Lisabonská strategie, vznik a výsledky

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Lisabonská strategie, vznik a výsledky

Bakalářská práce

Autor:

Blanka Ovčáčková Bankovnictví, Bankovní management

Vedoucí práce:

prof. Ing. Luděk Urban, CSc.

Praha

Duben, 2009

1

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Praze, dne 10. dubna 2009

Blanka Ovčáčková

2

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala panu profesorovi Ing. Luďkovi Urbanovi, CSc., za cenné rady a odborné připomínky k mé práci. 3

Anotace Tato bakalářská práce pojednává o Lisabonské strategii z hlediska jejího formování, vzniku a vlastního průběhu od roku 2000 až po současnost. První dvě kapitoly jsou věnovány důvodům vzniku tohoto dokumentu, hodnocení Evropské unie a hlavním cílům strategie, díky kterým by se

EU měla stát nejkonkurenceschopnější a

nejdynamičtější ekonomikou světa. Stěžejní část práce je věnována revizi Lisabonské strategie v roce 2005, která byla reakcí na tehdejší neuspokojivé výsledky procesu implementace jednotlivých cílů a její závěry a doporučení měly významný vliv na další vývoj. Závěr práce se pak soustředí na postavení a zapojení České republiky v procesu Lisabonské strategie v rámci jejích Národních programů.

Klíčová slova: Evropská

unie,

lisabonský

proces,

integrace,

vnitřní

trh,

strategický

cíl,

konkurenceschopnost.

Annotation This Bachelor thesis is about the Lisbon Strategy in term of its forming, inception and process since year 2000 until today. First two chapters are devoted to purposes of the creation of this document, assessments of the European Union and the main goals of the strategy, which should initiate the progress of European Union to become the most competitive and dynamic economy in the world. Fundamental part is devoted to a revision of the Lisbon Strategy in the year 2005, which was a reaction on unsatisfactory results of the process of implementation of each goal and its conclusions and recommendations had a significant impact on its further process. The conclusion of the work is focused on the position and engagement of the Czech Republic in the process of the Lisbon Strategy within its Nationals programs.

Keywords: The European Union, The Lisbon Process, the integration, The Internal Market, the strategic goal, the competitiveness. 4

OBSAH ÚVOD .............................................................................................................................. 6 1

2

3

FORMOVÁNÍ LISABONSKÉ STRATEGIE ..................................................... 8 1.1

DŮVODY A PROSTŘEDÍ VZNIKU LISABONSKÉ STRATEGIE .................................. 10

1.2

SROVNÁNÍ S USA A JAPONSKEM ...................................................................... 12

VZNIK A OBSAH LISABONSKÉ STRATEGIE ............................................. 18 2.1

HLAVNÍ PRVKY LISABONSKÉ STRATEGIE .......................................................... 20

2.2

ŘÍZENÍ LISABONSKÉHO PROCESU ...................................................................... 30

REVIZE LISABONSKÉ STRATEGIE ............................................................. 33 3.1

KOKOVA ZPRÁVA .............................................................................................. 34

3.1.1

Evropa ve změněném světě ....................................................................... 36

3.1.2

Pohled na dosavadní lisabonský vývoj ..................................................... 37

3.1.3

Vnější výzvy – silná mezinárodní konkurence .......................................... 38

3.1.4

Vnitřní výzvy – stárnutí Evropy ................................................................ 38

3.1.5

Výzvy plynoucí z rozšíření ........................................................................ 40

3.1.6

Pět prioritních oblastí............................................................................... 41

3.1.7

Provádění lisabonských cílů ..................................................................... 49

3.2

SPOLEČNĚ K RŮSTU A ZAMĚSTNANOSTI – NOVÝ ZAČÁTEK ............................... 51

3.2.1 4

Obnovený Lisabonský akční program ...................................................... 51

ČESKÁ REPUBLIKA A LISABONSKÁ STRATEGIE .................................. 54 4.1

ZAPOJENÍ ČESKÉ REPUBLIKY DO LISABONSKÉ STRATEGIE ................................ 56

4.2

NÁRODNÍ LISABONSKÝ PROGRAM 2005 - 2008 ................................................. 57

4.3

NÁRODNÍ LISABONSKÝ PROGRAM 2008 - 2010 ................................................. 58

ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ ....................................................................................... 60 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ........................................................................ 65 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ......................................................................... 67 SEZNAM TABULEK .................................................................................................. 69

5

Úvod V historii Evropské unie bylo přijato v hospodářské oblasti mnoho dokumentů ať už ve formě smluv nebo programů, které si kladly za cíl zvýšení výkonnosti ekonomiky. Jednotlivé dokumenty byly vždy poplatné době, ve které vznikaly a byly dále doplňovány a pozměňovány podle situace, ve které se EU nacházela. Lisabonská strategie, která byla přijata Evropskou radou na jaře roku 2000, je jedním z takových dokumentů EU. Dokument byl schválen všemi patnácti členskými zeměmi a jeho cíle byly rozvrženy pro období 2000-2010. Představuje program, který si klade za cíl, aby se „Evropská Unie stala nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností.“1 Lisabonská strategie je scénářem pro všestrannou hospodářskou, sociální a ekologickou obnovu EU. Její cíle byly postupně doplněny a zpřesněny nejenom s ohledem na pokračující evropský integrační proces, ale i na základě hodnocení plnění strategie. Cílem mojí práce je shrnutí důvodů, které vedly ke vzniku Lisabonské strategie a popis jejího vývoje v kontextu historických souvislostí a okolností, které měly vliv na její témata a obsah. Těžištěm je Kokova zpráva, která měla důležitý význam pro průběžné hodnocení naplňování a implementace strategie a zároveň byla podkladem pro další postup. Závěr práce je věnován České republice a jejímu vztahu ke strategii ve smyslu jejího naplňování z hlediska kandidátské a poté členské země EU. Téma bakalářské práce, které jsem si vybrala a výše stručně popsala, mě zaujalo hned z několika důvodů. Lisabonská strategie je aktuální dokument, který mi ukázal, kam směřuje EU a s ní i Česká republika v oblastech, které by měly být důležité pro každého člověka. Zmiňuje výzvy, kterým EU čelí a v nejbližší i vzdálenější budoucnosti bude čelit a doporučení, jak se s těmito výzvami vypořádat. Popisované oblasti a jejich jednotlivé cíle jsou konfrontovány s USA a Japonskem, zeměmi, které jsou považovány za rivaly EU. Studiem jednotlivých podkladů jsem se mohla seznámit se způsobem práce administrativy EU a způsoby, kterými prosazují dohodnuté cíle strategie. 1

Presidency Conclusions, Lisbon European Council 23 and 24 march 2000 [online], bod 5. Dostupný z WWW: .

6

Vlastnímu tématu bakalářské jsem se začala věnovat před začátkem akademického roku 2008/2009. Nejdříve jsem začala sbírat podklady a postupně jsem je studovala, abych mohla navrhnout osnovu, stručný obsah a cíl práce, kterou mi odsouhlasil můj vedoucí bakalářské práce prof. Ing. Luděk Urban, CSc. Na základě tohoto zadání jsem začala vybírat konkrétní podklady, vhodné pro každý bod osnovy a postupně vypracovávat vlastní bakalářskou práci. V průběhu tvorby práce jsem měla několik konzultací se svým vedoucím práce s cílem upřesnění obsahu, správnosti postupu a potvrzení správnosti koncepce práce.

7

1 Formování Lisabonské strategie Lisabonská strategie propojuje tři samostatné programy vzniklé v období 1997-99 a které jsou známé jako lucemburský, cardiffský a kolínský program. Tyto programy, známé také jako procesy, byly přijaty na zasedáních Evropské rady v místech, podle kterých byly nazvány. Uvedené dokumenty se zaměřují na politiku zaměstnanosti, na zlepšení konkurenceschopnosti a fungování trhů zboží, služeb a kapitálu, na makroekonomický dialog s hospodářskými a sociálními partnery. Nicméně kromě výše zmíněných procesů, které mají bezprostřední vztah k Lisabonské strategii, bych ráda v této kapitole zmínila stručné ekonomické a sociální dějiny vývoje evropského prostoru a EU, protože si myslím, že je to důležité pro pochopení celého kontextu formování Lisabonské strategie jako dokumentu, který je jedním z dalších snah o efektivnější ekonomiku EU, která má přispět k hospodářskému rozvoji a zvýšení životní úrovně v jednotlivých členských zemích. Historický vývoj EU2 1957 – Římské smlouvy - šest zemí vytvořilo Evropské hospodářské společenství (EHS). 1968 – Dokončení celní unie (zrušení cel mezi zeměmi Evropského společenství a stanovení společných vnějších tarifů.) 1979 – Zavedení Evropského měnového systému – vytvoření společné měnové jednotky ECU. 1985 – Schengenská dohoda – Německo, Francie a státy Beneluxu podepisují dohodu o vzájemném odstranění hraničních kontrol. 1986 – Podepsán Jednotný evropský akt (JEA) s účinností od 1. 7. 1987. Zavádí principy jednotného vnitřního trhu jako prostoru bez vnitřních hranic a jeho dokončení do r. 1992. 1992 – Podpis Maastrichtské smlouvy – tzv. Smlouvy o Evropské unii (účinná od 1. 11. 1993) 1993 – Od 1. 1. Začíná fungovat jednotný vnitřní trh. 2

Zastoupení Evropské komise v České republice. Dostupný z WWW: < http://www.evropska-unie.cz/download/cz/informacni_listy/historie/Historicky_vyvoj_EU.pdf>.

8

1995 – Prováděcí Schengenská úmluva, která byla podepsaná v roce 1990. 1997 – Podpis Amsterodamské smlouvy, která novelizuje Maastrichtskou smlouvu (účinná od 1. 5. 1999). Zdůrazňuje sociální politiku a politiku zaměstnanosti. 2002 – 1. 1. Uvedení společné měny euro (€) do oběhu ve dvanácti členských zemích. 2004 – 1. 5. Rozšíření Evropské unie o dalších deset zemí včetně České republiky. Důležité dokumenty v historii evropské integrace3 ŘÍMSKÉ SMLOUVY Nazývají se tak smlouvy, které zakládají Evropské hospodářské společenství (EHS). Nejdůležitější z Římských smluv, Smlouva o založení EHS si klade tyto hlavní ekonomické a sociální cíle: • vytvoření společného trhu s volným pohybem zboží osob, služeb a kapitálu • stálé sbližování občanů Evropy • ekonomický a sociální pokrok • zlepšování životních a pracovních podmínek SCHENGENSKÉ DOHODY Cílem dohod je: • zrušení celních kontrol zboží a osob na vnitřních hranicích • harmonizace vízové a azylové politiky JEDNOTNÝ EVROPSKÝ AKT Byl přijat Evropskou radou na Lucemburském summitu v únoru roku 1986, v platnost vstoupil 1. 7. 1987. Doplnil a pozměnil Římské smlouvy. Do smlouvy o EHS byly začleněny kapitoly o hospodářské a sociální soudržnosti, těsnější spolupráci ve výzkumu a vědeckotechnickém rozvoji a životním prostředí.

3

Zastoupení Evropské komise v České republice. Dostupný z WWW: < http://www.evropska-unie.cz/download/cz/informacni_listy/historie/Historicky_vyvoj_EU.pdf>.

9

MAASTRICHTSKÁ SMLOUVA Základní cíle: • vytvoření Hospodářské a měnové unie a společného občanství • harmonogram zavádění společné měny euro • koordinace politiky v oblasti obchodu, cel, posilování konkurenceschopnosti průmyslu, výzkumu, sociálních aspektů, turistiky, civilní ochrany, energetiky, ekologie AMSTERODAMSKÁ SMLOUVA Hlavní cíl: • klást důraz na zaměstnanost V období přijetí Lisabonské strategie měla EU za sebou velký pokrok nejenom v oblasti hospodářské, ale i sociální. Fungování jednotného vnitřního trhu a pokračující programy na vytvoření hospodářské a měnové unie můžeme považovat za přínosy pro EU. Lisabonská strategie staví na předchozích výsledcích a zároveň obsahuje témata, která byla do té doby opomíjena.

1.1 Důvody a prostředí vzniku Lisabonské strategie Některé z důvodů vzniku Lisabonské strategie jsou patrné z předchozích kapitol. Jedná se o dokument, který vychází z předešlých programů s cílem nasměrovat hospodářskou politiku EU a určit její dlouhodobější vizi. Tento dokument je logickým vyústěním předešlých snah popsat potřeby EU s ohledem na situaci a potřeby v roce 2000. Situací a potřebami v tomto období také chápeme nový přístup k ekologii, která sehrává stále větší a větší roli z hlediska udržitelného rozvoje a dále nutnou reakci na integrační proces, kterým EU prochází. Důležitost tohoto dokumentu spočívá v tom, že v sobě nezahrnuje pouze ekonomické záměry, ale má také sociální a ekologickou dimenzi. Lisabonská strategie představuje první ucelený dokument pro hospodářskou, sociální a ekologickou obnovu EU. „Obsahuje vzájemně se podporující soubor opatření, který byl formulován tak, aby se zvýšila výkonnost EU, aniž by byla ohrožena sociální soudržnost

10

a aniž by bylo znehodnoceno životní prostředí.“4 V tomto místě je samozřejmě nutné zmínit, že tato strategie se snaží o liberalizaci a otevírání trhů a zároveň se snaží o zachování a posílení sociální soudržnosti a o zlepšení životního prostředí. Tyto tři cíle: konkurenceschopnost, trvale udržitelný rozvoj a sociální soudržnost spíše vyvolávají, alespoň krátkodobě pocit vzájemné neslučitelnosti5 a již při jejím vzniku bylo jejími kritiky poukazováno na nereálnost vytyčených cílů. V Lisabonské strategii se také odráží další aspekt, který nemůžeme přímo označit za důvod vzniku, ale který je v ní významně zastoupen. Tímto aspektem je dlouhodobý záměr EU vyrovnat se svou výkonností obchodním konkurentům, především pak USA. Strategii také ovlivnilo prostředí, ve kterém se EU nacházela. Evropská rada mohla při formulaci nové strategie vycházet ze skutečnosti, že EU zaznamenala v předchozím desetiletí řadu úspěchů v prohlubování evropské integrace. Na začátku 90. let byl v hrubých rysech dokončen vnitřní trh a v roce 1999 většina členských zemí zavedla společnou měnu euro ve formě kreditních peněz. Příprava na přechod k měnové unii, jako nedílné součásti fungování vnitřního trhu, pomohla značně snížit míru inflace, výrazně pokročit při snižování deficitů veřejných rozpočtů členských států a přejít postupně k disciplinované politice ve fiskální oblasti6. Významnou roli sehrála i užší spolupráce mezi centrálními bankami, užší koordinace měnových politik a proces, který vedl k nezávislosti národních centrálních bank. Tyto zmíněné důvody a prostředí, ve kterém byla Lisabonská strategie formulována, se odráží v obsahu dokumentu s ohledem na typ hospodářské politiky, upřednostňované politickými představiteli. Ekonomiky EU můžeme charakterizovat jako ekonomiky s vysokou účastí státu. Tato účast je vyjádřena podílem státního rozpočtu na HDP, která byla ve výši 40-50%, což byl největší podíl při srovnání s ekonomikami vyspělých zemí7. Stejně tak se v Lisabonské strategii odráží koncept sociálního státu, jako pokračování v evropské tradici sociální tržní ekonomiky. 4

Urban, L. Lisabonská strategie: záměry a současný stav. Fakulta sociálních věd UK, Institut ekonomických studií. [online] 14. duben 2004, úvod [cit. 2009-03-22]. Dostupný na WWW: . 5 Klvačová, E., Malý, J., Mráček, K.:Lisabonská strategie: posílí, nebo oslabí evropskou konkurenceschopnost, 1. vyd., Professional Publishing, 2006. str. 14. ISBN 80-86946-25-8 6 Urban, L. Lisabonská strategie: záměry a současný stav. Fakulta sociálních věd UK, Institut ekonomických studií. [online] 14. duben 2004, úvod [cit. 2009-03-22]. Dostupný na WWW: . 7 Cihelková, E. A Jakš, J. a kol.: Evropská integrace - Evropská unie, 1. vyd. Praha: Oeconomica, VŠE Praha 2004. 396s ISBN 80-245-0854-0.

11

1.2 Srovnání s USA a Japonskem Dříve než začnu srovnávat ekonomiku EU s jejími dvěma největšími konkurenty, kterými v roce 2000 byly Spojené státy americké a Japonsko, musím se opět obrátit do historie hospodářského vývoje EU, abychom lépe pochopili nejenom vznik Lisabonské strategie, ale i postavení EU. Římské smlouvy se svým záměrem „nepřetržitý a vyrovnaný hospodářský růst, větší stabilitu a urychlené zvýšení životní úrovně“8, zůstaly nenaplněny a to způsobilo stagnaci evropského integračního procesu od sedmdesátých let až do poloviny let osmdesátých.

