,
LIPA
Měsíčník Dorostu Cs. Cerveného kříže
LÍPA M.estCNtK DOROSTU CESKOSLOV. CERVENÉHO K1UZE, ROCNtK XI. -
vycHAzí KAZDÉHO I. V M.eSíCI KROM.e ČERVENCE A SRPNA S PŘíLOHOU "RADOST".VEDE A ZA REDAKCI ODPovíDÁ A, KOVÁŘíKOVÁ. - REDAKCE: PRAHA-VYŠEHRAD, NEKLANOVA 34. - pŘEDPLÁcí SE: NA "Lípu" Kč 15'- ROCN:~, Kč 7'50 POLOLE~, NA "RADOST" Kč 7'- ROCN~, Kč 3'50 POLOLE~. - MAJITEL A VYDAVATEL CESKOSLOVENSKÝ CERVENÝ KŘiZ, PRAHA VI. - TISKNE "LIDOVÁ KNIHTISKÁRNA" PRAHA II., HYBERNSKÁ ULICE čís. 7.
Dorostu Čs. Červeného kříže!
--
Ústředí DoroŠítrěeskoslovenského Červeného kříže chce vám umožniti ií etos řádnou péči o zuby i o těl" a pro-to~v-~am opatřilo za snížené ceny tyto obranné íprostředkyproti nemocem:
Kartáček
na zuby "Metropol" cena Kč 2'-zaI kus Zubní pasta" Thymolin" ".,,, " 2'80" I " (doporučená
Spolkem
čsl.
zubních
lékařů)
Mýdlo "Hellada" , .. . . . . " . . " Kartáček na ruce, , . . . -. . . ,. '. .',; '
Všechny tyto
prostředky
"
['-" I
"
"
2'- '" I
"
jsou nejlepší jakosti" .
.
Při
tom vám doporučujeme, abyste s~ objednali vždy větší množství, neboť na každých 10 kartáčků na zuby dostanete I zdarma, na každých 12 kusů zubních past dostanete.·l zdarma, na každých 10 kusů mýdel dostanete I zdarma, Čim více věcí objednáte, tím levnější budete míti dopravu zboží. Dopravní výlohy
vám musímé účtovati,
neboť nepočítáme
nic z~ obal.
'" Objednávky přijímá a vyřizuje
'
.Ústředí Dorostu Čs. Červeného kříže, Praha VI., Neklanova 34. Bližší podrobnosti o celé akci jsou uvedeny na zvláštním zeleném letáčku, který byl zaslán s říj novým číslem ,,,Lípy" a "Radosti" do každé školy. Pročtěte si jej pozorně I
Dary podzťmu.
Adolf Kašpar:
Sokratova odpověd: Když mudřec Sokrates dlel v cizích krajích, chtěje seznati, kterak lidé žijí a jaké mají obyčeje, pobyl kdysi u dvora kteréhosi krále. Sláva o jeho moudrosti pronikla daleko a mnozí přicházeli vzdáti mu svou úctu a prosit o radu. Přišla též dcera králova. Podívala se na Sokrata, spatřila jeho trudovatou, vrásčitou tvář s nehezkým nosem a ošklivými ústy, odvrátila se a řekla: "Pane! Tolik moudrosti a v takové nádobě!" Chtěla říci v "ošklivé nádobě", ale neřekla. Sokrates se toho dovtípil, ale nedal najevo, že se ho to dotklo. Dal se s ní do řeči o hospodářství a bohatství jejího otce. Mezi jiným tázal se jí: "Pověz mi, princezno, v čem chováte víno ve sklepě? V jakých nádobách ?" "V hliněných," odpověděla. "Jakže?" děsil se Sokrates. "V hliněných? Jako všichni obyčejní lidé? Cožpak král nemá dosti zlata a stříbra, že nemůže poříditi drahé nádoby pro víno?" Princezna považovala ta slova za opovážlivá. Byla uražena. "Nu počkej, ukáži ti, co zlata a stříbra máme u nás!" řekla. A nařídila mistrům, aby zhotovili zlaté a stříbrné nádoby, přelili do nich víno z hliněných nádob a hliněné nádoby aby rozbili. Sklepmistr však brzy ohlásil princezně, že víno je zkysané, zkažené. I šla princezna k Sokratovi: "Jakou jsi mi to dal radu?" ptala se. "Chtěl jsem ti toliko odpověděti na tvá slova o nádobě," řekl Sokrates. "Parna tuješ se, cos řekla o mně? Moudrost jako víno se chová v prostých nádobách." Princezna se zastyděla, ale namítla: "Někteří lidé jsou moudří a při tom hezcí!" "Ale ano," pravil Sokrates. "Byli by však ještě moudřejší~ kdyby byli méně hezcí, neboť z krásy se rodí marná hrdost, a hrdost je zkázou duše." L. N. Tolstoj.
17
Florence Nightingalová. (K IlO.
výročí jejích
narozenin a k 20.
výročí její
smrti.)
