Richard A. Knaak ZAHALENÁ ÍŠE Náhle aviani taky zaúto ili. Dru se p ipravil, ekaje ohavné mumifika ní kouzlo, které vid l p edtím. Místo toho se kolem jedné z nestv r, které se vyno ily na povrchu, rychle utvo ila mlha. arod j se zamra il. Zamýšlená ob pohrdav zatroubila a mávla tlapou, aby mlhu rozehnala. To se však nepoda ilo. A se netvor snažil, jak cht l, mlha dál houstla, tak rychle, že v ní oslepený tvor ze zem po jednom i dvou nadechnutích úpln zmizel. Po dalších n kolika vte inách za al kone n ú inkovat vítr, který p edtím na magickou mlhu úto il úpln zbyte n , a pomalu ji rozptyloval. V nakladatelství FANTOM Print Ohnivý drak Ledový drak Vl í p ilba Stínový h ebec Zahalená íše D ti draka * * P ipravujeme FANT0M Print 2007 Copyright O 1991 Richard A. Knaak Translation © Hana Vl inská Cover © Jan Patrik Krásný ISBN 978-80-86354-85-9 www.fantomprint.cz
Richard A. Knaak ZAHALENÁ ÍŠE Prolog Regent Toos, král Penacles, hled l na svitek, který mu posel práv p edal. P estože dopis vypadal nenápadn , vládce s rusými copy v d l, že m že být velice d ležitý. Byla to poslední z ady zpráv, které si vym nil s Cabem Bedlamem, arod jem z Dagorského lesa. Byli p áteli už patnáct let a oba se zabývali kouzly. Opatrn rozlomil pe et , viditelné i neviditelné, a v duchu si vybavil tvá mladého arod je. Regent byl starší, v obli eji podobný lišce, a Cabeovy celkem b žné rysy ost e kontrastovaly s jeho vlastními. Bylo t žké uv it, že se v muži, který byl t ikrát mladší než víc jak stoletý regent, skrývá taková moc a v d ní. Samoz ejm , Cabe bude nejspíš i ve dvou stech letech vypadat stejn jako te . To jsou výhody arod jného nadání. V samot své pracovny Toos rozvinul pergamen a za al íst. Jako vždy zdravím regenta, za ínal text. Toos se zasmál. Cabe vytrvale, kdykoliv jen mohl, používal titul, který si Toos zvolil. Lid Talaku bývalému žoldné i každoro n nabízel korunu a Toos ji každoro n odmítal. Gryf, jeho panovník a vládce, se jednoho dne objeví a on mu p i té radostné p íležitosti vrátí vládu nad m stským státem a tiše a rychle zaujme svou bývalou pozici po boku legendárního krále. Zatím se nikomu nepoda ilo jeho odhodlání nalomit; regent byl velice tvrdohlavý muž. Toos tyhle myšlenky zahnal a etl dál. Tušil, že už ví v tšinu toho, co mu chce arod j sd lit. Smrt Drayfitta z Talaku je stále skvrnou na dvou relativn klidných minulých letech. Jeho spisy, kterých je, jak se zdá, nekone ný p íval, vypl ují te , když píši tento list, všechny kouty pokoje. Má žena a d ti tvrdí, že je zanedbávám, a mn nezbývá než souhlasit. Já jsem si však tento úkol nevybral. Gryf s jeho duší u ence by se do tohohle bahna dychtiv pono il, já se jím však musím prohojovávat. Bohužel pro nás oba je za mo em a nemáme žádné zprávy, kdy se asi i se svým potomstvem vrátí. Takže to zbylo na mne, p estože po ád nechápu, pro vlastn . Nicmén já jsem ten vyvolený a ty jsi ten, kdo sklízí ovoce m práce, a tak se ti nebudu omlouvat za tuhle odbo ku a budu prost pokra ovat. Drayfitt má m j obdiv. D lá mi potíže porozum t ásti poznatk , které nashromáždil, p estože mi m j d d Nathan p ímo p edal tolik v domostí. Jednu v c jsem zjistil: o mém oblíbeném tématu se toho moc nedozvím. Informace týkající se tajemných vraad jsou p inejlepším tenkým pozlátkem zlomk a náznak v legendách a zveli ených pov stech, pozlátkem, které jen zakrývá propast nev domosti hlubokou jako sama Nicota. Velká ást Drayfittova díla vzala za své rukama Mala Quorina, rádce talackého krále Melicarda I. a patolízala zesnulého a rozhodn neoplakávaného dra ího krále, St íbrného draka. Král Melicard, jehož nadaná královna Erini, jak doufám, dohlíží na to, aby mluvil pravdu, m ujistil, že to, co jsem dostal, je všechno, co z stalo. Tu ást Drayfittových spis , kterou se mi poda ilo rozt ídit, ti pošlu po poslech. Nejspíš to bude dvojice drak a lov k, rád bych totiž nechal oba druhy co nejvíc spolupracovat. Tohle jsou tedy mé záv ry týkající se vraad , jejichž posledním - váhám použít slovo "žijícím " - p edstavitelem byl ubohý šílený Shade. Toos náhle zjistil, že se navzdory ve ernímu chladu potí. Drayfitt je popsal mnoha slovy, ale nejlépe je shrnují výrazy arogantní a d siví. Pokud jsem jeho poznámkám rozum l správn , na vrcholu moci dokázali rozervat nebe i zemi vedví... vzpomínáš si, co ud lal Shade ve svých posledních chvílích vojsku St íbrného draka? Nez stala po n m ani stopa. To ale nebylo nic. Myslím, že až si p e teš n co z toho, co ti posílám, uvidíš, jaké jsme m li št stí, že jen Shade odolával smrti tak dlouho. Nejv tší ironií toho všeho je, že to jsou zárove naši prap edci. M žeme pod kovat vraad m, že jsme tady, a
ne na míst , o kterém jsem se zmínil v n kolika p edchozích zprávách, na tom zni eném sv t , kterému íkali Nimth. O onom temném, strašlivém sv t mám ješt mén zpráv než o jeho dávných obyvatelích. Vraadové ho za sebou zanechali zni ený, opustili ho jako okousanou pecku treva. Š avnatá dužina ovoce byla sn dena; to, co zbylo, už nebylo k užitku. N co se nepoda ilo, protože p išli sem a jejich zvláštní rasa se tém p es noc vytratila... jediným d dictvím, jež po nich z stalo, jsme my, menší arod jové. Je mi líto, že toho není víc. Škoda, že se knihovny pod tvým královstvím rozhodly být, co se vraad týká, obzvlášt mlhavé, a koliv mne to vlastn p íliš nep ekvapuje. Temný k , náš skv lý v ný p ítel, p i svých ídkých návšt vách moje pátrání odmítá - stále nedokáže p ijmout, že je Shade doopravdy mrtvý - a tvrdí, že je lepší nechat vraady jen jako mlhavou vzpomínku. Ale jednou, když to íkal, jsem v jeho mohutném hlase zachytil tesklivý tón. To m udivuje. Gwen ti posílá srde né pozdravy, starý lišáku. D ti jsou v po ádku... lidské i dra í. Tv j Cabe Bedlam Regent nechal svitek, a se sto í zp t, a v duchu probíral, co arod j ekl a co ne ekl. Sv t, kde je to samý Shade! Mrazivá p edstava. Vstal, p ešel k ohni, který udržoval v pracovn teplo, a hodil svitek do nenasytných plamen . T žko íct, pro to považoval za nutné. Ve zpráv nebylo nic, co by jím vyložen ot áslo, nic tak šokujícího, ne po minulých zprávách. Jen cítil stejnou touhu, ke které se mu p iznal i Cabe, touhu zapomenout na všechno, co souvisí s arogantními, ni ivými vraady... a zmrza eným, vražedným místem, které se kdysi jmenovalo Nimth.
I. Na celém Nimthu stálo jediné opravdové m sto. Bylo vysoké, zubaté a tak r znorodé, že nejlepším popisem bylo, že je obrazem svých tv rc . Byly tu štíhlé sloupy, zikkuraty, v že, které se naklán ly ve strašidelných úhlech... žádný styl nep evládal, pokud se šílenství nepovažuje za styl. Tytéž bytosti, které ho svou magií postavily, se i te , jako to d lávaly každých n kolik let, shromáždily v jeho zdech. P išel as setkání vraad ... možná posledního tady na Nimthu. Z úcty k neutralit nem lo m sto jméno. Pro všechny to bylo prost m sto. Tezereneeové si ho zvykli užívat pro vlastní pot eby, a kdo by si cht l znep átelit tak velký a vražedný klan? Zbylí vraadové si trp liv nevšímali polí ku do tvá e, p edstírajíce, zeje to pod úrove tak mocných arod j , jako jsou oni. Navzdory p edpokládané neutralit m sta tady byla všude vid t magie. Oslnivé aury se vzájemn srážely a noví i sta í p íchozí se procházeli s doprovodem, který si sami vytvo ili... se zví aty, která se pohybovala jako lidé, s oživlými postavami z v tví, s myriádami sv tel. Vraadové sami nebyli výjimkou. V tšina byla vysoká a krásná, oživlí bohové a bohyn . Jen pár z nich m lo tvá e a t la, s nimiž se narodili. Práv te byly v mód dlouhé splývavé vlasy a barevné m avé tuniky, které se od sebe lišily st ihem a vzory podle vkusu t ch, kdo je m li na sob . Jiní vraadové se nenechali zahanbit a m li na sob od vy z mlhy a sv tla, které mu ily nad jemi i odvracely pozornost. Vzduch jisk il množstvím magie. Nebe, na kterém soupe ily odstíny krvav ervené a temn zelené s nádechem hniloby, toho dne kv li vší té magii zu iv ví ilo. Venku zadun l další ot es, jak zem na západ hlasit protestovala proti poslednímu setkání nimthských pán . Kdysi krajinu pokrývala zvln ná pole zelené trávy a nebe bývalo tak zá iv modré, že se i jinak lhostejná rasa arod j asto zastavovala, aby ji obdivovala. Te už ne. "Kone n jsme vytvo ili sv t, který se hodí k našim osobnostem." Tak to Dru Zeree cítil, když se díval na dav shromážd ný pod svou vyhlídkou a na drsné nebe nad ní. "Tohle považuješ za velkolepé, Sile?" vysmíval se kdosi v davu a zesílil p itom hlas tak, aby ho ten, komu byla slova ur ena, nemohl p eslechnout. "Tv j um i tv j vkus klesly ješt hloub ji než d ív!" Druhá polovina sporu zanikla v dunivé explozi, která nepat ila k žádnému p írodnímu jevu. Dru ekal, ale o ekávaný výsledek se nedostavil. "Ješt ne," zašeptal si pro sebe. Dru, skoro sedm stop vysoký a jaksi huben jší než ostatní, byl mezi mnoha arod ji, kte í o jedine nost usilovali, nápadn jedine ný. Úzká tvá byla pohledná, ale ne krásná takovým zp sobem, jakým si rysy rozhodla upravit v tšina ostatních. Jest ábí výraz zachmu eného mága dopl ovala ídká, pe liv zast ižená bradka, stejn hn dá jako jeho vlasy. Na rozdíl od modrých, zelených a mnohobarevných kade í ostatních to byla jejich p vodní barva. To bylo mezi vraady skute n nezvyklé, krom klanu Tezerenee, který se pyšnil tím, že si co nejvíce udržoval p vodní vn jší vzhled. Nicmén Dru byl p ece jenom vraad. Pro toto shromážd ní si p idal do vlas st íbrný pramen, p ímo doprost ed. Jakkoliv to bylo jednoduché, vysloužil si tím dávku up ených pohled , stejn jako prostým, nezdobeným šedým rouchem, které obvykle nosil. Snad, pomyslel si ho ce, bude nakonec zodpov dný za módu návratu k jednoduchosti... což by bylo velmi nevraadské, když uvážíme jejich sklon k hý ení. Na širokém ramen mu p istál zlato erný tvor a zasy el: "Dekkar. Si-lesti. Dívej ssse." Vraad d v rníka poškrábal v kožešin pod drav ím zobákem. Pot šené /ví e široce otev elo elisti a odhalilo v zobáku ne ekanou adu ostrých zub . Kdyby n kdo vzal vlka a zkombinoval ásti jeho t la s t lem hbitého, velkého orla, dostal by n co, co by p ipomínalo Druova d v rníka. T lo, ocas a horní tlapy byly vl í. Hlava, p estože osrst ná, p ipomínala
víc ptáka a dolní kon etiny kon ily pa áty, které dokázaly rozervat mnohem v tší a na pohled siln jší tvory, než byl on. Kulaté, ametystové o i, které up en hled ly do vraadových, nem ly zorni ky. Dru byl na své dílo vraadským zp sobem pyšný. "Kde p esn jsou, Sirvaku?" "Tam. Tam." Tvor ukázal hlavou k východní stran velikého nádvo í, kam vstupovala v tšina nov p íchozích. Nejprve uvid l Dekkara. Vysoký, ale výjime n rozložitý, živá st na síly, magické i fyzické. Dekkar vypadal pozoruhodn , p estože jeho pozoruhodnost umenšovala skute nost, že se v mnoha sm rech až p íliš podobal tvá ím kolem sebe. Byl hladce oholený a dlouhé, spletené oranžovo-modré vlasy mu padaly za hlavu jako obrovská chapadla. Výraz na vraadov tvá i byl typicky arogantní. arod j m l duhovou tuniku, která se prom ovala doslova s každým jeho nádechem... Dru musel p ipustit, že je to mistrovská práce. Dekkar vynaložil na detaily vzoru velké úsilí. Škoda, že nevynaložil stejné úsilí na pomoc nadcházejícímu vraadské-mu exodu. "Zt lesn ní p edvídatelnosti." Dru se podíval sm rem, kterým hled l jeho d v rník. V d l, že uvidí Silestiho. "A tady máme jeho bratra, zt lesn nou pošetilost." Druhý vraad si svého protivníka evidentn všiml. Up el na Dekkara pohled, který byl tak podobný pohledu urostlejšího arod je, že nebylo divu, zeje n kte í považovali za p íbuzné. Ve skute nosti se Silesti vždycky snažil hodn podobat Dekkarovi a Dru se sám sebe ptal, jestli k tomu má n jaký d vod. Nikdo si už nedokázal vzpomenout, ím jejich tisícileté nep átelství za alo, a nejspíš to nev d li ani sami protivníci. Tisíc let byla dlouhá doba i pro rasu, která byla tém nesmrtelná. Dru m l podez ení, že tihle dva pokra ovali v boji dlouho poté, co byla p vodní p í ina zapomenuta, vyložen proto, aby nepropadli strašlivé nud , kterou trp lo tolik vraad . Proto však nebyli o nic mén šílení než ostatní, v etn samotného Drua. "Dívej ssse, pane! Dívej ssse!" "Vidím, Sirvaku. Už ztichni." Silesti m l na sob zá ivý erný úbor, který mu lnul k t lu, jen hlava z stávala odhalená. P iv el o i a rukou v rukavici sjel k vá ku, který mu visel za opaskem. Mnoho shromážd ných vraad ty dva s mírným zájmem sledovalo, a koliv nemálo si jich v bec nevšímalo. Hádky byly jen další sou ástí života rasy arod j . Zajímavé bylo jen to, jaký postup soupe i zvolí. Dekkar ude il jako první; vy aroval Silestimu nad hlavou miniaturní liják. Aniž se nechal vyrušit od vlastní práce, vytvo il Silesti štít, od n hož se voda odrážela a stékala na zem kolem n j, takže arod j z stal stát vznešený a suchý. Dekkara však nezdar zdánliv v bec nevyvedl z míry. Klidn stál a otev en vyzýval protivníka, a ud lá to nejhorší, co umí. Druhého vraada to zjevn pot šilo. Silesti vytáhl z vá ku cosi drobného a rozt eseného, co Dru nedokázal rozeznat, p estože si posílil zrak. S pe livou p esností tím hodil k vy kávajícímu Dekkarovi. Dekkar podle p edpokladu ne ekal, až k n mu tvor doletí. Mávnutím ruky ukradl vlastní zu ící bou ce blesk. Ten zasáhl bezmocného Silestiho sluhu. Kousky tvora se rozlétly kolem. Zvedl se vítr a odvál je k p vodnímu cíli, popel však mohl Dekkara jen t žko ohrozit. D v rník na Druov rameni se pohnul a p ešlápl ob ma pa áty, jako by se pokoušel pochopit o ividn bezú elné útoky dvou arod j ... muž , kte í by dokázali nechat vyr st hory, kdyby bylo t eba. "Pane..." Dru se ponu e usmál a utišil ho. Chápal to, emu Sirvak nerozum l. Po tak dlouhém sporu se boj stal ob adem. To, co vypadalo jako drobné doteky vraadské moci, brzy vyústí v n co mnohem v tšího. Jakoby v odpov na jeho myšlenky vypukl skute ný útok.
Kolem Silestiho nohou se zvedl vzh ru proud dešt , kolem štítu, a vytvo il kokon z jakéhosi hedvábného materiálu. Kokon držela pohromad síla protikouzla, které seslal samotný ern od ný arod j. Dru v d l, a Silesti te také, že se past rozrostla i pod jeho nohama a zape etila ho uvnit . Zatímco se Dekkar smál a n kolik p ihlížejících uznale tleskalo, Silestiho kouzlo p ineslo ovoce. Popel se usadil na rozložitém vraadovi, v etn obli eje a rukou. Dekkar ho samoz ejm ignoroval a dost ho p ekvapilo, když náhle zjistil, že na n m pu í mali ké zubaté hlavi ky, zvedají se na hadovitých t lí kách a zlomysln se zakusují do svého hostitele. Na jeho oble ení i t le rašila další a další hav , zako e ující kdekoliv to bylo možné. N kolik tvore k dokonce bylo i na zemi u jeho nohou, ty ale Dekkar rozšlapal. Mnoho vraad si myslelo, že kone n vidí vyvrcholení tisíciletého sporu. Dru však o tom pochyboval. Za tu dobu už oba protivníci elili obrovské ad pastí. K jejich zabití by bylo t eba mnohem víc. A opravdu, útoky za aly polevovat. Z kokonu se ší ilo hrozivé horko, které zasáhlo dokonce i Dru v balkón, p estože byl daleko od místa souboje. Jednoduchým kouzlem ochladil okolí; Silestiho v zení však nijak chrán no nebylo. Zasy elo a rozpustilo se, a než se zbytky dotkly zem , úpln se vypa ilo. Dokonce i bou kový mrak se rozptýlil. Dekkar mezitím ned lal nic, jen stál a ekal. Jakmile p ekonal po áte ní p ekvapení, stál tam a usmíval se, navzdory mnoha kousnutím. D vod byl snadno viditelný. Hav za ala odpadávat, nejprve jednotliv , potom po celých houfech. Všichni šk dci byli mrtví; tedy všichni ti, kte í arod je kousli. Dru zahlédl jednoho z posledních, v rného svému poslání, jak ch apá po Dekkarov nechrán né ruce. Jakmile tvore ek nasál krev, okamžit se stáhl, jako by se p ipravoval k dalšímu úderu. Místo toho se však zachv l, vyplivl krev ob ti... a padl na zem. Jeho stisk i život byly pry . "Pane?" "Otrava, Sirvaku. Dekkarova krev je otrávená. Rád bych v d l, jak p ežívá on sám. Mám dojem, že k zabití t ch tvor je pot eba silný jed." Dekkar a Silesti tam proti sob stáli jako dv urousané, ale spokojené d ti, p ipravené na druhé kolo pouli ní rva ky. "Pane!" Sirvakovy pa áty se Druovi za aly hluboko do ramene na znamení, že je jeho d v rník víc než jen vyd šený. Temný stín p ekryl vše, krom um lých sv tel, která vraadové pro své setkání vytvo ili sami. Nebe zaplnili draci. Mohutní netvo i, v tší než nejvyšší kon , schopní složit i takové zví e jediným úderem mohutné p ední tlapy. Na zádech každé ze smaragdových p íšer sed l jezdec; dostate né znamení - ne, že by to bylo zapot ebí - kdo jsou nov p íchozí. "Tezerenee..." zamumlal si Dru. Dole pod ním dav, jehož zájem o souboj každou vte inou rostl, náhle utichl. Jen n kolik silných duší se odvážilo zašeptat jméno, které práv vyslovil Zeree. Tezerenee. Bylo jich víc než ty icet a Dru v d l, že jsou to jen vybraní zástupci klanu. Vraadové od p irozenosti nebyli rodinné typy. Dru a jeho dcera Sharissa byli raritou. Tezereneeové však pod drakonickou vládou svého sta ešiny, lorda Barakase, tvo ili soudržnou a despotickou rodinu arod j . Byli to také obratní bojovníci, což byl u rasy, která se naprosto spoléhala na magickou moc, další výst elek. Draci za ali p istávat na st echách a m stských hradbách. Z dálky vypadali všichni jezdci stejn . Od hlavy k pat je zakrývala tmav zelená zbroj, vytvo ená ze šupin stejných tvor , na jakých p ilétli. Zu ivé p ilby s dra ími hlavami zakrývaly divoké tvá e p íslušník klanu Tezerenee. Dva z nich, lord Barakas a jeho nejstarší syn Reegan, m li karmínové káp . Skoro t etinu jezdc tvo ili sta ešinovi synové, které
zplodil b hem p ti tisíc let dlouhého života. (O tom, kolik jich ješt bylo a kolik jich za ta tisíciletí tak i onak zem elo, v doslechu lorda Tezereneeho nikdo nemluvil.) Barakas Tezerenee p istál na st eše budovy, která se v okamžiku jeho p íletu zploštila. Ohromující sta ešina se ze své výhodné pozice díval sh ry na všechny krom Drua. Barakas si pohladil t žký vous a dlouze a tvrd se zahled l na oba bojující. "Tohle je poslední setkání." Zvuk jeho hlasu, zesílený magií, doslova rozt ásl celé m sto. Kupodivu, navzdory medv dímu zjevu zn l hlas lorda Tezereneeho hladce a vypo ítav . Byl to také hlas n koho tak zvyklého velet, že by i prosté "dobrý den" zn lo jako rozkaz, který je t eba poslechnout. "Tohle je poslední setkání, mist i Dekkare a Silesti. Odsud se vraadové p est hují do lepšího, mén zni eného domova." Bojující nebe na zd razn ní jeho slov zah m lo. Dva soupe ící arod jové se po sob znepokojen podívali. "Dohlédn te, aby tihle dva skon ili sv j souboj jednou provždy." Nejprve nebylo jasné, ke komu sta ešina mluví, jelikož si stále prohlížel Dekkara a Silestiho. Vzáp tí dva jezdci znovu nasedli na své ješt ry a vylétli k nebi. Oba soupe i za ali protestovat, ale Barakas v ostrý pohled je na míst zmrazil. Opravdu, zmrazil. Ani jeden z arod j se nehýbal, jen se marn rozhlíželi po n kom, kdo by je vysvobodil z kouzla. Draci sestoupili t sn nad hlavy bezmocných vraad , zvedli bou i prachu, která donutila davy ustoupit, a na pokyn svých jezdc popadli Dekkara a Silestiho do p edních tlap. Jezdci se podívali na vládce klanu a ekali na další rozkazy. Barakas Tezerenee chvíli zauvažoval a pak ekl: "Vezm te je na západ. Nevracejte se, dokud nebudete mít vít ze... nebo dokud nebudou oba mrtví." Draci znovu zamávali mohutnými k ídly a hbit se vznesli do vzduchu. B hem n kolika vte in z nich byly i pro o i t ch nejzkušen jších pozorovatel pouhé te ky na obloze. Ani ne za minutu zmizeli z dohledu. Barakas si prohlédl zbývající vraady, kte í byli stále nezvykle tiší, a kone n pronesl stejným tónem hlasu, jaký použil, když se zbavoval Silestiho a Dekkara: "Kéž je s vámi duch setkání." Bez dalšího slova se obrátil, pustil dav ze z etele a zadíval se na ekajícího Drua. Dru ke sta ešinovi krátce sklonil hlavu: "P išel jsem, jak jsi na ídil." Vzáp tí stál lord Tezerenee vedle n j. Sirvak, který z eteln nem l rád nic, co p ipomínalo draky, tiše zasy el. Dru ptáka utišil, zatímco ho Barakas sledoval s chladným úsm vem na rtech. "Je to jen vhodné, abys tady byl, Zeree. Tohle je tvé dílo stejn jako moje." Zamýšlený kompliment Druovi nijak nezalichotil, p edstíral však, že je poct n. "Zásluhy jsou tvé, Barakasi. Tvé a tvých syn , Rendela a Ger-roda." Poprvé od chvíle, kdy dorazil, vypadal sta ešina znepokojen . Dru se zájmem zaznamenal jeho neklid p i zmínce o synech. "Ano. Ud lali svou ást práce. Ty jsi však položil základ." Ostatní vraadové dole se mezitím vrátili ke svým záležitostem. Dekkar, Silesti, a dokonce i všímavý Tezerenee byli z v tší ásti zapomenuti. Bara-kas se trpce zasmál. "Slabí hlupáci! D ti! Nebýt nás, po ád by ješt na íkali nad svým osudem." Vzal Drua za paži. "Poj ! Zkouška se blíží, Zeree. Chci, abys tam byl, až p ijde as." Sv t kolem jako by se sto il do klubí ka. Když se znovu rozvinul, okolí se zm nilo. Byli te v rozlehlé komnat , kde kolem pentagramu stál skoro tucet p íslušník klanu, jeden u každé špice a rohu pentagramu. Uprost ed tiše sed la jediná postava v kápi, která se od ostatních lišila dlouhým plášt m, šupinatou tunikou a vysokými botami, jež m la na nohou. Zpod kapuce jí voln visely prameny ledov bílých vlas , takže Dru muže hned poznal. "Ot e." P ed sta ešinou poklekl jiný Tezerenee, oble ený stejn jako ten v kruhu. Barakas milostiv položil ruku na synovu hlavu.
"Gerrode. Vysv tli mi, co se tady d je." Pod klidným tónem se skrýval spodní proud podez ívavosti a první stopy spravedlivého hn vu. Gerrod vzhlédl. Na rozdíl od v tšiny Tezerenee byl pohledný. Tmavé vlasy lehce zakrývaly aristokratické rysy, které zd dil z mat iny strany. V porovnání s muži jako Barakas nebo Reegan byl štíhlý a rozhodn to nebyl typ vále níka. On a nehybná postava v srdci pentagramu mohli být dvoj aty, tak si byli navzájem podobní. P esto se narodili s odstupem více než tisíce let. Byla to dvoj ata, ale duší, ne t lem. "Rendel nemohl ekat, ot e," sd lil Gerrod Barakasovi mnohem klidn ji, než by dokázal Dru. "Nemohl ekat?" Druovi náhle došlo, co Gerrod íká. Mladší Tezerenee sklonil hlavu k otci a lehce se zachv l, když sta ešina siln ji sev el jeho hlavu. Barakas by dokázal rozmá knout synovu lebku jako zralé ovoce, kdyby cht l. Lord Tezerenee se pánovit podíval na spole níka. "Zdá se, Zeree, že Rendel p esko il propast. Jeho ka je te tam - v Dra í íši."
II. "Kde?" Sirvak, kterého pánovo nap tí zneklidnilo, otev el o i a zasy el. Malá vyverna h adující na ímse mu to oplatila d v rn známým sykotem a vyzývav roztáhla k ídla. Dru Sirvaka uklidnil n kolika zašeptanými slovy a lord Tezerenee utišil vyvernu jediným pohledem. Lord Barakas se usmál; chabý pokus, pokud to v bec byl pokus, jak Drua uklidnit. "Odpus mi, Zeree. Za ali jsme sv tu za závojem íkat Dra í íše. Nikdo jiný žádné jméno nenavrhl, a tak jsme si mysleli, že tohle ujde." My znamená ty, pomyslel si Dru kysele. Sta ešina Tezerenee , který osobn pozvedl draky na symbol svého klanu, v d l, že zbytek vraad má proti n mu z etelnou a jedine nou nevýhodu. Od chvíle, kdy poprvé objevili ten jiný, nezkažený sv t, ležící jen kousek od nich, Barakas Tezerenee denn pracoval na tom, aby si zajistil, že bude mít celou situaci v rukou práv on. Když první šílené pokusy o fyzický p echod žalostn selhaly, obrátil se Barakas na vlastní nadané lidi, aby prostudovali práci jeho protivník . Dru se te podílel na úsp chu klanu jen díky svým pokus m. To on vymyslel to, co se stalo nad jí vraad , triumfem vraad . Zbytek rasy tím byl znepokojen a Dru Zeree si za al dávat pozor, s kým mluví. Vraadové rozhodn byli mstiví. Roz ilený Dru se snažil nekomentovat Tezereneeho domýšlivost a rad ji se soust edil na Rendelovu zhroucenou postavu. Sta ešin v syn vypadal tak ochable, že klidn mohl být mrtvý. Vlastn bylo dost možné, že Rendel je mrtvý, že je jeho ka uv zn no n kde v nekone né prázdnot . To, co Tezerenee zamýšlel ud lat, bylo dokonce i podle vraadských m ítek dost namyšlené. Což vyvolávalo další otázku, ohledn které Barakas zatím nechával tápat v nejistot i svého "partnera". K emu je p emístit n í ka, pokud na n ho druhém konci cesty ne eká vhodná nádoba? Lord Tezerenee slíbil svým soupe m a protivník m úsp ch. Dokonce ani on by si netroufl tenhle slib porušit. Selhání by narušilo nejen jeho celkové postavení navenek, ale i ve vlastním klanu. Vychoval si Tezerenee tak, aby se mu až p íliš podobali, což Dru pokládal za nejnebezpe n jší chybu, jaké se kdy Barakas dopustil. Jakkoliv se Tezereneeové svého vládce báli, kdyby se jich proti n mu spol ilo dost, odeslali by i obávaného Barakase k dra ímu duchu, kterého si tak vážil. "Rendelovo... nadšení... je chvályhodné." Barakas s velkým sebezap ením stáhl ruku z Gerrodovy hlavy. Dru si byl jistý, že zaslechl, jak mladší Tezerenee úlevn vydechl, p estože by to jeho otec považoval za známku slabosti. Sta ešin v syn vstal a rychle poodstoupil. Barakas odm eným krokem odvedl Drua vp ed. Metoda p enášení ka byl Dru v vlastní nápad, vždycky si však p edstavoval, že z stane omezená na Nimth. Koneckonc , kam jinam by šli, krom vlastního sv ta? íše za závojem - zahalená íše, jak jí Dru nejd ív íkal - zm nila život nestárnoucích vraad jako nic p edtím. P ízra ný sv t jim p edvád l vysoké hory a bujn zelené lesy a naparoval se p ed nimi jednoduše proto, že se ho nemohli dotknout. N kte í se za ali okamžit vysmívat; tvrdili, že stromy a hory, p ekrývající zni enou a nestabilní krajinu Nimthu, jsou jenom iluzí, vytvo enou n jakým vtipálkem. Nikdo se však k domn lému triku nep ihlásil a brzy bylo jasné, že to p ece jen není žádný p elud. Vraadové za ali ono místo vážn studovat... jako druhý domov. Kdy naposled bylo nebe modré? zeptala se kdysi otce Sharissa. Dru si tehdy nevzpomn l a nevzpomínal si ani te . Rozhodn ne za jejího, i když zatím krátkého života. Tím si byl jistý. Nimth za al umírat už dávno. Bylo to pomalé, vleklé umírání, které se mohlo táhnout tisíce let... jenže už dávno p edtím bude neobyvatelný, dokonce i pro vraady Gerrod je celou dobu sledoval jako stín. Dru m l podez ení, že se pod jeho kápí skrývá víc, než Barakas, a dokonce i Rendel tuší. Gerrod všechno sledoval vychytralýma o ima. Dru si
byl jistý, že se Gerrod živ zajímá o to, co m že cizinec, kterého s sebou otec p ivedl, íci o kouzlech, jež tu byla utkána. Jeho zájem Drua mátl, protože to skoro vypadalo, jako by mladší Tezerenee doufal, že najde chybu v n em, co sám pomohl vytvo it svému vládci a p edkovi p ímo pod nosem. "Tady je to, Dru Zeree. Chyb jící spojovací lánek tvé práce a naší záchrany." Dru se podíval do míst, kam lord Tezerenee pokynul, a zahled l se na t lo. V d l, co to je, sám už takové bytosti vytvo il, tohle však bylo tak velké, že bylo zbyte né cokoliv dodávat. Zatímco se na n j oba spole níci vy- kávav dívali, opatrn natáhl ruku a dotkl se bližší paže. Byla teplá a na dotek velmi živá. Dru zatoužil couvnout, v d l však, že by mu takový projev zbab losti jen uškodil. Klan Tezerenee nerespektoval ty, kte í nem li dost silné nervy, a nespolupracoval s nimi. V téhle fázi spojenectví by podobný in mohl být pokusem o sebevraždu. "Golem vytvo ený z masa," sd lil mu Gerrod zbyte n . Kdyby stál a neležel na mramorovém pódiu, sahal by Druovi k hrudi. Je vysoký jako Sharissa. Zeree netušil, pro ho to napadlo práv te , snad jen proto, že už ji nevid l déle, než m l v plánu. Ostatn i kv li ní p ijal sta ešinovu p vodní nabídku. ešení, jakkoliv šílené, které by jí zachránilo život, stálo za to, aby se vydal na panství ni ivých dra ích hord, jako je klan Tezerenee. Nebylo to zrovna ve vraadském stylu. V tšina starších vraad by ráda ob tovala své potomky, kdyby si tím mohla zachránit vlastník ži. "Možná p emýšlíš nad tím, že je... nedokon ený," podotkl Gerrod drze. Dru zabru el. Ovšem, nedokon ený! Ubohý pokus o golema, soud podle obli eje... nebo spíš podle nedostatku obli eje; gólem jako by v bec nem l žádný výraz. Vlastn mu chyb lo mnohem víc než n kolik rys . Nem l vlasy, nebylo na n m nic specifického. Dru vid l, že i golemovy dlan a chodidla nejsou o moc víc než pahýly na konci kon etin. Golem nebyl muž ani žena, jen asexuální živá loutka. Jakožto víc než tri tisíce let starý vraad už Dru vid l mnohem horší v ci... ale v golemovi bylo n co, z eho mu b hal mráz po zádech. Navzdory nedostatk m ve vzhledu v n m bylo cosi neobvyklého. Náhle mu došlo, co cítí. "Tohle vyrostlo, není to složené z jednotlivých kousk ." Gerrodovi se zaleskly o i. Dru si poprvé všiml, jak jsou k iš álové. Barakas se mezitím na zmateného arod je souhlasn usmál. Nazna il Druovi, a hádá dál. Huben jší vraad tedy pokra oval. Donutil se znovu sáhnout na golemo-vo nahé t lo. Pokožka byla na dotek tužší, skoro jako... "Není to vraad." P ejel prsty po paži a v zamyšlení zapomn l na to, jak se p edtím bál. emu známému se to podobá? Došlo mu to a jeho strach z té temné v ci se znovu rozho el. "Tohle bylo zplozeno z draka!" "Vidíš, Gerrode, mistr Zeree má bystrou hlavu. Hlavu, která si zaslouží pozornost Tezerenee ." Postava v kápi se uklonila; pokud n jak zareagovala, pláš to úpln skryl. Dru p emýšlel, jestli Barakas prost p edstírá, že nevidí, nebo jestli je tak p esv d ený o tom, jak klan Tezerenee ovládá, že mu Gerrodovo chování uniká. Ta otázka ovšem po ká. "Tohle bude nádoba pro ka." "Ano." Barakas natáhl ruku a p ejel golemovi po rameni tak jemn jako milence. "Golem nemá ka, není to drak ani vraad. Je to sko ápka, p ipravená na obydlení, která nemá žádné skute né bytí, žádný vlastní život. Jediné, co máje vrozená dra í magie. Zdání života jí prop j uje jen pe liv utkané kouzlo. Až do ní vstoupí vraadské ka, nenarazí na odpor a pln ji p evezme. Golem je tvárný; stane se tím, ím ho vraad bude chtít mít." "Dokonalé t lo pro nový sv t," dodal Gerrod, jako by to d lal asto. Zjevn už sta ešinovo kázání slyšel mnohokrát.
Lord Tezerenee souhlasn p ikývl. "Bude to tak." Obrátil pozornost zp t k hostu. "Bude to skute né spojení naší duše s dra í magií. Díky tomu se vraadové stanou n ím víc, než v co kdy mohli doufat." Dru si udržoval nete ný výraz, ale v duchu v n m za alo r st znepokojení. Te už šlo o víc než jen o golema. Vraady ekal nový sv t, ale Barakas Tezerenee si ten sv t utvá el podle vlastních tužeb. Vyd šený arod j se podíval dol na nehybnou postavu, která ležela vedle nich, a už nedokázal potla it zachv ní. "N co se ti nezdá, Zeree?" Než mohl odpov d t, ozval se Gerrod. "Ot e, Rendel te bude asi hodinu pot ebovat dohled. Navzdory p edchozímu o ekávání ješt není v Dra í íši. Soudíme, že je p echod asi pomalejší a únavn jší, než jsme p vodn propo etli, a mezitím se musíme postarat o jeho t lo. Jestli dovolíš, rád bych s mistrem Zereem prodiskutoval jeho názor na naše pokroky a možné potíže, které jsme možná nep edvídali... samoz ejm , pokud ho už nepot ebuješ." Lord Tezerenee si Drua p em il pohledem. "Te ho nepot ebuji. Co íkáš, Zeree?" "Budu jen rád, pokud budu moci ud lat cokoliv, co pom že zajistit, aby se vaše kouzlo zda ilo." "Výborn ." Sta ešina natáhl ruku a sev el Sirvakovu dravci hlavu. Dru cítil na krku d v rn známý nervózní dech, ale Sirvakovi sloužilo ke cti, že na velkého vraada nijak jinak nereagoval. Když ho Barakas kone n pustil, tvor opatrn sklonil hlavu a p edstíral, že dál d ímá. "Skvostné dílko. Co myslíš, jak by si vedl proti vyvern ?" "Sirvak má jisté zkušenosti v boji." Dru se podíval na zví e, poškrábal ho na krku a promyšlen se usmál. "A pokud jde o vyverny... zabil dv b hem jediné minuty." Sta ešinova tvá potemn la, ale udržel vyrovnaný hlas. "Jak jsem íkal, skvostné dílko." Pak p ikázal synovi: "Jakmile se n co stane, dáš mi v d t. ()kamžit ." "Ot e." Gerrod se uklonil a z stal v pod ízeném postoji i poté, co lord Tezerenee zmizel v zeleném oblaku, který se áste n rozprost el po komnat . Nakonec mladší Tezerenee vstal a prudkým mávnutím ruky vyhnal zelenavou mlhu otev eným oknem ven. P ejel Drua pohledem: "Je úpln šílený, mist e Zeree, ješt šílen jší než my ostatní." Když se mu nedostalo odpov di, dodal: "A museli bychom být doopravdy šílení, kdybychom si mysleli, že ho m žeme svrhnout. Poj se podívat." Když Gerrod takto p ekroutil vlastní slova, zamí il k pentagramu i k t m, kdo udržovali kouzlo. Dru ho ml ky následoval, p emýšleje, kolik ie ve slovech jeho pr vodce pravdy. "Samoz ejm už t napadla jedna potíž v plánech mého otce, že?" Gerrod, oto ený k Druovi zády, vypadal jen jako velký kus látky visící ve vzduchu. Našlapoval p ekvapiv tiše, na rozdíl od t žkého dusání, které ob- vykle doprovázelo jeho p íbuzné ve zbroji. Dru v d l, o em postava v kápi mluví. "Váš golem je tady. Jak ho dostaneme do Dra... jak ho dostaneme na druhou stranu?" "To byl m j nápad... Tedy m j a Rendel v. Jak by ekl otec, je to v c sily. Síla vždycky zvít zí, když jí máš dostate né množství." Ze vše zahalující káp pronikl tichý smích. "Otec je filozof." "A co to bylo za nápad?" Gerrod se oto il a ukázal na pentagram. V tu chvíli se jeho úsm v až p íliš podobal otcovu. "Co nedokáže jeden vraad, možná m že dokázat víc vraad , pracujících spole n . Podobná skupina Tezerenee sedí v p ízra -ném lese, mezi stromy, které tam tak úpln nejsou, natahuje se k nim svou mocí a vytvá í Rendelovi - a t m, kdo ho budou následovat - nádoby p ímo z vlastních zdroj zahalené íše." Dávalo to jistý smysl; v klanu Tezerenee to mohlo fungovat. Jen ten byl schopen shromáždit dost vraad ochotných spolupracovat, aby m li šanci usp t, i když oním úsp chem byla jen
p ízra ná ruka zasahující v p ízra ném sv t . Vraadové nemohli projít do nového domova fyzicky, ale svou mocí si vybudují jinou cestu. Dru zamrkal: "Jsou tam draci?" "Samoz ejm . Vid li je, zahlédl je - po kej - n jaký bratranec nebo branného možná sestra, zapomn l jsem kdo. Umíš si p edstavit, jak to otce nadchlo. Pak už byl náš osud jasný. Než jsme je našli, m l otec v úmyslu použít n které z t ch zatracených elf ." Šeptané zv sti o tvorech obývajících stínové zem pomalu kroužily sítí špeh a spojenc mezi jednotlivými vraady. Elfové byly nejzajímav jší, tahle rasa už na Nimthu dávno vyhynula. Jako první trp li v podru í dávných vraad . Jak napsal Serkadion Manee, pozoruhodný arod j, který se rozhodl zaznamenat vzestup své rasy, elfové byli p íliš mírumilovní a ochotní ke spolužití s novou rasou. Zmizeli prakticky p es noc. Pokud lze v it Serkadionovým slov m, n co z Nimthu pak zem elo. Žijící elfové znamenali pro vraady jediné - otroky a hra ky. Drua hluboce zasáhlo, že jeho vlastní první reakce byla skoro stejn hrozná jako reakce ostatních; napadlo ho, jaké by to bylo jednoho elfa prostudovat, rozebrat ho a zjistit, ím se od nich liší. Sharissa by ho okamžit opustila, kdyby to tušila. Uv domil si, že na n j Gerrod up en hledí. Mladšímu vraadovi se leskly o i. "Chci, aby se to nepoda ilo." Nejd ív si nebyl jistý, jestli ho dob e slyšel. Když se však Gerrod v výraz nezm nil, Dru pochopil, že synové draka jsou opravdu šílení. Nakonec se prost jen zeptal pro . Vraad v kápi se na n j bezradn zadíval. Zdálo se, že ho nezajímá, jestli jeho zrádná slova slova zrazující klan i celou rasu - neslyší n kdo další. "Já nevíml N kdy to cítím, jako by se mi m la rozsko it hlava! Ze nás eká n co velmi zlého, n co, co znamená smrt... a víc... smrt vraad , všech vraad !" Náhle se Gerrod podíval na strop. Sev el rty, až mu z nich na tvá i zbyla jen úzká, tuhá linka. O vte inu pozd ji hlavu prudce sklonil. Setkal se s Dru-em o ima plnýma úlevy i zoufalství. "Rendel to dokázal. Cítím ho. Jeho ka te už obývá íši za závojem. Náš úsp ch..." Gerrod zaváhal, p evaloval ta slova na jazyku a o ividn mu nechutnala, "už je jistý!" Podruhé b hem n kolika minut nedokázal Dru potla it zachv ní, které jím prob hlo. Nem lo to ústa, ale k i elo to. Nem lo to o i, ale otá elo to hlavu k temnému, bou livému nebi, jako by i o hledalo moc, která by ukon ila jeho agónii. M lo to prázdný výraz. Žádné rysy, žádné vlasy, nic nezdobilo jeho hlavu. Nem lo to uši, ale zdálo se, že to naslouchá. Klopýtav se to postavilo, nahé, na chodidlech bez prst , a sev elo strom, o který se op elo, rukama, které byly st ží víc než pahýly. Byl to bezpohlavní tvor, postrádající jakékoliv rozlišovací znaky. Cítilo to živly soupe ící kolem n j, ale o moc víc ud lat nemohlo. Byl to golem, první, kterého vraad vyšlechtil, a první, kterého obsadil. Hejno vyvern, jež byly oproti slabému tvoru klopýtajícímu pod nimi sotva polovi ní, ale schopné rozervat dravce t ikrát v tšího než ony, se vyd šen shluklo na n kolika stromech, rostoucích na bou kou promá ené louce. Nevystrašil je vítr ani blesky. Bály se stvo ení, které po hmatu obcházelo kmen stromu, na n mž mnohé z nich h adovaly. Jejich obavy nevyvolal pach, ale p ítomnost moci, která jim byla tak cizí, že úpln ztuhly strachy. Beztvá ný tvor opatrn p ekro il vyvrácený ko en, o který p edtím zakopl. V tu chvíli mu z konce chodidla vypu ely cibulovité výr stky, které se protáhly a vytvarovaly v jednotlivé prsty. Druhé chodidlo už bylo taky úplné, ale tvor si toho nevšiml. Jen cítil bolest. Bou e se na jasné ve erní nebe p ihnala teprve p ed chvílí, ale už ádila naplno. Tvor se mezitím zastavil, jako by nad n ím uvažoval. Náhle stáhl p st a zdánliv bez d vodu prudce ude il do kmene stromu. Vyverny v panice zask ehotaly; úder kmen málem p erazil. Ve vzduchu koleni slepého tvora zajisk ila magie.
Když stáhl ruku k druhému pokusu, kapala z ní krev a vsakovala do promá ené zem . Náhle mu na ruce vyrašily pahýlky, šílené malé hrbolky, které se kroutily a protahovaly, až se z nich b hem jediného nádechu zformovaly prsty a skute ná dla . Úder se zarazil v p li pohybu; majitel ruky si až te uv domil, co se d je. Jeho prázdný výraz mohl znamenat cokoliv, mohla to být i radost - radost mrtvého muže, který dostal odklad. Tvor zahýbal prsty na obou rukách, jako by obdivoval pohyb, který ne-vid l. Bou e byla zapomenuta. Dal si ruce na hlavu, kde cítil a kone n i nahmatal pu ící uši. Jako dít si za al uv domovat další prom ny své podoby. Užasnou rychlostí mu naho e, po stranách a vzadu na hlav vyrostly sv tle bílé vlasy a t lo mu pokryly jemné chloupky. A byl muž, což vždycky v d l, ale ješt p ed okamžikem to nemohl dokázat. I samotné t lo rostlo, dokud nebylo vyšší než šest stop, a dmulo se, jak se mu rozši ovala hru a formovaly svaly. Když se prom nilo t lo, zm nil se i prázdný obli ej. Zhruba uprost ed se objevil drobný vý n lek nosu. Pod ním se vytvo ila št rbina, zprvu jen prasklinka v k ži, která se brzy prom nila v trhlinu ší ící se po vznikající tvá i. O kousek výš sebou zaškubaly dva drobné záhyby, zárodky o í. Ústy s úzkými rty a arogantn zak iveným nosem tvor poprvé vdechl vzduch této zem . Objevil se úsm v s vít zoslavným náznakem sebepo-chvalného blahop ání. Zaleskly se bílé zuby. O i se otev ely, mnohobarevné bulvy, které všechno vid ly a nic nezapomínaly. N jakou chvíli si prohlížely oko bou e, temnou díru, která nebyla mrakem, ale zbytkovým efektem jeho p íchodu do tohoto nového sv ta. Zatímco se díval, otvor se za al vytrácet a znovu ho nahradilo nebe. Úlevn vydechl; ješt p ed pár okamžiky prožíval agónii, ale te byl pot šený. Jakmile byl Rendel úplný, podíval se na sebe a ujistil se, že je všechno v po ádku. Široce se usmál. Studený vítr, poslední poz statek bou e, kterou zp sobil, mu p ipomn l, že nemá nic na sob . Úsm v zmizel a nahradil ho ned tklivý výraz s náznakem zmatku. Rozhn van mávl rukou ke svému t lu. V okamžiku ho od hlavy k pat zahalil tmavý od v z nejlepších šupin, pat ících v tším bratranc m neš astných tvor naho e. Zelený pláš a boty vysoké až ke ky lím dokon ily obraz jakéhosi vznešeného, ale hrozivého lesního krále. Rendel nechal kapuci plášt dole a kochal se dotykem v tru na tvá i. Zasmál se; vít zství, o kterém hned po p íchodu sem už za ínal pochybovat, úpln smazalo p edchozí bolest a strach. To ho pot šilo ze všeho nejvíc. Pro n koho, kdo v p edchozím život p íliš mnoho bolesti a strachu nezažil, to byly dvojnásob silné pocity. Vítr už utichal. Rendel se zahled l ke vzdálenému et zu hor. Zahlédl tam i obra mezi obry, vrchol, který jako by ho volal. Mág se krátce oto il k místu, kde p edtím ležel gólem, a mírn a pon kud jízliv se uklonil. Pak se narovnal a bez váhání vyrazil k horám. Výrazu v jeho tvá i vévodil nad azený úsm v. Vyverny se dívaly, jak odchází, tak blízko u sebe, že se jejich h ad málem p evážil. A dál za nimi, ukrytý ve vysoké tráv , s vražedným zájmem pozoroval odcházejícího vraada ješt n kdo jiný.
III. Po Rendelov zjevném úsp chu se Gerrod rozhodl o svých protich dných touhách nemluvit. Dru m l dost rozumu, aby nenaléhal. M l toho i tak dost k p emýšlení i k obavám a spojenectví s jiným vraadem se p i setkání ukázalo jako dvouse né rozhodnutí. To, co Dru prozatím zjistil, jen posílilo jeho pot ebu pokra ovat v tajné práci, o které, jak doufal, lord Tezerenee i se svými mnoha špehy nic netušil. Po tom, co se dozv d l, však jeho práce za ala vypadat zbyte n -jakou podporu asi získá, jakmile Barakas ostatním oznámí, že on má ešení jejich rostoucích potíží? Dru opustil komnatu sám, Gerrod dal p ednost dohlížení na zdraví bratrova t la p ed oslavami vít zství, které si jejich otec neprávem p ivlastnil, zprávy se k Barakasovi stejn dostanou; Gerrod zjevn necht l být tím, kdo mu je sd lí, ne po tom, s ím se p edtím sv il. Ve m st stvo eném tak, aby obyvatel m zajistilo veškeré pohodlí, nebylo nutné nikam chodit. Dru mohl citadele p ikázat, aby ho jen tak nesla, dokud nedorazí k cíli, nebo se mohl teleportovat; vysoký vraad však nem l chu ud lat ani jedno. Dlouhá uklid ující procházka myriádami chodeb a schodiš byla p esn to, co pot eboval... a ješt pot eboval svou dceru. Postupn se toulal sm rem nahoru a pomalu mí il k místu, kde se shromáždili Barakas a ostatní, když se za rohem jednoho schodišt náhle vyno ila štíhlá postava. Nedalo se jí vyhnout a bylo pozd obrátit se zp t. "Dru, milá ku, íkala jsem si, kdepak jsi!" Než sta il odstr it dot rné ruce, objala ho a hlasit políbila. Boj byl náhle ješt t žší, protože jistá jeho ást se necht la vyprostit. "Meleneo... n jakou dobu jsem t nevid l." "Nevid l, nebo necht l vid t, milá ku? Jsem tak nenápadná a nep ijatelná?" Ani ve sv t , kde byla krása zcela b žná, nebylo na arod jce s rudými a ernými vlasy nenápadného v bec nic. Kouzelná, to bylo slovo, jehož definice Meleneu shrnovala. Oválnou tvá m la perle ov bílou. Rty, plné a smyslné - a m kké, vzpomn l si Dru skoro se studem dopl ovaly lehce zvednutý nosík a úzké o i mandlového tvaru. Obo í se klenulo ve vysokém oblouku, což jí dávalo vypo ítavý a panova ný výraz. Oproti d ív jšku se rozhodla zvýraznit si lícní kosti, což vyvolalo tolik vzpomínek, až Dru zalitoval, že neodešel ve chvíli, kdy ji uvid l. Vlasy m la krátké a pevn omotané kolem hlavy, skoro jako p ilbu, po obou stranách tvá e však splývaly pramínky a dopl ovaly její rysy. Zatímco mnoho vraadských žen otev en ukazovalo své neustále se m nící proporce, Melenea m la na sob , na rozdíl od jejich posledního setkání, p iléhavé, t pytivé zelené šaty. Tím, jak šaty lnuly k t lu, p edvád la postavu mnohem úsp šn ji než její soupe ky. Dru m l podez ení, že ji nevid l d ív - a to si dával pozor, nebo se cht l téhle chvíli vyhnout - krom jiného proto, že byla nejspíš neustále obklopena obdivovateli obojího pohlaví, soupe ícími o její p íze . Kdysi byl i on jedním z t ch zanícených. Melenea se lehce zasmála, zn lo to jako nádherná zvonkohra, a Druovi se zrychlil tep. Uv domil si, že na ni civí. "Jsi drahoušek." Dotkla se dlaní jeho tvá e a pohladila ji. Dru se nedokázal pohnout. "Jsi o tolik zábavn jší než ostatní." O i se jí zaleskly, trik, který svedla lépe než kdokoli jiný. Znalecky se usmála. "Dáváš do hry víc citu, víc vzdoru." Tím se kouzlo zlomilo. Sáhl a sev el drobnou, pevnou ru ku, ale ne d ív, než mu na tvá i nechala krvavou vzpomínku na dlouhé ostré nehty. S lhostejným gestem rány zacelil. "Nehraji tvoje hry. Už ne." Její smích, úsm v, ho ponižoval, a zárove ho pokoušel. V d l, že už dávno zrudl, tomu však prost nedokázal zabránit.
"Ale budeš, m j sladký Dru. P ijdeš ke mn , protože jen se mnou m žeš proplouvat staletími, aniž bys musel p íliš p emýšlet." Vychytrale prom nila jeho sev ení v p íležitost p ejet mu rty po prstech. Dru ji okamžit pustil a stáhl ruku k boku. Ud lala krok k n mu a s viditelným pobavením sledovala, jak se nutí ne-couvnout. "Jak se má drahoušek Sharissa? Už tak dlouho jsem ji nevid la. Te už z ní musí být krásná a žádoucí žena... a tak nová." "Sharissa je v po ádku... a tob už po ní nic není." Tohle vít zství jí nedop eje! Neute e p ed ní! "Vždycky m bude zajímat, i kdyby jen proto, že zajímá tebe." Melenea mávla rukou, jako by ji už tohle téma nebavilo. "Barakas p edvádí hloupé e i a kazí náladu setkání. To, co ud lal Dekkarovi a Silestimu, je hanebné, že? Pokud to chápu správn , ani jeden se nevrátí." Dru stiskl rty. Prost se nem že vyhnout jisté ztrát cti; musí od ní hned pry ! "Jestli má Barakas proslov, m l bych tam být. V ím, že se beze mne obejdeš, Meleneo," posm šn se uklonil, "stejn jako já se klidn obejdu bez tebe." Te zrudla ona, její úsm v pon kud ochabl a p iv ela o i. Druovi se áste n vrátilo sebev domí. Vydal se kolem ní, aby jí nazna il, že ho její p ítomnost netrápí natolik, aby se musel teleportovat pry . Vyrazil po schodišti vzh ru, ale její další slova ho chytila do osidel. "Je tady lady Tezerenee, milá ku. Myslím, že by ráda pozdravila Sharissu. Vlastn to vypadá, že hledá vás oba." Zastavil se na schodech, tvá pe liv odvrácenou tak, aby ji nevid la... marné gesto, jeho náhlá neschopnost promluvit i tak dostate n vypovídala o tom, že sejí poda ilo zasáhnout. Tohle Dru ne ekal, protože si myslel, že takovouhle v c Melenea nem že chápat. Tichý, potm šilý smích ho bodl do srdce. Dru se stáhl do sebe a zmizel ze schodišt . Zhmotnil se daleko od balkónu, z n hož Barakas Tezerenee, jeho nejstarší syn Reegan a houf dalších p íslušník klanu p ehlíželi shromážd ny dav. Sta ešina už e nil a Dru cítil jeho p ítomnost až na míst , kde stál. Vysokým arod jem znovu projelo zachv ní, tentokrát však nev d l pro . "Pane?" Sirvak! Ve víru událostí Dru na d v rníka úpln zapomn l, p estože mu h adoval na rameni, sto ený kolem krku. T ebaže byl Sirvak tak nešikovn velký, dokázal z stat prakticky nepovšimnutý. Tuhle vlastnost mu Dru osobn p idal, když ho tvo il. "Co je, p íteli?" D v rník pánovi dlouhým, úzkým jazykem jemn olízl tvá . Byl jeho sou ástí a ob as mu rozum l lépe, než Dru rozum l sám sob . "Melenea." "Zasko ila m , nic víc." "D sí, pane. Lady d sí." "Roz iluje m , Sirvaku, ale ned sí." Sirvak v strach se však p enesl i na n j. Znal Meleneiny choutky - až p íliš dob e - a znal její sklony k hrám, které m ly tendenci nechávat po sob bolest nebo alespo zmatek. Dru pot ásl hlavou. Jenom si s ním hraje, nic víc. Malicherná krutost je mezi vraady b žná a tahle sv dkyn jí má víc než dost. To je všechno. Ud lal jsi ze sebe tak z etelný ter , huboval si. Nebe se zablýskalo a zelená i rudá mra na zu iv zaví ila, jako by mu odpovídala. Dru se oto il ke zvuku hromu a zauvažoval, jestli tentokrát ne-zaprší. Už víc než t i roky nepršelo. Kdyby nebylo vraadské magie, Nimth by už zem el žízní. Druhý blesk roz ísl oblohu ve sm ru k jeho vlastnímu panství. V dálce stál mohutný štít, z etelný a pevný, s bílým vrcholkem a zarostlým úpatím, a jako by se mu vysmíval. Dru zalapal po dechu. Byl to - musel to být - kus zahalené íše, který se skrz závoj protla il do jejich sv ta! "Tady jsi!"
Dru se prudce oto il, ale nic nevid l. Vzhlédl a objevil zdroj hlasu p ímo nad sebou. Jakýsi Tezerenee na drakovi. Z místa, kde Dru stál, nedokázal rozeznat jezdcovu tvá . Mohl to být jeden ze sta ešinových syn nebo p íbuzných. Kdyby neslyšel hlas, m l by potíže rozeznat, jestli je to muž nebo žena, aniž by si musel posílit zrak. Jezdec pobídl draka, aby slétl níž. "Lord Barakas Tezerenee vyslal mne a n kolik dalších muž , abychom t našli! M l jsi být po jeho boku, když za al mluvit k dav m!" "Musel jsem nutn být jinde. Ostatn , zdá se, že moje nep ítomnost nem la na jeho e žádný vliv." Dru zoufale toužil opustit m sto a prozkoumat trhlinu. Pokud skute n existuje fyzické spojení... Vypadalo to, že si Tezerenee ohromné hory v dálce v bec nevšiml. Sledoval jen objekt, který hledal; protestujícího cizince. "V dce klanu vyžaduje tvou p ítomnost! Vrátíš se se mnou!" Dru cítil, jak veškerý vztek a zklamání, které se v n m nahromadily za minulou hodinu, bojují s jeho polevujícím sebeovládáním. Sjel jezdce i zví e pohledem: "Nejsem žádný tv j vojá ek na hraní, Tezerenee! P icházím, kdy chci! Objevily se naléhavé záležitosti, které vyžadují, abych se vrátil na své panství. M žeš lordu Barakasovi p edat mou omluvu, ale mne ne!" "Vrá..." "Nemám co dodat, Tezerenee!" Kolem štíhlého arod je zapraskala syrová magie jako aura, z etelné znamení vzteku, který hodlal p er st ve výbuch. Drak protestoval, bylo pro n ho t žké dál se jen tak vznášet, ale jezdec si ho nevšímal. Dru se s létajícím vraadem utkal pohledem. Nakonec dal Tezerenee drakovi pokyn, aby povylétl nahoru. "V dce klanu bude zu it!" "M žeš mu vy ídit mou omluvu a p ání úsp chu v nadcházejících hodinách. Jakmile to bude možné, spojím se s ním." Nejspíš to byl autoritativní tón, který p im l dra ího jezdce ustoupit. R hem doby, kterou strávil v Barakasov spole nosti, Dru pochytil tón, který sta ešina používal p i ovládání ostatních. Jezdec, od narození cvi ený poslouchat, se mu v souboji v lí nemohl rovnat. Jeho poslední zamumlanou odpov odnesl vítr, který se tu zvedl navzdory ochranným kouzl m obklopujícím m sto, a Tezerenee odlétl. Dru si oddechl a usmál se. Sirvak spokojen zasy el. Bylo p íjemné dobýt vít zství, t ebaže malé. Jezdec asi po ká, dokud jeho pán nedomluví; nejspíš nebude p erušovat sta ešin v velký okamžik. To dá Druovi trochu víc asu, než se s ním Barakas pokusí spojit. Jestli si pospíší, získá dost asu, aby se mohl setkat se svou dcerou. D v rníkovy spáry mu sev ely rameno. Sirvakova nálada se b hem n kolika vte in zm nila z pot šení ve strach. Ješt než se Dru oto il, tušil už, co uvidí. Vrcholek se ztrácel. Jist , pomalu, ale i tak mnohem rychleji, než se mu hodilo. Se sm sicí úlevy a obav arod j vzáp tí zmizel z m sta. "Sharisso!" Kolem Drua, který se objevil v hlavním sále své zá ivé pevnosti, se usadila jemná mlha. Perle ový lesk domova mu obvykle dodával pocit míru, uto išt . Ale ne te . "Sharisso!" Chodbami se rozléhala ozv na jeho volání. Když hrad p ed staletími vytvo il, p ipojil k n mu kouzlo, které p enášelo zvuk z jedné místnosti do druhé. V tšinu asu ho chránilo p ed n kolika velmi rozhn vanými soupe i a udržovalo d ležitou práci v tajnosti i p ed nejlepšími protivníky. B hem posledních dvaceti let po narození dcery ho Dru používal hlavn k tomu, aby ji našel. Dva lidé nedokázali zaplnit tak rozsáhlou stavbu, jako byla tahle. "Ot e?" "Kde jsi?" "V divadle."
"Z sta tam." Dru se sto il a znovu zmizel, p i emž málem ztratil Sirvaka, který mu bezstarostn slétl z ramene. D v rník pohn van vyk ikl a za al do n j pa áty. Tentokrát sebou Dru bolestn trhnul. Scéna, v jejímž st edu se ocitl, arod je naprosto vyvedla z míry. Byl v komnat plné tan ících dvojic. Ví ily a ví ily a v bec si nevšímaly vysoké postavy polapené uprost ed parketu. Na okraji stála absurdní skupina zví at, která byla zárove hudebními nástroji, a hrála. Velký chlupatý tvor, vzdálen p íbuzný Sirvakov vl í ásti, bubnoval na buben, který m l místo b icha, zatímco ty nohá nestv ra s ústy z píš al hrála veselou melodii. Jeden z tane ník se dostal k arod ji na dosah. Dru p imhou il o i; tane ník m l jeho vlastní tvá , ale takovou, jak by vypadala, kdyby jí dovolil o n co zestárnout. Brázdily ji vrásky a byla tlustší. Dru se rychle oto il a prohlédl si dalšího tane níka. Znovu to byla jeho tvá , ale tentokrát hladce oholená a s trochu ba atým nosem. Tenhle byl navíc o p l stopy menší. Rychlá prohlídka odhalila, že všichni mužští tane níci jsou obm nami jeho samého. Vysocí, malí, tlustí, hubení, sta í a mladí... žasl nad množstvím kombinací. Pak se podíval na ženy. Všechny byly Sharissa. Vlastn ho to nep ekvapilo, protože nikoho jiného nevídala. Když však sledoval páry ví ící po parketu, zasáhla ho hr za. Hled l na n a pochopil, jak ji uvidí ostatní vraadové... dosp lou a p ipravenou, p inejmenším fyzicky, zaujmout mezi nimi své místo. Využívat a být využívána, p esn podle vraadských zvyk . Rozzu eným gestem tane níky propustil. Byly to jen loutky užívající životní sílu samotného sv ta; okamžit se vytratily a prom nily ve ví ící prach. Na rozdíl od golem , kte í m li pevn jší základ a chápali rozkazy, nebyli tane níci víc než d myslné hra ky, um ní, které vraady ob as bavilo. Nau il ho dceru, když jí bylo teprve p t let; tehdy ho pot šilo, jak nesnadné kouzlo okamžit zvládla. Te ovšem Dru nebyl p íliš pot šen. Už tak v n m p íliš mnoho v cí vzbuzovalo obavy a nem l chu jejich seznam prodlužovat, a koliv tohle bylo z ejm sou ástí jeho prvotního a nejv tšího strachu. "Sharisso!" "Tady jsem." P išla k n mu, ale nebylo to dít , které ekal. Splývavé st íb ité šaty, které p iléhaly k t lu, mu p ipomn ly, na se práv pokoušel zapomenout - p estože je jeho dce i teprve dvacet let, je to už žena. N komu, komu bylo t i tisíce rok , p ipadala dv desetiletí sotva dost dlouhá na to, aby se lov k nau il chodit. Sharissa byla vysoká, p estože mu sahala jen k brad , ale nebyla hubená, m la ženské tvary. Vlasy m la st íb it modré - pokud Dru v d l, byla to jejich p irozená barva - a splývaly jí po zádech až pod pás. Jako mnoho vraad m la krystalické o i, akvamarínové drahokamy, které jasn zá ily, když ji n co pot šilo. Koutky tenkých rt byly neustále zvednuté. Nedokázala se mra it, dokonce ani když se hn vala, rty se jen stáhly do rovné linky. "Co je, ot e? Stalo se n co na setkání? Došlo k n jakému souboji?" To ho probudilo. Znovu byl p istižen p i sn ní! "Ne, žádné souboje. Vlastn jeden, ale lord Tezerenee ho ukon il." "To není správné! Souboj by m l skon it vlastním dramatickým záv rem!" Dru se kdysi pokoušel pobavit dcerku p íb hy o zajímav jších soubojích, které vid l... a ob as se jich ú astnil. K jeho lítosti se ukázalo, že Sharissa sdílí vraadskou váše pro podobné v ci. Tohle byl jeden z hlavních d vod , pro ho prosila, aby ji vzal na setkání s sebou, a zárove jeden z hlavních d vod , pro ji Dru nevzal. Byl vd ný, že ho poslechla. Její moc už byla taková, že ho mohla snadno neposlechnout a jít sama.
"Na tom te nesejde. Dal jsem ti úkoly, které jsi m la splnit, zatímco jsem byl pry ." Tyhle povinnosti ji v tšinou m ly jenom zam stnat, ale n které z nich m ly hlubší cíl. "Postarala ses o n ?" Sharissa sklopila o i. "N co jsem ud lala... Já... nudily m . Myslela jsem, že je za chvilku dokon ím." Panenky m la rozší ené obavami. "Ten bál trval teprve dv nebo t i minuty, ne víc!" Dru se p inutil ke klidu. "Krystaly. Te m zajímají krystaly. Upravila jsi nastavení? Zam ila jsi znovu kouzlo, jak jsem t žádal?" "To ano! To jsem ud lala jako první, protože jsi to ekl tak, že to vypadalo nejd ležit jší!" "Serkadion Manee budiž pochválen!" Dru dceru objal a poprvé od chvíle, kdy odešel na setkání, pocítil úlevu. Jestli je všechno, jak má být... "Co se stalo? Co je s plánem lorda Tezereneeho? N co se nepoda ilo?" "Povím ti to pozd ji. Te máme práci, my dva." Pustil dceru a oto il hlavu tak, aby se mohl Sirvakovi podívat vícemén do o í. "Ujmi se svých povinností hlídky, p íteli. Mohl by m p ijít hledat n jaký sta ešin v mladý drak. Chci o tom v d t, d ív než se sem dostane. A chci, aby sem nikdo nestrkal nos!" "Pane." D v rník se protáhl, roztáhl velkolepá k ídla a odlétl. Dru jeho schopnostem pln d v oval; pokud šlo o povinnosti, byl Sirvak velmi cílev domý. Bude hrad sledovat a chránit lépe, než by to dokázal on sám nebo jeho dcera. "Poj ." Vzal Sharissu za ruku. "Tohle m že být doslova klí em k našim nesnázím!" Oba se stejn stáhli a zmizeli z divadla - jen aby se o vte inu pozd ji znovu objevili na p esn stejném míst . Sharissa sténala a držela se za hlavu, jako by ji ude il n jaký neznámý úto ník. Dru se necítil o moc lépe, nohy se pod ním podlamovaly. "Ot e... to kouzlo... jako v era..." "Já vím." V era Dru zjistil, že musí upravit východní v ž, aby se p izp sobila zm knutí p dy, na které stála. Skalní podklad se prom nil v bláto. Navzdory veškerému úsilí však vraad nedokázal zm nit složení podloží zp t. Skála se stala blátem a byla odhodlaná blátem i z stat. Nakonec byl Dru nucen vytvo it most a pylony... a i to si vyžádalo dva pokusy. N jakou dobu se mu kouzla neda ila nebo úpln selhávala. "Pro nenecháme hrad, aby nás tam prost vzal?" Dru se nad tím zamyslel a odmítl to. "Nechci uváznout v podlaze, jestli za ala magie hradu selhávat." "Tak p jdeme." "Ano." Našt stí nešli daleko. Kdyby se rozhodl navštívit svatyni z jiného d vodu, nejspíš by tam tak jako tak šel p šky. Rozrušení vedlo k neopatrnosti a arod j v d l, že neopatrnost je práv te p íliš nebezpe ná. M li št stí, že se jen vrátili na start. P íšt by se mohli zhmotnit t eba uprost ed zdi nebo podlahy. Dve e, kterými cht li Dru a Sharissa projít, blokovala obrovská kovová postava. M la jen hrub nazna ené rysy, vzdálen p ipomínající psa. Monstrum stálo na dvou zavalitých nohách a ve dvou velikých nikách drželo štít vyšší než jeho pán. Štít zdobil stylizovaný gryf. Sharissa pronesla jediné slovo. P estože ho jen zašeptala, golem rozum l. Ustoupil stranou a pokorn p ed pánem a paní poklekl. Dru se na neživého sluhu podíval s odporem. "Tos ho nau ila ty?" zeptal se. Na jinak dokonalé tvá i jeho dcery se mihnul provinilý výraz: "Až dnes ráno! Jenom jsem si myslela, že to bude zábavné, vid t tak strašliv vypadajícího tvora, jak se chová zdvo ile." "Už to nebude d lat." Ostatní vraadové by se mu za ta slova vysmáli. P ipadalo jim samoz ejmé, že p ed nimi golemové na jejich rozkaz pokleknou. Druovi se to však zdálo
p íliš absurdní. Na rozkazování kus m kovu, které dokázaly chodit a zabíjet, nebylo nic velkolepého. Golem byl po ád jen hra ka. Další známka toho, jak moc se zm nil. Kdysi by se smál i on. Golem tiše vstal, p íkaz jeho pána te pro n j byl zákonem. Oba vraadové pokra ovali; mohutné dve e se p ed nimi otev ely. Svatyn jednotlivých vraad byly mnohem osobit jší, než jak se jevily zven í. Na jejich za ízení a zabezpe ení se aktivn podílelo podv domí. Tady arod jova mysl svobodn jednala a tvo ila, ale s prom nlivými výsledky. Dru v d l, že v komnatách svých prot jšk je možné o ekávat cokoliv, co si jen lze p edstavit... a asto i nep edstavitelné. Naproti tomu Druovy vlastní komnaty byly zcela prázdné, tedy s výjimkou nes etných krystal všech tvar a velikostí, kroužících i plujících všude kolem. Drahokamy p edstavovaly pouze fyzickou stránku kouzla, které zatím bylo vrcholem jeho práce. Od chvíle, kdy objevili zemi za závojem, Dru vyklidil veškeré vybavení, patricí k minulým experiment m - n které p edm ty protestovaly - odsunul vše stranou a za al zkoumat charakter stínového sv ta. Zatímco ostatní naplano upírali moc proti jeho p ízra ným hranicím, Dru a pár trp liv jších vraad hledali odpov di pe livým studijem. Toto studium p ineslo, jako vedlejší výsledek, znovuobjevení - ne objev, jak tvrdil Barakas - metody cestování ka. Sta í vraadové ji znali, ale z mlhavých d vod , které nikdo nedokázal vysv tlit, byla brzy poté, co odešla zakládající generace vraadské rasy, zapomenuta. Objevil i mnohá další tajemství, všechna však bledla tvá í v tvá nejv tší výzv . Tvrdohlavý arod j po ád v il, že existuje zp sob, jak se dostat na ono druhé místo i fyzicky. Možná te ... Dru a jeho dcera zv dav sledovali vzory vytvá ené vznášejícími se krystaly. Jak doufal, Sharissa uspo ádala základní krystaly, které byly v tší a zpravidla se držely na míst , do požadovaného vzoru. Taková v c se musela ud lat ru n a on musel na setkání, takže to nemohl ud lat osobn . Sharissa byla tak skv lá pomocnice, jak jen mohl doufat, i když bývala ob as náchylná k dennímu sn ní. Brzy už bude moci provád t vlastní pokusy a... Ale to se stane, jen jestli dokáží najít ešení d ív, než Nimth za ne ve smrtelným k e ích stahovat vraady s sebou do záhuby. Dopl kové krystaly, které byly uspo ádány tak, aby zachycovaly p irozené vyza ování sledovaných v cí a zaznamenávaly ho pro pozd jší pot ebu, se vznášely ve složitém svazku spirál v blízkosti ohniska. Tvo ila ho erná koule o pr m ru jedné stopy, dohlížející na blízké oblasti kolem jeho panství. Naposledy studovali práv tu oblast, kde Dru zahlédl trhlinu. arod j si hned na po átku výzkum uv domil, že se zajímavé v ci vždycky d jí poblíž nestabilních oblastí. Nedokázal íct, co je p í inou a co d sledkem - o tom by se dalo diskutovat. Zdálo se však, že jsou propojeny jako hlava a ocas magického tvora. P elétl pohledem myriády barevných vzor a tvar ve spirále, uv domil si, že došlo ke zm nám a p emítal, co asi odhalí. Krystaly stále zaznamenávaly informace, takže te nemohl než ekat. Tu si všiml jisté nepravidelnosti. Díval se na tri krystaly, dva zlaté a jeden tyrkysový, které nem ly být sou ástí spirály. "Sharisso," za al tiše, zatímco studoval možné následky chyby. "Stalo se n co se spirálou? Selhalo kouzlo? Pokusila ses ji bez mého vedení znovu vytvo it?" Dcera znala otce, a tak po kala, až vy erpá všechny otázky. Když Dru umlkl, stále soust ed ný na ví ící krystaly, odpov d la: "Spirále se nic nestalo, ot e. Ty t i jsem p idala já sama." Oto il se; nev il vlastním uším: "Tos ud lala z vlastní v le?" "Dává to smysl, ot e. Vidíš, jak ladí s ametystem a smaragdem pod sebou?"
"To nem žou! Jejich p ipojení by znamenalo..." Muž v šedém plášti tam stál s otev enými ústy a jen zamrkal. Nov p idané krystaly se skute n sladily s krystaly, o kterých se Sharissa zmínila, a navíc mnohem lépe, než by v il. Ale... "To není možné!" "Funguje to!" "Spirála m la ztratit stabilitu, m la vybuchnout!" Dru spirálu obešel a odvážil se dotknout jednoho ze zlatých drahokam . Pulsoval v dokonalé harmonii s ostatními. "Tahle kombinace nikdy p edtím nevydržela!" Sharissa necouvla: "Vid la jsem, že to bude fungovat, jakmile jsem za ala upravovat primární krystaly. Vždycky jsi m u il, že mám být iniciativní." "Ale ne takhle." Stále ješt užaslý Dru ustoupil dozadu. Opravdu fungovaly. Práce s krystaly byla velmi ožehavá, dokonce i pro mocné vraady. Mnozí z arod j s tímhle druhem magie v bec nedokázali úsp šn pracovat. Schopnost pohnout horami a rozervat p itom p írodní zákony Nimthu - tedy jejich zbytky - byla mnohem jednodušší. Vyžadovalo to jen moc a v li. K práci s krystaly byly nutné trp livost a obratnost. Sharissino um ní vid t, co pot ebují, znamenalo rozvinuté dovednosti, které brzy p ed í otcovy. Bylo v tom však víc, než co šlo vid t pouhým okem. Dru se zahled l na jinou rovinu. Sv t z stal stejný, te však spat il potrhané vzory svazující Nimth. Spirály, kdysi úhledné a uspo ádané, se znovu pospojovaly náhodným zp sobem, jak se sv t sám p irozen pokoušel opravit poškození, které mu bezohlední vraadové zp sobili. V ci už však byly dávno neopravitelné. Všechno vypadalo jako p edtím, dokud se Dru nepodíval blíž. Pak zaznamenal rušivá vlákna, moc, která se vyno ovala odnikud a vetkala se do p ediva Nimthu. Ale odkud? Odkud jinud? Dru sledoval vet elce tak daleko, kam až mohl, a zjistil, že se všechno ztrácí ve stejném bod . Na míst , kde vid l trhlinu. Vraadové se bezúsp šn snažili prorazit do zahalené íše... a tady to máme, pr nik do jejich vlastní zem !
IV. Gerrod stál na rovin , na které pracovala skupina Tezerenee , vedená bratrancem Ephraimem. Zajiš ovali pro klan a jeho spojence t la, která budou v nadcházejících dnech pot ebovat. Ostatní vraadové ješt nev d li, že nezbytným p edpokladem pro jejich p ežití bude d kaz oddanosti syn m draka. P išel sem, aby alespo do asn unikl otcovu hn vu. Otec byl rozzu ený od chvíle, kdy zjistil, že ten cizinec Zeree opustil m sto. Gerrod cizího arod je obdivoval, a zárove jím pohrdal. Obdivoval ho za to, jak vzdoroval Barakasovi, a za to, že jim poskytl tak neocenitelný výzkum. Pohrdal jím jakožto n kým, kdo není lenem klanu, a jako slabým mužem, pokud šlo o jisté nezbytnosti. P esto byl Dru Zeree zatím jediným lov kem, p ed kterým si Gerrod troufal p iznat n které pocity. Ne ekl mu všechno, dalo se však bezpe n p edpokládat, že tak bystrý muž jako Zeree dokáže hodn p e íst už z tónu hlasu. Hlubší pravda byla, že na rozdíl od mnoha poslušných p íbuzných mladý Tezerenee nijak netoužil žít ve sv t p etvo eném neustále rostoucí náboženskou vášní svého p edka. Vlastn netoužil žít nikde poblíž otce, dra í duch sem, dra í duch tam. Kone n Ephraim vstal ze st edu pentagramu, vyrytého v zemi. Zbroj mu na t le podivn voln visela. Gerrod se netrp liv zamra il; stál tu už skoro dvacet minut, p íliš dlouho na zdvo ilé ekání. V tom byla jedna z potíží. Cítil se ve vlastním klanu jaksi mimo, nepot ebný, jako pouhý Rendel v pomocník. Navzdory veškeré práci, kterou osobn ud lal. "Co chceš?" Hlas byl d siv prostý jakýchkoliv emocí, což bylo mezi násilnickými Tezerenee cosi strašn cizího. Než Gerrod odpov d l, pe liv si bratrance prohlédl. Ephraim vypadal bledý a ztrhaný, st ží jako ten mohutný, v trem ošlehaný muž, který sem p ed t emi dny dorazil. V o ích m l nep ítomný pohled, p i kterém Gerroda zamrazilo. "Cítil jsi, když Rendel p evzal prvního golema?" "Ano. Bylo to pro n j bolestivé." Ephraim se mu nedíval do o í, ale zíral kamsi za jeho rameno. "Provedli jste tedy zm ny?" "Ano." "Za jak dlouho m žete za ít s dalšími?" "Skoro tucet už jich je hotových." Na bledém obli eji se objevil slabý, spokojený úsm v. "Už?" Gerrodovi to vyrazilo dech. Není divu, zeje bratranec tak bledý, pokud tak tvrd pracovali na hostitelích pro vraadská ka. "Zdálo se, že není d vod ekat. Je to celkem... zábavné." Matný úsm v z stal na tvá i, jako by ho tam její majitel zapomn l. Gerrod v d l, že tuhle zprávu bude muset otci sd lit osobn . S tímhle si nemohl dovolit váhat, p estože nijak netoužil po tom, aby se p echod poda il. Nešlo jen o pokrok ve vytvá ení golem , ale i o úsilí, které skupina vyvinula. Pokud se dalo soudit podle Ephraima, muselo to být strašlivé nap tí. Kdyby se n co nepoda ilo a ukázalo by se, že je to jeho chyba, Barakas by ho potrestal. "Budete pot ebovat pomoc. Otec pošle náhradníky na místa t ch, kdo nem žou pokra ovat." "Ne!" Bílá, studená ruka se natáhla a popadla Gerroda za záp stí. "My neselžeme! Tohle je náš úkol!" Bratrancovy o i jasn plály. Gerrod vykroutil ruku ze sev ení. Ephraim se mu kone n podíval do o í. Vraad v kápi nem l chu hled t do nich p íliš dlouho. "Jak si p eješ, Ephraime. Ale kdybys n co pot eboval, musíš..." P erušil ho stejn monotónní hlas jako p edtím: "Víš, že by m lo být možné vzít ást ka a udržovat ho, i kdyby mezitím ten, komu pat ilo, zem el? Mluvili jsme o tom s ostatními. Tak by nikdo doopravdy nezem el. Mohli by být povoláni, golemové by se dali použít jako do asné nádoby, a mohli by být p inuceni..." "O em to mluvíš?"