Tato

stagnace

se

projevila

nižší

ekonomickou

výkonností

a

konkurenceschopností Evropy vůči jejím rivalům. Neúspěch je konstatován v Bílé knize9 (Completing the Internal Market: White Paper from the Commission to the European Council) zveřejněné v roce 1985, která poukazuje především na nedokončení vnitřního trhu. K nápravě měl přispět Jednotný evropský akt, který zavádí principy jednotného vnitřního trhu jako prostoru bez vnitřních hranic, v níž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu, jeho dokončení bylo stanoveno do r. 1992. Jednotný evropský akt přispěl významným způsobem k integraci EU, nicméně jeho přínosy nestačily na pokračující zvyšování hospodářské výkonnosti USA a Japonska. Stagnace z předchozích let byla pro hospodářské výsledky EU jistým způsobem fatální a přes pozitiva, za které můžeme označit odstranění 70 miliónů celních dokladů, ušetření 3% nákladů při mezinárodní dopravě, počet akvizic a fúzí se ztrojnásobil, v odvětvích dříve chráněných se obchod v ES zdvojnásobil, investice v letech 19851990 vzrostly o třetinu, bylo vytvořeno 9 miliónů pracovních míst a růst se každým rokem zvyšoval o půl procentního bodu10. Naproti tomu negativa, která byla zveřejněna jako výsledky za posledních 20 let, byla nelichotivá. Snížilo se potenciální tempo růstu evropské ekonomiky z necelých 4% na 2,5% ročně, nezaměstnanost od cyklu k cyklu 8

Urban, L., Lisabonská strategie, její hlavní směry a nástroje, příspěvek do Výzkumného záměru FSV UK, Working Papers IES FSV, No 44, 2003 [online], str. 10[cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: . 9 Bílé knihy Komise jsou dokumenty, které obsahují návrhy na činnost Společenství v určité oblasti. Po schválení Radou se z Bílé knihy může stát akční program Unie pro danou oblast. Bílá kniha má pro členské státy EU pouze doporučující povahu, je nezávazným dokumentem. Zdroj: . 10 Urban, L.: JEM069 Vnitřní trh EU: vznik, vývoj, současný stav. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, únor 2009[online], str. 8[cit. 2009-03-22]. Dostupný na WWW: .

12

soustavně

vzrůstala,

míra

investic

klesla

o

pět

procentních

bodů.

Naše

konkurenceschopnost se ve vztahu k USA a Japonsku zhoršila, pokud jde o zaměstnanost, podíl na vývozních trzích, vývoj nových výrobků a výzkum11. S těmito výsledky vstupovala EU do posledního desetiletí 20. století a měla před sebou několik velkých výzev, na které reagovala přijetím nových programů. Přes pokračující snahu o další integraci a přes dílčí pozitivní výsledky v rámci jednotlivých programů (lucemburský-1997,

cardiffský-1998,

kolínský-1999)

a

uzavřených

smluv

(Maastrichtská-1992 a Amsterodamská-1997 smlouva) se na začátku nového desetiletí EU nacházela v situaci, kdy její ekonomická výkonnost trpěla mnohými nedostatky. Tyto nedostatky jsou především představovány okolnostmi, danými situací uvnitř EU. Dále byla EU jako hospodářský celek ovlivňována vnějšími vlivy, způsobenými změnami a vývojem ve světovém hospodářství. Zásadním nedostatkem EU na konci 90. let bylo 15 milionů nezaměstnaných12. Tato úroveň nezaměstnanosti byla výsledkem neuspokojivého postupu v integraci EU. Ekonomická výkonnost byla stále nízká a také míra zaměstnanosti byla na nízké úrovni. Stále významnější sektory a odvětví ekonomiky zůstávaly za očekáváními. Jako příklad můžeme uvést sektor služeb, který byl nedostatečně rozvinut a tím nevytvářel tolik požadovaná pracovní místa. Stejně tak v oblasti informačních technologiích zůstávalo neobsazeno velké množství pracovních míst vzhledem ke kvalifikačním nedostatkům na pracovním trhu. Tato kvalifikační propast se zároveň projevila v pomalejším zavádění informačních technologií do jednotlivých sektorů ekonomiky EU a s nedostatečným využíváním pracovního potenciálu docházelo k pomalejšímu ekonomickému růstu. Další oblastí, ve které EU zaostávala, byl výzkum a inovační činnost. Výzkum v EU nebyl dostatečně organizován a finančně podporován byl mnohem méně, než tomu bylo u jejích rivalů. Evropské podniky zdaleka neinvestují do informačních technologií a výzkumu jako jejich konkurence v USA a Japonsku. V sociální oblasti, se kterou úzce souvisí dopady nízké úrovně zaměstnanosti, byla situace také znepokojivá, protože část obyvatelstva byla vyloučena ze společnosti a dokonce některé společenské vrstvy

11

Urban, L.: JEM069 Vnitřní trh EU: vznik, vývoj, současný stav. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, únor 2009[online], str. 8[cit. 2009-03-22]. Dostupný na WWW: . 12 Urban, L. Lisabonská strategie: záměry a současný stav. Fakulta sociálních věd UK, Institut ekonomických studií. [online] 14. duben 2004, úvod [cit. 2009-03-22]. Dostupný na WWW: .

13

v zemích EU byly v chudobě nebo byly chudobou ohroženy. Tato situace samozřejmě kladla nové požadavky na systém sociální ochrany postižených osob a tím i na nový přístup při úpravě sociální politiky. Urban píše: „Před systémem sociální ochrany vyvstaly nové problémy, které vyžadují jeho modernizaci. Tento úkol byl ještě umocněn nepříznivým demografickým vývojem, stárnutím obyvatelstva, což nastolovalo otázku, do jaké míry jsou stávající penzijní systémy v delší perspektivě udržitelné.“13 Vlivy dané vnějším prostředím souvisely se změnami, kterými procházela světová ekonomika. Globalizace a progresivní nástup zavádění nových technologií především pak informačních a komunikačních technologií způsobily nebývale dynamické prostředí v oblasti nových výrobků, inovací a služeb. Těmto vlivům je samozřejmě vystavena i EU. Tyto vlivy způsobují, že produkty podniků v jednotlivých odvětvích a oborech jsou vystaveny globální konkurenci, která využívá nejen nejmodernější technologie pro vývoj a inovaci, ale využívá i další možnosti, jak zvýšit konkurenceschopnost produktu. Mezi hlavní nástroje patřilo přesouvání výrob, vývojových pracovišť nebo i provozů nesouvisejících přímo s produktem do zemí s nižšími náklady a dále fúze a akvizice s cílem využít synergických efektů a zvýšit podíl na trhu. EU se přijetím Lisabonské strategie snaží reagovat na tyto vnější a vnitřní vlivy s cílem být nejkonkurenceschopnější ekonomikou. Konkurenceschopnost, jako veličina, je chápána jako soubor faktorů, politik a institucí, které určují vývoj produktivity země a ekonomický

růst.

V roce

2001

říká

S.

Garelli,

ředitel

projektu

Světové

konkurenceschopnosti: „Není pochybnosti o tom, že konkurenceschopné podniky jsou hlavním motorem konkurenceschopnosti země. Ale za posledních dvacet let vzrostla ekonomická odpovědnost vlád – ať již k lepšímu, či horšímu – do té míry, že je prostě nemožné ignorovat vliv, který mají státy na moderní ekonomiky. Státy mění prostředí, v nichž podniky působí, a ovlivňují tak jejich konkurenceschopnost. Významná část konkurenceschopnosti určitých zemí dnes plyne z agresivních incentivních politik, uskutečňovaných s cílem přilákání zahraničních investorů.“14 Ke srovnání zemí EU a jejích rivalů použiji hodnocení The Global Competitiveness Report 2001-2002, které je multikriteriálním hodnocením jednotlivých zemí. Hodnocení 13

Urban, L. Lisabonská strategie: záměry a současný stav. Fakulta sociálních věd UK, Institut ekonomických studií. [online] 14. duben 2004, úvod [cit. 2009-03-22]. Dostupný na WWW: . 14 Klvačová, E., Malý, J., Mráček, K.:Lisabonská strategie: posílí, nebo oslabí evropskou konkurenceschopnost, 1. vyd., Professional Publishing, 2006. str. 35. ISBN 80-86946-25-8

14

je

rozděleno

do

dvou

konkurenceschopnost

se

tabulek. snahou

Tabulka odhadnout

č.

1

ukazuje

základní

předpokládanou

předpoklady

pro

růst

v následujících 5 letech, zatímco tabulka č. 2 hodnotí současnou konkurenceschopnost.

Tabulka č. 1 Předpokládaná konkurenceschopnost Celkové

Technologická

Veřejné

Makroekonomická

pořadí

připravenost

Instituce

prostředí

Finsko

1

3

1

10

USA

2

1

12

7

Norsko

6

7

16

5

Nizozemí

8

14

5

9

Švédsko

9

6

7

29

Irsko

11

28

18

2

Velká Británie

12

10

9

12

Německo

17

15

17

19

Rakousko

18

16

15

26

Belgie

19

13

22

24

Francie

20

17

20

22

Japonsko

21

23

19

18

Španělsko

22

27

23

11

Portugalsko

25

25

25

35

Itálie

26

31

27

23

Maďarsko

28

21

26

38

Estonsko

29

8

29

43

Slovinsko

31

30

30

39

Řecko

36

38

40

32

Česko

37

20

53

49

Země

Zdroj: The Global Competitiveness Report 2001-2002, vlastní úprava. Dostupné na WWW: .

15

Tabulka č. 2 Současná konkurenceschopnost Kvalita

Celkové

Sofistikovanost

pořadí

podnikání

Finsko

1

2

1

USA

2

1

2

Nizozemí

3

3

3

Německo

4

4

4

Švédsko

6

6

6

Velká Británie

7

7

8

Francie

12

10

12

Rakousko

13

11

13

Belgie

14

12

14

Japonsko

15

8

18

Norsko

19

23

19

Irsko

22

17

22

Španělsko

23

22

23

Itálie

24

13

24

Maďarsko

26

33

25

Estonsko

27

32

26

Portugalsko

31

38

29

Slovinsko

32

28

35

Česko

35

41

33

Slovensko

39

57

36

Země

podnikatelského prostředí

Zdroj: The Global Competitiveness Report 2001-2002, vlastní úprava. Dostupné na WWW: .

16

Další hodnocení, které jsem zvolila, je porovnání hodnot růstu HDP. Tento základní ekonomický ukazatel výkonnosti ekonomiky státu nám také napoví, v jaké úrovni se EU a její rivalové nacházeli.

Tabulka č. 3 Tempo růstu reálného HDP v letech 1992 – 2000 [% HDP] 1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

USA

3,1

2,7

4,0

2,7

3,6

4,4

4,4

4,2

4,1

EU

1,2

-0,4

2,8

2,4

1,7

2,6

2,7

2,4

3,4

Japonsko

1,0

0,3

0,6

1,5

5,0

1,6

-2,5

0,2

1,5

Zdroj: International Monetary Fund, „World Economic Outlook“, October 2001, vlastní úprava.

17

2 Vznik a obsah Lisabonské strategie Jedním z hlavních důvodů každého integračního procesu obecně, je zvýšení ekonomické výkonnosti zúčastněných subjektů, v našem případě členských zemí EU. Evropský integrační proces je charakterizován obdobími s nezměrnou snahou o integraci na jedné straně a obdobími stagnace integračního procesu na straně druhé. Není předmětem mojí práce hledat důvody tohoto průběhu. Dovolím si však konstatovat, že pouze vytvoření základního a klíčového prvku celé integrace, kterým je vnitřní trh, byl a je pro Evropu velice komplikovaný cíl s mnoha úskalími. Záměr Římské smlouvy dokončit společný trh do roku 1970 zůstal nesplněn. Následná stagnace integračního procesu až do poloviny 80. let, doprovázená zaostáváním ekonomické výkonnosti a konkurenceschopnosti Evropy, byla následována opět pokrokem při vytváření společného trhu na začátku 90. let. Maastrichtská smlouva, jako nástroj pro sbližování hospodářské politiky s prvkem společné měny a harmonogramem pro přechod k měnové unii, znamenala pro Evropu výrazný pokrok pro dokončení společného vnitřního trhu. Tento pokrok, následovaný pokračující integrací, deklarovaný již zmíněnými dokumenty, které se kromě vnitřního trhu a hospodářské politiky zaměřovaly na další důležité aspekty evropské společnosti v oblasti sociální, vyústil na začátku milénia v přijetí nového strategického cíle. Ve dnech 23. a 24. března 2000 se v Lisabonu konalo mimořádné zasedání Evropské rady k odsouhlasení nového strategického cíle. Jednání bylo vedeno prezidentkou Evropského parlamentu paní Nicol Fontaine a výsledky tohoto jednání byly zveřejněny v dokumentu Presidency Conclusions, Lisbon European Council 23 and 24 march 2000. Z uvedeného dokumentu vybírám: „K dosažení tohoto cíle je požadována souhrnná strategie zaměřená: - na přípravu přechodu ke znalostní ekonomice a společnosti pomocí lepších politik pro vytvoření informační společnosti a rozvoje vědy a výzkumu, rovněž tak zvýšení úsilí v postupu strukturálních reforem, zaměřených na konkurenceschopnost a inovace a na dokončení vnitřního trhu; - na modernizaci evropského sociálního modelu;

18

- na udržitelný zdravý ekonomický výhled a příznivý růstový výhled použitím vhodné makroekonomické politiky.“15 Lisabonská

strategie

se

nejkonkurenceschopnější,

svým

cílem,

založenou

na

být

ekonomikou

znalostech,

nejdynamičtější

schopnou

a

udržitelného

hospodářského růstu, s větší sociální soudržností a s větším množstvím lepších pracovních míst, se stala dalším milníkem v procesu integrace Evropy. Milníkem především proto, že v době přijetí si byly členské státy vědomy všech výzev spojených se zavedením společné měny, s budoucím rozšířením EU o bezprecedentní množství nových států a dalších výzev souvisejících s vnitřními a vnějším okolnostmi, kterým bude muset EU čelit, ať už jde o nepříznivý demografický vývoj nebo zvyšující se mezinárodní konkurenci. Lisabonská strategie zmapovala a popsala postavení EU ve světě a důvody jejího zaostávání v různých oblastech. Analyzovala důvody neúspěchů dřívějších strategií a definovala nové způsoby, jak postavení EU zlepšit a jak celý proces řídit. Cíle zformulované v Lisabonu byly radikálnější a komplexnější, než tomu bylo v programech a dokumentech přijatých v minulých obdobích, které jsem zmínila v předchozí kapitole. Důležitým momentem byla podpora nového strategického cíle všemi členskými zeměmi, dále organizací evropských podnikatelů a evropských odborů a organizací občanské společnosti. Evropská rada v Lisabonu vytyčila celkem osm cílů transformace evropské ekonomiky ve dvou směrech (pilířích), ekonomickém a sociálním. Jejich hlavním záměrem bylo zvýšit konkurenceschopnost zemí EU, vytvořit lepší podmínky pro firmy a tím přispět ke vzniku nových pracovních míst, nastartovat hospodářský růst a posílit sociálně soudržnou společnost. O rok později, na zasedání Evropské rady ve Stockholmu, byla Lisabonská strategie rozšířena o směr poukazující na důležitost otázky životního prostředí. Hovoříme tedy o třech pilířích Lisabonské strategie ekonomickém, sociálním a ekologickém a o celkem devíti parciálních cílech.

15

Presidency Conclusions, Lisbon European Council 23 and 24 march 2000 [online], bod 5[cit. 2009-0322]. Dostupný z WWW: .

19

2.1 Hlavní prvky Lisabonské strategie Celý strategický cíl byl podrobně rozpracován na zasedání Evropské rady v Lisabonu a na pravidelných jarních zasedáních byl postupně aktualizován, doplňován a hodnocen. „Implementace této strategie bude dosaženo zlepšením stávajících procesů, představením nové otevřené metody koordinace na všech úrovních, spojené se silným vedením a koordinační rolí Evropské rady, která zajistí souvislý strategický směr a účinné monitorování celého postupu.“16 Během let tak vznikl ucelený soubor opatření, které byly formulovány tak, aby došlo ke zvýšení ekonomické výkonnosti EU, aniž by byla ohrožena sociální soudržnost a poškozováno životní prostředí. Schéma lisabonských cílů: I.

Ekonomický pilíř 1. Informační společnost pro všechny 2. Vytvoření evropského výzkumného prostoru 3. Odstranění překážek pro podnikání, zejména pro malé a střední podniky 4. Ekonomické reformy spojené s dokončováním vnitřního trhu 5. Vytvoření účinných integrovaných finančních trhů 6. Lepší koordinace makroekonomických politik

II.

Sociální pilíř

7. Aktivní politika zaměstnanosti 8. Modernizace evropského sociálního modelu III.

Ekologický pilíř

9. Udržitelný rozvoj a kvalita života Všechny výše uvedené cíle byly ve strategii podrobně rozepsány na základě analýzy stavu EU v roce 2000 a situace v jednotlivých odvětvích. Dokument zároveň obsahoval soubor takových opatření, které povedou k úspěšné implementaci vytyčených cílů.

16

Presidency Conclusions, Lisbon European Council 23 and 24 march 2000 [online], bod 7[cit. 2009-0322]. Dostupný z WWW: .

20

I.

