Linda a Richard Eyrovi Jak naučit děti hodnotám

Linda a Richard Eyrovi Jak naučit děti hodnotám ÚVOD Proč? Kdy? Kde? Kdo? Co? a Jak? Než začneme společně přemýšlet, jak učit děti hodnotám, věnujme se nejprve důvodům, které nás k tomu vedou. Odpovězme si na následující otázky. Proč vlastně chceme naše děti učit úctě k hodnotám? Odpověď se může na první pohled zdát samozřejmá - ale třeba také ne! Možná vám není jasné, kdy začít, kdo a kde by měl vaše děti hodnotám učit. Podrobně bychom se měli seznámit s tím, které hodnoty pokládáme za důležité a jakým způsobem je lze učit. PROČ? Proč učit děti uznávat základní morální hodnoty? Protože to tak dělali naši rodiče? Protože je to tradice? Protože jejich předávání přispívá k tomu, aby společnost byla bezpečná a dál se vyvíjela? Protože jim věříme? Protože jsou správné? Protože výzkumy ukazují, že chování založené na morálce pomáhá dětem rozvinout smysl pro samostatnost, nezávislost a sebedůvěru? Všechny odpovědi jsou svým způsobem správné. Ale podstatné je, že učit děti uznávat základní morální hodnoty je nejdůležitější a nejefektivnější způsob výchovy, jakým můžeme přispět k tomu, aby se v životě cítily šťastné. Moudrost ověřená věky i naší osobní zkušeností nás učí, že individuální i společenské štěstí se spojuje s chováním založeným na jistých morálních zásadách. Není náhodné, že se lidé v mnoha různých zemích i kulturách učí stejným základním hodnotám. Historická souvislost úpadku Říma s tehdy převládajícím amorálním chováním odpovídá zkušenostem, jež máme s chováním lidí, kteří ztratili základní morální hodnoty a principy i svůj duševní klid. Naše děti zjistí metodou pokusů a omylů, že mezi životem založeným na hodnotách a pocitem štěstí skutečně existuje vzájemná souvislost. Selhání a nepříjemné pocity ze špatného chování je mohou přivést k poznání základních hodnot a naučí je čestnému přístupu k životu - tato cesta je ovšem hodně tvrdá a bolestná. Lidský život je příliš krátký na to, aby každý člověk všechno "vynalézal od začátku". Proto je naší rodičovskou povinností naučit děti tomu, co jsme se sami naučili a ověřili si v průběhu života. Nejlépe to řekl Ralph Waldo Emerson: "Příčina a následek jsou dvě strany jedné mince. Každé tajemství je nakonec vyzrazeno, každý zločin potrestán, každá ctnost odměněna, každá chyba odčiněna příčina a následek spolu neodvolatelně souvisejí jako semeno a plody - tak jako ovoce existuje v semínku, následek vyrůstá z příčiny."

Jsme přesvědčeni, že spokojenost a štěstí pocházejí z jasných a silných morálních zásad. Proč tedy vštěpovat našim dětem základní morální hodnoty? Protože na tom závisí jejich štěstí! KDY? Uvolněná výchova, která se rozšířila v šedesátých letech, vychovala generaci, jež zlomila všechny rekordy v užívání drog, sebevražednosti, nestabilnosti rodin a také v osobní nespokojenosti, i když to nejde tak snadno změřit. Tak zvaná demokratická, liberální nebo osvobozující výchova, jak se tento přístup nazývá, odmítá učit děti morálním hodnotám, dokud nebudou dost staré, aby si vytvořily svůj vlastní hodnotový systém, což má katastrofické důsledky. Jako by někdo hodil křehkou, bezmocnou loďku bez vesel doprostřed bouřlivých vln s nadějí, že sama nějakým řízením osudu dopluje do bezpečného přístavu. I když se rodiče nesnaží předat svému dítěti žádné vlastní hodnoty, dítě je i přesto ještě v předškolním věku vědomě i nevědomě získá. Pochytí je od svých vrstevníků, z televize, ale nejvíce v rodině. Tyto hodnoty projdou určitou zkouškou a možná se změní při nástupu do školy. Dospívající pak začnou bojovat o samostatnost a utvoří si vlastní hodnotový systém, který je sice nezávislý na systému rodičů, ale obvykle se od něj příliš neliší. V této knize nabízíme rodičům pozitivní program výuky založený na základních hodnotách jedná se o proaktivní přístup, který je podle našeho názoru daleko vhodnější než přístup defenzivní, kdy na chování dětí rodiče pouze reagují. Vaše děti si uvědomí důležitost určitých základních hodnot, když se budete důsledně věnovat vždy jedné z nich po dobu jednoho měsíce. Ve dvanácti kapitolách vám předkládáme roční výchovný program. Na začátku každé kapitoly naleznete osobní příklad nebo příběh, který ilustruje náš vztah k této hodnotě. Následuje popis, jak učit předškoláky jednoduchými příběhy, básničkami, písničkami a hrami děti pochopí smysl této hodnoty a její užitečnost. Naleznete tu rovněž návody, jak děti chválit a podporovat. Další část kapitoly se věnuje školákům. Zdůrazňují se hlavně hry, soutěže a složitější příběhy, které odpovídají věku mezi šesti a dvanácti lety. Každou kapitolu zakončí část věnovaná dospívajícím dětem, mladším pubescentům. Zde se více soustředíme na vzájemné rozhovory, hraní rolí a sdílení společných zkušeností. Domníváme se, že v každém věku se děti mohou učit uznávat morální hodnoty. Takže naše odpověď na otázku kdy zní: TEĎ a VŽDY. KDE? Polemika, zda lze učit děti morálním hodnotám ve škole, nebo nikoli, která se čas od času objeví na stránkách novin, je sice zajímavá, ale domníváme se, že je svým způsobem zavádějící. To, co se děti naučí doma - ať pozitivního, nebo negativního, má na ně daleko hlubší vliv než cokoli, co se mohou naučit ve škole nebo v kterékoli jiné instituci. Jedním z důvodů je nejméně šestiletý náskok rodičů před školou. Podstatnější však je, že rodiče mají, nebo aspoň mohou mít prvních čtrnáct nebo patnáct let ke svému dítěti daleko bližší vztah, a tedy i silnější vliv na ně než jakákoli jiná osoba,

skupina nebo instituce. Rodina je pro dítě nejdůležitější skupinou a rodiče mají největší odpovědnost za jeho výchovu. Odměnou jim je, že naučili dítě správnému vztahu k základním morálním hodnotám. Tak tedy - kde? V rodině! Doma! KDO? Někteří rodiče, i když své děti opravdu milují, dělají v nejlepší víře jednu chybu. Mají k výchově přístup podobný chování "hlavního dodavatele", který organizuje výstavbu domu tím, že zadává zakázky jednotlivým stavebním firmám a řemeslníkům. Takový rodič pak hledá "subdodavatele", kteří mají zařídit vlastní výchovu - ať už se jedná o učitele, skautské vůdce, učitele hudby, nebo psychologické poradce. Tento přístup může docela dobře fungovat, když se má dítě naučit různým dovednostem, ale nemůžeme ho uplatňovat, když chceme dítě naučit základním morálním hodnotám! Učitelé a poradci mohou k výchově přispět, rozvinout ji a upevnit, ale základní odpovědnost leží na rodičích. Tak tedy - kdo? Rodiče! Vy! CO? Existují nějaké opravdu univerzální hodnoty? Nepodmíněné, neměnné, nezávislé na jednotlivých druzích náboženství? Lze najít univerzální pravidla chování, která jsou vždy správná a mohou být přijata jako dobrá - nebo přinejmenším "lepší" než jejich opak? Nepřemýšlíme o těchto otázkách jako profesionální filozofové, kteří chtějí vytvořit obecný hodnotový systém, ale jako rodiče, kteří chtějí vědět, jaké hodnoty by měli předat svým dětem. Pokusili jsme se sestavit seznam hodnot, s nimiž bude většina rodičů souhlasit a uzná je. Rozhodně to nebylo jednoduché. Snažili jsme se přijít na nejlepší definici toho, co je pro nás vlastně důležitou hodnotou, a stanovili jsme kritéria, podle kterých ji budeme vybírat. Konečně jsme museli najít dvanáct hodnot, jež skutečně považujeme za nejdůležitější. Náš seznam patrně nebude každému vyhovovat. Výběr vašich hodnot musí být nutně individuální. Přemýšlejte o tom, jaké hodnoty považujete za správné, o kterých si myslíte, že mohou vašim dětem pomoct a posílit jejich radost ze života. Mohou to být hodnoty, podle kterých se sami nedokážete řídit, ale doufáte, že by mohly vaše děti učinit šťastnějšími. To není přetvářka - my všichni se snažíme naučit děti různé věci lépe, než je umíme sami. Chceme, aby měly lepší výchozí podmínky, než jsme měli my. Přejeme si, aby se poučily z naší zkušenosti ať už z toho, co jsme udělali opravdu dobře, nebo z toho, co by mohly udělat lépe než my. SSS Když jsme začali psát tuto knihu, ukázala jsem první verzi své přítelkyni, která má za sebou hodně složité dětství. Pochází z rodiny, která se rozpadla, vyzkoušela v životě opravdu leccos a teprve nedávno se usadila a založila si vlastní rodinu. Přečetla si naši definici a seznam hodnot, pak rukopis zavřela a řekla:

"Dobře, souhlasím s tím, co píšete. Budu své děti učit vašim hodnotám, ale budu si přitom připadat jako pokrytec!" Trochu udiveně jsem na ni pohlédla a ona pokračovala: "Těžko od nich můžu očekávat, že budou dělat něco, co jsem já sama nikdy nedělala, nebo že se stanou takovými, jaká jsem já nikdy nebyla, ne?" Stále jsem neodpovídala a přemýšlela o tom, co mi řekla. Ona se nad tím také zamyslela a zjistila, že to vlastně moc nedává smysl, a pokusila se ospravedlnit svůj přístup. "Těžko jim přece můžu říct - udělejte to, jak vám to říkám, a ne jak jsem to udělala já." Viděla jsem, že pořád ještě přemýšlí, a tak jsem čekala. Náhle se zasmála. "To je ale přece pěkná hloupost! Pokud věřím, že je něco správné nebo dobré, nebo aspoň lepší, měla bych se to snažit děti naučit! Přece nemusejí opakovat moje chyby!" Linda SSS Nejprve definice: Respektovaná a univerzálně "přijatelná" hodnota prospívá jak člověku, který ji uznává, tak lidem, s nimiž v duchu této hodnoty jedná. Každá z dvanácti hodnot, které budou popsány dále, vyhovuje tomuto základnímu pravidlu. Podívejme se nyní, jaká kritéria při výběru používáme: Abychom odlišili základní hodnoty od dalších vlastností, dovedností a návyků, které také mohou být prospěšné, používáme ještě další upřesnění. Za hodnotu považujeme takovou vlastnost, která a) se násobí a prohlubuje (dokonce i když se na ni vědomě nesoustředíme); b) se vyznačuje tím, že čím více ji projevujeme (ať ve vztahu k sobě, nebo k druhým), tím více jí dostáváme (od sebe nebo od druhých). Uveďme si konkrétní příklad: Poctivost můžeme pokládat za hodnotu, protože splňuje naši definici - má z ní užitek jak poctivý člověk, tak lidé v jeho okolí. To samé platí pro lásku, laskavost, spravedlivost atd. Všechny tyto hodnoty současně splňují naše kritéria, protože čím více je rozdáváme, tím hlouběji je dokážeme prožívat, lépe vyjadřovat a současně je tím více získáváme i od druhých. Pro naše účely tedy necháme stranou takové vlastnosti jako ctižádost, matematické vlohy, fyzickou krásu, bohatství. Ačkoli se může jednat o velmi cenné vlastnosti a dovednosti, vlohy nebo šťastné okolnosti, nejde o univerzální hodnoty. Ctižádost slouží většinou jen jedinci - lidé v jeho okolí z ní nemusejí mít vždy prospěch (někdy platí dokonce opak). Krása nebo matematický talent jsou vlastnosti, které mohou příznivě ovlivňovat okolí, ale i když je rozdáváme, nevracejí se nám zpět. Materiální bohatství se nezvětšuje tím, že z něj rozdáváme. Pro hodnoty a další prospěšné vlastnosti platí, že je získáváme tím, že je rozdáváme. Nyní se podívejme na náš seznam: V následující tabulce najdete dvanáct námi vybraných hodnot. Zamyslete se, nakolik odpovídají uvedené definici a kritériím. A podívejte se, jestli odpovídají

vaší představě, tomu, co je pro vás důležité a co chcete naučit své děti. V dnešním světě se dává přednost vlastnění a získávání. Hodnoty, které uvádíme, naopak souvisejí s bytím a s dáváním. Jak jsme spokojeni se sebou, záleží víc na tom, kdo skutečně jsme a co dáváme druhým, než na tom, co vlastníme. Naše děti ve chvíli, kdy si stanoví své vlastní hodnoty, daleko více ovlivní, kým jsme a co dáváme, než jiné okolnosti. Graf zobrazuje dva hlavní způsoby, jak se hodnoty učit - buď se snažíme stát se nositeli určité hodnoty, nebo ji projevujeme ve vztahu k druhým. Námi vybrané hodnoty: Ještě slovo na závěr k otázce co učit? Mnoho z vás pohlédne na seznam uvedených dvanácti hodnot s pochybností: "A kde je moudrost? Kde je humor? Víra? Opatrnost? Hospodárnost?" Cokoli se vám vybaví, najdete na jednom ze dvou následujících míst: a) V seznamu námi uvedených hodnot. Až budete číst dále, poznáte, že o hodnotách mluvíme v širším významu a uvažujeme i o dalších, které jsou s nimi spřízněné. b) Ve vlastních myšlenkách. Pokud vás napadne hodnota, kterou chcete svým dětem předat, a nenajdete ji na našem seznamu - udělejte to! Způsoby a nápady, které v této knize objevíte, vám při tom pomohou. Rádi bychom vás upozornili, že se nemusíte příliš zabývat tím, jak jsme hodnoty v této knize seřadili. Každá z nich je nezávislá na ostatních a může přijít na řadu jako první, poslední nebo prostřední. Důležité je, abyste jednu z nich vybrali a měsíc se na ni soustředili. Vyberte si na počátku tu hodnotu, která vám právě připadá nejvhodnější a potřebná; určující je konkrétní situace, v níž se právě se svými dětmi nacházíte. Takže odpověď na otázku co zní: Dvanáct univerzálních hodnot podle seznamu, který převezmete od nás, nebo si ho upravíte podle vlastních potřeb a nadějí, jež vkládáte do svých dětí. JAK? Jak jsme už uvedli, nejlepším učitelem je vlastní příklad - váš postoj. To, co děláme, vždy zastíní to, co pouze říkáme. SSS Kamarádka mi vyprávěla, že jednou přistihla své dvě holčičky, jak se perou o panenku. Naštvala se a vyhodila ji z okna. Pak jim udělala důkladné kázání o tom, že se spolu nemají prát a mají se o všechno dělit. Když skončila, byla přesvědčená, že se jí podařilo něco děti naučit. A měla pravdu! Odpoledne uviděla své andílky, jak házejí oknem ven krajíce chleba, které jim připravila k svačině. Děti se vždycky učí spíš tím, co u nás vidí, než z toho, co jim říkáme! Linda SSS Vedle vlastního příkladu, který je nejdůležitější, má významnou roli také vyprávění, hry, fantazie a hraní rolí. Tato kniha obsahuje řadu nápadů, které můžete použít, protože je někdy těžké vymýšlet vlastní hry a příběhy, aby co nejlépe odpovídaly uvedeným hodnotám. Všichni dokážeme lépe

přemýšlet, soustředíme-li se na určitou věc, proto vám navrhujeme, abyste koncentrovali pozornost na jednu hodnotu po dobu jednoho měsíce. Když skončíte celou sérii, můžete začít znovu - vaše děti budou o rok starší a důležitým hodnotám se mohou učit na jiné úrovni. Pokud se rozhodnete použít náš způsob a využijete přitom postup, který vám nabízíme, jsme připraveni vám odpovědět na otázku jak? Chceme vás upozornit, že existují některé vyzkoušené metody, které jsou obzvlášť vhodné při učení morálním hodnotám. Podívejme se na ně v krátkosti - jejich konkrétní použití je podrobně popsáno v následujících kapitolách. ? Hraní rolí a různé druhy slovních her vám pomohou tím, že se při nich děti vžijí do příslušných situací a představí si důsledky svého chování. ? Dospělé diskuze, při kterých s dětmi můžete mluvit o morálce, důležitosti konkrétních hodnot. Psychologické studie prokázaly, že existuje významná souvislost mezi odpovědným chováním dětí a množstvím času, které strávily rozhovory se svými rodiči. Při takových rozhovorech na dítě postupně působí hodnoty, které sami sdělujeme a zastáváme. ? Chvála a povzbuzování mají velkou sílu, když se snažíme, aby se děti naučily soustavně chovat podle určité hodnoty. Když se vévody z Wellingtonu na sklonku jeho života ptali, co by změnil, kdyby mohl žít znovu, odpověděl: "Více bych chválil." Poukazování na chyby ještě neznamená jejich nápravu - častěji vede k pocitům viny a k opakování nevhodného chování. Opravdové změně nejlépe pomůžeme tím, že "přistihneme" své děti, když dělají něco dobře, a pochválíme je za to. SSS Jednou v neděli jsem si četl noviny a všiml jsem si nešťastného výrazu na tváři svého šestiletého syna. "Co se stalo?" zeptal jsem se. "Nic." "Jsi si tím jistý?" "Jo." Vrátil jsem se k novinám, ale nedokázal jsem se soustředit na čtení. Přemýšlel jsem o včerejším odpoledni, kdy jsem viděl Jonáše hrát s ostatními dětmi fotbal a kdy mu jeden nevychovaný spratek ze sousedství ošklivě nadával. Odložil jsem noviny a vzal jsem si Jonáše na klín. "Víš co, napadlo mě před chvílí, že vím o spoustě věcí, ve kterých jsi opravdu dobrý." "Já?" "Ano, ty. Líbí se mi třeba, jak se dovedeš k ostatním dětem hezky a přátelsky chovat." A pokračoval jsem dalšími věcmi, které na něm oceňuji. Řekl jsem mu, že umí rozesmát naše miminko, naučil se krásně čistě vyslovovat r a sám si každý večer a ráno čistí zuby. Viděl jsem, jak se jeho výraz před mýma očima mění. Narovnal se, jeho oči se rozzářily a tvář se mu rozjasnila. Nesměle mě poprosil: "Tati, napiš mi to!" "Co?" "Napiš všechno, co dělám dobře!" "Kam?" zeptal jsem se a ohlížel se po kusu papíru. "Tady," ukázal. "Napiš mi to, prosím tě, na ruku." A tak jsem to udělal. Jonáš si ruku neumyl, dokud mu ji neumyla máma. Richard

SSS ? Svou roli při posilování dobrého chování hrají také různé odměny a ocenění. Děti mají rády viditelné odměny svého snažení - může se jednat o různé medaile nebo diplomy, na nichž je oceněno jejich mimořádné úsilí v uplynulém týdnu. Předání takového diplomu může být dobrým vyvrcholením a uzavřením diskuze o hodnotách. ? Druhá šance. Když dáte svému dítěti poté co selhalo, možnost začít znovu, umožníte mu napravit jeho chování a zachovat se správně bez zbytečného vyčítání a kritizování. ? Učení krátkých, výstižných citátů, které jasně ukazují význam dané hodnoty. Je to způsob, kterým pomůžete svým dětem i při vytváření správného hodnotového systému. ? Hodnota a její opak: Co pomáhá, co zraňuje? Děti můžete také vést k tomu, aby dokázaly pro vybrané hodnoty najít protiklady a přemýšlely, zda takové jednání lidem pomáhá, nebo je zraňuje a škodí jim. ? Oceňujte pozitivní chování a nevěnujte pozornost negativnímu. Děti se dožadují naší pozornosti - problém je v tom, že se rodiče příliš často věnují špatnému chování svých potomků a nevšímají si dobrého. Považují dobré chování za samozřejmé. Je třeba tento přístup změnit a zaměřit se na to, abychom děti "přistihli, když dělají věci správně", a náležitě je za to ocenili. SSS Když jsem byl v Japonsku, zažil jsem nádherný příklad toho, jak bychom se jako rodiče měli chovat. Zastavil jsem se u známých, abych si vypůjčil nějakou knihu. Paní domu mě pozvala dovnitř a zatímco jsme spolu hovořili, její chlapeček začal být netrpělivý. Tahal mámu za sukni a začal plakat. Ale maminka si ho vůbec nevšímala a klidně se dál se mnou bavila. Když to chlapeček viděl, začal se dožadovat její pozornosti ještě neodbytněji, ale maminka ho pouze popadla, otevřela nejbližší dveře - náhodou to byly dveře na záchod - strčila ho do nich a zavřela je za ním. Přitom pořád pokračovala v hovoru se mnou. Za okamžik chlapeček vyšel ven a zdvořile maminku o něco poprosil. Tentokrát mu okamžitě odpověděla. Když jsme šli potom nahoru vyhledat knihu, kvůli níž jsem přišel, viděli jsme její další dvě děti, jak tam sedí a hezky si spolu hrají. A jejich maminka opět přerušila náš rozhovor a pochválila je. Tak jsem na vlastní oči viděl téměř dokonalou ukázku schopnosti všimnout si u dětí pozitivního jednání, věnovat mu pozornost, ocenit ho a současně ignorovat jejich negativní chování. Richard SSS V knize najdete pro každý měsíc řadu různých nápadů, jak rozvíjet zvolenou hodnotu u předškoláků, školáků a dospívajících. Vy si pochopitelně vyberete to, co nejlépe odpovídá věku vašeho dítěte (nebo vašich dětí). S předškoláky se nejsnáze používají jednoduché hry, vyprávějte jim příběhy a hodně je chvalte a oceňujte. U školáků více hrajte různé slovní hry a hry zaměřené na rozpoznání následků určitého typu chování; učte děti různá přísloví a citáty, které se vztahují

k příslušné hodnotě. Vaše dospívající asi nejvíce zaujmou "dospělé diskuze", rozhovory o tom, co prospívá a co zraňuje, o konkrétních situacích ze života, které sami zažili nebo se týkají jejich vrstevníků. SSS Když jsme se rozhodli, že vyzkoušíme na vlastních dětech postup, který vám v této knize navrhujeme, začali jsme tím, že jsme svolali "rodinnou poradu" a na té jsme se snažili dětem vysvětlit, co je chceme naučit a proč. Jako mnoho rodinných setkání začalo i tohle připomínkami typu "kdy to proboha bude za námi?" a "právě teď musím jít zavolat své kamarádce". Ale díky zkušenostem, které jsme při výchově svých dětí získali, jsme nepodlehli panice a seznámili je s naším záměrem. Vysvětlili jsme jim význam hodnot v našem životě a ukázali náš seznam. Snažili jsme se jim co nejotevřeněji a nejpřesvědčivěji říct, že přijetí základních hodnot a chování podle nich vede k pocitu štěstí a spokojenosti. Také jsme je seznámili se slovy morálka a morální jako s označením pro dělání věcí správně, v souladu s našimi hodnotami. Dokonce jsme jim citovali Ernesta Hemingwaye, který řekl: "Vaše chování je morální, když se po něm cítíte dobře. Když se cítíte špatně, chovali jste se nemorálně." Linda SSS Takže jak? Se znalostí postupů, které naleznete v této knížce. A s vlastními zkušenostmi a nápady, které vaše děti přesvědčí, že je chcete naučit něčemu dobrému. (Poznámka: V každé kapitole najdete také způsob, jak můžete své děti odměnit, když se chovají podle "hodnoty měsíce".)

Hodnoty bytí PRVNÍ MĚSÍC Poctivost Poctivost k druhým, k institucím, ke společnosti a k sobě. Vnitřní síla a důvěra, kterou může dát výchova založená na pravdomluvnosti, spolehlivosti a osobní integritě. SSS Když jsem zajel autem k domu, všiml jsem si na chodníku rozbité láhve od mléka. Zeptal jsem se devítiletého Jonáše a jeho kamaráda Honzy, jestli nevědí, co se stalo. Honza rychle vyhrkl: "Ne." Jonáš na něho pohlédl, trochu zaváhal a pak mu položil ruku na rameno. Řekl mu: "Jemu můžeme říct pravdu," otočil se ke mně a vysvětlil, co se stalo: "Rozbili jsme ji, když jsme hráli basketbal. Chtěli jsme ji uklidit, ale zapomněli jsme. Promiň, tati. Hned skočím pro lopatku na smetí." Poslouchal jsem je pak oknem, když zametali střepy. "Došlo mi," poučoval vážně Jonáš o půl roku mladšího Honzíka, "že když rovnou řekneš pravdu, máš pak míň nepříjemností." Richard

SSS Naučit děti poctivosti je opravdu náročná výzva nepoctivosti, se kterou se každý den potkávají. Děti silně ovlivní váš osobní příklad a stálý komentář jejich chování. Přišli jsme ještě na další způsoby, které fungují. Popíšeme vám je (tak jako v každé kapitole) ve čtyřech krátkých částech. Nejprve uvedeme pravidla, která platí obecně pro všechny děti, potom metody zaměřené na předškoláky, školáky a dospívající. OBECNÉ ZÁSADY Buďte ke svým dětem naprosto poctiví. Ukážete jim, že je možné se tak opravdu chovat, a jakou důležitost tomu přikládáte. Odpovídejte jim pravdivě a upřímně, pokud jejich otázky nepřekračují určité hranice. A i potom jim řekněte, proč nechcete odpovědět. Nedopusťte, aby vás slyšely říkat do telefonu konvenční lži, a nikdy po nich nechtějte, aby samy lhaly. ("Maminka není doma.") Nepřehánějte. Nevyhrožujte tím, že uděláte něco, co opravdu nechcete udělat. Chvalte je a dejte jim šanci "začít znovu". Tím získají ještě jednu příležitost říct pravdu. Nesnažte se úzkostlivě přistihnout dítě při lži. Naopak ho "přistihněte", když mluví pravdu, a pochvalte ho za to. Když začnou děti tvrdit něco, o čem si myslíte, že není pravda, přerušte je a řekněte jim, aby si to rozmyslely a vzpomněly si, jak je důležité mluvit pravdu. A pak je nechte znovu začít. Upozorněte je na důsledky. Ukažte svým dětem, jaké následky může mít poctivost a nepoctivost. Všímejte si případů nečestného jednání (v reálném životě, v televizi apod.) a vysvětlete jim důsledky, jaké takové chování má pro obě strany jak pro podvádějícího, tak pro podvedené (ať už jde o jedince, nebo instituci). Také si všímejte případů čestného jednání a ukažte jeho pozitivní důsledky - zejména vnitřní klid, důvěru a sebedůvěru, které získá poctivý člověk. Metody pro předškoláky Co je lež? Tato hra malým dětem objasní význam pojmů pravda, nepravda a lež a ukáže jim, jaký k nim máte přístup. Zeptejte se: "Víš, jaký je rozdíl mezi pravdou a nepravdou? Pojďme to vyzkoušet. Já něco řeknu, a ty zkusíš uhádnout, jestli to je, nebo není pravda." Začněte jednoduchými fakty a pak se postupně zaměřte na události, které se vztahují k chování. Například: ? Obloha je zelená. (Dítě řekne: "To není pravda.") ? (Ukažte na nohu.) To je moje noha. (Dítě řekne: "To je pravda.") ? Mravenci jsou větší než sloni. ? Díváme se očima. ? Posloucháme nosem. ? Mléko máme od kuřat. ? Vezměte sušenku a snězte ji. Pak oznamte, že jste žádnou sušenku nesnědli. ? Položte hračku na pohovku a řekněte: "Nechal jsem svou hračku na pohovce." "Teď vidíš, jaký je rozdíl mezi tím, když mluvíme a nemluvíme pravdu. Víš, jak se říká tomu, když někdo nemluví pravdu? Říká se, že lže. Teď budeme pokračovat, já něco řeknu a ty mi

odpovíš - to je pravda, když to bude pravda, a to je lež, když to nebude pravda." ? Upusťte na zem korunu a zavolejte: "Našel jsem korunu." ? Dejte někomu kus své sušenky a řekněte: "Nesnědl jsem celou sušenku, dal jsem kus Janě. (Používejte příklady, které jsou vhodné pro vaše dítě.) Pak se zeptejte: "Proč je lepší mluvit pravdu než lhát?" (Nabízejí se podobné odpovědi: "Každý ví, co se opravdu stalo." "Nebude potrestán někdo nevinný." "Můžeme se to naučit lépe.") Chvalte důrazně a detailně Předškoláci obvykle opakují chování, při kterém jim věnujete pozornost. Když vám malé dítě lže, věnujte mu co nejméně pozornosti (nebo mu dejte potichu znát, že víte, že neříká pravdu). Když mluví pravdu, důrazně ho pochvalte. A když se přizná k něčemu špatnému ("Kdo počmáral tu zeď?"), vyzdvihněte víc pochvalu než potrestání. Předškoláci už umějí rozlišit mezi vaší nespokojeností nad tím, co provedli, a vaší radostí z jejich pravdomluvnosti. SSS Zajímavá změna v přístupu k poctivosti se v naší rodině objevila, když se naše dvacetiměsíční dcera Jana naučila dvě nová slovíčka. Jana už znala jména nebo přezdívky svých sourozenců a naučila se říkat: "to byl". Protože byla nesmírně dobrou pozorovatelkou všeho, co se kolem ní dělo, dokázala s radostí odpovídat, kdykoli jsme se zeptali: "Kdo tady udělal ten nepořádek?" nebo "Kdo zapomněl zašroubovat zubní pastu?" Ostatní děti se pak začaly chovat mnohem poctivěji - nebo se alespoň rychleji přiznávaly, když něco provedly. Richard SSS Odhalování pocitů Děti si uvědomí, jaké pocity mohou mít při různých událostech - a také pochopí, že je normální je mít a mluvit o nich. Prohlížejte si s nimi časopis, kde je hodně fotografií a obrázků, a ptejte se jich: "Co si myslíš, že ten člověk cítí?" "Proč myslíš, že se tak cítí?" "Je to v pořádku, když se tak cítí?" Objevte dětem pocity a jejich pravděpodobné příčiny a naučte je, že soucítit a mluvit s druhými o svých pocitech je v pořádku. Metody pro školáky Hra na následky Hra pomůže dětem pochopit, že dlouhodobé následky, které přináší poctivost, jsou vždy lepší než dlouhodobé následky nepoctivosti. Připravte si dvojice očíslovaných kartiček nebo listů papíru. Na první kartičce popište čestné jednání v určité situaci a krátkodobé následky, jaké toto chování má, na druhé nečestné jednání v téže situaci a jeho krátkodobé následky. Pak na rub obou kartiček napište, jaké jsou dlouhodobé následky obojího chování. Přední strana kartiček: Rub kartiček: Přední strana kartiček: Rub kartiček:

Napište sami další kartičky, které odpovídají vaší situaci. Snažte se najít takové příklady, ve kterých jsou krátkodobé následky nečestného jednání pří znivé, zatímco dlouhodobé nepříznivé. Vyhledejte situace, kde vystupují rodiče, sourozenci, přátelé, učitelé a jiní zástupci institucí, s nimiž děti přicházejí do styku. Při této hře se dětí zeptejte: "Co může udělat člověk, který se zachoval nepoctivě a má výčitky svědomí?" (Může vrátit peníze, omluvit se atd.) Dohoda o poctivém chování Domluvte se, že se budete k sobě v rodině navzájem chovat měsíc poctivě. Koncem měsíce si spolu sedněte ke "kulatému stolu" a poděkujte dětem za to, že se snažily poctivé chování dodržet. Pak se zeptejte, co se naučily, a jestli někdo z nich ví, co znamená slovo dohoda. Po jeho vysvětlení navrhněte, že uzavřete dohodu o naprosté poctivosti mezi členy rodiny. Sepište krátkou smlouvu začínající slovy: "Slibujeme si navzájem" Nech te každého (rodiče i děti) společnou dohodu podepsat. Ocenění za poctivé chování Toto je způsob, jak každý týden ocenit děti za jejich osobní poctivost. V neděli (nebo ve chvíli, kdy se vaše rodina sejde celá pohromadě) se zeptejte: "Kdo z vás se minulý týden ocitl v situaci, kdy bylo obtížné se zachovat poctivě?" Mějte po ruce odměnu pro toho, kdo si vzpomene na nejobtížnější zážitek. (Stačí hezká barevná papírová medaile, která bude putovní.) Nechte dítě (nebo dospělého), které ji získalo, vyvěsit si ji na dveře své ložnice nebo nad postel do dalšího hodnocení. Za pár týdnů, až si na tuto hru zvyknete, zjistíte, že děti daleko důkladněji přemýšlejí o svém chování v minulém týdnu, protože chtějí získat ocenění. Naučíte je tím více se zamýšlet nad svým jednáním - a podpoříte jejich snahu o poctivost. Isabelina malá lež Vyprávějte svým dětem následující příběh, abyste je poučili, jak jedna lež může vést k další, a co to nakonec způsobí. SSS Isabela měla zakázáno dávat psovi Benovi jídlo od jejich večeře, ale udělala to. Když maminka přišla a viděla prázdný talíř, řekla Isabela, že všechno snědla. (To byla docela malá lež, viďte?) K večeři měli kuře a Benovi se zasekla v krku kostička. Začal frkat a kašlat a bylo vidět, že se necítí dobře. "Nevíš, co je s tím psem?" zeptala se maminka. "Ne," odpověděla Isabela. (To byla další lež. Isabela ji musela říct, pokud nechtěla, aby maminka poznala, že jí předtím lhala.) Maminka se podívala Benovi do krku, ale nic tam neviděla. "Jedl Ben něco, Isabelo?" ptala se. "Nevím." (Další lež, ale Isabela nechtěla, aby maminka poznala, že jí dvakrát lhala.) Ben se cítil stále hůř, a tak ho maminka vzala k veterináři. Isabela šla s ní. "Co se tomu psovi stalo?" ptal se doktor a Isabela odpověděla: "Nevíme." (Opět lež, ale Isabela ji musela říct, pokud nechtěla, aby maminka a veterinář poznali, že předtím lhala.) Doktor řekl: "Má něco zaseknutého v krku. Kdyby to byla kost, dokázal bych ji vytáhnout kleštěmi, ale možná je to kus skla, a tak ho budeme muset

operovat." Isabela se rozhodla, že teď už musí říct pravdu. Rychle vyhrkla: "Je to kost, vím, že ji Ben sežral, protože jsem nesnědla svou večeři a dala mu ji. A už nikdy nechci lhát, protože když řeknete jednu lež, musíte pak lhát dál a dál a nemůžete přestat." Isabela začala plakat, ale maminka ji objala a řekla, že ji má ráda, a pak se Isabela rozhodla, že už bude pořád mluvit pravdu. SSS (Každá kapitola obsahuje aspoň jeden příběh, který se vztahuje k hodnotě tohoto měsíce. Tyto příběhy byly napsány pro malé školáky, ale dají se přizpůsobit i pro mladší nebo naopak starší děti.) Pocitová pantomima Uvádíme seznam přídavných jmen, která jsou spojena s pocity. Napište každé z nich na malou kartičku. Potom kartičky zamíchejte a každému členu rodiny jich dejte pět. Hráč má třičtvrtě minuty na to, aby pantomimicky předvedl chování, které odpovídá slovu na kartičce. Za správně uhodnuté slovo se získává bod. Když se všichni vystřídají, zamíchejte kartičky a znovu je rozdejte (opět každému pět). Pokračujte ve hře tak dlouho, dokud někdo nezíská deset bodů. Seznam přídavných jmen vztahujících se k různým pocitům: Metody pro dospívající Seznam nepoctivostí Rozhovor o různých typech nepoctivosti pomůže starším dětem pochopit otázku poctivosti a podvádění obecněji. Řekněte jim, že existuje mnoho různých způsobů, jak se zachovat nepoctivě. Bylo by dobré udělat si jejich seznam. Povzbuďte děti, aby vám jej pomohly sestavit, například.: Podvádění ve škole. Daňové podvody. Podvody při vyúčtování výdajů. Přehánění. Ohlášení autu při tenisu, když si nejste jistí, že to aut skutečně byl. Řeknete pravdu jen částečně, abyste se nedostali do problémů. Malé přikrášlení pravdy, aby zněla přijatelněji. Lhaní, abychom se ochránili. Lhaní, abychom chránili někoho jiného. Zkuste seznam rozšířit tím, že se budete ptát na různé typy situací: "Jaké příklady nepoctivosti znáte ve vztazích mezi dětmi a rodiči?" (Když oznámíte, že jste v noci přišli domů dříve, než jste skutečně přišli.) "Jaké ve vztahu k sobě samým?" (Nejste schopni si přiznat, že máte strach, děláte si starosti nebo se cítíte nejistí.) Různé typy nepoctivosti Pokračujte v diskuzi o nepoctivosti, abyste dětem pomohli rozhodnout se pro naprostou poctivost. Zeptejte se: "Jsou některé z těchto nepoctivostí v pořádku? Co si myslíte o malém přehánění? (Ani "malé, neškodné lži" nejsou obvykle nezbytné. Když budete trochu víc přemýšlet, napadne vás lepší odpověď, a přitom nemusíte přehánět apod. Jestliže se rozhodnete být poctiví, tak proč ne úplně?) Co pomáhá, co zraňuje Děti pochopí, jaké důsledky má jejich chování pro druhé lidi. Požádejte je, aby s vámi našly

příbuzná slova ke slovu nepoctivost (klamání, záludnost, lhaní, podvádění, faleš), a pak se jich zeptejte, jak a koho toto chování může zraňovat. A jak a komu naopak poctivost pomáhá? Z naprosté poctivosti však vyplývá pocit vnitřní důvěry a bezpečí. Měli bychom si přát, aby děti získaly tento pocit síly, i když jej někdy sami nemáme. Podělte se o své rozpaky Starším dětem tím dokážete, že k nim chcete být upřímní. Najděte dostatek odvahy a podělte se s nimi o situace, kdy pro vás bylo obtížné zachovat se poctivě. Vyprávějte jim, jak se vám podařilo tyto těžkosti dobře vyřešit, i o tom, kdy jste to nedokázali. Popište jim i některé současné situace, kdy máte potíže zachovat se naprosto poctivě. Otevřený rozhovor je pro starší děti velkým povzbuzením, protože je přesvědčujete o jejich zralosti. Získáte jejich důvěru a současně je povzbudíte, aby i ony s vámi mluvily o svých problémech. SSS Nic neovlivní dospívající víc než dramatický příběh ... a rozpory, které z určitého druhu chování vyplývají. Když jsme bydleli v Londýně, vzali jsme naše děti (v té době jim bylo 12 a 14) na muzikál Bídníci. V jedné scéně Jean Valjean, uprchlý trestanec, jehož život se změnil díky lásce a ušlechtilosti starého kněze, zjistí, že za jeho zločiny má být obviněn jiný muž, který se mu podobá. Je to bezvýznamný tulák, zatímco Jean Valjean se stal bohatým a důležitým mužem. Jean Valjean zpívá píseň o mukách svého svědomí: "Jestliže se přiznám, budu odsouzen. Jestliže zůstanu zticha, budu zatracen." Nakonec se rozhodne přiznat, zachrání tuláka a uchová si svou integritu. Když hra skončila, zeptal jsem se dětí, co se jim nejvíc líbilo. "To o svědomí," řekla naše dvanáctiletá dcera. "Rozhodl se správně. Řekl pravdu, a proto to taky nakonec všechno dobře dopadlo." Richard SSS Důležité situace Hra dětem pomáhá promyslet si dopředu důležité situace. Vysvětlete jim, že si mohou představit "scénář" svého chování a uvažovat o různých možnostech, které mají. Vlastními slovy jim vyprávějte následující příklady. Čím živěji a dramatičtěji je dokážete podat, tím lépe. Rozbité okno Představte si, že uvidíte skupinu známých kluků, kteří rozbili míčem okno vaší sousedky a utekli. Sousedka se vás ptá, jestli jste je neviděl a nevíte, kdo to byl. Řeknete pravdu, nebo zalžete? Jaké budou mít obě možnosti následky? Přehánění Vaše rodina se právě přestěhovala do nového města. Začínáte chodit do nové školy a získáváte první přátele. V polední přestávce se od vás vaši spolužáci dozvědí, že jste předtím chodili do sportovní třídy a hráli hokej. Zeptají se vás, jak jste byli dobří. Ve skutečnosti jste byli jen náhradníkem v jednom týmu, ale to vaši noví přátelé nevědí. Co se stane, když jim řeknete pravdu? A co když to maličko přeženete a místo toho popíšete, jak dobří jste chtěli být? Pozdní příchod

