Limity využití území v horkých rekreačních regionech Land Use Limitations in Mountain Recreational Regions Ing. arch. Lucie Zrnová ČVUT v Praze – Fakulta stavební,
[email protected] Abstract: Definition of land use limitations is one of the main tasks of urban design and territoial planning. Land use has its limits. In Czech republic they are defined especially in territorial analytical data published for municipalities with extended competences. Main limitation in mountain regions is nature and landscape protection, which gets quite often into conflict with tourism development. Complicated terrain and nature conditions brings other limitations. This article is about main land use limitations with an influence on the development of mountain recreational regions in Czech republic compared with some of the other european countries. Abstrakt: Stanovení limitů využití území je jedním ze základních úkolů územního plánování. Využití území má určité hranice, které jsou v České republice stanoveny především v územně analytických podkladech zpracovávaných pro obce s rozšířenou působností a mají velký vliv na rozvoj měst i obcí. V horských oblastech patří mezi hlavní limity ochrana přírody, která se velmi často dostává do konfliktu s požadavky na rozvoj cestovního ruchu a rekreace. Další omezení vyplývá z komplikovaných terénních a přírodních podmínek. V příspěvku budou rozebrány hlavní limity, ovlivňují rozvoj horských rekreačních oblastí v České republice, a budou porovnány s vybranými zahraničními evropskými přístupy. Keywords: Limits of use; recreational regions; mountainous regions. Klíčová slova: Limity využití území; rekreační regiony; horské oblasti
Úvod Limity využití území jsou nedílnou složkou územního plánování v horských regionech stejně jako na ostatním území. Ve své disertační práci se věnuji horským rekreačním regionům z hlediska územního plánování. Omezením, které hraje v horských oblastech větší roli než jinde, je především ochrana přírody a krajiny zakotvená v legislativě v různých formách a na různých úrovních. Konkrétními vybranými lokalitami jsou v České republice Krkonoše jako naše nejvyšší a nejznámnější pohoří, skiregion Amade v Rakouském Salzbursku jako rozsáhlá spolupráce mnoha lyžařských středisek, Dolomity v Itálii a oblast masivu Mont Blanc na pomezí Itálie, Francie a částečně i Švýcarska, kde jsou hlavními centry italský Courmayeur a francouzské Chamonix. Každá z oblastí má svou územně plánovací dokumentaci, která se řídí předpisy dané země. V příspěvku budou charakterizovány a porovnány jejich základní rysy a odlišnosti. 1.
- 61 -
Nejrůznější jevy omezující plánování rozvoje oblasti jsou v české územně plánovací dokumentaci shrnuty jako limity využití území. V jiných evropských zemích jsou zahrnuty v různých částech územně plánovací dokumentace. 2. Územně analytické podklady a limity využií území v územním plánování v České republice V územním plánování v České republice jsou všechny podmínky, které mohou ovlivňovat nebo omezovat budoucí rozvoj území, zohledněny pomocí limitů využití území. Limity využití území jsou souborem závazných podmínek realizovatelnosti záměrů územního plánování, které určují účel, způsob, ohraničení a podmínky uspořádání a využití území. Současný Stavební zákona č. 183/2006 Sb. upravuje věci územního plánování pomocí tzv. nástrojů územního plánování, jejichž součástí jsou mimo jiné územně analytické podklady (ÚAP), které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území. Územně analytické podklady jsou pořizované úřadem územního plánování (ÚAP obcí) nebo krajským úřadem (ÚAP kraje) obsahují omezující podmínky - limity využití území. V § 26 odst. 1 stavebního zákona je stanoveno, že: “Územně analytické podklady obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území z důvodu ochrany veřejných zájmů, vyplývajících z právních předpisů nebo stanovených na základě zvláštních právních předpisů nebo vyplývajících z vlastností území ("limity využití území"), záměrů na provedení změn v území, zjišťování a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v