Ekonomický pilíř Lisabonské strategie

Obsahuje celkem šest parciálních cílů: 1. Informační společnost pro všechny „Posun k digitální, znalostní ekonomice, povzbuzovaný novými produkty a službami, bude silným motorem hospodářského růstu, konkurenceschopnosti a tvorby nových pracovních míst.“17 V 80. a 90. letech 20. století rozmach informačních technologií a rozvoj internetu zásadně změnil metody používané v řízení podniků, způsoby vzdělávání, postupy v oblasti vědy a výzkumu a způsoby poskytování služeb občanům veřejnou zprávou. Jejich využíváním se značně urychluje hospodářský růst, zvyšuje zaměstnanost a konkurenceschopnost. To potvrdil například úspěšný přechod k nové ekonomice18 90. let v USA, kde došlo ke zvýšení všech tří uvedených aspektů. EU proto přechod k nové ekonomice zařadila jako hlavní prioritu. Komplexní Akční plán e-Europe - jeho příprava byla ohlášena v Lisabonu a na summitu ve Feiře v červnu 2000 byl předložen a schválen. Tento akční plán měl zajistit přístup a možnost využívání nových informačních a telekomunikačních technologií občany, školami a vzdělávacími zařízeními, podniky a v neposlední řadě orgány státní správy. Vlády členských států měly zajistit: • Přístup

občanů

a

podnikové

sféry

k cenově

dostupné

komunikační

infrastruktuře. • Možnost každého občana získat takovou úroveň vzdělání a schopností, aby mohl žít a pracovat v nové informační společnosti. • Klást větší důraz na celoživotní vzdělávání, jako na jednu ze základních složek evropského sociálního modelu.

17

Presidency Conclusions, Lisbon European Council 23 and 24 march 2000 [online], bod 8[cit. 2009-0322]. Dostupný z WWW: . 18 Nová ekonomika, často také nazývaná znalostní ekonomika, nebo znalostní společnost je založená na vzdělání a na využívání informací, znalostí a výsledků vědy a výzkumu ve výrobě.

21

Na summitu Evropské rady v roce 2002 v Seville byl přijat Akční plán e-Europe 2005, který původní cíle rozšířil o cíl připravit podmínky pro využití elektronické komunikace v programech e-Learning, e-Governement, e-Health a e-Business. Pro vytvoření informační společnosti dostupné všem, budou muset být podniknuty i změny v souvisejících odvětvích. Jedná se zejména o liberalizaci síťových odvětví, podporu výzkumné činnosti, zvyšování úrovně vzdělání a podpoření přípravy na život ve znalostní společnosti 2. Vytvoření evropského výzkumného prostoru Hlavními faktory, podporujícími ekonomický růst, zvyšujícími zaměstnanost a konkurenceschopnost jsou věda a výzkum.

Evropa má silný výzkumný potenciál,

například v lékařském a chemickém odvětví, ale také v leteckém a telekomunikačním sektoru. Nicméně tento potenciál nebyl plně využit a EU v tomto směru zaostává za USA a Japonskem. „Výzkumné aktivity na národní a evropské úrovni musí být lépe integrovány a koordinovány, aby byly účinné a inovativní jak jen to bude možné a aby zajistily, že Evropa nabídne atraktivní perspektivu jejím nejlepším mozkům.“ 19 Lisabonská strategie proto vyzvala k vytvoření evropského výzkumného prostoru a k lepšímu propojení výzkumné činnosti na úrovni jednotlivých členských států. Dále zdůraznila potřebu náležitého ocenění nadaných pracovníků, patentů a inovací a zlepšení patentové ochrany. Otázkou podpory vědy a výzkumu se zabýval také summit Evropské rady v Barceloně v březnu roku 2002. Summit vyzval ke zvyšování výdajů v této oblasti tak, aby se v roce 2010 přiblížily k 3 % HDP členských států. Dvě třetiny těchto výdajů by měly plynout ze soukromého sektoru. Následující tabulka ukazuje srovnání výdajů na vědu a výzkum mezi EU-15 a jejími rivaly USA a Japonskem v letech 1981-2001. Výdaje jsou rozděleny podle původu zdroje financování a z uvedených údajů je vidět zřetelné zaostávání EU v této oblasti.

19

Presidency Conclusions, Lisbon European Council 23 and 24 march 2000 [online], bod 12[cit. 200903-22]. Dostupný z WWW: .

22

Tabulka č. 4 Výdaje na vědu a výzkum podle zdrojů 1981 - 2001 [% HDP] Země

1981

1990

1995

2001

Soukromý sektor – výdaje na vědu a výzkum EU - 15

1,11

1,30

1,19

1,30

USA

1,66

1,89

1,66

1,99

Japonsko

1,40

2,11

1,89

2,26

Veřejný sektor - výdaje na vědu a výzkum EU - 15

0,21

0,19

0,13

0,10

USA

0,52

0,48

0,30

0,19

Japonsko

0,03

0,03

0,03

0,02

Jiné zdroje – výdaje na vědu a výzkum EU - 15

0,90

1,11

1,06

1,20

USA

1,14

1,41

1,36

1,80

Japonsko

1,37

2,08

1,86

2,24

Zdroj: European competitiveness report 2004, str. 58, vlastní úprava. Dostupné z WWW: http://ec.europa.eu/enterprise/enterprise_policy/competitiveness/doc/comprep_2004_en.pdf

3. Odstranění překážek pro podnikání, zejména pro malé a střední podniky V Lisabonské strategii je definován požadavek na vstřícné prostředí pro zakládání a rozvoj podniků, zejména malých a středních. „Konkurenceschopnost a dynamika podnikání je přímo závislá na regulačním rámci napomáhajícím investicím, inovacím a podnikání.“ 20 Evropa v tomto ohledu zaostávala, protože náklady na podnikání a zejména na založení podniku byly vysoké a stejně tak, podmínky pro založení firmy byly rozdílné ve srovnání s USA. Založení podniku v Evropě trvalo v průměru 11 týdnů s náklady 1600€ a v USA 1,5 týdne s náklady 500€. Rozvoji inovativního podnikání také bránila řada byrokratických překážek a obtížný přístup firem ke kapitálu. Zcela zde chyběl přístup k tzv. rizikovému kapitálu21.

20

Presidency Conclusions, Lisbon European Council 23 and 24 march 2000 [online], bod 14[cit. 200903-22]. Dostupný z WWW: . 21 Venture capital (rizikový kapitál) je financování soukromých růstových podniků formou navýšení jejich základního jmění. Venture kapitál je partnerství podnikatele a investora. Odborné znalosti, které s sebou investor přináší, mají mnohdy pro rozvoj firmy větší význam než samotné investiční prostředky. [cit. 2009-03-2]. Zdroj: .

23

Ke zlepšení podmínek předložil lisabonský summit tyto úkoly: • Do poloviny roku 2000 analyzovat podmínky pro založení firmy, objem investovaného rizikového kapitálu, počet absolventů VŠ komerčních a přírodovědeckých oborů, možnosti pro získání odborné přípravy pro podnikání. • Vypracovat a předložit zprávu o podnikatelském a inovativním prostředí, navrhnout program pomoci podnikům a podnikání na roky 2000 – 2005. • Rada a Komise byly pověřeny přípravou Evropské charty malých firem22, členské státy byly pověřeny aplikací nástrojů z tohoto dokumentu k podpoře malých a středních podniků a tím k přispění vytváření nových pracovních míst. • Rada a Komise byly vyzvány k předložení zprávy o možnosti využívání

prostředků Evropské investiční banky k podpoře při zakládání nových podniků, především těch, které využívají vyspělé technologie.

4. Ekonomické reformy spojené s dokončováním vnitřního trhu Klíčovým prvkem evropského integračního procesu je vnitřní trh. Již v 90. letech se podařilo odstranit většinu překážek, které bránily volnému pohybu zboží, práce a služeb. Vznikl tím největší hospodářský prostor bez vnitřních hranic na světě. V některých odvětvích však nadále trvala potřeba vnitřní trh dobudovat. „ Je potřeba zvýšit úsilí pro dokončení vnitřního trhu v určitých odvětvích a zároveň zlepšit výkonnost v ostatních odvětvích v zájmu podnikatelské sféry a spotřebitelů.“23 Proto byl v Lisabonu předložen návrh na provedení strukturálních reforem. Tato opatření navazovala na Strategii vnitřního trhu schválenou v roce 1999 na zasedání Evropské rady v Helsinkách. V souvislosti s dobudováním vnitřního trhu byly schváleny tyto úkoly: • Do konce roku 2000 vypracovat strategii k odstranění překážek volného pohybu služeb. • Urychleně započít liberalizaci sektoru zemního plynu, elektrické energie, dopravy a poštovních služeb.

22

Předložena a schválena členskými státy na zasedání Evropské rady ve Feiře, 19. – 20. 6.2000 Presidency Conclusions, Lisbon European Council 23 and 24 march 2000 [online], bod 16[cit. 200903-22]. Dostupný z WWW: . 23

24

• Včas dokončit aktualizaci pravidel pro veřejné zakázky institucí členských zemí EU, s ohledem na malé a střední podniky s platností od roku 2002 a od konce roku 2003 zpracovávat tyto zakázky v režimu online. • Snížit

objem

státních

konkurenčního prostředí.

podpor

jednotlivým

firmám,

s cílem

Přeorientovat tyto podpory na

řešení

udržení např.

zaměstnanosti, rozvoje regionů a ochranu životního prostředí. • V návaznosti na tzv. cardiffský proces, týkající se odstraňování překážek na trhu zboží a kapitálu - strukturálních reforem, byla Rada vyzvána, aby do konce roku 2000 předložila zprávu o ukazatelích, které budou sloužit k hodnocení strukturálních změn. • Komise vypracuje a předloží zprávu o programu vnitřního trhu a přechodu ke znalostní ekonomice z hlediska podniků a firem, které poskytují služby obecného ekonomického zájmu.

5. Vytvoření účinných integrovaných finančních trhů

„Dobře fungující a transparentní finanční trhy podporují růst a zaměstnanost lepší alokací kapitálu a zároveň snížením nákladů na jeho získání. Proto hrají důležitou úlohu při naplňování nových idejí, podpoře přístupu a využívání nových technologií. Je nezbytně nutné využít potenciál eura k dalšímu pokroku v integraci finančních trhů EU.“24 Lisabonská strategie dále zdůraznila význam rizikového kapitálu pro zakládání a rozvoj malých a středních podniků. Úroveň kapitalizace byla v EU ve srovnání s USA o polovinu nižší, kapitálové trhy byly roztříštěné a systémy přeshraničních plateb komplikované. Ke splnění cíle, dobudovat integrované finanční trhy, byly dány následující návrhy: • Do roku 2005 uskutečnit Akční plán finančních služeb, který by usnadnil širší přístup k investičnímu kapitálu, zavést Evropský pas pro emitenty akcií, podpořit trh se státními obligacemi, odstranit překážky investování prostředků z penzijních fondů. • Do konce roku 2003 uskutečnit Akční plán rizikového kapitálu.

24

Presidency Conclusions, Lisbon European Council 23 and 24 march 2000 [online], bod 20[cit. 200903-22]. Dostupný z WWW: .

25

• Dokončit schvalovací proces souboru daňových předpisů (projednán na zasedání Evropské rady v Helsinkách).

6. Koordinace makroekonomických politik „Makroekonomická politika by měla být zaměřena zejména na fiskální konsolidaci a na kvalitu a udržitelnost veřejných financí. Rovněž tak na udržení makroekonomické stability a stimulaci růstu a zaměstnanosti, makroekonomické politiky by měly podporovat přechod ke znalostní ekonomice, z toho vyplývá zvýšená role pro strukturální politiky.“25 Pro dosažení tohoto cíle byly stanoveny tyto úkoly: • Rada a Komise do roku 2001 předloží zprávu o vlivu veřejných financí na růst a zaměstnanost. • Snížit daňové zatížení především zaměstnanců s nízkými příjmy a nízkou kvalifikací, zaměřit se na oblast odborné přípravy pro zaměstnání. • Udělat taková rozpočtová opatření, která umožní podporovat výzkum a technologický rozvoj, inovace a informační technologie (prvky znalostní společnosti) z veřejných výdajů. • V souvislosti s negativními důsledky demografického vývoje, způsobeného stárnutím populace, zajistit dlouhodobou udržitelnost veřejných financí.

II.

Sociální pilíř

„Největší hodnotou Evropy jsou její lidé a ti by měly být ústředním bodem všech politik EU. Investice do lidí a dynamicky prosperující stát budou rozhodující pro vytvoření znalostní ekonomiky a zároveň vznikem této nové ekonomiky dojde k tomu, že nebude obsahovat stávající sociální problémy s nezaměstnaností, sociálním vyloučením a chudobou.“26

25

Presidency Conclusions, Lisbon European Council 23 and 24 march 2000 [online], bod 22[cit. 200903-22]. Dostupný z WWW: . 26 Presidency Conclusions, Lisbon European Council 23 and 24 march 2000 [online], bod 24[cit. 200903-22]. Dostupný z WWW: .

26

Obsahuje dva parciální cíle: 7. Aktivní politika zaměstnanosti Nízké

přírůstky

HDP,

vysoká

míra

nezaměstnanosti,

vysoká

dlouhodobá

nezaměstnanost, vysoká nezaměstnanost věkové skupiny 55-65 let, nízká zaměstnanost žen, nižší podíl zaměstnanosti ve službách, nedostatek kvalifikovaných pracovníků v oboru informačních technologií – to byly v roce 2000 hlavní slabiny na pracovním trhu členských zemí EU. Podle odhadů Komise, náklady na řešení nízkého využívání pracovního potenciálu a s tím spojených opatření, jsou 12 - 20% celkového HDP27 EU ročně. Lisabonská strategie svým programem navázala na Koordinovanou strategii zaměstnanosti započatou v roce 1997 a na Národní akční plány pro zaměstnanost, díky kterým se míru nezaměstnanosti podařilo mírně snížit. Doplnila je o cíl vytvořit více kvalitnějších pracovních míst, propojení sociální politiky s dalšími oblastmi politiky a o zapojení dalších subjektů – tzv. sociálních partnerů do realizace aktivní politiky zaměstnanosti. Lisabonský summit vyzval k zaměření sociální politiky na čtyři oblasti zásadního významu: • Kvalifikace zaměstnanců by měla být souladu s nabídkou pracovních míst. K tomu lze využít celoevropskou bázi volných pracovních míst a vzdělávacích programů. Podporovat speciální programy, umožňující nezaměstnaným získat požadovanou kvalifikaci. • Celoživotní vzdělávání - základní složka evropského sociálního modelu. • Podpora zaměstnanosti ve službách a hledání řešení pro nejvíce znevýhodněné kategorie osob. • Rovná příležitost pro muže a ženy. Slaďování pracovní doby a rodinného života.

Jednotlivé členské státy byly vyzvány ke zpracování vlastních národních plánů zvyšování zaměstnanosti, které by zohlednily jejich rozdílnou situaci na trhu práce.

27

Urban, L., Lisabonská strategie, její hlavní směry a nástroje, příspěvek do Výzkumného záměru FSV UK, Working Papers IES FSV, No 44, 2003 [online], str. 10[cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: .

27

8. Modernizace evropského sociálního modelu Hlavním aktivem Evropy jsou lidé. Aby se zlepšilo postavení Evropy ve znalostní ekonomice, musí se zvýšit investice do lidského kapitálu. Evropské systémy vzdělávání je potřeba přizpůsobit požadavkům nové ekonomiky a zároveň nabízet tyto možnosti sociálním skupinám v různých věkových kategoriích. Lisabonská strategie vyzvala členské státy k dosažení těchto cílů: • Zvýšit objem investic do lidských zdrojů. • Do roku 2010 snížit počet středoškolsky vzdělaných osob ve věku 18 – 24 let, které se již dále nevzdělávají, na polovinu. • Ze škol a středisek odborné přípravy vytvořit víceúčelová vzdělávací střediska všeobecně přístupná pro různé sociální skupiny. Umožnit vznik výukových partnerství mezi školami, výukovými středisky, firmami a výzkumnými zařízeními. • Definovat

tzv.

rámec

základních

dovedností,

poskytovaných

formou

celoživotního vzdělávání. Jedná se o znalosti a dovednosti v informačních technologiích, studiu cizích jazyků, technologické a podnikatelské kultuře. •

V EU se zavede jednotný evropský diplom v oblasti základních dovedností v informačních technologiích28.

• S využitím stávajících programů, např. Socrates, Leonardo, definovat do konce roku 2000 nástroje k podpoře mobility studentů, učitelů a výzkumných pracovníků. Do roku 2002 odstranit překážky v uznávání kvalifikace. • Vypracovat společný evropský formulář pro sestavování životopisu, který usnadní pracovní mobilitu osob mezi členskými zeměmi EU29. Úkolem Lisabonské strategie je přizpůsobení systémů sociální ochrany evropského sociálního modelu, tak aby byla zajištěna jejich dlouhodobá udržitelnost s ohledem na

28

Koncept ECDL (European Computer Driving Licence) vznikl v Evropě jako reakce na problémy spojené s prudkým rozvojem informačních technologií. Je to mezinárodně uznávaná, objektivní a standardizovaná metoda pro ověřování počítačové gramotnosti. 29

Europass byl ustanoven Rozhodnutím č. 2241/2004/ES Evropského parlamentu a Rady z 15. prosince 2004 o jednotném rámci Společenství pro transparentnost v oblasti kvalifikací a kompetencí. [cit. 200903-22]. Zdroj: .

28

demografický vývoj v Evropě, aby byly zajištěny kvalitní zdravotnické služby a v neposlední řadě, aby platilo, že pracovat se vyplácí30.

III.

