Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
Lidská práva osob se zdravotním postiţením Bakalářská práce
Autor:
Lenka Šnajdrová Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
Mgr. Vladimír Tetur
Duben, 2012
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Karlových Varech dne 25.04.2012
Lenka Šnajdrová
Poděkování: Ráda bych poděkovala panu Mgr. Vladimíru Teturovi za konzultaci a poskytnuté materiály, které přispěly k vypracování bakalářské práce a také bych ráda poděkovala paní Věře Bráborcové z Denního centra Mateřídouška, o.p.s.
Anotace: Předmětem bakalářské práce Lidská práva osob se zdravotním postiţením jsou práva zdravotně postiţených osob, která jim garantuje mezinárodní i vnitrostátní legislativa a jejich ţivot ve společnosti. V bakalářské práci jsou vysvětleny základní pojmy, které se týkají zdravotního postiţení, je zde popsán historický a současný vývoj v oblasti zdravotního postiţení, vnitrostátní a mezinárodní dokumenty týkající se lidských práv a vhodné způsoby integrace zdravotně postiţených osob. V práci jsou zachyceny vybrané soudní judikáty a příklad denního stacionáře, který pečuje o zdravotně postiţené osoby. Klíčová slova: Zdraví, zdravotní postiţení, rehabilitace, habilitace, lidská práva, způsobilost k právním úkonům, integrace, diskriminace
Annotation: The object of this thesis is determined by the rights of disabled people which are guaranteed by the international and national legislation and by the integration of disabled people into society. The thesis explains basic concepts which are related to disablement and its development, international and national documents of human rights and ways of integration of disabled people. The thesis includes court decisions and example of the day care centre which takes care of disabled people. Key words: Health, disability, rehabilitation, habilitation, human rights, capacity for legal act, integration, discrimination
Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 8 1. Definice základních pojmů ................................................................................................ 9 1.1 Zdraví .......................................................................................................................... 9 1.2 Zdravotní postiţení ...................................................................................................... 9 1.2.1 Členění zdravotního postiţení ................................................................................ 10 1.2.2 Rehabilitace a habilitace ......................................................................................... 12 1.2.3 Domovy pro osoby se zdravotním postiţením, chráněné bydlení ...................... 13 1.3 Doplňující základní pojmy ........................................................................................ 13 2. Lidská práva .................................................................................................................... 15 2.1 Lidská práva v ČR ..................................................................................................... 15 3. Historický a současný vývoj v oblasti zdravotního postiţení.......................................... 17 3.1 Historický vývoj v oblasti zdravotního postiţení ...................................................... 17 3.1.1 Detailnější popis jednotlivých stádií vývoje v oblasti zdravotního postiţení ........ 18 3.2 Současný vývoj v oblasti zdravotního postiţení v ČR .............................................. 19 3.2.1 Úvodní zpráva České republiky ............................................................................. 20 3.2.2 Statistika v oblasti zdravotního postiţení ............................................................... 21 4. Zdravotně postiţení a právo ............................................................................................ 24 4.1 Vývoj v oblasti práva u osob se zdravotním postiţením v ČR.................................. 24 4.2 Vymezení pojmu osoba se zdravotním postiţením v rámci právního řádu ČR ........ 25 4.3 Osoby se zdravotním postiţením v mezinárodním právu ......................................... 26 4.3.1 Mezinárodní organizace práce (MOP) ................................................................... 27 4.3.2 Světová zdravotnická organizace (SZO) ................................................................ 27 4.3.3 Organizace spojených národů (OSN) ..................................................................... 28 4.3.3.1 Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením ............................................. 30 4.3.4 Rada Evropy ........................................................................................................... 31 5. Právní subjektivita, způsobilost k právním úkonům, právní jednání a svéprávnost........ 33 5.1 Zbavení a omezení způsobilosti k právním úkonům ................................................. 33 5.1.1 Opatrovnictví .......................................................................................................... 34 5.1.2 Rovnost před zákonem ........................................................................................... 35 6. Integrace/inkluze osob se zdravotním postiţením ........................................................... 36 6.1 Vymezení pojmů ....................................................................................................... 37 6.2 Vzdělávání osob se zdravotním postiţením .............................................................. 37 6.3 Práce a postiţení ........................................................................................................ 39 6.4 Poradenské sluţby v oblasti zdravotního postiţení ................................................... 41 7. Zákaz diskriminace zdravotně postiţených ..................................................................... 42 7.1 Dělení diskriminace ................................................................................................... 42 7.2 Diskriminace v právu ................................................................................................ 42 7.3 Zákaz diskriminace v práci ........................................................................................ 43 8. Mezinárodní judikatura v oblasti lidských práv .............................................................. 45 8.1 Dimitrios Reklos a Vassiliki Davourlis versus Řecká republika............................... 45 8.2 Glor versus Švýcarsko ............................................................................................... 47 8.3 Engel versus Maďarsko ............................................................................................. 50 8.4 Zephinah Hamilton versus Jamajka ........................................................................... 52 8.5 Clement Francis versus Jamajka ............................................................................... 53 8.6 Botta versus Itálie ...................................................................................................... 53 8.7 P. a L.D. versus Spojené království P. a L.D. ........................................................... 54 6
8.8 Zehnalová a Zehnal versus Česká republika ............................................................. 55 8.9 McIntyre versus Spojené Království ......................................................................... 55 8.10 Price versus Spojené Království .............................................................................. 56 8.11 Malone versus Spojené Království .......................................................................... 57 8.12 Kutzner versus Německo ......................................................................................... 57 9. Denní centrum Mateřídouška, o.p.s. ................................................................................ 59 9.1 Vznik Denního centra Mateřídouška, o.p.s. .............................................................. 59 9.2 Nabízené sluţby......................................................................................................... 60 9.3 Denní stacionář .......................................................................................................... 60 9.4 Program Denního stacionáře ..................................................................................... 61 9.5 Uţivatelé Denního stacionáře .................................................................................... 62 9.6 Sociálně terapeutické dílny........................................................................................ 63 9.7 Financování sociálních sluţeb ................................................................................... 66 9.8 Budoucnost Denního centra Mateřídouška, o.p.s. ..................................................... 67 Závěr .................................................................................................................................... 68 Seznam pouţité literatury .................................................................................................... 70 Seznam pouţitých obrázků a tabulek .................................................................................. 75 Seznam příloh ...................................................................................................................... 76 Přílohy ................................................................................................................................. 77
7
Úvod V posledních letech se zvyšuje snaha společnosti informovat veřejnost o zdravotně postiţených osobách, vzniká řada projektů, jejichţ úkolem je přiblíţit tuto minoritní skupinu lidí ostatním občanům a dokázat tak, ţe zdravotně postiţené osoby dokáţí ţít stejně kvalitní ţivot jako zdraví lidé. Téma Lidská práva osob se zdravotním postiţením jsem si vybrala z důvodu rostoucí snahy rozšířit co nejvíce informací o zdravotně postiţených osobách, přiblíţit je tak veřejnosti a pomoci jim začlenit se do běţné společnosti. V bakalářské práci jsou vysvětleny základní pojmy, které úzce souvisí se zdravotním postiţením, je zde popsán vývoj a pohled na zdravotně postiţené osoby z historického hlediska, kdy byly tyto osoby vyloučeny ze společnosti aţ do dnešní doby, kdy se především zdůrazňují pojmy jako rovné zacházení, nediskriminace a ochrana zdravotně postiţených. V bakalářské práci je popsána vnitrostátní i mezinárodní legislativa z oblasti lidských práv zdravotně postiţených osob a vybrané světové organizace, které si kladou za cíl chránit práva těchto občanů. Další část bakalářské práce je věnována nástrojům, které ovlivňují začlenění zdravotně postiţených osob do ţivota společnosti, jsou zde popsána soudní rozhodnutí z oblasti ochrany lidských práv zdravotně postiţených a je zde uveden příklad centra, které se zabývá péčí o mentálně postiţené osoby, Denní centrum Mateřídouška, o.p.s. Dnes je člověk se zdravotním postiţením majoritní většinou občanů České republiky často vnímán jako osoba, která potřebuje určitou pomoc, vedení, péči, ochranu, jako někdo, kdo je nemohoucí, většinou se o sebe nedokáţe sám postarat a není výdělečně činný. Ve skutečnosti sice člověk se zdravotním postiţením více vyuţívá systém sociální péče, jinak ale ţije jako běţní lidé, vykonává stejné aktivity, stejné povinnosti, řeší podobné problémy jako ostatní a snaţí se najít si vhodné zaměstnání, které by mu umoţnilo být finančně nezávislým a začlenit se lépe do společnosti. Ve své práci jsem se snaţila přiblíţit téma zdravotně postiţených osob veřejnosti, zkoumala jsem, jaká legislativa byla přijata z důvodu ochrany těchto osob a soudní rozhodnutí, která přispěla k rovnému zacházení.