V Cervených křížích celého světa vyslovují se zvlášť uctivě dvě jména: jméno Henry Dunanta, který je znám jako zakladatel Cerveného kříže, a jméno Florence Nightingalové, která se proslavila velkou láskou k nemocným a raněným. Florence Nightingalová (čti Florenc Najtingélová) se narodila r. 1820 jako dcera šlechtické anglické rodiny. Již v útlém dětství toužila po tom, aby mohla někoho ošetřovati . Velmi ráda obvazovala při hře své nemocné panenky a jednou napravila doopravdy raněnou nohu ovčáckému psu. Když dorostla, byla velmi půvabná, roztomilá a duchaplná; mohla chodit do nejbohatší společnosti a prožívat své dni v zábavách a radovánkách. Ale takový život ji netěšil. Nejšťastnější byla, když mohla navštěvovati chudinu v jejích bytech a ošetřovati opuštěne nemocné. Rodiče bránili jejím zálibám, ale nepřemohli je. Konečně jí po dlouhých bojích dovolili, aby poslechla hlasu svého srdce a vycvičila se na ošetřovatelku nemocných. Brzy potom, r. I852,vypukla krymská válka, v níž stála Anglie, Francie, Turecko a Sardinie proti Rusku. Sotvaže vypukly boje, psaly noviny o tom, jak bídně je postaráno o anglické raněné vojíny. Florence Nightingalová nabídla ihned vojsku své služby a anglické ministerstvo války ji pověřilo tím, aby ještě s 38 jinými ošetřo vatelkami odjela na bojiště a postarala se tam o řádné ošetřování raněných vojínů. Když Florence Nightingalová přijela se svými pomocnicemi do Cařihradu, našla tam raněné Angličany v nepopsatelné špíně a nečistotě, trápené hmyzem a všeobecným nedostatkem. Srdce se jí pohnulo lítostí nad tou bídou, ale i její mozek pracoval a horečně přemýšlel, jak vše napraviti. Věděla, že nejdůležitější věcí u nemocných je čistota, a proto opatřila nejdříve pro nemocnici umyvadla, ručníky, mýdla, utěrky, košťata, prostěradla a řádnou prádelnu. Rovněž se postarala o potraviny a větší množství kuchyní. Se svými pomocnicemi ošetřovala přitom obětavě rány vojínů a zachraňovala svou bdělostí a péčí i ty vojíny, o kterých již lékaři pochybovali. Byla vojákům matkou, sestrou, vším. Psala za ně dopisy jejich rodinám, opatřovala jim knížky, zaostalé učila čísti a psáti a uzdravené odvracela od alkoholu. Ač byla slabá a křehkého zdraví, pracovala denně až 24 hodin. I v pozdních hodinách nočních ještě bděla. S noční lampičkou v ruce procházela tiše sály a vojáci, kteří nemohli spát, nadzdvihovali se na svých lůžkách a myslili, že bílý anděl milosrdenství a lásky prochází mezi nimi a přináší utišení jejich bolestem a ranám. Svou nadlidskou praCí zachránila Florence Nightingalová život tiSÍCům vojáků. Její návrat do Anglie mohl býti proto slavný a vítězný. Celá Anglie věděla o jejích skutcích a nadšeně ji čekala. Anglická vláda jí nabízela, že ji převeze do Anglie na válečné lodi, což bylo největší válečnou poctou, neprokázanou dosud žádné ženě. Ale Florence Nightingalová odmítla toto vyznamenání a vrátila se po válce tiše a skromně k svým rodičům. Nemoc a dvě léta vyčerpávající práce podryly její zdraví. Stonala dlouho a těžce, ale přece se uzdravila a pracovala dále na svém dI1e. Podařilo se jí zlepšiti zdravotní
18
M. Aleš:
Moloděc.
poměry v anglických kasárnách i nemocnicích a přiměti i občany k tomu, aby věno vali větší pozornost větrání i čistotě příbytků, šatstva a pod. Hlásala už tenkráte, že čistotou můžeme předcházeti nemocem a chrániti si před nimi zdraví. Anglie se jí odvděčila tím, že vypsala na její počest národní sbírky, které vynesly mnoho peněz. Florence Nightingalová jich užila k tomu, že při nemocnici sv. Tomáše v Londýně zařídila roku 1860 moderní ošetřovatelskou školu. Byl to první ústav, kde se obětavé ženy mohly dokonale připravit na krásnou, ale těžkou ošetřo vatelskou službu. Podle něho začaly se zakládat ošetřovatelské školy i v jiných
zemích. Mladé dívky, které do nich vstupují, touží po nejpokornějším a nejoběta vějším povolání na světě. Chtějí zapomenout na svůj vlastní život a najít své štěstí v ošetřování raněných a nemocných. Chtějí pomáhati lékařům za války i v míru a věnovat se trpícím tak oddaně a trpělivě, aby si od nich zasloužily krásného jména ),sestra". Chtějí ošetřovat jejich rány, těšit je v jejich bolesti a vracet jim víru vuzdravení. Příklad Florence Nightingalové svítí jim na cestu jako čistý a zářivý vzor. Florence Nightingalová zemřela v srpnu I9IO ve vysokém věku 90 let. Za své zásluhy a práci bývá zvána zakladatelkou moderního ošetřovatelství a pro svou velkou lásku k trpícím počítána je mezi významné ženy světových dějin. A. K.
Pásla husy pode dvorem. Lidová píseň. Pro solo a sbor upravil Miroslav Volně
Solo:
p
Krejčí.
pp
F~q ~--ci:-='-1-c~~I-L~~
l
Pásla hu-sy
F~,-l! i-==X-S--(2!.-
I Sbor:]1 Ir-
pode dvo - rem,
p l ~--
pode dvo - rem,
./1 '--
../
-1;:--1 ./~
pp
r
'--
~"rii-==:- p~~ ij;:=-~~: "
i'
I '--
g; ~ ~
t=f=-~F-FT'$=i.-=J=!::j - •. - 1- -' B' "333 -· -' --
=
Zavřenými ústy .
pás-la hu-sy
G
zesilovat
---I f
.
r- .
I...... '-",
./1
--
"9. -l:j ./~.
zdržovat §§~~~~;;
1&1,-1--1 ~~WE~~~-lb'-r:t-?'-~-== sama ,-
se-dě-la,
-
sama
. •• ~
---i
se-dě
-
- la
pod ja-vo-rem,
/'
-~
---
I
---t-='~_l.~~ I:-~~~--.J -_ - ..~ :. -===r.- ~.--.~... --
~'--~I·~~~ -~~~-~~~.........
pod ja-vo-rem.
./
-í~ -é-~~r'
Jeli tudy dva huláni: "Pojeďty,děvče,pojeďsnámi." "Já bych s vámi ráda jela, komu bych husy zanechala?CC "Husičky pusť po vodičce, ony poplavou, k tvé matičce! " Stará husa zakejhala, doma matička zaplakala. "Kejhej, huso, ještě více, kam se poděla pastevnice?" 20
JJ---== -== ----
Přes
hory a lesy.
Hra o 6 obrazech. Napsal František
Kovářík.
Osoby: Pan Pažitka, paní Pažitková, Jenda, jejich syn, Toník, jeho kamarád, pan hajný, vandrovní, babička Cervenková, ptáci v lese. J. OBRAZ. U Pažitků.