Ekologický pilíř

Lisabonská strategie byla původně formulována pouze ve vzájemně propojených oblastech ekonomických a sociálních problémů. Evropská rada na zasedání ve Stockholmu v březnu 2001 a v Göteborgu v červnu 2001 doplnila Lisabonskou strategii o oblast ekologie – o strategii udržitelného rozvoje. „Udržitelný rozvoj má uspokojovat potřeby současné generace, aniž by se to dělo na úkor potřeb generací příštích.“31 9. Udržitelný rozvoj a kvalita života Udržitelný rozvoj lisabonskou agendu nejen doplňuje, ale zároveň představuje nové možnosti pro hospodářský rozvoj. Představuje totiž nové možnosti investic a inovací a tím může přispět k růstu a zaměstnanosti. Zejména v energetice a v dopravě se předpokládá větší zapojení podnikatelské sféry do vývoje a využívání nových technologií, respektujících potřebu zvyšování kvality životního prostředí. Evropská rada vytyčila čtyři prioritní oblasti a doplnila je o hlavní úkoly: • Boj proti klimatickým změnám – EU bude plnit závazky, ke kterým se přihlásila podpisem Protokolu z Kjótó32, týkající se emisí skleníkových plynů. • Zajištění udržitelné dopravy – vzhledem k rostoucímu objemu dopravy, spojenému s nadměrným zatěžováním životního prostředí, přenese EU těžiště dopravy ze silniční na železniční, vodní a veřejnou. • Ochrana veřejného zdraví – týká se především zajištění nezávadných potravin, omezení používání chemikálií, zamezování vzniku epidemií a pandemií. • Odpovědné využívání přírodních zdrojů – ekonomická výkonnost musí být v budoucnu spojena s udržitelným využíváním přírodních zdrojů, snižováním množství odpadů, zachováním biodiverzity, udržováním ekosystémů a zamezováním rozšiřováním pouští.

30

V prosinci 2000 byla na jednání Evropské rady v Nice, přijata Evropská sociální agenda, formulující hlavní směry sociální politiky 31 Zasedání Evropské rady v Göteborgu červen 2001 32 Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu. Protokol je zaměřen na stanovení kvantitativních redukčních emisních cílů smluvních států a způsoby jejich dosažení, Kjóto 11. 12. 1997

29

Naplňování strategie udržitelného rozvoje bude vyhodnocováno na pravidelných jarních zasedáních Evropské rady. Jednotlivé členské státy vypracují své vlastní národní programy udržitelného rozvoje.

2.2 Řízení lisabonského procesu Pro realizaci Lisabonské strategie nebyla zřízena žádná nová instituce, ani nebyly zavedeny nové nástroje a nové procesy řízení. Jako dostatečné se jevilo lepší a koordinovanější využití stávajících způsobů řízení a institucí EU. Využití stávajících institucí EU pro proces řízení33 Evropská rada – řídí, kontroluje, koordinuje. Na pravidelných jarních zasedáních hodnotí průběh realizace Lisabonské strategie. Svým působením propojuje jednotlivé pilíře Lisabonské strategie. Realizací jednotlivých cílů Lisabonské strategie byly pověřeny Rada pro hospodářské a finanční otázky, Rada pro zaměstnanost a sociální otázky, Rada pro školství, Rada pro dopravu a telekomunikace, Rada pro životní prostředí a od roku 2002 Rada pro konkurenceschopnost. Ke každému pravidelnému zasedání Evropské rady předkládá souhrnnou zprávu o aktuálním stavu plnění jednotlivých cílů Komise34. Ta také vypracovala soustavu hodnotících a srovnávacích (zejména s USA a Japonskem) ukazatelů v otázkách zaměstnanosti, inovací, reforem a sociální soudržnosti. Důležitou roli v procesu řízení lisabonského procesu hrají členské státy. Ta spočívá zejména v procesu projednávání, schvalování nových právních předpisů v Radě a při jejich realizaci v jednotlivých členských státech. Na jejich připravenosti a vůli plnit přijaté závazky závisí míra úspěchu celé Lisabonské strategie.

33

Urban, L., Lisabonská strategie. [cit. 2009-04-01]. Dostupné z WWW: . 34 Evropská komise je skupina složena ze zástupců - po jednom z každé země EU - jmenovaných k tomu, aby tento orgán řídili a přijímali jeho rozhodnutí. Pojem „Komise“ se vztahuje k samotnému orgánu a k jeho zaměstnancům

30

Nástroje a procesy řízení lisabonského procesu35 Již od počátku 90. let schvaluje Rada pro hospodářské a finanční otázky Obecná vodítka pro hospodářskou politiku (Broad Economic Policy Guidelines). Ty obsahují celkové hodnocení hospodářské situace jak v EU, tak v jednotlivých členských státech a zároveň přinášejí doporučení na následující rok. Pro potřeby řízení lisabonského procesu, se Obecná vodítka více zaměřila na střednědobé a dlouhodobé období a ve svém obsahu na strukturální reformy. European Competitiveness Report36 – zpráva Komise, která každý rok hodnotí konkurenční postavení EU, zejména ve srovnání s USA a Japonskem. Zpráva z roku 2000 podrobně analyzovala příčiny zvětšující se zaostávání Evropy od poloviny 90. let a zároveň předložila návrhy řešení. Nová otevřená metoda koordinace – tato metoda byla použita již v minulosti při provádění koordinované politiky zaměstnanosti (koncem 90. let) a v Lisabonské strategii se stala jejím hlavním nástrojem. Metoda je založena na zveřejňování nejlepších dosažených výsledků, zjištěných vyhodnocením dohodnutých ukazatelů. EU nepřikazuje, ale prosazuje směry strategie spíše „morálním nátlakem“. Prostřednictvím strukturálních

ukazatelů

vyhodnocuje

kvantitativní

informace

z

oblastí

zaměstnanosti, inovací a výzkumu, ekonomických reforem, sociální soudržnosti, životního prostředí a ekonomického prostředí z jednotlivých členských zemí a srovnává jejich rozdílné postavení. Tento způsob, podporuje soutěžení mezi členskými zeměmi. Jednalo se celkem o 35 specifických ukazatelů a sedm ekonomických ukazatelů. Ze strukturálních ukazatelů vychází benchmarking , který hodnotí výsledky v konkrétní oblasti, porovnává je v rámci EU a také s výsledky nejvýznamnějších konkurentů, USA a Japonska. Členské země čerpají nejen ze zkušeností ostatních členských zemí, ale zároveň mají možnost porovnání se zeměmi, jimž se snaží vyrovnat.

35

Urban, L., Lisabonská strategie. [cit. 2009-03-22]. Dostupné z WWW: . 36 Dostupné na WWW: http://ec.europa.eu/enterprise/enterprise_policy/competitiveness/1_eucompetrep/eu_compet_reports.htm .

31

Dalším nástrojem řízení jsou tzv. The Lisbon scorecard37, což jsou zprávy, které hodnotí výsledky jednotlivých členských zemí v určité oblasti (sociální, vnitřní trh, věda a výzkum…), důležité pro plnění lisabonských cílů. Metoda otevřené koordinace zahrnuje také akční plány, které se zaměřují vždy na dosažení jednoho konkrétního cíle Lisabonské strategie. Akční plán stanoví úkoly pro Komisi, členské státy i soukromý sektor. Jednotlivé členské státy si na základě tohoto plánu, připraví vlastní akční plán, který bude odrážet jejich aktuální situaci a postavení v dané oblasti. Proces řízení s využitím metody otevřené koordinace tedy spočívá zejména v pravidelném monitoringu a následném vyhodnocení výsledků. Získaná data představují pro EU zdroj informací o postupu při plnění lisabonských cílů. Nicméně tato metoda nezaručuje, že realizace cílů bude probíhat podle původních předpokladů, protože prosazování směrů strategie probíhá tzv. metodou soft law, což jsou dokumenty, vydané Radou nebo Komisí ve formě stanovisek nebo doporučení a nejsou právně závazné. Do plně decentralizovaného procesu řízení, monitorování a hodnocení byly zapojeny jak orgány EU, orgány členských států a orgány na regionální a místní úrovni, stejně tak sociální partneři a občanské společnosti různými formami partnerství. Mobilizace nezbytných prostředků Dosažení strategických cílů bude primárně záležet jednak na soukromém sektoru, ale také na jeho partnerství s veřejným sektorem. Bude záviset na využití všech dostupných zdrojů a zároveň na vyvinutém úsilí členských států. Role EU bude spočívat v poskytnutí rámce pro využívání všech dostupných zdrojů při přechodu ke znalostní ekonomice při využití stávajících politik Společenství. Evropská investiční banka (EIB) byla připravena přispět v oblasti růstu lidského kapitálu, rozvoje malých a středních podniků, v oblasti vědy a výzkumu, na rozvoj informačních technologií, telekomunikačních technologií a na podporu inovací.

37

Zprávy a tabulky dostupné na WWW: .

32

3 Revize Lisabonské strategie Po přijetí Lisabonské strategie v roce 2000 proběhla čtyři zasedání Evropské rady (Stockholm 2001, Barcelona 2002, Brusel 2003 a 2004), které hodnotily postup naplňování jejích cílů.

Především na základě hodnocení posledních dvou zpráv

Komise, které byly zpracovány pro bruselská zasedání Evropské rady a konstatovaly neuspokojivé výsledky, se již od roku 2003 ozývaly kritické hlasy, volající po revizi a přehodnocení cílů Lisabonské strategie. Jistým způsobem se vyplnila kritika, která zazněla již při formování jednotlivých cílů Lisabonské strategie. První kritické hodnocení bylo publikováno Světovým ekonomickým fórem38, na základě studie založené

na

výpovědi

expertů

z jednotlivých

zemí,

hodnotící

aspekty

konkurenceschopnosti. Závěry byly zajímavé a myslím si, že není od věci zde zmínit informace, z nichž vybírám: členské země EU jsou v průměru hodnoceny hůře než USA; Finsko je jedinou zemí, která se přibližuje v hodnotách všech indikátorů Spojeným státům, ostatní země se mohou srovnávat jen v některých aspektech; neexistuje evropský model ekonomické politiky, sdílený všemi zeměmi; největším rozdílem mezi USA a EU je kvalita podnikatelského prostředí; většina kandidátských zemí střední a východní Evropy vykazuje podstatně horší výsledky, než je průměr EU. Ze studie vyplývá, že mezi ceněné hodnoty patřila liberalizace, jednotný trh a jednoduchý regulační rámec pro podnikání. Přestože se nejednalo o statistická data, přínosem studie bylo zjištění, co respondenti (významní podnikatelé a manažeři) oceňují a zároveň i to, že byla publikována právě Světovým ekonomickým fórem, nezávislou mezinárodní institucí. Na pravidelném zasedání Evropské rady o rok později došlo při průběžném hodnocení Lisabonské strategie ke kritice, která již vycházela ze statistických údajů a která byla v některých směrech tvrdší, než kritické hodnocení studie Světového ekonomického fóra. Evropská rada konstatovala, že sice došlo k dílčímu pokroku při naplňování, nicméně celková úroveň její realizace byla nedostatečná. V předloženém hodnocení se uvádí, že od roku 1999 bylo vytvořeno více než 6 mil. nových pracovních míst především v sektoru služeb; bylo dosaženo vysoké míry připojení k internetu a začal se vytvářet Evropský výzkumný prostor. Naproti tomu nedošlo k růstu HDP na obyvatele a 38

Světové ekonomické fórum je mezinárodní nezávislá nezisková organizace, zal. v roce 1971 s cílem řešit otázky managementu a později otázky ekonomické a sociální.

33

tím k přiblížení k úrovni USA. Zaměstnanost a produktivita práce stále nepřispívaly dostatečně k hospodářskému růstu. Potenciál vnitřního trhu nebyl dostatečně využit a nedostatečný byl i přínos informačních a telekomunikačních technologií39. Aby mohlo být do roku 2010 dosaženo naplnění cílů, bylo nezbytné bez odkladu zahájit implementační fázi Lisabonské strategie. Zároveň byla diskutována otázka revize stanovených cílů s důrazem na otázku stimulace hospodářského růstu a zaměstnanosti. Evropská rada proto vyzvala na svém zasedání v březnu roku 2004 Evropskou komisi k sestavení skupiny odborníků na vysoké úrovni, která bude provádět nezávislé přezkoumávání, kterým přispěje k průběžné hodnotící zprávě. Komise sestavila třináctičlennou pracovní skupinu v čele s bývalým premiérem Nizozemska Wimem Kokem. Česká republika měla v této skupině také svého zástupce v osobě Bedřicha Moldana40, předsedy Centra pro otázky životního prostředí (Universita Karlova, Praha). Tato skupina působila v období od května do října 2004, své poznatky projednala na celkem šesti společných jednáních a dne 3. listopadu 2004 předložila zprávu Evropské komisi.

3.1 Kokova zpráva „Realizace Lisabonské strategie je v současné době ještě naléhavější než dříve, protože růstová mezera mezi Severní Amerikou a Asií na jedné straně a Evropou na straně druhé se prohlubuje a Evropa musí současně čelit problému nízkého populačního růstu a stárnutí obyvatelstva. Čas rychle běží a pocit sebejistoty není na místě. Potřebujeme zlepšit implementaci, abychom se vyrovnali se ztrátou času.“41 (Wim Kok, 2004) Tato zpráva je hloubkovou analýzou dosavadního neúspěšného průběhu naplňování a implementace jednotlivých cílů Lisabonské strategie. Jednou z hlavních příčin neúspěchu bylo stanovení velkého množství priorit a často i protichůdných cílů. Docházelo k rozporům mezi jednotlivými pilíři Lisabonské strategie, ekonomickým, sociálním a ekologickým. Špatně nastavený systém koordinace a řízení celého procesu 39

Klvačová, E., Malý, J., Mráček, K.:Lisabonská strategie: posílí, nebo oslabí evropskou konkurenceschopnost, 1. vyd., Professional Publishing, 2006. 16 s. ISBN 80-86946-25-8 40 prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc., profesor UK v oboru ochrana životního prostředí od r. 1997, Ministerstvo životního prostředí, poradce ministra, 2002-2004 41 Zpráva skupiny odborníků na vysoké úrovni vedené panem Wimem Kokem:Tváří v tvář výzvám, Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, [online]. Lisabon 2004 [cit. 2009-03-22] str. 5. Dostupný z WWW: < http://ec.europa.eu/growthandjobs/pdf/kok_report_cs.pdf>.

34

měl za důsledek nedostatečnou implementaci cílů nejen na evropské, ale zejména na národní úrovni. Ze závěrů vyplývá, že Lisabonská strategie byla pojata příliš široce. Ve zprávě se doslova říká: „Lisabon pojednává o všem a tudíž o ničem. Odpovědný je každý a tudíž nikdo. Došlo k tomu, že konečný smysl strategie se často ztratil. Ambiciózní a široká reformní agenda vyžaduje, aby byla vysvětlena, aby bylo možno efektivně komunikovat o její potřebě.“42 Celkový koncept Lisabonské strategie je ve zprávě označován jako správný, ale výsledky plnění jednotlivých cílů a priorit jako nedostatečné. Ve zprávě je navrženo pět širokých prioritních oblastí, které jsou podrobně rozebrány a obsahují konkrétní soubor opatření a doporučení, jak v těchto oblastech postupovat. Analýze je zároveň podroben stav EU, ve kterém se nacházela z hlediska jejího postavení ve světě a celkového hodnocení výkonnosti za uplynulé čtyři roky, doplněné fakty o růstu, zaměstnanosti a produktivitě. Dále jsou pojmenovány výzvy, kterým v té době musela čelit. Především silné mezinárodní konkurenci, umocněné zvyšujícím se vlivem asijských ekonomik; změnám a dopadům na ekonomiku a společnost EU, vyplývající ze stárnutí Evropy a v neposlední řadě výzva plynoucí z rozšíření EU. Zpráva navrhuje změny v řízení a prosazování Lisabonské strategie s cílem zlepšit její politické vedení, vzhledem k tomu, že otevřený způsob koordinace zdaleka nesplnil očekávání. Úkolem je vytvořit vnitrostátní politiky v každém členském státě s převzetím odpovědnosti za její provádění a snahou o širší a hlubší zapojení evropských občanů a evropských sociálních partnerů. Ve zprávě se říká: „Evropa vytvořila charakteristický hospodářský a sociální model kombinující produktivitu, sociální soudržnost a rostoucí odpovědnost za environmentální udržitelnost. Lisabonská strategie, znovu zaměřená na růst a zaměstnanost způsobem, který tato zpráva navrhuje, nabízí Evropě nové hranice pro uvedený hospodářský a sociální model.“43

42

Zpráva skupiny odborníků na vysoké úrovni vedené panem Wimem Kokem:Tváří v tvář výzvám, Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, [online]. Lisabon 2004 str. 17[cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: < http://ec.europa.eu/growthandjobs/pdf/kok_report_cs.pdf>. 43 Zpráva skupiny odborníků na vysoké úrovni vedené panem Wimem Kokem:Tváří v tvář výzvám, Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, [online]. Lisabon 2004 str. 7[cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: < http://ec.europa.eu/growthandjobs/pdf/kok_report_cs.pdf>.

