770 upravil práva k provozování veškerých typů lékáren a v roce 1773 byl dodatkem ke zdravotnímu normativu zrušen jezuitský řád.3) Od této doby mohli oficiálně provozovat klášterní veřejné lékárny jen milosrdní bratři, kteří měli tuto svou činnost jako poslání. Ostatní klášterní lékárny zůstaly součástí klášterních zdravotnických zařízení, ale bez práva veřejného prodeje. Musely však být vedeny patřičně vzdělaným členem řádu, nebo civilním provizorem. Některé řády lékárny pronajaly. (Své speciality však řády prodávaly veřejnosti i nadále – např. Boromejky – s tichým souhlasem úřadů ).4,5) Nově vzniklý československý stát v roce 1918 převzal původní model rakouského dělení lékáren. Kromě veřejných (radikovaných a reálných) lékáren, které byly přístupné všemu obyvatelstvu, to byly i lékárny nemocniční (tj.léčebných ústavů). Byly určené jen pro omezený okruh pacientů. Často vznikaly z příručních domácích lékáren při sociálních ústavech či jiných zdravotnických zařízeních, ne zřídka církevních (klášterních). Nemocniční lékárny mohly být dle § 35 lékárnického zákona provozovány léčebnými a humanitními ústavy, výjimečně i nemocenskými pokladnami a jejich svazy, vždy však na základě slyšení u Zemské zdravotní rady. Podle ministerské informace (předchůdce ministerského nařízení) (m. i.) ze dne 28.4.1907 č.26.245 ex 1905, dle § 35 lékárnického zákona však nesměly nemocenské pokladny, pokud neměly povolenu ústavní lékárnu, zakládat sklady léků, které by ve velkém objednávaly z veřejných lékáren -6-
Historie a současnost nemocničních lékáren a samy je vydávaly nemocným či členům pokladen, lékařům nebo jiným nemocnicím. Jejich provozování mohlo být výjimečně povoleno veřejným, léčebným, humanitním ústavům (odtud název), dělnickým nemocenským pokladnám a svazům nemocenských pokladen. Udělené oprávnění bylo nepřenosné, dávalo možnost výdeje jen osobám v ústavu ošetřovaným nebo tam bydlícím, členům dané nemocenské pokladny, či svazu nemocenských pokladen. Jiným osobám mohli vydat léčivé přípravky jen v naléhavých případech. Ústavní lékárny neměly úlevy na daních jako nemocenské pokladny, ale platily pro ně sazby pro strany úlev požívajících (tyto sazby byly přibližně o 40% nižší než pro samoplátce). Řídit ústavní lékárnu mohl jen kvalifikovaný, úředně potvrzený, odpovědný správce. Pronájem nebyl možný. Povolení k provozování mohlo být odňato, pokud lékárna nebyla do 1 roku od udělení koncese otevřena, nebo byl její provoz přerušen na více než 6 měsíců. O provozu, zařízení, vybavení, pomocném personálu, taxe za koncesi a přeložení, platily obdobné předpisy jako pro veřejné lékárny.6) Tyto lékárny však byly považovány za méně odborně fundovaná pracoviště a nemohly tudíž školit budoucí lékárníky – tiróny, ačkoliv někteří venkovští lékárníci nemohli svým svěřencům dát ani polovinu dovedností, které běžně provozovaly ústavní lékárny. Pravá příčina však byla poněkud jiná. Tiróni se po zacvičení stávali levnou náhradou graduovaných tzv. kondicinujích – zaměstnaných lékárníků. Byli pověřováni sloužením nočních služeb, které byly povinností všech veřejných lékáren. Tím docházelo k nadměrnému přijímání studentů, kteří však po absolutoriu jen obtížně hledali místa. Ústavní lékárny tuto povinnost neměly a tím měly nižší náklady. Rovněž pro ně neexistovaly neprodejné zásoby, protože ústavní lékaři byli pověřováni jejich předepisováním. Tím vším byly trnem v oku veřejným lékárnám, které se snažily v mnohém omezit jejich pravomoci a tím i konkurenci. Soustava lékáren v roce 1922 dosáhla rozsahu struktury a vybavenosti uvedené v tab.1 a 2
Tab.1 Vybavenost obyvatel lékárnami v roce 1922 8) ŽUPA lékárny označení jméno počet hl.město I. Praha II. Pardubice III. Hradec Králové IV. Mladá Boleslav V. Česká Lípa VI. Louny VII. Karlova Vary VIII. Plzeň IX. Č.Budějovice X. Jihlava XI. Brno XII. Olomouc XIII. Uherské Hradiště XIV. Moravská Ostrava celkem
-7-
84 65 35 47 63 48 66 52 58 39 32 57 59 23 55 783
obyvatelstvo vybavenost obyvatel obyv./lék A 676 657 8 675 1 065 115 16 386 478 315 14 068 506 756 11 216 735 817 15 016 566 111 12 044 785 718 11 904 536 309 10 515 756 894 13 050 562 886 14 812 432 544 13 204 755 620 13 993 804 679 14 117 378 822 16 470 653 308 12 326 9 695 551 Φ 13 186
Historie a současnost nemocničních lékáren Tab.2 Struktura lékáren dle typů a žup (1922) 8)
typ lékárny A veřejné
I.