Přišli jste domů později, než jste se dohodli s rodiči. Oni už spali a při vašem příchodu se nevzbudili. Ráno se vás ptají, v kolik hodin jste přišli. VYMYSLETE SI SVÉ VLASTNÍ PŘÍKLADY (MŮŽETE POUŽÍT AKTUÁLNÍ SITUACE, KTERÉ JSOU PRO VÁS DŮLEŽITÉ). DĚTI MAJÍ DOJÍT K ZÁVĚRU, ŽE NEPOCTIVOST MŮŽE KRÁTKODOBĚ PŘINÉST VÝHODY NEBO ŘEŠIT PROBLÉM, ALE DLOUHODOBĚ VEDE K MENŠÍ SEBEDŮVĚŘE. DRUHÝ MĚSÍC Odvaha Uskutečnit obtížné věci není snadné. Síla nepodlehnout davu, dokázat říct "ne" navzdory mínění ostatních. Mluvit a jednat správně i tehdy, když je to obtížné a nepopulární. Odvaha být nesobecký a přátelský. SSS Osmiletý Tomáš: "Chce to opravdu odvahu chovat se jako zbabělec." Tatínek: "Co tím myslíš?" Tomáš: "Víš, když ostatní kluci chtějí, abych udělal něco, co není správ né - nebo co je opravdu nebezpečné, a řeknou, že jsem zbabělec, potřebuju odvahu, abych jim dokázal říct - máte pravdu, jsem zbabělec." Táta: "Tak tohle mě nenapadlo!" Budeme mluvit o odvaze a já se snažil nějak jednoduše vysvětlit rozdíl mezi opravdovou odvahou, kdy dokážete stát pevně za tím, čemu věříte, a odolávat tlaku ostatních, a falešnou odvahou, kdy bláznivě a hloupě riskujete. Všechno, co mě napadalo, bylo složité a komplikované a v ten moment mě vyrušil Tomáš se svou poznámkou: "Chce to opravdu odvahu chovat se jako zbabělec." Richard SSS Naše rodina se na půl roku vydala do Anglie - chtěli jsme získat nějaký čas, abychom mohli dokončit rozepsanou knihu, a také jsme si přáli, aby naše děti poznaly anglickou školu a získaly bohatší zkušenosti. Po prvních čtyřech měsících jsme byli opravdu spokojeni všichni, s výjimkou desetiletého Jonáše. Ruka osudu mu přidělila učitelku, která vysoce překonávala obvyklé nároky anglických učitelů na pořádek a disciplínu, a navíc bylo v jeho třídě několik kluků, kteří se ho snažili přinutit, aby mluvil stejně neslušně jako oni. Do třetice všeho zlého dostal Jonáš zápal plic a musel do nemocnice. Když se vrátil a zotavil natolik, že by mohl začít znovu chodit do školy, zbývaly do našeho odjezdu zpátky do Ameriky pouhé dva až tři týdny. Jonáš celkem přirozeně neviděl žádný rozumný důvod, proč by měl na tak krátkou dobu chodit do školy, a dokázal si vymyslet spoustu dobrých nápadů, aby raději zůstal doma. Řekli jsme si však, že když se nepokusí o návrat, bude až do konce života své zážitky z anglické školy považovat za hrozné. Ale nechtěli jsme ho do ničeho nutit násilím. Místo toho jsme se na obvyklé rodinné poradě hodně bavili o odvaze. Nakonec se nám ho podařilo s pomocí jeho sourozenců přesvědčit, že opravdová odvaha vyžaduje, abychom dělali obtížné věci - pokud je považujeme za správné a mohou nám v delší perspektivě přinést

nějaký užitek. Mluvili jsme o tom, jaké uspokojení plyne z toho, když to člověk dokáže. Řekla jsem mu také, že když spadneme z koně, je dobré na něho zase vylézt, abychom se do smrti nebáli jezdit. Ale snažili jsme se přitom porozumět jeho pocitům a nechali jsme výsledné rozhodnutí na něm. Dlouho se mu do toho nechtělo, ale nakonec našel jiskřičku kuráže a souhlasil s tím, že to zkusí - že se vrátí do školy, aby vyzkoušel, jestli je to tam opravdu tak zlé. Když se k tomu odhodlal, dohodli jsme se, že je na čase ho trochu podpořit, aby měl aspoň nějakou šanci uspět. Navštívili jsme potají jeho učitelku, vysvětlili jí situaci a poprosili jsme ji, aby se pokusila Jonáše více povzbudit a méně kritizovat. První den jsem s ním šla do školy, a když jsme potkali několik jeho spolužáků, bavili jsme se o jejich oblíbeném tématu - americkém fotbale, protože jsem doufala, že pro Jonáše bude jednodušší s nimi pokračovat v rozhovoru. A pak jsem také velice chválila Jonáše za jeho odvahu. "Jsi opravdu statečný chlapík, Jonáši, že ses rozhodl vrátit do školy. Moc tě za to obdivuju." Nakonec to byla pro Jonáše skvělá zkušenost. Pilně se připravoval a během několika posledních týdnů dostal řadu dobrých známek. Snažil se poslouchat pokyny a doporučení své obvykle hodně kritické učitelky a také se snažil, aby dobře vyšel se svými spolužáky, i když tvrdě odmítal mluvit stejně neslušně jako někteří z nich. Díky své kuráži a snaze se opravdu skamarádil se dvěma nebo třemi kluky a dlouho si pak spolu dopisovali. Snažili jsme se povzbudit Jonáše, aby byl odvážný, a tato situace nám nyní pomohla přiblížit vám, co vlastně slovem odvaha myslíme. Linda SSS Takže odvaha znamená dělat správné věci, i když je to těžké. (A i když vás přitom dokonce mohou nazývat zbabělcem.) Děti se odvaze mohou naučit prostřednictvím příběhů, her, hraní rolí a rozhovorů, ale cítit ji a dávat ji najevo dokážou jedině s vaším příkladem, když budete jejich odvážné chování (nebo aspoň pokusy o ně) pozorně a nad šeně chválit. OBECNÉ ZÁSADY Odmalička své děti chvalte za sebemenší projevy odvahy. Je to opravdu těžké. Obvykle to vyžaduje překonání bušícího srdce a velmi nepříjemných pocitů nejistoty a úzkosti. Když se o to vaše dítě pokusí, určitě si zaslouží pořádné ocenění. Je důležité, abyste ho chválili za odvahu, ať už bylo úspěšné, nebo nikoli. Chvalte děti za to, že ochutnají něco nového, že se dávají do řeči s novými přáteli, že se snaží postavit něco složitého, čtou náročnou knihu, pokoušejí se zvládnout dosud nevyzkoušenou činnost. A nejvíc je chvalte, když projeví morální kuráž - když nebudou následovat druhé, kteří udělali něco špatného, řeknou pravdu v okamžiku, kdy by jim lež usnadnila život atd. Učte je vlastním příkladem - zachovejte se odvážně a seznamte je s tím. Ukažte svým dětem, jak se sami umíte odvážně chovat. Povězte jim o obtížných věcech, které jste dokázali; nevychloubejte se, ale upřímně je seznamte s tím, že ani pro

dospělého člověka není snadné být odvážný. Pokud jste se cítili nepříjemně nebo jste mluvili s nepříjemným člověkem, otevřeně se k tomu svým dětem přiznejte. Jestli jste někdy nesouhlasili s ostatními a dokázali dát svůj nesouhlas najevo, řekněte jim to. Zkuste se podívat do své minulosti a najít situace, v nichž jste se zachovali odvážně. Vysvětlete jim rozdíl mezi odvahou a "hlasitostí" a mezi plachostí a "nedostatkem odvahy". Děti pak dokážou poznat odvahu jako charakterovou kvalitu a nespletou si ji s ukřičenou bezohledností. Pokud jsou vaše děti plaché, snažte se, aby věděly, že po nich nechcete, aby víc křičely nebo byly víc asertivní. Mluvte s nimi o tiché odvaze odvaze říct ne, když se děje něco špatného, o odvaze pozdravit dítě, které nemá žádné kamarády. Vysvětlete jim, že všichni občas cítíme strach, ale že navzdory tomu můžeme udělat to, co pokládáme za správné. Pomozte dětem nahlédnout pod povrch věcí a odhalit, z čeho odvaha sestává. Naučte je, že schopnost odvážně jednat je založena na přípravě, sebedůvěře a víře ve správné hodnoty nikoliv na našem hněvu. Vaše děti se budou umět chovat odvážně, když budou dobře připravené, budou předem vědět - ať už díky vlastním úvahám, nebo rozhovorům s vámi, co je správné a co špatné. Pokud budou cítit vaši důvěru, dokážou i ony odvážně říct ne tomu, co považují za špatné. Sebedůvěra je tím správným klíčem k odvaze. Vaše děti budou odvážné, když je naučíte, že víra neznamená věřit tomu, že se věci obrátí k lepšímu, ale tomu, že mají dost sil, aby samy něco změnily. Metody pro předškoláky Chvalte za odvážný přístup Učte své děti radovat se z toho, že kurážně zkoušejí něco nového, a poučte je, že odvaha znamená pokusit se. Nejde o to, jestli se jim podaří uspět, nebo ne. Když se malé dítě učí jezdit na kole, zavázat si tkaničku nebo skákat přes švihadlo a nejde mu to, chvalte ho za jeho snahu a ujistěte ho, že se mu to určitě podaří. Nedělejte si nic z jeho neúspěchů a povzbuďte ho, ať to zkouší znova. Udělejte všechno, co můžete, aby nakonec uspělo. SSS Když náš pětiletý syn dostal své první kolo, byl nadšený. Byl strašně hrdý na to, když se mu samotnému podařilo ujet pět metrů a pak deset. Nakonec jel sám bez pomoci nahoru a zase zpátky dolů naší ulicí. Když se chýlilo k večeru, byl Tom už unavený po vysilujícím odpoledni a příliš prudce zahnul. Upadl na chodník a vyrazil si dva přední horní zuby. Po spěšné návštěvě u zubaře jsme se dozvěděli, že se naštěstí nic strašného nestalo. Že bude mít jen několik měsíců mezi zuby díru, než mu narostou. Druhý den ráno nasedl Tom za nadšeného povzbuzování svých sester a bratrů opět na kolo a vyrazil jezdit. Jedna sestra mu řekla, že bude perfektně vypadat, až budou slavit čarodějnice, a druhá mu slíbila, že ho naučí zpívat písničku "Jediné, co si přeju k Vánocům, jsou nové zuby". Linda SSS Vzpomenete-li si na své dětství, přijdete pravděpodobně na to, že nejodvážnější okamžiky jste

zažili, když se vám něco nepovedlo, a vy jste přesto našli odvahu zkusit to znovu. Pamatujte si, že v odvaze nemůžete své děti přechválit! Všechny jejich kurážné pokusy se stanou dobrým základem pro opravdovou odvahu v jejich pozdějším věku. Příběh o odvážném srdci SSS Marii rychle bušilo srdce. Byla se třídou plavat a plavčík chtěl, aby skočila do vody z prkna. Marie plavat uměla a vody se nebála, ale vodní hladina pod ní vypadala z prkna velmi vzdáleně. Chtěla se obrátit a utéct, ale současně toužila najít odvahu a skočit. Cítila, jak jí prudce buší srdce. Konečně sebrala odvahu a skočila. Když dopadla do vody, ponořila se pod hladinu, ale za chvíli vyplavala a zamířila ke kraji bazénu. Cítila se skvěle! Dokázala to! Smála se od ucha k uchu. Příští víkend ji vzal táta do kina. Moc se jí to líbilo, a když se vraceli domů, přála si obejmout ho kolem krku a říct mu, že ho má ráda. Ale její tatínek nebyl příliš zvyklý dávat najevo svoje city a choval se velmi vážně. Proto se bála, že by se zamračil a řekl jí, že se chová hloupě nebo přecitlivěle - nebo by možná neřekl vůbec nic. Srdce jí rychle bušilo. Seděla vedle něj v autě, dívala se na něj a rozhodovala se, co má udělat. A pak si vzpomněla, že stejně rychle jí bušilo srdce, než skočila z prkna do bazénu, a připomněla si, jak si připadala skvěle, když to dokázala. Přitulila se k tátovi, objala ho a řekla: "Děkuju ti za kino, tati, bylo to skvělé. Mám tě moc ráda!" Její tatínek byl uzavřený muž. Moc toho neřekl, jenom ji pohladil a dojatým hlasem odpověděl: "Děkuju ti, zlatíčko." Když mu pohlédla do tváře, připadalo jí, že vidí v jeho očích slzy. Cítila, jak se její srdce uklidnilo, a připadala si ještě lépe, než když dokázala skočit do vody. SSS Dívat se lidem do očí Dívat se druhým zpříma do očí je dobrý zvyk, který člověku dodává kuráž, a když se to vaše děti naučí, pochvalte je. Vysvětlete jim, že když se podívají zpříma, budou je mít druzí lidé rádi a budou vědět, že ony mají rády je. Můžete to s dětmi nacvičovat. Podívejte se na ně a řekněte: "Ahoj!" "Jak se máš?" "Děkuju." Nebo se zeptejte: "Kde bydlíš?" "Do které třídy chodíš?" Můžete udělat soutěž, kdo se vydrží déle dívat druhým do očí bez mrkání, nebo vydrží déle konverzovat s pohledem upřeným na druhého. Vysvětlete jim, že když jsou odvážné, nemusejí před druhými nic skrývat - a mohou jim klidně hledět do očí. Naučte je, že když se dokážou druhému podívat do očí, znamená to: "Já ti důvěřuji a ty můžeš důvěřovat mně." Když to vaše děti budou umět, nebudou se pak bát na něco zeptat nebo se dát s někým do řeči. Pohádka o drakovi SSS Mladý princ ještě nikdy v životě neviděl draka. Jenom slyšel, že exi stují, že mají obrovskou sílu a umějí z tlamy chrlit oheň. Byl úplně sám na ranní projížďce, když náhle potkal draka. Princ cválal po cestičce lesem a najednou za záhybem cesty uviděl to zvláštní zvíře. Drak byl stejně překvapený jako on. Princ mohl

drakova zaváhání využít, otočit se a ujet, ale drak mířil k městu, kde by určitě někoho zabil a sežral. Mladému princi bušilo srdce strachem, ale zamířil přímo k drakovi, který se ještě nestačil vzpamatovat z překvapení, a odvážně mu srazil mečem hlavu. Drak padl mrtev na zem a království bylo zachráněno. SSS Tento příběh můžete libovolně doplnit a přepracovat. Až ho dětem povíte, zeptejte se jich: "Měl princ odvahu? A potřebujeme my ve svém životě odvahu? Proč? Kolem nás žádní draci přece nežijí!" Udělejte pak spolu s dětmi seznam "jejich draků" - věcí nebo situací, které vyžadují jejich odvahu. Například: ? Přiznat se, že jste udělali chybu. ? Pozdravit dítě, které ještě neznáte. ? Říct ne, když se vás ostatní snaží navést, abyste udělali něco špatného. ? Vstávat brzy ráno a otužovat se. Metody pro školáky Vítěz pro tento týden Pravidelné odměňování odvahy vám pomůže věnovat této vlastnosti pozornost a náležitě ji ocenit. Pořiďte si putovní "pohár pro nejodvážnějšího" (nebo diplom, medaili), který každou neděli obdrží jeden z členů rodiny. Všichni členové rodiny (včetně rodičů) se zamyslí, co během uplynulého týdne prožili, a každý z nich se pokusí vzpomenout si na nějakou osobní situaci, která vyžadovala jejich odvahu. Může to být cokoli, co jste vy nebo děti udělali správného, i když to bylo těžké a nikdo vás při tom neviděl. Nebo naopak, když jste byli v nějaké situaci spolu s jinými lidmi, kteří dělali něco špatného, nebezpečného nebo zraňujícího, a vy jste odmítli se připojit, nebo jste se je snažili přemluvit, aby to nedělali. Chceme vás také upozornit, že i putovní ocenění za "odvážné prolamování ledů" z jedenácté kapitoly je dobrou odměnou za odvážné chování. SSS Seděla jsem jednou večer v dětském pokoji a četla svému šestiletému Tomášovi a tříleté Elišce pohádku na dobrou noc. Byla o princezně, která políbila prince zakletého do žáby a vrátila mu tím jeho skutečnou podobu. Tomáš už tuhle pohádku znal, a když jsem jim četla popis scény, v níž princezna líbá žábu, zeptal se: "A co kdyby se ona také proměnila v žábu?" Dvě z našich starších dětí také poslouchaly, jak čtu, a když se zasmály Tomášově otázce, začali jsme se o tom spolu vážně bavit. Nakolik my ovlivňujeme druhé a oni ovlivňují nás? Máme odvahu udělat to, co pokládáme za správné, a doufáme přitom, že se k nám přidají i ostatní? Nebo se necháme ovlivnit druhými a začneme se chovat jako oni? Linda SSS Červená, oranžová, žlutá Sepište si seznam obtížných situací a obstarejte si kartičky červené, oranžové a žluté barvy. Zeptejte se dětí, co by v těchto situacích dělaly, a jako odpověď vždy zvedněte jednu z kartiček. Červená znamená odvahu, oranžová průměrnou nebo neutrální reakci,

žlutá trochu zbabělou. Hru můžete obměnit tím, že dětem popíšete situaci a ony samy se pokusí najít odpověď. ? Spolužák ve škole vám nabídne drogu. Žlutá - vezmete si ji, i když ji pak třeba nepoužijete. Oranžová - odmítnete. Červená - oznámíte toho, kdo vám drogu nabízí, učitelům. ? Dostanete příležitost vylepšit si známku v nějakém předmětu, který vám příliš nejde, ale víte, že se kvůli tomu budete muset důkladně připravit na přezkoušení. Žlutá - vzdáte to. Oranžová - trochu se na to podíváte a budete spoléhat na náhodu. Červená - dáte se pořádně do toho. ? Poprvé po dlouhé době vidíte svého dědečka a babičku. Máte chuť je obejmout, ale kolem je plno lidí a vy se stydíte. Co uděláte? Žlutá - zůstanete stát a koukat do země. Oranžová - potřesete jim rukama. Červená - pořádně je obejmete. ? Máte příležitost hrát v divadelním kroužku, který máte na škole a který právě pořádá výběr herců pro nácvik divadelní hry. Divadlo vás moc baví, ale vaši kamarádi tím pohrdají. Myslí si, že je to úplná pitomost. Žlutá - poslechnete je a do kroužku se nepřihlásíte. Oranžová přihlásíte se, ale chcete hrát úplně malou roli. Červená řeknete svým kamarádům, že mají předpotopní názory, přihlásíte se, že chcete hrát jednu z hlavních rolí, a vyzvete je, aby to zkusili s vámi. ? Nosíte svetr, který máte rádi, ale je "jiný" než oblečení ostatních, kteří se vám proto posmívají. Žlutá - přestanete svetr nosit a přizpůsobíte se vku su ostatních. Oranžová - přestanete sice svetr nosit, ale jinak se dál bu de te oblékat podle svého vkusu. Červená - budete dál nosit to, co se vám líbí. ? Vymyslete si nějaké další situace z vlastního života. V čem jsem dobrý Napište dětem seznam věcí, které dobře umějí. To jim dodá patřičnou sebedůvěru a pomůže jim to rozvinout kreativitu a nezávislost. Děti s vysokým sebevědomím jsou také více odvážné. Sedněte si s každým ze svých dětí zvlášť a pomozte jim takový seznam napsat - jaké mají vlohy, na co mají talent, co všechno umějí, v čem jsou dobré. Snažte se, aby byl seznam co nejdelší. Může obsahovat i zcela běžné věci, na které obvykle nemyslíme - umím dobře utíkat, dobře zpívat, jsem veselý, umím se postarat o mladšího sourozence, umím si všímat hezkých věcí. Dejte přitom pozor, aby se na seznamu objevily pouze pravdivé věci. Nepřehánějte, veďte děti, aby své dovednosti viděly reálně. Když neumí váš syn hrát fotbal, nepište to (pokud ho ale opravdu baví a snaží se, můžete napsat - snaží se hrát fotbal). Když je seznam hotový, podívejte se na něj spolu. Můžete se zeptat: "Znáš někoho jiného, kdo dokáže to, co ty?" Vysvětlete dítěti, že na světě neexistují dva stejní lidé. Povzbuďte ho, aby se nesnažilo být jako někdo jiný, protože vy ho máte rádi právě takové, jaké je. Obtížné a dobré Tato hra dodá dětem odvahu vyzkoušet si obtížné věci a neuhýbat před nimi. Rozdělte děti do dvou skupin a posaďte je na různá místa tak, aby na každé straně bylo aspoň jedno dítě.

Řekněte jim, že budete popisovat určité situace a jedna skupina bude ke každé situaci psát hodnocení "těžká" nebo "lehká", zatímco druhá skupina ke stejné situaci připíše "dobrá" nebo "špatná". (Každá skupina bude potřebovat list papíru, na který si napíše čísla od jedné do deseti, a tužku.) 1. Ráno vstát dřív a opakovat si slovíčka z němčiny. 2. Omluvit se někomu za to, co jste udělali, i když se stydíte. 3. Přidat se k vašim kamarádům, kteří zkoušejí kouřit, aby o vás neříkali, že jste maminčini mazlíčci. 4. Skamarádit se s novým spolužákem, i když ho ostatní zatím ignorují. 5. Dívat se v sobotu na televizi, místo abyste udělali přidělené domácí práce. 6.-10. Situace podle vašeho vlastního výběru. Když skončíte, porovnejte si výsledky obou skupin. Zjistíte, že ve většině případů je slovo "těžký" spojeno se slovem "dobrý". Metody pro dospívající Citáty o odvaze "Naše pochybnosti jsou zrádci, kteří přispějí k tomu, že ztratíme to dobré, co bychom mohli získat, kdybychom se pokusili uspět a nepodařilo by se nám to." Když si vaše děti oblíbí vhodné citáty, získají dobrou oporu pro situace, kdy se budou cítit plaché nebo budou mít strach. Promluvte si o tom, jak nám pochybnosti, váhavost a nejistota často brání uskutečnit něco hodnotného. Vzpomeňte si na nějaké příklady z vlastního života ať už se vám podařilo nad vlastními pochybnostmi zvítězit, nebo ne. Vybídněte děti, ať si vzpomenou na své zkušenosti. Snažte se v nich posílit myšlenku, že pokusit se a neuspět je lepší než se vůbec nepokusit. Seznamte je s dalšími citáty. "Je lepší milovat a lásku ztratit než nikdy nemilovat." (Shakespeare) "Když si uvědomíte všeobecný nedostatek odvahy, posílí vás to." (Anonym) "V bitvě života nevítězí kritik nebo ten, kdo jenom poukazuje na chyby těch, kteří se o něco snaží. Vyhrát může jen ten, kdo bojuje v aréně života - a když vyhraje, pozná radost z vítězství. A pokud prohraje, stejně na tom bude lépe než ti, kteří to nikdy nezkusili." (Theodore Roosevelt) "Je mnoho věcí, pro které bych dokázal zemřít - ale žádná, pro kterou bych zabil." (Mahátmá Gándhí) Co pomáhá, co zraňuje Děti poznají, k čemu je odvaha dobrá a proč je třeba ji pěstovat. Poproste je, aby vám pomohly najít různé protiklady k odvaze (zbabělost, pochyby, váhání, strach, obviňování druhých atd.). Pak si s nimi popovídejte o tom, komu odvaha pomáhá a jak. Podívejte se spolu, jak mohou opačné vlastnosti lidem uškodit a zranit je. Promyšlené rozhodnutí Tento přístup pomůže vašim dětem udělat správné - a odvážné rozhodnutí předtím, než se dostanou do situací, které je budou svádět ke špatné volbě. Vysvětlete jim, že mnoho rozhodnutí, která v životě děláme, je nejlépe udělat dostatečně včas - ještě předtím, než se

dostaneme do situace, v níž se musíme opravdu rozhodnout. Pomozte jim vytvořit seznam včasných rozhodnutí - nejlépe k tomu poslouží zadní stránky jejich diářů nebo deníků. Například: Nebudu kouřit. Nebudu podvádět. Nebudu se k druhým chovat násilně a krutě, i když oni se tak chovat budou. Atd. U každého rozhodnutí nabídněte svým dospívajícím dětem konkrétní situaci, kdy bude velmi těžké rozhodnout se správně nebo dodržet své předsevzetí. Podívejte se na ni v klidu spolu. Vysvětlete jim, že udělat správné rozhodnutí v obtížné situaci je daleko snazší, pokud ho už máte promyšlené předem. Povězte jim historku o Abrahamu Lincolnovi, který kdysi jel v kočáře s velmi důležitým a vlivným mužem, který mu nabízel doutník. Tento muž řekl, že se urazí, když si s ním Lincoln nezapálí. Abraham Lincoln mu vysvětlil, že se už před dvaceti lety rozhodl, že nikdy v životě nebude kouřit. Navíc potom slíbil své matce, že toto rozhodnutí dodrží. Díky včasnému rozhodnutí se mu tak podařilo vyřešit i tuto situaci, protože jeho spolujezdec pochopil a už dále nenaléhal. Nebát se zkusit něco nového Ať si děti osvojí otevřený postoj k novým věcem, aby získaly bohatší zkušenosti. Povzbuďte je, ať vyzkoušejí nějaká nová, neobvyklá jídla. Vzpomeňte si, co všechno jste jako dospívající podnikali, a podpořte je v dobrodružném přístupu k životu, pokud se nejedná o nebezpečné věci. Ale také jim ukažte rozdíl mezi odvahou a nerozumností nebo přílišným riskováním. SSS Byl jsem se svými třemi potomky na krátké dovolené. Bydleli jsme tehdy v Anglii, a tak jsme se vydali přes kanál do Francie a zastavili jsme se na oběd v malé přímořské restauraci. Snažil jsem se svým dětem ukázat, jak mohou odvážně zkoušet nové věci, a vybral jsem si z jídelníčku mísu s "plody moře", protože byla označená jako specialita podniku. Děti se zachovaly konzervativně a objednaly si jako obvykle smaženou rybu s hranolky. Když nám přinesli oběd, postavil přede mne číšník obrovský talíř, na kterém byly přehledně poskládány vzorky snad skutečně všeho, co moře nabízí. Byl tam kus chobotnice, úhoře, šneci, ústřice, mušle a ještě spousta jiných věcí, které jsem nedokázal identifikovat. A všechno to bylo syrové. Připomněl jsem si, že uznat svou chybu je také odvážné rozhodnutí (a koneckonců právě nebyl měsíc, kdy jsme trénovali odvahu), a poprosil jsem číšníka, aby si "plody moře" zase odnesl a přinesl mi také ryby s hranolky. Richard SSS Dejte najevo svou odvahu Přesvědčte své děti, že odvaha není jen hrdinství ve válce nebo v mimořádně obtížných situacích. Můžeme se s ní setkat denně. Podívejte se spolu na běžné situace, jež také vyžadují odvahu - a zkuste najít vhodné pojmenování odvahy, kterou tyto situace vyžadují. Například: ? Všichni vaši spolužáci nosí něco, co se vám vůbec nelíbí. Rozhodnete se, že se budete

oblékat jinak. (Odvaha být sám sebou.) ? Každý z vašich spolužáků jí svačinu ve třídě, ačkoli byste mohli jít o velké přestávce ven. Venku je nádherně a vám se nechce sedět ve třídě, ale nikdo z vašich kamarádů se k vám nechce připojit, takže se nakonec rozhodnete, že půjdete ven sami. (Odvaha udělat to, co opravdu chcete, i když vás v tom nikdo nepodpoří.) ? Jste se svými kamarádkami nebo kamarády, kteří se rozhodnou, že zaskočí do obchodního domu podívat se, co tam mají. Řeknete, že tam s nimi nechcete jít, a oni se vám za to posmívají. (Odvaha udělat to, co považujete za správné.) ? Do vaší třídy přijde nový spolužák. Sedí sám a vypadá opuštěně. Zajdete za ním, zeptáte se ho, jak se jmenuje a odkud je, a skamarádíte se s ním. (Odvaha být přátelský a překonat plachost nebo rozpaky.) ? Ve vaší škole je vyhlášena soutěž o nejlepší povídku na téma Moje letošní prázdniny. Nikdo z vašich přátel se nechce zúčastnit, ale vy rádi píšete a chtěli byste si to vyzkoušet. Ještě nikdy jste se žádné soutěže nezúčastnili a nejste si jistí, jestli vaše dílo nebude působit trapně, ale rozhodnete se, že to zkusíte. (Odvaha vyzkoušet své síly.) SSS Karolína, naše velmi svědomitá a přitom plachá dcera, přešla ve škole na vyšší stupeň. Chtěla si zachovat dobré známky, ale učivo, které probírali, bylo mnohem náročnější a různorodější než dřív. Ve dvou předmětech si nebyla jistá, jakou dostane známku, a dělala si kvůli tomu starosti. "Zeptej se učitelů," radili jsme jí. "Řekni jim, že chceš mít z jejich předmětu jedničku. Zeptej se, co ti vychází a co můžeš udělat pro to, abys měla jedničku." "Já se bojím, tati," protestovala. "To se přece nedělá ptát se takhle učitelů." Řekl jsem jí, že když jsem byl učitelem, měl jsem opravdu rád žáky, kteří chtěli mít dobré výsledky a ptali se mě, jak jich mohou dosáhnout. Nakonec Karolína sebrala všechnu kuráž a vydala se za učiteli. Oba dva jí řekli, co se má ještě naučit, a opravdu dostala z obou předmětů jedničku. Byla na svou odvahu náležitě hrdá a od té doby sama poučuje mladší sourozence, že mají jít za svými učiteli, když si s něčím nevědí rady. Richard SSS Pochvalte děti, když se chovají odvážně Nemůžeme své děti přimět násilím, aby byly odvážné, ani jim nemůžeme dát odvahu pod vánoční stromeček. Musejí ji v sobě objevit samy. Můžeme jim v tom pomoci tím, že si budeme všímat, když se zachovají odvážně, a chválit je - i když jejich snaha může vyjít naprázdno. To jim pomůže rozvinout a zdokonalit odvážný přístup k životu. Dívejte se s nimi na vhodný film SPOLEČNÉ SLEDOVÁNÍ FILMU NEBO TELEVIZE VÁM DÁ ZNAMENITOU PŘÍLEŽITOST POBAVIT SE SE SVÝMI DĚTMI O TOM, CO TO VLASTNĚ JE ODVAHA A JAK JE NĚKDY TĚŽKÉ BÝT OPRAVDU ODVÁŽNÝ. NAUČTE JE TAKÉ ROZLIŠOVAT MEZI "FILMOVOU ODVAHOU" VE ŠPATNÝCH FILMECH, KDE HRDINA LEHKOMYSLNĚ PROVÁDÍ PŘÍLIŠ NEBEZPEČNÉ AKCE, KTERÉ MOHOU UBLÍŽIT DRUHÝM, A SKUTEČNOU ODVAHOU V REÁLNÉM ŽIVOTĚ.

TŘETÍ MĚSÍC Mírumilovnost Klid, vlídnost, pohoda. Druhé spíše chápat než se s nimi hádat. Rozdílnost názorů se málokdy vyřeší konfliktem. Tvrdohlavost našich protivníků svědčí často o jejich vnitřní nejistotě. Myslet na to, jak se druzí cítí. Ovládat se, ovládat svou náladu. SSS Na jednom z nově zřízených televizních kanálů začali celý den vysílat staré filmy a staré televizní seriály. Když jsem v pátek odpoledne přišel domů, našel jsem děti, jak sledují stařičký seriál Ozzie a Harriet, který jsem jako kluk sám kdysi viděl. Pokud vím, nic zvláštního se v něm nedělo. Nevzpomínal jsem si na žádné automobilové honičky nebo vraždy, dokonce ani na žádné komické scény. Jeho hrdiny byli docela obyčejní lidé. Přesto jsem si jej pamatoval, protože působil klidným, idylickým dojmem. Sedl jsem si k dětem a díval se s nimi. Právě ukazovali scénu, v níž měl jeden z dětských hrdinů nějaké problémy ve škole. Ozzie ho vzala kolem ramen a vlídně ho utěšovala: "Neboj se, synáčku, nějak si s tím poradíme." Když to skončilo, zeptal jsem se dětí, jak se jim seriál líbí. "Moc!" prohlásil můj osmiletý syn nadšeně. "Už se těším na další pokračování." "A proč?" zeptal jsem se. Na chvilku se zamyslel a pak řekl: "Prostě se při tom cítím dobře." Richard SSS Děti potřebují pohodu a mír. Dodává jim to pocit bezpečí. Mírumilovnost a schopnost ovládat své emoce je důležitou hodnotou. Souvisí s atmosférou, jakou dokážete ve svém domově vytvořit, a s láskou, kterou svým dětem dáte. Klíčem k této vlastnosti je porozumění. Když se snažíme porozumět druhým, málokdy přitom ztratíme své sebeovládání. Naučíte-li své děti, aby se snažily pochopit, proč se věci dějí právě tak, jak se dějí, a proč lidé jednají tak, jak jednají, budou se méně rozčilovat a budou kolem sebe šířit atmosféru klidu a porozumění. Mírumilovností myslíme všechny výše uvedené vlastnosti - zachovat si klid, umět se přizpůsobit situaci, porozumění, trpělivost, sebeovládání. Jejich opakem bývá hněv, neschopnost ovládat se, netrpělivost, nesnášenlivost a podrážděnost. Kolik existuje způsobů, jak se zachovat nečestně, tolik je i možností, jak pokazit pohodu a klidnou atmosféru. Mírumilovností nemáme na mysli potlačování nebo ignorování emocí. Spíše to znamená je vnímat a umět je i dát najevo, ale ovládat se přitom tak, abychom neublížili druhým. Mírumilovnost a schopnost zachovat klid jsou vlastnosti, které pomáhají nám i druhým lépe se cítit i chovat. Čím více se vám daří být mírumilovní, tím více se to od vás učí lidé ve vašem okolí. OBECNÉ ZÁSADY Snažte se, aby u vás doma převládala klidná, mírumilovná atmosféra. Podpořte klid a pohodu uklidňující hudbou. Mluvte klidně a pomalu, nezvyšujte zbytečně hlas. Křik a nervozita neúprosně nahlodávají pohodu. Často se druhých dotýkejte. Fyzický kontakt je obvykle příjemný

a uklidňuje. Navíc mluvíme daleko mírněji, když se nás někdo dotýká. Chcete-li si s někým promluvit, přátelsky se ho dotkněte nebo mu položte ruku na rameno. SSS V naší poměrně velké rodině je nejrušněji vždy před večeří. Každý něco vykládá a jak musí překřikovat ostatní, sám víc a víc křičí, protože právě teď nutně něco potřebuje. Jediný způsob, jak získat pozornost, je křičet hlasitěji než ostatní. Jednou jsem si uprostřed narůstajícího hluku vzpomněl na článek, který jsem odpoledne četl o mantrách, jaké na Východě při meditacích používají. Popisovali tam blahodárný účinek zpěvu mantry "m pro uklidnění mysli. Chvíli jsem počkal, a když obvyklý večerní ruch ještě nabyl na síle, sedl jsem si ke stolu, zhluboka se nadechl, zavřel oči, položil ruce do klína a začal zpívat: ""mmmm." Děti zaraženě zmlkly. Pak se začaly ptát: "Co se děje? Co je to s tátou?" "Tati, jsi v pořádku?" starala se nejstarší dcera. Ale Linda jim řekla: "Chytněte se za ruce a přidejte se k tátovi." Protože byly zvědavé a ochotné vyzkoušet něco nového, všechny se ke mně připojily, a tak rodina místo obvyklého křiku strávila několik minut tichým zpěvem. Nyní tento způsob uklidnění používáme skoro každý večer, abychom se utišili před večeří a připravili se na modlitbu před jídlem. Je to kolektivní způsob, kterým si vlastně navzájem říkáme "mám tě rád" a připravujeme se na klidné společné jídlo. Někdy místo zpěvu jenom minutu tiše mlčíme, než se pustíme do večeře. Richard SSS Jděte svým dětem příkladem a dohodněte se, jak budete pěstovat rodinnou pohodu. Vysvětlete jim, jak je příjemné udržovat klidnou atmosféru, ukažte jim to na příkladech a využijte "nakažlivosti" emocí ve svůj prospěch. Pochopitelně jako rodiče můžete říct: "Mám právo se rozhněvat," nebo "Děti potřebují seřvat." Bez ohledu na to, jsme-li v právu, nám však hněv při výchově dětí příliš nepomáhá. Ony se od nás opravdu nepotřebují učit, jak ztrácíme náladu a nedovedeme se ovládnout. Pochopitelně existují okamžiky, kdy je na místě rozzlobit se a zasáhnout, zejména když děti dělají něco nebezpečného nebo špatného. Ale příliš často reagujeme hněvivě jen proto, že jsme podráždění, a dáváme tak dětem negativní vzor. Hněv, netrpělivost a nervozita jsou stejně nakažlivé emoce jako mírumilovnost. Děti, které je často zažijí u vlastních rodičů, se brzy začnou chovat úplně stejně. SSS Když jsme byli nakupovat v supermarketu, viděli jsme malé lidské drama s ironickým podtextem, které však mělo určitý smutný rys. Matka, která šla nakupovat se svými třemi malými dětmi, se velice rozzlobila na syna, jenž udeřil jednu ze svých sester. Dala mu pořádný pohlavek a naštvaně vykřikla: "Já tě naučím mlátit svou sestru!" Linda SSS Naučte se naladit do vlídnosti a pohody. Můžete strávit každé

ráno, než se objevíte v rodinném kruhu, klidnou minutu nebo dvě sami ve svém pokoji (nebo v koupelně). Rozhodněte se předem, že na vztek, hádky a odmlouvání svých dětí budete reagovat klidně. A podobně se duševně přelaďte, když se vrátíte z práce a máte za sebou těžký den. SSS Měl jsem přítele, který používal velmi zajímavý způsob, jak zabránit přenosu pracovního napětí a problémů do své rodiny. Když zajel do garáže a dálkovým ovladačem za sebou zavřel dveře, vypnul motor a seděl chvíli potmě. Představoval si přitom, co se mohlo doma přihodit špatného, zatímco tam nebyl. Představoval si, jak je celý dům vzhůru nohama, děti se hádají a žena už nemůže, protože je uštvaná a nešťastná po hrozném dni v práci. Nikdo se ani nepokusil připravit večeři. A představoval si, jak na to všechno klidně a s vlídným porozuměním reaguje. Pak si řekl: "Tak, a teď tam jdu. Buď to tak bude, a pak se budu chovat, jak jsem si to naplánoval, anebo to bude lepší a já budu šťastný a spokojený." Richard SSS Naučte se chválit. Snažte se naladit "nakažlivou" mírností a chválením posilovat tuto vlastnost i u svých dětí. Dejte jim na srozuměnou, že pochvala vede k pohodě, zatímco kritika k nervozitě. SSS Jednou v létě jsem měla vzácnou příležitost strávit se svými třemi nejstaršími dětmi několik dní ve Skotsku. Představovala jsem si, jak si užijeme nádherných sedmdesát dva hodin v klidu a pohodě a naučíme se přitom něco o skotské kultuře a historii. Pochopitelně bylo všechno jinak. Jednomu z dětí nechutnala skotská jídla a trvalo na tom, abychom jedli u McDonalda (stejně je to skotské jméno), druhé chtělo ráno vstávat brzy a co nejvíc toho vidět, zatímco třetí si přálo spát ráno co nejdéle. Jeden z nich tedy při prohlídce hradů pomalu procházel místnost za místností a trpělivě si četl každý nápis a prohlížel každou vystavenou věc, druhý pospíchal, protože chtěl všeho stihnout co nejvíc. Brzy jsem toho měla dost a vyčetla jsem jim všechno, co podle mého udělaly špatně. V noci jsem pak nemohla usnout a přemýšlela jsem, co mám udělat, aby se děti začaly chovat jinak a aby zbytek výletu nebyl takovým fiaskem. Náhle mi došlo, že dříve než dokážu změnit děti, musím zapracovat sama na sobě. Druhý den ráno jsem si začala dávat pozor na všechno, za co je mohu pochválit, a přestala jsem je kritizovat. "Jste šikovní, že jste se dokázali obléknout tak rychle." "To jsem ráda, že vám nevadily ty hrozné postele, dnes večer určitě budeme mít lepší." "Moc hezky ses učesala." Čím více jsem své děti chválila, tím více mi odpovídaly úsměvem a pohodou. Dokonce i k sobě navzájem se chovaly mnohem vlídněji než předešlého dne. Snažila jsem se na každou jejich negativní poznámku odpovědět pozitivně. Odpoledne jsme si už vysloveně užívali a byl to jeden z nejhezčích dnů, jaké jsem kdy zažila. Moc na to všichni vzpomínáme. Znovu jsem si tak připomněla, že mohu řídit "domácí barometr nálady", pokud se dokážu sama

ovládnout a chovat se vyrovnaně. Linda SSS Metody pro předškoláky Uklidňující křeslo a "trestná lavice" Mějte k dispozici tvrdou lavici nebo dvě tvrdé židle, na kterých se sedí rovně. Když se spolu vaše děti začnou prát nebo si nadávat, přikážete jim, aby se okamžitě posadily na "trestnou lavici". Dítě z ní může slézt, teprve když vám řekne, co udělalo špatně, a poprosí druhého za odpuštění. Právě tak můžete mít pohodlné a měkké křeslo, do kterého posadíte dítě, když je nervózní, příliš divoké nebo má špatnou náladu, a počkáte, až se uklidní. Neberte uklidňující křeslo nebo trestnou lavici jako opravdový trest - jsou to spíš prostředky, jak se trestu vyhnout. Teprve když dítě nechce sedět na lavici a přemýšlet o tom, co udělalo špatně, trest si zaslouží. Když nechce použít uklidňovací křeslo, pošlete ho do jeho pokoje nebo někam, kde bude muset být samo. Kdo vydrží být déle potichu? Malé děti se naučí, jak příjemné je být klidný a tichý. Nechte je soutěžit, kdo z nich vydrží nejdéle bez mluvení nebo bez hnutí. Když hra skončí, zeptejte se jich, jak se jim líbilo být potichu. Hra na nálady Hrou se malé dítě naučí rozeznávat nálady a uvědomí si, že být naštvaný nebo smutný je stejně přirozené jako cítit se šťastný a veselý. Ale také pochopí, že nemá právo chovat se k druhým ošklivě jen kvůli tomu, jak se cítí. Prolistujte s ním nějaký časopis s fotografiemi a ptejte se ho: "Jak myslíš, že se tenhle pán (paní, kluk) cítí?" (Šťastně, žárlí, bojí se atd.) Máte při pojmenování emocí příležitost naučit své děti nová slova. Pak se ho zeptejte: "Je přirozené, že se tak cítí?" (Ano.) "Co pro něho můžeme udělat?" "Můžeme se k někomu chovat ošklivě, protože se na něj zlobíme nebo protože jsme smutní?" (Ne.) Co je to vztek? Vaše děti by měly vědět, proč je vztek nebezpečný a proč vzteklým chováním mohou někomu ublížit. Ukažte jim hrnec se studenou vodou. Nechte je dotknout se hladiny a ponořit do vody prsty. Pak postavte hrnec s vodou na sporák. Vysvětlete dětem, že když se rozčilujeme a dostáváme vztek, je to podobné, jako když se zahřívá voda. Když už je voda v hrnci vařící, upozorněte je: "Takhle nějak to vypadá, když nás ovládne hněv a zlobíme se - pořádně to v nás bublá a můžeme zranit druhé lidi. Chceš si teď sáhnout do vody?" (Ne!) "Tak se také snaž ovládnout, když se zlobíš, a udržet svůj hněv pod kontrolou." Počítání do deseti Poraďte dětem, až pocítí hněv, že mají zvolna počítat do deseti a zhluboka dýchat. To je praktický způsob, jak se ovládnout. Vysvětlete jim, jak může být počítání v konkrétních situacích užitečné. Bavte se spolu o tom, jak se chovají, když dostanou vztek, o obtížných chvílích. Když vás někdo v domácnosti rozčílí, můžete dětem vlastním příkladem ukázat, jaké to je, když sami počítáte do deseti (nejlépe tak, aby to viděly a slyšely).

