OBSAH
Z
DOBY NEJSTAR·Í S ST¤EDNÍ
Jak pfii‰li na svût Chodové (DomaÏlicko) .......................................... 8 Jak to s Jidá‰em zaãalo ve Kdyni (DomaÏlicko) ................................ 10 KdyÏ Radou‰ na Radyni vládl… (PlzeÀsko) ........................................ 12 Bolfánek a âernínové z Chudenic (Klatovsko) .................................. 15 Od zaloÏení kladrubského klá‰tera aÏ po oslí vejce (Tachovsko) .......... 17 O hradu Pfiimdû (Tachovsko) .......................................................... 20 O Psohlavcích (DomaÏlicko) .......................................................... 23 O dvou jezerech (Klatovsko) .......................................................... 24 O právech a v˘sadách Rokycansk˘ch, ale hlavnû o jejich znaku (Rokycansko) ........................................................ 26 O panu PÛtovi, jeho hradech a co se kolem nich sbûhlo (Klatovsko) .. 27 O Stromu kfiivdy (Tachovsko) .......................................................... 31 Jak se v Úter˘ na‰lo zlato (Tachovsko) ............................................ 32 O Vimberku a Melmatûji (Rokycansko) ............................................ 34 O loupeÏnické dcerce, mládenci Janovi i o zázraãné jabloni (DomaÏlicko) .............................................. 36 Z
DOBY NOVÉ
O umrlãích prknech (Klatovsko) .................................................... 40 Katovská historie (PlzeÀsko) .......................................................... 42 Co zpÛsobila v Ky‰ici kouzelná lampa (PlzeÀsko) ............................ 46 Gryspekové (PlzeÀsko) .................................................................. 47 Fext (Rokycansko) .......................................................................... 49 O zakletém rytífii na Lib‰tejnû (Rokycansko) .................................... 51 Obfii a trpaslíci (Klatovsko) ............................................................ 54 Horg (Klatovsko) .......................................................................... 56 Jak forman zahnal boufiku (Klatovsko) ............................................ 59 NeÏ se Honza oÏenil (DomaÏlicko) .................................................. 60 5
Jak Kuba na jezinky vyzrál (Klatovsko) ............................................ 65 Oplakaná (Klatovsko) .................................................................... 67 âarodûjnice (Tachovsko) ................................................................ 68 O pansk˘ch stra‰idlech (Tachovsko, Klatovsko) ................................ 71 ·evcÛv plivník (Tachovsko) .............................................................. 74 Jak v Rokycanech okovali klekáníãka (Rokycansko) .......................... 76 Co jeden z frantÛ vykouzlil z obyãejného telete (PlzeÀsko) ................ 77 O kasejovickém „do‰krcování“(PlzeÀsko) ........................................ 80 O dvou ãertech (DomaÏlicko) ........................................................ 81 O plzeÀském pivu (PlzeÀsko) .......................................................... 83 O Kozinovi a Lomikarovi i o jeho zlém duchu (DomaÏlicko) ............ 84 Proã se Fuksa opefiila a uletûla (Klatovsko) ...................................... 86 Jak to bylo v Nuzarovû se svat˘m Floriánem (DomaÏlicko) .............. 88 âertÛv náramek (Klatovsko) .................................................................... 91 ·el jeden do pekla, ãert ho tam nes…(Klatovsko) .............................. 92 Podivn˘ vandrovní, Sklenûn˘ a nevûfiící skláfii (Klatovsko) ................ 93 Janu‰ky (Rokycansko) .................................................................... 96 Proã se vodní víla promûnila v hvûzdu (Tachovsko) .......................... 98 O skalnících (DomaÏlicko) .......................................................... 100 O ãtrnácti svût˘lkách (Tachovsko) .................................................. 103 Jedenáct˘ v fiadû je zázraãn˘! (PlzeÀsko) ........................................ 107 Îiheláci kabrÀáci (PlzeÀsko) .......................................................... 108 O ãtyfiech sekyrách (Tachovsko, PlzeÀsko) ...................................... 109 Kde v Plzni stra‰ilo a navíc o rytífii Îumberovi (PlzeÀsko) ................ 111 Dobrá horo, otevfii se! (DomaÏlicko) .............................................. 112 O Zdanovcovi (DomaÏlicko) .......................................................... 114 O tûch kouzeln˘ch dudách (DomaÏlicko) ........................................ 115 Udûlal to Hospodin ‰patnû? (Bavorsko) .......................................... 120 Literatura .................................................................................................. 122 Slovníãek ménû obvykl˘ch v˘razÛ .......................................................... 123
