Téma 10 LOGISTICKÉ ČINNOSTI VE VAZBĚ NA NEHMOTNÉ OPERACE 1. Spediční činnosti Patří k těžišti logistiky Zasílatelé mají široké možnosti při logistickém řízení. V současné době představuje spedice neboli zasílatelství určitý spojovací článek mezi dodavatelem nebo odběratelem a dopravcem. Jedná se o organizování, řízení a koordinování celého průběhu přepravy, o zajištění dodání zboží v pravý čas na správné místo. (Zasílatel organizuje dopravu zboží pro obchod a průmysl na základě logistických principů a tím minimalizuje dopravní náklady a rizika, dále radí příkazci ve všech dopravních otázkách, pomáhá při přepravě, zajišťuje přepravu a provádí účelná opatření, aby zásilka došla k příjemci včas a řádně. Pro přepravu je zvolena nejvýhodnější trasa a dopravní prostředky). Spediční činnost jsou upravené několika právními normami. Jsou to právní normy, které regulují přístup k trhu ( Živnostenský zákon, Zákon o silniční dopravě) a dále právní předpisy, které upravují podmínky závazkového charakteru ( Obchodní zákoník, Občanský zákoník).
Nejdůležitější z těchto závazkových vztahů je zasílatelská smlouva (zasílatel se zavazuje příkazci, že zprostředkuje pod vlastním jménem a na účet příkazce přepravu věci z určitého místa do určitého jiného místa, a příkazce se zavazuje zasílateli zaplatit úplatu. Obsah zasílatelské smlouvy: a) musí obsahovat určení smluvních stran b) určení zásilky c) určení přepravy d) určení místa odeslání a místa určení zásilky e) dále zde může být uvedena úplata f) pokyny příkazce g) pojištění apod. (Povinností zasílatele je potom obstarat přepravu s vynaložením odborné péče, plnit pokyny příkazce, provést inkasní úkon, jednat v zájmu příkazce, pojistit přepravovanou věc (ukládá-li to smlouva), informovat příkazce o škodě, která zásilce hrozí. Povinností příkazce je dát pokyny a poskytnout potřebnou součinnost zasílateli, zaplatit úplatu a náklady a dále musí být příkazce srozuměn s tím, '1.(' zasílatel je oprávněn uskutečnit přepravu sám, pokud to smlouva ani pokyny příkazce nevyloučí, a že má zasílatel k zajištění svých nároků ze zákona zástavně právo k zásilce).
Zasílatel odpovídá za zásilku od okamžiku převzetí zásilky do předání dopravci. Odpovčdnosti se zprostí prokázáním, že škodu nemohl odvrátit ani při vynaložení odborné pččc, Zasílatel nese odpovědnost, která vznikla v důsledku nesplnění povinnosti informovat příkazce o hrozící či vzniklé škodě. Příkazce nese odpovědnost za škodu, která zasílateli vznikla v důsledku poskytnutí nesprávných údajů o obsahu a povaze zásilky. Zasilatelská smlouva zaniká: a) splněním, to znamená obstaráním přepravy nebo uskutečněnún přepravy b) dohodou stran c) prodejem zásilky d) následnou nemožností plnění (ztráta zásilky apod.) e) uplynutím lhůty a nebo odstoupením od smlouvy
Smluvní vztahy – základní zásady Zasílatel je oprávněn: žádat, aby mu byl dán písemný příkaz k obstarání přepravy, jestliže smlouva nemá písemnou formu, - prodat vhodným způsobem zásilku na účet příkazce, hrozí-li jí bezprostředně neodkladná škoda a není-li čas vyžádat si pokyny příkazce, · žádat na příkazci smluvenou odměnu podle sazeb zasílatele, dále mu přísluší náhrada nutných a užitečných nákladů vynaložených za účelem splnění zasílatelské smlouvy, · na příkazci požadovat přiměřenou zálohu na náklady spojené s plněním smlouvy, a to dříve než započne s jejím plněním, · žádat na příkazci zaplacení odměny, jakmile uzavřel smlouvu s dopravcem a věci mu odevzdal, · uplatňovat zástavní právo na zásilce k zajištění svých nároků vzniklých ze zasilatelského poměru, dokud je zásilka u někoho, kdo ji má u sebe jménem zasilatele nebo dokud má zasílatel listiny, které ho opravňují se zásilkou nakládat. · považovat pokyn týkající se zboží za závazný pro sebe až do odvolání přfkazce · jednat dle vlastního uvážení, aby byl zachován zájem příkazce zejména při volbě druhu opravního prostředku a trasy, jestliže neobdržel dostatečný nebo proveditelný pokyn, · přepravu uskutečnit sám, neodporuje-li to smlouvě nebo nezakáže-li to příkazce nejpozději do začátku uskutečnění přepravy; použije-li zasílatel k .obstarání přepravy další zasílatele, odpovídá při tom, jak by přepravu obstaral sám, · organizovat dopravu včetně volby způsobu přepravy, pokud nebylo dohodil jinak.