Harmonie a disharmonie Jestli máte nějaký hudební nástroj, ukažte dětem rozdíl mezi harmonickým akordem a náhodným spojením zvuků. Zeptejte se jich, co se jim líbí víc a co je víc uklidňuje nebo rozčiluje. Pak tuto zkušenost zobecněte a na jednoduchých příkladech jim ukažte, jak i svým chováním dosáhnou harmonie nebo jejího opaku. Metody pro školáky Mírová medaile Vytvořte putovní "mírovou medaili" nebo diplom, který každý týden získá ten, kdo se choval nejlépe. Proberte s dětmi, kdo z nich si ji tento týden nejvíce zaslouží. Přitom si můžete společně připomenout, kdo se během týdne v konkrétních situacích dobře zachoval, a všechny je za to pochvalte. To nikdy neuškodí! Věnujte pozornost každému zážitku, o kterém budou děti mluvit. Pak dejte medaili tomu, kdo byl minulý týden nejúspěšnější, a všichni mu poblahopřejte! K tanci jsou zapotřebí dva Vaše děti by měly vědět, že k hádce a k rvačce jsou zapotřebí dva - jeden člověk těžko může bojovat - za boj jsou vždy nějakým způsobem odpovědné obě strany. Pro školáky můžete stejně dobře použít "trestnou lavici" jako pro předškoláky. Vysvětlete svým dětem, že pokud zachovají klid a nebudou toužit po odplatě, nedojde k boji. Technická chyba Děti, které mají rády sport, dobře znají označení pro technickou chybu (rozhodčí ukáže hráčům písmeno T tak, že postaví napřímenou dlaň levé ruky svisle a k ní přiloží napřímenou dlaň pravé ruky vodorovně) a rychle porozumí, když toto označení použijete v okamžicích, kdy uvidíte, že ztrácejí klidné rozpoložení a začínají se rozčilovat. Používejte tento signál k tomu, aby si uvědomily kritický okamžik, kdy se ještě mohou zarazit a změnit svůj přístup - tedy nikoliv uprostřed hádky se sourozenci. Vaším cílem je posílit jejich sebeovládání a zabránit, aby k hádce vůbec došlo. Dejte si pozor, abyste u dětí nepotlačovali jejich pocity. Je v pořádku, když dítě cítí nespokojenost nebo hněv, ale důležité je, aby nad sebou neztratilo kontrolu a nezačalo být agresivní. Označení technické chyby slouží jako varování - pozor, začínáš nad sebou ztrácet kontrolu! Je pravděpodobné, že obzvlášť zpočátku se dítěti nepodaří ovládnout se. Neztrácejte proto vlastní klid a při další příležitosti ho trpělivě upozorněte na moment, kdy ještě může své chování změnit. Hra s barevnými figurami Vystřihněte z barevného papíru dva človíčky - jednoho červeného a druhého zeleného. Oznamte dětem, že červený představuje někoho rozčileného, agresivního, zatímco zelený mírumilovného člověka, který se ovládá. Pak si spolu povídejte o různých životních situacích a o tom, jak by na ně asi reagovali barevní človíčci. Můžete se bavit například o těch následujících: ? Rozbil se budík, takže tě ráno nevzbudil a ty jsi přišel pozdě do školy. ? Hrál jsi fotbal a obvinili tě, že fauluješ, ale ty jsi přesvědčen, že jsi žádný faul neudělal. ? Tvůj kamarád nebo kamarádka tě zapomněli pozvat na oslavu narozenin.

? Mladší sourozenec tě praštil dřevěnou pálkou přes hlavu. ? Máma ti řekne, že už musíš jít spát a nesmíš se dívat na televizi, protože zítra ráno jdeš do školy. ? Koupil sis nové pero, ale nepíše. Určitě vás napadnou ještě další situace. Zkuste se svým dítětem probrat, jak by reagoval červený a zelený človíček, a veďte ho k tomu, aby domýšlelo, jak na ně budou reagovat ostatní lidé. SSS Jeden rok jsme měli v lednu tak napilno, že jsem se dostal k odstrojení vá noč ního stromečku až v únoru. Když jsem z něj sundával ozdoby, přišla do pokoje osmiletá Karolína a prosila mě: "Tati, nedávej ho ještě pryč." "Ale vždyť už je únor, Karolíno," namítal jsem. "Já vím, ale když já se pod ním tak pěkně cítím. Když je mi smutno, jdu k němu a je mi moc hezky. Přála bych si, abychom ho tu měli celý rok." Asi o týden později jsem koupil malý umělý vánoční stromek ve výprodeji (nezapomeňte, že už byl únor) a od té doby, kdykoli náš život začne být příliš hektický a uspěchaný, ho vyndáme a na den nebo dva postavíme. Richard SSS Citáty "Člověk přesvědčený proti své vůli si i nadále zachová původní názor." Naučte děti citáty, které jim pomohou druhým spíš porozumět než se s nimi hádat. Ať pochopí, že i když někoho přeperou nebo uhádají, bude ten druhý člověk nespokojený a zatouží po odplatě. Ukažte jim, že je lepší druhému porozumět a hledat cestu, jak najít řešení, které oba dva uspokojí. Můžete také použít Keatsův citát: "Krásné je to, co je pravdivé, a teď mluvím o opravdové kráse - je vším, co můžete tady na Zemi poznat, a je také vším, co potřebujete poznat." Promluvte si s dětmi o tom, že krásu poznáme a uvědomíme si ji, když jsme klidní a vyrovnaní. Metody pro dospívající Analyzující, nebo rozhněvaná diskuze? Při vhodné příležitosti dětem vyložte, že při diskuzi máme na vybranou mezi dvěma P: Porozumět druhým, nebo Prosadit se, vyhrát. Jinými slovy, pokud někdo jiný dělá něco, s čím nesouhlasíme, nebo říká, co se nám nelíbí, můžeme se s ním hádat a bojovat, abychom prosadili svůj názor, nebo se můžeme snažit porozumět tomu, proč to dělá. Děti by měly rozlišovat mezi situací, kdy je odvážné druhým se postavit (když ostatní dělají něco špatného nebo nebezpečného), a situací, kdy se neděje nic zlého, ale my se cítíme ohroženi, nerozumíme druhým, nebo je chceme za každou cenu přesvědčit o své pravdě. Půjde o případy, v nichž se často ocitáme se svými sourozenci a přáteli. Pokuste se své děti přesvědčit, že většinou je lépe porozumět, protože se můžeme něco naučit, máme šanci zachovat si chladnou hlavu i přátele. Přístup "výhra-výhra" Toto cvičení vašim dospívajícím dětem ukáže, že se život neskládá jen ze situací, v nichž můžeme buď prohrát, nebo vyhrát, ale že existují i takové, kdy díky porozumění mohou vyhrát

všichni. Povězte jim následující příběh: SSS Marie a Jana byly odmalička kamarádky, ale protože obě byly hodně tvrdohlavé, často se spolu hádaly. Při hodině dějepisu jednou učitel jejich třídu vyzval, aby žáci utvořili dvojice a vybrali si jedno z témat napsaných na tabuli, na které pak společně vypracují písemnou práci. Jana a Marie okamžitě vytvořily dvojici, ale nedokázaly se shodnout na tématu. Každá z nich prosazovala jiné. Užuž se spolu začaly hádat, když si Marie vzpomněla na to, co jí radila máma - že by se měla snažit porozumět mínění druhého, a zeptala se, proč si Jana vybrala své téma. Ukázalo se, že má pro to docela dobrý důvod - nedávno na toto téma četla jednu zajímavou knihu a zkušenosti z ní by určitě mohla při psaní práce využít. Když ji Marie poslouchala, napadla ji řada dalších zajímavých věcí, které k tomuto tématu může sama přidat. A tak se spolu rychle dohodly, společná práce je bavila a nakonec obě dostaly jedničku. SSS Zeptejte se dětí, jestli znají rozdíl mezi situacemi "prohra -výhra" a "vý hra-vý hra". Najděte jim příklady typu "výhra-výhra", kdy mohou všichni zúčastnění něco získat a nikdo neztrácí. Jak se připravujete na náročné situace Navrhněte dětem, že se spolu podělíte o zkušenosti, jak zůstat klidní v obtížných situacích. Polichoťte jim tím, že se budete zajímat o to, jak to dělají ony (koneckonců se přitom můžete i něco zajímavého přiučit), a seznamte je se způsoby, které pomáhají vám. Povídejte si spolu o tom, jak je dobré se na některé situace předem připravit, abychom si v nich dokázali zachovat rozvahu a zůstali klidní. Pomozte jim najít vlastní způsob, jak se na takové situace připravit. Hormony v pubertě ovlivňují náladu a pocity PRO DOSPÍVAJÍCÍ DĚTI JE DŮLEŽITÉ, ABY LÉPE ROZUMĚLY SITUACI, V NÍŽ SE NACHÁZEJÍ. JEJICH SCHOPNOST ZACHOVAT SI KLIDNOU HLAVU V PUBERTĚ NEPŘÍZNIVĚ OVLIVŇUJÍ FYZIOLOGICKÉ ZMĚNY PROBÍHAJÍCÍ V JEJICH ORGANISMU. OTEVŘENÁ DISKUZE O PŘIROZENOSTI JEJICH PROMĚNY A O TOM, JAK JI PROŽÍVAJÍ, JIM POMŮŽE SNÁZE AKCEPTOVAT NOVÉ POCITY. VYSVĚTLETE JIM, ŽE V PRŮBĚHU DOSPÍVÁNÍ JE PŘIROZENÉ CÍTIT SE V JEDNOM OKAMŽIKU SKVĚLE A V NÁSLEDUJÍCÍM MIZERNĚ. ALE JE DŮLEŽITÉ, ABY ŠPATNOU NÁLADOU NEUBLÍŽILY LIDEM KOLEM SEBE. ČTVRTÝ MĚSÍC Samostatnost a výkonnost Individualita. Odpovědnost za vlastní jednání. Uvědomování si a rozvíjení svých vloh a svého jedinečného talentu. Seberealizace. Překonávání pokušení obviňovat druhé kvůli vlastním obtížím. SSS Naše patnáctiletá dcera, kterou druhý den čekala pololetní písemka z matematiky, strávila díky své povaze, svému věku a svým hormonům celý večer tím, že se střídavě vztekala, obviňovala sourozence nebo rodiče, litovala se a urážela.

"Budu mít trojku z matematiky, protože náš učitel je prostě příšerný. Nikdy nic pořádně nevysvětlí a nespravedlivě známkuje. Prostě si na mě zasedl. Nikdy mě nevyvolá, když se hlásím. Ale je mi to jedno. Možná, že pro někoho jsou známky důležité, ale já na ně kašlu. Stejně za to můžou moje drahé sestřičky a bratříčkové - dělají takový kravál, že se tu prostě nedá učit! Zapomeňte na to, že bych mohla mít vyznamenání. Trojka z matematiky je taky dobrá známka. Není nejlepší, ale je dobrá - jak vůbec může být někdo nespokojený s tím, co je dobré? Kdybyste mi trochu pomohli, teď bych tomu rozuměla. Ale vy na mě prostě kašlete!" Byla to záplava vět plných sebelítosti, obviňování druhých, sebekritiky atd., jak to s dospívajícími často zažíváme. Ale nebylo to pravé já naší dcery. Naučili jsme se, že v případě takovéto domácí bouře se nedá mnoho dělat, jenom trpělivě počkat, až se vynoří její pravé já. To se konečně, v půl desáté večer, stalo. "Je mi to líto, mami a tati. Chovala jsem se hloupě. Je to moje písemka a jsou to moje známky. A moje blbost, že jsem zvorala poslední písemku. Půjdu tam zítra a uvidíme. Vím, že kdybych se učila, mohla bych mít jedničku." Linda SSS Vzpomínáte si na Stevensonovu knížku o panu Jekyllovi a panu Hydeovi? Jeden z nich byl dobrák od kosti, druhý odporný zločinec - a střídali se v jednom těle. Vaším rodičovským úkolem je vydržet útoky Hydea a povzbuzovat Jekylla, aby se mu podařilo v dlouhém, vysilujícím boji zvítězit. V této kapitole se věnujeme dvěma hodně příbuzným hodnotám. První z nich je samostatnost - schopnost jednat podle vlastního uvážení a nést odpovědnost za své jednání. Druhá hodnota se vztahuje ke schopnosti udělat vše nejlépe, využít výkonnost, která se v nás skrývá, a vědomě odmítnout pohodlnou prostřednost. Někdy tuto vlastnost také nazýváme seberealizací. Samostatnost a výkonnost jsou velmi mocné hodnoty. Kdo nedokáže být samostatný, často zraňuje druhé svými výčitkami a obviněními. Člověk, který rozvine svůj potenciál, pomůže i druhým, jako pomohl sám sobě. Kdo se nesnaží uskutečnit to, co je v něm nejlepší, zraňuje okolí nepřímo tím, že v těžkých situacích selže, a dává druhým nevhodný příklad. Jsme-li samostatní, odpovídáme i za negativní věci, které se staly. Často to znamená unést obvinění. Nesmíme ztrácet naději, nezahořknout a nestát se zby tečně defenzivními. Pokud pocítíme hrdost nad svou samostatností a nad tím, co jsme dokázali, roste naše sebedůvěra a rozvíjí se naše individualita. V opačném případě následujeme druhé, nevyčníváme z řady a přizpůsobíme se. OBECNÉ ZÁSADY Snažte se jít svým dětem příkladem. Ukažte jim, že dokážete tuto hodnotu ocenit - a že se tím ve svém životě řídíte. Využijte každé příležitosti, abyste jim ukázali, jak na sobě poctivě pracujete a snažíte se zlepšit. Mluvte o tom, co se vám daří, a pracujte na tom, abyste byli ještě lepší. Radujte se z úspěchu a podělte se o svou radost s dětmi. A

samozřejmě - přiznejte svou chybu, když se vám něco nepodařilo: "Ano, to je moje chyba. Už vím, jak to příště udělat jinak" Pozorujte své děti. Berte je jako individuality a snažte se rozpoznat, v čem jsou talentované. Rozvíjejte jejich jedinečnost. Chceme-li podporovat talent, musíme jej dokázat nejprve poznat. Děti nejsou navzájem libovolně zaměnitelné, jak se někdy s oblibou tvrdilo, naopak každé z nich připomíná zvláštní semínko, z kterého vyroste jedinečný strom. Nikdy se vám nepodaří předělat dub na hrušku. Ale můžete je odmalička pozorovat a rozpoznat jejich schopnosti. A pak je rozvíjet a posilovat, aby dosáhly toho nejlepšího, co v sobě mají. Jako rodiče se musíte opravdu snažit, abyste rozpoznali, jaké vaše děti vlastně jsou, a nesnažili se je předělat do podoby, která se vám líbí. Je tragické, že ačkoli pokládáme své děti za naši nejvyšší prioritu, věnuje podle statistik průměrný rodič každému dítěti denně zhruba sedm minut času. Chvalte. Posilujte u dětí pozitivní sebeobraz a sebedůvěru, aby si uvědomovaly svou jedinečnost. Tak jako květiny potřebují zalévat, děti potřebují uznání a chválu. "Přistihněte" je, když dělají něco dobře, a pak je za to pořádně pochvalte! A když udělají chybu, pomozte jim unést za ni odpovědnost a pak je pochvalte, že to dokázaly! Metody pro předškoláky Ještě jednou trestná lavice Trestná lavice, o které jsme psali v kapitole o mírumilovnosti, je vhodnou technikou, která pomůže napravit všechny formy boje mezi sourozenci - od verbálních k fyzickým. Dva znesvářené "bojovníky" necháte sedět na nepohodlné lavici a dovolíte jim vstát a odejít, až vám řeknou, co každý z nich (on, a ne ten druhý) udělal špatně. Zvládnete tak jejich agresi a vychováváte tím děti k odpovědnosti, aby si dokázaly uvědomit svůj podíl viny a neobviňovaly druhé. Dobré a špatné následky Snažte se, aby vaše děti odmalička věděly, že jejich chování může mít špatné nebo dobré následky. Zvolte ve vaší rodině takový systém odměn a trestů, který bude snadno srozumitelný. Uvádíme několik příkladů, které možná nebudou příliš souviset se situací ve vaší rodině, ale mohou vás inspirovat při vymýšlení vlastního systému odměn a trestů. SSS Hodnocení samostatnosti je v naší rodině spojeno s magnetickou tabulkou, kterou má každé dítě umístěnou v kuchyni. Je na ní sedm řádek (pro každý den jedna) a sada magnetů pěti různých barev, které děti samy umísťují na příslušný řádek na tabulce, když udělají určitou činnost. První z magnetů znamená "ranní záležitosti" (ustlání, vyčištění zubů, včasný příchod na snídani atd.). Druhým magnetem ostatním oznamují, že splnily svůj "rodinný úkol" (u předškoláků to jsou jednoduché věci jako zasunutí židle ke stolu po jídle). Třetí magnet používá ten, kdo má za úkol nějaké cvičení (hra na hudební nástroj), pokud už je tak velký. Předtím malému dítěti dovolíme dát na tabulku magnet, když namaluje nějaký obrázek nebo se naučí přečíst některá písmena. Čtvrtým

magnetem oznamuje světu, že splnil své "večerní povinnosti" (vyčištění zubů, včasný odchod do postele apod.). A konečně pátou barvu používáme pro různé prémie. V neděli máme "výplatní den". Výše kapesného závisí na tom, kolik magnetů má dítě na tabulce. Tento systém jsme vlastně vymysleli pro naše školáky, proto jsme děti předškolního věku nikdy nenutili jej používat. Ale když jsou jim čtyři nebo pět let, samy se chtějí zapojit. Také si přejí kapesné, a chtějí proto přidělit nějaké rodinné práce nebo se učit hrát na hudební nástroj. Pak dostanou vlastní tabulku a sadu magnetů. Při "výplatě" nijak nekritizujeme malé děti, pokud mají na tabulce málo magnetů. Místo toho je spíše pochválíme (spolu s vyplacením příslušného obnosu) za to, že byly tak odvážné a rozhodly se být samostatné. Richard SSS Pamatujte si, že čím jednodušší bude váš systém, tím spíše bude fungovat. Děti by si měly uvědomovat následky chování - i to, že ovlivňují všechno "dobré" i "špatné", co je potkává. Rozhodovat se samostatně a dělat věci po svém Dejte dětem příležitost, aby se samy rozhodovaly. Zlepší to jejich samostatnost a sebedůvěru. Jak jen to bude možné, naučte je, aby se oblékaly samy, dělaly drobné domácí práce, mohly se samy rozhodnout, jakou limonádu budou pít, jaké tričko si obléknou, samostatně nastupovat a vystupovat z auta. Mějte trpělivost a dovolte jim, aby vše dělaly samy, třebaže pro vás by bylo jednodušší udělat to za ně. A kdykoli se jim něco podaří, pochvalte je, jak jsou šikovné a samostatné. Zapisujte jejich "rekordy" Je to dobrý způsob, jak si děti uvědomí, že se zlepšují. Touha soutěžit a vyniknout se objevuje někdy mezi čtvrtým a pátým rokem. Pokud se ale děti příliš zaměřují na vítězství nad druhými, lze to spojovat s růstem jejich nejistoty a netolerance. Děti by měly vědět, že mohou soutěžit samy se sebou. Za čněte sledovat a zapisovat jejich výsledky v jednoduchých činnostech (může to být cokoli - jak rychle se dokážou samy svléknout a dostat do postele, jak daleko dohodí míč...). Nechte je, aby se snažily překonat svůj vlastní rekord - a nesrovnávaly se s ostatními. Při této aktivitě najdete řadu příležitostí, jak s nimi mluvit o snaze, zlepšování, tréninku. Chvála za tvořivost a originalitu Tak jako musí malé dítě slyšet kolem sebe neustále lidskou řeč, než se samo naučí mluvit, tak potřebuje slyšet, jak chválíte jeho dobré vlastnosti, aby opravdu uvěřilo, že je má. Je to nesmírně jednoduché - děti, které mají rády samy sebe, se budou na sebe spoléhat, převezmou odpovědnost a plně rozvinou svoji vlastní výkonnost. Pochvalte je za každou snahu, kterou u nich uvidíte - od malování až po samostatné zavázání tkaniček. Všimněte si každé nové věci, kterou se naučily, i toho, že se zdokonalily v tom, co již umějí. Udělejte dítěti vlastní památník, na jehož obalu bude jeho fotografie. Bude te tam zapisovat jeho výšku, váhu, barvu očí, oblíbené jídlo, co nového se naučilo, co zábavného řeklo atd. Pokud něco neumějí, ať řeknou jasně: "Neumím dělat tohle, ale

umím" To jim později pomůže přijmout svá slabá místa z pozice síly. Smysl pro férovou hru Abyste dětem vysvětlili princip férového přístupu, vyzkoušejte vylepšenou verzi známé hry Člověče, nezlob se. Kromě kostky, figurek a herního plánu potřebujete ještě pánev a pytlíček s fazolemi nebo kroupami. V prvním kole každé dítě hodí kostkou a posune figurku o tolik políček, kolik mu padne na kostce. Ve druhém kole hází z určité vzdálenosti zavázaný nebo zašitý pytlíček s fazolemi do pánve. Když se strefí a pytlíček zůstane v pánvi, postoupí o šest políček, když jenom zasáhne pánev, posune se o čtyři políčka, a když hodí pytlík blízko pánve, popojde o dvě. Až přijde na řadu potřetí, hází opět kostkou, počtvrté se zase strefuje do pánve atd. Záleží na tom, co budete dětem zdůrazňovat, aby se naučily zásadám čestného přístupu a odpovědnosti. Když dítě hodí kostkou, můžete se zeptat: "Kolik ti padlo?" ("Tři.") "Je to dobré?" ("Jo.") "Je to stejně dobré jako šestka?" ("No to ne.") "Kdo za to může, že ti nepadla šestka?" ("Nikdo.") "To se tak někdy stává, viď? Můžeme se na někoho zlobit, že nám padla trojka?" ("Ne.") "Třeba to příště bude lepší, ale ať je to, jak je, můžeme si teď užívat radost ze hry." Uvedené věci nemusíte pochopitelně říkat, jak je tu napsáno. Jde o to, abyste dokázali dítěti předat celkový přístup ke hře (třeba i beze slov) - svou radost z toho, že si spolu hrajete, spíš než bojovou náladu kdo s koho. Když bude dítě házet pytlíčkem s fazolemi, můžete se ptát: "Kolik jsi získal? Kolik chceš? Čí je to chyba, že ses netrefil? Pytlíčku? Moje? Honzova? Tvoje? Ale vždyť ses snažil, jak nejlíp jsi uměl! Není to ničí vina! Ale můžeš se příště snažit být ještě lepší." Když dítě hodí pětku nebo šestku, pogratulujte mu: "Máš štěstí." Když hodí jedničku nebo dvojku, řekněte mu: "To je smůla." Když se trefí pytlíčkem do pánve, pochvalte ho: "Hezká trefa." Když mine, můžete říct: "Hezký pokus." Snažte se své dítě povzbudit, aby komentovalo hru podobným způsobem. Vítězi srdečně gratulujte a dohlédněte, aby to udělali i ostatní. Naučte je čestně prohrávat, vítěz by se neměl posmívat poraženým. Důležitější je hrát než vyhrávat. Děti by měly znát pojem čestná, férová hra. Vysvětlete jim, že správní sportovci umějí vyhrávat i prohrávat a neobviňují druhé. Učte je mít radost z toho, že hrají čestně. Metody pro školáky Naučte děti být iniciativní Děti by měly znát následky svého chování v každodenním životě. Když je jim sedm nebo osm let, používejte tabulku s barevnými magnety označujícími splnění jejich každodenních úkolů a povinností. Ujistěte se, zda chápou, že míra jejich kapesného závisí na tom, nakolik budou přes týden plnit své úkoly. Prvních pár týdnů je povzbuzujte a připomínejte jim, co mají udělat. Po určité době si s nimi sedněte a vysvětlete jim, že to od nynějška necháte na nich. Už se o to nebudete starat ani jim nic připomínat. Pokud se postarají, budou se při vyplácení kapesného

cítit šťastné, pokud ne, budou smutné a dostanou malé kapesné. A buďte vytrvalí a trpěliví, když uvidíte, že zapomínají. Budou-li si stěžovat, zeptejte se jich: "Čí je to chyba?" aby pochopily, že závisí na nich, jaké budou mít výsledky. Posilujete tím jejich samostatnost! Medaile za samostatnost Jako obvykle se můžete v neděli sejít a popovídat si s dětmi, co tento týden zažily, jak byly iniciativní a samostatné. Co se jim podařilo a co ne? Nakolik dělaly svěřené domácí práce, plnily svoje školní úkoly, nezapomínaly dávat magnety na tabulku apod. V duchu společně projděte uplynulý týden, nekritizujte je za chyby, spíše je chvalte za to, co dokázaly. Ujistěte se, že dobře rozumějí tomu, co znamená být iniciativní. A nakonec se jako vždy zeptejte: "Kdo si nejvíc zaslouží tento týden medaili za samostatnost?" Ať si samy kupují své oblečení Pokud budete používat vhodný systém odměňování dětí, můžete jim stanovit kapesné v takové výši, že bude zahrnovat i výdaje na jejich oblečení. Nechte je potom vybírat si a kupovat šaty na jejich vlastní odpovědnost. Naučí se tak nejen peníze vydělávat, ale i přemýšlet o tom, jak je použít. Samozřejmě, že zpočátku budou dělat chyby - koupí si něco, co pak nebudou nosit, nebo si opatří věci zbytečně drahé. Nevyčítejte jim to, ale nechte je poučit se z vlastní zkušenosti. V případě, že musíte šetřit a nemáte tolik peněz, aby si děti mohly kupovat věci samy, rozmyslete si, "jakou oblast hospodaření", spadající do jejich okruhu zájmu, jim můžete přidělit. SSS V naší rodině jsme zavedli zvláštní slavnost pro děti, které dosáhly věku osmi let. Vezmeme je samotné do nějaké pěkné restaurace a slavnostně je uvítáme ve světě dospělých. Řekneme dítěti, jak jsme na ně pyšní za to, co všechno už umí. Pak mu vysvětlíme, že nyní je už dost starý (stará) na to, aby si vydělával více peněz, více nám pomáhal s malými dětmi a začal si sám vybírat a kupovat šaty za vlastní peníze. Samozřejmě, že bude dělat chyby. Občas utratí za něco víc, než má. Občas si koupí něco nevhodného a zapomene, co opravdu potřebuje. Ale učí se. Zkušenost je obrovský učitel a jejím výsledkem je jistota, samostatnost a pevné sebevědomí. Chyby, které udělá malé dítě, nejsou katastrofální, chyby, které udělá osmnáctiletý, mohou být nebezpečné. V naší společnosti dospívající získávají řidičský průkaz příliš brzy a odpovědnost příliš pozdě. Osm roků je nádherný a jedinečný věk. Osmileté dítě je už dost staré, aby dokázalo být za něco odpovědné a mohlo se učit samostatnosti, a přitom je dostatečně malé, aby ho okouzlovala představa vlastní samostatnosti bez zbytečného cynismu a odporu, s kterým se často setkáme u starších dětí v pubertě. Linda SSS Radit, ne řídit Posilujte v dětech jejich samostatnost. Nepřebírejte za ně iniciativu. Spíše jim raďte, než nařizujte. Zeptejte se jich, jestli potřebují pomoc - nevnucujte jim ji. Všimněte si, co dělají rády,

pro co mají vlohy, a podporujte je, nenuťte je dělat to, co se líbí vám. Když vás poprosí, abyste jim udělali domácí úkol, odmítněte. Ale když vás požádají, vysvětlete jim učební látku, která jim není jasná, a slibte, že jim zkontrolujete výsledky. Až budou děti dost staré, aby tomu porozuměly, objasněte jim, že chcete být spíš jejich konzultantem než vládcem. Ony se musejí rozhodnout, co budou dělat a jak to budou dělat. To se pochopitelně týká spíše oblasti jejich zájmů a volného času a neznamená to, že si mohou dělat, co chtějí, pokud jde o vaše rodinná pravidla a dohody. Tam naopak musíte být dostatečně pevní. Citáty K tomu, aby vaše děti dobře porozuměly hodnotě samostatnosti, opět zvolte vhodné citáty. My jsme často používali jednoduchou dětskou písničku, která začíná: Já jsem ten, kdo píše vlastní příběh, rozhoduju se, jaký mám být, jen na mně záleží, co v knize života chci mít. Ať se vaši malí školáci naučí tyto verše nazpaměť. Vysvětlete jim význam přirovnání, které se v písničce používá, a popovídejte si o následujících dvou otázkách: ? Když se něco neděje tak, jak právě chceme, koho obvykle obviňujeme? (Sebe, nebo druhé? Znáte lepší řešení?) ? Proč je důležité snažit se udělat to nejlepší? (To je právě způsob, jak napsat co nejlepší příběh.) Učíme své děti také přísloví: Dobré je nepřítel nejlepšího. Větší školáky bude zajímat rozdíl mezi dobrým a nejlepším a se zájmem se zúčastní diskuze o tom, že pokud se spokojí jen s dobrými výsledky, nemusejí odhalit, co je v nich nejlepšího. Použijte různé příklady ze sportu nebo umění, ale povídejte si s dětmi i o nich samých, jejich kamarádech a sourozencích a ukažte jim, jaký je rozdíl například ve zvládnutí určité hudební skladby a jejím opravdu výborným provedením. Podporujte sportovního ducha Malí školáci se přirozeně začínají zajímat o sport a o různé soutěživé aktivity, takže v nich můžete posilovat férovost a dosahování co nejlepších výsledků. Zdůrazněte, že úsilí a férový přístup jsou důležitější než výhra za každou cenu. Je dětinské obviňovat druhé z toho, že jsme nevyhráli, a naopak je dospělé umět přijmout výsledek, ať je jakýkoliv, a chovat se hezky k soupeřům. Klaďte větší důraz na snahu a vlastní zdokonalování než na vítězství nebo prohru. Metody pro dospívající Co všechno umím Najděte si čas, kdy jste s dítětem sami, a popovídejte si o jeho schopnostech a talentu. Zeptejte se ho, v čem si myslí, že je opravdu dobré, a podělte se s ním o svá pozorování. Buďte přitom co nejkonkrétnější. Malé věci ("Líbí se mi, že si udržuješ hezký pořádek ve školních věcech.") jsou právě tak důležité jako velké ("Myslím, že máš velké nadání pro matematiku."). Seznam problémů Děti si musejí uvědomit i svá slabá místa, aniž by se tím vyvolával pocit méněcennosti nebo nejistoty. Využijte předcházejícího rozhovoru o schopnostech a

zeptejte se dětí, v čem si myslí, že je jejich největší slabina. Zdržte se obviňování nebo lítosti. Poslouchejte a sami mnoho nemluvte. Děti by měly vědět, že každý problém, o kterém mluvily, má nějaké řešení. Vždy můžeme něco dělat. Spoléhejme na vlastní sílu, abychom se dokázali změnit tak, jak chceme. Rozhovory o politice a světě kolem nás Tyto rozhovory pomáhají vašim dospívajícím dětem dívat se na svět, do kterého vyrůstají. Při večeři nebo jiné příhodné příležitosti můžete zjistit, co vědí o dnešní situaci na Balkáně nebo o nedávných českých dějinách. Nebuďte překvapeni tím, že to, co je pro vás "živé", protože jste to sami zažili, je pro ně už "historií"! Snažte se, aby dokázaly tyto situace vidět i z lidské stránky - z hlediska utrpení, obav a nadějí normálních lidí. Bavte se s nimi o tom, co považují za správné a nesprávné. Nezapomeňte, že děti v pubertě mají tendenci vidět svět značně černobíle. Nelekejte se toho, nevymlouvejte jim jejich názory, ale nebojte se jim také jasně sdělit svůj vlastní názor. Uklidněte opožděné "poutníky" U dětí probíhá dospívání různou rychlostí. Je třeba, abyste těm, které dozrávají pomaleji než ostatní, pomohli udržet si pozitivní sebeobraz a dobré mínění o sobě. Otevřeně s nimi mluvte o pubertě a hormonálních změnách, jež v jejich těle probíhají. Zdůrazněte, že každý člověk dozrává vlastním tempem, a pokud je jejich vývoj pomalejší, pomozte jim najít výhody, které jim to přináší. SSS Jedna z našich dcer je obdařená mimořádnou výmluvností. Při rodinných debatách dokáže velmi často všechny přesvědčit a přetáhnout na svou stranu. Bohužel se této své výřečnosti naučila využívat také k vymýšlení různých rafinovaných výmluv, proč se jí něco nepodařilo, a velmi nerada se přiznávala k vlastním chybám. Jednou jsme spolu četli krátký článek C. S. Lewise, ve kterém psal o rozdílu mezi snahou vymluvit se a prosbou o odpuštění. Hluboce to na ni zapůsobilo. Rychle porozuměla, že vymlouvání (i když je úspěš né) má na druhé negativní vliv a vzdaluje nám je, zatímco prosba o odpuštění pomáhá obnovit důvěru ve vzájemném vztahu. Objevila, že schopnost přijmout odpovědnost za svou chybu a unést výčitky druhých bez výmluvy pomáhá vytvořit dobré vztahy mezi lidmi a současně je klíčem k opravdové odpovědnosti. Richard SSS Vyhněte se přehnané starostlivosti POVZBUĎTE SVÉ DOSPÍVAJÍCÍ A DODEJTE JIM SEBEDŮVĚRU. UČTE JE SAMOSTATNOSTI TAK, ŽE STANOVÍTE JASNÁ PRAVIDLA (NAPŘ. VEČERNÍHO NÁVRATU DOMŮ), DŮVĚŘUJTE JIM A MLUVTE O TOM S NIMI. VĚŘTE JIM, ŽE DOKÁŽOU ODHADNOUT MÍRU NEBEZPEČÍ V RŮZNÝCH SITUACÍCH A POSTARAJÍ SE O SEBE. VEĎTE JE K TOMU, ABY VĚDĚLI, ŽE KDYŽ SE DOSTANOU DO NĚJAKÉ PŘÍLIŠ SLOŽITÉ SITUACE, MOHOU SE NA VÁS S DŮVĚROU OBRÁTIT. PŘÍLIŠ STAROSTLIVÝ RODIČ MOŽNÁ ZABRÁNÍ JEDNOMU NEBO DVĚMA ROZBITÝM KOLENŮM, ALE MŮŽE SVÝM PŘÍSTUPEM VELMI SILNĚ PODKOPAT SEBEDŮVĚRU A

