Vznik a zánik manželství

Univerzita Karlova v Praze Pravnicka fakulta

Petr Schmier

Vznik a zánik manželství Diplomová práce

Vedoucí diplomové prace:

doc. JUDr. Josef Salač, Ph.D.

Katedra Občanského prava Datum vypracovaní prace:

Březen 2015

Prohlašuji, že předloženou diplomovou praci jsem vypracoval samostatně a že všechny použité zdroje byly řadně uvedeny. Dale prohlašuji, že tato prace nebyla využita k získaní jiného nebo stejného titulu.

Petr Schmier

Poděkování Na tomto místě bych rad poděkoval doc. JUDr. Josefovi Salačovi, Ph. D. za odborné vedení a vstřícný přístup při zpracovavaní této diplomové prace.

Obsah Úvod..................................................................................................................................1 1. Manželství.....................................................................................................................3 1. 1 Zakon o pravu rodinném........................................................................................4 1. 2 Zakon o rodině.......................................................................................................6 1. 3 Rodinné pravo v Občanském zakoníku.................................................................8 1. 4 Vývoj sňatečnosti v posledních desetiletí..............................................................9 2. Vznik manželství.........................................................................................................10 2. 1 Zasnoubení...........................................................................................................10 2. 2 Předoddavkové řízení...........................................................................................12 2. 3 Formy sňatku.......................................................................................................14 2. 3. 1 Občanský sňatek..........................................................................................17 2. 3. 2 Církevní sňatek............................................................................................18 2. 4 Sňatečný obřad.....................................................................................................19 2. 4. 1 Sňatečné prohlašení.....................................................................................20 2. 4. 2 Prohlašení o příjmení a další naležitosti sňatečného obřadu.......................21 2. 4. 3 Další naležitosti sňatečného obřadu............................................................21 2. 5 Okamžik vzniku manželství.................................................................................22 2. 6 Uzavíraní manželství ve zvlaštních situacích......................................................23 2. 6. 1 Uzavření manželství v případě přímého ohrožení života snoubence..........23 2. 6. 2 Uzavření manželství v cizině......................................................................25 2. 6. 3 Zastoupení při sňatku..................................................................................26 2. 7 Způsobilost uzavřít manželství a zakonné překažky manželství.........................27 2. 7. 1 Překažka nesvépravnosti nezletilého...........................................................28 2. 7. 2 Překažka omezené svépravnosti zletilého...................................................29 2. 7. 3 Překažka jiného statusového svazku...........................................................30 2. 7. 4 Překažka příbuzenství.................................................................................31 2. 7. 5 Překažka poručenství, pěstounství a svěřenectví........................................33 2. 8 Zdanlivé manželství a neplatnost manželství......................................................34 2. 8. 1 Zdanlivé manželství....................................................................................34 2. 8. 2 Neplatnost manželství.................................................................................37 3. Zanik manželství..........................................................................................................40 3. 1 Zanik manželství smrtí.........................................................................................41 3. 2 Zanik manželství prohlašením manžela za mrtvého............................................41 3. 3 Zanik manželství změnou pohlaví.......................................................................42 3. 4 Rozvod manželství...............................................................................................44 3. 4. 1 Obecné úvahy..............................................................................................44 3. 4. 2 Historický exkurz........................................................................................45 3. 4. 3 Kvalifikovaný rozvrat.................................................................................47 3. 4. 4 Rozvod se zjišťovaním příčin rozvratu.......................................................48 3. 4. 5 Rozvod bez zjišťovaní příčin rozvratu........................................................49 3. 4. 6 Tvrdostní klauzule.......................................................................................51 3. 4. 7 Obecna ochrana nezletilců při rozvodu manželství rodičů.........................52 3. 5 Nasledky zaniku manželství v občanskopravní rovině........................................53 3. 5. 1 Změna osobního statusu..............................................................................53

3. 5. 2 Příjmení rozvedeného manžela...................................................................54 3. 5. 3 Výživné rozvedeného manžela....................................................................54 3. 5. 4 Majetkové povinnosti a prava při zaniku manželství..................................57 3. 5. 4. 1 Řízení o dědictví.................................................................................57 3. 5. 4. 1 Majetkové povinnosti a prava rozvedených manželů........................58 3. 5. 5 Bydlení po zaniku manželství.....................................................................58 3. 5. 5. 1 Zanik manželství smrtí a některých dalších důvodů..........................58 3. 5. 5. 2 Zanik manželství rozvodem, prohlašením za neplatné a změnou pohlaví jednoho z manželů................................................................................60 Zavěr................................................................................................................................63 Seznam použitých zkratek...............................................................................................66 Seznam použitých zdrojů.................................................................................................67 Pravní předpisy...........................................................................................................67 Knižní literatura..........................................................................................................69 Časopisecka literatura.................................................................................................70 Rozhodnutí soudu.......................................................................................................71 Ostatní zdroje..............................................................................................................72 Seznam příloh..................................................................................................................74 Příloha č.1 Dotazník o uzavření manželství...............................................................75 Příloha č.2 Počet manželství prohlašených za neplatné..............................................78 Příloha č.3 Roční počet sňatků....................................................................................79 Příloha č.4 Úhrnna rozvodovost a průměrna délka trvaní manželství při rozvodu....79 Příloha č.5 Rozvody podle příčiny rozvratu manželství v letech 1960 –2013...........80 Resumé............................................................................................................................81 Abstract............................................................................................................................83 Nazev diplomové prace v anglickém jazyce...................................................................85 Klíčova slova...................................................................................................................85 Key words........................................................................................................................85

Úvod Výrok, že manželství je natolik samozřejmým, snad každému znamým pojmem, že jej není třeba nadale zkoumat, nemůže v dnešní době obstat, protože pravý opak je pravdou. Pravě pro svou ,,každodennost“ je manželství stale živým a zaroveň nesmrtelným fenoménem naší společnosti, kterým je třeba se stale zabývat. Vždyť manželství se týka, ať už přímo či zprostředkovaně, každého z nas. Aktualnost tématu podtrhuje i přijetí zak. č. 89/2012 Sb., občanského zakoníku, který sice i nadale pokračuje v kontinuitě předchazející pravní úpravy, nicméně přinaší i množství změn. V této souvislosti je nutné také uvést, že zaměřením prace není v prvé řadě komparace pravních úprav, ale analýza účinných norem českého pravního řadu, které se týkají výhradně vzniku a zaniku manželství. Vzajemna prava a povinnosti mezi manžely i majetkové pravo manželské se nachazejí svou povahou již mimo předmět této diplomové prace. Prace si neklade za cíl zkoumaní souvisejících norem občanského prava procesního, věnuje se výhradně pravu hmotnému. Je–li však v ojedinělých případech procesní pravo zmiňovano, tak pouze okrajově, vždy v úzké souvislosti a v ramci nutného výkladu s pravem hmotným. Ze stejného důvodu a také na zakladě formalních požadavků stanovených pro tento druh prací nevěnoval jsem historickému vývoji manželského prava více prostoru, než jsem považoval za nezbytně nutné pro úvod do dané problematiky. Zajímavé by bylo také zamyšlení, zda si lze vysvětlit klesající počet sňatků, či vzrůstající počet rozvodů, nedokonalostí pravní úpravy. Pro zachovaní přehlednosti je prace rozdělena do tří zakladních častí, přičemž v první časti je poukazovano na interdisciplinarní povahu manželství a množství různých přístupů a pokusů k jeho definovaní a pojetí. Zavěr úvodní časti je kratkým, avšak důležitým historickým exkurzem pravní úpravy rodinného prava, potažmo manželství, na našem území od druhé poloviny dvacatého století do současnosti a přehledem sňatečnosti v posledních desetiletích. Předmětem druhé časti je popis aktualního stavu pravní úpravy vzniku

1

manželství. Zkouma zasnoubení, předoddavkové řízení, přípustné formy sňatku i vlastní sňatečný obřad a sňatečna prohlašení. Věnuje se i okamžiku vzniku manželství a také zvlaštním situacím, k nimž při uzavření manželství může dojít. Pozornost je věnovana také způsobilosti uzavření manželství, zakonným překažkam a problematice manželství zdanlivého a neplatného. Třetí čast diplomové prace se týka zaniku manželství, ať už jde o zanik smrtí, prohlašením manžela za mrtvého či změnou pohlaví. Rozvodu jako nejběžnějšímu ze způsobů zaniku je věnovan o něco větší prostor. Spolu se stručným historickým úvodem i obecnými úvahami jsou rozebírany i jednotlivé druhy rozvodu, tvrdostní klauzule i ochrana nezletilců při rozvodu manželství rodičů. Poslední čast diplomové prace popisuje také nasledky zaniku manželství, ať už jde o rovinu statusovou, majetkovou, změnu příjmení, až po problematiku výživného a bydlení po zaniku manželství.

2

1. Manželství Na samém počatku považuji za vhodné se alespoň v par větach zmínit o samotném pojmu manželství, jeho atributech, zakladním účelu, stejně tak jako o vývoji tohoto institutu ve 2. polovině 20. století na našem území. Manželství je pravním pojmem, které svým významem pravo přesahuje i do roviny sociologické, kulturní, moralní, duchovní, ekonomické a mnoha dalších. Jedna se o fenomén, který v dobach minulých, ale ani současných nema obdoby, alespoň co se zapadního světa týče. Lze na něj pohlížet jako na jeden ze zakladů prosperity a společenského uspořadaní ve vyspělé civilizaci.1 To je možné doložit i na různých přístupech definovaní tohoto institutu, např. americký antropolog Robert F. Murphy manželství chapal jako trvalý svazek mezi mužem a ženou, který partnerům dava vzajemné výhradní sexualní a ekonomické pravo a uděluje společenskou totožnost dětem, které z tohoto svazku vzejdou.2 Ottův slovník naučný popisuje manželství jako „spojení muže a ženy odpovídající pravu“ a doplňuje, že „pravní řad upravil poměr mezi mužem a ženou, že z přirozeného lidského poměru životního stal se poměr pravní.“3 Kanonické pravo jej chape jako nejvnitřnější společenství mezi mužem a ženou celého života, které je svou povahou zaměřené na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí a je mezi pokřtěnými povýšeno na svatost.4 Jak je uvedeno výše, tak manželství je pojmem především pravním, a ačkoliv by se při prvním pohledu na účinnou pravní úpravu mohlo zdat, že § 655 o.z. podava legalní definici manželství, není tomu tak. Ustanovení vymezuje manželství jako trvalý svazek muže a ženy vzniklý zakonem stanoveným způsobem a uvadí, že hlavním účelem manželství je založení rodiny, řadna výchova dětí a vzajemna podpora a pomoc. Smyslem tohoto ustanovení je však výslovné stanovení skutečností, které jsou pro

1 Salač, J., Rozpor s dobrými mravy a jeho nasledky v civilním pravu, 2. vydaní, Praha: C.H.Beck, 2004, s. 247. 2 Murphy, Robert F. Úvod do kulturní a socialní antropologie. Praha : SLON, 1999. s. 267. 3 Sdružení pro Ottův slovník naučný. Ottův slovník naučný: ilustrovana encyklopedie obecných vědomostí. 16. díl Líh – Media. fotoreprint. Praha: Paseka, 1999, str. 795. 4 Kan. 1055 § 1 Codex Iuris Canonici.

3

manželství typické a bez kterých by manželství nebylo manželstvím.5 Naproti tomu § 1 ZoR, dle mnohých autorů6, legalní definici obsahuje a mnoho se neliší.7 Zaměna slova ,,společenství“ za pojem ,,svazek“ je vysvětlovana tím, že by měla více vystihovat statusovou povahu manželství nežli majetkovou stranku zakonného spojení osob opačného pohlaví.8 Nejedna se tedy o svazek mezi osobami stejného9 pohlaví, to je jak z povahy věci, tak na zakladě historického a kulturního vývoje v České republice vyloučeno – nemohl by se přece naplnit jeden z hlavních účelů manželství, kterým je založení rodiny, přičemž založení rodiny a řadna výchova dětí plní ve společnosti nezastupitelnou funkci.10 Na druhou stranu je nepochybné, že existují i manželství, jejichž účelem je něco docela jiného, např. důvody psychologické, zdravotní, či socialní a hospodařské, jež se navíc mohou během doby trvaní manželství měnit. Nazor, že impediment vstupu do manželství osob stejného pohlaví, je do budoucna neudržitelný, se zda být realný i v našich zeměpisných šířkach. To ostatně doklada i situace v mnohých zemích Evropské unie či Spojených statů amerických.

1. 1 Zákon o právu rodinném V ramci tzv. pravnické dvouletky11 se objevila snaha popřít dvojkolejnost prava soukromého a veřejného. Rodinné pravo bylo k 1. 1. 1950 vyňato z občanského zakoníku přijetím zakona č. 265/1949 Sb., o pravu rodinném. To vedlo ke vzniku 5 Ministerstvo spravedlnosti, důvodova zprava k navrhu občanského zakoníku, volně dostupna na http://obcanskyzakonik.justice.cz. s. 159. 6 Např. Hrušakova, M. a kol. : Zakon o rodine, Zakon o registrovanem partnerstvi, komentar, 4. vydaní, Praha, C.H.BECK, 2009, str. 2 nebo Plecitý, V. : Zakon o rodine, Praha, EUROUNION PRAHA s.r.o., 2007, s. 9. 7 Zakon o rodině definoval manželství jako „trvale společenstvi muze a zeny zalozene zakonem stanovenym zpusobem“ a zaroveň uvaděl, že jeho hlavním cílem je „zalozeni rodiny a radna vychova deti“. 8 Svestka, Jiří, et al. Občansky zakonik, Komentar, Svazek II. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 3. 9 Česka republika umožňuje ovšem i založení jiného svazku osobam stejného pohlaví; více v zak. č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a změně některých souvisejících zakonů, ve znění pozdějších předpisů. 10 Srov. Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.5.1966, sp. zn. Rozbor Pls 4/66: „Společensky učel manzelstvi vyplyva z funkci manzelstvi, popripade manzelstvim zalozene rodiny; temito funkcemi jsou hlavne funkce biologicka, vychovna a ekonomicka (hospodarska).“ 11 Kuklík, Jan, et al. Vývoj československého prava 1945-1989. Praha : Linde, 2009, s. 122 – 129.

4

samostatného pravního odvětví – prava rodinného.12 Inspirací byl model běžný pro staty tehdejšího Sovětského svazu, v čele se sovětským Ruskem, v němž k této změně došlo mezi lety 1917 a 1918.13 Hlavním důvodem k separaci rodinného prava od obecného prava občanského, jakožto prava upravujícího i majetek, byla myšlenka pojetí prava rodinného jako prava upravujícího vztahy výlučně uvnitř rodin (zvýrazněn byl tak jejich socialistický charakter oproštěný od majetkových aspektů14), jejichž hlavní funkcí bylo posilovat společenské zřízení a zajišťovat socialistickou výchovu dětí tak, aby byla zdravou zakladnou vývoje naroda.15 Zakon manželství definoval jako dobrovolne a trvale společenstvi muze a zeny, stanovil obligatorní občanský sňatek, jež se stal výlučným až do roku 1992. Dale zrovnopravnil děti narozené mimo manželství a zakotvil rovné postavení žen16 v manželstvích, čímž došlo k zaniku mužovy moci nad manželkou a k transformaci otcovské moci na moc rodičovskou. Zakonnými překažkami pro vznik manželství bylo kognatské příbuzenství, sourozenectví a vztah mezi osobami sešvagřenými v přímém pokolení17 a dale také již existující manželství jednoho ze snoubenců či vztah mezi osvojencem a osvojitelem. Manželství bylo zapovězeno i osobam stíženými duševní poruchou nebo osobam nedostatečně duševně vyvinutým.. Dale jako podmínku vzniku manželství zakon stanovil v § 11 plnoletost, ze zavažných příčin však umožňoval vstup do manželství i nezletilci staršímu 16 let. Veškerý majetek manželů získaný za trvaní manželství také tvořil nově majetkové společenství. Výjimkou byl ovšem majetek vlastněný jedním z manželů již v době před uzavřením manželství, nabytý darem nebo sloužící k jeho osobním potřebam či výkonu povolaní. Zakon o pravu rodinném v § 29 dokonce umožňoval, aby si manželé upravili své majetkové poměry odlišně od tohoto zakona a to jak rozsah 12 Zakon č. 265/1949 Sb., o pravu rodinném, neobsahoval žadné ustanovení, kterým by odkazoval na občanský zakoník. 13 Blíže. Kovařova, D., Rodinné pravo v připravované rekodifikaci občanského prava, Rodinné pravo, ročník 2008, číslo 2, s. 15. 14 Plankova, O.: Priebeh, metódy a koncepcie kodifikacie československého občianského a rodinného prava, in Problémy kodifikacie občianského prava v ČSSR a PLR. Bratislava 1973. 15 Preambule zak. č. 265/1949 Sb. 16 Srov. Ústava z 9. května 1948 proklamovala stejné postavení mužů a žen v rodině i ve společnosti a manželství a rodinu postavila pod ochranu statu. 17 Zde byla v § 9 věty druhé, zak. č. 265/1949 Sb. výjimka a ze zavažných příčin manželství sešvagřených osob v přímém pokolení manželství povoloval.

5

společného jmění, tak jeho spravu. Obligatorní podmínkou k platnosti majetkových úmluv bylo třeba formy soudního zapisu. Byl nově charakterizovan rozvod manželství, jakožto definitivní zrušení manželství výrokem soudu. Vztahoval se však pouze k těm případům, kdy mezi manžely nastal hluboký a trvalý rozvrat, přičemž soud navíc zjišťoval vinu na rozvodu. A toto manželství nebylo možno rozvést, pokud s tím, dle soudu, výlučně nevinný manžel nesouhlasil. Příslušné ustanovení bylo zakonným opatřením č. 61/1955 Sb., o změně předpisů o rozvodu,18 modifikovano tak, že ve výjimečných případech, vyžadoval-li to zajem společnosti, a za podmínky, že spolu manželé již po dlouhou dobu nežili, mohl soud rozvod povolit i proti vůli manžela nevinného.19 Ukazalo se totiž, že ustanovení o nemožnosti rozvést manželství proti vůli výlučně nevinného manžela vede v praxi ke vzniku mnoha tzv. mrtvych manzelstvi. Proto bylo toto ustanovení zmírněno tak, že výjimečně bylo možné povolit rozvod i proti vůli výlučně nevinného manžela, jestliže manželství, které bylo hluboce a trvale rozvraceno, již delší dobu neplnilo svůj společenský účel.20 Pro úplnost považuji za nutné zmínit, že v souvislosti s vydaní zakona o pravu rodinném byl vydan i zak. č. 266/1949 Sb., o zatímních změnach v některých občanských věcech pravních, který řešil otazky související jak hmotněpravního, tak procesněpravního charakteru a překlenul tak období do vydaní nového občanského zakoníku21 a občanského soudního řadu.22

1. 2 Zákon o rodině V ramci druhé vlny reforem na začatku 60. let 20. století byl přijat další zakon věnující se rodinnému pravu, a to zakon č. 94/1963 Sb. o rodině.23 Největším rozdílem oproti předchazející úpravě bylo vynětí majetkového prava manželského, které bylo pod 18 Jednalo se o jednu ze dvou novel zak. č. 265/1949 Sb., druha novela zak. č. 15/1958 Sb., o změně předpisů o osvojení upravovala tzv. nezrušitelné osvojení. 19 Vesela, Renata, et al. Rodina a rodinné pravo: historie, současnost a perspektivy. Praha : Eurolex Bohemia, 2003. Vývoj rodinného prava v letech 1945-1963, s. 86-95. 20 Hrušakova, Milana; Kralíčkova, Zdeňka. České rodinné pravo, 3. přeprac. a dopl. vyd., Doplněk, Praha 2006. s. 26. 21 Zak. č. 141/1950 Sb. 22 Zak. č. 142/1950 Sb. 23 Dale jen zakon o rodině, příp. ZoR.

6

nazvem bezpodílového spoluvlastnictví nově upraveno v, dnes již neúčinném, zak. č.40/1964 Sb., občanský zakoník.24 Rodina zůstala být chapana jako zakladní članek společnosti. Mezi zakladní zasady nadale patřila obligatornost civilního sňatku, uzavíraného souhlasným projevem vůle muže a ženy před opravněným organem statu. V případě rozvodového řízení soud sice zkoumal příčiny rozvratu manželství, ale upouštělo se od formalního výroku o vině. Nově se součastí rozvodového rozsudku stalo rozhodnutí týkající se prav a povinností rodičů k jejich nezletilým dětem pro dobu po rozvodu.25 Zakon o rodině z roku 1963 byl sice několikrat novelizovan, ale nejdůležitější změnu přinesla až devadesata léta,26 a to zakonem č. 234/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje ZoR, ve znění zakona č. 132/1982 Sb. Byla opět uzakoněna fakultativní forma občanského sňatku, jinak řečeno, bylo umožněno uzavíraní manželství i církevním sňatkem a takto uzavřena manželství legitimizovana.27 Tato oblast byla novelizovana i zak. č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje ZoR, ve znění pozdějších předpisů, který odstranil několik nejasností dosavadní pravní úpravy. V oblasti rozvodu došlo k podstatnému zvýraznění zajmu nezletilých dětí a nově je upravena možnost rozvodu bez zjišťovaní příčin rozvratu. Došlo i k přeměně tzv. bezpodílového spoluvlastnictví manželů na společné jmění manželů. První čast zakona o rodině se věnuje svazku manželství, jeho vzniku, neplatnosti a neexistenci manželství, vztahům mezi manžely, zaniku manželství smrtí a prohlašením manžela za mrtvého a rozvodu. Druha čast se zabýva vztahy mezi rodiči a dětmi, rodičovskou zodpovědností, výchovnými opatřeními, určením rodičovství, osvojení a poručnictví a opatrovnictví. Čast třetí pak rozebíra výživné, vzajemnou vyživovací povinnost rodičů a dětí a mezi ostatními příbuznými a manžely, výživné 24 Dale jen starý občanský zakoník, příp. obč.zak. 25 Vesela, Renata, et al. Rodina a rodinné pravo: historie, současnost a perspektivy. Praha : Eurolex Bohemia, 2003. Vývoj rodinného prava od roku 1963, s. 95-98. 26 Radvanova, Senta; Zuklínova, Michaela. Kurs občanského prava : Instituty rodinného prava. 1. vydaní. Praha : C.H.Beck, 1999. Zakladní rysy vývoje rodinného prava v ČR, s. 9-10. 27 Podle § 4c ZoR: „Manželství uzavřena občany České a Slovenské Federativní Republiky v období od 1. ledna 1950 do nabytí účinnosti tohoto zakona církevní formou v zahraničí podle prava platného v místě uzavření manželství, jsou platna podle československého prava.“

7

rozvedeného manžela a příspěvek na výživu a úhradu některých nakladů neprovdané matky.

1. 3 Rodinné právo v Občanském zákoníku Dne 20. února 2012 byl podepsan prezidentem republiky zakon č. 89/2012 Sb., občanský zakoník. Tento předpis, čítající více jak tři tisíce paragrafů, byl ve Sbírce zakonů České republiky28 vydan shodou okolností pod symbolickým číslem 89/2012, evokujícím přelomový rok 1989. Občanský zakoník nahradil s účinností od 1. ledna 2014 občanský zakoník stavající, jehož minulost saha až do roku 1964 a který i přes mnoho novelizací upravoval zdejší společenské poměry bez tří měsíců padesat let. Nový civilní kodex aktivně derogoval celou řadu dalších pravních předpisů, ať už zakonného29 či podzakonného charakteru. Spolu s ním byl přijat v účinnost zak. č. 91/2012 Sb., o mezinarodním pravu soukromém, který dopada na manželské vztahy s cizím prvkem. Pro účel této diplomové prace je ovšem klíčové přesunutí rodinného prava do druhé časti nového občanského zakoníku. Tak je v souladu s věcným zaměrem30 překonan výše uvedený sovětský model odvětvové samostatnosti rodinného prava.31 ,,Skutečnost, že rodinné pravo bylo od občanského prava odděleno jako legislativně samostatné, od občanského prava odlišné pravní odvětví, představuje jeden z nejhlubších a nejzavažnějších praktických a ideologických rozdílů, jimiž se socialistický systém prava liší od systému prava buržoazního“.32 „Obnova dualismu soukromého a veřejného prava odůvodňuje i navrat rodinného prava do civilní kodifikace obsahující všeobecna pravní pravidla pro soukromý život – neboť nic není

28 K tomu Eliaš, K. Nový občanský zakoník ve Sbírce zakonů. Pravní rozhledy, 2012, č. 7, s. 229 a nasl. 29 Např. zak. č. 513/1991 Sb., obchodní zakoník, zak. č. 116/1990 Sb., o najmu a podnajmu nebytových prostor, zak č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, zak. č. 83/1990 Sb., o sdružovaní občanů, atd. 30 Věcný zaměr Ministerstva spravedlnosti č.j. 2623/00-L z 21.1.2001 31 K tomu zejména Eliaš, K. Co nového doma? Rodinné pravo v novém občanském zakoníku, in Eliaš, K., Havel, B., Bezouška, P., Sustrova, D. Občanské pravo pro každého. Praha: Wolters Kluwer, 2013, s. 162 a nasl. 32 Knapp, V., Systém československého socialistického prava v historii čtyřiceti let, Pravník, 1985, s. 445 an.