8
1. Definice základních pojmů Nejprve budou z důvodu správného pochopení vymezeny základní pojmy co je to zdraví, kdo je to postiţený člověk, jaké druhy postiţení existují a jakým způsobem jsou postiţení posuzováni, poté bude vysvětlena důleţitost lidských práv, popsán historický vývoj v oblasti postiţení, vymezena vnitrostátní a mezinárodní práva vztahující se k postiţeným osobám a nakonec moţnosti integrace postiţených osob, vybrané soudní judikáty a příklad denního stacionáře.
1.1 Zdraví „Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a ne jen pouhá nepřítomnost nemoci nebo slabosti. Zdraví je schopnost vést sociální a ekonomicky produktivní život, je to ideální stav.“ 1 Je však velice sloţité určit způsob měření zdraví a vymezit tak normalitu v této oblasti. Mezi jednotlivými zeměmi existuje nesoulad v oblasti výkladu pojmu zdraví týkající se zejména rozdílného rozvoje jednotlivých států, dostupnosti zdravotní péče či gramotnosti obyvatelstva. Se zdravím souvisí i provádění úkonů, úkolů nebo činů. Pokud je člověk zdravý, nepociťuje při provádění základních úkonů ţádné potíţe, zatímco pro člověka, který zdravý není, můţe i vykonávání běţných denních povinností představovat značné komplikace. Zdravotně postiţené osoby jsou omezeny ve výkonu určité činnosti, přičemţ velikost omezení se odvíjí od závaţnosti a typu postiţení.
1.2 Zdravotní postiţení „Zdravotním postižením se rozumí tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby.“
2
Kromě této definice můţeme zdravotní postiţení také chápat jako určitou odchylku
1
Světová zdravotnická organizace (WHO): World Health Organization. In: světová organizace. 1948. Dostupné z: http://www.who.cz. 2 Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách. In: sbírka zákonů. 2006. Dostupné z: http://www.pravnipredpisy.cz.
9
ve zdravotním stavu osob, kvůli které mohou být lidé zcela invalidní, částečně invalidní či jinak zdravotně znevýhodnění. Zdravotní postiţení můţe být buď vrozené, nebo získané v průběhu ţivota. Mezi nejčastější příčiny vzniku zdravotního postiţení patří dědičnost, nehoda, úraz či nemoc, můţe však být způsobeno i uţíváním návykových látek nebo při komplikovaném porodu. Pojem disabilita je i jedním z hlavních pilířů Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF)3 Světové zdravotnické organizace WHO, která byla schválena roku 2001 a detailně se v ní popisuje zdravotní stav lidí. V jednotlivých státech je hodnocení disability různé, z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, ţe se MKF (ICF)4 dle dohody bude pouţívat jako základní metodika k hodnocení schopností osob s disabilitou. „Pojem disabilita znamená snížení funkčních schopností na úrovni těla, jedince nebo společnosti, která vzniká, když se občan svým zdravotním stavem (zdravotní kondicí) setkává s bariérami prostředí.“ 5
1.2.1 Členění zdravotního postiţení Existují různé druhy zdravotního postiţení, které se dále liší dle závaţnosti: Tělesné postiţení představuje určitý pohybový handicap a je řazeno do zdravotních tříd dle typu a závaţnosti postiţení. V případě tělesného postiţení je handicap ve většině případů viditelný, můţe tedy jedinci přinášet problémy nejen v oblasti pohybu, ale také se zabezpečením základních úkonů, problémy s nalezením vhodného zaměstnání či izolaci od zdravých jedinců. Mentální postiţení je způsobeno špatným vývojem mozku, přičemţ vývoj rozumových schopností jedinců je pomalejší a odlišný od ostatních lidí. Mentální retardace se rozlišuje dle závaţnosti poškození rozumových schopností jedinců od lehké retardace aţ po hlubokou mentální retardaci, 3
MKF – jedná se o zkratku Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (International Classification of Functioning, Disability and Health – ICF). 4 Dle dohody Evropské komise, Rady Evropy, Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Cooperation Development – OECD), zástupců Světové zdravotnické organizace, Organizace spojených národů a představitelů dalších evropských organizací občanů s disabilitou. 5 Definice disability podle MKF, přijata r. 2006 v Praze. Disability is a decrement in functioning at the body, individual or social level that arises when an individual with a health condition encounter barriers in the environment. Prof. MUDr.PFEIFFER, Jan DrSc. a Doc. MUDr. ŠVESTKOVÁ, Olga Ph.D. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví: MKF. Praha: Grada Publishing, a.s., 2001. ISBN 97880-247-1587.
10
jedinci jsou posuzováni dle svého inteligenčního kvocientu. Mentální postiţení je trvalý stav, který nelze úplně odstranit, mentálně postiţení jedinci mají při uplatnění ve společnosti problémy zejména s některými dovednostmi, komunikací či omezením intelektu. Vznik mentálního postiţení: a) prenatální období – mentální postiţení vznikne ještě před narozením dítěte, b) perinatální období – mentální postiţení vznikne během porodu dítěte nebo těsně po porodu, c) postnatální období – mentální postiţení je způsobeno po porodu aţ do 2 let věku dítěte. Duševní nemoci jsou způsobeny především poruchami myšlení, které ovlivňují chování jedince a jeho lidské vztahy. Osoby trpící duševními nemocemi však nejsou znevýhodněné inteligenčními schopnostmi, duševní poruchy se velmi těţko klasifikují, a proto vznikají časté spory při určení typu poruchy. 6 Mezi základní smyslové funkce patří hmat, zrak, sluch, chuť, čich či vnímání bolesti.7 Osoby se smyslovým postiţením jsou znevýhodněné v oblasti základních smyslů člověka, omezení se týkají především zraku, sluchu a řeči. a) Zrakové postiţení – je způsobeno vadou zraku a dle stupně závaţnosti poruchy, která se posuzuje od lehké slabozrakosti aţ po úplnou nevidomost, ovlivňuje ţivot jedince ve společnosti. Člověk se zrakovým postiţením je zpravidla omezen v orientaci v prostoru, pohybu, pracovním uplatnění či v přístupu k informacím. b) Sluchové postiţení – dělí se od lehkých sluchových postiţení aţ po osoby neslyšící. Mezi největší problémy při začleňování sluchově postiţených do společnosti patří zejména komunikace, sluchově postiţení jedinci tedy mají značné komplikace při uplatnění se v zaměstnání. 6
Klasifikaci duševních poruch nalezneme v Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví (MKF), kterou vydala Světová zdravotnická organizace. 7 Přesné typy smyslového postiţení nalezneme v Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví (MKF).
11
c) Poruchy řeči – řeč představuje hlavní prostředek komunikace, vady řeči se dělí do několika skupin, jedinci mohou být opoţdění ve vývoji řeči, mohou mít různé vady výslovnosti či nesrozumitelnost řeči. Vady řeči lze ve většině případech odstranit, jde však o komplikovaný a časově náročný proces. d) Kombinované postiţení – je takové postiţení, při kterém trpí jedinec dvěma či více vadami současně. Kombinované postiţení můţe mít značný vliv na integraci jedince, platí například, ţe pokud jedinec ztratí sluch v nízkém věku, nenaučí se jiţ ani mluvit. Zdravotně postiţené osoby se vyznačují sníţenou pracovní schopností a s tím souvisí i ztíţené podmínky při jejich zapojení se do společnosti a do běţného ţivota. Pracovní schopností se rozumí schopnost jedince vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí „pokles schopností vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u osoby před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ 8 Pro zlepšení zdravotního stavu osob a tím i moţnosti zvýšení pracovní schopnosti je určena rehabilitace a habilitace.