SAMOSTATNOST DÍTĚTE. PÁTÝ MĚSÍC Sebekázeň a střídmost Tělesná, duševní a finanční sebekázeň. Střídmost v řeči, jídle a cvičení. Ovládání chuti k jídlu. Vyhýbání se extrémům. Schopnost vyrovnat disciplínu spontánností. SSS Mami, já už vstávám, jen mi prosím tě zase nezačni vykládat o dojení krav." To byla Karolína. Bylo jí deset a já ji budila (toto ráno už potřetí), aby vstala a cvičila na klavír, než půjde do školy. Když jsem byla tak stará jako ona, musela jsem opravdu brzy ráno vstávat a dojit krávy - ty nemohou počkat. Při našem dnešním způsobu života je disciplína častěji naším výběrem než nutností. Vstávat včas, cvičit, motivovat sám sebe není ani snadné, ani příliš rozšířené. Ale Karolína přece jen vstala a cvičila na klavír, protože věděla, že když dodrží určitou disciplínu, bude pak sama se sebou mnohem více spokojena. Linda SSS Sebekázeň znamená spoustu věcí: umět se motivovat, ovládat svou náladu i v obtížných situacích, krotit svou chuť k jídlu apod. A tady současně přichází ke slovu druhá hodnota, o které v této kapitole píšeme, střídmost. Sebekázeň přemáhá lenost a motivuje k vyšším výkonům, střídmost se vyhybá extrémům. Sebekázeň a střídmost patří mezi univerzální hodnoty; pokud je máme, pomáhá to nám i druhým. Jejich absence naopak varuje, že dříve nebo později můžeme někoho (možná sebe samé) poranit. Jedná se o vlastnosti, v nichž rodiče musejí být svým dětem vzorem. Jejich příklad je přivede k převzetí těchto hodnot daleko více než jakákoli technika. SSS Tento rok bude Jonášovi čtrnáct. Dlouho byl naším nejneukázněnějším dítětem, ale v průběhu posledního roku se až neuvěřitelně změnil. Před třemi roky si nepamatoval, co dostali ve škole za domácí úkol. Když náhodou udělal nějakou domácí práci, kterou měl uloženou, za půl hodiny už si nepamatoval, jestli ji udělal, nebo ne. Nedokázal myslet na nic jiného než na modely letadel, hady a počítačové hry. Nic jiného ho nezajímalo. Neustále jsem ho musela napomínat, aby si uklidil pokoj a udělal pořádek ve školních věcech. Pak však došlo ke dvěma významným změnám. Naše rodina se na nějakou dobu přestěhovala do Anglie a on začal chodit do školy, kde byla extrémně silná disciplína - všichni museli nosit uniformu, měli pevný rozvrh, takže se musel učit i takové věci, jako je fyzika, chemie a historie, které upřímně nenáviděl. A všichni učitelé se k žákům v této škole chovali velmi přísně. Pak jsem si také uvědomila, že náš vztah je příliš zatížený tím, jak mu stále připomínám, co má udělat, uklidit a zařídit. Rozhodla jsem se, že to, abychom spolu lépe vycházeli, je pro mě důležitější než pořádek v jeho pokoji. Tento rok u Jonáše došlo k důležitému přerodu. Jeho pokoj sice vypadá stále hrozně, ale už má

aspoň ve věcech pořádek a ví, kde co je. Našla jsem na jeho psacím stole dokonce seznam věcí, které musí udělat, a zjistila jsem, že se podle něj poctivě řídí. Začal chodit do skautu a bere to velice vážně. Donedávna jsem ho považovala za svou výchovnou prohru, ale nyní je jedním z mých nejoblíbenějších dětí. Linda SSS OBECNÉ ZÁSADY Používejte osobní příklad. Ukažte dětem, jak jste disciplinovaní a jaký smysl pro rovnováhu máte v různých oblastech svého života. Snažte se, zejména v průběhu měsíce, kdy kladete důraz na tyto hodnoty, ovládat svou náladu, zacházet vyváženě a s rozmyslem s penězi, jezte s mírou a zdravě. A upozorněte své děti, že to děláte a proč to děláte. Počítejte do deseti. Ovládejte svou náladu. To je nejdůležitější součást sebekázně. Naučte své děti počítat do deseti, když je něco rozzlobí, aby zvládly svůj hněv. Bavte se s nimi o situacích, kdy se to lidem nepodařilo a někomu ošklivě ublížili, protože jednali bez rozmyslu. A najděte jim pěkné příklady, kdy se lidé naopak dokázali ovládnout. Tento měsíc můžete spolu s dětmi nahlas počítat do deseti v okamžiku, kdy pocítíte, že nad sebou ztrácíte kontrolu. Je dobře, když vás děti slyší, jak říkáte "jedna, dvě, tři" a snažíte se ovládnout. Dodržujte rodinný rozvrh. Stanovte si, kdy se sejdete ke snídani a k večeři. Dohodněte si večerku. Možná, že se vám nepodaří mít společné termíny, ale pokuste se o to a sledujte, nakolik vy i děti tento rozvrh dodržujete. Pokud bude mít vaše chování řád, bude to pro vaše děti jisté bezpečí. Často používejte slova kázeň a střídmost. Děti jim porozumí a dají si je do souvislosti se svým každodenním chováním. Když odmítnete třetí kus koláče a řeknete: "Myslím, že už jsem měl dost," pomáháte jim ujasnit si, co střídmost konkrétně znamená. Zjistíte-li, že si vaše dítě udělalo úkoly, řekněte mu: "Líbí se mi tvá pevná vůle." Uzavírejte dohody. Dohodněte si s dětmi další cíle, kterých mohou dosáhnout, a odměnu v případě, že se jim to podaří. SSS V minulých letech jsme měli s dohodami dobré zkušenosti zejména v létě, když dětem skončila škola. Obvykle jsme se na začátku léta s dětmi začali bavit o tom, co by chtěly v létě dokázat. Někdo z nich se chtěl třeba zdokonalit v tenise nebo basketbalu. Jiné se chtěly na učit nějakou skladbu na housle nebo se zlepšit ve hře na piano. A další naše děti si chtěly přes léto přečíst zajímavé knihy, na které přes rok neměly čas. K dohodě jsme dospěli obvykle tak, že každé z dětí navrhlo určitý cíl nebo cíle a odměnu, kterou by za to chtělo. My jsme si to rozmysleli a řekli jsme mu pak svou představu. Například loni na jaře náš desetiletý syn navrhl: "Každý den budu dělat deset kliků, za čtrnáct dní přečtu jednu knihu, pětkrát týdně si budu sám stlát postel. To budu dělat celé dva měsíce a dostanu za to sto dolarů na oblečení." My jsme mu navrhli - jednu knížku za týden a stlát postel každý den. Cvičení jsme nechali na

něm. Náš syn nabídku akceptoval a udělal si plán, jak ji splnit. Podle něj se pak každý den řídil. Dohody se pochopitelně liší podle toho, jak je dítě staré. Čím jsou děti menší, tím častěji je třeba jim dohodu připomínat. Starší děti se potřebují naučit samostatnosti, takže odpovědnost za splnění dohody necháváme na nich. Některé naše děti tak toužily po konečné odměně, že byly ochotné projevit velmi silnou vůli, aby dohodě dostály. Připomnělo nám to báji o Odysseovi, kterého vábil zpěv Sirén. Ačkoli je slyšel, dokázal jim díky provazům, kterými se nechal připoutat ke stožáru, odolat. Na naše děti měly dohody někdy podobný účinek. I když lákání jejich Sirén bylo velmi silné, dokázaly zatnout zuby a dohodu dodržet. Linda SSS Metody pro předškoláky Práce před zábavou Smysl pro sebekázeň můžete v dětech pěstovat odmalička. Naučte své tří- až čtyřleté děti, aby dříve než si začnou hrát, udělaly nějaké malé domácí práce například přisunuly židle ke stolu po snídani, nakrmily psa, uklidily si hračky, s kterými si už nechtějí hrát apod. Trvejte na tom, aby to udělaly, než začnou něco jiného, třeba hrát si s kamarády, nebo se dívat na televizi. Hezky je za to pochvalte, naučíte je tak správnému přístupu k pořádku. Večerka a budíček Nejde o bič, který budete na děti používat, když čas nedodrží. Spíše by měly získat pocit, že dokážou mít situaci pod kontrolou a jejich mysl je silnější než tělo. Naučte je znát hodiny - nebo aspoň okamžik, kdy se musejí začít chystat do postele. Stanovte to jako určitou výzvu, kterou jim pak budete připomínat. Slibte jim, že když se naučí chodit do postele včas, dostanou jako odměnu vlastní budík. Zkontrolujte, jestli ráno dokážou včas vstát, vypnout budík a přijít na snídani. Buďte připraveni, že se jim to zpočátku třeba nebude dařit. Hodně je chvalte, kdykoli to dokážou. Magnetická tabule Vašim čtyř- až pětiletým dětem napomůže při učení sebekázni také magnetická tabule, na které si označují splněné každodenní povinnosti. Můžete pochopitelně používat nějaký jiný systém, například rodinný rozvrh, na němž budou uvedeny i vaše povinnosti, ale jednoduchá každodenní kontrola činností, které mám udělat, je velmi dobrou pomůckou při cvičení sebekázně. Dětem vysvětlete, zejména když už se budou blížit školnímu věku, že kázeň znamená dělat věci sám, bez vyzvání. "Příliš mnoho" Hra naučí malé děti přemýšlet o smyslu pro míru a o výhodách střídmosti. Povězte jim, že v některých případech je příliš mnoho horší než příliš málo. Navrhněte jim: "Pojďte si se mnou zahrát hru na ,příliš mnoho'. Já vám řeknu příliš mnoho - a vy řeknete, co to s člověkem může udělat." Například: Příliš mnoho jídla budete tlustí. Příliš mnoho cvičení budete unavení, můžete se poranit. Příliš mnoho cukroví můžete mít zubní kaz, ztratíte chuť k jídlu, bude vás bolet břicho.

Příliš mnoho televize bude vás bolet hlava, nebudete mít čas hrát si s kamarády. Příliš mnoho kečupu budete mít pocit, že jíte jen kečup. Příliš mnoho koupání smyjete si kůži z těla. SSS Snažili jsme se vysvětlit naší čtyřleté dceři Elišce, která byla schopná strávit celý den před televizní obrazovkou, co to znamená sebekázeň a střídmost, ale moc jsme neuspěli. Máme u nás doma poměrně tvrdá televizní pravidla - o víkendech je úplně zakázaná, ale Eliška se s námi hádala, že to platí jen pro školáky, aby si udělali domácí úkoly. "A já do školy nechodím," tvrdila vytrvale, "takže se můžu dívat na kreslené filmy." Pomoc nám přišla z nečekaného místa. Náš vědecky zaměřený čtrnáctiletý syn se přidal do diskuze a spustil na ni spoustu informací, které se dozvěděl ve škole. "Průměrná americká rodina má televizi zapnutou skoro sedm hodin denně," oznámil jí. "V roce 1970 to ještě byly jen tři a půl hodiny. Děti jako ty stráví před televizí skoro čtyřicet tisíc hodin do svých osmnácti let." Eliška jeho složitým argumentům moc nerozuměla, ale protože svého bratra velice obdivuje, vzdala se další hádky! Richard SSS Metody pro školáky Medaile za splnění povinností Oceňujte a chvalte děti za sebekázeň. Stejně jako v předešlých měsících vy užijte "putovní ocenění" k tomu, abyste s dětmi prošli, co se jim tento týden podařilo, jestli si dokázaly udělat vždy domácí úkoly, než šly ven se spolužáky, zda splnily své domácí práce, než si začaly hrát. A mluvte i o sobě, co se vám tento týden podařilo, co ne a jak jste se přitom cítili. Připomeňte dětem, že se mohou bavit daleko víc, když mají splněné všechny povinnosti. Pokud některé z dětí nebo vy sami máte problémy s ovládáním, použijte ještě jedno ocenění - pro ty, kdo se dokážou ovládnout. Hodnoťte nejen komu to jde nejlépe, ale hlavně kdo udělal největší pokrok. Vzdálenější cíle Upozorněte děti, aby se těšily na vzdálenější cíle, a tak "odkládaly své potěšení". To neobyčejně zvyšuje sebekázeň. Jejich výchovu můžete nejvíc pokazit, když jim dáte příliš mnoho, aniž by se o to musely nějak zasloužit. Snadno si pak zvyknou, že vždy dostanou, co se jim zachce. Děti zbytečně nerozmazlujte, a pokud chtějí něco většího - třeba nové kolo - dohodněte se spolu, jak si na kolo mohou buď samy našetřit, nebo jim se šetřením pomozte. Důležité je, abyste neplnili hned každé jejich přání. Naučte je trpělivosti a vytrvalosti - ať trochu přemýšlejí o ceně věcí a také o tom, kdy je vhodné a potřebné něco koupit. Kdy mají v obchodech nejlepší ceny? Dokdy si na to, co chtějí, mohou našetřit? Ukažte jim, jak nám plánování, šetření a trpělivost pomáhají dosáhnout toho, co chceme, a jak naopak nekázeň a neochota odložit okamžité potěšení dosažení cíle ztěžují. Rodinná banka U nás doma používáme velikou dřevěnou krabici se zámkem a otvorem

na mince. Tato "rodinná banka" je velkým učitelem šetrnosti a kázně. Nenutíme děti, aby si spořily, necháme je, aby se samy rozhodly, jak s penězi naloží, ale vysvětlíme jim výhody pravidelného šetření a to, že tak mohou uspokojit svá náročnější přání. Když v sobotu dáváme dětem kapesné, vybízíme je, aby si část uschovaly v naší rodinné bance pro větší cíle. Snažíme se, aby tato "banka" fungovala jako opravdová, proto spočítáme každého čtvrt roku úroky a přidáme je dětem k našetřenému obnosu. Starším dětem pak dáme "šekové knížky" a učíme je, jak si mohou z naší rodinné banky vybrat peníze nebo jak je tam mohou zase vložit, takže se vlastně odmalička učí s penězi zacházet. Když děti dosáhnou dvanácti let, otvíráme jim v bance skutečný účet (řada bank má junior program, který to umožňuje) a pomáháme jim hospodařit "v reálných podmínkách". M, nebo N? Touto hrou si děti uvědomí, že některé věci jsou dobré, pokud je užíváme nebo provozujeme s mírou, a jiné jsou špatné v jakémkoli množství. Na tři velké listy papíru napište velká písmena M (s mírou), N (nevhodné) a BO (bez omezení). Vysvětlete dětem, že si teď spolu budete povídat o různých věcech a činnostech a chcete, aby přišly na to, na který list máte příslušnou věc nebo činnost zapsat. Můžete použít následující seznam a přidat další věci podle svého uvážení. Ptejte se dětí a snažte se řídit diskuzi tak, aby se podařilo vše objasnit. Jídlo (M) Drogy (N) Čtení (BO) Cvičení (M) Dívání se na televizi (M) Starání se o druhé (BO) Nadávání (N) Vlídné chování (BO) Pití alkoholu (N nebo M - záleží na vašem pohledu) Pití alkoholu před jízdou autem (N) Hraní si u sousedů (M) Citáty Používáme dva nebo tři citáty, které vědomě dětem opakujeme, aby si je zapamatovaly. Některé z nich jsme také napsali na čtvrtky papíru a vyvěsili na viditelných místech. Naše oblíbené citáty jsou: "Udělej to!" "Udělej to hned!" "Vůle je silnější než tělo." Používejte je, abyste dětem pomohli překonat lenost a nerozhodnost. Naučte je, že lepší je něco udělat špatně než se o to vůbec nepokusit. Starší děti naučte úsloví: "Rozum je víc než svaly." "Mysl je víc než hmota." Hudební výuka Učit se hrát na jakýkoli hudební nástroj dává velkou příležitost k posilování disciplíny a sebekázně. Není to nejsnadnější způsob, jak se naučit významu této hodnoty, ale je velice efektivní. Ačkoli by skoro všichni rodiče byli rádi, kdyby se jejich děti naučily hrát na nějaký hudební nástroj, sebekázeň a disciplína, s kterou by se tomu musely věnovat, jim často připadá příliš velká. Hodně dětí má zpočátku zájem naučit se na něco hrát, ale když zjistí, že to vyžaduje

hodiny cvičení, ztrácejí chuť. Tehdy je na rodičích, jestli se je rozhodnou třeba i proti jejich vůli podpořit, aby vytrvaly. Není moc dětí, kterým se to opravdu podaří! SSS Při cvičení sebekázně hodně záleží na rodičích. Vzpomínám si na svou matku, která nade mnou stála, když jsem cvičila na piano. Po tvářích mi tekly slzy, protože jsem si nemohla jít hrát, dokud nedocvičím, ale máma nepovolila. Pamatuju si, jak mi říkávala: "Jednou mi za to budeš vděčná!" Ačkoli jsem se dokázala celé hodiny vztekat a vyplakala jsem potoky slz, nyní vím, že měla pravdu! Šla jsem pak studovat hudbu a zjistila jsem, že moje schopnost rozumět jí a hrát je kvalita, která mě obohacuje a zvyšuje moje sebevědomí. Linda SSS Když chcete, aby se vaše dítě opravdu naučilo hrát na nějaký hudební nástroj, často to znamená, že mu musíte pořídit budík, aby dokázalo ráno vstát a cvičit, ještě než jde do školy. Budete to muset dítěti mnohokrát připomínat a někdy nad ním i stát, takže i vám zabere hodně úsilí a času, aby dítě dokázalo překonat krizi a pokračovalo v učení. Často použijete všechny možné odměny, pochvaly, hrozby nebo i úplatky, které vás napadnou. SSS Sama jsem se naučila, že ačkoli je hudba pro mě vysokou hodnotou, nestojí mi za to, abych si kvůli ní pokazila vztahy se svými dětmi. Jeden rok jsem strávila tím, že jsem honila jednoho ze svých synů, který měl opravdu hudební talent, do každodenního cvičení. Došlo to tak daleko, že jsme se na sebe mračili, kdykoli jsme se uviděli. Když jsem si to uvědomila, rozhodla jsem se, že je na čase přestat - a náš vztah se okamžitě změnil k lepšímu. Nyní, po roční přestávce, se k hraní na klavír sám vrátil. Měli jsme spolu dlouhý rozhovor o kázni a sebekázni. Slíbil mi, že se bude více snažit, a já jsem mu zase na oplátku slíbila, že ho přestanu sekýrovat kvůli cvičení. Oběma nám to nyní jde lépe. Linda SSS Přístup rodičů k cvičení na hudební nástroj je v každé rodině jiný. Někde říkají: "Nemusíš cvičit každý den, stačí, když budeš cvičit v ty dny, kdy chceš dostat něco k jídlu." Jinde zase tvrdí: "Cvič, dokud můžeš, a vychutnej si, když už nebudeš moct." Musíte se sami rozhodnout, nakolik je to pro vás důležité - a pamatujte, že je to užitečné učení se kázni pro dítě i pro vás! Stanovit a dosahovat cíle Nemyslíme tím pouze Nový rok, i když to může být zrovna vhodný den, kdy s tím začít. Sedněte si s dětmi a popovídejte si o jejich cílech v následujícím roce. Mohou spolu s vámi probrat všechny krásné věci, na které se těší a kterých by chtěly dosáhnout. Občas přijdou na to, že jejich nadšení je větší než reálné možnosti, ale i to je užitečné. Povzbuzujte je, aby si při prvním víkendu na začátku každého měsíce stanovily své cíle na měsíc. Někdy je užitečné přemýšlet i o týdenních cílech - začněte s tím klidně u tří- až čtyřletých dětí. Ukažte jim, že si mohou namalovat obrázek toho, co chtějí

udělat - je to stejně dobrý způsob jako napsat si cíl, a někdy možná i lepší. Chvála Jde pravděpodobně o nejúčinnější prostředek, když učíme děti hodnotám, zejména pokud jde o sebekázeň. Děti nekritizujte, ani se na ně nezlobte za to, že si neplní domácí povinnosti nebo nedělají úkoly; chvalte je, když to dělají. Netvrďte: "Nevěřím tomu, že Alenka umyje nádobí, dokud jí to stokrát nepřipomenu," spíše řekněte: "Nevíš, jak jsem ráda, když jsem viděla, že jsi uklidila všechno od večeře, a když jsem ti nemusela nic říkat. Moc se mi líbí, že jsi tak všímavá a hned vidíš, kde je třeba pomoct." Šance, že se pak děti budou ještě více snažit, je desateronásobně větší, než když je budete stále jen napomínat! Zkuste více oceňovat všechno, co dělají samy a dobře. Když půjdete příště do jejich pokoje a uvidíte, jak si tam hezky hrají, řekněte jim, že z toho máte radost, a pochvalte je. Je to účinnější, než když na ně křičíte, že zase něco neudělaly, nebo že se hádají. Každá pochvala za něco hodnotného je tou nejcennější investicí do dětí a současně největším darem, který jim můžete dát. Metody pro dospívající Ještě jednou hra s písmeny M, N a BO I se svými dospívajícími si můžete zahrát tuto hru, ale rozšíříte okruh témat: například zůstat venku po dohodnuté době, chození na rande a další aktuální situace, které vaše dospívající děti zažívají. Půst Jednodenní půst může děti naučit určité disciplíně a současně jim připomene, že jejich mysl je silnější než jejich tělo. Vyberte si den, kdy nemusejí do školy, například neděli, a celá rodina se dohodněte na celodenním půstu (od večeře do večeře). Děti to přijmou jako vzrušující experiment. Využijte této příležitosti, abyste si s nimi promluvili o tom, že dvě třetiny populace na naší zemi mívají každý den hlad, a potvrďte jim, že dobré pocity z jídla souvisejí s ukázněným přístupem. Vysvětlete jim, že když mají na něco chuť, přirozeně si chtějí vyhovět, ale jejich mysl je silnější než tělo a dokáže nezdravou chuť překonat. To je právě dobrý příklad disciplíny. Včasné vstávání Dohodněte se s dětmi, že všichni budete vstávat včas, aby se celá rodina sešla pět minut před snídaní. Společně si rychle řekněte, co kdo bude celý den dělat. Stanovte budíček tak, abyste i po pětiminutovém setkání měli všichni dvacet až třicet minut na snídani, než musí první z vás odejít do školy nebo do práce. Pokud se to podaří dětem dodržovat, můžete je pochválit, jak dokážou svou vůlí vítězit nad tělem. SSS Je zvláštní, jak naprosto rozdílné děti (jak fyzicky, tak mentálně i citově) mohou být v jedné rodině. Když jsme začali ranní setkání, dvě z našich dětí tam byly vždycky včas, už umyté a oblečené, zatímco jiné dvě nebyly schopné se objevit, pokud je někdo nevytáhl z postele! Někteří z nás jsou prostě skřivánci a jiní sovy. Naši dva skřivánci byli v okamžiku setkání nejen umytí a oblečení, ale měli i zkontrolované věci

do školy. Snažili jsme se k tomu nejprve přimět i naše sovičky, ale bylo to nad jejich síly. Nakonec jsme se rozhodli, že stačí, když se tam všichni objeví tak, jak jsou. Děti, které měly dost sil, aby už byly oblečené a umyté, měly tu výhodu, že se ještě mohly podívat na něco do školy nebo si zacvičit na nějaký hudební nástroj, než šly do školy. Ti dva, kteří se na naši ranní schůzku stěží dopotáceli, z toho byli tak unavení, že se i na snídani dostavili ještě v pyžamu. Richard SSS Naučte se dělat důležitá rozhodnutí předem Děti by si měly dopředu rozmyslet, jak se zachovají v různých situacích, které je v nejbližších několika letech mohou potkat. Zamyslete se nad situací, kdy jim některý ze spolužáků nabídne drogu, alkohol, někdo je bude svádět nebo sexuálně obtěžovat. Buďte při popisu situace co nejpřesnější a chtějte, aby jejich odpovědi byly stejně konkrétní. Co by v takové situaci říkaly a dělaly? Pokud se věnujete tématu sebekázně před tématem odvahy (druhý měsíc), navrhněte svým dospívajícím dětem, aby si udělaly seznam (na nějakém svém soukromém místě, jako je zadní strana diáře nebo deníku) důležitých rozhodnutí (například nepít alkohol, neužívat drogy, nekouřit, nezačínat pohlavní život, dokončit střední školu, dostat se na vysokou apod.) a jejich zdůvodnění. Tato včasná rozhodnutí, ke kterým s vaší pomocí dospějí, se jim mohou stát "ukazateli" nebo "anděly strážnými" v situacích, které je brzy v životě čekají. Základní pravidla pro období dospívání Stanovte svým dětem pevné hranice, které jim dají pocit bezpečí, přesvědčte je o svém zájmu a dejte jim příležitost, aby si mohly procvičit svou sebekázeň. Dohodněte se spolu na určitých základních pravidlech, která jim umožní vyzkoušet si disciplínu i smysl pro střídmost. Nabízíme vám několik nápadů: ? Se svými dětmi se dohodněte na pevné večerce. Opravdu neexistuje žádný vážný a rozumný důvod (až na řídké výjimky) pro velmi pozdní návraty domů. Uvažte přitom, že k překvapujícímu množství problémů v životě dospívajících dochází po půlnoci. ? Stanovte omezení na počet večerních vycházek, na sledování televize, najděte rozumný limit pro různé věci, které vyžadují smysl pro správnou míru. Když se vám podaří se s dětmi dohodnout, pomůže jim to zvládnout ukázněný přístup k životu mnohem snadněji. ? Zkuste se s nimi domluvit, že nepůjdou na schůzku s jedním a tím samým klukem (dívkou) víckrát než dvakrát za sebou. Chtějte, aby se před dalším setkáním sešly ještě s někým jiným. Jednoduchý plánovací systém Pomůže jim organizovat čas a využívat správně energii a také získají volný prostor, aby spontánností vyvážily disciplínu. Používejte při plánování (a naučte to i své děti) následující postup: 1. Plánujte na každý den. Použijte na každý den čistý list papíru. 2. Do horní části svého plánu na tento den si napište své zásadní

priority - jednu pro práci (školu), jednu pro rodinu a jednu pro sebe. 3. Rozdělte potom zbytek listu vertikální čarou na dvě poloviny a do levé poloviny papíru zapište všechny aktivity, které ten den chcete vykonat (včetně nahoře uvedených tří priorit) spolu s hodinou, na kterou tuto činnost plánujete. 4. Pravou stranu papíru nechte volnou - a pak buďte vnímaví ke spontánním a šťastným událostem, které se vám mohou ten den přihodit a mohou být lepší nebo cennější než to, co jste si naplánovali. Každý den byste měli splnit tři uvedené priority a aspoň jednu nebo dvě nečekané, spontánní akce, které vás napadnou. Tyto neplánované aktivity nebo činnosti si zapište vpravo. VYZKOUŠEJTE TENTO SYSTÉM TÝDEN NEBO DVA A PAK SI O SVÝCH ZKUŠENOSTECH POPOVÍDEJTE S OSTATNÍMI - TŘEBA PŘIJDETE NA TO, JAK JEJ VYLEPŠIT! ŠESTÝ MĚSÍC Věrnost a zdrženlivost Hodnoty, které přispívají k partnerskému štěstí a stabilitě. V období před manželstvím nemusí docházet k sexuálnímu životu. Závazky spojené s manželstvím, důsledky sexuálního života. Pochopení vážných a trvalých následků, které přináší amorální chování a nevěra. SSS Dnes, ve věku AIDS, je snazší než v minulých letech mluvit o významu, který má věrnost a sexuální zdrženlivost před manželstvím. Ti, kdo s těmito hodnotami souhlasí z praktických důvodů, rozšířili řady těch, kteří je dříve vyzdvihovali z důvodů morálních, náboženských nebo filozofických. Ať už s těmito hodnotami morálně souhlasíte, nebo nikoli, musíte k nim jako rodiče zaujmout určitý postoj, protože se jedná o velmi důležitou oblast v životě vašich dospívajících dětí. Mnoho rodičů, kteří se v období vlastního dospívání nechovali právě zdrženlivě, má smíšené pocity, nechtějí svým dětem kázat o morálce. Přitom se trápí pomyšlením, že by se děti mohly chovat stejně jako oni. Pokud jim chtějí ukázat význam uvedených hodnot, nebude se v žádném případě jednat o pokrytectví a nemusejí se kvůli tomu cítit provinile. Dnešní doba s sebou přináší svá rizika a své hodnoty. Jestli jsme se dokázali poučit z vlastních chyb, není důvod, aby naše děti musely projít stejně klikatou cestou jako my. Je opravdu těžké najít nějaký pádný argument proti věrnosti v manželství. Pozitivní výhody, které jsou s věrností spojeny, můžete snadno ukázat už svým malým dětem. SSS Když mají naše děti osmé narozeniny, uspořádáme pro ně speciální oslavu, kterou vnímáme vlastně jako určitý "rituál přechodu" z dětství do světa dospívání. S tím souvisí i změna vědomostí o sexu a sexuálním životě. Zatímco děti se o něj moc nezajímají, někteří dospívající by pravděpodobně mohli pořádat přednášky na univerzitě. Začínáme dítě na změnu postavení připravovat již několik týdnů před jeho osmými narozeninami. Říkáme mu, že až mu bude osm, získá určitá nová

privilegia a odpovědnosti a současně se dozví o jedné z nejkrásnějších a nejzázračnějších věcí v lidském životě. Když očekávaný velký den přijde, vezmeme dítě na malou oslavu do nějaké hezké restaurace a snažíme se k němu chovat už ne jako k dítěti, ale jako k respektovanému partnerovi. Jak jsme již uvedli dříve, dostane zvýšené kapesné a právo kupovat si vlastní šaty. Povíme mu také, jak jsme na ně pyšní a jak ho máme rádi. Pak jdeme domů a tam si spolu povídáme o tom, co jsme mu slíbili - o jedné z nejkrásnějších a nejzázračnějších věcí v lidském životě. Klidně, přátelsky a pozitivně mu na různých diagramech a obrázcích vysvětlíme náš životní cyklus a otázky spojené se sexem a příchodem dětí na svět. Povzbuzujeme ho, aby se ptalo, sami se ptáme, jestli všemu rozumí, a dobře sledujeme jeho výraz, abychom se ujistili, že pouze nepřikyvuje, ale opravdu chápe a dokáže ocenit, co mu říkáme. Abyste tomu dobře rozuměli - hlavní těžiště našeho výkladu není v technické stránce. Chceme mu ukázat, jak zázračnou a důležitou věcí v životě sex je. Snažíme se tedy vysvětlit svému osmiletému dítěti, že se jedná o něco tak speciálního, že je důležité, aby si to dokázalo uchovat pro jednoho člověka, svého stálého partnera. Může to být dar, který si s sebou přinese do manželství, dar, který nikomu jinému ještě nedalo. Osmileté děti dokážou tuto myšlenku snadno přijmout. Připadá jim přirozené, že pokud existuje něco tak krásného a soukromého (a přitom tak magického, že díky tomu přicházejí na svět malé děti), mělo by to být opravdu chráněno a spíše opatrně užíváno než neodpovědně rozdáváno. Velmi snadno pochopí, že když se dva lidé vezmou, vytvoří sex mezi nimi zvláštní pouto, jež dodává jejich vztahu novou hloubku, vytuší, že jde o speciální, soukromé vyjádření lásky, které se nemusí projevit před manželstvím. Mluvíme spolu i o AIDS a jiných sexuálně přenosných nemocích a o nebezpečí zneužívání sexu. A také se spolu bavíme o tom, komu je ku prospěchu, když se chováme v sexu odpovědně, a koho můžeme zranit neodpovědným chováním. Richard SSS Může vám připadat, že osmileté děti jsou ještě příliš malé pro tak důležitý rozhovor, ale je to opravdu ten správný věk. Vedou nás k tomu dva hlavní důvody: a) Budete-li čekat déle, riskujete, že se dítě může o sexuálním životě dozvědět od ostatních dětí, které při svém výkladu použijí negativní a znevažující přístup, jejž vaše dítě může snadno převzít. b) V osmi letech je dítě natolik rozumné, že ho přirozeně zajímají fakta o světě kolem a současně je ještě nepřijímá cynickým způsobem. Jeden rozhovor pochopitelně nestačí. Společný večer - tak jak to děláme my - položí dobré základy pro další hovory na toto téma. Otevře dveře a vytvoří důvěru, aby se vás děti na toto téma nebály zeptat a dokázaly o něm normálně hovořit. Sex je něco tak krásného a dobrého, že by neměl být zneužíván nebo rozdáván příliš lacino. Naopak - sex je příliš důležitý, než abychom se někomu oddali bez lásky a odpovědnosti. Snažme se vyhnout opačnému pohledu na sex - jako na něco

nechutného, špinavého a zlého. Pokud dítě něco takového napadne nebo někde uslyší, otevřeně mu vysvětlujeme náš názor. SSS Seděl jsem jednou v knihovně a dělal si výpisky, které jsem chtěl po užít v knize, na níž jsem tenkrát pracoval. Dalo mi hodně úsilí soustředit se na tuto práci, protože mi neustále odbíhaly myšlenky k jedné z mých dospívajících dcer, která právě procházela poměrně nebezpečným obdobím. Přemýšlel jsem, jak nejlépe jí vysvětlit, proč jsou věrnost a morální přístup v sexu tak důležité. Přitom Karolína proti tomu neprotestovala a vypadalo to, že s tím souhlasí. Byla však ve stadiu, kdy jí strašně vadila jakákoliv omezení. Včera večer se mě ptala, proč musíme dodržovat neustále tolik různých příkazů a zákazů. Chtěl jsem jí vysvětlit, že věrnost, právě tak jako všechny ostatní opravdové hodnoty, jsou spíše něčím pozitivním, co nás obohacuje a čím získáme, než omezením, kvůli kterému bychom něco ztráceli. Nahlédl jsem do Chestertonových esejů, a jak jsem jimi listoval, padl mi zrak na několik vět, které přesně vystihovaly to, co jsem jí chtěl říct. Byly v eseji, kterou Chesterton nazval "Kousek křídy". Psal v ní o malíři, jenž seděl na jednom z anglických kopců a maloval obrázek. Používal hnědý papír a měl s sebou všechny možné křídové barvy s výjimkou bílé, kterou zapomněl doma. Ale bílá vlastně není barva. Snad bych se bez ní mohl obejít? napadlo ho, ale pak zarmouceně zjis til, že to nepůjde. Mám se pro ni vracet domů? Jenže to bylo daleko. Užuž chtěl malování nechat, když si náhle uvědomil, že sedí na tom, co hledá, že kopec, podobně jako mnoho jiných vrchů v Anglii, je vlastně křídovým útesem! Ulomil kousek bílé skály a dokončil v poklidu svůj obraz. Ctnost podle Chestertona tedy není absencí špatného, ale přítomností správného. Chesterton cítil, že hodnoty a ctnosti jsou něčím skutečným, jsou klíčem k tomu, abychom mohli prožívat štěstí a krásu. Richard SSS Dva nejdůležitější důvody, proč by rodiče měli být první, kdo poučí vlastní děti o sexu a sexuální morálce: a) Rodiče toto důležité téma mohou se svými dětmi probírat láskyplnou, důvěrnou cestou, která se vyhýbá sterilnímu, akademickému tónu školního podání a "špinavému" pokoutnímu přístupu vrstevníků. b) Když rodiče mluví s dětmi otevřeně o sexu, upevní a prohloubí důvěru a emoční vazby jejich vzájemného vztahu. OBECNÉ ZÁSADY Snažte se, aby děti měly příležitost spatřit a uvědomovat si vaši vlastní věrnost a morální chování. Pomůže jim, když zjistí, jakou váhu přikládáte uvedeným hodnotám, a co vám osobně dávají. Mluvte s nimi o výhodách, jaké člověku přináší dlouhodobé partnerství. Pokud nejste rozvedení, zdůrazněte jim, jak je pro vás důležité, že patříte k sobě a ke svému štěstí nepotřebujete žádnou další ženu nebo muže. Ukažte dětem, jak je to hezké, když se dva lidé mají rádi - i tak jednoduchou věcí, jakou je polibek na

rozloučenou při odchodu do práce, pohlazením druhého nebo držením se za ruce. Mluvte otevřeně o sexu a sexuálním dozrávání. Zdůrazněte věrnost a vzájemnou spolehlivost partnerů. Využijte maximum příležitostí, které budete mít, abyste odkryli a řešili možné problémy dříve, než bude pozdě. S dětmi staršími osmi let (za předpokladu, že jste měli úvodní rozhovor o sexu, jak jsme vám navrhli) mluvte o lásce a sexu co nejotevřeněji, aby neměly dojem, že se o tom nemá mluvit, protože je to hloupé, nevhodné, nebo to vzbuzuje rozpaky. Zpočátku vám to může připadat trochu nepřirozené, ale tyto pocity jsou jen znamením, že je třeba téma ve vaší rodině řádně otevřít a pročistit. Můžete využít zkušeností, které děti získaly díky televizi, časopisům, kinu a písničkám - všechny podněty tohoto druhu vám poslouží k upřímnému vyznání o tom, co pokládáte za vhodné a za nevhodné, za bezpečné a nebezpečné, co je morální (nám i druhým to pomáhá) a co amorální (nás nebo druhého to emocionálně nebo fyzicky poraní). Můžete se spolu také bavit o chování jejich vrstevníků (i o vlastních zkušenostech z dospívání) a uvažovat společně, nakolik jejich chování ovlivňují hormony a probíhající puberta. Snažte se své děti přesvědčit, že: a) změny probíhající v pubertě a všechny pocity jsou přirozené a normální, a dokonce svým způsobem zázračné a nádherné; b) sex je přirozený a dobrý, a protože naše sexuální touha je tak silná a současně souvisí s největší blízkostí druhého člověka a se zrozením nového života, měla by být spojena s láskou a odpovědným chováním. Je to příliš krásná věc, neměli bychom ji proto promarnit nebo zneužít. Metody pro předškoláky Co víte o lidské reprodukci? Ujistěte se, že na případné dětské otázky budete umět správně odpovědět a zbytečně nepřijdete do rozpaků. Je důležité, abyste při seznamování dětí s tajemstvím jejich těl cítili dostatečnou sebedůvěru. Zajděte si do knihovny nebo si kupte nějakou dobrou knížku o sexu pro děti a prostudujte ji, abyste byli schopni s nimi dostatečně jednoduše a přitom jasně o tomto tématu mluvit. Metody pro školáky Úvodní diskuze Rozhodněte se, že si s dětmi otevřeně popovídáte, aby získaly pozitivní obrázek sexu a správně pochopily význam věrnosti a zdrženlivosti. Můžete k tomu použít náměty, které vám nabízíme v této kapitole. Využijte nějakou populární knížku o sexu, jež vám k tomuto účelu bude připadat vhodná. V rozhovoru by měla být zahrnuta následující témata: ? obrázky a jména částí našeho těla (zejména pohlavního ústrojí), ? diskuze o přirozené přitažlivosti mužů a žen, ? popis sexuálního chování jako nejintimnějšího vyjádření lásky, ? proces, kdy spermie oplodní vajíčko, a jak se vyvíjí embryo. ? Sex je krásný a zázračný, protože plodí nový život, a současně je to způsob, jakým si muž a žena dávají najevo svou lásku (podobně jako objetím a polibkem, ale mnohem intimněji a hlouběji, takže jde o něco speciálního, co by mělo být zachováno jen pro odpovědný

partnerský vztah). Nezapomeňte dětem sdělit, že o sexu určitě uslyší i od ostatních dětí, které si o tom budou povídat, jako by šlo o něco hloupého nebo špinavého, ale že o tom tak mluví jenom proto, že je nikdo nenaučil vidět krásu a hodnotu, kterou sex může do lidských vztahů přinést. Také je povzbuzujte, aby se vás ptaly na to, co je jim nejasné, a mluvte s nimi, abyste zjistili, jestli vám opravdu rozumějí. SSS Když měl náš první syn Jonáš osm let, vzali jsme ho na oběd do restaurace a bavili jsme se s ním o tom, jak se lidé milují a jak přicházejí děti na svět, stejně jako s jeho dvěma staršími sestrami. Museli jsme tentokrát náš rozhovor uskutečnit dříve než obvykle, protože večer bylo společenské setkání skautu, kam Jonáš chodil. Jonáš nás překvapil. Jeho sestry si s námi tiše povídaly o tom, co jsme jim sdělovali, a rychle chápaly, co jim chceme říct. Velice je to zaujalo a dokázaly se podívat na sex velmi pozitivním a otevřeným způsobem. Jonášova reakce byla daleko dramatičtější. Možná to bylo tím, že se velmi zajímal o přírodu a vědu. "Aha," řekl překvapeně, když jsme mu vysvětlili, jak přicházejí děti na svět. "To je opravdu zajímavé." Byli jsme pobaveni jeho reakcí a otázkami, jakými nás zasypával, které by byly možná obtížné, nebo by nás uvedly do rozpaků, kdyby nebyly tak upřímné a bezprostřední. "A jak to dělají slepice, tati?" "Jak mohou ty malé spermie uplavat tak dalekou cestu, když jsou tak mrňavé a nevidí?" "Aha, tak tohle spolu dělaly ty dvě kočky tenkrát v parku!" Největší nebezpečí nám však hrozilo při následujícím skautském večírku. Museli jsme si pospíšit, abychom tam přišli včas, a tak jsme se s Jonášem bohužel nedostali k tématu soukromí a toho, že o tak důležitých otázkách je dobré bavit se v klidu doma, a ne před druhými lidmi. Pro Jonáše byl náš rozhovor daleko zajímavější než celý večírek, a tak jsme večer strávili víceméně nenápadnými pokusy změnit téma hovoru, protože Jonáše napadaly další a další zajímavé "vědecké" otázky, a my jsme jen doufali, že ostatní lidé u stolu našemu rozhovoru příliš nerozumějí. "Jak dlouho to trvá, než se narodí kotě?" a "Jak to dělá kohout, že nespadne?" byly jeho nejnevinnější otázky. Byl to opravdu dlouhý večer! Richard SSS Následující diskuze Když dětem předáte úvodní informace, musíte s nimi pokračovat v rozhovoru, abyste jim objasnili odpovědi na otázky, které je napadnou až s odstupem; současně v nich posilujte pozitivní přístup k sexu. Zejména v týdnech a měsících, které následují po vašem úvodním rozhovoru o lásce a sexu, je důležité, abyste využili různé příležitosti, anebo si sami připravili vhodné podmínky pro další rozhovory na toto téma. Když ukládáte děti do postele, sedíte spolu v klidu a máte chvilku času, můžete se vrátit k načatému tématu. Když děti začnou dorůstat, bavte se s nimi víc o pubertě.