Ephraim se utišil: "O ni em. Zjistili jsme, že te pot ebujeme jen ást našeho já, a tak se o tom bavíme. Pokaždé to stojí mén námahy. Možná se Dra í íši p izp sobujeme." Gerrod slyšel víc než dost. Možná je to ím dál snazší, ale pokud ostatní vypadají stejn jako jejich v dce, je zjevné, že už to celou skupinu p ivedlo k šílenství. Pochyboval, že by jeho pán poslal n koho na vyst ídání, dokud neza nou umírat. Pro plýtvat dalšími? Otci bude sta it, jestli Ephraim a ostatní p ežijí dost dlouho, aby mohli dokon it úkol. Zahalil se do matného plášt a znovu se stal víc stínem než lov kem. Ephraim o krok ucouvl. Gerrod zaváhal a pak ekl: "Informuji otce o vašem úsp chu a o tom, že jste si jistí, že dokážete pokra ovat." "To bude dob e." Možná zem ou a nikdo to ani neuvidí, pomyslel si Gerrod. Kdyby jen existoval jiný zp sob než otc v, mohl bych... sto il se do sebe, s podivným zaváháním, které cítil už p i n kolika posledních teleportacích, jako by si kouzlo p álo nefungovat. Poda ilo se však, takže bratrance i s ostatními vd n opustil. Ephraim po kal, dokud Gerrod neodešel. Potom se ml ky vrátil do st edu pentagramu. Ostatní spole n vzhlédli, a kdyby je n kdo pozoroval, vypadali by jako jediná mysl s jedenácti t ly... mysl, která už nebyla Tezerenee. Dru si prohlédl informace, které mu krystaly shromáždily, a porovnal je s t mi, které sesbíral d ív. Objevovaly se jasné známky možného pr lomu, nicmén tu byly odchylky, které ješt po ád nedávaly smysl. Nedávaly smysl, pokud... Vzpomn l si na zm nu ve vzoru, který vypracovala Sharissa. Vzoru, který nem l být stabilní. Pronikající síly z druhé íše ovliv ovaly p irozený ád jeho vlastního sv ta stejn jako vraadská kouzla, ale neni ily ho. Je možné, že mu to nedává smysl jen proto, že jeho mysl odmítá p ijmout fakt, že bylo p edivo Nimthu silami z venku pozm n no? "Zm na v p irozeném ádu, jaká nemá obdoby," zamumlal. "Co ud láš te ?" "Co my ud láme? Takhle se na m nedívej. Za ínám si myslet, že toho víš víc než já... nebo za chvíli budeš v d t. Krom toho, to, co bych rád ud lal, vyžaduje dva lidi a myslím, že nejspíš budu v it tob ." Když jí to došlo, užasle otev ela o i: "Ty si myslíš, že m žeme p ejít?" I te p edvídala jeho další kroky. Dru ukryl smíšené pocity za úsm v. "Mohlo by to být možné. To, co musíme ud lat, je dostat se k bodu, kde se síly z druhého sv ta spojují a vytrácejí. To bude, doufám, slabé místo." Bylo taky docela možné, že díky spojení moci Nimthu a druhé íše bude ono místo naopak nejsiln jším lánkem. Pokud to tak bude, mohl by Dru zjistit, že mlátí do zdi tak pevné, že by ji nedokázali prorazit ani všichni vraadové dohromady, i kdyby byli schopní spolupracovat. "Budeme tam muset jít p šky?" Zvážil možnosti. "Neodvážím se zkoušet teleport, obzvláš ne po tom, co jsem vid l a co potvrdily i krystaly." Zvedl obo í. "M žeme tam jet." Sharissa pochopila, co tím myslí. "Osedlám je!" Dru ji sledoval, jak chvátá pry , d tská radost v p ímém kontrastu k elegantní tvá i a postav . Jedna v c, ze které nikdy nevyrostla, byla její záliba ve tvorech ve stájích, a obzvláš v koních. Kon byli vzácní a krásní tvorové, vyšší než Dru, a všem krom jeho dcery nahán li strach. Sharissa na nich zkušen jezdila, bez pomoci magie. Nebyli sice tak silní nebo majestátní jako gryfové, byli však rychlejší a p átelšt jší. Zatímco Sharissa vyrazila za svou prací, Dru sáhl myslí a posílil spojení mezi sebou a Sirvakem. D v rníkova mysl se otev ela; v d l, že p ijdou rozkazy. Dru mu ekl, co mají v úmyslu zkoumat a jak dlouho budou pry . Zví e ho však p ekvapilo - místo aby vzalo vše na v domí a vrátilo se k povinnostem, protestovalo.
Pane! Vezmi Sirvaka s sebou! Bude pot eba! K tomuhle ne, p íteli. Jdu to jen prozkoumat, jak jsem to už d lal d ív. Neopoušt j Sirvaka! Sirvak bude hlídat! Máš povinnosti tady! Už dost! Co to do tebe vjelo? Tvor trucovit umlkl. Roz ilený Dru kontakt p erušil. Jako by nem l i tak dost potíží! Te mu d lá starosti i Sirvak! "Ot e, kon jsou p ipravení." Spolu se Sharissinými slovy zaslechl i ozv ny zvuk zví at, kopyta bušící o tvrdou zem a frkání dvou mohutných h ebc . "Jsem na cest ." Cesta do stájí netrvala tak dlouho jako jindy, p edevším proto, že arod je pohán la touha být s tím brzy hotov. Sharissa ekala u vchodu do hlavních stájí, s jedním kon m na každé stran , ot že v rukou. Ani te nepoužívala žádná kouzla, jen vlastní šarm a zru nost. Nemohla za to ani krotkost koní. Jeden vraad - nebyl to ten cynik Krystos? p emítal Dru -kdysi zjistil, že tahle zví ata jsou ohledn toho, koho k sob pustí, velmi vybíravá. Krystos aspo unikl s nedot enými prsty. N kolik jiných arogantních návšt vník , zvaných i nezvaných, už zjistilo, že Druovy stáje nejsou místem, kde by m li svoji aroganci ventilovat. Zví ata, stejn jako jejich pán, s chutí oplácela rány... a byla pe liv chrán na vrstvou kouzel. "Sirvak byl roz ilený?" "Ano. Jak to víš?" "Prost mi to tak p ipadalo. Celou dobu toho chudáka vnímám. Pro ho nevezmeme s sebou, ot e? Hrad se umí dost dob e bránit i sám." Dru zamítav zavrt l hlavou: "A Sirvak ho bude bránit výborn . Nikdy nepodce uj ostatní, Sharisso. Každý vraad má protivníky a ti protivníci stále hledají slabiny jeho obrany. Když tu bude Sirvak, bude to, jako by bojovali se mnou... a sama víš, jak se jim v tom prozatím da ilo." Sharissin trvalý úsm v se ješt rozší il. P estože byl otec od jejího narození mírn jší, nebylo radno ho podce ovat. Dru byl po lordu Tezereneem jedním z nejuznávan jších vraad . Dokonce i jeho nejzavilejší protivníci si k n mu ob as p icházeli pro pomoc a radu. Dru se chopil ot ží v tšího kon a nasedl. Oba dva h ebci m li stejnou postavu i barvu - hrdí, kaštanoví kon , vyšlecht ní pro rychlost a boj. Dru se rozhodl nezasahovat p i jejich chovu kouzly a ke svému pot šení zjistil, že výsledek p ed il p vodní p edstavy. Stejn jako s mnoha v cmi b hem posledních let, i tady objevoval rozmanité radosti v tom, že d lal v ci bez použití kouzel. Jakmile byli p ipraveni, Dru pobídl kon vp ed a Sharissa ho následovala. Chladný vítr ve tvá i arod je pomalu uklidnil. Pro jednou šly v ci tak, jak cht l, a jestli se jeho teorie potvrdí, vraadové se nebudou muset klan t v li lorda Tezereneeho. Jist , Barakase to roz ílí, ale Drua nijak netrápilo, že svému "partnerovi" rozbije sen. Dovolil, aby se situace vyvíjela tak, jak se vyvíjela, jen proto, že p vodn nevid l žádnou jinou cestu. Te už nebude p echod nutný. Nebe znovu zaburácelo, vytrhlo ho ze zamyšlení a p inutilo vzhlédnout. Poprvé za celé m síce nebi dominovala tmavá, zlov stná zelená. Dru se zamra il, když si vzpomn l na prudké zm ny, které to s sebou p ineslo posledn . P evaha kterékoliv barvy byla pro Nimth špatná. Nejlepší vždycky bylo, když byly ob vícemén vyrovnané. Zm nu mohlo zp sobit pouze rozsáhlé použití vraadské magie. Dru znal jen jednu p í inu... Kouzla klanu Tezerenee, trhající hranice a zasahující i za n . Pokud si Dru vyložil pr vodní jevy správn , velký p echod urychloval umírání sv ta. Te byla víc než kdy jindy z etelná d ležitost jeho vlastního plánu. Bezd n pobídl kon . "Ot e!" zavolala náhle Sharissa. Její hlas áste n ztlumilo pokra ující h m ní. Opatrn se k ní oto il, tak aby k z stal na bezpe né stezce, a spat il, co ji upoutalo. Na sever od místa, kde práv byli, se v zemi otev ela trhlina. Te byla malá, sotva víc než jizva, ale každou vte inou se rozši ovala. St ny na obou stranách rostoucí strže se drolily,
takže dol pršely kameny a hlína. Druovi by to nevadilo, kdyby trhlina neprocházela blíž kolem jeho vlastního panství než jakákoliv jiná nestabilita p edtím. Cestou zp t ji kon možná už nedokáží p esko it. Byl by nucen použít magii... a tak blízko nespolehlivému území. Komplikace a pohromy; zdálo se, že se jich nikdy nezbaví. Dru doufal, že aspo pr nikový bod bude klidný, jako oko bou e. K klopýtl, až Dru málem pustil ot že. Stezka byla skalnatá a stoupala výš, než si vzpomínal. Když zatáhl za uzdu, aby zpomalil, zví e se s ním nep elo. Sharissin h ebec je dojel a zpomalil. Mladá žena ud lala to, co otec. Zvedal se vítr, velmi podobn jako p edtím ve m st . Zdálo se však, že nikam nemí í; úto il na skupinku ze všech stran, m nil se s každým nádechem. Dru proklínal vlastní netrp livost, protože plášt nechali doma. S jistou úzkostí natáhl ruku a p ivolal pro každého jeden. P es ruku se mu objevily dva hn dé plášt s kapucemi. Sharissa si vzala sv j, vd n si ho oblékla a p itáhla si kapuci p es bou livé vlny vlas . Dru si oblékl druhý, ale kapuci zatím nechal dole. Cht l ho prost z opatrnosti. "Jak daleko ješt , ot e?" Dru ukázal na h eben. P estože oba sledovali základní p edivo Nimthu, h ebenem se pro ezávala podivná vlákna moci a vystupovala ven n kde na druhé stran , úpln skrytá. "Za tím h ebenem! Tam musela ta pr rva vzniknout!" "Ale to bylo jinde!" "Moc... proud z jiné íše... se rozši uje, když projde do Nimthu! Pr rva byla nejslabší bod, možná ji vytvo ila n jaká vlna! Ješt nevím!" Dál rozmlouvali, zatímco pobízeli kon kolem trhliny. Když se p iblížili k cíli, vítr se znovu náhle zm nil; tentokrát tém úpln utichl. Ve skute nosti byl vzduch tak nehybný, že m l Dru pocit, jako by vjel do n jaké hrobky. Jedinými zvuky kolem byly údery kopyt o uvoln né kameny a dech jezdc a koní. "U Serkadiona!" Dru p itáhl uzdu, protože se k za al p i pohledu na znepokojivou krajinu p ed nimi plašit. "To je..." Sharissa naprázdno otevírala ústa, až nakonec nechala ticho, a mluví za ni. Dru už vid l p ízra né zem t ikrát, ale nep estávaly ho ohromovat. ást jeho mysli, která stále fungovala, chápala, jak se musí cítit Sharissa, která nikdy nic takového nevid la. H eben, jenž byl skute nou ástí vraadského sv ta, byla ostrý, stoupal do výšky a táhl se daleko. Tu a tam stálo pár pokroucených strom a podobn znetvo ených ke . Nebyla tu ani stopa po zví atech. Tvo ila ho vícemén jen šedohn dá hromada skály a kamení, která st ží stála za pohled. Ne tak h eben druhé íše. Na jeho úpatí jako by stál na stráži p elud lesa, vysoké a silné stromy. Když se Dru podíval blíž, vid l, že les zasahuje p ímo do h ebene, stejn jako linie moci na druhé stran . Pr svitná tráva, která by arod ji sahala po kolena, se vlnila tam a zpátky, jemn pro esávaná v trem, který vál tam, ale na Nimthu ne. Kousek dál prolétlo cosi drobného, jakýsi pták, i když vypadal jen jako stín. Nad tím vším ležela zvláštní mlha, takže ob oblasti p sobily rozost en . "Je to strašidelné... a krásné," ekla kone n Sharissa. "Ano." Dru se zavrt l; v d l, že ztrácejí drahocenný as. "Z sta , kde jsi. Já chci jet dál." "Ot e! To nem žeš! Tohle není jako ty ostatní, pronikající moc..." Už sesedal. "Nem žu najít to, co chci, pokud tím neprojdu." Nebyla to úpln pravda, nedokázal však odolat. Tohle nebyl pevný, naprosto skute ný horský štít, který zahlédl p edtím, p esto to byl zatím nejúpln jší obraz. A ješt d ležit jší bylo, že pr se ík byl tém na dohled. Tam se dozví nejvíc. Dru natáhl ruku s ot žemi k Sharisse, ale pak usoudil, že bude lepší mít kon u sebe. Zašeptal zví eti krátké kouzlo a uklidnil ho, kdyby pro n j byla nep irozená krajina p íliš roz ilující.
"Bu opatrný." "Budu. Ty hlídej. Kdybys vid la n co neobvyklého, dej mi v d t." Zasmála se: "Ur it ." Pomalu vešel do oblasti chaosu, kon za sebou. Ostražitý kouzelník si všiml, že dokonce i zem má p ízra ný prot jšek. Dvakrát stoupl do dolíku, který nepovažoval za sou ást své reality, a jednou skoro upadl, když se to, co nepovažoval za pevný podklad, ukázalo být o n co pevn jší sou ástí jeho vlastní reality. Pr hledná travnatá louka ho vyzývala, a vstoupí. Po krátkém zaváhání vykro il vp ed. Když nenašel nic než pevnou p du svého sv ta, za al být odvážn jší. Všude kolem sebe za ínal cítit vibrace. Byl blízko vstupu cizích vláken moci. Z jakéhosi d vodu, kterému nerozum l, pocítil p i pomyšlení na použití vraadských kouzel veliký odpor. Nijak netoužil seslat kouzlo, ale onen pocit se ho stejn držel. Dru se uklidnil a zatla il ne ekanou emoci do podv domí. Po ád ho otravovala, ale ne h než slabá bolest hlavy. Asi v polovin louky se Dru zastavil. Les byl te mnohem pevn jší a získával nádech barvy. Linie se p ece jen sbíhaly p ímo v lese, on však po ád ješt nedokázal rozeznat kde. "Ot e!" Dru se prudce oto il, uvid l však jen Sharissu a druhého kon . Nevypadala vyd šen , jen znepokojen . ekal, až n co ekne nebo ud lá. Sharissa ukázala na vrcholky strom , kterých si Dru vícemén nevšímal. Bylo t žké ji slyšet; zahalená íše jako by tlumila zvuk. Jediné, co dokázal z jejího k iku a gest pochopit, bylo, že zahlédla mezi stromy n co velkého. Mistr arod j se oto il a déle než minutu je zkoumal, ekaje na známky toho, co jeho dcera zahlédla. Pak ho však p emohla vlastní netrp livost, obrátil se k ní a pokr il rameny. Po ád vypadala roz ilen , ale nazna ila mu, že pokud chce, m že pokra ovat. Jeho k se te navzdory kouzlu za al vzpouzet. Dru pevn uchopil ot že a mluvil k n mu. Pomalu zví e zase uklidnil. Když se kone n mohl znovu podívat k lesu, vypadaly stromy ješt skute n ji než p edtím. Te si už mohl skoro p edstavovat zvuky zv e. Jen pár metr od prvních strom se Dru zastavil. Krajina Nimthu už nebyla skrz kmeny v bec vid t; klidn mohl stát na okraji opravdového lesa, p estože v jeho sv t už žádný nez stal. Dru vedl zdráhajícího se kon dál, až popošel na dosah nejbližšího stromu. Pomalu a opatrn natáhl ruku. Ruka prošla ímsi hustým jako bláto. Jako by tu strom byl, ale ne úpln . K se vzepjal a divoce zaržál. Na zasko eného vraada se sneslo cosi velkého jako lov k, s rozp tím k ídel delším než zdivo elý h ebec. Dru vid l, jak se na n j vrhají ruce a nohy s po ádnými spáry a zobák, který jist trhal maso. Útok byl tak ne ekaný, že nedokázal ud lat víc než zvednout paže v chabém pokusu krýt se p ed vzdušným monstrem. M l na sob vrstvu kouzel, která by ho m la ochránit, ale m la by a ochrání jsou dv r zné v ci. To, co na n j úto ilo, byl tvor z druhého sv ta a nedalo se íct, jakou moc má. Druovým t lem projela podivná bolest. S úžasem sledoval, jak úto ník propadl skrz n j. arod j v tom šoku zapomn l, že všichni tvorové ze zem za závojem budou stejn hmotní jako jejich zem samotná. Vypadalo to, že ok ídlený d s doletí až dol a potlu e se o p ízra nou zem. Pak ale tvor n jak dokázal mávnout k ídly tak siln , že se udržel nad zemí. S velikým úsilím se rychle zvedl do vzduchu a zamí il zpátky k lesu. B hem celé doby arod j nevid l víc než zm k ídel, pe í a kon etin; teprve když úto ník mizel v korunách strom , m l Dru p íležitost dob e se na n j podívat. Byl to pták, ale zárove i lov k. Mohlo to chodit po zadních a brát v ci do rukou, tím si byl jistý. Ve stoje to bylo skoro stejn vysoké jako on. Podle schopnosti reagovat na vlastní chyby a z tém lidské podoby usuzoval, že je to i inteligentní. Jestli je to tak, pak vysn ná dra í íše
lorda Tezereneeho možná nebude tak idylické místo... a koliv synové draka by se mohli doopravdy t šit na boj se skute ným nep ítelem, pro zm nu. Možná Barakas ví, co vraady eká. Do jeho sn ní náhle pronikl sotva slyšitelný, vyd šený Sharissin hlas: "Ot e! Jsi v po ádku? Ot e?" arod j se rozhlédl po koni. Nebyl tady. Vraadovi se to z n jakého d vodu nezdálo. Jeho k tu n kde musí být. Dru by m l být p inejmenším schopný ho ucítit. A se však snažil, jak cht l, po koni ani stopy. Jako by k zmizel... "Ot e! Ublížilo ti to? Myslím, že to bylo to, co jsem vid la!" Sharissa p itáhla koni uzdu a sesko ila. P ihnala se k Druovi a pevn ho objala. Op ela si slzami zmá enou tvá o jeho hru : "Byla jsem si jistá, že jsi mrtvý! Bylo to t sn nad tebou a já jsem si najednou vzpomn la, že to musí být p ízrak, stejn jako ta zem , ze které pochází, a..." "Tiše, dít . Zhluboka se nadechni a uklidni se. Jsem v po ádku. Jak jsi íkala, byl to jenom p ízrak. Dokonale neškodný." Dru mluvil k dce i, ale v duchu se po ád soust edil na ztraceného kon . Je možné, p emýšlel, že by zví e už nebylo na Nimthu? Mohlo by... "Sharisso," pohladil ji po st íbrn modrých vlasech. "M žeš mi íct, co se stalo s mým kon m? Vid la jsi, kam utekl?" Mladá vraadka se pomalu ovládla a podívala se na otce: "Tv j k ? Ty ho nem žeš najít?" "Nevidím, kam zmizel." "To není možné!" S odhodláním mládí soust edila síly na hledání zab hlého h ebce. Po chvíli se zamra ila a prohlásila: "Máš pravdu! Nikde necítím jeho p ítomnost. Myslím, že jsem ho vid la..." Zaváhala, v duchu si p ehrála zmatenou scénu. "Myslím... ot e!" Vykulila o i. "Utekl do lesa!" "Jak jsem si myslel." Dru se oto il k lesu. Po ád ho prostupovala ídká mlha, ale práv te vypadal skute n ji než krajina, kterou nahradil. "To je jedna z t ch trhlin, o kterých ses zmínil?" "Možná. Musím sejít podívat." Sharissa p ikývla: "Z ejm budeš v bezpe í, když se t ti tvorové nem žou dotknout, ale bu opatrný!" "Budu, i kdyby to znamenalo používat kouzla. Chci ale, abys ses vrátila tam, kde jsem t nechal, a tentokrát tam z stala. Sleduj vlákna... jestli se zm ní, chci to v d t, až se vrátím." "Dobrá." Sharissa s jistým zdráháním poslechla p íkaz. Dru se p inutil po kat, dokud nebude za hranicí pr svitné louky, a potom se oto il zp t k temným strom m. Jako vraad by se nem l ni eho obávat, p esto cítil, jak mu srdce divoce buší, a slyšel vlastní zrychlený dech, jako by ten zvuk n kdo tisíckrát zesílil. Tyhle dva pocity už mi za ínají p ipadat normální, pomyslel si arod j kysele. Zv davost ho p esto neopoušt la. Opatrná zv davost, jist , ale zv davost to byla. Dru vstoupil do lesa. T sn za prvními stromy se zastavil. Ztratit se by znamenalo vyvrcholení všech jeho potíží. arod j sáhl do kapsy plášt a vytáhl malou, lesklou krychli. Bylo to n co jako maják, který postupn vytvo il b hem n kolika posledních let, aby mu mohl dát opravdu velkou sílu. M l v úmyslu p edat ho dce i, ale v rozrušení na to zapomn l. Když ale bude v d t, kde je kraj lesa, poslouží mu maják stejn dob e. K se možná jeho vnit nímu zraku ztratil, ale tahle v ci ka se neztratí. Pom že mu bezchybn se sem vrátit. Položil ji na místo, kterým prošel, a ujistil se, že je bezpe n uložená. Cítil se jist ji. Vyrazil, zrychlil krok a úzkostliv vyhlížel první známku toho, že se kone n dostal k bodu pr niku. Krá el mezi vysokými stromy a pe liv sledoval, kudy jde. P estože ho krychle povede zp t, neupozorní ho na p ekážky, se kterými si bude muset poradit, ani na tvory, kte í m žou íhat v samotném lese. Sharisse se o tom nezmínil, jestliže je však les ím dál pevn jší, i jeho obyvatelé, v etn létající nestv ry, která na n j zaúto ila, budou následovat. Dru musel mít
p ipravené kouzlo, jen pro jistotu, ale doufal, že ho nebude pot ebovat. Bylo možné, že na tomhle míst nebudou jeho kouzla ádn fungovat. Dru te byl n kolik metr v lese, ale ztracené zví e po ád necítil. Ješt horší však byla nová p ekážka. Zdálo se, že se tady v lese linie stá ejí, zahýbají doprava a tu a tam protínají stromy. Z n jakého d vodu po ád nevid l pr se ík. Jeho vraadský temperament, který p edtím Dru považoval za naprosto zkrocený, se toho dne už podruhé vzbou il a zaplavil ho zlatou aurou jeho vlastní arod jné moci. Tím se ovšem narušil jeho pohled a zdeformovalo vid ní linií, které sledoval. Vraad se zhluboka nadechl a potla il vztek. Te ne. Ne tak blízko cíle. Musel být blízko, i p es tuhle poslední potíž. Dru si to stále opakoval v bezd né litanii. Byl v pokušení projít skrz stromy, co nejkratší cestou, ale usoudil, že by to nebylo bezpe né. Šedé kmeny byly pevn jší a mohl by se snadno ocitnout v pasti uzav ený v n kterém z nich. Nep kná a ned stojná smrt. N kde p ed ním zaržál k . Kupodivu ho stále necítil v mysli. arod j se náhle podivil, jak daleko už došel. Už musí být blízko druhý h eben, ten, kterým les prostupoval, jako by horu tvo il jen vzduch, a ne pevná skála; Dru ho však nemohl najít. Nebe skoro nebylo vid t skrz baldachýn, tvo ený vrcholky strom . Ve slabém sv tle bylo t žké najít cestu... ale aspo necítil nejmenší pokušení p izp sobit si zrak tak, aby tmu kompenzoval. Mohl by se místo toho oslepit. Jedna myšlenka, kterou okamžit zahnal, byla možnost, že vešel do h ebene. Dru byl na Nimthu, stejn jako h eben. Pokud pot eboval d kaz, do které reality pat í, sta ilo podívat se na mihotavé, matn šedé stromy kolem sebe. Mihotavé? Matn šedé? Les se rozplýval. Pomalu, ano, ale jist . Vraad zaklel. Ztratil p íliš asu touláním v myšlenkách! Odhodil opatrnost a rozb hl se, sleduje vlákno moci, jak to jen šlo. Stromy mu neustále p ekážely v cest , skoro jako naschvál, ale Dru je po ád obíhal, p estože byly ím dál mén hmotné. P esto arod j vid l, že se blíží. N které linie už za aly splývat. Roz ilovalo ho, že nem že dosáhnout cíle. Už jenom jeden dva kroky. To je všechno. Jenom jeden dva kroky. A práv v tu chvíli se ukázalo, že se nemýlil. Dru našel pr se ík... Nebo by se možná stejn dob e dalo íct, že si pr se ík našel jeho.. Ožil mu p ímo p ed o ima, veliký, pulsující bod sv tla a temnoty. Když se zv tšoval, ho el jasn jako slunce. Když se zmenšoval, byl erný jako nejhlubší jeskyn . Dru byl p istižen, nic netuše, uprost ed kroku. P ekvapen se zarazil a ujela mu noha. Upadl dop edu a zem - ob se setkaly s jeho obli ejem. Cítil, jak se jeho pád pokouší zmírnit poduška z bujné trávy, trávy, která v krajin kolem nimthského h ebenu v bec neexistovala. "U Serkadiona..." zaklení mu zamrzlo na rtech, když vzhlédl a spat il p ed sebou ohromnou masu energie. Temnota, er mnohem hlubší než tma lesa, rostla rychleji než její prot jšek. ..a s každým zv tšením temnoty se les o n co víc vytratil. Rozhodn nem l v úmyslu zjiš ovat, co by se mu stalo, kdyby z stal p íliš blízko. Zv davost je jedna v c, ale pud sebezáchovy nakonec zvít zil. Dru vstal a proklel svoji vraadskou aroganci, která ho p ivedla do nesnází. Existovaly i jiné zp soby, jak se s tím vypo ádat, jenže on je odmítal vid t, rad ji se cht l na tajemství podívat osobn .A te možná za chybu zaplatí. S diskutabilní d stojností arod j utíkal sm rem, odkud p išel. Tentokrát si nevšímal strom a pádil skrz n , v hloubi duše doufaje, že nenarazí na n jaký, který se rozhodne z stat pevný. Tím by jeho út k velmi rychle a velmi bolestn skon il. P ízra né okolí se vytrácelo, ale mlha houstla. Stromy už nebyly víc než stíny, ale nevábná nimthská krajina nebyla o nic mén šerá. Bylo to, jako by byl lapen mezi sv ty, ale ve skute nosti neexistoval v žádném z nich. Málem zpanika il a Dru se uklidnil jen s nejv tšími
obtížemi. Prudce se zastavil. Doposud p íliš nep emýšlel, což mohlo být zrádn jší než mlha. N kde tady je krychle, jeho maják na cest zp t do reality. Musí jen vycítit její p ítomnost. Nic víc nebylo t eba; jenže to nešlo. Vyhledat krychli nebylo o nic snazší než vyhledat kon . A se otá el kterýmkoliv sm rem, jeho posílené smysly nic nenacházely. arod j byl tak d kladn od íznutý od všeho, že mohl být klidn zahrabaný hluboko v zemi. Nevid l dokonce ani linie síly. Jako by byl polapen v jakési prázdnot . M l jedinou možnost. P estože ho cosi uvnit varovalo, že vraadská magie mu m že p inést záchranu stejn jako smrt, musel použít jediný nástroj, který mu ješt zbýval... pokud mu ješt zbýval. Dru se stáhl do sebe a silou vyvolal teleporta ní kouzlo. D ív ho dokázal provést zcela bezd n , ale te musel kouzlo provád t po kouscích, vynutit si každý úsp šný krok. Poslední kousky krajiny - Nimthu i jeho p ízra né sestry - se vytratily a z stala jen mlha a podivná b loba, která vypadala jako iré nic. Dru, t lo zkroucené bolestí, nepolevoval; v d l, že nebude v bezpe í, dokud znovu nestane na pevné zemi. "Ot e..." Sharissin hlas! Povzbuzený arod j nap el síly ješt víc. Nikdy v život s žádným kouzlem takhle nezápolil. Zalil ho pot a každi ký sval se bolestn napínal. Ješt krok... Kde už to jen slyšel? Ne! vyk ikl ve vlastní mysli. Poda í se mi to! Poda í! Náhle se mu p ed o ima objevila skalnatá, v trem ošlehaná zem , až se jeho smysly skoro ot ásly. Nikdy d ív by ho nenapadlo, jak bude š astný, že vidí nep átelskou nimthskou krajinu. "Ot e! Už jdu! Vydrž!" Dru se nap ímil, p estože p itom všechny jeho svaly k i ely, a spat il, jak k n mu b ží dce ina drobná postava. Zdálo se, že stojí uprost ed místa, kde bývala louka. Ne tam, kam mí il, ne tak úpln , ale dost blízko. Práv tak daleko, aby se vysvobodil z druhého sv ta. Dru si úlevn p itiskl ruce k tvá i a ot el pot. Mrkáním zahnal vlhkost z o í a zahled l se na své dlan . Vytrácely se, už byly tak pr hledné, že skrz n vid l Sharissu. "Ne!" N co, emu se nedalo ubránit, ho za alo táhnout zp t. Cítil, jako by se jeho t lo trhalo vedví. Nimth... a Sharissa... za ínaly znovu mizet. "Ot e! Pob ž ke mn ! Po ád jsi moc blí..." Její slova se vytratila spolu se zbytkem sv ta. Dru se zoufale rozhlížel kolem sebe a hledal n jakou v c, cokoliv, mali kost, na kterou by se mohl soust edit. Nebylo tu nic. Dokonce i mlha zmizela. Jediné, co z stalo, byla bílá prázdnota, kterou krátce zahlédl, když se pokoušel teleportovat. Dru te plul sám v téhle prázdnot ... a v bec netušil, kde je ani jak odsud uniknout.
V. Gerrod stál p ed otcem se sv šenou hlavou, vd ný, že objemný pláš , který m l na sob , ukrývá tak velkou ást jeho t la. Barakas nemohl vid t - nebo si to Gerrod alespo myslel - že se jeho syn t ese. S Rendelem by nejednal tak nad azen . To byla pravda. Rendel však bude elit n emu mnohem horšímu, jestli se brzy neozve klanu. Nebylo to kv li potížím s kouzlem; Rendel bu opustil území, kam p ešel, nebo se prost odmítl ozvat. A to byl jen poslední úder. Odchod toho cizince Zereeho - a jeho odmítnutí vrátit se sta ešinu užíraly asi nejvíc. Prvních n kolik minut se lord Barakas chvástal a vztekal. Pak upadl do jedné ze svých vražedných tichých nálad. Gerrod, který už byl nejednou ter em otcova hn vu, by dal p ednost chvástání. "Co asi chystá?" Otázka, první slova, která sta ešina pronesl b hem dvou hodin, Gerroda a ostatní shromážd né p ekvapila, protože se už všichni smí ili s tím, že budou ml ky ekat celý zbytek ve era. Tak to obvykle chodilo. Zm na zvyklostí te pro n koho znamenala katastrofu. "Cizinec?" odvážil se zeptat Gerrod. "Zeree, ano, kdo jiný?" Rendel. Možná Ephraim. Jsi tak slepý, ot e? cht l mladý Tezerenee zak i et na v dce klanu, v d l však, jak by to dopadlo. "Ne ekl jsi mu nic víc, než cos mi pov d l?" "Nic d ležitého, ot e." Nic krom t ch zoufalých slov nakonec. "Nech to být, m j milý Barakasi." Hrdelní hlas pat il jedinému p íslušníku klanu Tezerenee, který se odvážil sta ešinovi odmlouvat. Elegantn vešla do komnaty, kterou si klan ve m st zabral jako jakýsi druhý tr nní sál. Oble ená v zelených šupinách, žijící vále ná královna, byla skoro tak vysoká jako sám Barakas. Tvá m la spíše pozoruhodnou než krásnou, pohybovala se však - a dokonce i dýchala - tak ladn , že jí to dodávalo rozm r, který v tšina vraadských žen postrádala. Nov p íchozí byla p itažlivá, ale tam, kde byla Melenea sv dnicí, byla tahle žena královnou. Sta ešina ji vzal za ruku: "Alcio." Ostatní Tezereneeové uctiv poklekli, Gerrod jako první. V tšina klanu šeptala "lady Alcio". Gerrod a n kolik vyvolených ekli prost "matko". "Ostatní venku už jsou neklidní, Barakasi. Jestli jim nedovolíš, aby se bavili, m že dojít k dalším souboj m, jednomu nebo tuctu." "Dal jsem svolení." "Na každé st eše kolem jsi nechal dra ího jezdce. Pro n to není tak uklid ující jako pro tebe." Dokonalé rty se usmály a ujistily ho, že ona, na rozdíl od vraad venku, mu v tomto rozumí. "Dobrá." Barakas lhostejn ukázal na nejbližšího ze svých lidí a luskl prsty. Ur ený posel vstal, poklonil se pánovi a paní a zmizel. "Kde jsi byla, Alcio? Hledalas n koho?" "To sotva. Otravovala m ta áblice, ta, která se tak líbí Reeganovi." Ost e se podívala na jejich nejstaršího. Ne všichni sta ešinovi synové byli její, pro vraady žijící tisíce let byla p elétavost n ím, co pat ilo k životu, ale d dic a Gerrod byli její. Rendel také. Gerrod ob as žasnul, že on a Rendel jsou p íbuzní s n kým takovým, jako je rozložitý Reegan. D dic, kterého tak titulovali jen proto, že Barakas považoval za nutné dát tuto roli svému nejstaršímu, vypadal zak iknut . Jeho touha po Melenee byla mezi Tezerenee ve ejným tajemstvím, v n kterých o ích o to sm šn jším, že kdykoliv se sv dnici zacht lo, dokázala, aby vypadal jen jako velké št n . Alcia nem la ráda, když z jejích lidí - a obzvláš z potomk - n kdo d lal hlupáky, dokonce i když si za to áste n mohli sami. "Byl jsi b hem poslední hodiny venku?" zeptala se Alcia manžela. "Ne. Došlo k potížím - menším - s n kterými záležitostmi kolem p echodu. Dával jsem je do po ádku." Lady Tezerenee ztuhla: "Rendel! Stalo se n co? Ne..."
"Rendel je v po ádku," lhal sta ešina. Nikdo se mu neodvážil odporovat, a koliv Gerrod byl v silném pokušení. "Pokra uje v práci. Není t eba d lat si starosti. Ale tys mi cht la n co oznámit." "Ano. Na m sto ude ila vich ice. Zdá se, že ochranná kouzla slábnou." "To se dalo ekat. Nimth slábne. Proto je tak d ležité, aby naše práce pokra ovala hladce. Gerrode!" Tezerenee v kápi hbit vstal a narovnal se, když se k n mu otec oto il. ,, ekám na tvé rozkazy." Barakas si ho prohlížel, jako by hledal chybu. Zato Alcia se hrd rozzá ila. Reegan a ostatní a jsou jejího manžela, ale Rendel a Gerrod byli její oblíbení. Na rozdíl od v tšiny Tezerenee se nenarodila v klanu a v t chto dvou synech vid la pokra ování svého rodu. "Zdá se, že s mistrem Zereem docela slušn vycházíš," ekl lord Tezerenee. "Dávám ti za úkol navštívit jeho panství a p ivést ho zpátky sem. Vypadá to špatn , když se jeden z partner zdráhá zú astnit vyvrcholení vlastní práce." "Nepot ebujeme ho, ot e!" zavr el Reegan. Gerrod se v šedém úkrytu kapuce usmál. Když Reegan promluvil, bylo to zpravidla proto, aby mu šlápl do úsm vu. "Nepot ebujeme ho!" pokra oval d dic. "Cizinec nám dal všechno, co bylo k užitku. A zaujme svoje místo na nádvo í s ostatními! Anebo ješt lépe, dohlédni, aby z stal tady!" Barakas okamžik ml ky stál. Pak p ešel ke svému nejstaršímu a dal mu facku. Mírné plácnutí, zaznamenal Gerrod s jistým uspokojením. D dic spadl na zadek na podlahu, která pod ním zapraskala. Lady Alcia si b hem incidentu zachovala kamennou tvá . "Dostal záruku draka - mou estnou záruku! Už nikdy takhle nemluv bez mého souhlasu!" Barakas se zam il na mladšího syna. "B ž, Gerrode. Jdi hned!" Sta ešin v hlas p ipomínal spíš dra í ev. Mladý Tezerenee chvatn poslechl, stáhl se do sebe a vzáp tí zmizel z komnaty, v duchu jásaje, že má omluvu být daleko od šílené sebranky, kterou musí nazývat rodinou. Prázdnota. Co m že lov k d lat s takovou prázdnotou? To byla otázka, která prostoupila Druovy myšlenky, když bezmocn plul v... v... v Nicot , usoudil nakonec. Bylo to kratší, p esn jší jméno, a co bylo d ležit jší, aspo na sto nádech tak zahnal nudu. Nádechy. as se tady nedal nijak ur it, pokud v téhle nedimenzi v bec n jaký byl. Po et nádech byl jediný zp sob, jak ho mohl odhadnout. I tak to bylo dost ožehavé, protože Dru už p edtím zjistil, že v Nicot není t eba dýchat. Netušil, co má d lat. N kolik marných pokus ukázalo, že tu vraadská magie není k ni emu. To ho šokovalo. Dokonce i ve všem tom zmatku na Nimthu si Dru nikdy nep edstavoval, že by mohla p ijít chvíle, kdy nebude mít k ruce žádnou magii. Byly asy, kdy ji neužíval, vždycky však v d l, že je tady, kdyby ji pot eboval. V rostoucím zoufalství se pokusil odstrkovat rukama a nohama v ne šikovné parodii na plavání. M l s tím však potíže, z nichž hlavní byla, že se nedalo íct, jestli to k n emu je. Všechno vypadalo stejn a na obli eji nic necítil. Brzy pokus nechal. Kam tady jít, dokonce i jestli se pohybuje? Z tohohle místa nevid l nic krom dalšího nic. ást jeho mysli však nad tímhle místem žasla. íše za závojem byla dost udivující, ale tohle bylo n co, co si vraadové za celou dobu existence v bec nedokázali p edstavit. Co je to Nicota? p emítal. Jen prázdnota? Jestli do ní upadl náhodou, byli tu i jiní? A jestli ano, co se s nimi stalo?
Dru nem l co d lat, a tak se rozhodl odpo ívat. Až te ucítil vy erpání, které mu p echod z Nimthu na toto místo zp sobil. arod j doufal, že až si odpo ine, dokáže vymyslet n jaký proveditelný plán. Možná se n co kolem zm ní, než se probudí. Sotva zav el o i, hned je zase prudce otev el. Náhle se cítil odpo atý, jako by spal celé hodiny. Vraad se zamra il, zmatený tou zm nou. Co mu jen mohlo dát tolik sil? Pak se v jeho zorném poli objevila malá kuli ka. Nejprve ho to šokovalo, protože to bylo to jediné, co tu vid l, pak ale poznal, že je to jedna z jeho v cí. Jakmile ji znovu získal, všiml si dalších p edm t ze svých kapes. Všechny lín pluly kolem n j. Tak dostal odpov na dv otázky. Hýbal se, t ebaže velice pomalu, jinak by jeho v ci byly roztroušené dál od sebe. Ataky spal, p estože necítil, že by uplynul n jaký as. Pak Druovi došlo, že tu m že plout po zbytek... ehokoliv... a jedinou zábavou, kterou bude mít, bude spánek. Tohle je vraadská verze pekla. arod j kus po kuse sesbíral zatoulaný majetek. Postupn si v ci pe liv prohlédl, v nad ji, že najde n co, co mu pom že uniknout z tohohle strašlivého místa. Byly to te samé neužite né tretky, dokonce i ty, které d ív bývaly jeho nejmocn jšími nástroji. Všechny erpaly z vraadské magie... a na tu tady, jak se zdálo, nedosáhl. V záchvatu hn vu vzal p íru ní zrcátko, které kdysi užíval k v št ní, ale te do n j mohl zírat jenom na sv j roz ilený obli ej, a odhodil ho od sebe. S hr zou zjistil, že zatímco zrcátko odlétlo jedním sm rem, on zamí il opa ným. Nejprve to nebylo moc daleko, ale sta ilo to, aby se zbytek rozsypaných v cí ocitl mimo jeho dosah. Zd šení brzy nahradila skoro d tinská radost. M že se pohybovat. Možná se tu nedá nic najít, ale Dru te alespo v d l, že m že zkoumat. Jeho zkoumání však bylo omezené. Mávání rukama ho v pohybu neudrželo; jediný zp sob, jak si zajistit pot ebný impuls, byl házet v cí opa ným sm rem - což byl p inejlepším mlhavý termín. Sáhl do jedné z objemných kapes a vytáhl kouli, která stála na po átku sou asných událostí. Te to byl jen kousek kovu, ale práv jím by m l za ít cestu zpátky. arod j použil zbytek plujících cetek, aby namí il, a hodil koulí. Nerozhýbalo ho to moc rychle, pomalu se však vrátil dost blízko ke své p edchozí pozici. Využil pláš k tomu, aby nabral všechno, co mohl. Možná to bude pot ebovat pozd ji. Plující arod j nemí il nikam konkrétn , ostatn v Nicot se dalo jít leda nikam. Nicmén te m l cíl. Plul, tedy vícemén musel p epokládat, že pluje, a vyhlížel n co, cokoliv, co by tady taky mohlo existovat. Euforie p ešla v nudu, aniž se kolem zm nila jediná v c. Dru nev d l, jak dlouho už pluje, ale v d l, že uplynulo víc než tisíc nádech , než p estal po ítat. A po ád nevid l nic než nic, velké a nekone né množství ni eho. Kam oko dohlédlo, bylo nic. Dru p emítal, jestli pozná, až se z té vyhlídky úpln zblázní... pokud se prázdnota dá nazvat vyhlídkou. A pak v dálce cosi zahlédl. Byl to jen flí ek, ale v takové spoust prázdnoty zá il jako lesklý k iš álový maják. Dru odhodil další z v cí a zm nil sm r. Uv domil si, že jsou tu potíže s perspektivou. Ta v c mohla být velmi blízko a mali ká, nebo velmi, velmi daleko a v tší než jeho perle ový hrad. Uplynulo víc než dv st nádech , než se p iblížil natolik blízko, aby rozeznal, co to je. Hluboké zklamání zápasilo s prostou radostí, že se m že doopravdy dotknout n eho jiného. Byl to kámen. Rozeklaný, hn dý kámen, který vypadal jako vyrvaný s n jakého horského úbo í. irou náhodou sm oval tak, aby ho kámen minul na dosah ruky. Když se p iblížil, natáhl Dru levou paži. Cht l kámen chytit a použít ho k tomu, aby se nasm roval jinam. Chytil kámen... a odhodilo ho to, šílen rozto eného, s pronikavou bolestí a rukou zkroucenou. Kámen lhostejn pokra oval svým sm rem. Chladn uvažující ást Druovy mysli navzdory agónii v d la, co se stalo. Protože kámen vypadal tak klidn , arod j p edpokládal, že se pohybuje pomalu. Ale ne. Nicota ho dob hla.
Možná kámen padal, když se dostal na tohle místo; tím si nemohl být jistý. V d l jen, že se to, co se pokusil chytit, pohybovalo rychleji než nejrychlejší k , ve skute nosti tak rychle, že mu to zlomilo ruku. A ruka z stane zlomená, protože nem l žádné kouzlo, kterým by ji vylé il. S promyšleným úsilím se p inutil dát zlomenou paži zpátky na místo. Byl to t žký úkol, a navíc se po ád to il. Beze studu p itom k i el, protože ho stejn nikdo neslyšel. Bolest ho bez váhání sev ela. Jakmile byla ruka v místech, kam pat ila, stáhl si pláš a ud lal z n ho cosi jako záv s. Bolest ho po ád kolébala, ale Dru v d l, že to bude muset p ežít. Dalším úkolem bylo zastavit otá ení, než se mu ud lá p íliš špatn . Ruka mu i tak ubírala dost sil. Jak by se mohl zastavit? Dru sáhl do kapsy, ale úhel, ve kterém se to il, mu to zkomplikoval, takže zatla il na zlomenou paži. Vraad znovu vyk ikl a málem omdlel. "Je to tak! Vydává to zvuky! Hlasité!" Hlas mu zdánliv zadun l v hlav . Dru uslzenýma o ima rychle p elétl okolí. Samé nic, ale... slyšel n jaký hlas. Cítil by možná byl stejn dobrý popis, ale každopádn nebyl sám. Takže kde je ten druhý? "Haló, mali ký! Mluvíš? Jdu k tob !" "Kde?" poda ilo se zasténat arod ji. Ruku m l v jednom ohni; nebo mu to tak aspo p ipadalo. "Ty opravdu mluvíš! Trp livost, trp livost! Tento není daleko!" Dru znovu vyk ikl, ale ne bolestí. Vyk ikl, protože prázdnota vpravo vedle n j se znenadání propadla do ohromného, stále se m nícího prostoru temnoty. Nejprve ho napadlo, že je to pr se ík a že ho to n jak p itáhlo zp t. Pak prostor zm nil tvar, jako by byl z inkoustov erné tekutiny. Nebyla to však tekutina; jak na ni Dru hled l, cítil, že padá k té v ci, jako by to byla bezedná jáma a n kdo ho do ní hodil. Strach zápasil s bolestí. Mohutná skvrna znovu zm nila podobu a trochu ztuhla. Pocit pádu se vytratil. "Tak! To je lepší!" "Co - co je lepší?" Po ád p íchozího nevid l. Cestoval snad pomocí té skvrny? Proto m l Dru pocit, že do ní padá? Nad je na únik z Nicoty ho povzbudila. "Kde jsi?" "Tady! Kde jinde je tady, hlásku?" "Ale..." arod j up el o i na inkoustovou temnotu, odkud p edtím ekal, že se ten druhý vyno í. "Ty jsi... je to. Tentokrát vid l, jak se temnota zachv la: "Ty jsi legra ní! Ješt t nenechám spojit se se mnou!" Skvrna nebyla cestou, leda snad ke smrti. Navzdory Druovým vnit ním protest m to bylo živé. Tohle byl hlas, který slyšel v hlav . "Co myslíš tím spojit se s tebou?" Znovu ho pohltil pocit pádu do tmy. Trval sice jenom okamžik, Druovi to však úpln sta ilo. Ze všech sil se snažil neomdlít. "Ješt jsem z tebe nic neodebral, že ne? Vypadáš neúplný." V c zn la znepokojen , jako by sama sebe podce ovala. "Moje ruka... tohle," ukázal na zlomenou kon etinu, "hodn jsem si ji zranil." "Zranil?" Copak tahle zr da nechápe, co je to bolest? p emítal arod j. Možná že ne. Jak by n kdo mohl zranit skvrnu? "Nefunguje správn ." "Hloupý hlásku! Vtáhni ji dovnit a ud lej si jinou!" Te to byl Dru, kdo nechápal. "Vtáhnout ji dovnit ?" "Jako já." Utvo ila se jednoduchá kon etina, sotva víc než úzký kousek temnoty. Natáhla se asi o metr dál a pak se pomalu vtáhla zp t do hlavní hmoty skvrny. "Jak jinak?"
Dru zavrt l hlavou, áste n jako odpov a áste n proto, aby se udržel p i v domí: "Nem žu ud lat to, co ty, a zp sob, jakým se hojím, tady nefunguje." "To je špatné! Cht l bys rad ji, abych si t vzal hned? Pak už nebudeš v d t, co je to bolest." "Ne!" "Tv j hlas sílí! Musím to taky zkusit!" Skvrna za ala vydávat adu zvuk , vyšších i nižších než ten, který Dru dosud pokládal za její hlas. arod j ji nerušil; pokud tomu tvorovi takováhle zábava zabrání p emýšlet nad tím, že ho má pohltit, tak ím víc, tím lip. Druovým t lem mezitím zmítala bolestná agónie, takže nebyl schopný hledat jiný zp sob, jak se zachránit. Zájem prom nlivého tvora o zvuky, které vydával, brzy uvadl. "Není to až tak zábavné! Pov z mi, jeden z mnoha hlas , pro nem žeš ud lat to, co já?" Druovi chvilku trvalo, než si uv domil, že jeho znervóz ující spole ník znovu mluví o zlomené ruce. "Jsem lov k. Vraad. M žeme m nit podobu, ale ne jako ty a ne bez arování." "Co je to arování?" Tenhle tvor neví, co je arování? Vraad užasl. I na základ toho mála, co už vid l, byl Dru p esv d ený, že tahle bytost má vlastní magii. Jak jinak objasnit její existenci a zp sob, jakým cestuje? Kdyby ho tak mohl p esv d it, aby ho vzal zpátky na Nimth... "To je..." Tvá se mu zk ivila bolestí. "Je to schopnost, která dovoluje prom ovat v ci kolem sebe." "Co se tady dá m nit? Až na podivná malá obveselení - jako jsi ty - je tady všechno po ád stejné." Dru zavrt l hlavou. "Tam, odkud pocházím já, je to jinak. Kdybych tam byl, mohl bych si nap íklad spravit tuhle ruku. Mohl bych si prodloužit vlasy na hlav ," ukazoval p itom na každou ást t la, o které mluvil, pro p ípad, že by mu tvor nerozum l, "tak, že by mi sahaly až ke kolen m." "To je všechno? Tohle , arování' znám!" "Myslel jsem si to. Pov z mi - máš n jaké jméno?" "Jméno?" "Já jsem Dru. ,Dru' je moje jméno. Kdyby tady s námi byl n jaký t etí hlas a cht l mluvit se mnou, ale ne s tebou, ekl by n co jako ,budu mluvit s Druem'." Vysv tlení zn lo arod ji dost chatrn , na víc se však nezmohl. Ztráta v domí mu za ínala p ipadat ím dál lákav jší, ale necht l to dovolit, dokud si nebude jistý, že se znovu probere. Temná masa se roztáhla a zase stáhla, zkroutila a zm nila tvar. Uplynulo n kolik nádech , než kone n odpov d la: "Já jsem ,Já' nebo ,Ten druhý'." "Ne..." Dru se chytil za elo, jak se pokoušel myslet. "To není to, co... ne to, co..." "Pokra uj! Je to moc zajímavé! Neztrácej se!" Vraada naplnila hrubá moc. Vyk ikl. Cítil se všemocný i bezmocný zárove . Sv t mu byl k službám na lusknutí prst , ale zárove byl tou nejnižší formou existence. Bolest a extáze si ho p ehazovaly jako hadrovou panenku. Náhle byl znovu sebou. Zpo átku m l pocit, jako by p istál na zemi po pádu z nejvyššího vrcholku. Když to p ešlo, cítil se siln jší a víc živý než kdykoliv p edtím. Užaslý arod j si sundal provizorní záv s; jeho ruka byla znovu celá! " íkals, že se nem žu jmenovat ,Já'! Pro ne?" Dru natáhl paži. Byla v naprostém po ádku. "Tos ud lal ty?" "Ješt jsi neskon il s vysv tlováním té záležitosti ohledn jmen, a tak jsem si íkal, že by ti pomohlo, kdybych ti dal kousek sebe." "D kuji." Dru m l mysl tak prázdnou a istou, jako byla istá Nicota, ve které nebylo nic než ona sama. Položil otázku, která ho práv napadla: "Jak spolu m žeme mluvit? Jsi...?"
"Mluvíme spolu, protože jsem to cht l! To nic není! Chci se dozv d t o jménech!" Temnota se hroziv pohnula. arod j m l podez ení, že bytost n jak pro esávala jeho myšlenky, a tak se okamžit nau ila vraadskou e . P esto mnoho v cí nechápala, což mohlo znamenat bu to, že nem la dost síly, aby se zavrtala hloub ji, nebo že ho necht la poškodit. Dru byl ochotný vsadit se, že je správn druhá možnost. "Možná bych si t už m l vzít." "Jména!" vyk ikl Dru s takovým d razem, že se živá díra kousek odsunula, p estože byla o ividn siln jší než on. "Co o nich chceš v d t?" "V d t? Já chci jméno! M žu být taky Dru?" "To by se pro tebe nehodilo." Obrovská živá temná díra s jeho jménem! Kdyby jeho osud nevisel na vlásku, mohlo to být sm šné. "A jaké tedy?" Opravdu, jaké? Kdyby tvorovi dokázal dát jméno, které by ho dostate n zaujalo, možná by ho mohl odm nit tím, že by mu pomohl najít odsud cestu ven... pokud n jaká existuje. Popisy! Popisy jsou vždycky dobrý za átek. "Vybereme jméno podle toho, jak vypadáš a jak se chováš." "Chovám se jako já!" "Ale co jsi? Jsi mocný, stále prom nlivý, temný, soucitný..." Dru utichl, doufaje, že svému podivnému spole níkovi zalichotí, než si tvor rozmyslí, jaké jméno chce. Jeho jedinou nad jí v téhle chvíli asi bylo, že se prom nlivé hr ze n ím zalíbí. "To všechno jsem, a ješt víc, ale ,Mocnýstáleprom nlivýtemný' je na m j vkus p íliš dlouhé jméno. Chci n co krátkého, jako máš ty!" arod j m l chu jen tak nadhazovat jména a nechat nestv ru, a si jedno vybere, obával se však, že by to tvora mohlo natolik znudit, že by na celou v c úpln zapomn l. A pak by mohla skvrna usoudit, že je as, aby ho pohltila. Masa temnoty pulsovala, zjevn p emýšlela. O ividn se nedokázala rozhodnout; p iplula blíž k bezmocnému mágovi a ekla: "Vidím jenom sebe! Nem žu se popsat! Dej mi víc možností!" Dru se zhluboka nadechl. V tšina toho, co by rád ekl, by temného tvora nejspíš rozhn vala. P esto, možná by se n eho chytil... "Když jsi ke mn p išel, nebyl jsem celý a m l jsem popletené myšlenky... cosi vybuchlo. .. p ede mnou byla náhle temnota... tam, kde p edtím bylo jen prázdno." Mlhavý tvor ml el. "Myslel jsem, že jsi díra, prázdnota, která vede na... na místo daleko odsud. Já. "To se mi líbil To bude moje jméno!" "Tvé jméno?" Už? Co ekl? "Ne tak krátké jako tvoje, ale já jsem víc než ty! Zní to dob e, siln !" Po krátké analýze toho, co ekl, se vraad odvážil zeptat: "A jak se te tedy jmenuješ?" "Jsem Temnota! Nesedí to ke mn ?" "Sedí..." Dru se neubránil úsm vu. "Temnota se k tob opravdu hodí!" Temnota znovu zm nila tvar, otev en rozradostn ná tou novinkou. "Jméno! Mám jméno! To je dobrá v c!" "A nikdo ti ho nem že vzít. A ud lají cokoliv, vždycky ti bude pat it." arod ji to p ipomn lo Sharissu, když byla ješt mali ká. Skvrna - Temnota, opravil se Dru - byla dít tem i bohem zárove . Sharissa. Jakmile na ni Dru pomyslel, dvojnásob se snažil získat pomoc podivného spole níka. "Pomohl jsem ti dát jméno, Temnoto," p ipomn l mu bez obalu. "Dáš te n co ty mn ?" "Chceš, abych si t vzal? Dobrá..." "Nechci, abys m vzal! Ne, chci, abys mi pomohl najít cestu dom . Dokážeš to, že ano?"
Temnota se roztáhl a odpov d l: "Dokážu cokoliv... a kdybych to nedokázal já, tak Druhé já ano!" Jeho slova Drua zmátla: "Druhé já?" "To, ze kterého se Temnota zformoval, samoz ejm !" "Samoz ejm ." arod j se rozhodl nenaléhat, m l podez ení, že by se mu odpov nelíbila. "Tak mi pov z... Dru... co je to ,dom '." Další pojem, kterému jeho spole ník nerozum l. "Dom , domov je místo, odkud pocházím, kde jsem, když nic ned lám - hm - kde jsem vznikl." Široce rozp áhl ruce. "Tv j domov je Nicota, i když jsi vznikl jen na jednom jejím konkrétním míst ." Ze znepokojujícího tvora se vyno ilo jakési chapadlo. P iblížilo se k Druovi a zastavilo se jednu i dv stopy od n j. K jeho p ekvapení se ást odhrnula a odhalila... oko. Bylo ledov modré, bez zornice, a jeho pohled donutil vraada, aby se oto il, d ív než se v n m ztratí. Temnota p ízra né oko stáhl a prohlédl si jejich velmi skrovné okolí. "Tohle se jmenuje Nicota? To jsem nev d l!" Drua se za ínaly zmoc ovat p edstavy, jak se tu po zbytek života vznáší a pokouší se prokousat spletitým rozhovorem s ímsi, co ho polovinu asu považovalo za potravu. "Rozumíš, co tím myslím?" arod je skoro ohlušil dunivý smích. Zakryl si uši dlan mi, ale skoro v bec mu to nepomohlo. Smích pokra oval dál a dál, až si Dru myslel, že mu prasknou bubínky. Pak divoký zvuk dozn l stejn rychle, jako za al. "To bylo zábavné!" "Jak... co?" "Už m nudilo poslouchat tenhle hlas, a tak jsem si ekl, že si poslechnu i ten tv j druhý! íká tak sm šné v ci! Strach je legra ní! Bojíš se m hodn ?" Dru si dal dohromady podivné poznámky a uv domil si, že se znervóz ující tvor rozhodl špehovat mu myšlenky. Te v d l o arod jov strachu a zoufalství. Nedalo se íct, jak hluboko sonda pronikla, ale sta ilo to. Nem lo smysl lhát... te . Zatímco Dru pracoval na štítu, který by zakryl jeho další myšlenky, odpov d l: "Ano, velice m d síš, Temnoto! Až p íliš mi p ipomínáš, jací jsou mí vlastní lidé, jaký jsem býval i já. Vtrhnul jsi mi do mysli. Jak bych se mohl nebát?" K jeho p ekvapení se tvor zmenšil, až byl sotva polovi ní proti p vodní velikosti. "Zdá se, že jsem ud lal n co špatného. Te to chápu. Te , když jsem poslouchal tv j vnit ní hlas, toho chápu víc." Temnota vzdychl a zn lo to tak lidsky, že Dru jen užasle hled l. "Pom žu ti, jak jen dokážu, abych t dostal dom ." "D kuji." Temnota znovu radostn povyrostl: "Tak, m j malý p íteli. Kde to je?" Dru se tak snažil v bec získat pomoc, že ani nepomyslel na to, co d lat, až ta chvíle p ijde. "Je to..." Odml el se. Jak to m že Temnotovi vysv tlit, když to sám nechápe? "Já... nebyl jsem p ipravený, když m to odhodilo sem." Inkoustová skvrna se znovu zasmála, i když tentokrát mnohem tišeji. arod j mu za své uši v duchu pod koval. "Jsi tak zábavný, malý Dru! Jsou všichni Druové jako ty?" Než mu vraad mohl vysv tlit, jak jména fungují, Temnota pokra ova : "Pus m znovu ke svému vnit nímu hlasu! Nech m znovu zažít ten p íchod." Nechat Temnotu prozkoumat jeho mysl dávalo smysl, Dru se však nemohl zbavit pocitu, že by tvor mohl rozervat jeho mysl na cáry, až bude konkrétní vzpomínku hledat. Nebyly to povrchové myšlenky, ale v domé a podv domé dojmy, které by si vraad s obtížemi vybavoval i za nejlepších okolností. "Ale no tak! Bojíš se m l Jsem mírný!" Dru se ot ásl, ale p ikývl. Když jeho beztvarý spole ník nereagoval, uv domil si, že tvor neví, co kývnutí znamená, a rychle dodal: "Do toho. Ud lej to."
ekal nejhorší. ekal blesk, který mu projede myslí a poškodí ji. ekal n co, cokoliv, ale cítil jen, jak mu vyd šen bije vlastní srdce. "Ale to je fascinujíí! Neuv itelné! To musím vid t! Tak... tak plná Nicota! Jak m žete vydržet takovou zm t? Jak to, že si nep ipadáte nama kaní?" Zatímco Temnota mluvil, dál se smrš oval, až byl jen o kousek v tší než vznášející se arod j. V jeho h motném hlasu zn l úžas, úžas nad existencí tolika v cí, tolika pevných v cí. Dru se bál, že je to na skvrnu p íliš mnoho dojm a že se s tím nedokáže vyrovnat, ale jeho strach se vytratil, když se Temnota náhle znovu zv tšil a rostl a rostl a rostl... až se zdálo, že jeho ebenov erné já vypl uje celou Nicotu. "Musím tam jít! Musím jít s tebou! Ty tvary! Ty... ty..." Temnota zjevn nem l dost slov pro tolik v cí, které zažil v Druov hlav . Vraad si to v duchu poznamenal; jeho beztvarý p ítel není dokonalý. "Dokážeš odsud najít cestu ven?" "Rozhodn ! Ty necítíš všechny ty cesty? Necítíš stezky, které tudy vedou? Je tu nekone n mnoho možností, i když n kterým se rad ji vyhnu, protože jsi tak k ehký. Myslím, že znám nejlepší zp sob!" arod ji se v srdci rozho ela nad je. Brzy bude volný! V tu chvíli mu bylo jedno, že jeho vysvobození bude zárove znamenat, že se tvor dostane na Nimth. Temnota neohrožoval sv t o nic víc než p edtím sami vraado-vé a Dru v il, že až bude znovu mít svou magii, dokáže se erno erné bytosti ubránit. Jeho úvahy p erušila další zm na zneklid ujícího spole níka. Temnota se znovu smrš oval, ale te zárove m nil tvar. ím dál víc p ipomínal hrub vytesaná erná ústa, ch tán n jaké ohromné bestie. Ch tán byl nep íjemn blízko a každým dechem se p ibližoval. "Temnoto! Po kej! Co to d láš?" Opravdu se ta ústa usmála? "Neboj se, malý Dru! Jenom si dávám podobu, ve které t dokážu nést! Nemusíš se po ád bát, že si t vezmu! Hodn jsi m pobavil, jsem tvým dlužníkem! Vlastn ti dlužím za celou existenci! Když jen pomyslím na všechny ty pevné v ci pohromad !" Dru zav el o i, stiskl zuby a ekal, až ho tvor uchopí. Když nic necítil, odvážil se rozhlédnout. "U Serkadiona!" Vznášel se uprost ed veliké bubliny, ve které nebylo žádné sv tlo krom dvou ledov modrých špendlíkových hlavi ek. V bec necítil, že se n co zm nilo, že je celý spolknutý. Úlevn vydechl a pak se skoro zalkl, když se dv modré te ky zv tšily a prom nily ve velmi skute né zá ivé o i bez zornic. "Jsi celý?" "Ano... ano. D kuji." "Budeš zde jako v bavlnce. Nechám t dívat se, jak putujeme. Možná to dokážeš sám... budešli to n kdy pot ebovat." Temnota rozum l vraadské e i ím dál lépe. Až na n které obraty mluvil stejn dob e jako kterýkoliv vraad. Bublina se za ala pohybovat; Dru to v d l jen z toho, že mu to Temnota ekl. arod j se pokusil p ipravit na cokoliv, ale pak si uv domil, že je to marné. Co m že bez své moci d lat? Dlouhou dobu - podle Druova po ítání n kolik set nádech - se nic nestalo. Vraad se díval, jak jedna prázdnota nahrazuje druhou. Jeho spole ník b hem té doby skoro nemluvil, což bylo znamením, že i pro skoro všemocnou bytost je to náro ná záležitost. Dru, který byl v bezpe í uvnit , za al víc p emýšlet o tvorovi, který si te tak vhodn íkal Temnota. Byl to snad legendární démon? Knihy Serkadiona Maneeho se zmi ovaly o vyvolávání podobných duch , ale žádnému žijícímu vraadovi seje nikdy vyvolat nepoda ilo. Už dávno usoudili, že démoni jsou bu jen výplody p ehnané p edstavivosti, nebo umn stvo ení golemové. Jeho spole ník však popisu démona rozhodn odpovídal. Je možné, uvažoval Dru, že za legendami opravdu stály bytosti podobné Temnot ?
Nedokázal si na tu otázku odpov d t, protože se vzáp tí sesypal, mysl zavalenou zm tí intenzivních pocit . Bolest, št stí, strach, smutek, lhostejnost, hn v... b hem okamžiku zažil všechny emoce. Proplétaly se s nimi další, které nedokázal p esn rozeznat. Vraad se zvedl na kolena a chytil se za hlavu. Temnota ne íkal nic, ale bublina, kterou te byl, se neustále chv la. arod j upadl, ale znovu se snažil zvednout. P ed rozost eným zrakem mu proplouvaly obrazy téže prázdnoty, které už m l opravdu dost, a... A není tamhle venku n co? Temnota po ád ml el, ale Dru v d l, že "démon" nemá sil nazbyt ani na tak zanedbatelnou v c, jako je rozhovor. Jeho nezemský spole ník objevil n co, co vypadalo jako cesta z Nicoty, a oba práv procházeli ven. Kone n Nicotu cosi nahradilo, bylo však t žké s jistotou íci, co. Vypadalo to nejspíš jako sv tlá sv telná stezka... a když se Dru ohlédl, zdálo se, že se táhne do nekone na. P ed nimi to ovšem bylo jinak. Stezka kousek pokra ovala - alespo podle toho, co Dru vid l - ale pak se pomalu rozplynula, až se z ní stala - Dru se p inutil zaost it zrak - až se z ní stala p esn taková mlha, jaká p edtím zahalila p ízra ný les. "Jsem volný!" zasykl arod j bezd n . Když se však stezka p ed ním náhle rozd lila ve dv a pak v bezpo et dalších stejných stezek, jeho radost se prom nila v paniku. Stezky se rozbíhaly všemi sm ry a rozplývaly se stejn jako ta první. Která vede do jeho sv ta, ml ky se užíral vraad, a kam vedou ty ostatní? Obzvláš u jedné stezky si arod j p ál, aby ji Temnota nevybral. Byla to odd lená cesta, která jako by se svinula do sebe v nekone né dvojité smy ce. Z n jakého d vodu, který Dru nedokázal ur it, byla mimo ádn lákavá, ale zárove ho napl ovala pocitem smrtelnosti, jako by se ho už dotýkala smrt. Když ji jeho spole ník minul, arod j si úlevn oddechl. Pak v jistém okamžiku drtivý nápor na jeho mozek skon il. Drua to p íliš neuklidnilo; p ed nimi byl zdánliv nesplnitelný úkol vybrat si stezku. "Tolik..." zašeptal bezmocný arod j. Pak se rychle zeptal Temnoty: "Víš, kterou?" Ledové koule na n j hled ly v odhodlaném tichu. A stál obyvatel Nicoty p ed jakýmkoliv rozhodnutím, rozhodl se, že drobnou, bezvýznamnou lidskou bytost do n j nezapojí. Možná to tak bylo nejlepší, ale Dru se neubránil troše vraadského rozho ení. Sestoupili na jednu ze stezek. Ostatní kolem nich se úpln vytratily. Temnota se rozhodl a už nebyl as se vracet. Neuv itelný tvor se blížil k mlze. Dru zav el o i, doufaje, že ho znovu ne eká p íval emocí. Doufal také, že nebudou zni eni, anebo ješt h , že ho tvor znovu nevysadí a že nez stane uprost ed pekelné Nicoty, tentokrát s v domím, že z ní není úniku. Bylo by lepší být pohlcen Temnotou než strávit v nost v Nicot . Pono ili se do mlhy... a otev ela se p ed nimi široká trhlina, doslova pr rva v prázdnot . Dru ekal hrozivý útok na mysl a t lo. Nic takového se nestalo. Na chvíli ho oslepila zá e. "Prošli jsme!" Temnota se radostn zasmál, jako dít , jemuž se poda ilo splnit n jaký t žký úkol, který mu uložili rodi e. "Jsem Temnota! Jsem opravdu skv lý!" Dru se s ním nepokoušel p ít. Cht l jen vykro it na zjizvený povrch Nimthu a vzít do náru e svou dceru. Práv te by byl ochotný obejmout i Barakase. Cokoliv, jen když bude znovu volný... a znovu mocný vraad. "Tak nádherné místo! Všechny ty zelené v ci, to jsou stromy, o kterých jsem se dozv d l od tvého vnit ního hlasu?" Zelené v ci? Stromy? Dru se zoufale p itiskl k pr hlednému t lu "démonického" zachránce a zadíval se na sv t, do kterého byl p inesen. Jeho o i se setkaly se stromy, stovkami strom , s rozlehlým lesem. Vzadu hrd stál horský h eben. Obraz krásy a míru dopl ovalo zá iv modré nebe.
"Úchvatné! Nimth je skute n nádherné místo!" Vraad se nezmohl na odpov . V zoufalé touze dostat se z Nicoty zapomn l na dv zem , dva sv ty poh bené v jeho vzpomínkách. Temnota se do nich nepono il p íliš hluboko... a vylovil nov jší, živ jší obraz. Ten špatný. Temnota ho p inesl na opa nou stranu závoje... do zahalené íše.
VI. Dostat se na okraj ohromného horského pásma Rendelovi trvalo mnohem déle, než ekal. St ží potla ovanou netrp livost postupn nahradila ješt siln jší emoce-vztek. Žádné z jeho kouzel nepracovalo tak, jak by m lo. Ó ano, d lala to, co cht l, ale jaksi mén . Kouzla m la také tendenci napoprvé selhat, jako by n co necht lo, aby je dokon il. Rostoucí ned v ra ho p im la jít celou cestu p šky a strp t ú inky ch ze panenskou p írodou. Rendel se s arogantním znechucením rozhlížel po okolí. Krajina byla p kná, to ano, ale nezajímavá, hlavn poté, co už ji vid l tolik. Ale už brzy, pomyslel si, si spolu s ostatními Dra í íši podrobí a ud lá z ní to, ím má být. Te už jeho otec i ostatní v dí, pomyslel si Rendel, v dí, že se nedržel plánu. Barakas si pravd podobn vylil hlavní ást vzteku na Gerrodovi, s tím však nemohl sv tlovlasý vraad nic d lat. K tomu mladší bratr byl, aby d lal štít. Rendel m l Gerroda stejn rád jako všechny svoje bratry, sestry a bratrance - tedy nijak zvláš . Koneckonc , šlo mu p ece p edevším o vlastní zájmy. Copak je otec neu il práv tohle? Rendel m l vlastní plány, které se týkaly jen jeho. Lord Tezerenee neustále zpovídal toho cizince, toho hlupáka Zereeho, protože v d l hodn o ka a o povaze íše za závojem. Sta ešina se ale nikdy nezeptal syna, jestli neví víc, než íká. Rendel v d l mnohem víc, protože potají studoval. Navštívil každé pozorovatelné místo, t ebaže tajn . Pe liv zmapoval každé p ízra né území. Všechna prozkoumal, jestli na nich není n co neobvyklého... snad by bylo lepší íct n co naprosto neobvyklého, protože i Rendel musel p ipustit, že Dra í íše se jako celek opravdu liší od Nimthu. Potíž byla, že v tšina z toho nem la v jeho grandiózním plánu místo. Vraad si prohlédl první stopy noci na ve erním nebi a proklel asový rozdíl mezi Nimthem a Dra í íší. T i dny ch ze a zapadající slunce mu p ipomn ly, že musí sp chat, než bude cesta p íliš zrádná. Než se vyrovná s potížemi p i využívání své moci, bude muset omezit kouzla na minimum. To znamenalo, že ho eká ješt horší pochod, než jaký m l za sebou. Ale jestli vytrvá - a Rendel v il, že nakonec dokáže každou situaci využít ke svému prosp chu - pak se mu plánování vyplatí. V d l, že v horách je místo, kde si m že odpo inout, místo, kde se m že postarat o vlastní pot eby a za ít si vytvá et panství, které se vyrovná, ne, které p ed í panství otce a ostatních. Takové, kde bude Rendel kone n sám. Povzbuzený vraad vstal, p ipravený pokra ovat, i kdyby to znamenalo jít potm . Sta ilo jít jen o kousek dál a jeskyn , kterou objevil, bude jeho, i se všemi poklady, které v ní jsou. Práv v tu chvíli ho zost ené smysly varovaly, že se blíží další tvor. Rendel se prudce oto il a prohlédl si stromy za sebou. Zatracený les. Celou cestu cítil, jak ho sledují n jaké o i. Nejen zví ecí, ale i o i pozorovatel , jimž se da ilo držet se mimo jeho dosah. Zatím ho nechávali být, v d l však, že to brzy skon í. Rendel se jich nebál. P estože byly jeho schopnosti ztlumené, po ád byl Tezerenee... a samoz ejm vraad. Tuhle kombinaci nic ne-p em že. Jeho druh už dobyl a zlomil jeden sv t; s Dra í íší to bude stejné. Grandiózní vize v jeho hlav rozbilo mávání mohutných k ídel všude kolem. Rendel vyvolal ohnivou h l a pak ji vyvolal znovu, protože napoprvé se objevil jen dým. Zárove s jeho kouzlem se kámen, na kterém sed l, roztopil. Rendel se tomu chabému pokusu p ipravit jej o život jen ušklíbl a vykro il ke strom m. U vrcholk poletovali velicí tvorové, ale drželi se t sn z dohledu. Jeho hlída i se kone n rozhodli, že si pro n j p ijdou. Donutí je, aby toho rozhodnutí litovali. Zvedl planoucí h l do výšky, ob ma rukama ji uchopil uprost ed a rozví il ji kolem sebe, ím dál rychleji. Když vypadala jen jako rozmazaná ára, vylétly všemi sm ry malé ohnivé koule. B hem vte in se vrcholky strom zm nily v oranžové peklo. Pokud se p ed ním protivníci skrývají, prost jim sebere úkryt.
Vte iny míjely, ale vraad neslyšel k ik a nevid l žádné ok ídlené tvory odlétat od zkázy, kterou zp sobil. Ohe se ší il, po propletených v tvích p eskakoval na další stromy. Jestli ho nezastaví, nejspíš se rozší í na celý les. Rendelovi to bylo jedno; jediné, na em záleželo, bylo zvládnutí neviditelných spole ník . Náhle za al ohe slábnout stejn rychle, jako p edtím vzplál. arod j hled l na vrcholky strom , kde magické síly zhášely plameny jeden po druhém. Rendel zaklel. Takhle to být nem lo. H l byla vždycky jednou z jeho nejoblíben jších a nejsiln jších zbraní. Magické plameny byly siln jší a odoln jší v i protikouzl m i p irozeným útok m, jako je vzduch a voda. Nem ly by tak snadno zhasnout. Rendel nep ítele podcenil. Propustil h l - práv ve chvíli, kdy doho ely dva stromy nalevo od n j - založil ruce a up en se zahled l na místo, odkud slyšel šelest k ídel. Stál nehybn , nutil svou v li tomuto sv tu a bral si od n j, co pot eboval k tomuhle útoku. Zvedl se vítr. Na po átku to byl jen lehký vánek, ale Rendel ho popostr il. Z vánku se stal vítr p ed bou í, plný života a ot ásající i nejsiln jšími kmeny, a hnal se blízkým lesem. Rendel stále nebyl spokojen. Zatla il víc, sto il vítr k sob a nutil ho honit se za vlastním ocasem. Listí, hlína -všechno volné a lehké - bylo vsáto do víru. Vír stále rostl, až z n j bylo tornádo dvakrát vyšší než kterýkoliv z mohutných hn dozelených obr , stojících kolem. Rendel stále nebyl spokojený; cht l zu ivý vír, který vyrve les z ko en ... as ním i stíny, které ho pronásledovaly. Neviditelní hlída i nezaúto ili, což pro Rendela znamenalo, že vy erpali svoje možnosti a te se schovávají mezi stromy a t esou se o život. Byl mírn zv davý, jak asi vypadají, rád by alespo v d l, jestli by z nich mohli být užite ní otroci, bude však dost uspokojivé, když jim rozpoutaný živel oderve údy a roztlu e t la na kaši. Rendel nikdy nebojoval s nep ítelem, který by nepat il k jeho p íbuzným nebo alespo k ostatním vraad m. Golemové a jiné výtvory, které klan využíval ve cvi ných soubojích, se nepo ítali. Tihle rádoby úto níci byli skute nou, t ebaže nepatrnou hrozbou. Tezerenee si dovolil spokojený úsm v. Cítil rostoucí pot šení z toho, jak tuhle drobnou epizodu zvládl. To on byl první dobyvatel, který na n ude il. Jeho nep átelé se p ed ním rozlétli jako... jako listí ve v tru. Rozesmál se. A práv v tu chvíli se vír, který vytvo il, rozptýlil. Na vrcholky strom se snesla krátká sprška smetí a pak už se nic nepohnulo. Žádný vítr. Žádní ptáci. Žádná zví ata. Rendel ztuhl; najednou si nebyl jistý, kdo te ovládá situaci. Ticho náhle porušil zvuk, který šokovaný vraad d v rn znal. V uších a v hlav mu zn l hlasitý šelest k ídel, jako by k nebi vzlétaly tucty velikých pták . Mýtinu kolem n j zakryly stíny. Rendel vzhlédl. M li nejmén tak velké rozp tí k ídel, jak byl Rendel vysoký. Trochu se podobali vraad m, m li ruce a nohy a štíhlá t la. Zvídavou ást Rendela zmátlo, jak je mohou k ídla, by tak velká, udržet ve vzduchu. Asi magie. Tvorové nenucené plachtili k zemi, už jich kolem n j bylo víc než tucet. Zárove cht l Rendel v d t, pro tu stojí jako hlupák a neúto í. Vraad se však nedokázal p inutit ani k nejmenšímu pokusu. Jediné, co cht l, bylo hled t na ty, o kterých si ve své nemístné pýše myslel, zeje snadno porazí. Jeden z avian k n mu vykro il, v každém pohybu, v každém dechu m l vepsáno pohrdání. Došel na dosah a zadíval se na n j. Tezerenee zjistil, že od tvá e p ed sebou nedokáže odtrhnout zrak. Protivník otev el ostrý, krutý zobák a n co na n j zask ehotal. Rendel cht l zavrt t hlavou, íct tomu tvorovi, že mu nerozumí, ale i to se zdálo zbyte né. Kdesi vzadu v hlav ho ta ást mysli, která se p edtím dožadovala, aby n co ud lal, ho ce informovala, že je pod vlivem kouzla. On, který si byl tak jistý svou mocí, byl te zajatcem stín . Rendel jejich kouzlo dokonce ani necítil. Tvor, kterého Rendel pokládal za v dce avian , se p iblížil a naklonil hlavu k rameni, jako by si ho cht l lépe prohlédnout. Nelidské oko arod ji až p íliš p ipomn lo jiné o i. Otcovy. Vraad zjistil, že jeho v znitelé jsou stejn arogantní rasou jako oni.
Zdálo se, že v dce nevidí na tvorovi, který p ed ním stál, nic cenného. Za al se otá et, uprost ed pohybu se však zarazil a pomalu se obrátil zp t. Zjevn nad n ím uvažoval. K vyd šené a bezmocné Rendelov tvá i vyrazily pa áty. Kdyby si stihnul p edstavit, co ty dlouhé, jako jehly ostré drápy ud lají, k i el by - ale sv t, ten sv t, o kterém si myslel, že ho dobude, se náhle prom nil ve vítanou temnotu, která Rendela zahalila a odnesla ho na místo, kde se mohl ukrýt. "Sn z to, d v e." Sharissa zavrt la hlavou. Od ženy z klanu Tezerenee, která nad ní stála, nic necht la. Už t i dny, od chvíle, kdy ji ten, kterému íkali Gerrod, našel ležet poblíž místa, kde byla naposledy spat ena trhlina, byla "hostem" dra ího klanu. T i dny ji vyslýchali, aby jí mohli pomoci, ale ona jim ne ekla ani slovo. První dva dny to sta ešina klanu, muž, p i jehož pohledu se Sharissa chv la, p i ítal panice. Pro ne? Jejímu otci se n co stalo, n co ne ekaného. Cht li v d t - obzvláš lord Tezerenee cht l v d t - co p esn se mu stalo. Gerrod, který ji znervóz oval svým p ízra ným vzez ením, vysv tlil, jak ji tam našel, vzlykající a neschopnou íct souvislé slovo. M la dojem, že sta ešina d sí syna stejn jako ji, protože se zahalený Tezerenee stále více stahoval pod ochranné záhyby roucha, takže než skon il s vypráv ním, byl z n j jen chodící kus látky. Lord Barakas byl nevrlý a jeho paní sladká, skoro soucitná, ale Sharissa ml ela. Netla ili na ni p íliš, nejspíš proto, že cht li zachovat alespo zdání spolupráce mezi starším Zereem a klanem. Náhlá roztržka mezi partnery by vzbudila podez ení ostatních vraad . Trápilo ji, že ml í, protože jestli byl n kdo schopný pomoci zachránit jejího otce, byl to v dce klanu. V d l toho o p í zra né íši nejvíc. Nap tí t í dn boje s vlastními obavami si vyžádalo da . Byla unavená, pohublá a neschopná p emýšlet. Horší bylo, zeji nenechali o samot , nedop áli jí soukromí, které pot ebovala, aby se mohla rozhodnout. Jejich "zájem", jak ekla lady Alcia, je nutil hlídat ji dnem i nocí. Netrp livý povzdech p ítomného strážce ji povzbudil: "Jsi slaboch! Nechám to tady. Možná když p estaneš bre et, tak to dokážeš spolknout... i když n kdo, kdo si nedovede vy arovat jídlo..." Hlas se vytratil a Sharissa v d la, že je sama. Jako v tšina vraad ani Tezereneeové nem li trp livost s t mi, kdo se o sebe nedokázali postarat. Sharissa však v d la, že jedovatou ženu brzy nahradí jiná, a tak má nanejvýš chvilku soukromí. Mají pravdu! Jsem jenom slaboch! hubovala si Sharissa ho ce. Posadila se a pomalu si p itáhla jídlo. Lahodn von lo. Nedalo se pop ít, že se o ni sta ešina dob e stará - naoko. Co ale má d lat te ? Nemohla opustit m sto, aniž by m la v patách alespo dvacet Tezerenee , ani nemluv o mimo ádn paranoidních vraadech, oslavujících dole ve m st setkání, kte í by si jejího odchodu ur it všimli. Sharissa si nebyla jistá, jak si její otec práv te u sta ešiny stojí. Poslal by za ní dra í jezdce? Obléhal by hrad? Dokonce i Sirvak, jakkoliv to je zkušený obránce svého pána, by m l potíže udržet je venku. "Sharissa Zeree." Po zádech jí p ejel mráz a rychle se rozší il i po t le. Ve dve ích stál zahalený Gerrod. "Je ti lépe?" Choval se k ní s úctou a ve srovnání s ostatními, s nimiž se setkala, byl neškodný, ale Sharissa si ho nedokázala oblíbit. Gerrod žil ve dvou sv tech a skrýval p íliš mnoho v cí, i p ed svým vládcem a otcem. Dm by ekl, že je skv lým p íkladem vraadské dvojakosti. Sharissa to cítila, p estože spolu vlastn ješt skoro nemluvili. "Co chcete?" Gerrod zk ížil nohy pod sebe a usadil se ve vzduchu. P iplul blíž k ní, až p íliš blízko na její vkus. "Tohle je hloupé. S každou uplynulou chvílí se snižuje nad je, že mistr Zeree p ežije. Vím, kde musí být; všude jinde už jsem ho hledal." Z toho, jak ho ce to zn lo, Sharissa usoudila, že b emeno tohoto úkolu opravdu svalili na jejího návšt vníka. Poprvé k n mu
dokázala cítit sympatie. "Vím, že musí být za závojem." Zpola ukrytá tvá se p iblížila. "Jak to ud lal? Pov z mi to." "Na tom nezáleží," odpov d la nakonec; usoudila, že polopravda by jí mohla pomoci. "Cesta skrz už neexistuje. Nem že se vrátit a nikdo jiný nem že za ním." "Ano?" Gerrod se narovnal. Zá ivé o i, které se na chvíli objevily, se široce rozev ely. "Takže existuje zp sob, jak...?" Sharissa se nikdy nedozv d la, co cht l íct, protože se mezi nimi náhle objevil jeden z nes etných ozbrojených bratranc nebo bratr . Roz ilené jednání prozrazovalo obavy. "Gerrode! Chce t otec! N co..." nov p íchozí se podíval na Sharissu, ale neshledal ji d ležitou. "N co je špatn ! Hned b ž za ním!" Postava v kápi se pohnula, jako by cht la n co namítnout, a pak se postupn stáhla hloub ji do ochranných vrstev plášt . "Kde je, Lochivane?" "Ephraim." Víc bratr íkat nemusel. Oba Tezereneeové na sebe v nep íjemném tichu chvili ku hled li a pak byla Sharissa znovu sama. Klan draka asi není proslulý dlouhým lou ením, pomyslela si. Sta ešin v velký plán byl v ohrožení. To bylo z etelné z Lochivanovy úzkosti a z Gerrodova okamžitého odchodu, jakmile zmínili to další jméno. Sharissa nem la d kaz, že existuje jakákoliv spojitost mezi otcovým zmizením a tím, s ím te Tezereneeové zápasili, snad jen v tom, že se obojí týkalo zem za závojem. Zaplavil ji však pocit, že vraadové elí n emu, s ím jejich pyšné plány nepo ítaly, n emu, co by se mohlo vymykat jejich rozmanitým a domn le neomezeným schopnostem. A ona tu sedí a nic ned lá. Sharissa strávila v tšinu krátkého života v ústraní, odlou en od vlastního druhu. Dru Zeree, který vraady dob e znal - a pamatoval si na své vlastní excesy - cht l, aby jeho jediné dít nem lo s ostatními nic spole ného, dokud on nebude mít pocit, že je p ipraveno. Jedinou otázkou bylo, kdy to má být? P estože byla Sharissa velmi obratná arod jka, pokud šlo o to, jak si poradit s vlastními lidmi, byla ješt dít . Potkala se už s n kolika z nich, ale otec necht l, aby n koho poznala d v rn ji. Po kolemjdoucích z stala jen hrstka jmen. Jedno si pamatovala víc než ostatní, tak výrazná byla jeho nositelka. Snad... Paní? Sirvaku? Bylo to teprve podruhé, co se s ní d v rník spojil po d sivých událostech na h ebeni. Poprvé s ní Sirvak sledoval, jak se les vytrácí a jak se otec naposledy zoufale pokouší uniknout osudu. P erušil kontakt chvíli potom, co se k ní dostal Gerrod, ale zd raznil, že spojení obnoví. Sirvak, který obecn nev il žádným vraad m, tomuhle Tezereneemu ned v oval ješt víc než Dru samotný. Sama, paní? Ano. Je otec... Tvor ji uml el mentálním zasy ením. Ne, paní. Pán je po ád pry . Sirvak zjevn odmítal p ipustit, že by jeho pán mohl být mrtvý. Sharissa uvažovala, jestli mezi magickým tvorem a otcem není ješt siln jší spojení než krevní pouto, které s ním sdílela ona. Poj dom , paní. O jde? Váhavé ticho napjalo Sharissiny nervy k prasknutí. Když už nevydržela ekat, zeptala se znovu, tentokrát d razn ji, pro p ípad, že snad d v rník zapomn l, s kým mluví. Možná je zp sob, jak najít pána, paní. Málem vyk ikla, tak ji ta p ekvapivá zpráva pot šila. Sirvak ji však hbit zase srazil, než se p íliš nadchla. Možná, paní! Ne ur it . Je pot eba tvé rady. P ijdu hned! Není na ekat!