Příkazce je povinen: · dát zasílateli písemně příkaz k obstarání přepravy, pokud není písemná smlouva a žádá-li o to zasílatel, · okamžitě po vyžádání zasílatelem předat další pokyny, jestliže hrozí zásilce bezprostřední škoda, · zaplatit zasílateli smluvenou odměnu, jakmile zasílatel uzavřel smlouvu s dopravcem popř. podle dohody poskytnout přiměřenou zálohu, · uhradit zasílateli smluvenou odměnu, a nebo, nebyla-li smluvena, odměnu dle sazeb zasilatele · vždy příkaz odvolal, jestliže tento příkaz k obstarání dopravy není akceptován bez zbytečného odkladu, · dát zasílateli k dispozici správné údaje o obsahu zásilky a o její povaze, · upozornit včas zasílatele obvyklým způsobem na veřejně právní případně celně právní povinnosti spojené s přepravou, pokus zasílateli nejsou známy; příkazce odpovídá za všechny důsledky tohoto opomenutí, · poskytnout zasílateli při stornu příkazu obstarání přepravy smluvenou odměnu po odečtení ušetřených výloh; prokáže-li příkazce, že zrušil objednávku z oprávněných důvodů, za které odpovídá zasílatel, má zasílatel nárok pouze na náhradu svých výloh, · poskytnout zasílateli mimo smluvené odměny náhrady nutných a užitečných nákladů, jakož i náhradu nákladů, které zasílatel účelně vynaložil při plnění svých závazků, · uhradit zasílateli náhradu nákladů a příslušnou odměnu za zpětnou dopravu zboží, a to ve stejné výši jako při přepravě příjemci, jestliže příjemce odmítne převzetí jemu dovezené zásilky; odměnu je třeba zaplatit zasílateli tehdy, když je objednávka na dobírku nebo podle jiného způsobu je dodatečně odvolána nebo částka není zaplacena, · uhradit zasílateli pohledávky za dopravné, cla, daně a jiné poplatky, zaplacené zasílatelem.
______________________________________________________________________
Svaz spedice a logistiky vydal Všeobecné zasílatelské podmínky, které obsahují zavedená základní práva a povinnosti zasílatele a příkazce. Nejsou závaznou právní normou. Ovšem pokud se na ně odvoláme ve smlouvě, stávají se závaznými. · při nebezpečí z prodlení postupuje v zájmu ochrany zásilky i bez pokynu příkazce, aby byly co nejvíce chráněny zájmy příkazce podle okamžitých informací známých zasílateli,
Historie SSL Spedice má v českých zemích velkou tradici a patří k nejstarším ve světě. V roce 1997 se konal ve Vídni světový kongres Mezinárodní federace spedičních svazů (FIATA) u příležitosti stého výročí
založení první národní asociace speditérů na světe a sice v Rakousku. Je třeba uvést, že jejími členy byla celá řada spedičních firem, sídlících v české části rakouského impéria. Česká spedice byla po vytvoření samostatného Československa v roce 1918 značně aktivní i mezinárodně. V letech 1926 a 1946 byla vždy zakládajícím členem světové speditérské federace FIATA. V roce 1948 a následujících letech došlo v rámci totální nacionalizace prakticky na 40 let k likvidaci soukromého podnikání ve spedici a jako v jiných sektorech byl i zde uplatněn státně monopolní systém. ROK 1991: krátce po zásadních politických změnách dochází k založení Svazu spedice a skladování České republiky jakožto profesního živnostenského společenstva především soukromých firem tohoto oboru. V roce 1992 se svaz stává řádným členem FIATA. (Podrobná informace o FIATA je na www.fiata.com). ROK 1998: dochází ke změně názvu na "Svaz spedice a logistiky České republiky".