Připravte je na to, co je očekává povídejte si s nimi o tělesných i emočních změnách, o změnách nálady a odpoutávání od rodičů, s chlapci i o polucích a s dívkami o menstruaci. Vzpomeňte si, jak jste prožívali svou vlastní pubertu, a povídejte si s nimi o tom. Co dítě potřebuje, aby mohlo růst Tato hra přivede děti, které ještě nejsou v pubertě, k přemýšlení o sexu, jehož prostřednictvím přicházejí děti na svět. Připravte malé kartičky, na které napíšete následující nápisy: tátova spermie, mámino vajíčko, potrava, lidé, kteří ho budou mít rádi, šaty, lidé, kteří se o něj budou starat a učit ho, rodiče, jež ho budou milovat, domov, ve kterém se bude cítit šťastné, příklady ve vlastním domově, podle nichž bude vyrůstat. Rozložte si kartičky tak, abyste nápisy mohli přečíst, ale aby je děti neviděly. Zeptejte se jich: "Co všechno potřebuje dítě, aby se mohlo narodit a vyrůst?" Povzbuďte je, aby zkusily odpovědět na tuto otázku. Jak se budou trefovat do nápisů na kartičkách, vždycky jim je ukažte. Zkuste, aby dokázaly přijít na všechny vaše nápisy. Možná, že samy narazí na některé odpovědi, které vás nenapadly. Mějte pro ten případ připravené prázdné kartičky, kam jejich objev napíšete - uvidí, že jsou jejich názory pro vás důležité. Když hra skončí, můžete se dětí zeptat: "Mají to všechny děti? Musí se muž se ženou oženit, aby mohli mít spolu dítě? Musejí mít lidé děti rádi, aby jim tohle všechno dali?" Vysvětlete dětem, co znamená dobře je vychovat. Sexuální akt je pouze počátkem, prvním krokem, ale dítě potřebuje ještě mnoho dalších věcí, aby mohlo řádně a spokojeně vyrůst. Prozraďte dětem, s jakou odpovědností lidé vznik nového života spojují. Co viděly v televizi, v kině Povídání o tom, co děti viděly v televizi nebo v kině, jim potvrdí, že sex je daleko krásnější a významnější zážitek, když souvisí s opravdovou láskou a odpovědným vztahem, než když se jedná o pouhé experimentování a krátkodobé sebeuspokojení. Využijte této příležitosti, abyste dětem ukázali, že existuje nejméně šest velmi rozšířených důvodů, proč se spolu chlapci a dívky milují. 1. Snaha vyzkoušet si to (vyzkoušet si sex, zjistit, co při něm prožíváme). 2. Touha po rozkoši (chceme to, protože je to příjemné). 3. Egoistické důvody (chceme si potvrdit, že to dokážeme, že jsme prostě dobří). 4. Přijetí druhými (děláme to, protože to dělají i ostatní, nebo abychom neodradili svého partnera). 5. Láska (protože svého partnera milujeme a chceme ho potěšit). 6. Láska a odpovědnost (milujeme se s druhým nejen proto, že ho chceme potěšit, ale i proto, že mu důvěřujeme, a rozhodli jsme se spolu vybudovat trvalý partnerský vztah). Vysvětlete dětem, že prvních pět důvodů není dost dobrých, protože při nich riskují nebezpečí

závažného citového poranění. Pokud se něco tak intimního jako sex provozuje z prvních čtyř důvodů, je téměř jisté, že přinejmenším jeden z partnerů se potom bude cítit provinile, zneužitě nebo sobecky. A pochopitelně, pokud přitom dojde k nechtěnému otěhotnění, bude celá situace ještě závažnější a horší. I pátý důvod může vést k poranění možná dokonce nejhoršímu ze všech - protože hluboké vazby a city se bez odpovědnosti velmi snadno rozpadnou. Metody pro dospívající Přirovnání věrnosti k maltě Popovídejte si o tom, co všechno potřebujete při stavbě domu cihly, prkna, tašky na střechu, okna, dveře atd. Jedním z důležitých prvků je malta, s níž spojujete různé materiály; díky ní jsou stěny pevné a všechno má nakonec své stálé místo. Podobně postupujete, když chcete vytvořit šťastnou rodinu. Vyžaduje to spoustu různých prvků - práci, péči, zachování klidu, finanční a citovou podporu. To, co tyto věci "drží" pohromadě a dodává bezpečí a důvěru jak rodičům, tak dětem, je vzájemná spolehlivost rodičů, ke které podstatným dílem přispívá jejich vzájemná věrnost. Pokud je některý z partnerů nevěrný, přináší to mnoho bolesti a nejistoty. Nevěrný partner se obvykle cítí provinile a musí mnoho věcí skrývat, druhý se cítí poraněný a zahanbený. I když se spolu nerozvedou, vzájemnou důvěru nevěra velmi naruší a rodinné vztahy se mohou rozpadnout, jako se rozpadá dům, ve kterém zvětrá malta. Ovládnutí sexuální touhy a krocení koně Podobně pomůže vašim dospívajícím dětem přirovnat vztah k sexu s krocením divokého koně. Děti pak chápou svou sexuální touhu pozitivně a současně ocení jak její sílu, tak potřebu její kontroly. Následující otázky a odpovědi vám dávají určitý návod, jak by váš rozhovor mohl vypadat. Neznamená to, že musíte klást uvedené otázky a trvat na "správných" odpovědích; spíše chceme, abyste získali představu o tom, co považujeme v tomto přirovnání za důležité. "K čemu při práci s koněm potřebujeme uzdu?" (Abychom ho dokázali řídit, ovládat, aby udělal to, co chceme.) "Znáš nějaký jiný způsob, jak koně ovládnout?" (Svázat ho, zchromit ho, zastřelit ho.) "Jaké to má nevýhody?" (Přijdeš o radost a účel, pro který koně vlastně máš.) "Proč se snažíme koně ovládnout?" (Kdybychom ho neovládali, může nás odnést, kam bude chtít, může to být nebezpečné, můžeme se poranit.) Klíčová otázka je následující: "Jaká je podobnost mezi koněm a naší sexuální touhou?" (Sexuální touha je velmi silná, podobně jako kůň - za určitých okolností dokáže být silnější než my sami. Ale současně nám dodává pocit síly, radosti a uspokojení - jako jízda na koni.) "Proč potřebujeme naši sexuální touhu ovládnout?" (Kdybychom to nedokázali, zavede nás tam, kam sami nechceme, a může nás nebo někoho jiného poranit.) "Je tato touha zlá nebo špatná?" (Ne, právě tak jako koně nejsou špatní nebo zlí, jsou silní a krásní.) "Jak vlastně dokážeme svou sexuální touhu ovládnout?" (Kastrací, životem v celibátu, snahou

popřít ji nebo překonat.) "Proč to neudělat?" (Protože naše sexuální touha je přirozená a dobrá. Abychom ji zvládli, nemusíme se zmrzačit.) "Co s ní tedy máme dělat?" (Naučit se ji řídit, tak jako řídíme koně - uzdou.) "Dobře, ale co to znamená ve vztahu k sexu?" (Dopředu se rozhodnout, jak se budeme chovat v obtížných situacích, a určit si hranice, za které nepůjdeme, ponechat si nejhlubší formy naší fyzické touhy pro odpovědný vztah.) Problém předčasného sexu Rozhovor na toto téma by měl dětem napovědět, proč vůbec existuje raný sexuální život a promiskuita, a nabídnout jim praktický způsob, jak se tomu vyhnout. Dříve než vaše děti dospějí do chvíle, kdy začnou chodit na schůzky, pobavte se s nimi o následujících problémech. Proč je dobré dodržovat sexuální zdrženlivost až do doby, kdy naleznou opravdu vážný a odpovědný vztah: zdravotní důvody - nebezpečí AIDS a jiných pohlavně přenosných nemocí, emocionální důvody - možnost zranění, které si s sebou ponesou do dalších vztahů, sociální důvody - upozorněte je, jak ztráta pověsti díky ranému sexuálnímu životu může zabránit volbě vhodného partnera v dalším životním období. Rané sexuální vztahy rovněž brání v soustředění na školu a v dalším osobním rozvoji, který je pro děti v tomto věku důležitý, svou váhu mohou mít i náboženské důvody - pokud jsou pro vás a pro ně důležité. Seznamte je s tím, že podle psychologických studií chce většina dospívajících kluků zažít sex hlavně kvůli tomu, aby si dokázali svoji mužnost, něco nového vyzkoušeli, aby sobě i svým vrstevníkům ukázali, že na to mají. Většina dospívajících dívek svolí k sexuálnímu styku zejména z emocionálních důvodů (touha být přijatá, a ne odmítnutá, hledání blízkosti, fyzického kontaktu apod.). Zeptejte se svých dětí, jestli to jsou správné důvody, proč začít sexuální život. Mluvte spolu o konkrétních případech, které znáte. Povězte jim, že důvody, jež obvykle kluci užívají, aby přesvědčili dívky ke styku (i když někdy to jsou dívky, které přesvědčují chlapce), mají většinou jednu ze dvou následujících podob: 1. Jestli mě máš ráda, budeš se se mnou milovat. 2. Všichni ostatní to tak dělají. Zkuste spolu přijít na to, v čem jsou tato tvrzení nesprávná. Láska znamená respektovat, co si druhý myslí, a ne s ním manipulovat. Všichni to určitě nedělají, a i kdyby, není to ještě důvod, abych se tak choval i já. Připomeňte jim přísloví: "Je to rychlé, ale krátké," a ukažte jim, že když do vztahu vloží svou osobnost, svůj smysl pro humor, to, jací opravdu jsou, bude jeho budování sice daleko pomalejší, ale takový vztah má naději přetrvat delší dobu a oba partnery obohatí. Doporučte dětem, že chtějí-li se vyhnout nebezpečí předčasného, náhodného nebo nevážného sexu (o dobrých důvodech, proč to udělat, jsme se právě bavili), existuje pouze jediný způsob, jak toho dosáhnout. Musejí si předem promyslet různé situace, které je mohou potkat, a rozhodnout se, jak se v nich zachovají, dříve než je skutečně zažijí. Popište dospívajícím reálné situace, ve kterých se mohou ocitnout

(mohou se cítit osamělí, vzrušení, zamilovaní - ale nezůstávejte pouze u přídavných jmen, spíše skutečně detailně popište konkrétní situaci), a zeptejte se jich, co udělají a řeknou. Přiveďte je k jasným a konkrétním odpovědím. (Vstanu a řeknu: "Jdu domů," a opravdu odejdu.) Vysvětlete jim, že nácvik konkrétních situací je tou nejlepší přípravou, aby se pak v reálném životě dokázali správně rozhodnout. Vážný vztah až od určitého věku Umožní to vašim dospívajícím potomkům dosáhnout určité rozumové a emocionální zralosti. Budou pak také schopni lépe kontrolovat svou fyzickou touhu a egocentrické představy. Vážné známosti před osmnáctým rokem mohou vést ke zcela nevhodnému výběru partnerů a poznamenat vaše děti na celý život. Mladí adolescenti by si měli užít radost ze společných zážitků s vrstevníky. V patnácti nebo šestnácti letech nejsou dospívající většinou ještě zralí pro vážný vztah. Promluvte si o tom při vašich obvyklých rodinných rozhovorech a dohodněte se na určitém věkovém limitu pro vážnou známost. Berte při rozhovoru své děti vážně jako partnery a snažte se je spíš přesvědčit o svém pohledu, než abyste jim pouze nařizovali. Budou pak vědět, že vás při rozhodování vede rozum a láska k nim, nikoli nedostatek důvěry. SSS Někdy je tou nejlepší radou pro děti, když jim přímo řekneme, co si o jejich problému myslíme. V takovém případě se totiž necítí ohrožené tím, že je poučujeme, a dokážou náš názor snadno přijmout. Jeden můj přítel mi vyprávěl o potížích, které měl se svou šestnáctiletou dcerou. Přišla pozdě v noci z rande, vzbudila ho a řekla mu: "Tati, rozhodla jsem se, že budu s Robertem chodit." "Myslíš, že s ním chceš mít vážnou známost?" snažil se ujistit ještě ne zcela probuzený otec. "Ano." Přítel malou chvíli přemýšlel, ale když si řekl, že teď není zrovna vhodná doba se tímto problémem zabývat, zazíval, lehl si a zamumlal: "Nevím, proč chceš za každou cenu váš vztah pokazit. To je normální konec všech vážných známostí v šestnácti." Jeho dcera o tom asi hodně přemýšlela, protože druhý den ráno mu oznámila, že změnila své rozhodnutí. Richard SSS Zachovejte si s dětmi fyzickou blízkost Dospívající mládež často užívá partnerské vztahy a raný sex jako náhražku za scházející blízkost a vřelost v rodinných vztazích. Adolescenti jsou doslova vyhladovělí touhou po blízkosti. Nebojte se proto tělesného kontaktu se svými dětmi. Láskyplné objetí nebo pohlazení prohlubuje váš vztah. Vašim dětem to dodá pocit bezpečí a sníží jejich potřebu fyzického kontaktu s partnery. Mluvte s nimi o tom, že je máte rádi, že je respektujete a důvěřujete jim. Právě v tomto období, kdy dospívající vaši lásku zdánlivě odmítají, ji nejvíce potřebují. Nedejte se zastrašit jejich nevlídnou reakcí a trpělivě jim dávejte najevo svou lásku. Co pomáhá, co zraňuje

Hra spojuje mnoho důležitých věcí, o kterých jsme psali v této kapitole. Vzpomeňte si na různé situace, při kterých se objevují prvky sexuálního chování (svatba, schůzky, společný život bez svatby, setkání na jednu noc atd.), a ptejte se: "Jak a komu to prospívá? Jak a komu to ubližuje?" Nemorální a amorální V příhodný okamžik se s dětmi pobavte na téma, co je nemorální a co amorální. Vysvětlete jim, že nemorálnost znamená porušení určitých pravidel a závazků. Vnímáme ji jako ohrožení hodnot, které pokládáme za správné. Při amorálním chování neuvažujeme o tom, jestli je to, co děláme, správné, nebo špatné. Kdo se tak chová, nechápe nebo nechce připustit, že by mohl někomu ublížit, někoho zranit. Naopak, je přesvědčen, že našel správný přístup k životu (K čertu s morálkou!). Ukažte svým dětem, že se s tímto přístupem často setkáváme v televizních příbězích i textech různých písní. Amorální zpracování prozrazuje nebezpečné chování s lehkovážným úsměvem a ignoruje důsledky, které s sebou přináší. Amorálnost se pochopitelně nevztahuje jen k nevěře, ale k přehlížení jakýchkoli hodnot. Akční filmy plné zabíjení a násilí pohrdají hodnotou lidského života. Tragédie, které se nyní objevují v amerických školách, ale i násilí, jaké se šíří v českých školách, ukazují, že hodnota lidského života a práva na vlastní důstojnost je v ohrožení. Popovídejte si s dětmi o konkrétních příkladech. Rozhodněte se, že si v rodině budete dávat pozor na prvky amorálního chování a budete o tom spolu otevřeně mluvit.

Hodnoty dávání SEDMÝ MĚSÍC Oddanost a spolehlivost Oddanost (loajalita) k rodině, zaměstnavateli, vlasti, církvi, škole a ostatním organizacím a institucím, ke kterým patříme. Podpora, služba, přispívání. Spolehlivost a důslednost to, co říkáme, také uděláme. SSS Naše dvě dospívající dcery se během jednoho týdne naučily spoustu užitečného o loajalitě. Chtěly v našem domě uspořádat jako překvapení oslavu na rozloučenou pro jednu z jejich kamarádek, jejíž rodina se stěhovala pryč. V den oslavy zavolala tři děvčata, která slíbila, že se večírku zúčastní, a omluvila se, že nebudou moci přijít. Naše dcery, jež celou oslavu připravovaly a daly si s ní hodně práce, z toho byly nejprve rozčarované a pak se na kamarádky docela zlobily. "Určitě dostaly pozvánku na něco lepšího," stěžovala si jedna dcera. "A teď nás nebude dost, abychom si mohly zahrát nějaké hezké hry." "Je to nezodpovědné," zlobila se druhá. "Je to od nich nevychované a hrubé." O pár dní později byly pozvané na večírek, na který by určitě

velmi rády šly. Ale večírek byl bohužel ve stejnou dobu jako pravidelné se tkání skupiny, k níž patřily a s níž se připravovaly na hudební vystoupení. Ani na chvíli neuvažovaly o tom, že by na pravidelný nácvik nešly - to pro mě byla hezká ukázka jejich oddanosti. Linda SSS OBECNÉ ZÁSADY Nebojte se dětem zdůraznit svou vlastní spolehlivost. Nechte je, aby si uvědomily váš příklad. Rodiče každý den dělají něco, čím dokazují svůj zájem o děti a o svůj domov. Ale mnoho věcí pokládáme za tak samozřejmé, že si je ani neuvědomujeme. Můžete nesamozřejmost svého počínání nenápadně zdůraznit. Místo "Vyzvednu tě po škole" řekněte "Budu tam v půl čtvrté můžeš se na to spolehnout!" Když jste pozváni na představení svých dětí nebo na sportovní zápas, ve kterém hrají, řekněte jim: "I když mám teď hodně práce, buď si jistý, že tam opravdu přijdu, protože tě chci vidět." Seznamte děti s tím, co pro ně uděláte. Buďte zodpovědní a spolehliví, protože to je ta nejlepší cesta, jak pěstovat stejnou kvalitu u vašich dětí. Poděkujte dětem a pochvalte je vždy, když uvidíte, že se zachovaly spolehlivě a oddaně. Posilujte u nich tuto hodnotu a ukažte jim, jak často ji mohou v každodenním životě použít. Poděkujte jim, když přijdou domů včas na večeři nebo vám pomohou s mladšími sourozenci. Pochvalte je, když dokončí nějaký úkol nebo dodrží určitý závazek. Tento měsíc pracujte tvrdě na tom, abyste nebrali jako samozřejmost žádný důkaz oddanosti a spolehlivosti vašich dětí. Metody pro předškoláky Příběh o Lassii Vyprávějte dětem následující příběh, abyste je seznámili s významem slov oddanost a spolehlivost. (Uvádíme jej ve zjednodušené formě, kterou můžete pochopitelně doplnit a rozvést.) SSS Karel žil na velké farmě spolu se svými rodiči. Protože chtěl psa, rodiče mu ho pořídili. Byla to mladá fenka a dali jí jméno Lassie. Kdykoli na ni Karel zavolal, Lassie k němu přišla, a když chtěl, aby mu dala pac, vždy mu ochotně podala tlapku. Byla oddaná a spolehlivá. Ať šel Karel kamkoli, Lassie vždy chodila s ním. V noci spala u jeho postele. Kdykoli se dostal do nějakých problémů, Lassie se mu snažila pomoct. Byla opravdu oddaná, protože se o něho starala a byla vždy s ním, když ji potřeboval. Jednoho dne Karel zašel na pastvinu, kde se pásl veliký býk. Když ho býk uviděl, zamířil k němu s výhružným výrazem. Karel se polekal a volal Lassii, aby mu přišla na pomoc. Lassie přiběhla, postavila se vedle něho a začala nebojácně na býka štěkat. Když to býk viděl, otočil se a vrátil se na pastvinu. SSS Najděte správnou odpověď Malým dětem, které se začínají učit číst, hra pomůže poznat slova oddaný a spolehlivý. Připravte si list papíru a rozdělte ho na čtyři políčka, kam napíšete slova:

oddaný, spolehlivý, nevěrný, nespolehlivý. Vysvětlete dětem, že jim budete povídat krátké příběhy o různých lidech a chcete, aby vždy ukázaly na slovíčko na papíře, které popisuje chování člověka, o němž vyprávíte. ? Dědeček poprosil Jirku, aby udělal pořádek v garáži. Jiří to slíbil, ale zapomněl na to. (Nespolehlivý.) ? Janina třída se rozhodla, že si vydělá nějaké peníze na výlet tím, že budou na školním parkovišti umývat okna aut. Byla to dobrovolná akce - kdo chtěl, mohl přijít, kdo nechtěl, nemusel. Jana přišla a přinesla čisté hadry a kbelík. (Oddaná třídě.) ? Markéta dostala doma za úkol připravovat stůl k večeři. Takřka vždy to udělala sama, aniž by jí to musela máma připomínat. (Spolehlivá.) ? Jiřina jela autobusem spolu s dvěma děvčaty, která povídala ošklivé a nepravdivé věci o její nejlepší kamarádce, ale Jiřina nic neřekla. (Nevěrná přítelkyni.) ? Karlův mladší bratr hraje fotbalové utkání, na které Karla pozval. Karel má sice hodně domácích úkolů, ale dal se do nich hned, jak přišel ze školy, aby je stihl před zápasem, na který se šel podívat. (Oddaný.) ? Starší vdova, která bydlí v Mariině sousedství, ji poprosila, jestli by mohla zalévat její oblíbené květiny, až bude na dovolené. Marie chodila čtyři dny zalévat, ale pak na to zapomněla. (Nespolehlivá.) SSS Pravidelně vystupujeme s Richardem na jedné kabelové televizi v pořadu o rodinách a rodičovství. Jsou-li naše děti doma, obvykle se na nás dívají. Když jsme tam vystupovali poprvé, způsobila nám jejich oddanost těžké chvilky. Jedna žena ve studiu se nás zeptala, jestli nevíme, jak přimět její dva syny, aby se spolu pořád neprali. Když jsem jí odpovídala, řekla jsem jí také o bitce mezi mými dvěma syny, Karlem a Tomášem, ke které došlo před týdnem u nás doma. Když jsme se vrátili domů, děti se na nás vrhly. "Ale mami, to přece nebyl Karel, kdo mlátil Tomáše, ale Jonáš! A bylo to ve středu, ne v úterý. A praštil ho proto, že si půjčil jeho penál a nechal ho pak venku a vysypaly se mu z něj všechny pastelky a..." Nyní, kdykoli vyprávím nějaký příběh ze života, dávám si daleko větší pozor, abych to řekla správně, protože znám několik oddaných malých kritiků, kteří bedlivě naslouchají každému mému slovu. Linda SSS Rodinné tradice, slogany a úsloví Rodinné tradice pomáhají zejména malým dětem pocítit bezpečí a sounáležitost k silné rodině. Zkuste si vymyslet nějaký rodinný slogan a často si jej opakujte. Zpočátku můžete každý den, pak ho stačí připomenout jednou týdně. Vytvořte jednoduché rodinné tradice - často vznikají kolem prázdnin nebo Vánoc - které budete každý rok opakovat. Najděte způsob, jakým podpoříte ostatní členy rodiny v jejich oblíbených aktivitách (návštěva sportovních zápasů nebo hudebních či divadelních představení, ve kterých účinkují). Pracovat a neodmlouvat Když dítěti řekneme, že má něco udělat, musíme trvat na tom, aby

nás poslechlo. Žádejme ho však mírným, respektujícím způsobem, takže se tím bude učit nejen poslušnosti, ale i oddanosti. Děti se daleko více vymlouvají a stěžují si, když jim něco nařizujeme. Požádáme-li je o to, chovají se obvykle lépe. Nebojte se použít slovo prosím, i když od nich očekáváte, že půjdou a udělají to. A naučte je, že pokud vám něco slíbí, berete to jako závazek, na který se můžete spolehnout. Začít znovu Dejte dětem ještě jednu šanci, pokud se jim něco nepodaří. Poraďte jim: "Zkus to znovu a udělej to dobře. Budeme se chovat, jako bych tě o to nikdy nepožádal - až teď. Spoléhám na tebe." Metody pro školáky Hra se synonymy Školáci si ujasní význam a vzájemný vztah určitých slov, souvisejících s našimi hodnotami. Jednoduše se zeptejte - jakými jinými slovy (synonymy) se dá ještě vyjádřit spolehlivost? (Důvěryhodnost, důslednost, zásadovost, vytrvalost apod.) A oddanost? (Být součástí něčeho, někam patřit, podpora.) A která slova mají opačný význam než slovo spolehlivý? (Nespolehlivý, nevypočitatelný, nestálý, rozmarný) A opačná než oddaný? (Neangažovaný, individualistický, ale také zrádce a špion.) Promluvte si spolu o tom, jak spolehlivost lidem pomáhá a opačné vlastnosti mohou naopak poranit. Diskuze Děti by měly otázku spolehlivosti a oddanosti pochopit co nejjasněji v různých souvislostech. Zeptejte se jich, čemu nebo komu mohou být loajální (zemi, třídě, kamarádům, zaměstnavateli, politické straně, rodině, církvi atd.). Pak se jich ptejte, kdo by se měl ve vztahu k nim chovat spolehlivě (rodiče, kamarádi, učitelé apod.). Falešná loajalita Naučte své děti vnímat rozdíl mezi opravdovou a falešnou loajalitou. Vysvětlete jim, že oddanost k přátelům neznamená, že na ně něco nepovím, nebo zůstanu zticha, když provádějí něco špatného. To je falešná oddanost. Upozorněte je, že když někdo dělá něco zlého, opravdový přítel se ho snaží přesvědčit, aby přestal a uznal svou chybu. Nejde-li to jinak, sám to oznámí někomu, kdo má dostatečnou autoritu, aby zarazil špatné chování. Pokud k tomu nedojde, bude jeho přítel pravděpodobně ve špatném chování pokračovat a dostane se do daleko horších potíží. Příběhy V příbězích děti prožívají spolu s hrdiny oddanost a spolehlivost jako kladné vlastnosti. Školáky takové příběhy nejsnáze ovlivní. Vyprávějte nebo čtěte jim je před spaním. Vzpomeňte si na příběhy slavných sportovců, kteří se dokázali obětovat pro vítězství týmu, příběhy detektivů a špionů, kteří zradili svou vlast, ale i příběh o klukovi nebo holčičce, kteří se vytrvale starali o svou zahrádku a díky tomu sklidili bohatou úrodu. Přirovnání ke stavbě zdi Na tomto přirovnání děti pochopí, že být členem nějaké skupiny nebo organizace je klíčovým prvkem oddanosti. Doporučte jim, aby si představily sto lidí,

kteří chtějí postavit zeď z deseti tisíc cihel. Kolik cihel musí přinést a položit na své místo každý z nich? (100). A kolik cihel, když bude zeď stavět pouze deset lidí? (1000) Na tomto i na dalších příkladech jim ukažte, že dá-li se dohromady skupina oddaných lidí, dokážou spolu věci, které by jako jednotlivci nedokázali. Odměna za spolehlivost Stejně jako u jiných hodnot udělujte i tento měsíc dětem putovní cenu za spolehlivost nebo oddanost. V neděli večer (nebo v jinou příhodnou dobu) se můžete sejít a popovídat si na toto téma. "Co jsme zažili tento týden? Jak jsme dokázali být spolehliví nebo naopak, jak se nám to nepovedlo? Měli jsme možnost dokázat někomu svou loajalitu? Kdo z nás si zaslouží tento týden putovní cenu?" Povzbuďte své děti a chvalte je za jejich snahu i za to, co se jim podařilo. Své vlastní zkušenosti z minulého týdne pochopitelně uveďte i vy sami a zúčastněte se soutěže. SSS Jeden z našich kamarádů byl vždy oddaný všem svým dětem a velice je podporoval. Jeden z jeho synů byl členem známého fotbalového týmu dorostenců, bohužel však nebyl tak dobrý, aby hrál často, na opak, většinu času proseděl na lavičce. Jeho otec s ním však neúnavně jezdil na každý zápas. Jednou synovi začalo být táty líto a řekl mu: "Tati, nemusíš se mnou jezdit. Myslím, že v téhle sezoně si už nezahraju." Ale otec odpověděl: "Myslíš si, že sem chodím jen proto, abych tě viděl hrát? Jsem tady, protože chci být s tebou. Je mi jedno, jestli budeš hrát, nebo ne. Ať už sedíš na lavičce, nebo hraješ, jsem tady s tebou rád." Richard SSS Různé odměny Můžete pro děti vymyslet za jejich spolehlivost různé odměny - a zvýšit je, když vše dokážou bez připomínání. Pokud se s nimi dohodnete na finančním ocenění za nějakou pomoc nebo práci, navrhněte jim dva způsoby odměny - jeden, při kterém bude odměna sice vyšší, ale vy jim nic nebudete připomínat, a když zapomenou, nedostanou nic, a druhý, kdy sice bude odměna nižší, ale vy jim budete připomínat, co mají udělat, když začnou zapomínat. Nechte je, ať si vyberou jednu z těchto možností. Metody pro dospívající Spolehlivost a loajalita Dospívající děti by si mohly upevnit a posílit vědomí této hodnoty následujícím způsobem: ? Zahrajte si s nimi hru na synonyma a antonyma, kterou jsme uvedli v části pro školáky, a popovídejte si také o opravdové a falešné loajalitě. Tím zaměříte jejich pozornost na tyto hodnoty. ? Zeptejte se jich potom: "Jaký je vlastně rozdíl mezi spolehlivostí a oddaností?" I když se tyto dvě hodnoty do značné míry překrývají, spolehlivý člověk dokáže udělat, co řekl dodržuje svoje závazky. To svým způsobem patří i k oddanosti, ale ta zahrnuje navíc i podporu, službu nebo příspěvky osobě, instituci nebo věci, které jste oddáni. ? Jaké obtíže vás mohou dodržováním těchto hodnot potkat? Pokud

jde o spolehlivost, dejte si pozor, abyste se nezavazovali k něčemu, o čem víte, že to nemůžete nebo nedokážete splnit. Také je třeba hlídat, abychom si nedali příliš mnoho různých závazků. Pečlivě vybíráme, co slíbíme - a pak se to snažíme maximálně dodržet. U oddanosti je třeba být opatrný na to, čemu nebo komu se zavazujete. I tady platí, že si musíte umět vybrat, nelze být loajální příliš mnoha různým věcem. Uchovejte si nejvyšší oddanost pro nejhlubší vztahy. Rozlišujte však mezi skutečnou a falešnou oddaností. Seznamy vhodných cílů Navrhněte svým dětem, aby si udělaly seznam oblastí nebo vlastností, v nichž chtějí být spolehlivé (rodinné práce, škola, cvičení na hudební nástroje atd.), a seznam lidí, institucí apod., vůči nimž chtějí být loajální (rodina, sourozenci, přátelé, škola atd.). Vypracujte s nimi takové seznamy a popovídejte si o jejich volbě. Konkrétní situace ze života Zkuste při jejich pozorování podrobně prozkoumat, jaké následky má chování jejich účastníků. To vašim dětem pomůže, aby si lépe uvědomily, jak dalekosáhlé následky mají spolehlivost a oddanost. Opravdové přátelství ZEPTEJTE SE SVÝCH DĚTÍ, KTERÉ VLASTNOSTI POKLÁDAJÍ U SVÝCH KAMARÁDŮ ZA NEJDŮLEŽITĚJŠÍ. PŘIVEĎTE JE K ZAMYŠLENÍ O SPOLEHLIVOSTI A ODDANOSTI V JEJICH VZTAHU K OSTATNÍM. ZJISTĚTE TAKÉ, JESTLI ROZLIŠUJÍ MEZI NÁROKY NA DRUHÉ A NA SEBE. OSMÝ MĚSÍC Respekt a úcta Úcta k životu, k rodičům, ke starším, k přírodě, k vlastnictví. Respekt k víře a právům druhých. Zdvořilost, dobré vychování. Sebeúcta, omezení přílišné sebekritiky. SSS Vzpomínám si na článek, který jsem četla v jednom časopise o tehdy pětiletém princi Williamovi, synovi prince Charlese a lady Diany. Psali o něm, že ačkoli dokáže být tvrdohlavý a nezávislý, chová se vždy velice zdvořile a vychovaně. Otvírá ženám dveře, oslovuje muže "pane" a říká "prosím" a "děkuji". Jeho rodiče pověřili královskou chůvu, aby při jeho výchově kladla veliký důraz na správnou společenskou etiketu, aby z prince vyrostl "zdvořilý mladý džentlmen". "To je právě to, co potřebuji," napadlo mě, když jsem tento článek četla (ne chůvu, i když přiznám se, že jsem na chvíli zatoužila i po ní), "trochu více úcty." Vystřihla jsem článek z časopisu a vzala ho s sebou k večeři. Děti si ho přečetly a pak jsem jim nejlaskavěji, jak jsem uměla, vysvětlila, že si teď budeme dávat větší pozor na své chování a vzájemnou úctu. Zeptala jsem se jich, co si myslí, že slovo úcta vlastně vyjadřuje. "Být zdvořilý," "umět se dobře chovat," "pomáhat druhým lidem," napadalo je postupně. Pak však jedna z mých starších dcer našla odpověď, která byla daleko lepší než to, co napadlo

mě. Řekla: "Myslím si, že je to sice hezké, když se princ William chová k lidem kolem sebe zdvořile, ale úcta je přece něco víc než jen dobré vychování a správná slovíčka. Úcta znamená, že mi opravdu záleží na tom, jak se druzí cítí." Linda SSS Význam respektu a úcty v lidských vztazích je zjevný. Respekt je základem pro ostatní hodnoty a často zájem o ně vychází právě z respektu a úcty, které k druhým lidem cítíme. Děti, jež se naučí respektovat druhé, se stanou lepšími členy společnosti, lepšími přáteli i lepšími vůdci. Naučit děti úctě a respektu je zajímavá a trochu obtížná výzva. Nejprve se musíme sami k druhým tak chovat, než začneme respekt a úctu vyžadovat. Respektujme své děti (což se projeví v tom, jak s nimi mluvíme a zacházíme) a pak teprve můžeme (a musíme) vyžadovat, aby ony respektovaly nás, sourozence a druhé lidi. Přitom respekt a úcta tvoří základ jejich vlastní sebeúcty. Způsob, jakým se budou chovat ony k nám a k dalším rodinným příslušníkům, v budoucnu ovlivní jejich chování i k ostatním. Pokud se naučí doma chovat s respektem a úctou, je pravděpodobné, že se jim to bude dařit i jinde. OBECNÉ ZÁSADY Respektujte a sami respekt očekávejte. Vytvořte doma takovou atmosféru, ve které se bude dařit vzájemnému respektu a úctě. Často se chováme ke svým dětem, jako by si zasloužily méně úcty než druzí. Zacházíme s nimi, jako by neměly žádná práva a nezasloužily si žádné vysvětlení. Když po nich něco chceme, a ony se nás ptají proč, odpovíme jim: "Protože jsem to řekl(a) a tečka." Naše děti nesmějí udělat chybu, a když je z něčeho podezíráme, předpokládáme automaticky, že se opravdu provinily, pokud se jim nepodaří prokázat, že za nic nemohou. Tento přístup je třeba zásadně změnit! Představte si, že vaše děti jsou naprosto cizí lidé, a podle toho se k nim chovejte. Neostýchejte se je poprosit a poděkovat jim, když pro vás něco udělají. Pokud po nich něco chcete, požádejte je o to, nenařizujte jim. Žádejte je o radu a o pomoc, respektujte jejich názory. Chováte-li se ke svým dětem s úctou, můžete očekávat (a dokonce vyžadovat), aby se tak i ony chovaly k vám. Přitom musíte být dostatečně trpěliví a pevní. Neúnavně dětem opakujte, co od nich očekáváte, a nedovolte, aby se chovaly nezdvořile a bezohledně. Chvalte, chvalte a ještě jednou chvalte. Posilujte zdvořilé a ohleduplné chování tím, že ho oceníte. Všímejte si, kdy se tak vaše děti chovají (nepokládejte to za samozřejmé), a pak je za to chvalte před ostatními a o samotě svou chválu klidně ještě jednou zopakujte. Dejte jim šanci, aby mohly začít znovu. Tento již několikrát zmiňovaný přístup má právě u této hodnoty snad nejdůležitější místo. Je to velmi dobrý způsob, jak ohleduplně a s respektem změnit chování a napravit chyby. U vás doma se může stát pravidlem (spolu s tím, že budete odmítat bezohledné a nezdvořilé chování), že pokud se něco nepovede, řeknete: "Pojď začít znovu." Když vám děti nevhodně odpovědí, zapomenou o něco požádat nebo

poděkovat, navrhněte jim: "Zkus to ještě jednou." A počkejte, až se zachovají správně. Jednejte tak se všemi dětmi bez ohledu, jak jsou staré. I vám se může stát, že uděláte chybu, nebo budete nezdvořilí. Nebojte se pak sami prohlásit: "Pojď, zkusíme to ještě jednou," a opravit své chování. To bude pro vaše děti možná tou největší školou. Učte děti vlastním příkladem. Ukažte svým chováním i slovy, že si vážíte práv druhých, pomáháte starším, chováte se ohleduplně k přírodě a staráte se o ni, respektujete vlastnictví druhých. Buďte zdvořilí k ostatním - ale i sami k sobě! Metody pro předškoláky Co je respekt? Touto hrou děti učíte, aby pochopily, co slovo respekt znamená, a dokázaly si ho přiblížit. Řekněte jim, že jde o milé chování k ostatním, ale i o hezké přemýšlení a mluvení o nich. Pak jim vyprávějte o Honzíkovi. Zeptejte se jich, jestli se v následujících situacích choval hezky. ? Maminka Honzíka poprosila, aby si uklidil pokoj, a on začal ječet: "Né, já nechci!" ? Honzík natrhal květiny ze sousedovic zahrady. ? Řekl: "Prosím tě, maminko, můžeš mi odpustit?" ? Když k nim přišel na návštěvu dědeček, přiběhl k němu, pohlédl mu do očí a řekl: "Ahoj, dědečku, to jsem rád, že tě vidím." ? Vypůjčil si od kamaráda hračku, ale pak ji nechal venku na dešti. ? Když mu nejde složit skládačka, říká: "To jsem ale blbec." Hra na dospělého V této hře si se svým dítětem prohodíte role. Vy budete hrát dítě a ono dospělého. Vyzkoušejte si různé situace. Když hra skončí, zeptejte se ho, jak se mu líbila. ? Dítě (vy) řekne: "Děkuju ti, jsi moc hodný," když mu dědeček dá bonbony. ? Děti ve třídě jsou hlučné a zlobí, zatímco učitel je chce něco naučit. ? Dítě předběhne ve frontě v samoobsluze starší paní. ? Dítě si po sobě uklidí talíř a řekne: "Děkuju za večeři. Bylo to moc dobré." ? Dítě se na koncertě chová hlučně a lidé kolem nic neslyší. ? Dítě se snaží skočit mámě do řeči, když se baví se svou přítelkyní. SSS Jednou v létě jsme měli dost peněz, abychom si udělali výpravu na jihozápad a navštívili slavný Grand Canyon. Když jsme si ho prohlíželi, uchvátil nás neuvěřitelnou krásou. Naše osmiletá dcera na jedné vyhlídce vykřikla: "Mami, to je tak krásné, až je to strašné!" Sedli jsme si pak na chvíli na skálu a povídali si o zemské kráse a majestátu, o úctě, kterou v nás vyvolává, když ji dokážeme spatřit, a o respektu, který v nás vzbuzuje příroda a síly, jež ji vytvořily. Linda SSS Červené a zelené puntíky Udělejte pro každé dítě kartičku se jménem a vyvěste ji na nějakém viditelném místě. Vysvětlete mu, že kdykoliv udělá něco ošklivého (bude křičet na mámu, skákat jí do řeči, dožadovat se něčeho, aniž by řeklo prosím, mluvit hrubě se sourozenci atd.), dostane červený puntík. Kdykoli