Nesmíš! Jako by ji ok iknul otec. Musíš být opatrná. Nikdy nev vraa-dovi, vždycky íká pán. Mají potíže, odsekla. D v rník si v duchu povzdechl. D lej, jak musíš, paní. Ale opatrn . Sirvak p erušil spojení. Sharissa vstala, p ešla ke dve ím a vyhlédla ven. Chodba byla prázdná. Mladá vraadka se vrátila dovnit a p ešla k jedinému oknu, které v komnat bylo. Vyhlíželo na nádvo í, kde byli po ád shromážd ni vraadové, bavili se a pokoušeli se jeden druhého p etrumfnout. Setkání se rozší ilo i po okolí - otec íkal, že to tak obvykle bývá - a Sharissa vid la, jak se n kolik okázalejších vraad p edvádí. Za severními hradbami te byla hora zá ivých diamant a na jejím úpatí veliké jezero plné vody - opravdu t žké kouzlo, p ipustila ml ky. Kolem se blýskalo a ozývaly se zvuky, ale Sharissa žádný z nich nepoznávala. Dru mluvil o tom, že je tohle - poslední - setkání krotké. Jen ti, kte í vedli dlouhodobé spory, jako Silesti a Dekkar, vyvolávali souboje. Tak velké ukázky kouzel však sv d ily o tom, že vraadové plánu lorda Barakase v í. Všichni alespo áste n chápali, že ím víc magie užívají, tím víc se stav Nimthu zhoršuje. Šeré nebe už zakrývala ohavná zelená. Sharissa zesmutn la p i p edstav , co po sob její lidé zanechají, a doufala, že nová zem nedopadne stejn . Tedy pokud se jim v bec poda í p esunout se. N jakou dobu ji nebude nikdo postrádat; tím si te byla jistá. Celý klan lorda Barakase se bude snažit vy ešit katastrofu, která zasáhla jeho plány. Nebudou mít as na ni ani na otcovo zmizení. Krom Gerroda si ostatní nejspíš myslí, že už je mrtvý; i ona sama s tou myšlenkou neustále bojovala. S velkým úsilím znovu zahnala strašlivou p edstavu z hlavy. Sirvakova jistota ji vzpružila. Musela; jinou oporu nem la. Sharissa se naposledy podívala do dav a zahlédla osam lou postavu, která ostatní pozorovala s t žce skrývaným pobavením. Naklonila se dop edu, nenapadlo ji posílit si zrak. Osam lá vraadka vzhlédla, jako by její pohled cítila. Sharissu p ivítal zá ivý úsm v, který smyl hr zu a nap tí n kolika posledních dn . Byl to tak nádherný pocit, že si nemohla pomoci a dala se jím polapit. Usmála se na oplátku. V mžiku už nebyla v komnat sama. Druhá žena byla vedle ní a natáhla ruce, aby ji objala, p ipravená mladší ženu ut šit. Sharissa k ní ráda p išla, v d la, že našla n koho, s kým se m že pod lit o starosti. "Vypadáš krásn , ale rozrušen , drahá Shari! Co ti ten netvor Barakas d lá? Pro jsi tady, a ne s otcem?" "Otec má vážné potíže!" vychrlila Sharissa. Bylo to už tak dávno, co se vid ly, ale pocit bezpe í a jistoty smyl roky nep ítomnosti. "Pro pak mi o tom ne ekneš," prohlásila její spole nice a uhladila Sha-risse rozcuchané vlasy. "Pak s tím m žeme n co ud lat." Sharissa za ala mluvit, žena ji však p erušila. "Když nad tím tak p emýšlím, poj me n kam jinam. Tady je to na m j vkus samý Tezerenee." "Mí ila jsem dom . Sirvak ekl, že mám p ijít. íkal..." "Pst! Tak poj me do podivuhodného hradu tvého otce, drahoušku." Usmála se ješt víc a zahladila tak zbývající Sharissiny pochyby. "Aspo ty musíš rozhodn jít. Tv j otec nepustí nikoho dovnit a myslím, že Sirvak je stejný. Tak ned v ivý." "Sirvak mi nem že mluvit do toho, co d lám," vzdorovit prohlásila mladá vraadka. "Jestli budu chtít, abys šla se mnou, poslechne." Melenea znovu pohladila Sharissu po vlasech: "P esn to jsem si myslela."
VII. "Poj , poj ! Už m to za íná nudit! Jak dlouho tady budeš lelkovat, malý Dru?" Dru mu nejd ív neodpov d l, ješt po ád pohlcený vlastními myšlenkami. Den ustoupil noci noci plné hv zd, osvícené dv ma m síci - a arod j teprve za ínal chápat povahu sv ta kolem sebe. Na rozdíl od Barakase nikdy nem l v úmyslu p ízra né zem napadnout, aniž by se staral o to, jaké p ekážky se mohou p íchozím postavit do cesty. Dru v d l, že dokonce i s d sivými schopnostmi tvora, který se vznášel vedle n j, tady mohou být nebezpe í, která nedokáží porazit. Jeho vlastní moc se vrátila, byla však nep edvídatelná, ješt víc než p edtím na Nimthu. Temnota znovu zm nil podobu a ješt jednou se pokusil popohnat druha k pohybu. Za burácivým tónem se ukrývaly obavy i vzrušení. "Protestuj si, jak chceš, malý Dru, ale já jsem t p ivedl dom ! Možná si nevzpomínáš, ale já ano." Tohle byla další v c, která držela Drua na míst ; p esv d ení erné skvrny, že tohle je Nimth. Dokonce i potom, co nechal Temnotu, aby mu znovu prohlédl vzpomínky, tvor tvrdil, že se nespletl. Dru se rozhodl nenaléhat p íliš; Temnota m l stejn velké ego jako nitro, a to se táhlo až do nekone na, když se arod j díval dost dlouho. N kdy b hem cesty se Dru definitivn rozhodl uvažovat o tvorovi jako o n m. Snad kv li tomu, jak hluboký hlas skvrna m la, nebo snad kv li té zpupné aroganci. Jeho spole ník mu jistým zp sobem p ipomínal Barakase. Dru v d l, že Temnota dokáže zachytit jeho myšlenky, a tak tuhle poh bil hodn hluboko. M l podez ení, že Temnota už ví, co si Dru o sta ešinovi dra ího klanu myslí. "Chci n co zkusit," ekl Dru nakonec. "Až skon ím, m žeme chvíli pokra ovat." "Co je to chvíle?" zapulsoval Temnota. Navzdory sv tlu dvou m síc a hv zd bylo okolí sotva viditelné. Temnota však byl ern jší než noc, tak erný, že skoro zá il jako maják. Dru m l dost rozumu, aby se nepokoušel vysv tlit, co je to as, tvorovi, který p ebýval v místech, kde nic takového nebylo. Místo toho se soust edil na strom p ed sebou a zamumlal frázi, která mu p išla na mysl. Strom m l p ed jejich o ima zvadnout, seschnout a rozsypat se v prach. Nestalo se mu nic, ale erná smrt se rozb hla po tráv pod arod jovýma nohama. Vym nil pýchu za bezpe í a usko il. "Výborn ! Te m žeme jít," zarachotil Temnota, netušící, že vraadské kouzlo selhalo. "Po kej!" "Co je zas?" Dru si klekl k erným, mrtvým stébl m a pokoušel se v matném sv tle zjistit poškození. Když vyslovil zvláštní formuli, cítil d v rn známé mraven ení, jak se esence Nimthu poklonila p ed jeho v lí, ale zárove byla zastavena divokou protestující mocí samotné zahalené íše. arod j se dotkl trávy, která se pod jeho prsty rozpadla v jemný prach. Dma zamrazilo p i p edstav , co se mohlo stát, kdyby z stal stát na míst . Tenhle sv t se p ed námi neskloní tak snadno jako ten minulý, usoudil neklidn . Tohle nebylo jen selhání kouzla; byl to spíš souboj v lí. V d l už, že druhý nebo t etí pokus by p inesl požadovaný výsledek, bylo to však žalostn malé vít zství. Stejn jako na Nimthu, který zešílel z obrovského zneužívání vraadské magie, ím siln jší bude kouzlo, tím víc se bude tahle zem bránit. Náhle jeho neklidnou mysl zaplavila únava. Svezl se na zem s vidinou zem , která polyká každi kého vraada, na kterého si dokázal vzpomenout. Temnota se posunul blíž k n mu a ledové koule se na n j zadívaly s výrazem, ve kterém vraad matn rozeznával obavy o arod jovo zdraví. "Vytrácíš se? Chybí ti esence?" "Jsem unavený." "Co to je?"
"To znamená, že musím chvíli klidn ležet. Asi do té doby, než se vrátí slunce." Dru netušil, kdy to bude. M l pocit, že tu as plyne trochu jinak, skoro jako by se zahalená íše pohybovala rychleji. Tvor vypadal roz ilen , že se te nedá d lat nic jiného, ale o ividn chápal, že malému spole níkovi v mnoha ohledech n co chybí. "Co mám d lat, zatímco budeš ležet?" "Z sta poblíž. Nem žu se chránit tak, jak jsem si myslel. Kdyby na m n co zaúto ilo, budu t muset požádat o pomoc." "To by se neodvážili! Ne dokud jsem tady já!" Dru zamrkal: "Ješt jedna v c. Prosím, zatímco budu spát - tedy ležet -vydávej co nejmén zvuk . Pom že mi to rychleji obnovit síly." "Jak si p eješ," zadun l Temnota jen o trošku tišeji. arod j se ušklíbl, ale ut šil se tím, že se všichni kolem vyspí stejn málo jako on. Stále vkle e se rozhlédl kolem, hledaje pohodln jší místo k odpo inku. Byl p íliš unavený, než aby se pokoušel o další kouzlo, ale nic v okolí nevypadalo dost pohodln . Povzdechl si, p itáhl si pláš a lehl si prost tam, kde byl. Chvilku se divil, jak moc vy erpaný se najednou cítí, a pak usnul. "Už sis odpo inul?" Dru se prudce narovnal a rozhlédl se kolem. Slunce viselo t sn nad obzorem a kolem už se ozývaly zvuky dne. Postupn zaost il na mohutnou, démonickou v c vedle sebe. Temnota kontrastoval se vším kolem, neživot obklopený životem. Dokonce ani chvíle v Nicot , kde byla obrovitá hr za jediným, co bezmocný vraad krom sebe vid l, se nedaly p irovnat ke scén , která se p ed Druem rozprostírala te . V era byl tak vyvedený z míry, že si toho nevšiml, ale te na n j rušivý tvar Temnoty p ímo k i el. Tohle byl tvor, se kterým se sp átelil. "Zase nebudeme d lat nic? Slíbil jsi, že až budeš celý, m žeme se pohnout z místa! Chci vid t všechno, co je tu k vid ní! Všechny ty pevné v ci!" Odpo inek Druovi pomohl obnovit síly, ale ne úpln . Nicmén i arod j se te toužil pohnout dál, t eba jen proto, aby získal lepší p edstavu o tom, emu m žou elit. Taky cht l najít cestu zp t, když te v d l, že po ád existuje. N kdy b hem d ímoty si jeho spící mysl uv domila, že se stále m že natahovat pro svou moc na Nimth, což znamená, že mezi ob ma sv ty existuje pr chod. Jeden z nich se musí podobat trhlin , jejíž ko istí se stal d ív. Tentokrát ale neute e. Tentokrát trhlinu v realit využije. Vstal a pohlédl obyvateli Nicoty p ímo do o í bez zornic: "Poj me." "Kone n !" Temnota posko il dop edu jako dít , které pustili ze školy, díra erného prostoru skota ící mezi stromy. Dru slyšel k ik vyd šených pták a díval se, jak bláznivou rychlostí houfn vylétali k nebi. V lesích stejn kvapn prchala malá zví ata. arod j, kterého tvorovo chování vyd silo i pobavilo, skvrnu t sn následoval. Dru se pokoušel co nejpe liv ji zmapovat krajinu, ale nic z toho, co vid l v zahalené íši p edtím, tomuhle neodpovídalo; protože však byl v lese, možná to kolem prost nepoznával. P ipoušt l, že na tom možná nezáleží, krom toho, že cht l najít Rendela a místo, kam dorazí klan Tezerenee. Dru si p edstavoval bezpo et z drak zrozených golem , mo e nehybných, prázdných tvá í tvor , kte í nem li vlastní život a byli pouhými nádobami pro p esouvající se vraady. arod j se ot ásl. Jestli - ne, až ~ najde cestu zp t, bude Tezereneeho plán opušt n. Barakas možná touží p ejít a zmocnit se vlády nad n jakým t lem, i kdyby jen pro jeho dra í p vod, ale nikdo další nic takového chtít nebude. "N co nás sleduje." "Kde?" Dru nic necítil, v d l však, že jeho smysly m žou selhávat. "Už je to pry ." Kdyby m l Temnota ramena, pokr il by jimi. Dru nesouhlasil: "Co to bylo? Kam se to pod lo?"
Mlžného spole níka o ividn víc zajímala í ka, která se p ed nimi práv objevila. Temnota nikdy nevid l vodu a její tekutá podoba ho o ividn p itahovala. Dru byl nucen zopakovat otázky, tentokrát naléhav ji. "Bylo to velké jako Dru. Jak se ta pevná v c m že takhle hýbat? Vypadá skoro jako já! Podívej se, jak utíká a tvaruje se! Zmizelo to. Bylo to tam, a pak to tam nebylo." Vraadovi chvilku trvalo, než si uv domil, že poslední ásti tvorových poznámek byly odpov di na jeho otázky. "Hlída prost zmizel?" "Ano, ano!" Temnota se p esunul k vod . Z jeho st edu se vysunula hrubá kon etina a pono ila se do vody. "To byl opravdu úžasný pocit! Je to hrozn zábavné! Poj to zkusit, malý Dru!" Dru se rozhlédl, p emýšleje, kam asi neznámý strážce zmizel, když uvid l Temnotu. P ál si, aby Temnotu požádal, a ho upozor uje na vet elce o n co nenápadn ji. P ál si, aby mohl víc v it vlastním smysl m. arod je zasáhla sprška vody. Temnota cákal pr zra nou tekutinu kolem sebe a žasnul, jak se voda klidn dá rozst íknout všude kolem, a p esto se znovu vrací do podoby proudu. Dru si znovu uv domil, jak je ten podivuhodný tvor d tinský. Ne, pomyslel si, nikdy bych ho nep edhodil ostatním vraad m. Jeho nevinnost by ho zni ila. Dru pot ásl hlavou, na chvíli odhodil starosti, p ešel k í ce a klekl si, aby se napil. Nabral vodu do dlaní, polykal erstvou, chladnou tekutinu a dovolil jí, aby mu stékala po brad a na šedý pláš . Temnota, stojící vlevo od n j, si p estal hrát, zaujatý novým p edstavením, které mu jeho malý spole ník p edvád l. "Ty to bereš do sebe! Netušil jsem, že to umíš. Jsme si hodn podobní!" Dm si ho nevšímal. Jakmile si uv domil, jakou má žíze , musel vzít na v domí i to, že má po ádný hlad. Ohromilo ho, že na pití a jídlo p edtím ani nepomyslel, skoro jako by p ed prvním douškem ve skute nosti ani nebyl sou ástí tohoto sv ta. Te mu p ipadal mnohem skute n jší; posílené smysly pracovaly skoro tak, jak m ly. Dokonce cítil pr chod, kterým neviditelný hlída prošel, když odcházel. Temnota m l pravdu; tvor zmizel. Co však byl za , z stalo tajemstvím. Krom hladu se te dožadovaly pozornosti i ostatní t lesné pot eby. Dru strávil víc než hodinu u í ky, tolik asu mu zabralo sbírání plod z dlouhého pásu ke a ovoce ze strom rostoucích na b ezích kousek jižn ji od místa, kde pil. Temnota to všechno bral jako pokra ující hru na objevování, což vraada dost roz ilovalo. Když byl Dru kone n p ipravený jít dál, m l už vybraný i cíl. Vet elec byl v lesích na severu a í ka p itékala také odn kud z toho sm ru. To znamenalo, že by tam n kde mohla být civilizace. Prostíral se tam i vzdálený pás hor a Dru doufal, že by to mohly být ty, o kterých se Barakas jednou i dvakrát zmínil. Vysoký vraad p edpokládal, že práv tam by m l být Rendel, aby dohlížel na práci na téhle stran závoje. Putování bylo klidné, za což byl Dru velmi vd ný. B hem ch ze arod j vytrvale zkoumal p edivo tohoto sv ta. Posílenými smysly prohlížel vlákna moci, která probíhala vším jako m ížka. Byl to základn jší, stabiln jší vzor než nimthské spirály, a taky siln jší. Tohle byl sv t, který se bude p íchodu vraad bránit. V tu chvíli prob hl Druem chlad a v mysli ho zamrazilo. Zneklidnila ho nep íjemná p edstava zem , jež v dom vzdoruje vet elc m. Zavrt l hlavou a pokusil se ten šílený nápad set ást. Myšlenka couvla, ale nezmizela. Dru se znovu soust edil na cestu a na pr zkum, aby se roz ilující teorie aspo na chvíli zbavil. Kupodivu to byl Temnota, kdo si vyžádal zastávku, když se slunce p iblížilo k ve eru. Tvor byl neobvykle tichý. "Rád bych, abychom se tady zastavili, Dru." arod j byl rozhodn pro zastávku - lesní plody a ovoce od í ky nesta ily dodat energii na celý den - podivil se však zm n chování svého velkého spole níka. "Je všechno v po ádku, Temnoto?"
"Musím..." Tvor nemohl najít správná slova. "Tenhle tvar se do tohoto sv ta nehodí. Nezapadám sem. Nejsem sou ástí sv ta." Byl to stejný pocit, jaký m l p edtím Dru, nenapadlo ho však, že by to Temnota mohl vnímat podobn . "Co chceš d lat?" "Myslím... myslím, že se to bude hodn blížit tvému spánku. Rád bych se p etvo il v n co p ijatelného." "Jak dlouho to bude trvat?" Skvrna zapulsovala: "Nevím. Nikdy jsem nic takového ned lal... podívej se, jak na m tv j sv t p sobí! Už nikdy se nechci vrátit do té odporné prázdnoty!" Pak už Temnota nemluvil. Vraad se díval, jak se velká, pulsující díra stáhla do sebe, takže byla jaksi kompaktn jší. arod ji i tak d lalo dost potíží vyrovnat se s dírou, která byla zárove hmotná; p emýšlel, jaký nový zázrak mu Temnota p edvede... a jak dlouho to bude trvat. P i jeho vnímání asu - nebo spíš nevnímání asu - mohlo trvat roky, než prom na skon í. Dru nemohl ekat tak dlouho, ale jeho spole ník mu nedal p íležitost, aby mu to mohl íct. Každopádn nem l na výb r, te ne. A se Temnota rozhodl ud lat cokoliv, už s tím za al. Druovi nezbývalo než se o sebe postarat a doufat, že se ekání neprotáhne na zbytek jeho života. Uv domil si, jak moc se stal závislým na neobvyklém spojenci; nejen kv li ochran , ale i díky p átelství. Jeho vlastní prioritou se stalo jídlo. Cht l n co po ádného, n co, co mu dodá pot ebnou energii. B hem celodenního putování posbíral pár plod , které mu p ipadaly bezpe né. Zem byla nepopirateln št drá. Šlo jen o to, aby si vzal, co chce, což bylo pro n koho, vychovaného ve vraadském duchu, dost snadné. Jen vlastní nejistota mu bránila pokoušet se o kouzla. Te se však Dru rozhodl riskovat; jeho reakce ídil žaludek. Nejprve ho napadlo prost vy arovat po ádnou hostinu, v etn stolu a vína, ást jeho mysli však p i p edstav tak marnotratné ukázky magie hlasit protestovala. Podobný pocit, i když ne tak silný, Drua pronásledoval už od p íchodu sem. Okamžit nápad zavrhl, stejn m l podez ení, že by to nevyšlo tak, jak si p edstavoval. "A to mám teda být hlady?" zamumlal. Zamyslel se nad jinými zp soby. Možná byl problém v síle kouzel. Pokud je to tak, bude nejbezpe n jší použít jenom p ivoláva i kouzlo, n co, co by k n mu p ilákalo ptáka nebo malé zví e tak blízko, aby ho mohl chytit a zabít. Dru neum l va it, ale doufal, že dalším malým kouzlem by si mohl jídlo p ipravit. Když si p edstavil sebe sama, jak si škube ptáka k jídlu, ušklíbl se. Žádný vraad se nešpinil s tak pod adnými pracemi; ale žádný vraad nikdy p edtím nebyl v podobné situaci jako on. Když na to p ijde, ud lá, co bude nutné - téhle vraadské zásady se Dm držel. První ásti kouzla šly hladce. Dru pracoval pomalu, doufaje, že si tak usnadní dokon ení. Pak za alo kouzlo klást odpor, nejd ív mírný a potom, když vraad za al ztrácet trp livost a p idal na intenzit , ím dál siln jší. Zvedl se vítr, ale Dru si toho sotva všiml. P ivolání skon ilo. arod j se cítil, jako by do n ho ude il blesk, kouzlo se však udrželo. Musí ale existovat jiný zp sob. Kdyby m l bojovat se zemí pokaždé, když by se pokusil použít svou moc, brzy by ho to vy erpalo. Nemohl se ve všem spoléhat na Temnotu, obzvláš ne te . Uslyšel zví e o dost d ív, než se objevilo v dohledu. Velký tvor, mnohem v tší, než jakého cht l p ivolat. Pokud to byl dravec, Dru pochyboval, že p ežije. Znovuobjevený strach z vlastní smrtelnosti vraada na okamžik zmrazil, takže se p icházející tvor dostal na dohled. Byl to k . Vlastn to byl jeho k . H ebec si odfrkl a p iklusal blíž, zjevn pot šený, že našel pána. arod j m l p inejmenším stejnou radost a pevn zví e objal. Bylo to d tinské gesto, tohle však byl jediný další tvor z jeho domova, jediné spojení, které m l se svým hradem, Sharissou, a dokonce i Sirvakem. A
navíc to byl d kaz, že kdyby z stal tam, kde byl, mohl snadno projít do zahalené íše. Zatímco Dru š astného kon uklid oval, uvažoval nad tím, že cesta jist vede ob ma sm ry. Musí prost pokra ovat, dokud n jakou nenajde... tedy pokud d ív nenajde Rendela a ta tezereenská monstra. "Hodný," šeptal vraad. Hladil h ebce po h bet a uhlazoval mu srst. Když p ejel rukou podruhé, náhle ztuhl. Kde je sedlo a uzda? Dru koni pe liv prohlédl tlamu. Nebyly tu žádné stopy krve, které by nazna ovaly, že je k utrhnul. Nenašel ani známky toho, že by sedlo spadlo, když se h ebec pohyboval mezi stromy. Pro to, co p ed sebou arod j vid l, existovalo jediné vysv tlení. N kdo sedlo sundal. Rychlá prohlídka še ící se krajiny nep inesla odpov . Pro by n jaký cizinec prost sundal sedlo a nechal kon voln b žet? Te už vypadalo jako p íliš velká náhoda i to, že Druovo kouzlo p ivolalo práv jeho vlastní zví e. Dru necítil mezi stromy a ke i nic neobvyklého, ale byl si skoro jistý, že je pod dohledem. Práv v tu chvíli se k rozhodl odejít a odklusal sm rem, odkud p išel. Vraad mu nemohl sta it. Byl zvyklý na to, že kon ovládá jen kouzly, a tak se marn snažil zabránit mu v odchodu. "Vra se, ty mizerný..." Sharissa si se zví aty vždycky rozum la. Drua kon snášeli, dokonce ho m li rádi, ale poslouchali ho spíš proto, že nem li na výb r. Oto il se a podíval se, jestli se na Temnotovi n co zm nilo, bytost však z stávala sto ená do jakési ohavné koule, která celou dobu pulsovala. Dru necht l mohutného kon ztratit podruhé, a tak se zdráhav vydal za ním. Nebyl si jistý, co ud lá, ale n co ud lat musel. Nep estával myslet na to, že by mohlo jít o past. Cena kon a jeho užite nost p i cestování ho však nutila pokra ovat. Kdyby došlo k nejhoršímu, prost povolí uzdu magii, k ertu s agónií, která p ijde potom. Dost silná v le protesty zem p em že. Koneckonc , je p ece vraad. K se mu stále vyhýbal. Cválal mezi stromy bez zastavení, a p itom se sto il k severovýchodu. Dru klopýtal za ním, zpomalovaný šlehajícími v tvemi i stoupajícím terénem. Byl blízko n jaké hory nebo h ebene. Stromy mu bránily ve výhledu. Nemohla to být vysoká hora, protože stále jakž takž vid l dál na sever, ale i tak ho to unavilo ješt víc než celodenní putování. Nezaváhal však; ve skute nosti se za ínal t šit na jakoukoliv výzvu, která ho mohla ekat. Kdokoliv by mu cht l zk ížit cestu, bude zatracen oškliv p ekvapený. Kone n se p iblížil k vrcholu. K mu zmizel z o í, což Druovi prozradilo, že je to hora, protože slyšel údery kopyt, jak zví e pokra ovalo v cest . Vraad se dostal na horní okraj a podíval se, co leží na druhé stran . To, co bylo na jeho stran nízkým kopcem, bylo na druhé rozlehlým h ebenem. Dru se zahled l do údolí, které kdysi z ejm bývalo úrodné, ale b hem staletí je ovládl prach. To však nebylo ani zdaleka tak zajímavé jako pohled, který se mu otevíral asi tak míli odsud. M sto! Ne obrovité m sto, které by se táhlo až k obzoru, ale p esto velké m sto. Dru p imhou il o i a opravil se. Trosky m sta. Dokonce i z místa, kde stál, bylo z ejmé, že je m sto v troskách. N kolik v ží se zhroutilo a z hradeb zbylo sotva víc než rozházená hromada kamení. Kdysi muselo být rozlehlé; pokrývalo vrchol p inejmenším stejn velký jako ten, odkud se díval. Dru usoudil, že to asi z v tší ásti byla ohromná pevnost, protože vid l, že všechny budovy jsou propojené. V tšina jich byla okrouhlých, jako koule áste n poh bené v písku, ale byly tu i obdélníkové stavby, a dokonce i sotva rozeznatelná nádvo í. P estože bylo m sto v troskách, vid l, že kdysi muselo být velmi mocné. Jeho stavitelé se vyrovnali vraad m, což vyvolávalo otázku, co se s nimi stalo. Pro te bylo místo opušt né? K se zastavil dole pod svahem a skoro netrp liv se po pánovi ohlédl. T ebaže byl vrchol vysoko, vedla z n j stezka, která umož ovala snadný p ístup do údolí. Dru v d l, že by m l zví e následovat, a zárove v d l i to, že ten, kdo kon poslal, cht l, aby arod j v d l, že ho sem p ivedl úmysln . To hovo ilo o n kom, kdo si chce promluvit, ne zabíjet.
"Máme vejít do dra ího ch tánu?" zašeptal si Dru nesmysln jen tak pro sebe. Pomyslel na Temnotu, který by mohl ožít a zjistit, že je arod j pry . V téhle zemi asi nebylo nejrozumn jší se rozd lit, ale Druova zv davost a pocit nad azenosti mu nedovolily promeškat p íležitost. P estože tady byly jeho schopnosti omezené, cítil se jist ji. N kdo si s ním zjevn p ál mluvit a on si to vyložil jako žádost o pomoc. To se mu zamlouvalo, koneckonc byl vraad, takže pominul všechny ostatní možnosti, v etn t ch, které by vypadaly pravd podobn ji, kdyby se nad nimi zamyslel. Zamí il dol svahem, ale víc p itom sledoval rozpadající se pevnost než cestu, po které šel. Dvakrát málem upadl; kdyby nezískal rovnováhu, zbytek cesty dol by se kutálel, m l však št stí. Na úpatí znovu skoro spadl, tentokrát ale proto, že t lo, které mu leželo v cest , m lo stejnou barvu jako zem , ve které bylo zpola poh bené, takže ho málem nezahlédl v as. V jediné chvíli, kterou arod ji trvalo, než rozpoznal, co to p ed ním leží, se celá jeho situace zm nila. K p ed ním tiše ekal. Už nevypadal netrp liv , spíš jako by vy kával. Vraad sáhl dol a dotknul se mrtvoly. Ležela na b iše, ale p esto se dalo poznat, že se p inejmenším podobá lov ku. Mrtvý byl skoro tak vysoký jako arod j a m l na sob umn zdobený od v, který se rozpadl, když po n m Dru p ejel prsty. arod j se šokované a užasle díval, jak se i t lo rozpadlo a zhroutilo do sebe. Vzáp tí ho odvál vítr. Po n kolika vte inách tady nez stalo nic než pár úlomk , v tšinou z výzdoby šat . Jak byl starý? p emítal Dru. Jak byl starý a jak asi musí lov k zem ít, aby se takhle uchoval? Zpustošené m sto už nevypadalo jako báje né místo k návšt v . arod j si vyt el prach z o í a ohlédl se na cestu, po které sešel. Nem že být tak strašné vylézt zase nahoru... Slunce už nebylo víc než unavenou p ipomínkou polední slávy. Vylézt nahoru možná nebude tak strašné, najde však cestu zp t ke svému spole níkovi? I když p ipustil, že je Temnota vid t dokonce i... potm ... byl p íliš daleko, aby ho hned zahlédl. Ve tm by se mohl zatoulat špatným sm rem. "U Serkadiona!" proklel Dru vlastní hloupost. Jeho moc i smysly te fungovaly, alespo do jisté míry. Je pot eba se prost soust edit na... N co ho zachytilo za levou nohu a hrozilo, že ho povalí na zem. Dru se podíval dol a vid l, že se chodidlo i s kotníkem pono ilo do skály. Kámen ho držel tak pevn , že bránil krevnímu ob hu. Nejprve se pokusil vyprostit lak, že do pomalu jej polykající zem kopal. Když si vraad uv domil, že je to naprostá hloupost, vykašlal se na opatrnost a povolal všechnu svou moc. A je to jakkoliv, ude í na podzemního nep ítele vším, co má. Zem se ot ásla a úbo í hrozilo z ícením. To nebyl výsledek, o který Druovi šlo; p emýšlel, jestli jen neuspíšil vlastní smrt. Náhle ho to, co ho drželo, zase pustilo a p ekvapený arod j spadl na záda, ruce na boku, jak se marn pokoušel pád zastavit. Tvrd se ude il o zem. Ze zem se vyno ilo mohutné, obludné t lo. Dru hled l do tvá e divoké bestie s protáhlým enichem a rudýma o ima, které jako by se leskly. Tvor byl pokrytý p irozeným brn ním a stál na dvou tlustých nohách. M lo to paže s drápy, které by ho dokázaly popadnout pod krkem a utrhnout mu hlavu, kdyby se jejich majiteli zacht lo. B s se vysvobodil se šíleným zatroubením, p i kterém Druovi málem praskly bubínky. Zvedl tlapu; zjevn cht l arod ji rozervat b icho. arod j zoufale bojoval o moc, doufal, že mu jeho zmatené schopnosti poskytnou ješt jeden úder. Drápy zamí ily dol . Úto ící bestii obklopila erná aura. Tvor vyd šen zatroubil a svalil se k zamýšlené ob ti. Druovi se na poslední chvíli poda ilo odkulit se z dosahu padajícího netvora. Nem l pon tí, co se stalo, v d l jen, že znovu unikl smrti - a že mu p i tom n kdo nebo n co pomohlo. arod j se dokutálel, znovu se zvedl na nohy a p ikr il se, kdyby p išel další útok. Nic se nestalo.
Opatrn p istoupil ke tvorovi, který ho cht l zabít, a zamra il se. Tvor vsakoval do zem kolem sebe, s výjimkou malých lesklých kousk ukrytých v záhybech jeho kruný e. Dru do veliké mrtvoly s nep íjemným tušením opatrn str il. Rozpadla se úpln stejn jako ta p edchozí. V tu chvíli vraad zaslechl šelest k ídel. Vzhlédl. Nad hlavou se mu vznášelo víc než tucet kopií létající hr zy, která se ho pokusila zabít ješt na Nimthu. Nejv tší z nich m la kolem krku medailon a jednou rukou ho svírala. Dru nepochyboval, že práv tohle zabilo tvora v kruný i. Te to mí ilo na n j.
VIII. Mentálními hrázemi oslavujících vraad za alo prosakovat nep átelství jako první p edzv st mohutné záplavy nenávisti. Gerrod si toho nejd ív všimnul u vraada jménem lord Highcort, hezkého muže ozdobeného velkými, lesklými cetkami. Highcort m l na každém prstu prsten a na sob majestátn rudé roucho, které mu prop j ovalo vzhled p epracovaného monarchy. Objektem Highcortova hn vu se stala žena, která kdysi byla jeho družkou, jednou nebo dvakrát? Žena byla oble ená v mnohabarevném sv telném proudu, který ob as na krati ký okamžik odhaloval její p vaby. Vlasy jí visely do tvá e, takže jí tém zakrývaly o i. V tu chvíli byla vyšší než Highcort, i když to se mohlo podle jejich nálady zm nit. Gerrod si nevzpomínal, jak se jmenuje. Highcortovi zjevn ned lalo problém najít pro ni jména. Práv to poslední v dlouhé ad p edchozích Gerroda upozornilo na hádku na nádvo í. "Semetriko! Už m ty tvoje hry nebaví! Jestli s t mi urážkami nep estaneš, budu ti muset vyrvat ten tv j zatracený drzý jazyk!" "Zkoušíš mi ho vyrvat už celé roky, Highcorte! O co ti jde? Dostala jsem t tak, že už to nedokážeš snést?" Muž stiskl zuby. Kolem n j se za al formovat opar, nejprve oblak a pak celý v trný vír. Gerrod netušil, co d lá žena, ale cítil, že i její moc pracuje. Práv v okamžiku, kdy se ti dva chystali ude it, se nad nimi objevila dvojice dra ích jezdc . Oba vraadové obrátili pozornost k obloze; v d li, která hrozba je nebezpe n jší. "Co to má znamenat? Co se d je?" Dunivý otc v hlas zahnal zahaleného arod je od okna. Gerrod se p istihl p i zklamání, že protivník m nedovolili pokra ovat. Aspo by se ostatní po ádn pobavili a reptání by na chvíli utichlo. "Nem žeme je už klamat moc dlouho, ot e. Znovu propukají spory." Lord Tezerenee se práv hrbil nad tabulkami a poznámkami o pr chodu do Dra í íše, které sepsali Gerrod a Rendel. Barakas bezd n pohladil hlavu malé vyverny, která mu sed la na pancí i na rameni. Snažil se strávit to, co vid l p ed sebou, i synovo varování. Reegan, který byl vždycky p eborníkem v p ímém útoku, praštil p stí v kovové rukavici o st l. Nevšímaje si t ísek a otvoru v míst , kde st l prorazil, ekl: "M li bychom je dostat pod kontrolu, ukázat jim, kdo tady velí! Kdyby v d li, jak na tom jsou, sami by se p ed námi plazili a žebrali by o místo v našem novém království!" Gerrod už m l té hlouposti dost. Slova mu vylétla z úst d ív, než si uv domil, že tím obrátí pozornost od bratra zpátky k sob . "V království, které jim te nem žeme slíbit!" Otec se prudce narovnal, až vyverna s vyd šeným zask ehotáním poodlétla, ale lady Tezerenee, která stála vlevo t sn za ním, mu pevn položila ruku na rameno. "Klid, milá ku. Gerrod má pravdu. Te musíme spo ítat ztráty a podíváme se, jestli zachráníme aspo n co." "Rad ji bych spo ítal hlavy Ephraima a té jeho bandy." Barakas se nadechl tak zhluboka, že málem vy erpal veškeré zásoby vzduchu v místnosti, a uklidnil se. Odvrátil se od Gerroda, který si n m vydechl, a zam il se na jednoho ze len skupiny, jež m la sledovat Rendel v pr chod. Vzdali se pokus udržet jeho t lo naživu; zem elo krátce poté, co se dozv d li, že je ohrožen samotný p echod. "Esade, kolik golem zbývá?" Nov p íchozí okamžit poklekl. "Ot e, je p ipraveno víc než dv st golem . To je to nejlepší, co v tuhle chvíli m žeme íct." "P ijatelné." Barakas se poškrábal na brad . "To je víc než dost pro nás a po ád ješt n co zbude pro ty, které považujeme za spojence. Pokud jde o ostatní," lhostejn pokr il rameny, "jsou to mocní vraadové, m li by se um t postarat sami o sebe." Což stále neodpovídá na p vodní otázku, pomyslel si Gerrod ho ce. Co se vlastn stalo Ephraimovi a ostatním? M li za úkol vytvo it golemy, sko ápky, které m ly vraad m posloužit jako nádoby, až jejich ka projde do nového panství. Když dorazilo hlášení, že
neodpovídají na výzvy, šel lord Tezerenee osobn zjistit d vod pro . Našli jen pentagram vyleptaný v mrtvé hlín a pár drobností, které m li lenové skupiny u sebe. Nebyly tam stopy po boji ani mlžné p ízraky ozna ující p ítomnost druhého panství. Sta ešina si myslel, že celá skupina n jak p ešla a nechala t la opušt ná v dob e ukryté jeskyni, aby zdržela odhalení toho, co ud lala. Bylo možné vytvo it spojení, které by všem jejich ka umožnilo postupn p ejít, v etn posledního z nich. Vyžadovalo by to, aby první p íchozí z stali mentáln spojení s t mi, kte í by je následovali. Tak vypadal starší plán, který Rendel už p edtím opustil. "Takže je rozhodnuto." Shromážd ní p íslušníci klanu, v tšinou synové a dcery vládce a jeho paní, utichli; šeptané rozhovory zem ely uprost ed v ty. Nikdo se neodvážil zeptat, a tak vzal Gerrod tohle b ím na svá ramena, jako vždycky, p estože mu za to sourozenci nikdy nebyli vd ní. "Co je rozhodnuto, ot e?" Lord Barakas se na syna zahled l, jako by se prom nil v idiota: "Dávej pozor! Samoz ejm zeje rozhodnuto! Ješt dnes se za neme p esouvat do Dra í íše. Povolám ty, kdo se k nám p ipojí. Bude ohlášeno, že jsou to jen ti první a celkové po adí bude vylosováno." "Tomu nikdy neuv í." Sta ešina se na syna podíval svrchu: "Budou tomu v it, protože jim na to dám záruku draka." A už jsme u toho, znechucen užasl mladší Tezerenee. Tenká hranice cti! Ve skute nosti nebude možné íci, že jeho otec lže, protože p vodní systém skute n spo ívá na loterii, i když s n kolika málo úpravami. Zdánliv náhodné po adí odcházejících navrhl jako první Rendel. Gerrod v starší bratr jim p ipomn l, že žádného vraada ani nenapadne, že by m l jít až po n kom jiném. Loterie spolu se slibem, že losování jmen nebude nijak ovliv ováno, zabránila mnoha spor m. Ostatní vraadové však nev d li, že v první várce budou jen vybraná jména. Ti, o kterých Barakas v d l, zeje dokáže p esv d it nebo zastrašit, aby se mu pod ídili. Ostatní nakonec zjistí, že budou muset na oplátku za p ežití ob tovat vlastní v li. Kv li bezuzdnému využívání vraadské magie, které pokra ovalo dokonce i te , Nimth nevydrží ani z poloviny tak dlouho, jak p edpokládali. Vraadové, kte í si byli jistí p ežitím, p edpokládali, že nemá smysl se omezovat, a podle toho taky oslavovali. Zamyšlený Gerrod náhle zjistil, že mu došel vzduch a jeho t lo je jakousi neviditelnou silou taženo za krk k otci. Lady Tezerenee zalapala po dechu, jinak bylo slyšet jen Gerrodovy marné pokusy o nadechnutí. "Ukazuje se, že jsi docela neschopný, m j synu," ekl sta ešina úlisným hlasem, který dokázal znervóznit každého, obzvláš ty, kterým jeho slova pat ila. "Nechal jsem t organizovat p echod. Vymklo se ti to. Dal jsem ti na starost vytvo ení golem , naší nad je pro budoucnost. I to se ti vymklo z rukou. Sv il jsem ti do rukou dceru Drua Zereeho... a ta te bezpochyby utekla do pevnosti svého otce." Kouzlo, které Gerroda drželo, polevilo. Mladý Tezerenee lapal po vzácném vzduchu. "Neustále zpochyb uješ m j rozum, ale tomu tvému se nedá v it." Barakas se oto il ke své žen . "Ud lal jsem s naším synem všechno, co se dalo. Jestli nedokáže od init, co ud lal, jsou tu jiní, kte í rádi zaujmou jeho místo, až p echod za ne." Lady Alcia cht la n co namítnout, ale všimla si v manželových o ích ehosi, co ji varovalo, aby z stala zticha. Barakas ji vzal za ruku a zamí il s ní ven. Když odcházeli, sta ešina chladn p ikázal t m, co z stali: "Za n te s p echodem. Reegane, ty velíš." Lord Tezerenee v noval Gerrodovi poslední zni ující pohled. "Pokud jde o tebe... zjisti, co má za lubem to Zereeho mlád , že nám nejd ív nic ne ekla a pak vyklouzla pod ochranu otcova panství. Jestli se ti to poda í, bude pro tebe místo."
Gerrod p ikývl. Udržoval si vyrovnaný výraz, protože mu otcova magická d tka shodila kápi, ale v duchu to v n m v elo. Jeho p edek je šílený, a po ádn šílený, i když tu nebyl nikdo, kdo by ho v takovém názoru podpo il. Ani jedno z vyjmenovaných "selhání" nebyla Gerrodova chyba, ale p esto dopadla Barakasova železná p st práv na n ho. Prost proto, že není jedním z vyvolených klanu. Mladý Tezerenee nedokázal íct, jak to celou tu dobu zvládal Rendel, te už však chápal, že bratr mohl mít spoustu d vod k tomu, aby je opustil. Když v dce klanu a jeho manželka odešli, Reegan se vzpamatoval a za al vydávat rozkazy. V tšina z nich se víc hodila k p íprav bitvy než k organizování p echodu, ale Reegan dostal velení a Gerrod s tím nemohl nic d lat. P emýšlel však, jestli se pod velením jeho bratra v bec n kdo z nich dostane na druhou stranu. Znovu za al uvažovat, jestli doopravdy chce p ejít. Sm šná myšlenka. Tady by ho ekala jen smrt. V íši za závojem byla šance na p ežití. Dokonce i navzdory pocitu, že osídlení Dra ích íší nebude tak snadné, jak si otec myslí, bylo lepší p ejít než z stat tady a celá staletí se jen dívat, jak se Nimth rozkládá. Nežil by tak dlouho, aby vid l jeho konec. S takovými myšlenkami si Gerrod p itáhl pláš a p emístil se na Zereeho panství. V tomtéž hradu, do kterého se pokoušel dostat Gerrod, Sharissa spílala Sirvakovi. D v rník se p ed ní žalostn kr il, ale svých in nijak nelitoval. "Neposlechl jsi mne, Sirvaku! Kolikrát ti to mám íct, než to pochopíš?" "Chápu, paní! Jen poslouchám pánovy rozkazy. Nevstoupí sem nikdo krom tebe." "Otec tu není! Pokouším se ho zachránit a ona mi m že pomoct!" Sharissa mávla rukou k pobavené Melenee. "Uklidni se, drahoušku," ekla Melenea konejšiv . "Jsem si jistá, že to Sirvak myslí dob e. Nem žeš ekat, že by tak snadno neposlechl rozkaz, který mu dal Dru. Koneckonc ," dodala s úsm vem k nervóznímu d v rníkovi, "má omezenou p edstavivost, omezené myšlení." Sirvak na vet elce zasy el. Sharissu by ohromilo, kdyby v d la, že stvo ení protestuje proti "omezenému myšlení". Jakkoliv byl d v rník mocný, te , když byla Melenea uvnit , byl pro ni bezvýznamný. Spolu s obranami pevnosti sejí Sirvak mohl klidn postavit, ale uvnit jí elil jen vlastními schopnostmi. Sirvak se bál, že kdyby odhalil, co o arod jce ví, mohl by ohrozit Sharissin život. Ok ídlený tvor ze zkušenosti v d l, že by je Melenea bez váhání oba zabila. Sirvak mohl jen ekat a doufat. V tšina viny za tuhle situaci padala na Drua, to chápal dokonce i d v rník. Dru necht l dce i odhalit o minulých záletech víc, než bylo nezbytn nutné, a tak d v rníkovi o téhle krásné, ale temné arod jnici zakázal mluvit. Ten rozkaz je te pronásledoval. Sirvak znovu zasy el, ani ne tak na nep ítele p ed sebou jako spíš na svou neš astnou neschopnost ochránit sv - enkyni. Sharissa, která nic netušila o zmatku v Sirvakov hlav , se na n ho up en zahled la: "Dost! íkal jsi, že pro m n co máš, n co, co nám pom že najít otce! Co je to?" Stvo ení p ejelo pohledem z paní na nenávid ného nep ítele a zp t, v podivné tvá i vepsáno roz ilení. "Sirvaku, mluvíme tu o otcov život !" D v rník jí zdráhav odpov d l. "Krystaly. Všechny informace jsou v krystalech. M žou p edpov d t, kdy se trhlina znovu otev e, možná." Bylo zjevné, že si tím tvor není moc jistý, a ani Sharisse se ta myšlenka úpln nezdála. Melenea je oba sledovala, jako by ekala na vysv tlení. Sharissa si uv domila, že její p ítelkyn neví o kouzlu, které otec seslal, a vysv tlila jí dopodrobna, jak krystaly zaznamenávají obrazy a magickou energii, takže šije Dru m že prohlédnout pozd ji, když na n má as. Meleneu to fascinovalo: "Dru je úžasný! Vždycky jsem v d la, že mu to skv le myslí. Takový potenciál! Uv domuješ si, jaké výhody by mu to mohlo dát nad jeho protivníky?"
Z téhle strany nad tím Sharissa nikdy nep emýšlela, chápala však, jak by mohly informace o magických vzorech Nimthu i zem , které Tezereneeové íkali Dra í íše, arod je nau it lépe využívat p írodní síly. Na takové úvahy však te nebyl as. "Sirvak mluví pravdu," odv tila Sharissa a nechala Melenein komentá stranou. "Krystaly by nás mohly p ivést k další trhlin , k dalšímu silnému zjevení zahalené íše. Mohly by nám dokonce ukázat, jak se tam bezpe n dostat." Druhé vraadce se zaleskly o i; Sharissu to fascinovalo i znervóz ovalo zárove . Nikdy p edtím u nikoho podobný pohled nevid la. Melenea ji toho mohla tolik nau it... "Shari, drahoušku, m žeš mít pravdu! Jestlipak by se z toho Barakasovi nezkroutily vousy? Kdyby to zjistil, zmodral by vzteky." To potvrzovalo všechno, co už mladší žena v d la. V d la, že nesmí dovolit, aby se klan Tezerenee dozv d l pravdu, bez ohledu na to, jakou pomoc by jí mohl poskytnout. Sharissa si byla jistá, že pod Meleneiným vedením si poradí sama. "Co kdybys mi ty krystaly ukázala, drahoušku?" Melenea jí položila ruku kolem ramen. Sharissa sebrala odvahu. V tu chvíli Sirvak zvedl hlavu a zak i el na cosi neviditelného. "Pozor, paní! N kdo stojí na hranicích pánova území!" "Dovol, a se podívám." Melenea se od Sharissy odtáhla a mladá žena sledovala, jak chvíli nep ítomn hledí do prostoru. Když znovu zaost ila zrak, pok iven se usmála. "To je ten tv j stín pod plášt m. Pokouší se obejít Druovy obrany." "Gerrod?" Mají podez ení, napadlo Sharissu. Vyd sila se, ale pak si uv domila, že to není možné. Ne, Gerrod tu ur it je prost proto, že mu jeho otec poru il, aby ji p ivlekl zp t. Soucítila s jeho potížemi, ale ne natolik, aby ob tovala sama sebe. "Nedostane se dovnit . Otec vytvo il obrany velmi pe liv ." Melenea se zamyslela: "Kdyby to byl ten kolohnát Reegan, v ila bych ti, ale Gerrod má bystrý rozum... zrádný. Mohl by kolem obran proklouznout." "Ne, když ho sleduje Sirvak." Sharissa se obrátila k d v rníkovi. "Dohlédni na to, a se sem nedostane." Magický tvor vypadal roz ilen , zdálo se, že chce n co íct, ale nakonec poslušn sv sil hlavu a prost odpov d l: "Jak íkáš, paní." "B ž! Na co ekáš?" D v rník pomalu, váhav vzlétl, s nerozluštitelným výrazem se krátce ohlédl na Meleneu a odlet l. "Kam letí?" "Je tu v ž, na které h aduje. Sirvak nejradši sleduje situaci odtamtud." "Sirvak n emu dává p ednost. Je to podivné, tolik osobnosti u d v rníka! Zapomn la jsem, ale koneckonc , vytvo il ho Dru, takže by m to nem lo moc p ekvapovat." Sharissa se polichocen usmála a pak ukázala do chodby vlevo: "Tudy. Obejdeme otcovy železné golemy." "Tak poj me. A si tu Gerrod buší, dokud mu nedojdou síly." Starší vra-adka se pokusila teleportovat. Když se nic nestalo, zkusila to znovu. Až v tu chvíli si Sharissa vzpomn la, že m li s otcem taky potíže. "Trhlina byla jen kousek odsud. N která kouzla jdou v okolí h . Myslím, že si otec docela oblíbil pohyb." "Opravdu?" V bec to nezn lo spokojen , ale nakonec Melenea pokr ila rameny. "No, na chvíli by to mohlo být n co nového. Tak dobrá. Ve m , drahoušku." Sharissa zjistila, že neustále n co povídá. Mít vedle sebe jinou ženu jí dovolovalo íkat v ci, o jakých by nemluvila ani s otcem. A navíc se zdálo, že to Meleneu zajímá. Když mladší vraadka vypráv la o své matce, Melenea velmi pozorn naslouchala a sem tam n co dodala.
"Otec íká, že vypadám jako ona, když se poprvé setkali. Nevím, jestli to n co znamená; všichni se tady po ád m ní. Nevzpomínám si na ni. Zem ela v n jakém souboji. Mám pocit, zeje to hrozn zbyte ný zp sob, jak um ít." Sharissa se podívala na spole nici. "Vím, že to tak zní, ale nejsem necitelná. Jenže to už bylo tak dávno a já jsem ji stejn sotva znala." Druhá žena ji p itáhla k sob : "Rozumím ti. lov k se musí pro životní zkoušky zatvrdit. Ze všeho, a je to jakkoliv smutné, ud lat hru. To je jediný zp sob, jak vydržet dál po prvních ty ech i p ti stoletích. Od chvíle, kdy jsem se na to za ala dívat tímhle zp sobem, je m j život mnohem pln jší." "Hru?" Sharissa m la potíže p edstavit si všechno, co se v minulosti stalo, jako ást hry, ale Meleneino tvrzení podporovaly stovky let zkušeností. Možná že až tohle skon í - jestli to n kdy skon í - zkusí se ídit její radou. Došly až k Druov vnit ní svatyni. Pokusily se vejít, ale n co je odmítlo vpustit. "To nechápu!" Mladší vraadka vykro ila a natáhla ruku. Nesetkala se s žádným odporem, šla dál, až byla úpln uvnit . Melenea taky natáhla ruku, ale neprošla. Roz ilen stáhla ruku k obli eji a zatahala se zajeden z pramen , které jí lemovaly lícní kosti. "Jedno z Druových bezpe nostních opat ení, milá Shari," prohlásila arod jka. Její úsm v vypadal pon kud nucené. "Promi !" Druova dcera sáhla myslí a porušila kouzlo na tak dlouho, aby mohla Melenea projít. "Už jsem si na n tak zvykla, že ob as zapomínám, i když tohle musí být nové. Je zakódované jen na otce a na m a sleduje zm ny na Nimthu, které jsem objevila, než... než otec odešel a..." Melenea k ní znovu p istoupila, aby jí poskytla pot ebnou út chu. Sharissa by ráda v d la, pro arod jka p ed lety p estala p icházet, ale neodvážila se zeptat. Bylo to skoro jako mít sestru - nebo dokonce matku - a ona necht la zlomit pouto, které mezi nimi vznikalo. "Drahoušek Dru! Tohle je skvostné!" Ut šující paže se bez okolk odtáhly a Melenea hbit zamí ila k opa né stran komnaty, k úžasné struktu e magických krystal . Sharisse se zdálo, že si prohlíží jeden po druhém, zatímco tiše komentovala barvy a vzory. Bylo zjevné, že starší žena toho o krystalech hodn ví. Sharissiny nad je vylétly vzh ru; p estože rozum la v tšin toho, co ji u il otec, m la podez ení, že existuje spousta v cí, u kterých ji ješt nepovažoval za p ipravenou. Snad Melenea ví, co d lat. Po n kolika dlouhých, mu ivých minutách arod jka ekla: "Ty p ízra -né zem - zahalená íše, jak íká Dru - ovliv ují i Nimth, že? A samoz ejm i naopak, jak se p edpokládalo už d ív." Chápala to! Sharissa rychle p ikývla a dodala: "Vtrhly na n která místa tak siln , t eba u h ebene, že nikdo neví, jak tam bude fungovat magie. Proto otec ekal tak dlouho, než se pokusil teleportovat." Melenea p ikývla na oplátku. Tohle jí Sharissa vysv tlila už p edtím, znovu a znovu prožívajíc ty hrozné chvíle. Zp sobovalo jí to hlubokou bolest, ale Melenea trvala na tom, že musí p esn v d t, co se stalo. "Ráda bych v d la..." "Co?" arod jka zavrt la hlavou. "Nic. Plané myšlenky, drahoušku." Sharissa p ešla k ní a ukázala na vlastní dopl ky: "Tady jsem musela upravit, co otec vytvo il." "Ten vzorec by nem l být možný" užasle vydechla Melenea. "Otec to taky íkal, ale když se podíval blíž, vid l, že druhá íše se vtírá do naší. Proto jsme Šli k h ebenu a..." odml ela se. "Už se tím netrap." Melenea znovu obešla vzor a usmála se. Tento úsm v se nepodobal žádnému jinému, který už u ní Sharissa vid la. Vyjad oval zadostiu in ní, velké zadostiu in ní. P emýšlela, jestli arod jka opravdu odhalila zp sob, jak otce vysvobodit.
"Myslím, milá Shari, že bys m la n co p idat sem." Dlouhý, elegantní prst ukázal p ímo doprost ed spirály. "A sem." Te prst ukazoval k místu u stropu. "Ur it ?" Místa, která jí Melenea ukázala, se ur it dala doplnit, mladší vraadce však unikal ú el. Zá ivý úsm v rozehnal její strach. ,Jist , Shari! Nem žeme pokra ovat, dokud nep idáš krystaly na tahle místa." "Dobrá." Sharissa p ešla ke kazet na pracovním stole. Znala kouzlo, které ji zamykalo, už d íve ji mnohokrát otevírala. Kazeta byla d ev ná, s d myslnými spirálovými ezbami. St ed zdobila zna ka Drua Zereeho. Tady m l krystaly, které používal k práci. "Ne..." chystala se íct Melenee, že neví, jakou barvu a jak velký krystal použít, ale v tu chvíli jí do hlavy vstoupila další mysl a p etrhla jí myšlenky. Byl to Sirvak. Paní, Tezerenee Gerrod odchází. Tak brzy? To se Gerrodovi nepodobalo. Jsi si jistý? Okamžik zaváhání, který si Sharissa vyložila jako d v rník v pokus ujistit se o tom, co tvrdí. Tezerenee není nikde venku, paní. Chránil jsem d m, jak jsem považoval za nejlepší. Bylo to podivné vyjád ení, ale Sharissa mu rozum la. Z sta na stráži, Sirvaku. M že se znovu pokusit vejít. D lej, co musíš, abys hrad ochránil. Záleží na tob otcovo bezpe í. D lám, co musím, paní. Paní, nem žu vstoupit do pánovy svatyn . Když t budu pot ebovat, pustím t dovnit . Te by to zabralo moc asu, Sirvaku, a není to t eba. Otcovi soumra níci mi pom žou, pokud to bude nutné. Soumra níci byli tvorové stín , kte í žili naho e v trámoví. Když Dru experimentoval, sloužili mu jako pomocníci. Jsou slabí, paní, já... To je všechno, Sirvaku! D lám, co musím pro pána i pro tebe, paní, znovu zopakoval Sirvak, než p erušil kontakt. Sharissa se letmo podivila nad poslední v tou, ani ne tak kv li volb slov jako kv li tónu, který Sirvak zvolil. Hlas zlato erného tvora zn l skoro rezignovan . "Shari, drahoušku?" Krystaly! "Mluvil na m Sirvak, Meleneo! Gerrod odešel, nejspíš zpátky k lordovi a lady Tezerenee." "Už?" Melenea se pousmála. "Dávej na n j pozor, Shari. Je z nich nejnevyzpytateln jší. Nikdy nem žeš v it tomu, co íká, ani tomu, co d lá." To souhlasilo s obrazem, jaký si o vraadovi v kápi ud lala Sharissa. Gerrod byl vraad a Tezerenee. Jaká kombinace mohla být horšil "Krystaly, drahoušku." arod jka se zatahala za pramen vlas , splývající kolem lícní kosti. Zdálo se, že potla uje rozrušení. Sharissa to p ijala jako znamení, že by mohly usp t. Tím spíš pot ebovala v d t, které krystaly. "Jaké pot ebuješ?" "Jakékoliv." Sharissa prudce zvedla hlavu a podívala se na druhou vraadku. "Ale jakou velikost a barvu! Nem žeš tam prost dát cokoliv! Mohla bys zni it otcovu práci a pak bychom ho už nikdy nedokázaly najít!" Krásná arod jka rychlými kroky p ekonala vzdálenost mezi nimi a vzala mladou spole nici za ramena. Sev ení bylo možná o trošku pevn jší, než by se Sharisse líbilo. "Shari, dít , vím, jak krystaly fungují. Neboj se. Tady." Melenea vzala dva v tší, modrý a irý. "Nemusíš se bát. Tyhle dva budou p esn vyhovovat." Zatímco ji Sharissa sledovala, stále stísn ná lehkomyslným výb rem, arod jka se vrátila k jasn osv tlenému dílu a docela náhodn hodila nové krystaly doprost ed. Modrý krystal, pohán ný její mocí, okamžit vylétl ke stropu. irý krystal však se spirálovým vzorem bojoval; vypadalo to, že vzor vzdoruje s tém živoucím odhodláním. Nicmén irý krystal s Meleneinou pomocí brzy p ekonal odpor a zaujal místo ve struktu e jedné spirály.
Když se Sharissin otec podíval na výsledek, okamžit pochopil smysl krystal , které dcera p idala, Sharissa však ani po n kolika vte inách pe livého prohlížení neporozum la ú elu, jakému sloužily krystaly p idané Meleneou. ekla jí to a arod jka se na ni h ejiv usmála. Sharissu pot šil zájem, který v tom úsm vu vid la. " asem to uvidíš. To ti slibuji. Te ješt jednu v c. Chci, abys vytáhla krystaly, které obsahují pozorování místa, kde zmizel ubohý Dru." To bylo snadné. Sharissa, š astná, že se m že aktivn podílet na otcov záchran - a taky š astná, že tentokrát ví, co d lá - se p ipojila k Melenee u artefaktu. Hbit p ivolala požadované magické kameny a usmála se, když se vylouply ze svých pozic a vlétly jí do rozev ené dlan . Mezitím vytáhla z ochranné kazety náhradu. Nové krystaly hladce zaujaly místa svých p edch dc . Vysloužila si pochvalu p ítelkyn . "Jsi velmi obratná, drahá Shari! Kdybych m la dceru, nemohla bych na ni být pyšn jší, než jsem te na tebe. Dru t výborn vychoval!" Sharissa se siln za ervenala pod p ívalem lichotek od n koho jiného než od otce. "A te ," dodala Melenea a natáhla hladkou, bledou ruku, "mi dej krystaly a m žeme vyrazit." "Vyrazit?" Sharissa drahokamy málem upustila. "Kam jdeme?" arod jka vzala dív inu ruku do své a odv tila: "Tohle bude nejlepší ud lat v mé vlastní svatyni, milá ku. Mám metody, které nejspíš nezná ani Dru... A myslím, že to tam bude trochu bezpe n jší, jestli ten namyšlený Barakas pošle Gerroda zpátky spolu s dalšími z nekone né zásoby p íbuzných. Víš, o em mluvím?" Sharisse to bylo jasné. Nikdo doopravdy nev d l, zejí Melenea pomáhá. Tezereneeové by obléhali otc v hrad a ztráceli by as, zatímco by ob ženy mohly studovat záznamy krystal . Dávalo to smysl a Sharissa znovu pocítila vd nost za to, zejí pomáhá tak starostlivá p ítelkyn . "Budeme pot ebovat otcovy poznámky. Má je v soukromých pokojích, ale já se k nim snadno dostanu." "To je dob e. Já mezitím využiji p íležitosti a prohlédnu si to tady, jestli nenajdu ješt n co, co by nám mohlo pomoci." Melenea Sharissu krátce objala. "Už brzo otce znovu uvidíš!" Rozd lily se. Sharissa odsp chala z komnaty, aby co nejrychleji získala otcovy poznámky a mohla se vrátit. Její p edstavy se rozb hly k okamžiku, kdy ho kone n znovu uvidí. V zasn ní minula stín, aniž si uv domila, že je jiný než ostatní. "Sharisso." Klopýtla a couvla k jedné ze st n. Nemohla uv it tomu, co slyšela. Zadívala se do chodby p ed sebou a kone n zaregistrovala stín, který nebyl stínem. "Gerrod!" "Zeree, poslouchej m . Sirvak mi ekl, že..." Sirvak! D v rník ji zradil? Jak je to možné? Ledaže by Gerrod n jak p emohl jeho mysl a p ivlastnil si ho. Melenea íkala, zeje úsko ný. "Drž se ode m dál, Tezerenee!" "Malá hlupa ko! Tv j otec t až moc chránil! Nemáš pon tí o povaze vraad ! Kdybys jen..." Sharissa využila jeho kázání a prohnala se kolem n j zp t ke komnat , ve které nechala Meleneu a kde bude v bezpe í. Gerrod od ní n co tak drzého a nemagického ne ekal, protože ji považoval jen za slabé, uvzlykané d cko. Zasko ila ho. Díky výchov však m l dobré reflexy, hrábl po ní, ale t sn minul její ruku. "Sharisso! Ne! Vra se! Mluv se Sirvakem!" Nevšímala si ho, v d la, že d v rník te bude jen loutkou v jeho rukách. Usoudila, že její jediná nad je spo ívá v Melenee a v út ku z hradu. Když dob hla ke dve ím, skrze které na ni Gerrod nedosáhne, ucítila ve vzduchu kolem sebe mraven ení. Tezerenee sesílal kouzlo. Bez uvažování, kde p istane, sko ila do komnaty. "Meleneo, já..." "Shari! Odvolej ze m ten hmyz!"
Soumra níci, kte í nebyli o moc víc než útržky tmy, poletovali kolem arod jky a úto ili na ni z jedné strany, zatímco se pokoušela krýt na druhé. N kolik zbytk na podlaze hovo ilo o osudu t ch, které zasáhla. Sharissin rozbou ené p edstavivosti to všechno dávalo až p íliš dobrý smysl. Gerrod te musel prost ednictvím Sirvaka ovládat i soumra níky. Hrad už nebyl bezpe ný; Tezerenee ohrožuje dokonce i tuhle komnatu, kde cht la chvíli p emýšlet. "Sharisso!" Gerrod stál ve vchodu a marn tla il na bariéru. Nem la pon tí, jak dlouho ochrany vydrží. Pokoušejíc se ignorovat hrozbu za zády, oto ila se k p ítelkyni. V její p ítomnosti se ebenov erní tvorové stáhli, zdráhav , ale p ece ji poslechli. Dívka necht la pokoušet št stí, jenom se cht la ujistit, jestli její spole nice není zran ná. Na Melenein slonovinové k ži bylo n kolik škrábanc , ale arod jka je ignorovala. Místo toho Sharissu bolestiv popadla za záp stí a p itáhla k sob . "Odcházíme! Drž se m !" "Zeree! Nem žeš v it..." Zbytek Gerrodových slov se vytratil, když hrad náhle zmizel a Sharissa se v okamžiku ocitla na míst , které nemohlo být nic jiného než Meleneino panství. Selhalselhalselhalselhal... Gerrod bojoval proti šílené panice v Sirvakov mysli. Tvor se p estal ovládat, jakmile jeho paní zmizela s Meleneou. Tezerenee násilím nutil d v rníka, aby se sebral, ale sám se nedokázal p estat o mladou Zeree bát. Gerrod ji nem l rád, nikdo si však nezasloužil arod j inu pé i... snad krom Reegana, který by si v ní nejspíš liboval. Sirvaku! Poslouchej m ! Poda ilo se mu p esv d it d v rníka, že nejlepší šancí bude spojenectví. Celkem rychlý Sirvak v souhlas pramenil p edevším z toho, co d v rník v d l o lady Melenee. Byl to p ípad nep ítel mého nep ítele... A byl d vod jakýkoliv, doufali, že Sharissu zastihnou ve chvíli, kdy bude ochotná naslouchat. Gerrod cítil p i pomyšlení na selhání ho kost, protože to byla jen jeho chyba. Vzpomn l si na otcovo pokárání a za al p emýšlet, jestli to nebyla pravda. Nakonec na tom nezáleželo. Gerrod selhal a s prázdnýma rukama se vrátit nem že. Jeho jedinou šancí na p ežití te byla z ejm Zereeho teoretická stezka do zahalené íše. Když lord Tezerenee nazna il, že ho tu nechá, nežertoval. Selhal... D v rník už byl mnohem klidn jší, ale po ád mu nedokázal nijak pomoci s plány. Ty zase zbyly na Gerroda. P estože nemohl do komnaty vejít, chvíli špehoval ty, co byli uvnit . Sharissa se zmínila, že Dru zkoumal záznamy a síly spojující oba sv ty. V tom by mohl být klí . Sirvaku! Choval se k d v rníkovi stejn , jako by se doma na území klanu choval k jedné z vyvern. Ok ídlený tvor odpov d l, jako by ho zavolal jeho vlastní pán. Poslouchej m pozorn , za al, a možná se nám poda í zachránit tvého pána a paní... a m taky, dodal nakonec pomalu. Byla to naprostá pravda. Myslím, že musíme ud lat tohle...
IX. Dru procitl do nového jitra, netuše, kdy omdlel. Poslední, na si vzpomínal, byl náhlý p ílet pta ích lidí, kte í kolem n j vytvo ili kruh. Pokusil se n co d lat, jeho mysl je ela, zeje pomalý, bylo však p íliš pozd . Pak omdlel. Zkusil pouta; držela. Po pokusech arovat mu v hlav nejd ív zabušilo a pak ji na n kolik minut naplnilo vytrvalé bzu ení. Po dvou neúsp šných pokusech to vzdal; pochopil, že je vícemén bezmocným v zn m. Pon vadž út k byl te nemožný, za al arod j sytit svoji neutuchající zv davost. V ranním pološeru si prohlížel své tmav hn dé v znitele. M l dojem, že jsou to skoro samí samci. Nem li n jaké viditelné zvláštní znaky, ale ty i aviani byli menší a štíhlejší než ostatní, p estože taky vypadali dosp le. Nic víc nev d l, jen prost p edpokládal, že to jsou samice. Pokud m l pravdu, byli aviani velkými stoupenci rovnosti pohlaví, protože ti menší pracovali stejn tvrd jako ostatní a jednalo se s nimi se stejným respektem. Aviani se tady kolem nevyznali o moc lépe než Dru, jak bylo patrné z jejich trhavých pohyb a neutuchající ostražitosti. Místo bylo zajišt né, ale obklopené neznámými zem mi. Pravd podobn také byli víc doma na stromech, horských svazích a samoz ejm na obloze. Jeho v znitele žasli nad opušt ným m stem a taky se ho nemálo báli, p estože se pokoušeli obojí zakrýt pod maskou arogance, za kterou by se nestyd l ani Barakas. Dru se s nimi pokoušel promluvit, ale jediná odpov , které se mu dostalo, byly rány do tvá e a nesrozumitelné sk ehotání. Z pta ích gest b hem jednoho z t chhle test usoudil, že mají zp sob, jak s ním komunikovat, dohadovali se však, jestli je to nutné. Nakonec se v znitele rozhodli jen ho táhnout s sebou. Dru p emýšlel o nestv e, p ed kterou ho zachránili. Soud podle reakcí pta ích tvor byla její smrt d vodem k oslav . Jako zabití úhlavního nep ítele, napadlo ho. Nep ekvapilo by ho, kdyby mezi ob ma d sivými rasami zu ila válka. Z toho mála, co zatím vid l, se zdálo, že ani jedna z ras není o nic lepší než vraadové a pro n bylo prolévání krve dost oblíbenou kratochvílí. Aviani bezpochyby zabili i toho druhého tvora. arod j p edpokládal, že to musel být jeden z Barakasových elfu. Navzdory nebezpe í, ve kterém byl, Drua nejvíc zajímalo, pro jeho v znitele a p íslušníci dalších dvou ras p išli práv sem. Po em tady všichni tolik toužili? Jist , v tšina jeho p edstav byly iré dohady, Dru si však byl jistý, zeje na správné cest . Zatímco se postupn blížili k cíli avian - a taky, p ipus me, k jeho vlastnímu - Dru p emýšlel, co se stalo s Temnotou. Nejd ív ho napadlo, že ho jeho v znitele n jak vyprovokovali k tomu, aby se tak podivn stáhl, ale pak to rychle zavrhl. Takovou hrozbu by si ur it nenechali v zádech. Nemohli ani za zvláštní chování jeho kon . Aviani sice h ebce zaznamenali, ale v bec si ho nevšímali. Kon tady byli o ividn b žní a jeden, který se voln toulal v blízkosti starého m sta, je v bec nezajímal. Chvíli potom, co se Dru probral, se k n kam ztratil. Stopa vedla na sever, víc však arod j nev d l, protože ho nedokázal stopovat dál. Jak se blížili k vrcholu, vypadaly ruiny ješt v tší. Vn jší hradby byly více než p tkrát vyšší než arod j; n které mohutné ásti po ád ješt stály. Ty v že, které se nez ítily, byly mnohem vyšší a snadno srovnatelné s tím, co kdy vytvo ili vraadové. Po nápisech a ozdobách nez stalo skoro nic, tisíce let p sobení po así je zni ily. M sto bylo neuv iteln staré, nejspíš bylo v troskách už v dob , kdy se na Nimthu objevili první vraadové. Skupina stála poblíž místa, kde bývala m stská brána. Aviani se o ividn psychicky p ipravovali na vstup dovnit . Jenom Dru si uv domil, že za aly ot esy, byl však na n z Nimthu tak zvyklý, že si jich nevšímal. Náhle se zem prudce otev ela a po tvorech naho e se natáhly obrovité tlapy plné dráp . Dru zoufale odklopýtal od jedné z tlap. Okamžit poznal, co na n úto í; tvor, který se ho p edtím pokusil zabít, zjevn nebyl sám. Zbytku skupiny to práv za alo docházet. Dru se
pokoušel vyhnout další natahující se tlap , která vyrašila ze zem kousek napravo od n j, a proklínal p itom svoje v znitele. M li pe liv ji propátrat okolí; p epokládal, že to museli ekat. Jenže ptáci, stejn jako n kte í z jeho bývalých protivník , trp li nadbytkem pýchy. Byli si jistí, že problém zkrotili. Te hrozilo, že problém zkrotí je. Jeden z vyšších tvor bolestiv zaje el. Rychle ho to vtahovalo do zem , p estože vyhrabaný otvor byl pro jeho ok ídlené t lo p íliš malý. Dru se s odporem a zd šením díval, jak se z aviana stala pouhá hromádka krve a p elámaných úd , která se brzy úpln pono ila pod zem. Aviani za ali opožd n vylétat k nebi; vraad se o to usilovn ji snažil uniknout dráp m, které se sápaly po n m, a p ál si, aby mohl ud lat totéž. Ze trnácti avian zahynul jen jeden, ostatním se poda ilo vzlétnout. N kolik z nich sáhlo po medailonech. Ukázalo se, že vzduch není o nic lepší úto išt než pevná zem. Jedna z nosatých oblud vyrazila ze zem a vydala hluboký, vyzývavý zvuk. M la s sebou špi atý ošt p, dlouhý jako jeho t lo. Ješt než se úto ník úpln vyhrabal z hlíny, ošt p už let l k avian m. Mí il naprosto p esn ; další z pta ích lidí dopadl mrtvý na zem ani ne metr od bezmocného vraada. Ošt p tr el jako vlajková žer , tak pevn zabodnutý v hrudi ob ti, že dokonce prošel skrz. Náhle aviani taky zaúto ili. Dru se p ipravil, ekaje ohavné mumifika ní kouzlo, které vid l p edtím. Místo toho se kolem jedné z nestv r, které se vyno ily na povrchu, rychle utvo ila mlha. arod j se zamra il. Zamýšlená ob pohrdav zatroubila a mávla tlapou, aby mlhu rozehnala. To se však nepoda ilo. A se netvor snažil, jak cht l, mlha dál houstla, tak rychle, že v ní oslepený tvor ze zem po jednom i dvou nadechnutích úpln zmizel. Po dalších n kolika vte inách za al kone n ú inkovat vítr, který p edtím na magickou mlhu úto il úpln zbyte n , a pomaluji rozptyloval. Když ji rozehnal úpln , byl mohutný tvor, kterého mlha p edtím halila, pry . Jako by tam nikdy ani nebyl, z stala po n m jen rozhrabaná zem na míst , kde vylezl na povrch. Ješt jeden ok ídlený tvor padl za ob p esnému hodu, ale tím št stí nov p íchozích skon ilo. Dva další, kte í vylezli na povrch, postihl stejný osud jako prvního; tvrtý se p ímo p ed Drnovýma o ima prom nil v odpornou hromádku prachu. Pak útok ustal. Bu aviani pobili všechny protivníky, nebo se podzemní tvorové stáhli. P eživší pta í lidé po dvojicích slétli, aby se postarali o mrtvé. Dva se odd lili od ostatních, popadli arod je, a než se sta il nadechnout k protestu, vznesli se s ním do vzduchu. V doprovodu t etího aviana zamí ili k m stu a p elétli trosky brány, místo aby jí prošli. Na míst , kde kdysi bývala umn postavená ulice, ale dnes tu z stala jen rozházená hromada ohlazených, rozbitých dlažebních kamen , bez okolk odložili Drua na zem. Kone n toho m l vraad dost. Byl spoutaný a nejspíš ho ekala smrt. Oto il se k v znitel m, tém jako by je vyzýval k úderu, a za val: "Poslouchejte m ! Nevím, co hledáte, ale pov zte mi to a já vám m žu pomoct! Laskav se mnou aspo mluvte! T eba vím n co, co vy nevíte. Žádám, abyste m vyslechli!" Pochyboval, že ví n co, co by m lo pro aviany jakoukoliv cenu, ale to jim nehodlal prozradit. Trojice na n j upírala trojí pohled jediného oka. Dru se pod jejich zkoumáním netrp liv zavrt l. Bez varování a rychlostí, která mu vyrazila dech, dva aviani, kte í ho p edtím nesli, náhle vykro ili vp ed a popadli ho za paže. Dru si nebyl jistý, co mají v plánu, a bezd n sebou zazmítal, i když to vypadalo, jako když dít bojuje se vzteklým vlkem - tvorové byli velice silní. Když t etí z nich vid l, že zbylí dva arod je pevn drží, pomalu k v zni p istoupil, zastavil se asi na krok od n j a povýšen se na n ho zahled l. Drápy se pohnuly tak hbit , že se arod j ani nestihl bát o život. Avianova dlouhá ruka Druovi zakryla horní polovinu zorného pole. Dla se mu op ela o elo. Sv t kolem Drua se zm nil, obraz dávno ztracené slávy se prom nil v pohled na temné a zneklid ující místo. N jak v d l, zeje to jedna z jeskyní v horském pásmu - za velikým
mo em? Ano, bylo to tak. Temnota svého malého spole níka p ivedl do íše za závojem, ale tady byl zjevn víc než jeden kontinent. M l pravdu, když p edpokládal, že pta í lidé tuhle zemi neznají. Podstoupili svízelnou cestu, aby se sem dostali, a t etina jich zahynula d ív, než se v bec dostali na pob eží této pevniny. To všechno te Dru v d l z pocit a obraz , které zapl ovaly každi ký kout jeho mysli. Pohled se rozši oval, dokud si Dru neuv domil, že centrální jeskyn ukrývá rozlehlou komnatu, která kdysi dávno slouží vála jako tr nní sál nebo chrám. Jeskyni osv tlovalo tlumené sv tlo, jehož zdroj nebyl patrný. Stály tu bizarní kamenné sochy, které vypadaly skoro jako živé. N které p edstavovaly lidi, jiné ne, ale udivující detaily sv d ily o um ní dávných mistr . Vraad ve vysokých sochách a v prastaré komnat rozeznal n co, co mu p ipomn lo zni ené m sto, jako by navzdory rozlehlé vodní pláni, která je odd lovala, bylo obojí dílem jedné rasy. "Tak je to tedy?" zeptal se pta ího v dce, i když ho v tu chvíli nevid l. "Našli jste jeskyni a vystopovali jste její p vod až sem." Projel jím pocit, nazna ující souhlas. Nepokoušel se pochopit, jak je možné p eložit pocity do odpov dí; to by si vyžádalo p íliš mnoho asu. V d l jen, že to odhadl správn a ok ídlený tvor mu to potvrdil. Dru se díval, jak postava, v níž rozeznal sám sebe, prohledává m sto po bohu - paterak ? kte í po n em pátrali. Ti... zase to jméno, paterak, ale n jak mu nesed lo. Pátra i... ano, usoudil p ihlížející arod j, jsou to pátra i. Bylo to stejn p íhodné jméno jako to, které si pro sebe vybral Temnota, a mnohem lépe vyhovovalo vraadovým uším i úst m. Pátra i v jeskyni n co našli - pe liv p ed arod jovou myslí ukryli, co to bylo - a to je p ivedlo k cest na tento kontinent. Bohužel to na stejné místo p ivedlo i jejich úhlavní nep átele, podzemní kopá e. Dru se pokusil zachytit jméno nep átel, ale avian používal pro velká monstra jen ty nejhanliv jší symboly a arod ji se ani jeden nezdál vhodný. Pochopil však, že druhá rasa je starší než jeho v znitelé a její moc mizí... ovšem ne dost rychle, pokud šlo o aviany. Mohl to sice být jen názor v dce skupiny, ale Dru ho prozatím p ijal jako fakt. Stejn prudce, jako se ocitl v jeskyni, byl vraad p emíst n do jiného obrazu, tentokrát do rozlehlého hnízdišt , áste n p irozeného, áste n vybudovaného. Tohle byl obraz slávy pátra . Jejich sv t, spojení p írody a staveb, zaujal Drua víc než d vod, pro se ocitli na tomhle konci sv ta. Pátra i prom ovali stromy a pahorky v komplikovaná obydlí, která by klidn mohli vybudovat vraadové. Bylo zjevné, že v tšina jejich spole nosti cht la být n kde usazená, a nebylo p ekvapením, že jejich stavby p ipomínaly stavby vraad . Druhý kontinent byl posetý podobnými m sty, dovolujícími pátra m rozmnožovat se, ale neni ícími p írodu. Dru si vzpomn l na sv j sv t a pocítil závist k um ní v znitel . V tu chvíli se v dce rozhodl stáhnout ruku z v z ova ela. Dru správn odhadl, že vyšší pátra i jsou samci. P estože pokus rozluštit jemn jší odstíny výraz pta ích lidí byl nanejvýš hádáním, arod j zachytil na v dcov tvá i výraz, který se mu jevil jako znechucení nebo úžas. V tu chvíli ho poprvé napadlo, že unikátní zp sob komunikace pátra funguje obousm rn . Dru jim bezd n prozradil vlastní p vod, v etn nanejvýš d ležité skute nosti, že není z tohoto sv ta! Pátra i k rozhovor m mezi sebou o ividn nepot ebovali fyzický kontakt; výraz odporu se promítl i ve tvá ích t ch dvou, kte í ho drželi. V d l, že v duchu vidí rozkládající se Nimth. V d l taky, co si o n m musí myslet, jako o jednom z t ch, kdo jsou za zkázu kdysi nádherného sv ta zodpov dní. P ekvapilo ho, že ho dál nevyslýchali. A tady aviani hledali cokoliv, považovali to za mnohem d ležit jší než jednoho osam lého p íslušníka upadající rasy n kde odjinud. Když se nad hradbami objevil zbytek skupiny a p istál okolo nich - tentokrát si prohlíželi p du pod nohama mnohem opatrn ji - v dce neplýtval asem ani na to, aby ostatním shrnul, co se od Drua dozv d l. Vraad si p esto byl docela jistý, že všichni v dí, co mu vyklouzlo; znechucené
pohledy, kterými ho ob as astovali, byly trochu jiné. P edtím to byla prost arogance v i n komu, kdo nepat í k jejich "nad azenému" druhu. Te to byla taky arogance, ale oko en ná výrazem, který si Druovi vlastní lidé nechávali pro ty vraady, jejichž choutky byly tak zvrhlé, zeje ani jejich brat i nedokázali p ijmout. S Druem uprost ed, stále sev eným dv ma strážci, se skupina vydala hloub ji do trosek m sta. Tu a tam n který z avian na n kolik minut vzlétl, prohlédl si okolní budovy a podíval se na ruiny z výšky. Postupn zamí ili na východ. Nebyl to st ed m sta, ale stála tam nejv tší z okrouhlých budov. Tak velká budova, že by se do ní snadno vešlo n kolik tisíc vraad . Slunce už se sklán lo k západu, když dorazili k popraskanému a sutí posetému prostranství vedle veliké stavby, kterou si aviani zvolili za cíl. Drua napadlo, co je asi s Temnotou. Doufal, že znovu ožije, d ív než pátra i najdou svou ko ist a usoudí, že už "hosta" nepot ebují. Jeden z avian zask ehotal, sáhl dol a cosi vytáhl z úlomk pokrývajících v tšinu prostranství p ed nimi. Nejspíš bývalo tvercové a zdobené sochami, ale jedna z blízkých v ží se úpln zhroutila a trosky ležely všude kolem, což velmi zt žovalo jejich postup. N kolik zrádných trhlin k ižujících nám stí prozrazovalo, že jde jen o malou ást z možných nebezpe í, která je ekají. V c, kterou pátra i vytáhli, nebyla jen úlomek n jaké rozbité sochy. Ne, tak jednoduché to být nemohlo. Ukázalo se, že jde o kožený vá ek zdobený zna kami. Dru ho zahlédl jen zb žn , ale p ipadal mu podobný stylu oble ení mrtvého elfa - pokud to byl elf, což po ád nev d l jist . Asi to byl d kaz; pátra i byli o ividn roz ilení. Dru za ínal znovu doufat, a zárove se bát. T etí strana mohla být jeho záchranou, pokud by p ežil boj mezi ní a svými v zniteli, mohlo se ale taky ukázat, že elfové nejsou o nic p átelšt jší než aviani. V tuhle chvíli by to však Dru rád riskoval. Objev vá ku prom nil chování celé skupiny. Pátra i, kte í už ztratili t i lidi - nemluv o mnoha, kte í se nedostali p es mo e - zjevn cítili, že už nem žou postrádat nikoho dalšího. Dru zjistil, že jde p ed nimi, tak blízko, aby ho mohli snadno srazit, kdyby se pokusil o út k. D lal jim nedobrovolnou elní stráž. Všichni pátra i drželi ruce na medailonech, pov šených kolem krku. M li stejný zrak jako skute ní ptáci a dívali se jedním okem na cíl a druhým na okolní trosky. Cekali lé ku. Nestalo se nic. Dru došel ke schod m budovy a oto il se. Nebyl si jistý, jestli v dce chce, aby pokra oval. Odpov , kterou dostal, signalizovala, že má z stat na míst , alespo prozatím. Pátra i se shromáždili u schod a arod j se znovu ocitl pod pe livým dohledem. M l pocit, že ho sleduje stejná dvojice, která ho v znila už p edtím. Dru po ád m l potíže rozeznat je od sebe, až na v dce, kterého od chvíle, kdy se jejich mysli spojily, dokázal odlišit snadno. Po n mé diskusi, jejíž obsah mohl jen odhadovat, ho popostr ili po schodech nahoru. P estože vypadaly relativn nedot en , n kterým míst m chyb lo jen málo ke zhroucení, a taky se pod ním n kolikrát sesypaly. Výstup trval dvakrát déle, než by m l, a než se Dru dostal nahoru, po ádn se zadýchal. Odtáhli ho od dve í, kterými se chystal projít. Proklel aviana, který ho strhnul a málem ho shodil zp t dol . "Co te ?" zavr el, spíš sám pro sebe než k avianovi, který ho držel. Jedna ze samic se postavila p ed n j a kopla do zreziv lého poz statku dve í. Ty se sesypaly s rachotem, který vibroval nejen arod jem, ale znovu a znovu se nesl ozv nou skrz celou budovu. Vrstva prachu se zvedla a vytvo ila mali kou prašnou bou i. Když se prach usadil, pátra i postr ili zajatce dop edu. Samice ustoupila, takže mohl projít dve mi. P emýšlel, jaký osud ho tam eká. Každý vraad by m l pro vet elce p ipravených tisíc vražedných pastí, dokonce i kdyby už byl tisíc let mrtvý. P estože ruiny vypadaly velice staré, byly v pozoruhodn slušném stavu. Jeho strach z nebezpe í íhajících uvnit nijak nesnížilo ani chování avian , kte í ho o ividn cht li použít jako ob tního beránka.
