Literární obrazy Mladé Boleslavi Diplomová práce

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY

Literární obrazy Mladé Boleslavi Diplomová práce

Vedoucí DP: Autor DP:

Ročník: Obor studia:

PhDr. Anna Stejskalová Zdeňka Kuhnová NaRadouči 1052 Mladá Boleslav 293 01

2. Český jazyk a literatura Společenské vědy Typ studia: Prezenční, magisterské Rok ukončení DO: 2007 v

2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Literární pohledy na Mladou Boleslav" vypracovala samostatně a použila jsem jen pramenů, které uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze

J 1 . 1 M I

3

Poděkování Chtěla bych velmi poděkovat paní doktorce Stejskalové za pečlivé vedení diplomové práce a inspiraci, jíž mi byla její osobnost. Též děkuji všem, kteří mi s mou prací pomohli a umožnili získat potřebné informace, tzn. knihovníkům, archivářům a pracovníkům Muzea Mladoboleslavska (jmenovitě paní Ivaně Sýkorové).

4

OBSAH ÚVOD 1.

s. 7

TRADICE V PROMĚNÁCH ČASU

1.1 Z dějin města

s.8

1.2 Jednota bratrská

s.14

1.3 Mladoboleslavské školství

s.16

1.4 Kulturní a spolkový život

s.18

1.5 Regionální periodika

s21

2. NĚKTERÉ ZNÁMÉ OSOBNOSTI A JEJICH VAZBY К MĚSTU 2.1 Mikuláš Klaudián

s.24

2.2 Alois Vojtěch Smilovský

s.25

2.2.1 Život Šmilovského a jeho dílo v kontextu české literatury

s.25

2.2.2 Mladoboleslavské motivy ve Šmilovského prózách

s.27

2.2.3 (D)Oceňuje Mladá Boleslav svého rodáka?

s.32

2.3 Ferdinand Schulz

s.34

2.3.1 Život a tvorba

s.34

2.3.2 Ferdinand Schulz a Mladá Boleslav

s.35

2.3.2.1 Latinská babička

s.37

Anna Drobná

s.38

Inspirace

.....s.38

Postavy a jejich osudy

s.39

Čas a prostor

s.45

Slovní zásoba

s.48

Kompozice

s.49

2.3.2.2 Mladá Boleslav oceňuje Ferdinanda Schulze a jeho Latinskou babičku

5

s.49

2.4 Karel Sellner 2.4.1 Stručně o Sellnerově životě

s.52

2.4.2 Sellnerova tvorba

s.54

2.4.3 Osobnost Karla Sellnera a její přínos pro Mladou Boleslav ...s.56

2.5 Adolf Branald

s.60

2.5.1 Životopisný medailon

s.60

2.5.2 Dědeček automobil

s.61

2.5.2.1 Autorův vztah к dílu

s.61

2.5.2.2 Místo děje

s.62

2.5.2.3 Čas

s.64

2.5.2.4 Postavy

s.65

2.5.3 Mladá Boleslav na průkopníky automobilismu nezapomíná..s.68

ZÁVĚR

s.70

PRAMENY A LITERATURA

s.71

RESUMÉ A KLÍČOVÁ SLOVA

s.74

SEZNAM TEXTOVÝCH A OBRAZOVÝCH PŘÍLOH

s.76

6

ÚVOD Tématem mé diplomová práce jsou literární tradice Mladé Boleslavi a jejího okolí. Mladoboleslavsko patří к regionům s dlouhodobou a bohatou kulturní tradicí, do něhož zasahují nebo s ním sousedí další celky s názvy Český ráj či Máchův kraj. Je spojeno s řadou osobností, jejichž život naplňovala kultura. Svou činností se snažili obohacovat dění ve městě i v okrese. I v současnosti, kdy je Boleslav zapsána v obecném povědomí, má v něm kultura významné místo. Moje práce ukazuje Mladou Boleslav především jako město literární. Nejprve uvádím stručný přehled dějin města a jeho literárních tradic. Poté jsem se zaměřila na konkrétní osobnosti a jejich pro Mladou Boleslav

významná

díla.

Před

částí

věnovanou

spisovatelům

připomínám alespoň stručně Mikuláše Klaudiána, českobratrského tiskaře,

jehož

Z boleslavských

význam rodáků

sahal

daleko

uvádím

za

Aloise

hranice Vojtěcha

české

země.

Šmilovského.

Ferdinand Schulz zastupuje ty, kdo prožili v Boleslavi studentská léta. Karla Sellnera, který není boleslavským rodákem, spojuje s městem pedagogické působení, vlastivědná, literární a organizátorská činnost. Výjimku tvoří Adolf Branald a jeho Dědeček automobil, neboť v Mladé Boleslavi ani nenarodil ani zde nepůsobil.

7

se

1. TRADICE V PROMĚNÁCH ČASU 1.1 Z dějin města

O nejstarší podobě Boleslavi máme minimum zpráv, a to zprostředkovaných

pouze

archeologickými

nálezy.

Hradiště

se

rozkládalo po celé ploše dnešního Staroměstského náměstí a do svého obvodu zahrnovalo i část dnešního Nového Města. První věrohodná zpráva o hradu pochází z roku 1130. Z této doby je rovněž doloženo užití přívlastku v názvu hradu - Boleslav se nazývá Nový Boleslav, v latinské podobě "de Nouo Bolezlau". Biskupská listina kolem r. 1290 užívá už jména Mladý Boleslav, ale s poznámkou „vulgariter", čili „jak se obecně říká". V listině z r. 1318 se obec jmenuje Menší Boleslav, r. 1337 opět Nový Boleslav a teprve později se ustálil název Boleslav Mladý nad Jizerou s následnou konečnou změnou na Mladá Boleslav). Dalimilova kronika zpočátku 14. století označuje za zakladatele zdejšího hradu Boleslava II., v jehož prospěch svědčí i činnost při šíření křesťanství, což mu vyneslo přídomek Pobožný. Koncem 13. a ve 14. století zde došlo к zakládání a rozvoji klášterů.

Dle Františka Palackého tu byl jeden z prvních třinácti

mužských klášterů řádu

minoritů v Čechách. Roku

1345 jej

v Boleslavi založil Beneš z Michalovic (vládu rodu Michaloviců připomíná lvice v erbu města). Po vymření Michaloviců po meči roku 1468 se na hradě střídali jako nová boleslavská vrchnost Tovačovští z Cimburka a Krajířové z Krajku, známí svou tolerancí a dokonce příklonem к evangelickému náboženství, především к jednotě bratrské, jejíž biskupové se v Boleslavi usadili. 8

Od poloviny 13. století nastává rychlý rozvoj písemnictví, které záhy dosahuje vysokých kvalit a rozrůstá se do velké síře v souvislosti s rozvojem společnosti. Pro písemnictví je příznačné, že se ve svém vývoji poněkud opozdilo za vývojem ekonomicko-politickým, ale také za projevy výtvarnými. Podstatnou změnu lze pozorovat až na přelomu 13. a 14. století, kdy se v písemnictví uplatňuje už také čeština. I když ústřední postavení v kulturním životě mělo stále duchovenstvo, přece jen literární život od konce 13. století

ovlivňují zájmy šlechty, které

jsou později

zatlačeny do pozadí kulturními nároky měšťanů a také zřetelem na lidové publikum. Význam měli také recitátoři, к nimž přibyli v 13. a 14. století učení básníci z povolání, žijící pod patronací mecenášů, hlavně šlechty. Tito šiřitelé slovesné kultury byli znalci soudobé literární teorie, které se učilo na školách, a její zásady přinášeli do literární praxe v národním jazyce. Husitské období tvoří jedno ze specifik českého kulturního vývoje. Snahy o rozšíření vzdělanosti do všech vrstev národa nemají význam pouze pro toto období, ale navázali na ně všichni pozdější významní představitelé literatury a kultury humanistické a dále je rozvíjeli (Viktorin

Kornel

ze

Všehrd,

Jan

Blahoslav,

Daniel

Adam

z Veleslavína, Jan Amos Komenský aj.). Literární vývoj v husitské době má především podobu časové a kancionálové písně. Ty zažívají velký rozmach a uplatňují se hlavně v lidovém prostředí. v

Časová píseň vyslovuje ostrý nesouhlas s děním v Kostnici, a to nejen česky, ale pro informaci cizinců také latinsky. Velká část těchto písní je zapsána v tzv. Jistebnickém kancionálu. Symbolem husitské revoluce se stala píseň Ktož jsú boží bojovníci. 1 Pro nás je důležité, Nápěv písně, Dobrovským charakterizovaný jako „slavnostní, hrozivý", často způsobil zběsilý úprk nepřátel husitů, jakmile zaslechli jednohlasý zpěv božích bojovníků. Tato bojová píseň byla

9

že kromě záznamu v Jistebnickém kancionálu existoval její záznam ze 16. století, vytištěný roku 1530 spolu s

vojenskými písněmi

v bratrské tiskárně v Mladé Boleslavi v knize Zpráva a naučení křesťanům. 2 Když Zikmund přistoupil na kompromis mezi kališníky a katolíky, učinil tak i Petr z Michalovic, boleslavská vrchnost. Roku 1436 vydal na Bezdězu listinu, jíž umožnil vyznávat náboženství podobojí a uvolnil dřívější poddanskou závislost. Když v roce 1468 vtrhli do Čech Lužičané a Slezané a byli poraženi v bitvě u Turnova, zemřel na následky četných zranění, poslední mužský člen rodu Michaloviců, a jím po meči rod vymřel. Vládu nad panstvím přebírá jeho sestra, provdaná za Jana z Cimburka a Tovačova. Tento kališník hned v roce 1469 potvrdil městu všechna privilegia. Po manželčině skonu se v roce 1475 podruhé oženil s Johankou z Krajku. Jestliže doposud byl postoj boleslavské vrchnosti vůči vznikající nové české církvi - jednotě bratrské - tolerantní, postupně se změnil v její přímou podporu. Jednota bratrská získávala stále více přívrženců mezi prostými lidmi i šlechtou. Od

konce

15.

století

postupně

v Mladé

Boleslavi

získává

dominantní postavení a o městě se hovoří jako o „bratrském Římu" (více viz podkapitola Jednota bratrská). Již v této době existuje v Boleslavi několik významných škol, o kterých více v podkapitole Mladoboleslavské

školství.

Národní

obrození

bylo

významnou v

epochou českého národa, kdy vznikaly četné spolky a holdovalo se vlastenectví. O tomto procesu se podrobněji zmíním v podkapitole Kulturní a spolkový život na Mladoboleslavsku. neustálou inspirací mnoha hudebním skladatelům, dokonce byla i parafrázována v jedné dělnické písni v 19. století. M ů ž e m e ji též slyšet v s y m f o n i c k é básni Tábor z e Smetanovy M é vlasti. Málokdo ví, že skladatel využil právě boleslavské verze známé písně. "* Gregor, VI.: Dějiny české a slovenské hudby pro posluchače pedagogických fakult. Pedagogická fakulta v Ostravě 1972, s. 18.

10

V závěru 19. století se těžiště hospodářského vývoje přesunulo к tovární výrobě. R. 1895 založili v Boleslavi Václav Klement a Václav Laurin tovární výrobu velocipédů, odkud vzešel r. 1898 první motocykl Slávia a v r. 1905 i první automobil. Nová továrna se brzy stala rozhodujícím ekonomickým činitelem ve městě. Vznikaly zde mnohé další firmy. Rozvoj podpořila i vznikající železniční síť a stavba veřejných budov (městský úřad, gymnázium, řemeslnicko -pokračovací škola, rolnická škola, okresní nemocnice a kasárna). V prvních letech 20. století prožívala Mladá Boleslav příznivý vývoj. V roce 1912 se zde konala hospodářská a průmyslová výstava, na niž má město dodnes trvalou vzpomínku - sochami zdobený park Výstaviště. Mladá Boleslav byla už od roku 1683 posádkovým městem pro 96. pěší pluk. Když r. 1914 vypukla první světová válka a byla vyhlášena

mobilizace,

přibylo

do

města

dalších

třináct

tisíc

záložníků.Stagnovala průmyslová výroba kromě zbrojní, stejný osud postihl i kulturu. Teprve až dvacátá a třicátá léta přinesla městu nový rozvoj. Kraj měl silný a prosperující průmysl, zejména strojírenský a textilní. Mladá Boleslav se v meziválečném období pyšnila i výborným školstvím. Do rozvoje a šíření kultury se významně zapojovala učitelská

veřejnost.

Jednou

z výrazných

učitelských

osobností

Mladoboleslavska byl Karel Sellner, okresní školní inspektor, který již v předválečném období prosazoval moderní vyučovací metody. Sellner byl tez úspěšným autorem historických próz čerpajících z minulosti kraje a obětavým vlastivědným pracovníkem. Za první republiky se oživily aktivity městského i vesnického obyvatelstva, zesílila spolková v •

_

činnost. Ve městě působily pěvecké sbory, spolek baráčníků tvořící Budovcovu župu, Klub přátel umění, který z města vytvořil kulturní

11

centrum celého kraje. 3 Výraznými osobnostmi mladoboleslavského kulturního života byli mj. Václav Walter, profesoři gymnázia Zdeněk Kamper a Ferdinand Strejček. Mladá Boleslav byla opět vzorem pro své okolí. К vrcholům hudebního

dění

neprofesionální

v

té

době

symfonické

patří

těleso

Smetanovy

s názvem

oslavy.

Stálé

Mladoboleslavská

filharmonie iniciovalo vznik podobného tělesa na Mnichovohradisťsku nazvaného Orchestrální sdružení. Rozvíjelo se výstavnictví a divadelnictví. Jenom v Mladé Boleslavi existovala celá řada ochotnických souborů. Vycházelo celé spektrum regionálních periodik. Učitelé např. vydávali v letech

1920 až

1925

Vlastivědný

sborník

okresu

mladoboleslavského, který se v roce 1926 změnil na pravidelný měsíčník Boleslavan. V Mladé Boleslavi byla také redigována sbírka četby pro mládež Otčina; šlo o knižnici se čtrnáctidenní periodicitou. Vletech 1918-1919 vycházel Domov, jediný studentský literární časopis

v Čechách.

V Mladé

Boleslavi

působily

dvě

tiskárny:

Hejda&Zbroj a Jaroslav Chládek. Podstatné omezení kulturního a veřejného života přinesla nacistická okupace v letech 1939-1945. Spolkový život nebyl zpočátku výrazně omezován.

Pokud

stávající

spolky

nemohly

nadále

působit,

transformovaly se nebo se sloučily s povolenými. Byl však omezen počet povolených časopisů.

V e svých stano vách si vytkl „pečovati o uměleckou síň pro české Pojizeří, pěstovali krásná umění a krásnou literaturu, šířiti zájem a porozumění pro ně a hájiti jejich prospěch se zvláštním zřetelem к umění specificky pojizerskému". Klub pracoval ve čtyřech sekcích: literární, hudební, výtvarné a dramatické, organizoval přednášky.

12

Aktivně rovněž působily různé amatérské soubory. V Mladé Boleslavi koncertovala Česká filharmonie s dirigentem Václavem Talichem, konal se zde Český hudební máj. К naprostému ochromení společenského a veřejného života v protektorátu došlo v letech 1944-45. V roce 1945, v samém závěru války, zažilo město ničivý nálet anglo-amerického letectva. Zničeno bylo mnoho domů, mezi nimi i rodný dům Aloise Vojtěcha Šmilovského a část automobilky. Poválečná situace nastolila před správními orgány mnoho nových úkolů. Kulturní a společenský

život města byl silně ovlivněn

politickými poměry. Po únorových událostech roku 1948 získala vládu v

KSC, postupně prosadila svou ideologii a moc prostřednictvím sjednocených společenských organizací, vytvořených místo zrušených spolků.

Činnost

omezila

regionální

publicistika,

vycházela jen

periodika vydávaná a řízená hlavně okresními stranickými centry. Na podzim roku 1967 kolovaly mezi lidmi četné opisy odvážných projevů ze čtvrtého sjezdu československých spisovatelů a vzbuzovaly mnoho nadějí. Na Mladoboleslavsku se konaly přípravy к obnovení Junáka a Sokola, к opětovnému založení Hospodářského družstva a různých organizací. Pro řadu lidí se v sedmdesátých a osmdesátých letech stala jediným zprostředkovatelem informací o světě i kulturních zážitků televize. Přesto návštěvnost kin i divadla v Mladé Boleslavi byla velmi dobrá. Dům kultury AZNP nabízel různorodé kulturní programy a podporoval zájmové kroužky. К udržení kulturního povědomí sloužila síť místních knihoven a v neposlední řadě i muzea. 4 Mimořádnou návštěvnost měly

4

Původně městská muzea v Benátkách nad Jizerou a v B ě l é pod B e z d ě z e m byla v roce 1981 přičleněna к Okresnímu muzeu v Mladé Boleslavi, kterému byl v roce 1972 po mnohaletém úsilí přidělen mladoboleslavský hrad.

13

v

také významné sportovní akce, ať už to byla každoroční Rallye Skoda nebo dojezdy Závodu míru. Z tradičních akcí polistopadové Boleslavi jmenujme Dětskou notu, Středověký jarmark,

Rallye

Bohemia,

Léto na dlani,

Festival

filmových úsměvů, Svatováclavská jízda, Podzimní festival pěveckých sborů, Vánoční jarmark, adventní troubení. Mladoboleslavští studenti prezentují své školy a město v mnoha recitačních a literárních soutěžích celorepublikové úrovně. Tradičně je Mladoboleslavsko zastoupeno v prestižní soutěži Wolkerův Prostějov, dále na Macharově Brandýse nebo na festivalu českého jazyka Šrámková Sobotka. Studenti přispívají do místních periodik a z regionálních literárních soutěží, které se pravidelně vypisují na určité téma, jsou vydávány nejlepší soutěžní práce, vycházejí i almanachy. Za zmínku také stojí pravidelně pořádané komponované literárně-hudební pořady.

1.2 Jednota bratrská

Do období své největší slávy vstupovala v polovině 15.století Mladá Boleslav jako průměrné poddanské město. Obyvatelstvo, jehož počet dosahoval dvou tisíc, bylo nekatolické. Jan Tovačovský umožnil jednotě bratrské, která proslavila Mladou Boleslav i za hranicemi v

Cech, působit ve městě i jeho okolí. Prakticky od svého vzniku až do vydání Rudolfova majestátu v roce 1609 stála jednota bratrská mimo zákon. Díky přízni Tovačovských získali čeští bratři v Mladé Boleslavi

zpustlý

minoritský

klášter

a poblíž

si

zřídili

svou

modlitebnu, školu, špitál i tiskárnu. Místo nazvali biblickým jménem Karmel (podle hory ve Svaté zemi). Zde můžeme hledat základy slavné tradice města, jejímiž nositeli byli knihtiskaři, neboť od roku 1518 pracovala v Mladé Boleslavi 14

Klaudiánova tiskárna. Tisky, které odtud vyšly, nesou v tiráži pečeť svého

mladoboleslavského

původu:

„Press.In

Monte

Karmeli"

(Tištěno na hoře Karmeli). Na české poměry značná podpora vrchnosti, jíž se za Krajířů v Boleslavi českým bratřím dostávalo, způsobila, že se město stalo postupně jejich hlavním střediskem, v němž sídlili i biskupové jednoty Lukáš Pražský, Jan Augusta, Jan Kalef. Korespondence odsud směřovala к předním osobnostem evropské reformace - к Lutherovi, Kalvínovi, Zwinglimu či Erasmu Rotterdamskému. V roce 1554 byl slavnostně otevřen velký sbor, který se stal největší chrámovou stavbou ve městě a je jí dodnes. O tehdejším významu Mladé Boleslavi rovněž svědčí impozantní budova radnice, jejíž vnější omítky jsou bohatě zdobeny figurálním a ornamentálním sgrafitem a v jejímž interiéru zaujme především velká zasedací síň s kasetovým stropem. V sousedství mladoboleslavského Staroměstského náměstí se dodnes jedna z ulic jmenuje po Kateřině Militké, která po sobě zanechala značný hmotný a duchovní odkaz. V roce 1572 dala Militká v Praze zhotovit pro boleslavské literátské bratrstvo dva kancionály a v jednom z nich je vypodobněna. Dlouholetým městským písařem a posléze primasem byl absolvent pražské univerzity Mistr Jiří Kezelius Bydžovský, jenž vynikl rovněž jako kronikář. „Kronyka mladoboleslavská" - pod tímto názvem známe nej starší vyprávěcí pramen к dějinám města uložený nyní ve fondech Státního ústředního archivu v Praze. Popisuje dějiny Mladé Boleslavi počínaje vládou knížete Boleslava II. a rokem 1654 konče. Autenticitou

se

vyznačují

zápisy

vycházející

z bezprostředních

autorových prožitků. Od r. 1605 až do své smrti v roce 1655 byl svědkem četných dramatických okamžiků města hlavně za třicetileté

15

války, která tragicky poznamenala i jeho vlastní život. Z textu kroniky je zřejmé, že vznikala postupně, v různých časových údobích. Její zaměření je však zcela jednotné - vyhraněně protihabsburské a pročeské. Kronika je psána pěkným jazykem a stylem, který svědčí o autorově vzdělání a vypravěčském umění. S ohledem na postupující germanizaci lze pochopit i kronikářův ostrý protiněmecký postoj, jeho znepokojení nad přílivem německých obyvatel do města: „U Ptáku tolik německé chasy rozličným šantročením tak se rozmohlo, ze někdy časem Boleslav jim bude těsná, a zřídka pravého Čecha tam uhlídá. "5 Kezeliovo

dílo

je

proto

zároveň

pramenem

к politickým,

hospodářským, kulturním i sociálním dějinám města, bez něhož se ani dnešní historik Mladé Boleslavi nemůže obejít. Na počest 600. výročí založení Mladé Boleslavi byla roku 1935 kronika znovu vydána a její editor Zdeněk Kamper ji opatřil četnými poznámkami i obsáhlým Kezeliovým životopisem. Boleslavanům, zajímajícím se o minulost svého města, je jméno Jiřího Kezelia známo, vždyť jeho jméno nese i jedna ze zdejších ulic města. Třicetiletá válka i Mladé Boleslavi přinesla mnohé útrapy a ukončila její éru jako významného střediska jednoty bratrské. Bratrský sbor byl uzavřen, bratři odešli na Moravu a později mnozí z nich do emigrace.

1.3 Mladoboleslavské školství

Mladá

Boleslav

byla

značně

kulturně

vyspělým

městem.

Fungovala zde jak bratrská škola, tak i kališnická. Také Židé měli svoji školu a od 90. let 16. stol tu byla i německá luteránská škola.

5

Herčík, K.: Čtení o Mladé Boleslavi.