se zachová zdvořile, o něco hezky požádá apod., uděláte mu zelený puntík. Rozdělte kartičku podle dnů v týdnu, takže dítě každý den může sledovat, jestli má víc zelených, nebo červených puntíků. Zázračná slovíčka Naučte své děti používat zázračná slovíčka. Nejprve si s nimi zahrajte hru, při které je budete honit, a když je chytíte, budou muset říct kouzelné slovo abrakadabra, abyste je pustili. Pak jim vysvětlete, že existují i jiná kouzelná slovíčka, která nám v životě pomáhají. Poraďte jim, že když chceme, aby pro nás lidé něco udělali, pomůže nám kouzelné slovíčko prosím, když použijeme kouzelné slovíčko děkuji, jsou lidé rádi, že nám pomohli, a kouzelné slovíčko promiň uklidní naše kamarády a rodiče, když jsme udělali chybu. Zkuste spolu najít ještě další kouzelná slovíčka. Metody pro školáky Co je respekt? Můžete dětem položit stejné otázky jako v oddíle věnovaném předškolákům, ale přesvědčte je, že špatné chování může uškodit nebo poranit. Pokaždé se dítěte zeptejte: "Ke komu se chová Honzík ošklivě? Jak se ten člověk pak bude cítit?" Komu a jak Vezměte čtvrtku velikosti A3 nebo bílý balicí papír a vyrobte s dětmi plakát "dobrého chování". Rozdělte ho svislou čarou na dvě poloviny, do levé nadepište velikými písmeny KDO, do pravé JAK. Potom děti poproste, aby se zamyslely, kteří lidé nebo věci si zasluhují jejich úctu a respekt. Nechte je, aby je zapsaly do levé poloviny papíru, tak aby mezi nimi bylo vždy dost místa. Pak se jich zeptejte, jakým způsobem to mohou vybraným osobám nebo věcem dávat najevo. Například když napíšou do levého sloupce "máma", mohou do pravého napsat "poslouchat ji, zdvořile jí odpovídat, ocenit to, co pro mě dělá, pomoct jí uklidit kuchyň atd.". Pokud do levého sloupce napíšou "přírodu", mohou k ní vpravo napsat "nezahazovat odpadky, třídit odpad, pečovat o zahradu". Jednou z položek, o kterých budou přemýšlet, by měly být i ony samy. K sobě si mohou připsat například "nebýt k sobě tak kritický, nenadávat si, myslet víc na své dobré vlastnosti atd.". Volba nové rodinné tradice Večer, až bude celá rodina pohromadě, se podívejte na vaše rodinné tradice ve vztahu ke zdvořilosti a respektu. Kdokoli může navrhnout libovolné pravidlo chování, které se mu líbí, jako například otvírání dveří druhým, dívání se druhým do očí, poděkování, když něco dostanu apod. Jeden z vás bude nápady zapisovat na papír. Snažte se vymyslet nejméně šest různých způsobů, jak se navzájem zdvořile projevovat. Pak si popovídejte o jejich významu a v rodinných volbách zvolte nejdůležitější. Každý člen rodiny má tři hlasy. Na list papíru napište tři pravidla, která dostala nejvíce hlasů, označte je jako nové "rodinné tradice" a vyvěste je na viditelném místě. Zkuste je nejméně po dobu jednoho měsíce dodržovat. Co se nám nelíbí Podobným způsobem můžeme vybrat i chování, které se ve vaší rodině vyskytuje, ale nelíbí se vám. Zvolte tři nejhorší způsoby chování. Může se jednat

o používání hrubých slov, křičení na rodiče, praní se sourozenci atd. Dohodněte se, že nejméně po dobu jednoho měsíce se budete snažit tomuto chování vyhýbat, a stanovte si nějaké tresty nebo pokuty za to, když se vám to nepodaří dodržet. (Například - zákaz večerní televize za křičení na rodiče, pokuta za sprostá slova apod.) Příklady ze života Na konkrétních zkušenostech z vašeho života ukažte dětem mimořádné i docela obyčejné vyjádření respektu a úcty k druhým. Můžete se s nimi bavit například o řidiči, který zastaví u nehody a svým autem doveze do nemocnice těžce zraněného krvácejícího člověka a nestará se o to, že si přitom zašpiní auto; a naopak o řidičích, kteří způsobí nehodu, a pak ujedou z místa činu a nestarají se o člověka, jehož poranili. Metody pro dospívající Proč je dobré zdvořilé chování? Ať se vaše starší děti zamyslí nad praktickými důvody, které nás vedou ke zdvořilému chování. Přemýšlejte spolu, co by se stalo, kdyby se tak lidé nedokázali chovat. Zahrajte si přitom na "ďáblova advokáta" a zkoušejte zpochybnit jejich argumenty. Řekněte například: "Nejsou náhodou všechny ty řeči o zdvořilosti trochu hloupé? Používat nesmyslná slovíčka, otvírání dveří lidem, kteří si je mohou otevřít sami, vstávání, když k nám někdo přijde a my ho chceme pozdravit. To jsou přece zbytečnosti!" Vyzvěte děti, aby se pokusily bránit zásady zdvořilosti a hledaly jejich dobré stránky. Co se v mládí naučíš... Děti by měly pochopit, že chování, které se naučily, když byly malé, se zákonitým způsobem projevuje i v dospělosti. Jestliže se naučí zdvořilosti a respektu k druhým, pomůže jim to i v dospělosti; a naopak, pokud mají jako děti problémy s bezohledností a sobeckostí, budou s nimi pravděpodobně mít potíže i v dospělosti. Přečtěte jim nahlas úryvek z nejznámější knihy Roberta Fulghuma: "Všechno, co opravdu potřebuju znát k životu, jsem se naučil v ma teř ské škole... Tohle jsou věci, které jsem se naučil: O všechno se poděl. Hraj fér. Nebij druhé, ukliď si po sobě. Neber věci, které patří druhým. Když někomu ublížíš, řekni promiň." Popovídejte si s nimi o tom. Je pravda, že tyhle jednoduché věci, které se učí předškolní děti, jsou celý život důležité? Byl by svět lepší, kdyby se podle toho chovali všichni dospělí? Atd. Jak spolu mluvíme Promluvte si o tom, jak si lze nechtěně ublížit, když budeme sami o sobě mluvit hrubě a bezohledně. Po tomto cvičení by se děti měly zamyslet nad vztahem k sobě a nad sebeúctou. Vezměte čistý list papíru a poproste je, aby vám řekly, jak se v různých obtížných situacích oslovují, nebo co si o sobě myslí. Zapisujte a snažte se svým přístupem situaci trochu nadlehčit. Začněte tím, co si sami říkáte, nebo co si o sobě někdy myslíte (ty blbče, idiote, hlupáku, nemehlo, zapomnětlivý idiote atd.). Nezapomeňte ani na různé sarkastické poznámky. (No, to

jsem vymyslel opravdu pěkně. To se ti tedy povedlo.) Když budete mít dostatečně dlouhý seznam, přelaďte na trochu vážnější tón. Zeptejte se dětí: "Jak byste se cítily, kdyby vám tohle všechno říkal nějaký kamarád?" Prozraďte jim, že kdesi hluboko v podvědomí nám vlastní sebekritika může ublížit stejně jako nepříjemné poznámky našeho okolí. SSS Výhodou (nebo nevýhodou - záleží na způsobu pohledu) velké rodiny je to, že v ní najdete mnoho různých osobností. Například náš Jonáš je velký perfekcionista. To má své výhody i nevýhody. Díky této vlastnosti dokáže být ukázněný a dotahovat věci do konce, na druhé straně je někdy příliš kritický. To se u něho projevuje i ve vztahu k sobě. Odmalička jsem ho slyšel mumlat potichu různé výčitky, jak je příliš pomalý, zase něco pokazil, že nedokáže nic udělat pořádně atd., a přitom si za to nadával. Jeden týden jsem si dával dobrý pozor na všechno, co pronesl kritického na svou adresu, a zapisoval jsem to. Koncem týdne jsem měl skoro dvacet kritických poznámek. Vzal jsem ho k sobě do pracovny a ukázal mu ten seznam. "Podívej se na tohle, prosím tě. Slyšel jsem někoho, jak tyhle věci komusi říká. Co ty na to? Co si myslíš o člověku, který takhle mluví?" Můj devítiletý syn se zamyslel. "Nevím, někdo by mu měl asi říct, aby toho nechal," pronesl nakonec. "Máš pravdu," souhlasil jsem s ním. "Zapisoval jsem si ty poznámky minulý týden. Zkus teď uhodnout, kdo tohle všechno řekl a komu to řekl." Po pár omylech přišel Jonáš na to, že se jedná v obou případech o něho. To byla dobrá příležitost k rozmluvě o tom, že i sami k sobě bychom měli zachovávat respekt a úctu. Richard SSS Příhody ze života Vyprávějte dětem různé příhody, aby pochopily, že jejich pocit spokojenosti a štěstí souvisí s tím, jestli jsou schopné chovat se hezky a milé chování přijímat. Jako příklad můžete uvést následující příhodu: SSS Rodina se dvěma dětmi přesídlila na rok do jiné země, protože tam jejich otec dostal zajímavou práci. Dvě dospívající děti, kterým se velmi stýskalo po domově, byly k novému prostředí velice kritické. Nenáviděly jiný styl oblékání, než na který byly zvyklé, časté deště, zvláštní obchody, stavební styl, kterým bylo postaveno město, v němž žily. Jejich rodiče jim říkali, aby se už konečně začaly chovat trochu dospěle, aby nebyly tak hloupé, pořád si nestěžovaly a aspoň byly zticha, když už nemají nic hezkého, co by mohly říct. SSS Proč byli ti dva adolescenti tak nešťastní? (Rodiče nerespektovali jejich pocity a nesnažili se jim porozumět. Přitom právě to by mohlo změnit chování jejich dětí. Na druhé straně ani ony samy nebyly schopné projevit úctu a respekt - což by mohlo vést k pochopení rodičů.) K čemu to vede Touto hrou si starší školáci a adolescenti lépe uvědomí důsledky svého chování. Vezměte si čistý papír a udělejte si diagram, kam si napíšete důsledky, jaké

určité chování přináší. Například: Respekt ? laskavost ? přátelství ? porozumění Na druhý list papíru si napište bezohlednost, hrubost a opět zkoušejte, jaké následky může toto chování vyvolat a jaké následky mají tyto následky. Například: Bezohlednost ? sobectví ? nepřátelství ? hněv BUDETE-LI ZKOUMAT DŮSLEDKY DOSTATEČNĚ DLOUHO, PŘIJDETE NA TO, ŽE SE VÝCHOZÍ PRVKY POSILUJÍ, TAKŽE RESPEKT VEDE K POSILOVÁNÍ RESPEKTU A VŠECH OSTATNÍCH POZITIVNÍCH HODNOT, HRUBÉ CHOVÁNÍ NAKONEC ZESILUJE HNĚV A VEDE K JEŠTĚ HRUBŠÍMU CHOVÁNÍ. UKAŽTE SVÝM DĚTEM, JAK JE DŮLEŽITÉ UMĚT Z TAKOVÉHO "ZAČAROVANÉHO KRUHU" VYSTOUPIT. DEVÁTÝ MĚSÍC Láska Starost o druhé, která přesahuje hranice oddanosti a úcty. Láska k přátelům, sousedům, dokonce i protivníkům. A na předním místě - rodinná láska jako dlouhodobý závazek. SSS Několik týdnů před prvními narozeninami naší nejmladší dcery jsme se bavili s našimi dětmi o lásce. Co to vlastně je? Proč ji cítíme k druhým lidem? A proč to někteří dokážou snadněji než jiní? Byla to těžká otázka - zejména pro děti. I když pro nás dospělé možná ještě těžší. Náš rozhovor šel hlouběji, než jsme původně zamýšleli. K našemu překvapení jsme zjistili, že místo abychom my učili své děti, učíme se od nich. Mluvili jsme s nimi o lásce jako o péči a o tom, jak milujeme ty, kteří mají rádi nás a starají se o nás. Pak ale naši jedenáctiletou dceru napadlo vzít si jako příklad právě naši nejmladší, Janu. "Podívejte se na ni - nic pro nás nedělá, naopak my se staráme o ni a přitom ji všichni máme moc rádi!" "Ale ona nás také," ujišťoval ji náš osmiletý syn. "Poznáš to podle toho, jak se na nás dívá a směje." "A nikdy neříká, že bychom se měli chovat jinak," přisadil si jeho o rok starší bratr. "Má nás prostě ráda takové, jací jsme." Richard SSS K čemu jsme tedy nakonec dospěli? Za prvé - učíme se milovat tím, že se staráme o druhé. Za druhé - učíme se milovat, když jsme sami bezpodmínečně milováni. Přitom platí, že ne vždy milujeme ty, kdo se o nás starají. Záleží na tom, jak nám svou lásku dávají najevo. Mohou nás zkazit, nahnat nám strach, nebo nás dokonce postavit proti sobě jako nepřátele. Ale nepodmíněná, chápající, vše přijímající láska nám rozehřeje srdce a vzbudí lásku i v nás. Naše návody a nápady jsou v této kapitole zaměřené na projevy nepodmíněné lásky a na způsoby, jak dát našim dětem příležitost pečovat o druhé. OBECNÉ ZÁSADY Jasně odlišujte nespokojenost s chováním dítěte od své lásky k němu. Dávejte dětem stále najevo nepodmíněnou lásku. Při každém výchovném zásahu ukažte, že vám vadí chování dítěte, ale že vaši lásku k němu nic nezmění. Často o tom s dětmi mluvte

bez ohledu na jejich věk a potvrďte to fyzickým kontaktem - objetím a pohlazením. Řekněte: "Jirko, jsem opravdu naštvaná, když přijdeš ze školy o dvě hodiny později a vůbec nic mi neřekneš, a zasloužíš si za to trest. Mám tě ráda a mám o tebe strach, když přijdeš tak pozdě. Chci, abys mi příště zavolal nebo se zastavil doma a řekl, že někam jdeš. Co ty na to?" Učte své děti pomáhat a posloužit druhým. Děti se učí lásce společným dáváním. Zapojte se všichni do podpory nějakého charitativního projektu - ať už se jedná o staré lidi, mentálně postižené, nebo hladovějící děti v Africe a uprchlíky z oblastí zasažených válkou. Naučte své děti soucítit a zkuste vymyslet, co každý z vás může udělat pro ty, kdo potřebují pomoc. Poskytněte dětem možnost omluvy a odpuštění. Tak pochopí, že láska a náprava jsou silnější než trest a napomínání. Rodiče se často ve snaze o spravedlnost chovají podle neúprosné "soudní" logiky - "porušil jsi zákon, zasloužíš si trest". Lásce se lépe daří v prostředí, kdy k "logickému" trestu existuje alternativa odpuštění. Kdykoli děti udělají chybu, nedokážou se ovládnout, poruší dohodnutá pravidla apod., mohou omluvou a nápravou uniknout potrestání. Pro malé děti používejte "trestnou lavici", o které jsme psali již dříve. Vysvětlete jim, že ke každé hádce nebo rvačce jsou zapotřebí dva, takže oba mají na tom, co se stalo, určitý podíl. Když se omluví, pochvalte je a dejte jim znát, jak jste hrdí, že to dokázaly. Metody pro předškoláky Když se vám podaří malé děti naučit, že láska je to nejcennější, že mohou a mají mít rády sebe a svou rodinu, což je důležitější než všechny ostatní věci na světě, podaří se vám předat jim nádherný dar, který ovlivní celý jejich budoucí život. Domácí pomoc Pomoc v domácnosti je jedním ze způsobů, jak naučíte malé děti pečovat o druhé. Už tříleté dítě, pokud dostane správné pokyny, si dokáže samo uklidit hračky, připravit stůl na večeři, odnést věci po jídle, pomoct při stlaní postele atd., i když pochopitelně by pro vás bylo mnohem jednodušší, kdybyste to udělali sami. Důležité je, abyste ho správně motivovali, aby to nebralo jako nepříjemnou povinnost. Řekněte mu, že vám tím opravdu pomůže. Správným přístupem mohou vaše děti už jako malé zažít radost z pomoci druhým. Tajný dárek Nechte své děti zažívat radost z anonymního dávání. Dohodněte se s nimi, že pro někoho vyrobíte "tajný dárek". Dítě udělá z papíru malý košíček a spolu napečete cukroví, které dá tatínkovi na polštář, aby ho večer, až půjde spát, našel. Vymyslete něco i pro starší bratry nebo sestry. Svou pomoc rozšiřte i do sousedství. Můžete spolu třeba nechat košík s ovocem přede dveř mi staré sousedky, nebo poslat dědečkovi pár ponožek bez udání zpáteční adresy. Pohádky před spaním Večerní povídání a čtení pohádek je hezkým příkladem, jak dětem odlišíte vaši nepodmíněnou lásku od nespokojenosti s jejich chováním. I když byly přes den hodně zlobivé, večer může přijít "okamžik usmíření". Navíc i v těchto vyprávěních zdůrazněte příslušné hodnoty. Použijte

následující nápady a rozveďte je do delších příběhů, nebo si vymyslete vlastní. ? Jednou odpoledne dostal Honzík nové tepláky. Moc se mu líbily a vzal si je hned ven na hřiště, ale když se vrátil domů, byly celé zablácené. Myslíte si, že ho maminka bude mít pořád ráda? ? Dvouletá Eliška chtěla vědět, jestli oblíbená panenka její starší sestry umí plavat, a tak ji hodila do záchodu, aby to zjistila. Myslíte si, že ji sestra bude mít ještě ráda? ? Malý Toník si chtěl jít hrát s kamarádem, který však ležel doma s chřipkou. Toníkova máma nechtěla, aby se její syn také nakazil, a tak mu to zakázala. Ale Toník se nudil a stále znovu se pokoušel maminku přesvědčit, aby ho ke kamarádovi pustila. Když nepovolila, začal nakonec křičet: "Nenávidím tě!" svalil se na podlahu, vztekle křičel a kopal kolem sebe. Má ho maminka pořád ráda? Metody pro školáky Péče o mladší sourozence Vaši školáci se učí lásce třeba tím, že získají privilegium pomáhat vám s mladšími sourozenci. Jmenujte je na určitou dobu, například na jeden měsíc, jejich "poručníky" a vysvětlete jim, jak mohou svému "svěřenci" pomáhat. Mohou vedle něho sedět při jídle a rozkrájet mu maso, nalít mléko a nabrat poslední sousta na vidličku. Dokážou vést svěřence za ruku na vycházce, uložit ho do postele, číst mu pohádky a vůbec fungovat jako jeho strážný anděl. Pokud si myslíte, že je to vhodné, mohou za tuto práci dostat i finanční odměnu. Starší děti se nejen naučí starat se a mít rády své svěřence, ale také současně lépe pochopí vaši rodičovskou roli, když vám budou pomáhat s věcmi, které obvykle děláte sami. Domácí zvířata Péče o domácí miláčky může být pro vaše děti také velikou a užitečnou školou lásky, i když mnoho maminek sepne ruce zděšením, že zase musejí doma uklízet nepořádek po psu, kterého si "pořídili na ven", nebo nad tím, že je zase jeho miska s vodou a se žrádlem prázdná. Ale domácí zvířata vaše děti naučí hodně o lásce i odpovědnosti a oddanosti. SSS Pokud jde o domácí zvířata, dokážeme s lidmi mluvit opravdu zasvěceně díky našim bohatým zkušenostem. Měli jsme doma pejska Esmeraldu, koťátko Perličku, želvu Bábu, papouška Brumlíka, koníčka Santose, hada Jardu a mnoho dalších, o rybičkách a podobných maličkostech ani nemluvě. Můžeme vám vyprávět nekonečnou řadu příhod s těmito zvířaty, se kterými jsme zažili spoustu nádherných i bolestných situací, kdy jsme se všichni učili ze svých úspěchů a omylů, a také jsme byli při zrození i smrti některých našich miláčků. Ale spodní linii našeho vyprávění o zvířatech tvoří láska. Mít domácí zvířata je opravdu jedním z nejlepších způsobů, jak své děti naučit lásce. Linda SSS Láska a fyzický kontakt Neskrývejte svou lásku a vyvětlete dětem, že je dobré ji otevřeně projevovat. Objímejte je a hlaďte. Všichni potřebujeme cítit lásku vyjádřenou fyzickým kontaktem a děti jsou na to

obzvlášť citlivé. Vzpomeňte si, jak se dokážeme mazlit a dotýkat miminek, jak je to nám i jim příjemné. Stejnou potřebu doteku mají i starší děti, dospívající nevyjímaje, i když to otevřeně nepřiznají. Rozlučte se s nimi objetím, když odcházejí do školy, přivítejte je tak i po návratu domů, obejměte je a polibte, když jdou do postele, mají špatnou náladu, prostě kdykoli budete cítit potřebu. A nezapomínejte jim také říct, že je máte rádi. To jim dodá pocit bezpečí. Metody pro dospívající Buďte jim příkladem v toleranci Děti by měly být tolerantní k lidem, kteří mají jiný životní styl, barvu pleti nebo víru. Ať vědí, že "náš" způsob života není jediný možný - dokonce ani nemusí být nejlepší. Dospívající děti jsou k tomu zvlášť citlivé a je dobře, když přijdou na to, že existují zajímavé věci, které se můžeme naučit od lidí s jiným životním stylem. Také si s nimi povídejte o tom, proč se lidé chovají různým způsobem. SSS Během měsíce, kdy jsme se u nás doma věnovali lásce a toleranci, měly některé naše děti ve škole "Týden prevence proti drogám". Do třídy k nim přišlo několik lidí, jimž se podařilo vyléčit z drogové závislosti, a mluvili s dětmi o svých zkušenostech. Byli jsme pyšní na jednoho z našich synů, který nám o nich řekl: "Mami, jsou opravdu sympatičtí, začali brát drogy, protože toužili po nějakém dobrodružství, nebo protože jejich životy byly ve strašlivém nepořádku." Linda SSS Kdo potřebuje pomoc Je důležité, aby děti nežily jen ve vlastním světě, ale dokázaly se kolem sebe rozhlédnout a zjistily, jestli někdo nepotřebuje jejich pomoc. Jako obvykle je nejlepším učitelem vlastní příklad, o který se dokážeme s dětmi podělit. Jeden otec učil svého syna všímavosti tím, že se ho každý den, když přišel ze školy, zeptal: "Pomohl jsi dnes někomu?" Syn se na něho vždy překvapeně podíval a řekl: "Ne." Otec se jen usmál a mluvil o něčem jiném. To se opakovalo skoro tři týdny, když syn najednou odpověděl: "Ano." A pak vyprávěl svému otci, že uviděl invalidního žáka z nižšího ročníku a pomohl mu do třídy. SSS Jedním z našich oblíbených nedělních ocenění je medaile za všímavost a službu druhým, kterou pravidelně udělujeme po večeři. Poprosíme děti, aby si vzpomněly na jakoukoli příležitost z uplynulého týdne, kdy si všimly, že někdo potřebuje pomoc, a pomohly mu. Dítě s nejzáslužnějším činem dostane na týden putovní ocenění, které si může vyvěsit ve svém pokoji. Z tohoto ocenění mají největší radost právě děti ve věku od sedmi do dvanácti let, ačkoliv i dospívající potěší, když někdo uzná jejich zásluhy. Tento náš rozhovor pomáhá také zlepšit napjaté vztahy mezi sourozenci, protože když navzájem slyší o svých dobrých skutcích, uvědomí si, že ti druzí nemohou být až tak špatní. Richard SSS Program pomoci

Skauti a jiné organizace často pořádají různé druhy pomoci pro nemocné nebo bezmocné děti i spoluobčany. Úspěšné zapojení do podobných projektů poskytuje vašim dospívajícím příležitost pozvednout sebevědomí a naučit je prakticky pečovat o druhé. SSS Řadu let jsem byl členem Výboru na pomoc osamělým lidem a hladovějícím dětem. Staráme se o staré lidi v blízkém okolí, kteří něco potřebují, a při tom nám naše děti mohou velmi účinně pomoct. Rozvíjeli jsme také blízké vztahy s některými oblastmi v Africe, kde děti strádaly hladem, a snažili jsme se jim na dálku pomáhat. Podařilo se nám do tohoto programu zapojit i naše děti a díky tomu získaly určitou představu, co asi prožívají lidé v oblastech postižených suchem. Dostávali jsme fotografie dětí, o které jsme se starali. Ale podle mého mínění nejlepší zkušeností s pomocí druhým, již naše děti získaly, byl jejich vztah s panem Boylem. Byl to osmdesátiletý muž, který neměl žádné děti ani příbuzné a žil sám ve svém zachovalém, i když poněkud zanedbaném domku. Jedním z cílů našeho Výboru je objevit takové lidi ve svém okolí a pak najít rodiny, které je budou navštěvovat a starat se o ně, jako by byli jejich příbuzní. O pana Boyla jsme se starali my. Skoro každý týden tam přišel někdo z nás posekat mu trávník, umýt kuchyň, anebo si s ním jenom tak posedět a trochu popovídat (měli bychom spíše říct poslouchat, protože pan Boyle se především potřeboval vypovídat). Někdy k němu vyrazily všechny naše děti, ale častěji dvě nebo tři z nich. Kdykoli nás pan Boyle uviděl, jeho oči se zalily slzami a na tváři se mu rozhostil široký úsměv. Po naší půlroční nepřítomnosti (kdy jsme žili v Anglii) jsme po návratu zjistili, že se panu Boylovi zhoršilo zdraví a musel být umístěn do léčebny pro zestárlé pacienty. Jsem si jistý, že nás postrádal, ale určitě ne víc, než naše děti postrádaly jeho - jeho lásku a vlídnost, která byla odpovědí na to, že se o něj staraly a snažily se dát mu to, co oprav du potřeboval. Richard SSS Těžké rozhodování Na těchto příbězích si vaši dospívající synové a dcery uvědomí, že k lásce někdy patří i velice těžké rozhodování. Když si o nich s vámi budou povídat, pomůže jim to i v obtížných situacích, do nichž se sami dostanou. ? Jitka chtěla jít na mejdan a přitom dobře věděla, že tam někteří kluci i holky budou pít a možná i brát drogy. Může tam jít se svými třemi kamarádkami, o dvou z nich ale velmi dobře ví, že se chtějí jenom pobavit a nebudou dělat nic nebezpečného. Jitka se snaží rozhodnout, jestli tam má opravdu jít a říct rodičům něco o tom, co si o zábavě myslí. Co si o tom myslíte vy? ? Je sobota odpoledne. Karel by rád zašel dnes večer s kamarádem do kina, ale jeho rodiče jsou někam pozvaní. Je třeba, aby někdo doma pohlídal malého brášku. Karel však má za sebou docela těžký týden ve škole, doma také hodně pomáhal a cítí, že si zaslouží volný večer. Co má dělat? ? Jiřina má tolik úkolů do školy, že by snad musela zůstat vzhůru do dvou do rána, aby je

všechny stihla udělat. Kromě toho by měla druhý den ráno od šesti cvičit na klavír. Nejhorší však je, že se potřebuje pořádně vyspat, aby nabrala sílu před písemkou z matematiky, kterou zítra píšou. Co má dělat? Mohou jí rodiče nějak pomoct? Zkuste najít podobné situace, které jste sami zažili, nebo je zažily vaše děti. Jedná se o situace, v nichž bylo obtížné nalézt správné řešení - což je problém, který lze někdy vyřešit otevřeným rozhovorem s rodiči, kdy obě strany budou ochotné vzdát se vlastních zájmů, aby pomohly druhému. Jestli je máte rádi, řekněte jim to ČASTO TO VYPADÁ, ŽE NAŠE PUBERTÁLNÍ DĚTI NASCHVÁL DĚLAJÍ VĚCI ÚPLNĚ JINAK, NEŽ BYSTE CHTĚLI VY. NĚKDY JE PRO NĚ VELMI TĚŽKÉ, KVŮLI KRITICE, KTEROU JE ZAHRNUJEME, UVĚDOMIT SI, ŽE JE PŘESTO MÁME STÁLE RÁDI. NEJLEPŠÍ POMOCÍ, KTEROU JIM MŮŽEME POSKYTNOUT PŘI ŘEŠENÍ JEJICH PROBLÉMŮ, JE STÁLE JIM PŘIPOMÍNAT NAŠI LÁSKU. NEJENOM TÍM, ŽE PRO NĚ NĚCO UDĚLÁME, ALE PŘI VHODNÉ PŘÍLEŽITOSTI JIM ŘEKNEME: "MÁM TĚ RÁD." MŮŽETE VYUŽÍT CHVILKU, KDYŽ ODCHÁZEJÍ DO ŠKOLY, UKLÁDAJÍ SE DO POSTELE A ZEJMÉNA KDYŽ UDĚLAJÍ NĚCO, CO JE TĚŠÍ A NA CO JSOU SAMY PYŠNÉ. ZKUSTE SI VZPOMENOUT, KDY JSTE NAPOSLEDY ŘEKLI SVÉMU DOSPÍVAJÍCÍMU DÍTĚTI, ŽE HO MÁTE RÁDI. POKUD TO NEMÁTE VE ZVYKU, BUDE TĚŽKÉ S TÍM ZAČÍT. ALE UDĚLEJTE TO! BUDETE PŘEKVAPENI, JAK BRZY SE NAUČÍ VÁM TO ŘÍKAT TAKÉ. DESÁTÝ MĚSÍC Nesobeckost a citlivost Myslet více na jiné lidi a méně na sebe. Naučit se s druhými soucítit. Empatie, tolerance, bratrství. Citlivost k potřebám ostatních. Vnímat, co daná situace vyžaduje. SSS Citlivost a empatie jsou hodnoty, které mají velký význam, ale obvykle se spojují se zralým člověkem. Mohou se jim naučit i malé děti? SSS Když měl náš syn Jonáš šesté narozeniny, pozval děti sáňkovat. Jeho osmiletá sestra Karolína mi pomáhala přinést jim na kopec horký šípkový čas a koblihy. Chtěla si pak s nimi také trochu zasáňkovat. Bylo tam asi deset kluků a mně připadalo, že se všichni náramně baví. Ale Karolína mě překvapila. Když k nám Jonáš dorazil, řekla mu: "Jonáši, oslava se ti opravdu povedla, ale připadá mi, že támhleten kluk se tu necítí moc dobře a že ten s červenou čepicí, co teď odjel, má nějaké problémy se sáňkami, a vypadá trochu naštvaně. Zkus vymyslet něco, co by je potěšilo." Citlivá osmiletá dívka dokázala postřehnout něco, co jsem vůbec neviděl - že dva chlapci se necítí tak dobře jako ostatní. Místo aby si dělala starosti nebo si připadala znuděně, že je jedinou dívkou mezi tolika chlapci, a ještě ke všemu jsou všichni mladší než ona, starala se o druhé, přemýšlela o nich a byla dost citlivá, aby si všimla, co se s nimi děje. Richard

SSS Některé děti odmalička přirozeně vnímají a cítí potřeby druhých. Takové případy jsou však poměrně vzácné a pro většinu dětí je v určitém vývojovém období naprosto typické, že se zaměřují jenom na sebe. V dospívání tato vlastnost velmi sílí. Většina problémů, kterým dospívající v pubertě čelí (ať už se projevují klackovitostí, nebo extrémní plachostí a uzavřeností), pramení z toho, jak intenzivně se zabývají sami sebou. Děti však mohou pěstovat vnímavost a nesobeckost od raného věku. Jedná se o dovednost, která se dá získat právě cvičením. Obvykle mají potíže vcítit se do druhých lidí. Jeden den se cítí velmi nepříjemně, protože je spolužák nepozval na oslavu narozenin, a druhý den klidně nechají koukat jiného kamaráda na to, jak s partou kluků hrají fotbal, a vůbec je nenapadne říct mu, aby se taky přidal. Dospívající dívky si rády půjčí šaty a často je zapomínají vracet, ale samy je nerady půjčují. Vyžaduje to skutečně hodně velké úsilí rodičů a někdy to trvá opravdu dlouho, než si většina dětí uvědomí, že se svět netočí jen kolem nich, že i ostatní cítí podobně jako ony, a že se proto někdy musejí vzdát něčeho, po čem touží, ve prospěch někoho jiného. SSS Jednoho dne se u nás doma pohádali náš šestiletý a devítiletý syn o jednu židli. Každý z nich tvrdil, že je to jeho židle, že si na ni právě chtěl sednout a ten druhý mu v tom zabránil atd. Začali se o ni tahat a ani jeden z nich nehodlal ustoupit. Když jejich slovní válka nabývala na intenzitě a vypadalo to, že se spolu začnou prát, rozhodla jsem se zasáhnout. Přemýšlela jsem nad dvěma možnostmi. Buď strávím chvilku času tím, že budu zjišťovat, kdo z nich je v právu, nebo použiji trestnou lavici, na které by se oba mohli zamyslet nad tím, jakou udělali chybu. Nakonec jsem se však rozhodla, že by ani jedna možnost v tuto chvíli nebyla správná. Zkusila jsem to jinak. Řekla jsem: "Jsem zvědavá, kdo z vás tento týden získá medaili za správné chování. Myslím, že oba dva dobře víte, co udělat, aby se vám to podařilo." Po několikavteřinové pauze jeden ze synů pustil židli, zatímco na tváři toho druhého se rozhostil výraz úlevy a současně provinilosti. Když tento syn viděl, jak chválím toho prvního, pustil židli a začal mu ji sám nabízet. Ten však odmítal a říkal mu, ať si ji nechá. Kdyby nemuseli oba pospíchat do školy, málem by se znovu poprali, aby dokázali, který z nich je víc nesobecký. Linda SSS OBECNÉ ZÁSADY Chvála. Chvalte a povzbuzujte své děti za nesobecké chování. Nebojte se je pochválit za sebemenší nesmělý záblesk nesobeckosti a citlivosti k druhým. Jakékoli rozdělení se s někým zejména u malých dětí - je skutečně důvodem k srdečné pochvale. Když se dítě dokáže o něco podělit, nebo si všimne, že někdo něco potřebuje, a snaží se mu pomoct, obejměte ho, pochvalte ho a povězte to každému, kdo je právě přítomný. Nebojte se dát svému dítěti odpovědnost. Snažte se vychovávat děti tak, aby si dokázaly všimnout, když mají druzí lidé problémy. Psychologická studie,

kterou před časem udělali na Harvardu, ukazuje zajímavou souvislost mezi tím, jak mnoho odpovědnosti dítě má, a jeho schopností chovat se altruisticky a nesobecky. Děti, které dostanou všechno možné kromě odpovědnosti za své chování, jsou zhýčkané a nevidí potřeby druhých. Během tohoto měsíce proto zdůrazňujte a posilujte odpovědnost vašich dětí. Dejte jim znát, že od nich čekáte spolehlivé a odpovědné chování. Kdykoli budete mít příležitost, povídejte si s nimi o povinnostech a úkolech, které mají druzí lidé. Učte je vlastním příkladem. Aktivně jim naslouchejte. Pokuste se na vlastní kůži být tak citliví a vnímaví, jak byste chtěli, aby byly i ony. Snažte se jim ukázat, jak sami empaticky posloucháte, co říkají, a jak se o ně staráte. Jedním ze způsobů, kterým toho dosáhnete, je "aktivní naslouchání". Místo obvyklého rodičovského kladení otázek a nařizování, co mají děti udělat, se pokuste opravdu naslouchat tomu, co se vám snaží říct. Volně jim pak zopakujte, co jste slyšeli, abyste sebe i je ujistili, že jste to správně pochopili. Tím jim současně dáte najevo svůj zájem. Tuto techniku vymyslel psychoterapeut Carl Rogers, jeden ze zakladatelů humanistické psychologie, který vypozoroval, že lidé toho řeknou daleko víc, když je posloucháte, než když se jich sami ptáte. Aktivní naslouchání spolu s povzbuzováním k větší výmluvnosti je názorným příkladem citlivosti a vnímavosti ke druhým, jakou chcete své děti na učit. SSS Vzpomínám si na jednoduchý příklad, který názorně ilustruje užitečnost této techniky. Seděl jsem na kraji postele své pětileté dcery Karolíny a ptal jsem se jí, co bylo dnes ve školce nového. "Nic zvláštního," odpověděla, ale netvářila se příliš spokojeně. Zpozorněl jsem. "Něco se stalo? Máš kvůli něčemu starosti?" zajímal jsem se. "Ne, tatínku." Měl jsem za sebou dlouhý den a byl jsem opravdu příliš unavený na to, abych dál vyzvídal. A tak jsem si na minutku vedle ní lehl a položil si hlavu vedle její. Z jedné minuty se rychle stávalo pět a já pomalu začínal usínat. Náhle mě probral Karolínin hlas: "Tati, potřebuju novou kamarádku." Je to zajímavé, co rodiče automaticky napadne, když něco takového slyší. Málem jsem řekl: "Proč? Máš málo kamarádek?" Další, co mě napadlo, bylo: "S někým ses pohádala?" "To víš, když chceš mít nějaké kamarádky, musíš se nejdřív naučit se tak sama chovat." Málem jsem ještě řekl : "Ale já jsem tvůj kamarád, víš to?" To jsou všechno typické rodičovské odpovědi. Snažíme se ptát, chránit, moralizovat nebo řešit a většinou jsme příliš rychlí, abychom svým dětem hodně rychle pomohli. Ale tento večer, možná proto, že jsem byl tak unavený, jsem nic takového neřekl. Poznamenal jsem: "Ano, Karolíno, poslouchám tě. Připadá ti, že bys potřebovala novou kamarádku." "Ano, tati. Víš proč? Znáš Aničku? To byla má nejlepší kamarádka. Dneska na mě nebyla hodná." Opět mě začaly napadat typické rodičovské odpovědi. ("Co ti udělala?" "A tys na ni byla hodná?" "Mám zavolat jejím rodičům a promluvit s nimi o tom?")

Ale opět jsem zkusil aktivní naslouchání. "Hmm - cítíš, že bys potřebovala novou kamarádku, protože se k tobě dneska Anička chovala ošklivě." "Ano, hrály jsme si spolu na zahradě a ona" Karolína se pustila do vyprávění a nemohla se zastavit. Ležel jsem tam v šeru vedle ní s rukama sepjatýma za hlavou a poslouchal ji. Čas od času jsem zopakoval něco z toho, co říkala, aby věděla, že ji stále ještě sleduji. Řekla mi všechno - jak se cítila, co by chtěla a co si o tom všem myslí. Nikdy bych se to nedozvěděl, kdybych jí od začátku kladl otázky. Ty správné by mě prostě nebyly napadly. Richard SSS Nebojte se říct: "Je mi to líto." Ukažte dětem svou citlivost a pomozte jim, aby se nebály projevit svou vlastní. Kdykoliv uděláte nějakou chybu, nebo zjistíte, že jste byli necitliví k potřebám vašich dětí (protože jste pospíchali, byli unavení, podráždění, nebo jste toho prostě měli moc), zajděte za dítětem a řekněte mu, že je vám to líto. SSS Karolína, dnes už patnáctiletá, porušila už potřetí za měsíc dohodnutou dobu večerního návratu domů. Byl jsem vzhůru, dělal jsem si o ni starost a současně jsem měl na ni vztek, protože jsem měl druhý den brzy ráno obchodní jednání a bál jsem se, že se dnes kvůli ní příliš nevyspím. Když konečně dorazila, nebyl jsem už vzteklý, ale přímo pobouřený. Řekl jsem jí pořádně od plic, co si o jejím chování myslím, a i když Karolína není žádná křehká duše, tentokrát se rozplakala. Nebylo mi to nijak líto - zaslouží si to, pomyslel jsem si. Teprve druhý den jsem se dozvěděl, že přišla domů tak pozdě proto, že se její kamarád vážně poranil a potřeboval pomoct. Šel jsem za ní do jejího pokoje, abych se jí omluvil. "Promiň, Karolíno, vážně mě to mrzí." Pak se ale ve mně ozval starý rodičovský instinkt a já pokračoval: "Ale slyšela jsi, doufám, někdy o vynálezu, který se jmenuje telefon? Mohla jsi zavolat domů a vysvětlit mi to." Karolína se na mě kriticky podívala a sarkasticky řekla: "Jasně, tatíčku. Měla jsem klidně nechat Honzu vykrvácet a říct mu - počkej chvilku, musím zavolat domů tátovi, aby si o mě nedělal starost." Náš rozhovor skončil ten večer ještě hůře než den předtím! Teprve další večer jsem se dokázal Karolíně opravdu omluvit. Během těchto tří dnů jsem se tak na vlastní kůži hodně naučil o citlivosti a vnímavosti k druhým. Richard SSS Snažte se říct svým dětem, co v určitých situacích cítíte. Lépe si pak uvědomí vlastní pocity a budou daleko vnímavější k tomu, co opravdu cítí a potřebují. Když vám váš dospívající syn řekne, že jste podivín nebo blázen, odpovězte mu, že vás mrzí, když to říká. Někdy si děti o svých rodičích myslí, že jim mohou říct cokoliv a že to na nich nezanechá žádné stopy. Pamatujte si, že nesobeckost nepřijde sama od sebe. Buďte trpěliví. Každý z nás se narodil s určitou mírou sobectví. Není jednoduché chovat se nesobecky. Jedná se o dlouhodobý proces, který vyžaduje značné úsilí a určitou zralost.

