Lidská práva – pojetí, význam Mezinárodní organizace v sociálním zabezpečení -
-
-
-
-
-
-
-
lidská práva - zahrnují v sobě aspekt etický, historický, náboženský, filozofický, politický, sociální a samozřejmě též právní, odvozují se „od přirozené důstojnosti lidské osobnosti“, jsou rovná (rovnost je vyjádřena v čl.3 zákazem diskriminace, práva jsou přiznávána a povinnosti ukládány podle právního řádu za stejných podmínek všem, rovnost nemůže být omezena žádným zákonem, neboť vyvěrá z lidské přirozenosti, rovnost v právech v sobě zahrnuje i rovnost před zákonem), nezcizitelná (nelze je převést na jiného) , nezadatelná (nelze se jich vzdát), nepromlčitelná (nejsou časově omezena, nemohou být promlčena) a nezrušitelná (nelze je nějakým zásahem z moci úřední omezit či zrušit) – viz čl.1 LZPS jde o práva přirozená, nadpozitivní, tzn. člověk na ně má přirozený, od vůle jiného jednotlivce, společnosti či státu neodvislý nárok, stát ani společnost mu je nepřiděluje, pouze uznává, prohlašuje a potvrzuje – toto pojetí vychází z tzv. přirozenoprávní teorie lidských práv – iusnaturalismus x iuspozitivismus (ius positivum), náhled na lidská práva se v průběhu dějin postupně různě vyvíjel, formoval a měnil a odrazil se v jednotlivých dokumentech, týkajících se lidských práv; státy, při vědomí hodnoty a důstojnosti každé lidské bytosti, mají dnes obecnou povinnost podporovat respekt k lidským právům, usilovat o jejich rozvíjení, dodržování, poskytovat jim ochranu lidská práva – náleží všem lidem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu,, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení – viz čl. 3, lidská práva – může se jich domáhat „každý“ – např. čl. 2 – tzn. i cizinci, příp. osoby bez státní příslušnosti (bezdomovci, apatridité – osoby bez státní příslušnosti) x občanská práva – jsou přiznána pouze občanům – např. čl. 21, 30 apod. základní práva a svobody – párový pojem, právo lze chápat jako určitý nárok na něco svědčící někomu nebo možnost chovat se určitým způsobem, svoboda zase spočívá v možnosti konat vše, co neškodí někomu jinému až v novověku se větší míře začínají uplatňovat ideje lidských práv spolu s představami o jejich uskutečňování, což mělo dopad i pro oblast právní – lze uvést např. Habeas Corpus Act – anglický zákon z r. 1679, týkající se ochrany osobní svobody občanů a potvrzující obsah listiny Magna charta libertatum z r.1215, nebo např. Deklaraci práv člověka a občana – vyhlášena 1789 ve Francii velký rozmach nastal v oblasti rozvoje lidských práv a jejich mezinárodního zakotvení po 2. svět. válce jako důsledek šoku a rozčarování z událostí, které se v oblasti lidských práv a jejich hrubého pošlapání staly (konečné řešení židovské otázky, eugenika – učení o rasové čistotě a nadřazenosti a snaha o biologické a sociální zušlechtění lidstva, tzv. norimberské zákony, koncentrační tábory apod.) tzn. zesiluje snaha o úpravu základních sociálních práv a jejich záruk na širší než národní úrovni, snaha o unifikaci těchto dílčích národních úprav a o zpětné promítnutí takové mezinárodní úpravy do úprav vnitrostátních s cílem zajistit vyšší standard lidských práv, včetně sociálních tyto mezinárodní dokumenty vznikly při jednotlivých mezinár. organizacích Mezinárodní organizace působící v oblasti sociálního zabezpečení a jejich dokumenty
1) OSN (UN – United Nations) - v roce 1945 vzešla z konference v San Franciscu Charta nové světové organizace – Spojených národů (u nás pod „Organizace spojených národů“), Charta OSN –
1
ustavující základní dokument, r.1946 byl ustaven orgán pro podporu lidských práv Komise OSN pro lidská práva, nejvýznam. dokumentem v oblasti lidských práv je: -