Kompakt spol.s.r.o. 2 0 0 4 , s. 187.

16

Na rozvoj hudebního umění měl od roku 1565 velký vliv utrakvistický literátský kůr. Tyto kůry či též bratrstva uváděly při bohoslužbách především vlastní hudební produkci. Do dějin boleslavského kůru se významně zapsal už zmíněný Mistr Jiří Kezelius Bydžovský. Když se vrátil r. 1629 z emigrace a přestoupil na katolickou vím, stal se opět správcem literátského kůru. První souvislé zprávy o hudebním životě v Mladé Boleslavi pocházejí právě z období literátského bratrstva. Mezi nej významnější exponáty sbírek boleslavského muzea patří

čtyři

kancionály.

Nejstarším je

latinský

graduál

Janíčka

Zmilelého z Písku, pocházející z roku 1509. Některé listy v něm chybí a lze se domnívat, že byly vytrženy po pobělohorských revizích. Dodnes není známo, kdo jej objednal. Dokonce sám Jiří Kezelius se domníval, že pochází již ze 14.století. Více informací máme o dalších kancionálech, které jsou mladší a psané česky. Jedním z nich je Kniha chval božích z iluminátorské dílny Jana Kantora Staršího, pořízená v letech 1570-1572 na náklady již zmíněné Kateřiny Militké.6 Bohatá tradice rukopisných knih značné estetické hodnoty dokládá, že Mladá Boleslav v 16. a na poč. 17. století měla velký význam, jenž ji řadí na přední místo mezi kulturními středisky celé země. Nepřetržitá existence boleslavského literátského kúru (1565 -1786) svědčí o tom, že zpěv a hudba, jak chrámová, tak světská, má v Mladé Boleslavi

dlouholetou tradici. Rukopisné kancionály, uložené

v mladoboleslavském muzeu, jsou dokladem vynikající umělecké a řemeslné úrovně tvůrců.

Katastrofální důsledky událostí ze 17. stol. způsobily, že celé

6

Jeho součástí j s o u kromě předmluvy i znaky boleslavských vrchností a rovněž velký znak Mladé Boleslavi, dodnes městem užíván.

17

18. století bylo pro mladoboleslavskou kulturu a její rozvoj nepříznivé. Úpadek města zahájila porážka na Bílé hoře a úpadek dovršily v 18. století tzv. slezské války a ničivý požár. К novému rozvoji dochází zanedlouho po té díky reformám císařovny Marie Terezie a jejího syna Josefa II. Ustanovení Mladé Boleslavi posádkovým městem znamenalo přebudování a vlastně záchranu chátrajícího hradu. Navíc díky změnám ve školství se město dočkalo vzniku tzv. hlavní školy a r. 1784 bylo na Karmel přestěhováno z Kosmonos piaristické gymnázium.

1.4 Kulturní a spolkový život

Na přelomu 18. a 19. století byla Mladá Boleslav silně poněmčena. Vyšší měšťanské kruhy se za češtinu styděly a v běžné konverzaci používaly němčinu. Lepší situace byla na venkově, kde si nebezpečí ztráty národní a jazykové identity začali nejprve uvědomovat osvícení jednotlivci z řad venkovských vzdělanců. Vůdčí osobností národního hnutí v kraji byl kováňský farář Karel Alois Vinarický. Často pobýval v Boleslavi, kde kolem sebe soustředil řadu vlastenců hlavně z řad kněží, úředníků, učitelů, profesorů a živnostníků, ale také šlechticů nebo sedláků a lidových písmáků. Nej většího rozkvětu dosáhl národní a společenský život ve městě za působení mladého koncipisty krajského úřadu Františka Plačka, který byl vletech 1838-1844 do Mladé Boleslavi služebně přidělen. Hned po svém příchodu zde založil Čtenářskou společnost a její knihovnu na své náklady vybavoval knihami. Podílel se také na založení první školní knihovny. Mimořádnou tehdejší událostí této doby byla „letní beseda" uspořádaná o svátku sv. Anny v roce 1841 na Boží Vodě. Vlasteneckého výletu do tehdejších lázniček se zúčastnilo

18

mnoho lidí z Mladoboleslavska. Byl připraven hudební program, četly se vlastenecké verše. Beseda měla velký úspěch, a proto se akce opakovala. V lednu 1842 byl v Mladé Boleslavi

uspořádán po vzoru Prahy

první český bál v hostinci U věnce. Plaček objednal v Praze velký počet tzv. pomněnek - veršovánek, např. Tylových a jiných literátů. Byla to naivní veršování a účastnice si je odnášely na památku. Např.

Oko vaše - ach! To jenom

Kráse českých paní

věrným Čechům lásku jev

celý svět se klaní,

my vás budem zato slavit

Kde je Čech, tam lev, *

pokud žije český zpěv!

7

a kde Češka - zpěv.

Tanečnice též dostávaly cukrovinky zabalené do papírků potištěných verši typu: Hovor českých děv,

Já jsem Češka rozená, láskou к vlasti blažená.8

nejsladší je zpěv

Všem těmto veršům byl společný národní duch s mottem: „Kdo se za svůj jazyk stydí, hoden potupy všech lidí".

Přes veškeré důkladné přípravy však první český bál příliš neuspěl. Zklamaní vlastenci tedy nastudovali Klicperovu hru Žižkův meč a v roce 1843 se uskutečnilo první ochotnické divadelní představení. Vídeňská vláda bedlivě sledovala projevy českého vlastenectví a organizátoři kulturních akcí nejednou pocítili nepřízeň státní správy. V roce 1848 vznikla ve městě národní garda, jejíž uniformovaní členové nosili kokardy v národních barvách - bílé a červené.

7 8

Herčík, K.: Čtení o Mladé Boleslavi. Kompakt spol.s.r.o. 2 0 0 4 , s. 176. Beneš, L. a kol.: Mladoboleslavsko v proměnách času. Libri, Praha 1997, s. 109.

19

Třicátá a čtyřicátá léta 19. století v Mladé Boleslavi znamenají postupné oživení

společenského

života, v němž

se

stále

silněji

prosazují mladí čeští vzdělanci a uvědomělí vlastenci. V revolučním roce 1848, který mimo jiné přinesl i svobodu tisku, začalo vycházet mnoho časopisů. V Boleslavi byl založen veřejný spolek se sídlem „U zlatého věnce". Spolek dostal jméno Čtenářská jednota a jeho účelem bylo především vzdělávat v mateřském jazyce. Spolek založil knihovnu, odebíral časopisy a pořádal divadelní představení. Členové se scházeli denně, jednou za měsíc pak pořádali společnou zábavu, které se účastnily také ženy a dívky. Při těchto zábavách probíhaly přednášky, konalo se čtení důležitých článků a časopisů, deklamovalo se, zpívalo, tančilo, hrála se hudba. Zlomem se stal rok 1854, kdy byly svobody získané v r. 1848 postupně zrušeny. To zasáhlo i Čtenářskou jednotu: vystoupili z ní všichni úředníci, profesoři a učitelé. Vše vyvrcholilo v roce 1862, kdy z Čtenářské jednoty vznikla Měšťanská beseda. U jejího zrodu stál jeden ze zakladatelů Jednoty Josef Luňák, boleslavský měšťan, který sepsal Historky boleslavské z let 1825-76. Opět se rozvíjí spolkový život. Už v roce 1857 začíná ve městě působit zpěvácký spolek Boleslav a rok po Praze - v roce 1863 - zakládají Josef Luňák, Karel May, František Hubna a Karel Mattuš tělocvičný Sokol. Místní divadelní ochotníci pojmenovali svůj spolek Kolár - po českém herci a režisérovi Prozatímního divadla Josefu Jiřímu Kolárovi. Vedle spolků s národními cíli se rozvíjely i spolky s dobročinnými a podpůrnými programy, které se však hlásily к národním myšlenkám. Dnes již téměř zapomenutým spolkem byla Učitelská jednota „Komenský", která se zabývala vzdělávací a osvětovou činností mezi učitelstvem i veřejností, organizovala přednášky, akademie, výstavy a vydával vlastivědné publikace. Jako

20

výsledek emancipačních snah boleslavských žen, usilujících o vyšší úroveň svého vzdělání i zájmů vznikl v roce 1912 Spolek paní a dívek, který rovněž pořádal a vedl dobročinné a charitativní akce. V první polovině 20. století získal značný význam v kulturním životě Mladé Boleslavi Klub přátel umění, mezi jehož zakladatele v roce 1908 patřil jeho první předseda MUDr. Václav Walter, v literárních a čtenářských kruzích známý pod uměleckým pseudonymem Emil Tréval. Po Walterovi stály v čele Klubu přátel umění další významné osobnosti zdejšího kulturního života - Ferdinand Strejček, Zdeněk Kamper aj. Dalším významným spolkem byl Krajinský muzejní spolek, který pod vedením prof. Františka Bareše zahájil činnost v roce 1885. Již o dva roky později byla v Templu otevřena první muzejní expozice. Obyvatelé

města

prokázali

pro

vznik

vlastního

muzea

velké

pochopení, takže se jeho sbírky rozrůstaly formou darů.

1.5 Regionální periodika

O Mladoboleslavsku přinášely noviny a časopisy

zprávy dávno

před vznikem vlastního regionálního tisku. Dopisovateli byli většinou členové vlasteneckých kroužků, kteří posílali zprávy do pražských redakcí. První časopisecké zprávy o kulturním a národním ruchu v Pojizeří a Polabí jsou roztroušeny v různých pražských novinách již kolem

roku

1820. Zprávy

z Mladoboleslavska

přinášely

např.

Čechoslav, vládní Pražské noviny, Česká včela, Květy a další. Prvními „krajinskými" časopisy v Čechách byly tzv. Krajské listy. V Mladé Boleslavi začaly vycházet roku 1840 první noviny úřední, německé Kreis-Circulare.

Teprve

však

rokem

1848

začíná

opravdová

samostatná česká žurnalistika. Vycházely různé deníky, týdeníky,

21

měsíčníky i příležitostné tisky. Za zmínku stojí především časopis lserbote (knihtiskař J.Zvikl v Mladé Boleslavi si vymohl r. 1859 u úřadů povolení к vydávání německy tištěného časopisu, byl to však list v českém duchu a vycházel od 1.1.1860 vždy po deseti dnech) a Boleslavan, dále Stráž a Od Ještěda к Troskám. Z těchto časopisů jsem čerpala nejvíce. Největší pozornost si zaslouží časopis Boleslavan. Jeho první číslo vyšlo 5.10.1860 s názvem „Boleslavan, časopis naučný a zábavný pro lid českoslovanský".

Na první straně byl vymezen jeho účel

a program. „Především...ubezpečiti

musíme, ze к vydávání

časopisu

pouze nás vedla upřímná snaha, abychom přispívali, v oboru sobě tak vytknutém, к zvelebení národa а к poučení ušlechtilé zábavě krajanů svých. " 9 Prvním beletristickým příspěvkem v něm byla jedna z povídek boleslavského rodáka Aloise Vojtěcha Šmilovského. Dále do 1. ročníku přispěli svými básněmi Vítězslav

Hálek, Gustav

Pfleger- Moravský a další. Časopis skončil dne 28. 12. 1867. Dne 22. 12. 1882 byl založen Nový Boleslavan, významný

časopis.

Vycházel

dvakrát

ve své době opět velmi týdně,

humoristickou obrázkovou přílohou PstfPst!,

nejprve s měsíční

a od 4. 7. 1886 se

zábavnou přílohou Ratolístky. Dne 20. září 1884 byl prohlášen za oficiální orgán rolnictva v Pojizeří a zanikl 10. 1. 1886. Po zániku Nového Boleslavanu začala rolnická strana vydávat (20. 12. 1886) Boleslavan, který se později spojil se staročeským Jizeranem. Od září 1888 vycházel dvakrát týdně Mladoboleslavan, který zanikl v polovině roku 1890. Učitelstvo mladoboleslavského okresu vydávalo v roce 1920-25 za redakce Karla Sellnera v nepravidelných intervalech publikace

9

Strejček, F.: Boleslavan,

Boleslavan 1, 1926-1927, č . l , s. 2-5.

22

s názvem Vlastivědný sborník okresu mladoboleslavského.

Od září

1926 začal vycházet pravidelně jako měsíčník opět pod názvem Boleslavan a s podtitulem Vlastivědný sborník a Benátecka,

Mladoboleslavska

navíc s přílohou Boleslavan mládeži. Do r. 1938 jej

redigoval již zmíněný okresní školní inspektor Karel Sellner. Sborník se věnoval přírodě (geologie, botanika,

vodopis,...)

pravěké archeologii, národopisu a folkloristice (kroje, osídlení, zvyky, pověry, pověsti, písně, pořekadla, ...), dějinám regionu, panství, míst a rodů, církevním a školským poměrům, umění a písemnictví, hospodářství, sociální péči, národní a osvětové činnosti (knihovny, přednášky, spolky, divadla, ...). Obsahoval četné ilustrace kreslené i fotografické. Redakční

kruh

tvořili

univerzitní

profesor

PhDr.

J.Šimák,

gymnazijní profesoři Zdeněk Kamper a Ferdinand Strejček, odb.učitel v

Čeněk

Novotný. Dětskou

přílohu

řídil učitel Emanuel

Strnad,

hádankářský koutek správce školy (řídící učitel) Karel Šinlauer. Sborník měl široký okruh přispěvatelů nejen z Mladé Boleslavi. Příloha pro mládež na 5-16 stranách neměla pevně určený obsah. Pravidelně obsahovala pohádky nebo povídky s naučnou pointou, přírodní koutek buď s tématem botanickým nebo zoologickým, stranu hádanek a her. Objevovaly se též stránky pro „kutily a zvídavce", články na různá odborná témata, např. z historie regionu O významných osobnostech kraje a o různých zajímavostech. Text měl většinou naučný charakter a doprovázely jej ilustrace. Od 90. let 20. století opět vychází Boleslavan, a to jednou za měsíc, ovšem pouze jako příloha deníku Boleslavsko.

Obsah se poněkud

změnil - převažují zprávy o politickém a kulturním dění v okrese, tentokrát už bez příspěvků pro mládež.

23

2. NĚKTERÉ ZNÁMÉ OSOBNOSTI A JEJICH VAZBY К MĚSTU

2.1 Mikuláš Klaudián

Mikuláš Belhá či Kulhá (správná podoba není jasná) je známější pod svým polatinštělým jménem Klaudián. Narodil se přibližně v letech 1460-70. Pocházel ze Žatecka a v Mladé Boleslavi působil zprvu jako lékař. Aby se bratři mohli bránit proti všem nepravdám a obviněním a aby svou víru mohli lépe šířit, chopili

se moderního

technického

prostředku, jímž byl knihtisk. Kolem roku 1518 založil v Mladé Boleslavi Mikuláš Klaudián tiskárnu. Knihtisk ho zaujal natolik, že к Höltzelovi, svému knihtiskařskému učiteli v Norimberku, přistoupil jako společník a připravil zde vydání několika českých spisů. Byly mezi nimi i díla Lukáše Pražského či první česká ilustrovaná odborná publikace Kniha lékařská, kteráž slově Herbář aneb Zelinář od Jana Černého.

V Norimberku

také

vyšlo

v roce

1518

nejznámější

Klaudiánovo dílo - první tištěná mapa Čech. Zásluhou mladoboleslavského měšťana byla tak vytvořena před téměř pěti stoletími první mapa naší země, která se stala základem pro kartografická bádání. Mladoboleslavskou tiskárnu Klaudián vedl do r. 1520. Jeho prvním boleslavským tiskem byl Nový zákon. Po něm následovalo dalších šest, možná až osm tisků, mezi nimi i Klaudiánova lékařská příručka Zpráva

a naučení

ženám

těhotným

a

babám

pupkořezným. Při jedné ze svých cest Klaudián onemocněl a r . 1521 v Lipsku zemřel.

24

2.2 Alois Voitěch Šmilovsky 2.2.1 Život Šmilovského a ieho dílo v kontextu české literatury

V Mladé Boleslavi se 24. ledna 1837 narodil budoucí spisovatel Alois Vojtěch Šmilovsky.

Jeho vlastní jméno znělo Alois Josef

Schmilauer. Prožil vcelku obyčejné dětství a dospívání, avšak rodné město, atmosféra a tamní lidé se mu pevně vtiskli do duše. Navštěvoval zdejší elementární školu, ale jak sám dával najevo svým chováním, třídy a atmosféra v nich se mu zdály být dusné. Raději chodil do volné přírody -

za

školu

- než

do

školy.

Roku

1847

vstoupil

do

primy

mladoboleslavského piaristického gymnasia. Zde si školu a studium postupně zamiloval a také projevil literární nadání. Nejvíce jej zaujal způsob výuky v hodinách matematiky, dějepisu a češtiny, obdivoval profesory a na jejich předměty se těšil. Vynikal v češtině, a to do té míry, že na vysvědčení z kvarty připsal profesor к jedničce ještě pochvalu. Patrně i to rozhodlo, že se později stal spisovatelem. Od té doby studoval český jazyk a literaturu s velkým úsilím a zálibou a neopustilo jej to ani v

Praze

na akademickém gymnasiu, ani v dalších létech. N/

Domov byl pro Šmilovského nezastupitelným místem, jež si zasluhuje úctu a lásku. Domovem mu byla Mladá Boleslav. Tamní vyšší měšťanské vrstvy byly německé. Někteří profesoři, kteří byli původem Němci, pořádávali akademie a české slovo na ně nepřipustili. To se ještě Schmilauerovi nelíbilo a snažil se na křivdu reagovat alespoň veřejnou kritikou. Bohužel jeho odpor proti němčení a zlehčování všeho českého však vyzněl jako projev tichého občanského odporu. Když Němci zakládali v Boleslavi německou knihovnu, student Schmilauer chtěl založit knihovnu českou. Zkušenosti z rodného města si odnesl do Prahy, zůstaly pro něho i v dalším životě směrodatnými a byly mu podnětem 25

к mnohým počinům. Ale Schmilauera ve Šmilovského změnila hlavně Praha. Pražská léta upevnila jeho osobnost. Křestní jméno Josef se mu zřejmě nezdálo dostatečně české, a tak začal místo něho používat starobylé jméno Vojtěch. Podobně tomu bylo i s jeho německým příjmením Schmilauer. To si během pražských studií nechal změnit na česky a vlastenečtěji znějící Šmilovský. 10 Po absolvování studia dějepisu na filosofické fakultě se stal středoškolským profesorem. Na své první místo nastoupil v roce 1860 do Klatov jako suplující profesor. Potřebné kvalifikační zkoušky složil až po osmi letech a teprve potom se mohl stát řádným profesorem. К jeho žákům patřil např. Jaroslav Vrchlický, který v dobrém vzpomínal na jeho znalosti a inteligenci, ale na druhé straně mu vytýkal strnulost a některé osobnostní negativní vlastnosti. V Klatovech Šmilovský vedl velmi bohatý společenský a kulturní život. Založil pěvecký spolek Šumavan, pro který psal texty písní, zpíval a hrál divadlo. Pro ochotnická představení napsal několik divadelních her, které však nebyly příliš úspěšné. V roce 1868 v Klatovech zorganizoval Krameriovu slavnost. Po dvou nevydařených milostných vztazích se v roce 1870 oženil s Annou Bílou. Od roku 1873 nastoupil jako profesor na gymnázium v Litomyšli, kde se setkal se začínajícím profesorem Aloisem Jiráskem a spisovatelkou Terézou Novákovou, manželkou svého kolegy a významnou kulturní osobností. Jeho povídky z té doby jsou vesměs vzpomínkami na klatovský pobyt. Od roku 1877 působil jako školní inspektor pro Litomyšlsko a Poličsko. Zemřel 20. června 1883 v Litomyšli, kde je také pohřben.

10

„ Vojtěch jest jméno přidané po tehdejší módě literární a Šmilovský Pražák, A.: A l o i s Vojtěch Šmilovský. Praha 1911, s. 11.

26

je zčeštěný

Schmilauer."

2.2.2 Mladoboleslavské motivy ve Šmilovského prózách

Bývá smutnou tradicí, že největší proslulosti a ocenění dosáhnou mnozí až po smrti. Jinak tomu nebylo ani v tomto případě. Mezi Šmilovského největší posmrtné úspěchy patří úplné kritické vydání v

všech jeho prací zásluhou nakladatelů Borského a Sulce v podobě Souboru spisů

A.V.Šmilovského. Co se na Šmilovském

nejvíce cenilo? „Šmilovský byl spisovatelem moderním, jenž znaje tužby, snahy a povahy své doby a zvláště svého národa, tlumočil je ve způsobě účinném, ve způsobě národu svému vlastním, časovém a tudíž moderním, opíraje se rozhodně tomu směru, který i v novější době někteří nazývají * 11 ^ směrem moderním..." Z hlediska času Šmilovského ovlivnily události roku 1848 a pokud jde o místo děje, častou kulisou jeho povídek je Mladá Boleslav. Kdysi velmi oblíbené a i dnes čtené povídky svědčí o tom, že jejich autor byl mistrem drobnokresby. Šmilovského jazyk je bohatý, obsahuje hodně lidových rčení, hrdiny jsou prostí, obyčejní lidé. Snad jedinou výjimkou je rozsáhlá próza Za ranních červánků, v níž je ústřední postavou „modrý abbé" - Josef Dobrovský. Jak pro Jiráska, tak např. i pro Raise a další mladé beletristy byl Šmilovský určitým vzorem, neboť si bedlivě všímal svého okolí a byl výborným vypravěčem. Z jeho prací cítíme lásku к mateřskému jazyku, к rodnému městu, národu. Laskavý a veskrze pozitivní životní názor, jehož byl Šmilovský nositelem, převládl i v jeho literární tvorbě. S postupnou změnou vkusu a čtenářských nároků však ustoupilo dílo mladoboleslavského rodáka do pozadí a dnešní mladá generace již autora takřka nezná.

11 Novák, J.: O životě a literární činnosti A.V.Šmilovského. In: Výroční zpráva o.k. Státní školy střední v Litomyšli, 1885, s. 9.