35

3.1.1 Evropa ve změněném světě Období od přijetí Lisabonské strategie v roce 2000, do zveřejnění této zprávy v roce 2004, bylo poznamenáno nepříznivým ekonomickým vývojem, ovlivněným výrazným propadem cenných papírů na světových burzách. Prasknutím bubliny nadhodnocených akcií tzv. dot.com společností, k tomu se přidaly finanční účetní skandály významných firem (Enron, WorldCom, Parmalat), především amerických, které otřásly důvěrou trhu. Spojené státy, které se propadly do recese, následovala Evropa. Hospodářství prošlo dvouletým útlumem, který byl polovinou zmíněného období. Mezníkem, který bychom také mohli nazvat „svět před a poté“, byly teroristické útoky na USA 11. září 2001. Tyto události, s ohledem na potenciální nebezpečí a zvýšený požadavek na bezpečnost, vedly minimálně ke krátkodobým změnám v mezinárodních vztazích a samozřejmě se odrazily ve světovém ekonomickém prostoru. Další kolo jednání o otevření trhu pro zvýšení obchodu, které se mělo konat v Doha ukázalo, že pokrok v této oblasti bude obtížný. Byl zaznamenán nárůst spíše bilaterálních obchodních dohod a napětí mezi Evropou a USA vyústilo v neshody v mnoha oblastech. Z důvodu všeobecné obavy z dalšího vývoje a nejistoty dodávek, došlo ke zvýšení ceny ropy. Tyto události vedly k útlumu hospodářské činnosti, ke zhoršení prognóz v krátkodobém časovém horizontu a k podlomení spotřebitelské a obchodní důvěry v Evropě. Celková výkonnost evropské ekonomiky v tomto období byla zklamáním. Hospodářský růst, který byl v tomto období nižší než v USA a Asii, byl především způsoben nedostatečným pokrokem v oblasti ekonomických cílů Lisabonské strategie a nedostatečné spotřebitelské poptávce. Deficity veřejného sektoru v Evropě stouply vlivem zvyšujících se výdajů na platby sociálního zabezpečení a zároveň nižšímu výběru daní. Evropa nestačila čelit cyklickému poklesu a navíc její členské země měly omezené fiskální možnosti díky slabým rozpočtovým pozicím, se kterými vstoupily do recese. Vzhledem k těmto skutečnostem bylo složitější naplňovat cíle Lisabonské strategie. Navíc je nutné dodat, že i přes tyto, do jisté míry objektivní důvody, nebrala řada členských zemí provádění dohodnutých cílů vážně.

36

3.1.2 Pohled na dosavadní lisabonský vývoj Dojem z dosavadního vývoje provádění ambiciózních lisabonských cílů byl smíšený. Zpráva konstatuje: „… je třeba udělat spoustu práce pro to, aby se Lisabonská strategie nestala synonymem pro nedosažené cíle a nesplněné sliby.“44 I přes zklamání z postupu bylo dosaženo dílčích výsledků, které měly znak zlepšení a na nichž se dalo stavět. Od poloviny 90. let minulého století do roku 2003 došlo k významnému zlepšení v oblasti zaměstnanosti. Zaměstnanost vzrostla z 62,5% v roce 1999 na 64,3% v roce 2003, včetně částečných úvazků. Celková zaměstnanost žen vzrostla v roce 2003 na 56%. Některé země byly úspěšné při zavádění politik na zvýšení zaměstnanosti starších osob, která v roce 2004 dosahovala 41,7%. Jedním z dalších dílčích úspěchů byl pokrok v zavádění informačních a komunikačních technologií a v zavádění internetu ve školách, universitách, ve státní správě a v obchodu. Zklamáním bylo především ohrožení cíle míry zaměstnanosti 70% v roce 2010, protože čistý počet vytvořených pracovních míst se v posledních letech výrazně zpomalil. To platí i pro splnění cíle 50% v případě zaměstnávání starších pracovníků. Zklamáním bylo také, že pouze pět zemí překročilo cílovou úroveň pro provádění směrnic EU o vnitřním trhu. V oblasti životního prostředí došlo k následujícím skutečnostem: objem dopravy rostl rychleji než HDP, došlo ke zvýšení znečištění a hlučnosti, zhoršila se plynulost dopravy. Většina evropských zemí nedosahovala cílových hodnot stanovených Kjótským protokolem, pokud jde o emise skleníkových plynů. Pouze tři země zaznamenaly viditelný pokrok v jejich snižování. Nadále tedy docházelo k poškozování životního prostředí. Rozšíření EU, přestože bylo plánované a obecně vítané, změnilo situaci v Evropě a dosahování lisabonských cílů se stalo obtížnějším. Nové členské státy měly obvykle mnohem nižší míru zaměstnanosti a produktivitu. Jejich nižší počáteční úroveň v mnoha ukazatelích způsobila, že dosažení cílů pro ně bude ještě mnohem těžší, než pro země EU-15.

44

Zpráva skupiny odborníků na vysoké úrovni vedené panem Wimem Kokem:Tváří v tvář výzvám, Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, [online]. Lisabon 2004 str. 11[cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: < http://ec.europa.eu/growthandjobs/pdf/kok_report_cs.pdf>.

37

3.1.3 Vnější výzvy – silná mezinárodní konkurence Tlak mezinárodní konkurence značně posiloval a to jak ze strany USA, tak ze strany asijských zemí. Čínská ekonomika, rostoucí rychlým tempem, přinesla Evropě nejen potenciálně velký trh, ale zároveň sílící konkurenci. Masivní přímé zahraniční investice a rozvoj vědy, které vedly k industrializaci Číny, přispěly k tomu, že Čína začala konkurovat Evropě nejen zbožím s nízkou přidanou hodnotou, ale i v oblasti zboží s vyšší hodnotou. Čínské mzdy jsou v poměru s evropskými pouhým zlomkem a rozdíl v kvalitě nabízeného zboží se stírá. Neméně významná je i konkurence přicházející z Indie a to zejména v sektoru služeb. Aby Evropa byla schopna této situaci čelit a zároveň využít příležitosti, které otevírání čínského trhu představuje, musí mít pevnou hospodářskou základnu. Doporučení pro Evropu spočívá ve specializaci na oblast, kde bude dosahovat výborných výsledků a tím získá konkurenční výhodu. Ta musí jednoznačně spočívat ve znalostní ekonomice. Podle průzkumů z roku 2004 má však dominantní postavení v této oblasti USA. Z nejlepších 300 společností v oblasti informačních technologií bylo 74 % ze Spojených států a z nejlepších 300 společností hodnocených podle výdajů na výzkum a vývoj bylo v USA 46%.45 EU musí proto provést řadu opatření, aby svou konkurenceschopnost zvýšila.

3.1.4 Vnitřní výzvy – stárnutí Evropy V demografické struktuře obyvatelstva EU se projevil negativní trend stárnutí populace, klesá míra porodnosti a v důsledku prodlužování střední délky života roste počet seniorů. Tento trend bude mít velmi závažné důsledky na evropskou ekonomiku a na systémy důchodového zabezpečení. Předpokládá se, že negativní dopad tohoto trendu se začne projevovat již v roce 2010. Odhady v roce 2004 uváděly, že do roku 2050 poklesne populace v produktivním věku o 18% a zároveň se o 60% zvýší počet občanů EU starších 65 let. Postupně se tedy sníží počet obyvatel v produktivním věku, kteří budou schopni zajistit pokrytí zvyšujících se potřeb seniorů s ohledem na mandatorní výdaje státních rozpočtů. Evropská komise odhadla, že tento dopad se projeví snížením 45

Zpráva skupiny odborníků na vysoké úrovni vedené panem Wimem Kokem:Tváří v tvář výzvám, Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, [online]. Lisabon 2004 str. 13[cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: < http://ec.europa.eu/growthandjobs/pdf/kok_report_cs.pdf>.

38

potenciálního tempa růstu HDP z 2-2,25% na úroveň okolo 1,25% do roku 2040.46 Již od roku 2015 klesne potenciální hospodářský růst na přibližně 1,5% v případě, že nedojde ke změně využívání pracovní síly. Na druhé straně dojde ke zvýšení výdajů na důchody a zdravotní péči o 4-8% HDP do roku 2050. Tento vývoj bude postupný a odhadované výdaje budou přibližně o 2% HDP vyšší do roku 2020 a v roce 2030 bude tento nárůst již představovat 4-5% HDP. Tento vývoj, to znamená nižší hospodářský růst spojený s vyššími výdaji, bude mít negativní dopad na veřejné finance a s tím spojené další negativní důsledky. Uvedený trend je patrný z tabulek č. 5 a č. 6.

Tabulka č. 5 Odhady vývoje populace v EU v letech 2005 – 2050 [v tisících]

Celková populace

Děti (0–14)

Mládež (15–24)

Mladí dospělí (25–39)

Dospělí (40–54)

Starší pracovníci (55–64)

Starší osoby (65–79)

Slabí starší lidé (80+)

2005–2050

2005–2010

2010–2030

2030–2050

-8 659

5 563

5 312

-19 534

-1,9 %

1,2 %

1,1 %

- 4,2 %

-13 811

-2 304

-6 080

-5 427

-18,6 %

-3,1 %

-8,5 %

-8,2 %

-14 035

-2 383

-6 663

-4 990

-24,3 %

-4,1 %

-12,0 %

-10,2 %

-24 867

-3 896

-14 883

-6 088

-25,0 %

-3,9 %

-15,6 %

-7,5 %

-18 666

4 116

-10 029

-12 754

-19,0 %

4,1 %

-9,8 %

-13,8 %

4 721

4 973

8 717

-8 969

9,1 %

9,5 %

15,3 %

-13,6 %

25 688

1 947

22 281

1 460

44,5 %

3,4 %

37,3 %

1,8 %

32 311

3 109

11 969

17 233

171,6 %

16,5 %

54,0 %

50,8 %

Zdroj: Eurostat, vlastní úprava. Dostupné na WWW: .

46

Zpráva skupiny odborníků na vysoké úrovni vedené panem Wimem Kokem:Tváří v tvář výzvám, Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, [online]. Lisabon 2004 str. 13,14[cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: < http://ec.europa.eu/growthandjobs/pdf/kok_report_cs.pdf >.

39

Tabulka č. 6 Podíl osob starších 65 let na počtu osob v aktivním věku (15 – 64) [%] Rok/země

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

EU 27

23,2

23,5

23,8

24,1

24,3

24,6

24,9

25,2

EU 25

23,4

23,7

24,0

24,2

24,5

24,8

25,1

25,3

Zdroj: Eurostat, vlastní úprava. Dostupné na WWW: .

3.1.5 Výzvy plynoucí z rozšíření Rozšíření, vzhledem k úrovni nově přistupujících zemí, ještě zvýraznilo nerovnosti a problémy soudržnosti EU. Počet obyvatel se zvýšil o 20%, ale evropský HDP pouze o 5%. To se samozřejmě odrazilo v poklesu produkce na osobu o 12,5% v EU-25. Došlo také k poklesu průměrné zaměstnanosti o 1,5% , dlouhodobá nezaměstnanost stoupla o 0,7%47. Z níže uvedených tabulek č. 7 a 8, je patrné, že obavy ze zhoršení situace v míře nezaměstnanosti byly opodstatněné. Zejména míra nezaměstnanosti v Polsku a na Slovensku v roce 2004 značně přesáhla míry nezaměstnanosti v zemích EU-15. Tabulka č. 7 Míra nezaměstnanosti v přistupujících zemích v roce 2004 Země

CZ

EE

CY

LV

LT

HU

MT

PL

SI

SK

%

8,3

9,7

4,7

10,4

11,4

6,1

7,3

19

6,3

18,2

Zdroj: Eurostat, vlastní úprava. Dostupné na WWW: .

47

Inforegio: Rozšíření v palbě reflektorů, Nové partnerství pro soudržnost, [online]. Duben 2004 str. 4[cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: .

40

Tabulka č. 8 Míry nezaměstnanosti v EU-15 v roce 2004 Země

BE

DK

DE

GR

ES

FR

IE

IT

LU

NL

AT

PT

FI

SE

UK

%

8,4

5,5

9,5

10,5

11,0

9,6

4,5

8,0

4,8

4,6

4,8

6,7

8,8

6,3

4,7

Zdroj: Eurostat, vlastní úprava. Dostupné na WWW: .

Pro nové členské země se jako těžko splnitelné ukázaly také některé body Lisabonské strategie, týkající se životního prostředí. Výdaje na výzkum a vědu, v žádné z nových členských zemí, nedosahovaly průměrné úrovně výdajů v EU – 15 tj. 1,9% HDP. Pozitivním aspektem rozšíření je pravděpodobnost rychlejšího růstu HDP a produktivity při dohánění evropského průměru. Tím se nové členské země stávají oblastí hospodářské dynamiky. Růst produkce a produktivity byla za posledních pět let ve většině zemí vyšší než růst v USA a jejich vyhlídky na další růst zůstávají s ohledem na další zavádění nových technologií, které budou nahrazovat zastaralé. Nicméně jejich nízké daně a mzdy způsobily příliv investic z ostatních států EU, což způsobilo rostoucí napětí a problémy se soudržností unie. Nelze zpochybnit také přínos v oblasti informační a znalostní společnosti, který je dán vysokou úrovní vzdělanosti v nových členských zemích. Ve věkové kategorii 25 - 65 let má ukončené středoškolské vzdělání zhruba 80% obyvatel, čímž se zlepšuje průměr EU-15, který dosahuje 65%48.

3.1.6 Pět prioritních oblastí Vzhledem k tomu, že počáteční pozice jednotlivých členských států byly rozdílné, existovala potřeba interpretace lisabonských sílů v rámci individuálních hledisek. Pokud by nebyl brán ohled na možnosti a aktuální stav jednotlivých národních ekonomik, Lisabonská strategie by jen těžko získala podporu veřejnosti, která by její cíle mohla považovat za nesplnitelné, čímž by se snížila chuť a motivace takové cíle plnit. Zpráva zdůrazňuje existenci pěti širokých priorit politiky, ve kterých jak EU, tak jednotlivé

48

Zdroj dostupný z WWW: .

41

členské státy musí udělat pokrok, aby byla zajištěna ekonomická dynamika. Jedná se především o realizaci znalostní společnosti, dokončení vnitřního trhu, zlepšení podnikatelského prostředí, vytvoření flexibilního a nevylučujícího trhu práce a podpora environmentálních strategií. Těchto pět oblastí tvoří zdroj ekonomického růstu. V Kokově zprávě se píše: „Není snahou kteréhokoliv z těchto cílů, aby sám zvýšil produktivitu a růst Evropy, ale je to cílem jich všech.“49 Realizace znalostní společnosti Zpráva kladně hodnotí rozhodnutí a postup Evropské rady zaměřit se na tuto oblast, protože budoucnost ekonomického rozvoje Evropy bude záviset na její schopnosti více se zaměřit na sektory ekonomiky, kde je možné flexibilně využívat výsledků inovací a výzkumu. Evropa zaostává v aplikaci patentů nebo počtu nositelů Nobelových cen a evropský sektor informačních technologií se podílí o 1,3% méně na HDP než v USA. „Znalostní společnost znamená více než jen zvýšená zodpovědnost za vědu a výzkum. Pokrývá všechny aspekty současné ekonomiky, kde znalost je nejdůležitější přidanou hodnotou.“50 Investice do vývoje a výzkumu jsou jedním ze základních předpokladů zvýšení růstu produktivity v Evropě a studie prokázaly, že až 40% růstu produktivity je vytvářeno z výdajů na výzkum a vývoj. Zatímco technologická výhoda USA spočívá především v odvětvích ekonomiky, která je soustředěná na obranu, tak Evropa dominuje v odvětvích jako např. energetika civilní letectví, mobilní telefony. Je potřeba směřovat a zvyšovat investice do výzkumu a vývoje v odvětvích s vysokou přidanou hodnotou, v nichž je EU silně konkurenceschopná. Tradičními obory v Evropě jsou chemie, farmaceutika, informační technologie, strojírenství a výroba dopravních prostředků. Naopak z odvětví, kde existuje konkurenční nevýhoda v porovnání s okolním světem – např. zpracování dřeva, textilní průmysl, komunikační zařízení se doporučuje ustoupit. Sektory založené na výzkumu a inovaci budou schopny lépe konkurovat vyspělým světovým ekonomikám.

49

Zpráva skupiny odborníků na vysoké úrovni vedené panem Wimem Kokem:Tváří v tvář výzvám, Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, [online]. Lisabon 2004 str. 19[cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: . 50 Zpráva skupiny odborníků na vysoké úrovni vedené panem Wimem Kokem:Tváří v tvář výzvám, Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, [online]. Lisabon 2004 str. 20[cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: .

42

Jednou ze zajímavých skutečností je, že Evropa produkuje téměř dvakrát více vědeckých pracovníků a technických absolventů než USA. Nicméně mnoho mladých vědců odchází z Evropy a míří především do USA, které jsou pro ně v mnoha ohledech atraktivnější. Jedním z doporučení, vyplývající z Kokovy zprávy, je přilákání „těch nejbystřejších a nejlepších výzkumných pracovníků z celého světa tím, že EU zvýší svou přitažlivost.“51 Do jara 2006 by měl být realizován Akční plán k omezení administrativních překážek pohybu osob a zboží. Dále je potřeba vytvořit atraktivnější výzkumné prostředí a zlepšit finanční ohodnocení. Dále zpráva doporučuje do konce roku 2005 projednat a odsouhlasit vznik Evropské rady pro výzkum (ERC)52, která by na evropské úrovni dlouhodobý základní výzkum financovala a koordinovala. Přehled výdajů na vědu a výzkum v letech 2001-2005 ukazuje následující tabulka.

Tabulka č. 9 Výdaje na vědu a výzkum v letech 2001 – 2005 [% HDP] Výdaje na vědu a výzkum % HDP 2005

Rok/země

2001

2004

2005

EU 27

1,88

1,84

1,84

201 020

EU 25

1,88

1,85

1,85

200 633

EU 15

1,94

1,91

1,91

196 076

Mil. €

Zdroj: Eurostat, vlastní úprava. Dostupné z WWW:.