1.2.2 Rehabilitace a habilitace Slovo rehabilitace pochází z latinského pojmu rehabilitatio, coţ znamená obnovení. Rehabilitace představuje snahu navrátit člověka do původního tělesného stavu či zlepšit jeho zdravotní stav. Rehabilitace je celosvětový proces, kterým se zabývá i MKF9, v níţ se smluvní státy zavázali k rozšiřování a udrţování rehabilitačních a habilitačních sluţeb, habilitace se vztahuje na děti a dorost. Rehabilitace dle MKF zahrnuje tři základní stupně: 1) funkci a strukturu orgánů, 2) projekci do úrovně osobnosti, 8
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění: § 26, § 39. In: sbírka zákonů. 1995. Dostupné z: http://naseduchody.cz . Zákonem č. 134/1997 se mění a doplňuje zákon č, 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. 9 Prof. MUDr.PFEIFFER, Jan DrSc. a Doc. MUDr. ŠVESTKOVÁ, Olga Ph.D. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví: MKF. Praha: Grada Publishing, a.s., 2001. ISBN 978-80-247-1587.
12
3) participaci (hodnocení výkonu)10 a faktory prostředí.
1.2.3 Domovy pro osoby se zdravotním postiţením, chráněné bydlení Pro osoby, které potřebují pomoc jiné fyzické osoby a potřebují zabezpečit základní péči, jsou určeny speciální domovy a chráněné bydlení. V domovech se poskytují pobytové sluţby osobám se zdravotním postiţením, které vyţadují pravidelnou pomoc jiné osoby. „Chráněné bydlení je poskytováno osobám se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení či chronického onemocnění, které vyžadují pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení poskytuje osobám se zdravotním postižením základní služby a umožňuje jim bydlet ve skupinách či jednotlivě.“
11
Mezi základní sluţby těchto speciálních ubytovacích
zařízení patří například poradenství, rozvoj jedinců pomocí vzdělávání, či ostatní běţné činnosti týkající se péče o vlastní osobu.
1.3 Doplňující základní pojmy Osoba závislá na pomoci jiné osoby – „závislost vzniká v důsledku nepříznivého zdravotního stavu a posuzuje se dle schopnosti zvládat běžné úkony každodenního života.“
12
Osoba se povaţuje za závislou na pomoci
jiné fyzické osoby ve: a) stupni I – lehká závislost, b) stupni II – středně těţká závislost, c) stupni III – těţká závislost, d) stupni IV – úplná závislost. Invalidita - invaliditou se rozumí ztráta či sníţení schopnosti výdělečné činnosti, která je způsobena dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, má dopad především na ekonomickou a profesní situaci osoby a je posuzována dle stupně poklesu pracovní schopnosti osoby. 10
Participace je zapojení se do ţivotní situace, MKF. Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách: §48, §51. In: sbírka zákonů. 2006. Dostupné z: http://www.pravnipredpisy.cz. 12 Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách: §3, § 8. In: sbírka zákonů. 2006. Dostupné z: http://www.pravnipredpisy.cz. 11
13
Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav - za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se povaţuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti člověka a trvá déle neţ 1 rok nebo lze předpokládat, ţe bude trvat déle neţ 1 rok. Osoby zdravotně znevýhodněné - tyto osoby mají značná omezení svých schopností a obtíţně se pracovně začleňují, obtíţně vyuţívají svou kvalifikaci z důvodu nepříznivého zdravotního stavu.
14
2. Lidská práva Lidská práva bývají povaţována za základní práva kaţdého jedince, jsou zabezpečována jak vnitrostátními tak mezinárodními předpisy, a přestoţe by měla být v dnešní době povaţována za samozřejmost, často dochází k jejich porušování. Za nejvýznamnější organizaci zabývající se lidskými právy je povaţována Organizace spojených národů. Pro pochopení obsahu pojmu lidská práva je důleţité vymezit základní definice: Lidská práva jsou práva vztahující se ke kaţdému člověku, člověk se s nimi rodí a stát je jejich ochráncem a garantem. Občanská práva zahrnují práva, která náleţí člověku z hlediska jeho státní příslušnosti.13 Právo by mělo zabezpečovat základní hodnoty, to znamená, ţe by mělo být spravedlivé, před zákonem by si měli být všichni rovni a svoboda lidí by neměla být omezována. Lidská práva jsou také často označována za práva univerzální, jejich univerzalita spočívá v tom, ţe jsou platná pro všechny bez ohledu na rasu, pohlaví či náboţenské vyznání. Za nejvýznamnější dokument v oblasti lidských práv je povaţována Všeobecná deklarace lidských práv vytvořená mezinárodní organizací OSN, která byla přijata 10. prosince roku 1948 a je světově nejrozšířenějším dokumentem v oblasti lidských práv. Deklarace obsahuje výčet práv kaţdého jednotlivce na světě s absencí důleţitosti hranic jednotlivých států a stala se také podkladem pro řadu dalších dokumentů v oblasti ochrany lidských práv, vychází z ní například Úmluva o ochraně základních práv a svobod či Evropská sociální charta. Za nejvýznamnější právní hodnotu je dle Deklarace povaţována lidská důstojnost.
2.1 Lidská práva v ČR V České republice jsou základní lidská práva zajištěna Listinou základních práv a svobod, Ústavou České Republiky a mezinárodními smlouvami. Za základní lidská práva se povaţují například osobní svoboda, svoboda pohybu, svoboda myšlení, svoboda náboţenského myšlení či svoboda projevu.
13
KLÍMA, Karel. Státověda. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011. ISBN 98-80-7380-296-7.
15
Listina základních práv a svobod je součástí ústavního pořádku České Republiky14 a veškerá práva, která jsou v ní obsaţena se týkají vztahů mezi občanem a státem. Listina je rozdělena do šesti hlav a vychází z toho, ţe nemají být porušována přirozená práva člověka, práva občana a svrchovanosti zákona. Dle Listiny jsou si lidé rovní v důstojnosti a právech, přičemţ základní práva a svobody jsou nezadatelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.15 Ústava České Republiky ze dne 16. prosince 199216 je tvořena preambulí a osmi hlavami a spolu s Listinou základních práv a svobod je součástí tzv. ústavního pořádku České Republiky.17 „Dle Ústavy je Česká Republika svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“ 18 Mezinárodními smlouvami v oblasti lidských práv, které se v České Republice dodrţují a je kontrolováno jejich plnění, se rozumí: Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva o ochraně základních lidských práv a základních svobod, Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, Úmluva o právech dítěte, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace ţen, Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či poniţujícímu zacházení nebo trestání, Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či poniţujícímu zacházení nebo trestání.19
14
Listina základních práv a svobod. In: listina. 16. prosince 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz. Listina základních práv a svobod: Čl. 1, Hlava první. In: listina. 16. prosince 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz. 16 Ústava České Republiky. In: ústava. 16. prosince 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz, ústavní zákon č. 1/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., 300/2000 Sb., 448/2001 Sb., 395/2001 Sb., 515/2002 Sb. a 319/2009 Sb. 17 Ústava České Republiky: Čl. 112, Přechodná a závěrečná ustanovení. In: ústava. 16. prosince 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz. 18 Ústava České Republiky: Čl. 1 Hlava první, Základní ustanovení. In: ústava. 16. prosince 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz. 19 Vláda České Republiky [online]. [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: http://www.vlada.cz. 15
16
3. Historický a současný vývoj v oblasti zdravotního postiţení 3.1 Historický vývoj v oblasti zdravotního postiţení Zdravotně postiţení lidé byli vţdy součástí společnosti, během let se však měnil postoj k lidem s postiţením a měnila se i jejich práva. V dnešní době je prioritou snaha o zapojení postiţených lidí do běţného ţivota, vţdy tomu tak ale nebylo. Postoj k lidem s postiţením je závislý na stupni vývoje dané společnosti, daného státu. V dřívějších dobách byla snaha osoby s postiţením ze společnosti vyloučit, izolovat je z důvodu jejich odlišnosti a s tím souvisela i nedostatečná práva těchto osob. Snaha vyloučit postiţené osoby ze společnosti souvisela především s tím, ţe postiţení lidé byli dle tehdejší společnosti nepotřební, ze starověku jsou známé i případy zabití lidí s viditelným odlišením, vadou. S vývojem lidské společnosti je spojena i změna přístupu k lidem se zdravotním postiţením, kdy se postupem času postoj společnosti vůči postiţeným znatelně měnil a byla snaha o jejich ochranu a začlenění těchto osob zpět do společnosti. Je důleţité chápat osoby se zdravotním postiţením jako osoby, které mají stejná práva jako zdraví lidé, tedy právo na ţivot, právo na zaměstnání, právo na rodinu, právo na majetek, právo volit. Tab. č. 1 Postoje k lidem s postiţením v jednotlivých etapách dějin
Stadium Dominantní postoj
Postoje k postiţeným
Období
I.