II.
III. IV.
13
26
9
klášterní
1
-
-
59 39
21
13 16
V.
VI. VII. VIII. IX.
15
15
15
-
-
-
-
29 43
32
49
36
2
19 16
X.
XI.
XII.
XIII. XIV.
9
4
1
3
6
1
1
2
12
1
-
36 21
22
47
42
19
46
1
os.nezříz.
5
-
4
1
2
-
1
-
-
-
-
1
2
-
1
obce
-
-
-
-
-
-
-
-
1
-
-
-
-
-
-
78 65
34
45 61
47
65
51
57 38
32
54
57
23
53
celkem státní
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
zemské
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
2
-
-
1
sv.n.pokl.
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
klášterní
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
4
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
2
-
-
1
2
-
1
1
2
1
1
1
1
1
-
1
2
-
1
-
-
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
84 65
35
47 63
48
66
52
58 39
32
57
59
celkem Cvojenské D filiálky Σ
župy
reálné
osobní
B ústavní
hl. město Praha
všech lékáren
23
55
Pramen: Časopis československého lékárnictva 4 (1924); přehled tohoto typu byl zpracován pouze za rok 1922 V tehdejším župním uspořádání byly některé župy malé (Uherské Hradiště, Jihlava, Pardubice), ale nikoliv ve všech byla nižší i vybavenost lékárenskými službami (vysoký počet obyvatel, který připadal na jednu veřejnou lékárnu). Tak např. nejnižší vybavenost veřejnými lékárnami měly župy Uherské Hradiště, Praha, Mladá Boleslav, Č.Budějovice, Olomouc, Pardubice, Brno a z nich a z malých žup jen Uherské Hradiště a Pardubice i nízké počty lékáren. Průměrný počet obyvatel na jednu lékárnu v roce 1922 činil 13 186 lidí. Z hlediska průměrného počtu obyvatel, na které připadá jedna lékárna, se tento stav příliš nezměnil až do roku 1990. Jen v roce 1989 byl tento průměrný počet obyvatel 11 362, ale poté začal rychle klesat – v roce 1995 byl už jen 7 960 a v roce 1998 jen 6 324. Až v průběhu devadesátých let tedy došlo zhruba ke dvojnásobnému vzrůstu vybavenosti lékáren proti úrovni roku 1922. Ústavních lékáren, které jsou předmětem tohoto sdělení bylo v roce 1922 celkově jen sedm. Z toho byly čtyři v Čechách (v Praze), dvě v Brně a jedna v Opavě. Jednalo se o : ústavní lékárnu Všeobecné nemocnice, u Nemocnice 40, Praha 2. ústavní klášterní lékárnu Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, v Praze I. č.336/ III, která byla založena v roce 1860 pro potřeby klášterní nemocnice. Měla svou filiálku v trestnici v Řepích.7) ústavní lékárnu v zemském ústavu pro choromyslné v Praze - Bohnicích, která vznikla v roce 1911.6) ústavní lékárna Ústředního svazu českých nemocenských pokladen, která byla otevřena v roce 1922 v Praze, Hybernské ul. č. 7.6) ústavní lékárnu Zemské nemocnice u sv. Anny, Pekařská 53, Brno. ústavní lékárnu při vysoké škole veterinární v Brně, která vznikla v roce 1919 jako domácí lékárna a roku 1929 byla přeměněna v ústavní lékárnu.6) zemská režijní (zemská ústavní) lékárna, která vznikla v roce 1920 v Opavě. Komentovaný stav z roku 1922 představoval systematické zlepšování, nikoliv skokovou změnu. Na území Čech, Moravy a Slezska se celkový vývoj počtu lékáren po roce 1918 vyvíjel tak, jak je naznačeno v tab.3 9). -8-
Historie a současnost nemocničních lékáren
Tab.3 Veřejné a ústavní lékárny 1918 - 1926 9)
původní stav lékáren v roce 1918 nová koncese na VLv roce 1918 1919 1920 1921 1922 1923 1924 1925 1926 celkem nových lékáren nový stav VL A reálné lékárny B koncesované lékárny C ústavní lékárny celkem všech lékáren A+B+C