8

víc soukromé než vnitřní život rodiny.“ 33 Odůvodňují tvůrci kodexu opuštění sovětského modelu a odbornou veřejností je takové pojetí zpravidla přijímano pozitivně.34 Nelze si ale odpustit konstatovaní, že dřívější pravní úprava vzniku a zaniku manželství byla v podstatě dostačující a ta nynější na ni úzce navazuje. Ostatně bude nastíněno v nasledujících kapitolach: jistých změn se jí sice dostava, ale pouha skutečnost, že nyní je rodinné pravo integrovano do občanském zakoníku, z něj ještě nutně kvalitnější pravní úpravu udělat nemůže.

1. 4 Vývoj sňatečnosti v posledních desetiletí35 Dvacaté století s sebou přineslo i změnu v tradičním pojetí rodiny. Uzavření manželství, rodinna domacnost a nasledné narození dítěte se považovalo za zcela samozřejmé. Nesezdané soužití partnerů nebylo společností přijímano kladně a bylo mnohdy považovano za nemravné. Roční počet uzavřených sňatků kulminoval v roce 1974 na čísle bezmala sto tisíc. V průběhu 80. letech se tento počet ještě držel stabilně na počtu zhruba 80 tis. uzavřených sňatků. Narazový pokles sňatečnosti nastal v devadesatých letech, a to i navzdory sňatkům příznivé demografické křivky, ktera je výsledkem baby-boom z poloviny 70. let. Tento útlum trva až do dnešní doby, kdy je průměrně ročně v České republice uzavírano kolem 50 tis. manželství. Příčina poklesu sňatečnosti je přiřazovana socialní a ekonomické politice statu, ktera byla v České republice uskutečňovana po roce 1989.36 Možných důvodů poklesu je cela řada a vždy se bude jednat o celý komplex vztahů a jejich vzajemné působení. Jeden z nich lze hledat možna i v pravní úpravě, ktera např. nemusí dostatečně naplňovat očekavaní jejích adresatů, nemotivuje je k uzavíraní manželství nebo jí adresati dostatečně nerozumí a neví, jaké benefity jim tento svazek může přinašet. Jak 33 Eliaš, Karel. et al. Občanské pravo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zakoníku. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2013, s. 162. 34 Radvanova, Senta, et al. Občanské pravo hmotné 3: Díl čtvrtý: Rodinné pravo. 5. jubilejní aktualizované vydaní. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2009, s. 20. 35 Příloha č. 3 Roční počet sňatků. 36 Rychtařova, Jitka . Sňatečnost svobodných v České republice dříve a dnes. Demografie. 1995, 4, roč. 37 s. 162.

9

už je současna česka pravní úprava manželství kvalitní a zda by se mohla na tomto trendu nezajmu o manželství dale podílet nebo nezajem obratit v narůst uzavřených manželství zůstava také předmětem dalšího textu.

2. Vznik manželství 2. 1 Zasnoubení Zasnoubení (sponsalia pro futuro), jež můžeme definovat jako ,,souhlasné prohlašení muže a ženy, že spolu vstoupí do manželství bud v době přesně určené, nebo přiměřené podle zvyklostí, tedy v souladu s pravidly společenského soužití“37 hovoří i kanon 1062 CIC, z něhož lze vyložit, že zasnoubení se dělí na jednostranné a dvoustranné a je upraveno partikularním pravem, které podléha biskupským konferencím při ohledu na zvyky a dříve i zakony prava světského. Zasnoubení bylo znamo už i občanům říše Římské, a to především v souvislosti se věnem, jež se označovalo jako ,,dos“, tedy odvozeno od ,,daru“, a bylo uzavírano jako pactum de contrahendo. V našich zeměpisných šířkach bylo zasnoubení historicky zcela běžným institutem, opět po majetkové strance úzce provazaným s věnem. Věno jako takové sloužilo pro zabezpečení celé rodiny, nicméně vlastnické pravo k němu měl pouze muž: „Věno jest majetek, který žena nebo někdo třetí za ni poskytuje mužovi, aby jím byla ulehčena hospodařska břemena spojena s manželstvím“.38 Povinnost vyměřit věno byla stanovena zakonem a jeho výši si mohla nevěsta domluvit se ženichem sama a v případě její nezletilosti to za ni činil zakonný zastupce, tradičně však otec nevěsty. Byla uzavírana notařsky ověřena smlouva o věno a plnění z této smlouvy mohlo být zakonnou cestou vymahano po rodičích manželky. ,,Zasnoubení však bylo spojeno nejen s dohodou o věno a zasnubními dary, ale také s církevními obřady a pravě v oblasti církevní se zasnoubení zachovalo v nepříliš změněné podobě až do dnešní doby“, dodava doktor Tyl. 37 Haderka, Jiří. Uzavíraní manželství z hlediska pravního. Praha : Academia, 1977, s. 31. 38 Tyl, Tomaš. Zasnoubení a věno. 2002 [cit. 2012-10-17] dostupné na http://www.epravo.cz/top/ clanky/zasnoubeni-a-veno-18026.html.

10

V ABGB bylo zasnoubení upraveno, ale zaroveň považovano za pravní institut, ze kterého neplynuly žadné pravní povinnosti. Zakoník stanovil, že „ať byl tento slib dan za jakýchkoli podmínek nebo okolností, nema žadných pravních nasledků, ani uzavřít sňatek, ani plnit to co, bylo vymíněné pro případ odstupu“.39 Povinnost uzavřít manželství nemohla být zabezpečena, a to ani nepřímo, např. smluvními pokutami. 40 V paragrafu nasledujícím bylo upraveno pravo na nahradu škody strany, jež nezavdala příčinu a byla ji způsobena tímto odstoupením.41 Občanský zakoník, respektive účinna pravní úprava, nejenže institut zasnoubení nikde podrobně neupravuje, dokonce jej vůbec nezmiňuje. Ovšem stejně tak jako pravní úprava dřívější,42 tak i ta současna v § 656 odst. 143 s pojmem ,,snoubenci“ pracuje. Ačkoliv v současné době vnímame zasnoubení jako institut spíše společenský (k čemuž bez pochyb přispěla absence věna), tak de lege ferenda mohou vznikat situace, kdy by se zakonna úprava zasnoubení mohla jevit jako žadoucí. Sankce za pouhé nedodržením slibu vstoupit do manželství je nyní již absurdní, ale představme si, že byly dovršeny přípravy svatby, vše bylo zaplaceno a jeden ze snoubenců se nedostavil k sňatečnému obřadu s tím, že to myslel pouze jako vtip.44 Stejně tak si lze představit, že byl darovan snoubenci hodnotný dar (typicky např. snubní prsten) a k uzavření manželství nakonec nedošlo. Snoubencům ani nic nebraní, aby si vzajemna prava a povinnosti mezi sebou upravili smluvně, třeba i za použití suspenzivní podmínky (dojde-li k uzavření manželství). Vzhledem ale k bizarní povaze takovýchto ujednaní a praktickým zkušenostem se lze obavat, že mnoho takových smluv nebo podmínek uzavřeno nebude. Zůstava tedy otazkou, z jakého důvodu se současné rodinné pravo k institutu zasnoubení vůbec nevyjadřuje. Zda se jedna o projev kontinuity manželského prava, 39 § 45 ABGB 40 Kralíčkova, Zdeňka. Autonomie vůle v rodinném pravu v česko-italském porovnaní, Masarykova univerzita v Brně, 2003, str. 122 41 § 46 ABGB: ,,Jen strana, z jejíž strany nebyla zavdana důvodna příčina k odstupu, ma narok na nahradu skutečné škody, o které může dokazati, že ji utrpěla tímto odstoupením. 42 ZoR v § 2. 43 „Manželství vznika svobodným a úplným souhlasným projevem vůle muže a ženy, kteří hodlají vstoupit do manželství (dale jen „snoubenci“).“ 44 Hrušakova, Milana; Kralíčkova, Zdena. České rodinné pravo. 2., opravené a doplněné vydaní. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2001, s. 52.

11

kde ramcově změn není ve srovnaní s předešlým zakonem o rodině mnoho, či je tvůrci kodexu úprava poměrů snoubenců před vstupem do svazku manželského považovana za obecně dostačující. I přes oba příklady shora uvedené, které jsou jistě realné, nikoliv však neřešitelné obecnými ustanoveními,45 považuji absenci zakonné úpravy zasnoubení za vhodnou. Zasnoubení je v současné společnosti již institutem především kulturního významu a vnímam jej jako nezavazný konsens mezi snoubenci a je jen dobře, že zůstava ryze dispozitivní povahy. V této souvislosti je třeba uvést, že ne vždy tomu tak bylo. Skutkova podstata přestupku Zmrhani pod pripovedi manzelstvi z trestního zakona z roku 185246, kriminalizovala svedení osoby, pod slibem manželství. Trestní ustanovení odkazovalo i do roviny soukromopravní a umožňovalo poškozené osobě pravo k nahradě škody, jež zahrnovala i nahradu tzv. škody na cti, neboť došlo ke zhoršení jejího společenskému postavení.47

2. 2 Předoddavkové řízení Předoddavkové neboli také předsňatkové řízení je obligatorní proces, který předchazí samotnému sňatečnému, jak občanskému, tak církevnímu obřadu. Jeho cílem je ověření totožnosti budoucích manželů a rovněž zjištění jejich způsobilosti do manželství vstoupit. Zkouma se především pohlaví snoubenců, jejich věk a případné zakonné překažky pro vstup do manželství. Tento proces nachazí svoji úpravu především v zakoně č. 301/2000 Sb. o matrikach, jménu příjmení, v platném znění.48 Ustanovení 664 o.z. na tento předpis odkazuje. Předdodavkové řízení provadí organ veřejné moci, kterým je na zakladě § 32 a nasl. matričního zakona matriční úřad, v jehož spravním obvodu ma být manželství uzavřeno. Zmíněný úřad snoubenci písemně požadají o provedení sňatečného obřadu, 45 Např. § 2068 a nasl. zak. č. 89/2012 Sb., občanský zakoník (odvolaní daru). 46 § 506 trestní zak. 117/1852 ř.z. O zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1.1.1927: ,,Kdyz nekdo osobu nejakou, pripovedev ji manzelstvi, ale nesplniv slibu, svede a zmrha, potrestan byti ma za tento prestupek tuhym vezenim od jednoho do tri mesicu. Krom toho zustavuje se zmrhane osobe pravo k nahrade.“ 47 Více např. v rozh. ze dne 22. zaří 1925, R II 255/25. 48 Dale jen matriční zakon či Matr.Z.

12

vyplní předepsaný tiskopis (Žadost o uzavření manželství) a předloží jej. Snoubenci jsou také povinni předložit na zakladě § 33 až § 37 Mat.Z. potřebné doklady (platný doklad, kterým je možné prokazat totožnost, rodný list, doklad o statním občanství, výpisy z evidence obyvatel o místě trvalého pobytu a o osobním stavu, pravomocný rozsudek o rozvodu předchozího manželství, popřípadě doklad o zaniku registrovaného partnerství nebo úmrtní list zemřelého manžela či prohlašení za mrtvého manžela či partnera). Dle § 33 odst. 2 zakona o matrikach ovšem není občan povinen tyto doklady předkladat, pokud si matriční úřad skutečnosti v nich uvedené ověří sam nebo je občan prokaže občanským průkazem. Předepsané doklady není třeba doložit ani v případě přímého ohrožení života snoubence a také tehdy, pokud by bylo pro snoubence opatření stanovených dokladů, které mají povinnost předložit, spojeno s těžko překonatelnou překažkou – organ veřejné moci může jejich předložení prominout. To se nejčastěji týka především cizinců se statutem uprchlíka nebo žadajícího o azyl v České republice.49 Z dikce § 664 odst. 2 o.z. jasně vyplýva, že na rozhodnutí o prominutí není pravní narok. Jedna se o volné uvažení matričního úřadu a zaroveň případné prominutí by se vztahovalo pouze na doklady prokazující způsobilost sňatečnou a nikoliv doklady prokazující totožnost snoubenců.50 Za situace, že jeden z budoucích manželů je cizinec nebo osoba s povolením k trvalému pobytu na území ČR, matriční zakon stanovuje další dokumenty, jež je nutno před uzavřením manželství doložit (doklad o pravní způsobilosti uzavřít manželství,51 ne starší šesti měsíců, potvrzení vydané Policií České republiky o opravněnosti pobytu na území České republiky,52 které nesmí být ke dni uzavření manželství starší 7 pracovních dnů, a potvrzení o tom, že manželství bude v domovském statě uznano za platné, je-li uzavírano zastupcem). 49 Hrušakova, Milana; Kralíčkova, Zdeňka. České rodinné pravo, 3. přeprac. a dopl. vyd., Doplněk, Praha 2006, s. 60. 50 Svestka, Jiří, et al. Občanský zakoník, Komentař, Svazek II. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 24. 51 Podle § 48 odst. 1 zakona č. 91/1989 Sb., o mezinarodním pravu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů (dale jen ZMPS) „se Způsobilost osoby uzavřít manželství, jakož i podmínky jeho platnosti se řídí pravním řadem statu, jehož je tato osoba občanem.“ S ohledem na tzv. výhradu veřejného pořadku je tato způsobilost posuzovana také z hlediska našeho prava. 52 § 35 odst. 2 Matr.Z.: (...)to neplatí, jde-li o občana Evropské unie, občana jiného smluvního statu Dohody o Evropském hospodařském prostoru, nebo jeho rodinné příslušníky.

13

Na zakladě předchazející pravní úpravy vychazející z § 6 odst.1 ZoR byli snoubenci povinni ještě učinit další prohlašení, a to již v žadosti o uzavření manželství. Tedy, že jim nejsou znamy okolnosti vylučující uzavření manželství, že znají svůj zdravotní stav a zvažili úpravu svých budoucích majetkových poměrů, včetně uspořadaní budoucího bydlení a hmotného zajištění rodiny v době po uzavření manželství. Toto prohlašení bylo pouze informativního charakteru, nikoli zavazkem pro snoubence k uzavření předmanželské smlouvy. Naproti tomu účinný občanský zakoník již neuklada formu prohlašení, nýbrž ve svém § 665 stanovuje, že snoubenci pouze uvedou výše uvedené skutečnosti při sňatečném obřadu a to dříve než učiní sňatečný projev vůle.53 V případě, že snoubenci žadají o civilní sňatečný obřad, tak v ramci řízení dohodnou datum sňatečného obřadu a místo jeho uskutečnění.54 Výstupy z předsňatkového řízení se liší podle toho, zda snoubenci žadají o sňatek občanský nebo církevní. Jedna-li se o první z uvedených, tak matriční úřad stanoví datum sňatku a celé řízení je ukončeno až sňatečným obřadem jako takovým. U sňatku církevního se vyda osvědčení o způsobilosti uzavřít manželství a tím spravní řízení končí a snoubenci poté osvědčení o způsobilosti uzavřít manželství předloží oddavajícímu. Další možností je tzv. delegace, tedy povolení uzavřít manželství před jiným matričním úřadem než příslušným podle zakona,55 a konečně také rozhodnutí, jímž se žadosti o uzavření manželství nevyhovuje, v tomto případě se jedna o rozhodnutí konečné a nelze se proti němu odvolat.56

2. 3 Formy sňatku Všeobecný zakoník občanský z roku 1811 upravoval původně pouze obligatorní církevní formu sňatku. Civilní obřad byl uzakoněn až roku 1868 a to pro osoby, které z důvodů uvedených v občanském zakoníku duchovní odmítaly. Roku 1870 byl zaveden povinný civilní sňatek pro bezvěrce nebo osoby, které nenaležely k žadné 53 54 55 56

Podrobněji v kapitole 2. 4. 1 Sňatečné prohlašení Svestka, Jiří, et al. Občanský zakoník, Komentař, Svazek II. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 23. Pouze na žadost snoubenců. Hrušakova, Milana a kolektiv. Zakon o rodině, 4. vydaní. Praha: 2009, s. 26.

14

statem uznané církvi. Až zavedením tzv. manzelske novely57 byla uzakoněna možnost výběru mezi civilní a církevní formou. Tato volnost však byla opět omezena od 1. ledna 1950 až do roku 1992, kdy byly účinností novely zakona o rodině zakon č. 234/1992 Sb. obě formy sňatku opět zrovnopravněny58 a až novelou zakona o rodině o č. 91/1998 Sb. došlo ke změně terminologie a sňatek civilní je nazývan sňatkem občanským. Jak bylo nastíněno výše v České republice je nyní možné rozlišovat dvě formy sňatku, přičemž rozlišovacím kritériem je na zakladě § 657 o.z. organ, před kterým snoubenci projeví vůli, že spolu vstupují do manželství. Dle výše uvedeného paragrafu to může být organ moci veřejné, pak se jedna o sňatek občanský, nebo církev či naboženska společnost u sňatku církevního. Snoubencům je umožněno si zvolit mezi formou uzavření manželství občanskou a církevní, přičemž od 1.7.1992 jsou obě dvě formy rovnocenné a mají konstitutivní účinek. Občanský zakoník se věnuje i úpravě duplicity sňatku církevního a občanského při uzavíraní manželství v § 670 odst. 1 uvadí, že jestliže uzavřou snoubenci sňatek občanský, pak nasledné naboženské obřady žadné pravní nasledky nemají, nejsou tedy z pravního hlediska jakkoli relevantní.59 V druhém odstavci zakon explicitně zakazuje uzavření sňatku občanského, byl-li uzavřen sňatek církevní.60 Vladou schvalený věcný zaměr k ,,novému“ občanskému zakoníku61 počítal pouze se sňatkem civilním, který měl jako jediný vyvolavat statusové účinky. „V samem zaveru priprav navrhu noveho civilniho kodexu bylo politicky rozhodnuto, ze vhodnejsi je reseni, ktere občanskym snatkum postavi na roven nektere snatky cirkevni, a to s ohledem na socialni citlivost odlisneho statniho zasahu do soukromeho zivota osob pote, co byly cirkevni snatky s pravne statusovymi učinky do naseho pravniho radu v roce 1992 zavedeny.“62 57 Zak. č. 320/1919 Sb. 58 Srov. Hrušakova, Milena. Manželství a paragrafy, Praha: Computer Press, 2000, s. 11 - 12. 59 V katolicke cirkvi by mel takovy postup opodstatneni pouze v pripade „zplatneni“ manzelstvi kanonicky neplatneho. Naproti tomu vzniklo-li platne manzelstvi formou cirkevniho snatku, nelze nasledne uzavirat jakysi dalsi snatek formou občanskou. Hrdina, Ignac Antonín. Církevní sňatek po novele zakona o rodině . Pravník [online]. 03/1999, č. 03/1999, [cit. 2011-04-05]. Dostupný na: http://casopispravnik.juristic.cz/e3/1990/1999/clanek/prstati/220573/. 60 Shodně upravoval ZoR v § 10. 61 Usnesení č. 345 z 18. Dubna 2001. 62 Eliaš, Karel, et al. Nový občanský zakoník s aktualizovanou důvodovou zpravou a rejstříkem. Praha : Sagit, 2012, s. 288.

15

Tato radikalní změna, ktera stanovila obligatorní opět sňatek občanský, nakonec byla zamítnuta. Argumentem proti zavedení obligatorního civilního sňatku bylo, že snoubencům bude tímto odepřeno pravo svobodné volby formy sňatku, což není úplně pravdou. Snoubencům by i nadale byl umožněn sňatek církevní, nikoli ale s konstitutivními účinky. Velmi přiléhavě komentovala doc. Kralíčkova: „Ma-li tento kodex soukromého prava chranit osobnost a svobodu člověka i jeho přirozené pravo brat se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých (§ 3 odst. 1 NOZ) a ma-li dostat svému cíli a účelu vyjadřenému v důvodové zpravě slovy, kodex soukromého prava se přihlašuje k zasadam prava přirozeného a staví na nich, měl by dat člověku pravo vyjadřit svoji svobodu, také jde-li o volbu formy uzavření manželství“.63 Rozhodnutí ponechat fakultativní formu sňatku považuji jednoznačně za spravné, a to jak z komplexním hlediska vývoje československého rodinného prava 2. poloviny 20. století, tak v navaznosti na tradice české společnosti v době před obdobím totality. Pomineme-li navíc případné zhoršení vztahů statu s církvemi a prohloubení jejich sekularizace, tak by mohlo dojít k dalším průtahům a nejistotě v souvislosti s příjímaním nového kodexu v ramci legislativního procesu (možna dokonce i k obstrukcím fatalního charakteru). Vzpomene-li stale ještě trvající odpor časti odborné, především ale snad laické veřejnosti i k několika par archaismům novému kodexu vlastních, tak rozdmýchavaní dalších hysterií v souvislosti s obligatorní formou občanského sňatku by bylo krajně nežadoucí. Nadto takovéto intenzivní vměšovaní statu do zaležitostí tohoto typu, nesloužící k ochraně osob a především dětí, považuji za chybné a v přímém rozporu s principy a filozofickými východisky občanského, rodinného a manželského prava moderní liberalní demokracie. Není tedy žadného rozumného důvodu upírat snoubencům pravo svobodné volby formy sňatku a současně je důležité chranit přirozeně pravní zasady, ze kterých soukromé pravo ve svobodné společnosti vychazí.

63 Kralíčkova, Zdeňka. Poznamka k obligatornosti civilního sňatku v navrhu nového občanského kodexu. Pravní rozhledy, 2006, č. 4.

16

2. 3. 1 Občanský sňatek Je-li sňatek snoubenci uzavíran před organem veřejné moci, jedna se bez dalšího o sňatek občanský.64 Paragraf 658 o.z. odkazuje na jiný pravní předpis, který stanoví, který organ veřejné moci je organem provadějící sňatečný obřad. Tímto předpisem je zak. č. 128/2000 Sb., o obcích, alespoň tedy, dle důvodové zpravy k občanskému zakoníku.65 O spravnosti tohoto odkazu by se ale dalo pochybovat, přičemž zakon o obcích neobsahuje jedinou zmínku o organu provadějící sňatečný obřad. Jako spravné se jeví odkazat na matriční zakon. Matr.Z v ustanovení § 11a odst. 1 upravuje osobu oddavajícího. Toto řešení se zda být, díky vazbě na veřejnopravní předpisy, elegantnější, než které podaval ZoR v § 4 odst. 1.66 Matriční zakon tedy i nadale stanoví taxativní výčet osob, které spadají do organu, jež je matričním úřadem (starosta, místostarosta nebo pověřený člen zastupitelstva obce, městské časti hlavního města Prahy, městských obvodů nebo městských častí územně členěných statutarních měst, které jsou matričním úřadem). 67 Poslední požadavek dle minulé úpravy byl v § 4 odst. 3 ZoR, který stanovil: „Prohlašení o uzavření manželství podle § 4 odst. 1 a 2 ZoR musí být učiněno v přítomnosti zaměstnance místně příslušného matričního úřadu.“68 Tento požadavek je nyní obsažen již v samotném § 657 o.z. Místem, kde se manželství ma uzavírat, resp. může být uzavírano, je místo, kde dochazí k občanským sňatkům pravidelně, tedy místo obvyklé, kterým jsou povětšinou obřadní síně v budově obecních úřadu nebo v jiné budově, jež obecní úřad pro občanské sňatky využíva. Výjimečně může být ale občanský sňatek celebrovan na místech, ktera k tomuto účelu nejsou přímo určena. Třeba v extrémních případech nad či pod zemským povrchem. Z dikce zakona pro to nevyplýva žadné omezení. Ustanovení 663 o.z. stanoví, že ,,(…)na místě, které organ veřejné moci určí, přihlíží při tom k vůli 64 § 657 odst. 1 zak. 89/2012 Sb. 65 DZ k § 658. 66 Blíže Hrušakova, Milana, et al. Zakon o rodině ; Zakon o registrovaném partnerství: Komentař. 4. vydaní. Praha: C.H.Beck, 2009. Manželství, s. 15. nebo Vesela, Renata, et al. Rodina a rodinné pravo: historie, současnost a perspektivy. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. Občanský sňatek, s. 114-115. 67 § 4 odst. 2 ZoR výčet osob nadale rozvaděl. 68 Za zaměstnance je považovan matrikař, který složil zkoušku odborné způsobilosti podle § 9 zakona č. 301/2000 Sb., o matrikach.