Vnitřní trh Hospodářský růst byl vždy spojován s otevíráním trhu a růstem obchodu a evropský vnitřní trh toto podporuje. „Usnadnění volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu v oblasti bez vnitřních hranic je rozhodujícím mechanizmem, který vytváří ekonomický

51

Zpráva skupiny odborníků na vysoké úrovni vedené panem Wimem Kokem:Tváří v tvář výzvám, Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, [online]. Lisabon 2004 str. 22[cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: . 52 Dne 27. února 2007 byla na konferenci v Berlíně oficiálně zahájena činnost prvního celoevropského orgánu pro financování hraničního výzkumu – Evropská rada pro výzkum (ERV). V čele ERV je 22 významných vědců, kterým předsedá profesor Fotis Kafatos z Imperial College v Londýně. [cit. 2009-0322]. Zdroj: .

43

růst.“53 Evropská komise odhadla, že 10 let fungování vnitřního trhu přineslo Evropě vyšší HDP o 1,8% a zároveň díky tomu bylo vytvořeno 2,5 miliónu nových pracovních míst. Nicméně dokončení vnitřního trhu se zbrzdilo a jeho pozitivní účinky zeslábly. Dokladem byl snižující se obrat na trhu s průmyslovým zbožím a služeb a to, že se EU zároveň stala méně atraktivním místem pro cizí investory. Volnému pohybu bylo nadále bráněno vlivem místních pravidel, často nesprávně vykládaných a v jasném rozporu s principem vzájemného uznávání, který je základem vnitřního trhu. Zpráva vyzývá Komisi, aby do konce roku 2005 předložila úplný seznam legislativy pro vnitřní trh, která ještě nebyla převedena do národního práva ve všech členských státech. Zpráva zdůrazňuje vytvoření jednotného trhu služeb vzhledem k tomu, že služby představují 70% ekonomické činnosti v EU. Doporučením tedy bylo urychlit příjímání legislativy vnitřního trhu, odstranění překážek volného pohybu služeb do konce roku 2005, jinak Evropa dále zůstane vlivem právních a administrativních překážek rozdělena do národních trhů. Tato situace nadále způsobuje příliš vysoké ceny a nízký růst produktivity a skutečnost, že objem obchodu EU v tomto sektoru je nižší než před deseti lety. Odstranění bariér v hospodářské soutěži je považováno za další nutný krok pro dokonalejší fungování vnitřního trhu. Stejně tak by mělo dojít k detailnějšímu sledování dopadů regulace, která může způsobovat překážky při ekonomické činnosti. Členské státy byly např. vyzvány, aby postupně otevřely trhy s elektřinou a plynem pro všechny spotřebitele, protože to je způsob, jak mohou být uplatněny účinné ekologické inovace a také tím dojde k povzbuzení investic. Progresivními změnami by měl projít i finanční trh ve vnitřním trhu. Dojde k plnému zavedení Akčního plánu finančních služeb, předložený v roce 1999, jako soubor legislativních a nelegislativních opatření trhu EU pro velkoobchodní finanční služby, k vytvoření a otevření maloobchodních trhů a vytvoření finančních pravidel a dohledu. Úspěšná integrace finančních služeb je závislá na zúčtování a vypořádání transakcí, které jsou základním kamenem pro fungování finančního systému. Cílem všech změn v oblasti finančních trhů a pokračující integrace je snížit náklady, zjednodušit přístup

53

Zpráva skupiny odborníků na vysoké úrovni vedené panem Wimem Kokem:Tváří v tvář výzvám, Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, [online]. Lisabon 2004 str. 25[cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: .

44

k úvěrům za více konkurenčních podmínek. To umožní malým a středním podnikům levnější a zároveň lepší přístup k financování. Další oblastí je hypoteční financování nemovitostí, které umožní rozšířit vlastnictví rodinných domů. Pružnější trhy s byty budou mít vliv na snadnější mobilitu pracovní síly a podpoří vyšší spotřebitelské výdaje. Tyto změny na finančním trhu musí být doplněny o moderní a účinné evropské právo obchodních společností, které umožní, aby se podniky mohly v celém evropském prostoru efektivně organizovat. Nejenom kvůli nedostatečné integraci finančních služeb a absenci účinného evropského obchodního práva zůstává pro mnoho společností přístup na vnitřní trh na druhé straně kontinentu prakticky neuskutečnitelný. Dalším důvodem je nedostatečná infrastruktura. Mnoho nových členských států a jejich regionů jsou na periférii vnitřního trhu nejenom z geografického hlediska. To způsobuje velkou regionální rozdílnost, kdy je bohatství soustředěno v malém počtu regionů. Vytváření správného prostředí pro podnikatele a podnikání „Nové firmy a malé a střední podniky jsou stále větším zdrojem růstu a nových pracovních příležitostí.“54 Předpisy, omezení a regulace jsou první překážkou pro podnikatele. Vytvářejí podmínky, které je příliš svazují a nenechávají prostor pro zdravou míru rizika a soutěživost. Cílem by mělo být zlepšování kvality právních předpisů, protože přínos zvyšující se regulace je již převážen náklady, především mezi výrobci. Nejedná se tedy pouze o snižování regulace, která klade mnoho překážek, ale také o to, mít regulaci kvalitnější, takovou, která bude vyváženým nástrojem pro zvyšování důvěry podnikatelů a zákazníků. Je proto nutné, aby před konečným schvalovacím procesem bylo provedeno hodnocení dopadů regulace s ohledem na udržitelný rozvoj a volnou soutěž nejen v Evropě, ale i ve světě. Doporučením je provedení analýzy vnitrostátního práva v členských státech a stanovit si cíl snižování administrativní zátěže.

54

Zpráva skupiny odborníků na vysoké úrovni vedené panem Wimem Kokem:Tváří v tvář výzvám, Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, [online]. Lisabon 2004 str. 30[cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: .

45

Mezi další překážky patří administrativní komplikace při zakládání nových podniků a nedostatečná dostupnost rizikového kapitálu, který je používán při jejich zakládání a rozvoji. Úroveň investic rizikového kapitálu je v USA dvojnásobná ve srovnání s EU. Hlavním doporučením je v tomto případě snižování administrativních překážek, zlepšení dostupnosti financí pro zakládání a rozvoj podniků a zkrácení doby nutné pro založení firmy. Vytváření flexibilního trhu práce pro silnější sociální soudržnost „Pro dosažení větší sociální soudržnosti a odstranění chudoby v rámci Evropské unie je podstatná vysoká úroveň zaměstnanosti.“55 Lisabonská strategie si klade za cíl růst celkové zaměstnanosti na 67% do roku 2005 a 70% do roku 2010. U žen je cílem dosáhnout 57% do roku 2005 a 60% do roku 2010. Vývoj celkové zaměstnanosti v EU a zaměstnanosti žen v letech 2000-2007 ukazují tabulky č. 10 a 11. Na evropský sociální model bude mít bezpochyby stále větší dopad negativní demografický vývoj způsobený stárnutím obyvatel EU a globalizace. Pro zvyšování úrovně zaměstnanosti je nutné, aby byly lidem a podnikům poskytnuty nástroje a příležitosti k pozitivnímu využití takto se měnící situace a aby byly provedeny nutné reformy pracovního trhu. Požadavky na rozsáhlejší reformu jsou bohužel vnímány jako tlak na oslabování práv a ochrany pracovníků. Opak je však pravdou, protože pružnost pracovního trhu, přizpůsobivost a zaměstnatelnost pracovníků je cestou, jak čelit budoucím výzvám v této oblasti. Jedná se především o stálé zdokonalování schopností pracovníků a využívání aktivních politik trhu práce, vzdělávání a sociální podpory s cílem maximálně usnadnit přechod z jednoho pracovního místa na jiné a tím přejít od omezujícího modelu celoživotního zachování pracovních míst k modelu, jehož cílem je schopnost lidí se na trhu práce pohybovat. S tímto modelem je také spojeno posílení mobility pracovních sil v rámci EU. Problémem samozřejmě vždy bude najít správnou rovnováhu mezi pružností a zabezpečením. Je to však společná odpovědnost všech, zaměstnanců i zaměstnavatelů, sociálních partnerů i vlád. Stále však musí být kladen důraz na sociální dialog a neustále

55

Zpráva skupiny odborníků na vysoké úrovni vedené panem Wimem Kokem:Tváří v tvář výzvám, Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, [online]. Lisabon 2004 str. 33[cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: .

46

zdokonalovat sociální politiky s ohledem na nutné zajištění finanční životaschopnosti evropského sociálního modelu a udržitelnosti penzijních systémů. Přizpůsobivost pracovníků a podniků není jedinou cestou jak vytvořit široký trh práce. Dalším prvkem je nutnost zefektivnit investice do lidského kapitálu prostřednictvím kvalitních vzdělávacích a školících systémů. Lépe vzdělaní, kvalifikovaní a přizpůsobiví pracovníci budou lépe přijímat změny na trhu práce a zároveň přispějí k vyšší produktivitě a konkurenceschopnosti. Zpráva zároveň zmiňuje, s ohledem na demografický vývoj, že potenciálně zničující důsledky stárnutí obyvatelstva je možné odvrátit účastí starších pracovníků na trhu práce. Proto celoživotní vzdělávání nesmí být luxusem, ale nutností. Jedním z dalších prvků, kterým může být kompenzován nedostatek pracovních sil a do jisté míry i vyváženy dopady odlivu mozků, je také výběrové přistěhovalectví ze zemí mimo EU. V letech 2005 a 2006 mají členské státy EU, dle doporučení Kokovy zprávy, za úkol přijmout strategii aktivního stárnutí, aby starší pracovníci zůstávali déle v zaměstnání a zaměstnavatelé, aby tyto pracovníky najímali; přijmout vnitrostátní strategie pro celoživotní vzdělávání; zavést otevřené metody koordinace v oblasti sociální ochrany; pracovat na odstranění překážek účasti žen na trhu práce.

Tabulka č. 10 Celková zaměstnanost 2000 – 2007 [%] Země/rok

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

EU 27

62,2

62,6

62,4

62,6

63,0

63,6

64,5

65,4

EU 25

62,4

62,8

62,8

63,0

63,4

64,0

64,9

65,8

EU 15

63,4

64,1

64,2

64,5

64,8

65,4

66,2

67,0

Zdroj: Eurostat, vlastní úprav. Dostupné na WWW: .

47

Tabulka č. 11 Zaměstnanost žen 2000 – 2007 [%] Země/rok

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

EU 27

53,7

54,3

54,4

54,9

55,5

56,3

57,3

58,3

EU 25

53,6

54,3

54,7

55,2

55,8

56,6

57,6

58,6

EU 15

54,1

55,0

55,6

56,2

57,0

57,8

58,8

59,7

Zdroj: Eurostat, vlastní úprava. Dostupné na WWW: .

Usilování o ekologicky udržitelnou budoucnost Začlenění ekologie je jistým způsobem řešením tlaku na životní prostředí. S cílem, aby v budoucnosti nedocházelo ke škodám na zdraví, biodiverzitě, na majetku a hospodářské činnosti. Nečinností v této oblasti může dojít k větším škodám, které budou mít své negativní důsledky, a jejich náprava bude nákladná. Ve zprávě se píše: „Dobře promyšlená environmentální politika zajišťuje možnosti inovace, tvorbu nových trhů a prostřednictvím větší výkonnosti zdrojů a nových investičních příležitostí zvyšuje konkurenceschopnost.“56 Evropa by se měla zaměřit na technologie s úspornějším využíváním zdrojů, protože ty budou muset přijmout i ostatní země. Jako příklad můžeme zmínit situaci v Číně, která se může stát největším světovým trhem automobilů, nicméně již v době zprávy se čínská vláda musela zabývat problémy se znečištěním ovzduší, které v delším horizontu bude muset řešit důrazněji. U této priority vznikly obavy, že environmentální akce, zaměřené na splnění dlouhodobých

cílů

udržitelného

rozvoje

budou

mít

negativní

vliv

na

konkurenceschopnost některých sektorů. Je tedy nutné, aby v této souvislosti byla při navrhování a schvalování politik nalezena rovnováha mezi environmentálními opatřeními a hospodářskými a sociálními cíli. Evropa však musí v takto nastoupené cestě pokračovat, protože současná energetická výkonnost ukazuje na rostoucí závislost

56

Zpráva skupiny odborníků na vysoké úrovni vedené panem Wimem Kokem:Tváří v tvář výzvám, Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, [online]. Lisabon 2004 str. 37[cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: .

48

na dovozech cizí ropy, která byla 82% v roce 2002. Je tedy nutné sledovat dlouhodobý cíl zvyšování energetické výkonnosti a účinnosti zdrojů. Další rozvoj alternativních zdrojů energie bude snižovat energetickou závislost a posilovat konkurenceschopnost EU. Zpráva doporučuje vnitrostátním a místním orgánům do konce roku 2006 připravit a přednést plány pro „zelené“ veřejné zakázky, protože je to možnost, jak podporovat ekologické inovace bez rozpočtových opatření. Soustředit se zejména na nové technologie, obnovitelné zdroje energie a nová paliva pro motorová vozidla.

3.1.7 Provádění lisabonských cílů Pokrok při plnění lisabonských cílů byl až dosud nedostatečný, což bylo důsledkem především neplnění závazků, ke kterým se zavázaly členské státy EU-15 a jejich nedostatečnou vůlí jednotlivé cíle prosazovat a naplňovat. „Vlády a Evropská komise se musí ujmout politického vedení, kterého je tak zoufale zapotřebí.“ V jiném místě se píše: „Pokud se vlády nepustí do uskutečňování Lisabonské strategie na národní úrovni, zůstane tato situace velkým problémem.“57 Plnění Lisabonské strategie bylo negativně ovlivněno nedostatkem soudržnosti a konzistentnosti jejích účastníků a jejich politik. Znamená to, že neměli společný cíl a jejich politiky nebyly koncipovány tak, aby se vzájemně podporovaly a byly soudržné s cíli, ke kterým se přihlásili svým podpisem v roce 2000. Klíčová role členských států Při dosahování cílů v oblasti růstu a zaměstnanosti hrají klíčovou roli především členské státy. Jejich postup při naplňování jednotlivých cílů ovlivňuje okolní státy, protože dosažené pozitivní výsledky mají na ně psychologický efekt ve snaze jich také dosáhnout. Neochota dodržet závazky na národní a evropské úrovni a nevyužití výhody, kterou poskytuje vzájemná soudržnost a konzistentnost se nutně musela na neuspokojivých výsledcích odrazit. Do procesu naplňování cílů nebyly dostatečně zapojeny národní parlamenty a ani občané jednotlivých členských zemí. Proto jedním 57

Zpráva skupiny odborníků na vysoké úrovni vedené panem Wimem Kokem:Tváří v tvář výzvám, Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, [online]. Lisabon 2004 str. 41 a 45[cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: .

49

z dalších doporučení zprávy byla výzva vládám, aby formulovaly své vlastní národní akční programy a připravily přehled plánovaných opatření, jak chtějí dosáhnout cílů Lisabonské strategie. Takový postup by posloužil třem účelům: zajistil by národní účasti na Lisabonské strategii, podpořil by soudržnost a konzistentnost opatření a především by aktivně zapojil všechny aktéry. Národní parlamenty musí zároveň dostatečně pojem Lisabonská strategie vysvětlit veřejnosti, aby pochopila význam reforem a byla ochotna je podpořit. Při formulování národních akčních programů je nezbytné vytvořit partnerství pro růst a zaměstnanost, zapojením sociálních partnerů a dalších aktérů. Významnější roli musí sehrát Evropská komise, která by měla analyzovat akční programy, obsahující postupy při provádění nutných reforem, a komentovat je s konkrétními doporučeními. Tato nová role Evropské komise by měla být podpořena soudržností ostatních evropských institucí, zejména Evropským parlamentem. Motivačním prvkem pro členské státy by měly být i finanční stimuly s ohledem na priority EU, protože pouhé přesvědčování nestačí. Rozpočet EU, ale i národní rozpočty musí odrážet priority Lisabonské strategie, což je jedno z dalších doporučení zprávy.

Zdokonalení procesu dosahování lisabonských cílů Otevřený způsob koordinace, který spočívá v porovnávání výsledků členských zemí a z toho plynoucí tlak na plnění cílů Lisabonské strategie, se neosvědčil. Důvodem bylo především to, že s lisabonským procesem byla spojena přibližně stovka ukazatelů a proto bylo pro jednotlivé země lehce splnitelné být v některém z nich nejlepší. To účinnost tohoto způsobu koordinace snižovalo a pro členské země nebylo dostatečně motivující. Nebyl na ně vyvíjen žádný tlak, aby si své skóre vylepšily. Z toho vyplynul požadavek na zjednodušení systému. Skupina odborníků na vysoké úrovni proto navrhla, aby došlo k redukci systému hodnocení na čtrnáct ukazatelů. Evropská komise by měla každý rok předložit výsledky a umístění jednotlivých členských zemí a měly by z nich vyplynout politické důsledky. Dobré výsledky odměnit a kritizovat špatné. Dále byla zdůrazněna nutnost komunikovat, předkládat argumenty a diskutovat. Bude samozřejmě nutné zohlednit rozdílné startovací pozice členských států. Pro státy, které začínaly ze slabší pozice, skupina doporučila podmínky zmírnit a hodnotit u nich hlavně pokrok, kterého byly schopny dosáhnout. 50

3.2 Společně k růstu a zaměstnanosti – Nový začátek „Před pěti lety zahájila Evropská unie ambiciózní reformní program. V průběhu posledního roku přezkoumávala Komise dosažený pokrok. To vedlo k rozpoutání vášnivé debaty na evropské i vnitrostátní úrovni mezi všemi, kdo mají zájem na úspěchu Lisabonské strategie. Kromě toho mohla Komise využít práci skupiny na vysoké úrovni pod vedením Wima Koka, která předložila svou zprávu loni v listopadu. Dnes panuje všeobecná shoda v tom, že Evropa zdaleka nevyužívá potenciál ke změně, který jí Lisabonská strategie nabízí. Přestože ani diagnóza, ani léčba nejsou zpochybňovány, ve skutečnosti nebylo dosaženo dostatečného pokroku. Tato zpráva nyní, v polovině období Lisabonské strategie, vytyčuje způsob, jakým můžeme spolupracovat v zájmu budoucnosti Evropy a přivést lisabonský proces zpět do správného kursu.“58 Toto je znění části úvodu sdělení předsedy Barrosa. Na počátku února 2005 předložil prezident Evropské komise José Manuel Barroso návrh na revizi Lisabonské strategie. Ze Sdělení jarnímu zasedání Evropské rady s názvem Společně k růstu a zaměstnanosti a podtitulkem Nový začátek Lisabonské strategie, vyplynula potřeba dynamického hospodářství, které vytvoří vhodné prostředí pro dosažení lisabonských cílů.