-
Všeobecná deklarace lidských práv Valné shromáždění OSN ji přijalo v roce 1948 – je to obecný standard toho, co bylo již dosaženo v oblasti ochrany a respektování lidských práv pro všechny lidi a národy (čl. 22 – každý má nárok na sociální zabezpečení a na to, aby mu byla ze strany státu s ohledem na možnosti tohoto státu zajištěna hospodářská, sociální a kulturní práva nezbytná k jeho důstojnosti a svobodnému rozvoji jeho osobnosti, je zde deklarováno právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při nezpůsobilosti k práci, ve stáří, v případě ovdovění a v dalších případech, které vznikly nezávisle na vůli člověka – viz sociální události – viz dále, deklarace nemá závaznost právní, ale pouze morální, má ovšem celosvětově značnou prestiž, jako žádný jiný univerzální dokument tohoto druhu; dále v roce 1966 přijalo VS OSN: Mezinárodní pakt občanských a politických právech Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (publikovány pod č. 120/1966 Sb. a jsou součástí pr. řádu ČR jako nástupnického státu ČSR, která je ratifikovala),
2) Světová zdravotnická organizace (WHO, World Health Organization) - vznik v r. 1948 - hl. posláním je podporovat spolupráci v oblasti zdravotnictví, realizuje programy na potírání a úplné odstranění některých nemocí a usiluje o celkové zlepšení kvality lidského života - cílem činnosti organizace je dosažení co nejlepšího zdraví pro všechny, omezování úmrtnosti, nemocnosti a postižení zejména u chudých a sociálně slabých skupin populace atd. 3) Mezinárodní organizace práce (MOP,ILO) - speciální organizace zabývající se ochranou lidských práv, zejména v oblasti pracovních podmínek zaměstnanců a ochranou jejich sociálních práv jejím hl. posláním je přijímat dokumenty, kterými jsou konvence (úmluvy): - Úmluva č. 102 o minimálních standardech soc. zabezpečení, - Úmluva č. 103 o ochraně mateřství, - Úmluva č.118 o rovném zacházení s cizinci jako s vlastními občany v sociálním zabezpečení, - Úmluva č.128 o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách, - Úmluva č. 130 o zdravotní péči a dávkách v nemoci, - Úmluva č. 157 o zřízení mezinárodního systému pro zachování práv v sociálním zabezpečení aj., - doporučení a jiné akty (rezoluce apod.), 4) UNICEF - Dětský fond OSN – zal. v r.1948 původně jako Mezinárodní dětský fond neodkladné pomoci (United Nations International Children’s Emergency Fund) na pomoc dětem postiženým 2. sv. válkou, od r. 1953 je součástí ÓSN - celosvětově se zabývá ochranou a zlepšováním životních podmínek dětí a podporou jejich všestranného rozvoje. 5) Rada Evropy (Council of Europe) - významná evropská organizace sdružující 46 evropských států - zal. 1949, sídlo – Štrasburk
2
-
-
-
jedním z cílů jejího založení bylo zlepšování životních podmínek, ochrany a upevňování lidských práv a základních svobod členských států, v oblasti sociálního zabezpečení působí jako její orgán Výbor pro sociální zabezpečení, Rada přijímá konvence (úmluvy), rezoluce a doporučení, nejvýznamnějším dokumentem je: Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (Convention for the Protection of Human Rights and Fundamtal Freedoms) z roku 1950 (ČSFR se připojila v 1992) má kontrolní orgány a mechanismus kontroly jejího dodržování – Soud pro lidská práva (Štrasburk), k němuž se může obrátit mj. i fyzická osoba, pokud už vyčerpala všechny prostředky nápravy v rámci vnitrostátního práva, dokumenty Rady pro oblast SZ jsou: Evropská úmluva o SZ z roku 1972, která je nejkomplexnějším dokumentem v oblasti