17

snoubencům.“ K tomu důvodova zprava dodava, že ,,výraz „urči“ nema nikterak imperativní podtext, jde jen o to, že spravní organ jinak jednat neumí. Výslovně se stanoví, že vůle snoubenců (zvlaštní přaní, pokud jde o vhodné místo obřadu) ma být pro úřad relevantním zřetelem.“ Specifikace místa tedy je v podstatě zaležitostí dohody mezi snoubenci, matrikařem a oddavajícím. Vždy by měla být však zachovana slavnostní forma, veřejnost a přítomnost dvou svědků.69 Úpravu samotného průběhu sňatku podava pouze § 659 o.z.: „Manželství se uzavíra tak, že osoba jednající za organ veřejné moci anebo osoba, ktera jedna za organ opravněné církve, položí snoubencům jako oddavající otazku, zda spolu chtějí vstoupit do manželství;(…).“ I tato skromna zmínka v zakoně se jeví jako pokrok, oproti předchazejícímu stavu, kdy průběh sňatečného obřadu nebyl upraven vůbec a jeho obvykla forma byla v podstatě formou obyčejovou a otazkou ustalené praxe, zachovanou z pravní úpravy davno minulé.70

2. 3. 2 Církevní sňatek Druhou a zaroveň jedinou možnou alternativou k občanskému sňatku, o němž bylo pojednano v předchazející kapitole, je sňatečný obřad církevní. Snoubenci tedy budou činit prohlašení o uzavření manželstvím před příslušným organem registrované církve nebo registrované naboženské společnosti (dale jen naboženska společnost). Nejedna se však o jakoukoli naboženskou společnost, ale pouze o takovou, ktera splňuje požadavky dané jiným pravním předpisem, na nějž odkazuje § 657 odst. 2 o.z. Je jím zak. č. 3/2002 Sb., o svobodě naboženského vyznaní a postavení církví a naboženských společností a o změně některých zakonů.71 Před jinou než statem registrovanou naboženskou společností manželství vzniknout nemůže. Příslušný církevní organ se ale nestava statním organem, ani 69 Srov. Hrušakova, Milana; Kralíčkova, Zdeňka. České rodinné pravo, 3. přeprac. a dopl. vyd., Doplněk, Praha 2006, s. 63. 70 Instrukce ministerstva vnitra č. 128/1955 Sb. instrukcí a nařízení, o uzavíraní manželství před organy místních narodních výborů. Tato instrukce byla zrušena k 1.1.1965. 71 § 7 odst. 1 písm. d) zakona č. 3/2002 Sb.: „Registrovana církev a naboženska společnost může za podmínek stanovených tímto zakonem k plnění svého poslaní získat opravnění k výkonu těchto zvlaštních prav konat obřady, při nichž jsou uzavírany církevní sňatky podle zvlaštního pravního předpisu.

18

organem plnící jeho funkci. ,,Jeho výsada spočíva pouze v tom, že úřední akt, který by byl jinak uznan jen církví, je statem povýšen na akt, který uznava i stat sam.“72 Jak je uvedeno v kapitole týkající se předoddavkového řízení, tak aby mohl být církevní sňatek řadně uzavřen, musí snoubenci oddavajícímu předložit osvědčení (od jehož vydaní neuplynulo více než 6 měsíců73) vydané příslušným matričním úřadem o tom, že splnili všechny požadavky zakona pro uzavření platného manželství. Volba sňatečného místa, stejně jako pověření konkrétní osoby oddavajícího, je v ramci naboženské společnosti je už ponechano na jejích vnitřních předpisech.74

2. 4 Sňatečný obřad V navaznosti na úspěšné absolvovaní předsňatečného řízení přichazí na řadu vlastní ceremonialní sňatečný obřad. Definici tohoto nově zavedeného pojmu zakon nepodava, můžeme jej však chapat jako slavnostní proces uzavíraní manželství, což i s jeho druhým atributem – veřejností požaduje přímo zakon. Historický důvod potřeby veřejnosti obřadu je možné hledat ve snaze potlačit ceremonialy tajné.75 Obřad lze konat v tomto ohledu na kterémkoliv místě, kam nemají zakazan přístup jiné osoby než ty, které jsou sňatku naprosto nezbytně přítomny, tj. snoubenci, svědci a oddavající. V případě občanského sňatku dale matrikař a eventualně tlumočník. Požadavek slavnostnosti pak zdůrazňuje význam institutu manželství a jeho uzavření – zpravidla spočíva v samotné ceremonií, její důstojnosti, způsobu, jakým ji oddavající vede, či v chovaní přítomných svatebčanů.76 Sňatečný obřad se neobejde ani bez dvou svědků, jejichž přítomnost je vyžadovana Úmluvou77 i občanským zakoníkem.78 Svědci blíže specifikovaní nejsou 72 Radvanova Senta, et al. Občanské pravo hmotné 3: Díl čtvrtý: Rodinné pravo. 5. jubilejní aktualizované vydaní. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2009, s. 30. 73 Srov. § 4b odst. 2 ZoR, který staří dokumentů limitoval 3 měsíci. 74 § 663 odst. 2 o.z. 75 Hrušakova, Milana; Kralíčkova, Zdena. České rodinné pravo. 2., opravené a doplněné vydaní. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2001, s. 49. 76 Radvanova, Senta; Zuklínova, Michaela. Kurs občanského prava: Instituty rodinného prava. 1. Vydaní. Praha: C. H. Beck, 1999, s. 20. 77 Úmluva o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro uzavření manželství a o registraci manželství, uveřejněna pod vyhlaškou ministra zahraničních věcí č. 124/1968 Sb. 78 § 656 odst. 2. o.z.

19

a jakékoliv omezení, ať už na zakladě pohlaví, věku, či narodnosti by se jevilo jako diskriminační. Jedinou podmínku kladenou na osoby svědků zůstava, aby v případě pochybností o sňatečném obřadu byly schopny podat svědectví, mají funkci zejména důkazní a vztahují se na ně obecna ustanovení zakona týkající se svědků.79

2. 4. 1 Sňatečné prohlášení Manželství vznika svobodným a úplným souhlasným projevem vůle (liber ac plenus consensus) muže a ženy, kteří hodlají vstoupit do manželství, že spolu vstupují do manželství.80 Adjektivum ,,úplný“ bylo převzato z pojmu free and full consent z relevantních mezinarodních smluv, kde výraz ,,full“ je chapan jako dokonalý, bezvadný, řadný či perfektní. ,,V tomto smyslu je třeba použitý výraz „uplny“ vykladat,“ dodava DZ. Co by přesně mělo sňatečné prohlašení obsahovat, nikde upraveno není, praxe je však takova, že oddavající každému ze snoubenců postupně položí otazku, zda dobrovolně vstupuje do manželství s druhým přítomným snoubencem. Odpoví-li oba snoubenci kladně (,,Ano“), tak oddavající prohlasí manželství za pravoplatně uzavřené. Jelikož se jedna o projev vůle ve vnější realitě, tedy pravní jednaní, tak předpokladem k platnosti tohoto pravního jednaní snoubenců a vyvolaní nasledků, jimi zamýšlených, musí být splněny obecné zakonné požadavky pravního jednaní. Jedinou výjimkou by bylo specialní ustanovení s odlišnou pravní úpravou, které by mělo aplikační přednost. Aby byla vůle snoubence svobodna, važna, určita a prosta omylu, nesmí být na snoubenci vynucena, ať už fyzickým nasilím nebo psychickým. To by mohlo mít za nasledek neplatnost či neexistenci manželství. Vadna je i vůle simulovana (tzv. jednaní na oko), ktera by měla za nasledek manželství zdanlivé.81

79 § 39 odst. 2 o.z.: „Svědky mohou být jen osoby, které na prohlašení a jeho obsahu nemají zajem a nejsou nevidomé, neslyšící, němé nebo neznalé jazyka, v němž je prohlašení učiněno. Svědci musí prohlašení podepsat a být schopni potvrdit schopnost prohlašujícího jednat a obsah jeho prohlašení.“ 80 § 656 ost. 1. o.z. 81 Svestka, Jiří, et al. Občanský zakoník, Komentař, Svazek II. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 6.

20

2. 4. 2 Prohlášení o příjmení a další náležitosti sňatečného obřadu Během sňatečného obřadu jsou snoubenci povinni učinit ještě prohlašení o příjmení, které je konstitutivního charakteru. Budoucím manželům zakon dava tři možnosti volby úpravy nejen jejich příjmení, ale i příjmení jejich budoucích potomků. První možností v pořadí v § 660 o.z. je, že příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným. Tradičně se jedna o příjmení muže, ale jelikož zakon blíže nekonkretizuje, tak ve světle zasady legalni licence82 snoubencům nic nebraní, aby to bylo dosavadní příjmení ženy. Oba snoubenci si mohou také ponechat sva dosavadní příjmení. Potom je však nutné v navaznosti na § 661 o.z., aby určili, které z jejich dosavadních příjmení bude příjmením jejich společných děti. Zvolí-li si snoubenci tuto možnost, tak jim i nadale zůstava cesta ke společnému příjmení otevřena. Bez časového omezení, nicméně v době trvaní manželství, smějí před organem veřejné moci učinit prohlašení, že se dohodli na příjmení společném. Pokud by se již narodilo společné dítě, které by neslo příjmení toho z manželů, který se rozhodl změnit příjmení na příjmení manžela, dojde ze zakona i ke změně příjmení dítěte. A konečně třetí možnost je tzv. pripojovane prijmeni,83 jehož podstata tkví v tom, že si snoubenci stanoví jedno z jejich příjmení, které bude příjmením společným, a ten z nich, jehož příjmení společným nebude, si ke společnému příjmení posléze připojí své dosavadní. Společné příjmení bude uvaděno vždy na místě prvním, a jak již ze samotného nazvu vyplýva, tak připojované jako druhé. Omezení této volby nastava, tehdy, pokud by snoubenec, jehož příjmení by mělo být příjmení společným, už příjmení připojované měl. V opačné situaci, pokud by snoubenec, jehož příjmení by nemělo být společným, už připojované měl, tak jako připojované může zvolit pouze první z nich.

2. 4. 3 Další náležitosti sňatečného obřadu Ještě dříve, než dojde k samotnému projevu vůle vstupu do manželství, jsou 82 čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 LZPS. 83 Jedna se o novým výraz zavedený o.z., kterým se nahrazuje pojem příjmení zdvojené.

21

povinni snoubenci uvést, během sňatečného obřadu, že jim nejsou nejsou znamy žadné okolnosti, které by jim branily v uzavření manželství. Zakon nyní nehovoří ani o projevu vůle, ani o prohlašení a nahrazuje tímto institut tzv. ohlašek.84 Snoubenci dle § 665 o.z. uvedou, že jim je vzajemně znam jejich zdravotní stav, že zvažili uspořadaní budoucích majetkových poměrů, svého bydlení a hmotného zajištění po uzavření manželství. Vady v pravdivosti ,,prohlaseni“ však nemají žadné pravní nasledky, nelze jej nijak spojovat s případnou ,,sankci“ v podobě např. neplatnosti či neexistence manželství.85 Lze předpokladat s ohledem na to, že snoubenci tyto skutečnosti uvadějí již v Dotazníku o uzavření manželství86 během předoddavkového řízení, jakkoli opět bez pravních konsekvencí, že ani úplna absence tohoto, během sňatečného obřadu, by neměla vést k zabranění uzavření manželství. Pravní nerelevantnost ale nemění nic na faktu, že takto veřejně učiněné ,,prohlaseni“ ma dozajista svoji vahu a snoubence může vést k opětovnému zvažení všech podstatných skutečností před významným životním mezníkem – vstupem do manželství.

2. 5 Okamžik vzniku manželství V občanském zakoníku je nyní přesně vymezen moment, kdy dochazí ke vzniku manželství. Jak přímo vyplýva z § 659, tak manželství vznikne kladnou odpovědí obou snoubenců na otazku oddavajícího, zda spolu chtějí vstoupit do manželství. Pravidlem je, že snoubenci odpoví jednoduše „ano“87, přičemž manželství vznikne v momentě, jež kladnou odpověd vysloví druhý z nich.88 Zde se nabízí srovnaní se ZoR, který okamžik vzniku manželství blíže nespecifikoval. Zakon o rodině pouze stanovil, že manželství se uzavíra souhlasným 84 Obecně se jednalo o jeden ze způsobů zjišťovaní, zda neexistují překažky uzavření sňatku. Ohlašky byly zavedeny 4. lateranským koncilem, zapisovaly se do knih ohlašek, navíc byly předepsany i statním pravem (§ 70-82 ABGB). Později v období komunistického režimu byly ohlašky statní mocí zakazany a po revoluci již znovu neobnoveny. 85 Blíže Svestka, Jiří, et al. Občanský zakoník, Komentař, Svazek II. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 26. 86 Příloha č. 1. Dotazník k uzavření manželství 87 Svestka, Jiří, et al. Občanský zakoník, Komentař, Svazek II. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 13. 88 Eliaš, Karel, et al. Nový občanský zakoník s aktualizovanou důvodovou zpravou a rejstříkem. Praha : Sagit, 2012, s. 289.

22

prohlašením muže a ženy učiněným před příslušným organem.89 Nebylo tedy jasné, zda manželství vznika v okamžiku vyslovení druhého ,,ano“ nebo až prohlašením oddavajícího o uzavření manželství. Naproti mnohým zastancům teorie vzniku manželství prohlašením oddavajícího90 je mi bližší pojetí nyní v zakoně stanovené. Za subjekty manželství jako pravního vztahu, který stat umožňuje uzavřít, můžeme označit pouze snoubence, resp. manžele. Ačkoli institut manželství je pozitivním pravem relativně podrobně upraven, nelze popírat jeho přirozeně-pravní původ. Zda se tedy logické, aby konsensu snoubenců nebyl upíran jeho konstitutivní význam a nasledné prohlašení oddavajícího, jakkoli je zakonem vyžadovano, bylo nadale pouze deklaratorního charakteru. Zakonodarce však připouští i jiný moment vzniku manželství. V případě církevní formy obřadu může být projevena vůle snoubenců jiným způsobem než tradičním pro sňatek občanský, a tak tradiční průběh může být pozměněn. 91 Bezpodmínečně musí být ale stale zřejmé, že snoubenci prohlašují svou sňatečnou vůli.92

2. 6 Uzavírání manželství ve zvláštních situacích Život může přinašet celou řadu situací, kdy není realné splnění všech výše uvedených požadavků, ale ani tehdy nelze upírat pravo manželství. Na některé z nich zakonodarce pamatuje a poskytuje tak jistou benevolenci k jinak obligatorním podmínkam pro pravoplatný vznik manželství.

2. 6. 1 Uzavření manželství v případě přímého ohrožení života snoubence Mezi takovéto se řadí i přímé ohrožení života snoubence (in articulo mortis). Nebezpečí ohrožení života musí dosahovat jisté intenzity, jinak by v případech ad 89 § 3 odst. 1 ZoR. 90 Např.Haderka, Jiří. Oddavky, nulity a neexistence manželství od účinnosti zakona č. 91/1998 Sb. Pravní praxe. 1998, č. 8, s. 477. 91 Blíže. Eliaš, Karel, et al. Nový občanský zakoník s aktualizovanou důvodovou zpravou a rejstříkem. Praha : Sagit, 2012, s. 289. 92 Srov. Věta druha § 659 o.z.

23

absurdum mohlo dochazet ke zneužití této zakonné dispenze. Da se dovozovat, že se jedna o takové ohrožení života, při kterém by se snoubenec řadného sňatečného obřadu zcela jistě nedožil. Nasledně pro platnost takto uzavřeného manželství se již ale nevyžaduje, aby skutečně došlo k úmrtí jednoho, či dokonce obou snoubenců.93 Ma-li být uzavřen občanský sňatek, tak je jej opravněn provést každý organ k tomu opravněný, bez ohledu na místní příslušnost, a na kterémkoliv místě. Obdobné platí i pro církevní sňatek, aniž by bylo přímo určeno předpisy církve, příp. naboženské společnosti. Současna pravní úprava v tomto ohledu došla k významnému posunu. Zakon o rodině94 totiž v případě církevního sňatku umožňoval také uzavření na kterémkoli místě, ale sňatek občanský bylo možné provést výhradně před obecním úřadem. Existovala tedy jista nerovnovaha mezi církevním a občanským sňatečným obřadem a uzavření manželství druhým uvedeným, např. v nemocnici či ústavu socialní péče bylo zakonem vyloučeno. Další zmírnění se týka dokladů dle § 32 an. Matr. Z., jejichž předložení je zakonem vyžadovano.95 Snoubenci tyto nejsou povinni předkladat, ovšem jejich případné předložení se nezakazuje. Tím dochazí k významnému zjednodušení předoddavkového řízení pouze na prohlašení snoubenců o tom, že jim nejsou znamy žadné okolnosti, které by uzavření manželství vylučovaly. Zmírnění požadavků lze shrnou do oblastí 1) místní příslušnosti celebrujícího organu a 2) dokladů a žadostí, které se jinak bezvýjimečně požadují. Na pravidlech, týkajících se sňatečného prohlašení, je třeba i v případě přímého ohrožení života snoubence trvat, neboť by došlo k neomluvitelnému rozporu s ustanoveními úmluvy o souhlasu k manželství.96

93 Hrušakova, Milana; Kralíčkova, Zdena. České rodinné pravo. 2., opravené a doplněné vydaní. Brno : Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2001, s. 61 – 62. 94 § 4a odst. 3 ZoR. 95 Kap. 2. 2 Předoddavkové řízení 96 Důvodova zprava k o.z. § 667.

24

2. 6. 2 Uzavření manželství v cizině Doba svobody s sebou přinesla i mohutný rozvoj cestovního ruchu. Uzavíraní manželství za hranicemi naší republiky se stalo pro české občany zaležitostí nikoli neobvyklou. Je možné uzavírat sňatky v cizině před diplomatickou misí nebo konzularním úřadem České republiky97 nebo před organy cizího statu (církve či nab. společnosti), na jehož území je manželství uzavírano. Rozhodnou-li se snoubenci pro druhou možnost, tak je z důvodu přítomnosti mezinarodního prvku důležité vychazet z dikce zak. č. 91/2012 Sb. o mezinarodním pravu soukromém, který v hlavě paté upravuje poměry mezi manžely. Způsobilost uzavřít takovéto manželství a podmínky jeho platnosti se řídí pravem statu, jehož jsou občany.98 Aby manželství bylo uznano za platné i Českou republikou, tak jsou na osobu snoubence – českého občana99 kladeny podmínky, v otazce způsobilosti, českým pravním řadem. Český statní občan, který uzavřel sňatek v zahraničí před příslušným zahraničním organem s jiným českým občanem nebo cizím statním příslušníkem, musí poté zažadat o uznaní takto uzavřeného manželství. Manželství uzavřené v zahraničí bude uznano v ČR a nasledně vystaven oddací list pouze v případě, že byly zaroveň splněny zakonné podmínky, aby sňatek mohl být uzavřen i v tuzemsku. Je-li druhý manžel cizinec, pak pro uznaní sňatku v tuzemsku zcela postačuje, byl-li způsobilý k uzavření manželství dle příslušných norem platných na území, kde došlo k uzavření jejich sňatku. Naopak forma sňatku se řídí pravním řadem pravě toho statu, na jehož území se manželství uzavíra (locus regit actum). V případě ale, že by manželství na území cizího statu bylo uzavřeno formou, ktera by byla v rozporu s českým pravním řadem, český soud by byl nucen toto manželství prohlasit za neplatné, a to i tehdy, když by předmětna forma byla jedinou přípustnou formou vzniku manželství na území daného 97 Zmocnění oddat snoubence vyplýva z čl. 5 písm. f) Vídeňské úmluvy o konzularních stycích, publikované pod č. 32/1969 Sb. a disponuje jím vedoucí pracovník, případně jiný zmocněný pracovník zastupitelského úřadu. 98 § 48 zak. č. 91/2012 Sb., o mezinarodním pravu soukromém. 99 ,,Jimz musi byt alespon jeden ze snoubencu.“ Bělohlavek, Alexander J. Uzavíraní sňatků v zahraničí. Pravní radce. 2006, č. 7, s. 4.

25

statu.100 Zcela výjimečnou situaci in extremis upravuje druha věta ustanovení 667 o.z. Jedna se o případ, kdy se snoubenec nachazí mimo území České republiky a navíc je jeho život přímo ohrožen. Při splnění těchto kumulativních podmínek zakon opravňuje velitele namořního plavidla plujícího pod statní vlajkou ČR nebo velitele letadla zapsaného v leteckém rejstříku ČR k provedení sňatečného obřadu, a to bez ohledu na statní občanství snoubenců. Další takovou pověřenou osobou je velitel vojenské jednotky České republiky v zahraničí, ten však může snoubence oddat jen v případě, že alespoň jeden z nich je občanem ČR.101

2. 6. 3 Zastoupení při sňatku Jedním ze zakladních požadavků kladených na sňatečné prohlašení snoubenců je, aby svůj projev vůle učinili osobně. Avšak § 669 o.z. 102 dava snoubenci možnost nechat se zastoupit při sňatečném obřadu zmocněncem, a přestavuje tak prolomení jinak platné zasady zakotvené i v Úmluvě. Jak vyplýva z textu zakona, tak zastoupit se může nechat pouze jediný ze snoubenců a nově je také toto ustanovení bez požadavku, aby zastoupený a zmocněnec byli stejného pohlaví. Zakonodarce tuto genderovou neutralitu zdůvodňuje konstatovaním, že „údajné estetické důvody nemohou tento stěžejní princip mezilidských vztahů daný ústavním pořadkem potlačit“. Ačkoli je myšlenkový směr zakonodarce zřejmý, tak se nelze ubranit poznamce jisté ztraty solemnity sňatečného obřadu v případě homogenního paru. Dít se tak může pouze tehdy, jsou-li pro to důležité důvody. Ty nejsou blíže upraveny ani definovany – tím je ponechan prostor pro spravní uvažení příslušného organu. 100Ondruš, Radek. Pravní styk s cizinou v trestním a netrestním řízení a před organy veřejné spravy, Praha: Linde,1997 s. 206. 101Srov.zakon o namořní plavbě č. 61/2000 Sb. a provaděcí vyhlašku č. 25/2001 Sb. a vyhlašku č. 149/2001 Sb. 102§ 669 o.z.: ,,Jsou-li pro to důležité důvody, může krajský úřad v jehož spravním obvodu ma být manželství uzavřeno, na žadost snoubenců povolit, aby projev vůle jednoho ze snoubenců o vstupu do manželství za něj učinil jeho zmocněnec.“

26

Doktrinalně lze mezi ně zařadit např. dlouhodobý pobyt jednoho ze snoubenců mimo místo, kde je manželství uzavírano, přičemž dostavení se na místo obřadu by bylo velmi komplikované (takovým místem může být i místo, kde je vykonavan trest odnětí svobody).103 Dalším důležitým důvodem by mohla být nemoc snoubence. U nemoci nakažlivé by asi nebylo pochyb o důležitosti důvodu. Pochyby by ale mohly vyvstat u nemoci, ktera by vylučovala prohlašení sňatečné vůle snoubence – ten by s nejvyšší pravděpodobností nebyl schopen projevit svou vůli, ani pokud jde o žadost o povolení uzavřít manželství prostřednictvím zastupce.104 Organem příslušným k přijmutí a posouzení žadosti snoubenců je krajský úřad,105 v jehož spravní obvodu ma být manželství uzavřeno. Obligatorní součastí žadosti je plna moc, opravňující zastupce jednat. Mimo obecných požadavků na tento druh pravního úkonu musí splňovat i další specialní kritéria. Především v ní musí být uvedeno, že snoubencům nejsou znamy překažky, které by jim branily uzavřít manželství. Také, že navzajem znají svůj zdravotní stav a že zvažili uspořadaní budoucích majetkových poměrů, svého bydlení a hmotné zajištění po uzavření manželství. Po formalní strance je vyžadovana písemna forma s úředně ověřeným podpisem. Odvolaní plné moci je účinné pouze tehdy, dozví-li se o něm druhý snoubence dříve, než učiní sňatečný projev vůle. ,,Pokud by se adresat dozvěděl o odvolaní plné moci později, nebylo by možné vzniklé manželství napravit jinak než rozvodem,“ dodava doc. Zuklínova.106

2. 7 Způsobilost uzavřít manželství a zákonné překážky manželství K uzavření manželství je způsobila pouze ta osoba, které v tom nebraní zakonné překažky, tzv. impedimenta matrimonii. Tyto zabrany jsou tvořeny okolnostmi, které mají zasadní vliv na bezvadnost uzavíraného manželství – při nerespektovaní jej 103Svestka, Jiří, et al. Občanský zakoník, Komentař, Svazek II. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 34. 104Tamtéž. 105Popř.Magistrat hlavního města Prahy. 106Svestka, Jiří, et al. Občanský zakoník, Komentař, Svazek II. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 34.