ČECHY
MORAVA
SLEZSKO
501
165
50
Σ 716
0 10 3 9 8 11 10 13 4 68
0 0 6 7 7 4 5 3 6 38
0 0 1 2 0 1 1 2 1 8
0 10 10 18 15 16 16 19 11 114
569 167 402
203 35 168
58 6 52
830 208 622
5 574
1 204
1 59
7 837
Zpracováno dle archivního materiálu SÚA Praha, fond Ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, které pro své potřeby zpracovalo pouze materiál z let 1918-1926. Druhá světová válka pozdvihla úroveň i pravomoci ústavních lékáren a stoupající standart si tyto lékárny zachovaly i po roce 1948. V roce 1950 bylo u nás pouze 7 lékáren, které sloužily výhradně potřebám lůžkových zařízení. V období sjednocení léčebně preventivní péče a spojení ambulantní a lůžkové složky v jeden celek, mělo nemocniční lékárenství méně vyhraněný charakter než tomu bylo a je v jiných zemích. Většina našich lékáren, zásobujících lůžková zařízení, připravuje léčivé přípravky také pro ambulantní nemocné. Plnění požadavků lůžkových zařízení na léky značně ovlivňuje charakter práce těchto lékáren a přináší specifické úkoly, které vyžadují mnohdy velmi nákladné technické vybavení 10). Dnes jsou ústavní lékárny naopak školícími akreditovanými pracovišti jak pro pregraduální tak i postgraduální studium. V mnohých případech zabezpečují velice specializované činnosti pro nemocniční oddělení. Kromě zajišťování běžného výdeje léčiv a prostředků zdravotní techniky, přípravy a kontroly léčiv (včetně jejich evidence) i laboratorních chemikálií či diagnostik, zajišťují nemocniční lékárny velice specializované činnosti pro jednotlivá nemocniční oddělení. Jedná se například o přípravu parenterálních a enterálních výživných směsí, centralizovanou přípravu cytostatik, vyhodnocování efektivity a kvality farmakoterapie a využití těchto výsledků pro lékovou politiku nemocnic. Pracovníci nemocničních lékáren jsou často členy komisí s lékovou problematikou (antibiotická, léková, etická komise), zapojují se sběrem dat do lékových studií či sledováním farmakoepidemiologických dat a jejich zpracováním do farmakoekonomických výstupů, spolupracují při terapeutickém monitorování léčiv v tělních tekutinách. Vyhodnocují preskripci hospitalizovaných pacientů, která je spojena s přípravou jedno či více dávkových systémů pro individuální dispenzaci léčiv. Nedílnou součástí práce nemocničních lékárníků je informační servis pro pacienty a zdravotníky včetně ostatního zdravotnického personálu, pro který mohou vyčlenit více času i prostoru než veřejné lékárny. Závěrem lze konstatovat, že nemocniční (ústavní) lékárny se staly z dříve podceňovaných institucí nositelkami vysoce specializovaných farmaceutických činností. Sdružují v sobě především technicky, finančně a odborně náročné činnosti, ale jsou přístupné i široké veřejnosti. Tuto komplexnost by si měly zachovat i v budoucnu, aby se nestaly opět podceňovanými zařízeními s jednostranným zaměřením. Především unáhlené oddělení výdejních částí nemocničních lékáren -9-
Historie a současnost nemocničních lékáren od ostatního provozu, jak tomu bylo v některých postkomunistických zemích, nemusí být pro naši republiku následováníhodným vzorem. Poučme se proto z chyb dnes zahraničních kolegů a minulosti a snažme se vyrovnat požadavkům EU, kam bychom se rádi vrátili jako rovnocenní partneři.