Stavitelé p íbytku však nebyli jako vraadové, protože ho nic nesrazilo k zemi, žádné prastaré kouzlo mu nevyrvalo kosti z t la, žádná kovová st ela mu neprobodla hru . Budova - nebo alespo její vstupní hala - byla bezpe ná. Dru by si úlevn oddechl, ale jeho spole níci ho znovu popostr ili, dychtiví to tady prozkoumat. Když vešel do první komnaty, temné místnosti bez oken, p ivítaly ho hrozivé o i a široce rozev ené elisti, p ipravené polknout celou skupinu. V temnot neosv tlené místnosti ho napadlo, že se kone n tvá í v tvá setkal s jedním z drak lorda Tezereneeho. Teprve když jeden z pátra vyvolal sv tlo, uv domil si Dru, že vidí jen obrovskou kamennou podobu draka. Ztuhnul na míst , ale nikdo ho za to nepotrestal; aviani byli stejn šokovaní jako on. Na rozdíl od drak v jeho vlastním sv t , velikých, h motných tvor , kte í pro Barakase a jemu podobné p edstavovali jen domácí mazlí ky a jízdní zví ata, byl tenhle drak vládcem. Neznámý um lec se rozhodl zobrazit ho se složenými k ídly - nejspíš proto, aby nem l potíže s rovnováhou sochy - ale p esto to byl nejv tší, nejmajestátn jší drak, jakého kdy vraad vid l. Tohle byl kolos vládnoucí mocí i inteligencí. Nebylo sporu, co cht l um lec vyjád it; tohle byl pán všeho tvorstva, který dokáže obelstít i nejmazan jší protivníky. Znovu ho napadla otázka, co se asi mohlo stát t m, kdo odsud vládli. Pátra i vypadali rozrušen ; poznávali v ci, ležící na stupínku p ed ohromující sochou. Dru si jich všiml až te ; po ád ho p itahovaly obrovské o i. Stupínek p edstavoval jakousi vystavenou sbírku, pódium, na n mž i po tak dlouhé dob stále ležely drobné figurky, které byly Druovi vzdálen pov domé. Nep ekvapilo ho, že práv tady p etrvaly tak dlouho. P estože se m sto rozpadalo, na to, jak dávno bylo opušt né, bylo po ád pozoruhodn zachované. Pódium a p edm ty na n m byly jediné v ci, které se v místnosti zachovaly, rozhodn se však nedalo íct, že je prázdná. St ny, podlahu, a dokonce i zdobený strop pokrývala pon kud surrealistická zobrazení sv t a druh . V tšinu z nich vraad nepoznával, vid l však drobný kruh obsahující pátra e a jiný, který zobrazoval jednoho z pátra ových nep átel. Byl tady i tvor, kterého Dru pokládal za elfa, i další, který mu až p íliš p ipomínal jeho vlastní lid. Co je to za místo? Byly tu podobizny mnoha ras, ale jen Dru jim v noval pozornost. Pátra i byli p íliš zaujatí figurkami, sk ehotali jako vzrušené d ti... jako Sharissa. Dru by rád v d l, jestli je v bezpe í. V pevnosti by na ni dohlédl Sirvak, arod j však dceru znal a v d l, že bude ur it pátrat po jeho osudu. To mu d lalo starosti, protože šijí mohl p íliš snadno všimnout n kdo z jeho protivník , hlavn Tezereneeové. Mohli by Druovu nehodu chápat jako nový zp sob, jak uniknout z Nimthu, ale sta ešina byl tak šílený, že by se taky mohl rozhodnout jeho práci zni it. Koneckonc , opravdu by oslabila sev ení, v n mž lord Tezerenee držel ostatní vraady. Ozvala se rána, která Drua p inutila oto it se a podívat, co se d je s jeho v zniteli. ty i pátra i, v etn v dce, si prohlíželi artefakty. Pe livost, s jakou studovali každi kou k ivku figurek výmluvn sv d ila o jejich zájmu. Te je však n co rozzu ilo. V dce popadl jednu ze sošek a mrštil jí k soše dra ího vládce, jak ho Dru v duchu pojmenoval. Figurka se rozt íštila a úlomky se rozlétly po místnosti, socha však z stala nepoškozená. arod j je ml ky sledoval. Rozho ení aviani nechali figurky být a vrátili se ke zbytku skupiny. V dce, o ividn zklamaný a roz ilený, ukázal na vchod a nazna il Druovi, aby je vyvedl zpátky ven. arod j se ohlédl na majestátního draka a znovu m l pocit, jako by mu socha pohled oplácela. V dci pátra však došla trp livost a ohnal se po n m drápy. Dru ucítil na jazyku chu krve a nebýt dvou strážc , upadl by na zem. Ti ho drželi na nohou, dokud se nevzpamatoval, a pak ho postr ili dop edu, stále t sn za ním. Stejným zp sobem, jakým prozkoumali první místnost, prošla skupinka dalším tuctem komnat. Ty byly ješt v tším zklamáním než první. Ve v tšin z nich nebylo nic než omítka a kameny, stropy se mnohde dávno zhroutily. V n kolika komnatách, které z staly celé, byly
jen staleté vrstvy prachu. Jestli tady jejich obyvatelé zem eli, bylo to už tak dávno, že se mrtvoly, a dokonce i kostry už rozpadly v prach. Nenarazili tu však ani na d kazy, že tu kdy byli jiní vet elci, a koliv na hrbolatých kamenných hromadách, p es které klopýtali, bylo tém nemožné n jaké stopy najít. Dru v tšinu ch ze doslova protrp l, s rukama svázanýma za zády si nemohl chránit obli ej, když uklouzl nebo klopýtl. Dva strážci za ním se dívali pod vlastní nohy a asto mu nijak nepomohli. Než prozkoumali první patro, vraad v obli ej a t lo byly samá mod ina a škrábanec. Kdyby m l p íležitost, snadno by se vylé il, ale jeho zdraví bylo na seznamu priorit avian hodn nízko. Vypadali tak lhostejn , že Dru p emítal, pro ho v bec nechávají naživu. Slunce se ješt víc p iblížilo ke každodenní smrti. V dce pátra byl ím dál zklaman jší a jeho pocity se odrážely i na ostatních. arod ji už to bylo jedno; cht l si jen lehnout, usnout a probudit se ve svém perle ovém hradu. P ál si, aby nikdy nenašel trhlinu, otvor mezi tímhle místem a Nimthem, i kdyby to m lo znamenat, že by se musel klan t Barakasovi a jeho klanu. U bývalého schodišt , které kdysi vedlo do vyšších pater, ale te z n j zbyla jen hromada kamení, pátra m kone n došly i poslední zbytky trp livosti. Pohled jejich v dce vyslal ty i z nich do vzduchu. Dru se na okamžik vytrhnul z unavených úvah a díval se, jak vylétají otvorem, kterým kdysi vedla horní ást schod . P estože to bylo nebezpe né, protože n kde blízko mohli íhat nep átelé, aviani se rozhodli, že se rozd lí, aby si šílené hledání uleh ili. Sedm zbývajících pátra odvleklo utýraného arod je s sebou, aby pokra ovali v prohlídce hlavního patra. Byli už tak zoufalí, že jakmile vešli do n jaké komnaty, hned se za ali probírat sutí. Pod bd lým dohledem v dce, který Drua držel, zatímco pátrání postupovalo, vybírali z úlomk strop a st n všechno, co vypadalo jen trochu neobvykle. Pár v cí, které vyhrabali, je povzbudilo a probudilo Druovu zv davost. Poznal jeden i dva p edm ty, nad nimiž ptáci vypadali zmaten , pe liv však p edstíral, že nic neví. Pomalu se p ed ním odhalovalo um ní dávné rasy. Z lesklých úlomk , které aviani p i pátrání nevybírav zahazovali, poznal, že v d li hodn o magii krystal . To, co pátra i hledali, však zjevn nem lo s krystaly nic spole ného; mnohem víc je zajímaly p edm ty, které n co p edstavovaly - draci, zví ata a sošky, o kterých se dalo orienta n mluvit jako o lidech. V dce, který ho po ád držel za paži, náhle naklonil hlavu, jako by naslouchal n emu venku. Dru napjal sluch, ale neslyšel nic než rachocení suti, jak aviani odhrabávali kousky stropu, aby se dostali hloub ji. Vzáp tí se i ostatní zarazili a zaposlouchali. Dru neslyšel nic než tlukot vlastního srdce... dokud si neuv domil, že rytmické ukání t žko vydává jeho srdce, pokud ho slyší i ostatní. Ne, ten zvuk se ozýval z neznámého místa blízko hlavního sálu a každou vte inou se blížil. Pátra i se narovnali a zahled li se na v dce. Ten se podíval na arod je a pak ho popadl a hodil jím ke dve ím. Dru vyklopýtal na chodbu. Znepokojivé ukání bylo ím dál hlasit jší. arod ji bylo n ím pov domé, podobn jako obrázky, které vid l p edtím. Snažil se vzpomenout si, co takové zvuky vydává, ale jeho pokus spoutat rozt íšt né myšlenky do n eho smysluplného byl p erušen rýpnutím v dce pátra . Protože nem l na vybranou - což za ínalo být až p íliš b žné pro n koho, kdo dosud žil v p esv d ení, že jen máloco nem že mít - pomalu vyrazil chodbou ke zdroji zvuku. Aviani ho následovali a zvolna se p itom rozestupovali. Dva vzlétli a vznášeli se u stropu. Zvuky se dál rozléhaly ohromnou stavbou, takže m l bezmocný arod j docela potíže odhadnout, kam se má oto it. Obrátil se zp t a v dce, jako by v d l, jak je arod j zmatený, ukázal dop edu. "Díky," zašeptal Dru ho ce. Nem l nad ji, že se vyhne st etu s tím, co je hledalo. Nezn lo to jako ti mohutní tvorové, kte í žili v zemi - vraad by ekal, že se budou pohybovat tém nehlu n , vzhledem k tomu, že jejich úhlavní nep átelé íhali n kde v budov - a nemyslel si ani, že jsou to elfové, které ješt ani nezahlédl. Ti by byli taky opatrn jší.
Co asi mí ilo hlavním sálem a m lo tu drzost procházet se bez obavy z odhalení po míst , kde mohlo íhat nebezpe í? Už byl tak blízko zvuk , že nebyl as k dalšímu p emýšlení. Ruka s drápy, pat ící v dci avian , chytila vraada kolem krku a prom nila ho tak v živý štít. Následováni ostatními jako loutkami na provázcích pak vkro ili do hlavního sálu vst íc neznámému. Avian za Druem sebou škubl a málem ho pustil. Dru mu to nemohl mít za zlé. Byl to h ebec, ebenov erný h ebec, neskute ná ohromná postava, nejimpozantn jší o , jakého kdy arod j vid l. K se zastavil a ukání, zvuk kopyt na tvrdé podlaze, utichlo. H ebec byl vyšší než lov k i avian. Zví e zat áslo hlavou a divoká h íva zavlála. Podívalo se na dv drobné postavy p ed sebou, jako by to byla jen zrnka prachu, která je t eba smést, a zahrabalo kopytem o kamennou podlahu. Dru se pokusil couvnout, ale nehybný v dce pátra mu v tom zabránil. P ed o ima shromážd né skupiny h ebec dál hrabal... a rychle v podlaze vydlabával št rbinu!. H ebec vysoko zvedl hlavu a místo hlasitého za ehtání se zasmál jejich zd šení.
X. Lochivan p estal k i et, jakmile na sob ucítil n í ruce. V d l, že se p ed klanem zostudil. Nemohl na to p estat myslet, p estože kolem burácel vítr a obloha bou ila. Pak uslyšel, jak mu jeho bratr Esad šeptá: "Netrap se tím, jak jsi reagoval na p echod. V tšina z nás k i ela a všichni ostatní cítili tu bolest. Až p ijde otec, nikdo o tom nepromluví." Vraad, který práv dorazil, se podíval na své nahé t lo; kone n ucítil bou i. "Moje oble ení..." vzhlédl k Esadovi, který byl od ný ve stejné zbroji, jakou museli zanechat na Nimthu... spolu se starými t ly. Zbroj i od v byly bezpochyby vy arované, ale pro Lochivan nedokázal ud lat totéž, co bratr? Pro mu kouzla vzdorovala? "Oblékli m ti, kdo dorazili jako první," ekl druhý Tezerenee, který poznal, na Lochivan myslí. "Dokon it kouzla stojí velkou námahu a asto je k tomu zapot ebí více lidí." P estože Esadovi v tší ást tvá e ukrývala p ilba, bylo zjevné, zeje strašliv napjatý. Lochivan vstal a zat ásl hlavou, až mu n kolik pramen hn dých a šedých vlas vlétlo do obli eje. Náhle zjistil, že je znovu od ný v pohodlné látce a dra ích šupinách. Tezerenee vd ným p ikývnutím pod koval p íbuznému, který mu pomohl. "Zvládli jsme to zatím všichni?" "Ano." N co v Esadov hlasu ho p im lo prohlédnout si ostatní shromážd né vraady. Zatím jich tu bylo deset, v etn n j, a pokud vid l, byli tu všichni. V bratrov tónu však zn l strach a Lochivan v d l, že to není strach o n j. "Pov z mi, co se d je, brat e?" " ást golem chybí." "Chybí?" Vraad se prudce oto il, dokud nezahlédl nehybná t la. I te se mu nad nimi zvedal žaludek, p estože by to p ed ostatními nep ipustil. T lo, které m l, bylo nedávno jako tahle... Chvíli mu trvalo, než odhadl jejich po et, ale pak vid l, že mu Esad ekl pravdu; zbývala tu asi stovka t l golem , p estože p edtím Esad hlásil, že jich je dv st nebo víc. "Draci!" zavr el, když si vzpomn l na tvory, z nichž byli golemové vytvo eni. "Ephraim za svoji zradu draze zaplatí! Když on a jeho banda zrádc odešli, draci se vrátili a sežrali..." "Ne." To ne ekl Esad, ale jedna ze sester, vysoká, štíhlá žena, která se postavou podobala matce. Pokud si Lochivan vzpomínal, jmenovala se Tamara. Narodila se asi o osm set nebo dev t set let d ív než oni. Ob as bylo velmi t žké udržet si p ehled i o p íslušnících klanu, o cizincích ani nemluv . "Ne," zopakovala. "Nebyli to draci. Nejsou tu dra í stopy ani krev. T la zmizela p íliš spo ádan , jako by si je ti, kdo je odnesli, p kn postupn podávali." "Za tvrt hodiny bude p echázet Logan," p ipomn l jim Esad. "M li bychom se p ipravit a vést ho na téhle stran závoje. Jestli to neud láme, riskujeme, že se jeho ka ztratí." Dokud p echod ovládali ti na Nimthu, p íliš to nehrozilo; Tamara i Lochivan v d li, že seje Esad jenom snaží odvést od otázky, která ho znervóz ovala. Otec nebude pot šen a bude chtít obvinit n koho konkrétního. Ephraim bude mimo jeho dosah, ale oni ne. Lochivan znovu zavrt l hlavou. "Otec se to musí brzo dozv d t. ím pozd ji ho o téhle další katastrof informujeme, tím to bude horší." "Musíme po kat ješt na Logana," p ipomn la jim Tamara. "Abychom dosáhli za závoj a mohli doopravdy komunikovat s ostatními, musí nás být alespo jedenáct. Jakákoliv zpráva, kterou bychom mohli poslat te , by byla nejspíš zkomolená a já chci, aby pro jednou bylo všechno perfektn jasné, až budeme tohle hlásit otci." Bou ka, vedlejší efekt p echodu, se rychle vytrácela. Poslední p íchozí se zadíval na nádhern modré nebe, které nahradilo temn šedé mraky, a v duchu proklel jeho klamnou nevinnost. Kdykoliv jindy by jasné nebe Lochivana nadchlo; nikdy nic takového nevid l. Te však p emýšlel o problémech, na které jejich plán v poslední dob narazil, a o tom, že Dra í íše možná nespadne Barakasovi do klína až tak lehce. "Dobrá." Podv dom tém p esn napodobil sta ešinovu pózu. Jeho p íbuzní si toho nevšímali, protože se i oni asto dopoušt li podobných v cí.
"Máme n co málo p es tvrt hodiny na to, abychom se rozhodli, jak p esn to otci ekneme... a jak se vyhneme jeho hn vu!" Dru cht l n co íct, ale ústa na jeho zoufalé p íkazy nereagovala. Smích utichl, ale ješt n kolik vte in se rozléhal ozv nou. Ohromný ebenový h ebec p iklusal blíž a zadíval se na skupinku avian modrýma o ima, které zmrazily každého, kdo se do nich podíval. Zachichotal se; tichý, výsm šný zvuk, p i kterém jeho protivník m b hal mráz po zádech. Jeden z pátra zvedl medailon a zam il ho na démonického kon . Dru poznal d sivou mlhu. Za ala se shromaž ovat kolem zamýšlené ob ti stejn jako p edtím kolem bezmocného tvora z podzemí. Za okamžik h ebce tém nebylo vid t. Vraad cítil, jak mezi jeho v zniteli zavládl vít zný pocit. Ebenový h ebec vyklusal dop edu, ignoruje mlhu stejným zp sobem, jakým by arod j ignoroval vzduch, který dýchá. "Jestli neumíte nic lepšího," zadun lo zví e a jeho hlas Drua omrá il, protože ho okamžit poznal, "nem li byste rad ji v bec úto it!" Tvor, který si íkal Temnota, se zasmál a mrknul na zajatého arod je. "Nem l bys mi utíkat, malý Dru! Byl jsem velmi roz ilený, když jsem zjistil, že jsi pry . Já jsem ekal, když jsi ty spal!" Zatímco se obyvatel Nicoty soust edil na lov ka, dv hn dé postavy na n j slétly zezadu, s tasenými drápy. "Za..." V dce pátra ho uml el úderem d ív, než mohl Temnotu varovat, co mu hrozí. Mohutný h ebec však pochopil dost a oto il hlavu, p estože už se nestihl útoku vyhnout. První avian ude il, drápy p ipravené rozervat drzému tvoru h bet. Ke své hr ze a k úd su ostatních úto níkovy pa áty nenarazily na nic pevného. Místo toho se pono ily a klesaly do hmoty temn jší než temnota, tvo ící t lo p ízra ného kon . Pátra vyk ikl a pak se úpln potopil do Temnoty. Zmenšoval se, jako by spadl do bezedné jámy, která ho vtahovala stále hloub ji, a se bránil, jak cht l. V n kolika vte inách zabiják zmizel, zcela pohlcený Temnotou. Pátra i zd šen zachrapt li. Tak tohle myslel tím, že si m vezme, uv domil si Dru, když kone n znovu za al myslet. T žce polknul, vd ný, že tomu osudu unikl. Druhý ok ídlený d s se nedokázal zastavit v as a p ipojil se k bratrovi; pono il se a zmizel ješt rychleji než ten první. Bylo to skoro až p íliš snadné, i když o nic mén d sivé. B hem necelé minuty Temnota zni il -pohltil? - dva protivníky, a to ani nezaúto il. "Tak kdo bude další? Sta í, když propustíte mého p ítele! Co íkáte?" Stínový h ebec kývl hlavou k Druovi. Kdysi by p edstava mluvícího kon vraada pobavila; ale te ne. Na úžasném o i, kterému pátra i elili, nebylo nic sm šného. V dce se podíval na Drua, na zbylé spole níky a zase na Temnotu. Pustil arod j v krk, za což mu byl vraad velice vd ný. Stejn rychle zmizela pouta. Aviani jako jeden roztáhli k ídla a vznesli se do vzduchu. Stejn rychle opustili sí - a zjevn i sv j cíl - a vylétli stejnými dve mi, kterými p edtím vešli dovnit . Temnota je celou dobu sledoval s otev enou výzvou, a se mu odváží postavit. Když zmizel poslední, znovu se duniv rozesmál, jako by cht l zasadit prchajícímu nep íteli poslední ránu. "Tohle je tak zábavné! Jedno dobrodružství za druhým! Jsem nav ky tvým dlužníkem, malý Dru!" arod j neodpov d l; rozhodl se zhroutit se na zem. Poprvé si mohl odpo inout bez bolestného zasahování v znitel . Temnota k n mu p iklusal; po ád se ješt trochu smál. Dru nad tím absurdním pohledem zavrt l hlavou; nemohl uv it tomu, jak te Temnota vypadal, ani vlastnímu št stí. "Našt stí jsi mi nechal stopu, kterou jsem mohl sledovat, p íteli Dru. Tyhle v ci nevypadaly p átelsky; mám podez ení, že by ti ublížily."
"Ur it ." Unavený arod j v d l, že by se m l zvednout, ale p íležitost pro jednou bez zábran odpo ívat byla p íliš lákavá. "Ne ekl jsi, co si myslíš o mé podob ! Není zvláštní? Ty pocity a pohyby jsou skoro p íliš! Cítil jsem nutkání stále zrychlovat a zrychlovat a už nikdy nezpomalit... když jsem se dostal sem, stálo m dost úsilí zastavit se." Stínový h ebec se rozhlédl po troskách a jeho pozornost se zatoulala. Kone n si po ádn prohlížel prastaré divy kolem sebe. "Jak jsi... Jak t napadlo vzít na sebe tuhle podobu?" Temnota si vzpomn l, o em mluvil, a odfrknul si. "Tenhle skvostný tvor kolem m procházel, práv když jsem se rozvíjel. Už jsem byl prom n ný, ale po ád jsem nemohl najít kone ný tvar. P emýšlel jsem, že bych se vytvaroval do n eho, co by se podobalo tob , ale ten tvor byl tak fascinující, že jsem musel myslet na to, jaké by to bylo pohybovat se jako on, žít jako on." Ebenový o se tiše zasmál. "Byl to okouzlující tvor! Když vid l, co chci, dovolil mi, abych ho prozkoumal. Pak, když jsem byl kone n úplný, mi ukázal, kudy jsi odešel. Jak íkáš tomu pozoruhodnému stvo ení?" Vraadovi s každým slovem víc a víc tuhla krev v žilách. "K . Mí lidé tomu tvorovi íkají k ." Žádný k však nebyl tak inteligentní, rozhodn ne žádný k , kterého kdy Dru choval. Byl si jistý, že zví e, které Temnota potkal, musel být tentýž k , na kterém kdysi jezdil. Nechoval se však jako opravdové zví e, ale jako inteligentní tvor. "Kde je te ?" "Cože?" Zdálo se, že Temnotu vytrhl z p emýšlení. Pot ásl hlavou, až h íva zavlála. Chvilku mu trvalo, než odpov d l: "Odešel. Nevím kam. ,K '! To se mi líbí, ale n co tomu chybí." Dru byl zmatený: "O em to mluvíš?" P ízra ný o se na malého spole níka podíval, jako by nechápal, pro je zmatený. "Mám zbrusu novou podobu. Pot ebuji nové jméno!" Te nebyla zrovna p íhodná doba na podobné v ci a Dru to zkusil tvorovi íct, ale stínový h ebec už si pohazoval slovy, hledaje kombinaci, která by se mu zamlouvala. "Mocný... erný... úžasný... majestátní. "Tem..." arod j vstal a pokusil se p ízra ného tvora vytrhnout z p emítání, m l však sm lu. "Temný? Hm. D sivý... stín... podivuhodný..." Ledov modré o i se soust edily na lov ka. "Temný k . Co na to íkáš? Staré jméno se mi líbilo, ale K Temnoty je moc dlouhé." "To... vystihuje tvoji povahu." Dru se odmítl by jen zmínit o n kterých významech, které ho p i tom napadly. Nikdo se neodváží žertovat o vhodnosti jména, rozhodn ne s tvorem, jako je tenhle. "Tak tedy Temný k !" Mohutný h ebec k i el své jméno, až se neslo ozv nou troskami. "Temný k ! Temný k !" arod j klel a zoufale se pokoušel spole níka utišit, ale už bylo stejn pozd . Jestli byl ve m st ješt n kdo - a Dru v d l, že p inejmenším pátra i tady n kde po ád íhají a ekají na svou šanci - te v d l p esn , kde oni dva jsou. Když si te Temnota - Temný k , opravil se Dru v duchu - našel nové jméno, byl ochotný ho vyslechnout. Vraad doufal, že tohle jméno vydrží déle než to první. Te , když kouzla pátra netlumila jeho schopnosti a smysly, Dru stále siln ji vnímal auru, která obklopovala - halila - starou pevnost. Obzvláš budova, ve které stál, byla zaplavena kouzly dávno mrtvé rasy. Magie se podobala p írodním silám samotné zahalené íše, až na to, že byla mnohem koncentrovan jší, jako by obyvatelé tohoto místa naplnili domov syrovou mocí na erpanou p ímo ze sv ta. To by ho nep ekvapilo, vraadové by to také dokázali, ale ne v tak velkém m ítku jako tihle pradávní arod jové. "Ti tvorové, co m zajali - pátra i - tady n co hledali. Cítíš n co?" Temný k za enichal ve vzduchu, což Drua na okamžik vyvedlo z míry. Pak h ebec odpov d l: "Blízko je velké soust ed ní moci, vlastn n kolik. Ale hýbají se." "Moc se sama od sebe hýbe?" Dru se na Nimthu nikdy s ni ím takovým nesetkal. Putující soust ed ní magické energie?
"Vypadá to tak. Co je tohle za místo, malý Dru? Je to nejúžasn jší pohled, jaký jsi mi zatím ukázal. Tolik pevných v cí, svým zp sobem tak chaotických, ale zárove tak uspo ádaných!" Temný k , který pocházel z místa, kde byla hmota skoro tak vzácná jako na Nimthu isté nebe, nev d l, co to jsou trosky. Vraad se mu pokusil co nejlépe vysv tlit svoji teorii o ruinách m sta. Temného kon to tak zaujalo, že ho p erušil jen dvakrát, pokaždé zv davý na plynutí asu, což byla p edstava, která mu po ád unikala. Po druhém p erušení tuhle otázku naštvan nechal být a dál se bavil tím, co pro n j byl vzrušující p íb h. Když vypráv ní skon ilo, Dru si povzdechl. P estože Temný k pokládal jeho teorii za skv lou historku, alespo chápal v tšinu toho, co arod j ekl. "Po ád ti íkám, p íteli Dru, že tohle je tv j sv t! Možná to není p esn to místo, po kterém jsi toužil, ale požádal jsi m , a t vezmu sem!" Dru se vzdal, v d l, že dohadování je zbyte né. Možná to zkusí n kdy pozd ji. "A te ," pokra oval Temný k , "kde najdeme ten jejich ,cíl'?" "Najdeme?" arod j nem l dost asu, aby si to promyslel. Až te kone n za ínal být znovu natolik schopný p emýšlet, aby mohl plánovat budoucnost... a d ležitou ástí oné budoucnosti bylo najít cestu zpátky na Nimth, a s Temným kon m, nebo bez n j. Jestli ale aviani v í, zeje to, co hledají, tak d ležité, mohl by to být klí . Rozhodn pokud n kdy n kdo v d l o závoji a o Nimthu, byli to ti, kdo postavili tohle m sto. Dru se narovnal a zachmu en se usmál: "Ano, poj me to najít. Mysleli si, zeje to tady, ale myslím, že na to budeme muset jít jinak." Stínovému h ebci se v zneklid ujících o ích dychtiv zalesklo. Byl pln p ipravený na další hru na objevování. "A jak na to p jdeme?" "Nedokážu vycítit jednotlivá místa moci, jako to umíš ty, a pochybuji, že by to um li pátra i. Pov z mi, tvo í n jaký vzorec? T eba kruh nebo tak?" Po chvíli Temný k zavrt l hlavou: "Nemají žádný vzor. Pohybují se promyšlen , ale ne v pravidelném vzoru." Vraadovi se nelíbilo, jak jeho spole ník mluvil o ohniscích moci jako o n em inteligentním. I tak bylo dost t žké ho chápat. Dru si na Temného kon po ád teprve zvykal. Znovu se zamyslel: "Je tu n kde n jaká oblast, které se vyhýbají nebo kde se shlukují?" Když p ízra ný o odpov d l, Druovy nad je prudce stouply. "Je tu oblast, ke které se p ibližují, a pak zase odcházejí. Není tu oblast, které by se vyhýbali úpln . Ta místa moci..." Modré koule se zamlžily. "Ta místa co?" "Nevím. Zatím mi to uniká." Dru se zv dav , ale taky opatrn zeptal: "Už se n jaké to... soust ed ní... p esunulo blízko nás?" "Od chvíle, kdy jsem dorazil, tudy p ešla všechna. N která dokonce prošla p ímo touhle komnatou, zatímco jsme spolu mluvili." "Cože?" arod j otev el ústa a nechal je otev ená, dokud se mu nepoda ilo vyslovit další otázku. "Pro jsi ne...?" Náhle ústa prudce zav el a vynadal si. Temný k byl v mnoha ohledech nevinný; jen zp sob, jakým se zbavil t ch dvou avian , lov ka nutil na to zapomínat. "To nic. Ne ekl jsi mi to, protože jsem se nezeptal a ty jsi nem l pocit, zeje to nebezpe né, že?" "Naopak! Vzpomn l jsem si na to, teprve když ses zeptal. Z n jakého pro m nepochopitelného d vodu mám jisté potíže vzpomenout si na mnohé v ci. To je to, emu íkáš , vy erpání'?" "Možná." Ve skute nosti o tom ustaraný arod j pochyboval. Z toho, co zatím vid l, jeho nezemský spole ník netrp l vy erpáním jako ostatní. Zahalená íše se znovu sama bránila vet elc m.
"P jdeme tam tedy?" "Kam..." Dru zapomn l na místo, o kterém se erný k zmínil, na místo, kde podle jeho názoru mohlo být to, co tak zoufale cht li pátra i. "Ty víš, kde to je?" "Malý Dru! Snadno to najdu. Má to vlastní auru, úpln jinou, než je ta, která obklopuje tohle místo." "Ano?" To Drua zaujalo. Za al se zvedat, dychtivý vyrazit po stop , ale jeho t lo protestovalo. "Musím si trochu odpo inout. Nemyslím, že ješt mám sílu na p elézání dalších sutin." "Jestli t trápí tohle, nic p elézat nemusíš. Prost mi vylez na h bet a já t tam donesu." "Na tv j h bet?" Vzpomínka na dva pohlcené pátra e bohat sta ila k tomu, aby tak šílený plán bez dalšího uvažování zavrhl. "To by. Temný k se zasmál: "Ubohý hloupý Dru! Samoz ejm že bude m j h bet pevný! Jsi pro m p íliš zábavný, nevezmu si t , jako jsem si vzal ty ostatní. Jsi m j p ítel!" Nasednutí na stínového h ebce bylo pro unaveného arod je trochu t žší, i proto, že Temný k nem l uzdu ani sedlo. N kte í vraadové, jako t eba Sharissa, dokázali jet na neosedlaném koni, když se jim zacht lo. Dru m l radši pohodlí. Jakmile se však vyškrábal nahoru, v ci se zm nily. Temný k nebyl úpln stejný jako zví e, které tak drze napodobil. P estože vypadal svalnat , jeho h bet byl m kký, skoro jako aloun ný. Vlastn to bylo lepší než sedlo. Dru si p ál, aby byli všichni kon takoví jako jeho spole ník; rozhodl se, že všichni, které kdy bude chovat, projdou n kolika drobnými magickými úpravami. Zjistil, že je snadné brát Temného kon jako fantastické jízdní zví e. Bylo to mnohem snazší než pokoušet se p ijmout p edstavu inteligentní erné díry. Ne že by snad hodlal opravdu zapomenout, ím tvor je. Jen bylo prost p íjemn jší uvažovat o Temném koni jako o tvorovi z masa a kostí, obzvláš te , když na n m jel. Hr zostrašný o zamí il skrz rumišt ke dve ím vedoucím ven z prastaré budovy. Dru se bál, jestli pátra i nenalí ili n jakou past, ale Temný k nic necítil. arod j toužil po tom, aby i jeho smysly byly tak spolehlivé. Byl rád, že v bec cítí auru hrubé moci, která pokrývala v tšinu m sta. P emýšlel, jestli kdysi takový štít nezahaloval celou pevnost. arod j, který tohle kouzlo seslal, si mohl doslova vytvo it vlastní sv t, jelikož by sem bez jeho svolení nikdo nemohl vstoupit - a ostatn ani odejít. Plané dohady, napomenul se. Rad ji by se m l dívat na ruiny, pro p ípad, že by tam byl n kdo, koho by si Temný k nevšiml v as. Netušil, co by ud lal, kdyby k tomu opravdu došlo; v il svým schopnostem asi tak, jako v il pátra m, že se na n nepokusí nastrojit lé ku. "Divné!" Dunivá slova stínového h ebce se odrážela ode zdí zni eného m sta. "Co?" Dru se rozhlédl po pátracích, elfech nebo prost emkoliv, co by vysv tlilo výk ik jeho spole níka. "Vid l jsem postavu, ale jenom matn . Vypadala podobn jako ty, ale víc íct nem žu." Elf, snad. Ale co by mohlo na elfovi p ipadat Temnému koni tak znepokojivé? "Pro myslíš, zeje divná?" "Protože jsem z n ho nic necítil. Žádnou p ítomnost. Žádnou... existenci." "Iluze?" Temný k už to slovo zjevn znal. Prudce zavrt l hlavou. "Žádná iluze. Myslím, že bych cítil magii... p inejmenším." "Kde to bylo?" Vraad proklel vrtošivý osud, který se p i inil, aby p ehlížel všechno, co se stalo, dokud to na n j nedopadlo. "Rovnou vp edu. Stálo to p ímo na naší cest ." arod j si sáhl k opasku. Kéž by m l me ! P estože jeho životem byla magie, stejn jako mnoho dalších vraad se rád bavil hmotnými zbran mi, obzvláš pokud šlo o vzájemné násilí.
Dru byl zkušený šermí , a jednoho protivníka dokonce v souboji zabil jen me em. "Díval jsem se dop edu. Já jsem tam nic nevid l." "Za tou vysokou stavbou, co se sklání na bok." "Vysoká stavba" byla v ž, dost vzdálená, která se áste n zhroutila na menší budovu na druhé stran ulice, kterou jeli. arod j te vid l jenom to, že by mohli mít potíže projít kolem ní, pokud si nevyberou jinou cestu. Temný k m l o ividn mnohem lepší zrak než on. Vraad ješt rozhodn nebyl tak zoufalý, aby tady za al experimentovat s o ima. Zakru ení v žaludku mu ohlásilo, že se brzy bude muset vypo ádat i s ním, jestli chce pokra ovat. Pátra i ho nakrmili, dali mu však jen malé kousky jakéhosi hnusného masa, které chutnalo, jako by ho n kdo nasolil a nechal n kolik let uležet. Dobré na n m bylo jedin to, že na chvíli utišilo hlad. Temný k bez ohledu na tajemné zjevení pokra oval cestou, kterou vybral. V il, že se dokáže postavit jakékoliv hrozb , a ím dál víc se nechával pohltit hrou na objevování. Na okamžik se zastavil u sochy, která n jak dokázala odolat zubu asu. Byla úpln oby ejná, až na to, že byla celá. Stejn jako kamenné monstrum, na které narazil arod j v dob , kdy byl v zn m avian , i tahle socha p edstavovala draka. Vlastn byla stejná, až na velikost. Bylo tu i pár dalších soch a n které se daly jakž takž rozeznat, p estože byly z v tší ásti naházené na hromad a rozbité. Jedna p edstavovala vlka, jiná lov ka v dlouhém rouchu. Zbytek byl p íliš polámaný, než aby se dal snadno identifikovat; Dru m l dojem, že vidí na hromad ješt gryfa. Nakonec se dostali k místu, z n hož vraad uvid l, že jeho obavy ohledn zhroucené v že byly oprávn né. Otvor, který tu zbyl, byl p íliš malý i pro arod je, natož pro mohutného h ebce. Temný k zrovna hledal novou cestu, na které by nebyly trosky, když náhle narazili na elfa. Tedy elfku. Vypadala mlad - i když mezi elfy to znamenalo stejn málo jako mezi vraady - byla svalnatá a m la rovné st íbrné vlasy, které by jí sahaly po pás, kdyby stála. Tahle elfka však už nikdy nevstane; byla mrtvá, ostrý ošt p, který jí probodl hru , zjevn ukazoval, kdo ji zavraždil. Dru p emýšlel, kdy zem ela; krev už ztuhla, ale elfka nemohla být mrtvá dlouho, na to vypadala p íliš dob e. "Co je to?" zeptal se Temný k nevinn , zv davý na neznámého tvora. "Elf." arod j si vybavil své n kdejší p ání zajmout elfa, aby ho mohl rozpitvat. Nad tou touhou, nad tímto Drnem se mu te zvedal žaludek. "Na Nimthu už celé tisíce let nejsou." "Zjevn jsou. Tahle tady je." Dru se zdržel poznámek, práv te nijak netoužil p ít se, jestli tohle je, nebo není Nimth. Sesedl a prohlédl si mrtvolu, hledaje n jaké vodítko, útržek informace, která by mu pomohla pochopit situaci. Bohužel, elfka nem la nic než oble ení a malý n ž. Vraad si nožík vd n vzal. P estože byl malý, po ád to byla zbra . Když se Dru ujistil, že tu není nic dalšího, znovu nasedl a ekl Temnému koni: "Ti, kdo ji zabili, mají ve zvyku vyno it se ze zem . Bylo by skv lé dávat pozor... pro každý p ípad." "Jak íkáš, malý Dru." arod j se zrovna chystal navrhnout, aby pokra ovali, když vtom jako by se o n j ot elo n co studeného. Zachv l se a oto il se zp t. Prohlédl si okolí, ale nic nevid l. Dru byl p íliš zkušený na to, aby si myslel, že si to jen p edstavoval. "Temný koni, bylo n co blízko nás?" "Jedno z t ch ohnisek moci prošlo skrz nás. Myslím, že nás cht lo lépe poznat." "Cht lo nás poznat?" "Je to živé, svým zp sobem. Hodn podobn tomu, jak uvažuješ o mn ." Dru pevn sev el spole níkovu h ívu. "Myslí to? Pro jsi n co ne ekl d ív? Já..." "Nev d l jsem to, dokud to mnou neprošlo. Cítil jsem žíze po poznání - fascinující! Tv j sv t m nikdy nep estane udivovat. Budeme pokra ovat?"
"Nevím..." Dru nemohl dokon it v tu, protože Temný k bez ohledu na názor p ítele vyrazil, jakmile do ekl otázku. arod j zav el ústa a co nejvíc zbyst il smysly. Tentokrát se kupodivu nesetkal se žádným odporem, možná proto, že se pokoušel se zemí spolupracovat. Matn cítil mohutná ohniska moci kolem sebe a zám r za jejich pohyby, p estože trasy mohly vypadat nahodile. V d l, že nemohou být daleko od místa, o n mž Temný k mluvil. Jestli tam n co najdou... "Jsi velmi tichý, p íteli Dru! Jsi celý?" Vy erpaného arod je se pomalu zmoc oval neklid. Každý kámen jako by m l o i a uši a sledoval každi ký pohyb, který ud lali. "Cítím se jako slepé jehn , které se chystá vejít do doup te plného tichých, vyhladov lých vlk ." Vlci. Dru se prudce narovnal. Temný k se taky napjal. "Za ínají se víc a víc shromaž ovat na jednom míst !" Vraad p ikývl. Cítil kolem nich ohromující množství iré moci. P estože jim ve výhledu ješt p ekážely domy, v d l, že to, co s ebenovým h ebcem hledají, je velice, velice blízko... a práv tam se moc soust e uje. Vlci. Zase! Jako by promluvil sám vítr! "N co se d je, p íteli Dru! P iprav se!" P ipravit se? arod j by rád v d l jak. Jeho smysly ho varovaly, že nebezpe í íhá všude kolem, dokonce i nad nimi a pod nimi. Jelikož v tuhle chvíli nev il vlastním schopnostem, jak jen by mohl bojovat s... S troskami m sta. Za alo to chv ním, mnohem siln jším než to, které ozna ovalo p íchod obyvatel podzemí, obrn ných nestv r zdola. Ne, pokud to nebylo opravdové zem t esení, tak by to, co by zemi dokázalo takhle rozt ást, muselo být mnohem v tší než oni. Budova p ed nimi vybuchla, ale místo aby se sprška úlomk snesla dol na n , vylétla vysoko do vzduchu nad místo, kde p edtím d m stál. K úlomk m vylétla i su ; spojily se a vytvo ily velké roje. Nic nebylo ušet eno; minula je omítka, kousky mramoru z rozbitých soch, a dokonce i velké kusy v že. Všechno se to shluklo k sob a za alo tvarovat. Temný k s vraadem na h bet usko il. Dokonce i jeho state nost m la o ividn meze. Kdyby se oto il a dal na šílený úprk, Dru by ho ješt pobízel. Ale takhle se nedal na út k ani jeden z nich. Postava, která se p ed nimi pomalu formovala, je skoro o arovala. Byla vyšší než veliká kulatá budova, kde démonický h ebec zachránil svého spole níka. M la ty i kon etiny, ocas, který byl áste n tvo ený jakýmsi sloupem, a když lov k napjal fantazii, i hlavu. Až když se otev ela napodobenina tlamy a odhalila zuby tvo ené ostrými, rozlámanými kusy kamene, zjistil Dru, jaké zví e to je. Jak mu p edtím zašeptal vítr, byl to vlk... vysoký víc než ty icet stop.
XI. "Líbí se ti m j d m, drahoušku?" "Je tak... živý!" vydechla mladá žena. Meleneina pevnost - nebo alespo to, co z ní Sharissa vid la -byla zaplavená pestrými barvami a lesklými krystaly. Všude bylo hedvábí. Podivuhodné skákající a tan ící loutky. Celou podlahu pokrýval hu atý koberec, který Druovu dceru svád l k tomu, aby se v n m ztratila. Ve velikém sále, kde se zhmotnily, svítily zá ivé svíce, svíce s plameny všech velikostí a ve více než tuctu r zných jisk ivých barev. Celou jednu st nu pokrýval dlouhý nást nný obraz plný muž a žen, soupe ících v jedné h e za druhou. St n naproti vchodu do komnaty vévodil vraadský symbol hry, užívaný nej ast ji k ohlašování souboj . Bylo by to první, co by lov k vid l, kdyby tudy vstoupil. Symbol sestával ze dvou masek, jedné pla ící a jedné sm jící se, p i emž ta druhá áste n zakrývala první. Sharissa v d la, že masky p edstavují základní stránky vraadské povahy. Její otec symbol shrnul svým vlastním zp sobem: "Když se nep ítel chlubí slabostí, hlídej si záda. Když za nou být tví spojenci p íliš p átelští, d v uj nep átel m." Sharissa si nebyla jistá, jestli sejí líbilo to, co vyrozum la z otcovy definice, p ipoušt la však, že na tom asi bude kus pravdy. "Posa se, drahoušku. Odpo i si. Vím, jak strašné v ci jsi nedávno prožila. Každopádn , já te musím p ipravit spoustu v cí." "Opravdu nem žu..." Navzdory svým slov m Sharissa až p íliš cht la uvolnit se a spát. Trvale p ítomné obavy, závod s asem a velice naléhavý strach, že to všechno m že být k ni emu, že otec m že být mrtvý, si znovu vybíraly da . "Trvám na tom." Melenea do ní str ila. Než Sharissa dopadla, hustý, chlupatý koberec nabobtnal a m kce ji zachytil. Vzáp tí se na tom míst prom nil v pohodlnou pohovku. Konejšivá kožešina lákala mladou Zeree k odpo inku. "Slibuji, že na tebe nezapomenu, Shari. Spolehni se." Bylo to p íliš silné. Sharissa se uložila a už v polospánku p ikývla. "Tak je to správn ," ekla arod jka a usmála se na ni. Zvedla ruku, dlaní nahoru, a sev ela ji v p st. Když ji znovu rozev ela, ležel v ní malý vá ek. Sáhla do n j a vytáhla drobnou, svíjející se figurku. Jistá ást Sharissy p emýšlela, o se její p ítelkyn pokouší, nedokázala se však vyburcovat k ni emu jinému než k pozorování toho všeho zpod zpola zav ených ví ek. Dokonce i když za ala mali ká postavi ka, která te stála na podlaze, r st a r st, mladá arod jka se prost jen dívala. Všechno kolem ní bylo jako ve snu. Slyšela, jak Melenea tomu tvorovi íká: "Poj , Cabale." Modrozelený vlk už byl velký jako jeho paní. Tesáky m l dlouhé jako Sharissino p edloktí, a p estože nebyla v stavu zuby po ádn spo ítat, byla si jistá, že jich má víc než tisíc. Když byl skoro o stopu vyšší než Melenea, p estal vlk r st. Sharissa se dokázala soust edit tak dlouho, aby pochopila, že se dívá na arod j ina d v rníka. "Žiji, abych ti sloužil, paní." Vl í hlas zn l jako hluboké vr ení. "Máme tady hosta, Cabale. Jmenuje se Sharissa Zeree." Melenea se oto ila a usmála se na mladší vraadku. "Tohle je Cabal, milá Shari. Bude na tebe dávat pozor, aby sis mohla odpo inout. Cabal nedovolí, aby se ti n co stalo." "Budu si s ní moct hrát, paní?" zeptal se Cabal a podíval se na Sharissu zp sobem, který by se hodil spíš k ohodnocení sva iny než možného spoluhrá e. "Snad pozd ji. Uložila jsem ti práci. Nespustíš Shari z o í, dohlédneš, aby byla v bezpe í." "Poslouchám s v domím, že m j život pat í tob , paní." "Tak to má být." Melenea pohladila mohutnou vl í hlavu a p istoupila k Sharisse, která se usilovn snažila vzpamatovat natolik, aby se dokázala zvednout. Krásná arod jka si sedla vedle ní a pohladila ji po vlasech. Sharissa slyšela, jak Melenea íká: "Není t eba vstávat." Její hlas zn l jako skrz dlouhý tunel. "Spi. Pozd ji se ti budu pln v novat."
Polibek na elo Sharissu polechtal, takže se omámen zahih ala. Vid la ješt , jak Melenea vstává a usmívá se pro sebe. Krystaly, které získala od Sharissy, te držela v ruce. N co na tom nebylo úpln správn , v úsm vu nebyla v bec žádná v elost. Druova dcera se neklidn zavrt la, odpo inek jí na okamžik nep ipadal tak lákavý. Než se mladší vraadka p inutila znovu podívat, Melenea zmizela. Její d v rník, Cabal, však ležel ani ne deset stop od ní a sledoval ji. Vl í tvá m la dychtivý výraz, jako by se na n co t šil. Cabalova velikost Sharissu ješt víc zneklidnila. Oto ila se tak, aby v okamžiku, až se probudí, vid la nejd ív n co jiného než mohutného vlka. Uvid la masky. Byla te roz arovaná, víc vzh ru než ospalá. Pevn zav ela o i. Práv tady se te m la cítit nejvíc v bezpe í. Tady m la být schopná dop át si odpo inek; v d la, že ho pot ebuje. Musí jen dovolit únav , aby ji znovu p emohla. Nic víc. Veliký vlk ležící na podlaze otev el tlamu a znud n zívl, nespoušt je p itom z dívky pohled. erné o i bez zornic, které nikdy nemrkaly, se ve sv tle sví ek zaleskly. Venku se zvedala bou e. Na magií rozervaném Nimthu to nebylo nic neobvyklého, obzvláš blízko panství n koho, jako byla Melenea, která arovala tém bez zábran. Nebude pršet... tady nikdy nepršelo. Sharissa se kochala zvuky bou e, p estože v d la, že je to jen výsledek poni ené nimthské podstaty. Hromobití uklidnilo její nepokojnou mysl... a dovolilo jí kone n usnout. Kamenný netvor sklapl svérázné elisti, až se kolem rozlétly kousky omítky a mramoru. Po ád ztrácel kousky sebe sama, ale zárove ho neustále dopl ovaly nové úlomky. B ž! Utíkej! V Druov hlav ožila nezvaná slova. Byl ve vážném pokušení poslechnout, bránila mu v tom jen jakási hluboce zako en ná arogantní pýcha. Temný k pod ním pot ásl hlavou, jako by se pokoušel si ji vy istit. arod j m l podez ení, že jeho spole ník slyší totéž co on a že jim tam ta slova nasadil rozbitý netvor p ed nimi. Strach! Smrt! V tu chvíli se monstrum natáhlo a cvaklo po nich provizorními elistmi. Sprška prachu a úlomk Drua málem udusila. Našt stí žádný z kousk nebyl tak velký, aby mu ublížil. "Jsou všude kolem nás, p íteli Dru! Jedno z nich p ijalo tuhle podobu. Shledávám to zajímavým, ale také velice roz ilujícím! Musí nám to tak k i et v hlavách? Opravdu to tolik pot ebuje, abychom se toho báli?" Stejnou otázku si kladl i arod j. P estože bylo monstrum tak veliké a o ividn i silné, drželo se zpátky. Pro ? Kdyby je cht lo zni it, o ividn už k tomu m lo p íležitost. Temný k ekl, že si jedna z neviditelných bytostí - už o nich nemohl p emýšlet prost jako o ohniscích magických sil - oblékla tuhle podobu. Bytosti o nich v d ly nejmén od chvíle, kdy byli ve veliké kulaté budov , ale postavily se jim až te . To znamená, že jsou to strážci nem li by tedy být schopní odvety? Dru m l jisté podez ení, že nemohou nebo nemají v úmyslu úto it. Z stávala jediná otázka pokud to nemají v úmyslu, kde je hranice, jejíž p ekro ení vyvolá protiúder? "Je dop edu, Temný koni." "K našemu výst ednímu p íteli? Malý Dru, ty m nikdy nep estaneš bavit!" Ebenový h ebec se zasmál a vyrazil. Vlci! Zuby, které trhají! Rozervaná t la! Krev! Samotná slova by Drua netrápila, každé z nich však doprovázely obrazy jeho mrtvoly - zbytk jeho mrtvoly - rozházených po kamení v troskách m sta. Vid l vlka, jak kamennými zuby drtí jeho kosti. Jak se blížili k podivnému netvorovi, nemohl se p es veškerou snahu zbavit pon kud nep íjemného pocitu. Když byli od monstra odhadem asi dvacet stop, zhroutilo se. Následná prašná a kamenná bou e vraada zasko ila. N kolik vte in kašlal, pokoušeje se dýchat v oblaku prachu. Temný
k ztuhl na míst ; zjevn v d l, že se ho arod j v bec nedrží a špatný krok by ho poslal k zemi. Ebenový o stále lépe chápal lidskou k ehkost. Chvíli trvalo, než se prach usadil, ale když se tak stalo, z stal Dru naprosto zmatený. P ed nimi nebylo nic, co by vypadalo, že to stojí za takovou ochranu. P esto takhle zblízka cítil soust ed ní neviditelných bytostí, tázavý pocit, jako by nev d ly, co s dvojicí d lat. V Temném koni musely vycítit úžasné schopnosti. Dru si p edstavoval sluhy, velmi podobné jeho soumra -ník m, jejichž hlavním cílem bylo n co jiného než boj. Soumra níci by na jeho nep átele zaúto ili, kdyby nez stal nikdo jiný, kdo by mohl bránit jeho vnit ní svatyni, jejich útok by však byl nahodilý, protože o boji nic nev d li. Usoudil, že strážci tohoto místa jsou velmi podobní. Moudrost, zašeptal v jeho mysli hlas, jiný než ten p edtím. Porozum ní. Odchylka, ozval se druhý. Nepat í sem. Temný k na neviditelné mluv í za val. Jeho slova velmi blízce vyjad ovala to, co cítil i Dru. "Dost hlas v hlav ! Mluvte s námi, nebo zmizte! Poj te! To se nás tak bojíte?" arod j v d l, že je to pravda. Strážci se jich opravdu báli. Ale nejen proto, že se dostali tak daleko. V d li také, že tihle dva jsou jiní, že jsou to cizinci. Odstra je! zazn l p vodní hlas, ten, který z vraadovy mysli ukradl obraz vlk a pokusil seje použít, aby je zastrašil. Odstra je! Ne, klidn ekl ten, který mluvil o moudrosti. Zdálo se, že jednotliví strážci mají odd lené osobnosti nebo snad typické vlastnosti. Bylo jich víc než ti t i, kte í mluvili, ale Dru pokládal tyhle za rozhodující. Žádné zásahy, ekl ten, který je nazval odchylkami, skoro jako by ostatním n co p ipomínal. Všechno musí pokra ovat. Temný k kopnul do sut , naštvaný, že bytosti nemluví p ímo s nimi. arod j mu varovn položil ruku na bok. Zašeptal mu do ucha: "Uklidni se. Myslím, že asi odejdou." "Pro by m li odcházet?" zeptal se Temný k až p íliš hlasit . Unavený vraad sebou škubl, v d l, že strážci museli jeho spole níka slyšet. Ostatn nejspíš v d li i to, co ekl arod j; snadno se dotýkali jeho myšlenek. Žádné zásahy, zazn l náhle Druovi v hlav sbor p ízra ných hlas . Vzáp tí se bytosti stáhly z jeho mysli i z okolí. V jednu chvíli tady byly, a v další byly pry . Dru už je v bec necítil. "Odešli," zbyte n oznámil Temný k . "Výborn . Stejn byli nezábav-ní, když ten jeden zahodil tu fascinující podobu!" Tém pobavené chování ebenového h ebce áste n rozptýlilo nep íjemné nap tí, které Dru cítil. Naklonil se dop edu a zahled l se na napohled nevábné území, které strážci chránili. Po ád nevid l nic cenného, jen úpln nepatrné doteky moci. "Víš, kam šli?" zeptal se nakonec Temného kon . "Necítím je," odpov d l h ebec. "A co ta oblast p ed námi? Cítíš tam n co?" "Jenom to, co p edtím." Vysoký arod j se narovnal a zamnul si bradu. Opožd n si uv domil, že mu na ní vyrašilo strništ . "M žeme jít a podívat se, co tak usilovn chránili." "Samoz ejm . Cht l jsi snad ud lat n co jiného?" V hlasu Temného kon zazn l údiv, že jeho spole níka v bec napadlo, že by mohli odejít. Vydal se p es rumišt . Zatímco p ízra ný k procházel sutí, Dru se rozhlížel kolem. ekal, že se strážci vrátí a tentokrát budou víc než jenom blufovat. Co to bylo za bytosti? Rozhodn ne stavitelé m sta. Dru p edpokládal, že jsou to n co jako d v rníci, ale pro by tedy z stávali tak dlouho potom, co se jejich páni prom nili v pouhou vzpomínku? Vzduch p ed nimi se zamihotal a pomalu jako by se odloupl. arod ji chvíli trvalo, než poznal, co mají p ed sebou, a neustále zv davý Temný k p i prvním pohledu na nejnov jší úkaz zrychlil.
,,Temný koni! Ne! St j!" Démonický k rychle p ibrzdil a zastavil se jen pár stop od mihotavého otvoru, trhliny v realit . "Co je? Nevidím na tom nic nebezpe ného. Bojíš se toho?" "Je to... Podobá se to v ci, kterou jsem zkoumal t sn p edtím, než jsem byl vyvržen do Nicoty." "Aha! Pak t tahle možná dostane dom , když si po ád st žuješ, že jsem t tam nedonesl. Vejdeme?" Dma nenapadlo, že práv tohle by mohla být cesta, kterou hledal. Prostor za trhlinou nebylo vid t. Nejspíš by se museli postavit p ímo do ní, aby zahlédli cíl. P esto tu byla jistá nad je a Dru se té nad je hodlal držet, pokud by to znamenalo, že se znovu uvidí se Sharissou. "B ž dovnit ." Chytil se pevn ji a modlil se k n kterým mén odporným p edk m, aby práv ned lal poslední chybu svého života. Temný k vešel do trhliny, která jako by se rozší ila, aby mu to usnadnila. V první chvíli Dru nevid l nic než jasné sv tlo, jako by zíral do slunce. Pak, zatímco se jeho o i p izp sobovaly, se vrátily zvuky. Dokud bylo ticho, arod j si v bec neuv domil, že chyb ly. Se zvuky p išel i hmat a ich. Dru cítil chladivý vítr a kv tiny. Slyšel zp v pták ; v opušt ném m st žádní nebyli. Kone n zase vid l. Než sta il n co íct, zadun l zpod n j hlas: "Sv ty uvnit sv t ! Tv j fantastický domov m nikdy neunaví, malý Dru!" Vraada už ovšem neustálé šoky unavovaly, a koliv nežasl o nic mén , než když se setkal se svým spole níkem, byl dopraven do zahalené íše a objevil m sto. Copak tady nebylo nic jednoduchého a p ímo arého? Vypadalo to, jako by n kdo všechno navrhl za ú elem hry nebo n jakého ohromného pokusu. Dvojice, která p edtím stála uprost ed pradávné, zhroucené pevnosti, te vjela na úpatí travnatého horského úbo í, nad nímž se ty il krásný a rozhodn ne z ícený hrad. Ve v tru stále vlály prapory, nové a zá ivé, ne rozervané a vybledlé. Dru vid l spirálové v že a velkou ze a za ní se nejspíš skrývaly další budovy. Travnatá louka, pokrývající zbytek hory, byla úhledn pokosená. Vypadala tak bezvadn , jako by ji n kdo p ist ihl teprve v era. Dru ani nezaváhal. Už toho bylo na jeho napjaté nervy moc. Cht l odpov di, nemluv o jídle, pití a odpo inku. "Jdeme dovnit . Hned." Ebenový k nic ne ekl, ale jeho smích se rozezn l svahem. Vzepjal se a vyrazil k hradu. Než Dru sta il mrknout, byli u brány. Polekaný mág popadal dech, p emýšleje, jak je vlastn jeho spole ník rychlý. Až na to bude as, po ádn se Temného kon povyptává. Te však byl na prvním míst nový hrad. Brána se otev ela. Dru nic necítil, ale jako obvykle tomu ned v oval. Temný k nebyl ochotný držet se zp t. Vzáp tí byli za bránou a na nádvo í. Stejn jako okolí i nádvo í bylo v dokonalém stavu. Obyvatelé to tady mohli klidn opustit teprve dnes ráno. Podle všeho, co arod j vid l, to tak i bylo. Zast ižené ke e a veliké, pestré záhony posilovaly pocit, že vešli k n komu dom , zatímco si obyvatelé jenom na chvilku odsko ili. Dru obdivoval mramorové lavi ky a v koutku mysli zaznamenával styl, aby ho mohl použít pozd ji, až se vraadové usadí v novém sv t ... pokud se v n m usadí. "St j," zašeptal Temnému koni. P ízra ný o zastavil a Dru sesedl. Považoval za vhodn jší jít p šky. "Sv ty uvnit sv t uvnit sv t ..." íkal Temný k . "Bylo by legra ní, kdybychom vešli a našli cestu do dalšího! Jen si to p edstav, co kdyby pokra ovaly donekone na!'' "Rad ji ne! Nimth je jediný sv t, který chci... m j Nimth," dodal rychle, když si všiml, že se k chystá znovu hádat. Dru si prohlédl budovy a vybral tu nejv tší, jejíž v že p edtím vid l zpoza hradeb. "Chci jít támhle."
Ne ekal na Temného kon a p ešel nádvo í. Za sebou zaslechl zasmání: "Takže z netrp livosti se te stala ctnosti" Dru ho ignoroval a doslova se prohnal otev enými dve mi. Hlavní sí se leskla; nepochyboval, že to tak bude. Dve mi, kterými prošel arod j, te vešel i Temný k a jeho kopyta klapala stejn , jako když Drua a aviany následoval do okrouhlé stavby. Zvuk se rozléhal hradem. Z d vod , které si nedokázal vysv tlit, se vraad styd l za drsný zvuk, který kopyta vydávala. Hrad na n j neoby ejn zap sobil; Dru m l pocit, že zvuky narušují klid, který tu vládl po tisíce a tisíce let. Byl to jiný pocit, než jaký m l ve zbo eném m st . Tam cítil p ízraky vzpomínek a poz statky moci. Tady byl mír, pro vraada vzácný. Kdyby zem el, sem by cht l být uložen k odpo inku. Tady mohl... arod j se zachv l. Temný k , který už byl vedle n ho, se zeptal: "Je ti n co?" "Ne. Nic." Jen jsem si skoro p ál lehnout si rovnou tady a ekat, až si pro m p ijde smrt, pomyslel si Dru. Te už opatrn ji zamí il dál. Na konci sín byly mohutné dvouk ídlé železné dve e, dvakrát vyšší než vraad. N jak cítil, že jsou d ležité. Za nimi byly odpov di na nekone nou adu otázek, které m l v hlav . Jinou otázkou bylo, jestli by t m odpov dím rozum l, ale s tím si prozatím nemínil d lat starosti. arod j položil ruku na místo, kde se k ídla dotýkala, a lehce zatla il. Záv sy zasténaly, ale odmítly ho pustit. Zatla il siln ji, op el se do nich, nebyl však o nic úsp šn jší než p i prvním pokusu. Op el se o št rbinu ramenem a naštvan plnou váhou vrazil do p ekážky. Odm nou mu bylo bolavé rameno. P estože nic nenazna ovalo, zeje vstup zam ený, vraad nedokázal dve e p im t, aby se otev ely. "Možná kdybych já..." za al Temný k . "Ne!" Tohle cht l rozhn vaný arod j ud lat sám. Dru byl nesmírn unavený a už nedokázal zkrotit sv j vraadský temperament. Zaplavilo ho to a rudá kletba p evzala kontrolu nad jeho t lem. Vyk ikl slova, která si pozd ji nebude pamatovat, zvedl levou ruku a ude il do mohutných kovových dve í. Od p sti se po celých dve ích rozlétly jiskry. K ídla se otev ela. I když "otev ela" asi nebyl ten pravý výraz. Pokud Dru mohl v it vlastním o ím, k ídla se rozlétla dozadu, zhoupla se v pantech a vyrvala je ze zdi. Dru zd šen a Temný k s rostoucím pobavením sledovali, jak uvoln ná k ídla chvili ku balancovala, než spadla na zem, s hlasitým zadun ním, které rozt íštilo jakýkoliv zbývající pocit míru, který si arod j ješt mohl zachovat. "Hezky ud láno," sarkasticky podotkl Temný k . Rychle za ínal být v ironii stejn zdatný jako kterýkoliv vraad. "To nebylo... Já jsem neud lal..." Dru se podíval na svou p st a potom na rozbité dve e. "Stálo by za to zmínit se, že okraje tohoto místa zjevn doplatily na tvé klidné, chladnokrevné ešení?" Dru se oto il a zahled l se na st ny sín . Po všech se rozbíhaly jemné trhliny. Na strop a podlaze byla podobná sí t chhle v tvi ek a Dru vid l i kousky spadlého stropu. "To jsem ud lal já?" "Vypadá to na reakci na tvoji magii. Všiml jsem si odporu, ale tys ho p ekonal." Jeho šílenství porazilo odpor zahalené íše... tedy, pokud tohle je zahalená íše. Byl by rád v d l, jestli by to fungovalo i v rozbo eném m st . Taky tu byla otázka, jak s tím souvisí tyhle pr vodní jevy. Až p íliš se to podobalo tomu, jak trp l Nimth, pokaždé když vraadové využívali svých schopností. Takhle za ala smrt jejich sv ta? Zni í vraadové i nový domov? P íliš mnoho otázek. Dru zavr el a oto il se zp t ke komnat , do které si vlastní zu ivostí vydobyl vstup.
Široce rozev el o i a v ústech mu vyschlo. Vypadalo to, že íši za závojem stále ješt nedošla p ekvapení. P ed ním, zahaleno v ízách podobných beztvarým pytl m, kle elo víc než sto postav. Byly zády k nov p íchozím, oto ené k irému krystalu uprost ed pentagramu, jenž pokrýval celou podlahu. Krystal stál na bronzovém podstavci ve tvaru pyramidy. Stejn jako u všech ostatních v cí tady kolem se as nedokázal dotknout ani ohniska, kterým krystal byl, ani základny, na které stál. Dru o krok ucouvl. Postavy se ani nepohnuly, navzdory hluku a zkáze, kterou zp sobil. Rychle zaregistroval, že jsou se azeny podél roh , hrot a linií vzoru, a tak samy vytvá ejí další pentagram nad tím, který je vyrytý v kameni. "Kde se tu vzali?" zašeptal k Temnému koni. Vysoký vraad v d l, že tam nebyli, když dve e padly. Jeho spole ník neodpov d l a ani pohled na n j arod ji moc nepomohl. Temný k se neur it rozhlížel, jako by tam nic nevid l. Dru otázku zopakoval, ale odpov dí mu bylo stejné ml ení jako p edtím. arod j se te , když v d l, že m že povolat svou hrozivou moc, cítil jist ji - p estože si uv domoval ú inky, které by to z ejm m lo na tuhle zem. Znovu zamí il vp ed. Nijak se nepokoušel jít potichu; v d l, že si nikdo, kdo dokáže ignorovat uši rvoucí úder dvou k ídel kovových dve í, jeho krok nevšimne. Prohlédl si okolí posílenými smysly. Zaznamenal linie, které se k ižovaly p esn v míst , kde stálo ohnisko. Byla tu i druhotná vlákna, slabší, která sledovala vzor pentagramu... a probodávala všem zahaleným postavám hru . Zamrkal, p imhou il o i a vrátil zrak k normálu. S postavami bylo n co v nepo ádku. P íliš mnoho z toho, co vid l, mu p ipomínalo n co jiného, n co na Nimthu. "Co to d láš?" zeptal se zezadu Temný k . Zvuky n kolika váhavých krok arod je informovaly, že ho spole ník následoval dovnit . "Nevím," zamumlal, prohrábl si rukou vlasy a popošel k nejbližší postav . Byl šílený, že se toho odvážil? Natáhl levou ruku p ed sebe, tentokrát klidn , a dotknul sejí. Pokusil se jí dotknout. Ruka prošla skrz úpln stejn jako v p ízra ném lese. Povzbuzený a zklamaný zárove mávl rukou tam a zpátky, snaže se vyvolat aspo n jakou reakci. "Neexistují," ekl kone n stínovému h ebci. "Jsou to p ízraky... ne... jsou to vzpomínky." "Vzpomínky?" Fascinovaný mág p ikývl a obešel postavu, které se p edtím pokusil dotknout. Tvá m la schovanou pod kápí, vid l však, že je to lov k a muž. Jeho vzhled byl ímsi znepokojivý. Byly to, a zárove nebyly rysy vraa-d . Nebyly ani úpln elfské. Muž m l otev ené o i a Dru v nich vid l stá í, mnohem v tší, než by se zdálo ze vzhledu postavy. Vypadal tak starý, že ve srovnání s ním by byl jakýkoliv vraad pouhým batoletem. "Když si stoupneš mezi n , po ád je ješt cítit stopy jejich moci. Byla tak silná, že dokonce i po tak dlouhé dob z staly jejich tvá e a postavy vetkány do reality... dalo by se íct vypáleny. Myslím, že moje užití magie, dokonce i vraadské magie, sta ilo, aby se znovu zjevili." "Já vím jenom to," odfrkl majestátní k , "že m znervóz ují. V bec je necítím." To bylo od úžasného tvora velké p iznání. Dru pokra oval ve studiu p ízrak . Byli tu muži i ženy, všichni stejn znepokojiv pohlední, jako kdyby pat ili k jednomu hrozivému klanu, dokonce ješt hroziv jšímu než Tezerenee. Všichni hled li na ohnisko a p i pohledu na tolik nevidoucích o í zamrazilo v zádech dokonce i n kolik set let starého arod je. "Tyhle fantastické v ci, kterým íkáš obrazy... nebyly i ve zni eném m st ?"
Slova Temného kon zlomila kouzlo, které Drua poutalo k p ízra ným postavám. Vzhlédl, rozzlobený, že se nechal natolik pohltit p ízraky minulosti, že nevid l n co, co mohlo být pro jeho bezprost ední pot ebu mnohem d ležit jší. Strop byl kulatý, takže splýval se st nami. To samo o sob nic neznamenalo, ale obrazy, pokrývající komnatu, rozví ily arod jovy vzpomínky na místo, kde dra í vládce shlížel kamennýma o ima na aviany a jistého zmateného v zn . Dru se znovu díval na bezpo et malých sv t , každý se svým vlastním p edstavitelem. Byl tu pátra i jeho nep ítel. Elf, lov k podobný vraadovi, postava, která vypadala jako chodící mlok... vypadalo to, že jich je tu víc než v první budov . P ímo nad ohniskem byl jediný obraz, v n mž nebyl živý tvor. Byl nejv tší a na míst , kde m l být p edstavitel druhu, m l m sto... d v rn známé m sto, navzdory rozdíl m, které na tom skute ném vyhlodal zub asu. Vraadova mysl b žela jako o závod. S rostoucím podez ením se zadíval na ohnisko... nebo spíš na podlahu pod ním. Tady byl namalovaný další sv t, v tší než ten naho e. V jeho st edu byl práv hrad, v n mž stáli. "Poj me se podívat jinam! Už se tu nudím!" "Ješt ne." Dru si prohlédl p ízraky - které te vypadaly trochu pr hledn - a pak se podíval na sv ty nad a pod sebou. Podobnost mezi tím, co tady vid l, a co sestavil, když zkoumal putování ka, byla nepopiratelná. Pokud však obrazy kolem - tvorové a sv ty, v nichž stáli znamenaly to, co si myslel, pak p ízra ní obyvatelé tohoto místa byli vraad m stejn nad azení jako vraadové hmyzu, nebo ješt h , zrní k m písku. Dru siln zatoužil být n kde jinde - kdekoliv jinde, pokud to bude hodn daleko od t chto pradávných vládc moci. "Odcházíme. Hned." "Jak je libo." Ot esený arod j rychle nasedl a erný h ebec se oto il a od-cválal dve mi ven. B hem vte iny byli zp t na nádvo í. Další vte ina a byli venku za hradní bránou a mí ili zp t k místu, kde p edtím byla trhlina. Bylo tu toho nejspíš mnohem víc a Dru v d l, že by to m l prozkoumat, ale to málo, co vid l, a to málo, co z toho vyvodil, mu sta ilo. Musí existovat jiná cesta na Nimth. Se vzpomínkami tam uvnit necht l mít nic spole ného. Dokonce i zbo ené m sto -jejich zbo ené m sto - bylo lepší než tohle. Náhle ho popadlo hrozivé tušení. "Temný koni! Vidíš cestu, kterou jsme sem šli?" "Nevidím!" P estože se obyvatel Nicoty hnal strašlivou rychlostí, jeho hlas zn l úpln normáln . N kdy si Dru musel hodn p ipomínat, že jeho spole ník nepot ebuje dýchat jako on. "Ale myslím, že už jsme skoro na míst !" "A co budeme d lat, jestli tam. T sn p ed nimi se otev ela zející díra a spolkla je d ív, než vraad sta il domluvit. ".. .nebude?" zakoktal Dru. Byli zpátky v troskách, ale tentokrát nebyli sami. Pátra i se vrátili, zjevn dvojici stopovali, a m li te s sebou zajatce, který se marn snažil vyprostit. Elfa.
XII. Na Nimth se snášela noc. Pokud šlo o Gerroda, p icházel s ní za átek konce. Na chvilku se vrátil do pevnosti Tezerenee , hroziv vypadající železné stavby, která podle Gerrodova mín ní dokonale odrážela povahu klanu. Byla to zubatá konstrukce, studená pro t lo i duši. Mezi prapory s dra ími hlavami neustále poletovaly vyverny a mladí draci, zatímco jejich starší druhové spali v ohradách. Krom odporného šiku magických obran nad panstvím zpravidla hlídalo víc než tucet dra ích jezdc . Ale ne te . Pevnost byla navždy opušt ná, t ebaže to na první pohled vypadalo, že se obyvatelé rozhodn hodlají vrátit zpátky. Osobní v ci ležely tam, kde je jejich majitelé zanechali. Na tabulky a knihy sedal prach. N kolik vyvern voln poletovalo ástmi budovy, do kterých by normáln nesm ly. Jídlo tu z stalo a kazilo se. Dokonce i podobné projekty, na jakém pracoval s Rendelem, z staly navždy zapomenuty. Klan Tezerenee si s sebou nemohl nic vzít. Gerrod hledal Rendelovy poznámky. Rendel v d l o zahalené íši víc než on a ani s nejbližším bratrem se o všechno nepod lil. Gerrod pochyboval, že si kdy byli tak blízcí, jak si myslíval. Nechal jsi m tu s ostatními, brat í ku. Doufal jen, že tu Rendel nechal i svoji práci. Bylo dost možné, že starší sourozenec všechno zni il, aby si co nejdéle udržel výhody, které mu jeho výzkum mohl poskytnout. M l št stí. Poznámky, které hledal, byly nejen snadno k nalezení, ale také pe liv rozt íd né, takže Gerrod našel správná místa b hem n kolika vte in. Rendel si o ividn ned lal starosti s tím, co obsahovaly. Potvrzovaly, co si p e etl v Zereeho poznámkách, a p idávaly další informace, které cizinec neznal... nebo možná zám rn ignoroval, protože se týkaly oblasti, ve které bydlela Melenea. Gerrod si povolil rychlý, vít zný úsm v a zav el knihu. V d l, že existují další poznámky, mnohem pe liv ji ukryté, ale ty nem l as hledat. I tak toho našel dost. "Takže jsi to ty." "Matko!" Gerrod se k ní oto il, zoufale p emýšleje, jak se k n mu dokázala p ikrást a jestli s sebou má další, které taky necítí. "P išla jsem se rozlou it s domovem. Hloupý sentiment, že ano, m j synu?" Na tvá i m la nerozluštitelný výraz, nev d l, jestli je to výsm ch nebo pravda. "N kte í by to vid li jinak," odpov d l neutrálním tónem a doufal, že si to vyloží podle sebe. "Plán se hroutí, Gerrode." Myslel si to, ale p esto se zachv l, když to uslyšel z úst n koho z t ch mála, komu v il. "Co se d je te ?" V jejím úsm vu nebylo pobavení, jen ho ká ironie. "Zdá se, že golemové zmizeli. Sice ne všichni, ale hodn ." "Kolik jich z stalo, matko?" Smy ka, kterou cítil kolem krku od posledního st etu s otcem, ho za ínala dusit. "St ží pro klan. Barakas už vybral pár cizinc , aby uklidnil podez ení." "A já?" "Zatím je místo i pro tebe. Víš, že velká ást hn vu, který na tebe otec hází, by správn m la sm ovat na Rendela?" "Vím." Gerrod se temn usmál. Rendel byl mat in favorit, necítil však d vod skrývat pocity zrady. "P ece jen jsi synem svého otce, Gerrode." "Když mluvíme o otci - jakkoliv bych se tomu rád vyhnul - m žeš mu íct, že Zereeho dceru má Melenea. Nebyla to moje chyba; Melenea sama ji musela pobídnout k út ku." Nev d l, jestli je to pravda nebo lež. Mohlo to však p ehodit ást potíží z jeho vlastních ramen na arod j ina. A snad n co kone n dopadne i na Reegana, Meleneinu hra ku.
"Nech ji být, Gerrode. Není as dostávat ji ven. Jak to te vypadá, stejn by nejspíš z stala tady." V mat in výrazu zahlédl stopy lítosti, necht la však riskovat, že tu z stane n kdo z jejích potomk . Alcia Meleneou pohrdala stejn jako všichni, m li te ale vyšší priority než Druovu dceru. "Myslím, že Barakas už nebude s ukon ením p echodu dlouho otálet. N kte í cizinci za ínají d lat povyk. Setkání je rozpušt no." Gerrod si zamnul bradu: "Kolik asu ješt zbývá?" "Tv j otec chce, aby byli do svítání všichni pry . On p jde poslední." "Jak state né." N m ho pokárala. "Nem žu slíbit, že ti bude držet místo tak dlouho." "Tak a jde k ertu, matko!" Málem hodil notesem, ale v as si uv domil, že jsou v n m životn d ležité informace. "Možná mi bude lépe tady!" Lady Alcia si p itáhla pláš . V mihotavém sv tle vypadala, jako by na sob m la rubáš. "Možná ano, m j synu." Gerrod zjistil, že je sám. Zanadával, ukryl notes v jedné z hlubokých kapes plášt a taky odešel. Pevnost klanu Tezerenee a možná i vlastní budoucnost vydal napospas vrtoch m zmrza eného Nimthu. P estože v malém skrytém sv t , který Dru a jeho spole ník objevili, byl ješt den, tady te byla noc. S návratem do trosek m sta se arod jova únava i hlad stonásobn zv tšily, jako by je pobyt na jiném míst na as utlumil. Dru zjistil, že se navzdory hrozb , která p ed nimi stála, nedokáže soust edit. V d l, že tentokrát nechytí druhý nebo snad t etí dech; jeho t lo dosáhlo svých mezí. Modlil se, aby byl Temný k v dobré kondici, jinak byli oba ztraceni. Pátra i se soust edili na svého zajatce a nov p íchozích si všimli pozd . Práv elfka post ehla vysokou postavu na h bet démonického h ebce jako první. Nedokázala skrýt šok, což upozornilo aviany na nebezpe í. Dru v d l, že v bledém sv tle jednoho úpl ku musí vypadat d siv , ale vzhled a skute nost asto nemívají moc spole ného. Pevn sev el h ívu Temného kon , aby neupadl, a zašeptal: "Musíš se s nimi vypo ádat! Já... toho moc nezvládnu." Smích stínového h ebce zazvonil nocí, odrážeje se ruinami kdysi mocného místa: "Není t eba d lat si s nimi starosti. Pevn se drž!" "Nezra tu elfku!" dodal Dru; náhle ho popadl strach, že zajatec pátra , možná n kdo, kdo by mohl potvrdit to, co vraad uhádl o sv tech uvnit sv t , zem e v cest vzteku ebenového h ebce. "Tak tomuhle íkáš elf? Neboj se! Ješt neud lala nic, aby byla hodna mé laskavé pozornosti!" Dru se zachv l. Jak se jeho spole ník sžíval se svou podobou a rolí, byl ím dál d siv jší. Pátra i se rozptýlili. Dva z nich vylétli s v zenkyní do výšky, p estože s nimi bojovala zuby nehty a k i ela na Drua, držícího se ze všech sil h ívy, cosi, emu nerozum l. Jedna samice pátra hloup neustoupila a šátrala po medailonu. Temný k prob hl skrz ni. arod j, p itisknutý k jeho h betu, na okamžik zahlédl vyd šený výraz... a pak byla pry . "Ha! Nech je..." v ta nebyla nikdy dokon ena. Dru uslyšel zasvišt ní a vzáp tí vylétl do vzduchu. Sev ení prst povolilo tak snadno, jako by povolila v tvi ka pod arod jovou botou. Chyb l mu vzduch, a tak nemohl k i et, jen ml ky ekal, až se zem p iblíží a poláme ho. Jeho myšlenky odmítaly pokra ovat až k hrozícímu zni ení. M síce zá ily dvojím sv tlem, zá ivý kruh a matný srpek, a ten obraz mu utkv l v hlav , dokonce i když si uv domil, že mu sestup p inese definitivní konec. Ne, ekl hlas v mysli. Zem byla ošizena o svou ko ist. Dru cítil, jak všechno mrzne. P estože m l o i otev ené, nevid l nic než vzpomínky na m síce. Napadlo ho, že není nic slyšet, a p emítal, co se stalo s pátra i a Temným kon m. Žádné zásahy, ozval se další d v rn známý hlas. To už jsme snad vy ešili, dodal t etí, tém dychtiv .