27

Mezi jeho první (1859) a poslední (1880) povídkou

uplynula

poměrně dlouhá doba. Šmilovský se dlouho hledal. Nevěděl, kterým uměleckým směrem se má dát, až nakonec zakotvil ve vzpomínkových povídkách ze svého kraje a o životě lidí, které znal. „ Vánoce jsem strávil doma; všude dobře, doma nejlíp. Jsem již dospělý, a přece co dítě na domov se těším; a proč bych se netěšil, když vím, že i ov 1 doma se na mne těší. Blahý to pocit pro toho, jenž to říci může. с

v

(

Z úryvku je zřejmé, že jej к domovu vázalo silné pouto a Šmilovský se v těžkých životních okamžicích do rodné Mladé Boleslavi ve vzpomínkách vracel. Ze vzpomínek vyrostly povídky Starý varhaník, soubor Rozptýlené kapitoly, Páter Antonín, Tatínkovy hodiny, Pan kontribuční a Kovárna na Klenici. Povídka Starý varhaník (s podtitulem Obraz ze života) vypráví o nešťastném, zato spravedlivém otci, jímž byl městský varhaník Kašpar Häuser. Jeho syn Josef otrávil svou ženu jen proto, aby se mohl ucházet o lásku Verunky, jíž se Kašpar po smrti jejích rodičů ujal. Nešťastný otec usvědčí syna z vraždy a vydá jej spravedlivému trestu. Povídka končí sňatkem Verunky a jejího milého.

Ryzí vzpomínkou na dětství, na rodiče a sourozence je povídka Náš dědeček v Rozptýlených kapitolách /. Autor v ní oživil památku svého dědečka, mydlářského mistra, který na něho velmi působil svou přísnou, leč dobráckou povahou a životní moudrostí.

Předlohou pro hlavní postavu další povídky byl Šmilovskému kněz Antonín Durdík. Páter Antonín je povídka, na níž čtenář ocení autorovu schopnost výstižné povahokresby a výstavbou dějové linie. Příběh se 12

Pražák, A.: A l o i s Vojtěch Šmilovský. Praha 1911, s. 93.

28

odehrává na pozadí revolučního roku 1848. Penzionovaný kněz Antonín Rulík jakožto zastánce bratrského pravopisu byl považován za podivína a kvůli svým názorům ztratí jediného blízkého přítele, právníka Blažeje Háka (pochází z Boleslavi). Ani tato ztráta jej nezvrátila v přesvědčení a nechal příteli na pomník vytesat nekrolog pravopisem tzv. ypsilonistů. Stěžejní myšlenkou povídky je obava z lidské tvrdohlavosti, která může zničit i takové hodnoty, jakou je celoživotní přátelství.

Anekdotickým staromódním obrázkem z venkovského prostředí o střetu lásky s překážkami je povídka Tatínkovy hodiny, jež v úvodní pasáži čtenáři předkládá historii Vlachových dvojích hodin. Příběh je založen na boji dvou mladých lidí o lásku, kterou jim nepřeje dívčina matka. Avšak proti matce se postaví celá rodina a společně její odpor přemohou.

Život mladého Šmilovského ovlivnila atmosféra piaristické koleje kolem roku 1848. Vzpomínky na studentský život zachytil v druhé řadě Rozptýlených kapitol v obrázku s názvem Rektor Rehek. Předlohou mu byl vicerektor a matematik P.Anaklet Čížek a pro postavu Berouše se stal modelem P. Roman Pele, profesor dějepisu. Hlavní postava rektora Rehka je mistrně vykreslena. Je to přísný, uzavřený, ale dobrý člověk, který obětavě pomáhá své ovdovělé sestře vést hospodářství, splácet dluhy a starat se o dceru Lízinku, s jejíž láskou nesouhlasí. Nakonec se rektor umoudří, obměkčí se a Lízince dá к sňatku souhlas.

Láska a rodina jsou autorovými významnými motivy. Nenaplněná láska z mládí se může stát příčinou rodinného neštěstí, jak tomu je v povídce Pan kontríbuční. Pan kontribuční Kolenec byl v mládí slepý vůči ženině lásce к jinému muži. Příčinou lehkomyslného chování paní

29

Kolencové a následně rodinné tragédie byl její vynucený sňatek. Manželé Kolencovi ztratí syna Ferdinanda a teprve až poté zpytují své svědomí, „...tys nechápala a nepochopila mne, a tím rozvírala se přes mou věrnost' a lásku к tobě mezi námi trhlina. Za dne byl jsem v úřadě, večer jsem hrával: byl jsem málo tvůj. pokojně až do Ferdinandovy

smrti. Tvou

A přece nám život splýval zásluhou. Náruživě,

hříšně

jsem to dítě miloval, a když jsem pomyslil, že co tys se s paničkami libě při kávě bavila, mé nejdražší dítě v ledové vodě zápasilo se smrtí, div jsem nezešílel... Ty jsi se zatvrdila proti mně, a v době, kdy zapotřebí ti bylo nejvíce lásky, já ti ji odepřel, jiný nalhal. "13 I když Šmilovský žil vzdálen od Boleslavi, často na ni myslil a někdy posílal své příspěvky do boleslavských časopisů, sborníků apod. Např.

povídka

o

panu

kontribučním

byla

(posmrtně)

vytištěna

v pamětním listě Boleslavska, vydaném u příležitosti oslavy sňatku korunního prince Rudolfa s princeznou Stefanií.

„Šmilovský úsilně zápasil o tvar i ideu a vždy se snahou, býti nejčeštějším naším spisovatelem, "'4 což se projevuje jeho úctou a obdivem ke všemu českému, obzvláště к historii a jejím osobnostem, jako byl Jan Žižka. Překvapivě se v závěru povídky Kovárna na Klenici dozvídáme, že Baruška byla dcerou Žižkovy sestry. Není tedy divu, že takticky zasadil do prostředí svého rodného města láskyplný příběh odehrávající se na pozadí husitského revolučního hnutí. Láska dvou mladých lidí, kterým nepřeje pomstychtivý sok, končí - jak jinak šťastně, tedy svatbou.

1:1 14

Šmilovský, А.V.: Spisy výpravné. Sv. 8, Praha 1899, s. 2 1 6 - 2 1 7 . Pražák, A.: A l o i s Vojtěch Šmilovský. Praha 1911, s. 81.

30

Východiskem pro autorovu tvorbu bylo vypravování sousedů, tatínkových zákazníků, ale také vlastní vzpomínky na rodinu a rodinné historie. Předlohami pro literární postavy mu většinou byli skuteční lidé, z nichž mnohé sám znal. Co však autorovu tvorbu silně ovlivnilo, byla jeho pedagogická činnost. Lze říci, že u většiny povídek můžeme zjistit nosný pedagogický záměr. Často z textu vyplývá poučení, výstraha či nabádání к dobru, vědomí potřeby správné výchovy. Své umění výstižně zobrazit povahové rysy postav i důsledky jejich chování a činů uplatnil Šmilovský v určité typologii obsahující postavy s vlastnostmi, s jakými se každodenně setkáváme. Autor se snaží vést čtenáře к zamyšlení nad dopady některých vlastností, především těch negativních, na člověka. Např. v povídce Páter Antonín je to lidská tvrdohlavost, která ničí tak nenahraditelné hodnoty jako je upřímné celoživotní přátelství. Dále varuje před nekompromisními soudy jen na základě prvního dojmu, bez znalostí příčin. Např. v obrázku Rektor Rehek zjišťujeme, že i pod tvrdou skořápkou se může skrývat jemný a citlivý člověk, u něhož špatné zkušenosti a utrpení způsobily, že se uzavřel před svým okolím. Oblíbeným motivem velké řady autorů byla a je nenaplněná láska, nešťastná láska a její dopady nejčastěji na rodinu. Šmilovský si vážil lásky a poklidného domova. Proto jeho příběhy končí většinou šťastně. Autor v podstatě nepřekročil hranice starší romantické tematiky. Obměňuje zejména dvojí látkovou osnovu: nepřátelství dvou soků v lásce, které po složitých dějových zápletkách končívá vítězstvím mravního řádu, nebo osud milenců, proti kterým stojí síly rodové pýchy a majetkových rozdílů. Dějové osnovy jsou u Šmilovského romantické, ale v popisných pasážích pracuje metodou realistickou, к níž se přihlásil v básni „Vyznání":

31

„Nechť jiný v potu snáší к zemi nebe, můj hvězd i nebe prost je básní svět. Však něco mé jest; zbystřené mám hledy, jez umějí v směs vnikat života; co zdá se jiným prostor býti šedý, v to pro mne vzácné kouzlo klokotá. "'5

2.2.3 (D)Oceňuie Mladá Boleslav svého rodáka?

Rodný dům Aloise Vojtěcha Šmilovského bychom dnes marně hledali. Tři roky po jeho smrti, v roce 1886, byla na domě čp.64/I, nacházejícím se v parčíku v Železné ulici, osazena pamětní deska. Ta je dnes v muzeu, neboť dům byl zničený náletem spojenců v posledních dnech druhé světové války. Neznámý je dnes i hrob jeho otce mydláře Schmilauera na Havelském hřbitově; příjmení po něm zděděné si mladý student počeštil. Už v dětství jej ovlivňoval společenský život. Proto se v 19. století Boleslavští rozhodli vzdát svému rodáku hold a roku 1897 založili Spolek

akademiků

Šmilovský.

V náplni jeho

kulturně-vzdělávací

činnosti bylo pořádání přednášek, akademií a hudebních večerů. Zásluhou spolku byla v Mladé Boleslavi v roce 1901 zřízena veřejná čítárna a knihovna. Alois

Vojtěch

Šmilovský

byl

upřímný

vlastenec

a

velký

boleslavský patriot. Není proto divu, že mu jeho krajané roku 1933 slavnostně odhalili pomník. Vše se odehrálo u příležitosti padesátého výročí spisovatelova úmrtí. Zásluha náležela prof. Ferdinandu Strejčkovi a sochaři Josefu Matějů.

15

Šmilovský, A.V.: Soubor spisů. (Borský a Šulc) Sv. X, s. 157.

32

Vztah Mladé Boleslavi a Šmilovského je podle mého názoru vyvážený. Kladně hodnocen je jeho opravdový přínos rodnému městu a české literatuře 19. století. Přes veškerou snahu však nedosáhl kvalit svých současníků, a to ani po stránce formální, ani po stránce obsahové. Např. když se v polovině 70. let 19.století odhodlal vydat své básně, nastupovala už nová básnická generace tvořená takovými autory, jako byli např. Svatopluk Čech, Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický a další, vedle nichž jeho poezie nutně musela zapadnout. Přesto si ho Mladá Boleslav jako rodáka velmi váží a pojmenovala po něm jednu z ulic.

33

2.3 Ferdinand Schulz 2.3.1 Život a tvorba

Rodištěm spisovatele a žurnalisty Ferdinanda Schulze byl osamělý mlýn Korečníky u Ronova nad Doubravou, kde se 17. ledna 1835 narodil. Dětství strávil v Nymburce, odkud v deseti letech odešel studovat na gymnázium do Mladé Boleslavi. Prožil zde dva roky, od roku 1845 do roku 1847, během nichž bydlel u pekaře Františka Hradce, přesněji u jeho tchyně Anny Drobné (1770-1855). Tato léta v něm zanechala hluboké vzpomínky, к nimž se neustále vracel. Studia dokončil na pražském Akademickém gymnáziu, kde byli jeho spolužáky mj. Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Gustav Pfleger-Moravský a učitelem kromě jiných dramatik Václav Kliment Klicpera. Již od studentských let přispíval Schulz do různých časopisů: psal literární studie, kritiky i drobné prózy. V roce 1856 vstoupil do služeb rodiny hraběte Vratislava z Kounic jako vychovatel jeho syna. Pobýval tehdy s rodinou na zámku v Březně u Mladé Boleslavi, který Kounicům náležel. V průběhu desetiletého působení u Kouniců byl Schulz členem redakce Národních listů, společně s Janem Nerudou a Jakubem Arbesem. Při prusko-rakouské válce v roce 1866 působil jako válečný zpravodaj. „Bylo dne 27. června 1866 za parného odpoledne, když jsem kralupským vlakem přijel do Mnichova Hradiště. Vzal jsem na sebe úkol optařiti pro noviny zprávy o válečných příbězích, které v oné krajině už po několik dní se připravovaly... zamířil jsem přímo к hlavnímu táboru generála Ciam-Gallase... už na nádraží bylo zjevné, že štěstí válečné

34

schyluje se tu к rozhodnutí. "16 Stal se také svědkem neslavné porážky rakouských vojsk v bitvě u Hradce Králové. Přijal profesorské místo na obchodní akademii v Praze, však i nadále spolupracoval s redakcí Zlaté Prahy, společně s Nerudou vydával edici Světová poezie, spoluzakládal měsíčník Osvěta, edici Salonní bibliotéka a s Ed. Grégrem Matici lidu, dále kritické časopisy Literární listy a Český obzor. Schulz hájil ve svých četných kritických statích o soudobé literatuře zásadu realistického zobrazování skutečnosti a lidských charakterů. Sám však nebyl schopen udržet krok s vývojem moderní literatury. V osmdesátých letech byl - vedle Františka Zákrejse jedním z hlavních odpůrců nových literárních proudů, z nichž zvláště odmítal naturalismus, a svými konzervativními názory se zcela vzdaloval mladé české literatuře konce století. Věnoval se ovšem i činnosti spisovatelské. Šlechtické prostředí, kde strávil řadu let jako vychovatel, jej inspirovalo к několika dílům, v nichž líčí různé typy představitelů někdejší vládnoucí vrstvy. Tak vznikly Šlechtické novely, Starý pán z Domašic, Rodinná sláva, Majorátní pán a Dvorské panstvo. Z dějin města Nymburka, který vždy Schulz považoval za svůj domov, čerpá román Nymburská rychta. Ferdinand Schulz zemřel ló.února 1905 v Praze.

2.3.2 Ferdinand Schulz a Mladá Boleslav

Vrcholným Schulzovým dílem je nesporně román Latinská babička, v němž vylíčil dva roky svých studií na mladoboleslavském piaristickém gymnáziu. Když reportérské povinnosti přivedly za prusko-rakouské války v roce 1866 Schulze na Mladoboleslavsko, zavítal i do Mladé

16

Schulz, F.: Latinská babička. Praha 1941, s. 307.

35

Boleslavi. Procházka městem, setkání s místními lidmi, návštěva hrobu Anny Drobné - to byly nejspíše podněty, které jej inspirovaly ke vzpomínkovému příběhu Latinská babička. Schulz prózu vydával nejprve na pokračování v Osvětě a v roce 1886 vyšla poprvé knižně. Autobiografické rysy příběhu ustupují do pozadí před podrobným líčením vztahu hlavní postavy (v knize se jmenuje Marie Kratinová) к profesoru gymnázia, v němž dominuje smutek nenaplněné lásky. Důvěrná znalost maloměstského prostředí, zejména řemeslnických rodin, se tu prolíná i s jistou ponurostí příznačnou pro tehdejší střední školu. Schulzova Latinská babička si získala čtenářskou oblibu nejen pro nevšední námět, ale i pro své literární kvality a zvláště ve svém dějišti - Mladé Boleslavi - patřila к nej čtenějším titulům jak mezi dospělými, tak mezi studentskou mládeží. Jedno z posledních vydání vyšlo v Knihovně národních klasiků v roce 1940 v nakladatelství A. Dědourka v Třebechovicích pod Orebem s ilustračními dřevoryty VI. Kováříka. Pro Schulze kniha byla vzpomínkou na studentská léta a je obdivuhodné, jak pevné pouto se utvořilo mezi studentem a městem, jež nebylo jeho rodištěm. Mohli bychom se domnívat, že si Schulz za účelem komerčním a zištným vymyslel postavu i její příběh, pro čtenáře přitažlivý. Pravda je však jiná a o věrohodnosti není pochyb. Podle záznamů v gymnaziálních katalozích pozdější novinář a spisovatel studoval na zdejším gymnáziu a za studií se seznámil s dobovým studentským životem tak dokonale, že jej mohl spolehlivě zobrazit právě v Latinské babičce. Většina dějového pásma je převzata ze skutečnosti, z kulturní historie města. Přibližně o padesát let později, než vzniklo, se o Schulzovo dílo a jeho předlohu začal zajímat školní inspektor Karel Sellner, další významná postava kulturní a literární historie Mladé Boleslavi

36

a Mladoboleslavska. „Žila nejen sama „latinská

babičkavlastním

jménem Anna Drobná, jejíž hrob byl zachován a dosti pietně upraven na starém hřbitově и sv. Havla (zemřela roku 1855), ale také její vtělený ideál, piarista Carolus, vlastním jménem Karel Hynek, přešel do románu z reálného světa, neboť působil na boleslavském gymnáziu v letech 18031804, kdy bylo „latinské babičce" třiatřicet let (narodila se r.1770) a vrátiv se po celých dvaačtyřiceti letech opět na zdejší ústav, stal se náhodou třídním nejen vlastního vnuka babiččina Františka Hradce (1834), ale i jejího nadějného chovance Ferdinand Schulze, jen pro efekt přezvaného na Karla."17 Schulz se během svého pestrého života setkal s mnoha lidmi a navštívil mnoho míst. Je však jasné, že Mladá Boleslav byla však pro něj oázou šťastných studentských let pod ochrannými křídly paní Drobné a jejích blízkých.

2.3.2.1Latinská babička Schulzova „latinská babička" Marie Kratinová, krásná postava neobvykle vzdělané ženy, má

svou reálnou předlohu v paní Anně

Drobné. V mládí se nešťastně zamilovala do profesora -

člena

piaristického řádu - Karla Hynka, který se pak po dvaačtyřiceti letech vrátil do Boleslavi a na piaristickém gymnáziu učil jejího vnuka i F. Schulze. Prostředí školy i tehdejšího krajského města vylíčil autor v Latinské babičce plasticky a věrně, právě tak i postavy, neboť vše důvěrně znal. Po přečtení knihy lze jen stěží uvěřit tomu, že podkladem pro její napsání byly vzpomínky 10-121etého chlapce, který prožil v Mladé Boleslavi pouhé dva roky.

17

Červená, H.: Boleslavské osobnosti. Ferdinand Schulz. Knihovna města Mladá Boleslav 2005, s. 2.

37

Anna Drobná

Anna (v románu Marie) získala zásluhou svého otce na svou dobu velmi slušné vzdělání, zejména v latině, v níž se stále zdokonalovala nejen četbou, pravidelnými návštěvami bohoslužeb (tehdy se sloužily v latině), ale později ve stán i tím, že jako bytná řady studentů boleslavského piaristického gymnázia zkoušela své podnájemníky z vyučovacích předmětů, nejraději ovšem ze své milované latiny. Dobrá paní bytná, a tou Anna Drobná v domě poblíž děkanského kostela na Starém Městě jistě byla, vlastně nahrazovala studentům rodinu, zejména matku. O svých mladých nájemnících ústy románové Marie Kratinové něžně říkala: „Když tu drůbež mám kolem sebe, všechno se mi daří a nic 18

mě nemrzí."

Ti malí chlapci totiž do krajského města přicházeli

s uzlíkem školních potřeb, prádla a rancem peřin na dlouhou dobu. Domů se dostali dvakrát ročně o vánočních svátcích a na hlavní prázdniny - vakace. Bytná se o ně starala nejen z hlediska výchovy, ale i prospěchu. A právě Anna Drobná si zakládala na tom, že „její" studenti byli ve škole premianty. To vše sice o této ženě její současníci věděli, avšak vše by upadlo v zapomnění, kdyby její osudy beletristicky nezpracoval jeden z těch, kteří u ní bydlili. Byl to Ferdinand Schulz, jehož bytnou Anna Drobná byla v letech 1845-47, kdy studoval v Mladé Boleslavi. Inspirace

Bezprostřední inspirací autorovi byla návštěva hrobu A. Drobné v roce 1856, kdy působil v nedalekém Březně. Když se po devatenácti 16

Schulz, F.: Latinská babička. Praha 1941, s. 307.

38

letech vrátil do známých míst, ožily i jeho vzpomínky z mládí. V románu nalezneme četné autobiografické prvky, především místa spojená s autorovým životem. Neuvádí celé názvy, pouze jejich začáteční písmena (N = Nymburk, В = Březno nebo В = Mladá Boleslav). Dějištěm románu je Mladá Boleslav, kde se v úvodu autor u babiččina hrobu plného květin setkává sjejí snachou, která se sem přišla pomodlit. Tato situace je autentická a byla hlavním podmětem pro vznik prózy. „Bezděky jsem stanul několik kroků od ní a pohleděl na tabulku, abych si přečetl, za koho tak vroucně se modlí. Zlaté písmo na černé půdě bylo už značně oprýskáno. Ale přece jsem mohl sestaviti větu: »Domitte nobis debita nostra, sicut et nos dimittimus debitorius nostris!« (Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme svým viníkům.) Mimo tato slova nebylo tam nic jiného, a přece bleskem projelo mně tušení, kdo asi odpočívá pod tímto květnatým kobercem.

»Babičko!«

Zvolal jsem bezděky. »Milá, dobrá babičko!« A už sňal jsem klobouk, chystaje se přikleknouti к modlící se ženě. "'9 Knihu autor dedikoval manželce „Mé drahé ženě. F. S.v

Praze,

v květnu 1886.

Postavy a ieiich osudy

Latinská babička aneb Marie Kratinová. Název knihy je protagonistický. Skutečnou „latinskou babičkou", jak již víme, byla Anna Drobná, již Schulz dal jméno Marie Horská, provdaná Kratinová. Tato v boleslavské společnosti vysoce uznávaná žena byla úzce spojována s piaristickým gymnáziem. „Mluvilo se o ní tak, jako by náležela mezi profesory, a nevyslovovalo se nad ničím větší podivení, nežli že se svým výborným odchováním studentů otálela tak dlouho. 16

Schulz, F.: Latinská babička. Praha 1941, s. 307.

39

Vždyť prý měla к tomu znamenitou způsobilost odedávna, jsouc svým otcem v latině tak dokonale vycvičena. Tenkrát počalo se jí říkati už také latinská babička. Ona skutečně jen v latině a pro latinu žila. "20 Paní Kratinovou ctili a vážili si ji i v piaristickém klášteře. Páter rektor jí např. projevil své uznání při zápisu studenta do školy slovy: „»Quod bonům, faustum, felix, fortunatumque eveniat!

Paní Kratinová přichází

první se svým studentem, to je šťastné znamení pro náš školní rok...« Dále ji nazýval matkou studentů a pravil, že je jako osmý profesor zdejšího gymnasia, tvrdil, že bez její pomoci škola by se nemohla v A ((22 honositi úspěchy tak potěšitelnými atd."