LITERATURA : 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9) 10) 11)
FUNDÁNEK, R.a RUSEK, V. : Prehlaď dejín farmácie, skripta SPN Bratislava, 1960, 139-140 KUČEROVÁ, M.a RUSEK, V.: Úvod do štúdia a dějiny farmácie, skripta UK Bratislava, 1981, 41-4 KUČEROVÁ, M. a RUSEK, V.: Úvod do štúdia a dějiny farmácie, skripta UK Bratislava, 1981, 50-51 Lékárenské Listy 16,1923, 273-4 Státní ústřední archiv Praha, fond Zem.Úřadu, kart.349,sg.VII 84/a-1(22A) RUSEK,V a kol.: Kapitoly z dějin Čsl.Farm.,skripta SPN Bratislava 1970, 57-77 Kalendář československého lékárnictva, 1927, 357-372 Časopis československého lékárnictva, 4,1924,celý ročník Státní ústřední archív Praha, fond MVZdTV, kart.406,sg.VI/4/3 RUSEK,V. a SMEČKA,V.: České lékárny, NUGA, 2000, 137 ROTTEROVÁ, H. a KOTLÁŘ, J.:Nemocniční lékárenství - koncepce oboru, Časopis českých lékárníků, 72, 2000, č.5., 18-19.
- 10 -
K učebním plánům farmaceutického studia na FaF VFU Brno v letech 1991/92 - 2000/01
K UČEBNÍM PLÁNŮM FARMACEUTICKÉHO STUDIA NA FAF VFU BRNO V LETECH 1991/92 - 2000/01 autor: Nedopilová, L. Ústav aplikované farmacie, VFU Brno, Farmaceutická fakulta Jako studijní cyklus označujeme dobu studia řádného studenta, který úspěšně absolvoval všechny semestry studia, neopakoval nebo nepřerušoval žádný ročník. Číslování studijních cyklů navazuje na číslování pětiletého studia v naší republice od jeho počátku. Je shodné pro jednotlivé farmaceutické fakulty. Umožňuje porovnávat vývoj studia, studijní programy aj. Příklad a vysvětlení principu číslování u studijního cyklu 540 BO/ 1996 5 ………………….studium pětileté 40 ……………….pořadí cyklu BO ………..výuka v Brně PH ………..výuka v Praze HK ………..výuka v Hradci Králové BL ………..výuka v Bratislavě /1996 ..rok ukončení studia Kód st. cyklu 540 BO/1996 541 BO/1997 542 BO/1998 543 BO/1999 544 BO/2000 545 BO/2001
Začátek st. cyklu 1991/1992 1992/1993 1993/1994 1994/1995 1995/1996 1996/1997
Ukončení st. cyklu 1995/1996 1996/1997 1997/1998 1998/1999 1999/2000 2000/2001
540 BO/1996 Přijímací řízení se konalo v rámci Faf UK v Hradci Králové (písemně z fyziky a chemie, ústně z biologie). Pilotní cyklus se snahou o co nejčasnější seznámení studentů s lékárenskou praxí. 541 BO/1997 Přijímací zkoušky poprvé na půdě brněnské farmaceutické fakulty (písemně z fyziky a chemie, ústně z biologie). Zavedena praxe ve farmaceutickém velkoobchodu (Schulze, Phoenix). Ve III. ročníku definitivně zrušena stáž v lékárně v průběhu semestru. 542 BO/1998 Přijímací zkoušky písemně z fyziky, chemie a biologie. V I. a II. ročníku ještě trvá stáž v lékárně během semestru. 543 BO/1999 Přijímací zkoušky písemně z fyziky, chemie a biologie. Lékárenská prázdninová praxe. 544 BO/2000 Přijímací zkoušky písemně z chemie a biologie. Zrušena přijímací zkouška z fyziky. 545 BO/2001 Přijímací zkoušky písemně z chemie a biologie. Poprvé naplněna kapacita fakulty pro studenty I. ročníku – 120 studentů.