27

vystavují nebezpečí prohlašení za neplatné. Ve svém důsledku představují impedimenta matrimonii omezení zasady dobrovolnosti výběru partnera. Protože manželství je vztahem statusovým, týkajícím se nejen obou manželů, ale i jejich příbuzných, dětí atd., tak je kogentnost těchto norem zakonem přímo stanovena – odchýlit se od nich nelze. Výčet okolností, zabraňující bezvadnému uzavření manželství, jejž občanský zakoník podava, je taxativní. Konkrétně jimi jsou: nedostatek věku, nedostatek svépravnosti, dříve uzavřené a dosud trvající manželství, registrované partnerství či obdobný svazek uzavřený v zahraničí, který stale trva, příbuzenství, stejně tak jako poručenství, svěření do péče anebo pěstounství. Zavady ve formalních naležitostech sňatečného obřadu či sňatečného projevu vůle nejsou považovany za překažku. Je nutné zdůraznit, že manželství, které bylo uzavřeno v rozporu s těmito kogentními normami, vznikne a vyvolava pravní nasledky jako manželství bezvadné – v soukromopravní rovině vznikne společné jmění manželů, pravo na výživné mezi manžely, případně určovaní otcovství dle první domněnky apod. Alespoň tedy do té doby, dokud nedojde k prohlašení manželství za neplatné soudem.107

2. 7. 1 Překážka nesvéprávnosti nezletilého Hlavní myšlenkou překažky nesvépravnosti nezletilého je zajištění alespoň zakladní tělesné a duševní zralosti snoubenců. Je nerealné, aby tato zralost byla posuzovana pro každý případ zvlašť. Zakonodarce stanovuje, již tradičně, věkovou hranici, ktera požadovanou zralost predikuje. Nejnižší sňatečný věk je zasadně stanoven dovršením osmnactého roku života. Avšak zakonné ustanovení 672 o.z. jasně říka, že manželství nemůže uzavřít nezletilý, který není plně svépravný108 – z výkladu a contrario plyne, že tyto podmínky jsou kumulativního charakteru, a zakonna překažka se nevztahuje na nezletilce, který rozhodnutím soudu plnou svépravnost nabyl. Soud může povolit uzavření manželství výjimečně i nezletilému, který není plně 107Srov s kapitolou 2. 8. 1 Zdanlivé manželství 108K plné svépravnosti srov. § 30 odst. 2 o.z.

28

svépravný a dovršil šestnactý rok věku, jsou-li pro to důležité důvody. Nejčastěji jistě půjde o povolovaní manželství nezletilým těhotným ženam. Nutno ale konstatovat, že pouhé těhotenství není důvodem zakladajícím pravní narok na uzavření manželství. Soud by měl posuzovat, zda budou vůbec naplněny hlavní účely manželství, zabývat se ekonomickou situací nově založené rodiny či celkovou duševní vyspělostí a vzajemným vztahem snoubenců.109 Pokud by manželství uzavřely osoby stary mezi šestnactým a osmnactým rokem, které však nebyly prohlašeny za plně svépravné, tak by manželství vzniklo, byť by byla překažka nesvépravnosti nezletilého porušena. Vada takového sňatku může být ve smyslu § 682 o.z.110 zkonvalidovana – a to pokud nebude podan navrh111 na prohlašení manželství za neplatné v době, kdy alespoň jeden z manželů bude stale nezletilý. Stejna možnost zhojení vady je poskytnuta i svazku, ve kterém došlo k početí dítěte, jež se narodí živé.112 Absolutně bez možnosti konvalidace je ale případ, kdy dítě mladší šestnacti let učiní sňatečný projev vůle – jedna se o manželství zdanlivé. Úmysl zakonodarce podmínky narození živého dítěte – ve srovnaním s povolením uzavření manželství, kde často stačí pouhé těhotenství ženy – nelze označit za jasně zřetelný. Tuto pravní konstrukci nepovažuji za úplně šťastnou a kriticky se domnívam, že vhodnější by bylo dovětek: ,,ktere se narodilo zive“ z příslušného paragrafu napříště vynechat. Konečně uzavřením manželství u nezletilého dojde k nabytí zletilosti, ktera i v případě zaniku manželství, před dosažením osmnactého roku, se nepozbýva.

2. 7. 2 Překážka omezené svéprávnosti zletilého Druhý typ překažky v oblasti svépravnosti se týka omezení svépravnosti u zletilé osoby. Omezení svépravnosti je v současné době odlišné od pojetí minulého obč.zak, neboť ten pracoval se zbavením způsobilosti k pravním úkonům. Odlišností je více a týkají se např. i důvodu pro omezení svépravnosti v souvislosti s nadměrným 109Rozh. R/30/1976. 110§ 682 o.z.: ,,Manzelstvi nelze prohlasit za neplatne, pokud zaniklo, nebo pokud jiz doslo k naprave.“ 111Občanský zakoník umožňuje prohlašení manželství za neplatné ex offo pouze v případě bigamie anebo příbuzenství. 112§ 683 o.z.

29

požívaním alkoholických napojů či omamných a psychotropních latek a jedů. Občanský zakoník umožňuje omezení svépravnosti v takovém rozsahu, v jakém člověk, pro nikoli přechodnou duševní poruchu, není schopen pravně jednat.113 Manželství nemůže platně uzavřít osoba, které byla v oblasti sňatečné omezena svépravnost. Naopak osoba, které sice omezena svépravnost byla, ale rozhodnutí soudu se nevztahovalo na sňatečnou způsobilost, do něj řadně vstoupit může. Pokud i přes omezení svépravnosti v oblasti sňatečné způsobilosti by osoba manželství uzavřela, tak by manželství vzniklo. Soud by jej však nemohl prohlasit za neplatné ani na zakladě navrhu každého, kdo na tom ma pravní zajem, ani z úřední povinnosti. Jediným aktivně legitimovaným navrhovatelem by byl v tomto případě druhý manžel. Konvalidační důvody jsou upraveny shodně jako u překažky nesvépravnosti nezletilého.

2. 7. 3 Překážka jiného statusového svazku Současna pravní úprava, stejně tak jako ZoR, vychazí ze zasady monogamie. Tento princip patří k zakladním stavebním kamenům rodinného prava a navazuje tak i na historickou úpravu, vychazející z křesťansko-židovské kultury.114 Dnešní chapaní monogamie, na rozdíl od jejího klasického pojetí – svazku na celý život – je silně modifikovano. Po rozvodu je umožněno nyní uzavřít sňatek nový. Jako přiléhavější se tak jeví pracovat s pojem tzv. sukcesivní monogamie.115 Občanský zakoník, nad ramec minulé úpravy, doplňuje, že vstup do manželství je zapovězen i osobě, ktera jíž před tím vstoupila do registrovaného partnerství nebo jiného obdobného svazku116 v zahraničí, který ještě trva. Nazev takového svazku, ať se jedna o svazek osob stejného či opačného pohlaví, není rozhodující. Rozhodné pro

113Srov. § 48 ABGB, který se zajímavým způsobem vypořadal s neplatnosti manželské smlouvy: ,,Zuřivý, šílení, blbí a nedospělý nemohou učiniti platnou manželskou smlouvu.“ 114Radvanova, Senta, et al. Občanské pravo hmotné 3: Díl čtvrtý: Rodinné pravo. 5. jubilejní aktualizované vydaní. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2009, s. 22. 115Hrušakova, Milena. Manzelstvi a paragrafy, Praha: ComputerPress, 2000, s. 61. 116 DZ k o.z. § 674: ,,Tim je myslen napr. občansky pakt solidarity, ktery je formou partnerskeho svazku ve Francii a ktery mohou uzavrit jak osoby stejneho pohlavi, ta i ruzneho pohlavi a to predevsim za učelem upravy majetkovych pomeru.“

30

soukromé pravo je, zda takový svazek je statusové povahy.117 V oblasti veřejného prava ale diferenciace mezi manželstvím a jinými obdobnými statusovými svazky je. Konkrétně trestní zakoník v § 194 penalizuje pouze jednaní, kdy pachatel v době trvaní manželství uzavře manželství další.118 Trestného činu se tak lze dopustit jen ve vztahu dvou (a více) manželství, nikoli už např. u registrovaného partnerství. Je otazkou spekulace, zda se jedna o úmysl zakonodarce či jen prozatímní neschopnost adekvatní novelizace, v souvislosti s relativně kratkou dobou účinnosti občanského zakoníku a jeho extenzí v této oblasti oproti ZoR. Osobně bych se přiklaněl k druhé možnosti, protože objektem této skutkové podstaty je ochrana institutu manželství a jeho schopnosti vyvolavat zavažné pravní důsledky i ve vztahu k třetím osobam, což může být samozřejmě narušeno i jinými, alternativními statusovými svazky. Uzavřou-li snoubenci manželství i přes tento zakonný zakaz, tak by manželství vzniklo s pravními důsledky v majetkové, osobní i statusové rovině. Soud by jej však mohl prohlasit za neplatné na navrh každého, kdo by na tom měl pravní zajem, včetně osob manželů. U této zakonné překažky vzniku manželství, s ohledem na zasadu veřejného pořadku, zakon zmocňuje i soud k prohlašení ex offo manželství za neplatné, a to i po jeho zaniku.119 Ale když by prohlašeno za neplatné nebylo a předchozí statusový svazek zanikl, tak lze uvažovat o konvalidaci ve smyslu § 682 o.z. (uveden pod čarou str. 28).

2. 7. 4 Překážka příbuzenství Impediment příbuzenství je nepřekonatelnou překažkou branící řadnému uzavřením manželství. Zakon vymezuje okruh osob, mezi nimiž manželství nemůže vzniknout, na příbuzné v řadě přímé a sourozence. Totéž platí i pro osoby, jejichž příbuzenství vzniklo osvojením. Výčet osob je taxativní a jiné osoby než v něm výslovně uvedené manželství spolu uzavřít mohou. 117 Svestka, Jiří, et al. Občanský zakoník, Komentař, Svazek II. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 44. 118 Stejně přísně tresta osobu, ktera s tímto do manželského svazku vstoupí. 119 § 685 písm. a) o.z.

31

Co se týka kongnatského příbuzenství v řadě přímé, tak netřeba dlouze rozvadět. Zakaz platí bez výjimek pro všechny stupně příbuzenství a ani v řadě nepřímé u sourozenců, tedy u druhého stupně, nerozlišujeme, zda mají společné oba rodiče (plnorodí) nebo pouze jednoho (polorodí). Výše uvedený zakaz se vztahuje i na tzv. pravní příbuzenství, tedy poměr založený osvojením, u nějž lze však doktrinalně dovozovat, že po jeho zrušení je možné manželství zakonným způsobem uzavřít. Nicméně osvojením, jakkoli je pravně postaveno na roveň pokrevnímu příbuzenství, nezanika biologický vztah k původní rodině120, na níž je nutné také uplatnit zakonný zakaz. Manželství tak nemohou uzavřít např. sourozenci, z nichž byl jeden v útlém věku nezrušitelně osvojen a přešel do jiné, tj. adoptivní rodiny.121 Manželství, které spolu uzavřou tyto blízké osoby, vznika i se všemi pravními nasledky, jelikož je ale stíženou zavažnou vadou, tak může být prohlašeno za neplatné nejen na navrh každého, ale i z úřední povinnosti.122 Tato vada může být v případě příbuzenství založeného osvojením konvalidovana – při zrušení osvojení by překažka již neexistovala. Avšak biologické příbuzenství už ze své povahy jakoukoli možnost napravy manželství vylučuje a zakon žadný způsob možného zhojení neuvadí. Česka pravní úprava překažky příbuzenství je mnohými experty považovana, díky možnosti legalně uzavřít sňatek již od 3. stupně pokrevního příbuzenství v řadě nepřímé, za příliš liberalní.123 Hlavním argumentem pro nespravnost současného řešení jsou biologicka a eugenicka rizika spojena s naplněním hlavního účelu manželství – založení rodiny. Osobně shledavam tento přístup, ač možna kontroverzní, za spravný. Totiž pouze argument ochrany genofondu nemůže obstat.124 Genofond je ostatně chraněn

120Srov. § 833 o.z. a DZ k § 675 o.z.: ,,Pravni pribuzenstvi nerusi prirozene pribuzenstvi do te miry, ze by oteviralo moznost uzavreni manzelstvi mezi biologicky pribuznymi osobami (v zakonem stanovenem rozsahu).“ 121Fiala, J. - Svestka, J.: K některým otazkam osvojení jako formy nahra.dní rodiny, in Rodiče a děti v socialistickém pravu rodinném. Ústav statní spravy, Praha 1985, s.56 122§ 685 písm. b) o.z. 123Např. Svestka, Jiří, et al. Občanský zakoník, Komentař, Svazek II. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 46.

32

v trestněpravní rovině skutkovou podstatou trestného činu soulože mezi příbuznými125, ktera pravě vymezuje osoby, vzajemně si tak blízké, že mimo moralně a společensky nepřístojného chovaní hrozí i extrémně vysoké nebezpečí poškození plodu. Soukromé pravo by mělo respektovat pravo na svobodný výběr manžela, a jelikož se nejedna o nejbližší příbuzné, tak zdravotní rizika se zdají být minimalní, což je možné doložit na velkém počtu takovýchto svazků od subsaharské Afriky až po Asii. Navíc se lze domnívat, že k těmto ,,spojením“ by dochazelo, i kdyby zakonna překažka uzavření manželství byla nastavena přísněji. Znemožnění brat se o sva manželska prava a postavit tyto sňatky mimo zakon by se jevilo jako nelogické, zvlaště když zde není jiný argument než čistě medicínského charakteru, který není zdaleka silných zakladů. Konečně pravo na rodinný život požíva zvýšené ochrany126 a v tomto světle je nutné přistupovat k celé rodinněpravní matérii.

2. 7. 5 Překážka poručenství, pěstounství a svěřenectví Posledním zakonným impedimentem manželství je překažka v zavislosti postavení. Hlavním smyslem nového ustanovení rodinného prava je ochrana slabší strany, tedy osob, které se nachazejí ve více či méně zavislém postavení na osobě druhé. Zavislost je posuzovana i vzhledem k rozumové vyspělosti zavislé osoby – vždyť se jedna pouze o dobu dvou let mezi šestnactým a osmnactým rokem života. Jakmile dojde k nabytí zletilosti, tak všechny tři formy zavislého postavení zanikají a uzavření sňatku tato překažka dale nebraní. Manželství uzavřené v rozporu s § 676 nemůže prakticky být prohlašeno za neplatné. Z logiky věci plyne zavěr, že v případě uzavření takovéhoto manželství dojde ke konvalidaci v každém případě, neboť tyto instituty zanikají, jakmile dítě

124,,V současne dobe se objevily i teorie, podle nichz je na zaklade modernich genetickych poznatku neudrzitelne tvrzeni, ze pohlavni styk mezi blizkymi pribuznymi zpusobuje degeneraci potomstva. Tyto teorie tvrdi, ze zdravi deti nezavisi na pribuzenstvi rodiču, ale na genetickem materialu, ktery si oba s sebou prinaseji. Degenerovani jedinci tedy podle nich nejsou nasledkem pokrevniho spojeni samotneho, ale jsou pouze produktem spatneho genetickeho zakladu. Zavery techto teorii jsou podlozeny poznatky z vyzkumu savcu a take poznatky z primeho zkoumani deti narozenych z incestnich vztahu.“ Kacafírkova, Marcela. Incest. Trestní pravo, 2003, č. 7 – 8, s. 18. 125§ 188 zak. č. 40/2009 Sb., trestní zakoník. 126čl. 8 ELZP, čl. 8 EÚLP, § 3 odst. 2 písm. b) o.z.

33

nabude svépravnosti – zde pravě uzavřením manželství.127

2. 8 Zdánlivé manželství a neplatnost manželství Díl třetí druhé časti občanského zakoníku upravuje situace, které mohou nastat, pokud nejsou dodrženy podmínky zakonem vyžadované k bezvadnému vzniku manželství. Pojem neplatnost manželství (matrimonium nullum) není pro české pravo ničím novým, naproti tomu dříve neexistence manželství je nyní nahrazena manželstvím zdanlivým (non matrimonium, matrimonium putativum). Hlavní odlišností obou institutů je, že manželství zdanlivé nikdy nevznikne a nenese s sebou žadné pravní nasledky, kdežto manželství neplatné vznikne a je platným až do doby, kdy jej soud za neplatné prohlasí.128 Neodlišují se ale pouze pravními důsledky, rozdíly je možné spatřit také v jejich příčinach, resp. míře zavažnosti příčin. Díky zakotvení obligatorního předoddavkového řízení, před matričním úřadem, pro obě formy sňatku, je zasadně sníženo riziko přestoupení zakonných překažek manželství. Ostatně i samotným průběhem sňatečného obřadu, s ohledem na veřejnost, přítomnost oddavajících i svědků a v případě občanského sňatku i účast matrikaře, je očividné, že v praxi se se zdanlivým či neplatným manželstvím lze setkat jen velmi ojediněle.129

2. 8. 1 Zdánlivé manželství Zdanlivé manželství nevyvolava žadné statusové, osobní ani majetkové pravní nasledky a hledí se na něj, jakoby nikdy nevzniklo. Minula pravní úprava podavala výčet konkrétních důvodů, kdy manželství nevzniklo.130 Dnes zakon, ač zdanlivému manželství věnuje samostatný oddíl, používa pouze obecnou formulaci, že manželství nevznikne v případě, pokud u jedné z osob či obou osob chtějících manželství uzavřít „nebyly v projevu vůle o vstupu do manželství nebo ve sňatečném obřadu nebo v souvislosti s ním splněny takové naležitosti, 127§ 30 odst. 2 a § 970 a 935 odst. 1 o.z.; blíže: Hrušakova, Kralíčkova, Westphalova, Občanský zakoník II. Rodinné pravo, Komentař, Praha: C. H. Beck 2014, s. 49. 128Srov. Plecitý, V.; Salač, J., Zaklady rodinneho prava, EUROUNION, s.r.o., 2001, s. 26. 129Příloha č.2 Počet manželství prohlašených za neplatné 130§ 17a zak. č. 94/1963 Sb. o rodině: např. fyzické nasilí, věk pod 16 let a další....

34

na jejichž splnění je k tomu, aby manželství vzniklo, nutno bezvýhradně trvat“. Ačkoli se da očekavat jista kontinuita řešení otazek problematiky putativního manželství, tak obecna koncepce § 677 odst. 1 o.z. dava větší prostor pro uvažení soudů. Vzhledem k principu pravní jistoty u tak klíčové otazky, jakou je vznik manželství, je diskutabilní, zda-li je tomu tak spravně (riziko expanze moci soudní a rozšiřovaní důvodu určení zdanlivého manželství). I z poněkud vagně formulovaného paragrafu vyplýva, že se nejedna o všechny naležitosti vzniku manželství, ale pouze zvlaště významné nedostatky v projevu vůle snoubenců a sňatečného obřadu nebo v souvislosti s ním. Implicitně lze dovodit, že se týka i naležitostí osob, jimiž jsou jednak požadavek věku (starší 16 let) a rozdílného pohlaví (muž + žena). Bezvýhradnou podmínkou v oblasti projevu vůle snoubenců pro uzavření manželství je úplný a svobodný souhlas, pokud by tento vykazoval vady či by absentoval úplně, tak manželství nemůže nikdy vzniknout. Stejně tak se da usoudit, že pokud by toto pravní jednaní bylo učiněné pouze simulovaně (ve hře, vtipem atp.), tak nasledkem nebude nikoli neplatnost, ale pravě zdanlivost – neexistence. 131 V jistém kontrastu je nutné zmínit § 684, který specialně upravuje fyzické nasilí (vis absoluta), resp. užití výhrůžky nasilí jako důvod k neplatnosti. Naležitosti sňatečného obřadu, které by dosahovaly takové intenzity, že by mohly přivodit zdanlivé manželství, není možné hledat v nedostatku slavnostnosti nebo osobach svědků. Přítomnost matrikaře či projev vůle před příslušným organem veřejné moci jimi ale zcela jistě jsou. Teorie uvadí i další důvody putativního manželství. Například zavažnou duševní poruchu jednoho ze snoubenců, pro kterou by si nebyl schopen vytvořit vlastí vůli, nebo porušení zakonných požadavků na formu plné moci u uzavíraní manželství v zastoupení.132 Každopadně na potvrzení těchto příčin, vedoucích ke zdanlivosti 131,,V navrhu vecneho zameru se puvodne zamyslelo pamatovat i na fingovana manzelstvi … Tento navrh byl v Legislativni rade vlady zamitnut s odkazem na ,,prakticke problemy s dokazovanim.“ Eliaš, Karel / Zuklínova, M.: Principy a východiska nového kodexu soukromého prava. Praha: Linde Praha 2001, s. 160 pod čarou. 132Hrušakova, Kralíčkova, Westphalova, Občanský zakoník II. Rodinné pravo, Komentař, Praha: C. H. Beck 2014, s. 53.

35

manželství, či dokonce rozšíření o další případy je třeba vyčkat soudního výkladu, do té doby nelze víc než odhadovat. Co se týče církevního sňatku, tak zakon k výše uvedenému přidava navíc ještě zvlaštní podmínky, které je nutno respektovat. V prvé řadě je vyloučen vznik manželství, pokud by sňatek byl uzavřen jinak než před organem opravněné církve, resp. naboženské společnosti, ktera je k tomu zakonem zmocněna. A v druhé větě téhož ustanovení133 je zakazan vznik manželství, jestliže by chybělo osvědčení o způsobilosti uzavřít manželství, vydané pro tyto účely matričním úřadem, nebo pokud uplynula doba více jak šesti měsíců od data jeho vydaní.134 Je-li uzavíran církevní sňatek v případě přímého ohrožení života snoubence, tak druha podmínka není pravně zavazna. Otevřenou otazkou zůstava, zda zakonodarce ma na mysli (ne) existenci osvědčení jako takového, či spojuje i ,,nevznik“ manželství s pouhým absentovaním tohoto dokumentu u sňatečného obřadu. Logickým výkladem, v navaznosti na první odstavec a s ohledem na dosažení intenzity vysoké zavažnosti v souvislosti s podmínkami, na kterých je nutno za každých okolností trvat, se lze přiklonit k absolutní neexistenci osvědčení. Tedy pokud by osvědčení bylo řadně vydano, nebylo starší půl roku, nicméně by nebylo včas doloženo, tak by tato okolnost sama o sobě, dle mého, putativní manželství nezakladala. Judikatorně se jedna o zaležitost neřešenou a teorie se k problému prozatím nevyjadřuje. Soudu je přiznano pravo rozhodovat o zdanlivém manželství i bez navrhu kohokoliv, kdo by na věci měl pravní zajem. Stačí pouhý podnět, na jehož zakladě zahají řízení o určení, zda tu manželství je, nebo není. Jelikož jsou stanoveny obligatorní naležitosti vzniku manželství přímo zakonem, tak je rozhodnutí soudu v této věci pouze deklaratorního charakteru s účinky ex-tunc. Shledal by soud porušení zakona, tak by sankcí byl vlastně ,,nevznik“ manželství. V opačném případě by musel dospět k zavěru, že manželství vzniklo secundum et intra legem a ve věci by byl vydan rozsudek pozitivní.135 133Pozn. § 677 odst. 2 o.z. 134Viz. 2. 2 Předoddavkové řízení 135§ 371 a nasl. zak.č, 292/2013 Sb., o zvlaštních řízeních soudních.