Ano, souhlasil první. Všichni p išli na toto místo. Nezasahovat znamená dovolit, aby všechno ostatní selhalo. Dru cítil, jak se všechny hlasy zdlouhav dohadují o d vodech pro a proti tomu, co ekla první bytost. P estože se mu zdálo, že hádka trvá nekone n dlouho, zmatený arod j v d l, že nejspíš uplynulo jen n kolik vte in, než se rozhodly. Nakonec zvít zil první názor, i když jen t sn . To bylo poslední, co v d l. Sv t - všechny sv ty - pro n j p estal být d ležitý. Ty jsi vraad. Vzdorovitý arod j p ikývl. Nev d l, kde je ani jak se ze zmatku v prastarém m st dostal na tohle místo. Rozhlédl se kolem sebe, nedokázal však rozeznat nic krom židle, na které sed l, a vlastního t la. Cítil se odpo at , schopný bojovat i s nejsiln jšími protivníky, m l ale dost rozumu, aby se te o žádný útok nepokoušel. Nem že to být vraad! Jsou zavržení! To byl zase druhý hlas. Vysoký arod j se vzdorovit zadíval do tmy a ekl: "Jsem vraad! Jsem Dru Zeree!" On žije! vysmívala se t etí bytost. Z trojice t ch, kte í jednali jako mluv í, ho práv tenhle hlas nejvíc odpuzoval. Až p íliš mu p ipomínal Meleneu a její hry, zp sob, jakým se na všechno v život dívala - jako na skv lou hru. Hry... To se mi líbí! Hráli jsme tak dlouhou, nudnou hru... až doposud! podotkl t etí hlas hrav . Druovi vyrazil na ele studený pot. Pe liv ji zaštítil myšlenky, p estože m l podez ení, že je to marná snaha. V t chhle bytostech Dru vid l moc, proti které byla i jeho vlastní síla nepatrná. Co je ta v c? zeptal se první. Když arod j kone n pochopil otázku, zavrt l hlavou. Odpov dí si už ale stejn nemohl víc uškodit. "Nevím to jist . Potkal jsem Temného kon na pustém míst , kterému íkám Nicota. Vypadá to, že odtamtud pochází." Nastalo ticho. Cítil, jak bytosti rozebírají jeho slova a myšlenky. Ne-pokáraly ho, že promluvil nahlas; p emýšlel, jestli také mají n jaká omezení jako Temný k , nebo jestli prost v dí, že se cítí lépe, když na tomto míst , kde jiné zvuky neexistují, slyší alespo vlastní slova. Kde se tady vzal? zeptal se druhý hlas. Z t ch t í p sobil nejváhav ji. Vid l jsi to, p ipomn l první. Zdálo se, že je jim jedno, že Dru slyší jejich rozhovor. Nebylo to vytvo eno takto. To už bylo dávno. Víš, že as stahuje, as odvrací všechny v ci od jejich ú elu. A my ned láme nic! Po ád nic! vložil se znechucen t etí. My, kte í máme tu moc ud lat cokoliv! To není náš ú el. Odpov p išla od n kolika myslí a p ipomn la Druovi litanii, opakovanou od generace ke generaci. Náš ú el je mrtvý! Snad, odsekl první. Snadné. T eba práv tihle vraadové mohou poskytnout to, co naši páni hledali. "Co?" vyhrkl Dru. Jen co to vyslovil, v duchu zaklel. Debata už mu poskytla mnohem víc informací, než mohl doufat, ale te na sebe znovu upoutal pozornost. Všichni musí být vráceni na svá místa s vy išt nou myslí. Tohle byl nový hlas. Odpov d l mu první hlas, který z ejm m l mezi neviditelnými bytostmi nejsiln jší postavení. Pateraci a quelové nemohou být tak snadno zbaveni toho, co v dí. Nem žeme se dotknout ani elf , kte í stejn jako my slouží, t ebaže nev dí pro . Chcete, abychom zasahovali ješt víc, než už jsme zasáhli?
Ve skute nosti nemáme na vybranou! p erušil zlov stný t etí hlas všechny ostatní odpov di. Je as, abychom p evzali ízení! Ne! Dru vyk ikl a marn se chytil za hlavu ve snaze najít úlevu od množství k i ících hlas vibrujících uvnit . Zhroutil se na židli, na kterou ho usadili. Jsi nemocný? Poškodili jsme t ? ozval se znovu první hlas a zn la v n m opravdová starost. Ta starost Drua tak polekala, že málem zapomn l na bolest. "Jsem... v po ádku. Tak v po ádku, jak se dá ekat." Necht li jsme zp sobit bolest. Navzdory slov m bytosti m l vraad dojem, že mezi ostatními cítí jistý kousek nesouhlasu s tímto tvrzením. Snadno uhodl, který z jeho v znitel to byl. "Kde jsem?" zeptal se Dru. Usoudil, že je na ase, aby dostal situaci aspo trochu pod kontrolu, jestli je to možné. Na jednom z mnoha kousk sv ta, který páni od ízli. Nikdy ho nikdo nepoužíval, tak jsme si mysleli, že bude nejlepší p ivést t sem. "A... Je pro m t žké mluvit do vzduchu! M žete se mi ukázat?" P edstavil si v mysli n co podobného vlkovi z kamen a suti. "Ale prosím, ne takhle." Bylo tam zaváhání... s podtónem obav, všiml si dychtivý arod j. Výborn . N co se p ed ním zalesklo. Dru pomalu rozeznal dv zlaté o i a nez etelný obraz jakéhosi velikého tvora. Tvar mu byl matn pov domý, nedokázal si však vzpomenout, kde ho už vid l. Je to dra í vládce, se kterým ses setkal v prvním m st starých, kde žili, když jich bylo mnoho. Vzal jsem na sebe tu podobu, protože jsi ji obdivoval. M žu p idat pach, jestli chceš. Dru si vybavil zápach drak a vyvern klanu Tezerenee. "Podoba bude sta it." Falešný drak sklonil zpola neviditelnou hlavu. Cht l jsi v d t o ostatních. Spí. "I..." I ten tajemný tvor, kterému íkáš Temný k . Toho nestvo ili sta í. Pochází z lemu oblastí mezi Nicotou, jak tomu íkáš, a skute ným sv tem. P edtím jsme ho nepoznali. "Pro sis vybral m ?" Matná postava se pohnula a roztáhla k ídla, která tu byla i nebyla. Jsi pán m nejbližší. Pateraci - ty jim íkáš "pátra i" - se nestali tím, ím se m li stát. Brzy se na seznamu nezdar p ipojí ke quel m. Pak už nezbude nic. Dru cht l vstát, ale nebyl si jistý, jestli je tu doopravdy podlaha. Neklidn se zavrt l na židli. "Pátra i ovládají tenhle sv t?" Nejv tší kontinent. "Zní to, jako bys je tam sám umístil." Tém vid l, jak bytost zavrt la hlavou. To uvedli do innosti naši páni. Stvo ili malé sv ty tak, aby se znovu otev ely sem, do skute ného sv ta, až p ijdou na adu. Doufali, že se jeden z nich ukáže jako nástupce jejich druhu. Stvo ení ho o všem informovalo jednoduše a uvoln n , proto mu slova hned úpln nedošla. Když si dopady toho, co v znitel ekl, prohrabaly noru do Druovy mysli, z stal arod j sed t, jako by do n j uhodil hrom. Chápeš to správn . Místa, ze kterých pochází pateraci, quelové, a dokonce i ty, jsou plátky tohoto sv ta. "Nimth... Nimth není... není skute ný?" To není možné! cht l vyk iknout arod j. Kolébka vraad je falešný sv t? Zv inec? Cítil kolem sebe smutek, smutek, který prohloubil jeho vlastní hr zu z toho, co si uv domil. Mocná rasa vraad se stala vládcem klece, jakožto hra ka jiné rasy! To ne, zd raznil p ízra ný drak. Není to klec. Spíš rodišt pro pokra ovatele pán . Byli sta í; jejich rasa byla unavená. Cht li po sob zanechat d dictví, vzali tedy ásti sebe samých a snažili seje vylepšit. Dali jim jejich vlastní sv ty a nechali je r st. Tak to bylo.
Drak se úpln ztratil ve tm . Nahradil ho malý obraz, který postupn rostl, vypl oval v tší a v tší ást Druova zorného pole, až arod j cítil, že skute n stojí na jiném míst , v jiném ase. Jistým zp sobem se to podobalo komunikaci s pátra i, krom toho, že mu to, co vid l, nevnucovali. Mohl p ijmout nebo odmítnout. Rozhodn nem l v úmyslu odmítnout takovou p íležitost. Byli tam tvorové, které by mohl nazvat lidmi, a mnozí jiní, o kterých by nikdy nehádal, že by mohli doopravdy existovat. Prastará rasa vybrala všechny myslitelné varianty; dokonce i Druovi, který v život vid l leccos, p ipadaly n které z nich tak odporné, až ho p ekvapovalo, že v bec žily. Mnohé pokusy nežily. Byly tu desítky prázdných malých sv t , vytvo ených odkrojením ásti reality. Každý z nich kdysi býval domovem nad je, která z toho i onoho d vodu zem ela, n kdy ve velkých válkách, jež zni ily úpln všechno. Nejeden pokus byl prohlášen za nezdar, i když rasa p ežila; starší hledali mezi d tmi ur ité vlastnosti. Nakonec se v tšina selhání zni ila sama, jen jedno ne... prozatím. Dru v d l bez ptaní, že tím jediným selháním, které se dosud samo nezni ilo, je Nimth. Jeho as už se však blížil. "A co ti, kte í usp li?" To byli ti, kdo vysp li do druhého stadia, odpov d l falešný drak. P ed Druem defilovaly obrazy nejr zn jších civilizací. Poznal jen dv ; pátra e a jejich nep átele, pásovcum podobné tvory, kterým se íkalo quelové. "Ale ty jsi íkal..." Selhali. Quelové p ežili, ale nic víc. Už nikdy nepovstanou k velikosti. Pátra i také za ali upadat. Jejich arogance a spole né myšlení je nutí vyhýbat se poslední prom n . A pokud jde o elfy... p ežijí a pomohou nám, ale chybí jim hnací síla, aby se stali tím, ím by mohli být. Proto jsou pro plán také ztraceni. "A my jsme také selhali." Možná. Možná ne. asem... asem upadnou i oni, zašeptal ten, který Drua d sil. Už jim za al zvonit umírá ek, dodal tvrtý hlas. Dru zat ásl hlavou, pokoušeje se vyhnat matoucí ozv ny. To ne! p emohl falešný drak oponenty. Ješt je as. Už jsme zasahovali dost, namítl tvrtý, ale nejist . Dejte mi svolení ud lat, co musí být ud láno... arod j se znovu ocitl uprost ed temnoty. Bytosti zjevn mluvily o n em, co nebylo ur eno jeho uším. Tolik otázek se neustále dožadovalo odpov dí, ale Dru pochyboval, že se n kdy dozví všechno. P esto... Jeho úvahy byly zapomenuty, když se vrátil sv t. Na obloze zá ilo slunce, jasná, žhavá koule, o které si mág myslel, že už ji nikdy neuvidí. O pátra e, kte í sem p išli, bylo postaráno. Už na n nebudeš muset myslet. Byl to první hlas, ale po dra ím t le nebylo ani stopy. Na tu chvíli nebude dra í t lo pot eba. Dob e poslouchej, Dru Zeree z vraad . Jak bytost mluvila, zvedl se vítr. Toho, co se jmenuje Temný k , jsem odstranil z tohoto místa a vrátil na jeho vlastní panství. Nem l sem nikdy p ijít. Nepat í sem. "Nijak vám neublížil!" Silný závan v tru vmetl Druovi do tvá e prach, oslepil ho a donutil na chvíli se rozkašlat. To... On... nebyl zran n. Pouze jsme ho p emístili tam, kam pat í. Jeho p ítomnost byla jen dalším katalyzátorem chaosu v n em, co podle p íkazu udržujeme.
"Na n koho, kdo nemá zasahovat, zasahujete dost snadno!" vyšt kl vraad. Temný k mu pomohl, n kolikrát ho zachránil. Takové lhostejné odstran ní bylo k ebenov ernému tvoru nespravedlivé. Nechávám ti elfa, vraade. To je všechno, co pro tebe m žu ud lat. Je velmi d ležité, že tv j druh prolomil hranice. Musím prozkoumat, co se dá ud lat, aby se v ci vrátily do p vodního stavu. Pokud mají vraadové usp t, musí jít po stezce, kterou jim p ipravili sta í. Než jeho dobrodinec odešel, nedokázal si Dru odpustit další rýpnutí: "Vrátit v ci do p vodního stavu? Jediné, co z stane, jestli vrátíte v ci do p vodního stavu, bude naprosté zhroucení nad jí vašich pán . Práv vstupujeme do vašeho sv ta. Je pozd na návrat!" Zaho klého arod je vyd sil ironický smích. V d l, že to není smích služebníka, se kterým mluvil. V d l, která z bytostí se te kochá jeho znepokojením. Bude to snazší, než si myslíš! Znovu byl ve své hlav sám. Vítr kolem n j utichl na znamení, že ho strážce opustil. Zasténání vzadu Druovi p ipomn lo, že mu slíbili n koho, kdo ho povede. "Ty... ty nejsi elf ani jeden z t ch netvor , že ne?" Vraad se oto il k nové spole nici: "O ividn ne, jak vidíš." Byla štíhlejší než mrtvá elfka, kterou vid l p edtím, ale jinak vypadala stejn . Vlasy m la stažené vzadu. P ejela o ima jeho postavu a nakonec se zastavila na obli eji. Dru pochyboval, že by sejí líbil. "Ty jsi vraad." Podíval se na ni s obnoveným zájmem: "Jak to víš?" Elfka vstala a couvla. Jejími slovy prosakoval odpor. "Myslela jsem, že jsme se vás zbavili navždycky. Te je všechna naše práce k ni emu! Není se kde ukrýt! Není nad je, že bychom tenhle šílený arod jnický pokus obrátili ve sv j prosp ch!" V levé ruce sejí objevil n ž. Pohnula se tak rychle, že by Dru skoro p ísahal, že v tom bylo kouzlo. "Ale uspokojí m aspo tvoje smrt!"
XIII. Vzdal jsem se své budoucnosti... a pro ? Pro slabomyslné d cko n jakého cizince! Gerrod kle el za h ebenem na okraji Meleneina panství. Nemohla v d t, že je tak blízko, ne pokud byly jeho výpo ty založené na bratrov práci správné. Tahle oblast bude uprost ed jedné z nejv tších existujících nestabilit, skoro stejn velké jako v oblasti, kde zmizel ten hlupák Dru Zeree. Tezerenee ukrytý v plášti už kolem ob as zahlédl náznaky p ízra ného sv ta, který podle toho, co v d l, musel být zahalenou íší vtírající se na Nimth. Kéž by takzvaná otcova Dra í íše pln p emohla tenhle hynoucí sv t. Aspo jedna v c by byla vy ešená. To ovšem stále ne ešilo Gerrod v osobní problém ohledn kolonizace zem , ze které cítil, že s jeho rasou nechce mít nic spole ného... a práv tohle byl z ejm d vod, pro se nakonec b hem dlouhých hodin po posledním rozhovoru s matkou rozhodl držet se dál od m sta. Zmeškání p echodu ho nejspíš bude stát život, ale p esto se rozhodl neopustit plán na záchranu cizincovy dcery. Byly tu i další d vody. V c cti v tom nejspíš hrála stejn velkou roli jako bláznivý strach ze zem za závojem. Otec zapochyboval o jeho schopnostech, a on se jako každý dobrý Tezerenee chytil do pasti cti. Vyrazil, aby svou est o istil, i kdyby to m lo znamenat jeho konec. Gerrod tiše zaklel. Mohl si omílat d vody po ád dokola - a n které z nich byly i pro n ho naprostou záhadou - ale nic z toho Sharissu Zeree nevyrve z pé e jedovaté lady Meleney. "Mist e Gerrode!" Za ním se kr il Sirvak. arod ji p ipadalo, že d v rník neustále trpí šílenou úzkostí. "M že být mrtvá! M že být mrtvá!" "Není, Sirvaku. Te bu zticha." Je pravda, že si sám nebyl úpln jistý. V ci trvaly mnohem déle, než by se mu zamlouvalo. Ješt než dostate n dopracoval plán, na Nimthu za al nový den. Te všechno záviselo na tom, jak moc je d m sv dnice zasažený nestabilitami. "Musí se to provést tak p irozen , jak jen to p jde," p ipomínal Sirvakovi. "Kouzla použij, jen když to bude nutné." Z nezbytnosti p ipadl první úder Sirvakovi. Um l létat. Gerrod bude muset v it malým teleporta-cím a oby ejnému b hu. "Rozumím, mist e Gerrode." D v rníkovýma zneklid ujícíma o ima se náhle mihla dychtivost. Jeho paní je v pevnosti. Pomáhá mu mocný spojenec, kterému se dá v it tak, jak jen se dá vraadovi v bec v it. Gerrod uvidí, že d v rník provede úkol dokonale nebo state n zem e p i pokusu o jeho spln ní. Za jiných okolností by se o sebe Tezerenee nebál. Dokonce i Melenea dra í klan respektovala. Ale v rámci anarchie, která brzy vypukne (pokud už nevypukla), nebude mít zábrany zabít Gerroda i Sharissu. A co h , smrt m že p ijít pomalu. Gerrod bral v úvahu Meleneiny lži. Její citadela mohla být jednou velikou pastí p ipravenou sklapnout... pokud jeho teorie není správná. Zamlžené obrazy druhého sv ta byly ím dál z eteln jší. "B ž, te !" Sirvak vyrazil do vzduchu a vzáp tí zmizel z dohledu. Cekání t žce zkoušelo Gerrodovu trp livost. Jeho inorodá p edstavivost se chytala každé chybi ky, každé p ehlédnuté hrozby. Vzpomn l si na Meleneiny minulé hry. Zachv l se. Byl vd ný, že kone n nastal as pro jeho ást plánu. Když se zvedal, vzpomn l si na sta ešinu. "Uto it zbrkle p ímo na nep ítele. Nakonec jsem tv j syn, p esn jak íkala matka." Odvážil se teleportovat. Sharissa se probudila. V d la, že spala dost dlouho, ale st ží se udržela, aby znovu neupadla do d ímoty. Bojovala s nutkáním spát tak, že se p inutila sednout si. Cosi vedle ní se pohnulo. Spánkem zalepenýma o ima spat ila ohromnou postavu, Cabala, Meleneina d v rníka. Mohutný modrozelený vlk zívl, znovu odhaluje množství krutých zub . "Paní íká, že máš ležet. Odpo ívat." Hrubý hlas jí drásal uši a bušilo jí z n j v hlav .
"Odpo ívala jsem dost dlouho. Venku už je den, ne?" Posunula se k okraji kožešinové postele. Hlava se jí p itom trochu vy istila. Cabal jí neodpov d l. Na rozdíl od Sirvaka vypadal vlk víc jako pouhá sou ást své paní. Co to ten tvor Melenee ekl? Vybavovala si jeho slova s obtížemi, ale nakonec si vzpomn la. Poslouchám s v domím, že m j život pat í tob , nebo n co takového. Zamra ila se. Nebyla to p íjemná fráze. Skoro to nazna ovalo, že Cabal eká smrt, kdyby v povinnostech selhal. Nevypadalo to jako Melenea, kterou Sharissa znala. Odvážila se postavit. Vlk sledoval každý její pohyb. V jednom krati kém okamžiku si myslela, že se na ni d v rník vrhne, ukázalo se však, že se Cabal jen p emís uje, aby ji mohl lépe sledovat. P estože vypadalo jako hloupost, že by se jí tady mohlo cokoliv stát, Sharissa byla opatrná. "Cabale, kde je Melenea?" "Paní taky odpo ívá. Tvrd pracovala. Ty bys m la taky odpo ívat. Spát, dokud paní znovu nep ijde." "Nejsem unavená." Byla to pravda. Te , když se dostala ven z konejšivé náru e postele, úpln se probudila. Skoro jako by ji postel ponoukala k spánku. Cabal nic víc ne ekl, ale dál hrál roli strážce. Sharissa se prošla místností, obdivujíc sochy a jiné p edm ty, které ji zdobily. Když sem dorazila, v novala síni jen zb žný pohled. Te šiji mohla mladá Zeree prohlédnout podrobn . Skota ící postavi ky nejd íve vypadaly sm šn , dokud se nenaklonila a nepodívala se znovu. Zblízka m ly sošky v obli eji ztrápený výraz, jako by necht ly hrát hru, do které pat ily. Taky si jinak vyložila jejich pohyb. Místo tance to spíše vypadalo, že prchají nebo se aspo pokoušejí uprchnout. Neúsp šn . Roz ilená Sharissa se odvrátila od figurek a p ešla k jednomu z oken. Hled lo k jejímu domovu, a p estože v d la, že z Meleneiny pevnosti na otcovo panství nedohlédne, cítila naléhavé nutkání hledat ho. Nebe bylo jedním velkým oblakem hnijící zelené, která se p evalovala a svíjela do sebe, a p itom jako by nabírala na síle. P ipravovala se obrovská bou e. Za ínající arod jka na chvíli zapomn la na p vodní plán a oto ila se, aby lépe vid la rostoucí tornádo. Jak tušila, bou e se tvo ila nad vra-adským m stem. P emýšlela, co mohlo p itáhnout takovou sílu. Jen opravdu impozantní použití kouzel mohlo vyvolat takovýhle hurikán. Otcovy výzkumy ji nau ily dost, aby to v d la. P echod by možná sta il, ale pochybovala o tom. Ne, ve m st se d je n co jiného. Náhle zahlédla drobnou postavi ku, která se state n prodírala sílícím v trem, aby vzáp tí zmizela v oblacích. Sharissa zamrkala a podívala se znovu. Na Nimthu ješt žila divoká zví ata, stejn znetvo ená jako celý sv t, ale tahle postavi ka jí p ipadala známá. Po minut i dvou, když pátrání nep ineslo ovoce, usoudila, že sejí to jenom zdálo. Jen její vlastní touha ji p im la myslet si, že vidí Sirvaka. D v rník byl ztracen. Sirvak te byl loutkou v rukách toho roz ilujícího Gerroda. Tezerenee bezpochyby sebral malé zví e i každý kousek v domostí, které otec nasbíral, a p inesl je jako ob svému sta ešinovi. V tuhle chvíli už nem l d vod ji hledat; Tezereneeové ji k p echodu nepot ebovali. Cabal za ní za al vr et. "Co je?" zeptala se, když se otá ela. D v rník stál a pohled na jeho impozantní postavu arod jku málem p inutil zalapat po dechu. Zapomn la, jak mohutný ve skute nosti je, stejn jako všechno, co po p íjezdu sem vid la. Jedna tlapa velká jako její hlava zaškrábala o podlahu. Cabal za enichal a dál vr el se staženými pysky. P estože se vr ící d v rník díval na ni, v d la, že tahle výzva nepat í jí. Oknem hbit vlétlo dovnit cosi zlato- erného a vyzývav to vyk iklo, zatímco se to ítilo k hrozivému vlkovi. "Sirvaku!"
Ruka v rukavici jí zakryla ústa. "Jsme tady, abychom t zachránili p ed tebou, Zeree! Nenech svého mazlí ka zem ít pro vlastní nevinnost a hloupost!" Gerrod! Sharissa se divoce zazmítala a kopla Tezereneeho do holen . Gerrod ji skoro pustil, zasko ený jejím vztekem. Hlasit zaklel a ekl ješt cosi, co nezachytila. Divoké výk iky ji varovaly, že se tu odehrává bitva. S hr zou se dívala, jak se Sirvak vrhá na Cabala. Menší d v rník vypadal ve srovnání s Me-leneiným obrem uboze a Sharissa se vyd sila, že ho Cabal roztrhne stejn snadno, jako by roztrhl jeden ze záv s . Ok ídlený tvor se však kupodivu snadno vyhnul prvnímu vl ímu útoku a silným úderem zasáhl veliké zví e do hlavy. Cabal v levý bok te zdobily hluboké šrámy. Vlk vztekle za val na toho bezvýznamného malého otravu, který mu poletoval kolem hlavy. "Neper se se mnou, Zeree," zasy el Gerrod. "Pro zm nu p emýšlej!" Sharissa ho ignorovala a dál se zmítala. S velkým úsilím vykroutila pravou ruku ze sev ení a seslala nejrychlejší, nejjednodušší kouzlo, které jí mohlo posloužit proti úto níkovi. Tezereneeho oslnil jasný blesk, takže ztratil kontrolu. Sharissa se okamžit odtáhla. Musí najít Meleneu. Starší arod jka bude pro únosce mnohem lepším protivníkem. Sharissa v d la, že se její šance proti Gerrodovi jen zmenší, pokud s ním bude dál bojovat sama. Ukázalo se však, že odejít bude t žší, než doufala. Vchod blokovalo Cabalovo veliké t lo a Melenein d v rník ji mohl p i souboji se Sirvakem omylem rozdrtit. "A t popadne drak, ty hloupá..." Gerrodovi spadla káp a vztek, který Sharissa vid la na aristokratické tvá i, ji pobídl, aby se pokusila projít dve mi. "Paní! Ne! Poslouchej Sirvaka!" Úp nlivý tón ji p inutil zastavit. Podívala se na otcova d v rníka... jen aby vid la, jak ok ídlený tvor, zjevn soust ed ný na ni, zapomn l na vlastní bezpe nost. Cabalovy mohutné elisti cvakly po pravé p ední noze menšího soupe e. Modrozelený vlk siln stiskl. Sirvak vyk ikl v agónii a rychle se odtáhl. Rozervaný zbytek Sirvakovy nohy neužite n visel vlkovi z tlamy. Cabal se zasmál a spolkl ho. "Dobré maso," zavr el. "Poj , a m žu ochutnat víc." "Ochutnáš vlastní krev!" zavyl Sirvak. Zran né zví e se za alo mihotat, což bylo znamení, že se chystá použít kouzlo. "Sirvaku! Ne!" Gerrod p estal úto it na Sharissu, ale ta toho nevyužila, zaujatá soubojem dvou d v rník . Cabal se mezitím p ipravoval k vlastnímu magickému útoku. Vl í postava se zamihotala, jako by nebyla úpln skute ná. Vytvo ení d v rníci používali p i útoku nejzákladn jší kouzla. Základní, ale velice, velice nebezpe ná. Sharissa v d la, že Sirvak by byl schopný zni it po ádný kus Meleneina p íbytku, a p edpokládala, že Cabal dokáže totéž. P estože v ila, že otc v výtvor te poslouchá nového pána, nedokázala se o n j nestrachovat. Zran ný Sirvak možná nebude Meleneinu výtvoru soupe em. Zaváhání stálo Sharissu svobodu. Gerrod ji znovu chytil a tentokrát v d la, že se nevytrhne. Oto il jí hlavu tak, aby se mu musela podívat do o í. "Navzdory tob samé, Zeree, t zachráníme p ed tou arod jnicí, kterou považuješ za p ítelkyni. Copak ti otec nikdy ne ekl, pro trval na tom, že už se s vámi nikdy neuvidí?" "Nevím, o em mluvíš, a je mi to jedno!" Sharissa se pokusila plivnout Tezereneemu do obli eje, ale ten v as oto il hlavu. "Ale dozvíš se to... jednou!" "Co to tady máme? Cabale! Jak se mohli tak snadno dostat dovnit ?" "Melenea!" zavr el tiše Gerrod a v každé slabice jména krásné arod jky zn lo znechucení. Když se objevila paní, veliký d v rník se stáhl. Prudce oddychoval, jako by si kouzelná bitva vyžádala da , které si všiml až te . Sirvak taky vypadá unaven , uv domila si Sharissa, ale to
mohlo být zp sobeno zran ním. Rána se sice zacelila vlastní Sirvakovou magií, ale p esto musela po ádn bolet. "Budu ti vd ná, když mého hosta propustíš, Tezerenee." "A mám ji nechat tob ? Myslím, že ne. Dokonce i naivní hlupa ka jako tahle si zaslouží n co lepšího než tvoji n žnou pé i!" P ekrásná arod jka se zasmála, byl to melodický zvuk, který by áste n rozptýlil Gerrodovu ostražitost, kdyby dob e neznal její pov st. "A to má v it tvé starostlivosti? Myslím, že Sharissa ví, kdo je její p ítel." Ve t pytivém rouchu, které nezahalovalo nic z jejího t la, vykro ila Melenea ke Cabalovi a položila modrozelenému vlkovi ruku na krk. "Ud lala jsem pro ni to nejlepší. Jsem nejspíš jediná, kdo m že zachránit jejího otce." "Našla jsi n co?" Navzdory Gerrodovým pažím, které ji držely, Sharissa zapomn la na vlastní potíže. V mysli jí rozkvetly p edstavy o otcov záchran . "Rozhodn , drahoušku." "Neposlouchej ji," zašeptala hore n postava v kápi. "Jediné, co pro tebe chystá, je pomalá a bolestivá smrt, až si s tebou pohraje! Zeptej se Sirvaka, co je za !" "Zkus to jinde! Shari ví, že toho ubohého tvora ovládáš." Melenea nasadila výraz hluboké lítosti nad Sirvakovým osudem. "Bojím se, že už tomuhle d v rníkovi nejspíš nebudeš moci nikdy znovu v it. Asi bude nutné ho zni it." Sirvak zask ehotal: "Ne, paní! Sirvak je v po ádku! Sirvak t jen chce chránit!" S rychlostí hodnou Sharissina nejhbit jšího kon Melenea zvedla ruku a zamí ila jí na létajícího d v rníka. Sirvak vyk ikl bolestí a za al mod e zá it. Sharissa zalapala po dechu a s novou naléhavostí se snažila vytrhnout. Slyšela, jak Gerrod mumlá: "Budu toho litovat; vím, že budu." Náhle ji arod j odstr il stranou, ukázal na svíjejícího se emozlatého d v rníka a n co zašeptal. Sharissa upadla na l žko, na kterém p edtím spala, a s úžasem sledovala, jak se Gerrod pokouší Sirvaka zachránit. Nemohl k tomu mít žádný d vod. A v d l výtvor jejího otce cokoliv, Tezerenee to mohl snadno zjistit z otcových zápisk , ke kterým m l bezpochyby p ístup. "Cabale!" Jakmile ho paní vyzvala, mohutný tvor zamí il p ímo k vraadovi v kápi. Zasko ený Gerrod se pokusil krýt. Z d vod , které jí samotné nebyly úpln jasné, Sharissa ude ila v okamžiku, kdy obrovský d v rník se široce rozev enými elistmi sko il. Vlk se zarazil ve vzduchu, jako by ho chytila neviditelná sí . Marn s ní bojoval, až kone n spadl na zem a zavyl vztekem a bolestí. Pevnost se ot ásla. "V d l jsem to!" Gerrod klopýtal k ní a snažil se natáhnout ruku. Sharissa z stala na míst , v hlav zmatek. Po ád v ila Melenee, ale arod j v skoro sebevražedný pokus zachránit Sirvaka, který mu nemohl být ni ím užite ný, na ni zap sobil. Jestli je v n em z toho, co jí ekl, zrnko prav-dy... "Cos to ud lal, Tezerenee?" zeptala se Melenea, která upadla na Cabala. D v rníkovi se n jak poda ilo znovu získat a udržet rovnováhu, na rozdíl od Sharissy, která se bezmocn kutálela po podlaze. Budova se stále ot ásala. "Jen jsem n co p ihodil do p ekypujícího hrnce, arod jnice!" Natáhl se po Sharisse, ale té se poda ilo odkutálet z dosahu. Melenea nechápala, ale Sharissa ano. Uv domila si, že pevnost stojí poblíž místa, které za íná být nestabilní. Její spole nice neustále používala kouzla, jako by vraadové m li Nimth pod kontrolou. Gerrod musel v d t, jaké ú inky bude takové soust ed ní moci mít a že tenhle souboj v ci jen zhorší. Nebylo pravd podobné, že by tak p esn p edvídal ot esy, ale chytrý Tezerenee nejspíš prozkoumal otcovu práci natolik, aby v d l, že pravd podobnost n jaké katastrofy je velká.
Naho e nad ní se vznášel Sirvak. Máchal k ídly pomalu, sotva se dokázal udržet ve vzduchu. Zdálo se, že si toho nevšímá, zjevn ho po ád mnohem víc zajímala paní a její bezpe í než vlastní p ežití. "Paní? Jsi zran ná?" "Ne, Sirvaku, nejsem!" Jeho zájem byl tak up ímný, že už nemohla dál v it, že je Gerrodovou loutkou. Bu Sirvak zlomil kouzlo, které na n j Tezerenee seslal, nebo v bec nikdy pod vlivem kouzla nebyl. A pokud nikdy nebyl pod vlivem kouzla, zpochyb ovalo to v tšinu toho, co jí Melenea ekla. "Sirvaku! Mluví Gerrod pravdu?" "Shari, drahoušku, nem žeš..." "Mluví pravduV" vyk ikl létající tvor a zám rn se vrhl dol na arod jku. "Je zlá! Miluje jen bolest, paní! Bolest jiných! To je podstata jejích her!" Kus stropu nevydržel a z ítil se dol , t sn vedle Sharissy. Instinktivn se odkutálela, ale tím se dostala blíž k Melenee. "Cabale!" vyk ikla arod jka. Vražedný d v rník najednou stál nad Sharissou a jeho horký páchnoucí dech jí omýval obli ej. Zašklebila se a pokusila se p ed tím zápachem odtáhnout. Vlk se zasmál: "Hraj si s Cabalem!" "Ne, Cabale!" rozkázala Melenea. "Jemn !" Mohutné zví e zkroutilo enich do zlostného výrazu, sklonilo hlavu a chytilo Sharissu za paži. elisti se pevn sev ely. P íliš to nebolelo, ale i tak se mladá Zeree neodvážila zkoušet vytrhnout. "Paní!" Sirvak se snesl dol , ale netroufal si zaúto it. Cabal mu bez nejmenších potíží ukousl p ední nohu; nebylo by pro n j t žké ani ukousnout Sharisse ruku. Sirvak v útok by ji p ivedl do v tšího nebezpe í. Za ínající arod jku ohlušil hrom. Bez úsp chu sebou škubla a vid la, jak n které ze sošek seskakují z podstavc a utíkají, peláší pry dve mi i okny. Samotné podstavce se za ínaly rozpoušt t. "P ines ji, Cabale!" D v rník se o to pokusil, ale podlaha pod ním za ala m knout, a p estože Sharissu samotnou ješt udržela, ohromné vl í t lo bylo p íliš t žké, takže se mu bo ily tlapy. Vlk zavr el, nepoušt je svoji nedobrovolnou spole nici, a pokusil se jednu tlapu vytáhnout. Sharissa p ejela po podlaze volnou rukou; p ipomínala na dotek spíš m kké máslo než mramor. Otec ji varoval, že se budou dít podobné v ci. Náhodné vlny nespoutané magie, výsledek staletí zneužívání. Nakonec to p ejde, ale asem dorazí další vlny a nakonec se území navždy vymkne kontrole a prom n neunikne nic. "U krve Nimthu!" Melenea si otírala ruku. Rukáv jejího roucha se te pohyboval z vlastní v le. Zdálo se, že se pokouší obalit jí dla , skoro jako ústa. Sharissa vid la, jak ze sebe arod jka, jejíž poslední starostí te byla cudnost, strhla svíjející se šaty a odhodila je na podlahu. Šaty se k ní pokoušely p iplazit. Melenea na n ukázala a krásné rysy jí pok ivila zu ivost. Šaty ztuhly, ale nové kouzlo jen posílilo všeobecný chaos. Komnata se za ala naklán t na bok. Sharissa zaslechla bolestivé k upnutí a odkutálela se po podlaze, ne ekan vysvobozená z Cabalových zubatých elistí. Loket jí vsákl do dlažby, ale vytrhla se, nebyla tak t žká jako d v rník. Cabal sku el a vr el, p íliš roz ilený, než aby si uv domil, že se tím jen pono uje hloub ji. Gerrod stál t sn mimo dosah jeho spár a zub , v rukou rozbité zbytky židle a na zpola skryté tvá i spokojený úsm v. Zatímco se Cabal snažil vytrhnout kon etiny z podlahy, vraad ho o ividn obešel zezadu, na asoval si útok a praštil vlka židlí po enichu. Práv díky tomuhle útoku z ejm vlk Sharissu pustil, aniž p išla o ruku.
"Paní!" Sirvak slétl na okraj pohovky, nebo spíš toho, co z ní zbylo. Vy arovaný kus nábytku už zpola vsákl zp t do koberce, nezbylo z n j víc než hrouda. Sirvak se opatrn usadil na zbytku pohovky, ztráta p ední kon etiny mu narušovala rovnováhu. "Poj , paní! V Sirvakovi!" A Sharissa mu v ila... te . Krásný ernozlatý tvor byl nejspíš jediný, komu v ila. Gerrodovi se poda ilo vzbudit pochyby, pokud šlo o Meleneiny zájmy, ale jeho vlastní cíle byly stejn sporné. Jednou v cí si však byla jistá. I pokud d v rník p edtím spolupracoval s Tezereneem, stále je v rný jí a otci. "Hra ko! Zlobíš!" Cabalovi se poda ilo vytáhnout jednu tlapu z rozm klé podlahy a pokoušel se na ni dosáhnout. Po Gerrodovi nebylo ani památky a Sharissa se o n j poprvé bála. Koneckonc , vysvobodil ji ze zub netvora, který tu stál p ed ní. Když se k ní mohutná tlapa p iblížila, Sirvak vzlétl z pohovky a znovu bez ohledu na vlastní bezpe í s velkou chutí zaúto il. Cabal se po ok ídleném úto níkovi nejist rozehnal, nemohl se však pohybovat dostate n voln , takže se nedokázal oto it natolik daleko, aby ho zasáhl. Sirvak p ed tlapou couval, dokud nebylo z etelné, kam až vlk dosáhne, a pak se p iblížil, aby mohl po zmítajícím se protivníkovi ch apnout. Cabal za val bolestí. Sirvak v zubatý zobák se mu zakousl do nohy t sn nad prackou. D v rník soupe i vyrval po ádný kus masa, a než se mohutná obluda vzpamatovala, rychle se stáhl. Nebyla to plná splátka za ztrátu, kterou utržil, ale Sirvak v vít zný k ik vypovídal o rozsahu zran ní skoro tolik jako Cabalovo vytí. Sharissa cítila, jak podlaha tuhne. V ci se vracely jakž takž k normálu. Bude se muset rozhodnout hned. Bu uv í Melenee a z stane, nebo bude v it Gerrodovi stejn jako Sirvak. Tahle volba ji zrovna neplnila nad jemi. Kéž by tady byl otec a rozhodl za ni. Možná je mrtvý! pokárala se. Musí sama rozhodnout o vlastním osudu. Když otec zmizel, dovolila Gerrodovi, aby ji odvedl ke klanu Tezerenee. Její první pokusy o získání nezávislosti spo ívaly v tom, že se odmítla pod lit o své v domosti s tím panova ným sta ešinou, Barakasem. Bohužel práv v okamžiku, kdy se rozhodovala vzít život do vlastních rukou, našla Meleneu, kterou znala z d tství. Dovolila arod jce, aby ji vedla, jako by byla ješt malé dít . To ale skon í. Krystaly. Musím najít krystaly! Nem žu bez nich odejít! Jenže jen Melenea v d la, kde jsou. Jen Melenea jí mohla dát krystaly, které ji mohou dovést k otci. Ukrývaly v sob klí , jak se dostat z Nimthu do íše za závojem. Sharissa v d la, že odsud nem že odejít bez nich, bez ohledu na nebezpe í, které pro ni mohla p edstavovat starší arod jka, pokud Gerrod mluvil pravdu. "Zatracen ! Už ne!" St ží sta ila rozeznat Tezereneeho rozzu ený hlas, než ji cosi zezadu ude ilo a srazilo na koberec. Sirvak vyk ikl její jméno. Kdosi ji zvedl. "Jdeme. Hned." Než sta ila zaprotestovat, Gerrod kolem nich obou ovinul pláš a za al s teleporta ním kouzlem. Sharissa v d la, že by ho m la p ed n ím varovat, ale bolest v hlav jí znemožnila vzpomenout si, na p esn si má postava v kápi dávat pozor. Než se dostate n vzpamatovala, bylo pozd . Cítila, jak se komnata kolem nich p esouvá, p etvá í a stává se jiným místem. "U dra í krve! Sem jsem necht l!" "Máš... máš št stí, žes to v bec zvládl," poda ilo se jí vydechnout. "Mohli jsme taky skon it v zahalené íši... nebo na n jakém ješt vzdálen jším míst !" Gerrod se ho ce zasmál. "To by pro nás mohlo být lepší! Rozhlédni se kolem!" "Nem žu... po kej... už za ínám znovu vid t." Úder do hlavy, zjevn dílo jejího necht ného spole níka, jí zamlžil zrak. Teleporta ní kouzlo v c nijak nevylepšilo. Našt stí jak bolest ustávala, zrak se jí vracel k normálu. "Kde jsme... u Serkadiona!"
"Myslím, že otcova zrada zbytek vraad dost naštvala." V Gerrodov hlase zn la nepopiratelná ironie. Stáli na míst , které kdysi bývalo nám stím ve spole ném m st vraad , na míst , kde se teprve p ed n kolika dny za ali shromaž ovat k setkání. Te to bylo m sto zni ené vlastními tv rci. Sharissa m la podez ení, že Tezerenee a dcera sta ešinova p edpokládaného spojence se nejspíš setkají s ješt vražedn jší zu ivostí.
XIV. Barakas, vládce a sta ešina Tezerenee , klanu draka, up en hled l na to, co bude po átkem jeho nové íše. Staré zp soby Nimthu jsou pry ; už nebude nucen sdílet sv t s tolika arogantními a šílenými cizinci. Te z stala jen hrstka cizinc , kte í se dali zvládnout. V tšina z nich byly ženy, protože sta ešina v d l, že založení nové civilizace vyžaduje erstvou krev. Na Nimthu udržoval klan na omezeném po tu, protože tam byl omezený prostor. Tady to už nebude nutné. "Ty hory támhle." Ukázal ke stejným vrcholk m, k nimž p ed n kolika dny vyrazil Rendel. "Chci je prozkoumat." Reegan vypadal rozpa it : "Nemáme létající draky a naše magie funguje nahodile, ot e." "Nevykládej mi, co ví každý, Reegane. U il jsem t d lat, co je nutné, abys splnil moje rozkazy. Dohlédni na to, aby se ud lalo, co jsem ekl." P estože Barakas vypadal skoro mírumilovn , jeho nejstarší syn pochopil, rychle se uklonil a odb hl zjistit, co by mu mohli poradit n kte í z bratr . Lady Alcia ukon ila rozhovor s jakousi dcerou nebo nete í - Barakas nepovažoval za nutné udržovat si p ehled o všech lidech, hlavn když d lali, co se jim eklo - a p ipojila se k manželovi. Spole n si prohlíželi louky a lesy kolem. "Vypadáš rozrušen ," zašeptala. "Mám sv t k dobývání. Mám lidi, kte í m poslouchají. Co m že lov k chtít víc?" "Syna?" Barakas se na ni podíval s odporem. "Kterého, ženo? Rendela, který nás zradil, jakmile se ocitl na téhle stran závoje, nebo Gerroda, který selhal ve všem, o jsem ho žádal?" "Nem žu íct nic ohledn Rendela, ale Gerrod d lal to, cos mu p ikázal. Toho sis ovšem nikdy nevšiml. Možná by t mohlo zajímat, že jsem na Gerroda narazila, než jsem se vrátila z naší staré pevnosti. I když se as nachyloval, byl odhodlaný najít dceru Drua Zereeho, jak jsi p ikázal, p estože v il, že je ,hostem' Meleney." " ekal jsem tak dlouho, jak jen to šlo, Alcio. Vid la jsi, co d lali. Ješt chvíli a ani my bychom nemuseli p ejít v as." Sta ešina se zadíval na místo, kde se Lochivan pokoušel vypadat zam stnan . Po ád se bál otcova hn vu, p estože on ani ostatní nemohli ud lat nic, ím by mohli zmizení gole-m zabránit. To byla Rendelova záležitost. "Lochivane!" "Ot e!" P es sv j strach syn lorda Tezereneeho p isp chal a poklekl. "Máš pro mne úkol?" "Tohle bude náš základní tábor. Za ni budovat. Také pot ebujeme draky. Kdybys..." Lochivan i Alcia se na sta ešinu podívali, zv daví, pro p estal mluvit. "Tam!" ukázal Barakas prstem najeden z blízkých vrcholk strom . Uši i duše shromážd ných Tezerenee naplnil strašlivý bolestný výk ik; všichni se oto ili a fascinovan se zadívali k místu, odkud pronikavý zvuk zazn l. Na zem se z ítil ok ídlený tvor, už jen mrtvola. P istál s t žkým žuchnutím jako zma kaná a zkroucená hadrová panenka. I z místa, kde stál, lord Tezerenee rozeznal, že je to létající tvor, ale zárove se podobá i lov ku. Bezpochyby je špehoval, takže musel být inteligentní. P emýšlel, jak dlouho tvor - a nejspíš i další - pozoroval jeho lidi, aniž si ho n kdo všiml. P estože to vypadalo, že Barakas v d l, kde špeh je, zásah byl jen š astná náhoda; když si prohlížel tuhle ást svého království, zahlédl pohyb. To ale nemusí nikdo v d t. Rukou, která vyslala smrtící kouzlo, mu projela bolest. Barakas zaklel a prot el šiji. M l pocit, jako by se mu ást útoku vrátila, p estože pokud v d l, neexistoval zp sob, jak toho dosáhnout. "Lochivane!" Jeho bolest trochu utišila rychlost, s jakou se syn znovu postavil do pozoru. "Tohle je nep átelské území. Máme tady nep ítele! Chci, aby bylo nejbližší okolí vy išt no od všech dalších špehujících o í." "Neodvážíme se spolehnout na naši moc, ot e. T i z t ch, kdo se pokoušeli o kouzla, byli zran ni. S magií tohohle sv ta je n co v nepo ádku."
Barakas pustil zran nou ruku, jako by se mu nic nestalo. "Nic jsem necítil. Kouzlo pracovalo, jak m lo." Nebyla to pravda; m l v úmyslu tvora, který íhal v korun stromu, zajmout, aby ho mohl vyslechnout nebo prozkoumat jako možný zdroj potravy nebo zábavy, kdyby se ukázalo, že je to jenom zví e. Z neznámého d vodu vypustil nejmén stokrát siln jší kouzlo, než cht l. "Dal jsem rozkaz; tvou povinností je poslechnout.''' "Ot e." Lochivan se poklonil a rychle vycouval. Z jeho pohyb bylo patrné, že by dal p ednost pokárání p ed takovým nesplnitelným úkolem. Byl to však Tezerenee, a tak se bude snažit Barakas v rozkaz splnit bez ohledu na cenu, již bude muset zaplatit. Lord Tezerenee mávl na dva leny klanu, kte í stáli poblíž, po ád ohromení tím, co vládce ud lal. M li p ilby, a tak nemohl odhadnout, jestli jsou to jeho d ti nebo jenom p íbuzní. Dokud plnili své povinnosti, nezáleželo na tom. "P ineste mi tu mršinu. Chci v d t, co náš nep ítel dokáže." Lady Alcia se pokusila sto it rozhovor zp t ke Gerrodovi: "Kdybys jenom mohl..." P erušilo ji vlada ské mávnutí rukou: "Gerrod je mrtvý. Všichni na Nimthu jsou mrtví... nebo prakticky mrtví. Už o nich nechci slyšet." V jeho dalších slovech zazn la nad je: "Musíme se p ipravit na naši první bitvu. Bude skv lá!" Sta ešinova manželka se na svého muže, který odkrá el dohlédnout na likvidaci mrtvoly, podívala a zamra ila se. Barakas si našel nové protihrá e, skute né protivníky. Te ho nebude možné nijak odvrátit od úkolu, který si stanovil. Role dobyvatele byla poslední, která mu chyb la. Pro vládce dra ího klanu nebyl Gerrod ni ím jiným než vzpomínkou, která bude brzy zapomenuta. Lady Tezerenee p elétla pohledem t lo, které práv táhli k ekajícímu sta ešinovi, a zamyslela se nad možnými nebezpe ími, jež mohl mít nový sv t v záloze. Uvažovala, jestli i klan samotný nebude zanedlouho jen takovou vzpomínkou. "Možná by to bylo nejlepší," zamumlala a odkrá ela p ipravovat lidi na nadcházející hrozbu. Dru a elfka se na sebe up en dívali. Když Dru uvážil rychlost, s jakou se pohybovala, pochyboval, že má šanci seslat kouzlo d ív, než ho n ž zasáhne. P emýšlel také, jaká kouzla m že mít ješt v záloze; p íb hy vždycky nazna ovaly, že elfové mají mezi sebou jistý podíl mocných arod j . N jak nedokázal uv it, že by n ž byl její jedinou zbraní; vraadské myšlení nedokázalo pochopit protivníka, který by se postavil mágovi jen s malým nožem. Nikdo nebyl tak šílený. Zatímco se p ipravoval na nejhorší, napadla ho ješt jedna v c. V d l, že uplynul n jaký as, protože slunce už zá ilo vysoko na nebi. P esto si nevybavoval, že by spal nebo jedl. Byl však odpo atý a nem l ani trochu hlad. arod j strážc m pod koval za drobné laskavosti; možná cht li, aby se cítil co nejlépe, až bude umírat. "Co ti ekli?" zeptala se znenadání, epel stále p ipravenou k okamžitému úderu. Skoro se zasmál. Te se chce vyptávat? N co takového by ekal spíš od sebe, kdyby ješt po ád áste n nebyl myšlenkami práv u bytostí, na které se ptala. "Vypráv li mi o tomhle míst ... a o Nimthu." "Hroutí se, že? Nimth." Rychle p ejel pohledem od zelených o í mandlového tvaru k noži a zp t. "Ano." "Zni ili jste ho. Zni ili jste Nimth stejn , jako jste zni ili všechno ostatní krom sebe." "Ano." Na její tvá i se objevil zmatek, který trochu oslabil hn v. "P ipouštíš to? Jsi velmi ochotný spolupracovat. Pro ? Co máš v plánu?" "Nemám s tebou spor, elfko. Pokud mám s n kým spor, jsou to naši bývalí hostitelé."
"Myslíš, že jsem hloupá, protože chci na vraada použít n ž? Vím, jak nejistá jsou tvá kouzla, ale vím taky, jak jste zrádní. M li jsme stejné potíže s magií, chvíli, když jsme sem poprvé p išli. M žu t snadno zabít, než se sta íš nadechnout." Dru jí v il. Ladnost, s jakou se pohybovala a dokonce i dýchala, mluvila o obratnosti, která p ekonávala tu jeho. Pokud by ale m lo dojít k boji, m l po ruce pár trik , o kterých nemohla v d t. "Strážci nás dali dohromady, abychom p ežili." "Nebo abychom se navzájem zabili a ušet ili jim nutnost poradit si se dv ma dalšími, kdo v dí o tomhle míst ." arod j uvážil i tuhle možnost, ale nepovažoval za vhodné zmínit se o tom. Neodvážil se ani zeptat, co se vlastn stalo s pátra i. Elfka nebyla hloupá. "A ud láme to tedy? Chceš m zabít?" Zaváhala: "Trik?" "T žko. Rad ji bych našel spojence než nep ítele." Závan v tru mu shodil vlasy do o í. Odstr il je stranou, p emýšleje, jestli tenhle vánek znamená, že tu n kte í strážci z stali, ukrytí p ed jeho smysly. To by mohl být pravý d vod, pro Temného kon vyhostili ze svého sv ta; p edstavoval potenciální hrozbu pro jejich bezpe í - jejich d dictví. "Jsi vraad." Vraad se podivil; nezazn l v jejím tónu náznak nejistoty? " irou náhodou." P i chabém pokusu o humor se usmála a výsledek Drua málem oslnil. Byl tak zvyklý na neskute nou a mimo ádn arogantní krásu svých lidí, že nebyl p ipravený na p vab, který m že nabídnout sama p íroda. Dru se zapomn l a prost jen tak hled l. Jen Sharissa byla podobn krásná. Sharissa a její matka. Náhle m l n ž na krku. "Te jsem t mohla zabít. Ani ses neobt žoval pohnout." Byl p íliš pohlcený obdivem... to muselo být dílo téhle zem , neud lal to z vlastní v le. Dru nep ežil všechna staletí proto, že by v okamžicích krize dovolil své mysli jen tak se zatoulat k p íjemným v cem. Ne, tahle zem si musela hrát s jeho myšlenkami. Pak si ale uv domil, že mu protivnice p ipomn la ženu a dceru, takže snad... Když si nep ítel stále nevšímal smrti, která ho lechtala na krku, elfka epel stáhla a po velkém vnit ním boji ji zastr ila do pochvy. "Jestli chceš spojenectví, nevidím d vod odmítat. Prozatím. M žeš mi íkat Xiri. Není to moje rodné jméno." "Xiri." Vraad se nezeptal, co myslí tím, že to není její rodné jméno. Elfové byli pro vraady vždycky tajemstvím, o n mž si po tisíciletí p edávali jen málo poznatk . Dokonce i Serkadion Manee, který snad toužil zaznamenat úpln všechno, byl skoupý na podrobnosti o jediné další významné rase v d jinách Nimthu. " íkej mi Dru, Xiri. Je to moje rodné jméno, jestli t to zajímá. Jak jsi v d la, že jsem vraad?" "Ne proto, že bych byla tak stará, abych si vaši arogantní rasu pamatovala," odsekla, ale znovu v tom byl náznak humoru. "Ti, kte í p ešli na toto místo, se ujistili, že si budeme pamatovat podobu svých nep átel." P em ila si ho. "Nevypadáš nijak zvláš hroziv . Jsi jenom vysoký a trochu moc sebejistý." "Najdeš dost vraad , kte í zapadnou do tvých nejhorších p edstav. Celkov jsme z ejm p esn tím, za co nás tví p edkové pokládali, a proto se my sami pokoušíme z Nimthu uniknout." Zvláštní, pomyslel si, jak je snadné s ní mluvit, p estože mu jen p ed n kolika vte inami málem pod ízla krk. "Jak hrozné to je?" Dru se rozhlédl po poz statcích civilizace mnohem starší, než byla jeho vlastní, a p edstavil si Nimth za pár tisíc let. "Tyhle trosky vypadají malebn ve srovnání s tím, co po sob necháváme my." "A te jste p išli ší it sv j jed sem." Do Xirina hlasu se vrátilo nep átelství, ale nebylo namí eno proti Druovi osobn . "Zem to nedovolí."
arod j se p i t ch slovech zachv l: "Pro to íkáš?" Xiri vykro ila, z ejm hlavn proto, aby se zbavila nervozity. Dru bezmyšlenkovit vyrazil vedle ní a držel s ní krok. Byl skoro o dv stopy vyšší než ona a m l dvakrát delší krok, ale p esto musel p idat, aby nové spole nici sta il. "Chceš íct, že to necítíš? Necítíš sílu, která je v samotné zemi?" Cítil. Víc než jednou. V il i tomu, že ho tatáž síla p ivedla do tohoto sv ta a pak použila jeho kon , aby ho dovedla sem. Pokud je pravda to, co p edpokládá, je v zahalené íši zám rn . Dru si nebyl jistý, jestli má být pot šený, nebo jestli se má bát. "Vidím, že ano." Xiri využila Druova zamyšlení, prohlédla si jeho tvá a p e etla z ní odpov , kterou jí nedal slovy. "Ti... strážci... o ní v dí?" Pokr ila rameny. "Jsem na tomhle kontinentu stejn nová jako ty. Možná. Možná je to, co cítíme, n co jako oni, i když to budeš asi v d t lépe než já. Další ,strážce', jak jim íkáš." Xiri to slovo p emílala. "Strážci. ekla bych, že je to výstižn jší výraz než cokoliv jiného." Mí ili cestou, která je vedla vícemén k místu, kudy Dru ješt jako v ze avian do m sta vešel. arod j se neptal, jestli jdou tímhle sm rem zám rn ; dozvídal se p íliš mnoho nových v cí, než aby se staral o cokoliv jiného. Zjistil také, že je mu v Xirin spole nosti dob e, byla p íjemn jší, otev en jší spole nicí než v tšina vraad ... Tedy pokud se ho zrovna nepokoušela zabít. "Jak dlouho už jsou elfové tady?" "Tisíce let. Opravdu si neudržujeme tak p esný p ehled o ase jako vy." Než položil další otázku, nadechl se. V tuhle chvíli m li p ijatelné vztahy, v d l však, že jsou oblasti, o kterých možná nebude chtít mluvit. Její obratnost s epelí na n ho ud lala slušný dojem. P esto se na jednu v c musel zeptat: "Jak jste unikli z Nimthu? " K jeho úžasu i úlev ji dotaz nijak neznepokojil. "O tom se vedou spory. N kte í tvrdí, že jsme našli otvor v p edivu Nimthu, který nás sem p ivedl. Jiní íkají, že se ten otvor otev el pro nás. Já si myslím, že ud lali chybu, ti, co to všechno stvo ili. Myslím, že jsme nem li být na stejném míst jako váš druh, ale chvíli jim trvalo, než tu chybu napravili." To je pravd podobn hodn blízko pravdy, pomyslel si šokovaný arod j. "Kolik toho strážci ekli tob ? Nazna ili, že se rozhodli mluvit se mnou, protože jsem jim p ipomn l jejich dávné pány. Myslel jsem si, že mluvili jenom se mnou." "Dost." Xiri p iv ela o i a vylí ila mu p íb h, který se velmi podobal tomu, co zažil on, jen byl mén pou ný. V d la o staré rase a o tom, že její lid byl z d vod , které jí p ipadaly urážející, posouzen jako nedostate ný a ponechán p ežívat na míst , kde vládli jiní, jako pátra i a p ed nimi quelové. Víc strážci ne ekli, ne ekli jí dokonce ani to, zeji nechávají s vraadem. To, že byli vraadové ponecháni zkáze, kterou sami zp sobili, elfy dlouho uspokojovalo. Ocitnout se v Druov spole nosti byl pro ni velký šok. Jeho p ítomnost znamenala, že elfové nenechali zlo za sebou, jak doufali. Když skon ila, Dru jí ekl sv j p íb h, v etn událostí, které ho zavedly do m sta. Z d vod , které považoval za ospravedlnitelné, se mág nezmínil o posledním sv t , o tom, ve kterém našel všechno, co zbylo po staré rase. Cht l na to místo zapomenout. Pevnost s p ízra nými vzpomínkami ho p edtím uklid ovala, ale te ho plnila d sem. Až p íliš se to podobalo p echodu a jeho možným výsledk m. "Jsem sama, Dru," prohlásila Xiri bez varování. "Ostatní...?" "Jsou mrtví. N kte í zem eli b hem cesty p es oceán - mo e mezi touhle a naší pevninou jsou velice nebezpe ná - a ostatní padli rukou pták nebo obrn nc ." "Jak se chceš vrátit?"
Oto ila se a podívala se na n j. Uprost ed takové zkázy si arod j p ipadal stejn mali ký jako ona. Zatoužil se n kde ukrýt, což byla velmi nevraadská reakce. Jist , Dru se už necítil jako vraad posledních dvacet let, a posledních n kolik dn obzvláš ne. "To opravdu nevím." Necht n se zasmál, a když se ho zeptala, co na tom vidí tak zábavného, a ruka jí zabloudila k epeli u boku, vysv tlil jí své vlastní potíže. Byli dv ma cizinci v zemi, která je necht la, a netušili, jak se dostat zpátky tam, odkud pocházejí. Teleport na tak velkou vzdálenost, jako je oceán, by pro n ho byl skoro nemožný, i kdyby byl na vrcholu sil. V d l toho o druhém kontinentu p íliš málo, vlastn vid l jenom jeho p ízra ný obraz, a teleport naslepo na tak velkou dálku byl obecn velice zrádný. Bylo snadné skon it na špatném míst , t eba na dn mo e. Xiri se posadila. Nezáleželo jí na tom, zeje zem pokrytá rozbitým mramorem. Elfka sed la, jako by to byla ta nejd ležit jší v c, kterou m že d lat. Jednou rukou si pohrávala s vá kem podobným tomu, jaký našli pátra i. Na vá ku byl symbol p ipomínající slunce. Dru si nebyl jistý, jestli je to ozdoba nebo znázorn ní n jaké víry, a rozhodl se rad ji neptat. "Co tedy budeme d lat?" zeptala se bezbarv . Pokud byla p íkladem elfi rasy, Dru chápal, pro ji strážci shledali nedostate nou. Xiri byla nestálá, v jednu chvíli p ipravená zabít ho, v následující schopná procházet se vedle n j. Náhlá pauza ho p ekvapila, ale ne p íliš, když uvážil, jak se chovala b hem t ch n kolika minut, co ji znal. Byla to matoucí žena... víc matoucí než kterákoliv jiná, která mu b hem dlouhého života zk ížila cestu. "Kam jsme šli?" zeptal se nakonec. Dru p edpokládal, že elfka p vodn n kam mí ila. "Nevím. Jen jsem šla, abych se dostala co nejdál od strážc ." V následujících slovech zazn la ho kost. "Asi je nechci dál urážet svou nedokonalostí." Sev ela vá ek pevn ji. "Všechna naše práce je k ni emu." "Pátra i a ti... quelové... nenašli to, co hledali. To by m lo n co znamenat." arod j v d l, že jemu to jisté uspokojení p ineslo. Xiri se na n j podívala. To, co si p e etl v jejím výrazu, v n m vyvolalo nep íjemný pocit. "Cht li ovládnout moc, která tohle všechno vytvo ila. Našli jeskyn , které po sob zanechali stavitelé m sta, jeskyn , které šeptaly ást pravdy o tomhle sv t a slibovaly mnohé t m, kdo budou ochotní hledat zdroj." Tak tohle mu p ipomn ly figurky v komnat dra ího vládce. Podobaly se n kterým talisman m, které mu v dce pátra ukázal p i jejich prazvláštním rozhovoru. "Takže našli místnost vytesanou dávnými vládci... má tenhle sv t n jaké jméno?" "O žádném nevím. Necítili jsme se oprávn ní n jak ho pojmenovat." Pak mu tedy m žeme íkat Dra í íše, když nemá lepší jméno, pomyslel si Dru kysele. Xiri to ale ne ekl, necht l ji rozhn vat. "K emu ta komnata sloužila?" "Nevím. To území ovládají pátra i. Quelové... nikdo nevijak se to quelové dozv d li. Prost v dí." Elfka vstala a protáhla si štíhlé nohy, což Drua vyvedlo z míry. Od toho pitomého souboje, v n mž zem ela jeho žena, se držel od žen dál. Znovu si uv domil, jak mu Xiri p ipomíná... Tak usilovn se snažil zapomenout na její smrt, zapomenout na bolest, kterou cítil... až zapomn l její jméno. "Stalo se n co?" "Nic," odsekl. Zahanbený arod j v d l, že se ervená. "Moje pam selhala. To je všechno." "Chápu." A svým zp sobem to byla pravda. Chápala to. V d la, že to, co vraada rozrušilo, je velmi osobní. Uklid ovalo ho, že elfka na rozdíl od Meleney neryla do otev ené rány jen pro vlastní pobavení. Místo toho se Xiri podívala na modré nebe a ekla: "Den bude pry a my po ád ješt budeme p emýšlet, co d lat."
Dru zaváhal. Klí k úniku m že ležet na prázdném nám stí, kde byla trhlina. P estože nijak netoužil to místo ješt n kdy navštívit - a navzdory možné hrozb strážc , kte í by se mohli rozhodnout, že jim likvidace elfky a vraada stojí za porušení vlastních pravidel - byla trhlina nejspíš jejich jedinou nad jí. Dokonce i kdyby Sharissa p ešla s ostatními, nedokázala by ho najít. Ne tady. Musí se vrátit. "Znám cestu." Když ekala, s mírným trp livým úsm vem, krášlícím její hladké, bledé rysy, se donutil pokra ovat. "Vzpomínáš si, kdy jsem se objevil?" "Ano. Tv j k m vyd sil. Nikdy jsem takové zví e nevid la. Jsou všichni vaši kon takoví?" P edstava stájí plných Temných koní ho pobavila, takže se skoro usmál. "To sotva. Jde mi o to, jestli si vzpomínáš, jak jsem se objevil?" "To jsem nevid la. P edpokládala jsem, žes vyjel zpoza n jaké budovy." Dru zapomn l, že si jich nikdo nevšiml, dokud s Temným kon m nevy-razili p ímo k nim. Zavrt l hlavou. "Ne. Ty ani aviani jste si nevšimli trhliny v realit , ze které jsme se vyno ili. Otvor, jestli ti to p ipomene, co se pokouším vysv tlit." "Otvor?" Vstala, pružná jako ko ka. "Tys našel otvor podobný tomu, jaký použili moji lidé?" "Ne jen tak n jaký. Vede k místu, kde naposled žili tv rci tohohle... experimentu. M že tam být klí k ovládnutí všeho ostatního." Xiri se ohlédla k místu, kde Drua poprvé spat ila. "Pateraci nev d li, jak jsou blízko." Oto ila se k vraadovi a podez ívav se zeptala: "Pro ses o tomhle ,zapomn l' zmínit p edtím?" Byly doby, kdy mistra arod je nezahanbilo v bec nic. Te m l pocit, že mu obli ej ho í v jednom kuse. "Chceš znát d vody? Vzpomínky na poslední z té rasy. Pravda o Nimthu. Pocit, že se jim vraadové velmi podobají a nakonec zmizí stejn jako oni." "Všechny rasy asem zmizí. Quelové, pateraci i jejich p edch dci, všichni jsou toho dokladem. Dokonce i elfové odejdou." Xiri se na zni ené m sto zamyšlen podívala a dodala: "P estože jsme ,selhali' a nechováme se podle jejich o ekávání, my elfové jsme vydrželi déle než v tšina ostatních." "Nev ím tomu, že se musíme vytratit. Ne, dokud se nevytratí samotná realita." Dru stiskl p sti. "Najdu to úpln snadno. Te už nikdy nezapomenu." "A co strážci?" Podíval se jí do o í a nenašel v nich strach, jen up ímné znepokojení. "To tys mi p ipomn la, že nemáme na výb r. Doufal jsem, že znáš cestu odsud, zp sob, jak se dostat tam, kde jsou mí... kde jsou tví lidé." Xiri mu položila dla na paži. "Vím, že vraadové p išli. Nem žeš to utajit, Dru. Poradíme si s nimi, až se vrátíme dom ." Ne ekla Jestli", což trochu posílilo arod jovo odhodlání, p estože si byl jistý, že Xiri to slovo použila kv li sob . Ani jeden z nich necht l myslet na to, co by se stalo, kdyby strážci, a zvláš jeden z nich, usoudili, že vra-ad a elf mohou být odstran ni, navzdory pravidl m, která ur ili dávno mrtví vládci. "Na pradávného strašlivého nep ítele nejsi tak hrozný," podotkla bez varování. "Nebýt tvé výšky a zvláštní tvá e, mohl bys být elf." "A ty," odv til a zamí il zp t do m sta, "nejsi tak tajemn stáhnutá do sebe, jak jsem si elfy p edstavoval." "Po ád jsou mezi námi takoví, kte í z stávají uchváceni úžasem nad sebou samými. V tšina z nás se ale nau ila chovat normáln . Zjistili jsme, že tak spolu mnohem lépe vycházíme. V jednu chvíli jsme spolu málem bojovali kv li našim p ísným, okázalým zp sob m." "Co se stalo?" Vyrazila p ed n j, zase tak rychle, že jí sotva sta il. "Naši starší nám p ipomn li vraady a ukázali nám, že se chováme až p íliš jako oni."
Dru ji vid l jen zezadu, ale m l podez ení, že se usmívá. B hem cesty zp t necítili jinou p ítomnost než svoji. Xiri podotkla, že to není d kaz, že jsou sami, a Dru s ní ochotn souhlasil. Neustále ekal, kdy p ijde konec, kdy je magické bytosti popadnou jako hadrové panenky a zahodí tam, kam odhodily i aviany. Co ud laly s pátra i? Xiri ztuhla: "St j." "Co je?" Vyhlédl dop edu, ale nic nevid l. "Myslím, že jsem n co vid la, elfa nebo vraada, ale když jsem mrkla, bylo to pry ." Temný k vid l n co podobného... ve stejných místech, uv domil si Dru. Kdo tady ješt je? "Nebyl to pátra nebo quel?" "Ne. Patera... pátra e, jestli chceš, bych poznala snadno. Ne, vypadalo to jako lov k, ale bylo to neúplné." Pokr ila rameny. "Neumím to vysv tlit." Dru se te pohyboval opatrn ji, o ekávaje potíže. Pokud šlo o Xiri, její nenucenost vraada skoro roz ilovala. O ividn si myslela, že v téhle fázi nemají opatrností co získat. Zjevn si p edstavovala rychlý, p ímý pochod k cíli a Dru, který jí ím dál víc rozum l, v d l, že te , když se rozhodla, co bude d lat, nemá smysl pokoušet seji zastavit. Než se sta il p ipravit, dorazili na místo, kde ekala trhlina. "Nic nevidím." "Vid la jsi n co, než jsem se objevil?" "Ne," p ipustila. "Ale prost se mi to zdá n jak špatn , když nic nevidím." "Kdyby byl otvor viditelný, pátra i by ho našli d ív než my." "Ale dovolili by jim to strážci?" opá ila. To byla jedna z mnoha otázek, na které nemohl odpov d t. Magická stvo ení pravd podobn zasáhla kv li po tu vet elc , ne proto, že tu byl n jaký vet elec. Po úvodním pokusu zastrašit Drua a Temného kon už dvojici nerušili. Z ejm pon kud naivn doufali, že ti dva odejdou, aniž by toho p íliš napáchali. Dokonce i když mág bral v úvahu, že tyhle boh m podobné bytosti byly pro dávné pány n co jako d v rníci, žasl, jak moc se nechávaly spoutat pravidly. Bylo ohromující, že se tak dlouho držely úkol , i když už v jejich adách za aly propukat spory. Pokud však byl ten jeden hrozivý strážce znamením toho, co m lo p ijít, Dru se obával, že na uprchlíky z Nimthu v budoucnosti eká ješt v tší nebezpe í, než si v bec dokáží p edstavit. "Zatím nás nikdo nezastavil. M žeme klidn pokra ovat." P estože to zn lo jen jako návrh, Dru chápal, že je to víc než jemné pobídnutí. Ani si neuv domil, že o krok ucouvl, jako by vládu nad jeho t lem p ebíral hluboký strach. "Tudy." Zdráhavý arod j pobídl nohy k pohybu a vedl spole nici na místo, kde podle jeho odhadu byla trhlina. Nevid li nic než trosky. Dru se za al bát, že otvor ztratil, že tudy budou bloudit hodiny a nenajdou nic než další su . Xiri ho bude mít za hlupáka... "Tam!" vyk ikla elfka skoro radostn . Už ji vid l, malou trhlinku zhruba ve výšce o í. Za ní se t pytil odlesk jiného, nádherného místa. íkal jsem to! íkal jsem, že se vrátí! Musí být odstran ni! Krutý hlas v jejich hlavách donutil oba pr zkumníky padnout na kolena. Dru nepot eboval pomoc k tomu, aby identifikoval tvora, který mu ni il mozek pouhou e í. Nem li by! ozval se hlas, který vraad p ipisoval tvrtému. Zn l zdráha-v , jako by už taky nev il, zeje možné se nevm šovat. Dostali šanci! Zradili naši d v ru! dun l hlas. Dru se držel za hlavu a pokoušel sejí zabránit ve výbuchu. Oni... Druova mysl se vy istila. Xiri vedle n j vstala, celá rozt esená. "Co se stalo? Kam se pod li?"
arod j zavrt l hlavou, ale vzáp tí toho zalitoval. Sv t se houpal. Po mentálním vniknutí strážc nez stalo ani stopy. Jako by je n kdo od ízl... nebo jako by utekli. "N co je vyd silo." Sv t se p estal houpat. Dru a jeho spole nice zaslechli šouravé zvuky. Xiri byla rychlejší, takže se jako první oto ila a spat ila, co k nim klopýtá. Moc jí to nepomohlo; arod j post ehl v jejím obli eji zmatek, zatímco se otá el, aby se i on podíval, jaké nové p ekvapení mu kdysi domn le poklidný sv t chystá. Nov p íchozí se kolébal k nim, oble ený v jednoduché dlouhé kutn , která zakrývala celé t lo až k zemi. Znovu zakolísal, jako by ve skute nosti nev d l, kam jde. Podle Druova názoru na tom ostatn nebylo nic p ekvapivého, vzhledem k tomu, že tvor nem l o i. Nem l ani uši, nos, ústa nebo vlasy... vlastn nem l žádné rysy. Jeden z Barakasových golem , v tší než p edtím, ale okamžit rozeznatelný. Jak se sem dostal, když se p echod m l odehrát na druhém kontinentu? Dru otázku zapomn l, zapomn l všechny otázky, když se ke golemovi bez tvá e p idal druhý a potom t etí. Za ali se v ruinách rojit ze všech stran. Zjevn mí ili k vraadovi, k elfce a k trhlin .
XV. Pa áty znovu p ejely po zjizveném obli eji, tvo íce tak nové krvavé áry. Rendel nek i el. P estal k i et po prvním dnu. To ale neznamenalo, že by bolest byla menší. Ve zmu ené mysli se mu vyrojily obrazy. Lidé v tmavých zbrojích z dra ích šupin, nejmén stovka. Smrt jednoho z hejna, který se díval a p edával informace. Uv dom ní, že jsou stejní jako Rendel. "Tak... k emu... m pot ebujete?" O ividn v d li všechno. Pro se na n j tedy v znitelé obracejí? Nev d li, že zradil své lidi, když se typickým vraadským zp sobem snažil podvodem vyšvihnout nad ostatní. Mírn se zachv l v o ekávání mu ení, které ur it p ijde, a taky prost proto, že mu svlékli od v a dovolili tak vlhkému, studenému vzduchu, aby se vy ádil na jeho nechrán ném t le. Vrchní vládce hnízdišt odtáhl ruku a poodešel, zatímco dv samice p inesly v zni vodu a jakési maso. Rendel vid l okolí jenom mlhav ; ne, že by to pot eboval. Tezerenee už v d l, jak hnízdišt vypadá. Byla to p irozená soustava jeskyní uvnit a pod horou, které p ezdíval Kivan Grath. Tady bylo hlavní hnízdišt pta ích lidí od doby nezdar ve válce s tvory, kte í vypadali jako dvounozí pásovci, pokud byly obrazy, které Rendelovi ukázali, správné. Aviani stále ovládali v tšinu kontinentu, ale jejich protivníci m li odporný zvyk podnikat sebevražedné útoky z podzemí, které zp sobily zkázu nejednoho z menších p íbytk jejich rasy. Cílem nebylo zabíjet vále níky; zasáhli vždy novou generaci avian . Mladí, kte í ješt neum li létat, utrp li t žké ztráty. Hnízdišt mohla být znovu vystav na; nahradit budoucnost bylo mnohem t žší. Rendela válka jeho v znitel v bec nezajímala. Jedinou v cí, kterou cht l, ho vládce posm šn provokoval od chvíle, kdy sem dorazil. T sn za kruhem pta ích lidí, dohlížejících na výslechy, se ty ily sv dné sochy, které objevil b hem svého bádání. Jaká ironie, že tu stály jako n mí sv dkové vraadova mu ení. V téhle jeskyni byla moc, starší než moc pták . Chápali to a Rendel v d l, že se pokoušejí zužitkovat to, co našli, a zárove najít p vodní domov t ch, co tyhle sochy v ho e vytvo ili. Ono místo však leželo za oceánem, a tak nem li možnost zjistit, jak pr zkum pokra uje. V d l, že vrchní vládce je ím dál netrp liv jší. Pta í v dce už si na v zni dvakrát zchladil vztek. Když ho nakrmili a napojili, zopakoval otázku: "K emu m pot ebujete?" Jeden z avian , podle pelichající postavy jeden ze starších, naklonil hlavu, jedním okem se zadíval na vládce a n kolik vte in na n j krákoral. Odpov di byly krátké a ostré. Byly taky znervóz ující. Ostatní okamžit poklekli, roztáhli k ídla, uhladili si pe í a sklopili jedno oko k zemi; v podstat p edvád li d v ru ve svého v dce tak, že v bec nesledovali, co d lá. Mohl kteréhokoliv z nich srazit k zemi. P irozen šlo o gesto pod ízenosti; pod ízenosti v i jakémukoliv plánu, který se vylíhnul v jeho hlav , pomyslel si Rendel ironicky. K plánu, jehož nedílnou sou ástí zjevn byl i on. Vytušil, o jde, ješt d ív, než avian obnovil spojení. Narozdíl od v tšiny ostatních p ípad tentokrát rozhovor p ivítal. Mohl to být jediný zp sob, jak získat svobodu. Obrazy jeho klanu, obzvláš pta í pohled na nejnebezpe n jšího, velikého netvora, o kterém Rendel v d l, že to musí být jeho otec. Uv zn ný arod j ukazoval vlastní obrazy. Otec jako v dce. Otec jako mocný arod j. Otec jako protivník, který aviany rozdrtí a do krví pot ísn ných hrudí zabodne dra í prapor. Z uši rvoucích sk ek , které naplnily jeskyni a zn ly ozv nou tak dlouho, až si Rendel myslel, že ohluchne, pochopil, že celé hnízdišt ví, co v dci ekl. Nový obraz k n mu vtrhl s takovou silou, že Rendel málem omdlel. Ukazoval Tezerenee rozptýlené po krajin , z kdysi hrdého klanu jen zkrvavené mrtvoly. Dra í prapor stále stál, ale tentokrát byl zabodnutý v hrdle samotného sta ešiny. "P kný obrázek," vymá kl ze sebe Rendel, "ale t žko uskute nitelný."
Te se mu v mysli objevil jeho vlastní obraz. Stál jako svobodný muž, který pracoval mezi aviany, odhaloval tajemství dávných pán . Aviani s ním sdíleli svoje objevy. Vid l se, jak sedí ve vlastní tvrzi, velikém zámku áste n vystav ném, áste n vyrostlém z hlíny. Už existoval, zni ená památka na ješt starší rasu, než byla ta jejich, kterou pta í lidé p estav li k vlastní sláv . Chyb l mu jen vládce. Cht li, aby zradil vlastní klan, aby zavedl Tezerenee do pasti, ve které všichni do jednoho padnou. Na oplátku dostane Rendel, po em touží jeho srdce... vlastní panství a tajemství, která hledal, když p icházel do tohoto sv ta. Zajatý arod j ani na okamžik neuv il, že by se dožil dne odm ny. Možná by ho nechali žít dost dlouho, aby jim pomohl v pokusech porozum t talisman m dávno mrtvé rasy, ale panství, které mu slíbili, nikdy neuvidí. P esto souhlasn p ikývl, doufaje, že tomu pohybu rozum jí. Zjevn pochopili, protože od v dce p išel pocit souhlasu. Stáhl ruku z vraadova obli eje a znovu dal pokyn dv ma samicím, které v zn držely. Další avian, vysoký samec, sundal pouta, držící arod je u zdi, a p idržel ho, když se zhroutil. Samice, na svou výšku p ekvapiv silné, ho vzaly za paže a odnesly ze shromážd ní rady. P edpokládal, že to byla rada. P enesly ho k rohoži a pomohly mu pomalu ulehnout. Rohož byla m kká, tak m kká. Když se vraad pohnul, každi ká kost v jeho t le k i ela. Napadlo ho, že bude úpln ztuhlý, až se probudí - pokud se n kdy probudí. Když se uložil, ob samice odešly. Okamžit je nahradily ty i jiné. Jedna z nich nesla mísu. Navzdory tomu, že ho moc nekrmili, nem l hlad; cht l jen spát, celou v nost. Te po každé stran stály dv . Jedna podržel mísu, zatímco ostatní sáhly dovnit , nabraly hustou tekutinu a celého ho pokapaly. "U dra í krve! Dávejte pozor, kam vám to svinstvo kape!" Co cht jí d lat? Když m ly všechny ty i plné hrsti, polily ležícího arod je a za aly tekutinu vtírat. Zesláblý arod j marn bojoval proti jejich spojené síle. Samice avian bez potíží dokázaly plnit úkol jednou rukou, zatímco ho druhou p idržovaly. Tím zp sobem ho namasírovaly od hlavy k pat . Nebylo na tom nic vzrušujícího, ne, když mu tu a tam n jaký dráp p ipomn l to, co p iv enýma o ima vid l jen matn ... že jeho spole níci nejsou lidé, ale odporná pta í rasa. Zatímco pomalu usínal, uv domil si, že to, co d lají, je nutné, pokud se bude chtít po probuzení pohnout. Spojení masáže a tekutiny už utišilo ást bolesti. Dávalo to smysl; jeho v znitelé nem li as ekat, až se sám uzdraví, ne když znali jeho otce. Jakmile sta ešina jednou o nep íteli ví, neodpo ine si, dokud ho neporazí. Ptáci zatím doufali v rychlé a proradné vít zství, k n muž m l být klí em jejich ochotný v ze . Rendelovy poslední v domé myšlenky se týkaly toho, co ud lá on, až p ijde as. Usmíval se ješt dlouho poté, co usnul. Golemové k nim dál vrávorali jako neživé hr zy z no ní m ry. Xiri držela n ž v pohotovosti a n co si mumlala. Co tady d lají? Jak se dostali p es mo e? "Tyhle..." kone n ze sebe vypravila elfka, "tyhle jsem vid la! Co jsou za ?" "Golemové." Díval se, jak jeden spadl a zase se zvedl. Po chvíli si Dru uv domil, že se nepohybují jako slepci na neznámém míst , ale spíše jako d ti, které nejsou úpln zvyklé chodit. Nerovná zem jim jist nepomáhala. Bylo v tom však ješt n co jiného. A p icházeli z jakéhokoliv sm ru, všichni mí ili ke stejnému místu, jako by je p itahoval veliký magnet. "Xiri! Dej mi ruku!" Pot šilo ho, že nezpochybnila, co d lá. arod j opatrn zamí il k místu, kde byla v zástupu beztvá ných golem jakási mezera. "P iprav se na cokoliv!"