- 11 -
K učebním plánům farmaceutického studia na FaF VFU Brno v letech 1991/92 - 2000/01 Tabulka 1: Odborná praxe v lékárně 540 541 542 543 544 BO/1996 BO/1997 BO/1998 BO/1999 BO/2000 LS 4 hod LS 4 hod LS 4 hod P 2 týdny P 2 týdny I. LS 4 hod LS 4 hod P 3 týdny P 3 týdny P 3 týdny II. ZS 4 hod ZS 4 hod ZS 2 hod P 3 týdny P 3 týdny P 3 týdny P 3 týdny III. IV. P 8 týdnů P 8 týdnů P 8 týdnů P 8 týdnů P 8 týdnů V. P – prázdninová praxe, LS – letní semestr, ZS – zimní semestr. Tabulka 2: Lékárenství 540 BO/1996 541 BO/1997 I. LS, ZS 2 hod LS, ZS 2 hod II. III. IV. V.
LS 2 hod
LS 2 hod
542 BO/1998 LS 2 hod LS, ZS 2 hod LS 2 hod
543 BO/1999 LS 2 hod ZS 1 hod LS 2 hod LS 2 hod
ZS 1 hod ZS 2 hod (dispenzace) P – prázdninová praxe, LS – letní semestr, ZS – zimní semestr.
- 12 -
545 BO/2001 P 2 týdny P 3 týdny P 3 týdny P 8 týdnů
544 BO/2000 LS 2 hod ZS 1 hod LS 2 hod LS 2 hod
545 BO/2001 LS 2 hod ZS 1 hod LS 2 hod LS 2 hod
ZS 2 hod
ZS 2 hod
České farmaceutické muzeum pohledem studenta farmacie
ČESKÉ FARMACEUTICKÉ MUZEUM POHLEDEM STUDENTA FARMACIE (Resumé ústního referátu) autor: Kročil, J. České farmaceutické muzeum fungující od roku 1994 je účelovým zařízením Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ve svých expozicích a depozitářích, jež jsou uloženy na státním zámku Kuks ve východních Čechách, skrývá poklady farmaceutické profese, týkající se nejrůznějších historických údobí, až po současnost. Posláním Českého farmaceutického muzea je zajišťování sbírání, zpracovávání a uchovávání všech dostupných dokumentů o vývoji farmacie – „lékárnictví“ – na našem území. Tyto materiály pak slouží nejen vědeckému bádání, ale také studentům a pedagogům a široké veřejnosti k přiblížení farmacie v co největší možné míře. V letošním roce se podařilo zpřístupnit další místnosti Českého farmaceutického muzea a poodkrýt tak trochu více „tajemnou“ práci lékárníka dříve i dnes, pro zasvěcené, ale hlavně i laickým návštěvníkům muzea. Na zprovoznění muzea se kromě Farmaceutické fakulty UK, podílí též Spolek pro vybudování ČFM. Svojí troškou do mlýna se, kromě jiných, snaží přispět i studenti hradecké a brněnské farmaceutické fakulty.