územně plánovací dokumentaci ("rozbor udržitelného rozvoje území"). [2] Důvody omezení využití krajiny Mezi hlavní důvody pro stanovení limitů patří ochrana životního prostředí a zdraví obyvatel a vymezení technických a dalších podmínek výstavby a dalších lidských aktivit. Obecně potřeba limitů vyplývá z Listiny základních práv a svobod, podle které má chránit základní práva člověka v území, tedy právo na přiměřený prostor a v něm obsažené životní podmínky a zdraví obyvatel. Dále je vyvolána potřebou ochrany přírody a krajiny, potřebou zajištění údajů pro zpracování územně plánovací dokumentace a podobně. Kromě toho je spojena s vymezením obecných podmínek výstavby. Vzhledem k velkému rozsahu důvodů vzniku omezení a tím i jeho povahy jsou limity využití území rozděleny do skupin. Základní třídění vychází z objektu nebo složky územního plánování, které se omezení týká (například doprava) a z limitovaného jevu (například hluk). Ve výkresové dokumentaci jsou ale shrnuty ve výkrese limitů využití území. 2.1
Limity můžeme členit podle více hledisek: podle funkčních složek (bydlení, rekreace, výroba, dopravní a technická infrastruktura atd.) podle oborů, kterých se týkají (např. životní prostředí, vodní hospodářství, stavebně architektonické bariéry, sociální, ekonomické, estetické limity apod.) podle doby platnosti (limity s trvalou nebo časově omezenou dobou platnosti) podle rozsahu závaznosti (limity platné celostátně, regionálně, místně apod.) podle limitovaného procesu (limity omezující výstavbu, provoz, nebo využití ploch) podle stupně závaznosti (limity zásadně nepřekročitelné a limity podmíněně překročitelné (např. na základě výjimky).
- 62 -
Z hlediska způsobu omezení pak můžeme rozlišit limity: intervalové - určují omezení daného jevu číselnými hodnotami nebo jejich intervaly vyjádřené jako příkazy a zákazy předběžné správní podmínky - nejsou skutečným limitem, ale podmínkou v procesu rozhodování v území
Druhy limitů využití území V praktické příručce vydávané a aktualizované ústavam pro územní rozvoj jsou limity jsou členěny do sedmi tříd podle základních oblastí, které ovlivňují: Územní podmínky pro výstavbu Doprava Technická infrastruktura Vytváření a ochrana zdravých a bezpečných životních podmínek Ochrana přírody a krajiny Ochrana památek Právo 2. 2
V horských regionech je frekvence výskytu konkrétních limitů poněkud specifická a v zásadě se odvíjí od přírodních a terénních podmínek. Obecně lze říci, že významnou roli budou hrát limity, týkající se ochrany přírody. Naopak limity, týkající se něktarých druhů dopravy a průmyslové výroby budou ustupovat do pozadí. První skupina územní podmínky pro výstavbu se týká obecně umisťování staveb na pozemních a jejich vzájemných odstupů. Tyto podmínky jsou zejména pro obytnou výstavbu závazně dané a neliší se mezi horskými oblastmi a ostatním územím. Hustota zástavy bývá v horských oblastech obecně nižší. Kategorie doprava se specializuje především na pozemní komunikace nižších tříd. Komplikovanější klimatické a hlavně terénní podmínky a činí horské oblasti nevhodné pro významnější dopravní tahy a jejich uzly. Železniční doprava je hlavně sklonovými podmínkami omezena spíše do údolí a další druhy dopravy (letecká, vodní...) se vyskytují pouze výjimečně. Významnější dopravní uzly jsou situovány spíše do vzdálenějších velkých měst a center. Vzhledem k vyjímečnosti horské přírody a krajiny a nutnosti její ochrany je tranzitní doprava přes horské oblasti silně omezena nebo vyloučena. V horských sídlech mají hlavní význam místní komunikace, doprava v klidu a zázemí pro hromadnou dopravu. Z omezujících prvků jsou to hlavně ochranná pásma příslušných jevů. Technická infrastruktura je v horských oblastech potřebná stejně jako v nížinách. Jedná se především o ochranná a bezpečnostní pásma liniových staveb vedení. Stejně tak jako u dopravní infrastruktury jsou omezena tranzitní vedení. Skupina vytváření a ochrana zdravých a bezpečných životních podmínek zajišťuje životní podmínky obyvatel. Jsou stanoveny limitní hodnoty škodlivých jevů (hluk, vibrace, záření, znečištění