Dru nechal golemy bez p ekážek pokra ovat, jen se ujistil, že elfka ani on nestojí žádnému z nich p ímo v cest . Jak si myslel, nem li namí eno ke dv ma vet elc m, ale spíš k trhlin . Xiri zadusila výk ik, když o ni jeden z tvor na pouti k otvoru zavadil. "O nás jim v bec nejde!" "Ne. Cht jí to, co je za trhlinou." "Nazval jsi je golemy. Poznal jsi je." Poslední ze znervóz ujících postav proklopýtala kolem nich. První už byly skoro u otvoru. Fascinovaný arod j pustil elf inu ruku a vykro il k ad vytrvale se pohybujících postav. "To my jsme je vytvo ili. Tedy Tezereneeové. Ale já jsem pracoval s nimi. Tihle se m li stát našimi novými t ly, až se naše ka p esune do tohoto sv ta. Z Nimthu se m žeme dotknout zdejší zem - íkám jí zahalená zem - ale nem žeme fyzicky p ejít." "Potom to jsou tví lidé." Zvedla n ž, váhajíc, jestli jím má hodit. Byla ješt bledší než p edtím. Dru zavrt l hlavou a vyrazil zpátky k trhlin . Te , když v d l, že go-lemové necht jí jeho, byl zv davý, co hledají. "Ne, tohle nejsou vraadové. Kdyby to byli oni, vypadali by jako já." "Tak kdo to tedy je?" "Myslím, že bychom m li jít za nimi a podívat se." A cítil k pevnosti na kopci cokoliv, te to bylo druhotné. "Víš," ekla a sklonila, ale neschovala n ž, "že to musí být ti, kterých se polekali strážci?" "Vím." Dru m l jistou teorii, ale bál se ji elfce íct. Sám tomu st ží dokázal v it. První z golem , který se te pohyboval o n co jist ji, prošel trhlinou a zmizel. Ostatní se za ali adit a procházet skrz ve dvojicích. arod ji ten pohled p ipomínal p ehlídku d sivých loutek. Golemové rychle, bez jakéhokoliv zaváhání, vstupovali do trhliny. Pak i poslední p ešel do dávné íše stvo itel a nechal na zni eném nám stí jen elfku a vraada. " ekáme?" zeptala se Xiri. Dru si uv domil, že znovu váhá, tentokrát spíš užasle než ze strachu. V d l však, že ím déle vy kávají, tím je v tší možnost, že n co zmeškají. "Poj za mnou." Vzala ho za ruku. Když se na ni podíval, Xiri se nejist usmála a ekla: "Nerada bych skon ila sama na míst , kde jsem nikdy p edtím nebyla." Mohl ji ujiš ovat, že se to nestane, že se octnou blízko sebe na pose ené tráv na úpatí kopce. Mohl jí to íct, ale ne ekl. "Tak tedy je as projít." Byl to podobný pocit jako p edtím, osl ující jas a následné v domí, že b hem pr chodu ustaly všechny zvuky. "U Rheeny!" V okamžiku, kdy vešli do sv ta pevnosti, Xiri ztuhla. Dívala se na ptáky, vesele poletující po nebi, a na pokosenou louku, na které te stáli. "Je to p ekrásné! Jako by to n kdo vy ezal!" Což nebylo daleko od pravdy, pokud šlo o Drua. Když vid l hrad znovu, tentokrát s Xiri, ješt víc ho uchvátil. Kdyby nebylo p ítomnosti odhodlaných golem , možná by se toho místa p estal bát. Golemové mu však posloužili tím, že mu p ipomn li, co m že ekat. Beztvá né postavy, netušící nic o kráse kolem, krá ely vzh ru. Už nešikovn neklopýtaly, p estože šly do kopce. ím blíže k hradu byly, tím jist ji se pohybovaly. Bylo zjevné, že mají v hlav opravdový cíl. "Znají tohle místo." Xiri byla první, kdo ekl nahlas to, co už oba n jakou chvíli v d li. "Pohybují se, jako by se vraceli dom ." "Myslím, že se opravdu vracejí." Vzpomn l si na p ízra né pozorovatele shrbené okolo krystalu a pentagramu. Kolik jich bylo? O kolik víc jich ješt existovalo? Nem l p edtím as prohlédnout si zbytek veliké budovy. "Strážci?" Z tónu hlasu m l pocit, že elfka chce, aby souhlasil, p estože tomu ani jeden z nich nev il.
Dru pokr il rameny, pokoušeje se udržet dost blízko za golemy. Te Xiri vedla jeho. "Pochybuji, i když bych to nevylou il. Myslím, že nám strážci ve zni eném m st poskytli d kaz, kdo to je. Exodus na tohle místo to jen potvrzuje, jak vidím." Byli už skoro na vrcholku hory. Postavy v kutnách mizely v otev ené brán . Vraad i elfka vid li, že se golemové rozptýlili, jakmile vešli do budovy. Nov p íchozí se chovali jako doma. "Myslím, že to íká vše," zašeptal Dru. Nadechl se a dokon il: "Myslím, že se páni domu kone n vrátili." Rozhodn to tak vypadalo. arod j a jeho spole nice následovali poslední z postav na nádvo í a s n mou úctou se dívali, jak ukradené Barakasovy výtvory vstupují do budov, stoupají po schodech nebo si prost prohlížejí okolí o ima, které nem ly. Nikdo z nich se o dva vet elce nestaral. Dru kone n získal zp t ztracenou sebe vládu, naklonil se a zašeptal: "Komnata, kterou chceme, je támhle." Ukázal k budov , do které s Temným kon m vešli p i p edchozí návšt v . Mnoho golem vstoupilo už p ed nimi. "Tam?" Xiri si nebyla jistá, ješt po ád se nevzpamatovala z množství dojm a pochopiteln se obávala podivných postav procházejících kolem nich. Dru, který golemy znal z doby, kdy byl s klanem Tezerenee, byl alespo zvyklý na to, jak vypadají... nebo spíš nevypadají. "Tam jsem vid l krystal. V komnat sv t ." "Dobrá." Ve volné ruce držela n ž. Dru m l dojem, že ho už p edtím schovala, ale nemohl si vzpomenout. Chytil ji za záp stí a sklonil ruku dol . "Pochybuji, že by nám to prosp lo. Mohlo by nám to dokonce uškodit." V noval jí úsm v, který ji nejspíš neuklidnil o nic víc než jeho. "Myslel jsem, že z krvežíznivé rasy pocházím já, a ne ty." "Jak jsem ekla, od doby, kdy jsme unikli z Nimthu, jsme se zm nili." P esto Xiri zbra schovala. "Myslím, že pokud jde o n ž, máš pravdu, vraade." Pomalu se p esouvali p es nádvo í, áste n z opatrnosti a áste n proto, že Xiri fascinovaly velice živ vypadající sochy vytvo ené z ke . "To mi p ipomíná n co z mé vsi," zašeptala a usmála se. "N kte í mezi námi dokázali p esv d it stromy a ke e, aby p ijaly novou, fantastickou podobu." "Tak to d lají i pátra i?" Vzpomn l si na jedine ná hnízdišt , místa, která byla postavena a vyp stována. Ta, která mu jeho v znitel ukázal, byla úžasným um leckým dílem. "V jistém smyslu. Stejn jako vraadové však spíše vyžadují spolupráci, než že by o ni prosili." Sev ená linka úst z eteln ukazovala, že o téhle v ci nebude dál mluvit. Nikdo jim nebránil v cest , když došli k otev enému vchodu, a tak vešli do dlouhé p edsín . Elfka žasla nad nádherou vstupní haly. Rozhlížela se kolem, jako by ekala, že to všechno zmizí. Ne že by byla chodba tak bohat zdobená, spíš z ní vyza oval pocit majestátnosti, snad jako odraz um ní stavitel . Dru, který žasl jen o trochu mén , p estože už chodbu vid l p edtím, ji vedl dál dovnit . Práv tehdy si všiml malé místnosti vlevo, o které by p ísahal, že neexistovala, když byl v hradu poprvé. Jako otrok vlastní zv davosti p istoupil blíž ke vchodu do nové komnaty... a málem narazil do jedné z n mých postav, která odtud práv vycházela. Dru a Xiri beztvá ného poutníka pe liv sledovali, dokud neodešel p edními dve mi. Dru opatrn nahlédl do komnaty... a zalapal po dechu. "Co je to?" Xiri ho obešla, aby taky vid la dovnit . Místnost byla bez poskvrny a zá ila oslnivým sv tlem. Byla úpln a naprosto stejná jako komnata dra ího vládce, do které ho skoro vhodili pátra i ve zni eném m st , v etn velkolepé sochy p ed nimi. P esto byla komnata ve m st ve srovnání s touhle jen bledým odleskem. Tady byl dra í vládce v celé své sláv , p ipravený vzlétnout. Jestliže ten ve m st
vypadal tém jako živý, Dru si byl skoro jistý, že tenhle živý je. Nehled na obez etné dra í o i mohl Dru snadno v it, že tvor jen váhá, aby si promyslel, co dál. Dokonce i svaly, které dávno mrtvý mistr socha vytesal, byly napjaté a vyjad ovaly pohotovost, se kterou dra í vládce ekal. Byly tu i stejné sošky. Tentokrát si je Dru mohl prohlédnout lépe a uv domil si, že mu p ipomínají i sochy z obrazového vzkazu, který mu p edal v dce pátra . Jeden z drobných artefakt p ipomn l arod ji figurku, kterou avian v hn vu hodil a rozbil ji. Dru, povzbuzený št stím, které zatím m li, vstoupil dovnit , aby se dozv d l víc. Xiri, také zv davá na ú el tohoto místa, vraada nejen následovala, ale proklouzla kolem n j a rychle p ešla k drobným soškám, ruce natažené p ed sebou, jako by cht la n kterou zvednout. "Po kej!" P ihnal k ní, o ekávaje, že se každi ký gólem v pevnosti p i ítí do komnaty, p ipravený nestydat drzou dvojici za její h íchy srazit k zemi. Jestliže, jak v il, pat ili k dávné rase, která tohle všechno vytvo ila, mohli p ichystat mimo ádná opat ení proti porušení jejich nejvzácn jšího artefaktu. Sošky samotné mohly být chrán ny stovkami nejr zn jších smrtících kouzel, p estože to nevypadalo, že by beztvá ní mohli mít dost asu, aby p ipravili tolik magických pastí. Dru v d l, že u n j možná vraadská paranoia vít zí nad zdravým rozumem, chápal však také, že on a Xiri neví o tv rcích a jejich moci skoro nic, krom toho, že vedle nich vraadové vypadají jako d ti. Xiri se p i jeho výk iku zastavila. Okamžit si uv domila, eho se bojí, a zlostn se zamra ila. "Mám dost rozumu, abych nesahala na n co, co jsem si p edtím po ádn neprohlédla." Dru zrudl, zahanbený vlastním strachem, a p idal se k ní. Upozornil ji na podobnost výzdoby s tím, co jeho v znitelé objevili a co mu odhalili. Zmínil se i o zni ené sošce a ukázal na jednu, která mu matn p ipomínala tu rozbitou. Xiri to roz ililo; podle jejího názoru bylo t eba se vším, co vytvo ila rasa zakladatel , zacházet s krajní úctou. "Jsou skoro jako živí, když stojíme tak blízko." Položila ruku k jednomu z artefakt , ale opatrn vedle n j nechala dost velkou mezeru, aby se ho ani necht nedotkla. Ani jeden z nich nem l chu omylem o figurky zavadit. "Nevzpomínám si, že by ty druhé p sobily podobn ." P estože si Dru artefakty ve m st nesm l prohlédnout, byl si jistý, že by z místa, kde ho avia-ni nechali, cítil auru, která je obklopovala tady. "Rád bych v d l..." Podíval se zblízka. Podrobnosti byly tak p esné, až tém v il, že po n m gryf, kterého si prohlíží, ch apne, jestli dá prsty p íliš blízko. "Rád bych v d l, co d lají?" Šouravé zvuky je upozornily, že vešly t i postavy. Beztvá ní golemové mohli být všichni kopiemi jednoho originálu, tak si byli podobní, v etn pohyb . Bylo zjevné, že spolu n jak hovo í. Dru p edpokládal, že komunikují podobným zp sobem jako pátra i. Tím to však nebylo o nic mén znervóz ující. arod je nejvíc roz ilovalo to ticho. T i postavy zám rn zamí ily k místu, kde stáli vraad a Xiri. "Myslím, že cht jí n co ud lat s figurkami," podotkl Dru. Bezd n šeptal. "Te možná uvidíme, k emu tahle komnata slouží." Protože stáli golem m v cest , rozd lili se a každý uhnul k jedné stran stupínku, na kterém sošky stály. Dru si byl jistý, že dokud nebudou do ni eho zasahovat, nov p íchozí je budou ignorovat stejn jako p edtím. Dva z p icházejících tvor se oto ili k vysokému arod ji. T etí se p esunul tak, aby od ízl Xiri. Elfku to nejprve zasko ilo, okamžit se však vzpamatovala a sáhla pro n ž. K její hr ze se gólem pohnul ješt rychleji a chytil ji za záp stí, d ív než sta ila zbra vytáhnout. Xiri úto níka ude ila druhou rukou, ale rána, která by v tšinu protivník ochromila, beztvá ný výtvor ani nezpomalila. arod j m l vlastní potíže. V hlav mu zu ila bou e znovu vzk íšených pochybností. Nemohl se rozhodnout, jestli se má strašliv staré moci bránit a riskovat následky, které by mohly
p ijít, kdyby se pokusil rozpoutat vlastní síly na míst , kde by mu to mohlo p inést víc škody než užitku. Váhání ho p išlo draho. Golemové ho popadli za záp stí a jeden mu p iložil ruku na spánek. Dru m l pocit, jako by m l hlavu najednou dvakrát v tší než oby ejn . Pokusil se soust edit na n jaké kouzlo, ale myšlenky se mu zatoulaly. Druhý i t etí pokus p inesly stejný výsledek. Ú inn zablokovali jeho schopnosti. Pokaždé, když se zkusil bránit, se jeho pozornost p enesla na n jakou malichernost. St ží se dokázal soust edit na skute nost, zeje v zn m, natož na to, jak by mohli oba uprchnout. Xiri p ivedli k n mu a vyvedli je z komnaty dra ího vládce. Beztvá né bytosti nebyly kruté; používaly jen tolik síly, kolik pot ebovaly ke zvládnutí v z . Dru si všiml, kam jdou, a ponu e se usmál. "Berou nás p esn tam, kam jsme cht li jít. Do komnaty sv t ." "Co myslíš, že ud lají?" Elfka zav ela o i a roz ilený výraz na jinak dokonalé tvá i arod ji prozradil, že ani ona nem že použít žádnou ze svých magických schopností. "Pro si nás tak najednou všimli? Ni eho jsme se nedotkli. Nic jsme neud lali!" Tentokrát Dru nem l odpov . Beztvá ní pro n j byli naprostým tajemstvím. Všechno, co se jich týkalo, kon ilo otazníkem. Pro se po tak dlouhé dob vrátili a pro takovým zp sobem? A navíc, co strážce tak vyd silo? Jestliže to byli jejich páni, vracející se dom , nem li být služebníci spíše pot šeni? Až na jednu dv výjimky se zdálo, že z stali pán m po tisíciletí v rní. Zatímco je vedli k mohutným dve ím komnaty sv t - ke dve ím, které vraad, jak si vzpomínal, v záchvatu vzteku zni il, ale které tu stály nové, zá ící a velice otev ené - Dru si všiml zm n v chodb . Vypadala vyšší a byly tu dve e, na které si, stejn jako na ty první, z p edchozí návšt vy nevzpomínal. Nov vymalováno? napadlo ho pobaven . Pro ne? Bylo to už dobrých pár let, co tu byli majitelé naposledy. Pobavení mu nevydrželo dlouho. Ve dve ích se s nimi setkali dva další beztvá ní. Ti, kte í Drua a Xiri drželi, uvolnili stisk, ale neuhnuli. Vraad ani elfka v bec nepomysleli na boj nebo na út k. Oba v d li, že nemají šanci. Jeden z nov p íchozích ukázal na arod je a nazna il, aby ho následoval. Druhý se oto il ke Xiri a ud lal totéž. Dru se podíval na spole nici, která mu pohled oplatila. Ob ma se jim v o ích zrcadlila nejistota. Než mohli n co íct, tak se dvojice, která se s nimi setkala u dve í, oto ila a vešla do komnaty, kde každý zamí il opa ným sm rem. Nikdo je nepostrkoval, ale jejich bývalí hlída i ukázali na odcházející postavy. Oba v zni se pospíšili, aby p id lené pr vodce dostihli. "U Rheeny!" Xirina slova, jediný zvuk krom t žkých krok Druových bot, se odrážela komnatou. Upoutaná výzdobou st n a stropu vrazila do golema, který ji vedl, a okamžit usko ila, ze strachu z odplaty. Golem znovu získal rovnováhu a pokra oval, jako by si toho ani nevšiml. Dál krá el k opa né stran místnosti, stále p esn stejnými kroky a pohyby jako Dru v pr vodce. Když se ocitli naproti sob tak, že jakoby p lili místnost, postavy v kutnách se zastavily. arod j a elfka se na sebe dívali. Dru zahlédl Xirin úzkostlivý výraz a pokr il rameny. Krom dvojice, která je vedla uvnit , a trojice, která z stala u dve í, byli v komnat jen ty i další golemové. Dokonce už nebylo vid t ani p ízraky prastarých. Jako by už nebyly zapot ebí, když se do hradu vrátily originály, by zm n né. tve ice uprost ed místnosti kle ela p ed krystalem, jako by na n j dozírala. Jeden gólem se dotkl jeho horní ásti. Ohnisko zasvítilo jako hasnoucí ohe . Tvory to z ejm uspokojilo, protože vstali a ud lali krok zp t, jako by n co ekali. Ani oni, ani oba v zni nebyli zklamáni.
Dru se opatrn naklonil dop edu, aby neupoutal pozornost pr vodce. Ohnisko se zamihotalo, jako by ho tvo il kou a ne krystal a kov. tve ice blízko st edu couvla ješt dál. arod j v il, že to nebylo ze strachu, ale spíš to pat ilo k n jakému rituálu. Ohnisko te nebylo p ímo viditelné; to ilo se jako malý šedý vír. Ne, ne vír, m lo jakýsi tvar, skoro jako primitivní hranol. Dru ho považoval za vír, protože po jeho povrchu ve v né šílené honi ce p ebíhaly drobné tvary. Ohnisko se prom ovalo, stávalo se z n j n co jiného. Dru by rád v d l, jestli by po jeho doteku ud lalo totéž, nebo jestli by ho to zabilo. Xiri zachytila jeho pohled a podívala se mu do o í. Zamra ila se a ukázala na podivný tvar, který rostl uprost ed místnosti. Nic takového ne ekala. Vraad byl stejn zmatený. tve ice, která byla katalyzátorem prom ny, znovu couvla, a tentokrát dala p edm tu - nebo to možná byl d v rník i n jaký druh démona - mnohem v tší prostor, ve kterém se mohl roztáhnout. Ukázalo se, že to bylo moudré. B hem n kolika vte in se hranol zv tšil tak, že dosáhl skoro polovi ní výšky t ch, kte í ho vyvolali. Jak rostl, rostly i drobné tvary, které pobíhaly po jeho povrchu. Byly erné a p ipomínaly plazy, a koliv se míhaly tak rychle, že obvykle vypadaly jen jako rozmazané erné skvrnky. Když se na n arod j pokoušel dívat déle než okamžik, d lalo se mu špatn od žaludku. Nijak netoužil prohlédnout šije zblízka. Obrátil pozornost zpátky k celé konstrukci a kone n poznal, co mají p ed sebou. Xiri se zmínila, že její p edkové objevili otvor... nebo otvor objevil je, protože to, co vytvo ila stará rasa, bylo jistým zp sobem živé. Živé v podobném smyslu jako Temný k . Rozhodn to nežilo jako ona nebo Dru. Byla to brána. Ne, bylo to víc než brána. Slovo sotva odpovídalo pulsujícímu, magickému vchodu, který stál p ed nimi. Spíš to byla Brána. Víc jméno než popis, protože to žilo. Dru se odvážil ud lat pár krok stranou. Nezáleželo na tom, z kterého sm ru se díval, po ád to vypadalo, že je otev ená k n mu. V d l, zeji Xiri vidí stejn . P elétl o ima sv ty namalované na zdech a stropu a pochopil, jak odsud zakladatelé mohli procházet na kterýkoliv ze svých výtvor . Nimth. Zahlédl obraz, hled l na postavu vraada a cítil p itom neovladatelné nutkání znovu se podívat na Bránu. "U Serkadiona!" Uvnit rámu Brány te byl vstup do jiného sv ta. Dru se nepot eboval ptát, aby v d l, zeje to jeho vlastní sv t. Pr vodce vykro il k ekajícímu artefaktu. Postavi ky na rámu za ínaly zpomalovat, p estože na n po ád nebylo možné zaost it pohled. Ani ne na délku paže od pr chodu se gólem zastavil. Zvedl ruku a prudce jí máchnul dol . Nimth zmizel, nahrazený... ni ím. Víc než ni ím. arod j v d l, kam te dve e vedou. Vzpomínky na Nicotu doprovázel rostoucí pocit d su. Beztvá ný tvor, který p edtím stál vedle n j, se oto il, ukázal na rozlehlou prázdnotu uvnit Brány a nazna il Druovi, a vstoupí.
XVI. V troskách spole ného m sta se po ád pohybovali rozzu ení vraadové, ale v tší ást jich odešla. V tšinou se vrátili na svá soukromá panství, jako vždy ned v ují bratr m, aby tam p emítali a trucovali kv li podrazu, který na n ud lali. Budou tak pohlcení sebelítostí a v ným osnováním odplaty, že se nejspíš nikdy nedostanou k tomu, aby se pokusili najít vlastní zp sob, jak uniknout... což se klanu Tezerenee o ividn poda ilo. Gerrod m l strach z t ch, co ješt z stali a hledali n jakého zbloudilého spojence dra ího klanu nebo prost jen n koho, na kom by si mohli vybít vztek. Jeden pokus o teleport už mu nevyšel a nijak se net šil, že to bude v blízké budoucnosti zkoušet podruhé. Sharissa jeho obavy sdílela, a proto zatím z stávali v úkrytu, navzdory tomu, že kolem ob as prošel n jaký krvežíznivý arod j. Místnost, kam se uchýlili, byla malá špižírna v nízké erné budov . Byli na opa né stran m sta než d m, kde lord Barakas pronášel krásné proslovy o spolupráci, v etn toho, v n mž zdánliv slíbil, že všichni vraadové projdou do nového sv ta. Kupodivu toho jako první m la dost Druova dcera. Obešla zahaleného spole níka a naklonila se nad ním se založenýma rukama: "Velký a mocný Tezerenee! Když si pomyslím, že jsem se t bála! Kam jsi nás to unesl? Jak jsi mohl opustit Sirvaka?" Na první otázku Gerrod nem l odpov a na druhou jen b hem posledních n kolika minut odpov d l aspo tucetkrát. To Sharisse v bec nebránilo pokládat ji znovu. Když byl její otec pry , byl Sirvak jediný, kdo jí z stal. Už ned v ovala Melenee, což byla, pokud šlo o mladého Tezereneeho, jediná dobrá v c, která z toho všeho vzešla. "Už jsem ti to íkal, d cko! Ve chvíli, kdy jsem t chytil, Sirvak vylétal jedním z oken ven. Nejspíš je zpátky na vašem panství a eká na nás!" Znovu vzhlédl a oplatil jí ostrý pohled stejným. "Zkus si to zapamatovat aspo na jednu dv vte iny, ano? Pot ebuji p emýšlet!" "Možná že ti s tím n který z t ch vd ných lidí venku rád pom že! Od chvíle, kdy jsme našli tohle místo, ned láš nic jiného!" Cht l jí odseknout, ale v d l, že má pravdu. Choval se stejn jako ti, kterými vždycky pohrdal. Zereeho nevychované št n ovšem situaci zrovna nepomáhalo. Široce rozp áhl ruce a odv til: "P ivítám jakýkoliv skv lý plán, který jsi vymyslela b hem té doby, kdy jsi mi nadávala." Sharissa zav ela pusu a v novala mu pohled, který by mu dokázal propálit díru do hlavy. "Myslel jsem si to." Gerrod, vybi ováný jejími slovy i rostoucím pocitem hanby, d lal, co mohl. "Všiml sis n eho?" zeptala se a narušila klid, který si kone n vydobyl. "Krom toho, že neumíš z stat zticha déle než pár vte in?" Ignorovala ho. "P i vší té zkáze, kterou tady natropili, to m lo být mnohem horší." "Myslím, že odvedli obdivuhodnou práci." "Chci íct, že musí mít stejné potíže jako my! Nem žou v it vlastním kouzl m!" Gerrod se narovnal. Náhle si p ipadal velice hloup . Chápal to, když jednal s Meleneou, chápal to, protože v d l, že žije blízko nestabilní oblasti. arod j o tom nep emýšlel vzhledem k Nimthu jako celku. Spát! Pot eboval spát! Proto mu to nemyslelo. Kdy naposled spal? "A co? Co tím chceš íct?" "Nevím." Sharissa vypadal sklí en . Tezerenee se znovu sklonil: "Plýtvání asem!" "Kdybychom byli zpátky doma, mohli bychom d lat aspo n co! Ješt jsem se nevzdala pátrání po otci! Vím, zeje n kde naživu!" V ný optimismus dít te, pomyslel si ho ce Gerrod. P esto ho poko ovalo jen tak tady sed t, prakticky bezmocn . Byl zvyklý jednat, i když samoz ejm ne bezmyšlenkovit , ale co mohl d lat te ? Záležitost s Meleneou ješt neskon ila; znal ji až moc dob e na to, aby si myslel, že si arod jka prost lehne a bude ekat, až Nimth skon í. Ne, z jejího pohledu ud lal
mistrovský tah. Te je ada na ní... a možná sedí v téhle dí e, místo aby hledal zp sob, jak p ejít, ze strachu. Jakkoliv pohrdal spole ností svého klanu, zahalená íše p edstavovala pokra ování života, a to byl pro vraada v kápi te , když m l Zereeho dít , prvo adý cíl. Doufal, že ví víc, než prozradila, ale bylo to jinak. Informace tam byly, ale... Hlupáku! Jeho smích, plný a zn lý, Sharissu polekal; nechápala, co je tady tak sm šného. Nepochopila by, že to bylo na znamení úlevy a zárove zp sob, jak se mohl sám sob vysmát, že byl tak slepý. Vstal a v návalu radosti Sharissu chytil a pevn objal. Když ji kone n pustil, dívka z stala šokované stát. Nebyla to jen jeho chyba. Tunelové vid ní byl jeden z nejdominantn j-ších rys jeho druhu. Vraad, který n emu hluboce v il nebo n co zoufale cht l, se na v c soust edil s posedlostí, která ho donutila ignorovat stovku rozumn jších ešení nebo p esv d ení. Proto se vraadové jen málokdy spojovali s jinými na víc než n kolik let, pokud v bec. Byl to jistý druh tvrdohlavosti, kv li které nedokázali zabránit p ípadné smrti Nimthu a jeho obyvatel, protože by to znamenalo odsunout stranou pyšnou víru v sebe sama a pracovat spole n s n kým dalším. "Odcházíme! Jakkoliv, ale odcházíme! I kdybychom m li jít na tvoje panství p šky!" "Pro ? Co t napadlo?" Sharissa se usmívala, uchvácená jeho nadšením a snem o návratu do perle ové pevnosti. "Oba jsme se mýlili. Tys cht la najít zp sob, jak p ivést svého otce zpátky. Já taky. Pro ?" "No... je to m j otec!" Gerrod si povzdechl: "A ty si o n j d láš starosti. Dobrá. M žu to íct jinak? eho cht l dosáhnout on?" "Doufal, že najde jiný zp sob, jak projít do íše za - ach!" "Našel ho! Musí být tam! Pro ho p ivád t sem, když ani nevíme, jak to ud lat, a p itom ho m žeme následovat tam! Jestli se to poda ilo tvému otci, stejn snadno by se to m lo poda it i nám!" Dív iny jemné rysy znovu zahalil strach. V d l, že není nep itažlivá, ale roz ilovala ho zp sobem, který si mladý Tezerenee neum l vysv tlit. "Co zase?" Sharissa mu popsala, otc v odchod, v etn toho, jak se snažil uniknout. Gerrod okamžit pochopil, v em je problém. "Tak si musíme dát pozor, abychom se b hem zm ny neteleportovali. Zbývají nám už jen dva problémy." Sharissa odpov d la, znovu povzbuzená a zjevn ochotn jší mu d v ovat, když te p edložil konkrétní návrhy ohledn jejího otce. "Jeden je na asování. Kolísá to. Nevíme, jak dlouho budeme muset ekat... pokud k tomu ješt dojde." "Dojde." Když Gerrod p idal k vlastním znalostem poznámky Drua Zereeho a svého bratra, v d l nejspíš o nestabilních oblastech Nimthu víc než kdokoliv jiný, obzvláš pokud šlo o jejich rychlý r st. Nimth nem l ani polovinu asu, který p edpokládal jeho otec. Jist , všichni vraadové budou do té doby dávno mrtví, zdivo elá magie sv ta a jejich vlastní hloupost je kombinace, kterou nem žou p ežít. "Pochybuji, že bychom museli ekat moc dlouho." Vyrazil ke dve ím, soud , že situace ješt není tak zoufalá, aby zkoušel kouzla. Sharissa ho zastavila otázkou: "Jaký je ten druhý problém?" Gerrod se na ni p ekvapen podíval: "P ežít tak dlouho, abychom se tam dostali." Dru zavrt l hlavou, hled na tvora u Brány. Pokud na to p ijde, bude bojovat doslova zuby a nehty. Možná nem že arovat, ale rozhodn se bez odporu nevrátí do Nicoty. Golem znovu pokynul... a vraadovo t lo poslechlo, p estože s ním jeho mysl bojovala. Ve sv tle komnaty se n co zalesklo, kovová st ela, mí ící s pozoruhodnou p esností na golema. Zasáhla by ho p esn do krku - kdyby dosáhla cíle. Ani ne stopu od tvorova t la se epel, kterou Xiri hodila v marné snaze Drua zachránit, zastavila a spadla na zem. Když dopadla na podlahu, ani ne-zarachotila. Shromážd ní golemové, dokonce i ten, který stál vedle ní, se na ni ani nepodívali. Dál se soust edili na Bránu a na vraada, který už byl skoro u mohutného artefaktu.
Jen dva t i kroky od v nosti nekone né prázdnoty se Druovo t lo zastavilo. Za tu krátkou chvíli se arod j po ádn zapotil. N kde v Nicot se toulal Temný k , možná hledal cestu zp t, pokud strážci neporušili další z pravidel a nevymazali mu z mysli vzpomínku na sv t. Byla to chabá nad je, ale jestli ho pošlou skrz, stínový h ebec by ho mohl znovu najít. A jestli ne, bude se tam Dru vznášet nav ky. P ipravil se, ekaje na poslední postr eni, které ho pošle do Nicoty. Když nep icházelo, pokusil se podívat na golema, který ho p inutil dojít až sem. Nešlo to; vraadovy o i se mohly pohybovat, ale hlava ne. Stál ochromen p ed Bránou. Když se arod ji znovu vrátila vláda nad vlastním t lem, byl tak šokovaný, že se málem odsoudil k osudu, který mu, jak si myslel, chystali beztvární. Jakási ruka ho chytila za roucho a stáhla zpátky kousek dál od hrozivého portálu. Brána uzav ela pr chod do Nicoty. Její drobní spole níci znovu zrychlili a honili se po povrchu artefaktu. "Dru!" Xiri ho sev ela v objetí hodném pátra e. Nikdo z jejich "hostitel " se nepohnul, aby je od sebe odd lil, a tak se vzájemn s úlevou objímali. Nakonec elfka zašeptala: "Myslela jsem, že t odešlou p ímo do toho... toho..." "To je Nicota." Široce otev ela o i. "Pro myslíš, že t tak mu ili?" Pokr il rameny. Nem l v úmyslu odhadovat zám ry pán tohoto místa, pokud se tomu m že vyhnout. Prost uvažovali jinak, stejn jako pátrací, a možná ješt odlišn ji. Ruce se natáhly a kone n ty dva od sebe odtrhly. Dvojice golem , snad ta, která je p ivedla do komnaty, vzala vet elce za paže a ukázala ke vchodu. Vraad a elfka, zmatení, ale s úlevou, že se dostanou pry od Brány a jejích vražedných možností, je bez námitek doprovodili. Pr vodci je rychle vyvedli z komnaty sv t a zpátky nádhernou chodbou. B hem n kolika vte in bylo jasné, zeje zamýšlejí odvést zp t do komnaty dra ího vládce. Než je uvedli dovnit , Dru a jeho spole nice se po sob zmaten podívali. Uvnit se nic nezm nilo, což arod je skoro zklamalo. Skoro ekal, že se veliká postava dra ího vládce náhle skloní, podívá se jim do o í a promluví. Socha na n hled la, ale jen jako její prot jšek ve zni eném m st . Život v ní byl jen výplodem Druovy vy erpané p edstavivosti. Do místnosti vešla další dvojice beztvá ných a prošla kolem ty p ítomných. Vraada za alo roz ilovat, že je od sebe nedokáže rozeznat. Kdyby je nenásledoval trhlinou a do hradu a nepamatoval si, kolik jich bylo, málem by uvažoval, jestli jich není jen hrstka a nepobíhají tam a zpátky jenom proto, aby jejich v zni uv ili, že jich je spousta. arod j v d l, že jsou to hloupé myšlenky, ale prekérní situace mu lezla na mozek. Bál se, že by se nakonec mohl dostat do stavu, že by dal p ednost Nicot p ed dalším pobytem mezi t mihle beztvá nými. Nov p íchozí p ešli k figurkám a nad každou p ejeli rukama. N kolik sošek vzali a ukryli n kde v kutnách. S evidentním uspokojením se stáhli a ukázali na zbývající artefakty. Zbývající dva golemové p ivedli Drua a Xiri blíž. "Cht jí, abychom si vybrali," zašeptala elfka. M la pravdu. Jeden ze znervóz ujících spole ník ukázal na všechny fantastické figurky a potom na zdráhavé vet elce. Dru si sošky prohlížel. Vybrat si sošku, ale z jakého d vodu a s jakým výsledkem? Co když je špatná volba zabije? V tšina postavi ek byli magi tí tvorové. Byl tady gryf, drak, jednorožec, trpaslík, elf - Dru se letmo podíval na Xiri - a další, jejichž jména neznal. Byla tu i zví ata a n kolik lidských postavi ek. "Nech m vybrat první." Xiri ne ekala, co odpoví. Natáhla ruku a vzala elfa. Rozumná, bezpe ná volba. Oba ekali n jakou zvláštní reakci, ale po ád se nic ned lo. Jeden z golem jí nakonec postavi ku vzal a vrátil ji mezi ostatní.
arod j zadržoval dech. Zdálo se, že neexistuje žádný zvláštní d vod, pro je o to požádali. Byl v pokušení natáhnout ruku a popadnout sošku, která nejvíc p ipomínala vraada, ale z nejr zn jších d vod se rozhodl, že ne. Krátce se podíval na gryfa, p emýšleje, jak moc se podobá Sirvakovi, a skoro ho zvedl. Pak se soust edil na draka, který byl miniaturní verzí velkolepé postavy p ed ním, a málem si vybral toho. Zatímco p emýšlel, beztvá ní trp liv ekali. Dru však n jak v d l, že se bude muset rozhodnout brzy. Ruka zaváhala nad drakem a potom znovu nad gryfem. Náhle se vraad od sošek odtáhl. Setkal se s nevidoucím pohledem jednoho z roz ilujících hostitel a ekl: "Nevybral jsem si. Nic odsud nechci." Zajímavá volba. Komnata zmizela. Dru, Xiri a jejich n mí spole níci stáli na temném míst . arod j se nemusel ptát, kde je, obzvláš , když se objevily dv žhnoucí o i a z hlubin temnoty se áste n vyno il matný obrys mohutného draka. Hlas, který mu vyplnil mysl, byl jediný, který by mu mohl na tomto mrtvém míst dát n jakou nad ji. "Vrátil ses." Z pohledu, který po n m vrhla Xiri, bylo jasné, že i ji zahrnuli do rozhovoru. Ano, ob volby ovliv ují výsledek, dodal s mírným uspokojením strážce, kterého Dru ozna oval jako prvního mezi velícími hlasy. Tvá volba je pot šila, i když je zárove zmátla. Jakoby v odpov na slova falešného draka beztvá né postavy ustoupily od elfky a vraada asi na délku paže. "Jsou to tví páni? Odhadl jsem to dob e?" Následující zaváhání ukouslo kousek sebejistoty, která se arod ji pomalu za ínala vracet. Po chvíli však zpola nevid ný tvor odpov d l. Ano. i ne. "Ano, i ne?" To byla Xiri. "Jak m žou být tvými pány, a p ece jimi nebýt?" Abych vám to objasnil, musel bych vypráv t o jejich posledním odchodu... p echodu podobného druhu, jaký podnikli vraadové, a p ece jiném. Strážcova slova byla zárove matoucí i objas ující. "Jestli ti to dovolí, prosím, vysv tli to." Nejsem si úpln jistý, jestli souhlasí nebo jestli jim na tom nezáleží. To, co obývá vaše golemy, jsou stíny našich pán . Hovo íme s nimi skoro tak málo jako vy. Ostatní se snaží pochopit, aby v d li, kde je jejich místo. N kte í dokonce tvrdí, že je to d kaz, že jsme te svými vlastními pány. Dru se ušklíbl. Jako p edtím, i te v d l, o kterém ze svých druh drak mluví. Odbíhám. Zazn la v tom zlost na sebe sama? Obavy? Dru si nebyl jistý, ale n co v tom bylo. P estože strážce vystupoval sebejist , pravda byla jiná. Bylo jich málo, když za alo být z ejmé, že se nedožijívyvrcholení'- nebo selhání- svého snu. Nechali nás, a d láme jejich práci, ale naše možnosti byly omezené. arod j jen t žko v il, že by takovýmto bytostem scházela moc. Strážci byli mocní, dokonce ješt mocn jší než Temný k . Jsme... jistými stránkami... jejich mysli. Kousky povahových rys . Slovo, které jste zvolili, "d v rníci", je asi to nejbližší. Vytvo ili nás tak, abychom spole n uchovali všechno, ím byli, kdyby je postihlo nejhorší. Jakou ást asi p edstavuje vzpurný strážce, p emítal vraad, a jak dominantní rys to je? P išla chvíle, pokra ovala p ízra ná postava, kdy m la rasa dv možnosti. Mohla použít Bránu a jít hledat n co, cokoliv, co by obnovilo její životní sílu a dalo jí energii pokra ovat dál. Ta možnost však mohla sm ovat k úpadku, a dokonce možná i rychlejšímu konci. Druhá volba slibovala nejv tší nad ji pro jejich odkaz, ale stejn jako první by znamenala konec všeho, co povstalo b hem tisíc let. Zvolili si druhou možnost. P estože už nebudou dále existovat v p vodní podob , stále budou moci ídit sm r a kone ný výsledek svého velkolepého plánu. Skute ný sv t možná jednoho dne p ivítá nástupce starší rasy.
V tu chvíli ho Dru p erušil, p estože m l nep íjemný pocit, že na n j beztvá ní hledí s mimo ádným zájmem. "Nem li jméno? íkáš ,oni' a Jejich', ale žádné jméno." Skoro z draka cítil zahanbení. Už je to tak dávno, loví ku, že jsme ho zapomn li. Dokonce ani my nejsme nesmrtelní, i když to tak m že vypadat. Jak plynula staletí, jsme mén , než jsme bývali. P ijde as, kdy se vytratíme jako tišící se vítr. "A oni své jméno neznají?" zeptala se Xiri a zalétla o ima k beztvá -ným tvor m. Odpov je v tom, co mi dovolují íci... a možná jsou tam i další odpov di. Ty vraadejsi mluvil oka a o tom, jak se m že dostat na místa, kam se t lo nedostane. Tak to bylo se staršími. Vid l jsi pentagram v komnat sv t . P íhodné jméno, protože pomocí Brány mohli sledovat nebo navšt vovat všechny sv ty, které stvo ili. Tehdy, naposledy, se však rozhodli ud lat n co jiného. Umírající rasa už m la jen asi tisíc p íslušník , když došla ke kone nému rozhodnutí, tisíc, kde jich kdysi byly milióny. Strážc v tón zn l toužebn , vzpomínal na slávu on ch dávných dn . Po zhruba sto lenných skupinách vkrá eli do komnaty sv t a už nikdy nevyšli. Teprve až byla p ipravena poslední skupina se zakladatelé urá ili odhalit služebník m, svým d v rník m, co d lají. Báli jsme se o n , ale byli jsme jen služebníci, a tak jsme poslechli, když nám p ikázali vrátit se k povinnostem a nezasahovat. Nikdy jsme nesm li zasahovat, pokud nám to p ímo nerozkázali. P esto nás jejich plán vyd sil, protože se tak m li dostat mimo náš dosah a my jsme m li z stat sami, bez vedení. Stejn jako se to poda ilo vám, vraad m, i oni osvobodili svá ka, duše, z fyzických schránek. P i p edstav stovky odcházejících duch se Dru i elfka zachv li, z stali však zticha. Vaši lidé si vytvo ili nová t la, aby mohli pokra ovat tak jako p edtím. Zakladatelé ne. Místo toho si vybrali schránku, která obsahovala jejich spole né v domí, ale bylo to víc než t lo, mnohem, mnohem víc. Zamýšleli to tak, aby mohli jistým zp sobem navždy dohlížet na sv t, který je zplodil. Bude to jejich sv t, stejn jako stromy, louky i zví ata. Než mohl p íb h pokra ovat, Dru vyhrkl: ,?em \ Samotná zem ! Když jsem cítil, že se tahle íše bude bránit, nebyla to jenom moje p edstavivost!" Zem . Ty, eljko. Když jsi mluvila o tom, že zem žije, m la jsi v tší pravdu, než sis myslela. Ano. Má mysl, i když jinou, než co byste za mysl považovali vy. Ví, co d lají, ti, kdo na ní žijí, a postupuje tak, aby ovliv ovala v ci ve sv j prosp ch. Myslím si však, že tak velká zm na naše stvo itele prom nila, protože zem je jiná. Jsou to, a nejsou naši páni. Než jste zasáhli, mysleli jsme si, že zem znovu zem ela, že se zakladatelé navzdory odhodlání vytratili. Byli jsme hlupáci, p íliš sebev domí hlupáci. Nejsme zrovna byst í. Nevid li jsme, co zem d lá... dokonce i když t hledala, aby t sem p ivedla, vraade. "Mne?" Dra í postava se pohnula, jako by si nebyla jistá, jak pokra ovat. Tebe nebo tv j druh. Rozhodli jsme se dát vraad m druhou šanci. "Takže oslabení bariéry mezi Nimthem a tímhle sv tem nebyla naše práce?" To sotva. Strážce se znovu odml el. Když promluvil, jeho hlas se už vytrácel. ekl jsem všechno, co si p áli. "A co naše volby? Co p edstavují naše volby?" V Druov hlav zazn l sebeironizující smích. To nevím. Jestli to zjistíš, zajímalo by m to. Kolem nich se znovu zhmotnila komnata dra ího vládce. Golem položil ohromenému arod ji ruku na rameno. Dru se oto il a doslova na postavu p ed sebou zavr el: "Co? ím nás ješt chcete omra ovat a mást? Chápete v bec, co d láte? Jsou z vás už jen stíny toho, ím jste byli kdysi, že jednáte, a p itom doopravdy nemyslíte? Pro jste se v bec vraceli?" Alespo na poslední otázku znal odpov , nebo v to doufal. Strážce ekl, že vraadové dostali p íležitost vykoupit se. Jestli selžou, selže celý experiment a sny starých zem ou. Ukradení
golemové poskytli zemi ruce k práci, když došlo na fyzické záležitosti. A možná n jaká ást jejich p ítomnosti znovu zatoužila po pevném t le. Dál se Dru v úvahách nedostal, protože beztvá ní, jak jim z nedostatku lepšího jména íkal, nazna ili, že je má dvojice znovu následovat. arod j a elfka nem li doopravdy na vybranou, a tak beze slova vyrazili za nimi. Xiri se posunula, tak aby se dotýkali, ale jinak se na sebe b hem ch ze ani nepodívali. Znovu se vraceli do komnaty sv t . Ve dve ích si Dru a jeho spole nice kone n vym nili roz ilené pohledy. Budou je snad postrkovat tam a zpátky, dokud se nesesypou? Odpov stála p ed nimi a její mihotající nitro p ipomínalo spíše ch tán šelmy než pr chod do jiných sv t . Dru cítil, že tentokrát nep ijde žádný odklad v poslední chvíli. Sv t, který postavy v kutnách vyvolily, bude jejich novým domovem. Xiri si to zjevn uv domila ve stejný okamžik jako on. Pokusila se odstr it pr vodce a vydobýt sob i Druovi cestu ke svobod . Stejn jako když p edtím hodila po jednom z v znitel n ž, i tentokrát se její pokus golema v bec nedotkl. T ebaže byla elfka rychlá a zjevn zkušená bojovnice, odrazila se od golema a vrazila do nep ipraveného arod je. Dru sotva dokázal zabránit tomu, aby nespadli na zem. Když znovu získali rovnováhu, pr vodci natáhli ruce a vzali je za paže. Oba v zni zjistili, že už sebou nem žou zmítat. Protože se pokusili o násilí, sebrali jim pr vodci kontrolu nad t ly. Bezmocn se pohybujíce spolu s golemy, došli do st edu komnaty a k trp liv ekající Brán . arod j si p ál, aby je strážce tam v té jiné komnat neopustil, ale v d l, že by falešný drak stejn mnoho ne ekl. Strážci byli zvyklí slep pány poslouchat, a p estože se už dostali ke zpochyb ování slepé poslušnosti, k záchran dvou vet elc to nesta ilo. Vraade! sp šn zavolal hlas dra ího strážce. Oni v tebe v í. To bylo všechno. Jeden z prázdných obli ej se pooto il stranou, jako by n co vid l. Dru cítil, jak se strážce polekan stáhl. Oni ve mne v í? Co to znamená? Brána se znovu zachv la a zp sobila mezi svými temnými obyvateli nový rozruch. Rozb hli se ješt zb sileji než p edtím, pokud to v bec bylo možné. arod j uvid l Nimth. Zhluboka se nadechl a ekal, kdy se objeví Nicota nebo n jaké jiné místo, ale Nimth stále z stával. Mí il na Nimth... a oni v n j v í. V í, že ud lá - co? "To je... to je Nimth?" "Ano." Dru se podíval na Xiri. "Cht jí, abych tam šel. Myslím, že cht jí, abych p ivedl vraady do tohoto sv ta." Elfce se ta myšlenka stále moc nelíbila, t ebaže oba v d li, že už k Druovi necítí nenávist. Jenže Dru byl jen jeden vraad. On sám jí ekl, jak strašlivá dokáže jeho rasa být. "Zm ní se, až tu chvíli pobudou. Musí. Jinak je zem nep ijme." "A co já?" Na to nepomyslel. "Nejspíš t pošlou k tvým lidem. M žeš je p ipravit na náš p íchod." Vraad se cynicky usmál. "Pokud nejsou tak krvežízniví jako ty, m li bychom dokázat žít vedle sebe." "Nevrátím se ke svým lidem; ješt ne." Xiri se mu podívala do o í s odhodláním hodným jeho vlastní rasy. "Myslím, že bude lepší, když se s tebou vrátím na Nimth." "To nechceš. Bude tam spousta zaho klých vraad . Te ne." "Ano." Vzala ho za ruku. Nedokázal by ji vytrhnout, ani kdyby cht l. "Te . S tebou. Chci vid t, jak to skon í."
Dru vzhlédl a setkal se s neviditelným pohledem jednoho z dávných. Cítil, že bytost dokonce i bez o í vst ebává každý jeho pohyb, každý výraz tvá e. Golemové vid li víc než mnozí, kdo m li dokonalý zrak. "Projdeme," ekl mu. K jeho p ekvapení se prázdný obli ej sklonil s jakýmsi p ikývnutím. Cesta p ed nimi byla volná. Brána netrp liv ekala a zdálo se, že pulsuje v rytmu arod jova pádícího srdce. Pevn ji sev el Xirinu ruku a vedl ji k portálu a na p du zrádného Nimthu.
XVII. Tezereneeové m li v plánu ude it jako první a zaúto it na nep ítele ve spánku. Zv dové, které Barakas vyslal prozkoumat hory, se vrátili p ed asn a p inesli zprávu o tom, co objevili. Bylo tam hnízdišt , obrovská jeskyn , z níž vid li vylétat a zase vlétat dovnit pta í lidi. Nakonec lord Barakas pomalu za al p st a ekl: "Rozdrtíme je, dokud se p ipravují! Chci, aby byli draci p ipraveni k letu!" Dra í klan m l jen šest p edstavitel totemového zví ete, nepo ítaje v to osm malých vyvern, na které narazili jen irou náhodou. Vyverny byly dobré k lovu a jako mazlí ci - první, jejíž mysl cvi itelé podrobili, dostal sta ešina pro št stí - ale v boji s takovým nep ítelem nebyly k ni emu. Ze šesti drak m li jen ty i podrobenou mysl a jeden z nich se b hem kouzla p íliš vzpíral, takže mu poškodilo mozek. Podrobování mysli, metoda, s jejíž pomocí mohli Tezereneeové zví ata rychle a ú inn ovládnout a vycvi it, byla tady v Dra í íši z v tší ásti záležitostí bu všechno, nebo nic. P esnost nebyla možná a po poškození jednoho z drak cvi itelé výcvik ukon ili a doufali, že se jim poda í nalézt lepší zp sob. Armáda, která m la vzlétnout do bitvy, nebyla dob e vyzbrojená, ale byli to Tezereneeové a na ni em jiném nezáleželo. Z prohlídky mrtvého t la Barakas v d l, že aviani jsou stejn jako jeho lidé denní tvorové. V tšinu by jich zastihli ve spánku. Tezereneeové znovu a znovu hráli vále né hry a v cvi ných bojích se p ipravovali k útok m, jako byl tento. Dokonce i když bylo pták pravd podobn nejmén dvakrát víc než vále ník v dra ích p ilbách, výhoda bude na stran klanu. "Jsme silní! Jsme mocní. Jméno Tezerenee je moc!" íkal Barakas. Byly to ob adní výroky, které klan v minulosti slýchával asto, ale pronášené s takovou vášní, jak to dokázal jen sta ešina, to byla pravda. Bylo tedy politováníhodné, že poté, co Tezereneeové vše naplánovali, zaúto ili na n aviani ve chvíli, kdy se teprve p ipravovali. Nová pevnost byla sotva víc než tmavá odporná krabice, kolem které stála žalostná, jen nap l postavená hradba. To bylo vše, co za t chto okolností magie klanu dokázala. Uvnit byla jediná místnost, spole ná sí . V tšina Tezerenee m la v sou asnosti dost práce venku. Esad, jemuž p ipadla pochybná pocta stát se jedním ze t í dra ích jezdc , pracoval se svým drakem a nechával velkou zelenou bestii, a si zvykne na jeho pach. S ostatními jezdci m l za úkol odstranit hlídky, které aviani postavili. Také se od nich ekalo, že zabrání tomu, aby p íliš mnoho pták získalo leteckou výhodu. Esad m l pochybnosti o svých schopnostech úkol splnit, ale strach z otce mu bránil s tím n co d lat. Pohlédl vzh ru a v srpku bledého m síce na poslední chvíli zahlédl ok ídlenou siluetu. "Dra í krev!" Tezerenee nechal draka být a rozb hl se k pevnosti. Snažil se být co nejvíc potichu, v nad ji, že se mu poda í zprávu rozší it od úst k úst m a získat tak klanu p ece alespo malou výhodu p ekvapení. Esad v d l, že pokud zem e d ív, než se mu poda í n koho varovat, vina za mrtvé padne na n j. Málem se s ním srazila ženská postava ve zbroji. Popadl ji za ramena a zašeptal: "Ptáci každou chvíli zaúto í! Dej to všem v d t, ale ud lej to tiše!" P ikývla, že rozumí, a zamí ila pry . Uprost ed krokuji zasáhl úder modrého blesku... a jako památku na její smrt zanechal jen tenký pramínek kou e. Esad si s hr zou uv domil, že as být tiše pominul. "Bra te se! Uto í na nás ze vzduchu!" Ve vzduchu se rojily erné postavy, které s t epotáním k ídel poletovaly mezi tmou a kalným sv tlem dvou m síc . Nechali jej dívat se. Dívat se, jak zahajují n co, co z ejm bude znamenat konec vraadské rasy. Aviani s ním zacházeli dob e, nebo využili jeho znalost tezerenské taktiky a ješt stále
ho mohli pot ebovat, ale p esto byl po ád zajatec, a ne spojenec, jak p edstíral. P išel o svou moc a jeho divocí spole níci ho hlídali, takže bylo s podivem, že v bec kdy n co p edstírali a nazývali ho spojencem. Navzdory tomu všemu byl Rendel celkem spokojený, i když m l dost rozumu, aby to nedával najevo. arod je net šila zkáza jeho rasy, ale uspokojovalo ho, že jeho vlastní plány b žely nerušené dál. Jeskyn byla prakticky prázdná, nebo Rendelova p ipravená slova - obrazy? ve vrchním vládci avian vzbudila dojem, že bude pot ebovat tém všechny bojeschopné jedince. Ta lež nebyla až tak daleko od pravdy. Dokonce i s výhodou prvního úderu a vlády nad no ní oblohou ptáci utrpí t žké ztráty. Tezereneeové nezem ou bez boje... a pokud vše p jde podle plánu, nezem ou v bec. Koneckonc , dával p ednost lidským poddaným než ope eným zr dám, jakými byli jeho v znitelé. Mladí, kte í nebyli k boji dostate n vycvi ení, a ti, kdo za n m li odpov dnost, se z obav, že by n co p ece jen mohlo ohrozit hnízdišt , stáhli do nižších jeskyní. Strach do nich vraad nenápadn zasel b hem rozhovor s t mi, které z nedostatku p esn jšího ozna ení stále nazýval radou starších. Avian m to pnpadalo jako rozumné opat ení. Rendel jen st ží dokázal utajit radost. Poda ilo se mu zajistit, že na n j bude dohlížet jen pár strážc . Ve skute nosti byli t i. Pár dalších bylo roztroušeno po vrcholu a u ústí jeskyn , ale domýšliví tvorové skute n v ili, že to oni napálili zajatce. Rendel krátce pohlédl na aviany kolem sebe a žasl nad tím, že práv tato rasa získala v Dra í íši p evahu. Dva byli vysocí svalnatí vále níci; o jednom z nich se Tezerenee domníval, že velel hlídce, která ho zajala. Zbývající hlída byl pelichající starší, který byl jejich mluv ím, když jim Rendel nabízel spojenectví. Vrchní vládce zde nebyl, protože se rozhodl vést útok, což bylo n co, co by mu získalo Barakas v respekt, ale Rendel se jen tiše bavil. Nikdy mu nedávalo smysl nechat p ed nep ítelem pobíhat takovou ko ist, jakou v dce p edstavuje. A utrpí ztráty ti mén d ležití. T ch je vždycky dost. Strážce, o kterém si vraad myslel, že ho p vodn zajal, n co zask ehotal. Rendel se odvrátil od t pytícího se krystalu, který mu p i útoku sloužil jako o i, a dovolil avianovi, aby se jej dotkl a vytvo il mezi nimi spojení. Za obrazem dvou pták , kte í se stali ko istí zví ete dra ího jezdce, následovala vlna hn vu. Rendel tušil, že obraz, který vid l, byl jen jednou ukázkou toho, jak se klan brání. Bu jeho bývalí spojenci vid li ve tm zjevn lépe než on, nebo bylo spojení myslí dokonce siln jší, než si myslel, protože si vraad nedokázal vzpomenout, že by n co takového v pozorovacím krystalu vid l. Nebylo to d ležité; když avian mluvil o dracích a jejich smrtící síle, Rendel mu v il. T i létající draci, kte í byli mnohem v tší než vraadové nebo pta í lidé, p sobili zkázu. Rendel se dozv d l, že se úto níci zdráhají použít talismany ze strachu, že zabijí vlastní lidi. Navzdory mohutnosti byli draci rychlí a hbití. Srazit bestie, aniž by to omylem odneslo i pár ope enc , by vyžadovalo zkušenou mušku a velkou troufalost. Rendel mu oplatil obrazem svých lidí jako vále ník spolu s nevy enou otázkou ohledn podobných schopností avian . Jak o ekával, mohutnou postavu to rozzu ilo. Avian stáhl ruku z Rendelova ela a p itáhl si neš astného arod je tak blízko, že se zobák ostrý jako b itva ocitl na dosah jeho bledého obli eje. Tezerenee v posledním okamžiku klopýtl a na rozzlobeného strážce upadl. Tvor postavu v erném odstr il. Díky avianov ohromné síle Rendel p ímo odlétl a p istál n kolik krok od místa, kde p edtím stál. K jeho p ekvapení si ho oba vále níci p estali všímat a znovu se soust edili na výjev v krystalu. Z ejm se domnívali, že už jeho znalosti nepot ebují, což se mu prozatím ješt nehodilo. Jenom starší jej stále pozoroval.
arod j se zvedl na nohy a p edstíral, že se oprašuje. Když snahu kone n vzdal, proklatý nap l oškubaný pták na n j stále zíral. Rendel zvedl ruku k úst m a zakašlal a sou asn upíral o i na trojici. Pozornost staršího se obrátila zp t k obraz m bitvy, než ho z ejm napadlo, že zajatci nelze navzdory oslabené magii v it. Na Rendela se zahled ly vodnaté, ale ostražité o i. Rozhodnutí staršího se však o zlomek vte iny opozdilo. Okamžik bez dozoru Tezereneemu sta il. Jedna z v cí, které ho Barakas nau il a již Rendel oce oval, byla využít jakékoli p íležitosti. M l v plánu n co podobného, jako byl vyprovokovaný útok jedné ze stráží, jen cht l za ít o n co pozd ji. Okolnosti však zapracovaly v jeho prosp ch. Zam il talisman na trojici, práv když si starší za al uv domovat hrozbu, kterou vraad p edstavuje. Když Rendel talisman ukradl, v d l jenom to, že je ur ený k zabíjení. Nev d l ani se nestaral, jakou smrtící sílu tv rce uvnit uv znil, sta ilo mu, že jí bude dost na odstran ní t í postav p ed ním. Aviani se domnívali, že neví, jak talisman použít, ale arod j ke zkoumání talismanu využil každé nepatrné p íležitosti a v d l, jak je t eba se dotýkat zna ek a jak se talisman zam uje. Te se mu za námahu dostalo odm ny. Soust edil se, silou v le p inutil kouzlo talismanu pracovat a t šil se na žalostný ná ek t ch, kdo se ho odvážili zotro it. Nic se nestalo. Pobavení v o ích aviana, kterému chvíli p edtím magický artefakt ukradl, mu prozradilo vše. Rendelova ko ist byla prázdná nádoba, oby ejný p ív šek. Nechali ho, a se prozradí, a si vybere okamžik smrti. Rendelovi zrudla tvá hn vem - hn vem na sebe sama, že se nechal tak snadno zmanipulovat - a napadlo ho, jak jsou tato stvo ení podobná dra ímu klanu. Jak asto Barakas používal podobné metody? Velitel hlídky k n mu zamí il, jako jehla ostré spáry p ipravené trhat a zobák otev ený v grimase, která se v rámci avianových možností podobala chladnému úsm vu. Ozval se hluboký dunivý zvuk, nejspíš smích. Rendel ud lal to jediné, co mu zbývalo - rozb hl se. V cest ke vstupu do jeskyní mu stál jeho kat. Zbývala tedy jediná možnost. Bude muset doufat, že se mu poda í uniknout do hlubších chodeb a tam se ztratit. P ed n j se snesla zlovolná postava. Avian mu p elétl nad hlavou a zahradil cestu. Rendel zaklel, vrhl se mezi kamenné obry a p ál si, aby um l erpat sílu, kterou v nich cítil. Ptáci to zkoušeli bezpo tukrát a neusp li. Proto poslali pr zkumníky za mo e. Tam pravd podobn ležel klí k pochopení a využití mocných sil, spících hluboko uvnit každé sochy. Spáry narazily do kamene jen pár palc od arod jova hrdla. Rendel vyjekl a rozb hl se k další soše, tentokrát mohutné rohaté bestii, která vypadala, jako by ji um lec zachytil uprost ed rozjímání o vlastní smrtelnosti. Když do ní Tezerenee narazil, socha zakolísala, nebo podlaha pod ní byla v d sledku n jakých minulých ot es narušená. To není spravedlivé, pomyslel si s ho kým strachem. Ve vrcholné form by vraad úto níka zni il nejprostším kouzlem. Aviani jej odmítli uvolnit z moci kouzla, které otupilo jeho schopnosti, s od vodn ním, že se nejd ív musí osv d it. Rendel si myslel, že naplánoval i to, jak zdolat tuto p ekážku, ale op t se p ecenil. Te ho n jaká létající zr da roztrhne vedví a skon í rozervaný na krvavé cáry. Když ho do zad zasáhly spáry, které mu zárove roztrhly pláš a košili, vyk ikl. Od v z dra ích šupin mu vzali a dali mu šaty z oby ejné látky. Te v d l pro . Proti dra í k ži by samotné drápy nebyly jako zbra k ni emu a aviani pro Rendela zjevn plánovali dlouhou a krutou smrt. Když se avian vznesl k dozajista poslednímu útoku, Rendel se op t vrhl na kamennou postavu a v zoufalství se pokoušel protla it skrz ni nebo ji p elézt. .. te by nedokázal íci, co chce ud lat, te už ne.
Prastará socha se zakymácela a pak se za ala hroutit na bok. Bylo sporné, zda se víc vyd sil Rendel nebo jeho v znitelé. Hrozící smrt nedokázala z mysli zoufalého arod je zahnat skute nost, že ni í práv to, pro co tolik riskoval. Rendel popadl nejbližší okraj sochy v bláznivé snaze narovnat mohutný kamenný artefakt jen vlastní silou. "Ne!" Tezereneem to smýklo dop edu. Socha se z ítila na tu vedlejší a zni ila i ji. Úst ední síní se jako vlna p elil d sivý pocit bolesti a ztráty. Aviani odlétli zp t, jako by je fyzicky zasáhla smrtelná agónie bytosti uvnit . Rendel si p edstavil strašlivý dominový efekt, p i kterém bude víc než polovina soch rozbita na padr a jeho mysl zni ena nezastavitelným p ívalem utrpení, které bude muset sdílet, zatímco duchové živl - pokud to skute n byli oni - budou jeden po druhém umírat. M l št stí. Druhá socha se v mra nu prachu z ítila, aniž by i jen škrábla tu vedle. Vraad lapal po dechu. N kde nad sebou slyšel sk ípavé, dusivé zvuky. Skrze oblak, který se zvedl, zahlédl zbývající dva ptáky, jak se pon kud nejist ženou jeho sm rem. as her skon il. Navzdory porážce, kterou utrp l, Rendel v d l, že m že alespo zem ít s pocitem uspokojení, že tito t i budou muset zaplatit za škodu, kterou on p i zoufalém pokusu o út k zp sobil. Zákony, kterými se aviani ídili, byly prosté a nelítostné. Prach mu stále plnil plíce. Pro se mra no neusazuje? Rendel vstal, doufaje, že svým kat m ješt alespo na okamžik unikne, když se kamenná dr za ala hýbat. Nebyl to však jenom záchv v. Rozbitými sochami nepohazo-vala chv jící se zem , ale hýbaly se samy od sebe... a jaké záchv vy by se zam ily tak p esn ? V Rendelovi zápasila nad je se strachem a žádná z emocí nedokázala získat navrch. Jako první ho napadlo, že bytosti uvnit p ežily a p icházejí na pomoc tomu, kdo je osvobodil. To ale nebylo možné. Rendel cítil jejich smrt a v d l, že to, co se nyní pohybuje, nejsou ony. Když se hromada za ala zvedat, potlu ený Tezerenee klopýtl vzad. Obrovskou sí prostoupila živelná moc, živá, a zárove neživá. Byla i nebyla odlišná od té, kterou neúmysln zni il, ale zárove p edstavovala jist mnohem víc. Rendel si uv domil, zeje mu ve skute nosti jedno, co to je; v d l jen, že to ur it musí být to, co hledal. "Moje! Jsi moje!" vyk ikl vy erpaný, ale triumfující arod j. Bolest, která proudila jeho t lem, byla zapomenuta. "Poj ke mn ! Napl m mocí, která je má!" Vyvolal to, i když z ejm irou náhodou, ale díky tomu to musí poslouchat jeho... Navzdory jeho p íkaz m se zdálo, že moc nemá chu poslouchat. Hlína a kousky soch vzlétly vzh ru, skoro ude ily do stropu jeskyn a vyšlehlo z nich sv tlo, které vyd silo spoustu malých tvor . Aviani, kte í p i pohledu na sv tlo ztuhli, se op t za ali hýbat. Rendela si nevšímali. Také oni pátrali po pokladu, který zde prasta í zanechali. Ten z nich, který ho ovládne, se stane novým vrchním vládcem - nejen této oblasti, ale celé zem . Copak chaos, který tv j druh p ináší, nemá konce? Objevil se nejasný, zví eti podobný tvar. Z hlubin sv ta vybublala žhavá zem a spojila se s hlínou a kameny, aby vytvo ila obraz života. Navzdory všemu, co poletovalo kolem, se Tezereneeho nedotkla jediná áste ka prachu nebo kapka roztavené zem . Dokonce ani sochy, které byly velmi blízko epicentra, nebyly zasaženy. Existuje pro n koho, jako jsi ty, skute n nad je? A koliv se nikdo nepodíval jeho sm rem, leda že by uprost ed hromady byly o i, Rendel v d l, že otázka pat í jemu. "P esta žvanit! Tady velím já! Já jsem ten, kdo ur uje pravidla a soudí!" Rendelovi se pochybnostmi zachv l hlas. Roztáhla se ohnivá k ídla, vytvo ená tak ka jen z ho ící zem . Tlama, která p edtím pat ila rohatému zví eti, nyní náležela zcela jinému netvorovi, který však s každým vydechnutím stále víc nabýval až p íliš známé podoby. Máš odvahu... a nic víc. Nemáš právo žádat mou poslušnost. Oni také ne.
Mluvil o avianech. Rendel sebou trhl, užaslý, že mohl zapomenout na p ilétající tvory. Rozhlédl se, ale ti t i zmizeli. Byli p esm rováni jinam, dokud s nimi nebude možné n co ud lat. To pro tebe jsem si p išel, vraade, na rozkaz t ch, kte í zde vládnou. "Nem žeš m odtud vzít! Ne te ! Proto jsem se tak snažil, aby p echod fungoval! Proto jsem všechno riskoval, p išel sem sám, i když jsem v d l, že hrozí nebezpe í!" Rendel v d l, že blábolí, ale získával tak as. Jeho mysl v ela a hledala ešení ti snivé situace. Zachránili ho p ed smrtí kv li... nev d l pro , v d l jen, že ho odlou í od toho, co je po právu jeho. loví ku, v jednom z tvého druhu jsem našel mnoho v cí hodných obdivu, ale v tob z t ch vlastností vidím jen málo. Nenu m k opat ením, kterých budu muset litovat... pozd ji. Už jsem zasahoval víc, než mám. Zni il jsi toto místo a ty, kte í byli našimi p edch dci, staršími pomocníky našich pán - m žeš je nazývat duchové živl -jen náhodou, ale není náhoda, že jsi je toužil zneužít. Rendel už nemyslel na slávu, která m la být jeho. Místo toho uvažoval, zda se odsud dostane živý. Falešný drak sklonil d sivou hlavu; ho ící zem mu dodávala vzhled nestv ry chrlící ohe . Vyplnil celé Tezereneeho zorné pole. Už nemusíš p emýšlet, loví ku. Falešné elisti se rozev ely. Rendel zav el o i a rozk i el se.
XVIII. "Tak k tomuhle všechno vede? Nez stává po vraadech nic než zkáza?" Dru na Xirinu otázku nejprve nedokázal odpov d t. Brána je, a už z rozmaru svých tv rc nebo, jak osobn v il, ze svého vlastního rozmaru, vrátila na Nimth, do blízkosti spole ného m sta vraad . A koli byla noc, matný svit mrak ze zem vypadal jako západ slunce a umož oval jim vid t. Dokonce i z úbo í, na kterém se zhmotnili, bylo z ejmé, že se odehrála n jaká katastrofa. Z toho, co vid l, už Dru v d l, že to nebyla p írodní katastrofa. Zkáza byla p íliš dob e zorganizovaná. N kdo cht l zni it jedinou v c, která kdy spojovala vraady dohromady. Dru tiše zaklel, smutný a zahanbený. "Nikdy p edtím jsem takovou zelenou nevid la," zašeptala elfka. "Mám pocit, jako by pojídala duši Nimthu." Hled la k obloze a sledovala vír nad nimi. Zvedala se mohutná bou e, která vypadala, že zaplaví vše, nebo se táhla od obzoru k obzoru. Dru necht l, aby je p íchod bou e zastihl venku; to, co na Nimthu pršelo, nebývalo tak p irozené a neškodné jako voda. "Chy se m znovu za ruku." Pevn mu ji stiskla. arod j na erpal trochu út chy z v domí, že má v této chaotické dob n koho, koho se m že dotknout. "Chceš se p enést?" P ikývl. "Rozhodn se o to alespo pokusím. Musím to riskovat. Máme málo asu. Nimth dnes nezem e, ale my bychom mohli." Xiri znovu zvedla hlavu. "Obloha?" "Ten svit z mrak je nový jev... myslím, že velice nový. Také se chystá bou e. Nebude to oby ejný déš , jaký bys ekala. Liják už tu roky nebyl. Pokud bou e ude í, bude magická." "Což znamená, že m že p inést cokoli. Bude to bezpodmíne n špatné?" Rukou ukázal na obraz p ed nimi. "Podívej se kolem. Vidíš, že by z toho, co vraadové zatím ud lali, vzešlo n co dobrého?" Bylo jasné, o co mu jde, ale zdálo se, zeji n co zneklid uje. "Nezhorší tvoje kouzlo situaci? Není možné, že zap sobí jako katalyzátor?" "Mohlo by, ale nemáme moc na vybranou. Bu použiji magii, nebo p jdeme p šky." Elf ina ruka vyklouzla z jeho; zjevn bojovala sama se sebou. "Existuje ješt jeden zp sob." "Jaký?" Elfka sklopila o i. "Mohla bych vyzkoušet vlastní síly. Mé se také vrátily, stejn jako tvé." Když je zakladatelé náhle nechali jít, Dru úpln zapomn l, že jeho spole nice také ovládá magii. "Pot ebuješ n co?" Xiri se usmála. "Št stí?" Když se za ala soust edit, ustoupil. P írodní síly Nimthu, pokud je tak stále bylo možné nazývat, se na zavolání pohnuly. Elfciny zp soby se však zdály jiné než ty vraadské. Byly jemn jší, žádaly, místo aby si braly. P ed elfkou se objevilo mihotavé sv tlo. Dru si promnul bradu a pokoušel se pochopit podstatu jejího kouzla. Byl tohle sm r, jímž se vraadská magie m la rozvíjet? Zaslechl zalapání po dechu a uvid l, jak se Xiri za íná hroutit. Skoro to vypadalo, že místo aby Nimth splnil její p ání, snaží se využít ji. Moc nejen odpov d la na výzvu, ale pokoušela se p evrátit její kouzlo, tém jako by si to v dom p ála. S hbitostí založenou na staletích pe livého nácviku p evzal Dru vládu nad kouzlem. Moc se bránila, n jako živá bytost, ale podobn jako by bou livá eka bojovala s áste n rozbo enou hrází. P esto Dru nezm nil kouzlo tak, aby bylo stejné, jako kdyby jeho tv rcem byl on. Místo toho se snažil vytvo it k ížence obou kouzel, alespo do asn . Pochyboval, že by skute n bylo možné ob magie spojit bez katastrofálních následk . Nap tí bylo strašlivé, ale nakonec se p ed nimi otev el zá ící kruhový portál. Dru, stále soust ed ný na sledování síly kouzla, natáhl ruku a pomohl Xiri postavit se na nohy. "To se nem lo stát!" Dru m l rozum. "Pokusila ses použít vázací síly Nimthu stejn , jako bys to ud lala s t mi z vlastního sv ta. Nimth už nepodléhá stejným p írodním zákon m, pokud tomu tak v bec
n kdy bylo. My vraadové jsme ho zm nili a je nám te až p íliš podobný. Zlý a hladový. P esto," dodal povzbudiv , "si myslím, že to, eho jsi dosáhla, je pravd podobn užite n jší než to, co by se poda ilo mn ." "Ješt jsme nep ešli. Nech si gratulace na potom." Projít portálem bylo jen nepatrn mén znervóz ující než vstoupit do živé brány zakladatel . Dru na okamžik zahlédl cestu, jež mu siln p ipomínala ty, kterými se vydali Temný k , aby unikl z Nicoty, a pak už stál i se spole nicí op t na povrchu svého sv ta. Stáli na nádvo í, na které Dru hled l jen... jen... vraad se p estal pokoušet spo ítat dny, které uplynuly od jeho neo ekávaného odchodu. Konec konc ti, kdo mohutnou budovu zni ili, na to pravd podobn pot ebovali pouhé hodiny, ne dny. Nemohl se však p inutit podívat se na spole nici. Zblízka vypadala zkáza m sta dokonce ješt h e, než si p edstavoval. "M sto starých podlehlo asu," zašeptal Dru, op t zahanbený vlastním druhem. "Než uplyne zlomek stejné doby, zbude z tohoto místa ve srovnání jeho troskami jen odporná skvrna." "Ruina je ruina," ekla Xiri, spíš aby ho ukonejšila, než že by tomu prostému tvrzení v ila. "Co doufáš, že tady najdeš?" "Nic. Doufal jsem, že by tu n kdo mohl být. Všichni nemohli p ejít. Ne tolik a tak rychle. Toto ud lali ti, které tu zanechali... ti, kterým mám pomoci." "Co ud láme te ?" Xiri si o ividn nep ála, aby jednou z možností bylo z stat na tomhle temném a ohavném míst . Samotnému Druovi se ta p edstava také nelíbila. Doufal, že ást m sta stále p ežívá, že n co z magie, která vraad m umož ovala m sto využívat, stále pracuje. Avšak podle toho, co mu ekly posílené smysly, bylo vše zni eno. Nenajdou žádné jídlo ani vodu. Zdá se, že je mým osudem už nikdy nejíst normální jídlo! Strážci a jejich páni ho nejednou zbavili hladu i žízn , ale te nebyli po ruce. Dru zalétl o ima ke spole nici. Mohla by jim Xirina magie opat it potravu, kterou budou zanedlouho pot ebovat? "Umíš vy arovat jídlo a pití?" Zamyslela se nad tím. "Po tom, co se stalo, si myslím, že ano, ale mohlo by existovat i lepší ešení." "Jako t eba?" "Když kouzlo vyvoláme spole n , podobn jako jsme to ud lali p edtím, mohlo by to jít." Druovi to dávalo asi stejný smysl jako v tšina ostatních v cí, které v posledních dnech d lal. "Pak to tedy zkusme. Nem li bychom pokra ovat, dokud tenhle problém nevy ešíme. Nechci si ani p edstavovat, co by se stalo, kdybychom n kdy nutn pot ebovali jídlo nebo vodu a zjistili, že s tím nem žeme nic d lat." Tentokrát za al on, rozhodnutý držet síly Nimthu od za átku pod kontrolou. Pomalý postup ho dopaloval; bylo to, jako by se svou magii u il ovládat úpln znovu. Po chvíli p emýšlení arod j usoudil, že p esn to d lá. "Mám to," ekl jí. Xiri p ikývla, natáhla se a lákala moc ke spolupráci. Druovo pevné sev ení zabránilo podobnému magickému útoku, jako byl ten, který se odehrál b hem pokusu o p enos. Cítil, že elfka obrátila vázací sílu zem k úkolu, který si p ála dokon it. arod j zamrkal. Z náhlého završení kouzla se mu zato ila hlava. Také Xiri se pokoušela znovu zorientovat. Dru hled l na rozbité nádvo í. Bochník chleba, trocha ovoce, kousek masa a džbán s n jakou tekutinou p edstavovaly uprost ed zkázy absurdní obraz. "Lepší, než jsem doufala," ekla s úsm vem. Všechno rozd lili na dva stejné díly, s výjimkou obsahu džbánu, protože nikoho z nich nenapadlo vy arovat poháry. Drua p ekvapilo, když se Xiri zakousla do masa. Domníval se, že jako elfce se jí bude p edstava pojídání masa divoké bytosti hnusit, dokonce i když jídlo bylo ve skute nosti magického p vodu.
"Jíst maso neznamená, že se má duchovní podstata zmenší," ekla a polkla sousto, plýtvat masem ano. Rostlinná strava postrádá n kolik nezbytných složek. Znám pár takových, co v í, že je to jediný zp sob, jak se m žeme stát n ím víc, než jsme te , ale všimla jsem si, že v pr b hu asu jsou to obvykle oni, komu n co chybí na t le i na duchu." Xiri prsty utrhla další kousek. "Vzdávám díky bytosti, která mi opat ila potravu, a koli v tomto p ípad to je asi nemožné, protože žádné zví e nikdy neexistovalo." Ukázalo se, že ve džbánu je víno, které bylo Druovi matn pov domé. Spolkl n kolik doušk , než si uv domil, že je to jeden z jeho vlastních výtvor . Uvažoval, jestli kouzlo n jak proniklo do jeho mysli, ale pak usoudil, že je to otázka pro klidn jší asy. Nasytit se jim trvalo jen pár minut. Dru si všiml, že jídla a pití se objevilo p esn tolik, kolik v tu chvíli pot ebovali. I na to bude as n kdy jindy, ale cht l se zeptat Xiri, jestli to tak naplánovala, nebo to n jak poznalo samo kouzlo. Vstal a zahled l se ke svému panství. ást z n j se tam cht la okamžit rozlet t, aby se podíval, zda tam Sharissa je. M la p ejít, ale trosky m sta kolem a to, co ekl strážce, nazna ovaly, že Barakas zradil opravdu dost vraad . Pokud ji Tezereneeové sami nedovlekli k pentagramu, pravd podobn na ni prost zapomn li. Dru nedokázal íct pro , ale cítil, že kdyby bylo po jejím, jeho dcera by byla stále zde. "Dru! N kdo tady je!" arod j to také vycítil. Tém jako by se nov p íchozí ve m st vyno il. .. a pro ne, pokud to byl vraad? N kdo se smál. Byl to hlasitý a mírn nep í etný smích. Muž, to bylo to jediné, co o n m dokázala dvojice íci, krom toho, že byl jen kousí ek od nich. Zdálo se, zeje hledá. "Co máme d lat?" zeptala se Xiri a pod ídila se Druovi, nebo toto byl jeho sv t a jeho šílenství. O vraadech v d la málo a vypadalo to, že by to ráda nechala tak. "Zjistíme, kdo to je." arod j v d l, že je to nebezpe né rozhodnutí, ale také to mohl být nejlepší zp sob, jak zjistit situaci. Cítil, že dohromady mají nad p íchozím jasnou výhodu. Je dokonce možné, že vet elec bude p átelský. Samoz ejm to nebylo pravd podobné, ale stále tu ta možnost byla. Skute ným d vodem, i když by to Dru po tom všem, ím prošel, pop el, byla prostá zv davost. Ne ekaný odchod jeho zv davost zchladil pouze do asn . S opatrností, jakou m že p inést jenom zkušenost, se Dru s elfkou prodíral troskami nádvo í sm rem, odkud smích p icházel. S tichem si ani jeden z nich hlavu p íliš nelámal. Smích neznámého byl stále hlasit jší, takže pochybovali, že by je slyšel, i kdyby stáli za ním a k i eli. Xiri ho uvid la první, poté co vykoukla zpoza rohu budovy bez st echy, která - pokud Druovi sloužila pam - byla místem, kde poprvé se sta ešinou probíral teorii o cestování ka. "Jenom tam sedí a sm je se!" Dru se podíval p es ni a zatajil dech. "Rendel?" Skute n to byl Rendel. Tezerenee sed l na otlu ené lavi ce, oble ení m l potrhané a vypadal, jako by vstal z hrobu. Práv te byl zticha, až na zajíkavé zvuky, které vydával, když lapal po dechu. P ipravuje se na další kolo šílenství, usoudil Dru. Co tady Rendel d lá a kde byl? "Ty ho znáš?" Vysoký vraad p ikývl, aniž si uv domil, že elfka k n mu stojí zády. "Jdu tam." "Nem l bys!" Její slova z stala bez povšimnutí. Dru vystoupil ven, zamí il k Rendelovi a snažil se tvá it sebejist , což, jak dob e v d l, nebyla pravda. Když uvid l, že se Tezerenee znovu chystá rozesmát, zavolal na n j. "Rendele! To jsem já! Dru Zeree!" Druhý vraad vysko il na nohy a zavrt l hlavou. Byl zticha, i když se jeho ústa stále otevírala.