SZ, dále je to Evropská prozatímní dohoda o SZ z roku 1953, největší význam pro oblast lidských práv obecně má však výlučně na sociální práva se orientuje další stěžejní dokument – Evropská sociální charta z roku 1961 (Turín) – je to mezinárodní úmluva závazná pro stát, který ji ratifikoval (ČR také – sdělení MZV č. 14 a 15/2000 Sb.m.s.), roku 1988 k ní byl připojen tzv. Dodatkový protokol a 1991 byla dodatkem novelizována (- tzv. Revidovaná sociální charta), sociálních práv se týkají články 11 – 17, dalším význ. dok. Je Evropský zákoník sociálního zabezpečení – sjednaný v rámci RE roku 1964 spolu s Protokolem k němu je považován za nejvýznamnější smlouvu, pokud jde o stanovení standardů sociální ochrany
6) Evropská unie (EU) 5.1 Historie EU - snahy o integraci evropských států po 2. světové válce – spíše než politická (nevůle států) byla průchodnější hospodářská integrace -
1951 - 6 evrop. států podepsalo Pařížskou smlouvu o založení Evropského sdružení uhlí a oceli (ESUO nebo též Montánní unie) – v platnost vstoupila v r. 1952
-
1957 – Římské smlouvy – vznik Evropského hospodářského společenství (EHS, EEC) a Evropského sdružení pro atomovou energii (EURATOM)
-
1967 – sloučení obdobných orgánů těchto 3 organizací – vznik Evropských společenství (ES, EC – European Communities)
-
4 základní svobody - volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu
-
1993 – 1.11. vstoupila v platnost Maastrichtská smlouva (Smlouva o EU) – další (vyšší) stupeň integrace, s cílem vytvořit hospodářskou, měnovou a politickou unii, EU však nenahradila Evropská společenství, pouze j doplnila
-
chrámová struktura EU – 3 pilíře evrop. integrace:
-
a) integrace (spolupráce) ekonomická – jejím základem jsou původní Evropská společenství – mají, na rozdíl od EU, právní subjektivitu
-
b) integrace v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky
3
-
c) integrace v v oblasti policie a justice v trestních věcech
-
1997 – Amsterodamská smlouva – novelizovala Maastrichtskou smlouvu
-
2001 – Smlouva z Nice - sdružila původní smlouvu o ES a smlouvu o EU
-
2004 – 5. vlna rozšíření, od 1.5. 2004 je členem i ČR
-
2004 – v Bruselu přijata 25 členy EU Smlouva zakládající Ústavu pro Evropu („evropská ústava“) – projekt zatím ztroskotal, neboť v platnost měl vstoupit až ratifikací ve všech členských státech EU (např. Francie odmítla)
5.2 Orgány EU -
jejich pravomoc je odvozena od vůle členských států, samy si ji nemohou stanovit
-
a) Evropská rada – jedná na úrovni hlav států a předsedů vlád, k¨přijímá klíčová politická rozhodnutí, vrcholný politický orgán EU
-
b) Rada EU (Rada ministrů) – jedná na úrovni ministrů zahraniční členských států a dalších minstrů dle zaměření rozhodovací činnosti v konkrétní věci (financí, dopravy, životního prostředí, průmyslu…), rozhoduje o všech klíčových otázkách, včetně legislativy, má legislativní (vydává nařízení, směrnice a rozhodnutí) a exekutivní pravomoc
-
c) Evropský parlament (Štrasburk) – volený orgán občany členských států v přímých volbách, volební období je 5 let, nemá velké pravomoci, není klasickým legislativním orgánem, těžiště jeho pravomoci – schvaluje rozpočet EU, spolurozhoduje o přijetí nové legislativy spolu s Radou EU, poskytuje konzultace, významná je pravomoc kontrolní – vyslovuje souhlas se jmenováním předsedy a členů Komise EU
-
d) Evropská komise (Komise EU, Brusel) – klíčový výkonný orgán EU (exekutiva), má výlučnou zákonodárnou iniciativu, má pravomoc žalovat porušení komunitárního práva u Evropského soudního dvora, funkční období je 5 let, každý stát má 1 komisaře
-