ovzduší...). V celkově “zdravějších” horských podmínkách nebývá problém tyto limity dodržet. Nedílnou součástí je obecká ochrana přírodních složek (vodní zdroje, lázeňské oblasti, ovzduší). Na horské oblasti se zpravidla vztahují přísnější požadavky stanovené v kategorii ochrany přírody, které mají příznivý dopad i na obecně pojaté životní podmínky. Velký význam v horských oblastech má skupina limitů týkajících se ochrany přírody a krajiny. Patří mezi ně zvláště chráněná území (národní parky, CHKO a další), obecná ochrana přírody (ÚSES, významné krajinné prvky, přírodní parky...), lesní pozemky a geologie. Zvláště chráněná území mají svá pravidla a omezení ve využití území stanovená - 63 -
v legislativě. Pro území velkého rozsahu a významu (národní parky, CHKO, přírodní rezervace...) se stanovují plány péče, které jsou podkladem pro ÚPD. Podmínky a omezení, vyplývající z požadavků na ochranu přírody se v dotčených územích prolínají a často převyšují limity z kategorie vytváření a ochrana zdravých a bezpečných životních podmínek, stanovené obecně pro celou republiku. Kategorie ochrana památek se zabývá především stavbami a objekty kulturního zájmu, čímž se její aplikace poněkud omezuje na lidská sídla. V horských oblastech se vyskytují hlavně vesnické a krajinné památkové zóny. Limity z kategorie právo nejsou pro horské oblasti příliš zajímavé. Limity využití území v horských oblastech V rámci rozsahu článku budou zmíněny vybrané limity využití území charakteristické pro horské oblasti a týkající se většinou specifických přírodních podmínek. 3.
Česká republika Územně analytické podklady obcí s rozšířenou působností povinně zahrnují výkres a popis limitů využití území. Jako příklad horské oblasti v České republice jsou uvažovány Krkonoše a tedy obce s rozšířenou působností Trutnov, Vrchlabí, Jilemnice, Semily a Tanvald. V horských oblastech se kromě obecných limitů využití území platných a aplikovatelných na celém našem území dost rovnoměrně uplatňují hlavně limity vyplývající z přírodních podmínek a jejich ochrany. Vzhledem k potřebě zachování přírodních podmínek hraje důležitou roli vymezení zastavěného, zastavitelného a nezastavitelého území. Zástavba, komunikace a další lidské aktivity jsou omezeny požadavky ochrany přírody. V Krkonoších má velký význam vymezení Krkonošského národního parku členěného podle přísnosti ochrany přírodního prostřecí na tři zóny a ochranné pásmo národního parku. Národní park ale zdaleka není jediným prostředkem k zajištění zachování přírodních podmínek na území Krkonoš. Další územní omezení, vyplývající z ochrany přírody jsou biosférická rezervace a geopark UNESCO, evropsky významné lokality a ptačí oblast Natura 2000, přírodní památky a rezervace a významné krajinné prvky. Poměrně vyšší zastoupení mají i prvky ÚSES, ochrana lesa a vodních zdrojů. Bonitovaná zemědělská půda se vyskytuje spíše v podhůří a do vlastního pohoří zasahuje velmi okrajově. Ochrana obyvatel před přírodními jevy je realizována hlavně vymezením záplavových území kolem vodních toků. Sesuvná území jsou specifikována spíše v souvislosti s důlními díly a těžební činností. Nebezpečí lavin není věnována pozornost. Krkonoše jsou pohořím s mnoha lavinovými drahami. Tyto oblasti častého sesuvu lavin se však většinou vyskytují v přísněji chráněných zónách národního parku a tedy mimo zastavěná území a proto se jimi územně plánovací dokumentace zpravidla nezabývá. 3.2
3.3
Rakousko Na rozdíl od České republiky nemá Rakousko legislativní základ územního plánování na celostátní úrovni. Některé rakouské země, jako je Burgenland, Štýrsko a Vorarlbersko mají svůj vlastní stavební zákon. Ohledně územního plánování má každá z devíti spolkových zemí vypracovaný svůj vlastní zákon. V rakousku tedy existuje devět zákonů o územním plánování a devět zákonů o ochraně přírody. Koncepce prostorového rozvoje Rakouska je napsána velmi obecně, což je mimo jiné dáno tím, že není ukotvena v zákoně. Koncepce bývá aktualizována po deseti letech a neobsahuje kartografické mapy ani bližší rozbor technické a dopravní infrastruktury nabo rozvojových os.