"Rendele. Jsem skute ný. Kde jsi byl? Co se ti stalo?" "Co se mi stalo?" Rendel se málem rozesmál, ale našel sílu tomu odolat. "Co se mi nestalo. Na to by ses m l ptát!" Dru se p inutil mluvit klidn . "Dob e. Co se stalo?" "Všechno mi vzal." V o ích otrhaného Tezereneeho se odrážel boj mezi rozumem a šílenstvím. "Všechno mi vzal! Tak tvrd jsem pracoval, tolika v cí se vzdal!" "Kdo? Kdo ti to vzal?" Rendelova ztracená ko ist Drua netrápila tolik jako otázka, jaká moc ho vrátila z íše za závojem na temný Nimth. "Drak. Povstal z hlubin zem ... jenomže to nebyl drak! Byla to zem \" Drak se vytvo il ze samotné zem ? Jeden ze strážc . Ten, který si, jak se zdá, oblíbil podobu zvláštního netvora. "P inesl t sem strážce?" Pokud si Rendel všiml nenucenosti, s jakou se Dru vyjad oval o prastarém d v rníkovi, se kterým se sp átelil, nedal to najevo. "Poslal m sem. íkal, že už zasáhl víc, než je dovoleno. Domníval se, že pokud se z Nimthu dostanu zpátky tam... tam, kde jsem byl... pak to znamená, že tam mám být." Zadíval se Druovi do o í. "Ale neexistuje žádný zp sob, jak p ejít! Jsme tady v pasti, mist e Dru!" arod j se st íbrohn dými vlasy zaváhal a uvažoval, zda jeho odpov Rendel v rozum oslabí nebo posílí. Také p emýšlel, jestli Tezereneemu opravdu chce íci, co si myslí. Rendel se chystal znovu posadit, zbytky plášt omotané kolem t la. Nebylo jasné, zda chce pokra ovat v nesmyslném smíchu, ale Dru v d l, že pokud to bude ješt chvíli poslouchat, zešílí on. "M že být cesta zp t... když m vyslechneš." "Není cesta zp t!" Dru p istoupil blíž. "P ešel jsem do zahalené íše a vrátil se zp t. Je to možné." V Tezereneeho zjizvené tvá i se poprvé objevila nad je. Dru p emýšlel, ím v druhé íši prošel. "Možné?" "Ano." Rendel se nap ímil a poda ilo se mu ukázat stín jeho starého domýšlivého já. "Pak stále m žeme zvít zit." Rendelovy rozší ené o i Druovi prozradily, že si Tezerenee kone n všiml Xiri, která se k nim p ipojila. Na nepatrný okamžik se v tvá i potlu eného muže objevil zvláštní výraz. "Kdo je to?" "Xiri. Moje p ítelkyn a spole nice." Druovi ten popis p ipadal prázdný a nedostate ný, ale v tomto okamžiku se nehodlal pokoušet sílící vztah s Xiri definovat, když si ani on sám nebyl jistý, jakým zp sobem se vyvíjí. "Je to elfka. Potkali jsme se na druhé stran , když jsme byli oba v nebezpe í." "Elfka." Rendel si ji prohlížel, jako by si prohlížel cenný exemplá . "Zapomn l jsem, že existují elfové." "My jsme na vraady nezapomn li," odv tila mrazivým hlasem. "To vidím." Rendel se každou vte inou víc a víc vracel ke svému starému já. Dru p emýšlel, jestli neud lal chybu. Jeho obavy se trochu zmírnily, když se sv tlovlasý vraad obrátil zp t k n mu a zeptal se: "Co ta cesta na druhou stranu? Jak jsi ji našel? Dostaneme se tam snadno?" "Ona si našla m ." Dru mu popsal nedobrovolný p echod a zalhal o tom, jak se vrátil. Když Rendel slyšel o zakladatelích, o i mu zaplály, a p i novince o tom, že golemové byli ukradeni, se usmál. "Otec musel zu it." "P edpokládám, že ano." Dru se ho pokusil nepodezírat. "Myslel jsem si, že p jdeš k Barakasovi a ostatním."
"Okolnosti zp sobily, že jsem nebyl tam, kam m li dorazit." Rendel už o tom více nemluvil, ale spole n s tím, co Tezerenee ekl ve svých mén jasných okamžicích, se p ed Druem za al formovat p ízrak pravdy. Nebyla to pravda, kterou by ocenil. "Nuže." Druhý vraad si založil ruce. Stále m l na sob roztrhaný od v, ale už nevypadal jako chodící mrtvola. Choval se jako muž, který má sv j život pln v rukou. "Co te ?" "Musíme najít všechny, kdo tu z stali. Musíme p ejít všichni. Mám pocit, že Nimth brzy odd lí a nechají shnít. Nechci tu shnít s ním." "Ne, to ani já." Rendel zavr el. Zdálo se, že zu í na n koho jiného, pravd podobn na strážce, který ho p enesl zp t do umírajícího sv ta. "Ale mám návrh." "Jakýpak asi?" zeptala se Xiri a p esunula se k Druovi, jako by Rendelovi cht la ukázat, že oni dva jsou spojenci. Dru ani jeho spole nice necht li, aby se z Tezereneeho stal dominantní partner. Natolik mu zase ned v ovali. "Místo abychom je hledali, nechme je, a p ijdou za námi." "Pro by m li p ijít?" zamnul si Dru bradu. "Už jednou sem p išli s nad jí na nový život a byli zrazeni. Pro by m li p ijít znovu?" Rendel spustil ruce a ukázal na sebe. Na tvá i se mu rozprost el pok ivený úsm v. " ekni jim, že máš Tezereneeho, p esn ji m , a p iženou se sem tak rychle, jak jen je požene touha po pomst ." Nabízel se jako návnada ve h e, která pro n j mohla skon it pomalou, strašlivou smrtí. Když nic jiného, Dru musel obdivovat jeho odvahu. "Všechnu vinu hodí na tebe," poznamenala elfka zbyte n . "Máš o m starost, mali ká? Nech je, když je to pot ší. Zapomenou na to, až jim ukážeme, zeje tady skute ná cesta, taková, která zajistí, že nikdy nebudou dlužníky mého otce." "Jenom našimi. Jenom tvými," dodal Dru. "Možná by cítili n jaký dluh v i tob , cizince, ale ne v i elfce - kterou bys m l rad ji chránit - nebo mn . Z mé strany to bude jen vyvážení situace." "Má pravdu, Dru." "Já vím." Nev il Rendelovi, nebo v d l, že mu toho Tezerenee p íliš mnoho zatajil. P esto to byl dobrý plán. Dál se dohadovat by pouze znamenalo plýtvat asem, kterého nemuseli mít nazbyt. "Z stává jediná otázka," p erušil je druhý vraad, "a to jak se spojit s ostatními. Myslím, že to bude zdlouhavá práce. Má moc pracuje nahodile, asi stejn jako vaše." Dru se podíval na Xiri, která jeho pohled s úsm vem op tovala. "To jsme obešli." Rendel se zjevnými rozpaky pohlédl z jednoho na druhého. "Skute n ?" Nebylo by možné vyvolat jakékoliv kouzlo a p itom zabránit novému spole níkovi, aby zjistil pravdu. Každý pokus ukrýt p ed Rendelem jejich tajemství by jen oslabil pouto, které vykovali. Dru necht l mít s Tezerene-em žádné potíže a p iznal si, že ze všech vraad to byl práv Rendel, kdo m l nejv tší znalosti týkající se zahalené íše, znalosti, které ješt mohli pot ebovat, než bude po všem. "Ustup." Zv davý Tezerenee bez ptaní poslechl. Dru a Xiri se posadili, aby se mohli pln soust edit na nový úkol. Dru pochyboval, že kdyby byl sám nebo s jiným vraadem, m lo by vyvolávání kouzla tak velkou šanci na úsp ch. Dokonce i na Rendel v klan by to v tuto chvíli bylo p íliš. Ach ano, Druova a Xirina magie mohla selhat, ale ne tak jasn nebo tak moc. Krom toho, v il by Druovi ješt n kdo, kdyby v d li, že mu jeho údajný zajatec s kouzlem pomáhá? P estože byli nuceni pokrýt velkou oblast, a museli proto vyvolat mnohem složit jší kouzlo, ukázalo se být mnohem poslušn jší než to p edchozí. Nevyslali ven ani tak skute ná slova jako spíše stále se opakující obrazy a pocity. Dru m l v úmyslu vyslat skute nou zprávu, ale tuto ást kouzla provád la Xiri a ta se ídila elfskými zp soby. Dokud bylo z ejmé, co si p ejí,
tak na tom ve skute nosti nezáleželo, ale kone né výsledky arod ji p íliš p ipomínaly zp sob, jakým se s ním dorozumívali pátra i. Pohled na Rendelovu náhle k ídov bílou tvá p im l Drua zamyslet se nad tím, jak dob e Tezerenee aviany zná. Dru doufal, že Sharissa odpoví jako první, ale minuty míjely a dcera se s ním nepokusila spojit, a koli si zprávy musela všimnout. Když však p išla první odpov , bylo to, jako by se bou e, kterou arod j s úzkostí sledoval, kone n rozpoutala se zu ivostí zamýšlející roztrhat Nimth na kusy. Zbytky nejvyšší v že se t ásly, jako by ožívaly. N kolik ástí se odlomilo a dopadlo na otlu ené nádvo í. Nap í severozápadním krajem m sta se ší il modrý ohe , který spaloval balvany jako suché t ísky. Hrozilo, že se jedna z menších v ží p evrátí pod náporem zu ivého v tru. V zemi se objevily praskliny. Rendel se ponu e usmíval, v dom si toho, že a p ichází kdokoliv, žádá jeho hlavu. Dru se dál soust ed n díval sm rem, ze kterého p icházel útok, a ekal, až vraad odhalí totožnost. Nakonec se p ed ním nezhmotnil jeden vraad, ani dva. Dru m l tém chu se rozesmát. Pokud krom snahy o p ežití existoval ješt jiný motiv, který mohl z celoživotních nep átel ud lat spojence, byla to pomsta. Nep átelsky jich na n hled lo mnohem víc než dvacet; Dru si byl jistý, že jich napo ítal alespo t i tucty. ada z nich pat ila mezi ty nejmocn jší a v jejich ele stál muž, který Tezerenee obzvlášt nenávid l, vraad, který m l být mrtvý. "Silesti" zasy el Rendel. "Kde je Dekkar, co myslíš?" Dru se zavrt l, nebo si uv domil, že Tezerenee neví o sta ešinov p íkazu, aby Dekkar a Silesti skoncovali se svým sporem. Byl si jistý, že oba zem eli, ale pokud postava v erném byla skute n tím, kým se zdála být, pak Rendel elil dalšímu nebezpe í. Silesti byl jeden z nejhroziv jších arod j , se schopnostmi zdokonalenými b hem tisíciletého sváru. Soud podle zp sobu, jakým p išel, mu situace na Nimthu z ejm nep sobila p íliš velké potíže. Bylo zjevné, že to on p ivedl ostatní s sebou. "Dru Zeree." Silesti sklonil hlavu ve formálním pozdravu. "Myslel jsem si, že s tebou ty ješt rky skoncovaly." O i m l široké a jasné. Byl oble ený ve stejných temn elegantních šatech, které m l na sob v okamžiku, kdy Barakas oba nep átele odsoudil. Byla tu jen jedna zm na, malý duhový erb na rameni, který, jak si Dru vzpomínal, byl kdysi znakem jeho v ného nep ítele Dekkara. Byla to pocta d stojnému protivníkovi. "Byla to moje vina, že jsem se ztratil." V dce nepravd podobných spojenc pokr il rameny. "Než nás Nimth zahubí, máme dost asu si o tom popovídat. Co mne zajímá, co zajímá nás všechny, je tenhle." Rendelovi sloužilo ke cti, že poznámku prost vzal na v domí a nepokusil se uprchnout. Dru v d l, že by na Tezereneeho míst zvažoval jakoukoli možnost, která by mu získala svobodu. "Než se o n co pokusíš, Silesti, mám návrh." "Chceš ho první? Samoz ejm ! Zasloužíš si to, jenom se postarej, a z stane naživu!" Ukázal na ty, co p išli s ním, adu tém stejných postav s p esn stejným výrazem. Kdyby pohledy um ly zabíjet, byla by te na Rendelov míst jen spálená skvrna. "O tom nemluvím." Tohle bude ožehavé. Pokud Druova slova rozho ené arod je neuklidní, budou on a Xiri pravd podobn sdílet Rendel v osud. Zhluboka se nadechl a pak, než nedo kavé mumlání zesílilo, jim nabídl návnadu. "Mám pro nás únikovou cestu... pro nás pro všechny." V n kolika tvá ích se objevila nad je, ale mnoho se jich zamra ilo. Už jednou byli zrazeni, a protože byli vraadové, bylo pro n snadné si p edstavit, že se n kdo pokouší o stejný trik. Silestiho výraz byl ne itelný, ale k že mu zrudla. "To... nás zajímá. ekni nám víc." Uvnit skupiny se ozvala námitka, ale po jediném pohledu zvoleného mluv ího rychle utichla.
Dru, který si v tu chvíli p ál mít sta ešinovy e nické schopnosti, jim podrobn vylí il svou nehodu a co se s ním stalo. Tvá e p ed ním se m nily, jak jimi zmítaly emoce. O strážcích a jejich pánech toho ekl tak málo, jak to jen šlo, nebo usoudil, že ješt nenastal as íci tak domýšlivým lidem jako vraadové, že jsou jen nepoda eným experimentem, ale zd raznil, že jsou tam takoví, kte í sdílejí jejich touhu žít. Když skon il, Silesti se poradil s ostatními. Dru stiskl Xiri ruku a podíval se na ostražitého Rendela. Nikdo nedokázal odhadnout, jestli jim pomstychtivá skupina v í. Dru byl p ipravený za každou cenu bránit sebe a Xiri a Rendel by se stejn tak staral o sebe. Jak o ekával, rozhodnutí skupiny oznámil Silesti. Zatímco mluvil, o ima p ejížd l z Drua na Rendela a zp t. "Kdybys byl tenhle" divoce trhl hlavou k Tezereneemu, "už bychom si užívali k iku tvého mu eného t la. Ale protože jsi to ty, tak p inejmenším já se p ikláním k tomu, abychom se ti odvážili v it. Ten had... pro bychom ho m li ušet it?" "Protože chcete mou pomoc. Rendel je tady uv zn ný stejn jako my. O íši na druhé stran toho ví dokonce víc než já." Což bylo diskutabilní, ale to jim nehodlal íci. "Také jej budeme pot ebovat, až se setkáme s Barakasem... nebo byste cht li za ít hned po p echodu bojovat s Tezerenee?" P estože byli rozhn vaní, nebyli Silestiho lidé hlupáci. "Ostatní by s tvými slovy nemuseli souhlasit." "Mezi námi, myslím si, že budou nuceni naslouchat. Není v tuto chvíli d ležit jší život? Chce n kdo z vás z stat v téhle pekelné dí e, kterou jsme si sami vytvo ili?" Tohle nemohl nikdo z nich pop ít. Dokonce i Silesti vypadal vy erpan , když te musel potla it touhu po pomst . Tyto vraady držela na nohou jen irá pomstychtivost. Jak p ežívali ti, co nem li tolik sil? Všichni na n j vy kávav hled li a ekali, až jim ekne, co mají d lat. Pro je musí vést on? Všechno, co cht l, bylo najít dceru a opustit tohle místo. Kdy se v n m objevila starost o p ežití jeho nehodné rasy? "Pot ebuji pomoc. Pokud možno od vás. V pr b hu p íštích hodin se sem pravd podobn dostane mnoho dalších a nemyslím, že je všechny zvládnu. Možná budeme dokonce muset p ivést n které z t ch, co se ješt stále utáp jí v sebelítosti, a p esv d it je, že mluvím pravdu. Tedy za p edpokladu, že vy mi v íte. Tohle je ironie. Pokud lžu, víte, že p ed vámi nemám kam uprchnout. P ísahám, že mluvím pravdu. M j život je m j..." Zmlkl. Jeho slib by se p íliš podobal t m Barakasovým. Dru prot jšk m necht l p ipomínat, co se stalo naposled, když uv ili estnému slovu. "Nezklamu vás," dokon il a p ál si, aby ho napadlo n co lepšího. "Už jsme souhlasili, Zeree," poznamenal Silesti. "M l bys to uhodnout podle toho, že jsme z Tezereneeho ješt nestáhli k ži." Dru s úlevou vd n p ikývl. V d l, co musí vzáp tí íci. "Prosím t , abys mi pomohl koordinovat postup, Silesti." V dce davu nadmul hru . Mírn p ikývl na souhlas. O i mu zá ily. Byla to ta nejlepší volba. Silestiho vláda nad skupinou prokázala, že má pot ebný charakter a sílu. Plán tak získával rysy spole ného díla. Když Dru ud lá z ostatních nedílnou sou ást plánu, povzbudí to jejich d v ru. Chvíli ho nikdo nesledoval a Dru se pokusil uvolnit. Marná snaha. M l toho p íliš mnoho na práci a stále ho znepokojovala skute nost, že se Sharissa ješt neukázala. Dru ekal, že p ijde jako jedna z prvních. Další starosti. Skon í to n kdy? "M j otec by to nemohl zvládnout lépe." Rendel se objevil za ním, ale Dru byl p íliš rozrušený, než aby si toho všiml. Xiri se ve stejnou chvíli p esunula na druhou stranu, aby byla od Tezereneeho dál. "Dost velký kus jsi vynechal, že ano?" "A co když ano? Pak by to všechno nejspíš skon ilo tvou smrtí... a možná i naší." Rendel pokr il rameny. "Nic jsem tím nemyslel." Vlídn se usmál. "Máš jen m j obdiv." Na Tezereneem bylo n co, co Drua p im lo podotknout: "Vypadáš velice spokojen , víc, než bych ekal."
"Pro ne?" Rendel si s viditelným úsilím vytvo il smaragdov zelený od v z dra ích šupin s t pytícím se plášt m, který dokonce vlál, p estože nefoukal vítr. S výsledkem byl velmi spokojen a znovu se usmál. "Navzdory té v ci, které íkáš strážce, znovu p ejdu. Dostanu, co je právem mé." Dru si p ál mít sebed v ru sv tlovlasého arod je. Rendelova slova v n m probudila t žko popsatelný strach, strach, že cesta do zahalené íše nebude ani zdaleka tak jednoduchá. Strach, že samotný Nimth jim nedovolí odejít.
XIX. Noc plynula, i když bylo tém nemožné tomu v it, PROTože obloha z stávala stále stejná. Bou e vytrvale SÍLILA, ALE p esto ješt nepovolila uzdu svému b sn ní. Zá e ze zelené masy nad nimi stále zalévala Nimth jako parodie na západ slunce. Xiri Drua p inutila, aby si odpo inul, a snad se mu poda ilo na hodinku usnout, ale celkov to k ni emu nebylo. Jeho rozervaná mysl se zaobírala p íliš mnoha v cmi. Vraadové se shromaž ovali ve v tším a v tším po tu a Sharissa stále nikde. Dru, který už nedokázal déle odpo ívat, se potuloval mezi svými lidmi a n kolika z t ch, které znal, se vyptával, jestli ji nevid li. N kte í se nenamáhali vzpomínat. Ur itým zp sobem jim to nemohl vy ítat. Cht li opustit Nimth a skoncovat s ním. V tšina vraad se po d tech ptala z jediného d vodu - aby potomek nemohl ne ekan napadnout jejich panství. Teprve když si arod j uv domil, že tady po ád ješt není ani Melenea, za al tušit, pro se k n mu možná jeho dcera nem že dostat. "Musím odejít," zašeptal Xiri. "Musíme odejít. Jde o arod jku jménem Melenea." Dru si v té chvíli nedokázal vzpomenout, jestli elfce o své d ív jší milence ekl, ale to nebylo podstatné. Dokonce i kdyby jí n co ekl, musel to te íct znova. "Je to vraadka toho nejhoršího druhu. Celý její život se to í kolem n eho, emu ráda íká hry, ale co ostatní asto nazývají šílenstvím." Tezerenee se vrátil. O i mu ho ely hn vem a nemalým strachem. ím více vraad p icházelo, tím byl neklidn jší. Jenom Druova p ítomnost a estné slovo bránily zv tšujícímu se davu, aby se ho chopil. "N kam jdeš? Nemyslím," varoval ho Rendel tichým hlasem, aby je zbytek vraad neslyšel. Z stával poblíž, kde jej chránila už Druova pouhá p ítomnost. Nevítaný, stále naslouchající stín. "Ne d ív, než budu na druhé stran !" Oba se k n mu oto ili. "Je chyba myslet si, že Tezerenee chápe, co znamená starost o syna nebo dceru, ale to ti nedává právo mi rozkazovat, Rendele!" "Cht l bys, abych jim ekl, že je chceš opustit? Nepochybuji, že kdybych to ud lal, nemusel bych se moc bát o vlastní k ži! Šli by po tob , cizince! Po tob a tady po tvém milá kovi!" Xiri již mnohokrát dokázala state nost, ale když spat ila chtivý pohled, který na ni Rendel vrhl, zbledla. Probodla ho o ima jako dýky a pokoušela se p edstírat, že pro ni jeho narážky nic neznamenají. "Stejn by se vrhli i na tebe, jen se neple ! Nenechám se zastrašovat, draku. Necht j si ze m ud lat nep ítele!" Rendel se pokusil o novou taktiku. "Když t strážci poslali zpátky sem, bylo to s n jakým zám rem." To nešlo pop ít. Dru se zhluboka nadechl. "Rendele, já dokonce ani nevím, co se ode m eká, krom toho, že vás mám p ivést k trhlin , o které vím, té ve vzdálené oblasti mé zem ." "To je ono?" Tezerenee se hlasit zasmál, až se po n m n kolik lidí ohlédlo. "Já je tam zavedu! B ž a najdi svoji dceru! Zajistím, aby bezpe n p ešli!" Dru dokázal n co z Rendelových plán odhalit podle drobných, ale viditelných zm n ve tvá i. Rendel se n jak pokouší za ídit, aby se ostatní vraa-dové stali práv jeho dlužníky. Žasl nad tím, co je Rendel za blázna. V tšina vraad ho bude chtít dostat dokonce i po p echodu, nejlépe v mnoha je ících kouscích. Byl sou ástí n eho, co nenávid li, a tohle byla p íležitost op tovat úder. "Pokud je n kdo povede, m l by to být ten jménem Silesti," navrhla Xiri. Stále k vraadské rase cítila silný odpor, ale pokud zde byl krom Drua n kdo jiný, komu bylo možné v it, byl to zasmušilý Silesti. Dru souhlasil. Silestiho p ínos novému plánu byl s každým dalším p íchozím v tší. Zdálo se, že byl zrozen pro tento okamžik. Všichni k n mu vzhlíželi jako k
symbolu odporu, odporu proti dra ímu klanu Tezerenee. Ší ily se pov sti, že se jej Barakas pokusil zabít a neusp l. Silesti již prokázal v dcovské schopnosti, což byl pro Drua a možná i pro samotného zádum ivého arod je trochu šok. Dru p emýšlel, zda je to pro n j zp sob, jak vyplnit prázdnotu, zp sobenou náhlým koncem celoživotního boje s Dekkarem. Když pomyslel na souboj, op t žasl, jak se Silestimu poda ilo p ežít. Druhý vraad žádné vysv tlení nenabídl a nikdo nem l odvahu se zeptat. Te to stejn nebylo d ležité. D ležité bylo, že on a Silesti si nyní d v ovali a navzájem se respektovali. Kdyby se odvážil vzít v úvahu poslední rozhovor, který s ern od ným vraadem vedl a p i kterém probírali otázky, jež jim kladli n kte í z nov p íchozích, mohl by Dru dokonce zajít tak daleko, že by ekl, že si jeden druhého oblíbili... alespo troši ku. "Bude to Silesti." Rendelova klidná maska tém spadla. Jeho hn v se ší il jako požár a tak tak, že neza al v ískat. "Jak chceš! Promluvíme si znovu v Dra í íši." Oto il se a zahlédl Silestiho a n kolik dalších, kte í rozhovor mezi Druem a Tezereneem dychtiv sledovali. Zjevn doufali, že mezi nimi dojde k roztržce, takže Rendela už p ed jejich hn vem nebude nic chránit. Tezerenee se zastavil, posoudil jejich náladu a za al couvat, dokud znovu nestál vedle Drua. Aniž se Druovi podíval do o í, chladným tónem zašeptal: "Budu na tebe ekat, Zeree. ekat, až se mi všichni pokloníte, mn , ne mému otci." Sv tlovlasý arod j se protla il kolem Drua a zamí il do opušt ných ástí m sta. "T eba ho n kdo v ruinách najde samotného a bez ochrany," podotkla Xiri, která odcházející postavu zhnusen sledovala. "Co tím myslel?" N kolik vraad odešlo sou asn s Rendelem. Silesti p isp chal k Druovi a Xiri. "Co se stalo? Kam ten had šel? Vrátí se?" Teprve te Dru pochopil, co tím Tezerenee myslel. Nenajdou ho, ani když prohledají m sto. "Odešel. Nebude s námi." "Uprchne do Dra í íše?" vychrlil ze sebe muž v erném. Protože pro zemi za závojem nem li jiné jméno, všichni vraadové mimod k p ijali to, které vymyslel Barakas. Tvé první vít zství, sta ešino! pomyslel si Dru kysele. "Možná. Rendel ví, kam jsem cht l jít, a ví toho hodn o zahalené íši a jejím pronikání sem. Nicmén ..." Vyno ila se myšlenka, která se mu v bec nelíbila. "Mohl jsem se ohledn polohy mýlit. Místo, kterým jsem propadl, nemusí být cesta ven. Rendel jde možná slepou uli kou!" "Kdyby z stal tady..." Silesti se p i té p edstav usmál. "Jaká dokonalá smrt! Lepší než jakékoli mu ení! Nimth ho zabije mnohem pomaleji, než bychom to ud lali my!" "Ale pokud se ukáže, že trhlina je otev ená, m že uniknout na druhou stranu," zd raznila Xiri. Silesti m l p i jednání s elfkou stále trochu problémy. Protože to byla Druova blízká spole nice, da ilo se mu zatím jednat s ní alespo s n jakým respektem. "Pak ho vystopujeme, až budeme mít as, jakmile se kone n dostaneme do našeho nového domova!" To byla Druova p íležitost. S tím, co ud lal Rendel, se mohou vypo ádat, jakmile budou všichni v bezpe í, ale záležitost se Sharissou už déle ekat nemohla. "Myslím, že nejlepší by bylo se podívat, jestli skrz vede ješt jiná cesta. Te už vím, co hledat. Pokud je cesta, o které vím, zav ená nebo se otevírá jenom v ur itých intervalech, pak bych to m l zjistit d ív, než se tam odvážíme zavést ostatní. Je tady n kdo, komu m žeš d v ovat, že t podpo í? N kdo, kdo m že v lidech ješt chvíli udržet d v ru? To, co musím ud lat, m že trvat do rána." Druhý vraad se zamra il. "To zní, jako když nás opouštíš." "N jakou dobu tady nebudu, to je vše. Mám ješt další práci. Chci, aby p echod fungoval." "Podce uješ m ." Silesti se zatvá il ustaran . "Nebo mi možná nev íš. Pro mnoho z nás je záhadou, jak ti záleží na dce i. Te je nezv stná a ty ji chceš najít; o tom ve skute nosti
p emýšlíš. Ptal ses, kde je Melenea, a vím, že ani ona tady není. Pokud jde o m , došel bych ke stejnému záv ru, že Melenea má Sharissu. Vždycky to byla pomstychtivá a vražedná mrcha a tohle páchne jednou z jejích šílených her! Jenom ona by si hrála, když se sv t kolem ní rozpadá!" Jaký protiklad k ostatním vraad m, pomyslel si kriticky Dru. Když je lord Barakas opustil, pokusili se vymyslet vlastní plán na záchranu? Sotva. Samoz ejm nic z tohoto Silestimu ne ekl. Stejn by to bylo nespravedlivé. Dru byl vinen práv tak jako ostatní. Teprve b hem posledních dvou desetiletí se to pokoušel od init. "Co jsem ekl o p echodu, jsem myslel vážn , Silesti. Než se o to pokusíme, chci zkontrolovat svou práci. Víme, co se stane, když budou mít ostatní pocit, že byli op t zrazeni." "A já se k tob p ipojím jako jeden z t ch, kdo budou elit jejich spole nému hn vu." Silestiho krátký úsm v by lépe slušel zví eti, které vedou na porážku. "Ve skute nosti nemám na vybranou, že? Najdi tu svou malou uli nici a ujisti se, že máme kam jít, to je všechno, co chci." Hlas druhého arod je zn l rezignovan . "Pokud se do n jaké rozumné doby nevrátíš, ze všech sil se budu snažit, abych byl osobn v ele davu, co si pro tebe p ijde." A koli Xiri hrozba p ekvapila, Dru ji vzal jako normální. Zatímco as stále až p íliš rychle plynul, Dru nastínil základní fakta toho, co si myslel o druhém p echodu, a pouze neur it se zmínil o strážci, který mu pomohl. Dru doufal, že on sám ví, co d lá. Strážce ekl, že je má vést do zahalené íše, ale nikdy vlastn nepotvrdil, že trhlina, kterou arod j propadl, je správná cesta, nebo jestli tady m že být n jaká úpln jiná. Magická bytost pár v cí nazna ila, ale... Rozhn vaný Dru s námahou rozehnal starosti a pochybnosti. Jestli podlehne vlastnímu strachu, porazí se sám i bez pomoci Meleney nebo Rendela. Když Dru skon il, Silesti p ikývl na souhlas. "Chápu. Pozoruhodné!" dodal a jeho špatná nálada se vytrácela, jak na n j op t zap sobilo kouzlo celé situace. "Když pomyslím, že tady na nás ekala úniková cesta a my jsme si mysleli, že je to jen odchylka, sou ást pomalého umírání Nimthu! Pro nás v bec ti druzí vyhledali?" "To musí po kat, dokud nep ejdeme." "Ne ekneš mi to. Jak si p eješ. M žeš se na m spolehnout, Zeree, i kdyby jenom proto, abych byl u toho a vid l znechucený obli ej dra ího pána." Druovi málem klesla elist, dokud si neuv domil, že Silesti mluví o Ba-rakasovi, a ne o soše, jejíž podobu na sebe bral strážce. "Na co ekáš?" zeptal se Silesti. "Ty bys m l ze všech nejlépe v d t, jak rychle nám dochází as." Dru v rostoucí pocit viny jej p inutil nabídnout druhému vraadovi ješt jednu poslední možnost couvnout, a koli se modlil, aby ji Silesti nevyužil. "Bude jich n kolik tisíc, Silesti. Víš, že mluvíme o všech našich lidech. Nem žeme tady nikoho nechat." "Mám n jakou p edstavu o jejich po tu. Budou tady. Každý, kdo je tak hloupý, aby cht l z stat, si sv j osud zaslouží, ale p esto se je pokusíme p esv d it." Odmlka. "Vlastn je to zam stná a od vodní to, pro se musíme zdržet! Dokonalé!" S v tším sebev domím pokynul Druovi a elfce k odchodu. "Tím jsme vy ešili vše. Te b žte! Až nastane as, chci vás mít tady... nebo neru ím za to, co se pak stane!" Oba muži chvíli hled li jeden druhému do o í. Silestiho pravdivá slova byla pochmurnou p ipomínkou nevypo itatelnosti a malichernosti vraad . Ani jeden z nich ostatn nemohl tvrdit, zeje nad tyto v ci povznesen. Byl to arod j v erném, kdo jako první uhnul pohledem a odvrátil se od nich. "Najdi tu mrchu a vezmi si dceru zpátky! Jenom doufám, že ti to tvé dít neoplatí s typickou laskavostí, až t nakonec opustí!"
Dru ho sledoval, jak se vrací k rozr stajícímu se davu, a pak Xiri odvedl z dohledu hemžících se vraad . Když byli sami, s tázavým výrazem se k n mu obrátila. Elfka cht la v d t, co znamenala poslední slova druhého arod je. "Je dob e, že vraadové žijí tak dlouho," ekl tiše. "V tšina potomk zem e p i pokusu zavraždit n kterého z rodi ." Zd šený pohled, kterého se mu dostalo, v n m vyvolal nával ho kosti. "Ano, zakladatelé a strážci jsou velice zoufalí, když si myslí, že my jsme jejich poslední nad jí pro budoucnost! Myslel jsem si, že už to víš." "Ty takový nejsi! Nemohl bys..." A koli mu odporovala, v jejím tvrzení zazníval náznak otázky. Jeho ml ení bylo dostate nou odpov dí. Nalezli budovu, která ješt m la st echu v p ijatelném stavu, aby jim poskytla úkryt aspo na chvíli, než vyvolají kouzlo, jež je pošle do Meleneiny íše. Dru se postavil proti Xiri, vzal ji za ruce, ale pohledem se jí vyhýbal. Za ínal být unavený, strašn unavený, ale ješt nebyl as spát. Xiri mu pevn stiskla ruce, ne se znechucením, ale s porozum ním. Dru se cítil jako mrtvola, které darovali druhý život. T sn p edtím, než se p enesli, seji odvážil políbit na temeno hlavy. Vstoupit do srdce b snící bou e by v porovnání s tím, uprost ed eho se Dru a Xiri objevili, vypadalo jako p íjemná záležitost. Dvojici srazilo na zem zem t esení, které ot ásalo celým okolím. Dru si byl jistý, že cítí, jak se zem zvlnila. Kolem jeho zaprášeného obli eje prob hla žába s malinkýma lidskýma noži kama. Byl vd ný, že nevid l, co se mu p eplazilo p es zadek. Xiri se vedle n j ze všech sil snažila vykašlat z plic hlínu, kterou vdechla. "Co to ve jménu Rheeny...?" poda ilo sejí nakonec íci. Dru se obrátil a zjistil, že se zbláznil. To bylo první a nejrozumn jší vysv tlení toho, co spat il. arod j si skoro p ál, aby matná zá e na obloze vyhasla, i kdyby jen proto, aby se nemusel dívat, co se kolem n ho d je. Ocitli se jen kousek od zamýšleného cíle, ale ona krati ká vzdálenost je pravd podobn zachránila p ed pohromou. Meleneina pevnost byla jen rozervaným zbytkem toho, co si pamatoval. Její zdi a kou em zahalené v že se kroutily a kymácely jako hadi z mramoru a slonoviny. Celá stavba se svíjela, jako by p edstírala, že je živá. Kolem ní se plazily v ci, nesmyslná stvo ení, která existovala jen ve vraadském podv domí... až doposud. Byla to zdivo elá magie, šílen nestabilní oblast. M l v d t, že její panství bude ztraceno jako jedno z prvních. Melenea se, pokud šlo o kouzla, nikdy neomezovala, dokonce víc než Tezereneeové. A co h , to, co zatím vid li, bylo jen první stadium. V oblasti, jako je tato, se nakonec m že stát cokoli, a jakmile se nestabilita takto prosadí, není možné to nijak zvrátit. Dokonce i b hem chvíle, kdy ohromený Dru zíral na pevnost, se na jedné ze zdí objevila ada úst a všechna za ala žvanit nesmyslná slova. Sama zem se obracela a p etvá ela jako m kká hrn í ská hlína. Kopce se v náhodných intervalech zvedaly a propadaly. Tu a tam kolem nich prob hla n jaká nová podivnost. Vyrašily rostliny, stejn pok ivené jako všechny, které nyní Nimth plodil, vyrostly a pokoušely se na n dosáhnout a pak uvadly a zem ely... vše v jediném okamžiku. V samotné pevnosti nemohl být nikdo. Melenea by netoužila po míst , které se už dále nem nilo dle jejího p ání. Našt stí to také znamenalo, že tam nemohla být Sharissa. Pokud ji vražedná arod jka držela v zajetí, t žko by tuto šanci tak promarnila. Tohle je jedna z jejích her a Sharissa je její výhra. Její návnada. Hra, ke které se nev domky p ipojil, když se arod jka stala jeho milenkou, nikdy skute n neskon ila, ne pro Meleneu. Dru sejí vzep el tak jako nikdo jiný. Neskon í to, dokud se nepodridí její v li. Nebo dokud t nezabiju. To by její hry ukon ilo jednou provždy. Když ud lal neradostné rozhodnutí, Dru se zvedl a pomohl Xiri na nohy. "Musí být zpátky na mém území. Melenea tam na nás bude ekat, p ipravená vytáhnout poslední trumfy."
"Musí být šílená!" "Ne víc než kterýkoli jiný vraad! Za dlouhov kost se platí. Snad proto se mladí pokoušejí zabíjet své p edky... bu nev domky proto, aby starší zachránili p ed dalším šílenstvím, nebo proto, aby sami sebe šílenství úpln ušet ili. Dospívat je samo o sob dost šílené!" Jedna z v ží, ty ících se až k nebes m, se zkroutila ke dvojici a prohlížela si ji jako obrovský had. Melenea se vždy pyšnila svými výkony. Nikde nebyly v že tak vysoké, dokonce ani ve spole ném m st . Když se chovaly jako živé bytosti, vypadaly ješt úžasn ji. "Je na ase odejít," zašeptal Dru. "U Serkadiona! Modlím se, abych m l pravdu!" "Co když tam Sharissa není?" Zblednul a v d l, že z jeho sou asné podoby elfku mrazí. Práv te mu to bylo jedno. "Pak Melenea zjistí..." Zaplavila je modrozelená srst. Xiri odlétla stranou a bezvládn p istála na stále se hýbající zemi jako mokrý hadr. Obrovská bytost si jí nevšímala. Dru zíral do tlamy plné zub . "Paní ekla, že n kdo p ijde, arod ji! ekla, že když p ijdeš, m žu si s tebou hrát!" Nad potlu eným arod jem se ty il mohutný vlk. "Ty jsi Dru Zeree. Skv lé! Nikdy p edtím si m s tebou nenechala hrát, ale te je pry ! Paní ekla, že m žu mít kohokoli, kdo p ijde, úpln kohokoli!" Dru na Cabala zapomn l, i když ho ohromovalo, že se mu kdy poda ilo z pam ti vymazat vzpomínku na takovou zr dnost. Cabal byl Melenea, jaká m la být. Její druhé já. Nicmén ... nicmén , když se mu te bolestn p ipomn la jeho existence, vzpomn l si arod j ješt na jednu v c, týkající se vlka. Melenea zni ila d v rníka v záchvatu vzteku, když se pokusil Drua uchvátit ve spánku. Zni ila ho a ani trochu se nestarala o loajalitu, kterou jí vždy prokazoval. Proto na Cabala zapomn l; už neexistoval. To, co nad ním stálo, st ží byla jen iluze. Dru cítil jeho horký odporný dech. Cabal, který, jak se zdálo, rozum l víru emocí ve tvá i své ob ti, se zasmál. "Je to dlouho, ano. Pamatuješ se. P kn t napálila, když ti o mn ne- ekla. Paní m asto trestá, ale vždycky existují další Cabalové!" "Jsem celá legie!" zasmál se stejný hlas. Z úkrytu se vyno il druhý Cabal, p ipojil se k prvnímu, a než obrátil hladový pohled k vraadovi, se zájmem si prohlédl ležící elfku. Drua nem lo p ekvapit, že jich je víc; to bylo pro Meleneu typické. Kolik jich m la? Dru si p edstavil nekone nou adu obrovských modrozelených vlk , kte í p edstavují prodloužení její pokroucené osobnosti. Avšak p es všechnu sílu její d v rníci také trp li jejími slabostmi. To byla jeho jediná nad je. Když byla Xiri v bezv domí, Dru nemohl odejít... dokonce i kdyby jeho kouzlo napoprvé zaú inkovalo. Za nimi se n kolik v ží zkroutilo jejich sm rem, jako falešní hadi p itahovaní pohybem. Dru vymyslel divoký, zoufalý plán. "Kdo si se mnou tedy bude hrát jako první?" zeptal se, pokoušeje se vypadat spíš zaujat než úzkostliv . Jejich odpov nazna í, jak moc se podobají své paní. "Já jsem t chytil! Já jsem první!" zavr el ten, který vraada a elfku srazil. Druhý zaprskal. "Já jsem je zahlédl! Nechal jsem ti první ránu, ale první si s ním pohraju já!" "Hraj si s elfkou!" "Ne!" Druhému Cabalovi se zúžily o i a prohlížel si neš astného arod je jako oblíbenou pochoutku. "Já chci jeho! Je m j!" "Až po mn !" "Nemyslím, že až první z vás skon í, bude se mnou moc velká zábava," vložil se do toho Dru, když vid l, že druhý znovu zvažuje svou pozici. "Chci ho první!" odpov d l nakonec.
Ob monstra se oto ila a vycenila na sebe po etné zuby. Jak Dru ekal, byli stejn chamtiví jako Melenea. Byl to b žný nedostatek d v rník . Až na n kolik výjimek jako Sirvak, kterého se Dru snažil vytvo it s tak odd lenou a samostatnou myslí, jak to jen šlo, byla v tšina tém dokonalým obrazem pán a paní. Cabal ješt více než ostatní. "Bude m j!" "Bude m j!" První ch apl po dvojníkovi. To zp sobilo stejnou reakci druhého. Oba se snažili p inutit protivníka couvnout, což byla vzhledem k tomu, že byli stejn tvrdohlaví, marná snaha. Melenea by to nikdy nevzdala a Dru doufal, že její mazlí ci ud lají totéž. "M j!" za valy ob bestie sou asn . Sko ily jako jeden muž, srazily se ve vzduchu a jejich elisti kousaly a drápy trhaly. Dru se co nejrychleji od-plazil pry , aby ho padající t la nerozdrtila. Oba Cabalové dopadli na nohy, stále zaklín ní v zápase. H bety jim zdobily stejné šrámy a z elistí jim kapala krev, jak se jeden druhému pokoušeli rozervat hrdlo. Každý je sám sob nejhorším nep ítelem, pomyslel si Dru a zd šen a zárove fascinovan je sledoval. Stále si netroufal vzít Xiri a pokusit se uprchnout. Ve chvíli, kdy by se o to pokusil, by dvojice d v rník zapomn la na nep átelství a vrhla se na n j. Tím si byl jist. Bojující netvo i od sebe odstoupili s tvá emi pokropenými krví. A koliv byli magickými tvory, aby byli vraad m k užitku, museli být z masa a kostí. Opatrní bojovníci kolem sebe kroužili, cenili tesáky a znovu se snažili jeden druhého zastrašit. V tu chvíli se Xiri pohnula, což Drua pot šilo, protože byla naživu, a vyd silo, protože ležela velmi blízko netvor . Pokud upoutá jejich pozornost, mohli by p erušit boj na dost dlouho, aby se ujistili, že se nepokusí o út k. Cabalové se op t srazili. Vzhledem k tomu, jak si byli podobní, mohli bojovat bez p estávky celé dny, aniž by n který získal výhodu. Kdyby tohle byl dávný nebo alespo pár m síc starý Nimth, nep edstavoval by pro n j Cabal žádnou p ekážku. Jenomže v míst , kde byla Druova magie nejistá, se mu mohl Melenein d v rník, nyní dvakrát tak silný, snadno vyrovnat, nebo ho dokonce p ed it. Krátce zalétl pohledem ke kroutícím se v žím a jeho nepatrná nad je se rozplynula. Pevnost se stále chovala jako živá bytost. Dv menší v že spolu dokonce zápasily a zrcadlily tak boj d v rník . Zdálo se, že se ást budovy valí dol a pry , neroztavená, protože zdi a stavby si stále áste n zachovávaly funk ní vzhled. Stejn jako tolik v cí v poslední dob to byl jev, který by strašn rád prostudoval, ale ne zrovna te , když byl v tísni. Nyní nebylo možné íci, který vlk je který - ne že by na tom ve skute nosti záleželo. Váleli se v kouli chlup , krve a bláta a vr eli tak hlasit , až z toho Drua bolely uši. Nestv ry narazily do nízkého p evisu a z kamenných úlomk , které se sesypaly na zem, vyrašily ruce a nohy. Nejmén stovka magií zplozených oblud se rozprchla, aby se vyhnula dalším padajícím kamen m. Dokonce i kdyby d v rníci pokra ovali v boji, jak dlouho by trvalo, než divoká síla zasáhne Drua a jeho spole nici? Nem l pon tí, do jaké míry jsou elfové v i takovému chaosu odolní. N kolik živých v ží obrátilo pozornost k manévrujícím d v rník m. Dru pozoroval, jak se hadovitá t la kymácejí sem a tam, a snažil se ležet tak nehybn , jak to jen šlo. Cabalové se od sebe op t odtrhli. Oba se ostražit ohlédli po vraadovi, jako by ho cht li varovat, aby se rad ji nepokoušel o út k. Dru se pokusil zatvá it vyd šen , což bylo snadné, protože k tomu ve skute nosti nem l daleko. Vl í dvoj ata spokojen couvla. Nezanechala boje. Místo toho se pokoušela najít výhodn jší pozici k útoku. To byla jediná možnost, která jim zbývala. Výhodn jší pozice by narušila mrtvý bod, ve kterém se ocitla díky stejným schopnostem. "Dra." Zašeptání, v takovém rámusu st ží slyšitelné. Zamrkal a snažil se nedat najevo šok. "Xiri?"
"Co budeme d lat? Nebudou bojovat v n ." To bylo s ohledem na to, co v d l o Melenein povaze, sporné, ale p esto bylo d ležité, aby unikli, než bude pozd . Nejen kv li sob , ale i kv li Sharisse. "M žeme jim utéct?" Dru zavrt l hlavou a šeptem odpov d l: "Dokázali by nás chytit, i kdyby m li zlomené dv nohy a roztrhanou p lku t la. Melenea to se svou magií umí. Co jim chybí na osobnosti a inteligenci, nahrazuje zdatnost. Mají tisíckrát lepší reflexy než zví ata, kterým se podobají." "Co budeme d lat?" Poprvé, co si vzpomínal, selhal Xiri hlas. Cht l k ní jít a obejmout ji, kv li nim ob ma. Dru se ješt jednou podíval na tak ka hypnoticky se pohupující v že. "Budeme doufat, že už to nebude trvat dlouho." Než se mohla zeptat, co tím myslí, d v rníci se na sebe vrhli. Jeden Cabal se uchýlil na rozpadající se vyvýšeninu. Druhý si jako výchozí pozici vybral níže položené, ale stabiln jší místo. Oba zjevn doufali, že rozhodujícím momentem bude samotná zem . Pokud by ten naho e klopýtl, mohl by ztratit stabilitu, spadnout a otev ít se tak útoku prot jšku. Kdyby udržel rovnováhu, m l by možnost sko it na dvoj e, zmá knout ho pod sebou a zabránit mu, aby dosáhlo na hrdlo. Když se k sob netvo i p iblížili, Dru v živé pevnosti zahlédl trhavý pohyb. S rychlostí, které by se jen st ží vyrovnali i samotní vlci, nejvyšší v ž prudce jako had ude ila na úto ící bojovníky. Nem la žádnou tlamu, i když si možná myslela, že ano, ale její velikost a špi atý vrcholek sta ily. Živá v ž se na oba vlky z ítila tak mohutnou silou, že pokra ovala v pohybu dokonce i po nárazu do zem . Tém okamžit se stáhla a zanechala za sebou hluboký kráter. Vlci si ani nevšimli, že se blíží. Dru ihned vyrazil a doufal, že útok jedné v že ty ostatní na okamžik zdrží. Když dob hl ke Xiri, stála už na nohou, a oba se co nejrychleji rozb hli pry . Ani jeden z nich se neodvážil ohlédnout, dokonce i když za sebou slyšeli pohyb. Silná tlaková vlna jimi mrštila vp ed. Další z v ží dopadla jen pár yard od nich; když Dru padal, zahlédl, jak se stahuje. Druhý útok jim p inesl výhodu; oba je odhodil z dosahu vražedných v ží. Dru i Xiri z stali po dopadu ležet, dokud se bušení jejich srdcí nep iblížilo k normálu. Za nimi se v že pevnosti za aly hroutit jako sví ky hozené do ohn . Dokonce i p esto podnikla nejvyšší v ž ješt jeden symbolický pokus na n dosáhnout. Dopadla daleko od nich. Vzáp tí se definitivn z ítila, protože její základy už nebyly dost pevné, aby ji udržely. Ješt pár vte in se nemotorn obracela, hr zyplná i v posledním smrtelném zápase. "To... bylo..." Xiri se znovu nadechla a zkusila to ješt jednou. "To bylo... nem žu najít vhodné slovo!" "Úžasné, ohromující, hrozné, d sivé, šílené, neuv itelné, nemožné..." Dru se vy erpan usmál. "Použij všechna a ješt další. Je to jediný zp sob, jak bys to v bec kdy mohla p im en popsat." P imhou enýma o ima se snažila n co vypátrat. "Myslíš, že jsou ti tvorové mrtví?" "Cabal? Pochybuji, že by po nich z stalo n co, co by nám mohlo ublížit. Chvíli jsem se bál, že k tomu nedojde." O i m la jako talí e. "Ty jsi v d l, že na n pevnost zaúto í?" " íhala jako had, reagovala na pohyb. Doufal jsem, že na n zaúto í d ív, než se rozhodnou uzav ít mír." "Co kdyby se to stalo?" Vstal a zachmu en hled l na zející kráter, který z stal jedinou p ipomínkou vlk . "O tom bych rad ji nep emýšlel. Doufejme, že už žádní další nejsou." "M li bychom odejít," ekla elfka. Pokud se tomu bylo možné vyhnout, necht la už elit dalším takovým odporným stv rám. "Ale kam bychom se m li vydat?"
Dru stále p emýšlel o d v rnících a o tom, zda Melenea skute n cht la, aby ho zabili. Myslel by si, že je p íliš chtivá, než aby to nechala na n kom jiném, dokonce i když by byl sou ástí její osobnosti. To byl dostate ný d kaz, že tady není. "M že být jedin na mém území... jak jsem už íkal. Kde m poko it lépe a vzít mi vše, na em mi záleží, než v mém vlastním dom ?" "Kdysi t musela hluboce milovat," zašeptala Xiri váhav . Ohromilo ho to. Jak si mohla myslet n co takového? "Melenea nemiluje nikoho. Domníval jsem se, zeje to zjevné." "Tak pro se o tebe tak nápadn zajímá? ekla bych, že za ta staletí musela mít mnohé." "Plýtváme asem!" vyšt kl Dru a stiskl Xiri ruce trochu siln ji, než m l v úmyslu. Nereagovala na to, protože v d la, že jeho hn v pomine... a že je namí ený proti n mu samotnému, ne proti ní. Za nimi se Meleneina pevnost za ala definitivn hroutit do sebe. Tající, a p ece ne, p ipomínala spíše promá ený obraz než skute ný hrad. Taková moc te z stává bez vlády... Pokud to bylo znamení, ani jeden z nich to necht l v d t. Zav eli o i a o úder srdce pozd ji dorazili do cíle.
XX. Znepokojivý obraz jedné zem položené p es druhou nabízel možná nejvíce osv žující pohled, jaký se Druovi b hem dlouhé doby naskytl. Zahalená íše byla ob tí paradox ; její p ítomnost byla jednou z mála stabilních v cí, na které si arod j stále ješt dokázal vzpomenout. Vše ostatní tím i oním zp sobem prod lávalo chaotickou zm nu, ale oblast, kde náhodou podnikl svou pou do Nicoty a za ni, z stávala tém stejná, jako byla tehdy. "To je... p ekrásné." Xiri rukou prohrábla n kolik stébel p ízra né trávy. "Jako vid t duši pralesa a louky." "Ale ne dost." íše za závojem byla p íliš nejasná, p íliš se podobala mnoha dalším, které prozkoumal p edtím. Dokonce i z místa, kde stál, vid l, že oblast trhliny je jen mlhavým stínem kdysi mocného místa. Nedokázal íci, zda p ízra ná zem zmizí do nicoty nebo zesílí tak, že bude skute n jší než kousek Nimthu, který vytla uje. A tomu bude jakkoli, p inejmenším prozatím bylo jasné, že žádnou p ístupnou cestu do sv ta zakladatel nenajdou. Možná pozd ji, ale te ne. Dru si p edstavil n kolik tisíc pomstychtivých tvá í a zachv l se p i pomyšlení, jakou odm nu by mu vraadové p ichystali, pokud by se jeho sliby ukázaly stejn mlhavé jako lesy v dálce. "Nevidím ho." Nemusel se ptát, koho tím myslí. Rendel by hned v d l, že toto místo není cestou k úniku. Dru ne ekal, že ho tu najde, p esto oblast jen pro jistotu pe liv prozkoumal. Tezerenee však nebyl jeho starost. Rendel se rozhodl jít vlastní cestou. arod j p ešlápl, dychtivý odtud zmizet. Splnil povinnost, kterou v i druhému vraadovi m l; nyní bylo nutné - nejen pro n ho, ale i pro n - vrátit se dom . Nevadilo mu, že se jeho zájem nyní soust edí spíše na Sharissu než na osud jeho rasy. Vyslal svou mysl a pátral po spojení. Sirvaku? Xiri to se zájmem i úzkostí pozorovala. Už d íve jí vysv tlil, jak je to se Sirvakem a jak d v rník, stejn jako Cabal, chrání perle ovou stavbu p ed vet elci. Dru se zamra il. Sirvakovi z ídkakdy trvalo tak dlouho, než odpov d l. Jejich spojení bylo silné... nebo až dosud bývalo. Zesílil soust ed ní a objevil jen nepatrné vlákno, které drželo jeho mysl v souzvuku s d v rníkem. Sirvak v konec byl zcela zahalen tajemstvím. P sobil rozmazan , jako by tam služebník fakticky nebyl. Dru byl ím dál znepokojen jší. Znovu na d v rníka zavolal, tentokrát vší silou v le. Uplynula dlouhá, nervy drásající chvíle a pak jeho hlavu zaplnil vzdálený, váhavý hlas. Pane? Z pohledu plného úlevy, který na n j Xiri vrhla, poznal, že si je v doma jeho úsp chu. Pravd podobn se mu v obli eji promítal stejný výraz. Sirvaku! Co se ti stalo? Pro jsi neodpovídal? Je Sharissa v po ádku? Pane! Máme potíže! Musíš sem p ijít! "A co Sharissa?" Dru si uv domil, že vyk ikl nahlas, tak na n j b hem t ch n kolika vte in od chvíle, kdy stvo ení kontaktoval, dolehlo znepokojení. Pro je Sirvak tak rozrušený? Pro mu d v rník neodpovídá na otázku ohledn Sharissy? Už jdu! Po kej na m u vstupu do pracovny! Pane, ne! Nebezpe í! Dovol Sirvakovi, a t zavede dovnit ! Vysv tlí to, až budeš v bezpe í! Tak dob e! Ud lej to! Zmatený a velmi rozzlobený Dru p erušil spojení. Natáhl se doprava a uchopil Xiri za ruku. "M j d v rník nás p enese do domu. Vypadá velice roz ilen ." "Má to n co spole ného s tvou dcerou?" "Ur it . Sirvak o ní ne ekl ani slovo, ale stále mluvil o potížích. Já. Nimth zmizel. Dru prožil krátký okamžik naprostého chaosu, kdy se vznášel v temné prázdnot . Z n jakého d vodu pustil Xirinu ruku a uv domil si, že na ni Sirvaka neupozornil. Nechal ji d v rník venku? Nohama se dotkl chladného, tvrdého povrchu v jednom z poschodí hradu.
"Sirvaku? Xiri?" Zrak se mu odmítl zaost it. "Sirvaku? Co bylo tohle za kouzlo? Co se stalo? Xiri?" Po chvíli se jej dotkla jemná ruka. "Tiše, Dru. Jsem tady." Zamrkal a pomalu za al rozeznávat mlhavé obrysy. Ty se zost ovaly, až z nich byly skute né tvary... st ny, dve e, pochodn a vlevo jeho elfská spole nice. "Jak se cítíš?" zeptala se znepokojen . O i jí zá ily, jako by si p enos opravdu užila. "Lépe, než když jsem dorazil. Nebyla jsi dezorientovaná? Nem la jsi pocit, že ses na okamžik zastavila na míst ?" "Trochu. Možná to na m nemá takové ú inky, protože jsem elfka." Poslední slova Xiri pronesla s náznakem pobavení v hlase. Dru nechápal, co je na tom sm šného. Obrátil se a rozhlédl po ernozlat postav ok ídleného d v rníka. Sirvak nebyl nikde v dohledu. Sirvaku? Pane? Kde jsi? Dru na neposlušného tvora nasm roval sílící hn v. P ijdu. Nesmírná nechu , se kterou d v rník odpov d l, arod je zasko ila. Cht l se za ít Sirvaka vyptávat, ale Xiri se ve stejný okamžik rozhodla upoutat jeho pozornost. "Co je to támhle, Dru?" P isunula se blíž k n mu a tém se tiskla k jeho ruce. Kupodivu ho její blízkost spíše zneklidnila, než pot šila. Zavrt l se a podíval se ke dve ím pracovny, kam ukazovala. "To je náš cíl. Tam eká klí k cest p es p ízra né zem do íše za nimi. M l by..." Zmlknul a natáhl ruku k oby ejn vypadajícím dve ím. "Jsou otev ené!" "Samoz ejm ." "Tak to nemyslím. Sirvaku!" D v rník neodpov d l. S novým strachem, který mu svíral vnit nosti, prob hl Dru nechrán ným pr chodem. Než naposledy opustil hrad, vylepšil magickou bariéru, která obklopovala tuto místnost, jednu z jeho nejd ležit jších, a nechal ji aktivní. Oprávn ní vstoupit do ní m li jen on a Sharissa a ani jeden z nich by kouzlo neodstranil, bez ohledu na všechny ostatní obrany, kterými bylo Druovo sídlo prostoupeno. Má to n co spole ného s nebezpe ím, o kterém blouznil Sirvak? Kde je jeho spole ník? Kde je Sharissa, jediná další osoba, která sem má p ístup? Když Dru spat il zhroucenou postavu, zakrytou dlouhým plášt m, myslel si, že se jeho nejhorší obavy kone n naplnily. Pak se arod j podíval pozorn ji a poznal, že p ed ním leží mužské t lo. Rendel. Z podivného úhlu, který t lo svíralo, bylo jasné, že je zhola nemožné, aby byl Tezerenee naživu. Dru p istoupil blíž, opatrn , nebo stále nev d l, co vraada zabilo. Také cht l v d t, jak se Rendel dostal dovnit . Dotkl se t la. Bylo ješt teplé, což vzhledem k tomu, že Rendel m sto opustil jen o chvíli d íve než Dru a Xiri, nebylo p íliš p ekvapivé. Mrtvý vraad m l v obli eji zmatený výraz, jako by dokonce ani v poslední chvíli nemohl uv it, že se n co s kone nou platností postaralo, aby se do zahalené íše nevrátil. Dru nadutého Tezereneeho v bec nelitoval. Jakkoli byl Rendel inteligentní, domýšlivost v n m zaslepila zdravý rozum. Nedokázal vid t náhlý konec, které mu jeho chování p inese. Pokud šlo o Rendela, neexistovalo pro n j nic jiného než on sám. Dru p emýšlel, po em Tezerenee tolik toužil, že za al být tak neopatrný. Pokud se to nacházelo v íši za závojem, pak se o to jednoho dne p ihlásí n kdo jiný. Dru doufal, že až se to stane, nebude on nikde poblíž. Cokoliv, co Tezereneeho tak posedlo, mohlo pro všechny ostatní p edstavovat jedin nebezpe í. Když od mrtvoly ustoupil, spat il prasklý modrý krystal, ne v tší než o ech, který ležel p itisknutý k ohbí Rendelovy paže. Dru zapomn l na t lo, které mu leželo u nohou. "U Serkadiona!" M l poslední nepatrnou nad ji, že se mýlí, ale jakmile oto il hlavu, spat il nejhorší. Jeho experiment, spirálovité vzorce a obíhající krystaly, dílo, které mu m lo dát odpov di, jež pot eboval, bylo zni ené. N kolik kamen stále obíhalo, ale v bláznivých k ivkách, které
ztratily význam. N kolik jich spadlo na podlahu. Spirálovité vzorce stále existovaly, ale byly tak narušené, že už nikdy nep jdou spravit. Rendel nejenže zni il vrchol jeho výzkumu, ale i vzorce, které Dru pot eboval k nalezení nejbližšího otvoru. Mistr arod j se zamra il. Když obhlédl situaci, pochopil, že Rendel ani tak nezni il artefakt, jako spíš artefakt zabil Tezereneeho. Ale jak? Tak, jak experiment vytvo il, m l být neškodný. P esto vzor uvolnil dost magie na to, aby s vet elcem skoncoval. "Sirvaku!" zak i el Dru, spíš ze zlosti než proto, že by si myslel, že to bude mít p i p ivolávání d v rníka v tší úsp ch než p i spojení myslí. "Pane." Na ernozlaté stvo ení, které vlétlo do místnosti, byl žalostný pohled. Vyhnulo se Xiri širokým obloukem, p i emž na ni pohlédlo o ima plnýma bolesti, a usadilo se vedle na stole. Dru si zví e prohlížel, zaražený jeho pocuchaným vzhledem. Srst a pe í m lo pokryté silnou vrstvou špíny a krve, a dokonce p išlo o v tší ást jedné p ední nohy. Když si arod j p edstavil p í inu tvorových zran ní, jeho hn v ochladí. Sirvak natáhl poni ená k ídla, což bylo zjevn velmi bolestivé. "Pane." Xiri se p ipojila k Druovi a postavila se vedle n , vzala jej za paži a prohlížela si d v rníka. Sirvak na ni zasy el, ale když ho arod j zpražil pohledem, schoulil se do sebe. Na elf in tvá i se objevil nepatrný úsm v. "Co se tady stalo, Sirvaku?" zeptal se nakonec Dru. "Kde je Sharissa? Jak se sem Rendel dostal a co ho zabilo? ekni mi to." Spole ník otev el zobák plný zub a roz ilen zask ehotal. Nedokázal odtrhnout pohled od Xiri, bylo jasné, zeji tady nem že vystát. Dru v d l, že ned v ra k cizinc m je sou ástí d v rníkova výcviku, ale m l by být schopen rozlišovat mezi takovými jako Melenea a n kým, kdo je zjevn pánovým spole níkem. "Po ád ekám." "Odpov z pánovi, d v rníku," pobídla ho stále s úsm vem elfka. "Paní Sharissa, pane. To kv li ní sem tenhle," ukázal na Rendela, "získal p ístup." "Co ho zabilo? M j experiment?" Sirvak p iv enýma o ima sledoval každý Xirin pohyb. "Ano. Byl to experiment." Toho se Dru obával. Nepochyboval, že past byla nastražena na n j, což znamenalo, že tady p edtím Melenea už p inejmenším jednou byla. Pustila ji Sharissa dovnit ? Znovu si p ipomn l rozkazy, které d v rníkovi dal, ty, jež ok ídlenému tvorovi prakticky znemož ovaly íct Druov dce i cokoliv o dob , kterou strávil s arod jkou. I tohle byla jeho chyba. Sirvak jen ud lal to nejlepší, co za daných okolností mohl. "Kde je Sharissa?" "Sirvak neví." "Neví?" Zran ný tvor zav el zahanben o i a Dru se uklidnil. "Promi , Sirvaku. Kdy jsi ji vid l naposledy?" Spole ník široce rozev el zá ivé o i. "Paní byla s Tezereneem! S tvá í zakrytou kápí. Jako tenhle." Dru letmo p ejel Rendelovo t lo pohledem a zeptal se: "Gerrod? Chceš íct, že byla s Gerrodem?" "Gerrod, ano." "Tenhle Gerrod je jako jeho bratr?" zeptala se Xiri. "Ano, jako Rendel, ale nemyslel jsem si, že je tak špatný." Prohlédl si Sirvakova zran ní. Spole ník už bojoval s vyvernami, ale žádná mu nezp sobila taková zran ní. Pouze v tší bestie, jako Cabal, by p edstavovala opravdovou hrozbu. N co nebylo v po ádku. "Nevíš, co se s nimi stalo?" "Ne, pane." Sirvak byl rozzlobený sám na sebe. Neustále s odporem sledoval pánovu spole nici. Dru tvora pohladil po hlav , pokoušeje se ho uklidnit.
"Je strašn poškozený," ekla elfka a prohlížela si zran nou kon etinu a jizvy. "Možná by bylo lepší ho zni it a ud lat nového." Dru na to nic ne ekl a místo toho up en hled l Sirvakovi do o í. Když je ernozlaté zví e op t zav elo a rozt áslo se, naklonil se k n mu a tichým, vlídným hlasem se zeptal: "Sirvaku, ud láš pro m n co?" "Pane?" Zví e na n j hled lo a hlas se mu chv l únavou a bolestí. "Chci, abys šel ven a pátral. Najdi Sharissu." "Pane..." "Ud lej, co íkám." Sirvak zaváhal. Podíval se na elfku a pak zp t na Drua. N co v jeho chování se zm nilo. Roztáhl k ídla a p ešlápl. "Poslechnu." "Vždycky víš, co chci, Sirvaku. Spoléhám se na to, že to víš i te ." Spole ník sklonil hlavu. "Sirvak t nezklame." Dru i Xiri ustoupili, zatímco kdysi nádherný tvor zamával k ídly a nemotornými pohyby se vznesl do vzduchu. "Jsi si jistý, že si s tím úkolem poradí? Vypadá skoro mrtvý." "V ci nejsou vždycky takové, jaké se zdají," zn la odpov . "Sirvak ud lá, co musí, bez ohledu na zran ní, která te má." "A co budeme mezitím d lat my?" Op t m la ruku kolem jeho. "Co ud láme s ním?" Mluvila o Rendelovi. Mrtvé t lo Drua netrápilo. "Hrad se o jeho ostatky postará. Stejn jako Sirvak je mi zavázán nejvyšší oddaností." Pokleslé koutky úst odhalily její nejistotu pokud šlo o odpov , ale elfka už nic ne ekla a nechala Drua, aby ji odvedl. Zamí ili ke dve ím. "Vzbudil jsem v tob n jaké pochybnosti?" zeptal se, když vyšli do chodby. "Cože?" vyhrkla zajíkav . "Vzbudil jsem n jaké pochybnosti? Stále chceš z stat s vraadem? S jedním z bezbožné rasy?" "Nejsi tak zlý," pohladila ho Xiri po tvá i. Dru pozoroval sí p ed nimi. "Ne, jsou i daleko horší." "Melenea." "A Barakas, i když ten je pom rn neškodný. Zajímalo by m , jestli má stále svou íši, nebo jestli už pátra i p edhodili jeho kosti mrchožrout m. Vid la jsi n kdy n jaké jejich m sto? Jaké je?" Prošli chodbou do další. Dru v d l, že p ed nimi leží divadlo, kde Sha-rissa stvo ila a ídila své vymyšlené tane nice. Žena po jeho boku pokr ila rameny. "Rad ji bych o tom moc nemluvila. Nelíbilo se mi." "Pokud si pamatuji, co jsi už íkala, byla to ošklivá místa, kde železo a kámen rašily ze zem jako v edy." Usmála se. Už se na toto téma necht la dál bavit. "Takže chápeš, pro o nich nerada mluvím. Odporná místa." "Ano." "Kam jdeme, Dru?" Povzdechl si a stiskl jí ruku. "Chci ti ukázat jinou svou stránku. Chci ti ukázat divadlo, které jsem postavil pro dceru... a nev stu." "Je to ješt daleko?" Poznámku o Druov nev st nekomentovala, ale vid l jí na tvá i, zeji to ur itým zp sobem zasáhlo. "Ne. Je to už tady!" Divadlo ve skute nosti bylo dále, ale rozhodl se riskovat použití magie a nechal hrad, a se p eskupí. ím d ív to bude za nimi, tím lépe. Dru si p ál, aby se komnata p ed nimi zjevila v nejjednodušší podob ... m kká hlin ná podlaha a holé zaoblené st ny. V ur itém ohledu p ipomínala miniaturní verzi komnaty sv t bez obraz pokrývajících st ny a strop.
"Je tady toho víc?" "Mnohem víc." Mávl volnou rukou a objevila se mramorová podlaha, st ídav pokrytá ernými a bílými tverci. "Nedokážu íct, pro pot ebujeme samostatnou komnatu na n co, co by šlo ud lat kdekoli, ale Sharissa a já to máme rad ji takto." Pokynul doleva a doprava. Místnost se nepatrn zachv la, ale jeho kouzlo stále ú inkovalo. Ve zdánliv náhodném uspo ádání stálo na tvercích n kolik postav, n které lidské, jiné pat ící r zným dalším druh m. "Znají vaši lidé šachy?" Stru n ji hru nastínil. P ikývla, ale nedívala se p itom na n j. Spíše ji fascinovaly samotné figury. "Známe je, ale ne takto." Xiri zamí ila k jedné z nejbližších figur na ob í šachovnici, postav v brn ní se žezlem v ruce a okázalým krutým úsm vem. "Tyhle figury... je tady n co..." Dru mrkl a šachovnice m la b žnou velikost. Ležela na sklen ném stolku, u kterého stály dv m kké pohovky, pro každého hrá e jedna. "Pro jsi to ud lal?" obo ila se na n j Xiri. Okamžit se vzpamatovala a omluvn se na n j usmála. "Nelíbilo by se ti, co bys vid la. Zahrajeme si?" "Hrát? Te ? Když ješt musíme najít Sharissu?" P ipojil se k ní a jednou rukou jí prohrábl dlouhé vlasy. "Myslel jsem, že máš hry ráda." Tvá jí zkamen la. "Ty to víš!" Jeho sev ení na jejích vlasech zesílilo. "Zapomínáš, Meleneo, že stejn tak, jak tvrdíš, že znáš m , znám taky já tebe." Zasmála se. Její podoba se bez varování zm nila a Dru zjistil, že v ruce drží jen iluzi. Melenea ho s opovážlivou rychlostí uchopila a dlouze a tvrd políbila. Nakonec se Druovi poda ilo ji odstr it a jeho tvá potemn la do barvy blízké barv jejích vlas . "Ne, Meleneo, znovu už ne. Nebudu sou ástí tvého sv ta. To už je za mnou." "Když to íkáš, drahoušku. Prozradila ti to ta otázka o pátracích? Napadlo m to, když ses zeptal, a koliv už p edtím, než ses o nich zmínil, jsem si myslela, že máš podez ení." "Jenom potvrdila, že nejsi Xiri. Sehrála jsi mizernou partii. Drobnosti, které jsi v d la a ona v d t nemohla. Že jsou Rendel a Gerrod brat i. A nejhorší tah byl, že jsi nedokázala ani ovládnout vlastní osobnost. Dal jsem ti dostatek p íležitostí. Sirvak mi cht l íct, zeje pod tvou nadvládou. Uhodl jsem to, jakmile jsem zjistil, že jsi p edtím m la p ístup do hradu, ale Sirvak nebyl schopen t ozna it za podvodníka." Dru se od Meleney odvrátil, tém jako by ji vyzýval, a se o n co pokusí, a zamí il k šachovnici. Dotkl se jedné z figurek, té, kterou se pokusila prohlédnout si zblízka. "Poslal jsem ho pry , protože jsem v d l, že a už jsi kdekoliv, nezastavíš m . Sirvak si už vytrp l p íliš mnoho a já vím, zeje to tvoje vina." "Víš, drahoušku Dru, vždycky jsi byl rozvlá ný." Rukama si p ejela po šatech. "Je toho tolik, co bychom mohli d lat." Nap áhla k n mu ruce. "Tolik her, které bychom mohli hrát." Poslala mu vzdušný polibek. Do Drua narazila síla podobná šílenému h ebci, srazila ho p es st l a rozmetala šachové figurky. Dru vstal a usmál se. Melenea o krok ustoupila. "Ano, vím, že tohle m lo být víc než jen mizerný v t ík. Mezi námi, Meleneo, je ten rozdíl, že já dokážu mluvit, zatímco vyvolávám ochranná kouzla. Ty jenom mluvíš." Zvedl jednu z figurek, které spadly na podlahu. "Zeptám se jen jednou. Máš Sharissu?" "Samoz ejm !" Založila si ruce a triumfáln se na n j podívala. Kdyby to ohrozilo Sharissin život, nic by jí neud lal. Dru zavrt l hlavou. "To byla špatná odpov . íkal jsem, že t znám stejn dob e jako ty m . Kdybys m la moji dceru, byla bys mnohem vý e n jší. Vylí ila bys mi pár p kných detail o tom, co pro ni chystáš." Pane!
Ano, Sirvaku? Sirvak je op t tv j! Je to Melenea! Dej si pozor! Já vím, p íteli. Vzala paní Sharissu do svého domu! Pan Gerrod pomohl Sirvakovi ji osvobodit, i když s námi bojovala, ale Sirvak nedokázal uniknout! Ale paní ano! arod jova p íští slova zabarvilo jak pot šení, tak chladná nenávist. D kuji ti, Sirvaku. D kuji, že jsi mi to všechno ekl. Odpustil jsi Sirvakovi? Tvor se obával, že ho arod j potrestá za to, že se nechal arod jkou p emoci. Samoz ejm . Ješt jedna v c. Kde je ta, co p išla se mnou? Ta el... ta žena. Potuluje se kolem domu a hledá vchod. Pane, její magie je neobvyklá. Nech ji projít, Sirvaku. Dove ji ke mn . Chci, aby byla v bezpe í. Jak porou íš, pane. Ok ídlený tvor p erušil spojení, nebo úkol mu byl jasný. V noval Melenee milý úsm v a s uspokojením sledoval, jak reaguje stejn jako on toho dne, kdy se setkali na schodech ve vraadském m st . Jeho tichý rozhovor s d v rníkem trval sotva jedno, nanejvýš snad dv nadechnutí. "Nezbývá ti nic, ím bys m mohla p ivábit, nic, ím bys mi mohla vyhrožovat. M žeš mi íct jediný d vod, pro bych m l dál snášet tvou p ítomnost, Meleneo?" Zm na ji polekala, ale v d l, že zdaleka není poražená. Vždy m la v zásob jeden trik, manévr navíc. Nezklamala ho. "T eba tohle?" V ruce držela dva zá ící krystaly. "Kdes je vzala?" arod jka znovu získala výhodu a byla si toho v doma. Dru ne ekal, že uvidí krystaly, které hledal. P edpokládal, že byly zni eny, když Rendel spustil past. "Drahoušek Shari mi je dala t sn p edtím, než m to d v ivé dít nechalo ve tvé svatyni samotnou. Tehdy jsem tady nechala své p ekvapení a také se ujistila, že do tvé tvrze mohu znovu vstoupit... samoz ejm mi v té v ci pomohl ten mr avý k íženec, kterého jsi vyrobil. Nicmén jsem m la v d t, že nakonec na n j nebude spolehnutí." "Sirvak je velice spolehlivý. Ud lala jsi chybu, když sis neuv domila, jak nezávislá jeho mysl je... ne jako tvé druhé já, Cabal." Nechala krystaly nebezpe n balancovat na špi kách prst . "Jak chceš. No, drahoušku? Splnila jsem tvé o ekávání? Chceš tyhle dv malé cetky? Mám je nechat spadnout?" Trhla rukou a oba kameny zakolísaly. V poslední chvíli sev ela prsty a kameny op t získaly rovnováhu. "Víš, Dru, ta past nebyla ur ena pro tebe. Byla jsem si jistá, že se dovnit n jak dostane ten spratek bez tvá e, Gerrod - vzhledem k tomu, jak je vytrvalý. íkala jsem si, že by to byl rozkošný šprým. Víš, je ti velmi podobný. Byl jsi n kdy d v rný p ítel nádherné lady Alcie? Jist by to vysv tlilo rozdíly mezi Gerrodem a Reeganem." Dru ji neuznal za hodnu odpov di. Nachýlila hlavu na stranu. "Žádné pop ení? Žádný souhlas? Ani jediná myšlenka?" "Dej mi ty krystaly, Meleneo." Zachovával neutrální tón. Nebude si s ním hrát jako s emocionální loutkou. "Jist . Tady." Melenea obrátila dla k zemi. Zradily ho reflexy. Doufaje, že nebude muset bojovat s Nimthem i s arod jkou, Dru krystaly menším kouzlem zachytil. Zásah ale zmenšil jeho obranu. Byl to zajisté jen nepatrný otvor, ale arod jka ho znala tak dob e jako málokdo. Když ude ila, bylo to jemn jší, citov jší. Zatímco útok proti t lu by pravd podobn odrazil jen s malou námahou a v tšinu t ch proti mysli s dokonce ješt menší, její kouzlo se dotklo nejmén chrán né ásti Drua Zereeho. Jeho vzpomínek.
"Cordalene!" zašeptal. Jmenovala se Cordalene. A koliv jeho v domí jméno nev sty zapomn lo, podv domí nikoli. K jeho p ekvapení se tak moc zajímala o stejné v ci. To, co za alo jako náhodné spojení, ni ím se nelišící od ostatních, se zm nilo na dlouhodobý pom r a pak na zpe et ný svazek. Stálí partne i byli mezi vraady vzácné zboží, i když se as od asu vyskytli. Byla vysoká, štíhlá, s tmavomodrými vlasy, které padaly až na zem, a p esto jejich krásu nikdy neposkvrnil prach. Oba byli jako ostatní vraadové, stále domýšliví, stále pomsty chtiví. Dru odrazil dv výzvy od muž , kte í m li o Cordalene zájem. Odmítla je, ale jak bylo typické, ani jeden z nich nev il, že to myslí vážn . Cordalene stála p ed ním a ekala, až ji Dru obejme. Pokusil se o to. Rozpadla se v prach. Dru, zachycený v mukách kouzla, vyvolal zp t její obraz, velmi podobným zp sobem, jakým Sharissa vyvolávala tane nice. N kde poblíž se Melenea smála jeho klopýtání, marné snaze znovu získat drahou vzpomínku. Zápasícím arod jem projela zu ivost, zrak se mu na okamžik vyjasnil a ukázal obraz posmívající se arod jky. Pokusil se k ní proniknout. Dru se ztratil v druhé vzpomínce. Sharissa jako nemluvn . Šok, když zjistili, že jejich vzájemná starost nyní p esahuje i k dít ti. V tšina vraad nechávala pé i o potomky v rukách kouzelných služebník , golem a podobných. Možná proto se mezi starými a mladými rozvinula nenávist. Sharissa plakala a Dru vzal dít do náru í. Rozplynulo se do vzduchu. Další stvo ení z divadla, které, jak si jeho mysl mlhav vzpomínala, na Nimthu existovalo. "To je tak dokonalé!" zap edla Melenea zpoza jeho vidin. "Nádherné místo, kde ukon it hru! Myslela jsem, že si budu moct užívat jen utrpení ve tvé tvá i, ale te mohu sledovat, jak všechno znovu ztrácíš!" Druovy ruce tém nalezly její hrdlo. Rychle ucouvla, a než to mohl zkusit znovu, musel elit dni souboje. "Serkadione! Ne, prosím ne!" Nemohl to zastavit. Cordalene se setkala s jakýmsi bezejmenným ženským prot jškem, vraadkou, která už byla také mrtvá, protože padla v jiném souboji jen t i dny po tomto. Samotný boj byl rychlou zm tí; Dru tam nebyl a nevid l ho. Navzdory úsilí se nakonec ocitl tvá í v tvá nevyhnutelnému konci. Z Cordalene z stal jen zkroucený chuchvalec, v n mž nešlo rozeznat nic lidského. Dru si vzpomn l, jak žil se Sharissou m síce v ústraní, než se vydal hledat vraha své ženy. Jeho touha po pomst nebyla ukojena. Pak se obrátil k Melenee. "Meleneo," zamumlal. Vyvolala vzpomínky a p inutila jej, a je znovu p etrpí. Mlha, obrazy -ty v jeho mysli i ty nové, které vytvo il magií - byly smeteny, dokud nez stala jediná postava. Ta, která si neuv domovala svou smrtelnost. "Meleneo..." Probodl ji o ima. arod jka si kone n uv domila, že její ob už není polapena v p eludech, ale bylo p íliš pozd . Už nebylo úniku. První souvislou myšlenkou Dru místnost v mžiku zape etil. "Meleneo," za al pot etí. "Trápila jsi m v ase, kdy jsem byl na tom zle. P ed Cordalene jsi m neznala. Nikdy ses opravdu nezamýšlela nad tím, jak moc jsem ve skute nosti vraad, bez ohledu na to, že to te snad popírám." Její úsm v vyhasl. Dru cítil, jak její mysl tahá za síly Nimthu a pokouší se vytvo it stezku ke svobod . "Nikdy jsi m nem la p inutit znovu to tak realisticky prožít. P ipomn la jsi mi, jaké vždy budeš pro Sharissu p edstavovat nebezpe í." Se skute ným smutkem zavrt l hlavou a p ál si, aby neosvobodila vraada v jeho nitru. "To nemohu dovolit." Melenea, neschopná uniknout, ude ila dalším kouzlem. Nebylo tak elegantní, ale velice smrtící.
Dru ho bez problému odrazil a jeho v li posílil chladný hn v, který vyvolala sama Melenea. Nicmén chápal, že zdržení si na n m nakonec vybere da . Musí s tímhle skoncovat d ív, než k tomu dojde. Úto ila znovu a znovu kouzly všemožných podob a síly, která by každého protivníka, jenž ji neznal tak dob e, už dávno zni ila. Když se dostate n vy erpala, sev el ji a neponechal jí možnost se hýbat, ba dokonce dýchat. Nezem e; bránilo tomu kouzlo. Jen cht l, aby p esn v d la, jak bezmocná bude. "Ráda si hraješ, Meleneo? Já ano, ale mám rad ji složit jší, d vtipn jší hry. Nap íklad šachy. Mám pro tebe to pravé místo, místo, kde se m žeš p ipojit k n kterým mým p edchozím protivník m, k n kterým z t ch, kte í ohrožovali, co je mé, a zjistili, že když jde o obranu domova, nejsem tak mírumilovný." Znovu uchopil šachovou figurku a hodil ji po arod jce, která stála ztuhlá na míst . V poslední chvíli ji osvobodil. Jen zcela š astnou náhodou arod jka p edm t zachytila. Nechápav se na figurku podívala a pak se op t vzdorn zahled la na Drua. Vždycky se um la vyvléct z každé situace. Vždycky tu bylo n jaké slabé místo, které dokázala využít. "Tentokrát ne," zašeptal jí Dru. Ukázal na figurku, kterou držela. "Myslela sis, že tamtu druhou poznáváš. Co tahle?" S arogantním úsm vem na rtech Melenea drobnou figurku zvedla a prohlédla si do detail vypracovanou podobu. O i sejí rozší ily, zalapala po dechu a její úsm v se zm nil na užaslý škleb. Figurka jí vypadla z prst a odrazila se od podlahy. "Poznáváš ho? N kterým z nich dovolím mít stejnou podobu, t ebaže jiní dostanou tvar více odpovídající jejich charakteru. Budou žít dlouho poté, co já zem u, a navždy z nich budou figurky ve h e, ve které d ív bývali hrá i, podobn jako ty." "Dru... ty..." Už nebyla p itažlivá. Melenea se prom nila ve vystrašenou bytost. Ucítil p ibližujícího se Sirvaka. S d v rníkem byla Xiri. Sirvak se s ním pokusil navázat spojení, ale Dru odmítl. Ne, dokud neskon í. "Myslel bych si, že z toho budeš nadšená, Meleneo, drahoušku. Ne íkala jsi vždycky, že život je hra?" Takhle jej Xiri nesm la vid t. Dru rychle pokynul a na sklen ném stolku se znovu v mžiku zformovala šachovnice s figurkami se azenými v úvodní pozici. Poprvé bylo vid t, že ve h e chybí jedna figura. Dru se usmál. Nev d l, že už schází tak málo, aby m l kompletní sadu. Už jenom okamžik. To mu sta ilo. Ješt okamžik naprosté kontroly vlastní moci. Oto il se k Melenee, milence a nemesis, a ukázal na prázdné polí ko. "Tvá volba," ekl pomalu a protahoval její agónii stejn jako p ed chvílí ona jeho. " ím bys cht la být?" Když se k n mu Sirvak a Xiri p ipojili, práv skon il s obdivováním šachovnice a uklízel ji. Šachová souprava byla jednou z mála v cí, které se rozhodl vzít s sebou do druhého sv ta. Lépe než cokoli jiného poslouží jako p ipomínka toho, co za sebou zanechal. "Dru!" T esoucí se elfka ho pevn objala. N kolik vte in stál ztuhle, pak jí sev el se stejnou touhou. "Mají elfové stálé partnery?" zašeptal poté, co ji políbil na temeno hlavy. "Ano." P itáhla si jeho hlavu dol , aby mohl políbit i n co jiného než její vlasy. Když kone n jeden druhého pustili, rozhlédla se. "Sirvak mluvil o nebezpe í, o té Melenee! Co se jí stalo? Tys...?" "Ukázal jsem jí novou hru. Dost dlouhou dobu udrží její pozornost." Úmysln p ehlédl tázavý výraz a podíval se na Sirvaka, jenž ho pozoroval s porozum ním, kterému se nemohl vyrovnat nikdo jiný, dokonce ani Xiri a Sharissa. "Pane," osm lil se nakonec d v rník. "Paní je blízko. Pán Gerrod je s ní." Pán Gerrod? St nami perle ové stavby ot áslo hluboké, kymácivé zadun ní.