SPEDIČNÍ A LOGISTICKÉ SLUŽBY "Spediční a logistické služby" jsou služby všeho druhu, vztažené k přepravě (vykonávané jedním druhem dopravy nebo multimodálně), sdružování, skladování, manipulaci, balení nebo distribuci zboží jakož i pomocné a poradenské služby s nimi spojené, včetně ale nikoliv výlučně celních a daňových věcí, deklarování zboží pro úřední účely, zajišťování pojištění zboží a příjmu nebo zajišťování plateb a dokladů, týkajícich se zboží. Spediční služby rovněž zahrnují logistické služby s moderními a komunikačními technologiemi ve vztahu k přepravě, manipulaci nebo skladování zboží a de facto celkový management dodavatelského řetězce. Tyto služby mohou být prováděny na míru za účelem pružného zajištění poskytovaných služeb (definice přijatá FIATA a CLECAT v r. 2004). Posláním SSL je zastupovat členy svazu a podporovat je v poskytování služeb.
2. KARNET TIR (Úm1uva o společném tranzitním režimu) Znamená společný tranzitní režim, který platí bez újmy na druhu a původu zboží, které se případně překládá, dále odesílá nebo skladuje v rámci EU Pro dovoz zboží ze zemí, které nejsou členy EU platí původní celní režim.Tranzitní celní prohlášení a tranzitní doklady pro společný tranzitní režim musí odpovídat daným vzorům a musí být vystaveny podle pravidel přílohy úmluvy. Jako společný tranzitní režim se označuje vždy podle případu buď režim Tl nebo T2. Režim Tl: používá se pro všechno zboží, které se případně překládá, dále odesílá nebo skladuje.
Režim T2: platí pro zboží, které se případně překládá, odesílá nebo skladuje, pouze za těchto předpokladů: a) Pouze když se jedná o zboží EU
Úmluva TIR je založena na čtyřech zásadách a) zboží musí být dopravováno ve vozidlech nebo kontejnerech, které poskytují dostatečné záruky, b) vymahatelná cla a poplatky musí být po dobu celé dopravní trasy kryty platnou mezinárodní zárukou, c) na zboží musí být vystaven mezinárodně uznávaný karnet, který se potvrzuje v zemi odjezdu a slouží jako kontrolní doklad v zemi odjezdu, tranzitu a určení, d) celní kontrolní opatření učiněná v zemi odjezdu musí být přijata v tranzitních zemích a zemi určení. Funkce karnetu TIR spočívá v tom, že každé sdružení zastupující zájmy dopravců v určité zemi a schválené celními orgány této země ručí společně a nerozdílně spolu s držitelem karnetu TIR v této zemi za úhradu všech cel a poplatků, které mohou být eventuálně vymahatelné. Každé porušení ustanovení této úmluvy vystavuje pachatele v zemi, kde byl přestupek spáchán, potrestání podle právního řádu této země. Každá stranu má právo dočasně nebo trvale vyloučit z užívání výhod plynoucích z ustanovení této úmluvy každou osobu, která vážně porušila zákony nebo nařízení, vztahující se na mezinárodní přepravu zboží. Poznámka: Dříve se zboží pohybovalo v rámci úmluv Evropského hospodářského společenství (EHS) Bylo založeno tzv. Římskou smlouvou, která vstoupila v platnost 1. 1. 1958. U zrodu stálo šest zakladatelských států - Belgie, Francie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Itálie. EHS vzniklo s cílem uskutečnit tzv. horizontální integraci, tzn. hospodářskou unii s výhledem na vybudování velkého společného trhu s volným pohybem kapitálu, zboží, služeb a pracovních sil. Již v době svého vzniku si EHS vytklo za cíl vytvoření celní a měnové unie, režimu volného pohybu osob, zavedení společné daňové, finanční, obchodní a sociální politiky. K dosažení těchto cílů a dodržování povinností plynoucích z Římské smlouvy byly zřízeny čtyři instituce: • • • •
Evropské parlamentní shromáždění, Rada, Komise a Soudní dvůr.
V současné době je veškerý pohyb zboží v zemí EU v bezcelním režimu.
3. KARNET ATA Tento karnet je karnetem zbožovým, na rozdíl od karnetu TIR, který je karnetern vozovým. Může být použit při dočasných dovozech a vývozech zboží do zahraničí bez povinnosti skládání celních jistot v devizách v zemi dočasného dovozu za předpokladu, že stát dočasného dovozu je členem mezinárodní Úmluvy o kametu ATA. Skládání celních jistot je zde nahrazeno ručením obchodních komor zemí dočasného dovozu. Karnet ATA kryje vývoz a dovoz těchto předmětů: · zařízení potřebné pro výkon povolání, sem patří mimo jiné i zařízení potřebné pro umělce, divadelní společnosti a orchestry, včetně předmětů používaných pro soukromá a veřejná představení (hudební nástroje, kostýmy, kulisy, zvířata atd), · zařízení určená pro vystavování a předvádění, · obchodní vzorky a reklamní filmy. Hodnota zboží vyváženého na karnet ATA nesmí přesáhnout 5 míl. Kč a nesmí se jednat o obchodní zboží. Kamet ATA je v podstatě souborem celních propustek.