6
Z doby nejstar‰í a stfiední
Nebylo náhodou, Ïe snad odjakÏiva se v lidov˘ch zkazkách PlzeÀska ãas od ãasu zdÛrazÀovaly dvû roviny. Ta první se pfiimykala k pfiírodû – k prstenci hor a kopcÛ, k podhÛfií s mnoha fiekami, ba celému malebnému kraji, jemuÏ vévodila „oãarované ·umava“, jak ji nazval jeden z rodákÛ. ·umava s rázovit˘mi obyvateli, ale také s tajemstvím smy‰len˘ch bájn˘ch bytostí, oÏiven˘ch ãlovûãí pfiedstavivostí. Ta druhá rovina mûla vztah k etnick˘m a dûjinn˘m skuteãnostem. VÏdyÈ PlzeÀsko vÏdy b˘valo a je dosud krajem hranice, která nás nejednou oddûlovala od NûmcÛ aÏ k obrann˘m bitvám i válkám, ale která k nám i Nûmce pfiivádûla na dlouhá staletí, aby také jejich vyprávûní zÛstala zde v pamûti…
G
7
Jak pfii‰li na svût Chodové
Pán JeÏí‰ se svat˘m Petrem chodili za onoho ãasu uÏ dost dlouho po na‰í zemi, kdyÏ se jednou dostali do sam˘ch lesnat˘ch kopcÛ. Ty se boulily, kam jen oko dohlédlo, ale nejen to. Cestou potkávali jen samé vlky, jeleny, srnce medvûdy, zato z lidí ani kfii‰Èánka. Svatému Petrovi to bylo divné, po lidech se mu st˘skalo, takÏe Krista poÏádal: „Nebylo by lep‰í, kdybys sem usadil taky nûjaké lidi, Pane? Teì je tu jen sam˘ les a samé zvífie jako nûkde v divoãinû a mÛÏeme se vyspat pouze pod stromem místo v posteli pod pefiinou…“ „To ti asi vadí nejvíc, Ïe?“ zasmál se JeÏí‰. „A jaké lidi bys tady chtûl mít?“ Petr mudroval dlouho, ale ponûvadÏ pfii tom jejich putování uÏ spatfiil v‰elijak˘ pronárod, kter˘ na nich leccos chtûl, tak nakonec povídá: „No, udûlej tu takové, aby jim málokdo rozumûl…“ Kristus Pán jen udivenû zakroutil hlavou, neÏ se rozhodl: „Nevím, proã tû teì napadlo zrovna tohle, ale mበto mít!“ A jak tam v lese stáli, zdvihl svou poutnickou hÛl, aby s ní pofiádnû uhodil do shnilého pafiezu se slovy: „Michl, ‰té auf!“ V té chvíli vám ten pafiez obÏivl a zaãalo se z nûho klubat ven chlapisko v ãerné kazajce, celé u‰mudlané, zarostlé. Chytilo Petra u krku za roucho, zacloumalo s ním a spustí rovnou na nûho: „Vós hóst mi afkvekt? Tu, saprment, tu!“ Apo‰tol samozfiejmû nic takového neãekal. A ponûvadÏ s ním ten hrubián cloumal dál, div z nûho du‰i nevytfiásl, zaãal se obávat o svÛj Ïivot. Zato Kristus se jenom zasmál a povídá: „Tak co, Petfie, rozumí‰ mu?“ „Ani slovo, ale chce mû tu snad zamordovat. ZachraÀ mû, prosím, Pane!“ „BodejÈ bys mu rozumûl, vÏdyÈ je to Nûmec jako poleno. A nadával ti, Ïes’ ho vzbudil, abys vûdûl.“ Po tûch slovech pra‰til JeÏí‰ toho neurvalce znovu poutnickou holí po hlavû, takÏe se z nûj udûlal zase ten star˘ pafiez. Svat˘ Petr se v‰ak je‰tû nûjakou chvíli o‰íval, neÏ se znovu ozval: „Îádného takového uÏ tady radûji nechci. Ale bojím se, Ïe by pfiece jen mohli obÏivnout a dostat se dolÛ do údolí. Jen se podívej, kolik takov˘ch pafiezÛ tu je‰tû je!“ Kristus pfiik˘vl: 8
„To jen, Ïe jsi chtûl, aby jim nikdo nerozumûl. Ale aby ses nebál, stvofiím tady lidi, kter˘m rozumût bude‰ a ktefií právû tûm druh˘m zabrání, aby se dolÛ do âech dostali!“ No, Petr byl z toho zprvu jako v Jifiíkovû vidûní. Zvlá‰tû pak, kdyÏ Pán JeÏí‰ bfiinkl svou holí zase do nûkolika bfiízek, co vyrostly jako nûjaké bûlounké majolenky hned vedle. A hle: Sotva se jich dotkl, stáli tady místo stromkÛ urostlí mládenci v bíl˘ch panãochách, smekli pfied obûma poutníky své ‰iráky a ten nejstar‰í povídá: „No tak, pote, pote, ale nesete-li nûco zlého, hani krok dál!“ „Kdo je to, Pane? Moc nás tu sice nevítají, ale rozumím mu dobfie,“ pfiece jen si Petr pochvaloval a mohl na tûch mládencích oãi nechat. TakÏe mu Kristus v‰echno rád vysvûtlil: „Jsou to stráÏci tûchto hor, aby se dál Ïádn˘ nepfiítel nedostal. Budou chodit na hlídky, a proto se jim taky bude fiíkat Chodové. TfiebaÏe jich nikdy nenajde‰ v lese moc, stejnû jako tûch bûlounk˘ch bfiízek, budou mít oãi v‰ude…“ A tak se i stalo. UÏ od tûch pradávn˘ch ãasÛ, kdyÏ Kristus Pán chodil se svat˘m Petrem po svûtû, zaãali Ïít na celém Chodsku Chodové, aby tam ochránili celou zemi pfied kaÏd˘m, kdo by k nám pfiicházel se zl˘mi úmysly. PonûvadÏ v‰ak také byli urostlí, ne nadarmo se o nich od tûch ãasÛ zpívalo: Chodováci, lide pûkn˘, chrání‰ lesy sv˘mi tûly… Aby to ale nebylo snad líto jejich mil˘m, o tom byla zase jiná písniãka: Ha ty svat˘ Vavfiineãku stojí‰ na pûkn˘m kopeãku, vycházejí panny z tebe jako hanjílové z nebe. Co je‰tû dodat? Asi jenom to, Ïe kromû poctivé sluÏby na hranicích se fiídili také tímhle chodsk˘m pfiíslovím: V kostele se pûknû modli, hu muziky hodnû tancuj!
9