- 13 -
Postoje a názory vedoucích lékárníků k problematice lékárenské péče v ČR
POSTOJE A NÁZORY VEDOUCÍCH LÉKÁRNÍKŮ K PROBLEMATICE LÉKÁRENSKÉ PÉČE V ČR autoři: Plaček, D.; Macešková, B. Ústav aplikované farmacie, VFU Brno, Farmaceutická fakulta Tato studie si klade za cíl v několika aspektech zjistit názory na systém kontinuálního vzdělávání v oblasti lékárenské péče; ochotu lékárníka rozšířit svou profesionální roli; pohled na farmaceutické poradenství a konzultace jako na budoucnost povolání
lékárníka a jeho nové
kompetence a postoje v profesním zařazení. Dále studie zjišťuje, zda tyto názory představují zábrany v implementaci farmaceutického poradenství a konzultací do reálně praxe, zejména jakou roli zde hraje nedostatek času, personální, materiální a prostorové zázemí, finance a ochota spolupracovat s jinými zdravotnickými profesionály. Farmaceutické poradenství a konzultace jsou jedním z významný podoborů farmacie - v anglosasské literatuře označovány jako "Pharmaceutical Care", a podporuje ji nejen Mezinárodní farmaceutická federace, ale i Světová zdravotnická organizace. Ve stručnosti bychom tedy mohli říci, že se jedná o novou éru pohledu na úlohu farmaceuta v lékárenské praxi, která zdaleka nekončí výdejem léčiva na lékařský předpis nebo prodejem volně prodejného přípravku, ale právě od této chvíle začíná nanejvýš důležitá etapa zodpovědného poskytování péče s cílem dosáhnout nejlepších terapeutických výsledků, zlepšit kvalitu života pacienta a snížit celkové výdaje na zdravotnictví. Kombinuje pět základních modelů praxe: informace o léčivech, samoléčení, klinická farmacie, lékárenská péče a distribuce a pozvolna se začíná chápat jako jediná možnost lékárny obstát v konkurenčním boji a chápe farmaceutické poradenství a konzultace jako profesionální službu lékárny uskutečňovanou pomocí zdravotní péče. Dle platného právního řádu je v České republice lékárenskou péčí míněna veškerá činnost lékáren ve smyslu služeb poskytovaných veřejnosti. Toto pojetí však není plně v souladu s myšlenkou Pharmaceutical Care, na kterou jsou kladeny přesně definované požadavky. Jedním z požadavků Evropské unie na lékárenskou péči je zavedení tzv. lékových karet, lékové anamnézy uchovávané v lékárně. Splnění tohoto požadavku by zlepšilo individualizaci terapie a spolupráci mezi lékařem a farmaceutem. Poskytování diskrétních informací a poradenství se v zemích EU staly jedním ze stěžejních bodů práce v lékárně. Dotazy na aplikaci a uchovávání léčiv, stejně jako jejich účinek, vedlejší a nežádoucí účinky, se dostávají stále častěji do popředí rozhovoru lékárníka s pacientem.
- 14 -
Farmaceutické etikety
FARMACEUTICKÉ ETIKETY autor: Rusek, V. České farmaceutické muzeum v Kuksu Univerzita Karlova v Praze, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové
FARMACEUTICKÉ MUZEJNICTVÍ Zabývá se teoreticky i prakticky farm. muzeáliemi É teorie Å praxe Ê MUZEOLOGIE Ã MUZEUM Ä MUZEOGRAFIE Æ MUZEÁLIE (sbírkový předmět) má muzealitu, tj. památkovost, dokladovost, informaci Teorie: dějiny farmaceutického muzejnictví (genetika) selekce (výběr a sběr, objektů s muzealitou, dokumentace) tezaurace (systematika sbírky podle tezauru, ochrana, uložení) komunikace (ve vědě, výuce, expozice,výstavy, edice, film) Praxe: soubor technik a praktických návodů muzejní práce (evidence, konzervace, depozitáře, výstavnictví)
Signatura ' Farmaceutická etiketa SIGNATURA ⇒ signum naturae = znamení přírody, vlastností, vzhledu (pokyn na Rp.:D:S) FARMACEUTICKÁ SIGNATURA 1. označení věci, léčiva, léčivého přípravku 2. vyznačení návodu k použití věci, LČ či LP
Farmaceutická signatura hledá místo na: 1. etiketách (vinětách), připevňovaných ad hoc (nebo tištěných) na dispenzační obaly IV-HV LP 2. štítcích, tvořících trvalou součást nádoby, v níž se LČ, LP uchovává (stojatky, sudy, krabice aj.)
- 15 -
Farmaceutické etikety
- 16 -
Farmaceutické etikety
- 17 -
Farmaceutické etikety
- 18 -
Farmaceutické etikety
- 19 -