36

Český pravní řad se nyní může těšit z ustanovení 679 odst. 1 o.z ,,(…), které jsme v našem pravním řadu dosud postradali, i když např. to, co obsahuje odstavec první, se mělo v pravní teorii i praxi za samozřejmé.136 Tedy neprodleně, co soud určí, že manželství není, tak se musí vypořadat s otazkou určení otcovství ke společnému dítěti a stanovit prava a povinnosti rodičů k němu.137 Je nutno věnovat i se majetkovým pravům muže a ženy, jednotlivě podle jejich povahy. Nejde-li jinak, tak soud postupuje dle ustanovení upravujících bezdůvodné obohacení. § 679 odst. 2 o.z. uvadí: „v těchto zaležitostech je třeba brat ohled na muže nebo ženu jednající v dobré víře, jakož i na prava a pravní zajmy společných dětí a třetích osob.“ Ačkoliv zakon dobrou víru předpoklada (§ 7 o.z.), tak v tomto ustanovení se jeví jasný úmysl tvůrců zakona onen institut ještě zvýraznit. Mimo zmíněné je třeba v rozhodovaní vzít v potaz i obecné zasady soukromého prava – jimiž jsou zejména dobré mravy (§ 1 odst. 2, § 2 odst. 3 o.z.) a poctivost (§6, 7 o.z.).138

2. 8. 2 Neplatnost manželství V předchozí kapitole 2. 7 jsou uvedeny zakonné překažky, které braní vzniku pravoplatnému manželství. Je-li manželství uzavřeno navzdory těmto taxativně vymezeným okolnostem, tak je ztíženo zavažnou vadou, na zakladě které může být prohlašeno za neplatné. Alespoň však do té doby vyvolava všechny pravní nasledky jako manželství platné – chova se tedy jako manželství bezvadné, po celou dobu své existence. Pravní konstrukce pozitivní domněnky platnosti manželství vychazí z historických důvodů139 i důvodů ryze praktických – asi po nikom nelze spravedlivě požadovat, aby při pravním styku s manžely byl v pochybnostech o zakonnosti jejich svazku.140 136Eliaš, Karel et al. Nový občanský zakoník s aktualizovanou důvodovou zpravou a rejstříkem. Praha : Sagit, 2012, s. 296. 137Což bude s výše uvedeným jistě činit v ramci společného řízení. 138Blíže. Hrušakova, Kralíčkova, Westphalova, Občanský zakoník II. Rodinné pravo, Komentař, Praha: C. H. Beck 2014, s. 58. 139Srov. např. ABGB §99. 140,,Presumpce platnosti je povazovana za duvodnou, neboť rodinny zivot, zejmena zalozeny manzelstvim poziva zvlastni ochrany (viz. čl. 8 EÚLP, § 3 odst. 2 pism. b) o.z.).“ Hrušakova, Kralíčkova, Westphalova, Občanský zakoník II. Rodinné pravo, Komentař, Praha: C. H. Beck 2014, s. 66.

37

V § 681 o.z.141 je ovšem možné spatřit jistou formulační nedůslednost zakonodarce, jelikož manželství není a ani nemůže být považovano za neplatném jeho pouhým prohlašením za neplatné. Tuto skutečnost ma za nasledek až nabytí pravní moci rozsudku příslušného soudu o prohlašení manželství za neplatné. Rozhodnutí je konstitutivního charakteru s retrospektivními prvky – na manželství se pohlíží, jako by nikdy uzavřeno nikdy nebylo. Navrh na prohlašení manželství za neplatné je opravněn podat každý, kdo na tom ma pravní zajem. Koho řadíme mezi tyto osoby, zakon neuvadí a je tomu tak dobře, protože není v možnostech zakonodarce předvídat veškeré myslitelné situace, které může život přinést. Nevyžaduje ani naléhavý pravní zajem. K aktivní legitimaci manželů samotných lze přiřadit i jejich potomky, příbuzné, osoby blízké, dědice atp. V extenzivním výkladu, s ohledem na majetkové společenství manželů, lze dospět i k jejich případným věřitelům, či dokonce ke statu, a to pravě v souvislosti se statusovými nasledky, které manželství vyvolava erga omnes, tedy např. i v oblasti daňově či prava socialního zabezpečení.142 Zakon ale nespojuje prohlašení manželství za neplatné pouze se zakonnými překažkami, ale i s vadami ve sňatečném projevu vůle. Jedna se však pouze o vady, které jsou výslovně v ustanovení143 zmíněny, jiné vady jako např. zcela chybějící vůle nebo duševní porucha nezpůsobují neplatnost manželství, takové manželství vůbec nevznikne (viz. 2. 8. 1 Zdanlivé manželství). Na navrh manžela soud prohlasí manželství za neplatné, jestliže byl jeho projev vůle o uzavření manželství učiněn „pod natlakem, spočívajícím v užití nasilí144 nebo vyhrožovaním nasilím“, a to bez ohledu na to, zda hrozil nasilím druhý snoubence nebo kterakoliv jina osoba. Chvalihodně zakon respektuje zasadu: ,,Nebude poprano sluchu tomu, kdo poukazuje na vlastni hanebnost“ a aktivně legitimuje pouze poškozeného z manželů, nikoli toho, jenž se svým jednaním provinil. 141,,Manzelstvi se povazuje za platne, dokud neni prohlaseno za neplatne. Bylo-li manzelstvi prohlaseno za neplatne, povazuje se za neuzavrene.“ 142Svestka, Jiří, et al. Občanský zakoník, Komentař, Svazek II. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 58. 143§ 684 o.z. 144Vzhledem však k veřejnosti obřadu, přítomnosti svědků a úředních/církevních osob, se učinění sňatečné vůle za takových okolností zda krajně nepravděpodobným.

38

Za neplatné bude soudem prohlašeno i to manželství, které vzniklo na zakladě projevu, který byl učiněn v omylu ,,o totožnosti snoubence nebo o povaze sňatečného pravního jednaní“. V případě omylu o totožnosti snoubence dozajista nejsou na mysli jeho charakterové vlastnosti, ale jeho identita (vydavaní se za jinou osobu, padělané doklady atp.). Druhý z omylů – v povaze sňatečného pravního jednaní – si lze také těžko představit, ustanovení pravděpodobně míří na případy zjevných nedorozumění z jazykových či kulturních důvodů. Navrhem se lze domahat určení neplatnosti manželství pouze ve lhůtě jednoho roku se subjektivním počatkem, tedy momentem, kdy se o nějaké z výše uvedených skutečností druhý manžel dozvěděl. Po uplynutí této doby pravo domahat se neplatnosti manželství zanika. Smyslem prekluzivní lhůty je ochrana svazku, v němž manžel, i přes tyto vady v oblasti vůle/omylu, dobrovolně setrval.145 Odstavec druhý rozebíraného ustanovení stanoví, že ve výše uvedené situaci prohlasí soud manželství za neplatné i tehdy, jestliže manželství zaniklo smrtí manžela dříve, než skončilo řízení o neplatnosti manželství zahajené na navrh druhého manžela. Je možný také navrh potomků dotyčného manžela, který podal navrh na určení neplatnosti manželství, do jednoho roku po jeho smrti. Tímto se poskytuje i jista možnost ochrany nepominutelným dědicům. Soud ovšem může ve dvou případech prohlasit manželství za neplatné i bez navrhu.146 Jde o nejzavažnější případy zakonných impediment – bigamie a příbuzenství. Je samozřejmé, s ohledem na trestnost těchto činů (§188 TrZ, § 194 TrZ) a veřejný pořadek, že soud bude postupovat i ex offo. U obou uvedených zakonných překažek manželství může být soudem vyslovena neplatnost manželství i v případě, že už zaniklo. Prohlasí-li soud manželství za neplatné, tak je povinen zabývat se pravy a povinnostmi muže a ženy ke společnému dítěti jako pravy a povinnostmi majetkového charakteru.147 Paragraf 685 o.z. přikazuje použití ustanovení, v době po prohlašení manželství za neplatné, analogicky s ustanoveními o povinnostech 145Eliaš, Karel. et al. Občanske pravo pro kazdeho. Pohledem (nejen) tvurcu noveho občanskeho zakoniku. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2013, s. 165. 146To samozřejmě nevylučuje možnost podat navrh na určení manželství za neplatné kýmkoli, kdo by na tom měl pravní zajem, dle § 680 o.z. 147Srov. 2. 8. 1 Zdanlivé manželství.

39

a pravech rozvedených manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a pravech v době po rozvodu. Zanik manželství rozvodem a prohlašení za neplatné vykazuje v jistých ohledech podobnost, takže užití shodných norem je namístě.148 V témže místě zakon zdůrazňuje, že v případě prohlašení manželství za neplatné na navrh jednoho z manželů, dle § 684, je soud povinen při rozhodovaní o majetkových pravech a povinnostech brat ohled na jednajícího v dobré víře. Manželství nemůže být prohlašeno za neplatné, pokud by už zaniklo nebo došlo k napravě vad, které by způsobovaly jeho neplatnost. Jak je už uvedeno, tak z logiky věci nikdy nemůže dojít ke konvalidaci překažky (pokrevního) příbuzenství nebo stale trvající bigamie. § 683 o.z. ještě doplňuje – manželství nelze prohlasit za neplatné, pokud jej uzavře nezletilec starší 16 let, který není plně svépravný, a absentuje zde rozhodnutí soudu o povolení uzavřít manželství nezletilému149 anebo, když do manželství vstoupí osoba, jejíž svépravnost byla pro tuto oblast omezena a bylo počato dítě, které se narodí živé. Problematice konvalidace svazku je věnovan prostor v příslušných podkapitolach zakonných překažek manželství. Shrňme, že pokud by došlo k porušení odlišných zakonných ustanovení, resp. by existovaly jiné150 vady než zakonné překažky manželství nebo by došlo k pochybením při sňatečném projevu vůle, jiným než k těm, které jsou vymezeny v zakoně, tak by manželství vzniklo řadně a prohlasit jej za neplatné by nebylo možné.

3. Zánik manželství Manželství může vzniknout pouze na zakladě zakona a jiným než zakonem stanoveným důvodem nemůže ani zaniknout. Tradičně lze rozlišovat, zda k zaniku manželství dochazí v důsledku nějaké objektivní pravní udalost ex lege (smrt, příp. domněnka smrti, změna pohlaví) nebo pravomocným soudním rozhodnutím (rozvod).151 148Svestka, Jiří, et al. Občanský zakoník, Komentař, Svazek II. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 6769. 149§ 672 odst. 2 o.z. 150S výjimkou zavažných pochybení způsobující zdanlivost. 151Pozn. zanik manželství je vyloučen prohlašením neplatnosti – v rovině statusové se považuje za neuzavřené.

40

3. 1 Zánik manželství smrtí ,,Manželství zanika jen z důvodů stanovených zakonem.“152 Ačkoliv smrt manžela je jediný způsob zaniku, při němž je naplněna pojmova vlastnost manželství trvalost, tak zakon ji výslovně v tomto kontextu neuvadí. Tvůrci legislativy asi považují za samozřejmé, že manželství smrtí zanika – jakkoli je potom § 754 o.z. zavadějící. V tomto ohledu to mnohem přesněji stanovil zakon o rodině.153 V případě, že dojde ke smrti obou manželů, tak manželství zanikne smrtí prvního z nich. To je významné zejména v situacích, kdy manželé zemřou postupně po sobě, ačkoli byla jejich smrt byla způsobena stejnou okolností (např. otrava plynem či potravinami, automobilovou nehodou,…). Není-li jisté, který z manželů zemřel jako první, tak zakon vytvaří pravní domněnku, že zemřeli oba současně (§ 27 o.z). Pravní nasledky smrti nastavají již jejím okamžikem. Nasledné ohledaní mrtvoly, provedení pitvy či vystavení úmrtního listu ma jen deklaratorního charakter.154

3. 2 Zánik manželství prohlášením manžela za mrtvého Není-li možné zemřelého ohledat (objektivně smrt prokazat), ale vzhledem ke všem okolnostem lze mít důvodně za to, že zemřel, tak lze využít institutu domnělé smrti.155 V této souvislosti je důležité určit okamžik zaniku manželství, jímž je dle zakona den, který soud určil za den smrti manžela. Pokud by ale došlo k uzavření dalšího manželství ještě dříve, než by rozhodnutí soudu o prohlašení člověka za mrtvého nabylo pravní moci, mohl by se logicky druhý manžel (případně i jeho snoubenec) vystavit trestnímu stíhaní pro trestný čin dvojího manželství. Případné nasledné zjištění, že osoba prohlašena za mrtvého je naživu, neguje toto prohlašení a dotyčný nabýva zpět sva prava a povinnosti. Všechna prava a povinnosti, ale s významnou výjimkou – jeho manželství se neobnovuje.156 I když jde 152§ 754 o.z. 153§ 22 odst. 1 ZoR: ,,Manzelstvi zanika smrti nebo prohlasenim jednoho manzela za mrtveho. Byl-li manzel prohlasen za mrtveho, manzelstvi zanika dnem, kdy rozhodnuti o tom nabude pravni moci.“ 154Blíže. Hrušakova, Kralíčkova, Westphalova, Občanský zakoník II. Rodinné pravo, Komentař, Praha: C. H. Beck 2014, s. 445. 155§ 71 odst. 2 o.z. Činí tak soud na navrh dle § 54 a nasl. ZZŘ. 156§ 76 odst. 1 o.z.

41

o situaci, ke které dojde ve zcela ojedinělých případech, tak zakon o matrikach řadně nereflektuje soukromopravní úpravu a nijak neupravuje označení osobního stavu. Pouze okrajově – prohlasí-li soud, na zakladě zakona, manžela za nezvěstného, tak samotné prohlašení o nezvěstnosti za nasledek zanik manželství nema. Manželství může zaniknout až v momentě, kdy je nezvěstný prohlašen za mrtvého, což v souladu s § 73 – 75 o.z. nebude dříve než v rozmezí tří až sedmi let od tohoto, v zavislosti na zakonných požadavcích.157

3. 3 Zánik manželství změnou pohlaví Posledním zakonný důvodem k zaniku manželství je změna pohlaví jednoho z manželů. Obecně § 29 o.z., upravující změnu pohlaví, vyvolava u řady teoretiků vlnu nevole.158 Vytýkano jest ,,nedostatečné reflektovaní lidskopravních standardů“159 tím, že ke změně pohlaví vyžaduje kumulativní splnění dvou nasledujících podmínek: (1) chirurgický zakrok, při současném znemožnění reprodukční funkce a (2) přeměna pohlavních organů.160 Je poukazovano na rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu, který se vydal odlišnou cestou a chirurgický zakrok považuje v souvislosti se změnou pohlaví jako požadavek protiústavní.161 Ještě zajímavější je rozhodnutí, ve kterém Spolkový soud shledava požadavek na osobu, které ma být změněno pohlaví, aby nebyla vdana (ženatý), v rozporu se Zakladním zakonem.162 Praxe v České republice je takova, že v případě žadosti o změnu pohlaví je odmítano českým lékařským zařízením provedení zakroku, pokud žadatel je účasten manželství nebo jiného obdobného svazku v ČR nebo cizině.163

157U nezletilé osoby, ktera je nezvěstna, to nebude nikoli dříve, než by dovršila 25 let. § 74 odst. 2 o.z. 158Blíže např. Skalpel a duše. Ke změně pohlaví podle nového občanského zakoníku. Časopis zdravotnického prava a bioetiky; Vol 3, No 1 (2013). 159Např.: http://www.pravniprostor.cz/clanky/rekodifikace/transsexualita-v-ceskem-pravnim-radu-vkontrastu-cizich-modernich-uprav 160§ 29 odst. 1 o.z. 161BVerfG, 1 BvR 3295/07 ze dne 11.1.2011. 162BVerfG, 1 BvL 10/05 ze dne 27.5.2008: Soud rozhodl, že je protiústavní „nutit“ transsexualní osoby k rozvodu manželství, pokud v něm chtějí setrvat a nemohou s tímto partnerem zaroveň žít v jiném svazku, který by zajišťoval partnerům stejnou pravní ochranu jako manželství.

42

V minulosti mohl nastat problém, jakmile vdana (ženatý) transsexualní osoba podstoupila chirurgický zakrok změny pohlaví za hranicemi ČR. Z tohoto důvodu je nyní tato problematika výslovně občanským kodexem upravena a cílí i na tyto případy, kdy změna pohlaví je provedena v zahraničí. Důvodova zprava dodava: ,,(…) je nutné pamatovat i na to, že stav dosavadní praxe sice sleduje určitou usanci, ale je přece jen vhodné pro jistotu upravit výslovným ustanovením případy, kdy zavedený standard tuzemské praxe nebude dodržen.“164 Osobě, ktera podstoupí tento lékařský zakrok, se vzhledem k rovnosti obou pohlaví, nijak nemění její pravní postavení v osobnostní či majetkové sféře, avšak domnívam se, že není principialně možné, aby nadale setrvala v manželství s osobou stejného pohlaví.165 Bez ohledu na to, že by tento svazek splnil hlavní účely manželství, kterými jsou založení rodiny, řadna výchova dětí a vzajemna podpora a pomoc. Občanský zakoník přímo stanoví, že dojde-li k zaniku manželství nasledkem změny pohlaví, tak to ma stejné pravní důsledky jako jiný způsob zaniku manželství za života manželů. Explicitně odkazuje na obdobné použití ustanovení o pravních nasledcích rozvodu, tedy i ustanovení o povinnostech a pravech rozvedených manželů ke společnému dítěti v době po rozvodu.166 Při této příležitosti poukazuji na nejasnosti pramenící z důvodové zpravy: ,,Pravní úprava obsahuje především dva zakladní důvody, resp. způsoby zaniku manželství. Jina možnost není, jiným způsobem manželství zaniknout nemůže.“ Čímž je myšlena dozajista smrt jednoho z manželů a rozvod a k němu dale uvadí: ,,Rozvod manželství rozhodnutím soudu (…) představuje jediný způsob zaniku manželství za života manželů.“167 Vzhledem k pravě popsanému způsobu zaniku – změnou pohlaví 163§ 21 odst. 2 písm b) zak. č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službach: ,,Chirurgicke vykony smerujici ke zmene pohlavi lze provest pacientovi,ktery neuzavrel manzelstvi nebo ktery nevstoupil do registrovaneho partnerstvi anebo do obdobneho svazku osob stejneho pohlavi v cizine, popripade prokaze, ze jeho manzelstvi nebo registrovane partnerstvi anebo obdobny svazek zaniklo.“ 164Eliaš, Karel et al. Nový občanský zakoník s aktualizovanou důvodovou zpravou a rejstříkem. Praha : Sagit, 2012, s. 49. 165Srov. § 655 o.z.: ,,Manzelstvi je trvaly svazek muze a zeny(...).“ 166V případě že jde o rozvodové řízení, rozhoduje soud o nasledné péči rodičů o společné dítě již v průběhu rozvodového řízení, kdežto v případě zaniku manželství v důsledku změny pohlaví, musí soud rozhodnout o tom, jak každý z rodičů bude o společné dítě napříště pečovat. 167Eliaš, Karel et al. Novy občansky zakonik s aktualizovanou duvodovou zpravou a rejstrikem. Praha : Sagit, 2012, § 754 a §755, s. 329.

43

jednoho z manželů, se jedna o zřejmě nepravdivé tvrzení.

3. 4 Rozvod manželství 3. 4. 1 Obecné úvahy Jakkoli lze Evropu, vzhledem k velmi blízkých vzajemným hodnotovým a ideovým východiskům, považovat za hegemonní celek, tak rodinněpravní, a tím ani rozvodova problematika, není v Evropské unii nijak harmonizovana či unifikovana. Problémem je úzké spojení této pravní oblasti s místní kulturou a tradičními zvyky168 a je zaležitostí každého statu, jakým způsobem rozvody upravuje.169 V současném stavu společnosti a stupni jejího vývoje ma stat povinnost nabídnou pravní řešení situace, kdy muž a žena žadné společenství již tvořit dale nechtějí.170 Koneckonců zakonodarce s možností rozvodu počíta ještě dříve, než vůbec k uzavření manželství dojde – umožňuje úpravu majetkových poměrů snoubenců ve formě ,,předmanželských smluv“ pro případ rozvodu.171 Rozvod manželství je (spolu se změnou pohlaví) jediným možným způsobem zaniku manželství za trvaní života manželů. Počet rozvodů se v posledních padesati letech téměř ztrojnasobil172 a stal se legitimní formou řešení manželských konfliktů.173 K takto významnému růstu rozvodovosti naleží i jista ztrata společenské ,,stigmatizace“ rozvedených, což vede opět k narůstu rozvodů. Vychazíme-li z principu, že rodina je zaklad statu, tak se nejedna o nijak pozitivní jev. Jistě, mnoha manželům, setrvavajícím v nevydařených manželstvích, může rozvod přinést významnou úlevu. Na druhou stranu představuje zvýšenou psychickou zatěž, nejen pro rozvadějící se, ale i pro jejich potomky a další blízké osoby. 168K.Böle – Wölki : Cesta k evropskému rodinnému pravu, Pravní praxe 2-3/1999, s. 11-125. 169Podrobný přehled pravní úpravy rozvodu manželství ve většině evropských zemí lze nalézt v pulikaci Katharina Boele-Woelki, Bente Braat, Ian Summers (eds): European Family Law in Action. Volume I: Grounds for Divorce, Intersentia 2003. 170Svestka, J.; Dvořak, J. a kol. : Občanské pravo hmotné 3, paté vydaní, Praha, Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009, s. 57. 171§ 716 a nasl. o.z. 172Příloha č.2 Úhrnna rozvodovost a průměrna délka trvaní manželství při rozvodu 173Hrušakova, Kralíčkova, Westphalova, Občanský zakoník II. Rodinné pravo, Komentař, Praha: C. H. Beck 2014, s. 448.

44

V této navaznosti si lze pokladat otazku, jakým způsobem by měl být institut rozvodu vůbec uzakoněn. Představa pravní úpravy velmi přísné, kladoucí si za cíl ,,uměle“ minimalizovat počet rozvodů, mě vede spíše než k prevenci rozvodovosti k myšlence narůstu ,,formalních manželství“. Navíc ještě doplněné celkovou nechutí institut manželství nadale masivně využívat, a tím vlastně stimulovat zakladaní volných partnerství. Naopak v příliš liberalní pravní úpravě, kde by se z rozvodu stavala pomalu běžna zaležitost, se naskýta vysoké riziko ohrožení zajmů nezletilých dětí, což je extrémně nežadoucí. V rozvodovém řízení, potažmo ve všech formalních naležitostech rozvodu, je možné hledat i ideu jakési ,,brzdy“ řešení všech partnerských problémů definitivním rozpadem rodiny. Je obtížné nalézt přiměřenou pravní úpravu a do jisté míry se bude jednat vždy o věc osobního, či současného společenského nazoru. Ten by se ale měl pohybovat v jistých mantinelech a respektovat skutečnost, že rozvod je soukromou zaležitostí manželů – do této sféry by měla veřejna moc zasahovat pouze v míře nezbytně nutné – především k ochraně nezletilých.

3. 4. 2 Historický exkurz Všeobecný občanský zakoník z roku 1811 vychazel z myšlenky tzv. manželské smlouvy, kterou „prohlašují dvě osoby rozdílného pohlaví podle zakona svou vůli, že chtějí nerozlučně žíti ve společenství, ploditi děti, vychovavati je a navzajem si pomahati“.174 Zakoník upravoval zanik manželství, vychazeje z přísného konfesního principu, a katolíkům neumožňoval ukončení manželství za trvaní jejich života. Přiznaval jim pouze možnost odloučení ,,rozvodem od stolu a loze“, což vedlo k tomu, že manželé spolu fakticky nemuseli žít, avšak jejich manželství pravně trvalo dal a jiné uzavřít nemohli. Pravo rozvodu přiznaval jen osobam nekatolického vyznaní – formou rozluky. Po vzniku samostatného Československa dispenzy přinesla tzv. manželska

174§ 44 ABGB.

45

novela.175 Možnost rozluky umožnila každému manželství, tedy i katolíkům. Pouze ale z taxativně vyjmenovaných důvodů § 13, jimiž byly např. cizoložství, odsouzení do žalaře, zhýralý život či duševní porucha. K převažně absolutním důvodům rozvratu byly ale zavedeny i dva důvody relativního charakteru – nepřekonatelný odpor a ,,hluboký rozvrat manželský, že na manželích nelze spravedlivě požadovati, aby setrvali v manželském společenství.“ Rozvod nebylo možné ani vyslovit k žalobě manžela, který rozvratem byl převažně vinen.176 V době pravnické dvouletky již zakon o pravu rodinném z roku 1949 nepřebíral rozlišení rozluky a rozvodu od stolu a loze. Přestal také kazuisticky vyjmenovavat jednotlivé rozvodové důvody a jediným obecně aplikovatelným důvodem k pravnímu ukončení manželství177 – rozvodu – byl trvalý a hluboký rozvrat, který nastal z důležitých důvodů (§ 30 odst. 1 ZPR).178 Zachovaval však i nadale zjišťovaní viny na rozvodu a také nemožnost domahat se rozvodu na straně manžela, který rozvrat výlučně zavinil, proti vůli výlučně nevinného manžela. To až do novely zakona v roce 1955,179 ktera konečně umožnila povolení rozvodu soudem180 i proti vůli výlučně nevinného manžela, v případě, že manželství bylo hluboce a trvale rozvraceno a již delší dobu neplnilo svůj společenský účel. Zakon o rodině v původním znění uvaděl rovněž jako jediný důvod rozvodu existenci kvalifikovaného rozvratu manželství. Odstranil ale zjišťovaní viny na tomto rozvratu a pouze ukladal soudu zjistiti příčiny rozvratu manželství a uvést je v odůvodnění rozhodnutí.181 Obecna formulace důvodu rozvodu manželství umožnila až do přijetí tzv. velké novely zakona o rodině v roce 1998 aplikujícím organům

175Zakon č. 320/1919 Sb. Narodního shromaždění, kterým se mění ustanovení občanského prava o obřadnostech smlouvy manželské, o rozluce a o překažkach manželství. 176§ 13 písm. h) zakona. č. 320/1919 Sb. 177Radvanova, S., Zuklínova, M., Kurs občanského prava: instituty rodinného prava, Praha: C.H.Beck, 1999, s. 60. 178Zakon ale nepůsobil retroaktivně, pokud došlo k rozvodu dříve, než nabyl účinnosti, tak tento fakt neznamenal, že bylo manželství ukončeno. Viz. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. (SJS) 6 A 745/94. 179Novela zakona o pravu rodinném, provedena zakonným opatřením předsednictva Narodního shromaždění č. 61/1955 SB., o změně některých předpisů o rozvodu. 180K posouzení, kdy manželství neplní svůj společenský účel rozhodnutí Nejvyššího soudu z 1.3. 1958, sp. zn. Cz 22/58. 181§ 25 odst. 2 a § 24b ZoR v původním znění.