Latinská babička tak získala

další označení-matka studentů. V souvislosti s postavou „latinské babičky" lze použít jeden výrok J. W. von Goetha, který kdysi řekl: „Chceš-li v žití šťasten být, přispěj к štěstí druhému, neboť radost, kterou dáváš, vrací se к srdci tvému." Schulz tuto myšlenku vyjádřenou podobnými slovy vložil do úst své hrdinky při rozhovoru s páterem rektorem. „Mám děti и sebe pro vlastní radost, spectabilis domine...nemohu bez nich býti, a jsem plnou měrou odměněna, když vidím, že se z nich dělají hodní, pořádní lidé. "23 Babička, za svobodna Marie Horská, byla doslova ozdobou celého města. Její otec, zámožný a vážený pan radní, vychoval z jediné dcery za pomoci vychovatelky z Prahy vzdělanou a ušlechtilou mladou dámu. Právě otec ji učil latině. Spanilá a vzdělaná dívka měla spoustu nápadníků, avšak jednoho dne se po městě rozhlásila zpráva, že se provdá za staršího vdovce, kupce Josefa Kratinu, jenž měl z předchozího manželství jednu dceru. Pravděpodobně se Mariin otec řídil Kratinovou pověstí dobrého latináře, šetrného hospodáře a bezúhonného poctivce. 20Schulz, F.: Latinská babička. Praha

21 22 23

1941, s. 254. V překladu „Což dobře, mastně a příznivě ať skončí." Schulz, F.: Latinská babička. Praha 1941, s. 30. Schulz, F.: Latinská babička. Praha 1941, s. 31.

40

Marie se podřídila otcovu rozhodnutí, avšak její srdce patřilo mladému Karlu Říčanskému, později páteru Karlovi. Když záhy ovdověla, zjistila, že manžel měl velké dluhy. Prodala, co mohla, dluhy splatila, a začaly s nevlastní dcerou od nuly. Po několika letech usilovné práce se jim opět vedlo dobře. Dcera se provdala za pekaře Jaroše a manželům se narodily dvě děti. Syn Frantík, který navštěvoval gymnasium spolu s autorem, a dcera Terinka. Osud si s paní Marií pohrával. Ve své roli latinské babičky byla snad nej šťastnější. Svou moudrostí a dobrotou získala autoritu, mnohým byla rádcem. O její tajné lásce z mládí však nikdo nevěděl. Teprve ve stáří se se vším svěřila své dceři a na smrtelné posteli jí ukázala své poklady, které celý život střežila. Bylo to „...několik hrstí bezbarvých, na prach suchých a už z největší části rozpadalých květin a balíček zežloutlých papírků, popsaných inkoustem už zcela zrezavělým a kam nějaká kapka, snad slza spadla, už nadobro setřeným... "24 Byly pro ni drahocennou památkou na nenaplněnou lásku. Za celá ta dlouhá léta nikdo - ani dcera - nevěděl, jaké tajemství a bolest skrývala. Když Schulz, v románu Karel, hovořil s paní Jarošovou a vzpomínali na krásné a dobré časy pod babiččinými křídly, dozvěděl se o ní celou smutnou pravdu. Jarošová své zesláblé matce předčítala z ukrývaných dopisů. „Nemohla jsem se zdržeti pláče, čtouc tolik krásných dojemných slov, jimiž pan Karel Říčanský к mladému jejímu srdci kdysi mluvil, líče jí svou lásku a prose za její. Což to všechno jinak znělo, než jak asi můj otec se vší svou latinou к slečně Marii Horské dovedl

promluviti!...

A což mám říci o onom posledním listu, v němž šlechetný mladý muž, zdrcen zprávou o sňatku své drahé Marie s mým otcem, loučil se s nešťastnou dívkou a dávaje jí pro ten svět s Bohem, volal ji na své srdce pro veškeren pohrobní život, pro nějž prý mu před 16

Schulz, F.: Latinská babička. Praha 1941, s. 307.

41

Bohem

nepopiratelně

náleží! ...Pro hlasité stkáni nemohla jsem jej

nahlas

dočisti. Jen mezi slzami jsem se konce, který byl tak žalostný, ze mně už staré a vdané osobě, které se to přímo pranic netýkalo, lítostí srdce div nepuklo. Jak asi tenkrát bylo ubohé Marii, když čtla ta slova, plná ^5 zoufalství a naděje, slasti a hoře, po prve!..." ' „Milostný trojúhelník". Páter Dominik

versus páter

Karel.

Schulz podobně jako Šmilovský využil stěžejního motivu nešťastné lásky. Marie Horská byla zamilovaná do Karla Říčanského, jenž jí svou lásku vyznával prostřednictvím veršovaných psaníček a květin. Milostný trojúhelník doplnil v r. 1804 Fricek Javor, který po Marii toužil, ale ona jeho city neopětovala, navíc ani její otec si vztah s Frickem nepřál. Proto zlomyslný žárlivec zahájil svou pomstychtivou dráhu, jíž si chtěl ulevit. Fricek odešel na studia a po letech (r. 1825) se vrátil jako páter Dominik, postrach všech studentů. Když zjistil, že jeho profesorským kolegou je páter Karel, přesně řečeno Karel Říčanský, z mylného přesvědčení, že se Karel s Marií schází, udělal mu peklo na zemi. V jednom ze svých deníkových listů si vylévá sobeckost. „Teď teprve jsem prost všech ohledů к ní а к němu... Nebyl jsem od přírody zlý člověk, ale dobráci a svatouškové dělají ho ze mne. Od nynějška nebudu šetřiti nikoho a ničeho, co jí milé, vzácné, příjemné, drahé. Dělal jsem si někdy výčitky, že jsem jí nevinné ublížil. Už se jimi trápit nebudu ... v porovnání, jak ona se chová ke mně, neukřivdil jsem jí. Cokoli jsem kdy učinil, bylo jen z nesmírné, slepé lásky к ní."

26

Veškerá zášť

profesorova se obrátila proti Karlovi (F. Schulzovi), ale to on tenkrát nevěděl a trpěl velkou nespravedlností. Z událostí a veškerého příkoří, které mu páter Dominik připravil, babička onemocněla. Po uzdravení ji

^ Schulz, F.: Latinská babička. Praha 1941, s. 222-3. 26 Schulz, F.: Latinská babička. Praha 1941, s. 293.

42

čekala další rána. Babiččino spojení s gymnáziem bylo utvrzeno vždy samými premianty. Karel se jím však přičiněním pátera Dominika nestal, a to babiččina hrdost neunesla. Od studentova odjezdu už žádného na byt nevzala. Páter Dominik r.1842 zpytoval své svědomí. „Rád bych jí udělal nějakou radost, ale moje povaha mně v tom překáží. Ta vždycky chce vypadati horší, drsnější, než skutečně je. Poněvadž jsem před šestnácti

lety právě

kvůli ní neudělal

ve své třídě

nikoho

premiantem, nemohu jím udělati tentokrát studenta, který by toho jinak úplně zasloužil, jen z té příčiny, že bydlí и ní. Pokud nejsem s ní vyrovnán

ve věci hlavní,

ostýchám

se smířiti

se s ní v něčem

vedlejším."2? Avšak jaký by to byl konec životního příběhu, kdyby se dobře nevyřešil. „Půjdu к ní. Kleknu před ní, sepnu ruce...

Opusť,

Marie, odpusť! Při památce nevinného, svatého Karla tvého prosím, zapřísahám tě v nejhlubší, upřímné kajícnosti, sejmi ze mne nesnesitelné břímě vinny, hříchu, zločinu... Dost jsem už vytrpěl...budiž tím smířena se mnou i za sebe i za něho ... smiluj se, aby i soudce na věčnosti nade mnou se smiloval... "2S Malý student nechápal, proč se na něm P.Dominik dopustil tolika křivd, však jako dospělému muži se mu otevřela babiččina pomyslná třináctá komnata a on prozřel, pochopil a s o to větším obdivem a úctou vzpomínal na svou milovanou bytnou. Vzhled a povaha postav.

Poprvé se malý student seznámil

s babičkou, když si jej vyzvědala z vozu. Tehdy stanul vedle „vysoké, mohutné ženské postavy, s bílým čepcem a v dlouhém

beránkovém

kožichu." Vždy mluvila vlídně, měla laskavý pohled. Její milý, Karel Ř., „byl pěkně urostlý, ale těla útlého; tváře jeho tenkrát ovšem nebyly tak smutné a bledé...s úsměvem štěstí a ruměncem zdraví...ale nabýval vzezření co den smutnějšího..."

27 28

Schulz, F.: Latinská babička. Praha 1941, s. 303-4. Schulz, F.: Latinská babička. Praha 1941, s. 304.

43

později

Zato postava jeho soka Fricka

Javora byla „nepoměrně mohutná, ramenatá, nad čelem velmi nízkým silné husté vlasy, veliké, jako vyděšené oči, pihovatá, škaredá tvář s vrchním rtem vyčnívajícím i pod klenoucími se už kníry; к tomu hlas drsný a každé hnutí těla hranaté, přihrublé..."

Na setkání s ním už jako

s páterem Dominikem vzpomíná autor takto: „Neviděl jsem nic, než velikou rozježenou hlavu, na níž blyštěly se brejle, a neslyšel nic, než drsný, více štěkavý než mluvící hlas, vyrážený z ohromného černého těla..."29 Schulzovi se podařilo mistrně skloubit charakter postav s jejich vzezřením. Oba sokové si jsou dokonalými protiklady a „jejich" milá je samozřejmě spanilá, vzdělaná, s mnoha přednostmi. Kontrastní vzezření obou soků má své opodstatnění. Karel, krásný, usměvavý, štíhlý, je babičkou vylíčen bezmála jako světec, kdežto Dominik je ošklivý, později i zavalitý, zapšklý a pomstychtivý sobec. Jak už bylo řečeno, vzhled postav souvisí s jejich povahou. Karel je plachý melancholik, ke

studentům vždy laskavý a vlídný, a proto mezi nimi i oblíbený.

S babičkou nikdy osobně nepromluvil, nanejvýš prostřednictvím jejích studentů. Dominik byl naopak prudký cholerik, jenž studenty políčkoval nebo po nich házel piksle, čímž se stal i za zdmi kláštera populární jako hrubián a postrach. S babičkou se několikrát setkal, promluvili spolu a nakonec uzavřeli přátelství.

Rodina Jarošových. Budeme-li se zabývat dalšími postavami, významná pro příběh je rodina pekaře Jaroše, babiččina zetě. Autor vzpomíná, jak jej babička představila „nejdříve pantátovi, malému muži už více než prostředního věku, s bezvousou, přívětivou tváří, hlavou hluboko do širokých ramen, až к nim zasahovaly prořídlé plavé vlasy; pak panímámě, ženě ještě o něco menší, než její muž, slabého těla 16

Schulz, F.: Latinská babička. Praha 1941, s. 307.

44

a obdélného,

zažloutlého

obličeje;

konečně jejich

dvěma

dětem,

Frantíkovi, o kterém jsem se dozvěděl, že budeme spolu chodit do téže školy, a sotva šestileté Terince... "30 Při návštěvě po devatenácti letech setkává se tehdejší student s panímámou Jarošovou, babiččinou dcerou , „...žalostně

pokyvujíc

hlavou, na níž pod černým šátkem bělely se vlasy jako mléko ... slzy skanuly po zaschlé, jako vosk žluté tváři. Slabé, patrně už vetché tělo zachvělo se mocným vnitřním pohnutím.

Panímáma

byla už sama

babičkou.

Petřík a Barča. Ve výčtu postav nesmějí chybět Petřík a Barča. Petřík byl pekařským učněm u pantáty Jaroše. Jeho život však byl krušný. Okolí si z něj dělalo blázny a jediným útočištěm pro něj byla babiččina náruč nebo přátelské chování malého studenta. Oba mladí kamarádi se setkají po letech, naposledy za války r. 1866, v níž Petřík padl. Jeho matkou byla posluhovačka Barča, která z obav před ostudou jako svobodná matka utekla a nechala malého Petříka babičce na vychování. Barča lety zpustla natolik, že ji už ve městě nikdo nepoznal. Říkali jí bláznivá Barča, kulhavá Barča nebo čarodějnice, ale s lidským zacházením se setkala jen od babičky, studenta nebo Petříka. I s ní se autor setkává r. 1866 na tzv. Švédských šancích. v

Cas a prostor

Prostředí a čas jsou v Latinské babičce poměrně statické. Děj se odehrává na jednom místě a v jednu dobu. Čtenář má tak možnost

30 31

Schulz, F.: Latinská babička. Praha 1941, s. 12-13. Schulz, F.: Latinská babička. Praha 1941, s. 207-8.

45

soustředit se na detaily a vychutnat ucelený příběh. Statika tu tedy hraje významnou roli, její výhody si možná ani autor sám neuvědomil. Schulz v románu vylíčil Mladou Boleslav a její okolí věrohodně. Kdybychom šli dnes po stopách Latinské babičky, najdeme mnoho míst, která si uchovala svůj ráz. Prostoru se Schulz věnoval nejen z hlediska jeho vzhledu, ale také z hlediska jeho uměleckého obrazu - buduje jej především na kontrastech, stejně jako své postavy.

Klášter a gymnázium versus studentská komůrka. Místa, kde se vzdělávalo, byla v románu dvojího druhu. Oficiální - piaristické gymnázium s přilehlým klášterem, a neoficiální - studentská komůrka s přilehlou půdou. V klášteře bylo ticho, jasno a čisto, prostranné chodby a slavnostní gymnasijní síň s vysokými okny po stranách, s velikými temnými obrazy ve zlacených rámech mezi nimi působí na studenty chladně a ponuře. Jinak vyhlížel studentský pokojík u babičky. „ Vešli jsme nalevo hned z kraje do světničky, která se skvěla bělostí svých stěn a podlahy, a kde bylo velmi příjemně teploučko ... Babička upravila mé lůžko, vykázala mi na věšáku místo pro šatstvo a na okně pro knihy, určila, která strana psacího stolku mezi okny patří mně, ukázala, kde na pavlači si mám cídit boty a kde se mýti, odtud pak mě uvedla do podkroví nad pravým stavením nádvorním...»Sem, nebo na velikou vedlejší půdu vždycky si zajdi, když se budeš míti čemu učiti zpaměti. V komůrce není pro tři dosti místa, jeden byste překážel druhému. A nevíš-li to posud, pamatuj si, zpaměti nejlépe se učí chodě a hezky nahlas. Zde na této sýpce vyrostlo několik už velikých pánů. °

Však latině přijď se učit jen ke mně dolů.« "

16

Schulz, F.: Latinská babička. Praha 1941, s. 307.

46

(32

Babiččin krámek. Vlídnost „domácího" prostředí cítíme i z popisu pekařova stavení s přilehlými stavbami. Nedílnou součástí komplexu je babiččin pověstný krámek s kořením a bylinami. „Směs příjemné a nepříjemné vůně až mi zarazila dech, a bylo mi, jako bych se octl v nějaké jeskyni...

Tu bylo

lahviček,

rohatin,

beček,

soudečků,

přihrádek, krabiček, pytlíčků, ošatek, lahví; a všeho plno... "33 Schulz popisuje krámek jako útulné místo s všehochutí, v němž si na své přijdou všechny smysly.

Mladá Boleslav. Pro historiky jsou cenné studentovy postřehy z procházek po Mladé Boleslavi a jejím blízkém okolí. „Poznal jsem, jak zvenčí vypadají kasárny, někdejší tvrz slavného vévody českého, na samém kraji dlouhého skalnatého hřebene, po němž bylo rozložené celé město a podle něhož se z obou stran vinula voda, zde v hlubokém žlabu potok, pospíchající mezi olšemi a doškovými domky z rybníka, nad

samým

v prostranném

městem

v pískovcových

stěnách

zachyceného,

onde

údolí lučním řeka, majíc klikaté břehy úplně zarostlé

vrbovým proutím.

V jiném koutě města spatřil jsem

mezi samými

zahradami ohromnou kamennou budovu, jako na způsob kostela, ale bez věže. Voják stál na stráži před uzamčenými velikými vraty. »Hlavní skladiště všelikého harampádí zdejšího pluku...za dávných to modlitebna jakýchsi českých kacířů...«"'4

časů...byla

Poznal památná místa

ve městě, např. boleslavský hrad, kasárny, díky nimž se Boleslav stala posádkovým městem, viděl řeku Jizeru a potok Klenici, který protéká městským parkem a inspiroval Šmilovského к povídce Kovárna na Klenici. Však nejdůležitější stavbou byl Sbor českých bratří, modlitebna, jež v průběhu staletí vystřídala mnoho funkcí. Schulz jako

33 34

Schulz, F.: Latinská babička. Praha 1941, s. 45. Schulz, F.: Latinská babička. Praha 1941, s. 60.

47

vlastenec nemohl opomenout ani hostinec U zlatého věnce, kam pravidelně chodíval románový páter Dominik. Kdysi se společenský život soustřeďoval především na Staré Město, kde měl dominantní postavení právě tento hostinec.

35

Další významná místa. Snad posledním místem, o kterém je třeba se zmínit, jsou tzv. Švédské šance a Boží voda na kopci zvaném Chlum. O Chlumu a Boží vodě se dochovalo několik pověstí, z nichž jednu autor v románu vypráví.

Slovní zásoba

Latinská babička poutavě a věrně zachycuje život na malém městě, zvyklosti, tradice. Autor v ní zúročil a umělecky zpracoval své vzpomínky z dětských let. Hlavní pozornost věnoval Anně Drobné (v románu Marie Kratinová), své bytné, která obětavě a s láskou pečuje o své svěřence. Schulz

svůj příběh

vypráví

prostým,

přístupným

jazykem.

Srozumitelně vysvětluje latinské výrazy. Vypráví živě, bezprostředně, využívá boleslavské reálie. Díky tomu oslovila kniha hlavně čtenáře Mladé Boleslavi a přilehlého regionu, ale rádi ji četli i čtenáři ve více v

či méně vzdálených oblastech Cech. ZSchulzova

vyprávění

cítíme

silný

citový

náboj,

formálně

vyjádřený použitím četných deminutiv. Schulz často pracuje s kontrasty a významy barev.

35

(Byl tu prostorný sál, v němž svá představení hrály zájezdní divadelní společnosti a v roce 1843 se tu hrálo první české divadlo. Mezi hotelovými hosty nacházíme krále a císaře, ale častým hostem tu byl např. arcivévoda Rudolf, Bedřich Smetana či Antonín Dvořák. 28. října byla z balkonu a oken hotelu proklamována Československá republika.)

48

Kompozice

Kompozice prózy je promyšlená. Kniha je rozdělena do tří částí. V první se seznamujeme se vzpomínkami autora na dva roky studia v Mladé Boleslavi, kdy bydlil u „latinské babičky". Druhá část vypráví o autorově návratu po devatenácti letech a o setkání u babiččina hrobu. Třetí část reflektuje prusko-rakouskou válku v roce 1866. Všechny díly jsou navzájem propojené, mnohé záhady autor rozluští jakoby mimochodem v posledních kapitolách.

2.3.3 Mladá Boleslav oceňuje Ferdinanda Schulze a ieho Latinskou babičku

Nebýt kouzelné Schulzovy knížky nikdo by dnes o Anně Drobné patrně nevěděl. Když o ní napsal a vydal jeden z jejích bývalých studentů knížku, kterou nazval tak, jak ženě tenkrát Boleslavští a zvláště studenti říkali, byla již dávno mrtvá. Zájem o ženu i knihu vzrostl v roce 2005 v souvislosti se 150. výročím jejího úmrtí. Byl opraven její hrob, na němž čteme vytesanou a vyzlacenou latinskou větu - citát z modlitby Otče náš: „Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme svým viníkům!" Ke hrobu Latinské babičky přicházeli vždy při zahájení školního roku studenti s kytičkou, aby si vyprosili přízeň této dobré ženy, jiní jí přišli poděkovat na jeho konci. „Někdo možná povazuje tuto tradici za dávno vyčpělou, není však málo těch, kdož by měli její vzkříšení za kulturně a společensky prospěšné. Tato možnost se naskýtá i proto, že při dlouhotrvající devastaci historického Havelského hřbitova, který býval jakousi galerií hřbitovních plastik od renesance až téměř 49

po současnost, byla nejen převážná část cenných náhrobků zničena, ale dokonce i samotný hrob Anny Drobné bylo možno lokalizovat až 36

po pečlivém prozkoumání dobových fotografií."

V roce 2005 byla tato

studentská tradice obnovena a je díky iniciativě Městského studentského parlamentu udržována. Dalším důkazem toho, že si Mladoboleslavané váží osobností, které přispěly к rozvoji vzdělanosti a kultury ve městě nebo je zobrazily ve svých dílech, je cyklus Boleslavské osobnosti. „Důležitým

střediskem

rozvoje vzdělanosti a kultury Boleslavska byla piaristická kolej. Piaristé byli nejen výbornými učiteli, ale také sami vychovali řadu učitelů, literátů a skladatelů.'"7

vynikajících

Těmito slovy začíná první stránka

publikace Ferdinand Schulz: spisovatel a redaktor, autor knihy Latinská babička. Pravidelný cyklus věnovaný boleslavským osobnostem existuje od roku 2002. Publikace o Ferdinandu Schulzovi vyšla v roce 2005 jako připomínka výročí několika událostí: 170. výročí narození a 100. výročí úmrtí Ferdinanda Schulze a 150. výročí skonu Anny Drobné, „latinské babičky. Význam F.Schulze v naší literatuře jistě není stěžejní, jeho dílo dnes zná už jen nepatrný počet zasvěcených. Latinská babička patří mezi ty, které zobrazují studentský život a prostředí středních škol na malém městě v 19. století, podobně jako Jiráskova Filosofská historie. Obrázek z obrozenecké Mladé Boleslavi zaujal jak svým citovým nábojem, tak akcentem na češství a vlastenectví. Město si Schulzovy osobnosti váží i dnes, právě tak jako památky Anny Drobné. Proto jim dvěma patřila v Mladé Boleslavi část roku 2005. К jejich poctě se konala řada akcí. Např. jeden z pravidelných literárních večerů byl věnován

^ Herčík, K.: Čtení o Mladé Boleslavi. Kompakt 2 0 0 4 , s. 190. Červená, H.: Boleslavské osobnosti. Ferdinand Schulz. Knihovna města Mladá Boleslav 2 0 0 5 , s. 2.

50

Ferdinandu Schulzovi, jeho tvorbě a vztahu к Mladé Boleslavi. Jinou významnou akcí bylo slavnostní odhalení pomníku Anně Drobné na jejím opraveném hrobě na mladoboleslavském Havelském hřbitově.

Román Latinská babička je pro svou citovost působivý. Ač autor vyšel z reality, je příběh poetický a jemný. Přestože je dnes Latinská babička pozapomenuta, neznamená, že není čtivá, že by si i dnes nenašla čtenáře. Živost vyprávění a názornost nejen v popisných pasážích přináší současnému mladému čtenáři také mnohá poučení, např. o způsobu života tehdejších studentů a atmosféře na středních školách. Čtenáře jistě obohatí i autorovo zobrazení mnohých míst a osobností ve městě, proto se Mladá Boleslav snaží autora a jeho dílo ocenit.