Represivně lhostejný Opuštění, vyloučení, zabití
II.
Výběrově-utilizační
Vyuţívání a zneuţívání uchovaných schopností lidí s Starověk postiţením
III.
Charitativní
Zabezpečení základních potřeb Středověk lidí s postiţením
IV.
Humánněfilantropický
Filantropismus, souvisí se Renesance 14. - 16. zvýšeným zájmem o člověka století
17
Raný a střední starověk
V.
Altruistickosegregační
Nezištný a nesobecký postoj, poloţený základy segregované Osvícenství 17. - 19. výchovy a vzdělávání lidí s století postiţením
VI.
Rehabilitačněemancipační
Rozvoj péče o lidi s postiţením
VII.
Preventivněintegrační
Snaha o dosaţení plné Postmoderní společnost nezávislosti, nevylučování konce 20. století
VIII.
Nevyřazování, inkluzivita
Nevyřazování z proudu, koadaptace
Moderní společnost 19. - 20. století
hlavního Konec 20. a začátek 21. století
Jesenský, J. Základy komprehensivní speciální pedagogiky. Hradec Králové: Guadeamus, 2000. Vlastní úprava.
3.1.1 Detailnější popis jednotlivých stádií vývoje v oblasti zdravotního postiţení I.
Represivní stádium je spojeno s vyloučením postiţených lidí ze společnosti, jejich likvidací (zabitím), například ve Spartě se postiţené děti zabíjely házením do propasti. Římské právo bylo patriarchální, otec představoval vykonavatele neomezené moci nad majetkem rodiny a byli mu podřízeni všichni její členové, pokud se v rodině narodila postiţená osoba, záleţelo na otci, zda dítě uznal, nebo zda ho odsoudil k smrti. V případě, ţe se v rodině vyskytovala osoba s duševním postiţením, bylo moţné ji ustanovit opatrovníka,20 který spravoval její majetek, opatrovnictví bylo děleno na opatrovnictví šílence (cura furiosi) a opatrovnictví ochromeného (cura debilium).21
II.
V dalším stádiu byly zabíjeny pouze některé děti s postiţením, ostatní byly pouţívány k vydělávání peněz, např. formou ţebrání.
III.
Spolu s přijetím křesťanství, které se řídí zásadou „rovnost před bohem“, přišla i charitativní péče o postiţené a práva postiţených byla postupně začleňována do právních řádů jednotlivých států, starost o postiţené zabezpečovaly především kláštery.
20
Moţnost ustanovit opatrovníka platila od Zákona XII. desek, r. 450 př. n. l. KINCL, Jaromír, URFUS, Valentin a SKŘEJPEK, Michal. Římské právo. Praha: C.H.BECK, 1995. ISBN 978-80-7179-031-0. 21
18
IV.
V období renesance se jiţ postupně měnil názor na člověka s postiţeným, byl kladen důraz především na oblast vzdělávání a výchovy, postupně vznikala i snaha začlenit osoby s postiţením do společnosti a vyhledávat nová řešení pro vhodnější uplatnění těchto osob.
V.
Osvícenství nově přineslo lidem s postiţením moţnost pracovat a s tím i spojenou moţnost lépe se začlenit do společnosti.
VI.
S dalšími obdobími (VI. – VIII.) je spojen i vývoj přístupu k lidem s postiţením. Rozvíjela se snaha zapojit postiţené osoby do společnosti, učit je samostatnému ţivotu a nalézt pro ně lepší pracovní uplatnění. Začala se utvářet speciální pracovní místa pro osoby s různým typem postiţení, zdůrazňoval se především nediskriminační přístup, čímţ došlo k nárůstu počtu postiţených osob začleněných do běţného ţivota a ke změně pohledu zdravých osob na lidi s postiţením.
V České Republice se změnil přístup k postiţeným po roce 1989, kdy nastal výrazný pokrok v oblasti vzdělávání osob se zdravotním postiţením, ale i v přístupu společnosti k postiţeným lidem. Postiţeným lidem se výrazně zlepšila moţnost uplatnění se na trhu práce, dostali i šanci samostatného bydlení, v neposlední řadě došlo také k výrazné změně v oblasti poradenství a informovanosti celé společnosti o typech postiţení a o vhodné pomoci postiţeným lidem.
3.2 Současný vývoj v oblasti zdravotního postiţení v ČR Jak jiţ bylo řečeno, v současnosti je především snaha o ochranu osob se zdravotním postiţením, v posledních letech se Česká republika aktivně zapojuje do projektů o zvyšování informovanosti veřejnosti v oblasti zdravotního postiţení a prosazování nediskriminace této skupiny lidí. K hlavním problémům v oblasti zdravotního postiţení se řadí hlavně zapojování zdravotně postiţených osob do společnosti, vysoká nezaměstnanost postiţených lidí a odstraňování bariér z veřejných prostorů, proti této problematice se však snaţí Česká republika bojovat tím, ţe podporuje zaměstnávání a vzdělávání osob se zdravotním postiţením a veškeré bariéry se snaţí postupně odstraňovat vytvářením a úpravou legislativy, která je nezbytná pro ochranu a začlenění těchto osob do společnosti.
