Vyčerpané téma
Polovina prosince. Končí rok. Docházejí síly. Tma a vítr. V životě se cosi zvrtlo – všechno se zastavilo na špatném místě, jako by se kolo protáčelo v díře. A v hlavě se točí dva verše: „V čase, kdy život je vpolou své pouti, jsem zabloudil, kolem byl hustý les…“ Neprostupné šero, ani záblesk světla. Styď se, Žeňo, styď… V maličkém pokoji spí dva kluci, Saška s Griškou. Synové. Stůl – na něm práce. Seď, piš perem. Zrcadlo – v něm odraz pětatřicetileté ženy s velkýma očima, s trochu povislými vnějšími koutky, s velkými prsy, taky trochu povislými a pěknýma nohama s úzkými kotníky, která vyhodila z domu muže, a ne toho nejhoršího na světě, a navíc ne prvního, ale druhého… Ve velkém zrcadle se ještě odráží kousek malého, ale moc pěkného bytu na jednom z nejkrásnějších míst v Moskvě, v Povarské ulici, ve dvoře, půlkruhové okno vede do zahrady. Později je samozřejmě vystěhují, ale tenkrát v polovině osmdesátých let, žili ještě jako lidé… I Ženina rodina byla moc pěkná. Velká rodina s tetami, strýci, bratranci i prabratranci, všichni to byli velice vzdělaní a vážení lidé: když byl někdo doktor, tak dobrý, když vědec, tak nadějný, když malíř, tak prosperující. No, jako Glazunov pochopitelně ne. Ale měl zakázky v nakladatelstvích, byl to dobrý knižní grafik, skoro jeden z nejlepších. V cechu si ho váží. O něm se bude mluvit dál. Kromě bratranců z prvního a druhého kolena se narodila i první generace četných neteří a synovců – Káti, Máši, Dáši, Sašové, Míšové, Gríšové. Byla mezi nimi i jedna Lála – třináctiletá. Prsa už jí narostla. Ale stále ještě má uhry. A nos má dlouhý, což už jí zůstane. Pravda, časem si může nechat udělat kosmetickou úpravu. Ale to až časem. I nohy má dlouhé. Pěkné nohy. Jenže toho si ještě nikdo nevšímá. Ovšem vášně kypí už nyní. Holčička má šílený románek
57
ulická sazba.indd 57
03.09.13 0:35
Ljudmila Ulická Ženské lži
s prastrýcem malířem. Jednou takhle přišla dlouhonosá Lála na návštěvu k příbuzným, k Dáše, sestřenici z druhého kolena, a zakoukala se do jejího tatínka. Ten je doma v zadním pokoji a maluje. Překrásné obrazy – ptáci v klecích, nějaké verše… Je ilustrátor. Vlasy má černé, vlnité, dlouhé. Po ramena. Bundičku má modrou, pod ní červeno-modře kostkovanou košili. Kolem krku pod košilí šátek – drobně květovaný, kvítky vypadají skoro jako čárky. Dokonce ani ne kvítky nebo čárky, ale spíš okurčičky. Ale malinkaté, malilinkaté… Zamilovala se. Jednou takhle holčička Lála přišla k dospělé tetě Ženě, která v tomhle prosincovém čase nemá vůbec náladu na žádnou holčičku z druhého kolena. Ale Žeňa je malířova sestra. Tedy ne sestra, ale sestřenice. A holčička Lála se vyznává ze své zamilovanosti. A vypráví celý příběh: jak přišla k Dáše a on sedí v zadním pokoji a maluje ptáčky a na šátku jsou okurky. A jak přišla potom, už bez Dáši, a seděla v jeho pokoji, on maloval a ona tiše seděla. Mlčky. V úterý a ve čtvrtek malířova manželka Mila ordinuje ráno, od osmi. V pondělí, středu, pátek – odpoledne. Je gynekoložka. Dáša chodí do školy každý den. Jezdí na prospekt Míru do francouzské školy. Z domu vychází za pět minut půl deváté. V úterý a ve čtvrtek – ale ne každý týden, ale jeden týden v úterý a druhý ve čtvrtek – Lála chodí do zadního pokoje v půl deváté. Jednou vynechá hodinu dějepisu a angličtiny a podruhé dvouhodinovku literatury. No jo, třináct let. Jenže co s tím? Co člověk nadělá? Když je to šílená láska… On je z ní hotový. Ruce se mu třesou, když ji svléká… Je to úžasné. První muž v životě. Je si jistá, že jiný už nikdy nebude… Otěhotnět? Ne, nebojím se. Tedy nijak zvlášť jsem o tom nepřemýšlela. Můžu přece brát
58
ulická sazba.indd 58
03.09.13 0:35
Vyčerpané téma
antikoncepci… A nemohla bys zavolat Mile, aby ji předepsala? Jako že je to pro tebe?