Dejte si také pozor, abyste v zájmu nesobeckosti nepotlačovali přirozené potřeby svých dětí. I při učení nesobeckosti uplatněte značnou dávku empatie a citlivosti. Pokud budete chtít, aby děti stále dávaly přednost druhým a nedbaly na své vlastní potřeby, může to u nich v dospělosti vést ke značným problémům. Je důležité, aby váš (a tím i jejich) přístup byl vyvážený. Metody pro předškoláky Dělení se o hračky Malé děti, které si spolu hrají, budou zcela zákonitě časem chtít jednu a tu samou hračku pro sebe a začnou se o ni přetahovat nebo hádat. Sedněte si k nim a vysvětlete jim (tedy opakovaně jim vysvětlujte), že se mohou střídat. Pochvalte je za každý náznak toho, že jsou ochotné se o hračku podělit, a vysvětlete jim, že z toho vlastně mohou mít radost. Pokud jim chcete ukázat, že jejich střídání je opravdu spravedlivé, po užijte budík nebo kuchyňskou minutku, která jim oznámí, že nadešla doba k předání hračky druhému dítěti. Vánoční obdarovávání Dopřejte svému dítěti výjimečný pocit radosti z dávání. Navrhněte mu, že budete "Ježíškovými pomocníky". Najděte ve svém okolí nějakou rodinu s dětmi podobného věku, jako jsou vaše, nebo mladšími. Navrhněte své mu dítěti (ale nenaléhejte na něj), aby jednomu z nich věnovalo některou ze svých oblíbených hraček. Vysvětlete mu, že dítě bude mít z jeho dárku radost. Pokud to bude možné, zúčastněte se předání dárku a vyfoťte obdarované dítě, jak je šťastné z nové hračky. Několikrát to můžete svému dítěti připomenout a vždy ho pochvalte za jeho štědrost. Upozorněte ho také, že při obdarovávání zažíváme stejnou radost jako při dostávání. Jak se cítí lidé na obrázcích? Tato hra vaše děti naučí vcítit se do druhých lidí. Najděte v časopisech vhodné fotografie, na kterých jsou lidé v obvyklých i neobvyklých situacích. Může to být například muž na koni, který ujíždí ke vzdáleným horám, děvče v zahrádce apod. Skoro v každém časopise najdete několik fotografií nebo reklam, jež vám k tomuto účelu poslouží. Prohlédněte si je se svým dítětem a zeptejte se ho, jak se asi osoba na obrázku cítí. Můžete začít tím, že ho necháte představit si, co ten člověk vidí a slyší, jestli je mu horko nebo zima apod. Pak se snažte přijít na to, jaké mohou být jeho pocity. Nechte dítě, ať se pokusí do postavy na obrázku vcítit a popsat, co asi prožívá. Jak se cítíš? Tímto cvičením si malé děti lépe uvědomí jak svoje vlastní pocity, tak pocity druhých. Používejte slovíčko cítit hodně často. Zeptejte se: "Jak se cítíš, když" "Já se cítím špatně, protože" Povzbuzujte své děti, aby také po uží valy toto slovo nebo slovesa a přídavná jména, která vyjadřují pocity, a naučte je odlišit pocity od myšlenek. ("Je mi smutno" je pocit. "Myslím si, že se Míša zlobí" je myšlenka, která popisuje naši představu.) Povídání před spaním Uvolněné atmosféry před spaním využijte k otevřenému povídání o pocitech. Už jsme několikrát psali, jak lze před usnutím hovořit s dětmi, a užít si přitom dokonce spoustu zábavy. Můžete začít tím, že si sednete na postel k dítěti a budete mu

sami povídat o tom, co jste dnes zažili a jak jste se cítili. Nechte pak dítě, ať povídá, co prožilo ono - a co cítilo. Povzbuzujte ho, chvalte a ptejte se ho. Nečekejte, že tento rozhovor bude od počátku plynulý a že děti budou umět o svých pocitech otevřeně a jasně vyprávět. Nepospíchejte na ně a klidně jim několik dní po sobě povídejte o svých pocitech a počkejte, až se jim samy rozvážou jazýčky. Buďte trpěliví a nechte dítě, aby vyjádřilo své pocity, jak umí. SSS Jediný problém s tímto večerním popovídáním je v tom, že my rodiče jsme často unavenější než děti. Jednou jsem si takhle sedl k synovi na postel, pověděl mu nějakou krátkou historku a pak jsem se ho zeptal, jak se cítí. Zatímco mi povídal, co zažil ten den ve škole, rozhodl jsem se, že si vedle něho lehnu, abych si trochu narovnal bolavá záda. Pak si pamatuji, že bylo ráno a syn mě budil. "Spal jsi tady celou noc, tati. Vypadal jsi tak směšně. Já ti povídal, co bylo ve škole, a ty jsi párkrát zabručel ,hmm, mm' a pak jsi začal chrápat. Vstal jsem a šel jsem to říct mámě. A víš, co mi odpověděla? ,Jen nech tátu spát, potřebuje to.' " Richard SSS Jak se cítí? Vyprávějte dětem následující příběhy: ? Jana si ve školce povídala se svými kamarádkami a Emilka jim vyprávěla o oslavě narozenin, kterou bude mít v sobotu. Julie řekla, že se těší na kouzelnické triky, které bude předvádět Emilčin starší bratr. Karla zase poznamenala, že se jí líbilo pozvání, jež od Emilky dostala. Janě najednou došlo, že je jediná, která nedostala pozvání na Emilčiny narozeniny. Jak myslíte, že se asi cítila? ? Odpoledne si kluci ve školce hráli s autíčky. Když je to přestalo bavit, na vrhl David, že si budou hrát na domov. On bude táta a Jirka bude malý kluk. "Ale já nechci být malý kluk," protestoval Jirka. "Dobře, tak já si s tebou už nikdy nebudu hrát," prohlásil David a to odpoledne si s ním už skutečně nehrál. Jak si myslíte, že se Jirka cítil? Najděte spolu pro tyto situace nějaké rozumné řešení. Metody pro školáky Putovní E Výrazně chvalte děti za každý pokrok, který udělají. V neděli večer nebo v jinou příhodnou dobu můžete opět udělat soutěž o "putovní E" (jako empatie), při které se každý člen rodiny pokusí vzpomenout, co se mu během minulého týdne stalo, a jestli zažil situaci, v níž se dokázal do někoho vcítit natolik, aby mu pomohl - ať už tím, že mu něco řekl, nebo pro něj něco udělal. Vítěz soutěže obdrží na jeden týden putovní medaili ve tvaru velkého E. Citáty Citáty dětem vštípí smysl pro "hodnotu měsíce". Naučte se spolu citát G. K. Chestertona: "Láska aspoň k jednomu z našich sousedů je jedinou cestou ze žaláře sobectví." Popovídejte si s dětmi o smyslu tohoto citátu. Zkuste spolu přijít na to, proč sobectví a zaměřenost jen na sebe mohou připomínat žalář. Starší děti naučte

Emersonův citát: "Podívejte se na miliony lidí, kteří si o sebe celý život dělali starosti, a nyní leží v bezejmenných hrobech, zatímco několik velkých nesobeckých duší, které se staraly o druhé místo o sebe, se stalo nesmrtelnými." Všimněte si Hra vybízí děti, aby více sledovaly své okolí a méně zaměřovaly pozornost na sebe. Naučte se ji spolu hrát, když cestujete na nějaké neznámé místo. Řekněte dětem bez jakéhokoli předběžného varování, aby zavřely oči a popsaly vám místnost nebo prostor, ve kterém se nacházejí. Nechte je, ať si zkusí vybavit různé detaily (barvu stěn, tvar lustru nebo lampy, koberec, stromy, oblohu apod.). Dovolte jim, aby i ony mohly dát stejný příkaz vám, a ověřte si, jak jste sami všímaví. Cvičení v pozorování okolí je dobrý trénink. Sběratelé nosů Tato hra ještě více rozvine všímavost vašich dětí. Když jste spolu chvilku mezi lidmi, všimněte si, kolik různých typů nosů mají lidé kolem vás. Pak si spolu popovídejte o těch nejzajímavějších nosech, které jste viděli, i o tom, jestli se vám podařilo najít některé nosy stejné. Pozorovatelé Zlepšíte dětem empatii a citlivost pro to, co druzí lidé opravdu potřebují. Řekněte jim, že tato hra je vyšším stupněm Sběratelů nosů. Tentokrát však nebudeme pozorovat nosy, ale pokusíme se vycítit, co lidé kolem nás potřebují. Abychom dokázali objevit jejich skutečné potřeby, budeme je muset velmi bedlivě pozorovat a poslouchat. Někoho to možná nebude bavit a bude potřebovat určité povzbuzení, aby pochopil, o jak zajímavou hru jde. Naučte děti, aby si dokázaly všimnout, jestli je například někdo rozpačitý a nejistý a potřebuje povzbudit, nebo se nudí a pomohl by mu nějaký nový, zajímavý podnět. Někdo si může připadat osamělý a schází mu přítel, nebo je bezmocný a potřebuje pomoc. Někteří lidé mohou mít daleko jednodušší potřeby, jako je hlad nebo žízeň. Dohodněte se spolu na určitém dni, kdy budete všichni tuto hru hrát. Celý den si všímejte lidí kolem sebe a dělejte si poznámky. Až se večer sejdete, můžete si spolu popovídat a porovnat své zkušenosti. Tajní dárci Hra vede děti k tomu, aby si všímaly ostatních členů rodiny a zažily uspokojení z anonymního dávání. Napište jména všech rodinných příslušníků na malé lístečky a dejte je do klobouku. Pak nechte každého vytáhnout si jedno jméno, ale tak, aby to ostatní neviděli. Týden si pak můžete hrát na "tajné dárce". Během této doby se budou všichni snažit nějakým způsobem udělat tajně radost těm, které si vylosovali. Mohou jim dávat malé dárky, napsat anonymní pochvalný dopis nebo pro ně něco potají udělat. Na konci týdne odměňte toho, kdo vymyslel nejlepší dárek, a také toho, kdo dokázal zůstat nejlépe utajený. Co je za tím Kdykoli si všimnete nějakého týrání nebo necitlivého chování mezi dětmi, promluvte si o tom s nimi a snažte se jim vysvětlit, že když se někdo podobným způsobem chová, takřka vždy to

znamená, že s ním někdo zacházel podobně, nebo že se cítí ohrožený a nejistý. Ptejte se jich: "Proč myslíš, že se tak chová?" Zkuste spolu přijít na různé možnosti. (Možná, že ho jeho rodiče bijí. Třeba ho týrá jeho starší bratr. Možná se mu nedaří ve škole a snaží se tak dokázat si, jak je silný a velký.) Povídejte si o těchto možnostech citlivým, empatickým způsobem. Děti se naučí lépe reagovat na krutost ostatních a pochopí, že si musejí dávat pozor na projevy vlastní necitlivosti. Udělejte vlastní blahopřání Hra rozvíjí tvořivost a jedinečnost. Současně dětem umožní vyjádřit jejich pocity k druhým. Navrhněte jim, aby místo kupovaných blahopřání k svátku a narozeninám vyrobily vlastnoruční blahopřání. Povzbuďte je, aby je samy namalovaly a vymyslely, co tam napíšou, a vyjádřily tak své city k oslavenci. Pochvalte je za každý pokus. Sbírka pocitových přídavných jmen Děti si uvědomí své pocity a naučí se je správně rozlišovat a pojmenovávat. Udělejte si "rodinný seznam" přídavných jmen, která vyjadřují různé pocity. Začněte těmi základními - šťastný, veselý, smutný, rozzlobený, rozpačitý. Pak postupně přidávejte méně užívaná přídavná jména, jako je zaražený, vzrušený, šokovaný, popletený, celý nesvůj atd. Snažte se, aby se na vašem seznamu objevilo nejméně sto přídavných jmen. Vysvětlete dětem, že dobrá slovní zásoba nám umožní lépe vyjádřit naše pocity. Pověste seznam na viditelném místě a vyzvěte všechny členy rodiny, aby na něj připisovali nová přídavná jména, která je napadnou, nebo která vyjadřují jejich pocity, a ještě nejsou na seznamu. Metody pro dospívající Deníky a poezie Pomozte svým dětem vyjádřit jejich pocity a současně prozkoumat jejich vnímavost a citlivost. Navrhněte jim, aby si vedly deník. Sami si jej také založte. Naučte je, aby psaly do svých deníků o tom, co cítí a co prožívají. Seznamte se jako rodina s poezií, zkuste sami napsat nějakou báseň a povzbuzujte děti, aby to také zkoušely. Chvalte je za každý jejich pokus. Snažte se, aby se poezie u vás stala součástí běžného života, můžete ji využít v rámci rodinných tradic, při různých oslavách apod. Když děti uvidí, že máte rádi básně, naučí se je mít rády také. Poezie je dobrý učitel senzitivnosti a vyjadřování vlastních pocitů. Příklad se zrcadlem Toto přirovnání vašim dospívajícím dětem pomůže pochopit rozdíl mezi soustředěním na sebe a na druhé. Vysvětlete jim, že když se setmí a v místnosti máte rozsvíceno, vidíte se v okenních sklech jako v zrcadle. Když je venku světlo, nevidíte jen svůj obraz, ale i druhé lidi. V našem životě je to podobné. Zaměřuje-li se naše mysl jenom na sebe, je to, jako když máme uvnitř rozsvíceno a venku je tma. Při "pohledu do okna" vidíme jenom sebe. (Přemýšlíme: "Co by bylo pro mě nejlepší?" "Co pro mě tenhle člověk může udělat?") Často jsme přitom nešťastní a cítíme rozpaky. Nedokážeme vnímat nic jiného než sebe a obvykle se pak zaměříme na své bolístky. Ale když se naše pozornost soustředí na druhé ("rozsvítíme

venku"), opravdu je uvidíme, začneme je poslouchat, vnímat jejich pocity a potřeby atd. zapomeneme na starosti, které jsme si o sebe dělali, a budeme se cítit dobře. Tři cíle pro tento den Pokud budou vaše dospívající děti pravidelně provádět toto cvičení, naučí se soustředit jak na nejdůležitější potřeby svého okolí, tak na svoje. Navrhněte jim, aby každý den ráno strávily pět minut tím, že si vymyslí tři jednoduché cíle pro tento den: 1. To nejdůležitější, co chtějí dnes udělat ve škole (nebo pro školu). Například připravit se na písemku z matematiky, nechat se vyvolat z češtiny apod. 2. Jednu důležitou věc, kterou tento den chtějí udělat pro sebe (jít si zaběhat, odpočinout si, dobře se vyspat, opravit kolo apod.). 3. Jednu důležitou věc, kterou chtějí udělat pro někoho jiného. Mohou pomoct mladšímu sourozenci, chovat se mile k někomu, kdo je jim protivný, pomoct s něčím mámě, někoho pochválit apod. Cílem tohoto cvičení je, aby se děti každý den opravdu zamyslely nad třemi cíli, které jsou pro ně důležité, a aby tyto cíle byly z různých oblastí (škola, ony samy, pomoc druhým). Položit si tři otázky a stanovit si tři jednoduché úkoly pomůže vašim dětem lépe žít v přítomnosti a povznést se nad vlastní nejistotu a obavy. A pokud opravdu dokážou každý den splnit tyto tři úkoly, dá to i rodičům mnoho příležitostí, aby je mohli chválit a povzbuzovat! Lovci pocitů Vysvětlete dětem, že cvičit se v aktivním naslouchání je pouze začátek na cestě k pochopení, co druzí lidé prožívají a cítí. Pokud toho chtějí dosáhnout, musejí se naučit druhé poslouchat, porozumět jim a pak se snažit představit, jak by se na jejich místě asi cítily. Navrhněte jim následující hru: Jeden člen rodiny se zeptá druhého, co se mu tento den přihodilo. Ten mu něco poví a první mu to pak zopakuje svými slovy a snaží se představit si, že by se to stalo jemu. Potom dodá, jak se podle jeho představy ten druhý cítil. Například dvanáctiletý Honza se zeptá desetiletého Karla: "Co se ti dnes přihodilo?" Karel vypráví: "Psali jsme dneska písemku z matematiky. Myslel jsem si, že to bude lehké, ale učitel do ní dal spoustu otázek z jednoho tématu, které jsem se nestačil naučit, a skoro žádné z těch, která jsem uměl!" Honza opakuje: "Myslel sis, že jsi na písemku dobře připravený, protože ses učil, ale nestihl sis to přečíst celé a udělat některé příklady. A když jste psali písemku, byla většina příkladů právě z toho, co ses nenaučil. Myslím, že ses musel cítit dost naštvaný - na sebe, že ses na to nepodíval, a na učitele, že vám pořádně neřekl, na co se máte podívat." Je překvapující, jak se tato hra dětem líbí a rády ji hrají se svými sourozenci a rodiči. Je to opravdu velmi dobrý trénink empatie a vnímavosti. Vynechte jedno jídlo denně Už od věku osmi let a často i dříve jsou děti schopné bez problémů vynechat jedno hlavní jídlo. Vysvětlete jim, že díky tomu dokážou lépe pochopit situaci více než jedné třetiny dětí na celém světě, které chodí každý den spát hladové, protože jejich rodiče pro ně nemají dostatek jídla.

Bavte se s nimi o tom, jak se cítí a co prožívají, jaké to je být hladový. Cvičení bude mít o to větší účinek, jestli peníze, jež jako rodina ušetříte za vynechané jídlo, věnujete na dobročinné účely. Některé rodiny prostřednictvím dobročinných organizací sponzorují děti z třetího světa, které se díky podpoře mohou najíst a studovat, a svým dobrodincům pak posílají dopisy a své fotografie. Je krásné obdržet pozdrav nebo fotografii od někoho, koho jste pomohli nasytit tím, že jste se sami postili. Když spolu budete mluvit o tom, jak se asi hladovějící cítí, můžete se jich zeptat i na jiné věci - například jak se asi cítí lidé, kteří nemají žádné přátele, nebo děti, jejichž rodiče se o ně nestarají. Sponzorujte dítě z třetího světa MŮŽETE VĚNOVAT PENÍZE CHARITATIVNÍM ORGANIZACÍM, KTERÉ SE STARAJÍ O HUMANITÁRNÍ POMOC A O VÝUKU HLADOVĚJÍCÍCH DĚTÍ VE TŘETÍM SVĚTĚ. VAŠE POMOC MŮŽE BÝT PRO OBDAROVANÉ ANONYMNÍ - BUDETE POUZE DOSTÁVAT ZPRÁVY OD CHARITATIVNÍ ORGANIZACE O TOM, JAK POUŽILA VAŠE PROSTŘEDKY, ALE TAKÉ MŮŽETE SPOLUPRACOVAT SE SPOLEČNOSTMI, KTERÉ ZAŘÍDÍ, ŽE SE S VÁMI SPONZOROVANÉ DÍTĚ SPOJÍ A BUDE VÁM PSÁT. TO MŮŽE VAŠIM DĚTEM PŘINÉST SPOUSTU RADOSTI A SOUČASNĚ POZNÁNÍ "JINÉHO SVĚTA", NEŽ JE TEN, VE KTERÉM ŽIJÍ. JEDENÁCTÝ MĚSÍC Vlídnost a srdečnost Vlídnost a ohleduplnost jsou cennější vlastnosti než drsnost a tvrdost. Druhým chceme spíše porozumět než se s nimi přít. Laskavé chování k slabším a mladším. Navazovat a udržet si přátelství. Pomáhat druhým. Dobrá nálada a smysl pro humor. SSS Když bylo naší nejstarší dceři sedmnáct, rozhodla se, že půjde studovat na vysokou školu. Začali jsme hledat, která by pro ni byla nejvhodnější. Jednoho dne jsme navštívili univerzitu, na které se nám všem hodně líbilo. Když jsme odjeli, bavili jsme se cestou domů o našich pocitech, a snažili se přijít na to, proč v nás právě tahle univerzita zanechala tak dobrý pocit. Prostředí tam bylo opravdu hezké i výběr přednášek byl zajímavý, ale nebylo na tom nic mimořádného, aby nás to tak zaujalo. Nakonec jsme se shodli, že na nás zapůsobila vlídnost všech lidí, s kterými jsme jednali. Vypadalo to, že k místní tradici patří chovat se daleko srdečněji, než je běžné. Překračovalo to meze pouhé zdvořilosti, lidé se k nám chovali opravdu srdečně a laskavě. Každý se na nás usmíval a snažil se nám pomoct. Zdálo se, že je to obvyklý způsob chování na této škole, a to nás zaujalo daleko víc než akademická reputace univerzity a její materiální vybavení. Richard SSS Vlídnost a srdečnost patří k velmi důležitým lidským hodnotám. Zahrnují i část jiných hodnot, jako například empatii, o které jsme se bavili v předchozí kapitole, a smělost, o níž jsme mluvili v

kapitole o odvaze. Srdeční a vlídní bychom měli být i k sobě samým. Děti, které se naučí být k sobě vlídné a tolerantní, budou, až dospějí, daleko více sebejisté a uvolněné a nebudou se zbytečně stresovat. Podle naší původní definice a našich kritérií je srdečnost opravdu důležitá hodnota. Často stačí několik laskavých slov, aby se změnila nálada a postoj jiného člověka na celý zbytek dne a někdy i déle. Když chceme naučit děti srdečnému a vlídnému chování, musíme si znovu uvědomit, že nejsou kusem modelářské hlíny, kterou bychom zformovali libovolně podle své představy, ale jedinečná semínka, z nichž mohou vyrůst krásné stromy, pokud je budeme dostatečně zalévat, hnojit a necháme na ně svítit sluníčko. SSS Možná pro vás bude zajímavé vědět, že ačkoli v dospělosti jsme se hodně změnili, jako malí jsme já i Richard byli velice plaché děti. Dvě třetiny našich dětí se také v různé míře chovají plaše a myslím, že všechny velmi dobře znají nepříjemný pocit očekávání, jestli se k nim dnes budou jejich přátelé chovat hezky. Vzpomínám si, že když jsem byla malá, byla jsem tak ostýchavá, že mi opravdu dělalo problém jenom pohlédnout na jiného člověka a dát se s ním do hovoru. Některé mé vzpomínky z dětství se mi vybavují s mimořádnou jasností, protože byly opravdu bolestivé. Velmi dobře si vzpomínám na svůj strach z toho, že nikdy nebudu mít žádné opravdové přátele. Přišla jsem na to, že je dobře, když o těchto svých nepříjemných zkušenostech dětem vyprávím a vysvětluji jim, že to jsou normální pocity, které zažívá mnoho dětí. Lépe se vyrovnávají s vlastními obtížemi. Uvědomí si, že jsem prožívala něco podobného jako ony, přestanou se obávat, že jsou nějak "vadné", a díky tomu se jejich plachost obyčejně sníží. Linda SSS Ať už vaše děti umějí navazovat a udržovat přátelské kontakty, nebo ne, vždy je možné jejich chování zlepšit, aby dokázaly s druhými dobře vycházet. SSS Kamarád mi vyprávěl příběh, který dobře ilustruje, jak může přátelský přístup rodičů ovlivnit chování jejich vlastních dětí a zlepšit jejich vzájemné vztahy. Jednoho dne, když přišel domů z práce a zamířil do koupelny, našel tam svou pětiletou dceru Lucii, která milovala umývání a čištění různých věcí. Stála tam s prázdnou nádobou od pracího prášku a z vany se rozlévaly na podlahu vrstvy pěnových mydlinek, které zasáhly i jeho oblíbený kobereček uprostřed koupelny. Málem zareagoval obvyklým rodičovským způsobem: "Lucko! Podívej se, prosím tě, co děláš! Skoro jsi zničila ten koberec! Pamatuj si, že takovéhle věci nesmíš nikdy dělat sama!" Ale protože měl ten den opravdu dobrou náladu, obrátil se na dcerku a vlídně se zeptal: "Tak co, Lucko? Koukám, že ses snažila umýt vanu, co?" Lucinka sklopila oči a provinile zašeptala: "Ano, tatínku, ale dala jsem tam moc toho čističe." Byla to dojemná chvilka, která skončila velikým objetím. Kdyby její otec řekl: "Nalila jsi tam moc čisticího prostředku," Lucie by pravděpodobně

odpověděla s určitou hořkostí nebo pocitem křivdy: "Ale tati, já jsem jen chtěla umýt vanu!" Výsledkem by byl nepříjemný pocit, který by je oba zbytečně od sebe vzdaloval. Richard SSS Někdy nemusíme svým dětem říkat, co udělaly špatně. Už to vědí. Když budeme laskaví a mírní a budeme se snažit pochopit, proč to udělaly, samy nám řeknou, co bychom jim vyčítali, a výsledkem může být sblížení a pocit, že všechno je v nejlepším pořádku. OBECNÉ ZÁSADY Učte děti svým vlastním příkladem. Dejte jim jasný model vlídného, přátelského a zdvořilého chování. Vlídnost a srdečnost jsou hodnoty, které se nedají přehnat. Snažte se během měsíce, kdy se jim věnujete, být maximálně milí a zdvořilí na každého, včetně vlastních dětí. Říkejte jim "prosím" a "děkuji", ale také "promiň" a "nezlob se". Povězte jim hezké a příjemné věci. Zachovávejte pravidla slušného chování, jako byste hráli živé vzory z příručky společenského chování. Pomozte dětem s jejich vlastními úkoly. Hodně se na ně usmívejte. A sledujte, jak vám odpovídají. Jakmile překonají podezření, že to na ně jenom hrajete, začnou jako malá zrcadla automaticky napodobovat vaše vlídné jednání. Uzavřete spolu dohodu o vlídném a zdvořilém chování. To vám pomůže nastolit po celý měsíc ve vaší domácnosti atmosféru míru a pohody. Popovídejte si spolu všichni na začátku tohoto měsíce, jak je svět příjemný, když potkáváme vlídné a přátelské lidi. Požádejte děti, aby se k vám připojily, a uzavřete spolu měsíční dohodu o vlídném a zdvořilém chování. Co mají dělat: 1. Snažit se být zdvořilé - říkat prosím, děkuji, promiňte a vyhledávat příležitosti, jak dát najevo své dobré vychování a svou ohleduplnost. 2. Budou se na druhé usmívat a ptát se: "Jak se máte?" A nebudou to myslet jako formální pozdrav, ale jako skutečnou otázku, na kterou budou očekávat skutečnou odpověď, a budou pozorně poslouchat, co jim druhý člověk řekne. Co nemají dělat: 1. Nekřičet na druhé, nenadávat jim a nechovat se k nim kriticky. 2. Nemluvit kriticky o druhých ani o sobě. (Takže žádné: "Bože, já jsem ale pitomec!" Nebo: "Nedokážeš nikdy udělat nic pořádně!") Často spolu mluvte o tom, jak jim to jde, jak se přitom cítí, jak je těžké na to stále pamatovat atd. Rozvažte, jaké má vaše dítě přirozené schopnosti být vlídné a srdečné. Dobře odlišujte individuální vlastnosti a schopnosti svých dětí a nesnažte se jim všem měřit stejným metrem. Chovat se opravdu mile a přátelsky není tak snadné, jak by to mohlo na první pohled vypadat. Některé děti, které se snaží být oblíbené, dokážou kvůli vnitřní nejistotě krutě ublížit těm, jež považují za své soupeře. Velmi plaché děti se zase stále ptají, proč je nikdo nemá rád. A jiné děti mají dar chovat se přátelsky a laskavě a nedělá jim to žádné problémy. Povzbuzujte všechny své děti bez ohledu, jak jsou staré, aby se nebály při rozhovoru dívat se

druhým do očí. Tím, jak jsme se zmiňovali už dříve v kapitole o odvaze, vyjádří přátelský zájem o druhé. Pro dvě z našich dětí byl oční kontakt při rozhovoru s dospělými takřka nemožný. Jeden syn se snad musel už před narozením rozhodnout, že jako dítě s dospělými (s výjimkou členů rodiny a našich blízkých přátel) nepromluví jediné slovíčko, pokud to nebude absolutně nezbytné. Pro takové dítě je nácvik pohledu do očí předtím, než se setká s někým neznámým, nesmírně důležitý. Můžete si s nimi zahrát scénu, v níž budete představovat neznámého dospělého (například nového učitele), a ony si vyzkoušejí pohled do vašich očí a zkusí říct něco jako: "Těší mě, že vás poznávám." Váš dialog bude pochopitelně záviset na konkrétní situaci, která dítě čeká. Ke zkoušce můžete využít i ostatní členy rodiny nebo své přátele, aby si vaše plaché dítě mohlo tuto situaci dobře nacvičit. Dovolte kamarádům a kamarádkám svých dětí, aby k vám mohli chodit na návštěvu. Ačkoliv občas budete muset tolerovat zvýšený hluk a nepořádek, je to pro vás velmi cenná příležitost pozorovat, jak se vaše dítě chová ke svým vrstevníkům. Pozorně naslouchejte jejich konverzaci, ale tak, aby to nevypadalo jako slídění. Byli jsme velice překvapeni, když jsme slyšeli některé výměny názorů mezi našimi dětmi a jejich kamarády. Získali jsme tím realistický pohled na jejich obvyklé chování a pomohlo nám to, když jsme je učili, jak se chovat více kamarádsky ke svým vrstevníkům. Byli jsme opravdu rádi, když jsme například slyšeli rozhořčený výbuch našeho pětiletého syna, který křičel na svého kamaráda: "Jdi pryč! Už si s tebou nikdy nebudu hrát!" Naučte své děti, že přátelské chování má svůj význam nejen ve styku s jejich kamarády a kamarádkami, ale že je důležité i vůči ostatním členům rodiny. Ocení pak sílu bratrských a sesterských, ale i obecně příbuzenských vztahů. Několik večerů se věnujte tomu, jak je důležité, abyste se k sobě v rodině všichni chovali srdečně. Upozorněte své děti, že i když kamarádi jsou pro ně opravdu důležití, nejlepší přátele mohou získat mezi svými bratry a sestrami. Přátelé zvenčí přicházejí a odcházejí, ale vztah k rodinným příslušníkům je trvalý. Tyto vztahy si proto zaslouží, aby se jim věnovala náležitá péče. Dohodněte se spolu na soukromé rodinné hře. Když se jedno dítě začne ošklivě chovat ke svému sourozenci nebo rodiči, může mu druhé říct tajné slovíčko přítel, a to bude signál, aby si dítě uvědomilo, co dělá, a začalo se chovat vlídněji. (Dovolte jim, aby to směly říct i vám, když budou mít dojem, že se k nim nechováte dostatečně citlivě.) Pokud budete chtít, můžete pravidla této hry rozšířit. Když některé jiné dítě uvidí, jak jeho bratr nebo sestra urážejí svého sourozence, mělo by k napadenému přijít, obejmout ho kolem ramen a říct: "Nemluv s ním tak, je to můj dobrý kamarád." Odměna za pochvalu. Povzbuzujte své děti, aby chválily lidi kolem sebe. Jako obvykle můžete každou neděli vyhlásit soutěž o to, komu se podařilo v průběhu týdne někoho nejvýstižněji pochválit. Využijte tohoto rozhovoru k tomu, abyste se spolu s dětmi zamysleli, jak si všímat dobrých vlastností u druhých a jak je co nejlépe chválit.

Metody pro předškoláky Kouzelná slovíčka Vysvětlete malým dětem, jaký význam mají různá zdvořilá slova. Vyprávějte jim pohádku, v které se vyskytuje nějaké kouzelné slovo - jako abrakadabra nebo rumplcimprcampr - nebo pohádku, kterou si sami vymyslíte. Pak se jich zeptejte, jestli znají opravdová kouzelná slovíčka, jež fungují v našem světě, taková, která dokážou dobrým způsobem ovlivnit to, co chceme. Naučte je, že mezi tato slova patří "prosím", "děkuji", "promiň", "nic se nestalo" apod. Řekněte jim, že tato kouzelná slovíčka přivolají úsměvy lidí, kteří pak udělají to, co po nich chceme. Několikrát jim to vysvětlete a pak jim při nesprávném chování připomeňte: "Vzpomeň si na kouzelné slovíčko." Hra na ošklivou rybu Postavte dítě na židli, stůl nebo gauč a řekněte mu, ať si představí, že je na lodi, kolem které plave jedna ošklivá a zlá ryba - to budete vy. Budete kolem "plavat ve vodě" a výhružně po něm chňapat, vrčet a říkat: "Jsem zlá, ošklivá ryba a nikoho nemám ráda!" Povzbuďte své děti, aby řekly něco jako: "Ty vůbec nejsi zlá a ošklivá. Máš docela milý pohled. A i jinak vypadáš docela hezky." Pak se proměňte - usmějte se na ně a příjemným hlasem řekněte: "Oprav du? No máš možná pravdu. Je mi líto, že jsem se k tobě chovala tak ošklivě." Ať znovu řeknou, že jste opravdu ošklivá, zlá ryba, a opět se proměňte a začněte na ně útočit. A když se k vám zase budou chovat hezky, buďte opět milí. Vysvětlete jim pak, že s lidmi je to podobné jako s "ošklivými rybami". Když se k nim děti chovají mile, začnou se i ryby chovat mile k nim. Když se chovají ošklivě, oplatí jim to. Citáty Jestli můžete, půjčte si videokazetu s kresleným dětským filmem Bambi z dílny Walta Disneye. Podívejte se na něj spolu a všimněte si, jak jedna z postaviček říká: "Jestli nemůžeš něco říct pěkně, radši nic neříkej." Naučte své děti tuto větu nazpaměť. Vysvětlete jim, že ošklivá a nelaskavá slova opravdu nemusejí spatřit světlo světa - lépe je mlčet. Kdykoli se vaše děti začnou chovat a mluvit nehezky, můžete jim tento citát připomenout. Opravdový hrdina Následující příběh napoví malým dětem, že vlídnost a srdečnost jsou často silnější než tvrdost a drsnost: SSS Kdysi dávno žili v jedné zemi dva přátelé. Jako děti si spolu hodně hráli, ale když vyrůstali, začali se od sebe velmi lišit. Jeden z nich rád trénoval a cvičil svou sílu a vyrostl z něho velmi urostlý a silný muž. Stal se tím nejsilnějším člověkem v zemi. Všichni mu říkali Svalovec. Ten druhý se velmi rád přátelil s lidmi a byl velmi vlídný a zdvořilý. Proto mu říkali Přítel. Jednoho dne přistála v této zemi vesmírná loď s posádkou mimozemšťanů, kteří se ptali, kdo této zemi vládne. Lidé je zavedli ke Svalovci. Když je Svalovec uviděl, myslel si, že to jsou nepřátelé, a začal s nimi bojovat, aby je přemohl a svázal. Ale

byli silnější než on, a tak nakonec svázali oni jeho. Pak řekli ostatním: "Ale tohle není váš oprav dový vůdce. Vezměte nás k tomu skutečnému." Tentokrát je lidé zavedli k Příteli. Ten je vlídně přivítal a zeptal se jich, co pro ně může udělat. Mimozemšťané mu poděkovali a řekli mu, že byli vysláni jako "přátelská síla" z vesmíru, aby oznámili všem nebezpečným a válkychtivým stvořením, že když se budou chovat ošklivě, vesmírný soud je pošle do vězení. Pokud však potkají přátelské bytosti, mají je pozdravit a radovat se s nimi. Prohlásili, že byli opravdu potěšeni, že této zemi vládne vlídný Přítel, a všichni dohromady pak uspořádali velikou slavnost. SSS Pomozte dětem dělat dobré skutky Vyberte společně s dětmi někoho, komu mohou dát malý dárek, nebo mu udělat něco pěkného. To je naučí radosti z dávání. Může jít o člena rodiny, příbuzného nebo staršího souseda či sousedku. Vezměte jim kytku nebo pro ně spolu upečte nějaké cukroví. Společná radost z obdarovávání je jedním z nejkrásnějších životních zážitků, které můžete se svými dětmi zažít, a i ony si to budou dlouho pamatovat. Vlídné, nebo nevlídné? Jeden ze způsobů, jak děti naučíte rozeznávat, co je vlídné chování a co ne, je zahrát si s nimi následující hru. Budete jim vyprávět krátké příběhy a ony mají po jejich skončení říct, jestli chování hrdinů bylo vlídné, nebo nevlídné, a proč. ? Tomáše pozvali k Jirkovi, aby si spolu zahráli, ale po půlhodině Tomáš prohlásil: "Už mě to nebaví si s tebou hrát. Jdu za Michalem." ? Jana si hraje s Irenou a najednou uprostřed hry řekne: "Ty máš opravdu krásné rudé vlasy!" ? Atd. - vymyslete si vlastní příběhy. Metody pro školáky Odměna za odvážné "prolamování ledů" Povzbuzujte děti, aby navazovaly kontakt s druhými a získávaly nové přátele. Každou neděli tohoto měsíce pak věnujte pozornost tomu, jak se jim dařilo seznámit se s někým neznámým, představit se, navázat konverzaci, nebo se dokonce s někým spřátelit. Ať vám povědí, jak se jim to dařilo, pochvalte je a povzbuďte. Určete, kdo z nich získá putovní odměnu úspěšného "prolamovače ledů". Jak se chová džentlmen? Zejména chlapci by si měli osvojit zdvořilé chování. Zeptejte se jich, proč řečníci začínají svou řeč "milé dámy, vážení pánové". Jaké to je chovat se zdvořile a vlídně? O kom se říká, že je džentlmen, a co to slovo vlastně znamená? Upozorněte je, že gentle je anglicky jemný, vlídný. Očekává se od mužů vlídné chování? Je to mužné být vlídný a zdvořilý? Ukažte jim na příkladech, že všichni moudří lidé byli vlídní a zdvořilí, protože si přáli druhým spíše pomoct než ublížit. Vyprávějte jim příběhy o tom, jak jemnost jde často ruku v ruce se sílou (například biblický příběh o Samsonovi). Lov pohledů Když jdete někam s jedním nebo více dětmi - zejména na místo, kde bude hodně lidí, jako

obchodní dům, veřejné dopravní prostředky apod. - soutěžte, kdo z vás "uloví nejvíc pohledů" druhých lidí. Počítejte, kolikrát se vám podaří někomu podívat do očí, přimět ho, aby na vás také pohlédl, a pak se na něho usmějte. Pokud se na vás ten člověk také usměje, započítejte si za něho dva body, pokud se jenom podívá a pak odvrátí zrak, započítejte jen jeden. Kdo z vás uloví nejvíc pohledů? SSS Byl jsem ve velkém obchodním domě se třemi svými dětmi (věkem osm, jedenáct, dvanáct let) a hráli jsme tuto hru. Všichni jsme se urputně snažili vyhrát a každé dítě získalo více než sto bodů. Když jsme se pak vraceli domů, Karolína poznamenala: "Je to zvláštní, kolik lidí rychle odvrátí oči a ani se na tebe nepodívá, když se spolu potkáte pohledem." Jonáš dodal: "Ano, a nejsou tak veselí, jako ti, kdo se na tebe usmějou zpátky. Já myslím, že ti, kdo se usmívají, jsou mnohem šťastnější." Richard SSS Kdo získá nejvíc nových přátel? Vyvěste na nějaké rodinné nástěnce veliký čistý papír, do jehož záhlaví napíšete jména všech členů rodiny, a papír rozdělte svislými čarami tak, aby každé jméno bylo v záhlaví jednoho sloupce. Soutěžte spolu o to, kdo se dokáže v průběhu měsíce seznámit s co největším počtem lidí, a zapisujte jejich jména na papír. Základní požadavek k tomu, abyste to směli udělat, je znát jméno toho člověka a vědět o něm aspoň jednu důležitou věc. Můžete se k této soutěži také připojit a oprášit svou schopnost seznamovat se s lidmi a popovídat si s nimi. Řetězová reakce přátelství Přátelství a vlídnost se šíří "řetězovou reakcí". Pokud někdy vaše děti dostaly řetězový dopis, ukažte jim, jak díky jednomu dopisu vzniká mnoho dalších. Můžete si také předvést "řetězovou reakci" s kostkami domina, které postavíte za sebe, a když strčíte do jedné kostičky, všechny ostatní se také svalí. Vysvětlete dětem, že s vlídností a přátelstvím je to podobné. Je velice pravděpodobné, že když jste na někoho laskaví, bude pak tento člověk laskavý na několik dalších lidí. A ti budou dobrou náladu šířit zase dál. Poradit si s nepřátelstvím a surovostí druhých Ačkoli posmívání, nepřátelské chování a skutečná surovost se objevují u dětí každého věku, zjistili jsme, že mezi školáky je nejrozšířenější. S nepřátelským chováním si vaše děti dokážou lépe poradit, pokud je naučíte dvě věci. Za prvé - děti, které jsou opravdu surové, se tak téměř ve všech případech chovají proto, že se vnitřně cítí méněcenné a nejisté. Platí, že se s podobným chováním samy setkávají doma u vlastních rodičů. Surovost je opravdu jejich problémem. Vzhledem k tomu, že ji samy zažily, ji pak předávají dál. Za druhé - se surovým chováním je třeba něco dělat. Pokud dítě dokáže svým rodičům povědět, že mu spolužák nebo spolužáci ubližují, je to první krok k řešení. Už samo mluvení pomáhá. A někdy také pomůže, dokáže-li dítě otevřeně říct svému trapiči, jak se cítí, když mu ubližuje. Pokud se ukáže, že si děti nejsou schopné tento problém