19
3.2.1 Úvodní zpráva České republiky Dne 28. října 2011 předloţila Česká republika v souladu s čl. 35 Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením svou Úvodní zprávu o opatřeních přijatých k plnění závazků podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením. Ve zprávě jsou shrnuty informace o zdravotně postiţených osobách v České republice, jsou zde obsaţena i přijatá opatření a zákony vztahující se k právům zdravotně postiţených osob a zlepšení jejich začleňování do společnosti. Česká republika se v posledních letech snaţí zlepšit informovanost společnosti o zdravotně postiţených osobách, zdravotně postiţené osoby se snaţí chránit a odstraňovat bariéry, které brání těmto občanům plnohodnotně se účastnit na ţivotě ve společnosti, v rámci zlepšení podmínek zdravotně postiţených osob vypracovala vláda postupně pět národních plánů, které se zabývají politikou státu ve vztahu ke zdravotně postiţeným občanům. Nejvýznamnější změny v oblasti zdravotního postiţení: Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů, tímto zákonem došlo k rozšíření kompetencí a práv uţivatelů sociálních sluţeb, kladení důrazu na rovný přístup a nediskriminaci zdravotně postiţených osob v oblasti vzdělávání,22 postupné zpřístupnění veřejné dopravy, toto opatření se týká např. bezbariérových zastávek a dopravních prostředků, zveřejňování informací od institucí veřejné správy a tím zlepšení přístupu k informacím zdravotně postiţeným osobám,23 postupné zpřístupňování oblasti kulturního dědictví (muzea, galerie a další kulturní zařízení), zároveň dochází ke zlepšení dostupnosti veřejných knihovnických a informačních sluţeb. I přes snahy splnit veškerá opatření, která byla stanovena v národních plánech se zatím nepodařilo všechna opatření zrealizovat, mezi tato opatření patří: nepříznivá situace v zaměstnávání osob se zdravotním postiţením, kdy je nutné v systému podpory zaměstnanosti provést celkovou revizi,
22
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 23 Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
20
odstranění bariér u veřejných budov a dopravních staveb, které byly postaveny před účinností stavebního zákona, který ukládá bezbariérovou výstavbu,24 důsledné uplatňování principu, který začleňuje vzdělávání zdravotně postiţených osob a dořešení podmínek vzdělávání zdravotně postiţených studentů v rámci terciárního stupně vzdělávání. V posledních letech se zvyšuje snaha vzbuzovat zájem o problematiku zdravotně postiţených osob a ovlivňovat tak mínění veřejnosti vůči zdravotně postiţeným osobám, proto je například kaţdoročně vyhlášena Cena za publicistické práce zaměřené na problematiku zdravotního postiţení, lze získat dotace v rámci dotačního programu Podpora veřejně účelných aktivit občanských sdruţení zdravotně postiţených a jsou pořádány různé školící a vzdělávací akce určené pracovníkům státní správy a samosprávy. Největší problém pro osoby se zdravotním postiţením představují bariéry v přístupnosti veřejných budov a ostatních sluţeb. Přestoţe byly přijaty právní předpisy s poţadavkem bezbariérového prostředí, např. stavební zákon Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, kdy stavební úřad můţe nařídit vlastníku stavby bezbariérový přístup, existuje v České republice celá řada budov, které byly postaveny ještě před schválením stavebního zákona, a nejsou tedy bezbariérové. V posledních letech narůstá snaha zpřístupnit např. veřejné budovy, kulturní sluţby, veřejné dopravní prostředky, školní budovy a další objekty zdravotně postiţeným občanům, odstraňování bariér však probíhá pomalu a pro zdravotně postiţené znamenají někdy nepřekonatelné překáţky.25
3.2.2 Statistika v oblasti zdravotního postiţení V roce 2005 usnesení vlády České republiky uloţilo Českému statistickému úřadu povinnost, aby ve spolupráci s ministerstvy vytvořil systém statistických informací o osobách se zdravotním postiţením, tzv. VŠPO 0726, který byl zaloţen na náhodném výběru respondentů sloţených z lékařů a osob se zdravotním postiţením, zjištěná data byla poté dopočtena statistickými metodami na celou populaci.
24
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Úvodní zpráva České republiky o opatřeních přijatých k plnění závazků podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením. In: úvodní zpráva. 28. října 2011. Dostupné z: www.mpsv.cz/cs. 26 VŠPO 07 je zkratka pro Výběrové šetření zdravotně postiţených osob prováděné v roce 2007. 25
21
Z provedeného šetření vyplynula následující zjištění: Podle odhadů ČSÚ ţije v současné době v České republice 1 015 548 osob se zdravotním postiţením, které tvoří 9,87 % celé populace. Věková struktura se vyznačuje vysokým podílem ţen nad 75 let, z pohledu rodinného stavu jsou v této skupině aţ tři čtvrtiny ovdovělých ţen. Úroveň vzdělání osob se zdravotním postiţením je v porovnání s celkovou populací ČR niţší. Ve skupině zdravotně postiţených starších 15 let výrazně převládá počet osob se základním vzděláním. Mezi nejčastější typy zdravotního postiţení patří choroby vnitřních orgánů, následovány nemocemi pohybového ústrojí. S vrozenými vývojovými vadami jako příčinou zdravotního postiţení se setkáváme u třetiny případů mentálního postiţení. Dvě třetiny postiţení pohybového aparátu vznikly v důsledku úrazů. Nemoc bývá nejčastější příčinou vzniku postiţení vnitřních orgánů (57 %). Vysoký věk člověka vede ve zvýšené míře k chorobám vnitřních orgánů, a to zejména oběhového ústrojí (42 %). Nejvyšší průměrná míra postiţení byla zaznamenána u lidí s mentálním postiţením. Kompenzační pomůcky potřebují zejména lidé se zrakovým, sluchovým a tělesným postiţením. Počet zdravotně postiţených osob bez zajištěné péče se postupně zvyšuje aţ do věku 59 let. S narůstajícím věkem přibývá osob se zdravotním postiţením, pro něţ je pomoc druhých nepostradatelná. Míra soběstačnosti osob se zdravotním postiţením se od středního věku relativně rychle sniţuje s přibývajícími lety. Zatímco ve věku 45 - 59 let bylo zcela soběstačných 62 % postiţených osob, ve věkové skupině 60 - 74 let to bylo 48 % a ve věku nad 75 let uţ jen 18 %. Z celkového počtu osob se zdravotním postiţením ţije 87 % ve standardním bytě nebo domě. V zařízeních sociální péče pobývá aţ pětina osob s mentálním postiţením. Nadpoloviční většina (57 %) všech osob se zdravotním postiţením, které ţijí v ústavech sociální péče, pobývá v zařízeních, jejichţ zřizovatelem je krajský úřad. Ekonomicky nejaktivnější skupinou osob se zdravotním postiţením jsou lidé v rozmezí 45 – 59 let. Ve skupině ekonomicky aktivních zdravotně postiţených osob
22
jsou čtyři pětiny v zaměstnaneckém poměru a jedna pětina patří k osobám samostatně výdělečně činným. Plný invalidní důchod pobírá 30 % a částečný invalidní důchod 11 % osob se zdravotním postiţením.27 Tab. č. 2 Základní identifikace osob se zdravotním postiţením
Stav k 31.12.2006 Počet obyvatel ČR Pohlaví Muţi Ţeny Věkové sloţení obyvatel 0 - 14 let 15 - 29 let 30 – 44 let 45 – 59 let 60 – 74 let 75 let a více
Populace ČR 10 287 18928
Občané se zdravotním postiţením v ČR 1 015 54829
5 026 184 5 261 005
490 427 525 121
1 479 514 2 175 672 2 312 929 2 195 646 1 462 586 660 842
46 208 60 621 101 331 245 743 283 274 276 744
Výběrové šetření osob se zdravotním postiţením (VŠPO 07), Úvodní zpráva České republiky o opatřeních přijatých k plnění závazků podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením. In: 28. října 2011. Dostupné z: www.mpsv.cz/cs, vlastní úprava. Tab. č. 3 Vzdělání zdravotně postiţených osob podle věku
Věková skupina 15-29 30-44 45-59 60-74 75+ Celkem
bez vzdělání 16 483 14 676 14 037 7 718 9 032 61 946
Nejvyšší dosaţené vzdělání vyšší základní střední odborné vysokoškolské neuvedeno 25 898 15 658 1 121 1 063 398 25 934 51 268 1 447 6 696 1 310 82 057 124 643 4 179 15 956 4 871 98 550 137 542 3 919 24 461 11 084 139 720 92 569 2 423 15 184 17 816 372 159 421 680 13 089 63 360 35 479
Výběrové šetření osob se zdravotním postiţením (VŠPO 07), Úvodní zpráva České republiky o opatřeních přijatých k plnění závazků podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením. In: 28. října 2011. Dostupné z: www.mpsv.cz/cs, vlastní úprava.
27
Úvodní zpráva České republiky o opatřeních přijatých k plnění závazků podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením. In: úvodní zpráva. 28. října 2011. Dostupné z: www.mpsv.cz/cs 28 Demografická ročenka ČSÚ 2006. 29 V celku 1 015 548 je zahrnuto i 1627 osob, u kterých nebyl uveden věk.
23
4. Zdravotně postiţení a právo Práva zdravotně postiţených osob jsou popsána jak v mezinárodních úmluvách, tak i v české legislativě. Veškeré právní dokumenty se zaměřují na to, ţe člověk se zdravotním postiţením má stejná práva jako člověk zdravý, společnost by měla pomoci zdravotně postiţeným lidem začlenit se, zlepšovat jejich ţivotní podmínky a hlavně zajistit rovné, tedy nediskriminační, posuzování zdravotně postiţených osob. Osoby se zdravotním postiţením mají právo na vzdělání, které rozvíjí jejich schopnosti, mají právo na zaměstnání a na rehabilitaci a tím na zlepšování svého uplatnění na trhu práce. Zejména je v právních dokumentech zdůrazňována ochrana osob se zdravotním postiţením před zneuţíváním, ţivot postiţených ve vhodných podmínkách a odstraňování bariér.