46

podstatně měnit způsob výkladu tohoto ustanovení.182 Novelizace v roce 1998 přidala i další variantu rozvodu, tzv. smluvený rozvod (§24a ZoR) a také zakotvila tzv. tvrdostní klauzuli. Tato nova ustanovení přinesla další dvě varianty rozvodu, což mělo velký význam z hlediska dokazovaní rozvratu. I nadale byl zachovan objektivní kvalifikovaný rozvrat jako jediný důvod k rozvodu manželství. K posunu došlo v oblasti pojetí rozvodu. Původní znění zakona o rodině mluvilo o rozvratu vztahů mezi manželi, naproti tomu novelizované znění o rozvratu manželství. Komentařova literatura zdůrazňuje, že se nejednalo pouze o formulační změnu, protože pozdější úprava již nereflektovala ustanovení § 23 odst. 2 ZoR, tedy že ,,lehkomyslný poměr k manželství je v rozporu se zajmem společnosti“ a je k zrušení manželství možné přistoupit jen ve společensky odůvodněných případech.183 „Takové neodpovědné jednaní, které ohrožuje soulad, pevnost a trvalost manželských a rodinných vztahů; není jím jednaní, které je jen přiměřenou reakcí na zavadné chovaní druhého manžela. Zakladním kritériem úvahy, zda je manželství účastníků važně rozvraceno ve smyslu § 24 zak. o rod., jsou hlediska objektivní, v podstatě hlediska moralky socialistické společnosti.“184 Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu zrcadlilo obecně sdílenou myšlenku, že rozvod musí být nejenom v zajmu manželů, ale i celé společnosti. Nové znění (§24 ZoR) upínalo svou pozornost především na vztah manželů a zdůraznění na nemožnost obnovení manželského soužití. Rozvod se tak z celospolečenské otazky stal privatní zaležitostí rozvadějících se manželů. Tato změna reflektovala velké změny společenského postoje k vnímaní rozvodu manželství

3. 4. 3 Kvalifikovaný rozvrat Občanský zakoník upravuje rozvod v § 755 až § 758, v nasledujících ustanoveních se věnuje nasledkům zaniku manželství. Kvalifikovaný rozvrat manželství185 je jediným rozvodovým důvodem, čímž dle § 755 o.z. rozumíme ,,hluboký, trvalý a nenapravitelný rozvrat soužití manželů, přičemž nelze očekavat jeho 182Hrušakova, Kralíčkova, Westphalova, Občanský zakoník II. Rodinné pravo, Komentař, Praha: C. H. Beck 2014, s. 448. 183Tamtéž. 184Viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. (Rc) 1 Cz 13/69. 185Smíd, Ondřej; Sínova, Renata, et al. Rozvod manzelstvi. Praha : Leges, 2013, s. 56.

47

obnovení.“ Rozvrat musí dosahovat relativně vysoké intenzity, tak např. pouhé dočasné neshody mezi manželi nejsou ještě kvalifikovaným rozvratem.186 Při posuzovaní intenzity rozvratu zkouma soud i to, zda spolu manželé žijí – nikoli jen ve formalním smyslu trvalého bydliště, ale fakticky. Tento přístup potvrzuje i ustalena judikatura.187 Zda manželé spolu vedou intimní vztah, sdílejí radosti i problémy či společně hospodaří.188 Konečně tento rozvrat musí být objektivně seznatelný, protože rozhodné pro jeho hodnocení není subjektivní vnímaní jednoho z manželů (případně obou z nich), ale to, zda ke stejnému zavěru dojde v konkrétním případě také soud.189

3. 4. 4 Rozvod se zjišťováním příčin rozvratu Řízení o rozvod je upraveno v § 383 a nasl. ZZŘ. V případě, že navrh na zahajení řízení poda jen jeden manžel a druhý se k navrhu nepřipojí, tak hovoříme o rozvodu sporném neboli o rozvodu bez domněnky rozvratu. Navrhující manžel je povinen nejen tvrdit, ale i dokazovat existenci kvalifikovaného rozvratu manželských vztahů190 a soud není omezen na pouhé zjištění existence kvalifikovaného rozvratu, ale jeho povinností je i zabývat se jeho příčinami.191 Příčiny rozvratu spočívají zejména v porušovaní manželských prav a povinností, jimiž jsou mimo jiné povinnost žít spolu, být si věrni, vzajemný respekt a podpora v souladu s ustanovením 687 a nasl. o.z. Těchto povinností se manželé zbavují až nabytím pravní moci rozvodového rozsudku.192 Příčiny však mohou spočívat například i v patologické změně osobnosti jednoho z manželů způsobené různými zavislostmi.193 Zjišťovaní rozvratu a stran jeho zavinění je významným informačním vstupem 186Plecitý, V., Skřejpek., M., Salač, J., Síma, A., Zaklady rodinného prava, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, s. 40. 187např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 26 Cdo 1629/2008, ze dne 17.02.2010. 188Hrušakova, M., a kolektiv, Zakon o rodině, Komentař, 4. vydaní, Praha: C.H.Beck, 2009, s. 70 – 71. 189Knappova, M., Svestka, J. a kol. Občanské pravo hmotné, Svazek III. 3. vydaní, Praha: ASPI Publishing, 2002, s. 61. 190Smíd, Ondřej. Rozvod manželství nově. Rekodifikace & Praxe. 2013, I. ročník, číslo 12/2013, s. 2. 191§ 756 o.z.; To neznamena zjišťovaní viny na rozvodu. Viz. Nabytí účinnosti ZoR v roce 1964. 192Publikované soudní rozhodnutí R IV/1966. 193Příloha č.2 Rozvody podle příčiny rozvratu manželství v letech 1960–2013.

48

jednak pro případné řízení o přiznaní výživného pro rozvedeného manžela, neboť v tomto navazujícím řízení se v souladu s judikaturou Ústavního soudu, již nové dokazovaní příčin rozvratu neprovadí,194 tak i v souvislosti s dokazovaním existence tvrdostní klauzule (viz dale). Soud musí zkoumat i to, jakým podílem se o rozvrat manželství zasloužil ten který z manželů. Judikatura vychazí z principu, že nebyl-li rozvrat manželství způsoben jen jedním z manželů, ale podíleli se na něm oba, tak není možné vyvodit zavěr, že hledisko příčin rozvratu prospíva výhradně jen jednomu z manželů. Byl-li tedy hlavní příčinou rozvratu neuvažený přístup k manželství a rodině na straně obou účastníků a zaroveň i mimomanželska znamost jednoho z nich, je zřejmé, že k rozvratu manželství došlo z důvodů na straně obou manželů.195 Zajímavostí je § 389 odst. 2 ZZŘ, na zakladě kterého ma soud vést manžele k odstranění příčin rozvratu a usilovat o jejich smíření. Vzhledem k formalnosti řízení, pokročilému stavu manželských obtíží a např. i v situaci, kdy se druhý manžel k navrhu připojí, to však lze považovat spíše již za bohulibé přaní zakonodarce než úplně važně míněné a aplikovatelné procesní ustanovení.196

3. 4. 5 Rozvod bez zjišťování příčin rozvratu Spolu s účinností velké novely ZoR byla do českého pravního řadu inkorporovana druha možnost rozvodu – rozvod ,,nesporný či dohodnutý“. Vžité nazvy vychazejí z principu, že se jedna o vzajemnou shodu manželů, kdy soud příčiny rozvratu nezjišťuje, nicméně stale jediným rozvodovým důvodem zůstava existence kvalifikovaného rozvratu. Tyto termíny je nutné chapat s nadsazkou, protože fakt, že se manželé na rozvodu dohodli, neznamena sam o sobě, že budou tímto způsobem soudem také rozvedeni.197 Uvedena forma rozvodu manželství je na místě zejména v případech, kdy mezi manželi již došlo k tzv. psychologickému rozvodu, tedy k tomu, že účastníci 194Usnesení Ústavního soud ČR, sp. zn. I.ÚS 236/07, ze dne 10.07.2007. 195Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 26 Cdo 2208/2003, ze dne 20.01.2004. 196Nicméně pravě tento přístup představuje ideu ,,brzdy“, zmíněnou v kapitole 3. 4. 1 Obecné úvahy. 197Hrušakova, Kralíčkova, Westphalova, Občanský zakoník II. Rodinné pravo, Komentař, Praha: C. H. Beck 2014, s. 457.

49

se s rozvodem vyrovnali a alespoň z časti také překonali případné pocity křivdy či nespravedlnosti.198 Zakladním požadavkem, mimo shodné vůle manželů, je splnění kumulativních podmínek, uvedených v § 757199 o.z.: a) ke dni zahajeni rizeni o rozvod trvalo manzelstvi nejmene jeden rok a manzele spolu dele nez sest mesicu neziji, Stejně tak, jak se zakon snaží předejít neuvaženým sňatkům, tak se snaží zabranit neuvaženým rozvodům, v souladu s atributem trvalosti manželství. Nabízí se také úvaha o zabranění uzavíraní účelových manželstvím, k nimž může dochazet z rozličných důvodů (statusové, daňové, trestněpravní,…) Absence spolužití manželů je definovana § 758 o.z. Okrajově jsem se této problematiky dotkl již v podkapitole věnované kvalifikovanému rozvratu, pouze pro upřesnění dodavam, že zde není vyžadovano, aby manželé žili odděleně, či nevedli rodinnou domacnost. Shrňme, že se jedna především o vzajemně subjektivně pociťovaný vztah obou manželů ke společnému životu. b) manzele, kteri jsou rodiči nezletileho ditete, ktere nenabylo plne svepravnosti, se dohodli na uprave pomeru tohoto ditete pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schvalil, Mají-li rozvadějící se manželé nezletilé dítě, které nenabylo plné svépravnosti, pak je třeba, aby před rozvodem manželství bylo pravomocně rozhodnuto soudem péče o nezletilé o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. U ,,smluveného rozvodu“ připada ale pouze v úvahu schvalení dohody rodičů ve smyslu § 906 o.z. A konečně poslední podmínkou je, že: c) manzele se dohodli na uprave svych majetkovych pomeru, sveho bydleni, a popripade vyzivneho pro dobu po tomto rozvodu. Všechny tyto dohody, tedy dohoda o úpravě majetkových poměrů manželů 198Hrušakova, M., Novak T., Bulletin advokacie, ročník 1999, číslo 5, s. 30. 199V případě, by že byť jen jedina z podmínek naplněna nebyla, tak by soud musel rozhodnout, dle ustanovení § 756 o.z.

50

(vypořadaní společného jmění),200 dohoda o úpravě bydlení a dohoda o výživném rozvedeného manžela, vyžadují písemnou formu s ověřenými podpisy smluvních stran (§758 o.z.). Je také vyžadovano, aby tyto zakonné podmínky byly splněny ke dni podaní žaloby o rozvod manželství a nikoliv ke dni vydaní rozhodnutí, jak tomu bylo u předešlé pravní úpravy.201 Pro úplnost doplním, že procesní úprava nyní účastníky řízení (u obou druhů) rozvodu nazýva namísto ,,žalobce a žalovaný“ pouze ,,manželé“.202 Domnívam se, že nové označení účastníků je přiléhavější, zejména s ohledem na tzv. nesporný rozvod, kdy ,,žalobce a žalovaný“ bylo přinejmenším pravně necitlivé.

3. 4. 6 Tvrdostní klauzule I přes existenci kvalifikovaného rozvratu zakon zakotvuje dva důvody, kdy manželství rozvedeno být nemůže. Jedna se o zabrany rozvodu, které jsou nazývany tzv. tvrdostní, resp. antidiskriminační klauzulí. Jejím 203 hlavním smyslem je předejítí nepřiměřené tvrdosti případného rozvodu k nesvépravnému dítěti manželů nebo osobě jednoho z manželů. Soud manželství nerozvede, pokud by byl rozvod v rozporu se zajmem nezletilého společného dítěte manželů, které nenabylo plné svépravnosti, přičemž zajem dítěte je dan zvlaštními důvody. Jelikož lze obecně usoudit, že rozvod je protichůdný zajmům dítěte – ztrací kontakt s jedním z rodičů, tak zvlaštní důvody mohou spočívat např. v invaliditě, fyzické či duševní indispozici dítěte apod., kvůli které je i nutna zvýšena potřeba ekonomické podpory od obou jeho rodičů.204 V eventualních pochybnostech se soud může dotazat i opatrovníka, jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti po rozvodu, zdali je přítomna existence některého ze zvlaštních důvodů. 200NS 22 Cdo 2201/2005 (SR 12/2007): ,,Není vyloučeno, aby dohoda pro dobu po rozvodu manželství podle § 24a ZoR byla nahrazena po rozvodu manželství dohodou bývalých manželů o vypořadaní společného jmění manželů podle § 150 odst. 1. obč. Zak., a to i dohodou stejného obsahu.“ 201Smíd, Ondřej. Rozvod manželství nově. Rekodi fikace & Praxe. 2013, I. ročník, číslo 12/2013, s. 4. 202§ 385 ZZŘ. 203§ 755 odst. 2 o.z. 204Svestka, Jiří, et al. Občansky zakonik, Komentar, Svazek II. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 226.

51

Tvrdostní klauzule ve prospěch manžela spočíva v nemožnosti rozvodu manželství, pokud by nastal rozpor se zajmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převažně nepodílel a hrozila by mu způsobena zvlašť zavažna újma. Dale je vyžadovana existence mimořadných okolností svědčících pro zachovaní manželství, jimiž může být zpravidla zavažna nemoc, invalidita anebo vysoký věk. 205 Výše uvedené podmínky musí byt splněny kumulativně a jejich relevance zanika po uplynutí doby alespoň tří let, kdy došlo k zaniku manželského, respektive rodinného soužití. Po takto dlouhé době je již evidentní, že šance na obnovení manželství je velmi nízka.

3. 4. 7 Obecná ochrana nezletilců při rozvodu manželství rodičů „Soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.“206 Nemůže být povolen rozvod manželství, dokud nenabylo pravní moci rozhodnutí soudu péče o nezletilé o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu, příp. schvalena dohoda rodičů ve smyslu § 906 odst. 2 o.z. Je kladen důraz na zvlaštní nesporné řízení, jehož předmětem je úprava poměrů nezletilého k rodičům pro dobu po rozvodu – řízení o otazkach osobních a majetkových, avšak především o svěření dítěte do péče a stanovení, jakým způsobem se budou rodiče dale podílet na jeho výživě.207 Účelem tohoto, mimo ochrany nezletilého, je také snaha zamezení dlouhotrvajících sporů ve vztahu k nezletilému i po zaniku manželství rodičů. Jistou nedokonalostí zmíněné posloupnosti je ale skutečnost, že vztahy rodičů v probíhajícím rozvodovém řízení jsou často již vypjaté, až nepřatelské, a tak emotivně naročné řízení, kterým ,,spor o dítě“ běžně může být, na smírné atmosféře nepřida. Navíc se cela řada okolností, které soud v řízení zkouma, včetně majetkových poměrů rodičů, může i během kratké doby změnit. Pro komparaci ve Spolkové republice Německo je postup obracený – soud nejprve manželství rozvede a až po zklidnění

205Tamtéž. 206§ 755 odst. 3 o.z, 207Výkon rodičovské odpovědnosti po rozvodu manželství je obsažen v § 906 a nasl. o.z.

52

vzajemných vztahů rodičů rozhoduje o úpravě poměrů ke společným nezletilým dětem.208 Je patrné, že oba přístupy mají své klady i zapory. Navzdory této výtce věřím, že naše pravní úprava lépe vyhovuje zasadam rodinného prava, mezi které patří i zvýšena ochrana dětí a mladistvých. K tomu judikatura Ústavního soudu: „Nazor, že rozsudek o úpravě prav a povinností rodičů k nezletilým dětem na dobu do rozvodu manželství lze vykonat i po tomto rozvodu, Ústavní soud nesdílí a považuje jej za rozporný s čl. 32 odst. 1 LZPS.“209

3. 5 Následky zániku manželství v občanskoprávní rovině Ukončení manželství je významnou životní udalostí, zasahující nejen do sféry soukromopravní, ale i prava veřejného (např. prava finančního, prava socialního zabezpečení,…). Občanské pravo nasledky zaniku manželství upravuje spolu se samotným zanikem manželství v patém – posledním dílu druhé hlavy občanského zakoníku. Momentem, kdy nastavají pravní nasledky zaniku manželství, je chvíle zaniku manželství bez ohledu na to, zda se jedna o rovinu statusovou nebo majetkovou.

3. 5. 1 Změna osobního statusu Nabytím pravní moci rozhodnutí, kterým se rozvadí manželství, dochazí ke změně osobního statusu obou účastníku rozvodového řízení ze ,,ženatý/vdana“ na ,,rozvedený/rozvedena“, a pokud by došlo k zaniku manželství smrtí/prohlašením za mrtvého, tak na ,,vdovec/vdova“. Tuto změnu je nutné reflektovat v matriční knize u příslušného matričního úřadu.210 Pokud se zjistí, že osoba prohlašena za mrtvou, je naživu, tak je nutné upravit osobní status domnělé osoby pozůstalé z ,,vdovec/vdova“ na ,,zaniklé manželství“.211 208Hrušakova, Kralíčkova, Westphalova, Občanský zakoník II. Rodinné pravo, Komentař, Praha: C. H. Beck 2014, s. 451. 209Nalez Ústavního soudu ČR ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. IV. ÚS 455/2001. 210§ 5 odst. 1 písm. b) zakona o matrikach. 211Stejný osobní status získa osoba opět nalezena.

53

Stejně tak zní osobní status osob, jejichž manželství zaniklo změnou pohlaví jednoho z manželů.212 Užívat se smí pouze aktualní osobní status, např. ovdověla osoba vstoupí znovu do manželství – tak se nepovažuje za osobu ovdovělou, nýbrž za vdanou či ženatého.

3. 5. 2 Příjmení rozvedeného manžela Snoubenci jsou povinni při sňatečném obřadu učinit prohlašení o příjmení.213 Po rozvodu ma ten manžel, který přijal příjmení druhého manžela, šestiměsíční lhůtu na rozhodnutí, zdali si současné příjmení ponecha anebo se vratí k příjmení dřívějšímu. Stejně tak je stanoveno u připojovaného příjmení. Jde o svobodnou volbu rozvedeného manžela a český pravní řad nezna žadný nastroj, jak bývalého manžela ke změně příjmení donutit nebo mu ve změně zabranit.214 Zakonna úprava215 umožňuje změnu příjmení pouze při rozvodu manželství, u jiných druhů způsobu zaniku manželství však toto pravo nepřiznava. Nedotčeno shodně zůstava i jméno dítěte po rozvodu rodičů a není jej možno měnit ani dohodou.216

3. 5. 3 Výživné rozvedeného manžela Manželé mají vzajemnou vyživovací povinnost, ktera jim v zasadě zajišťuje stejnou kulturní i hmotnou úroveň,217 avšak „rozvodem manželství všechny osobní a pravní vztahy mezi manžely zanikají a každý z manželů je povinen hradit si své potřeby sam.“218 K zaniku vyživovací povinnosti mezi manžely dochazí ex lege okamžikem nabytí pravní moci rozsudku, jímž se rozvadí manželství. Důraz je kladen na osobní povahu výživného, a tak ani v případě smrti jednoho z manželů nepřechazí na dědice.219 212V souladu s Informací Ministerstva Vnitra č. 13/2014, č.j. MV- 65636-9/VS-2014. 213 Blíže 2. 4. 2 Prohlašení o příjmení a další naležitosti sňatečného obřadu. 214Hrušakova, Kralíčkova, Westphalova, Občanský zakoník II. Rodinné pravo, Komentař, Praha: C. H. Beck 2014, s. 461. 215§ 759 o.z. 216Srov. Rozhodnutí Krajského soudu Praha ze dne 24. 6. 1950, sp. zn. R XV 689/1950. 217§ 697 o.z. 218Lužna, Romana. Výživné rozvedeného manžela a po zrušení registrovaného manželství. Pravo a rodina. 2011, roč. 13, č. 6, s. 5-9. 219Usnesení Nejvyššího soud České republiky sp.zn. 30 Cdo 2128/2003, ze dne 22.04.2004.

54

Aby došlo ke zmírnění některých majetkových dopadů, v souvislosti s rozvodem manželství, tak zakon přiznava, za určitých okolností a po určitou dobu, pravo na přiměřené výživné jednomu z manželů i v době po zaniku manželství. To je ostatně významným specifikem tohoto institutu – vznik vyživovací povinnosti je ve všech dalších případech odvozen od existence, resp. trvaní pravního vztahu. Zde je její narokovaní spojeno pravě se zanikem pravního pouta.220 Zakladní podmínkou pro přiznaní výživného je, že se rozvedený manžel není schopen sam živit a tato neschopnost (kumulativně) pramení pravě z manželství. Lze hovořit o projevu jakési moralní odpovědnosti, resp. zabranění lhostejnosti k osudu ekonomicky slabšího ex-manžela, jehož indispozice vychazí pravě ze společného manželství. Schopnost živit se samostatně nelze zúžit jen na prostředky získané pracovní činností, ale i jinou zakonnou cestu, např. dispozicí se svým majetkem.221 O vyživovací povinnosti pro rozvedeného manžela je možné uvažovat pouze tehdy, lze-li to na druhém (povinném) manželu spravedlivě požadovat. Zakon, veden snahou zdůraznit objektivní možnost výživné vůbec poskytnout, demonstrativně zmiňuje kritérium věku a zdravotního stavu. V širší souvislosti musí být plnění i v souladu s dobrými mravy, ale jelikož je obsah tohoto pojmu příliš široký, tak je soudu poskytnut ,,navod“, kdy musí vzít v úvahu délku trvaní manželství a také i dobu, ktera od jeho rozvodu uplynula. Rovněž se musí zabývat i zda (§ 760 odst. 2 o.z.): a) si rozvedeny manzel neopatril primerene zamestnani, prestoze mu v tom nebranila zavazna prekazka, b) si rozvedeny manzel mohl vyzivu zajistit radnym hospodarenim s vlastnim majetkem, c) se rozvedeny manzel podilel na trvani manzelstvi na peči o rodinnou domacnost, d) se rozvedeny manzel nedopustil vuči byvalemu manzelu nebo osobe mu blizke činu povahy trestneho činu nebo, e) je dan jiny obdobne zavazny duvod. 220Svestka, Jiří, et al. Občansky zakonik, Komentar, Svazek II. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 226. 221Srov. např. nalez Ústavního soudu České republiky sp.z. IV.ÚS 244/03, ze dne 08.04.2004; Rozsudek KS Ústí nad Labem 10 Cdo 150/04.

55

Stanovení výživného pro rozvedeného manžela soudem je však až druhořadou možností. Dana je přednost dohodě manželů, resp. rozvedených manželů, 222 aby si rozsah a způsob plnění výživného určili sami a až pokud by k této dohodě nedošlo, tak přiznava možnost obratit se na soud. Na zakladě principu smluvní volnosti si lze ujednat formu pravidelných či nepravidelných splatek, jejich konkrétní výši, a dokonce i to, zda plnění vůbec bude v penězích nebo bude naturalního charakteru. V případě dohody nejsou omezeni korektivem ,,přiměřeného rozsahu“ výživy, a tak může jeho výše výrazně přesahovat ustalenou judikaturu, stejně jako se jednat o častku nižší.223 Občanský zakoník umožňuje též pravu na výživné vyhovět i poskytnutím jednorazové častky – odbytného, které by pokrylo opakující se plnění v plném rozsahu. Ani u něj neplatí požadavek na jeho výši v přiměřeném rozsahu. Nelze nepřipomenout, že ačkoliv zavazkově-pravní vztahy jsou v občanském pravu obecně ovladany výše uvedenou zasadou dispozivity, tak její limity spočívají v korektivu dobrých mravů, dle § 2 odst. 3 o.z, takže vždy je nutné vychazet z jednotlivých okolností konkrétního skutkového stavu. Výjimečně je možné přiznat rozvedenému manželu i vyšší výživné, aby rozvedení manželé měli v zasadě stejnou životní úroveň. Na tzv. sankční výživné ma pravo ten manžel, který rozvrat manželství převažně nezapříčinil, nesouhlasil s rozvodem, nebo ten, který soudu prokaže, že mu byla rozvodem způsobena újma. Pokud by ale ,,opravněný“ rozvedený manžel byl původcem jednaní, které naplňuje znaky domacího nasilí, tak jakýkoli narok na vyšší výživné zanika. Sankční výživné lze považovat za důvodné jen po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle po dobu tří let po rozvodu. Po uplynutí této doby se může dotyčný manžel znovu domahat přiznaní ,,nesankčního“ výživného dle § 760 o.z., které není časově omezeno. Pravo obou druhů výživného rozvedeného manžela zanika vstupem opravněného do manželství, příp. registrovaného partnerství a ,,je tedy věcí opravněného manžela, čemu da přednost, zda zajmu na materialní zajištění plynoucím z předchozího 222Srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 30 Cdo 135/2004: „Dohodu o vyzivnem pro rozvedeneho manzela lze uzavrit i pred tim, nez je manzelstvi pravomocne rozvedeno.“ 223Hrušakova, Kralíčkova, Westphalova, Občanský zakoník II. Rodinné pravo, Komentař, Praha: C. H. Beck 2014, s. 469.