(Pan Pažitka, paní Pažitková, Jenda a batoh uprostřed ieviště. Papíry a balíčky na stole i na podlaze.) PAN PAZITKA: Vypadá to tady, jako kdybychom tě vypravovali na severní točnu. PANlpAZITKOVA (přichází a nese velký deštník) : Podívej, Jeníčku, tenhle deštník bude moc dobrý, když bude pršet i když bude svítit "luníčko. JENDA: Ale, maminko, to se nám budou lidé smát! Vždyť mám s sebou stan! PAN PA2ITKA: Maminko, já ti pořád říkám, že každý cestovatel musí při nejmenším zmoknout jednou skrz na skrz a aspoň jednou ho musí sežrat lev. PANl PAZITKOVA: Tatínku, když ty žertuješ, tak nevíš, kdy přestat. Chudák Jenda ani neví, kde mu hlava sedí. (Zachází a hned se vrací s bačkorami a šálou.) Koukej, Jeníčku, tyhle bačkory budou moc dobré, když bude ráno rosa. A tuhle šálu si také vezmi, ta bude nějak hřát! PAN PAZITKA: To je pravda! Což kdyby sněžilo a od jihu vál ostrý severák! JENDA: Já si to musím zkusit, jestli se v tom dá vůbec cestovat. (Obuje si bačkory, dá si šálu kolem krku, otevře si deštník a chodí po světnici.) Ten deštník tu nechám, ale ty bačkory a šMu si vezmu. Ale kde je Toník? TONIK (za scénou) : Haló, Jendo, já už jdu! JENDA (Sl~ zouvá bačkory, odkládá šálu i deštník a běží naproti Toníkovi). PANl PAZITKOVA: Což nemáš ani dost málo strachu o našeho Jendu? PAN PAZITKA: I to já jen tak dělám. To víš, že mi není jedno, kudy bude ten náš kluk chodit a kde bude spát. Ale když chce na vandr, tak ať něco zkusí. JENDA a TONIK (s batohem v ruce vstoupí): Už jsme tady oba. Sláva! PAN P AZITKA: Podívejte se, lidé, na ně. Vsadím se, že projdou za měsíc celý svět, takovou chuť mají do šlapání silnic. A teď do batohu. (Plní Jendův batoh.) JENDA (předstoupí, dá si ruku k ústům jako trubku a zatroubí) : Oznamujeme vám} že Toník a já zrovna teď odcestujeme. Zádné slzy, žádné nářky, neplačte! Za měsíc na shledanou ' Půjdeme, kam nás oči povedou. TONIK : Počkej, já jim také něco řeknu. Půjdeme, kam ná" oči povedou. JENDA: To právě jsem řekl já. Ale nemáme kdy, musíme jít. Na shledanou! PAN PAZITKA (pomáhá jim batohy na záda) : Hned bych šel, kluci, s várr.i. PANl PAZITKOVA (utírá si oči) : A buď JENDA: Já vím, co chceš říci: buďte opatrní a slušní lduci. r ( Ob~imťji i otce.) Tak buďte zdrávi! Toníku, pochodem pochod! (Odejdou. ) . PAN i PANl P A2ITKOV A (mávají z okna): Tak šťastnou cestu! (Opona padá.) 21
II. OBRAZ. K večeru na pasece. (Jenda leží na břiše, Toník vedle něho. Před nimi je rozložena mapa. )
JENDA: A vlastně už ani nevidíme. Už se trní. MY:Jlíš, že bude taková tma, jako u nás na dvorku? TONÍK: Hm! Asi ano! Ale bát se nebudeme, viď? JENDA: Mně alespoň tatínek říkával, že se mám bát jenom zlých lidí. TONÍK: Cikánů, viď? Co kdyby nás sebrali? JENDA: Tak by nás zase pustili. Myslíš, že nás budou živit, když kolikrát sami nemají co jíst? Postavíme si raději stan. Ale nemluv nahlas. TONÍK: Proč? JENDA: No proto! . JENDA, TONÍK (stavějí stan a ukazují sijako němí). TONÍK (šeptá) : Copak asi dělají u nás doma? JENDA: Hm, odestýlají si postele a budou na nich spát. TONÍK (vykřikne a uskočí). JENDA (se lekne a uteče sjeviště). JEND A (po chvíli) : Toníku! TONÍK: Jsi tu, Jendo? JEND A: Co se stalo? TONÍK: Něco tu šustlo. JEND A: A co šustlo? TONÍK: Já nevím! Já se tu bojím! JENDA: A já se nemám bát, viď? Polez ke mně po čtyřech jako Indiáni. JENDA, TONÍK (lezou k sobě po čtyřech). JENDA: Už to nešustí. To asi nic nebylo. (Uvazují stan.) To jsme strašpytlové. Vlastně ty, já ne. Já jsem se lekl až po tobě. TONÍK: Ostatní kluci říkají, jaké je to krásné spát venku v lese, ale já tu nic krásného nevidím. Já se tu bojím. Proč jsme radši nezůstali doma, viď? JENDA: Tak jdi spát, snad ten strach zaspíš. Já budu hlídat a chodit po lese. TONÍK: A proč? JENDA: Proč zálesáci hlídají? Aby tě nikdo neukradl. TONÍK: Já mám hlad! Ale budu jíst až zítra! Kdybych klapal zuby, tak by nás někdo mohl slyšet a přepadnout nás. Tak už jdu. (Po chvíli.) Jendo! JENDA: CO pořád chceš? TONIK: Copak asi dělají doma, viď? JENDA: Což já vím? TONÍK (vleze do stanu): Ty, povídej něco, já se bojím. JENDA: Víš co? Já si tedy lehnu k tobě. (Leze také do stanu.) TONÍK (začíná chrápat). JENDA (vystrčí hlavu a zase ji schová): Jen co usneme, pak už to bude dobré. (Začíná chrápat, až usne. Sýček volá kuit, kuit, kuit. Měsíc svítí. Opona padá.) 22