… Žeňa je bez sebe. Lálka je Sašova vrstevnice. Stejných třináct let, ale holčičích. Ukazuje se, že to je docela jiné měřítko. Saška má v hlavě astronomii. Čte knihy, u kterých Žeňa nerozumí ani názvu. A tahle malá husička se zamilovala a navíc si vybrala ji, Žeňu, jako důvěrnici svých srdečních záležitostí. Vynikajících záležitostí: čtyřicetiletý slušný člověk se zapletl s nezletilou neteří, dceřinou kamarádkou, ve vlastním domě, v době, kdy jeho vlastní manželka tři bloky od domu přijímá pacientky v ordinaci v ulici Molčanovka a přísně vzato si může domů na chvilku odskočit třeba na čaj… A Lálčini rodiče? Její matka, Ženina prdelatá sestřenice Stella, co ta si myslí? Že dceruška šla do školy, když máchá ošoupanou aktovkou? A její tatík, Konstantin Michajlovič, pošahaný matematik, co ten si myslí? A co by na to teprve řekla nebožka teta Emma, rodná sestra Ženina rodného otce, hrůza pomyslet… Lálka chodí místo dopoledních hodin za školu. Někdy, když jsou Saška s Griškou ve škole, zajde k Ženě na kávu. Malíř má snad práci, nebo Lála prostě nemá náladu sedět v lavici. Vyhodit tu holku nejde – odejde a ještě skočí z okna. Žeňa ji pokorně poslouchá. Začíná být zoufalá. Jako by měla málo svých problémů: vyhodila vlastního manžela, protože se zamilovala do naprosto nedosažitelného mužského… Umělce s velkým U. Je to režisér. Z nádherného, téměř zahraničního města. Volá každý den a přemlouvá ji, aby přijela. A k tomu teď ještě Lálka… Žeňa je zoufalá. „Lálečko, drahoušku, musíš ten vztah okamžitě skončit. Zbláznila ses!“
59
ulická sazba.indd 59
03.09.13 0:35
Ljudmila Ulická Ženské lži
„Žeňo, ale proč? Já ho šíleně miluju. A on mě má taky rád.“ Žeňa tomu věří, protože Lála vypadá v poslední době moc dobře. Má pěkné oči, velké, šedé, s černě namalovanými řasami. Nos dlouhý, ale úzký, s ušlechtilým hrbolkem. Pleť se jí výrazně zlepšila. A šíje je prostě skvostná, výjimečně krásná šíje: úzká a směrem nahoru se ještě víc zužuje a hlava tak krásně sedí na tomhle pružném stéblu… Fuj! „Lálečko, drahoušku, jestli nemyslíš na sebe, tak pomysli aspoň na něj: chápeš, co se stane, když se to provalí? Především ho zavřou! Copak ti ho není líto? Osm let vězení!“ „Ne, Žeňo, ne. Nikdo ho nezavře. Když se to dozví Mila, tak ho vyhodí, to jo. A oškube ho. O peníze. Je strašně chamtivá. On hodně vydělává. Když ho zavřou, tak jí nebude platit alimenty. Ne, ne, ta neztropí skandál. Všechno naopak zamete pod koberec,“ velmi chladně a vypočítavě rozvíjí hrozící scénu Lála a Ženě dochází, že ať je to sebehrůznější, vypadá to pravděpodobně: Mila je opravdu strašně lakotná. „A co tvoji rodiče, myslíš, že kvůli tomu nebudou mít starosti? Jen si představ, co to s nimi udělá, až se to dozvědí?“ snaží se na to Žeňa jít z druhé strany. „Ti nemají co říkat. Moje máma spí se strejdou Vasjou…“ Žeňa vytřeštila oči. „Copak ty to nevíš? Tátův bratr, můj vlastní strýc Vasja. Máma je do něj celý život zblázněná. Jenom jedno nevím: jestli se do něj zamilovala dřív, než si vzala otce, nebo potom… A co se týče táty, jemu by to mělo být vůbec jedno, není to žádný chlap. Rozumíš mi? Kromě vzorců ho nic nezajímá… Ani já s Miškou.“ Bože milostivý, co si počít s tímhle nezletilým monstrem? Konec konců je jí přece jenom třináct let. Je to dítě,
60
ulická sazba.indd 60
03.09.13 0:35
Vyčerpané téma
které potřebuje ochranu. Ale co náš malíř? Ten libový estét! Semišové sako! Šátek kolem krku! Vymydlené ruce! Manikérka k nim chodí domů. Jednou se před Žeňou zmínil, že jeho práce vyžaduje dokonalé ruce, jako má klavírista… Celkově vypadá spíš na teplouše. Ale ukazuje se, že je to pedofil… Na druhou stranu Lálka dítě není. Židé za starých časů děvčata vdávali ve dvanácti a půl letech. Takže z hlediska fyziologie je dospělá. Rozum má víc než dospělý – pěkně to o Milce vyložila, ne každá dospělá ženská by si to takhle spočítala. Ale co má teď dělat ona, Žeňa? Je jediný dospělý člověk, který je do celé téhle historie zasvěcený. Z čehož vyplývá, že zodpovědnost leží právě na ní. A poradit se není s kým. Nemůže s tím přece jít za svými rodiči. Máma z toho dostane infarkt! Lála chodí k Ženě skoro každý týden, vypráví o malíři a všechno, co říká, Žeňu přesvědčuje, že tenhle děsivý vztah je dost pevný – pokud muž od rodiny riskuje, když si každý týden domů vodí náctiletou milenku, opravdu přišel o rozum. Antikoncepci, mimochodem poměrně drahou, Žeňa pochopitelně pořídila bez pomoci Mily, dala ji Lálce a nařídila jí, že ji musí brát každý den, nikdy nesmí vynechat… I když Žeňa koupila prášky, je tou zodpovědností celá rozrušená. Je jí jasné, že musí něco podniknout dřív, než vypukne skandál, ale neví, kde začít. Nakonec se rozhodla, že jediné, co může v dané situaci udělat, je promluvit si s malířem, čert ho vem. A režisér volá a prosí ji, aby přiletěla aspoň na den. Chystá představení, pracuje dvanáct hodin denně… Ale když poletí do toho nádherného teplého a světlého města, znamená to konec, skončila! A když nepoletí?
61
ulická sazba.indd 61
03.09.13 0:35