vyřešit samy tak, aby trýznění ustalo, můžete spolu zajít za rodičem trýznitele. I když se budete možná cítit rozpačitě (vaše dítě určitě!), toto setkání obvykle bývá velmi účinné. SSS Když bylo Jonášovi deset, zažíval velmi nepříjemné období, kdy se mu několik kluků ve třídě nemilosrdně vysmívalo a ubližovali mu. Hodně z jejich posměšků mířilo na to, že Jonáš nemiluje sportování. V jeho trápení vynikala zejména jistá dvojčata. Jonáš každý den přišel domů s pláčem a říkal, že už tam druhý den nechce jít. Snažili jsme se s ním vymyslet, co může druhým říct, pak jsme mu navrhovali, aby si jich nevšímal, ale nic z toho nepomáhalo. Bylo to stále horší. Konečně jsem se rozhodl, že je na čase zajít za otcem dvojčat a promluvit si s ním o jejich jednání. Jonášovi se můj nápad vůbec nelíbil. Prosil mě, ať na to zapomenu, a když jsem mu řekl, že se právě chystám jít za otcem jeho trapičů, a poprosil ho, ať jde se mnou, dočista zpanikařil. "Ne, tati, prosím tě, ne! Už o tom doma nebudu mluvit, vyřídím si to s nimi sám, prosím." Ale pak se mi ho podařilo přesvědčit, aby šel se mnou. Zajeli jsme spolu na adresu, kterou jsem získal od jeho třídního, a jak už to tak bývá, tato návštěva mi mnohé vysvětlila. Otec dvojčat se právě chystal jít si zatrénovat do svého sportovního klubu karate. Byl to drsný, bojovně vyhlížející muž a jeho hoši se snažili chovat jako on. Ale dokázal pochopit, na co si stěžuji. Přiměl své syny, aby se Jonášovi omluvili, a pak jsme je tři nechali chvíli o samotě. Když jsme se vrátili domů, pochválil jsem před všemi ostatními členy rodiny Jonáše za odvahu, kterou projevil, když dokázal jít se mnou, a mluvili jsme spolu o tom, proč se jeho spolužáci chovají tak, jak se chovají. Richard SSS I když se nám to opravdu nechce přiznat, setkali jsme se také s tím, že to bylo naše dítě, které ubližovalo jinému dítěti. Když se vám něco podobného stane, je dobré si uvědomit, že k tomu došlo ne proto, že byste své dítě vychovávali tak, aby se chovalo k druhým zle a ubližovalo jim, ale spíše proto, že jste ho nenaučili chovat se dostatečně mile a vnímat pocity druhých. Když jsme se zamýšleli sami nad sebou, přišli jsme na to, že jsme mu možná dostatečně nezdůraznili, že pocity druhých mohou být opravdu křehké a že každý z nás má svá zranitelná místa. Je třeba děti naučit, aby nezraňovaly druhé a uvědomily si, že klíčem ke spokojenosti každého člověka je to, jak se cítí. Je dobré vědět, že nikdy není pozdě tohle začít své děti učit. SSS Jednoho dne jsem přišla na to, že se náš jedenáctiletý syn nechová moc hezky ke svému kamarádovi, který v našem domě trávil hodně času, protože oba jeho rodiče pracovali a nebyli doma až do pozdních večerních hodin. "Už si nechci s Jakubem tolik hrát! Když mě s ním lidi pořád vidí, musejí si myslet, že nejsem mezi ostatními dětmi moc oblíbený, když musím být jenom s ním," vyhlásil přesvědčeně, když jsem se ho na to zeptala. Dlouho jsme spolu diskutovali o přátelství a vlídnosti. Když náš

rozhovor skončil, byli jsme oba o něco moudřejší - a možná i trochu zralejší. Linda SSS Všímat si "vyděděnců" Ačkoli to někdy vyžaduje o něco větší zralost, než můžeme u školáků čekat, je důležité, abychom je upozorňovali na děti, které se z nějakých důvodů nedokážou zapojit mezi své vrstevníky, nebo jsou jimi dokonce pronásledovány. Vybídněte je, aby se pokusili s těmito dětmi navázat kontakt a pomohli jim zapojit se mezi ostatní. Jednou večer jsme se bavili s našimi dětmi o jejich vrstevnících, kteří stojí mimo obvyklé dětské vztahy. Každý si snadno na jednoho nebo i více vzpomněl. Požádali jsme je, aby se s nimi pokusily dát do řeči, a že si druhý den při večeři popovídáme o tom, jak se jim to podařilo. Jejich vyprávění druhý den nás pak skutečně zahřálo u srdce. Nejlepší na tom je, že některé z jejich příběhů měly další pokračování a že se tito "vyděděnci" stali jejich opravdovými kamarády. Metody pro dospívající Uspořádejte večírek Uspořádejte nějakou večerní společenskou událost, na kterou pozvete i své děti. I když to pro vás bude znamenat určitou zátěž - každý domácí večírek je zdrojem nejrůznějších problémů - je to velmi dobrý způsob, jak vaše děti přirozeně uvést do společnosti dospělých a pomoct jim, aby si v praxi ověřily své zdvořilé chování a schopnost konverzace. Můžete na to děti připravit a udělat "kostýmovou zkoušku", zopakovat si zásady slušného chování u stolu, představování se a představování druhých, navazování očního kontaktu při konverzaci, poraďte jim, na co se mohou druhých lidí ptát apod. Po večírku si pak s nimi o tom promluvte, abyste zjistili, jak se cítily, co se jim podle jejich názoru podařilo a co nikoliv. Zapamatujte si jména druhých Děti by si měly zapamatovat jména lidí, s kterými se setkají. Promluvte si spolu o významu jmen a o důležitosti, jakou lidé svému jménu přikládají. (Je to pro ně často nejdůležitější slovo na světě!) Vysvětlete dětem, že zapamatovat si jména druhých je podstatné při získávání nových přátel. Naučte je techniky, které se nám osobně velmi osvědčily. Použijte jméno, kterým se nám někdo představil, několikrát za sebou v následující konverzaci, protože si ho tak dostatečně upevníte v paměti. Řekněte například: "To jsem opravdu ráda, že jsem se s tebou setkala, Jano. Kde bydlíš, Jano? Jano, nemáš bratra, který pracuje u Millerových?" Můžete si také zapsat jméno člověka, který se vám představil, co nejdřív to bude po setkání možné (do adresáře, diáře, poznámkového sešitu, nebo v okamžiku nouze i na kousek papíru). Večer si pak projděte své poznámky, přečtěte si zapsané jméno a připomeňte si k němu tvář. Tím si daleko lépe jméno zapamatujete. Usmívej se, ptej se, poslouchej Děti si zapamatují "tři klíče k přátelství". Zeptejte se jich, jestli si vzpomínají, co jste je učili, když byly malé a měly samy přecházet ulici. ("Zastav se a podívej se. Poslouchej.") Řekněte jim, že znáte jiná tři slova, která jim zaručí, že budou považované za

dobré kamarády a ostatní si jich budou vážit. Tato tři slova jsou: "Usmívej se, ptej se, poslouchej". Pobavte se s nimi o každém z nich. Mluvte o tom, jak úsměv dokáže prozářit každodenní život těch, kdo dovedou rozdávat a přijímat úsměvy. Jak je důležité dát druhému najevo, že o něho máme zájem, a ptát se ho, místo abychom začali sami něco horlivě vyprávět. A jak nám pozorné naslouchání pomáhá poznat druhé a dozvědět se o nich důležité věci. Udělejte si z hesla "Usmívej se, ptej se, poslouchej" citát tohoto měsíce a používejte ho při každé vhodné příležitosti. Poučení z historie Krátká diskuze, kterou vám v tomto cvičení nabízíme, pomůže vašim dospívajícím ocenit význam pravidel slušného chování, jimiž mají jinak v pubertě tendenci pohrdat jako něčím směšně zastaralým. Při vhodné příležitosti se jich zeptejte: "Proč děláme věci tak, jak je děláme?" (Proč děláme letadla nebo auta? Proč máme dopravní předpisy a omezení rychlosti? Proč vaříme podle kuchařek? atd.) Veďte konverzaci tak, aby se ukázalo, že všechny tyto otázky mohou mít jednu společnou odpověď - "protože to funguje". Jakmile se vám podaří upoutat pozornost dětí k tomu, jak je výhodné po uží vat to, co se osvědčilo, položte jim klíčovou otázku: "Proč máme pravidla slušného chování?" Snažte se, aby děti opravdu pochopily, že i na tuto otázku platí stejná odpověď: "Protože je to účinné a osvědčené, protože to funguje." Lidé postupně přišli na to, jaké chování je nejúčinnější a nejvhodnější, pokud chceme prospět sobě i druhým. Naučte je, že dospělost začíná tam, kde "dokážou vyhlédnout z okna, místo aby se v něm zhlížely jako v zrcadle". Připomeňte jim příměr s oknem z minulé kapitoly. Lépe pochopí problém sobectví a také to, že jeho řešení se jmenuje empatie. SSS Když jsem chodila na střední školu, velice jsem obdivovala jednu spolužačku. Byla o rok starší než já, což ji v mých očích dělalo příliš starou na to, abychom mohly být blízké přítelkyně. Ale pozorovala jsem, jak se chová, a velmi jsem se ji snažila napodobovat. Všimla jsem si, že místo starostí o to, jestli ji budou mít ostatní rádi, co si o ní budou myslet a jestli se bude líbit klukům (což jsou starosti běžné u dívek tohoto věku), se prostě chovala ke každému vlídně. Všimla jsem si, že se tak chová i k mentálně postižené dívce, která s námi chodila do školy a jíž se všichni ostatní pošklebovali nebo si jí nevšímali. Kdykoli jsem s ní mluvila, chovala se ke mně velice laskavě, a ptala se mě na věci, jež byly pro mě důležité. Nikdy se mi nepodařilo přimět ji k tomu, aby o sobě hovořila delší dobu. Připadalo mi, že se skutečně upřímně zajímá o druhé a stará se, aby měl každý příležitost zapojit se do rozhovoru, dokonce i taková malá a hloupá spolužačka z nižší třídy, kterou jsem byla. I když nebyla nejkrásnější nebo nejlépe oblékanou dívkou ve škole, každý ji měl rád. S velikou převahou vyhrála volby do studentské samosprávy i soutěž o nejoblíbenější studentku, ačkoli v průběhu "volební kampaně" spíš chválila kvality svých soupeřek než své vlastní.

Vyprávěla jsem o ní svým dětem hodně často - tolikrát, že musely mít pocit, že ji samy také opravdu znají. Smyslem mého vyprávění bylo naučit je, že se v životě cítíme daleko jistější a spokojenější, když se dokážeme podívat přes "okno našeho života" a vidět druhé a jejich přání, sny a představy, než když zůstaneme zavření "mezi odrazy zrcadel, ve kterých vidíme jen sami sebe". Linda SSS Chcete-li přátele, musíte být sami přáteli Ať jsou vaše děti opravdu všímavé k potřebám a přáním svých kamarádů. Pokud si dovedou představit, že i druzí cítí podobně jako ony samy, nebude to pro ně příliš těžké. Když si vybaví, co asi cítí jejich kamarádi v situacích, v nichž se nacházejí, napadne je, čím by je mohly potěšit nebo jim pomoct. Pak se daleko snáze dokážou podělit s kamarádem o zmrzlinu, přinést kamarádce kytku nebo malý dárek k narozeninám. Malé radosti často vytvoří zážitky, na které nezapomínáme. Od každého se mohou něco naučit Snažte se, aby děti pochopily, že i od nejpodivnějších lidí, které potkávají, se mohou něco zajímavého naučit. Dospívající puberťáci si často myslí, že se mohou kamarádit pouze s lidmi, kteří mají podobné názory a chovají se stejně jako oni. Upozorněte je na to, jak velké množství zajímavých lidí přitom minou! SSS Jednou se naše dcera Kristýna dala do řeči s novou spolužačkou, které se všichni ostatní vyhýbali. Byla to "pankáčka", nosila černé oblečení a divoký oranžovozelený účes. Kristýna zjistila, že si s ní dokáže docela dobře popovídat, a jejich vztah se postupně prohluboval. Asi po týdnu řekly Kristýně kamarádky: "Prosím tě, proč se s ní vůbec bavíš? Co na ní vidíš? Tebe má každý rád, a když se s ní budeš kamarádit, ještě si o tobě budou myslet, že jsi taky divná." Kristýna jim ale řekla, co se od té zvláštní dívky dozvěděla. Když jí bylo jedenáct, viděla na vlastní oči, jak její strýc zastřelil jejího tátu. Její máma je alkoholička, a když pankáčka přijde domů, nikdy neví, co ji tam bude čekat. Kristýna pochopila, že výstřední oblékání a účes její nové známé jsou zoufalým voláním o pozornost. Když to svým kamarádkám vysvětlila, stoupla v jejich očích a ony se ke své zvláštní spolužačce také začaly chovat tolerantněji. Linda SSS DVANÁCTÝ MĚSÍC Spravedlnost a odpuštění Dodržování pravidel a zákonů, čestný přístup ke hře i práci. Porozumění přirozeným následkům chování - zákon sklizně: Každý sklidí, co zasel. Lítost a odpuštění. Tíže, marnost a hořkost pěstované zášti a plánované odplaty. SSS Spravedlnost a odpuštění - tato dvě slova vypadají hodně abstraktně, mnohovýznamově a nesrozumitelně. Mají i určitý náboženský přídech. Napadne vás, že děti jim nebudou rozumět. Jsou pro ně vůbec důležitá?

Dokážeme-li pochopit jejich nejjednodušší význam, zjistíme, že se jedná o základní hodnoty, platné pro všechny lidské vztahy - hodnoty, na kterých závisí všechno ostatní. SSS Když jsme jednou cestovali po Americe, abychom podpořili prodej jedné z našich knih o rodičovství, vystupovali jsme také v živém vysílání místní kabelové televize. Ačkoli jsme už zažili hodně takových televizních vystoupení, toto se něčím lišilo - byli na něm úplně jiní diváci, než na jaké jsme byli zvyklí. Moderátorka se nás zeptala, čím si myslíme, že by měla rodinná výchova začít, co pokládáme za nejdůležitější. Odpověděli jsme, že podle našich zkušeností je nejdůležitější stanovit "rodinné zákony" - najít několik jednoduchých pravidel, která platí pro všechny členy rodiny. Je dobré, když se to podaří, dokud jsou děti ještě malé, takže je dokážou přijmout jako přirozenou součást světa, do kterého vyrůstají. Zaručuje jim to pak jistotu - znají své hranice, vědí, co mohou očekávat a co se od nich očekává, a mají smysl pro spravedlnost a férový přístup. K našemu překvapení s námi diváci ve studiu nesouhlasili. Jedna matka se přihlásila a řekla, že by si nikdy nedovolila potrestat svého syna - jednak proto, že je to proti jejímu přesvědčení, jednak proto, že už je nyní tak velký, že kdyby ho udeřila, pravděpodobně by jí to vrátil. Hodina, kterou jsme strávili s těmito lidmi, byla velmi zajímavá. Mnoho z nich vychovávalo své děti a bylo samo vychováno bez jakýchkoli pravidel, spravedlnosti a odpuštění. Linda SSS Jasné dodržování rozumných pravidel nám zaručuje určitý řád a spravedlnost v našem domově. Na počátku všeho jsou jasné "rodinné zákony" a jejich důsledné dodržování, doplněné odpouštěním. SSS Asi dvě nejdůležitější věci o spravedlnosti a odpouštění jsme se naučili od naší nejstarší dcery Eleny. S první přišla, když jí bylo sedm let. Snažili jsme se tehdy vymyslet základní pravidla fungování naší rodiny a na rodinné poradě, které se účastnily i naše dcery (sed mi letá a pětiletá), jsme se pokusili dát dohromady návrh našich "rodinných zákonů". Napsali jsme si nápady všech účastníků porady a vytvořili z nich seznam s dvaceti čtyřmi "zákony", které zahrnovaly příkazy od: "Nikoho nebij!" k: "Nestrkej prsty do zásuvky od elektřiny!" Jednou však naše nejstarší dcera přišla ze školy s určitým návrhem. "Myslím, že máme těch zákonů moc. Nedokážu si zapamatovat ani polovinu z nich. Učili jsme se dnes o Mojžíšovi - tomu dal Bůh jenom deset zákonů. Musíme ty naše nějak zjednodušit." A tak jsme to udělali. Přepracovali jsme seznam na pět zákonů, které jsme vyjádřili jedním slovem, takže je každé dítě mohlo pochopit a zapamatovat si je, a vymysleli jsme tresty za jejich nedodržování. Cítili jsme, že se nám tak podařilo v naší rodině začít prosazovat hodnoty spravedlnosti. Asi o tři roky později nás ta samá dcera, nyní desetiletá, upozornila, že ruku v ruce se spravedlností by měl u nás fungovat ještě jeden důležitý princip.

Viděla, jak se jeden z jejích mladších bratrů rozhněval na mladší sestru a porazil ji na zem. Už jsme se chystali zakročit a poslat ho za porušení našich pravidel do jeho pokoje, ale Elena si všimla, jak se bratr tváří. Na výrazu jeho tváře bylo znát, že je mu líto, že se neudržel a ublížil své sestře. "Víš, tati," řekla Elena, "myslím si, že když je někomu opravdu líto, co udělal, a chce se omluvit a slíbit, že už to neudělá, neměl by se už trestat. V takovém případě mu to můžete odpustit." Richard SSS Elena měla samozřejmě pravdu. Odpouštíme i proto, že se vyhneme zbytečnému trestu. Dítě se obvykle mnohem víc naučí z odpuštění než z potrestání. Našich pět rodinných zákonů jsme tedy rozšířili o odpuštění. Tak jsme začali své děti i sebe učit dvě z nejtěžších (a možná i nejdůležitějších) lidských schopností - litovat a odpouštět. Obě významným způsobem přispívají k naší spokojenosti a štěstí. Děti, které se naučí dodržovat určitá základní pravidla, se chovají k druhým čestně a současně litují, když něco pokazí, a odpouštějí těm, kdo jim ublížili. Mají velkou šanci žít bez hořkosti, nenávisti a pocitů viny. OBECNÉ ZÁSADY Stanovte jednoduché "rodinné zákony". Malé děti poznají hranice toho, co si mohou dovolit, a pochopí, co od nich očekáváte. Nejlepší je postupovat "dvoukolově". V prvním kole si s dětmi nejprve popovídáte o důležitosti pravidel a zákonů vůbec. Mluvte o zákonech, které nedovolují krást, nebo zabíjet druhé lidi. Zmiňte se o dopravních pravidlech, kterými se řídí řidiči, a proto je provoz na silnicích bezpečnější atd. Stejně tak jsou důležitá pravidla ve vaší rodině, aby se v ní každý cítil co nejlépe a věděl, co se od něho očekává. Zeptejte se jich, co si myslí, že by bylo pro vaši rodinu užitečné. Zapisujte jejich nápady. Jakmile se dohodnete na společném přístupu k rodinným pravidlům, napište je čitelně na papír a svolejte druhé kolo rodinné rady, abyste je dětem vysvětlili, případně provedli jejich určité úpravy. Navrhujeme vám pět jednoduchých zásad, vyjádřených jedním slovem, takže je každé dítě snadno pochopí a zapamatuje si je. V našem případě jsme se dohodli na následujících "zákonech": ? MÍR (Žádné bití druhých, boje a bitky, žádné křičení, kňourání apod.) ? MAGNETY (Každé dítě dostane nástěnku s magnety pěti různých barev: jedna barva je určená pro jejich domácí práce, druhá pro úkoly do školy, třetí pro cvičení - pokud dítě hraje na nějaký hudební nástroj, čtvrtá pro jejich večerní povinnosti /čištění zubů, úklid, příprava věcí do školy, včasné uložení do postele/. Pátá barva pro speciální úkoly. Každý den by mělo dítě mít na tabuli magnety prvních čtyř barev.) ? SOUHLAS (Požádat o dovolení. Neodejít sám pryč, nezvat nikoho cizího bez svolení atd.) ? POŘÁDEK (Ve svém pokoji, ve školních věcech, uklízení po jídle atd.) ? POSLOUCHAT RODIČE (Udělat to, co říkají.) Popovídejte si o tom, že každý stanovený zákon může přinést do rodiny klid a pohodu. (V

případě, že s některým zákonem děti nesouhlasí, projděte si s nimi důsledky opačného jednání co se stane, když se tak chovat nebudou. Komu tím ublíží.) Stanovte odměny a tresty spojené s dodržováním nebo porušováním každého zákona. Děti se tak naučí, jaké následky (ať pozitivní, nebo negativní) má jejich chování, a získají cit pro přirozenou spravedlnost. Stanovte takové kapesné, které jim při "výplatním dnu" dáte, abyste mohli přidat i určitou prémii za dodržování stanovených pravidel. Přizpůsobte jejich odměnu věku a potřebám. Hlavním trestem při porušení rodinných zákonů by měla být absence odměny. Při vyplácení kapesného pochvalte děti, které si tento týden vedly dobře, a pomiňte ty, kterým se to nepodařilo (je to lepší než je kárat nebo jim to vyčítat). Některá pravidla však pochopitelně při porušení vyžadují zvláštní tresty. Uvádíme několik příkladů, které se nám osvědčily: ? MÍR: Jak jsme již uvedli, máme "trestnou lavici", na které ti, kdo se pohádali nebo poprali, musejí sedět, dokud sami neřeknou, co udělali špatně. ? SOUHLAS: Pokud dítě udělá něco bez dovolení, můžete mu při příští žádosti říct "ne", aby si to lépe pamatovalo. ? POŘÁDEK: Ostatní členové rodiny posbírají rozházené věci a dají je na postel nepořádníka. Dítě si je musí uklidit, než jde spát. ? POSLOUCHAT RODIČE: Používejte slovo prosím. Když chcete dítě o něco požádat, řekněte mu: "Prosím tě, udělej" A očekávejte, že vám odpoví: "Ano, mami, ano, tati." Když nechce poslouchat nebo zapomene odpovědět, navrhněte mu: "Pojď to zkusit ještě jednou." A znovu se ho zeptejte a položte důraz na slovíčko prosím. Pokud stále nechce poslechnout, pošlete ho do jeho pokoje. Dejte dětem příležitost dosáhnout odpuštění. Pochopí tím, jak je důležitá lítost a síla odpuštění. Učte je už odmalička, že pokud něčeho opravdu litují, dokážou říct, že je jim líto, co provedly, požádají o odpuštění a slíbí, že už to nikdy neudělají. Snažte se raději odpouštět než trestat - kdykoli to bude možné. Nenechávejte děti sedět na trestné lavici, pokud řeknou, že litují toho, co udělaly, a rychle napraví své chování. Jděte jim příkladem. Ukažte, že i pro vás jsou spravedlnost a odpouštění důležité hodnoty. I vy, když uděláte chybu, toho dokážete litovat a žádat o odpuštění. Vybuchnete-li, podrážděně zareagujete, uděláte chybu nebo porušíte některé ze stanovených pravidel, omluvte se tomu, komu jste ublížili, a požádejte ho o odpuštění. Snažte se, aby ve vás vaše děti neviděly dokonalé bytosti, ale lidi, kteří žijí, jak nejlépe umějí. Buďte spravedliví a důslední, ale současně mírní a láskyplní. Učte děti vlastním příkladem. Buďte co nejvíc důslední. Nenechte nevhodné chování svých dětí bez povšimnutí. Ale vašim cílem není "dokonalá spravedlnost". Metoda pro předškoláky Učit se dělit Jedno z důležitých slov, které by se děti měly odmalička učit, je půjč. Už dvouleté děti rozumějí nejjednoduššímu půjčování hraček. Veďte je k tomu, aby se při hraní s oblíbenými hračkami střídaly, hlídejte, aby předaly hračku dalšímu dítěti.

Velice je pochvalte, kdykoli samy něco půjčí jinému dítěti. Jak jsme uvedli, při střídání pomáhá budík nebo jiná časomíra, která dětem odměří, jak dlouho si mají s hračkou hrát. Vysvětlete jim, že je spravedlivé, aby měly hračku stejnou dobu jako druzí. Hrát si společně Starší předškoláci už jsou občas schopni si hrát spolu. Podporujte je při tom. Poraďte jim, že když si budou hrát s míčem společně, bude to daleko větší zábava, než když zůstane každý sám. I s panenkou si mohou hrát společně - například na rodinu. Podělit se a hrát fér Existují dva způsoby chování, které způsobí, že se všichni budou cítit lépe: umět se podělit a chovat se fér. Nebojte se to svým dětem často připomínat. Kázeň Poslušnost a spravedlnost ve vaší domácnosti hodně souvisí s tím, nakolik jsou děti ukázněné. Rodiče se musejí rozhodnout, jak má chování jejich dětí vypadat, ale je dobré, pokud při tom uplatní následující principy: ? Děti by měly být víc ukázněné doma než na veřejnosti. ? Děti mají tendenci opakovat chování, při kterém se jim dostává nejvíce pozornosti. Je proto důležité všímat si toho, co dělají dobře. Chvalte je a oceňujte, dělají-li něco dobře, ukázňujte je, když se chovají špatně. ? Děti by měly dobře znát důvody, kterými se řídíte při stanovení rodinných pravidel. Měly by také chápat, že to, co po nich chcete, je dodržování těchto zákonů a nejedná se o vaši zlovůli. ? Děti se v prostředí určitého řádu cítí daleko jistěji a bezpečněji. ? Trest by měl následovat pouze v okamžiku, kdy došlo k porušení pravidel. Když se děti špatně rozhodnou nebo udělají chybu v oblasti, na kterou se rodinná pravidla nevztahují, měly by být dostatečně vytrestány následky svého činu. (Pokud si dítě zapomene vzít bundu a nastydne, je už dost potrestáno nemocí a nepotřebuje žádný další trest.) Metody pro školáky Zákon sklizně Seznamte děti s příslovím: "Každý sklidí jen to, co sám zasel." Svěřte jim do ošetřování několik pokojových rostlin nebo určitou část zahrádky. Naučte je plít a zalévat a vysvětlete jim, že když se budou o svěřené rostliny starat, budou pěkně růst, ne-li, zvadnou a mohou i uschnout. Zpočátku dětem pomáhejte a připomínejte jim, že se mají o svěřené rostliny starat, ale postupně nech te péči na nich. Objasněte jim, že něco podobného platí i pro vztahy mezi lidmi. Jsme-li na ostatní laskaví, cítí se dobře a mají nás rádi. Když se o své věci staráme, déle nám vydrží. Pokud ne, ztratíme je nebo se rozbijí. Nezajímáme-li se o druhé lidi, přestanou se o nás také zajímat a zůstaneme sami. Medaile za správné chování Jako každý měsíc i tentokrát můžete udělovat putovní ocenění za čestné jednání a odpouštění. Popovídejte si s dětmi o tom, co zažily minulý týden - ať si vzpomenou na každý okamžik, kdy se dokázaly s ostatními o něco podělit, kdy se zachovaly spravedlivě, požádaly o odpuštění a

samy dokázaly někomu, kdo se jim omluvil, odpustit. Slunce a mraky Vystřihněte z barevného papíru žluté sluníčko a černý nebo šedivý mrak. Připravte si také dvě figurky dětí - jednu pojmenujte Honza a druhou Anička. Položte je na stůl a vyprávějte dětem následující minipříběhy. Jejich úkolem bude dát sluníčko nad hlavu figurky, která se v dané situaci bude cítit dobře, a mrak nad hlavu té, která se bude cítit špatně. ? Do Honzíka ve škole vrazil nechtěně spolužák tak, že si Honzík polil výkres. Byl kvůli tomu na svého spolužáka vzteklý a celý den vymýšlel, jak by mu to oplatil. (Mrak) ? Anička otevřela penál své sestry a vzala si potají nějaké její pastelky. Pak jí to však bylo líto, vrátila je a omluvila se. (Slunce) ? Aničku udeřil do hlavy míč, který hodil nějaký kluk, jenž si hrál na hřišti. Na chvilku ji to bolelo a cítila se naštvaná, ale pak ji to přešlo a řekla klukovi, že ví, že to neudělal schválně. (Slunce) ? Honzík shodil máminy boty z botníku a jejich pes je rozkousal. Nikdo neví, že to Honza udělal, a tak se rozhodl, že to nikomu neřekne. (Mrak) ? Vymyslete si další situace. Dvě různé rodiny Namalujte na veliký balicí papír vedle sebe dva domy stejné velikosti a po užijte je jako ilustraci ke svému vyprávění. "V tomhle domě bydlí Novákovi. Mají kluka Honzíka a holčičku Lucku. Neplatí u nich žádná rodinná pravidla. Nemusejí přijít v určitý čas na večeři, mohou chodit spát, jak se jim zachce, nemusejí si uklízet hračky ani poslouchat své rodiče a mohou se dívat na televizi, kdykoli je napadne." Pak ukažte na druhý dům. "A tady žijí Dvořákovi. Mají kluka Karla a holčičku Martinu. Snaží se dodržovat několik rodinných pravidel. Všichni musejí udržovat pořádek. Na televizi se děti smějí dívat jenom do osmi hodin večer. Musejí poslouchat rodiče a vědí, že když se jim něco nepodaří, mohou očekávat trest. Co se vám víc líbí?" Počkejte, až se děti vypovídají, a pak pokračujte. "To ale není všechno. Pojďme se podívat, co se v našich dvou domech vlastně děje. Podívejme se nejprve k Novákům. Jak vypadá Honzíkův a Lucčin pokoj? Je to tam jako u prasátek. Nic není na svém místě, všechno je na hromadách na podlaze. A kde jsou Honza a Lucka? Aha, Lucka se právě dívá na televizi. Nemá domácí úkoly na zítra do školy, ale vůbec jí to nevadí. Zítra bude litovat, až se jí učitel na ně zeptá. A Honza si venku na dvorku hraje s kamarády. Máma ho sice volala, že má jít k večeři, ale Honzovi je to jedno. Až přijde, bude mít jídlo vystydlé. A podívejte se, co to má na tváři? Škrábanec, jak se odpoledne popral s Aničkou, protože kvůli nepořádku, který udělala, nemohl najít věci na zítra do školy. Anička má zase na ruce a na zádech modřiny od toho, jak ji tam Honza uhodil. Nemají žádná pravidla o hádkách mohou si dělat, co chtějí. A teď se podívejme k Dvořákům. Karel a Martina mají v pokojíčku hezky uklizeno, protože to patří k pravidlům, která dodržují.

Když potřebují něco najít, vědí, kde to mají hledat. Celá rodina teď sedí společně u večeře; pokud to jde, večeří spolu. Karel i Martina si udělali domácí úkoly už odpoledne, protože je nesmějí nechávat na večer. Když se najedí, mohou si klidně hrát a nemusejí se bát, co je čeká zítra ve škole." Rozšiřte tento příběh o konkrétní věci, které ve vaší rodině fungují, nebo naopak nefungují. Pak se znovu dětí zeptejte: "V které rodině by se vám líbilo víc? Jsou rodinná pravidla dobrá, nebo špatná? Když je dodržujeme, jsme spokojení a šťastní, nebo se trápíme a jsme smutní? Chcete žít jako u Nováků, nebo jako u Dvořáků? Mají dospělí také dodržovat rodinná pravidla? Jaká jiná pravidla ještě musíme dodržovat? Je to dobře, nebo špatně?" Výměna rolí Když se nemůžete o něčem dohodnout a vaše děti vás odmítnou poslechnout, na chviličku si sedněte, nechte vzrušení opadnout a pak navrhněte, ať si s vámi děti vymění role. Ony budou maminkou nebo tatínkem a vy budete hrát dítě. Buďte tvrdohlavé dítě. Hrajte svou roli, jak nejlépe umíte (možná budete sami překvapeni, jak se vám to podaří), a nechte své dítě, aby vás vychovávalo a vysvětlilo vám, proč chce, abyste ho poslechli. Některé děti dokážou tuto hru sehrát hodně přesvědčivě, jiným to tolik nejde, ale všechny se naučí vidět situaci i z jiného stanoviska a bude to pro ně velmi užitečné. Co dokážou potravinové barvy Jedna kapka potravinové barvy v poháru vody dokonale ilustruje, jaký vliv na nás má pocit křivdy, ublížení nebo touha po pomstě. SSS Když dvěma z našich synů bylo sedm a devět let, procházeli vývojovým obdobím, ve kterém je velice bavilo experimentovat s potravinovými barvami. A tak jsme pili modré mléko, jedli fialové knedlíky a zelenou bábovku. Bohužel přitom experimentovali s barvením i jiných věcí než pouze potravy. Jejich vášeň pro hru s barvami vrcholila právě v době, kdy jsme se v naší rodině zaměřili na hodnoty spravedlnosti a odpuštění. Jeden z nich v sobě už několik týdnů nosil pocit křivdy kvůli čemusi, co mu před časem řekl jeden spolužák. Vzal jsem malou láhev čisté vody a řekl jim, ať si představí, že voda v ní představuje jejich pocity, zejména radost ze života. Pak jsem do láhve kápl jedinou kapku červené potravinářské barvy. Bylo vidět, jak se zabarvení šíří, až v celé láhvi byla na růžovo obarvená voda. Pak jsme se bavili o tom, že pocit křivdy může způsobit naši špatnou náladu, dokonale pokazit radost ze života. Mluvili jsme o "otravě", kterou nám působí zlost a zášť. A pak jsme se bavili, jaké to je zapomenout a odpustit. Richard SSS Metody pro dospívající Letopisy z Narnie Kupte nebo půjčte svým dětem sérii knížek od C. S. Lewise nazvanou Letopisy z Narnie. Jsou to přitažlivě vyprávěné dobrodružné fantastické příběhy, ve kterých je mnoho velmi důležitých

myšlenek o spravedlnosti a odpuštění. Nejzajímavější je zejména první díl - Lev, čarodějnice a skříň. Tato knížka se obvykle líbí už dvanáctiletým dětem. Olžin kámen Povzbuzujte své dospívající děti, aby dělaly správné věci, nedohlížely na druhé a nekritizovaly je. Můžete jim vyprávět následující příběh: SSS Kdysi dávno v jedné zemi žily dvě ženy - Olga a Helena. Olga spáchala velmi nepěkný čin. Nikdo ji za něj nepotrestal, ale velice ji trápilo svědomí. Její kamarádka Helena jí poradila, aby zašla za moudrým poustevníkem, který žil na nedalekém kopci, pro radu. Sama ji k němu doprovodila. Když tam přišly, starý muž pozorně vyslechl Olžino přiznání a řekl jí, aby došla ke studánce a přinesla veliký a těžký kámen, který tam najde. Když byla pryč, pohlédl moudrý poustevník na Helenu a řekl jí: "Abys tu zbytečně nečekala, vezmi si, prosím tě, tenhle starý pytel, nasbírej do něj malé kamínky, které venku najdeš, a přines jej sem, až bude plný." Když se obě ženy vrátily - Olga s velikým, těžkým kamenem a Helena s pytlem plným malých kamínků - řekl jim moudrý stařec: "Teď vás naučím něco o lítosti a pokání. Olgo, vrať, prosím tě, ten kámen, odkud jsi jej přinesla, a ty, Heleno, vrať zpátky všechny ty malé kamínky - ale pozor, musíš je dát na stejné místo, odkud jsi je vzala." SSS Popovídejte si s dětmi o tomto příběhu. Zeptejte se jich, proč je dobře, když jsou malé chyby napraveny co nejrychleji. Když jsme bydleli v Londýně, vzali jsme své děti na nádherný muzikál Bídníci podle klasického díla Victora Huga. Celý příběh je vlastně založený na konfliktu mezi spravedlností a odpuštěním. Jeana Valjeana, uprchlého vězně a trestance, zachrání a promění odpuštění a soucit jednoho kněze. Jeho bývalý žalářník Javert, který se stane policistou, věří pouze na tvrdou a neodpouštějící spravedlnost a snaží se Jeana Valjeana dostat znovu do vězení. Když jsme opouštěli divadlo, byli jsme uchváceni nádherným příběhem a jeho zpracováním. Naše dvanáctiletá dcera pak řekla něco, co si dodnes pamatujeme: "Poprvé jsem si uvědomila, jak strašné mohou být zákony a spravedlnost bez velkorysosti a odpuštění." Spravedlnost a odpuštění Rozhovory na toto téma ukážou vašim dospívajícím, jak důležité jsou obě hodnoty a jejich vzájemný vztah. Když najdete chvilku, zeptejte se jich, co by po nějaké své chybě raději zažili spravedlnost, nebo odpuštění? Trest za nesprávné činy stejně přijde -dříve nebo později, to je zákon sklizně. Můžete se s dětmi pobavit i o následujícím citátu z Emersona: SSS "Příčina a následek jsou dvě strany jedné mince. Každé tajemství je nakonec vyzrazeno, každý zločin potrestán, každá ctnost odměněna, každá chyba odčiněna ... příčina a následek spolu neodvolatelně souvisejí jako semeno a plody - také nemohou být odděleny." SSS Vysvětlete dětem, že je dobré přijmout spravedlnost a počítat s

ní, ale současně umět sám sobě i druhým odpustit. Nemusíme se starat o to, aby druzí "zaplatili" za své chyby. Není dobré v sobě živit zášť, pocit ukřivdění a nenávist - to jsou břemena, která nás tíží na cestě životem. Pomstychtivost a touha po odplatě nám pokřivuje vidění světa a kazí naše prožívání. Příběh o smítku a břevnu Připomeňte svým dětem, že nám nic nedává právo, abychom mohli soudit druhé, a je proto lepší naučit se druhým rozumět a odpustit jim. Vyprávějte jim starý biblický příběh o smítku v oku druhého. (Ve zkratce: Nemůžete odstranit zrnko prachu z oka druhého, když máte ve vlastním oku břevno.) Povězte jim také příběh o odpuštění hříchu situaci, kdy Ježíš řekl pomstychtivým Izraelitům: "Hoď kamenem, kdo jsi bez viny." A také je můžete naučit přísloví: "Ti, kdo žijí ve skleněných domech, by neměli házet kameny." Objasněte jim, že nikdo z nás není dokonalý, a proto bychom měli chápat druhé a prominout jim jejich nedokonalost.

Z anglického originálu Teaching your children values přeložil Ladislav Dvořák. Vydalo nakladatelství Portál, s. r. o. , Klapkova 2, 182 00 Praha 8, jako svou 503. publikaci. Praha 2000 Návrh obálky Markéta Zindulková Odpovědná redaktorka Veronika Kratochvílová Výtvarný redaktor Vladimír Zindulka Sazba Vojtěch Sodoma Výroba ERMAT, s. r. o., Praha Tisk Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Vydání první

Z anglického originálu Teaching your children values přeložil Ladislav Dvořák. Vydalo nakladatelství Portál, s. r. o. , Klapkova 2, 182 00 Praha 8, jako svou 503. publikaci. Praha 2000 Návrh obálky Markéta Zindulková Odpovědná redaktorka Veronika Kratochvílová Výtvarný redaktor Vladimír Zindulka Sazba Vojtěch Sodoma Výroba ERMAT, s. r. o., Praha Tisk Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Vydání první Obsah Předmluva 7 Úvod: Proč? Kdy? Kde? Kdo? Co? a Jak? Hodnoty bytí

19

První měsíc: Poctivost 21 Druhý měsíc: Odvaha 31 Třetí měsíc: Mírumilovnost 44 Čtvrtý měsíc: Samostatnost a výkonnost Pátý měsíc: Sebekázeň a střídmost Šestý měsíc: Věrnost a zdrženlivost Hodnoty dávání

8

54 65 77

91

Sedmý měsíc: Oddanost a spolehlivost 93 Osmý měsíc: Respekt a úcta 101 Devátý měsíc: Láska 110 Dvanáctý měsíc: Nesobeckost a citlivost 118 Jedenáctý měsíc: Vlídnost a srdečnost 131 dvanáctý měsíc: Spravedlnost a odpuštění

146