III. OBRAZ. Jitro na pasece. (Chlapci spí ve stanu. Ptáci zpívají.)
HAJNY (přichází, rozhlíží se a spatří stan. Jde opatrně ke stanu, podívá se dovnitř a přejde kupředu) : Jsou tam dva a spL To jsou tihle skauti čili skautové. S ně kterými je kříž! Já bych jim to přál, aby užili zdravého vzduchu, když je ho v městě tak málo, ale nevěřili byste, lidé zlatí, co se s nimi natrápím. Těch papírů po nich! Zvečera vyjde zvěř a leká se jich. Stačilo by vstrčit je někam pod kámen. A toho křiku! Nebo si dělají ohníček ne na kraji lesa, ale daleko uvnitř. A iá potom celý ulekaný utíkám k ohni a myslím, že hoří les. JEND A (ze spánku) : Maminko, maminko! HAJNY: Jen si volej! Kluci asi vstávají. Odplížím se tamhle za pařez. (Schová se.) TONÍK (vyjde se šálou kolem krku ze stanu): Kde to jsem? To je zima! Jeníku! JENDA (vyleze za ním v bačkorách) : Mně je také zima. Pojď, zacvičíme si. Potom si uděláme tamhle na kraji lesa malý ohníček a ohřejeme si mléko, které máme v lahvi. Tak pozor! Upažit, vzpažit, rozpažit, a teď hodně rychle za sebou! (Toník dělá všechno po něm.) A teď předklon! TONÍK:' Jé! Tady je brouk! Pojďse podívat! (Klekne a dívá se za lezoucím broukem.) JENDA (klekne vedle Toníka) : A kam asi leze? Možná, že to je maminka, která shání něco pro své děti. TONÍK: Lehneme si na břicho, to ho ještě lépe uvidíme. Sťastnou cestu! Neublížíme ti! JEND A (se směje). TONÍK: Cemu se směješ? JENDA: Možná, že to je zakletý brouk. Teď jsme ho pustili a až nám bude zle, možná, že se najednou ukáže, promění v nějakého hrdinu a zachrání nás. HAJNY (kýchne). HOSI (se leknou a lezou o překot do stanu) . HAJNY (vystoupí a směje se): Pojďte ven, já jsem ten brouk a ten rytíř. Trochu jsem se splet. Já jsem ten rytíř a ne ten brouk - a co to pořád melu, nejsem ani brouk ani rytíř, jsem hajný a vy dva skauti se mi líbíte. (Taháje za nohy ze stanu. ) A nikomu ani muk! Tuhle je! (Ukáže klíč.) A tamhle je rybník! Tam vás zavedu. TONÍK: Pane hajný, my jsme nic neudělali, pročpak nás chcete zavřít? HAJNY: Chci vás zavést do pěkné dřevěné boudy a nechat vás tam hospodařit. A neodmlouvat a poslouchat! Tady v lesích jsem pánem já! Já vás naučím! Haj dy! Stan sebrat! (Dívá se nahoru.) Bude hezký den a já mám moc pochůzek. JENDA: Já se vás, pane hajnýHAJNY: Ani slovo a dělat! Já vám pomohu! (Pomáhá jim skládat stan.) JENDA: Já se vás, pane hajný, nebojím. Vy jste docela hodný pan hainý. HAJNY: Nastupovat, pojedeme! JENDA: Tak kupředu k té zálesácké chatě. HAJNY: Vzhůru do Arizony u našeho rybníka! (Odcházejí. Opona padá. )
IV. OBRAZ. U lesní boudy. (Malá
dřevěná
bouda v lese. Ptáci zpívají.)
JENDA (uklízípředboudou): A jde nám to! Každý začátek je těžký. Ale musí to jít a ono to opravdu jde .. Teď se mi chce udělat z radosti kotrmelec. (Udělá jej.) A ještě jeden vám přidám, abyste neřekli. (Udělá druhý, pak přiloží ucho k zemi.) Zdá se, že můj bílý bratr Toník se vrací. Slyším dusot kopyt jeho koně. Už se sype! TONIK (s batohem, který hned sundá): Uf! Bratře zálesáku, hezky se to pronese. Tak tady je tvarohu fůra, máslíčka putna, vajíčka ještě teploučká a metrák bramborů. Panímáma Hoblíková tě pozdravuje a ptala se mně, jestli ti už narostly vousy až po kolena. (Oba se smějí.) HAJNY (za scénou zakašle a zahvízdá). JENDA: To bude on! Smějme se hodně nahlas. (Smějí se.) HAJNY (vystoupí) :Tojsem tomu dal! Já jsem myslil, že polezou strachy honem do boudy, a oni nic. To abych vás pasoval tadyhle holí na rytíře bez bázně a strachu! A, pánové mají nové zásoby, pánové budou strojit hostinu. To se pozvu! JENDA: Jak to máme, tak to dáme, na výdělek nekoukáme. Hned to bude. A sedněte si u nás, pane králi lesů, abyste nám neodnesl spaní. Je libo do křesla nebo na otoman? (Ukáže na zem.) HAJNY: Tak tedy do křesla! (Sedne si na zem.) TONIK (odnesl batoh do boudy a přináší krajíc s máslem a sůl) : Je libo posolit? HAJNY: Ano jo! To si mohu dovolit! JENDA: Tak dobré chutnání! TONIK (předstoupí před hajného) : Pane náčelníku, musím vám hlásit, co se nám včera stalo. Bratr zálesák a já jsme se včera vydali na hon na medvědy. Sedíme a čekáme, a on místo medvěda vyleze z brlohu lev, ale docela maličký. Zařve, a jak zařval, všechny stromy se zatřásly a my také. Přiložil jsem pušku k líci a vtom velikánská lvice srazila tlapou bratra Jendu k zemi. Vykřikl jsem: Nech všeho a polez na strom! Sám jsem vyskočil na strom a sehnul větev až k Jendovi. JENDA (ho odstrčí a vypravuje dále): No a já jsem se chytil nádherně větve a vyhoupl se k Toníkovi. Ale vtom přiběhla žirafa, mrkla na lvici a lvice to hned pochopila. Skočila žirafě na krk, ta natáhla krk až k nám a lvice skočila k nám na větev. Hrůza hrůzoucí! Chytil jsem bratra Toníka za nohu a už jsme se vezli po krku žirafy jako na klouzačce a už jsme seděli na jejím hřbetěTONIK: Počkej, teď zas já! Zirafa na nás mrkla a utíkala s námi k boudě. A zrovna před boudou zakopla a shodila nás zrovna na to místo, kde teď, pane náčelníku, sedíte. Lvice zůstala, to se rozumí, na větvičce. HAJNY: O jé! Až mi hrůzou vstávají všechny vlasy na hlavě! Včera se vám to stalo? Tak to bude ta lvice, co jsem předevčírem chytil a zavřel ke králíkům! (Všichni se smějí.) TONIK: Viďte, že si, pane hajný, myslíte, že jsme lháři? HAJNY: To ne, ale myslím si, že jste rádi na světě.