51

2.4 Karel Sellner 2.4.1 Stručně o Sellnerově život

Karel Sellner se r. 1873 narodil v Daliměřicích u Turnova. Vyrůstal v rodině železničního úředníka, v níž měl veškeré podmínky к rozvoji svých zájmů o přírodu, národní historii, hudbu a výtvarné umění. Po ukončení měšťanské školy navštěvoval učitelský ústav v Hradci

Králové, po jehož

absolvování v roce

1892

nastoupil

pedagogickou dráhu. Po několika působištích v roce 1905 zakotvil s rodinou v Bakově nad Jizerou. To již byl známou osobností nejen jako pedagog, ale také jako vlastivědný pracovník. Přednášel v řadě míst okresu, publikoval s pedagogickým zaměření, vlastivědné i kulturně historické stati v regionálních i celostátních časopisech, založil okresní vzdělávací sbory. Dokonalá znalost problematiky a živá, poutavá forma výkladu mu získaly velký zájem posluchačů, kteří přicházeli do jeho vzdělávacích kurzů. Sellnerovy činnosti si povšimly i úřady a posílaly na jeho přednášky jako kontrolu své komisaře. Sellenrovi vytýkali především to, že překračuje přístupnou mez svobody vyjadřování. Důsledkem jeho aktivit bylo mimo jiné i to, že byl (již téměř padesátiletý) „za odměnu" za svou činnost povolán r. 1916 do války, na balkánskou frontu. Kontakt s domovem udržoval dopisy, v nichž popisoval své zážitky. „To byla psaní! V množství řečených které za život doručí lidem pošta, byly to dopisy, které

dopisů,

plnozvuce,

s epickou šíří a s plnou barvitostí dokreslovaly cizí kraj a život v něm. Bída a hlad vojáka se v nich zachvěly jen na okraji. " ,,s> Po skončení války a návratu domů r. 1919 se opět pilně věnuje 38

Žofková, L.: Život pro posilu i příklad. In: Karel Sellner, Okresní pedagogický sbor v Mladé Boleslavi., 1948, s. 6.

52

i ostatním aktivitám. Pověst vynikajícího učitele mu přináší zasloužené ocenění: učitelstvo okresu jej zvolí do funkce okresního školního inspektora. Své nové postavení chápal Sellner jako poslání. Byl velice tolerantní к odlišným názorům, jeho lidský a chápavý přístup, při oprávněných výtkách, mu získal stále větší sympatie, obdiv a přátelství. Při vší bohaté pracovní náplni nacházel ještě síly i čas na psaní a publicistickou činnost. Vznikají jeho četné vlastivědné práce, roku 1926 zakládá vlastivědný sborník Boleslavan a o dva roky později kolektiv učitelů pod jeho vedením vydává obsáhlé Dějiny obcí okresu mladoboleslavského. Smysl svého učitelského působení Sellner viděl nejen ve vyučovacím procesu a vzdělávání mládeže, ale chápal samotný život jako proud permanentní výchovy lidí, jako osvětu v pravém smyslu toho slova. Pronesl stovky přednášek, napsal desítky článků. Psal, protože cítil potřebu podělit se s ostatními o své vědomosti. Poznatky načerpané ze studia minulosti kraje, ale i z lidových vyprávění

ho

přivedly na literární dráhu. Často hovoříval se starými venkovskými lidmi a pozorně jim naslouchal, byl všeobecně vážen. Mnohé z toho, co mezi nimi vyslechl, najdeme v jeho literárních dílech. Byl výborným vypravěčem a bohatou fabulační schopností, proto jeho knihy i přes časový odstup neztratily dodnes čtivost a zajímavost a čtenáři starší i střední generace se к nim rádi vracejí. Oslavy 75. narozenin, které se konaly r. 1948 v hotelu Grand v Mladé Boleslavi, byly jeho posledním veřejným vystoupením. Zhoršující se společenské poměry i jeho zdravotní stav byly hlavními důvody, které rozhodly o tom, že poslední léta svého života strávil v kruhu své rodiny a na zahrádce rodinného domku v Mladé Boleslavi. Karel Sellner roku 1955 zemřel.

53

2.4.2 Sellnerova tvorba

Sellner začal publikovat již krátce po nástupu na učitelské místo. Prosadil v té době též vydávání Knihovnu našeho dorostu. V roce 1910 se s učitelem a archeologem Eduardem Štorchem podílel na vydání úvodního svazku edice První lidé v Čechách a v roce 1912 pod pseudonymem Karel Franta vydal publikaci O vzniku

poddanství

v Čechách. Stálou inspirací byly pro něho pravěké dějiny, к pravěku se Sellner neustále vracel i později. V roce 1912 vydal Obrazy ze slovanského pravěku, v nichž se zabývá životem našich dávných předků. Další jeho tvůrčí činnost přerušila první světová válka. V Albánii jej uchvátila krásná příroda a svérázný život horalů. Zkušenosti a poznatky odsud později využil ve dvou knihách - V tajemné zemi a Pohádky májových večerů. Po návratu domů a jmenování okresním inspektorem se věnuje hlavně vlastivědné práci. Tehdy vznikají jeho díla

Slavnosti

a

svátky

českého

mladoboleslavského, Kronika školství okresu

lidu,

Geologie

okresu

mladoboleslavského

a další. Podolec a drama Rok na vsi byly vydány samostatně nákladem baráčnické podolecké obce. К nejlepším regionálním časopisům v Československé republice patřil Boleslavan. Sellner jej založil r. 1926, redigoval jej a řídil až do roku 1938; v r. 1941 nacisté časopis zakázali. Toto periodikum bylo uznávaným orgánem vlastivědné práce celého Pojizeří a na jeho stránkách byly publikovány četné historické a vlastivědné příspěvky, dodnes využívané v regionální práci jako zdroj ověřených fakt. Studium archivních fondů к dějinám Mladoboleslavska přivedlo Sellnera i к dalšímu, neméně významnému oboru - literární tvorbě. Jestliže Sellner - pedagog a Sellner - vlastivědný badatel byl znám

54

pouze omezenému okruhu odborníků, jako spisovatel se brzy stal autorem lidovým. Náměty pro svá díla čerpal často z lidových pověstí a bájí i z regionální historie. Způsob jeho vyprávění i jazyk jeho děl byly přístupné a srozumitelné nej širším vrstvám čtenářů, proto se jeho historické romány a povídky hojně četly a vypravovaly. Přinášely jak pobavení, tak i - a topředevším - nenásilné poučení o historii a tradicích kraje. Tak v roce 1924 vychází Sellnerova beletristická prvotina Bohdar, volně zpracovaná pověst. Byla velmi příznivě přijata a lze ji označit za zdařilý autorův vstup do krásné prózy. Následovaly

Pohádky

májových večerů (1925), které věnoval dětem a zobrazil v nich hrdinské postavy Albánců a jejich pestré cesty životem, plné dobrodružství a hrdinství. Kniha nebo lépe autorův válečný deník V tajemné zemi (1925) seznamuje čtenáře s podivuhodnou zemí a jejím uzavřeným, cizincům nedůvěřujícím a hrdým lidem. V obou knihách zúročil své zážitky z války, kdy byl odveden na balkánskou frontu do Albánie. Následovala povídka Poslední (1928), v níž se spisovatel opět vrátil к látce z pravěku naší země. Snad nejoblíbenějším je Sellnerův román Václav Vrba (1930), jenž líčí utrpení českého národa v pobělohorské době. Z dalších jeho děl můžeme jmenovat povídkové Zbezdězských

lesů I а II (1932), Tři bratři zMydlovaru

soubory (1934),

Tajemný rytíř (1931) a další. Řada Sellnerových děl se vydání nedočkala, některá zůstala pouze v rukopise, jako např. Vánoční povídky, Petrovští a cikáni, Baron Uzda, Proroctví. Sellner jako pedagog měl blízký vztah к literatuře pro Přispíval např. do beletristického časopisu Zlatá

děti.

brána. Sellnerovo

výchovné působení nesměřovalo jen к dětem. Uvědomoval si, že nikdy není pozdě na utváření a upevňování vazeb к domovu, к rodnému kraji.

55

Jako jeden z prostředků к probuzení zájmu o region mu posloužily pověsti. V Boleslavanu publikoval řadu pověstí převážně z Boleslavska, které četli děti i dospělí čtenáři. Dal lidové slovesnosti písemnou podobu a zachoval ji tak i příštím generacím. Za druhé světové války, v roce 1941, napsal a sám ilustroval výjimečné, upřímné a hluboce lidské dílo - pětidílnou

rodinnou

kroniku. Zdi své přesvědčení a činnost byl stejně jako za Rakouska i za protektorátu vyšetřován a šikanován a situace se opakovala i po r. 1948, kdy jeho knihy byly vyřazovány z veřejných knihoven. Písemnou pozůstalost Karla Sellnera opatroval po jeho smrti syn Karel Sellner ml. Později se rodina rozhodla uložit písemnosti do literárního archívu Památníku národního písemnictví. V rodině zůstal pouze rukopis rodinné kroniky a několik krasopisných opisů děl, které pořídil Sellner sám, doplnil je vlastními kresbami a sám je i vázal. V současné době jeho vnuk znovu vydává některé povídky a snaží se oživit vzpomínku na dříve tak významnou postavu Mladé Boleslavi a mladoboleslavského okresu.

2.4.3 Osobnost Karla Sellnera a ieií přínos pro Mladou Boleslav

Karel Sellner zaměřil své úsilí na pedagogickou, osvětovou a veřejně prospěšnou práci v kraji, který měl rád. Vytkl si náročný cíl zvýšit v regionu úroveň školství, posilovat a upevňovat národní uvědomění, seznamovat s národní historií a vytvářet podmínky pro lepší mezilidské vztahy. Byl členem řady organizací a spolků, zasloužil se o rozvoj regionální žurnalistiky. U příležitosti jeho 75. narozenin vydali učitelé okresu

Mladá Boleslav vzpomínkový

Sellnerovy osobnosti.

56

sborník,

věnovaný

Školství mladoboleslavského okresu mělo ještě v první polovině 20.století „dvě výhody: dobrou učitelskou tradici а к tomu ještě to štěstí, že si mohlo vybrat inspektora, jakého si zasloužilo. "39 Sellner byl oblíbený pro své jednání a vystupování: „nad nikoho se nevyvyšoval, ale viděl vždy a v každém svého bližního, příslušníka národa , jemuž chtěl poctivě a oddaně sloužit. Měl smysl pro humor, dovedl se zasmát snad slabosti jiných, vycítit směšnost situace, ale nedovedl pohrdat. "40 Hospitovaní kantoři jej měli rádi, neboť „dovedl ocenit kladné stránky učitelské práce a nesouhlasil-li, dovedl svůj nesouhlas říci tak, že postižený nemohl se cítit uražen nebo ponížen." Pro učitele byla významnou událostí volba inspektora, jímž zvolili Sellnera. Své první setkání s novým nadřízeným zachytil jeden z učitelů takto. „ »Máme nového inspektora«, prohodil kdosi ve sborovně. Kdo by nebyl zvědav na osobnost ve škole a pro školu tak rozhodující? učitelé

ho znali zdob

osobnosti,

vlastnostech

studentských a schopnostech

a začali

vypravovat

tak příznivě,

že

Někteří o jeho zvědavost

vzrůstala a nemohli jsme se dočkati jeho příchodu. Až jednou zaklepal na dveře třídy školník...:»Už je tady!« Ve sborovně zastihl jsem srdečný hovor, jako když se sejdou po letech staří dobří

tak

přátelé.

Představil jsem se a odpovědí mi byl srdečný, upřímný pohled, stisk ruky

a nějaké

velice

vlídné

slovo.

Měl jsem

dojem,

v nejdůvěrnějším kroužku osvědčených přátel. Po bývalých

že

dlím

formalitách

a reservovanostech ni vidu, ni slechu. "4I

a,F.: Karel Sellner, jeho osobnost a dílo. In: Karel Sellner, Okresní pedagogický sbor v Mladé Boleslavi., 1948, s. 8. •a,F.: Karel Sellner, j e h o osobnost a dílo. In: Karel Sellner, Okresní pedagogický sbor v Mladé Boleslavi., 1948, s. 10. jáček, J.: Vzpomínky na představené - s tou nejkrásnější na konec. In: Karel Sellner, Okresní pedagogický i v Mladé Boleslavi, 1948, s. 33.

57

Hovořilo se o něm jako o nejdemokratičtějším a nejpokročilejším učiteli

v okrese.

Když

v roce

1919 poprvé

přednáškou к učitelům, přednesl „svůjprogram"

vystoupil

s úvodní

a mj. též myšlenku,

že učitel má svůj den končit slovy básníka: „Jen zevšednět mi nedej, Bože."

Jedním z hlavních bodů jeho vystoupení bylo toto učitelské

desatero: 1. V jedno budeš véňti,

máš osud budoucích ve svých rukou.

2. Nevezmeš nadarmo jméno pokroku, lidskosti a mravnosti. 3. Vomni,

školaje chrámem umění, pravdy a dobra, dílnou lidskosti.

4. Cti otce naší republiky ajeho fylespá vytrvalost a láska к vlasti buďtivzorem. 5. Nenabiješ v dětech lásky к sobě kaprálskou ňsyiostí a studenou povýšeností. 6. Celým svým vjevem, a slovem i skutkem buď v%dy cist. 7. Nepokradeš dětem ani minuty času vyučovacího, ale využiješ ka^dépňletyosti к zasévání dobré símě v duši dětskou. 8. Nepromluvíš nikdy ve škole slova nelaskavého, nepromluvíš nepňpraven, nepromluvíš proti pravdě a pokroku. 9. Nepohádáš darmo lásky dětí- dáš jim celé srdce své i duši svou. 10. Ani^po^ádáš, aby svobodná republika platila tě Následující

ukázka

je

ze

vzpomínkové

hodiny marně utracené.42 stati

benáteckého

učitele.Vzpomíná na průběh inspekce, kterou u něho Sellner vykonal, na jeho vstřícnost, pochopení a vlídné jednání. „ Tiskne mi ruku tak, jak si ji tisknou dobří přátelé při nenadálém milém setkání... Druhý den přišel pan inspektor nejprve do mé třídy. Učil jsem jako jindy,

vykládal,

povídal s dětmi a zkoušel. Pan inspektor poslouchal, sledoval děti a když pak si také zaučil, tu jako když vleje do dětí nový život. Tak pronikavě a současně srdečně je ovládal. Děti měly oči na stopkách a poslouchaly s ústy pootevřenými,

hltaly každé slůvko. To se mi nikdy

nepodařilo. Tak jsem poznal ten den, že nový inspektor je nejen rozený 42

Almanach školství okresu mladoboleslavského 1918-1933, Mladá Boleslav 1933, s. 2 6 9 - 2 7 0 .

58

vlastivědář

z rodu vyvolených,

ale i pedagog-umělec.

To snad už

nemusím podotýkat, že děti se těšívaly, kdy zase přijde pan inspektor Sellner. "4S

Karel Sellner byl mnohostranná a zajímavá osobnost s nadčasovými a pokrokovými myšlenkami. Sellnerovy hodnoty tkvěly v jeho lidském přístupu к druhým, v širokém rozhledu a bohatých zkušenostech. Energií a elánem byl pro mnohé vzorem, jeho práce byla mnohokrát oceněna již za jeho života. Mladoboleslavská

veřejnost jej však ocenila

až roku

1968

odhalením pamětní desky na domě v ulici Boženy Němcové, kde s rodinou žil. Také jedna z městských ulic nese Sellnerovo jméno. Jedním

ze

Sellnerových

oblíbených

míst

bylo

Podbezdězí.

Březovice byly místem, kde několik let učil, kde se seznámil se svou manželkou, kam se celý život vracel. Obecní úřad v Březovicích vydal r. 1994 Putování tajemným krajem spisovatele Karla Sellnera. Jde o průvodce krajem od Bezdězu po Kokořín a od Dubé po Mladou Boleslav. Publikace je určena všem zájemcům o poučení a inteligentní zábavu, neboť cesta je zpestřena plněním úkolů, hrami nebo četbou ukázek ze Sellnerových knih, jejichž děj se na daném místě odehrává. Délka trasy je cca 13 km. Za zmínku také stojí tzv. Sellnerovo hradiště, které se nachází severozápadně od Mladé Boleslavi a objevil je Karel Sellner a jeho přítele Eduard Štorch.

43

Podle vyprávění řed.Jos.Gabriela zapsal E.Strnad: První inspekce Sellnerova ve Starých Benátkách.In: Karel Sellner, Okresní pedagogický sbor v Mladé Boleslavi, 1948, s. 30.

59

2.5 Adolf Branald 2.5.1 Životopisný medailon Spisovatel Adolf Branald (vlastním jménem Karel A. Branald) se narodil 4.října 1910 v Praze v rodině herce, divadelního a filmového režiséra Richarda Branalda. V mládí pracoval v bance, u olejářských firem, byl knihkupcem, pianistou, s otcem psal divadelní hry pro ochotníky, později pracoval jako pokladník a výpravčí na dráze, jako tiskový referent a nakladatelský redaktor. Vydal téměř tři desítky knih, z nichž jmenujme alespoň romány Stříbrná paruka

(1947),

Severní nádraží (1949), Lazaretní vlak (1950), Chléb a písně (1952), Král železnic (1959) a další. Postupně stále více směřoval к literatuře faktu a literatuře vzpomínkové. Jednou z jeho posledních knih je Můj přítel Kamil (1997), již věnoval malíři Kamilu Lhotákovi, mj. ilustrátorovi knížky Dědeček

automobil.

Podle Branaldových

románů natočili filmy Alfred Radok a Karel Kachyňa. Adolf Branald je ženatý, má tři děti a šest vnoučat, žije v Praze na Starém Spořilově. Za svou literární tvorbu obdržel četná ocenění. Např.v roce 1965 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec, v roce 1996 získal Cenu PEN klubu za celoživotní dílo. Na veletrhu Svět knihy v r. 2003 obdržel Cenu Miroslava Ivanova za tvorbu literatury faktu. Autor, stále vitální a přímo nabitý energií, tehdy prohlásil: „Říkal jsem si, ze jsem dobrý napsat knihu v 90 letech, a teď jste mi, páni porotci, potvrdili, že jsem ještě duševně zdravý." Branald vždy přicházel s dílem, které nejen reagovalo na dobovou situaci, ale byl zpravidla o „příslovečný" krůček dál, víc se přiblížil realitě života kolem nás i v nás, někdy v podobě umělecké reportáže či beletristického dokumentu.

60

Branald má pozoruhodný smysl pro peripetie času i prostoru, dokázal pomocí drobných a jemných detailů charakterizovat a neobyčejně plasticky zobrazit drobné reálie i čas. Své vzpomínky se cílevědomě snaží prezentovat, resp. je „inscenovat", jako poutavé „živé obrazy", neboť právě tak se mu jako člověku srostlému s divadlem často jeví. Z mnoha pracovních prostředí, jimiž prošel, vytěžil Branald náměty pro své romány. V české literatuře patří к průkopníkům žánru zvaného profesní román, ale v posledních letech, jak už bylo řečeno, píše především knihy vzpomínkové. Jeho energie a vitalita si zaslouží obdiv. Naplňuje tak motto, které mu předal jeho pradědeček: „Nikdy slunce nezašlo, aby opět nevyšlo." 2.5.2 Dědeček automohil 2.5.2.1 Autorův vztah к dílu Dědeček automobil zavede čtenáře do průkopnického světa prvních českých konstruktérů motocyklů a automobilů, přesvědčí o vytrvalosti a odvaze českých závodníků a zručnosti mechaniků, kteří již tehdy (na poč. 20.stol.) vyráběli stroje úspěšně konkurující ostatní automobilistické Evropě. V jednom z rozhovorů pro média Branald řekl, že nejraději odpočívá doma a pak v Kersku, kde se usídlili společně s Bohumilem Hrabalem. Je to příjemné místo nedaleko Poděbrad, nepříliš vzdálené rovněž od Mladé Boleslavi. Branald s přítelem Hrabalem zjevně hovořili o svých nápadech a navzájem se ovlivňovali. Vzpomeňme např. na scénu z Hrabalových Postřižin, kdy je Francin donucen nepříjemnými okolnostmi kroužit po poli a čekat, až mu dojde ve stroji benzín. Podobná situace nastala i v Branaldově knížce, kdy se řidiči vozu značky Laurin & Klement také cosi zaseklo. „Mávají. Asi máte 61

zastavit." „Nejde to." „Jak to?" Pan Projsa zacloumal pákou brzdy. Chtěl tím naznačit, kde je chyba. „Zaseklo se lanko." ... „Lip teď než potom," vysvětloval pan Projsa. ... „Co budeme dělat?" „Nic. Nemůžu zabrzdit ...Já tady musím zůstat, nez dojde benzín. "44 Pokud jde o inspiraci a podnět к napsání Dědečka, přicházejí v úvahu dvě hypotézy. Jistě ani Branald není mezi muži výjimkou v obdivu к automobilismu. Navíc jedno z jeho mnoha povolání bylo u benzínové pumpy, kudy denně projela spousta rozmanitých vozů. Vůně benzínu a „přehlídka" vozů byly možná příčinou, že se nadaný spisovatel rozhodl psát o začátcích automobilismu v Mladé Boleslavi. Navíc byl autor v době, kdy doznívala éra začátků automobilismu a letectví, v nejlepších letech. Již zmiňovaný Kamil Lhoták, Branaldův přítel z dětství, tuto éru zachytil např. v obrazech krajin se starými automobily, sidecary a balóny na obloze. 2.5.2.2 Místo děje „ Vlak od Nymburka měl zpoždění. Přijel do Mladé Boleslavi až v osm hodin. Z posledního

vozu vyběhl Frantík..."45

První věty nás

přivádějí do Mladé Boleslavi. Seznamujeme se s důležitou postavou Frantíkem Projsou -která děj stmeluje. Boleslav jako kolébku českého automobilismu poznáváme podrobně, z různých zorných úhlů. V první řadě poznáváme továrnu. Branald velmi působivě popisuje dění v tovární hale, zvuky doprovázející práci, pracovní atmosféru. „Mladá továrna roste do síly a do krásy. Vozíky s odlitky rachotí po dlažbě и strojovny skládají uhlíři uhlí. Za velkými okny s mdlým anebo jen obyčejným, ale zaprášeným

sklem je vidět obrysy dělníků. Stíny rukou

se splétají se stínem stroje a všechny vypadají jako rozvětvený strom, 44 45

Branald, A.: Dědeček automobil. Albatros, Praha 1995, s. 312. Branald, A.: Dědeček automobil. Albatros, Praha 1995, s. 8.