4.1 Vývoj v oblasti práva u osob se zdravotním postiţením v ČR Roku 1812 nabyl účinnosti císařský patent č. 946/1811 Sb. z. s. obecný zákoník občanský, kde se pojednávalo o osobách pod zvláštní ochranou zákonů, kteří se rozdělovali na zuřivé, šílené a blbé. Dále zákon pojednával o poručenství zřizovaném pro nezletilé a opatrovnictví, které bylo určeno osobám dosud nezletilým, jeţ postrádaly otcovskou péči a osobám, které nebyly způsobilé pečovat o své záleţitosti z jiného důvodu neţ nezletilosti (osoby šílené, blbé či o marnotratníci).30 Roku 1914 vstoupilo v platnost císařské nařízení č. 276/1914, které upravovalo poručenství, na jeho základě byly zřízeny tzv. poručenské rady, jejichţ úkolem byla kontrola činnosti poručníků a opatrovníků. Členem poručenské rady musela být osoba svéprávná, která měla místní znalosti, poručenská rada měla být zřízena v kaţdé obci či městě. Pomocí císařského nařízení z r. 1916 č. 207/1916 ř. z., Řádem o zbavení svéprávnosti byl do právního řádu zařazen termín svéprávnost a dále zbavení svéprávnosti. Svéprávnosti mohly být zbaveny osoby, které trpěly duševní chorobou a nebyly schopny spravovat své záleţitosti, soudem byl takovýmto osobám přidělen opatrovník. Podpůrce přidělil soud osobám, které byly pouze částečně zbaveny svéprávnosti. Řád o zbavení svéprávnosti byl zrušen zákonem č. 142/1950 Sb., občanský soudní řád. 30
Za šíleného či blbého byl prohlášen jedinec soudem na základě vyšetření, marnotratníci jsou osoby, jimţ soud zakázal spravovat jejich jmění.
24
K rekodifikaci práva došlo roku 1951, tehdy nabyl účinnost zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, kde je upravena způsobilost k právním úkonům. Dle občanského zákoníků můţe být úplně zbavena svéprávnosti osoba starší šesti let věku, která není z důvodu duševní choroby schopna obstarávat si své věci. „Částečně zbavena svéprávnosti může být osoba, která je zletilá a není schopna si sama obstarávat své věci.“ 31 Občanský zákoník byl zrušen zákonem č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. V zákoně č. 142/1950 Sb., občanský soudní řád, účinný od roku 1951, se pojednávalo o zbavení svéprávnosti osob a jejich umístění v ústavech, o zbavení svéprávnosti rozhodoval soud na základě posudků alespoň dvou znalců. V zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník byla oproti původnímu občanskému zákoníku z roku 1950 značně zjednodušena úprava, také došlo ke změně terminologie, kdy bylo upuštěno od termínu svéprávnost, zákon se zmiňuje pouze o způsobilosti k právním úkonům,32 zákoník z roku 1964 je platný dodnes.
4.2 Vymezení pojmu osoba se zdravotním postiţením v rámci právního řádu ČR Mezinárodní úmluvy obsahují pouze základní práva, která mají lidé se zdravotním postiţením, detailnější úprava práv je ponechána na rozhodnutí jednotlivých států. Jiţ zrušený zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti obsahoval pojem „občan se změněnou pracovní neschopností, kterým se rozumí občan, jenž má pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podstatně omezenou možnost pracovního uplatnění, popřípadě přípravy k pracovnímu uplatnění. Občanem se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením byl dle tohoto zákona občan, který má mimořádně omezenou možnost pracovního uplatnění včetně přípravy k němu a může se uplatnit jen ve zcela úzkém okruhu zaměstnání, popřípadě zaměstnání za mimořádně upravených pracovních podmínek.“ 33
31
Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník: §15, §16 Zbavení svéprávnosti. In: sbírka zákonů. 1950. Dostupné z: http://business.center.cz. 32 Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník: §10. In: sbírka zákonů. 1964. Dostupné z: http://business.center.cz. 33 Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti: §21. In: sbírka zákonů. 1991. Dostupné z: http://www.pravnipredpisy.cz.
25
Pojem osoba se zdravotním postiţením byl zaveden do právního řádu ČR zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Dle § 67 jsou osobami se zdravotním postiţením fyzické osoby, které jsou: a) orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni (dále jen osoby s těţším zdravotním postiţením), b) orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v prvním nebo druhém stupni, c) rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými (dále jen osoby zdravotně znevýhodněné). Fyzická osoba musí doloţit pomocí rozhodnutí, ţe je osobou se zdravotním postiţením, příslušné rozhodnutí vydává Česká správa sociálního zabezpečení, okresní (městská) správa sociálního zabezpečení nebo úřad práce.34 V souvislosti s novým vymezením invalidity v systému důchodového pojištění vstoupil v roce 2010 v platnost zákon č. 306/2008 Sb., který se týká změny vymezení osoby se zdravotním postiţením. V zákoně jsou rozlišovány tři stupně invalidity dle poklesu pracovní schopnosti pojištěnce: a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně.35
4.3 Osoby se zdravotním postiţením v mezinárodním právu Osobu se zdravotním postiţením není jednoduché definovat, sloţitost definice spočívá nejen v různých typech postiţení, které lidé mohou mít, ale i ve skutečnosti, ţe různé právní řády jednotlivých států pohlíţejí na osoby s postiţením rozdílně. Následující část tedy obsahuje výčet nejdůleţitějších mezinárodních dokumentů, které upravují práva osob se zdravotním postiţením. Dokumenty se rozdělují na právně závazné a nezávazné. Právně závazné dokumenty jsou takové, které se musí dodrţovat a jejich nedodrţení je postihováno sankcemi, právně nezávazné dokumenty mají pouze doporučující charakter, ale mají vliv na tvorbu dalších právních předpisů. 34
Zákon č. 435/2004 Sb, o zaměstnanosti: §67. In: sbírka zákonů. 2004. Dostupné z: http://business.center.cz. 35 Zákon č. 306/2008 Sb. o důchodovém pojištění: §39. In: sbírka zákonů. 2008. Dostupné z: http://www.pravnipredpisy.cz, tímto zákonem se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
26
4.3.1 Mezinárodní organizace práce (MOP) Mezinárodní organizace práce36 je specializovaná organizace OSN usilující o podporu sociální spravedlnosti. Doporučení MOP č. 99 o pracovní rehabilitaci osob se zdravotním postiţením37, je prvním dokumentem, který se zabývá osobami se zdravotním postiţením na mezinárodní úrovni, dle kterého „zdravotně postižená osoba představuje jednotlivce, jehož vyhlídky naleznout a zachovat si vhodné zaměstnání jsou sníženy v důsledku tělesného nebo duševního postižení.“38 Roku 1985 vstoupila v platnost Úmluva č. 159 o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů, na kterou navazuje Doporučení č. 168 o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů, dle Úmluvy pojem „invalida zahrnuje každou osobu, jejíž vyhlídky naleznout a zachovat si vhodné zaměstnání a dosahovat v něm postupu jsou podstatně sníženy v důsledku náležitě ověřeného tělesného nebo duševního postižení.“39 Roku 2001 byl přijat Praktický kodex MOP40, který se zabývá zdravotním postiţením na pracovišti, dle něhoţ „postižení představuje ztrátu nebo abnormalitu psychické, fyziologické nebo fyzické funkce.“
4.3.2 Světová zdravotnická organizace (SZO) Světová zdravotnická organizace je mezinárodní organizace systému OSN, jejímţ cílem je, aby národy dosáhly co nejvyšší úrovně zdraví.41 Nejvýznamnějším dokumentem SZO je Mezinárodní klasifikace funkcí, postiţení a zdraví42 slouţící pro měření stupně zdravotního postiţení, která je nejčastěji pouţívána pro účely zdravotních pojišťoven, v medicíně, v oblasti práva a sociální politiky.