25
JENDA: To byla vlastně taková pohádka. Ale teď vám něco ukážeme doopravdy. (Odběhne a přinese papír.) Tady se podívejte! HAJNY (prohlíží si papír) : To je něj aká mazanice. Já se v tom nevyznám. Počkejme! (Namáhavě čte:) Tady spává ušák. Tady běhá veverka. Tuhle ji krmíme oříšky. Tady je ohromné mraveniště. Tady je veliká borovice. Tady je studánka. Odtud je vidět nejkrásněji měsíc v úplňku. Tady jsme našli krásného hříbka. Tady nejvíc voní modříny. Tady je naše zamilovaná pěšinka mladými smrčky do vesnice. Tady dýcháme hodně zhluboka. Tady jsme viděli srnku s malými (nemůže přečíst) srn, srn, aha, se srnčaty. (Podívá se tázavě na hochy.) JENDA: To je mapa. To je náš revír. My chodíme s Toníkem na lov bez pušky. My lovíme očima, nosem a ušima, viď, Toníku! TONIK: My jsme do toho celí diví! HAJNY: I podívejme se, pytláky! (Směje se.) Ale mám z vás radost. A víte, že si s vámi rád popovídám? (Dívá se na hodinky.) Huškradente! To jsem se zapovídal. (Vstává.) TONIK a JENDA: Pane králi lesů, na shledanou! HAJNY (se na ně dívá a směje se. Oba hoši se také smějí.). VSICHNI: A proč se vlastně smějeme? JENDA: Protože je v lese krásně! TONIK: Protože jsme rádi na světě! HAJNY: Protože jste praštěni lesem! Nazdar! HOSI: Na shledanou! (Opona padá.) V. OBRAZ. Jako předešle. (Dřevěná bouda
v lese. Ptáci zpívají.
Dveře
se otevrou a vystupuje vandrovní.)
VANDROVNI (zívá): Docela dobře jsem se po obědě vyspal. A kluci jsou pryč. Povídali mi předevčírem, když jsem šel kolem, že prý vědí, jaké mám zaměstnání: Ze prý chodím rád po světě, když svítí sluníčko. Ti kluci to uhádli. Teď si lehnu a počkám si na večeři. JENDA (za scénou): Tuhle bydlíme, babičko. Hned jsme u našeho paláce. BABICKA (s hůlčičkou vchází s Jendou, který nese babiččinu nůši s dřívím, a s Toníkem, který nese hrnec nebo džber s vodou): Podívejme se, pravda, to je ta hajnýho bouda. A vám, panáčkové z města, pěkně děkuji. TONIK: Raději, babičko, neděkujte. A to dříví vám odnesu až k vaší chalupě. BABICKA: A copak ty si o mně myslíš, že už jsem tak stará, že neunesu ani nůši dříví? (Spatří vandrovního.) I aby tě veverka ocasem přes nos šmejkla, to jsem se lekla. Tady, koukejte lidičky, leží mužský a nehýbá se. Ze on nedýchá ... ! JENIK: Babičko, to je náš strávník. Už je u nás dva dni a líbí se mu tady. VAND ROVNI : A platím jim padesát korun denně a jím koroptvičky a koupám se tamhle v tom moři. (Ukáže nohou.) TONIK: Pan vandrovní umí pěkně povídat o lese, babičko, a umí dělat píšťaly.
26
BABICKA: I aby tě veverka ocasem dvak,rát přes nos šmejkla, vždyť ono z něho ještě něco může být. Pojďse ukázat. Takového silného synka bych u nás potřebovala. VANDROVNI: Babičko, vždyť já zrovna hledám práci. Chcete to se mnou zkusit? BABICKA: Aby tě veverkaVANDROVNI: Třikrát přes nos šmejkla. Sest dní budu pracovat a sedmý den budu ležet v lese a poslouchat ptáky. Chcete si se mnou, babičko, plácnout? BABICKA: Aby tě veverka - Tak pojď hned se mnou. VANDROVNI (vzal na rameno dříví) : Babičko, jestli chcete, odnesu i vás. BABICKA: I aby tě! Jestli se umíš tak ohánět rukama jako jazykem, tak to bude dobré. (K Jendovi a Toníkovi:) A až se, rytíři, vrátíte domů, tak pozdravujte své mámy a táty od babky Cervinkovic. A řekněte jim, že už je mi pětasedmdesát pryč. VAND ROVNI: Babičko, jdeme, jdem, čeká nás práce. Avám, chlapci, pěkně děkuji. JENDA, TONIK: I rádo se stalo! Na shledanou, panevandrovní a babičko! VANDROVNI (zpívá): Když jsem vandroval, muzika hrála, moje znejmilejší, moje znejmilejší z okna koukala, z okna koukala. JENDA (rychle k Toníkovi): Víš co? Bačkory! TONIK: Sálu! Honem pro ni. (Vběhnou do chaloupky, přinášejí obojí a volají:) Babičko, něco jste tu u nás zapomněla. Počkejte! (Zaběhnou za scénu za babičkou.) PTACEK (za scénou) : Tohle že jsou kluci uličníci? To jsou správní, hodní kluci, kluci, kluci. JINý PTACEK (za scénou): Vidíte teta, vidíte teta, musíme už o nich mluvit líp, líp, líp, líp, líp. JENDA (s Toníkem se vracejí a smějí se): Ať se v nich ohřeje. TONIK: Až si je bude obouvat, vždycky si vzpomene na ty dva zálesáky v lese u rybníčku. My už jsme otužilí, my už bačkory a šálu nepotřebujeme, viď! JENDA (prohlíží svou peněženku): Podívej se! Prázdná! Zkrátka: musíme domů. TONIK: A nemohli bychom tu vůbec žít bez peněz a nechodit do školy? JENDA: Tak to zkus, ale já půjdu domů a do školy. Ale budu si střádat a za rok sem půjdu zas. Ale na měsíc už ne, na celé prázdniny. TONIK: Tak já to udělám taky tak. JENDA: Až sem zítra přijde pan hajný, už tu nebudeme. TONIK: Teď bychom měli skládat věci. JENDA: Ale nebudeme. Až ráno. Sedneme si a počkáme, až se setmí. (Sednou si před boudou. Pomalu se stmívá. Ptáci se ozývají před spánkem.) TONIK: Po těch zpěváčcích se nám bude v městě stýskat! JEND A: První noc bychom byli málem brečeli, že musíme spát v lese a dnes bychom málem brečeli, že už spíme v lese naposled, viď? TONIK: Už je skoro tma. Hleď, tamhle leze kamarád měsíček. (Ukáže do zákulisí.) JENDA: A ta srnka, jak k nám chodila, viď? A tamhle, otoč hlavu, jedna, druhá, deset, sto a kdoví kolik lucerniček na nebíčku. (Ukazuje na hvězdy. Záby kuň kají.) Ale teď už neřeknu ani slova. TONIK: Jak krásný je náš poslední večer v lese! (Zmlkne. tabák kuňká, opona padá.) .