62

do kterého se obořil vítr. A celá dílna také tak zpívá a sténá a praská a skučí jako strom ve vichřici. Jenom hlupák by nepochopil, že z téhle písničky nejde strach, ale radost. "4ň S odstupem času se změnil i vzhled továrny. „ Vysoké komíny, několikapatrové budovy, karosárny, montážní haly, chemické laboratoře, soustružny, brzdící stanice motorů, hala obráběcích automatů, zkrátka celé veliké tovární město. Kolem stojí zeď, ve zdi několik bran. "4? Mile a poutavě je vylíčeno dění v krámku Václava Klementa, kde se půvabně a neočekávaně stýká literatura s technikou. Je proto hojně navštěvován

mladou

generací,

která

debatuje

o

zcela

jiných

„problémech" než generace jejich otců v hospodě Zelený strom. „»Copak je nového, Václave?« »Svatopluk Čech napsal nové básně: Písně otroka. Dunlop dal do prodeje pneumatiku. Objednal jsem tucet pneumatik a dva tucty písní. Kdo má zájem?« Všichni. Byli mladí, pokrokoví a milovali všechno bouřlivé a nové. Proto chodili ke Klementovi pro Havlíčka, pro Nerudu, pro Machara, a také pro převodové řetězy značky Simpson, pro acetylénové svítilny, pro velocipedy značky Seidl a Neumann."

48

Boleslav a okolí nejsou jedinými dějišti Branaldova vyprávění. Příběh se odehrává postupně v celé řadě evropských zemí a měst. Ocitáme se v Anglii, v Paříži, absolvujeme s českými automobilisty takové prestižní závody, jakými byly např. alpská jízda Rakouskem nebo závod ve francouzském Dourdanu.

46 47 48

Branald, A.: Dědeček automobil. Albatros, Praha 1995, s. 13. Branald, A.: Dědeček automobil. Albatros, Praha 1995, s. 2 7 3 Branald, A.: Dědeček automobil. Albatros, Praha 1995, s. 25.

63

2.5.2.3 Čas Branaldův příběh je velice dynamický. Jeho začátek spadá do konce 19.století, kam klademe počátky automobilového průmyslu v Mladé Boleslavi. Jsme svědky zrodu zdejšího průmyslového podniku. „Krámek se vyprázdnil. Litovali Klementa, šuškali si o něm, Klement byl zkrátka blázen. Nechal je šuškat. Najal si s turnovským Laurinem dílnu na okraji města...

V dřevěném přístavku

mechanikem vrněla si

dvoukoňová parní „centrála". Stroje byly tři a dělníků pět. A z té dílny vyjel jednoho dne roku 1895 mechanik Laurin na prvním českém

kole

...Klement poslal pro „dobrovického kozla", pokřtili velocipéd pivem a dali mu jméno SLAVÍ A."49

Roku 1903 vstupuje „na scénu" už

zmíněný Frantík Projsa. Když roku 1898 vyjel z kopřivnické vozovky dědeček českých automobilů, automobil Präsident, byla to pro mladoboleslavské techniky a dělníky výzva. Reagovali na ni podle očekávání. „Jednoho dne - psal se rok 1905 - stál na dvoře továrny lehký čtyřkolový automobil. Otevřený, s dvouválcovým motorem tvaru V, chlazený vodou, pouhých osm koňských sil- ale na tehdejší dobu velice levný. Tři a půl tisíce korun. Tomu vozu se říkalo voatyreta50 a byl to vlastně první český lidový automobil. "51 Postupně rostou nároky na vozy. Musí být rychlé, ale i spolehlivé a bezpečné, musí být schopné konkurovat výrobkům z jiných továren. Zda a jak jsou tyto požadavky realizovány, ukazují závody, na nichž se vozy, jejich řidiči, ale i konstruktéři a technici pravidelně potkávají a měří své síly. Příběh se postupně posouvá až do druhé poloviny 20. století. „Tak jako před padesáti lety, i dnes přijíždějí do Mladé Boleslavi každé ráno vlaky. Přijíždí jich ovšem mnohem víc a nevyběhne z nich jeden 49

rozcuchaný

Branald, A.: Dědeček automobil. Albatros, Praha 1995, s. 27. Autor chtěl zřejmě čtenáři četbu ulehčit, a proto název prvního automobilu „voituretta" v románu užívá jej ve fonetickém přepisu „voatyreta", čímž jej počeštil. 51 Branald, A.: Dědeček automobil. Albatros, Praha 1995, s. 101 50

64

opozdilec, ale vystoupí z nich stovky dělníků - pracujících v továrně, která se rozrostla do výšky i do šířky."52 2.5.2.4 Postavy Postavy příběhu jsou skutečné, opravdu žily, proto jsou pro čtenáře přitažlivé a jejich činy věrohodné. Postava Františka Projsy tu vystupuje ve třech podobách. Když přišel do Boleslavi za prací, „nebyl to žádný zelený čápek, bylo mu třiadvacet roků, viděl kousek světa a šel vandrem až do Rakous."

Spolu

s automobily se vyvíjel a měnil až do věku starého muže, jehož nadšení pro vozy neopustilo. "Má prostý šat, jaký nosí penzisté, šedé vlasy, čepici, ale drží se po vojensku zpříma." (Postavu Projsy ztělesnil ve filmu Luděk Munzar, pro něhož bylo setkání se skutečným Projsou zážitkem.) Významnými

postavami jsou

zakladatelé

továrny

Václav

Klement a Václav Laurin. Václav Klement zaměstnancům vytváří příjemné pracovní podmínky, hlásá pokrok a stará se o chod firmy. Mechanika Laurin dohlíží na vývoj a konstrukci. Branald ve své knize neopomenul ani postavy konstruktéra a závodníků. Závodník František Toman se stal hrdinou při francouzském závodě nejen pro Branalda. Tamní noviny událost zachytily takto: „ Pařížští žurnalisté objevili, že ztratil čepici. Bylo to velmi směšné, ale pak se čepice objevila na místě, kde by ji býval nikdo nečekal. Ubohému hochovi se zlomilo totiž při pádu sedlo. I ovinul svou čapku kolem sedlového ostrého háku a na této strašlivé sedačce projel poslední kola v průměrném tempu osmdesáti

kilometrů.

Skromný tento hrdinský člověk si nepostěžoval a neupozornil nikoho

52

Branald, A.: Dědeček automobil. Albatros, Praha 1995, s. 273.

65

na tento hrdinský kousek."

5?

Jeho kolegou byl v té době proslulý

závodník Václav Vondřich. Dále se čtenář seznamuje se světoznámými firmami a jejich majiteli, např. s bratry Wernery nebo zakladatelem firmy Renault. Mezi závodníky poznáváme také sympatického hraběte Alexandra Kolovrata. Ten byl pro svou rodinu černou ovcí. „Ale mladý Kolovrat si z toho nic nedělal, dával přednost dílně před rodinou a Mladé Boleslavi před Prahou a Vídní. Když měli vyrazit na horské závody, vzpomněl si na Frantíka Projsu, který se tenkrát na Sommeringu vyznamenal. A to ještě Kolovrat nevěděl, jak skvěle umí Frantík natáčet!

V té době se musely vozy natáčet ručně,

klikou.

...Frantík nahodil motor na jediné trhnutí a ten kumšt mu Honda Plíšek nesmírně záviděl. Nakonec jeli oba, Frantík s Kolovratem a Honda s inženýrem

Hieronimusem,

výborným

jezdcem

a ještě

lepším

konstruktérem. "~u Inženýr Hieronimus byl „hubený, šlachovitý chlapík, klidný a nehovorný

zato jeho schopnosti byly nedocenitelné.

Neopomenutelnou postavou je kníže Thurn-Taxis 55 . Rod Taxisů měl v mladoboleslavském kraji pevné postavení, není tedy divu, že Branald knížeti věnoval několik řádků. V humorné situaci s rozbitým kolem projeví kníže své znalosti cizích jazyků, „...začal Sastaftakruci pucimordygól

balamtáresakrament

křičet:

sastafta! Já už jsem

knížeti rozuměl; vždycky, když byl rozčilen, mluvil německy, maďarsky, italsky a česky najednou. Jak řekl sastafta, tak už jsem věděl, že chce zastavit. "56 Jednou z předností Branaldovy knihy je výstižné pojetí české povahy. Je zajímavé pozorovat vývoj nebo naopak stagnaci českého člověka. Českou houževnatost a bojovnost vystihl autor na počátku 53 54 55

56

Branald, A.: Dědeček automobil. Albatros, Praha 1995, s. 74. Branald, A.: Dědeček automobil. Albatros, Praha 1995, s. 128. Předek knížete, který vystupuje v románu, podporoval venkovany a především české smýšlení. D o d n e s nese rodový znak dobrovický cukrovar T T D . Jelikož knížecí rod byl vždy úzce spjat s mladoboleslavským děním, Branald, A.: Dědeček automobil. Albatros, Praha 1995, s. 115.

66

století, kdy Klement přivezl do Boleslavi francouzskou motocykletu. „Vyrobíme lepší!" prohlásil po dnech pozorování

Laurin.

Vyrobíme lepší," souhlasili dělníci a štáb se přestěhoval

„Ovšem. na silnici.

Pozorovali, jak se vrtošivá motocykleta chová v terénu. Zapisovali vady a umiňovali si, ze česká motocykleta bude nejlepší na celém světě. Takové byly jejich sny. "5? Avšak česká povaha se ukázala i z druhé strany.

Když

Klement

představoval

český

výrobek

prostředí, „nadšenci volali: »Báječné! Nádherné!

v domácím

Pokrok!«

Potom

Klement zastavil a vybídl přítomné muže, aby si také jedno kolo zkusili, že to nic není a že je naučí jezdit. Jeden po druhém se ztráceli od bariéry a za chvíli byl Klement sám ...Vrátil se poražen do Mladé Boleslavi. Zuřil. »Jsme sto let za opicemi! Když to nejde v Čechách, pojedu do ciziny.«"58 Francie byla pro český motorismus zvlášť důležitá, poněvadž právě tady se proslavil český vůz. Pierre Giffard (dosud neporazitelný francouzský vítěz) se Čechům poklonil, ale svým proslovem jim prospěl daleko více. „Na jeho pokyn povšimli

si vítězného

stroje

konstruktéři celé Evropy. Scheffteldští mechanici, lipští obchodníci a italští závodníci z Milána hledali prstem na mapě Mladou Boleslav. Čechy. Bohemia. Böhmen. Bohéme. Poprvé slyší to jméno a už je nezapomenou. Boleslav je

Od té chvíle budou je slyšet ještě mnohokrát. zahrnuta

telegramy,

dopisy,

lístky, samá

Mladá

blahopřání

z domova i ciziny. Kolínský Kmoch, známý český muzikant, je nadšen Vondřichem a napíše kvapík Na motoru. Ten kvapík hrají hned všechny kapely, a když přijde Vondřich o posvícení

do hospody, vítají ho

Kmochovou skladbou. Neznámý lidový básník složí na

57 58

Branald, A.: Dědeček automobil. Albatros, Praha 1995, s. 43. Branald, A.: Dědeček automobil. Albatros, Praha 1995, s. 47.

67

dourdanského

hrdinu oslavnou báseň - tak jako před dávnými lety skládali pěvci básně na zabíječe divokých kanců a na vítěze nad Tatary. "59 Pro Mladou Boleslav to znamenalo mnoho, hlavním tématem na Mladoboleslavsku se stal automobilismus. „Zkrátka a dobře, po celém Mladoboleslavsku

se

přestalo mluvit o počasí, o krádežích

slepic, o cenách ovsa, o křtinách a svatbách a začalo se náruživě besedovat o karburátorech, o svíčkách, o kardanech a hruškách. "60 Za vítězstvím stojí lidské úsilí, hodiny práce a obětavost, a to si zaslouží přinejmenším obdiv. V tom se doba nezměnila - společnost nevidí vítězství lidí, ale vítězství značky. Branald tuto nadčasovou myšlenku pronesl ústy svých postav. „Nemysli, Frantíku, mě taky mrzí, Že všude je jenom řeč o značce. Noviny chválí značku, na výstavě dostane metál značka, na závodech vyhraje věnec značka - ale nikdo se nedoví o Pulchartovi, Cihlářovi, Projsovi a Štanderovi, kteří tu káru šroubek ke šroubku stavěli, šolíchali, montovali, zkoušeli a zajížděli - a nakonec ji poplácali po haubně a řekli: Plav do světa a drž se, česká mašino!"61 2.5.3 Mladá Boleslav na průkopníky automobilismu nezapomíná Branaldův pohled na Mladou Boleslav na přelomu 19. a 20. století je zaměřen profesně (automobilisitcky). I dnes nám tyto slavné doby připomíná

tovární

komplex

firmy

Škoda

Auto,

jejímž

předchůdcem byla firma Laurin & Klement. Závod z nej starších prostor vybudoval muzeum а к poctě inženýra Otta Hieronima po něm pojmenoval dva reprezentační sály.

59 60 61

Branald, A.: Dědeček automobil. Albatros, Praha 1995, s. 98. Branald, A.: Dědeček automobil. Albatros, Praha 1995, s. 103-104. Branald, A.: Dědeček automobil. Albatros, Praha 1995, s. 144.

68

V roce 2005 uplynulo sto let od chvíle, kdy pánové Václav Laurin a Václav Klement vyrobili první automobil. Položili základ ke zcela nové perspektivě města, kterému se později začalo říkat město automobilů. Při této příležitosti byly slavnostně odhaleny sochy Laurina a Klementa na prostranství před muzeem a zároveň byla vydána kniha Mladá Boleslav- Továrna ve městě - město v továrně, jejímiž autory jsou

místní

historik

Karel

Herčík

a

příznivec

a

obdivovatel

automobilismu Jan Králík. Ještě dříve pojmenovalo město podle svých významných občanů dvě ulice, které vedou podél závodu. Branaldovo autentičnost charakteristiky

vyprávění

působí

podtrhují

detailní

popisy

postav,

mistrné

a

značně míst,

nenásilné

autenticky

vnější

i

-

vnitřní

propojení fikce

se

skutečností. Román oslovil i režiséra A.Radoka, který jej zfilmoval. „Na počest průkopníkům a značce konala se premiéra filmu v Mladé Boleslavi. "62 Kořeny autorova vztahu к Mladé Boleslavi sice neznáme, můžeme však podle knihy usuzovat alespoň na jeho vztah к automobilismu. Jak je patrno, Branald má velký zájem nejen o stroje, ale hlavně o lidi, kteří je vyrobili, propagovali, věnovali jim celý život. Dědečkem automobilem zmapoval vývoj našeho

automobilového

průmyslu, především počátky a rozvoj výrobního závodu v Mladé Boleslavi od skromných začátků až ke zrodu dnešního koncernu. Jeho Dědeček automobil má ojedinělostí tématu v české literatuře trvalé místo a je svým obsahem i formou nezastupitelný.

62

Branald, A.: Dědeček automobil. Albatros, Praha 1995, s. 316.

69

ZÁVĚR Cílem mé práce bylo vytvořit obraz Mladé Boleslavi jako města, které má své literární kořeny již v dávných dobách, i když je dnes známé především jako město automobilů. Jeho kulturní a literární tradice jsem shrnula na samém začátku této práce a z nich jsem vycházela v dalších kapitolách. Vydala jsem se po stopách literatury a některých jejích osobností v Mladé Boleslavi i za jejími hranicemi. Rámec literárního obrazu Boleslavi tvoří rodák Alois Vojtěch Šmilovský svými povídkami, student mladoboleslavského gymnázia Ferdinand Schulz a jeho vzpomínková kniha Latinská babička, dále školní inspektor Karel Sellner a jeho po mnoha stranách přínosná literární a kulturní činnost, a v neposlední řadě Adolf Branald, který sice není s Boleslavi autobiograficky spjat, zato jeho dílo Dědeček automobil ano. Dospěla jsem к závěru, že lze na město Mladou Boleslav nahlížet z různých pohledů. Pro rodáka je Boleslav rodištěm, na něhož má spoustu citových vzpomínek. Jinak se к městu vrací student, který viděl Boleslav ještě dětskýma očima. Příchozího pedagoga Boleslav se svým okolím inspirovala к zachycení tajemné historie a tradic. Avšak Mladá Boleslav lákala svým automobilovým průmyslem i spisovatele, jehož osobnost se s městem životopisně nepojí. Mladá Boleslav si cení svých literárních tradic a osobností dodnes. Proto především jim prokazuje svou úctu a dík různými způsoby, jako jsou např. staré i nové pomníky či vzpomínkové akce. К svému rodnému městu mám velmi vřelý vztah a tato diplomová práce mi přispěla ještě к rozšíření literárně-historických obzorů. Proto hodlám ve svém zájmu o toto téma nadále pokračovat.

70

PRAMENY A LITERATURA Prameny:

1) Archivní fondy a sbírky: Literární archiv PNP ve Starých Hradech: Osobní fond Karla Sellnera, literární pozůstalost Okresní muzeum v Mladé Boleslavi: Osobní fond A.V.Šmilovského

2) Noviny a časopisy: Bezděz roč. 1. Boleslavan roč. 1.-8. Boleslavan - příloha - Boleslavan mládeži roč. l . - l l . Česká včela roč.5. Jizeran 4., 7., 22. Náš kraj roč.5. Od Ještěda к Troskám 1., 2. Rodný kraj roč.l. Stráž Pojizeří roč.l. Život Budovcovy župy 1964

3) Tištěné prameny: Mladá Boleslav-10 NEJ, Senohrábek, J., Informační středisko Mladá Boleslav, 2004 Mladá Boleslav - pohledy & staletí. Beneš, L. a Městecká, S„ Okresní muzeu, Mladá Boleslav 2000 Mladoboleslavské ulice, Jonášová, В., Mladá Boleslav 2004. Sellnerovou stezkou, Vastivědný sborník. Čistá 2001 Putování tajemným krajem spisovatele Karla Sellnera, Březovice 1994 Svátky a slavnosti našeho lidu, Sellner, K., Mladá Boleslav 1929

3) Sborníky: Almanach gymnázia Mladá Boleslav 1688-1988 Almanach školství okresu mladoboleslavského 1918-1933, Mladá Boleslav 1933 Mladá Boleslav od minulosti к dnešku Zpravodaj Budovcovy župy roč. 10. 250 let gymnasia v Mladé Boleslavi. Mladá Boleslav 1938.

71

Použitá literatura: Beneš, L. - Senohrábek, J.: Hudební místopis. Informační středisko Mladá Boleslav, Mladá Boleslav 2004. Beneš, L. a Městecká, S.: Mladá Boleslav - pohledy&století. vydalo město Ml.Boleslav a Okresní muzeu, 2000. Bílek, K. - Bílková, E.: Karel Sellner. In: Literární pozůstalost PNP, Praha 1988. Branald, A.: Dědeček automobil. Albatros, Praha 1995. Červená, H.: Ferdinand Schulz. In: Boleslavské osobnosti, Knihovna města Mladá Boleslav, Mladá Boleslav2005. Frabša, F.: Mladoboleslavští spisovatelé, kulturní a veřejní pracovníci. Mladá Boleslav 1938. Hrady a tvrze na Mladoboleslavsku. Fišera, Z., Mladá Boleslav 2002. Gregor, VI.: Dějiny české a slovenské hudby pro posluchače pedagogických fakult. Pedagogická fakulta v Ostravě 1972, s. 18. Herčík, K.: Alois Vojtěch Šmilovský. In: Zpravodaj Budovcovy župy, roč.10., 1974, č.4, s. 2-3. Herčík, K.: Čtení o Mladé Boleslavi. Kompakt, Nové Město 2004. Hrabák, J. - Jeřábek, D. - Tichá, Z.: Průvodce po dějinách české literatury. Orbis, Praha 1976. Jakubec, J.: O spisovné řeči A.Šmilovského. In: Listy filologické 52, 1925, s.128-165, s.249-291. Jíra,F.: Karel Sellner, jeho osobnost a dílo. In: Karel Sellner, Okresní pedagogický sbor v Mladé Boleslavi., 1948, s. 8. Kam per,Z.: Letmý pohled do minulosti. In: Almanach školství okresu mladoboleslavského 1918-1933, Mladá Boleslav 1933, 8-12. Kolektiv autorů: Karel Sellner. Okresní pedagogický sbor v Mladé Boleslavi 1948. Kolektiv autorů: Literární Mladá Boleslav. Mladá Boleslav 1974. Kolektiv autorů: Mladoboleslavsko v proměnách času. Libri, Praha 1997. Kolektiv autorů: Panorama české literatury. Olomouc 1994. Kolektiv autorů: Slovník českých spisovatelů. Čs. Spisovatel, Praha 1964. Lehár, J. - Stich, A. - Janáčková, J. - Holý, J.: Česká literatura od počátku к dnešku. NLN, Praha 1998. Novák, A.: Přehledné dějiny literatury. Brno 1998.

72

v

Novák, J.: O životě a literární činnosti A.V.Šmilovského. In: Výroční zpráva c.k. Státní školy střední v Litomyšli, 1885, s. 9. Pospíšil, O. - Suk, V.F.: Dětská literatura. SN, Praha 1924. Pražák, A.: Alois Vojtěch Šmilovský. Praha 1911. Sellner, K.: Kdo byl Karel Sellner. Místní noviny Podbezdězí, 1995. Sellner, K.: Lužice a česká emigrace. Společnost přátel Lužice v Mladé Boleslavi. Mladá Boleslav 1935. Sellner, K.: Můj program. In: Almanach školství okresu mladoboleslavského 1918-1933, Mladá Boleslav 1933, s. 369-376. Sellner, K.: Podolec. Několik kapitol z dějin Mladé Boleslavě. Mladá Boleslav 1926. Sellner, K.: Pohádky májových večerů. Praha 1925. Sellner, K.: Poslední. Vimperk 1998. Sellner, K.: Rok na vsi. Obec Baráčníků podolečkách, Mladá Boleslav 1927. Sellner, K.: Touha učitelů po vyšším vzdělání. In: Almanach školství okresu mladoboleslavského 1918-1933, Mladá Boleslav 1933, s.343-348. Schulz, F.: Latinská babička. Praha 1941. Strejček, F.: Boleslavan. In: Boleslavan 1, 1926-1927, č.l, s. 2-5. Strejček, F.: Jak se probouzela Mladá Boleslav. Mladá Boleslav 1929. Strnad, E.: Boleslavsko. Mladá Boleslav 1947. Šmilovský, A.V.: Náš dědeček. In: První řada Rozptýlených kapitol s úvodními poznámkami F.Strejčka, Praha 1936. Šmilovský, A.V.: Páter Antonín. In: Ze spisů výpravných, svazek 8. Šmilovský, A.V.: Pan kontribuční. In: Ze spisů výpravných, svazek 8. Šmilovský, A.V.: Rektor Rehek. In:Druhá řada Rozptýlených kapitol. Osvětová beseda v Mladé Boleslavi, Mladá Boleslav 1947. Šmilovský, A.V.: Soubor spisů. (Borský a Šulc) Sv. X, s. 157. Šmilovský, A.V.: Spisy výpravné, úhrnné vydání, svazek VIII. Praha 1899. Šťastný, R.: Čeští spisovatelé deseti století. SPN, Praha 1974. Trtílek, V.: Mladá Boleslav od minulosti к dnešku. Mladá Boleslav 1986. Úmrtí, Jizeran, 1883, č.50, s. 2. Vojáček, J.: Vzpomínky na představené - s tou nejkrásnější na konec. In: Karel Sellner, Okresní pedagogický sbor v Mladé Boleslavi, 1948, s. 33. Žofková, L.: Život pro posilu i příklad. In: Karel Sellner, Okresní pedagogický sbor v Mladé Boleslavi., 1948, s. 6.