"Kone n propuká bou e." Strašlivá zpráva pro vraadskou rasu. Pokud by se odtud cht li dostat, museli by se odvážit do bou e. Dru, který stále jednou rukou držel Xiri, otev el dla a zkoumal krystaly, které zvedl z podlahy. V d l, že te nejsou k ni emu. Melenea z nich zjevn od erpala celý obsah. Už nebylo možné se jí zeptat, a proto a jeho bývalá milenka v d la cokoli, nyní to bylo mimo jejich dosah. Rendel jim s rozsáhlými znalostmi obou íší mohl pomoci, ale jeho ukvapenost pro n j znamenala konec, ledaže... Odd lil se od Xiri. "Sirvaku! Ukaž mi, kde jsou Sharissa a Gerrod." P ed ním se zableskl obraz t ch dvou na okraji jeho panství. Pro Drua, stále vybuzeného dozvuky zu ivosti, by bylo hra kou p enést je k sob . V d l však, jak už s Meleneou situaci pravd podobn zhoršili, a proto se obrátil na Xiri. "Ve m ." Bylo t žké potla it nutkání vyžadovat od Nimthu víc. "Chci je p ivést sem." Druovy emoce a Xirina opatrnost rychle p inesly ovoce. Gerrod s otev enými ústy zíral na arod je a jeho spole níky. O i m l zastín né kápí, ale bylo velmi pravd podobné, že je má rozev ené skoro stejn doko án jako ústa. Pokud šlo o Sharissu, chvíli jí trvalo, než vst ebala okolí, pak zaost ila na otce, rozb hla se k n mu a objala ho. "Ot e! Myslela jsem si, že jsi mrtvý! Melenea! V d l jsi, že..." Rukou jí zakryl ústa. "Tiše, Sharisso. Budeme na sebe mít as pozd ji. Je mi líto, ale te si pot ebuji promluvit s tvým p ítelem." "Se mnou?" Gerrodova ústa, jediná ást obli eje, která byla vid t dost na to, aby z ní bylo n co poznat, se zkroutila v provinilé grimase, p estože jej Dru z ni eho neobvinil a ani to nikdy nem l v úmyslu. V duchu si poznamenal, že se má Tezereneeho zeptat, za co cítí vinu; nejd ív ale vy eší sou asnou krizi. "S tebou, Gerrode." P ešel k nehybné postav a p átelsky mladšímu vra-adovi položil ruku kolem ramen. "Musíme si promluvit o n kterých v cech. .. jako t eba o tvém bratrovi, zahalené íši a pro jsi stále tady. A co je nejd ležit jší, musíme si promluvit o tom, jak se odtud dostat." "Odtud? Chceš íct..." "Ano, myslím, že máš informaci, nebo víš, kde ji získat, informaci, kterou já... kterou my všichni pot ebujeme." Dru se odml el a obrátil k ostatním. "Sharisso. Xiri. Odpus te mi mou p íkrost. Myslím, že to ob chápete. Promluvte si spolu. Chci, abyste se navzájem co nejlépe poznaly." Ob ženy si jedna druhou s nezastíranou zv davostí prohlížely. "Sirvaku!" "Pane?" "Tvá zran ní. Jsou..." "Postarám se o n , Dru," nabídla se Xiri. Podívala se na Sharissu. "S tvou pomocí, pokud to nevadí." "Samoz ejm ." Dru pochvaln p ikývl. Už pracovala na tom, aby m la s jeho dcerou dobré vztahy. "Dob e. Až se uzdravíš, Sirvaku, mám pro tebe úkol." Sáhl do tajné kapsy a n co vytáhl. "Tady!" Spole ník se posadil na zadní nohy a zbývající p ední prackou p edm t chytil. Hled l na malou figurku. "Co je to?" Sharissa se naklonila blíž. Tvá se jí zkroutila výrazem naprostého odporu. "Vypadá jako Cabal! Vlastn až p íliš!" Xiri si figurku také pozorn prohlédla. O ima zalétla k Druovi, který pochopil, že elfka vidí víc než jen detaily na povrchu. "Um lecké dílo. Vypadá skoro jako živá." "Je to sou ást mé šachové soupravy. Chyb jící kousek. Chci, aby dal Sirvak figurky dohromady. Mám v úmyslu vzít si je s sebou." "Ale nikdy s nimi nehraješ!" namítla Sharissa.
"Jsou v nich vzpomínky, které si chci uchovat," vysv tlil a už se obracel zp t ke Gerrodovi. "A te , Tezerenee. Musíme si promluvit o tvém bratrovi." Sharissa a elfka sledovaly odcházejícího Drua a ani jedna z nich si nevšimla výrazu v Sirvakov nelidské tvá i. D v rník upustil drobnou šachovou figurku na podlahu a spokojen sledoval, jak se odráží, než z stala ležet mezi ostatními.
XXI. Nad Dra í íší lorda Barakase z klanu Tezerenee vyšlo slunce a sta ešina mohl žhnoucí kouli sledovat jen s ho kou nenávistí. Klan st ží p ežil. Tém polovina zem ela nebo umírala a další t etina byla zran ná. Dokonce ani s pomocí dvou m síc noc nedokázala odhalit skute nou cenu, kterou klan Tezerenee zaplatil. Taktika Tezerenee , uvažoval, zatímco se slune ní paprsky odrážely od brn ní na mrtvých t lech jeho lidí. Znali tezerenskou taktiku. Rendel. Mohl to být jedin Rendel. Z t ch, kte í chyb li, by se jedin on tak ochotn pod lil o znalosti. Gerroda samoz ejm nechali na Nimthu; a stejn nemohl být zrádcem on. V úvahu p icházeli také Ephraim a jeho banda, kte í byli p í inou pohromy p i p echodu, ale tohle p íliš páchlo Rendelem. Krom toho Gerrod v popis Ephraimova šílenství dokázal Barakase p esv d it, že si sv t za závojem vyžádal první tezerenskou krev dávnou p ed touto bitvou. Takže mezi živými z stával pouze Rendel, což se ovšem v p ípad , že se sta ešinovi n kdy dostane do ruky, zm ní. Poprava by byla pomalá a velice promyšlená. "Ot e!" Lochivan, stále oble ený do bitvy (a koliv pta í stvo ení s p íchodem sv tla zjevn opustila bojišt ), poklekl sta ešinovi u nohou. "Kolik, Lochivane?" " ty icet dva. Další t i zem ou." Není to tak strašné, usoudil Barakas trpce. Stále jich bylo víc než šedesát. Na dobyvatelskou armádu ne zrovna mnoho, zvláš když všechny živé nemohl poslat do boje. Ale jde to. P ežili noc plnou smrti z nebes a vyšli z ní s v domím, že p es zna nou p esilu utrp li aviani horší ztráty. Zahynulo jich víc než dvakrát tolik než Barakasových muž . Byla to velká sm la, že jich bylo o tolik víc než vraad . Barakasovi lidé nedokázali p ekonat vy erpání. Kdyby jen naše magie ú inkovala... Aviani s velkým úsp chem použili talismany, p evážn proto, že dra í klan postrádal spolehlivá protikouzla. Pouze když Tezereneeové vyvolali nejsiln jší emoce, mohli v it tomu, že jejich kouzla budou fungovat tak, jak by m la. Minulá noc nebyla výjimkou. Tento sv t umož oval magii Nimthu fungovat, ale jen s velkou námahou. P ežili jsme. Zvít zíme. Poprvé tato slova zn la prázdn dokonce i sta ešinovi. P ežili by další no ní útok? Jak by mohli p ežít, kdyby jejich dny a noci p edstavovaly jeden nep etržitý boj? Nepochyboval o tom, že klan má sotva den na to, aby si odpo inul a vzpamatoval se. Kdyby byl on, Barakas, vládcem pta ích lidí, rozd lil by síly a vytvo il si dv armády -jednu na noc a druhou na den. Sužuj nep ítele tak, aby nikdy nem l as dát se do po ádku. Odkrajuj z jeho ad nejslabší tak dlouho, až nebude co odkrajovat. Lord Tezerenee v d l, že by m li toto místo opustit a uchýlit se do bezpe í, dokud se jim nevrátí síly, ale nebylo kam jít. Tuhle zemi ovládali aviani, až na zbytky další obrovské civilizace. Elfové p ežili, protože ptáky respektovali a ned lali potíže. Barakas si v žádném p ípad nedokázal p edstavit, jak se klan sklání p ed takovými stv rami, jaké zde vládly. V d l, že si aviani myslí totéž. Kdyby dovolili vraadské rase, aby se zde usadila, znamenalo by to konec jejich vlády. Tak tedy kon í vraadové, usoudil s o ima up enýma k horám, kde se p eskupoval jejich nep ítel. Poslední boj, který p esto zanechá na t ch ope ených zr dách stopy. Na dra í korouhve nezapomenou. Budou je strašit po mnoho nadcházejících generací. Tato myšlenka mu p inesla morbidní uspokojení, jako by nyní jejich smrt stála za to. P esto si nemohl pomoci a musel myslet na to, že kdyby jejich magie byla spolehliv jší nebo kdyby jich bylo víc... Zav el o i, nebo n co podráždilo jeho smysly. Bylo to pouze roz e- ení, ale v tkánivu Dra í íše se objevila porucha, jako by už nebyla celá. V té krátké chvíli vnímal d v rn známý pocit, možná chu . Rozeznal v ní Nimth.
"Lochivane." Jeho syn, který dosud kle el, vstal, když zaslechl své jméno. Reegan byl možná právoplatný d dic, ale Lochivanovi Barakas sv oval v tšinu úkol , na kterých mu záleželo. "Lochivane. Cítíš n co na východ ? N co z Nimthu?" "Pane, cítil jsem n jakou p ítomnost a mohlo to být, jak íkáš, ale odp í-sáhnout bych to nemohl." "Dob e e eno. Dokázal bys ji najít?" "Myslím, že by to bylo možné. Co je to, ot e?" Barakas si pohladil vous. Zamyšlen si prohlížel v ci, které existovaly pouze v jeho mysli. "Z krutého Nimthu to m že být bu naše spása, nebo smrt." Lochivan si vzpomn l na ty, které zanechali za sebou, a ne ekl nic. "Zjisti to, ale bu opatrný. Možná že pta í hrozba je už druho adá. A nyní b ž!" Když jeho syn odešel splnit rozkazy, lord Tezerenee se v duchu zasmál. Sta ešinovi neunikla ironie toho, co na n tam venku m že ekat. Bylo možné, že dosáhl toho, o em vždy snil, sjednocení vraadské rasy, vytvo ení jediné obrovské síly se spole ným cílem. "Jak neš astné," zamumlal nakonec. Nimth zu il, vyk ikoval svou nelibost ve h m ní a vztek podtrhoval blesky. Tornáda se rodila a umírala. Zem se posouvala a m nila tvar. Pomalu se ší ila mlha, taková, která nev stila nic dobrého. N kolik odvážných arod j se vydalo ven, aby ji prozkoumalo, nebo v té chvíli stále ješt p evládala vraadská víra ve vlastní nesmrtelnost. Tato víra, jako tolik jiného na Nimthu, se za ala rozpadat, když bylo jasné, že se výzkumníci nevrátí. Druovo panství poskytlo tisíc m áste nou ochranu, ale bou e ádila všude kolem a ší ila otrávenou magii všemi sm ry. Hrad již neposlouchal p íkazy bez váhání. Už p išli o jednu arod jku, když byla rozdrcena dv ma st nami, které ji s p ekvapující rychlostí sev ely. Poté se už nikdo jiný nedomáhal nároku na vytvo ení soukromé komnaty. Navzdory tomu, emu by dali p ednost, se z vraad stali spole enští lidé. To byl nyní jediný zp sob, jak se cítit v bezpe í, zatímco ekali na p íležitost p ejít do nového domova. Z vrcholku nejvyšší v že sledovali postup vládce panství a s ním postavy tak ka ukryté v t žkém plášti. Zahalená íše již pronikla t sn za hranice Zeree. Pro oba muže to byl ur itým zp sobem šok. Jejich výpo ty íkaly, že se cesta znovu otev e, a tak se i stalo. Co nep edvídali, bylo, že se roztáhne a obklopí oblast dvakrát tak velkou, než byl perle ový hrad. Dru by rád v d l, zda v mají ohromujícím vývoji prsty zakladatelé. "Dra í krev!" zamumlal nap l neviditelný Gerrod, když pozoroval, jak mizí poslední skupina. "To je skli ující!" Dru souhlasil. S p ízra nými zem mi m l zkušenosti. Když zm nu pozoroval zven í, mnohem víc si uv domoval Sharissin šok. Skupina vraad , jedoucí p ízra ným polem, mizela velice podobn jako on, živé bytosti obklopené zjeveními z jiného sv ta. Skute ní lidé mísící se s pr svitným neskute nem. Tak to za alo. ím hloub ji jeli, tím byl rozdíl mén z etelný. V p li cesty k lesu za aly obrysy jezdc blednout, jako by pozorovatel m slábl zrak. Neslábl však jejich zrak, ale vyhledali ti, které pozorovali. Ve chvíli, kdy za sebou m li polovinu zbývající vzdálenosti, bylo skrz záda jezdc vid t zni enou krajinu Nimthu tém tak dob e jako skrz les a pole. Když uprchlíci vjeli do lesa, byli už sou ástí jiného sv ta. "Jsou na druhé stran ," ekl Gerrod. íkal to pokaždé, snad proto, že se stále obával, že se p echod zhroutí d ív, než opustí Nimth. Tezerenee v kápi Drua šokoval svými znalostmi o zahalené íši a jejím pronikání na Nimth, nemluv o hr zách, které zmítaly vraadovým rodišt m. Gerrod nejenže prozkoumal mnoho bratrových poznámek, ale b hem dlouhé pouti k panství Zeree se Sharissou probíral Druovu práci. Díky tomu a díky vlastním výzkum m byl v mnoha ohledech stejn schopný jako Dru.
Tezerenee byl z bývalého otcova spojence stále nervózní. Vysv tlil své obavy, objasnil, pro Sharissa neobdržela Druovu výzvu, ale navzdory ujišt ní, kterého se mu na oplátku dostalo, stále ekal, že se do n j starší Zeree pustí. Když se Gerrod se Sharissou vraceli, rozhodli se používat kouzla co nejmén , i vzhledem k nebezpe í chybných ú ink magie, se kterým m li z Meleneina domu zkušenosti. Jedním z nutných p ípad bylo jídlo. Dvojice šla v tšinu cesty p šky a teleportaci a let omezovala jen na nejstabiln jší oblasti. Vy erpaní z t žké cesty se nakonec odvážili na chvíli zastavit k odpo inku. Sharissa trp la více, protože vedla pohodln jší život než on. Gerrod jí dovolil spát, zatímco on jen odpo íval. Práv v té dob se k vraad m natáhlo Druovo kouzlo a eklo jim o Rendelovi. "To m vystrašilo, mist e Zeree," ekl mladý Tezerenee s tvá í pono enou hloub ji do záhyb káp . "Tvé dce i jsem pomáhal, ale jelikož jsi vraad, považoval bys to za dostate ný d vod k tomu, abys m ušet il, když stejn jako ostatní pronásleduješ d ti dra ího pána?" Gerrod v d l, že nakonec se bude muset Druovi postavit, i kdyby jen proto, že druhý arod j byl jediný, kdo znal cestu ven. Sám by nikdy nedokázal zopakovat metodu, kterou Tezereneeové použili. Také si nebyl práv jistý, že to chce. Vždy z toho m l nep íjemný pocit, jako by kone né spojení vraadské mysli s hostitelskými t ly vytvo enými z drak dalo vzniknout n jaké p íšerné zr d . "Kolik už je jich na druhé stran ?" zeptal se Gerrod a vrátil Drua zp t do p ítomnosti. "Jak dlouho ješt ?" "Prošla asi t etina, možná o n co víc." St hující se vraadové p echázeli zhruba ve sto lenných skupinách, což byl nevy ený, ale symbolický odkaz na zakladatele, pro který se rozhodl. Skupiny, které s sebou m ly jen to, co lidé a zví ata dokázali unést, vstupovaly do hrani ní oblasti, jakmile ti p ed nimi zmizeli v lese. Tak z stával postup dostate n plynulý, aby to t m, kte í stále ješt ekali, zabránilo v šíleném úprku. "Dob e že nás nikdy nebylo víc než pár tisíc. Tohle by jinak nikdy nefungovalo." "Bude to tam stejné?" "Pochybuji." Zdálo se, že Gerrod by cht l obsáhlejší odpov , ale Dru mu ji nedal. Bylo zde p íliš mnoho otazník . "Co se stalo s Meleneou?" Pokusil se to odbýt, ale mladší vraad ho nenechal. Tohle bylo pot etí, kdy se vyptával na arod j in osud, snad proto, že nemohl uv it, že je pry . Dru ho chápal; dokonce i te m l chvílemi pocit, jako by ho sledovaly její o i. "Bojíš se, že by ses k ní mohl p ipojit?" Jeho spole ník polkl. Dru to myslel jako žert, ale Gerrod se stále obával o sv j osud. "Ne! Ne," odpov d l rychle. "To jenom že... že..." Podíval se p ímo na Drua, který se ze všech sil snažil zahlédnout o i n kde pod kápí. "To jenom že mám stále pocit, jako by pro nás n kde nechala poslední dárek. Tak jako nechala ten, co zabil Rendela." Gerrod bratrovy smrti litoval jen málo. Bylo však zneklid ující vid t, že Tezerenee má stejné pocity jako Dru. Co to na Melenee bylo, zeje dokázala pronásledovat i poté, co ji Dru spravedliv potrestal? Jejich pozornost p itáhl nepokoj pod nimi. Blížil se jezdec, který se vrátil z druhé íše a hnal se k pevnosti, jako by jej pronásledovala horda nep átel. "Tiel Bokalee," ekl Gerrod. "Je to jeden ze Silestiho nových muž ." Te , když byl Rendel mimo jeho dosah, cht l Silesti ud lat z mladého Teze-reneeho varovný p iklad. Jen zdráhav p ipustil, že vraad v kápi je zcela jiný než zbytek jeho klanu a že ho sta ešina opustil stejn jako všechny ostatní. Když oba muži dorazili na nádvo í, nov p íchozí, b žný p íklad vraad-ské dokonalosti, práv sesedal z kon . Škubal rukou, jako by ho n co kouslo. Nejnov jší z menších výpad , který bou e podnikla; všichni na nádvo í byli zasaženi r zn silnými bolestmi, které bez varování p icházely a odcházely. Možná to nebyl až tak malý útok. Jeden z vraad ležel v komatu;
spalující bolest v hlav mu zni ila mozek. Nikdo nep edpokládal, že se zotaví, ale Dru trval na tom, že ho i tak vezmou s sebou. "Dru Zeree." Tiel Bokalee se mu uklonil na pozdrav. Gerrodovi se dostalo temného pohledu, ale ni eho jiného. "Máme návšt vu. Jednoho z dra ího klanu." Gerrod se odvrátil, i kdyby to neud lal, stejn by nebylo možné p e íst si jeho emoce. Než Dru odpov d l, zvážil nejr zn jší možnosti. Tohle nebyla vhodná doba, aby za ali válku s Tezerenee. "A co ud lal Silesti?" "Trvá na tom, že je to tvoje záležitost. Tvé rozhodnutí bude jeho." Poslovi se volba nelíbila. "To znamená, že musíš p ejít." Gerrodovi se zachv l hlas. "Jsou to moji zatracení p íbuzní. P jdu s tebou a ujistím se, že nemají za lubem ješt n co jiného." Nevy eným d vodem bylo, že se mu stejn jako Rendelovi nelíbila p edstava, že by se m l odlou it od jediné osoby, která hájila jeho život. Pro ostatní vraady byl Tezerenee stále jen Tezerenee. "Nez stane tu nikdo, kdo by hlídal tenhle konec." "To m že ud lat Sharissa. D v rník na ni bude dohlížet a bude tady i tvá elfská p ítelkyn , aby jí pomohla." Gerrod ukázal na další skupinu vraad , která již odjížd la. "Te , když pochopili, jak spolupracovat, to funguje samo. Nebude mít moc práce. Hlavní ást bou e jde stále mimo nás," dodal a trhl sebou v náhlém návalu ostré bolesti. "Našt stí. Než se dostane na tvé panství, m li bychom být zp t. M li bychom to tady dokon it, než za ne být p íliš divoká." Dru cítil v rukou pal ivou bolest. "Tak s tím skoncujme. Jenom mi dej chvíli, a se mohu spojit s dcerou." "Seženu dva kon ." Nep ítomn p ikývl, nebo jeho mysl se už natahovala do dálky. Sharisso? Ot e? Gerrod a já musíme odjet na druhou stranu. P ijeli Tezereneeové. Chci, abys tady na to dohlížela, zatímco budu pry . Xiri a Sirvak ti pomohou. Jsem si jistý. Zjevn m la strach, ale držela ho na uzd . Rozumím. Nebude to nic strašného? Myslím si, že žádná ze stran si nem že dovolit bitvu. Pokud Tezereneeové n koho poslali, znamená to, že cht jí jednat. Barakas by bojoval, kdyby m l n jakou výhodu. Pak tedy hodn št stí. Nechám na tob , abys to ekla Xiri a Sirvakovi. Dávej pozor na bou i. To, co jsme dosud zažili, je jenom p edehra. To nejhorší teprve p ijde. Kdyby to vypadalo, že se p ežene oblastí d ív, než všichni projdou... Na okamžik se odml el a uvažoval, co by ud lala, kdyby to záleželo na ní. Dokonce i on by byl pod tlakem, kdyby m l p ijít s ešením. Nakonec jednoduše pokra oval, pošli všechny skrz, ale a nevypukne bezhlavý út k. Sp ch jich zabije víc než bou e. Budeš zp t, než k tomu dojde, že ano? M l bych být. P erušil spojení a doufal, že ji neovlivnily jeho vlastní emoce. Tvá í v tvá bou i a skute nosti, že nem li žádný kontakt se strážci, od kterých o ekával, že tu už touhle dobou dávno budou, nebylo možné si zcela zachovat rozvahu. Vy kávali, aby zjistili, zda mají vraadové dost rozumu, aby si s úkolem poradili sami? Pokud šlo o strážce a jejich záhadné pány, bylo toho mnoho, co dávalo velice malý smysl. "Dol , zatracen !" H ebec Tiela Bokaleeho, erné zví e, které Druovi jak podobou, tak povahou p ipomínalo nezv stného Temného kon - najde bytost z Nicoty n kdy cestu zp t? - se vzpínal a bil kopyty do zem . Bokaleemu se s kletbami - protože se musel vystavit fyzickému nebezpe í, a nejednoduše použít magii - poda ilo dostat zví e pod kontrolu. Jakékoli zbyte né použití magie posilovalo nar stající výpady bou e, o což nem l nikdo zájem.
Po Druov noze p eb hlo malé t lí ko. Cht l se podívat dol , ale koleny mu projela trýznivá bolest a skon il nap l rozpláclý na nádvo í. Krysy nebo kouzelní sk ítci byli rázem podružní ve srovnání s tím, jak p ežít bolest. Nakonec z toho byl milosrdn krátký záchvat, jehož jediným následkem byl neovladatelný strach, že když se postaví, bude to znamenat recidi-vu. Gerrod se práv vracel se dv ma osedlanými ko mi, ale pustil je a vrhl se k Druovi. "Jsi v po ádku? Co se stalo? Slyšel jsem rzát kon ..." "Polekal se. Bylo to n co malého, ale pravd podobn zplozeného bou í jako má bolest." Dru si vzpomn l na chaos v Melenein pevnosti a uv domil si, že musí mít mén asu, než p vodn spo ítal. "Zapome na to. Poj me." S Bokaleem v ele opustili pevnost a zanedlouho vstoupili do temných p ízra ných zemí. Nebudu se toho bát, opakoval si Dru stále dokola. Nemohl zapomenout na setkání s Nicotou a na ítící se chaos. Nem li pon tí, zda cesta skrz z stane otev ená natrvalo. ekli mu, že pronikání podn covala mysl zem , která kdysi byla jednotlivci zakládající rasy, ale strážce ve skute nosti nikdy ne ekl, že ji stále ovládají. Dokonce p iznal, že beztvá né vt lení svých pán nechápou. Pokud to byl rozmar pán dále zkoušet možné nástupce, pak by se Dru v bec nedivil, kdyby kdykoli uzamkli Nimth a sledovali, zda lidé polapení uvnit jsou dost inteligentní, aby nalezli jiné ešení. M l nep íjemné podez ení, že zakladatelé se od vraad zase až tak neliší. Slunce jasn zá ilo, a když se náhle objevilo, tém jej oslepilo. Dru zamrkal a rozhlédl se. Už prošli. Byl tak v zajetí obav, že mu cesta utekla. arod j usoudil, že se s touto ztrátou dokáže vyrovnat. Vraadové byli všude. To bylo první, eho si Dru všiml. Byla to první v c, které by si všiml kdokoli. Lesy i otev ené plochy byly plné muž a žen, kte í sed li, postávali nebo se procházeli. Jediné, co m li spole né, byla aura jakési nevíry, nevíry, že obloha je modrá a vítr je jen jemný vánek. Nikdo si nepokusil postavit obrovskou pevnost.- ledaže to už zkusili a neusp li - a vypadalo to, jako by se dokonce nikdo neodd lil a nevydal se hledat vlastní osud. Pokud v bec n co, tak se vraadové drželi ve spole nosti ostatních dokonce ješt víc než na Druov panství. Tam k tomu byli donuceni; zde je k tomu vedla nar stající nejistota. arod jovi lidé byli tak zvyklí vládnout všemu, co vid li, že m li problém vyrovnat se s novou a velice vzdorovitou zemí. Stranou od ostatních stál viditeln nervózní osam lý Tezerenee. Na hlav m l jednu z t ch p ileb, které zakrývaly obli ej, ale Gerrod jej o ividn poznal, protože zvedl ruku a vyk ikl jeho jméno. "Lochivane!" "Gerrode?" Muž ve zbroji se mírn uvolnil, pravd podobn protože se domníval, že když s cizinci m že jet jeden z jeho vlastních lidí, pak jeho život není v nebezpe í. Silesti stál poblíž, dost blízko na to, aby Tezerenee v d l, že je tam kv li n mu, a dost daleko na to, aby m l dra í vále ník rozum a nepokoušel si nic za ít. Zachmu ený vraad Drua pozdravil, ale nic jiného ne ekl a svým ml ením tak zd raznil, že bude poslouchat, ale nebude se hovoru ú astnit. as náležel Druovi. Mistr arod j a Gerrod sesedli a setkali se s Lochivanem. "Jak se má drahý otec?" zeptal se arod j bez tvá e bratra. Zn l v tom hluboký a kousavý sarkasmus. Lochivanovy o i se za úzkými št rbinami v p ilb unaven zav ely. "Je šílený vzteky, nebo možná jenom šílený. Zradil nás, Gerrode, Rendel nás zradil rase pta ích tvor !" "Jak p ípadné! Vypadá to, že v dra ím klanu jsou zrady normální!" Dru spole níka strohým pohybem ruky uml el. " ekl jsi ,pta í tvorové'? Podobní lidem?" "Velice. Používali tezerenskou taktiku a otec v í, že to musel být Rendel..." "No, nemusíte si d lat starosti s tím, jak ho za jeho zlo iny potrestat," sko il mu Gerrod do e i. "Rendel je mrtvý."
Lochivan se cht l vyptávat na podrobnosti, ale Dru na to nem l trp livost. "Na tohle nemáme as! Pro t Barakas poslal?" Druhý Tezerenee op t znervózn l, ale tentokrát z jiného d vodu. "On m ne... ne p ímo. On... poslal m zjistit, co se tady d je a zda elíme vyhlazovacímu útoku od našeho vlastního druhu stejn jako od pták . Já... když jsem vid l, co se d je, odvážil jsem se ukázat." Vrhl po Silestim kradmý pohled. "On se se mnou setkal a ekl, že pošlou zprávu skute nému dobrodinci vraad , tedy tob , jak p edpokládám, který rozhodne o mém osudu." Dru se obrátil a podíval se Silestimu do o í. Druhý muž se ušklíbl, nebo už vid l jeho rozhodnutí. Gerroda Dru úpln ignoroval a pozorn si prohlížel Lochivana a pokoušel se najít muže, ne Tezereneeho. "Pro jsi sem p išel?" Lochivan se krátce usmál. Dote m l ur ité pochybnosti. Nyní už ne. V d l, že cizinec mu bude naslouchat. Klan stále ješt mohl p ežít. "Pomozte nám. Pomozte nám zahnat aviany a získat území. Musíte to ud lat. Tohle je i váš domov. Pot ebujete naše schopnosti; my pot ebujeme vaši sílu." "Je to tvá nabídka, nebo nabídka tvého otce?" "Samoz ejm má." Gerrod si odfrkl, ale jinak je nep erušoval. "Tvá nabídka," p emítal Dru, kterého zaujala Tezereneeho neodbytnost. "Tvá nabídka a jakákoli, kterou by mohl p ednést tv j otec, se odmítá. Nebudeme pro vás tenhle sv t zachra ovat." Silesti se nyní usmíval. Oba Tezereneeové vypadali zmaten . Dru ukázal na zahálející dav. "Myslíš si, že bych je dokonce i já dokázal p im t, aby bojovali za klan Tezerenee? Myslíš si, že v bec cht jí bojovat? Vypadá to, že cht jí?" "Když se nespojíme, zahyneme všichni!" "Tohle je nový... ne... tohle je skute ný sv t. Má své vlastní zákony. Vyvolávali jste kouzla? Fungovala magie správn ? V tvých o ích vidím, že ne." "Náš po et..." "Nebude dostate ný. V tšinu této pevniny ovládají pátra i." Když Dru použil toto jméno, odpov dí mu byla zdvižená obo í, ale nikdo jej nep erušil. "Bojovali jste pouze s jednou skupinou. Dokonce ani spole n ješt nemáme tu moc je n jak zastrašit. Jestliže to však má tak být, náš den p ijde." "Musíme do té doby p ežít!" namítl Lochivan a ohlédl se k bratrovi pro podporu. Gerrod pokr il rameny, ale zkusil to. "Myslím, že by byl p ístupný návrh m, mist e Zeree. Cokoli, aby zachránil klan." "Kdybych v d l, co d lat, navrhl bych to. Stále mám starost o ty, kterým jsem pomohl p ejít. Pokud naše p ežití m že zahrnout i Tezerenee, nemám námitky." P íliš mnoho ,poku , pomyslel si Dru. Pokud by jim strážci tentokrát pomohli, bylo by to vše, co m že žádat. Kv li tob to bude dovoleno, odpov d l náhle d v rn známý hlas v jeho hlav . Kv li tob a tvému úsilí, ne kv li takovým, jako jsou tihle. Dru se rozhlédl. Ostatní vraadové stáli nehybn a všichni ho sledovali. Také hlas slyšeli, ale v d li, že promlouval pouze k jednomu z nich. Pro te ? Pro jste se vrátili až poté, co jsem toho musel tolik ud lat? Dotkl se jej pocit starostí a bezradnosti. Strážce si již nebyl jist svým místem ve sv t . Ti, kte í se vrátili, s námi mluví stále mén . Jejich cíl je velmi podobný tomu, jaký mají ti, jimž jsme m li sloužit, ale chovají se zp sobem, kterému nerozumíme a ob as se nám nelíbí. Jsou našimi pány a n ím jiným. Nevíme, zda je máme poslouchat, nebo ne. P inejmenším jeden z nás se odpoutal a ostatní navrhují, abychom se z této roviny stáhli a po kali, co mají beztvá ní v úmyslu. Poslali... poslali t sem beztvá ní?
Toto je má aktivita. Je to porušení starých zákon , které na nás byly vloženy, a až ti pomohu, odejdu spolu s ostatními. M l jsem pocit, že ti n co dlužíme. P edstavuješ potenciál, který musí mít na tvou rasu vliv. To z stává stále stejné od prvních dn , kdy se zakladatelé snažili vychovat následovníky. Kone n proto plním své povinnosti. Co ud láš? Pro Drua nebylo snadné uv it, že sta ešinu cokoli odvrátí od dobyva ných sn . V tvé mysli jsem vid l toho lorda Barakase z Tezerenee. Tvému rozhodnutí by mohl odporovat, ale nebude odporovat rozhodnutí svého boha. Tím te jsi? Odnikud se objevil druhý hlas. Tak vykonáváš povinnosti, které v i nim máš? Božství mnohem víc vypadá jako naše silná stránka. Vraadové kolem Drua stáli jako zkamen lí a naslouchali po ínající hádce mezi bytostmi, které nebyli schopní vid t ani cítit, ale pouze slyšet v hlav . Pokud šlo o mistra arod je, jeho p edstavivost mu umož ovala vytvá et obrazy tam, kde žádné nebyly. Vid l draka elícího vlkovi, který se bohužel velice podobal Cabalovi. Toto je m dílo, sd lil falešný drak prot jšku. Jenom jsem ti p išel pomoci, ekl vlk úsko n . P esn toto jsem si p ál... být pán, ne služebník. Stále svým zp sobem sloužím! Toto se d je, aby byl dokon en p vodní úkol, který jsme dostali, když jsme ješt m li pány, jež jsme znali! To je také mé p ání. Jejich p ání, když to dovolíš. A koli je Dru necítil, v d l, že k prvním dv ma se p ipojili i ostatní strážci. Všichni jste s tím tedy srozum ni? zeptal se drak váhavým hlasem. Co bylo kdysi navrženo, bude vykonáno? "Dru, co se d je?" zak i el Silesti. Vraadové všude kolem stáli a zírali na oblohu, jako by jim to umožnilo vid t bytosti, které rozhodovaly o jejich osudu. Dosud si mysleli, že p išli do nové vlasti, a nyní p emýšleli, zda prost jen neoddálili zánik. "Bu zticha, hlupáku!" odsekl Gerrod, ale i on se na svého spole níka tázav podíval. Zatímco vraadové mluvili, ostatní shromážd ní strážci vyslovili souhlas s p edloženým plánem, a už byl jakýkoli. Dru nerozum l ni emu, co se d lo, až na to, že došlo k naprosté vzpou e proti bytostem, které kdysi byly nezpochyb ovanými vládci. Není to vzpoura, loví ku, i když n kte í by tomu rádi v ili, ekl strážce, který si Drua oblíbil. Temn jší se neklidn pohnul, ale na sv j prot jšek nereagoval. Falešný drak pokra oval. Tví lidé musí vykonat poslední cestu na místo, kde mohou zesílit na t le i na duchu. Jakmile tam budete, necháme vás být. Není správné, že zasahujeme. Krom p ípad , kdy je to nutné, zašeptal vlk v Druov mysli. Jen když je to nutné. Hlas i osobnost se p íliš podobaly Melenee. Rád by v d l, zda se bytost dotýkala jeho vzpomínek a vytvá ela si osobnost. Vypadalo to, že pouze ti strážci, kte í s ním doopravdy hovo ili, na sebe brali n jakou podobu. Zbytek byl jako mravenci, a navzdory d ív jším tvrzením o individualit všichni reagovali a cítili stejn . Strážci u inili rozhodnutí. Bude se muset okamžit vrátit na Nimth a oznámit to t m, kte í tam stále jsou, ale jestli... V dí to, p erušil jej strážce. Všichni vraadové krom Tezerenee to nyní v dí. Tak bylo rozhodnuto. "K emu nás v bec pot ebujete?" odsekl, neschopný zakrýt bezmocnost a ho kost v hlase. Pro se kv li tomuhle tak strašn snažil? Protože kdybys to neud lal, rozhodli bychom se nezasahovat a vraadská rasa by zanikla poté, co podruhé a naposledy selhala. Zákon zakladatel , uchechtl se vlk. "Budete m pot ebovat pro Tezereneeho," prohlásil Dru nahlas, aby jej mohli slyšet všichni. "Barakas mi bude v it víc než komukoliv jinému tady, dokonce i víc než své krvi. Bude
v d t, že Tezereneeové se mohou beze strachu z odvety znovu p ipojit k vraadské rase." Doufejme, dodal v duchu. Strážci poslední myšlenku možná zaslechli, protože falešný drak promluvil trochu uvoln n ji. Bez tebe by to nemohlo být vykonáno... ani bez tohoto. Gerrod se zavrt l a ta malá ást jeho obli eje, která byla vid t, zbledla strachy. "Beze mne?" Bez tebe, zazn la velice rozhodná odpov . S t mito slovy sv t zablikal a poslal Drua, který to tém o ekával, a Gerroda, který to ne ekal, na místo masakru... kde se objevili p ed p ekvapenýma, p esto však hr zu nahán jícíma o ima lorda Barakase Tezereneeho.
XXII. "Dru Zeree. Gerrode. St ží jsem ekal, že n kterého z vás ješt uvidím." "Ano, škoda, že, ot e?" odsekl sta ešin v syn. "Takhle se mnou rad ji nemluv." Dru rozhovor ignoroval a prohlížel si následky masakru, které se zbývajícím len m klanu dosud nepoda ilo uklidit. Oblast byla posetá t ly vraad i pátra . Nebylo nijak p ekvapivé, že si klan Tezerenee na úto nících vybral da . Nicmén další v tší útok by nep ežili, te když jich bylo o tolik mén . "Lochivan p išel za tebou, že ano, Zeree?" zeptal se lord Tezerenee a o i mu zaho ely, když si všiml Druova zájmu o jeho ztráty. "Ztratil nervy." "Našel zdravý rozum, ó ot e dobyvateli!" "Zmlkni, Gerrode." Dru by rád v d l, pro se strážce rozhodl vyslat na setkání i vraada v kápi. Pokud šlo o samotného strážce, nebylo po n m ani vidu, ani slechu. Dru cítil jeho p ítomnost, ale Barakasovi se strážce ješt neukázal. Pro ? Mladší Tezerenee ztichl. Jeho otec na n up en hled l, jako by p emítal, pro p išli. arod j v rouchu, kterému se prozatím poda ilo hádku uml et, se rozhodl pospíchat. "P ešli jsme, Barakasi." "O ividn ." Blížilo se k nim n kolik muž ve zbroji, kte í si nyní uv domili p ítomnost nov p íchozích. Nejeden ukazoval na Gerroda. Dru za ínal chápat, pro s ním zahalený vraad je. Gerrod byl jedním z nich, ale opustili ho na Nimthu. Nyní stál mezi nimi tvá í v tvá otci. Byl jako maják, n co, co vid li z dálky a o em v d li, že by to tam nem lo být. "Ne jako vy," pokra oval Dru. "Našli jsme skute nou cestu, která nám dovolila fyzicky p ejít. P icházejí další. Brzy zde bude celá vraadská rasa." Sta ešinova tvá byla jako vyb lená kost. "Blahop eji ti a jsem netrp livý. Pro mi ne ekneš, pro tady doopravdy jsi? Podmínky kapitulace? To chceš? Myslíš si, že sv íme životy t m, kterým by se nic nelíbilo tak jako zaživa nás natáhnout na žeb ík a tam nás mu it?" Jakkoliv byla ta p edstava hr zná, Dru nemohl pop ít, že n kte í by rádi ud lali p esn to, co sta ešina ekl. Jenže také v d l, že vraadové jsou schopní i jiných v cí. "Nechme minulost rozplynout spolu s Nimthem, Tezerenee! Je na ase, aby vraadská rasa splynula v lid, a ne v ohromnou masu zhý kaných a krutých jedinc ." Dra í vále níci, muži i ženy, je nyní zcela obklopovali. Barakas se na n zlostn podíval, ale neporu il jim vrátit se kjejim hr zu nahán jícím úkol m. "Nic nepot ebujeme. Klan p ežije!" "Je tohle p ežití?" vyzval jej jiný hlas. Když do st edu kruhu vešla lady Alcia, všechny hlavy se k ní oto ily. Stále to byla vále nice, krásná, elegantní a smrtící, ale v její tvá i byly vid t známky vy erpání. "Kolik d tí, které prý miluješ, musí zem ít? Mezi mrtvými jsou i Anrek a Hyria!" Její chladná tvá se jim za ala hroutit p ed o ima. Dru si jména nedokázal za adit, a jak se zdálo, ani sta ešina ne. Mávl nad nimi rukou a vrátil se zp t k osudu, který by Tezerenee pravd podobn ekal z rukou p íbuzných. "Mohli bychom žít déle, kdybychom se vrátili do stáda, cizince, ale co je to za život, když nabízíš jen bolest?" "Nemohu slíbit, že p ijmou tv j klan bez konflikt . Kdybych to ud lal, nevy ítal bych ti, kdyby ses odvrátil a odešel. Ud lal bych totéž." "V ci se zm nily, ot e," namítl Gerrod. "V tšina lidí se zm nila, i když pochybuji, že bude možné zapomenout." "Byla to Rendelova vina! Kdybych mohl..." Barakas sev el ústa, když ho výraz ve tvá i lady Alcie varoval p ed možnou soukromou katastrofou, pokud vše bude dál svád t na syna. Dru zalétl pohledem ke Gerrodovi, který se k n mu obrátil, pokr il rameny a z jeho zastín né tvá e nebylo možno vy íst emoce. Ani jeden z nich nem l dojem, že je to vhodný as mluvit o Rendelov smrti. "Celá tahle debata je nesmysl!" Barakas se narovnal do plné výšky. Jeho zjev byl tém ohromující. Všichni krom Drua ustoupili nebo ztuhli. Dru elil obrovskému vraadovi už p edtím a ud lal by to zase. "Nesmysl! Když se nespojíme, zem eme všichni! Tuhle zemi
musíme zkrotit, musíme ji sebrat stv rám, kterými se to tady jen hemží! Nemáme kam jinam jít!" Ješt mu o mn ne íkej! varoval Drua náhle strážc v hlas, který mluvil pouze k n mu. Jenom mu pov z, zeje zde jiné místo, kam se lze dostat. Ješt nenastal správný as. A si vyslechne všechno, než... Než co? Dru si rukou prohrábl st íbrný pruh vlas , který si po ídil snad p ed tisíci lety, a ekl Barakasovi: "Za mo em na východ leží zem . Víme, jak se tam dostat a jak zajistit, aby nás pátra i - aviani - neznepokojovali. Budeme mít zemi, kterou lze zkrotit, a as obnovit síly. A také se znovu nau it našim arod jným schopnostem. V tomto sv t se musíme ubírat jinými stezkami než t mi, které z Nimthu ud laly hnijící sko ápku, jíž te je." Mezi Tezerenee a hrstkou cizinc , kte í p išli s nimi a p ežili útok, se ší il povzbudivý šepot a nad jeplné pohledy. Zdálo se, že Barakas zvažuje slova. Jeho odpov bude stejná, ekl Druovi strážce. Vybral si vlastní cestu a nedokáže najít zp sob, jak se z ní odvrátit, aniž by utrp la jeho pýcha a vláda. Ve strážcov hlase byla stopa p ekvapení. Rad ji by je tady nechal všechny marn bojovat až do konce a zem ít. Tyto v ci jsem vídal až p íliš asto. Je to jeden z d vod , pro v pr b hu nekone ných v k zem elo tak mnoho nad jí. Co m žeme ud lat? Jen ješt chvíli zdržovat, to je vše. Pak bude nucen p ijmout tvé podmínky. Co to znamená? zeptal se arod j. Odpov dí mu bylo pouze ticho. P eb hl mu mráz po zádech. Strážce plánoval ukázku síly, n co víc než výbušné vyno ení ze zem . To by m lo samo o sob sta it. Na Drua to ur it dojem ud lalo. P esto si p ipomn l, že jakmile v d l, že vlk nezaúto í, velká ást jeho strachu a úžasu se vytratila. Strážce m l tedy v úmyslu dát jim n jakou lekci... ale jakou? "Prozradil jsi o vaší situaci p íliš mnoho, Zeree," ekl sta ešina, který náhle odkudsi na erpal sílu. Nálada jeho lidí se zhoršila a jeho zlepšila. Byli tak zvyklí, že je ovládá, že se nikdo neozval, dokonce i když v sázce byla jejich budoucnost, jejich vlastní životy. "Vraadové vždy žili z magie. Všichni vraadové krom Tezerenee !" Barakas se tvá il vít zoslavn . "Nedokázali byste p ežít dokonce ani tam, kde by vás neohrožovali nep átelé. Nikdo z vás neví, jak bez pomoci magie dlouho p ežít! Nemoci, hlad, nehody, po así.,. to všechno jsou okolnosti, kterým nerozumíte\ Pokud v bec n co, tak vy pot ebujete nás! Pot ebujete naše znalosti, naši schopnost p ežít! Možná by bylo lepší požádat o to, abyste se vy mohli p ipojit k nám, ne my k vám!" "Neuv itelné," zamumlal Gerrod. "Lochivan p išel s úpln stejnou zpupnou nabídkou! I tvá í v tvá tolika mrtvým dokážeš po ád vznášet takové nehorázné požadavky!" P iprav se! varoval jej strážce. Víc o tom, co má v plánu, ne ekl. Vzduch se naplnil až p íliš známým tlukotem velkých k ídel. "Vrátili se!" vyk ikl jeden z Tezerenee . V hlase mu nezn la dychtivost nebo odhodlání, ale spíše hr za. P es všechny boje na Nimthu nikdy necelili tak obrovsky po etnému skute nému nep íteli. "Barakasi..." za al Dru. "Te je as bojovat, ne žvanit, Zeree! Zjistíš, že není možné p enést se pry ; t mi prokletými talismany to n jak dokážou blokovat!" Tezereneeové se už ze všech sil snažili p ipravit k boji. Vznesli se dva draci. V rukou se objevily zbran všeho druhu. Lu ištníci se rozmis ovali. N kolik troufalých duší se ze všech sil snažilo zmobilizovat v li natolik, aby dokázalo vyvolat dostate ná kouzla. Lady Alcia z stala pozadu, zatímco její manžel se rozb hl k lidem, aby jim vydal rozkazy. "Mist e Zeree, pokud máš cokoli, co nám pom že, jak z ejm nazna uješ, nadešel správný as! Pokud ne, nepochybn zahyneš s námi!"
Gerrod se prudce oto il k Druovi. "Do eho nás ten zatracený kus oživlé magie dostal? Nesta ilo by nás prost pustit z velké výšky dol a sledovat, jestli dokážeme použít kouzlo d ív, než se rozplácneme o zem?" "Jenom po kejte." Bylo snadné jim íci, aby ekali, ale práv te bylo i pro Drua tak ka nemožné v it, zeje strážce neopustil. Vy jste ale pesimistická cháska, ozval se vítaný hlas. Nastal as, abych se objevil. "Co to bylo?" zeptala se lady Tezerenee šokované, obracejíc se v marné snaze vid t n co, co vid t není. "Co to cítím?" Z oblohy se snesli pátra i v tak velkém po tu, že to vyd silo i nejstate n jší vraady. I sám Barakas, zjevn ohromený, zaváhal. Pro klan Tezerenee si nepochybn p išla smrt. Dokonce ani na vrcholku sil by nemohli doufat, že obstojí v boji s tolika nep áteli. K nep íteli se pravd podobn p idali další z hnízdiš na míle kolem. Jak se zdálo, m li pátra i jinou taktiku než lidé. Aviani zamýšleli vet elce jednou provždy zni it, ne je postupn oslabovat. Zem vybuchla. Pouze Dru v d l, co se blíží. Všem ostatním to p ipadalo, jako by si sv t vybral práv tento okamžik, aby ze svého povrchu smetl protivné malé tvory, kte í se na n m snaží d lat takový zmatek. Dokonce i Gerrod, který m l tušit, co se d je, se podíval pod nohy, jako by se pod ním vzáp tí m la otev ít zem . Rozžhavená zem a skály z nitra Barakasovy Dra í íše - Dru zjistil, že dokonce i on podlehl používání tohoto názvu, protože jiný neexistoval - se zvedly v tak zu ivém gejzíru, až se p i prvotním výbuchu zdálo, že skropí všechny aviany i vraady v dohledu. Uprost ed obrovského chaosu, v n mž se pobíhající lidé snažili ukrýt a pátra i se hore nat pokoušeli udržet dostate n vysoko nad nebezpe ím, Dru p emítal, co si o tom myslí sama zem . Mysl zem ur it musela v d t, co se d je a jak jeden z jejích d ív jších služebník porušuje pravidla, stanovená v dob , kdy ji ješt tvo ily jednotlivé mysli zakladatelské rasy. Možná to v d la. Možná nebylo jednání strážc tak odbojné, jak si mysleli. Podle toho, co vid l, byli prasta í mistrní manipuláto i. Ostatním pomalu za ínalo být z ejmé, že na žhavém gejzíru je n co zvláštního a znepokojujícího. Nikoho z nich nespálil; práv si za ínali uv domovat, že smrtící bou e nep ichází. Místo toho jejich pozornost postupn upoutal nez etelný tvar, který Dru už rozpoznal. Ob strany byly tím pohledem jako o arované a ob v d ly, že za to není odpov dný protivník. Po tém dokon ených obrysech mohutného netvora, jehož podobu si strážce oblíbil, tan ila duha. Drak vypadal tak pest e, jako by z duhy vyrašil. Už se nebude vál it. Bylo to e eno jen s nepatrným d razem, jako by mluv í byl tak mocný, že pro n j tato bitva p edstavovala jen drobnou mrzutost. Dru si dop ál krátký skrytý úsm v. Strážce m l smysl pro drama, smysl pro dokonalé na asování, kdy p ednést poselství. Chápal, pro strážce vy kával; v d l, že pátra i brzy zaúto í, možná dokonce na asoval setkání Drua s ostatními tak, aby dorazil t sn p edtím. Nehrál drama jen pro vraady. Strážce se ujiš oval, že aviani nebudou mít zájem znovu p ekro it mo e a podniknout druhou výpravu za tajemstvím zakladatel . Vypadalo to, jako by k pátra m tato poslední myšlenka již dorazila; pokusili se ustoupit, zjevn doufajíce, že se ukryjí v hnízdištích, dokud nebezpe í nepomine. Ohnivá dra í hlava obrátila spalující pohled k vysokému pta ímu muži, který útok vedl. Znáš moc, kterou p edstavuji. Poslechnete mne, nebo ani pta ímu lidu nebude dop án klid. Pátra i se jako jeden ve vzduchu zastavili, vznášeli se na míst , jak to jen šlo, a pokoušeli se vypadat neškodn jako holubi ky. Dob e v d li, jaké jsou možnosti bytosti, která se p ed nimi ty ila, nebo strážce a artefakty z jeskyní zaván li stejnou magií, a proto m li dost rozumu a p ímý rozkaz poslechli.
Tém by bylo nejlepší, kdyby zem byly o išt ny od vás všech! Byl by obnoven mír. Z stala by rovnováha. Vraady a pátra e spojil strach. Ozývaly se výk iky a sk ehotání, které z místa, kde Dru stál, nedávaly žádný smysl. Falešný drak shlížel na bezvýznamné lidi. Za spásu m žete nabídnout jen málo, ale byla sjednána dohoda, která má vaše životy zachovat, dohoda s tím, který p išel mezi vás. O i n kolika tuct vraad se s novým úžasem oto ily k Druovi. Dokonce i Barakas bývalého spojence pozoroval s nejistým výrazem... a pro ne? Neud lal snad draka znakem klanu a nezd raz oval jeho moc tak, že b hem staletí za al svým slov m v it? Zde ješt nenastal váš as. Možná v budoucnu, až se p izp sobíte zemi... nebo až vás zem p inutí se p izp sobit. Budete tam odvedeni se zbytkem svého druhu. N kolik Tezerenee energicky p ikyvovalo, nebo strážcova slova brali jako boží zákon. Gerrod si vedle Drua odfrkl. "Dob e jim tak, že tu v c považují za skute ného vládce," zašeptal se škodolibým pot šením. A pokud jde o vás, dra í hlava se op t soust edila na pátra e. O vašem osudu rozhodne budoucnost. Vra te se do svých hnízdiš a snažte se, abyste p ežili. Tyto bytosti vám nepat í, stejn jako zp soby prastarých. Smi te se s touto zemí. Toto bude jediné varování, jehož se vám dostane. Aviani, kte í pochopili, že byli propušt ni, s t epetáním k ídel v panice uprchlí. Dru pochyboval, že si z toho vezmou ponau ení. Pravd podobn se budou vyhýbat východnímu kontinentu, ale aby se jejich zp soby zm nily i po jiné stránce, bylo nejspíš víc, než mohlo žádat dokonce i božstvo, by falešné. A vás ten, jenž je pozna en st íbrem, odvede k vašemu lidu a domovu, pravil ješt majestátn jším hlasem falešný drak, a pamatujte, že jsou zde ti, kdo na tuto zemi dohlížejí. Bylo by pro vás lepší, kdybyste to respektovali. Navzdory strachu nebyl Barakas p ipravený práv te vše opustit. Odvážil se p iblížit k sálající postav a podíval se jí do toho, co mohly být o i. "Prolili jsme zde krev! Krev Tezerenee ! Nem že z stat nepomst na! Tahle zem má být naše! Sám jsi to ekl! Pro ekat na pozd jší dobu?" Všechno má sv j as. Váš as ješt nenastal. Krev, o které mluvíš, by ti to m la íci. Ve zbyte né smrti není žádná est. Pak drak pronesl slova ur ená pouze Druovi. Bojím se, že až já a m j druh odejdeme z vašich život , budeš si na tohoto muset dávat pozor. Navzdory své snaze si nemyslím, že nechá roky plynout v míru. To jsem ti mohl íct i já, odv til Dru. Lord Tezerenee ztichl a p emýšlel nad slovy falešného draka. Bylo z ejmé, že velkolepá bytost má na n j vliv, bez ohledu na to, co íká. Nakonec p ikývl. "Ano. Skláním se p ed tvou moudrostí." Mohutný muž se zatvá il pokorn a poklekl. "Chvála bu Drakovi z Hlubin, který nás povede k našemu osudu!" Dru, ohromený úžasem, sledoval, jak kolemstojící Tezereneeové pomalu následují sta ešinova p íkladu. Jediné dv postavy, které z staly stát, byl sám arod j a Gerrod, který nad chováním p íbuzných zavrt l hlavou. Dru Zeree, musíš tyto dv skupiny spojit. Dokážeš to? M žu to jen zkusit. Dra í hlava ocenila jeho odpov hlubokým p ikývnutím. Pak tedy odejd me. A to ud lali. V jednu chvíli byli shromážd ní na míst , které se málem stalo místem posledního odporu Tezerenee . V p íštím okamžiku stál Dru uprost ed zalesn né oblasti v blízkosti p ízra né krajiny vedoucí na Nimth a z n j. Na této stran pronikl rozeklaný kraj Nimthu do polí a les jako p ízra ný v ed; mistr arod j doufal, že mu už brzy v nuje poslední pohled.
Bylo zde n kolik dalších vraad . Silesti s hrstkou t ch, které mu ur il jako pod ízené, stál a ekal. Lochivan, který byl s nimi, vypadal velice ztrápen . Bylo z ejmé, že ekají na Dru v a Gerrod v návrat. Gerrod se zhmotnil kousek za Druem a za Tezereneem v kápi se objevil jeho shromážd ný klan. P estože dra í klan v okamžiku náhlého p enosu kle el, nyní stál, samoz ejm s výjimkou p íliš t žce zran ných. Ve chvíli, kdy Barakas pochopil, co se d je, p edstoupil a postavil se vedle bývalého spojence. Silesti si jich všiml a p i pohledu na sta ešinu se naježil. Ostatní vraadové se shlukli kolem n j. Lochivan stál tak nehybn , jak to jen šlo, protože necht l, aby došlo k n emu nemilému, dokud byl tak blízko nep átel. Vše te záleželo na Druovi. Uml el sta ešinu i Silestiho, když se oba pokusili promluvit. "Už toho bylo dost! Pomsta nám nikdy nep inesla nic dobrého! Silesti, vážíme si jeden druhého, ale oba jsme nesli odpov dnost za stejn strašné v ci, jaké ud lali Tezereneeové! V jejich situaci by ses možná choval stejn ! Je to tak?" Když Silesti neodpovídal, Dru v d l, že se nemýlil. P esto bylo ješt brzy si blahop át. Ješt si mohou navzájem sko it po krku. "Toto je nový sv t! Není to Nimth. Tento sv t vám nedovolí zni it jej, aniž by se vás pokusil zni it jako první." Dru vytáhl poslední trumf, který oba soupe ící vraady zasáhne do srdce jejich víry. "Podívejte se na moc strážc . P enášejí nás stejn snadno, jako bychom my p enesli hrst hlíny. Oni si žádají mír. Který z vás je ochotný je zklamat... a ospravedlnit se, až p ijdou zjiš ovat pro ?" Silesti hlasit polkl. Opakovan sledoval, jak je jeden vraad po druhém p enášen na místo, které strážce zvolil. Nedalo se pop ít, že n co, co bez námahy odnášelo skupiny p íslušník rasy arod j , m lo moc. 1 Barakas, který stál proti n mu, m nil názor. Jak strážce ekl, sta ešinu bude v budoucnu nutné sledovat. Nyní však p elet l pohledem ze Silestiho na Drua a pak zp t na své vy erpané lidi. Vid l, jak snadno si dra í bytost poradila s aviany a jak jednoduché pro ni bylo uchopit a p emístit p eživší Tezerenee. Sen o dobývání však dokonce ani te nebyl zcela zapomenut. "Nenabídnu p átelství," odv til nakonec sta ešina. "Ale nabídnu spolupráci. Silesti, nikdy jsem nem l v úmyslu zbytek vraadské rasy opustit. Avšak byla to chyba mé vlastní krve, musím tedy p ijmout nejv tší díl odpov dnosti." Slova m la tak blízko k omluv , jak jen kdy n kdo z úst pána dra ího klanu uslyší. Silesti to v d l. "I já nabízím spolupráci... pod podmínkou, že poslední slovo bude mít Dru Zeree." A koliv Dru o ekával, že nakonec dojde k n emu takovému, zoufale si p ál odmítnout. Pro vraadskou rasu už vykonal víc než p íslušný díl. Te už si p ál jen odpo ívat. P esto v d l, že nejistý triumvirát, který se zde o ividn vytvo il, má v tší šanci na stabilitu než nikým nekontrolované prosté spojenectví dvou rival . Na Druovi bude udržet mír, jako už mnohokrát. Barakas zalétl pohledem k Druovi dostate n rychle, aby si všiml arod jovy reakce na to, že byl zvolen do necht né pozice, a p ikývl. "Souhlasím, pokud souhlasí i mistr Dru." Nem l na výb r. "Souhlasím." Nikdo ani nenavrhl, aby si pot ásli rukama. Dru pomalu vydechl úlevou, že alespo tohle mají za sebou. Jeho pozornost si žádaly jiné záležitosti, záležitosti, ze kterých se mu b hem návratu Tezerenee svíraly vnit nosti. "Silesti! Má dcera a má... má nev sta. P ešly v po ádku?" Silesti p ešlápl a vypadal spíš jako dít p istižené p i n jakém uli nictví než jako mistr arod j. "Po skupin , která dorazila hned po vás, se neobjevil nikdo. Poslal jsem Bokaleeho zpátky, aby se podíval, co se d je." Vraad vypadal rozpa it . "Ješt se nevrátil." "Nevrátil se? A tys mi nic ne ekl? " Dru se rozhlédl po nejbližším vhodném zví eti. Nejblíže byl ok ídlený drak, pat ící jednomu ze Silestiho nových stoupenc . Beze slova se ke zví eti rozb hl. "Mist e Dru!" zavolal Gerrod. "Po kej!"
"Zeree!" zah m l sta ešina. V tu chvíli pro n j nebyli d ležití. Jeho úsp ch, když p ivedl vraadskou rasu do nového sv ta a ošet il, když už neuzdravil, rány mezi Tezerenee a ostatními, by neznamenal skoro nic, kdyby se Sharisse a Xiri nepoda ilo p ejít d ív, než strážci Nimth uzav ou. "Dej to sem!" na ídil. Ohromený jezdec mu podal ot že. Dru vysko il drakovi na h bet a pobídl netvora vzh ru. Drak se chvíli bránil, nejistý, pro na n m jede tenhle cizinec, ale Druova zu ivá mysl ho p emohla. Roztáhl mohutná k ídla a rychle vzlétl k obloze. Celá cesta byla jako rozmazaná skvrna, dokonce ješt víc než ta p edchozí. Dru hled l na p ekrývající se krajiny, aniž by je skute n vid l. Vid l jen obrazy Sharissy, Xiri, a dokonce i v rného Sirvaka. Když si drak poprvé uv domil, že jeho nový jezdec má v úmyslu vrátit se do p ízra né zem , za al se znovu vzpínat, ale nyní let l tak rychle, jak jen mohl, pohán ný stejn tak strachem z arod je jako z okolní znepokojující krajiny. Nimth p ivítal Drua bou í, ve srovnání s níž vypadala jeho zu ivost jako mali kost. Podcenil jak rychlost, tak nebezpe í. Všude ví ila tornáda. Blesky posely zem krátery. Dru rozeznal n co, co mohly být spálené ostatky jednoho nebo více vraad , ale byl p íliš vysoko a po así bylo p íliš hrozné, než aby ztrácel as tím, že se podívá blíž. Jenom se modlil, aby mezi mrtvými nebyli ti, které hledá. Mlha, která p edstavovala to nejhorší z magické bou e, ke hradu ješt nedosáhla, ale rychle se blížila. Dru v d l, že pokud to, co zatím vid l, byla jenom p edzv st, nikdo maelstrom nep ežije. Na jezdci i drakovi se za aly rozst ikovat kapky a arod je jako prvního napadlo, že navzdory vší pravd podobnosti skute n prší. Tato myšlenka se rozplynula, když drak v agónii za val a Dru zjistil, že mu tekutina vypaluje v šatech díry. Když zamí il se zran ným zví etem na nádvo í, rozeznal n kolik vraad , kte í se ze všech sil snažili zorganizovat poslední p echod. Muselo jich být n kolik set. Než se dostanou na druhou stranu, nemálo jich zahyne. Pot šilo jej však, když vid l, že se zbylí vraadové chovají tak spo ádan , jak to jen jde. Zjevn již zažili následky dešt kyseliny, protože v tšina z nich p ipomínala chodící sloupy látky a brn ní. P emýšlel, jak se mohl v odhadu tak mýlit. Co mohlo bou i tak zesílit? Když p istál, n kolik vraad ustoupilo. P edal v ískající bestii jednomu z t ch, kte í navzdory nebezpe í po kali. "Jak dlouho bude trvat, než vyrazíte?" "N kolik minut! Víc ne!" odpov d la zahalená postava. "Moje dcera?" "Tvé mlád nikdo nevid l!" Dru opustil draka i vst ícného vraada, který ho držel, a odklopýtal do bezpe í hradu. "Sharisso! Xiri! Sirvaku!" Nep išla žádná odpov . Pokusil se k nim dosáhnout myslí. Zda odpoví Xiri, bylo sporné, protože se o spojení s ní nikdy nepokusil, ale doufal že jeden z ostatních... Pane? Sirvaku! Kde jste? Ve tvé pracovn . Paní se snaží zadržet tu nejhorší bou i. N co narušilo rovnováhu, íká paní Sharissa! Pov z jim, že už jdu! p ikázal a už mí il k pracovn . V dí to. Dru p erušil spojení, aby si situaci lépe promyslel. Jeho dcera a Xiri bojovaly ztracenou bitvu, ale pokud by se jim poda ilo získat ostatním o trochu víc asu, sta ilo by to. N kolik minut pro lidi venku, aby odešli, a n kolik dalších pro n t i - ty i, po ítaje v to Sirvaka - aby je následovali. Vyb hl po krátkém schodišti d ív, než si uv domil, že by tam žádné schody být nem ly. Udýchaný arod j se rozhlédl kolem. Mí il pry od místa, kam cht l jít. Schopnost hradu m nit tvar podle požadavk svého pána p ekro ila meze, které jí stanovil. Nyní se hrad m nil tak ka náhodn . Mohlo se stát, že se do pracovny nikdy nedostane. Sirvaku?
Žádná odpov . N co bránilo spojení. N co blokovalo jeho mysl. V cest mu stálo n co obrovského. Dru letmo zahlédl zuby, modrozelenou srst a o i, které mu až p íliš p ipomínaly ztracenou arod jku, a pak ho zleva zasáhla mohutná tlapa a mrštila jím o ze , která se tu zdánliv objevila jen proto, aby zastavila jeho let. Vraad sklouzl na podlahu, kosti se mu pod silou nárazu chv ly a hlava hrozila rozsko it se vedví. O i ho odmítaly poslouchat, a st ží dokonce dokázal rozeznat p ibližující se postavu úto níka. "Kde je moje paní, drahoušku?" zeptal se Cabal ve vr ící parodii na svou paní. "Musí vid t, co Cabal ud lal, aby ji pot šil!" Mohutný vlk p i ch zi kulhal - na jedné tlap m l t žké zran ní od kousnutí, které, jak se zdálo, odpovídalo práv velikosti Sirvakova zobáku. "Cabal by si s tebou mohl hrát dlouho i krátce, mali ký! ekni, co jsi ud lal s paní, a bude to krátké!" Dru se pokusil zdržovat v nad ji, že se mu mysl dostate n vyjasní, aby se mohl bránit. "Jak ses... sem dostal? Kde jsi byl? Nevid li jsme t !" Jak arod j tušil, Cabal byl stejn ješitný jako Melenea. "Paní nesla Cabala ve vá ku! Když sem vstoupila, pustila Cabala ven a na ídila, že musí zp sobit spouš !" Druovo zorné pole zaplnila nekone ná ada ostrých zub . "Cabal použil vlastní magii, aby povzbudil bou i! Poslouchá Cabala, jako Cabal poslouchá paní Meleneu!" To bestii p ipomn lo, co chce od postavy, která jí ležela u nohou. "Kde je paní?" Te ! pomyslel si Dru. Musím ude it te , když se jeho mysl obrátila k ní! Pokusil se soust edit, ale Cabal se okamžit natáhl a ude il ho zran nou tlapou. D v rník zasku el, ale kdyby se pokusil použít druhou p ední tlapu, pravd podobn by upadl. Na rozdíl od Drua se Melenea nenamáhala s uzdravováním svého výtvoru. Pro se obt žovat? Vždycky si mohla vyvolat dalšího. "Chyba, zrádce paní. Neodpovídáš, musíš si hrát s Cabalem." Vlk široce rozev el tlamu a cht l se zakousnout vzpírajícímu se vraadovi do nohou a potrhat ho. Pane! B ž! Na o i nic netušící bestie zaúto ila ok ídlená postava. Zotavený Sirvak drásal Cabala dlouhými pa áty. V tší d v rník zavyl strachem a bolestí, když mu po enichu za ala téct krev. "Bolest! O i!" Cabal reagoval nazda b h, ale Sirvak, rozhodnutý dát Druovi co nejvíc nad je, vy kával o okamžik déle, než m l. Vlk vymrštil zdravou tlapu rychlostí šípu a menšího tvora zachytil. Cabal položil tlapu na zem a Sirvak z stal pod ní. Dru se doplazil ke schod m, ale když vid l, co se d je, pokusil se jednat. Jenže dokonce i te mu bolest, z níž mu t eštila hlava, znemož ovala soust edit se natolik, aby mohl ud lat n co víc než jen marn k i et. "Sirvaku!" ernozlatý d v rník m l as práv tak jednou zask ehotat a pak ho Cabal rozmá kl. "Sirvaku, ne!" ozval se Sharissin zd šený hlas. Stála za obrovským vlkem, tvá napjatou hr zou ze smrti jediné bytosti, kterou v d tství mohla nazývat p ítelem. Melenein odkaz se pokusil oto it a sev ít ji, ale uklouzl. Cabal se p íliš dlouho snažil stát jen na zran né noze. Modrozelená obluda nedokázala udržet rovnováhu, protože zárove balancovala na Sirvakov znetvo eném t le, a proto stála velmi nejist . Nestv ra sklouzla do p lky schodišt a málem strhla Drua s sebou. "Kde jsi?" vyk ikl Cabal, pokoušeje se postavit. "Poj a hraj si s Cabalem!" Byl slepý. To se Sirvakovi poda ilo. 1 když je Cabal stále mohl vycítit, v bec nic nevid l. Sharisse bylo jedno, zda nestv ra vidí, nebo ne. Dru se podíval nahoru a uvid l, jak se jeho dcera i Xiri blíží ke schodišti. Sharissina tvá byla chladná a smrtící. Poprvé vypadala jako skute ný vraad.
K hr ze otce i elfky zavolala na zabijáka, který se na schodech potáci-v zvedal na nohy. "Stojím nad tebou, Cabale. Jsem tady naho e! Hraj si se mnoul" "Sharisso! Ute !" za val šílen Dru. Doufal, že alespo upoutá vlkovu pozornost. Hlavu už m l tém jasnou. Kdyby jen Cabal ješt chvíli klopýtal kolem... "Mluv se mnou, Shari, drahoušku! vyšt kl Cabal, op t napodobující svou paní. "Budu víc než jen mluvit!" Zu ivost podn covala její slova i v li. "Poj ..." Jen tak daleko se Cabal dostal, než celé jeho t lo zachvátily plameny. Netvor za val a v hlase mu zn la bolest i žalující tón. Krom d sivé nestv ry neho elo nic. Dokonce ani Dru, který ležel tém na dosah magického zabijáka, necítil žádný žár. Cabal se ve snaze o záchranu pokusil o jedno ubohé kouzlo. Pokus selhal a s ním padl i vlk. Planoucí bestie se za žalostného vytí zhroutila. Ohe nevyhasl, dokud z Meleneina posledního kousku nez stalo v bec nic. Dru poznal zdroj d ív jších obav, pocitu, že Melenea stále vy kává. M l podez ení, že drobné stvo ení, které mu p eb hlo p es nohu, mohlo být dokonce d v rník. Takhle mali ký se mohl pohybovat z místa na místo a p sobit zmatek, jak si jeho paní p ála. S tím byl te konec. Vy erpaná a znechucená Sharissa se zapotácela, ale Xiri ji zachytila. Oba vraadové se na sebe podívali. Dru p ikývl a usmál se, i když v d l, že ani jeden z nich není š astný.
XXIII. Hrom zven í ohlásil zám r bou e pokra ovat, a už s Cabalovou pomocí, nebo bez ní. Pronikavý hluk je všechny vrátil do reality a do nebezpe í sou asné situace. "Musíme odejít, jak nejd ív to bude možné," zavelel Dru, zatímco pomalu a nejist vstával z podlahy. "Vezm te si, co pot ebujete, a poj te se mnou!" Sharissa nebyla schopná promluvit, ale podívala se na Xiri. Elfka byla nezvykle vážná. "Sirvak... se o všechno postaral. Dole na nás ekají poslední z tvých koní. V d li jsme, že nem žeme z stat o mnoho déle. Když jsme se t pokusili kontaktovat, abychom ti ekli, abys z stal na míst , že se p ipojíme my k tob , nemohli jsme t najít." Ukázala na pár zbytk popela, které ozna ovaly Cabalovu ohnivou smrt. "P edpokládám, že to on blokoval spojení. Sirvak se nabídl, že poletí nap ed a najde t . Už se obával nejhoršího." Dru, který necht l, aby to zn lo bezcitn , odv til: "Pak není d vod tu z stávat. Vy dv b žte ke koním." "Co ud láš, ot e?" zeptala se Sharissa, kone n schopná stát bez pomoci. Doširoka rozev ené o i jí dodávaly prázdný vzhled. "Najdu n co vhodného, co poslouží jako rubáš," ekl tiše a zkoušel, zda je schopen stát bez opory. Up en se zahled l na ostatky nejv rn jšího služebníka. "I když Sirvak zem el na Nimthu, tohle místo jeho t lo nedostane. To nedovolím." Sharissa se vd n usmála a pak nechala Xiri, a ji odvede po schodech dol a pry od tragické scény. Dru po kal, až bude sám. Poklekl u zbitého t la a zvedl ho. Když ho odnášel a v duchu pátral po n em, co by d v rníkovu rozdrcenému t lu dodalo ádnou d stojnost a est, zašeptal ke zplihlému t lu jediné bytosti, která kdy skute n znala bolest v jeho mysli a srdci, protože od svého stvo ení byla arod jovou sou ástí: "Je na ase jít dom , Sirvaku. Je as si odpo inout... kone n ." P íchod pátého dne nového života zastihl vraady stále živé a zdravé. Tezereneeové, i když v tšinou nevítaní, se ukázali jako nanejvýš užite ní. Jejich vybroušené nadání pro nemagické záležitosti z nich ud lalo u itele ostatních. Na oplátku se jim dostalo ur itého nevraživého respektu, o kterém Dru doufal, že se asem rozvine ve v tší p íze . Nicmén nem l v úmyslu do té doby hladov t. Žili ve zbytcích zni eného m sta prastarých. Už se dohodli, že místo aby si postavili nový domov, opraví ten, který jim sta í zanechali. Jen málo z nich mluvilo o tom, že odejdou pry a založí si vlastní panství, i když Tezereneeové m li sklony žít na opa né stran m sta. Místa bylo víc než dost. M sto se táhlo do hloubky i do výšky. Mnoho budov spojovaly podzemní místnosti a tunely, jejichž pr zkum by zabral m síce a možná i roky. Podzemní prostory vypadaly neškodn , p esto byl Dru v otázce jejich pr zkumu opatrný. Nakonec nad tím mávl rukou jako nad typicky vraad-ským povahovým rysem. Po tolika staletích, kdy m l pro sebe tak rozlehlý kus zem , bylo t žké zcela p ijmout nové uspo ádání. Nebyl jediný, kdo se tak cítil, ale ani Dru, ani ostatní by sou asnou situaci za minulost nevym nili. Silesti dále organizoval p evážnou ást vraad . Triumvirát stále pracoval. Dru neustále p emýšlel, jak dlouho to vydrží. Sharissa prohlásila, že je prost jen pesimista. Mezi p ist hovalci byla oblíbená. Sharissa se nyní sebejist procházela mezi ostatními a její porozum ní v dob , kdy se v tšina lidí pokoušela vyrovnat se zm nami, velice pomáhalo. S magií to bylo stále ošemetné. Nejlépe šla Druovi, který se u il od nové manželky. Spolu se svou elfskou ženou te Dru stál poblíž místa, kde objevili poslední úto išt zakladatel . Dru sem p icházel každý den s nad jí, že najde trhlinu vedoucí do jejich sv ta. Byl zv davý, jakou budoucnost beztvá né bytosti pro vraady plánovaly nebo zda by prost uprchlíky nechaly na pokoji. Jeho snaha byla bohužel až doposud úpln mamá. Po trhlin nebylo ani stopy. Pozorn si oblast prošel. Pr chod byl zape et ný. Dnes to však bylo jiné. Když se toho rána probudil, d v rn známý hlas v jeho mysli tiše ekl: P ij na místo, kde jsme se poprvé setkali, loví ku. P ijdu t tam uvítat.
Sharissa mapovala m sto, což p inášelo užitek všem, a toho dne už vyrazila za prací. Na nové místo si zvykla lépe než kterýkoli jiný vraad, a kdykoli se mluvilo o výprav do n jaké oblasti, byla nesporným v dcem. Dma t šilo, že poté, co ji celé ty roky nestydat držel zav enou -jak se domníval, pro její vlastní dobro - si jeho dcera našla své místo. Gerrod byl jediný lov k krom Druovy nev sty, s kým si Dru povídal. Vraad zahalený v kápi však žil daleko od ostatních. Ti, které Tezereneeové opustili, mu zcela nev ili, a mezi vlastními nebyl o nic vítan jší, ne dokud je vedl Barakas. Na vkus svého otce se Gerrod stal p íliš nezávislým. Sta ešina necht l, aby jeho p íklad zamo il klan. Dm mladému vraadovi nabídl pozici zástupce, ale Gerrod si zvolil samotu. Také pracoval na tom, aby byl znovu schopný po ádn používat své schopnosti, ale pravd podobn jiným zp sobem než elfové. Dm op t v d l, že i toto je jeden z mnoha problém , které ješt nevy ešili. Nyní s ním uprost ed zni eného nám stí stála jen Xiri, ale už to nebyla Xiri. Jmenovala se Ariela. D vodem, pro mu nikdy neprozradila rodné jméno, bylo to, že tradice jejího klanu íkala, že jméno má být uchováváno v tajnosti a odhaleno až muži, kterého si vezme za manžela. V okamžiku pravdy, poté co se jeden dmhému zaslíbili, ekla bývalá Xiri Druovi, že jí vyklouzla poznámka o tomhle tajemství, protože ji to k n mu p itahovalo od prvního okamžiku, navzdory tomu, že byl nenávid ný vraad. Dm vycítil strážcovu p ítomnost d ív, než k n mu bytost promluvila. Zvyk brát se nám byl znám díky zp sob m zakladatel . Gratulujeme vám. Také vyjad ujeme soustrast, tak jak jen tuto emoci chápeme, se smrtí tvého v rného služebníka. "D kuji." V prázdnot tohoto místa se Dmovi mluvilo pohodln ji nahlas, dokonce i k bytosti která nem la t lo. P ál si, aby se strážce nezmínil o Sirvakovi; ani po p ti dnech se bolest nezmírnila. Dm ji mohl odsunout, ale stále byla zde. Musíme t pochválit i za úsilí, které v nuješ svým lidem, loví ku. Tohle k n emu sm ovalo. Dm to cítil. Stiskl Xiri - Arielu - jako by jej od ní mohli každou chvíli odtrhnout. Nyní tuto rovinu opouštíme, Dru Zeree, ale budeme ji stále sledovat. Otázka, jak se vypo ádat s t mi, kdo jsou, a již nejsou našimi pány z stává nevy ešena, a možná dokonce nikdy nebude, což je n co, emu bys mohl rozum t. Takto jsme se však rozhodli: Nikdo mezi n nebude zasahovat nebo se jim pokoušet jakkoli ublížit. Je velmi pravd podobné, že podniknou vlastní kroky, ale pokud to nyní není v jejich moci, budeme jednat místo nich. Všichni tví lidé o tom budou v d t, až se zítra probudí. "Tak pro jsi m zavolal, když to chceš oznámit všem?" K tomu se hned dostanu. Strážce zaváhal a pak pokra oval rychleji. Nimth je uzav en. Nemohl být zni en, aniž by to narušilo tento sv t. Ve vašem zájmu byste jej nem li hledat. Chaos, který na Nimthu nyní vládne, p inese jen potíže. To nebude problém poslechnout. Dm by rád v d l, pro by kdokoli cht l otev ít novou stezku do Šíleného sv ta. Nyní se dostáváme k odpov di na tvou otázku. Zavolat t sem nebyl m j nápad. Pouze jednám jejich jménem a možná jsem je pochopil špatn . "Je?" zeptala se Ariela tónem nazna ujícím, že ví, o kom strážce mluví. P ed nimi se zhmotnila Brána, vysoká a d sivá. Po jejích ve ejích jako obvykle pobíhaly temné ješt rovité postavi ky, ale stále p i tom upíraly pohled na dv postavy, stojící poblíž. Z Brány se vyno ily dv z beztvá ných bytostí. Stále nebylo možné je rozeznat a Dru usoudil, že to nestojí za námahu. Dv postavy bez tvá e. Stály proti nim a ekaly. Ticho p emšil strážce. Cht jí t u it. Cht jí, abys o tuto zemi pe oval. A domnívám se, že nejvíc ze všeho si p ejí, abys pomohl udržet naživu budoucnost. Dru cítil, zeje to pravda. Zda to byl pokus p ed ním stojících bytostí sd lit svou touhu, nebo prost n co, co vy etl z jejich postoje, nedokázal íci. arod j pouze v d l, že jim p esn
rozumí. On a další jemu podobní budou svým zp sobem strážci, práv jako falešný drak a jeho dmh. Ne, mnohem víc, dodala bytost. Stále budeš sou ástí budoucnosti; jsi p íliš d ležitý, než aby ti to bylo up eno. Ostatní ješt nejsou p ipravení, aby byli ponecháni vlastním zám r m. Ur itým zp sobem ti budu závid t. Máš p edur ený osud. Ty a tví lidé se budete m nit a r st tam, kde my už nem žeme. arod j se obrátil k manželce. Dru v d l, jak by se rozhodl, kdyby jí nikdy nepotkal. Byli však partne i. "Tak ješt tahle poslední cesta?" Usmála se na n j, stejn jako on p ipravená výzvu p ijmout. "Poslední cesta, ty mizerný vraade." Beztvá né postavy jim ustoupily z cesty. V poslední chvíli pohlédl Dru na oblohu, jako by tam mohl zahlédnout strážce. "A co Temný k ? Mám kv li n mu po ád špatný pocit. Nem li jste právo poslat ho zpátky, dokonce i když odtamtud p išel." Jestliže se obyvatel Nicoty, jak jsi to místo nazval, vrátí, už ho znovu ne-vypovíme... a myslím si, že ten, kterého nazýváš Temný k , se zaru en vrátí. Je dokonce možné, že z místa, kam odcházíš, budeš dokonce schopen mu v jeho úsilí pomoci. "Pak tedy ješt jednu v c. Myslíš, že naše rasa usp je? Opravdu myslíš, že máme n jakou nad ji?" Te ano. Strážc v hlas vyhasínal. Jeho úkol skon il. A co je d ležit jší, oni také. Dru se na odcházející bytost vd n usmál. Když už její p ítomnost necítil, obrátil se k manželce, která mu stiskem ruky dala najevo, že je p ipravená. Prošli portálem a vstoupili do komnaty sv t . V komnat byly další beztvá né postavy v kápích. K Druovu p ekvapení se nov p íchozím poklonily. Jeden z nich, nejspíš ten, který m l nejblíže k v dci, zamí il k Druovi a natáhl áste n utvo enou ruku v nezam nitelném gestu. Dru ji stiskl a z n jakého d vodu se kone n skute n cítil doma.
Richard A. Knaak Zahalená íše Anglický originál The Shrouded Realm P eklad Hana Vl inská Obálka Jan Patrik Krásný Grafická úprava obálky Jan Patrik Krásný Jazykový redaktor Ji í Popiolek Odpov dný redaktor Libor Marchlík Vydalo nakladatelství FANTOM Print jako svou 85. publikaci Vydání 1. Ostrava 2007 Tisk Printo, s.r.o., Ostrava Doporu ená cena v . DPH 219K www.fantomprint.cz