27
VI. OBRAZ. U Pažitků. (Pan Pažitka a paní Pažitková sedí vpředu vedle sebe.)
PANÍ PAŽITKOVÁ: To je už věčnost, co ten Jenda je pryč. Kdyby alespoň psaL PAN PAŽITKA: Když nepíše, tak se mu jistě dobře vede. Jestlipak ho poznáme? A jestlipak nezapomněl, kde bydlíme? (Za této řeči se pomalu otvírají dveře, Jeník a Toník strčí hlavu do dveří a vsunou se pomalu do pokoje.) JENDA a TONÍK (vyskočí): Vzdejte se! PANÍ PAŽITKOVÁ: Lupiči! Pomoc! PAN PAŽITKA (vyskočí): Kluci se vrátili! (Popadne Toníka a objímá ho.) I ty můj kluku! (Podívá se na něj.) Ale vždyť je to Toník! (Chytne Jendu.) PANÍ PAŽITKOVÁ: Tak mi ho také trochu půjč. (Objímá .Jeníka.) A tuhle si sedněte a povídejte. (Posadí je doprostřed na židle. V tom Toník vyskočí a utíká). PAN PAŽITKA: Kampak, Toníku! To víš, mně neutečeš ! TONÍK: Vždyť já mám také rodiče. PAN PAŽITKA: Tak ho pusťme k nim. Dej mu, maminko, buchtu na cestu. PANÍ PAŽITKOVÁ (přináší talíř buchet): I jemináčku, tady jsou buchty. TO NÍK (si bere) : Děkuji pěkně. Už utíkám. Jenda vám to všechno poví. (Odběhne.) PANÍ PAŽITKOVÁ: Tak nám, Jeníčku, všecko pověz. (Sednou, Jeník uprostřed.) JENDA: To bude román na pokračování. První den, o jé! Ty by ses, tati, jistě také bál. Než jsme se rozkoukali, to trvalo také pár dní. PANÍ PAŽITKOVÁ (dává buchty Jeníkovi do rukou) : Můžeš povídat a při tom jíst. JENDA: No, a potom máš strach, že přijde nějaký zlý člověk: na tebe, a když pořád nejde, tak si myslíš, že žádní zlí lidé na světě nejsou. PANÍ PAŽITKOVÁ: Jen si nemysli! JENDA: Ale my jsme žádné zlé lidi nepotkali. Až vám budu povídat o panu hajném, o vandrovním, jak jsme s ním spali ... PANÍ PAŽITKOVÁ: I ty můj jemináčku, dítě! JENDA: A babička Cervinková vás pozdravuje, je jí už stosedmdesátpět let. PANI PAZITKOVÁ: Kolik? JEND A: Jenom sedmdesátpět. (Zívá.) Ale, ale - ' PAN PAŽITKA: Nic naplat, podívej se mu, maminko, na oči. Je ospalý jako kotě. Běž na kutě a zítra nám budeš celý den povídat o tom vašem měsíci v přírodě. JENDA (odchází s matkou): Dobrou noc, tatínku. PAN PAŽITKA (jde k Jendovu batohu a vyndává z něho různé věci. Prohlíží si loďku z kůry i píšt'alku, na kterou zapíská) . PANÍ PAŽITKOVÁ (se vrací) : Říkal, že asi v posteli neusne, že není na ni zvyklý. PAN PAZITKA: Vidíš, maminko, říkal jsem to a znovu říkám: když je člověk slušný, tak se ve světě neztratí. Každý mu rád poradí, každý mu rád pomůže. PANÍ PAŽITKOVÁ: No dobře, tatínku, ale nekřič moc, mohl bys ho vzbudit. PAN PAŽITKA (vesele): A příští prázdniny se odstěhujeme do lesa také my, maminko, a budeme si hrát na Indiány 1(Opona padá.)
28
M. Švabinský:
U klavíru.
Jak si upravín1e byt, abychom v něn1 žili zdravě. Největším naším nepřítelem je prach. V něm je plno zárodků chorob, které jsou škůdci našeho zdraví. Největší nebezpečí je v tom, že tyto zárodky nejsou našimi zjevnými nepřáteli. Teprve po mnoha dnech, několika nedělích, několika měsí cích, ba i po letech objeví se choroba, která byla způsobena zárodkem nemoci (bacilem), který se dostal do našeho těla s prachem. Chceme-li bydliti zdravě, musíme tedy především bojovati proti prachu. Proto si musíme zaříditi byt tak, aby se do něho prach nevnášel a v něm netvořil. Před každým prahem má ležeti pořádná rohožka s otvory v pletivu, kterými se prach propadá. Ať maminka nekupuje nikdy rohožky, ze které se prach při otírání obuvi vznáší vzhůru. Rohožka se má denně vyklepati, a to někde mimo chodbu a ne před okny, aby se prach nevnášel do bytu. Velmi důležité také je, abychom se doma přezouvali. Vy větší děti, můžete samy nebo za pomoci otce nebo staršího bratra zhotoviti malou poličku na boty, která má uvnitř železné tyčky nebo silné dráty, připevněné stejně vysoko a tak, aby bota ležela na nich na šikmo, podepřená o podpatek. Tato polička stojí v předsíni nebo v síni hned za dveřmi a jsou v ní uloženy domácí střevíce; přezujete se do nich, jakmile vkročíte do bytu, a postavíte místo nich botky, které v ní dobře odspodu větrají a prosychají. Utratíte někdy zbytečně peníze za mlsky, trháte mnohdy svévolně nebo z neopatrnosti šaty, ničíte své sešity. Kdybyste byly na vše pozorné, ušetřily byste tím rodičům mnoho peněz a první věc, kterou by maminka mohla koupiti, je linoleum. Je-li položeno na podlaze, snadno se podlaha otře a byt je pak stále čistý a prostý prachu a maminka má mnohem méně práce s úklidem. Kde už linoleum máte, šetřte ho. Netlucte na něm nic kladívkem a jinými kovovými věcmi, nechoďte po něm v okovaných podpatcích. V bytě se také nesmí prováděti žádná práce, při které by se tvořil prach. Zaprášené boty otíráme hadrem, který vyprášíme mimo byt; boty z bláta je rovněž lépe otříti vlhkým hadrem a ne je kartáčovati suché, aby se
prach rozvířil nebo abychom jej přímo vdechovali. Saty prášíme rovněž mimo byt. Popel polijeme před vybíráním studenou vodou z malého hrnečku. Přemýšlejte ještě samy, jak zabráníte prachu v bytě, I když všichni v rodině jsou velmi opatrní, aby se prach netvořil, vnese se do bytu mnoho prachu z ulice a ten se pak usazuje na všech předmětech a musí býti otírán. Cím více předmětů v bytě, čím ozdobnější nábytek, tím více ploch, na nichž se prach usazuje. Proto v bytě nemáme nádobí rozvěšeno po stěnách, ale uloženo v příbornících nebo v policích. Rovněž nemáme po pohovkách a stolečkách rozestaveno plno drobných ozdob, sošek, váziček, mušlí, panáčků a pod. Neotíráme-li je denně, jsou skladišti prachu, a musí-li se otírati, zabere to denně mamince mnoho času. Kdo si dnes zařizuje byt, kupuje si nábytek úplně hladký. Ale i starý nábytek s ozdobami se dá zjednodušit, když různé nástavce na skříních a jinde odstraníme. Nejvíce prachu se usazuje pod skříněmi a postelemi. I tam se musí denně vytírati. Proto nohy nábytku musí býti tak vysoké, aby se pod ně mohlo dobře se smetákem.