73

RESUMÉ Mladá Boleslav je město s dlouhodobou a bohatou kulturní tradicí, s nímž byla spjata řada literárně činných osobností. S jednotou bratrskou je spojeno jméno Mikuláše Klaudiána a jeho slavná bratrská v

tiskárna. Alois Vojtěch Šmilovský byl boleslavským rodákem, který své rodiště zobrazil v některých povídkách. Ferdinand Schulz prožil v Mladé Boleslavi dva roky studia na gymnáziu. Pobyt jej později inspiroval к próze Latinská babička. Na počátku 20.století přišel do Mladé Boleslavi Karel Sellner, jehož mnohostranná činnost obohatila město v mnoha oblastech. . Spisovatele Adolfa Branalda poutá к městu zájem o automobilismus, jehož začátky zachytil v knížce Dědeček automobil.

Mladá Boleslav is a town with long and rich cultural tradition, which has been linked with lots of literary active personalities. The name Mikuláš Klaudián and his famous Brethern's print shop are connected with Brethern Unity. The writer Alois Vojtěch Šmilovský, born in Mladá Boleslav, reminded his birthplace especially in his short stories. The writer Ferdinand Schulz stayed for two years in Mladá Boleslav as a student and described them in his book called Latinská babička. At the beginning of 20th century writer Karel Sellner came to Mladá Boleslav and his further educational activities of a school inspektor, homeland

sciontist and writer enriched the life of Mladá

Boleslav community. Writer Adolf Branald was known famous for his automobile love for town, and he devoted his book Dědeček automobil to the start of motor sport and car industry.

74

KLICOVA SLOVA Mladá Boleslav Mikuláš Klaudián v

Alois Vojtěch Šmilovský Ferdinand Schulz Latinská babička Karel Sellner Adolf Branald Dědeček automobil

SEZNAM OBRAZOVÝCH A TEXTOVÝCH PŘÍLOH Obrazové přílohy:

Úvodní městský znak města Mladá Boleslav (Mladá Boleslav od minulosti к dnešku; kolektiv autorů, Mladá Boleslav 1974) I.

Mladá Boleslav v roce 1602, dřevořez podle kresby Jana Willenberga. (Beneš, L. a kol.: Mladoboleslavsko v proměnách času,., Libri 1997, s. 84.)

II.a)

Mladoboleslavský hrad r. 1907 (Beneš, L. a Městecká, S.: Mladá Boleslav pohledy&století, vydalo město Ml.Boleslav a Okresní muzeu, 2000, s. 22.)

II.b)

Mladoboleslavský hrad, současnost (Beneš, L. a Městecká, S.: Mladá Boleslav-pohledy&století, město Ml.Boleslav a Okresní muzeu, 2000, s.23.)

III.a)

Staroměstské náměstí se starou radnicí (Beneš, L. a Městecká, S.: Mladá Boleslav-pohledy&století, město Ml.Boleslav a Okresní muzeu, 2000, s.28.)

III.b)

Staroměstské náměstí, současnost (Senohrábek, J.: Mladá Boleslav-10 NEJ. Informační středisko Mladá Boleslav, 2004.)

IV.a)

Michalovice s věží zvanou Putna, r.1920 (Beneš, L. a Městecká, S.: Mladá Boleslav - pohledy&století, vydalo město Ml.Boleslav a Okresní muzeu, 2000, s. 164.)

IV.b)

Michalovice, současnost (Fišera, Z.: Hrady a tvrze na Mladoboleslavsku. Mladá Boleslav 2002, s.123.)

V.

Palác Templ (Senohrábek, J.: Mladá Boleslav-10 NEJ. Informační středisko Mladá Boleslav, 2004.)

VI.

Gymnázium Dr.Josefa Pekaře (Beneš, L. a Senohrábek, J.: Hudební místopis Mladoboleslavska. Informační středisko MB, 2004, s. 4.)

VII.

Městské divadlo v Mladé Boleslavi (Beneš, L. a Senohrábek, J.: Hudební místopis Mladoboleslavska. Informační středisko MB, 2004, s. 4.)

VIII.a) Poutní místo Boží Voda, r. 1898 (Beneš, L. a Městecká, S.: Mladá Boleslav -pohledy&století, vydalo město Ml.Boleslav a Okresní muzeu, 2000, s.158.) VIII.b) Poutní místo Boží Voda, současnost (Beneš, L. a Městecká, S.: Mladá Boleslav-pohledy&století,město Ml.Boleslav a Okresní muzeu,2000,s,158.) IX.

Švédské šance na Chlumu (Fišera, Z.: Hrady a tvrze na Mladoboleslavsku. Mladá Boleslav 2002, s.120.)

X.

Most přes Klenici, konec 19. stol. (Beneš, L. a Městecká, S.:Mladá Boleslav

76

-pohledy&století,město Ml.Boleslav a Okresní muzeu,2000,s.l54.) XI.

Bratrská tiskárna Mikuláše Klaudiána (Herčík, K.: Čtení o Mladé Boleslavi. KOMPAKT 2004, s. 91.)

XII.

Klaudiánova mapa Čech z r.1580 (Herčík, K.: Čtení o Mladé Boleslavi. KOMPAKT 2004, s. 91.)

XIII.

Kateřina Militká (Herčík, K.: Čtení o Mladé Boleslavi. KOMPAKT 2004, s. 197.)

XIV.

Vazba Knihy chval božích (Beneš, L. a kol.: Mladoboleslavsko v proměnách času, Libri 1997, s. 83.)

XV.

Iluminovaný list (Beneš, L. a kol.: Mladoboleslavsko v proměnách času, Libri 1997, s. 83.)

XVI.

Symbol Jednoty bratrské - Beránek boží, iluminace z kancionálu Knihy chval božích z roku 1572 (Beneš, L. a kol.: Mladoboleslavsko v proměnách času, Libri 1997, s. 79.)

XVII.

Muzeum ve Sboru českých bratří na konci 19.stol. (Okresní archiv v Mladé Boleslavi)

XVIII. Sbor českých bratří, současnost (Beneš, L. a Senohrábek, J.: Hudební místopis Mladoboleslavska. Informační středisko MB, 2004, s. 3.) XIX.

Klaudiánova ulice, r. 1910 (Beneš, L. a Městecká, S.: Mladá Boleslav pohledy&století, vydalo město Ml.Boleslav a Okresní muzeu, 2000, s.106.)

XX.

Klášter Na Karmeli, r. 1920 (Okresní archiv v Mladé Boleslavi)

XXI.

Komplex budov piaristického kláštera (Okresní archiv v Mladé Boleslavi)

XXII.

Čeští vlastenci ve vinárně U Novotných na Starém městě (Herčík, K.: Čtení o Mladé Boleslavi. KOMPAKT 2004, s. 19.)

XXIII.a) Hotel U Zlatého věnce r, 1908 (Beneš, L. a Městecká, S.:Mladá Boleslav -pohledy&století,město Ml.Boleslav a Okresní muzeu,2000,s.32.) XXIII.b) Hotel Věnec - bývalý hotel U Zlatého věnce (Beneš, L. a Městecká, S.:Mladá Boleslav -pohledy&století,město Ml.Boleslav a Okresní muzeu, 2000, s.33.) XXIV.

Ferdinand Schulz (Červená, H.: Osobnosti Mladoboleslavska. 2005)

XXV.

Hrob Anny Drobné, latinské babičky (kolektiv autorů: Mladá Boleslav od minulosti к dnešku, 1974, s.205.)

XXVI.

Alois Vojtěch Šmilovský. (Osobní fond A.V.Šmilovského, Okresní muzeum v Mladé Boleslavi)

77

XXVII.

Fotografie rodného domu Šmilovského v Železné ulici č.p. 64. (Okresní archiv v Mladé Boleslavi

XXVIII.

Pamětní deska Šmilovského na jeho rodném domě (Okresní archiv v Mladé Boleslavi)

XXIX.

Fotografie pomníku Šmilovského ve Šmilovského ulici v Mladé Boleslavi. (Foto: Z.Kuhnová)

XXX.

Karel Sellner (Okresní archiv v Mladé Boleslavi)

XXXI.

Pamětní deska na úmrtním domě v Mladé Boleslavi (Foto: Z.Kuhnová)

XXXII.

Sellnerova vlastní ilustrace z Albánie (Sellner, K : Pohádky májových Večerů, s. 144.)

XXXIII.

Adolf Branald ve své pracovně (Knihovnička Radia Praha)

XXXIV.

Kamil Lhoták (http://images.google.cz/images?q=Kamil%20Lhot%C3 %Alk&sourceid=mozilla-search)

XXXV. XXXVI.

Václav Laurin a Václav Klement, zakladatelé továrny v MB Dílna v domě na Hejtmánce, 1896 (Trtílek, V.: Mladá Boleslav od minulosti к dnešku. Mladá Boleslav 1986, s. 294.)

XXXVII.

Firma Laurin & Klement, 1905 (Trtílek, V.: Mladá Boleslav od minulosti к dnešku. Mladá Boleslav 1986, s. 294.)

XXXVIII.

Závodníci V. Vondřich, F. Toman, N. Podsedníček (Trtílek, V.: Mladá Boleslav od minulosti к dnešku. Mladá Boleslav 1986, s. 298.)

XXXIX.

Alexandr Kolovrat (Trtílek, V.: Mladá Boleslav od minulosti к dnešku. Mladá Boleslav 1986.)

XXXX.

Sousoší zakladatelů mladoboleslavské automobilky (Foto: Z.Kuhnová)

XXXXI.

Portrét Františka Plačka, 1838 (Okresní archiv v Mladé Boleslavi)

XXXXII.

Karel Alois Vinařický (Beneš, L. a kol.: Mladoboleslavsko v proměnách času, Libri 1997, s. 110.)

XXXXIII.

Vincenc Zahradník (Beneš, L. a kol.: Mladoboleslavsko v proměnách času, Libri 1997, s. 108.)

XXXXIV.

Tiskař Josef Zvikl (Okresní archiv v Mladé Boleslavi)

XXXXV.

Antonín Macek (Okresní archiv v Mladé Boleslavi)

XXXXVI.

Hrabě Rudolf Thurn-Taxis (Beneš, L. a kol.: Mladoboleslavsko v proměnách času, Libri 1997, s. 116.)

XXXXVII. Ferdinand Strejček (Okresní archiv v Mladé Boleslavi)

78

I.Mladá Boleslav v roce 1602, dřevořez podle kresby Jana Willenberga

Il.a) Mladoboleslavský hrad r. 1907

ILb) Mladoboleslavský hrad, současnost

III.a) Staroměstské náměstí se starou radnicí, 1907

Ill.b) Staroměstské náměstí dnes

Hrad Mlcbalovico u Mludó Boloulevi

IV.a) Michalovice s věží zvanou Putna, r.1920

79

IV.b) Michalovice , současnost

V. Palác Templ

VI. Gymnázium Dr. Josefa Pekaře VII. Městské divadlo v MB

VIII.a) Poutní místo Boží Voda, r. 1898

VlII.b) Poutní místo Boží Voda, současnost

IX. Švédské šance na Chlumu

X. Most přes Klenici, konec 19.století

ыи> ь МЯ10

V

ЭТLtaii

íSúfcata

KJ.m.nl, knthliupMtvI Mild« Т

80

»0I.I1.TI.

VMtil na Xttnwí.

ШШШЁ

XI. Bratrská tiskárna

XII. Klaudiánova mapa Čech, r.1580

ftüife» Íf imrtT/Mn*l)i: <j rd

£>

XIII. Kateřina Militká

XIV.Vazba Knihy chval božích

XVI. Symbol jednoty bratrské - Beránek boží

81

XV. Iluminovaný list

XVII. Muzeum ve Sboru českých bratři v 19.stol.

XIX. Klaudiánova ulice, r.1910

XX. Klášter Na Karmeli, r.1927

XXI. Komplex budov piaristického kláštera

XXII. Boleslavští vlastenci ve vinárně

Ml.idá Bolotlev. suromíinkt n»»Hi

XXIII.a) Hotel U Zlatého věnce, r. 1908

XXIII.b) Věnec - kdysi U Zlatého věnce

XXIV. Ferdinand Schulz

XXV. Hrob Anny Drobné (Latinské babičky)

Vtomtoímí 'sjjismtsi

^NARODIL SE 5

ДШЗ f . ,

ŠMILOVSKY

F.80GER XXVI. Alois Vojtěch Šmilovský

ML.BOLESLAV.

XXVIII. Pamětní deska na rodném domě Šmilovského

83

XXIX. Pomník Šmilovského ve Šmilovského ulici v Mladé Boleslavi.

XXXII. Sellnerova vlastní ilustrace z období v Albánii

84

XXV. Václav Laurin, Václav Klement

XXXVI. Dílna v domě naHejtmánce, 1896

XXXVII. Laurin & Klement, 1905

XXXX. Sousoší věnované zakladatelům automobilky

XXXVIII. Závodníci V. Vondřich, F. Toman, N. Podsedníček

XXXIX. A.Kolovrat na závodní dráze

85

XXXXI. František Plaček XXXXII. Karel Alois Vinařický ХХХХШ.Vincenc Zahradník

XXXXIV. Tiskař Josef Zvikl

XXXXV. Antonín Macek

XXXXVI. Thum- Taxis

XXXXVII. Ferdinand Strejček

86

Textové přílohy: I.

Autogram A.V.Šmilovského, K. Sellnera, A.Branalda (foto-scan: Z.Kuhnová)

II.

Pozvánka na ples Měšťanské Besedy, 1864. (Okresní archiv v Ml. Boleslavi)

III.

Legitimace člena spolku Šmilovský, 1912. (Okresní archiv v Mladé Boleslavi)

IV.

Titulní strana Šmilovského povídky Náš dědeček (Knihovna Muzea Mladoboleslavska)

V.

Titulní strana Sellnerových Pohádek májových večerů (Knihovna Muzea Mladoboleslavska)

VI.

Boleslavan. Titulní strana, 1860, r.l., č.8 (Okresní archiv v Mladé Boleslavi)

VII. Boleslavan, vlastivědný sborník Mladoboleslavska a Benátecka. 1936-1937, r. 11., č.4,-5 (Okresní archiv v Mladé Boleslavi) VIII. Náš kraj. 1931, r.5„ č. 21 (Okresní archiv v Mladé Boleslavi) IX.

Rodný kraj. 1908, r.l., č.31 (Okresní archiv v Mladé Boleslavi)

X.

Stráž Pojizeří. 1900, r.l., č.8. (Okresní archiv v Mladé Boleslavi)

XI.

Jizeran. 1901, r. 22., č.91 (Okresní archiv v Mladé Boleslavi)

XII. Bezděz. 1930, r.l., č.2 (Okresní archiv v Mladé Boleslavi) XIII. Titulní strana Branaldova románu Dědeček automobil (Albatros, Praha 1995) XIV. Titulní strana Schulzovy Latinské babičky (Praha 1941)

87

I. Autogram A.V.Šmilovského, К. Sellnera, A.Branalda

/ť.

v* h

Щ

í Cis,'* Лфлы li ,

il«f 20 Itili,., iЧII'l

Holl. jest

шт&у л* • •\j/ u.r m o d r é h o h r o * Г, и " v < Ii» ill II

I ., >'Ui|»rpnMtilťňl

členem

spolku

akademiků

mladoboleslavských

„Šmilovský".

\>llI|IK 1|П' Wuiiviol»

II. Pozvánka na ples Měšťanské Besedy, 1864

III.

L e g i t i m a c e člena spolku Šmilovský, 1912

а mí SBÍRKA JOUVISLÉ Č E T B Y Š K O L N Í 82.

^

'"Л'v-rr,\v"y

ALOIS;VOJTĚCH ŠMILOVSKÝ!

NÁŠ DĚDEČEK

V PRAXE

L к J r O H W K Y * MÁJOVÝCH VCCCRÜ

NAKLADATEL F. TOPlC KNIHKUPEC ,*//SS.

4ttt Е

///'

///'*/.•/./'/.

////SS,-;,,

Кг s -.

NAPSAL KARÍ1 HUNER

V

V"AL,IT>0L0K0L- NA VINOHRADECH" KORUNNÍ 27 . ZA кг JO .

IV. Titulní strana Šmilovského povídky Náš Dědeček

V. Titulní strana Sellnerových Pohádek májových večerů

88

Cis. 8 .

Dne 15. prosince.

1860.

BOLESLAVAN. Časopis naučný a zábavný pro lid Oeskoslovanský. VycLA/.í v Mladé Boleni«vl- 5., 1Л. я 85. každého mřwoo v 10 hodin dopoledne, a etojí ooloroČnP 2 /Л., p.\iletnS I Л / ; « přin.-tteuínb do domA colorořto« 2•/.).18 kr., p&l«M$ 1 «1. 9 kr.; znsvláním • poítou celorořn* 2 7.1. 86 kr., pŮllctní 1 «1. IK kr. ». t. — In«o-atv se přijímají v knih knnienotUkilrm"- na novém mřUtó Cis. 128. Plat ineerMÜ obnáJíí ZA první vložení nlonpcovaní petitové řádky 3 kr., každé budoucí vloženi 1 kr., mimo .40 kr. r. Z. kolko^n/M poplntkn. Z l a t é

srdce.

Sedávala v krámku zlatém jako perla v duhách šperk ft, přicházeli obdivovat mistrův krám i mistra dcerku.

Odešel a bloudil matně, že ni slovo nevypraví —mrhal až i zlaté srdce vydal vášním do zástavy.

Přišel pán a divil též se přišel v zlatý krámek dcerky, kupoval a koupil od ni zlaté srdce na úvěrky.

Odešel a nepřicházel, bledě v krámku perla, svítí, přicházejí — litujou pak její mladé živobytí. (V. &.)

-AMV9S1VŽižka odložil papír a pravil: „Pamatuji se j a k o v mlze, od těch dob veliké starosti seslabily pamět mou. T y s tedy, milý brachu, starý soudruh můj. A h ! tys tuším odnesl mě jednou z bitvy, j a k do prsou j s e m dostal ránu Vй

Kovárna na Klenici. Historická povídka od A l o i s e V o j t ě c h a

Šmilovského.

(FokratavAui.} Starý Hanu« patřil zajisté к oněm povahám, které se takfkn před lidmi zavírají. Víme již, že byl příchozím v Boleslavi a í e nikomu o své minulosti nepovídal, a jenom snad úmysl, aby předešel rozloučení se B a r n í k y s Antoiem, nebo oba upřímně miloval — přiměl ho к tomu, aby šel к Žižkovi, a pootevřel mu minulost svou, která divným řízením božím i se starým v i d cem Táborttv souvisela. K d y ž Hanuš po schodech nahoru kráčel, potkal právě hetmauy, kteří odcházeli od Žižky. 8 radostí, že Žižku zastane samotného, vstoupil volně do veliké sině, nebot к Žižkovi mohl každý, kdo něco žádal, svobodně přijití. V síni na právo od velikého okna stál veliký dubový stůl, na němž nico papírů rozloženo bylo; Žižka pak sám seděl u veliké pohovce a probíral se v nich. J a k uslyšel vrzuouti vráteu obrátil se a uzřev Hanuše u dveří stojícího, vlídně promluvil: „ T y s kovář dole z podhrádí!" „Jsem ! u „Co žádáš?" ,Promluviti s tebou." „Mluv!" „Ty ovíem pamntovati se nebudeš na Hanute Čecha jenž bojoval s tebou za mladých let v Polité."

„Odnesl, bratře J e n e . " „ T u máš ruku, starý brachu, vidíš, jsem rád, že j s e m t é z ohně vytáhl. T o mě ruka boží vedla!" „ Vysvobodil's také mladou dívku a tu tě ještě více" r u k a boží vedla." „Dívka ta j e dcera t v á ! " „ P ř e d lidmi; ostatně jsem к ní cizí Člověk, jenž j i vychoval a otcovsky j i miluje. Všiml jsi si j í lépe, Ž i ž k o ? " „Nevšiml." „A přec pochází z krve tvé ! „Cože díš," zvolal я podivením Žižka, a vstana rychlým krokem naměřil к Hanušovi. „Povídej !" „Nehněvej se, Žižko, Büh mi svědek, nebyl bych tě za nevím co zarmoutil, ale potřeba káže mluviti. Dívka ta j e dítě nepravosti, j e dcera sestry tvé — dcera J o h a n č i n a ! " Žižka se na okamžik zarazil a přejel rukou čelo; vnitřní pobouřeni bylo n a něm znáti. Přiblíživ se asi na krok к HanuSovi, upřel naň pronikavě oko své, chopil ho za ruku a pravil přísně : „ K d e máš starče, d ů k a z y ? " „ Mimo zdravý rozum svftj, a mimo to, že bojoval jsem po boku Žižkově,'nemám žádných důkazů pro pravdu slova svého!" odpověděl velebně kmet, pevně zrak Žižkíiv snesa.

VI. Boleslavan. Titulní strana, 1860, r.l., č.8.

89

Ročník

XI.

1936—1937.

Číslo

4.-5.

Vydává učitelská jednota Komenský v Mladé Boleslavi za spolupráce okresního osvětového sboru v Mladé Boleslavi a za pomoci všeho učitelstva okresu. Tiskne knihtiskárna Jaroslava Chládka v Mladé Boleslavi. Novinová sazba povolena řed. pošt a telejírafii v Praze i . 12.538/VH. 1926. Podací úřad Mladá Boleslav.

VII. Boleslavan, vlastivědný sborník Mladoboleslavska a Benátecka. 1936-1937, r. 11., Č.4.-5.

90

22. k v t t n a

ITICKÝ

1931

TÝDENÍK

P O JIZERSKÉHO

A

POLABSKÉHO-

Historické p a m á t k y a n a š e veřejnost.