36
MOP je zkratka pro Mezinárodní organizaci práce (International Labour Organization, zkratka ILO). Jedná se o specializovanou organizaci OSN, která usiluje o prosazování sociální spravedlnosti a mezinárodně uznávaných pracovních práv. MOP byla zaloţena 11.4.1919 ve Versailles, od 14.12.1946 je specializovanou organizací OSN. 37 Doporučení č. 99 bylo přijato 22.6.1955 Generální konferencí práce. 38 Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 99: Článek 1, písmeno b. In: doporučení. 22. června 1955.. 39 Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 159: Článek 1. In: mezinárodní úmluva. 1983. 40 KOMENDOVÁ, Jana. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7418-022-4. 41 Světová zdravotnická organizace byla zaloţena 7.4.1948, sídlo má v Ţenevě. Zdraví je dle SZO chápáno jako stav úplného fyzického, duševního a společenského blahobytu. 42 International Classification of Functionning, Disability and Health, zkratka ICF.
27
4.3.3 Organizace spojených národů (OSN) Organizace spojených národů43 je nejdůleţitější mezinárodní organizací v oblasti lidských práv, řadí se mezi univerzální organizace a jejím výsledkem je řada úmluv upravující lidská práva. Všeobecná deklarace lidských práv byla schválena roku 194844 a vychází z ní celá řada dalších úmluv. Ve Všeobecné deklaraci lidských práv je zdůrazněn zákaz diskriminace a právo na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, právo na stejný plat za stejnou práci. Ve 20. století se OSN začala zabývat zdravotně postiţenými, výsledkem její činnosti bylo přijetí dvou deklarací. Deklarace o právech mentálně postiţených osob z roku 197145 a Deklarace práv osob se zdravotním postiţením z roku 1975.46 V deklaracích jsou popsána práva zdravotně postiţených, jejich zaměstnávání a vzdělávání. Dle Deklarace práv osob se zdravotním postiţením „:je zdravotně postižená osoba jakákoli osoba, která není plně nebo z části schopna zabezpečit své životní potřeby nebo potřeby v životě společnosti jako běžný jednotlivec, a to v důsledku vady, ať už vrozené či ne.“ Jedná se o právně nezávazné dokumenty, které mají doporučující charakter. Od roku 1992 je 3. prosinec uznáván jako mezinárodní den osob se zdravotním postiţením47. O rok později, roku 1993, OSN přijala Standardní pravidla48 pro vyrovnávání příleţitostí pro osoby se zdravotním postiţením, jejichţ cílem je zajistit, aby lidé se zdravotním postiţením měli ve společnosti stejná práva jako lidé zdraví. Ve standardních pravidlech je kladen důraz na zaměstnávání osob se zdravotním postiţením, přičemţ státy by měly zaměstnávání postiţených osob podporovat a zároveň by měly zvýšit informovanost o zdravotně postiţených, snaţit se odbourávat bariéry a pomáhat tak postiţeným osobám se začleněním do společnosti. S tím úzce souvisí zpřístupnění prostředí a informací, komunikace, dále zajištění vzdělávání zdravotně postiţených, udrţení příjmů, podpora při ztrátě zaměstnání či nemoţnosti nalézt zaměstnání. Standardní 43
OSN byla zaloţena 26.6.1945 v San Franciscu na základně přijetí Charty OSN (United Nations Organization, zkratka UNO). Členy OSN jsou téměř všechny státy světa, OSN má 193 členů. 44 Všeobecná deklarace lidských práv. In: deklarace. 10. prosinec 1948. Dostupné z: http://www.lidskaprava.cz. 45 Deklarace o právech mentálně postiţených osob: Deklaration on the Rights Mentally Retarded Persóna. In: deklarace. 20. prosinec 1971. 46 Deklarace práv osob se zdravotním postiţením: Deklaration on the Rights of Disabled Persons. In: deklarace. 1975.. 47 KOMENDOVÁ, Jana. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7418-022-4. 48 Standardní pravidla: Standard Rules on the Equalization of Opportunities for Persons with Disabilities. In: pravidla. 1993.
28
pravidla jsou nejkomplexnějším dokumentem, který není právně závazný a týká se osob se zdravotním postiţením. Roku 2006 byla přijata Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením49, dle které zakázána jakákoliv diskriminace postiţených osob z důvodu jejich postiţení, současně s Úmluvou byl přijat i Opční protokol. Dle Úmluvy musí státy osoby se zdravotním postiţením chránit a musí jim zabezpečit uspokojivé pracovní podmínky, při zaměstnávání postiţených osob je upřednostňováno zaměstnání na otevřeném trhu práce před zaměstnáním v chráněném pracovním prostředí, je zde zahrnuta i otázka vzdělání, které představuje usnadňující prostředek pro zapojení osob se zdravotním postiţením do pracovního procesu. Úmluva ukládá členským státům povinnosti ve vztahu k občanských, politickým, hospodářským, sociálním i kulturním právům50 a je zaloţena na zásadách, mezi neţ patří svoboda volby, osobní nezávislost, respektování lidské důstojnosti, nediskriminace, začlenění do společnosti, rovnost příleţitostí, rovnoprávnost muţů a ţen, respektování rozvíjejících se schopností dětí a jejich práva na zachování identity. Osoby se zdravotním postiţením mají právo na uznání jejich osoby jako subjektu práva a mají právní způsobilost ve všech oblastech ţivota.51 V lednu roku 2009 byla zveřejněna komisařem OSN pro lidská práva Tématická studie o zvyšování povědomí a porozumění Úmluvě o právech osob se zdravotním postiţením, studie poukazuje na problematiku způsobilosti k právním úkonům osob se zdravotním postiţením. Čl. 12 Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením garantuje, ţe „osobám se zdravotním postižením je zajištěna rovnost před zákonem, mají právo na uznání své osoby jako subjektu práva a mají právní způsobilost ve všech oblastech života na rovnoprávném základě s ostatními“52, k tomuto článku byl ve studii uveden následující komentář: „Ať už je existence zdravotního postižení přímým nebo nepřímým důvodem rozhodnutí o nezpůsobilosti k právním úkonům, taková zákonná úprava je v rozporu s uznáním způsobilosti k právním úkonům osob se zdravotním postižením podle čl. 12 odst. 2.“ Na základě právní úpravy dochází v České republice ke zbavování či omezování způsobilosti k právním úkonům osob z důvodu jejich zdravotního postiţení, toto zdravotní postiţení zákon definuje jako duševní poruchu, která není přechodná. 49
Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením: Standard Rules on the Equalization of Opportunities for Persons with Disabilities. In: mezinárodní úmluva. 13. prosince 2006. Dostupné z: http://www.vlada.cz. 50 Mgr. MAKOVCOVÁ, Stanislava: Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, MPSV. 51 Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením: Článek 12. In: mezinárodní úmluva. 13. prosince 2006. Dostupné z: http://www.vlada.cz. 52 Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením. In: mezinárodní úmluva. 2007. Dostupné z: www.mpsv.cz
29
Experti a nevládní organizace, kteří se podíleli na tvorbě Úmluvy se shodují, ţe zbavování či omezování způsobilosti k právním úkonům je dle Úmluvy zakázáno a Tématická studie vydaná OSN tento názor potvrdila a státy, které Úmluvu ratifikovaly by měly stanoviska Úmluvy respektovat.53