3°
I taková úprava se dá lehko provésti, neboť bratr, který je již v učení, nebo otec snadno nohy podloží a tak dostane nábytek do příslušné výšky nad podlahu. Prach vytíráme vždy vlhkým nebo naolejovaným smetákem nebo utěrkou. O tak zvaných olejovaných "mopech" jste již slyšely a v mnohých školách je již máte. Směs, do které se takový smeták nebo utěrka namáčí, zhotovíte si takto: Do ~ I horké vody se dá I polévková lžíce terpentýnu a 3 lžíce lněného oleje. Když se tato směs dobře promíchá, namočí se do ní utěrka, hodně pórovitá, a nechá se hodně nasáknout; pak se vyždímá a je připravena k utírání. Stejně nebezpečný jako prach je špatný vzduch. Představte si, že by vám někdo poručil, abyste si myli obličej ve vodě, ve které si jej předtím umylo již několik lidí. Jak je již ta voda špinavá! Kdybyste mohly viděti, co vše je ve vzduchu v uzavřené místnosti, ve které dýchá několik lidí, shledaly byste jej stejně špinavým jako vodu, v níž se již mylo několik lidí. K zdravému bydlení patřI tedy i čerstvý vzduch. Vím, že mnohý z vás žije v malém a snad i podzemním bytě; ale právě v těch musíme nejvíce větrat a hlavně také v noci. Kde není v okně ventilace nebo vyhlídky, pořídíte ji snadno z jedné okenní tabulky a pak dbejte, aby byla co možná stále otevřena. Chráníme-li se prachu, už tím udržujeme vzduch čistý. Větrání nám k tomu ieště pomáhá. Chráníme se také ještě výparů z prádla a jídla. Vím, že v mnohém bytě maminka musí i prát, a pak nám pomůže od par jen důkladné větrání. Snad by se dala někde zaříditi malá prádelna - hlavně na venkově - v nějaké kůlničce, neb upraviti v některém koutě na dvoře a podobně. Také vaření krmiva na venkově pro vepříky a pod. dalo by se zaříditi mimo kuchyň. Tím bychom kuchyň zbavili nejnezdravějších par. Třetí nezbytnou podmínkou zdravého bydlení je světlo. Máme-li byt tmavý., můžeme jej jen těžko upraviti, abychom měli dost světla. Nemůžeme-li okno probourati a zvětšiti, hledíme světla, které do bytu vchází, co nejlépe využíti. Máme-li špatně osvětlenou místnost, nedáváme na okna záclony a nestavíme na ně vysoké květiny, které by okno zastiňovaly. Stůl, na kterém pracuje matka, otec nebo vy, umisťujeme nejblíže k oknu a tak, aby světlo dopadalo přímo nebo s levé strany. Světlost místnosti můžeme také zvýšiti malbou. Každou místnost, která je obrácena k severu aneb špatně osvětlena denním světlem, malujeme barvou jasnou: bílou, světležlutou, světleoranžovou. Tím byt značně zjasníme. Kromě světla přírodního máme v bytě světlo umělé. Někde je to ještě petrolejová lampa, jinde plyn a v mnohých domácnostech světlo elektrické. I Všimněte si, zda je u vás v bytě umístěno tak, aby maminka dobře viděla, když vám připravuje oběd nebo večeři u kamen,když žehlí a zašívá,a zda vy samy dobře vidíte, když pracujete své úkoly. Namáháme-li si zrak při práci, kazíme si jej a trpíme bolením hlavy. Přemýšlejte, jak by se dalo světlo umístiti, abyste všichni dobře na svou práci viděli. K zachování zdraví je nezbytná čistota. Rekli jsme si již, jak chrániti byt před prachem a výpary. Ale byt se znečišťuje ještě odpadky a též jej znečišťují mouchy a jiný hmyz. Neházíme proto odpadky ani po zemi, ani do truhlíku u kamen, ale spalujeme je nebo odkládáme do nádob dobře přikrytých a denně je vynášíme, aby
JI
v bytě nezahnívaly. Nebude-li špinavých koutŮ, nebude-li nepřikrytých odpadků, nebude také tolik much, které jsou našimi nepřáteli nejen proto, že znečišťují byt a pokrmy, ale i proto, že přenášejí různé choroby. Pokrmy před nimi ukrýváme pod síťovými poklopy, a aby nám nevnikly do bytu, napínáme na okna organtýn, zejména u špíží. Teprve když máme postaráno o tyto nejzákladnější věci, můžeme se postarati i o jiná zařízení, která nám učiní bydlení ještě zdravější a příjemnější. O tom si pohovoříme zase jindy. Růžena Pelantová.
Dušičková
vzpomínka.