3.2.1 Obnovený Lisabonský akční program Prezident Komise Barroso vyzval k naplňování cílů nové Lisabonské strategie prostřednictvím splnění tří následujících opatření: 1. Evropa se stane atraktivnějším místem pro investice a práci Pro splnění prvního předpokladu je podle Barrosa nezbytné provést následující kroky: • Rozšířit a prohloubit vnitřní trh. Členské země musí lépe dodržovat stávající právní předpisy, otevřít klíčové trhy (energetika, telekomunikace a doprava), dodržovat s tím související závazky a lhůty. • Dobudovat jednotný trh. Věnovat zvýšenou pozornost reformám, které je nezbytné provést. Podmínkou pro jednotný trh je konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob. 58

Sdělení jarnímu zasedání Evropské rady: Společně k růstu a zaměstnanosti, Nový začátek lisabonské strategie, Barroso, J. M., Brusel 2005 [online]. Str. 7[cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: .

51

• Zahájit novou iniciativu reformy právních předpisů s využitím zahraniční zkušenosti. • Aktivně uplatňovat pravidla hospodářské soutěže a tím posílit důvěru spotřebitelů. • Otevřít globální trhy pro evropské podniky, rozšířit a zlepšit Evropskou infrastrukturu. 2. Znalosti a inovace se stanou motorem evropského růstu K naplnění předpokladu evropského růstu pomocí znalostí a inovací je podle sdělení nutné: • Zvýšit investice do výzkumu a vývoje a to jak ze strany veřejného tak soukromého sektoru. • Usnadnit inovace, zavádět informační a komunikační technologie. • Přispět k vytvoření silné evropské průmyslové základny. Komise navrhne založení Evropského technologického institutu59. • Podporovat inovační střediska a ekologické inovace. • Dokončit projekt Galileo60.

3. Zavedeme politiky umožňující podnikům vytvářet více pracovních míst s cílem zvyšovat jejich kvalitu Vytvářet kvalitnější pracovní příležitosti je podle sdělení podmíněno: • Podporou vstupu většího množství lidí na trh práce a modernizací systémů sociální ochrany. • Lepší přizpůsobivostí změnám a restrukturalizací trhu zvýšením adaptability pracovníků a flexibility pracovních trhů. • Zvyšováním investic do lidského kapitálu prostřednictvím kvalitnějšího vzdělávání a vyšší kvalifikace.

59

Podle původního plánu se měl institut stát jakousi protiváhou amerického MIT (Massatchussets Institute of Technology). I přes veškeré rozpory by institut měl zahájit svou činnost v roce 2010. Datum: 17. 03. 2008 | Zdroj: EurActiv.cz 60 Dle původních předpokladů měl být Galileo v provozu již v roce 2010. V současné době se počítá spíše s rokem 2011 a některé odhady hovoří dokonce o roce 2014.

52

Dalším důležitým bodem byl požadavek na změnu řízení Lisabonské strategie, protože dosavadní způsob řízení byl od prvopočátku nedostačující. Zlepšení řízení lisabonského procesu Odpovědnost za řízení Lisabonské strategie nebyla jasně rozdělena mezi EU a členské státy a byrokracie a chybějící politická identifikace s LS byly příčinou chaotického řízení. V Kokově zprávě se doslova říká: „Lisabonskou strategii řídí všichni a tudíž nikdo…“61 Aby v budoucnu byla jasně definována práva a kompetence, zavázala se Komise předložit akční program, jehož hlavními body byly: • Integrovaný přístup pro racionalizaci stávajících hlavních směrů. • Vedle Lisabonského akčního programu sledovat pouze jediný integrovaný soubor hlavních směrů. • Členské státy by měly jmenovat osobu na vládní úrovni, která bude koordinovat lisabonský proces na národních úrovních - „Mr./Mrs. Lisbon“. • Zjednodušit režim předkládání zpráv. V budoucnu by se měla předkládat jedna zpráva o pokroku Lisabonské strategie na úrovni EU a jedna na úrovni členského státu. Zajištění realizace Realizace se dosud jevila, jako hlavní problém Lisabonské strategie a to jak na evropské, tak na národní úrovni, proto bude vedením celého procesu na úrovni EU pověřena Komise. Ta bude předkládat nové iniciativy a zároveň bude zajišťovat jejich uskutečňování. Členské státy musí provést reformy, k nimž se zavázaly v roce 2000 a které dosud neuskutečnily. Budou přitom vycházet z národních lisabonských programů, v nichž si sami stanoví postup při jejich naplňování.

61

Zpráva skupiny odborníků na vysoké úrovni vedené panem Wimem Kokem:Tváří v tvář výzvám, Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, [online]. Lisabon 2004 str. 17[cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: < http://ec.europa.eu/growthandjobs/pdf/kok_report_cs.pdf>.

53

4 Česká republika a Lisabonská strategie Historie vstupu ČR do Evropské unie62 Žádost o členství • 23. ledna 1996 - Řím, premiér ČR předal žádost České republiky o vstup do Evropské unie • 26. dubna 1996 - ministr zahraničí České republiky převzal dotazník63 Evropské unie • prosinec 1996 - odevzdán vyplněný dotazník • červenec 1997 - Evropská komise předkládá program strategie rozšíření Agenda 2000 s posudky na 10 kandidátských zemí včetně ČR • prosinec 1997 - Lucemburk, Evropská rada rozhodla o oficiálním pozvání kandidátských států ke vstupu do Evropské unie

Přístupová jednání • 30. března 1998 - Brusel, zahájení Procesu rozšiřování • 31. března 1998 - Evropská unie zahájila jednání s 5 státy lucemburské skupiny včetně ČR o jejich vstupu do Evropské unie • 3. dubna 1998 - zahájení screeningu (analytické srovnávání) legislativy kandidátských zemí s evropským právem • 4. listopadu 1998 - Komise zveřejnila první hodnotící zprávu o ČR • říjen 2002 - Evropská komise vydává ve své zprávě souhlasné stanovisko o přijetí 10 nových členských států • 12. prosince 2002 - Kodaň, zakončen proces předstupních vyjednávání, byly uzavřeny všechny vyjednávací kapitoly • 13. prosince 2002 - Evropská rada rozhodla v souladu se stanoviskem Komise z října 2002 o přijetí 10 nových členských zemí k 1. 5. 2004

62

Evropská komise, Evropská unie v České republice, Historie vstupu ČR do EU. [cit. 2009-03-10]. Dostupné z WWW: . 63 Dotazník Evropské komise, který Komise požadovala pro vypracování posudku k žádosti ČR o členství

54

Smlouva o přistoupení • 16. dubna 2003 - Atény, slavnostní podpis Smlouvy o přistoupení • červen 2003 - občané České republiky rozhodli v referendu o přistoupení ČR do Evropské unie poměrem 77,33 % kladných hlasů ke 22.67 % záporných hlasů. Volební účast byla 55,21 %64 • 1. května 2004 - Česká republika se stala plnoprávným členem Evropské unie, vstoupila v platnost Smlouva o přistoupení

Česká republika již jako kandidátská země musela přijmout všechny závazky EU, včetně závazků vyplývajících z Lisabonské strategie. Nepřímo se do lisabonského procesu zapojovala již od roku 2000, kdy v rámci příprav na vstup do EU implementovala některá opatření vyplývající z Lucemburského, Cardiffského a Kolínského procesu. Opatření však byla přijímána nekoncepčně a realizována byla odděleně, z toho vyplývá, že efekt těchto opatření nebyl vysoký. Zapojení kandidátských zemí do Lisabonského procesu bylo deklarováno Evropskou komisí v listopadu 2001 zveřejněním Strategického dokumentu k rozšíření EU. Kandidátské země byly následně pozvány na zasedání Evropské rady v březnu 2002 v Barceloně. Na dalším zasedání v roce 2003 v Bruselu se již představitelé vlád přistupujících zemí zapojili do diskuse týkající se Lisabonské strategie. V březnu 2003 schválila Vláda ČR Zprávu o aktuálním stavu Lisabonského procesu v České republice, jejíž obsah se stal podkladem pro stanovení prioritních oblastí Vlády ČR v rámci Lisabonské strategie v roce 2003. Jednalo se o následující prioritní oblasti: • koordinace makroekonomických politik • politika zaměstnanosti • výzkum a vývoj, vzdělávání

64

Referendum, vyhlášení a výsledky dostupné z WWW: .

55

4.1 Zapojení České republiky do Lisabonské strategie Hlavním koordinátorem řízení lisabonského procesu v České republice je český premiér. Pro řešení otázek koncepčního a strategického charakteru vznikla Mezirezortní komise Úřadu vlády ČR pro naplňování cílů Lisabonské strategie65. Tato komise pomáhá ke zlepšení komunikace mezi zainteresovanými institucemi, jimiž jsou příslušná ministerstva, Česká národní banka a Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Zástupci zmíněných institucí jsou členy této Mezirezortní komise. Prvním konkrétním aktem koordinace lisabonského procesu v České republice bylo sestavení Struktury Lisabonského procesu66, ve které byly definovány hlavní cíle v 16 oblastech, včetně institucí zodpovědných za jejich plnění. Tento dokument se stal výchozím materiálem pro vypracování Zprávy o aktuálním stavu lisabonského procesu v České republice, schválený v roce 2003 Vládou ČR. Tato zpráva obsahovala mimo jiné aktuální problémové oblasti ČR. Prioritní oblasti v rámci Lisabonské strategie pro rok 2003 Vláda ČR stanovila na základě Struktury lisabonského procesu prioritní oblasti, pokládané za klíčové v rámci EU. Jednalo se o následující priority: • Koordinace makroekonomických politik. Tato oblast zahrnovala i reformu veřejných financí, respektive realizaci její první fáze, koncipované ve shodě s Paktem stability a růstu67 a s Hlavními směry hospodářské politiky. Dále řešila otázky spojené s přijetím společné měny – Eura. • Politika zaměstnanosti. V souladu se Směry zaměstnanosti byl kladen důraz především na aktivaci a prevenci, reformu daňových systémů, podnikání a rovné příležitosti. Hlavním problémem byla v roce 2003 nepružnost trhu práce a rozdíly v míře nezaměstnanosti v jednotlivých regionech. Česká republika na základě doporučení EU řešila otázky souladu mezd a produktivity. 65

Panelová diskuse - Lisabonská strategie a Česká republika, Institut pro Evropskou politiku, 2004. [cit. 2009-03-22]. Dostupné z WWW: <www.europeum.org/doc/arch_eur/Lisabonsky_proces_panelova_diskuse.pdf>. 66 Struktura Lisabonského procesu ve vazbě na Českou republiku, dostupné z WWW: . 67 Pakt o stabilitě a růstu (PSR) je rámec pro koordinaci národních fiskálních politik v hospodářské a měnové unii (HMU), který je založen na určitých pravidlech. Byl zaveden s cílem ozdravit veřejné finance.

56

• Výzkum a vývoj. Česká republika se připojila k programu vytváření Evropského výzkumného prostoru. Objem výdajů na výzkum a vývoj v ČR byl téměř o polovinu nižší, než byl průměr zemí EU. • Vzdělávání. V této oblasti se ČR zabývá především řešením otázky nízkého podílu obyvatelstva s vysokoškolským vzděláním. Uvedené priority byly po roce vyhodnoceny ve Zprávě o stavu naplňování lisabonského procesu v České republice v roce 2003 a jeho předpokládaný vývoj v roce 2004. V březnu 2004 schválila Vláda ČR dokument, obsahující prioritní oblasti na rok 2004. Prioritní oblasti v rámci Lisabonské strategie pro rok 2004 • Konkurenceschopnost. Důležitou roli pro hospodářský růst hraje atraktivita z hlediska nabídky a poptávky po zboží a službách. Tuto atraktivitu, respektive konkurenceschopnost, zvyšují investice do odvětví jako je věda a výzkum, inovace, podpora malých a středních podniků a vzdělání. • Zaměstnanost. Česká republika se zaměřila na řešení otázky zaměstnanosti jako celku, s cílem zvýšit míru zaměstnanosti a snížit rozdíly v zaměstnanosti v jednotlivých regionech. • Udržitelnost veřejných financí. V této oblasti bylo za důležitý moment považováno urychlení reformy veřejných financí, zahrnující přípravu reformy systému sociálního a důchodového zabezpečení a změnu daňového systému. • Udržitelný rozvoj. Stimulace růstu konkurenceschopnosti a zaměstnanosti prováděná v rámci lisabonského procesu musí být v souladu s principy udržitelného rozvoje.

4.2 Národní Lisabonský program 2005 - 2008 Na základě revize Lisabonské strategie, které předcházela Kokova zpráva, bylo zpracováno Střednědobé hodnocení Lisabonské strategie. Toto hodnocení se stalo východiskem pro zásadní změnu dosavadního pojetí lisabonské agendy. „Nový systém řízení lisabonské agendy by měl zjednodušit a zefektivnit dosavadní praxi při koordinaci hospodářských politik na úrovni EU i členských zemí a zajistit větší identifikaci členských států se stanovenými prioritami Lisabonského procesu. Hlavní důraz je kladen na permanentní dialog mezi klíčovými subjekty národních politických systémů 57

(vláda, parlament, místní a regionální orgány, sociální a hospodářští partneři, nestátní neziskové organizace) s cílem zajistit jejich větší zainteresovanost.“68 Národní Lisabonský program 2005-2008 je dokumentem, který reaguje na nové pojetí řízení. Byl Vypracován na základě metodických vodítek - Integrovaných směrů pro růst a pracovní místa (2005-2008), které přijala Evropská rada v červnu 2005. Tento dokument představuje integrovaný a soudržný přístup mezi makroekonomickými politikami, mikroekonomickými politikami a politikou zaměstnanosti. Jednotlivé politiky obsahují priority, z nichž vybírám: • Makroekonomická oblast – pokračovat v reformě veřejných financí s cílem snižování podílu deficitu veřejných financí a HDP tak, aby do roku 2008 bylo dosaženo úrovně pod 3% HDP. Udržení nízkého a stabilního růstu cenové hladiny pomocí měnové politiky a cílování inflace. To vše by mělo vést ke splnění Maastrichtských kritérií a zavedení eura do roku 2010. • Mikroekonomická oblast – vytvářet stimulující prostředí pro výzkum, vývoj a inovace. Modernizovat a rozvíjet dopravní, informační a komunikační sítě. Vytvářet kvalitní podnikatelské prostředí s důrazem na usnadnění procesu při zakládání nových firem a snižovat administrativní zátěž pro podnikatele. • Oblast zaměstnanosti – mezi klíčové prvky patří flexibilita trhu práce, snížení zákonných nemzdových nákladů práce a zvýšení územní mobility pracovní síly.

4.3 Národní Lisabonský program 2008 - 2010 Na jarních zasedáních Evropská rada projednává pravidelnou Výroční zprávu (Annual Progress Report) zveřejněnou Evropskou komisí v prosinci předešlého roku. Tyto zprávy hodnotí dosažený pokrok při realizaci strukturálních reforem jak na Evropské, tak na národní úrovni. Na začátku období 2005-2008 konstatovala, že implementace lisabonského procesu začíná postupně přinášet výsledky a vyzvala členské země, aby využily hospodářského oživení a urychlily realizaci svých reforem. Česká republika byla vyzvána ke zlepšování dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, zvyšování a 68

Národní lisabonský program 2005 – 2008 (Národní program reforem České republiky). [online] říjen 2005, str. 3 [cit. 2009-03-23]. Dostupný na WWW: .