e) Evropský soudní dvůr (Lucemburk) – rozhoduje o žalobách členských států i fyzických osob, týkajících se porušení primárního či sekundárního práva ES
-
právo ES se dělí na primární a sekundární právo:
-
a) primární právo – tvoří jej zejména zakládající a je doplňující (novelizující) smlouvy – o ESUO, EHS, Euratomu a EU, někdy se sem zařazují i rozhodnutí ESD
-
b) sekundární právo - tvoří jej právní akty – výsledky legislativní činnosti orgánů EU – tj. nařízení, směrnice, rozhodnutí, stanoviska a doporučení
-
nejdůležitější jsou nařízení a směrnice
4
5.3 Právo ES -
ES a jeho orgány mají jen takovou pravomoc, kterou na ně suverénní samostatné nezávislé členské státy převedly (tj. na čem se dokázaly dohodnout)
-
právo ES (= právní řád ES = komunitární právo = acquis communautaire) je nadřazeno právu členských států - 2 základní zásady:
-
a) zásada aplikační přednosti před národním právem – v příp. kolize má vždy přednost právo ES
-
b) zásada bezprostředního účinku – právo ES (primární i sekundární) je přímo závazné ve vztahu k vnitrostátním subjektům (u směrnic platí jen v případě, že jejich obsah není implementován řádně včas)
-
nařízení („evropský zákon“) - obecně a přímo závazné, vztahují se na všechny účastníky integrace a stávají se součástí jejich právního řádu ihned pro svém schválení, pokud jsou v rozporu se zákony některého členského státu, mají přednost, jsou nástrojem koordinace
-
směrnice - zavazují zúčastněné státy provést ve svém právním řádu k jednotnému datu určité změny tak, aby si právo jednotlivých států neodporovalo a poskytovalo srovnatelnou úroveň ochrany (stanoví tedy závazně cíle, nikoliv prostředky k jeho dosažení); směrnice jsou nástrojem harmonizace národních právních řádů, neboť po té, co jsou na úrovni EU schváleny, mají jednotlivé členské státy povinnost je převést vnitrostátní právní normou do svého právního řádu (implementovat); v případě nedostatečné implementace mají rovněž bezprostřední účinek
-
rozhodnutí přijímaná orgány EU jsou rovněž závaznými právními akty, vztahují se však pouze na ty členské státy, firmy nebo jednotlivce, jimž jsou adresována. Od nařízení se liší tím, že nemají obecnou platnost, od směrnic tím, že nemusejí být převáděna do národního práva. Platí přímo, ale jen na vybrané subjekty. Evropská komise například prostřednictvím rozhodnutí provádí dohled nad ochranou hospodářské soutěže v EU.
5.4 Evropské právo sociálního zabezpečení (ESZ) -
každý členský stát má svůj vlastní systém SZ, který se více či méně liší, odlišnost je dána historickým vývojem, tradicí, ekonomickými možnostmi dané země
-
princip teritoriality – každý členský stát omezuje svou odpovědnost v oblasti SZ na své vlastní území a státní příslušníky, SZ se použije pouze na sociální události, které nastanou uvnitř hranic státu
-
filozofie a politika EU je založena na volném pohybu osob . tzn. osoby mohou volně migrovat v rámci EU – tj. cestovat za prací a za bydlením do jiného členského státu
5
-
z důvodu rozdílnosti národních úprav SZ a uplatněním principu teritoriality by tato migrace mohla být ohrožena (osoby by necestovaly z důvodu obav ze ztráty sociálních výhod (potřebná doba pojištění, požadavek trvalého bydliště apod.), získaných ve své domovské zemi
-
v případě migrace pak dochází ke kolizím právních řádů v oblasti SZ:
-
kolize pozitivní – migrující osoba podléhá právním předpisům SZ více než jednoho státu (stát A podmiňuje vznik nároku na důchod trvalým pobytem, stát B výkonem pracovní činnosti, osoba bydlí ve státě A, dojíždí pracovat do státu B, nárok bude mít v obou státech)
-