My, žačky, měly jsme loni smutný svátek Dušiček. Koupily jsme kytici a daly na hrob drahé spolužačky Boženky Ježkové. Ráda a často si na ni vzpomínám. Byla velmi veselá, její hlásek nepřestal zvoniti ve třídě. Nožky jako strunky neudělaly klidného kroku; stále jako když tancují. Vzpomínám na hodinu čtení, kdy nám přednášela "Svandu dudáka" a "Polednici." Vždy plna ohně a s citem říkala nám dlouhé básničky již v obecné škole. I při zpěvu ji postrádáme. Byla bezpečná v druhém hlase a v prvním vynikala nade všechny. Nosívala červené šaty sametové a červené střevíčky, které jí tak slušely. Milovala panenky. Měla jich mnoho a ráda je hezky strojila. Při posledních ručních pracích šila šatečky a prosila slečnu učitelku, abychom si všechny směly poslední hodinu ručních prací přinésti svoje panny a šíti na ně. Ale nedočkala se toho. Také milovala sport. Bruslila tak krásně, že se jí každý obdivoval. Chodila do Sokola, kde již v 13 letech byla dorostenkou. V pondělí 27. května šla se koupat se svou starší sestrou a utonula v 5 hodin odpoledne. Byla jsem touto zprávou zdrcena, zvláště když jsem si vzpomněla, že ještě před 2 hodinami byla veselá ve škole a dělala výkres, který měla tentokráte snad nejlepší ze třídy. V úterý jsme se šly na ni podívat. Zdálo se mi, že jenom spí, že by měla promluvit, zasmát se. Měla bílé šaty, krátké vlasy hladce učesány. Kolem ní rozmarýna, konvalinky a narcisy, které právě v ten čas byly v plném květu. "Ach, Boženko, ty květy bílé nech, pojď raděj k nám do školní lavice, té tvrdé, chudé, ale vlídnější, než nejdražší je rakev stříbrná, a potěš naše srdce zlekaná, by vrátily se šťastné doby zas, kdy mezi námi dlelas veselá ... "
Ve čtvrtek o Božím těle odpoledne měla pohřeb. Nad hrobem jsme jí zazpívaly pohřební píseň, říkala jsem loučení, zpěvácký sbor též zazpíval milované Božence a Sokolové se též zúčastnili . Po nezapomenutelné Božence nám nezůstalo nic, jenom na zdi v černém rámečku únirtní list a místo v lavici, které zůstalo pro vzpomínku až do konce roku prázdné. M. Baštová, žačka III. tř. m짝. šk . v Březnici.
32
Sbírejte
· kloboučky
tub ·zubní pasty THYMOLIN!
Jako letos tak i r. I931 vyšleme 20 dětí zdarma na 4 neděle do Grada k " Dítě může doprovázeti i dospělá osoba za výhodných podm{nek.
Do Grada pojede zo dětí, které zašlou nejvíce kloboučků nebo částek obalů, platných pro soutěž a vyhoví podmínkám soutěže. Pti stejném počtu kloboučků rozhodne lepší úloha.
K soutlži zašlete do JI. května 193 1 : Nejménl20 kloboučků označených č. 32. Místo klo- . boučků platí: pásek z tvrdé pasty (kostky) THYMOLlN, krabička od polotuhé pasty nebo zubního prášku THYMOLIN, nebo štftek z obalu ústní vody "THYMOLIN".
. 1.
" ".
2. Domácí úlohu: "Proč si zuby a proč mám rád
čistim
THYMOLlN".
moři.
Vitězi soutěže
Přihlášky posílejte hned, úlohy
z r. 1930 u
moře
v Gradu.
Všichni, kteři se v soutěži neumistí, dostanou pěkný dárek, jestliže se k účasti na soutěži korespondenčním Ustkem předem pň'hlásí a odvolají se na náš list.
a kloboučky až v květnu, abyste jich měli co nejvíce.
Vyproste sijeodpříbuzných a známých aziskejtejepropéči o chrup THYMOLINEM. Adresa pro přihlášky a zásilky: Továrna THYMOLIN, Praha 1.- 457, Malé nám.
MÝDLO
HEL LADA EXPORTNÍ Př/jemné mýdlo pro mytía koupání!
Dokonale myje, vv • osvezu}e a pleti prospívá!
v k zaslané naší redakci, honorujeme sazbou za y pp. autoru, tištěný řádek, za verše a písně je honorář dvojnásobný, Cenne' przspev Kč 1'-
o
V,
v
kříže
Knižní novinky Dorostu C. Především
vám nabtdlne
loňský )
X, ročník "Lip Y" v krásné modré vazbě sbílým zlaceným hřbetem. Je to krásná knížka o
160
str, s poutavým zábavným obsahem a s I
is
přílohou
50
obrázky,
vázaný výtisk
"Naše práce", která je
zvlášť
brožována do zelené obálky,
stojí jenom Kč 15'-. Objednávejte jej
hromadně,
pokud zásoba
V "Knihovničce Lípy" vyšly nyní v
říjnu
stačí,
tyto nové svazky:
PRO ZASMÁNí (sbírka dětských anekdot) , . , , . , , , ,Kč , 1 '50 L. N, Tolstoj: O LÁSCE K BLIŽNíMU (povídky) , " " 1'50 Woowotana: VIDoucí O~I (kniha o pozorov. přírody) " 2'Zároveň se připravuje SBORNfCEK 100 LIDOVÝCH PfSNf K POCHODU (s notami),
Z
dřívějších publikací Dorostu
C.
kříže
nabízíme vám za sníženou cenu:
LfPA, ročník VI. (vázaný od 3, čísla) , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , Kč 10'LíPA, ročník VII, (vázaný od z, čísla) """""" , . , , , , , , , , , Kč 10'LfPA, ročník VIII, (nevázaný) , , /, , , . , , .... , .. , .. , , , ...... , .. Kč 7'RADOST, ročník IV, (krásně vázaný) , , , , , , , , , , . , , , , , , . , , , , , ,Kč 7'-
Knihovnic"ka "Lípy" : D, M, Sibirjak: MALINOVÉ HORY , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,Kč
PR,ÁZDNINY ,."" " ,. , ."""""""",. Kč 1'Ferd, Krch: SBtRKA VESELýCH CVIKŮ A H1HCEK " .. . , ,Kč z'-:. "" ~IKADLA A pfSN~ S POHYBEM (s notami) , , . , • Kč z'Ch, Kingsley: BÁJE O PERSEOVI .......... .. ... , .. , ....... Kč 1 ' Jan Krahullk : BíLÁ NOC (dětské divadlo) .. , , , ' " , " ",',', ,Kč . 1 ' ""
\
1'-
"
Tyto snlžené ceny u "K1!ihovničky Lípy" platí toliko při celkové objedndvce nejméně za Kč 10'-, ",,'
.
Objednávky přijímajl a vyřizuji Divise Ceskoslove1}ské1žoterveného křlže.
Novin. zoátJlky pov, výn, led. pošt a tel. v Praze Č.177 · 18z!VI-z5, v Brně čís . 56'46I!VI.-z9'
•