- 64 -
Itálie V Itálii je územní a prostorové plánování legislativně upraveno Zákonem 153 Il Governo del territorio (Urbanistický zákon) platným od roku 2005. Nástroje územního plánování jsou rozlišené podle hierarchie, typologie a funkce. Územní plánování je hierarchicky rozděleno na tři úrovně: regionální (Piani territoriali), provincie (Piani sovracomunali) a obce (Piani regolatori generali - PRG) jako nejnižší a nejvíce používaná úroveň. Otázce životního prostředí a krajinného rázu se věnuje zejména Krajinný územní plán (Piano Territoriale Paesistico - PTP). Zde jsou stanoveny zásady vztahu rozvoje zástavby a ochrany přírody a krajiny. Zvláštní plošná ochrana přírody je zajištěna hlavně národními parky (parco nazionale) a regionálními parky (parco regionale). Na území dolomit je vymezen jeden národní park (Parco nazionale delle Dolomiti Bellunesi) a několik regionálníh parků (p. naturale Dolomiti di Sesto, Dolomiti d’Ampezzo, Dolomiti Friulane). Územní dokumentace na úrovni provincie obsahuje výkres/mapu omezení (carta dei vincoli), kde jsou zobrazena území zvláštní péče v oblasti ochrany přírody a krajiny, zemědělské půdy i kulturních hodnot. Potenciální problémy jsou znázorněny ve výkresu Carta delle fragilitá (mapa slabých stránek a nebezpečí), která zahrnuje oblasti sesuvů půdy, lavin, záplav, ale také důlní činnost a elektrická vedení. Hodnoty jako přírodní a kulturní památky jsou zahrnuty v mapě krajiny s vyznačením krajinných celků. Potenciál lokality v oblasti kultury, cestovního ruchu i přírodních hodnot je shrnut do mapy zdrojů (carte delle risorse). Infrastruktura má vlastní mapu stejně tak jako vymezení oblastní životního prostředí – oblasti a koridory jako obdoba našeho ÚSES. V textové části jsou limity využití zhrnuty v kapitolách, týkající se určitých jevů (bydlení, doprava...). 3.4
3.5
Francie Územní plánování ve Francii je realizováno na úrovni celého státu, na úrovni regionů a departmentů a na obecní úrovni. Na úrovni obcí je základním dokumentem a ekvivalentem územního plánu Plan local d’urbanisme (PLU- Místní urbanistický plán). Kromě plošně používaných nástrojů územního plánování existují oblasti, vyžadující zvláštní přístup – jsou jimi městské, venkovské, přímořské a horské oblasti. Zákon o horských oblastech byl vydán v roce 1985 a jeho cílem podpora udržitelného rozvoje vyváženého mezi ekonomické aktivity a uchování přírodních oblastí. Hlavními otázkami jsou turistický rozvoj, podpora horského zemědělství a lesnictví, prevence proti přírodním pohromám, podpora zaměstnávání farmářů a otevření francouzských hor Evropě. Každé pohoří má svou vlastní komisi. Na národní úrovni jsou potom zástupci horských oblastí zastoupeni Národní komisí pro horské oblasti, která byla založena Zákonem o horských oblastech. Limity a omezení ve využití území jsou zohledněny v územních plánech obcí (PLU). Územní plán je rozdělen na více výkresů podle oborů znázorňovaných jevů. Některé ze základních hodnot jako zásobování vodou, elektrickou energií, telekomunikace nebo lesní plochy a architektonické hodnoty jsou zobrazeny v Plan des servitudes (plán věcných břemen). Nebezpečí a ohrožení jsou shrnuta v Plan des Aleas (plán nebezpečí), kde jsou vyznačeny a odtupňovány zóny jednotlivých druhů hlavně přírodních nebezpečí. Patří mezi ně záplavy, sesuvy, laviny a další. Spolu s nimi jsou vyznačeny například lesy s ochrannou funkcí. Preveci jednotlivým druhům ohrožení (lavinové nebezpečí, sesuvy půdy) jsou věnovány i textové dokunemty. Podobně jako v Itálii je tak vyjádření limitů využití území