4. Obchodní činnosti Do obchodních činností patří: - prodej spedičních služeb, - pronajímání skladovacích prostor či ploch, - skladování či uložení věcí, - pronájem palet či kontejneru, - pronájem dopravního prostředku. Jde o činnosti, jejichž poskytování mohou za úplatu nabízet logistická centra. Jde o realizaci prodeje či pronájmu a tím tedy dochází k získání finančních prostředků. S těmito činnostmi velmi úzce souvisí marketing. V dopravních službách ovšem dochází omezení marketingových aktivit. Z těchto důvodů: nástroje jako distribuce a podpora prodeje zde mají menší uplatnění. V nákladní dopravě jsou v plné míře uplatňovány tržní vztahy a marketing. Jsou zde ale jistá omezení, a to především legislativní, dále zákaz nočních jízd, omezení zátěže a rychlosti, ustanovení jízdních řádů, uložení nebezpečného nákladu, pracovní a sociálně právní předpisy, předpisy o technice jištění, zákaz přepravy kombinace určitého zboží, ochrana území atd. Hlavními nástroji je propagace, reklama a public relations (práce s veřejností). Vztahy s veřejností v oboru dopravy jsou takovou vědou a uměním, které umožňují
dopravní organizaci chápat veřejné mínění, zajišťovat pozitivní veřejné mínění o organizaci a vytvářet vzájemné porozumění mezi dopravní organizací a veřejností. Vztahy s veřejností v sobě zahrnují prvky psychologie, politiky, ekonomie, společenského pohybu a znalosti dopravní problematiky, ale stojí mimo ně.
5. Pojišťovací činnosti V zájmu smluvních stran je, aby si svůj díl odpovědnosti během přepravy pojistily. Při uzavírání pojistné smlouvy s pojišťovnou je třeba dát pojišťovně k dispozici údaje o: - druhu, - množství, - povaze, - značení a balení zboží, - údaje o částce, na kterou má být zásilka pojištěna. Částka nezahrnuje pouze hodnotu zásilky, ale i : – dopravné, – clo, – zisk (10 %), – poplatky za vážení Je to maximální částka, která bude po zničení či ztrátě zboží pojistníkovi vyplacena. Částka musí být uvedena v měně, v níž je náhrada očekávána a v níž bude účtováno pojistné. Dále je třeba poskytnout údaje o vymezení místní platnosti pojištění (odkud kam) a o časové platnosti (od kdy do kdy) a údaje o dopravním prostředku, kterým bude přeprava uskutečněna. Druhy pojistek: · jednotlivá (individuální) pojistná smlouva - na každou jednu přepravu se uzavře nová pojistná smlouva, tento postup je méně obvyklý, · dlouhodobé hromadné pojistné smlouvy - jsou obvyklejší, podstatně zjednodušují přihlašování jednotlivých přeprav k pojištění a nabízejí pojistníkovi řadu výhod včetně možnosti dohody o dodatečné úhradě pojistného, · paušální pojistky - používají se pro opakované zásilky stejného druhu bez přihlašování jednotlivých přeprav k pojištění s úhradou paušálního pojistného předem.
Lomené pojištění a jeho úskalí Varianty poškození: 1. U nehody či ztráty zásilky je jasné, která pojišťovna má hradit tuto ztrátu či poškozené zboží. 2. Vada zjištěná až po rozbalení zboží u příjemce- nelze určit, v čí odpovědnosti k poškození došlo. I když oba smluvní partneři pojistí svůj zájem u své pojišťovny, vzniká nebezpečí, neskryté vady nebudou uhrazeny žádným z pojistitelů (odborné vyloupení zásilky, poškození obsahu obalu bez vnějších známek na obalu a podobně), které lze zjistit až po vybalení v místě určení. U těchto škod nelze viníka případů doložit, ve kterém úseku vznikly a který z pojistitelů za ně nese odpovědnost. Řešení: a) CIF CIP doložky, které slouží k usnadnění dohody o dělbě rizik a nákladů spojených s přepravou zboží od prodávajícího ke kupujícímu. CIF: doložka pro dohodnutý přístav určení a zahrnuje pojištění rizika poškození od momentu nalodění do momentu vylodění zboží. CIP: doložka zahrnující pojištění rizika poškození zboží od vylodění po předání zboží prvnímu dopravci a je platná do vyložení zboží tímto dopravcem v místě určení. b) Kupující pojistí sám zásilku bez ohledu na prodávajícího (nebezpečí přechodu zboží) na celou cestu. Zde se odstraní toto lomené pojištění v úseku odpovědnosti prodávajícího a bude nárokovat jen případné skryté škody a ne ty, které vznikly z odpovědnosti prodávajícího při přepravě.