58

zefektivnění veřejných výdajů na výzkum a vývoj a zvýšení jistoty a pružnosti na trhu práce. Výroční zpráva zveřejněná v prosinci 2007 obsahovala také návrh Lisabonského programu Společenství na období 2008-2010. Kromě tohoto návrhu obsahovala pravidelné hodnocení členských států. Zpráva konstatovala, že „Lisabonská strategie díky implementaci strukturálních reforem skutečně přispívá k výraznému zvýšení výkonnosti hospodářství EU.“69 Vlastní Národní Lisabonský program 2008-2010 obsahuje předešlé politiky a priority. Hlavní potřebu reforem v makroekonomické oblasti spatřuje Česká republika ve fiskální oblasti. „Přestože ČR využila období nadprůměrného hospodářského růstu k provedení určitých fiskálních reforem, hlavní výzvy v podobě komplexní reformy penzijního a zdravotního systému před ní stále zůstávají.“70 V mikroekonomické oblasti jde především o zvýšení a zlepšení investic do výzkumu a vývoje, zejména ze strany soukromého sektoru. V březnu 2008 byla schválena Reforma systému výzkumu, vývoje a inovací ČR. Cílem reformy je zefektivnit využívání veřejných zdrojů na výzkum a vývoj, podporovat špičkové výsledky výzkumu a vývoje a zároveň zlepšit jejich následnou využitelnost v praxi. Dále pokračovat v rozvoji dopravní infrastruktury s důrazem na budování sítě dálnic, rychlostních silnic a modernizace železničních koridorů. V oblasti zaměstnanosti je nutné pokračovat v reformě trhu práce s cílem zvýšit počet zaměstnaných.“Pružný trh práce, vytvářející nové pracovní příležitosti, je zejména důležitý pro udržení a zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky nejen na evropském, ale i na globálním trh.“71

69

Národní program reforem České republiky 2008 – 2010. [online] říjen 2008, str. 7 [cit. 2009-03-23]. Dostupný z WWW:. 70 Národní program reforem České republiky 2008 – 2010. [online] říjen 2008, str. 15 [cit. 2009-03-23]. Dostupný z WWW:. 71 Národní program reforem České republiky 2008 – 2010. [online] říjen 2008, str.. 63 [cit. 2009-03-23]. Dostupný z WWW:.

59

Závěry a doporučení Krátký úvod pro celkový závěr V průběhu čtení materiálů, jejich studování a vybírání důležitých podkladů pro moji bakalářskou práci jsem se nemohla ubránit dojmu, že práci budu muset napsat v negativním duchu v souladu s mým vznikajícím názorem na celý průběh Lisabonského procesu. Musím přiznat, že můj postoj byl také determinován vnímáním dosavadního průběhu integrace ČR v EU. Pesimismus, byl tím silnější, čím více pokladů jsem prostudovala. Uvědomila jsem si však, že se musím oprostit od toho, že jsem osobně miniaturní součástí projektu budoucnosti, a že se musím snažit být co nejvíce objektivní. Začala jsem tedy hledat i pozitiva, která v Lisabonské strategii skutečně jsou a kvůli kterým má smysl se celého procesu aktivně, na národní úrovni zúčastňovat. Doufám, že se mi to alespoň z části podařilo. Vlastní závěr Na základě znalostí, které jsem nabyla ohledně implementace Lisabonské strategie, si dovolím období 2000-2004 nazvat „naivním“ řízením procesu. Tento naivní přístup byl ukončen zadáním a vypracováním Kokovy zprávy. Je otázkou zda čtyři roky práce bez hmatatelného výsledku je hodně, nebo naopak zda můžeme konstatovat, že ukončení tohoto období již po čtyřech letech, bylo vlastně úspěchem. Domnívám se, že z dlouhodobého hlediska je to spíš úspěch, protože se tím alespoň ukončily předchozí roky stagnace. Kokova zpráva přišla kromě jiných doporučení s klíčovým sdělením přesunout odpovědnost za implementaci strategie na národní úroveň se všemi aspekty z toho vyplývajícími. Bylo pro mě překvapením, že tímto nedostatkem v řízení procesu implementace se EU začala zabývat až po čtyřech letech a ukazuje to na nedokonalost organizačních schopností administrativy EU. Překvapení vyplývalo z toho, že správná tvorba strategie je natolik známou věcí, že se mi až nechce věřit, že při její tvorbě došlo k takovému nedostatku. „Pro realizaci jakékoli strategie je zcela zásadní věcí manažerský potenciál, kterým podnikatelský subjekt disponuje. To znamená, že musí mít nejenom schopné manažery, ale zejména pevné vedení a shodu o základních

60

strategických záměrech.“72 Za manažery v tomto případě považuji právě vlády jednotlivých členských zemí, které bezprostředně prosazují cíle a bez jejichž oddaného přístupu a maximálního nasazení nebude úspěšná implementace možná. Zároveň tito manažeři - vlády mají před sebou nelehký úkol, kterým je prosazení víceméně nepopulárních reforem, které budou muset vysvětlit svým spolupracovníkům obyvatelům a zároveň jejich voličům tak, že potáhnou za jeden provaz. V takové situaci, snahy o prosazení reforem se projevuje demokratický fenomén opozice, která bez pochopení vyšší odpovědnosti může využívat nepopulárních opatření k dosažení vlastních cílů. Taková vnitropolitická situace obecně nevěstí nic dobrého a znamená především další významné riziko pro úspěch implementační fáze. Za prvotní nedostatek strategie považuji nutnost redukovat množství původních plánů, které sice byly pojaty komplexně, avšak postupem času příliš široce, přestože každý chápe, že je potřeba je vzít v úvahu a pracovat na budoucích i existujících nedostatcích v oblasti ekonomické, sociální a environmentální. Ano, pilíř ekonomický je ambiciózní, sociální je vznešený a ekologický ohleduplný, ale je možné pracovat současně na všech cílech? Ano, je potřeba dávat si smělé cíle, protože bez nich nebudou velké výsledky. Je však v silách manažerů, aby to vše vysvětlili a zároveň prosazovali správně a odpovědně? Je možné dosáhnout významnějších výsledků v průběhu jedné dekády? Lisabonská strategie je sice logickým pokračováním předchozí politiky administrativy EU, nicméně se nemohu ubránit dojmu, že jako celek je spíše jen politickou ideou, která je ambiciózní, vznešená a ohleduplná, ale zaostává v oblasti pragmatického přístupu při jejím naplňování. Při studiu podkladů a nakonec i při psaní vlastní práce jsem měla pocit, že se vše stále opakuje bez přesvědčivého posunu vpřed a dalšího hlubšího obsahu, který by tomuto posunu byl impulsem. Zároveň nabýváte dojmu a s tím spojené nejistoty, že zde chybí myšlenky evropských a národních intelektuálů napříč všemi prioritami a cíli obsaženými v celém procesu Lisabonské strategie, kteří dovedou komentovat dopady snah v širších souvislostech. „…ekonomický růst s větším množstvím a lepšími pracovními místy…“73 Člověk si uvědomuje, že celý dokument to myslí s obyvateli EU dobře, to znamená, že je Vám srozumitelný cíl větší množství pracovních míst. Dokonce i lepší pracovní místa mají smysl a zní to dobře až do té 72

Preuss, K. Podnikatelské strategie. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2008, str. 29. IBSN 97880-7265-134-4 73 Presidency Conclusions, Lisbon European Council 23 and 24 march 2000 [online], bod 5. Dostupný z WWW: .

61

doby, než si položíte obyčejnou otázku, zda můžeme všichni mít lepší pracovní místo. Kdo bude na těch horších pracovních místech, nebo snad všechna budou lepší? Kdo bude vykonávat práce jako instalatér, zedník, zahradník, zdravotní sestra, učitel na základní škole a další podobné profese potřebné pro společnost? Je samozřejmě pochopitelné, že důsledkem nových technologií je úbytek starých pracovních příležitostí a zároveň vytváření nových a komplexnějších. Tudíž i snaha o celoživotní vzdělávání má své opodstatnění, nicméně některé profese ze společnosti ještě dlouhou dobu nezmizí a někdo je bude muset vykonávat. Budeme to řešit přistěhovalectvím s vědomím, že jejich práce je levnější a tudíž výhodná? Bude to mít vliv na proklamovanou snahu o sociální soudržnost? Záměrně používám v tomto odstavci tolik otázek, aby byla patrná ta nejistota ohledně promyšlenosti všech kroků a zároveň o provázanosti jednotlivých pilířů a jejich cílů. „Největší hodnotou Evropy jsou její lidé a ti by měly být ústředním bodem všech politik EU. Investice do lidí a dynamicky prosperující stát budou rozhodující pro vytvoření znalostní ekonomiky…“74 Lisabonská strategie je plná takových vět a tezí, které mají důležité sdělení. Investice do lidí je skutečně důležitá a možná nejdůležitější pro znalostní ekonomiku. Myslím si však, že s investicemi není nutné čekat, až do chvíle kdy zjišťujeme, že máme příliš středoškolsky vzdělaných osob, které se dále nevzdělávají. Na naší národní úrovni je patrné, že nedostatek začíná již na základních školách, které by měly jako první reagovat na potřeby vytvoření znalostní ekonomiky ať už jde o technologické vybavení škol nebo jejich personální vybavení učiteli, kteří budou mít předpoklady připravit naší nejmladší generaci na takovou společnost. Já vnímám Lisabonskou strategii jako gigantický projekt, který v případě, že bude pokračovat, bude svými dopady určovat úroveň evropské společnosti v příštích obdobích. Proto se domnívám, že projektu takového rozsahu musí být věnována výraznější pozornost a opravdu na něm důsledně a odpovědně pracovat. Propracovat veškeré kritické a rizikové momenty jednotlivých implementačních fází a zvolit správné načasování.

74

Presidency Conclusions, Lisbon European Council 23 and 24 march 2000 [online], bod 24[cit. 200903-22]. Dostupný z WWW: .

62

Přínos Lisabonské strategie považuji především v pojmenování vnějších a vnitřních výzev a uvědomění si budoucích rizik pro evropskou společnost. Jedná se především o pochopení všech souvislostí na národních úrovních. Evropská unie může v současném globálním světě obstát pouze jako geopolitický homogenní celek proti takovým kolosům, jako je USA, Japonsko, ale i Čína, Rusko a také státy arabského světa, protože se nejedná pouze o rivaly, ale také o závislost na energiích. Přínosem by měla být skutečnost, že obyvatelé členských států pochopí vnitřní výzvy, že uvidí a uslyší, že se jedná o celospolečenské problémy, a že se na úrovni EU vyřeší pouze tak, že si je každý vyřeší doma s přispěním celku. Samozřejmě, že výše zmíněné řádky pokulhávají především tím, jaký má administrativa EU kredit a autoritu před občany členských států v takových situacích, kdy zmiňuje zásady vnitřního trhu s volným pohybem služeb a osob a občané ČR dosud nemají dovolený přístup na pracovní trh některých členských států. Myslím, že až se někdo pustí do hodnocení lisabonského procesu na akademické úrovni detailně, vznikne tak rozsáhlá publikace, jako je Lisabonská strategie nabitá cíli, jaký počet členských zemí v sobě zahrnuje, a jak je díky její komplexnosti složitá implementace. Takové hodnocení by měla provést především sama administrativa EU za přispění akademických skupin intelektuálů tak, jak se již o to jednou pokusila při vzniku Kokovy zprávy. Domnívám se však, že by to neměl být jednorázový akt, ale že by mělo jít o běžný prostředek pracovního postupu u takových projektů jakým Lisabonská strategie je a na jaké úrovni se provádí. Uvědomuji si, že se vůbec nezmiňuji o současné celosvětové ekonomické krizi, kdy nikdo neví, jak probíhající recese bude dlouhá a jaké bude mít dopady na svět; jakým způsobem EU obstojí v této zkoušce a jak si povede jednotná měna euro; co se stane s vlastní Lisabonskou strategií po uplynutí tohoto období. V této souvislosti se jistým způsobem vyjádřil bývalý předseda Evropské komise Jacques Delors75, který očekává „silný tlak členů eurozóny na slabé, aby prováděli lepší politiku nebo vystoupili z měnové unie.“76

Podle francouzského politika není 16 zemí eurozóny dosud

75

Jacques Delors, francouzský ekonom a politik, který byl v letech 1985 – 1995 předsedou Evropské komise. Během svého předsednictví vedl důležité reformy rozpočtu a položil tím důležité základy k uvedení jednotné měny. 76 Brusel, Mediafax, 19. 3. 2009. Dostupné na WWW:

63

dostatečně připraveno na jednotné hospodářské řízení, protože jejich národní ekonomické kultury jsou příliš odlišné. Úplný závěr zakončím citací, se kterou se ztotožňuji i přes veškeré výhrady, které ze své pozice mohu mít a které jsem schopna pojmenovat:“Neuspokojivý pokrok lisabonského procesu nevyplývá z chybně formulovaných směrů této strategie. Ty zůstávají nadále zcela relevantní.“ 77

77

Urban, L., Panelová diskuse - Lisabonská strategie a Česká republika, Institut pro Evropskou politiku, 2004. Dostupné z WWW: <www.europeum.org/doc/arch_eur/Lisabonsky_proces_panelova_diskuse.pdf>.

64

Seznam použité literatury Knihy/ Publikace Klvačová, E., Malý, J., Mráček, K.: Lisabonská strategie: posílí, nebo oslabí evropskou konkurenceschopnost, 1. vyd., Professional Publishing, 2006. 116 s. ISBN 80-8694625-8. Cihelková, E. A Jakš, J. a kol.: Evropská integrace - Evropská unie, 1. vyd. Praha: Oeconomica, VŠE Praha 2004. 396 s. ISBN 80-245-0854-0. Had, M., Stach. S., Urban, L.: Česká republika v Evropské unii - členství, přínosy, výzvy, 1. vyd., Linde Praha a.s. 2006. 200s. ISBN 80-7201-611-3. Preuss, K. Podnikatelské strategie. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2008. 101s. ISBN 978-80-7265-134-4.

Zdroje dostupné z internetu Presidency Conclusions, Lisbon European Council 23 and 24 march 2000 [online]. [cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: . Zastoupení Evropské komise v České republice, [cit. 2009-03-15]. Dostupný z WWW: . Urban, L. Lisabonská strategie: záměry a současný stav. Fakulta sociálních věd UK, Institut ekonomických studií. [online] 14. duben 2004, [cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: .

Urban, L., Lisabonská strategie, její hlavní směry a nástroje, příspěvek do Výzkumného záměru, FSV UK, Working Papers IES FSV, No 44, 2003 [online], [cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: .

Urban, L.: JEM069 Vnitřní trh EU: vznik, vývoj, současný stav. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, únor 2009[online], [cit. 2009-03-22]. 65

Dostupný z WWW: . Zpráva skupiny odborníků na vysoké úrovni vedené panem Wimem Kokem:Tváří v tvář výzvám, Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, [online]. Lisabon 2004 [cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: < http://ec.europa.eu/growthandjobs/pdf/kok_report_cs.pdf>. Sdělení jarnímu zasedání Evropské rady: Společně k růstu a zaměstnanosti, Nový začátek lisabonské strategie, Barroso, J. M., Brusel 2005 [online].[cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: . Národní lisabonský program 2005 – 2008 (Národní program reforem České republiky). [online] říjen 2005, [cit. 2009-03-23]. Dostupný na WWW: . Národní program reforem České republiky 2008 – 2010. [online] říjen 2008, [cit. 200903-23]. Dostupný na WWW: . Inforegio: Rozšíření v palbě reflektorů, Nové partnerství pro soudržnost, [online]. Duben 2004 [cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW: .

Internetové prameny http://www.naseevropa.cz/ http://ec.europa.eu/ceskarepublika/index_cs.htm http://epp.eurostat.ec.europa.eu/ http://www.vlada.cz/ http://www.czso.cz/ http://www.europeum.org/ http://europa.eu/ http://www.euroekonom.com/ http://ces.vse.cz/ 66

Seznam použitých zkratek ČR

Česká republika

ECU

Evropská měnová jednotka

EHS

Evropské hospodářské společenství

EIB

Evropská investiční banka

ERC

Evropská rada pro výzkum

EU

Evropská Unie

EU-15

Evropská Unie - původních 15 členských států

EU-25

Evropská Unie - 25 členských států od 1. května 2004

EU-27

Evropská Unie - 27 členských států od 2. ledna 2007

HDP

Hrubý domácí produkt

HMU

Hospodářská a měnová unie

IT

Informační technologie

JEA

Jednotný evropský akt

MIT

Massatchussets Institute of Technology

NPR

národní program reforem

PSR

Pakt o stabilitě a růstu

USA

Spojené Státy Americké

AT

Rakousko

BE

Belgie

CY

Kypr

CZ

Česká republika

DE

Německo

DK

Dánsko

EE

Estonsko

ES

Španělsko

FI

Finsko

FR

Francie

GR

Řecko

HU

Maďarsko 67

IE

Irsko

IT

Itálie

LT

Litva

LU

Lucembursko

LV

Lotyšsko

MT

Malta

NL

Nizozemsko

PL

Polsko

PT

Portugalsko

SE

Švédsko

SI

Slovinsko

SK

Slovensko

UK

Velká Británie

68

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Předpokládaná konkurenceschopnost Tabulka č. 2: Současná konkurenceschopnost Tabulka č. 3: Tempo růstu reálného HDP - vyjádřený v procentech v letech 1992 – 2000 Tabulka č. 4: Výdaje na vědu a výzkum podle zdrojů, 1981 - 2001 (% HDP) Tabulka č. 5: Podíl osob starších 65 let na počtu osob v aktivním věku (15-64 let) 2000 – 2007 Tabulka č. 6: Odhady vývoje populace v EU v letech 2005 - 2050 Tabulka č. 7: Míra nezaměstnanosti v přistupujících zemích v roce 2004 Tabulka č. 8: Míry nezaměstnanosti v EU-15 v roce 2004 Tabulka č. 9: Výdaje na vědu a výzkum % HDP v letech 2001 - 2005 Tabulka č. 10: Celková zaměstnanost 2000 - 2007 Tabulka č. 11: Zaměstnanost žen 2000 - 2007

69