56

manželství nebo novým, snad spíše citovým vazbam.“224

3. 5. 4 Majetkové povinnosti a práva při zániku manželství Majetkové povinnosti a prava při zaniku manželství je nazev zakonného pododdílu, který ma přinést komplexní úpravu225 majetkových poměrů po zaniku manželství. První ustanovení se týka případu, kdy dochazí k zaniku manželství smrtí nebo prohlašením za mrtvého. Druhé řeší zanik manželství zejména rozvodem. Snaha zakonodarce o komplexní úpravu je ovšem výrazně narušena faktem, že dvě hlavní časti majetkového manželského prava – výživné rozvedeného manžela a bydlení po zaniku manželství jsou upraveny samostatně, v pravě předchazejících a pravě nasledujících ustanovení, tudíž na ně nelze § 764 a § 765 aplikovat.

3. 5. 4. 1 Řízení o dědictví V případě, že podle § 764 odst. 1 dojde k zaniku manželství smrtí jednoho z manželů, tak je nutné posoudit majetkové povinnosti a prava bývalých manželů v ramci řízení o dědictví, a to dle majetkového režimu, který existoval mezi manžely, případně podle pokynů, které zanechal zemřelý manžel ještě za trvaní života ohledně svého majetku pravě pro případ smrti. Nejsou-li takové pokyny zanechany, použijí se pravidla uvedena v § 742, ktera upravují ,,běžné“ vypořadaní společného jmění manželů (s výjimkou § 742 odst. 1 písm. c), pokud se pozůstalý manžel nedohodne s dědici jinak.226 Pokud byl manžel prohlašen za mrtvého, posuzují se majetkové povinnosti a prava ke dni, který je uveden v rozhodnutí o prohlašení za mrtvého jako den jeho smrti.

224Hrušakova, Kralíčkova, Westphalova, Občanský zakoník II. Rodinné pravo, Komentař, Praha: C. H. Beck 2014, s. 472 225Eliaš, Karel et al. Novy občansky zakonik s aktualizovanou duvodovou zpravou a rejstrikem. Praha : Sagit, 2012, s. 334. 226Smluvní dispozivita dědiců a pozůstalého manžela není neomezena. Je nutné, aby dohoda zohledňovala ještě za života projevenou vůli zemřelého a pochopitelně také nebyla v rozporu se zakonem. Za splnění těchto podmínek je preferovaným řešením, soud jen schvaluje.

57

3. 5. 4. 1 Majetkové povinnosti a práva rozvedených manželů Při zaniku manželství rozvodem je obecně předpokladana existence dohody, ve které manželé, popřípadě rozvedení manželé, dospějí ke vzajemnému konsenzu, ohledně uspořadaní svých majetkových poměrů. U rozvodu podle § 757 o.z. je dohoda dokonce nezbytnou podmínkou. Pokud by ale rozvedení manželé nebyli schopni k žadné shodě dospět, může kterýkoli bývalý manžel podat navrh na vypořadaní ve sporném soudním řízení. Posledním možným řešením, výslovně zmíněným důvodovou zpravou, je postup užití nevyvratitelné domněnky vypořadaní dle § 741 o.z Úpravu § 765 o.z. je možné obdobně použít i pro případy zaniku manželství v případě změny pohlaví jednoho z manželů, tak pro případ prohlašení manželství za neplatné.227

3. 5. 5 Bydlení po zániku manželství Zanik manželství s sebou často nese změnu dosavadních poměrů bydlení manžela. Jaké ma zanik manželství pravní nasledky rozlišujeme dle způsobu, jakým manželství zaniklo, a pravního důvodu bydlení každého z manželů – na zakladě jakého pravního titulu manžel místo svého bydliště užíva a zda toto pravo naleží oběma manželům, či nikoli.

3. 5. 5. 1 Zánik manželství smrtí a některých dalších důvodů Svědčilo-li společné najemní pravo k domu nebo k bytu, ve kterém se nachazela rodinna domacnost, oběma manželům a došlo-li k zaniku manželství smrtí jednoho z manželů, tak najemcem nadale zůstava pozůstalý manžel. Nutně se však nemusí jednat pouze o smrt manžela. Stejné účinky jako smrt ma i prohlašení za mrtvého a také, jak vyplýva z důvodové zpravy,228 ma ekvivalentní účinky i zanik rodinné domacnosti, ať 227Hrušakova, Kralíčkova, Westphalova, Občanský zakoník II. Rodinné pravo, Komentař, Praha: C. H. Beck 2014, s. 475 228ELIAS, Karel, et al. Novy občansky zakonik s aktualizovanou duvodovou zpravou a rejstrikem. Praha : Sagit, 2012, s. 336.:,,Ustanovení § 766 OZ se použije i pro případ, kdy jeden z manželů opustí rodinnou domacnost s úmyslem se nevratit.“

58

už opouštěním s úmyslem žít trvale jinde nebo dohodou manželů o odděleném bydlení. Jestliže manželé měli k domu nebo k bytu jiné společné zavazkové pravo, tak zakon ponechava pozůstalého manžela opravněným. Ovšem pokud najemní pravo k domu nebo bytu měl jen jeden z nich, je třeba, aby se povinnosti a prava pozůstalého manžela řídily ustanoveními o najmu bytu, konkrétně ustanovením o přechodu najmu bytu a domu § 2279 o.z. Nasledující ustanovení § 767 odst. 1 o.z. řeší situaci bydlení pozůstalého manžela, kdy pravě zemřelý manžel měl k domu nebo bytu, v němž se se nachazela rodinna domacnost, výhradní, jiné než zavazkové, pravo bydlet, přičemž pozůstalý manžel měl odvozené pravo bydlení. Pokud by výhradní užívací pravo po zemřelém manželu přešlo na pozůstalého manžela, tak by se jednalo pouze o změnu pravního titulu k bydlení. Prava bydlení jej zakon zbavuje v případě, že výhradní pravo zemřelého manžela přešlo na jinou osobu než na pozůstalého manžela. Pokud by nebylo možné po pozůstalém spravedlivě žadat, aby místo opustil, tak to neplatí. Co by mohlo býti v konkrétním případě spravedlivým důvodem, je na posouzení příslušného soudu, judikaturně zatím neřešeno.229 Pravděpodobně půjde o socialní udalosti typu těhotenství, invalidity či staří, které by fakticky znemožňovaly stěhovaní. Dale třeba o dobu smrti manžela, majetkové poměry i dobu potřebnou k truchlení. Rozhodnutí bude muset zohledňovat celý komplex dalších skutečností, majících vliv na celkové posouzení situace v souladu s dobrými mravy.230 Mohou jimi být dozajista i důvody odůvodňující vznik věcného břemene dle § 767 odst. 2 o.z., kdy se může přeživší manžel obratit na soud, aby mu bylo zřízeno věcné břemeno bydlení. Tedy případ, kdy měl pozůstalý manžel odvozené pravo bydlení, a navíc, je-li to přiměřené poměrům tohoto manžela, především proto, že pečuje o nezletilé dítě, které nenabylo plné svépravnosti, o něž manželé pečovali, nebo o nezletilé dítě, které nenabylo plné svépravnosti, jehož rodičem je zemřelý manžel. Stejně tak o dítě nezaopatřené, které s pozůstalým žije. Takové pravo může soud založit v rozsahu dle okolností případu, nejdéle však do doby, než takové dítě nabude trvale schopnost samo se živit, a věcné břemeno musí být úplatné a tato úplata srovnatelna s najemným v místě obvyklým. 229Srov. Stanovisko NS Cpjn 6/2009 – Rc 6/2010) 230§ 2 odst. 3 o.z.

59

,,Lze-li po manželovi spravedlivě požadovat opuštění bytu, není důvod zřizovat věcné břemeno. Pouha skutečnost, že nelze spravedlivě požadovat vyklizení, však vznik věcného břemene neodůvodňuje, musí přistoupit i další okolnosti.“231 Typicky pravě výše demonstrativně zakonem uvedené okolnosti, jež jsou projevem zvlaštní ochrany rodiny a rodičovství.232 Nemusí se ale jednat pouze o ně, v obecné rovině, lze říci, že je nutna existence tak zavažných okolností, které by odůvodňovaly omezení vlastnického prava třetí osoby ve prospěch pozůstalého manžela.

3. 5. 5. 2 Zánik manželství rozvodem, prohlášením za neplatné a změnou pohlaví jednoho z manželů Zanik manželství rozvodem je nejobvyklejším důvodem. Pravní úprava se věnuje situacím, kdy manželé mají stejné nebo společné pravo bydlení nebo kdy jeden z manželů ma slabší postavení, a myslí také na situace, kdy pravo bydlení jednoho manžela je zavislé nebo odvozené od prava druhého manžela. Stejné pravní nasledky jako rozvod ma v oblasti bydlení i zanik manželství prohlašením za neplatné a změna pohlaví jednoho z manželů.233 Mají-li manželé k domu či bytu, v němž se nachazela jejich rodinna domacnost, stejné nebo společné pravo a nedohodnou se, kdo bude v domě nebo bytě nadale bydlet, tak se mohou obratit na soud. Ten pak zruší, dle okolností případu, dosavadní pravo toho rozvedeného manžela, po kterém lze spravedlivě požadovat, aby dům či byt opustil. Soud může také rozhodnout o způsobu nahrady za ztratu prava. I zde bude ve svém rozhodovaní přihlížet k příčinam rozvratu manželství, zdravotnímu stavu rozvedených manželů a dalším významným socialním a ekonomickým poměrům.234 Nejvíce však k tomu, komu z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé 231Hrušakova, Kralíčkova, Westphalova, Občanský zakoník II. Rodinné pravo, Komentař, Praha: C. H. Beck 2014, s. 483. 232čl.32 a nasl. LZPS, § 3 odst. 2 písm. b) o.z. 233Pro zjednodušení je používano pouze rozvodu, ale stejné platí i pro oba uvedené další důvody. Hrušakova, Kralíčkova, Westphalova, Občanský zakoník II. Rodinné pravo, Komentař, Praha: C. H. Beck 2014, s. 485. 234Např. NS 5 Cz 45/68 (Rc 78/1970).

60

dítě, které nenabylo plné svépravnosti a o které manželé pečovali. Tento důvod uvadí zakon výslovně, aby podtrhl význam péče o nezletilého. Ostatně i judikatura zdůrazňuje toto hledisko a ochranu nezletilých a dětí chape jako prvořadou a uklada interpretaci dalších důvodů pravě v souladu s tímto.235 I v tomto případě je primarně preferovano uzavření dohody mezi manželi o tom, kdo bude nadale v domě či bytě v době po rozvodu bydlet, a až v případě absence takovéhoto ujednaní může soud na navrh jednoho z manželů zrušit druhému pravo bydlení.236 Zvlaštní formalní požadavky na dohodu kladeny nejsou, je tedy možné, že budou vyplývat z formy pravního jednaní, které založilo pravo k bydlení manželů. Rozvedený manžel, který ma dům nebo byt opustit, ma pravo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí nahradní bydlení. Ne pokud by mu nebyla přiznana bytova nahrada, popřípadě by mu byla přiznana pouze peněžita nahrada, například ve formě odstupného237. Nejvýše však po dobu jednoho roku.238 Další možnou situací je případ, kdy manželství zanikne rozvodem a manželé (pozn. rozvedení manželé) nemají k domu nebo bytu, v němž se nachazí jejich rodinna domacnost, stejné nebo společné pravo a nedohodnou se o dalším bydlení toho manžela, který ma v domě nebo bytě pouhé pravo bydlet, případně jiné pravo, které je slabší než pravo druhého manžela. Typickým příkladem je stav, kdy jeden manžel ma k domu nebo bytu vlastnické pravo, nebo jiné výlučné opravnění nemovitost užívat. Lze dozajista hovořit i o spoluvlastnictví manželů, nicméně vlastnické pravo jednoho z nich musí být většinové. Při absenci dohody, ve které by se (bývalí) manželé dohodli na opravnění toho, jehož pravo je slabší, že smí i v době po rozvodu nemovitost užívat, musí soud na navrh manžela, který ma k domu nebo bytu vlastnické pravo, jiné věcné pravo, eventualně 235Např. NS 26 Cdo 1407/2006, 236Za takovou dohodu jistě ale nelze považovat dohodu bývalých manželů o rozdělení některých místností k samostatnému užívaní, a o dalším společném užívaní bytu nebo budoucí výměnně bytu (srov. Stanovisko NS SR Cpj 11/77 – Rc 14/78). 237Svestka, Jiří, et al. Občansky zakonik, Komentar, Svazek II. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 266. 238Ledaže by takovému manželovi byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svépravnosti a o které manželé pečovali za trvaní manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud na navrh tohoto manžela založit v jeho prospěch pravo bydlení.

61

výhradní najemní pravo anebo jiné zavazkové pravo, rozhodnout o povinnosti druhého manžela se vystěhovat. Stejně tak u minulého případu se ustanovení § 767 odst. 2 o.z. použije obdobně. Mají-li však manželé stejné pravo k bytu nebo k domu, které není věcným ani zavazkový pravem, od kterého by se odvozovalo pravo bydlení druhého manžela, tak je nutné postupovat dle § 770 o.z. Není neobvyklé, aby manželům bylo umožněno nastěhovaní se např. k rodičům či prarodičům jednoho z nich, tím tedy je pravo manželů bydlet v dané nemovitosti odvozeno od prava třetí osoby (vlastníka či najemce). Tato může požadovat vystěhovaní manžela, jež měl pouze pravo bydlení odvozené od prava bydlení druhého manžela. Nicméně této osobě nejsou kladeny zakonné překažky k tomu, aby mohla požadovat vyklizení bytu či domu po kterémkoli z manželů (i po tom se silnějším pravem bydlení), či dokonce po obou z nich – bez ohledu na rozvod manželství.

62

Závěr Ve své diplomové praci jsem se především snažil popsat vznik a zanik manželství tak, jak je upraven současným českým pravním řadem. Při pohledu na obsah prace a její strukturu je patrné, že sled na sebe navazujících kapitol a institutů se jím nechal také inspirovat. Z důvodu logického uspořadaní byl občanský zakoník použit jako pevny bod, o který se da v množině předpisů a paragrafů pevně opřít. Velmi často jsem se odchýlil od pouhého popisu a snažil se, mnohdy i kriticky, zhodnotit kvalitu a nalézt účel pravních ustanovení, které, i přes odlišnou formulaci, by jen stěží mohly popřít svoji inspiraci v Zakoně o rodině. V ramci úvodu do problematiky manželského prava jsem přistoupil obecně k institutu manželství a podal výklad o nejvýznamnějších změnach v oblasti českého rodinného prava v novodobé historii od druhé poloviny 20. století do současnosti. Tato čast je doplněna i o kratkou kapitolku, ktera na zakladě údajů Českého statistického úřadu doklada jasný trend poklesu zajmu o uzavíraní manželství v posledních pětadvaceti letech. Tato klesající tendence ma jistě příčiny v celé řadě okolností, které nelze pouhou legislativou překlenout, nicméně byla vyslovena otazka, jaký podíl zakonna úprava na této skutečnosti může mít a zdali snoubence dostatečně motivuje a neklade snoubencům zbytečné překažky pro uzavření sňatku. Cela druha čast je věnovana problematice vzniku manželství. Zabýval jsem se zasnoubením, předsňatkovým řízením před matričním úřadem, sňatečným obřadem, včetně jednotlivých forem sňatku a dale také způsobilostí uzavřít manželství a s ní souvisejícími zakonnými překažkami. Opomenuto nezůstalo ani zdanlivé a neplatné manželství, jež přes důležitost zakonného upravení zůstava do velké míry zaležitostí spíše okrajovou. V poslední, zavěrečné, časti byly rozebrany různé způsoby zaniku manželství. Občanský zakoník přinaší důležité novum u zaniku manželství změnou pohlaví jednoho z manželů a řeší tím mezeru, se kterou se nedokazala minula pravní úprava vypořadat. Rozvodu je vymezen prostor nejšířeji a přes obecné úvahy a historický exkurz bylo navazano na institut kvalifikovaného rozvratu jako jediného rozvodového důvodu. 63

Nasledně jsem se již věnoval vlastním ,,druhum“ rozvodu a tvrdostní klauzuli. Jen okrajově byly nastíněny možné scénaře nasledků zaniku manželství v rovině občanského prava, tedy zejména bydlení bývalých manželů a výživného rozvedeného manžela. Ačkoli by poukazaní na hrubé nedostatky českého pravního řadu v oblasti manželského prava, resp. vzniku a zaniku manželství, bylo pro vědeckou hodnotu mého zkoumaní jistě přínosem, tak tato diplomova prace to udělat nemůže. Při pečlivé analýze, studiu pravní úpravy, judikatury i literatury dochazím k zavěru, že současný pravní stav tak, jak jej předklada Občanský zakoník, je plně vyhovující požadavkům moderního evropského statu. To ovšem neznamena, že by Zakon o rodině podobných kvalit nedosahoval. Oba zakony upravují danou materii velmi obdobně a ten účinný s sebou přinaší, do této oblasti, pouze několik malo změn. Jenom namatkou jich zmíním par, protože dílčí zavěry, často se srovnaním, jsou obsaženy vždy v příslušné kapitole, např. tedy možnost uzavření civilního sňatku na kterémkoliv místě v případě přímého ohrožení života snoubence nebo skutečnost, že k zastoupení snoubence již není vyžadovano stejné pohlaví zastupce. Zpřesnění se dočkal také okamžik vzniku sňatku či již zmíněný zanik změnou pohlaví. Jak už nastiňuji v kapitole 1. 3 Rodinné pravo v Občanském zakoníku, tak samotnou skutečnost, že nyní je rodinné pravo komplexně upraveno v jednom předpise s obecným pravem občanským, nepovažuji za nijak rozhodující co do kvality takové úpravy a už vůbec ne jako výrazné zlepšení manželského prava (vzniku a zaniku) pro ,,běžného snoubence“. Integrovaní ,,rodiny“ do Občanského zakoníku vnímam jako jeden z dalších odkazů na Všeobecný zakoník občanský a také jako ideologické jednoznačné vymezení se proti socialistické snaze popření dvojkolejnosti pravního řadu, což je chvalihodné. I přesto, že rodinné pravo si dozajista zaslouží být na čestném místě v novém ,,třítisícovém kodexu“, tak rozhodující v této oblasti, dle mého nazoru, stale zůstava především ochrana nezletilých, nasledovana svobodnou volbou do manželství vstoupit a zaroveň z něj vystoupit, doplněna komplexem prav a povinnosti mezi manželi 64

a manželi a třetími osobami. Výše uvedené v českém pravním řadu je, snad již tradičně, pevně a dostatečně zakotveno a momentalní trend poklesu vstupů do manželství si rozhodně nelze vysvětlovat nedokonalostí zakona. Ten je naopak nakloněn tomu, aby snoubencům nebyly kladeny zbytečné mantinely k uzavíraní manželství a i v něm poskytuje takovou ochranu manželům, ktera je v souladu se smluvními zavazky, plynoucími z mezinarodního prava. Vzhledem ke kontinuitě pravní úpravy manželství a skokovému poklesu uzavíraní sňatků v 90. letech lze usoudit, že krize sňatečnosti může být pouze dočasnou negativní fazí sinusoidy, a pokud není, tak současna pravní úprava na tom vinu neponese. Ostatně, jak dodava důvodova zprava k o.z.: ,,(…)nelze se domnivat, ze to muze byt prave zakon, ktery zlomi současny narustajici trend odmitani manzelstvi. Ani zakon nemuze mit a nema silu narizovat v dobe vzrustajiciho počtu neplodnych muzu a zen plozeni a vychovu deti jako naplnovani učelu manzelstvi.“239

239 Eliaš, Karel, et al. Nový občanský zakoník s aktualizovanou důvodovou zpravou a rejstříkem. Praha: Sagit, 2012 s. 159

65

Seznam použitých zkratek

ABGB

Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie; Všeobecný zakoník občanský (císařský patent č. 946/1811 Sb. z. s.)

CIC

Codex Iuris Canonici

ČR

Česka republika

DZ

Aktualizovana důvodova zprava k občanskému zakoníku

ELZP

Listina zakladních prav Evropské unie

EÚLP

Úmluva o ochraně lidských prav a zakladních svobod

LZPS

Usnesení předsednictva České narodní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlašení Listiny zakladních prav a svobod jako součastí ústavního pořadku České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Matr.Z

Zakon č. 301/2000 Sb., o matrikach, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zakonů

obč.zák.

Zakon č. 40/1964 Sb., občanský zakoník

OSŘ

Zakon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řad

o. z.

Zakon č. 89/2012 Sb., občanský zakoník (zkratku o.z. je užívana v souladu s usnesením občanskopravního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12.2.2014)

Úmluva

Úmluva o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro uzavření manželství a registraci manželství

ZMPS

Zakon č. 91/2012 Sb., o mezinarodní pravu soukromém

ZoR

Zakon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů

ZZŘ

Zakon č. 292/2014 Sb., o zvlaštních řízeních soudních

66

Seznam použitých zdrojů Právní předpisy •

Ústavní zakon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů

•

Ústavní zakon č. 2/1993 Sb., o vyhlašení Listiny zakladních prav a svobod jako současti ústavního pořadku České republiky, ve znění pozdějších předpisů

•

Ústavní zakon č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky

•

Vyhlaška ministerstva zahraničních věcí č. 124/1968 Sb., o Úmluvě o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro uzavření manželství a registraci manželství

•

Vyhlaška Ministerstva dopravy a spojů č. 149/2001 Sb., o rekreačních jachtach

•

Instrukce ministerstva vnitra č. 128/1955 Sb. instrukcí a nařízení, o uzavíraní manželství před organy místních narodních výborů.

•

Zakon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a změně některých souvisejících zakonů, ve znění pozdějších předpisů

•

Zakon č. 116/1990 Sb., o najmu a podnajmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů

•

Zakon č. 117/1852 ř.z. O zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1.1.1927

•

Zakon č. 128/200 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů

•

Zakon č. 141/1950 Sb., občanský zakoník, ve znění pozdějších předpisů

•

Zakon č. 142/1950 Sb., občanský soudní řad, ve znění pozdějších předpisů

•

Zakon č. 234/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zakon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zakona č. 132/1982 Sb.