6. Finanční činnosti Rozeznáváme tři základní druhy: a) financování jako takové, b) finanční činnosti zahrnující platební styk se zákazníkem c) finanční služby poskytované zákazníkům. Ad a) Financování je vlastně získávání (obstarávání) finančních zdrojů a jejich použití k úhradě výdajů na činnost podniku. Jde tedy o získávání kapitálu pro běžné i mimořádné potřeby podniku, rozhodování o umístění kapitálu, rozhodování o rozdělení zisku. Ad b) U platebního styku se zákazníkem se nejprve rozhodujeme, jakým způsobem bude platba uskutečněna, tedy volíme platební nástroj. Tato volba musí vycházet ze znalosti obchodního partnera. Platební instrumenty rozlišujeme z několika hledisek. Prvním hlediskem je' závazek banky na podporu smluvního závazku
Ad)c Zahrnuje dělení na instrumenty - dokumentární (jejich realizace předpokládá předložení dokumentů o uskutečněné dodávce nejčastěji zboží, ale i služeb) - nedokumentární - platební (předpokládá se u nich, že plat proběhne jejich prostřednictvím) a
zajišťovací (jsou vystavovány pro případ neplnění zajištěných závazků). Pro mezinárodní přepravu je jako základní platební instrument využíván hladký plat (bankovní převod). ……….
Vysvětlivky : Dokumentární inkaso je bezzávazkový dokumentární platební instrument. Jeho používání se řídí jednotlivými pravidly pro inkasa, vydanými Mezinárodní obchodní komorou v Paříži. Pravidla vyžadují přesné inkasní instrukce prodávajícího jeho bance a sledování vývoje inkasa příkazcem. Splnění inkasních podmínek je závislé na rozhodnutí kupujícího, inkasní pohledávky jsou pohledávkami prodávajících. Nákladovost tohoto inkasa je vyšší než u hladkých platů. Dokumentární akreditiv je závazkový dokumentární instrument, jde o instrument dlouhodobě mezinárodně používaný a tedy dokonale propracovaný. Tento instrument dává dodavateli jistotu, že splní-li akreditivní podmínky, tj. předloží-li požadované dokumenty, dostane zaplaceno, a to i v případě, když by odběratel nemohl nebo nechtěl převzít zboží a zaplatit je. Odběratel má naproti tomu jistotu, že dodavatel nedostane zaplaceno dříve než dodá a předloží příslušné doklady. Směnka je cenný papír vystavený na řad, obsahující směnečné náležitosti přesně stanovené zákonem. Nákladovost směnky je odvozena od úkonů, které banka u směnky obstarává. Šek je bezzávazkový nedokumentární platební instrument. Je to v podstatě příkaz, který dává příkazce (majitel účtu) šekovníkovi (bance), aby k tíži jeho účtu zaplatil určitou částku ve prospěch osoby uvedené na šeku. Šek je velmi rozšířeným instrumentem pro jeho nízkou nákladovost, snadnou převoditelnost a poměrně rychlou možnost vymáhání. Bankovní záruka je závazkový, dokumentární nebo nedokumentární zajišťovací Istrument. Proti akreditivu je zpravidla levnější. Banka vystavením záruky přebírá závazek za klienta, a proto se jako u ostatních závazků zajišťuje. Po dobu, kdy závazek trvá, plat! příkazce bance provizi. lndemnita (slib odškodnění) je závazný, zajišťovací instru ment, formou se blíží záruce. Stand-by akreditiv je závazný, dokumentární a zajišťovací dokument. Lze jej charakterizovat jako záruku ve formě akreditivu. Místo obchodních dokumentů svědčících o splnění dodávky jsou předkládány dokumenty negativní, prokazující, že odběratel neplatil. Hladký plat je vedle šeku nejrozšířenějším platebním instrumentem. Je použitelný pro platy za služby, dopravu a podobně. Platba v hotovosti
Finanční služby jsou většinou poskytovány bankovními ústavy, patří sem vedení bankovních účtů, podnikatelské úvěry a záruky, platební styk, šeky, dokumentární platby.