Havelský hftbUov je jinou, ješíč bolestnější aktualitou. Hřbitov, o nímž se zemřelý historik prol. Go'11, vyjádřil svífio ěusu к panu prol. řer(Interview sp, prot. Zdeňkům Kamprcm.) uínandu Strejčkovi, Že kciyby. tnko\v fiřbilov méíi Němci, vodili by tivnr lidi /. celího" svém, jxiJsou jeětě v dobré paměti pochůzky, které prostorů bylo by lze při dobří vůlí, — již n ccCián jest и á ho (Tě и nlíiclo se nestará, jak zuloňského rolou uspořádul Klub přátel Umíní, nby téchto zajisté m o ž n o předpokládali и p ř i m é ř o n ý m před chátráním neí-o'(Гокопсе ÍMzkou "úplseznámil \ořojnost » historickými i Uměleckými nákladem vytvof'iti velmi pékné и působivé in- ni'.'stili ou z.Vuou ukázky kuineriíekí dovednosti; přoďpuniálkuiní' u v/,[nulii néjon zájem o ne, nýbrž; lericury, které by, so výtečné hixulfy nu př. к siuvované výtvory namnoze vynikající jakosti takřvytvořil i určitý kladný a teplý pomír к ni.ii instulaci městské obrazoví galorie. k u v řadfi bezmála půl čtvrtá století. a Um i к dčjinám m.stm Hyt to tabely. pan pro- Nejsa si jíst sám, zda-li 1>у но stanovisku ma-.Svého nepřetržitě času zabráni) zvěčnělý řkoíní rada Dareň teeor ÍCnmpor, který v přijěnmó cuuseťií povččfí. lířského siné zmíněnému účelu vyhovovaly, po- ěásl bohatství dav 'jo zaenďili (i-> zdí nám mqoíui zo avjofi bonritýcb víďomosli n íjúdu, jsem panu prof, 1'ruvosluvu ' Kotíka o zna-museu. Oslalni o.voňitalü, ak pustnou nezadržitelní nu osvíllil význam celé řady význačných -památek, lecké dobré zdání. Nnválívili jsme spolu vnitřek mietí а mnoóý nápis, .'cteiý feště Пш-ой шоТп jet jsino dHv4> nvljoli nevšímavě,. nejsouce st vě-" p ř e ď 40 lety dobře čistí, Jo dnes téměř nebo. úplné p. proř. Koti k byl jak disposicemi tak rozl o hou domi jejich velké ceny uméleuké a dějinné. Tepno zusuzortbm těchto jednotlivosti do celkového rámce (fČíln. jirOfrtl Hnutí ni vývojových úseků do t4n>6ť' tieflrfíotó minulostí naái obco, vybavilo se pre« námi' piustiekí pa no ruinu ďobrýcn i noáťnstnýcfi cfrvá města иОчпЛ nyní uuťžcly z nás nuplňu jo úd61 člověkn a svým způsobem přispívá к vytváření jeho dulftich owudů. 1'od zorným úlileni Wto bohatá tradice mušímu pofiífjjotn nu památníky, které přos nopiizoů ěusu a čuslo i zlobu lidekou zachovaly se nám, a jež nás mravní /zavu*uji, abychom jo dochovali gouornclan přlňlim, Je právě úkolem tohoto interviewt! poskytnouti vci-ojuosli vůdčích smírnio pro Itodnoconí těchto pumálek и ukázali nu některých aktualitách, jak nojioroauuvénl nebo nodoslutok jqmnocitu může nás připravili často o mistrovská dílu Která při dobré vůli иfopÄfjuprávě poměru к hoatorii i umíní nioíiou ívýu" snadno přeni (stíne nobo koneer\ ována v тиной. l'au profesor rozhovořil 80 svým příjemným způsobem o témuté, jehož nnterii dokonale ' ovládá nejen v ohlodu historickém, nýbrž, jež wvým vzácným pochopením pro ucpáni dovede zhodnotili i po stránce výtvarná:

ts,

Vychází každý týden v pátek. R e d a k c e a administrace v Ml. Boleslavi. Nové íTičsto, číslo 103. Rukopisy

sc

Číslo

V MladO B o l e s l a v i , d n e J I . č e r v e n c e 10(18.

R o č n í k I.

nevracejí.

RODNÝ K R A J

Reklamace zasílejte v otevřené nefr. obálce.

v okresích: Bělá, B e n á t k y

3

Agrární týdenník věnovaný z á j m ů m lidu

31.

Předplatné i s poštovným nobo s donáškou do domu obnáší na celý rok К na piil roku К na čtvrt roku к i m

3*60,

Jednotlivá čísla po 14 h. Cena insertů levná. Při uveřejnčni opakováním slevy.

Nové, B r a n d ý s n a d Lab., Č e s k ý D u b , Jičín, L i b á ň , M ě l n í k , M l a d á B o l e s l a v , Mnichovo hradiátě, Nymburk, Sobotka, Turnov.

Číslo pošt. spoř. 3368.

Osnoua řeči poslance Václaoa Kotláře o postátnění České seuerní dráhy. (Dokončení.) Až p o s t á t n ě n í p r o v e d e n o bilde, p o k l á d á me za s a m o z ř e j m é , že /.uvedeny budou tarify s t á t n i č i l d r a h i n a č e s k é s e v e r n í d r á z e , a to n e t o l i k o n o r m á l n í tMdui s j y t b y . i l ý b r Ž i t a r i f y výjimečné. T u pak v i d í m e , že b y docíleno bylo prostým převedením sazebního baréuin c . k. s t á t n í c h d r u h ( p r o n á k l a d o v o u d o p r a v u ) dosti značné alevtiění d o p r a v y v místní dopravé české severní d r á h y , ježto m á dosavad česká s e v e r n í d r á h a s a z b y vyšSl, než e. k. státní dráhy. Přihlíží-li s e ku d ú l e ž i t é i š í m t ř í d á m pro d o p r a v u z c m é d é l s k ý c h v ý r o b k u , p a t r n y Jsou příslušné sazební rozdíly z tohoto porovnání ( v h a l é ř í c h z a I0U к к . ) :

Dle n a z n a č e n é třídy A tarifují i >bné i p o l o r a y o n o v ó (á 5000 kR.) z á s i l k y • ýeli % e r n £ d é i s k ý c h v ý r o b k ů , j a k o : z e m č a i , obili, r ů z n é h o m e l i v a ( m o u k y , o t r u b a j.), p o k r u t i n , r ý ž e , o d p a d k u r ý ž o v ý c h , m l á t a a j., p a k n ě k t e r é c e í o r a y o n o v é z á s i l k y (ä 10.000 kg.), j a k o p i v o , llh, s u r o v ý c u k r a j. P o d o t k n o u t ! d l u ž n o v š a k , ž e c . k. s t á t n í d r á h y m a j í p r o t y t o z á s i l k y ( t ř í d y A při 10.000 ktf.) z v l á š t n í v ý j i m e č n ý tarif (III. c), j e n ž j e s t l e š t č o n ě c o n i ž š í , n e ž v y z n a č e n é s a z b y A. P o k u d se týče tarifů z v l á š t n í c h , z a ř a d ě n o jest d o z v l á š t n í h o t a r i f u I. obilí, m e l i v o . s l a d a v ů b e c v e š k e r y c e r e a l i e , d o z v i . t a r i f u 2. z e j m é n a d l o u h é d ř í v í a ř e z i v o , d o z v i . t a r i f u 3. z e j m é n a h n o j i v a a u č k t ů r é k a m e n y , při v š e c h téchto zvláštních tarifech s podmínkou zaplac e n i d o v o z n é h o n e j m é n č z a 10.000 k g . Ze s r o v n á n i hořejších s a z e b jest p a t r n o , že státní d r á h y maji ve všech naznačených

VIII. N á š kraj. 1 9 3 1 , r.5., č. 2 1 . IX. R o d n ý kraj. 1 9 0 8 , r . l . , č . 3 1 .

91

c u k r u , liliu a j. o 17 К ( n a 1 v a g o n ě ä 10.000 k g . ) , и z á s i l e k d r o b n ý c h o 13 h a l . n a 100 k g . D l u ž n o v š a k p o d o t k n o u t i , že se t y t o rozdíly. z nižšího b a r é m u c. k. státních drah v y plývajícího, zmenší o obnos staničního poplatku, jejž státní d r á h y na p o s t á t n ě n i č e s k é s e v e r n í d r á h y z a v e d o u , a j e n ž činí b e z o h l e d u n a v z d á l e n o s t při tř. II. 8 hal., při t ř í d ě A a z v i . t a r i f u 1. 1 hal., p ř i z v i . t a r i f u 2. a 3. 2 h a l . z a 100 k g . S r o v n á n í d o s a v a d n í t ý k a l a s e jen s a z e b normálních, vytvořených na základě sazebních b a r f i m ů . O b ě d r á h y m a j í v š a k č e t n é t. z v . t a r i f у v ý JI m e č n é, pro jednotlivé druhy zboží pletené, jež se o v š e m m n o h d y i z n a č n ě o d chyluji od sazeb normálních, b y v š e po v ý t c e v y t v o ř e n y buď z d ů v o d ů soutěžních (pro s o u t ě ž b l í z k é d r á h y n e b d o p r a v y silniční), a n e b 7. d ň v o d ě t a r i f n ě - f i n a n č n í c h , a b y u m o ž n i l y ,

Ročník I.

Mladá Boleslav, dne 3. srpna 1 9 0 0 .

Číslo 8 .

STRAŽ POJIZEŘÍ Časopis hájící zájmy praeujíeího lidu. Číslo za 6 hal. Roční předplatné jen 96 bal.

Vychází každý první pátek v měsíci. Redakce, administrace a expedice v Ml. Boleslavi, Josefská ul. Rukopisy se nevracejí. Nezalepené reklamace se nelrankuji. Při zasílání 1 ex. poštou roční předplatné obnáší 1 kor. 20 hal.

Zločin proti kultuře. Zmínili jsme se již jednou o neslýchané kulturní ostudě, kterou proslavilo se slavné zastupitelstvo obce Boleslavské. Všady, kde národ chce býti pokládán za pokročilý, je první starostí zástupců obcí, aby pečovali o výchovu své mládeže. Pouze v Mladé Boleslavi slyšíme smutný, žalostně smutný dokument kocourkovského hlupství a zpátečnictví: »zrušme tu školu!« Kulturní dokument! Není to schůze nějaké haličské vsi, kde tato kultura analfabetů našla ohlasu, je to rada města velkého, průmyslového, ve kraji schopném krásného vývoje — ve vlastenecké Mladé Boleslavi. Města německá chápou své vlastenecké úkoly jinak, zřizují kde mohou školy odborné, techniky, četná učiliště všemožných předmětů, jen aby obstála vítězně v hospodářské soutěži. Zanedbaná místa, kde není škol, přirozeně podléhají v zápase, zabedněné Kocourkovy stihne vždy los úplného hospodářského úpadku. O jakou školu v Boleslavi se jedná? O ústav, jehož praktická cena a potřeba je nade všecku pochybnost dokázána. Naše řemesla nenalézají se na tom stupni dokonalosti, aby v mnohých oborech mohla soutěžili s vítěznou prací továrnickou. Ale jsou odbory, jež soutěžiti mohou. Jsou to zejména lakové, jež vyžadují jistého uměleckého vkusu, značného vzdělání, kde práce není mechanická a nedá se stroji obstarati. Platí to zvláště o řemeslech uměleckých. Kdyby Čechy měly v některém odboru znamenité síly, vítězně pronikly by s výrobky svými na trhu světovém. Ale v tomto ohledu jeví se žalostný úpadek. Výrobek i prostředního řemeslníka anglického nebo francouzského vyniká bohužel vysoko nad práci našeho malého mistra, u něhož celá výroba je v rukou učňů. Mnohé dílny našich živnostníků poskytují hrozný pohled na bezohledné

II j

Číslo za 6 hal. — Roční předplatné jen 96 hal.

vykořisťování mladých sil. Učeň bez přípravy, znající pouze číst a psát a to ještě špatně, je zde pjstaven před úkol, jejž není s to řádně vykonat, chybí mu vzory, příprava, duševní i tělesná schopnost vykonati řádnou práci. Od časného rána do pozdního večera zaměstnán ponižujícími službami, snížen pod děvečku, nemůže starati se o své odborné zdokonalení. A tu přichází slavné obecní zastupitelstvo ještě se svým šalomounským: zrušme řemeslnickou školuI Je to smutné, že z obou místních listü nenašel se ani jediný, jenž by promluvil rozumné slovo o významu řemeslnické školy. Ač jsme chudý list dělnický, musíme hájili pokrok proti neslýchanému copařství našich moudrých hlav, jezdících do Paříže, aby doma dokázaly, že v soutěži s cizinou obstojíme nejlépe, budeme-li beze škol, bez vzorů, upadne-li řemeslo u nás tak, že šlendriánské výrobky jeho nebude chtít žádný moderně vzdělaný člověk ani zadarmo. Nezáleží nám na učitelstvu řemeslnické školy, jen o školu nám jde, a mluvil nepravdu p. řid. Scheller, že školy kaceřované v Mladob. Listech nikdo se neujal. Dělnictvo sociálně demokratické má zájem na tom, aby ústavy vzdělavací jemu přístupné zde byly, vzdělání je nejmocnější zbraní organisovaného proletariatu. Malí mistři ve své nevědomosti jsou proti řemeslnické škole, poněvadž při jejím rozkvětu nedá žádný rozumný otec, byť chudý dělník, syna svého do učení к malému mistru, kde je děvečkou a otrokem paní mistrové a často hrubého staršího tovaryše, ale spiše dopřeje svému dítěti vzdělání školního, aby pak v závodě zaměstnán byl jen svým oborem. Dobře řízená škola učiní přítrž onomu hroznému hospodářství učennickému, jímž malí mistři u nás smutně 'prosluli. A nyní к příčinám sporu obce se řemeslnickou školou. Jestliže páni zástupci obce chlějíce učitelstvo řemeslnické školy z důvodů

X. Stráž Pojizeří. 1900, r.l., č.8.

92

иш

1 Vyoházl dvakráte v ž d y ve

Redakce «

týdně

středu a v sobotu

ráno.

P f o d p l á o í во: se náiylkou jtoétovni neb donáikou do domu v Ml. Boleslavi •

Jednotlivá eiila v knihkupectví p. p * v f | Neénóry prodávají se po 1С li. Předplatné, iim-rty л poplatky i a at ia»ilají «с tulminÍHtraci .Jlierana 1 ' v Ml Rotealavi. I n i t r á t y óítaji

s*

oo n o j l t T n é j l .

ftdminiitrao«

oalésá и » Mladé Boleslavi те vlaatním dorn« в. 09., vedle dékan kostela. Rukopisy redakci u r i e n é , jel ( e «pít nevrací, aasýltoy buďte* па její * d r « u vyplacené. J e n к výslovné ládoati ic rukopia l a e b o v i .

Ш

Dopity nefrankované «е nepřijímají a к anonymním ařetele nebéh>. Jméno dopisovatele neb aasfiatele webová v tajnosti

и

Reklamace nedoilýcb fifeel ae nefrankují a nepetoU.

Neodvislý list, věnovaný politickým, národohonpodářským a společenským zájmům. Cáelo

91.

V Mladé Boleslavi, v sobotu dno 30. listopadu 1001

Mommsenovjké prakliKy a odpověď na ně. S m u t n í z n á m y proiessor římských starožitnosti M o m m » e n v B e r l i n d v y d a l P fe.1 4 r o k y p o v « a i n é h e s l o o r o z b í j e n í й в а к / c b l e b e k o b u i k y i klacky k t e r é sc r y c h l e u j a l o a o d n a i i c b z d i v o č i l ý c h o d p ů r c ů d ů k l a d n í p r a k t . k o v a l o a to и nás v ú z . m í uzavíraném jez by se m í l o v t a k n a z y v a t i ú z e m í z n í m č e n é ( p r o t o ž e p ř e d č a s e m b y l o s k u t e č n í ú p l n é české) a i ve S l e p k u na M o r a v « , jak o t o m z e j m é n a o h a v n á v ý p r a v a nímeckych klackářů do Litovle svědčí. V š e c k y n ě m e c k é s p o l k y a j e d n o t y b a v i l y se m o m m s e n o v i k y m p r o g r a m e m na n a í e ú t r a t y a v í e k y n í mecké noviny dle t o h o přikázáni » s l a v n é h o , němec ké ho m u ž e , s n a ž i l y se ve s l o u p c í c h s v ý c h r o z e í t v a t i v š e c h e n lul, p o k u d j a z y k g e r m á n s k y s a h á , d o t é m í r y , . b y n a s t a l a n o v á , r o z u m í se o h r o m n á , n o c b u r t o l o m é j s k á p r o väecky ty, k d o n e c h t ě j í m l u v i t i zářící řečí n ě m e c k o u . N f l c i o n a l n í s t r a n y n ě m e c k é и m l s v y d a l y heslo : C e c h y m u s í b y t i z g e r m a n i s o v á n y , říSe t a t o b u d b u d e n ě m e c k á , n e b o v ů b e c e x i s t o v a t i p ř e s t a n e (slova B a r e u t h r a , S c h o e n e r e r a a c o m p . ) , s B e r l í n e m m u s í bysi u z a v ř e n o nejužSÍ c e l n í s p o j e n í , n č m e c k é p i k l h a u b n y m u s í naSe stráž i vojsko přijati atd. — slovem : musí byti jediná v e l i k á s v ě t o v á f í š e o d B a l t u až к A d r i i , k t e r á b y r o z s e k a l a v l e č k o na p a d r ť .

m a c h i n a c í . P a k n é m e c k y c í s n ř Viléi polehtnti ťuskou ješitnost drobný 1 p ř . ' a k v é l o u řečí b a n k e t o v o u , kde r u s k j ú ř a d y n e s • í r n e c h v á l í , tu n ě j a k ý m 1 s k y c h v e l k o k n í ž a t a s t á t n í k ů , tu n; při s t a v b ě r u s k ý c h d r a h n jinVch p< V e l i k o u p o d p o r u и r u s k é v l á d y nu ckych p r i n c e z n á c h , j i c h ž značné', m n o ž s t v í jest v š i r o š i r é říši r u s k é p r o v d á n o za r u s k á velkoknižata, za r u s k é g e n e r á l y , d i p l o m a t y a t d . A p r i n c e z n y n í m e c k é d o v e d o u z n a m e n i t í hráti svou úlohu prOtektorek v í e h o g e r m á n s k é h o mezi slovanským obyvatelstvem I Následkem tohoto světového pro МЗтсе příznivého p o l o ž e n í . s t a l se k a ž d ý g e r m á n v y z n a v a č e m J j l o m m s e n o v y r o : C o n e d á se z m o c i d i p l o m a t i c k o u c h y w o s t í - to pry se m á r o z b i t i k l a c k e m . O d t u d t o uki ň t q é ř á d ě n í n é m e ckycb váínivců proti — Č e c h ů m a v p f o n a A t k u proti Polákům. D l o u h o již z n á m o Jest f á d e n í tak z v . h u k a t i s t ů proti u b o h é m u slovanskřmO obyvatelstvu poznaňskému, jež m é l o b y t i zalomením pozemkové b a n k y o p ů d u r o d n o u p ř i p r a v e n o , jež mčlo b ý t i Š k o l a m i nímeckymi zgermanisováno. Ale jako vrchol v í e h o u k r u t o n s t v í v nynější c h v í l i s v ě t e m s l o v a n s k ý m p r o l e t ě l a /.práva o n á s i ' n é m s o u d u ve H n í i d n í n a d v ř e s e f l s k ý m i | o f o k y m i d í t k a m i a jejich r o d i č i . J a k o na s t a r ý c h j i n ý c h m í s t e c h t o t i ž , t a k i ve V f e S n í učitelov.é z P r u s k a v y s i a o ( z a p o v í d a l i p o l s k e m d í t k á m m l u v i t i ve S k o l e j p o l s k v a jestli k t e r é

XI. Jizeran. 1901, r. 22.,č.91.

93

R o é n i l c

X X I I .

г a půl roku těžkého žaláře p r o t o , že d í t í t i řekla, aby p o l s k y n e o s t ý c h a l o se m l u v i t i I T y t o a j i n é p o d r o b n o s t i 11a u b o h y c b p o l s k ý c h r o d i n á c h páchané, m u s í budiči o d p o r a h n u s и víech spravedlivých lidí Ale co N í m c i čibí? Až na n e p a t r n é v ý m i n k y víechny noviny německé týráni polských dčtí ve V ř e S n í a j i n d e s c h v a l u j i a sice j m e n e m n í m . kultury. Ale t a t o p r u í á c k á s u r o v o s t P o l á k y v z p r u i i l a k u Odvete. V К r a k o v í , ve L v o v é а jiných městech h a l i č s k ý c h k o n a l y se s c h ů z e , p ř i n i c h ž b y l o ž á d á n o , b y p r o t i N ě m c ů m v y s t o u p i l o se c o n e j r á z n č j i . V S u d e se s b í r á na v ř e s e ň s k é o b i t i . Nímecké noviny, divadla a s p o l k y z p o l s k ý c h k r a j ů se v y h a z u j í . Z n á m y spisovatel S i e n k i e w i c z napsal proti N é m c ů m e p i š t o l u , v nichž vyčítá jim u k r u t n o s t , neč i t e l n o s t , s u r o v o s t , l a k o t u , S a l b u , p o d v o d n o s t a jiné p o d o b n é vlastnosti. List ten Poláci uvítali s j á s o t e m . N y n í p a k se v y d á v á h e s l o : N e k u p o v a t n i c o d P r u S á k ů ! At si jejich a g e n t i z ů s t a n o u d o m a . Poláci nechf p o d p o r u j í p o l s k é ř e m e s l n í k y a o b c h o d n í k y 1 T í m b u d o u nejcitelněji zranéni pruäti násilníci 1 T o je z a j i s t é s p r á v n á o d p o v í d n a m o r a m s e n o v s k é praktiky. S nepřátely n e m ů ž e m e míti styků ani společ e n s k ý c h a o b c h o d n í c h . S P o l á k y m í l i b y c h o m jiti r u k u v ruce také m y v této vťci.

-—ШЯЯЯЯШШ - J Ш/ШШ I—ян

ROČNÍK

I

I.

1930

ČÍSLO

2.

E E

PŘEHLED KULTURNÍCH A PŘÍRODNÍCH POMĚRŮ SEVERNÍCH ČECH A LUŽICE

V y D Á V Á Č E S K ý M U S E J N Í S P O L E K PRO K R A J Č E S K O L I P S K Ý T ; i S K N E K N I H T I S K Á R N A H E J D A ® Z B R O J V ML. B O L E S L A V I Novinová sazba povolfna ředitelstvím poít a telegrafů v Praze číslo 255.119. VIM929.

XII. Bezděz. 1930, r.l., č.2.

94

A D O L F

B R A N A L D

3

Р® « M l

XIII. Titulní strana Branaldova románu Dědeček automobil

•^'ИШШИЖИЙц

XIV. Titulní strana Schulzovy Latinské babičky

SCHULZ

95