•

Zakon č. 265/1949 Sb., o pravu rodinném, ve znění pozdějších předpisů

•

Zakon č. 266/1949 Sb., o zatímních změnach v některých občanských věcech 67

pravních, ve znění pozdějších předpisů •

Zakon č. 292/2013 Sb., o zvlaštních řízeních soudních, v platném znění

•

Zakon č. 3/2002 Sb., o svobodě naboženského vyznaní a postavení církví a naboženských společností a o změně některých zakonů, ve znění pozdějších předpisů

•

Zakon č. 301/2000 Sb., o matrikach, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů

•

Zakon č. 320/1919 Sb., kterým se mění ustanovení občanského prava o obřadnostech smlouvy manželské, o rozluce a o překažkach manželství

•

Zakon č. 117/1852 ř.z., trestní zakoník, O zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1.1.1927

•

Zakon č. 40/1964 Sb., občanský zakoník, ve znění pozdějších předpisů

•

Zakon č. 40/2009 Sb., trestní zakoník, ve znění pozdějších předpisů

•

Zakon č. 513/1991 Sb., obchodní zakoník, ve znění pozdějších předpisů

•

Zakon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, ve znění pozdějších předpisů

•

Zakon č. 61/2000 Sb., o namořní plavbě, ve znění pozdějších předpisů

•

Zakon č. 83/1990 Sb., o sdružovaní občanů, ve znění pozdějších předpisů

•

Zakon č. 89/2012 Sb., občanský zakoník, v platném znění

•

Zakon č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zakon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zakonů, ve znění pozdějších předpisů

•

Zakon č. 91/2012 Sb., o mezinarodním pravu soukromém, ve znění pozdějších předpisů

•

Zakon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů

68

•

Zakon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řad, ve znění pozdějších předpisů

•

Codex Iuris Canonici

•

Evropska úmluva o ochraně lidských prav a zakladních svobod

•

Listina zakladních prav Evropské unie

Knižní literatura •

Böle-Wölki K., Bente Braat, Ian Summers (eds): European Family Law in Action. Volume I: Grounds for Divorce, Intersentia 2003

•

Eliaš, Karel. et al. Občanské pravo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zakoníku. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2013

•

Eliaš, Karel, et al. Nový občanský zakoník s aktualizovanou důvodovou zpravou a rejstříkem. Praha: Sagit, 2012

•

Haderka, Jiří. Uzavíraní manželství z hlediska pravního. Praha: Academia, 1977

•

Havel, B., Bezouška, P., Sustrova, D. Občanské pravo pro každého. Praha: Wolters Kluwer, 2013

•

Hrušakova, Milana. Manželství a paragrafy, Praha: Computer Press, 2000

•

Hrušakova, M. a kol.: Zakon o rodině, Zakon o registrovaném partnerství, komentař, 4. vydaní, Praha, C.H.BECK, 2009

•

Hrušakova, Milana a kolektiv. Zakon o rodině, 4. vydaní. Praha: 2009

•

Hrušakova, Milana; Kralíčkova, Zdena. České rodinné pravo. 2., opravené a doplněné vydaní. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2001

•

Hrušakova, Milana; Kralíčkova, Zdeňka. České rodinné pravo, 3. přeprac. a dopl. vyd., Doplněk: Praha 2006

•

Knappova, M., Svestka, J. a kol. Občanské pravo hmotné, Svazek III. 3. vydaní, Praha: ASPI Publishing, 2002

•

Kralíčkova, Zdeňka. Autonomie vůle v rodinném pravu v česko-italském porovnaní, Masarykova univerzita v Brně, 2003

•

Kralíčkova, Zdeňka. České rodinné pravo, 3. přeprac. a dopl. vyd., Doplněk: Praha 2006

•

Kuklík, Jan, et al. Vývoj československého prava 1945-1989. Praha: Linde, 2009

•

Murphy, Robert F. Úvod do kulturní a socialní antropologie. Praha: SLON, 1999 69

•

Němec, Damian. Manželské pravo katolické církve s ohledem na platné české pravo, Karmelitanské nakladatelství, 2006

•

Ondruš, Radek. Pravní styk s cizinou v trestním a netrestním řízení a před organy veřejné spravy, Praha: Linde,199

•

Plecitý, V., Skřejpek., M., Salač, J., Síma, A., Zaklady rodinného prava, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009

•

Plecitý, V.: Zakon o rodině, Praha, EUROUNION PRAHA s.r.o., 2007

•

Radvanova, Senta, et al. Občanské pravo hmotné 3: Díl čtvrtý: Rodinné pravo. 5. jubilejní aktualizované vydaní. Praha : Wolters Kluwer, a.s., 2009

•

Radvanova, Senta; Zuklínova, Michaela. Kurs občanského prava: Instituty rodinného prava. 1. Vydaní. Praha: C. H. Beck, 1999

•

Rychtařova, Jitka. Sňatečnost svobodných v České republice dříve a dnes. Demografie. 1995, 4, roč. 37 s. 162.

•

Salač, J., Rozpor s dobrými mravy a jeho nasledky v civilním pravu, 2. vydaní, Praha: C.H.Beck, 2004

•

Salač, J., Zaklady rodinného prava, EUROUNION, s.r.o., 2001

•

Sdružení pro Ottův slovník naučný. Ottův slovník naučný: ilustrovana encyklopedie obecných vědomostí. 16. díl Líh – Media. fotoreprint. Praha: Paseka, 1999

•

Smíd, Ondřej; Sínova, Renata, et al. Rozvod manželství. Praha: Leges, 2013

•

Svestka, Jiří, et al. Občanský zakoník, Komentař, Svazek II. Praha: Wolters Kluwer,a.s., 2014

•

Vesela, Renata, et al. Rodina a rodinné pravo: historie, současnost a perspektivy. Praha : Eurolex Bohemia, 2003

Časopisecká literatura •

Bělohlavek, Alexander J. Uzavíraní sňatků v zahraničí. Pravní radce. 2006, č. 7

•

Böle – Wölki: Cesta k evropskému rodinnému pravu, Pravní praxe 2-3/1999

•

Eliaš, K. Nový občanský zakoník ve Sbírce zakonů. Pravní rozhledy, 2012, č. 7

•

Fiala, J. – Svestka, J.: K některým otazkam osvojení jako formy nahradní rodiny, in Rodiče a děti v socialistickém pravu rodinném. Ústav statní spravy, Praha 1985

•

Haderka, Jiří. Oddavky, nulity a neexistence manželství od účinnosti zakona č. 70

91/1998 Sb. Pravní praxe. 1998 •

Hrdina, Ignac Antonín. Církevní sňatek po novele zakona o rodině. Pravník 03/1999, č. 03/1999

•

Hrušakova, M., Novak T., Bulletin advokacie, ročník 1999, číslo 5

•

Kacafírkova, Marcela. Incest. Trestní pravo, 2003, č. 7 – 8

•

Knapp, V., Systém československého socialistického prava v historii čtyřiceti let, Pravník, 1985

•

Kovařova, D., Rodinné pravo v připravované rekodifikaci občanského prava, Rodinné pravo, ročník 2008, číslo 2

•

Kralíčkova, Zdeňka. Poznamka k obligatornosti civilního sňatku v navrhu nového občanského kodexu. Pravní rozhledy, 2006, č. 4

•

Lužna, Romana. Výživné rozvedeného manžela a po zrušení registrovaného manželství. Pravo a rodina. 2011, roč. 13, č. 6

•

Plankova, O.: Priebeh, metódy a koncepcie kodifikacie československého občianského a rodinného prava, in Problémy kodifikacie občianského prava v ČSSR a PLR. Bratislava 1973

•

Skalpel a duše. Ke změně pohlaví podle nového občanského zakoníku. Časopis zdravotnického prava a bioetiky; Vol 3, No 1, 2013

•

Smíd, Ondřej. Rozvod manželství nově. Rekodifikace & Praxe. 2013, I. ročník, číslo 12/2013

Rozhodnutí soudu •

Nalez Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 244/03, ze dne 08.4.2004

•

Nalez Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 455/2001, ze dne 22. 4. 2002

•

Usnesení Ústavního soud ČR sp. zn. I.ÚS 236/07, ze dne 10.7.2007

•

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2201/2005, ze dne 28.6.2007

•

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1629/2008, ze dne 17.2.2010

•

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2208/2003, ze dne 20.1.2004

•

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 135/2004, ze dne 4. 5. 2004

•

Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 5 Cz 45/68, ze dne 21.3. 1970

71

•

Rozsudek KS v Ústí nad Labem 10 Cdo 150/04 ze dne 11.10. 2006

•

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cz 22/58, ze dne 1.3. 1958

•

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. (Rc) 1 Cz 13/69

•

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR R 30/1976, ze dne 31.5.1975

•

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. (SJS) 6 A 745/94

•

Rozhodnutí Krajského soudu Praha sp. zn. R XV 689/1950, ze dne 24. 6. 1950

•

Rozhodnutí R II 255/25, ze dne 22. zaří 1925

•

Rozhodnutí Německého federalního ústavního soudu BVerfG, 1 BvR 3295/07, ze dne 11.1.2011

•

Rozhodnutí Německého federalního ústavního soudu BVerfG, 1 BvL 10/05, ze dne 27.5.2008

•

Publikované soudní rozhodnutí R IV/1966

•

Stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 6/2009, ze dne 14.4.2009

•

Stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Rozbor Pls 4/66, ze dne 30.5.1966

•

Stanovisko Nejvyššího soudu ČSR sp.zn. Cpj 11/77 – Rc 14/78, ze dne 15.6.1977

•

Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1407/2006, ze dne 27.2.2008

•

Usnesení Nejvyššího soud ČR sp. zn. 30 Cdo 2128/2003, ze dne 22.04.2004

Ostatní zdroje •

Český statistický úřad. 16. 2. 2015. Rozvodovost. Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost

•

Český statistický úřad. 16. 2. 2015. Rozvody podle příčiny rozvratu manželství v letech 1960–2013. Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/t/9400413A94/$File/130055140507. pdf 72

•

Český statistický úřad. 16. 2. 2015. Sňatečnost. Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/snatecnost

•

Český statistický úřad. 16. 2. 2015. Sňatky a bilance manželství v letech 1987 – 2012. Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/8E001797F3/$File/4032130405.pd f

•

Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 16. 2. 2015 Formulař Dotazníku k uzavření manželství dostupný na: http://www.mvcr.cz/soubor/dotaznik-k-uzavreni-manzelstvi-pdf.aspx

•

Údaje ČSÚ od roku 2007 k případům, kdy bylo manželství prohlašeno za neplatné. Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/8E001797F3/$File/4032130405.pd f

•

Transsexualita v českém pravním řadu v kontrastu cizích moderních úprav. Dostupné na: http://www.pravniprostor.cz/clanky/rekodifikace/transsexualita-v-ceskem-pravnim-radu-v-kontrastu-cizich-modernich-uprav

•

Tyl, Tomaš. Zasnoubení a věno. 2002 17.10.2012. Dostupné na: http://www.epravo.cz/top/%20clanky/zasnoubeni-a-veno-18026.html

73

Seznam příloh Příloha č.1 Dotazník o uzavření manželství Příloha č.2 Počet manželství prohlašených za neplatné Příloha č.3 Roční počet sňatků Příloha č.4 Úhrnna rozvodovost a průměrna délka trvaní manželství při rozvodu Příloha č.5 Rozvody podle příčiny rozvratu manželství v letech 1960–2013

74

Příloha č.1 Dotazník o uzavření manželství240

DOTAZNIK K UZAVŘENI MANZELSTVI MUŽ

ŽENA

Jméno, popř. jména a příjmení Rodné příjmení Datum, místo a okres ( stat ) narození Rodné číslo Osobní stav Statní občanství Bydliště ( trvalý pobyt ) Údaje pro statistické zjišťovaní: - datum rozvodu ( ovdovění ) - nejvyšší dosažené vzdělaní - kolikaté manželství uzavíra Prohlašení o uzavření manželství bychom chtěli učinit před …......................................................................................................................................... (nazev úřadu) v obřadní místnosti úřadu*) na jiném vhodném místě*) Jsme si vědomi, že při uzavření manželství jsme povinni učinit dohodu o užívaní příjmení. Předběžně jsme se dohodli, že budeme po uzavření manželství: a) užívat společné příjmení …............................................................................................. b) užívat každý své dosavadní příjmení a společné děti budou užívat příjmení................................................................................. 240Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 16. 2. 2015 Formulař Dotazníku k uzavření manželství dostupný na: http://www.mvcr.cz/soubor/dotaznik-k-uzavreni-manzelstvi-pdf.aspx

75

c) užívat společné příjmení a muž*) žena*)

muž:

bude užívat a na druhém místě uvadět

žena:

příjmení předchozí, tj.

děti:

*) nehodící se škrtněte Bereme na vědomí, že při uzavření manželství budeme prohlašovat, že nam nejsou znamy okolnosti vylučující uzavření manželství, že navzajem zname svůj zdravotní stav, a že jsme zvažili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořadaní budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství. Mame spolu již tyto děti — jméno a příjmení, datum a místo narození — nutno doložit rodným listem dětí …......................................................................................................................................... .............................................................................................................................................

Dohoda o příjmení se bude vztahovat i na toto dítě (děti) nevěsty, jehož (jejichž) otec není znam — nutno doložit rodným listem dítěte (dětí): .............................................................................................................................................

V …..........................................................

….............................................

….............................................

podpis muže

podpis ženy

76

ČAST 2 – DOKLADY K UZAVŘENI MANŽELSTVI (VYPLNI MATRIKAŘ) Předloženy byly tyto doklady:

Předloženy byly tyto doklady:

1. Občanský průkaz**) č.

1. Občanský průkaz**) č.

vystavený dne

vystavený dne

v

v

v 2. Rodný list vydaný v

2. Rodný list vydaný v

dne

dne

roč. č.

roč. č.

**) případně povolení k trvalému pobytu nebo cizozemský cestovní pas Poznamky: …………… razítko a podpis matrikaře

77

Příloha č.2 Počet manželství prohlášených za neplatné241

241Český statistický úřad [online]. 16. 2. 2015. Sňatky a bilance manželství v letech 1987 – 2012. Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/8E001797F3/$File/4032130405.pdf

78

Příloha č.3 Roční počet sňatků242

Příloha č.4 Úhrnná rozvodovost a průměrná délka trvání manželství při rozvodu243

242Český statistický úřad [online]. 16. 2. 2015. Sňatečnost. Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/snatecnost 243Český statistický úřad [online]. 16. 2. 2015. Rozvodovost. Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost

79

Příloha č.5 Rozvody podle příčiny rozvratu manželství v letech 1960 – 2013.244

celkem Total Rozvody podle příčiny rozvratu manželství v letech 1960–2013 Divorces by cause of marriage breakdown: 1960–2013 Příčina rozvratu manželství Cause of marriage breakdown

1960

1965

1970

1975

1980

1985

1990

1995

2000

Rozvody podle příčiny rozvratu manželství v letech 1960–2013 Divorces by cause of marriage breakdown: 1960–2013

2001

2002

2003

2004

Příčina na straně muže Cause on the part of male Celkem Total

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Příčina na straně muže Cause on the part of male

12 970 16 196 21 516 26 154 27 218 30 489 32 055 31 135 29 704 31 586 31 758 32 824 33 060 31 288 31 415 31 129 31 300 29 133 30 783 28 113 26 402 27 895

Neuvážený sňatek Ill-considered marriage

222

1 260

1 175

859

1 063

321

1 788

1 385

656

505

558

380

348

272

228

186

146

152

120

89

71

62

Alkoholismus Alcoholism

1 538

2 111

2 981

3 489

4 462

4 932

3 301

2 915

1 719

1 648

1 560

1 453

1 379

1 332

1 140

982

854

757

719

555

491

451

Nevěra Infidelity

3 819

3 509

3 389

5 037

4 990

6 384

4 795

4 002

2 371

2 284

2 071

2 078

2 026

1 831

1 745

1 621

1 442

1 270

1 284

1 072

981

903

842

1 402

2 992

3 115

2 296

1 730

2 428

2 279

1 569

1 532

1 285

1 191

1 318

1 085

928

858

716

616

588

492

413

503

Zlé nakládání, odsouzení pro trestný čin Ill-treatment, criminal conviction

1 480

1 944

2 181

2 820

1 837

1 725

872

647

481

532

426

369

396

384

336

294

266

200

189

159

124

140

Rozdíl povah, názorů a zájmů Different characters, views and interests

1 380

2 271

4 279

5 513

7 091

8 471 12 978 15 179 13 967 14 692 15 603 16 599 16 962 16 290 17 138 20 534 22 033 20 260 21 821 20 616 19 463 20 864

Zdravotní důvody Health reasons

245

312

294

360

341

227

335

155

85

79

68

61

73

74

71

61

41

60

42

36

31

36

Sexuální neshody Sexual discord

346

725

972

1 024

1 008

986

855

514

168

156

143

136

131

112

87

74

74

57

69

46

37

36

Ostatní příčiny Other causes

1 875

1 886

1 827

1 937

1 382

1 519

2 534

2 905

6 626

7 590

7 589

8 059

8 308

7 900

8 053

5 685

5 091

5 206

5 323

4 328

4 214

4 259

Soud nezjistil zavinění Cause not given

1 223

776

1 426

2 000

2 748

4 194

2 169

1 154

2 062

2 568

2 455

2 498

2 119

2 008

1 689

834

637

555

628

720

577

641

Nezájem o rodinu (včetně opuštění soužití) Lack of interest in the family (incl. abandonment of fam.)

Příčina na straně ženy Cause on the part of female Celkem Total

Příčina na straně ženy Cause on the part of female

12 970 16 196 21 516 26 154 27 218 30 489 32 055 31 135 29 704 31 586 31 758 32 824 33 060 31 288 31 415 31 129 31 300 29 133 30 783 28 113 26 402 27 895

Neuvážený sňatek Ill-considered marriage

152

1 508

1 285

858

1 063

321

1 788

1 399

667

519

557

400

362

292

255

200

159

165

138

103

70

57

49

47

85

119

178

270

301

225

144

167

155

149

150

182

186

171

186

231

270

213

200

182

3 708

3 237

2 676

4 691

4 591

5 706

4 235

3 277

1 676

1 480

1 267

1 312

1 325

1 163

1 048

1 051

921

870

895

697

762

672

Nezájem o rodinu (včetně opuštění soužití) Lack of interest in the family (incl. abandonment of fam.)

817

1 154

2 431

3 339

2 212

977

802

574

370

404

373

426

421

331

357

393

366

335

365

309

291

337

Zlé nakládání, odsouzení pro trestný čin Ill-treatment, criminal conviction

358

559

281

369

135

117

45

47

25

19

23

29

34

26

35

37

41

53

72

56

52

56

Alkoholismus Alcoholism Nevěra Infidelity

Rozdíl povah, názorů a zájmů Different characters, views and interests

1 416

2 665

4 675

5 681

7 091

Zdravotní důvody Health reasons

273

454

369

494

368

8 471 12 978 15 550 14 573 14 964 15 757 16 502 16 856 15 802 16 578 20 074 21 742 20 129 21 844 20 796 19 504 20 973 376

403

165

81

72

66

54

69

65

62

53

46

61

42

42

27

38

Sexuální neshody Sexual discord

326

769

1 074

1 089

1 002

981

855

527

181

165

146

130

126

108

87

79

67

56

67

45

37

31

Ostatní příčiny Other causes

2 026

2 231

1 994

1 794

1 244

1 262

3 015

3 923

7 903

9 363

9 278

9 608

9 678

8 993

8 574

6 149

5 354

5 330

5 375

4 402

4 209

4 461

Soud nezjistil zavinění Cause not given

3 845

3 572

6 646

7 720

9 334 12 008

7 633

5 448

4 084

4 433

4 136

4 214

4 039

4 326

4 233

2 922

2 418

1 903

1 715

1 450

1 250

1 088

244Český statistický úřad [online]. 16. 2. 2015. Rozvody podle příčiny rozvratu manželství v letech 1960–2013. Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/t/9400413A94/$File/130055140507.pdf

80

Resumé Manželství je významný pravní institut, pojící se s vývojem křesťansko-židovské kultury, již od dob říše Římské a dotýka se, ať už zprostředkovaně či přímo, každého z nas. V tom je spatřovana i aktualnost zvoleného tématu, jež je navíc podtržena přijetím zak. č. 89/2012 Sb., občanského zakoníku, který sice pokračuje v kontinuitě předchazející pravní úpravy, nicméně přinaší i množství změn. Při psaní této prace bylo použito, ačkoli ne jistě vyčerpavající, tak přesto široké množství knižních publikací, komentařové literatury, odborných članků či pravnických učebnic. V neposlední řadě jsou teoretické zavěry a zakonna ustanovení doplňovany judikaturou vyšších soudů, ktera je, i přes změnu legislativy, stale aplikovatelna. Prace je členěna, z důvodu přehlednosti, do tří zakladních častí, jimž předchazí Úvod, a je zakončena Zavěrem. Čast první nesoucí nazev Manželství si klade za cíl čtenaři institut manželství přiblížit, poukazat na jeho interdisciplinarní charakter a tím i množství různých přístupů a pokusů k jeho definovaní. Pro komplexnější nahled na současnou problematiku vzniku a zaniku manželství přinaší také kratký historický exkurz pravní úpravy povalečného Československa až do současnosti. Vlastní meritum diplomové prace se nachazí ve druhé a nasledně třetí časti, nesoucí nazev Vznik manželství, resp. Zanik manželství. Čast druha Vznik manželství je rozdělena do 8 kapitol, které se zaměřují především na zasnoubení, předsňatečné řízení, formy sňatku i samotný sňatečný obřad a okamžik vzniku manželství–i ve zvlaštních situacích. Pozornost je věnovana také způsobilosti uzavření manželství a s ní souvisejících zakonných překažek. Zavěr druhé časti popisuje problematiku manželství zdanlivého a neplatnosti manželství. Třetí a zaroveň poslední čast diplomové prace je zaměřena na zanik manželství. Detailně popisuje způsoby zaniku manželství, ať už jde o smrt, prohlašení manžela za mrtvého či změnu pohlaví. Zvlaštní důraz byl kladen na kapitolu rozvodu jako nejčastější způsob zaniku

81

manželství, přičemž hned první podkapitola je nesena spíše v rovině obecných filozofických úvah i úvah de lege ferenda. I nadale bylo žadoucí odchýlit se od analýzy platné pravní úpravy ke stručnému popisu historického vývoje tohoto institutu na našem území. Poté jsem se zabýval druhy rozvodu, tvrdostní klauzulí i ochranou nezletilců při rozvodu manželství rodičů. Bez povšimnutí nezůstaly ani nasledky zaniku manželství, které poslední podkapitola nastiňuje. Dělí tyto dle logiky zakona na nasledky v rovině statusové, změny příjmení, nasledky v majetkových pravech a povinnostech až po problematiku výživného a bydlení po zaniku manželství. Zavěrem je nutno uvést, že téma této diplomové prace je zaměřeno na pravní aspekty vzniku a zaniku manželství v České republice. Úprava vzajemných prav a povinností mezi manžely a manželského prava majetkového leží již mimo zkoumanou oblast. Ze stejného důvodu a také důvodu dodržení daného rozsahu, si prace neklade ani za cíl analýzu souvisejícího procesního prava, nýbrž ustanovení prava hmotného. Je-li tak v ojedinělých případech procesní pravo v praci zmiňovano, tak pouze marginalně v ramci výkladu a úzké souvislosti s občanským pravem hmotným. Totéž platí i o historickém vývoji manželství, který je v praci zmíněn pouze okrajově, sloužící jako úvod k té či oné problematice manželského prava.

82

Abstract Marriage is an important legal institution, which is connected with the development of Christian-Jewish culture and concerns, whether directly or indirectly, every one of us. In this is seen topicality of chosen topic and this fact is underlined by the adopting of the Act. No. 89/2012 Coll, the Civil Code, which is progressing in the continuity of the previous legislation, but it also brings a number of changes. In this work was used a large number of books, commentary literature, technical articles or legal textbooks. Finally, there are theoretical conclusions and statutory provisions, supported by higher Courts jurisprudence, which is despite of the changing in legislation, still apply. The work is divided into three parts which are preceded by Introduction and terminated by Conclusion. Part One is named Marriage, aims to bring readers the institution of marriage and to point out interdisciplinary character and the number of different approaches and attempts to define it. Own merits of the thesis is in the second and then in the third part, bearing the name after the Marriage Formation, the Marriage Conclusion. Part Two is named the Marriage Formation is divided into 8 chapters which are focused mainly on the engagement, proceedings before marriage, forms of marriage, the ceremony of marriage and the moment of formation of marriage even in the special situations. Attention is also paid to the eligibility of marriage and related legal obstacles. The conclusion of the second part describes the issue of marriage and the apparent invalidity of marriage. The third and the last part of the thesis is focused on the termination of marriage. There are described in detail dissolution of marriage caused by the death or sex change. Special emphasis was given to the chapter Divorce, as the most common method of dissolution of the marriage and the first section is engaged in philosophical reflections and consideration de lege ferenda. I continued to deviate from current legislation analysis to real description of the historical development of this institution in our country. After that I was focused on types of divorce, a hard clause and the 83

protection of underage during their parent’s divorce. The last part of subchapter was focused on consequences dissolution of marriage. They are divided according to the logic of the law on the consequences in terms of status, change of surname, the consequences of property rights and obligations, to the problems of housing and alimony after the dissolution of marriage. Finally, it should be noted that the theme of this thesis is focused on the legal aspects of the formation and the termination of marriage in the Czech Republic. The adjustment of the mutual rights and obligations between spouses and law of property rights i s outside the surveyed area. From the same reason and from the reason of the range, the thesis is not focused on procedural law analysis but the provision of the substantive law. If there is mentioned the procedural law in this thesis, it is only in the interpretation and the close connection with the substantive civil law. The same situation is with the historical development of the marriage, which is mentioned in the thesis only partly, this is used as the introduction to issues of marital rights.

84

Název diplomové práce v anglickém jazyce Formation and termination of marriage

Klíčová slova manželství sňatek rozvod

Key words marriage wedding divorce

85