kolize negativní - migrující osoba nepodléhá právním předpisům SZ žádného státu (stát A podmiňuje vznik nároku na důchod trvalým pobytem, stát B výkonem pracovní činnosti, osoba bydlí ve státě B, dojíždí pracovat do státu A, nárok nebude mít v žádném ze států A, B)
-
tyto konflikty řeší mezinárodní koordinační pravidla (předpisy), založené na principu koordinace (sblížení, sladění)
-
úkolem je koordinačních pravidel provázat národní systémy sociálního zabezpečení členských států (při jejich současném zachování) tak, aby nedocházelo k diskriminaci osob, spočívající v omezení jejich volného pohybu jako jedné ze čtyř základních svobod ES
-
v rámci EU jsou nástrojem tzv. nařízení
-
Nařízení Rady ES č. 1408/71 a č. 574/92
-
jsou bezprostředně závazná as aplikovatelná, nevyžadují implementaci -nařízení se automaticky stala součástí vnitrostátního právního řádu všech členských států a proto v případě migrující osoby, kdy zjevně vzniká kolize s národní normou, má přednost aplikace nařízení (např. český občan prvních 8 let svého profesního života žil a pracoval v ČR, poté se přestěhoval do Německa, kde pracoval 13 let, a pak přesídlil do Rakouska, kde pracoval až do dosažení rakouského důchodového věku - zde se aplikují proto, jelikož tento občan by při použití národních právních úprav neměl nárok na důchod ani v jednom ze států, kde za svůj život pracoval).
-
aplikují se za podmínky, že se jedná o migrující osobu (tj. legálně překračuje hranice)
-
v ostatní případech, na která nařízení nedopadá, se dále používá pouze vnitrostátní právní úprava
-
4 základní principy koordinace:
-
a) rovné zacházení a zákaz diskriminace („s cizími jako s vlastními“)
6
-
b) aplikace právního řádu jednoho státu – a sice práva státu, určeného pravidlem
lex loci laboris (místo výkonu práce) -
c) sčítání (agregace) dob pojištění
-
d) zachování nabytých práv (výplata dávek do ciziny – exportabilita)
-
pokud je dle pravidla ad b) určen právní řád České republiky a jde o migranta (tzv. přeshraniční prvek), pak se použije český právní řád s odchylkami upravenými nařízením
-
určením aplikovatelné legislativy se zároveň vylučují všechny ostatní legislativy jiných členských států;
-
určená legislativa se týká jak poskytování dávek, tak i placení pojistného a platí pro všechna odvětví sociálního zabezpečení krytá Nařízením (tj. spadající pod věcný a osobní rozsah Nařízení) a stanovená příslušnou národní legislativou
5.5 Evropské formuláře (E-formuláře) -
žádost o dávku sociálního zabezpečení, její přiznání a vyplácení na národní úrovni jsou spojeny s vyplňováním různých formulářů a respektování určitých postupů
-
navíc je obsažen mezinárodní prvek, tím se výměna informací stává mnohem složitější, do je věci zapojeno mnohem více institucí z různých zemí
-
proto se ke komunikaci mezi jednotlivými nositeli pojištění členských států používají tzv. E-formuláře
-
E-formuláře jsou vypracovány ve všech oficiálních jazycích EU a jsou zrcadlové (tzn. cizí nositel pojištění je může porovnat se vzorem ve svém vlastním jazyce a porozumí obsahu, aniž by ovládal jazyk, v němž je formulář sepsán)
-
E-formuláře jsou rozděleny podle oblastí a podle toho také číselně odlišeny – např. řada E 100 (vysílání pracovníků, dávky v nemoci a mateřství, oblast zdravotní péče), řada E 200 a E 500 (oblast důchodů), řada E 300 (nezaměstnanost) atd.
5.6 Úloha ČSSZ při zpracování evropských agend -
Česká správa sociálního zabezpečení je jedním z klíčových orgánů zajišťujících evropskou agendu, pokud se týká právních vztahů sociálního zabezpečení (konkrétně důchodového a nemocenského pojištění) s tzv. přeshraničním prvkem
7