- 65 -
tematicky rozčleněno do více částí územního plánu. Pouze přírodní nebezpečí jsou sdružena ve vlastním výkresu. Závěr České územně plánovací dokumenty shrnují všechny omezující faktory ze všech oborů lidské činnosti i přírodních jevů do jednoho výkresu na úrovni obce s rozšířenou působností. Ostatní země mají jednotlivá omezení znázorněna v tematických výkresech dané problematiky (doprava, přírodní nebezpečí, ochrana přírody atd.) Česká územně plánovací dokumentace se poměrně podrobně zabývá nejen limitujícími jevy samotnými, ale i jejich ochrannými pásmy zpravidla definovanými jako určitá vzdálenost od osy liniového jevu (komunikace, infrastruktura atd.) nebo okraje plošného jevu (lesy, vodní zdroje atd.). Naopak jinými jevy v horském prostředí poměrně významnými se téměř nezabývá. Mezi ně patří například lavinové nebezpečí, které se v Krkonoších vyskytuje na mnoha místech, ale naní zmiňováno jako přímé ohrožení sídel. Naproti tomu ve Francouzských Alpách je této problematice věnována část dokumentace. Na příkladu Krkonoš je ve srovnání s ostatními lokalitami věnován velký prostor ochraně přírody prostřednictvím vyhlášení národního parku. Statut zvláště chráněného území a jeho plán péče znamená velké množství omezujících faktorů pro stavební rozvoj. Vzhledem k rozdílu měřítka a terénní dostupnosti českých hor a alpských oblastí je v našich menších a relativně snadněji dostupnějších horách třeba věnovat větší pozornost ochraně přírodního prostředí před narůstající koncentrací lidských zásahů. 4.
Literatura: [1] HYVNAR Vladimír a kol. Limity využití území – praktická příručka; Ústav územního rozvoje; 3. vydání Brno 2007; Dostupné z: http://www.uur.cz/default.asp?ID=2591 [2] Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (Stavební zákon); Dostupné z: https://www.mmr.cz/cs/Stavebni-rad-a-bytova-politika/Uzemniplanovani-a-stavebni-rad/Pravo-Legislativa/Prehled-platnych-pravnichpredpisu/archiv/Novy-stavebni-zakon [3] Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti; Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-500 [4] Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území; dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006501http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-500 [5] Územně analytické podklady ORP Trutnov; projektant: Tenet spol s. r. o., aktualizace 2012; Dostupné z: http://193.179.157.147/uap/ [6] Územně analytické podklady ORP Vrchlabí; aktualizace 2012; dostupné z: http://www.muvrchlabi.cz/cz/mestsky-urad/up/uap/ [7] Územně analytické podklady ORP Jilemnice; projektant: Siadesign.cz; vydáno 2008; dostupné z: http://www.mestojilemnice.cz/cz/infoserver/odbory-uradu/odbor-uzemniplanovani-stavebni-urad/uzemni-planovani/uap-orp/ [8] Územně analytické podklady ORP Semily; aktualizace 2012; dostupné z: http://www.semily.cz/cz/obcan/uzemni-planovani/uzemne-analytickepodklady/ [9] Územně analytické podklady ORP Tanvald; aktualizace 2012; Dostupné z: http://www.tanvald.cz/pg.php?ID=306 [10] www.wikipedia.com – internetová encyklopedie
- 66 -
[11] [12]
Piano territoriale di coordinamento provincia di Belluno; vydáno 2007; Dostupné z: http://www.provincia.belluno.it/nqcontent.cfm?a_id=5070 Chamonix - Plan local d’urbanisme (územní plán obce Chamonix), vydáno 2005, dostupné z: http://www.chamonix.fr/index.php?option=com_content&view=article&id=281&Item id=489
- 67 -