4.3.3.1 Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením byla přijata Valným shromáţděním OSN dne 13. prosince 2006, současně s touto Úmluvou byl přijat i Opční protokol.54 V platnost vstoupila Úmluva dne 3. května 2008, ke dni 15. dubna 2011 Úmluvu podepsalo 147 států a 99 států ji ratifikovalo, Českou republikou byla Úmluva ratifikována 28. září 2009 a od 12. února 2010 je součástí našeho právního řádu. Hlavní význam Úmluvy spočívá v tom, ţe nezavádí ţádná nová práva a zaručuje osobám se zdravotním postiţením plné uplatnění všech práv a podporuje jejich zapojení do ţivota společnosti.55 Články 1 aţ 4 Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením vymezují účel, definice, obecné zásady a závazky této Úmluvy, dle čl. 1“ osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními.“56 Další články obsaţené v Úmluvě se týkají specifických práv, jakými jsou například rovnost a nediskriminace, zvyšování povědomí, přístupnost, právo na ţivot, rovnost před zákonem, přístup ke spravedlnosti, a další. Dle Úmluvy jsou osoby se zdravotním postiţením na rovnoprávném základě s ostatními osobami, je velmi důleţité zvyšovat povědomí o zdravotně postiţených osobách a podporovat pozitivní vnímání těchto lidí, přičemţ právě stát by měl zajistit, aby byla široká veřejnost informována o právech zdravotně postiţených osob a přijmout taková opatření, která by co nejvíce umoţňovala zdravotně postiţeným osobám zapojit se do společnosti, 53
Tématická studie o zvyšování povědomí a porozumění Úmluvě o právech osob se zdravotním postiţením. In: tématická studie OSN. 2009. Dostupné z: www.reformaopatrovnictvi.cz 54 Opční protokol je termín vyuţívaný v mezinárodním právu veřejném pro volitelná ujednání rozšiřující mezinárodní úmluvu, k nimţ nemusejí přistoupit všechny vysoké smluvní strany, práva a povinnosti ostatních států jím nejsou nijak ovlivněny. Juridictum: Encyklopedie o právu. [online]. [cit. 2012-04-010]. Dostupné z: http://iuridictum.pecina.cz. 55 Mgr. MAKOVCOVÁ, Stanislava: Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, MPSV. 56 Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením: čl. 1. In: mezinárodní úmluva. 13. prosince 2006. Dostupné z: http://www.vlada.cz
30
rovněţ by měl stát učinit takové kroky, aby byly tyto osoby chráněny proti mučení a jinému krutému, nelidskému či poniţujícímu zacházení nebo trestání. Všechny postiţené osoby mají právo na vzdělání, na manţelství a zaloţení rodiny, zároveň mají i právo na dosaţení nejvýše moţné úrovně zdraví a přístupu ke zdravotním sluţbám, vyšší úroveň samostatnosti mohou dosáhnout díky habilitaci a rehabilitaci. V neposlední řadě mají zdravotně postiţené osoby právo na zaměstnání na otevřeném trhu práce a na zajištění přiměřené ţivotní úrovně. Smluvní státy této Úmluvy by měly vytvářet statistiky a informovat tak o veškerých opatřeních přijatých ke zlepšení situace zdravotně postiţených osob, o jejich zapojení se do společnosti a o aktivitách, které jsou určeny této skupině osob.57
4.3.4 Rada Evropy Rada Evropy58 vyvíjí činnost na podporu osob se zdravotním postiţením. Přijala řadu dokumentů, které zajišťují integraci zdravotně postiţených do běţného ţivota, zakazují diskriminaci a zajišťují vzdělávání postiţených osob. Příkladem jsou Doporučení Výboru ministrů č. 6 o ucelené politice pro osoby se zdravotním postiţením, Doporučení Parlamentního shromáţdění Rady Evropy č. 1185 o politikách rehabilitace pro zdravotně postiţené či Doporučení Parlamentního shromáţdění č. 1592 k plnému sociálnímu začlenění osob se zdravotním postiţením. Nejvýznamnějším dokumentem Rady Evropy je Evropská úmluva o ochraně lidských práv a svobod, která vstoupila v platnost roku 195359. V dokumentech Rady Evropy lze definici zdravotního postiţení nalézt v Doporučení č. 1185 (1992) Parlamentního shromáţdění Rady Evropy o rehabilitacích politikách pro osoby se zdravotním postiţením, dle kterého je „zdravotní postižení omezení způsobené fyzickými, psychickými, smyslovými, sociálními, kulturními nebo právními překážkami, které postižené osobě brání, aby se integrovala, účastnila rodinného života a života společnosti na stejné úrovni jako kdokoli jiný.“ 60
57
Úvodní zpráva České republiky o opatřeních přijatých k plnění závazků podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením. In: úvodní zpráva. 28. října 2011. Dostupné z: www.mpsv.cz/cs. 58 Rada Evropy (Council of Europe, zkratka CoE) je mezinárodní organizace zaloţená 5.5.1949, v současnosti má Rada Evropy 47 členů, jejím sídlem je Štrasburk. 59 Evropská úmluva o ochraně lidských práv a svobod. In: mezinárodní úmluva. 4. listopad 1950. Dostupné z: http://www.echr.coe.int/NR/rdonlyres/82E3CE7F-5D3D-46EB-8C13-4F3262F9E20B/0/CZE_CONV.pdf. 60 Doporučení č. 1185 (1992) Parlamentního shromáţdění Rady Evropy o rehabilitacích politikách pro osoby se zdravotním postiţením: Bod 3. In: doporučení. 1992.
31
Dalším dokumentem Rady Evropy je Evropská sociální charta z roku 196161, která se zabývá pracovními podmínkami všech zaměstnanců. Je zde i zmínka o postiţených osobách, které mají dle Charty právo na přípravu pro zaměstnání, na rehabilitaci a readaptaci. Roku 1996 byla přijata Revidovaná Evropská sociální charta62, ve které byla rozšířena práva postiţených v otázkách týkajících se zaměstnávání postiţených, vzdělání či poradenství postiţeným osobám, zároveň se Charta nově zabývá i začleněním osob se zdravotním postiţením do společnosti a překonáváním bariér, v neposlední řadě je v Chartě zmíněna i podpora postiţených osob, pokud se ocitnou na pokraji chudoby.
61
Ministerstvo práce a sociálních věcí: Evropská sociální charta. [online]. [cit. 2012-03-06]. Dostupné z: www.mpsv.cz. 62 KOMENDOVÁ, Jana. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7418-022-4.
32
5. Právní subjektivita, způsobilost k právním úkonům, právní jednání a svéprávnost Způsobilost k právům a povinnostem vyjadřuje, ţe kaţdý má z hlediska práva právní subjektivitu, která nemůţe být omezena a této způsobilosti nemůţe být nikdo zbaven. Způsobilost k právům a povinnostem vzniká narozením a zaniká smrtí, dle občanského zákoníku ji má však i nenarozené dítě, pokud se narodí ţivé. Oproti tomu způsobilosti k právním úkonům nabývá člověk dovršením osmnáctého roku věku, této způsobilosti můţe být osoba soudně zbavena z důvodu duševní poruchy.63 Svéprávnost je pojem označující osobu, která sama za sebe můţe rozhodovat, v opačném případě má osoba určitá omezení a je jí přiřazen zákonný zástupce.
5.1 Zbavení a omezení způsobilosti k právním úkonům Dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, soud zbaví způsobilosti k právním úkonům osobu, která má duševní poruchu a není vůbec schopna činit právní úkony, soud omezí způsobilost k právním úkonům osobě, která trpí duševní poruchou a je schopna činit jen některé právní úkony, soud změní či zruší rozhodnutí o omezení či zbavení způsobilosti k právním úkonům, pokud odpadnou důvody, které k rozhodnutí soud vedly.64 Pokud soud zbaví osobu způsobilosti k právním úkonům, nemůţe takový člověk činit ţádné právní úkony. Nesmí tedy například uzavřít sňatek či nemá právo volit. V ČR dochází kaţdým rokem ke zvýšení počtu rozhodnutí soudů v oblasti způsobilosti k právním úkonům. Tab. č. 4 Počet a druh rozhodnutí v řízení o způsobilosti k právním úkonům
Způsobilost k 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 právním úkonům Rozhodnutí o zbavení způsobilosti 1034 1234 1314 1312 1508 1594 1475 2139 účastníka k právním úkonům
63
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník: §7 - §10. In: sbírka zákonů. 1964. Dostupné z: http://business.center.cz 64 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník: §10. In: sbírka zákonů. 1964. Dostupné z: http://business.center.cz
33
2008
2009
2186
2298
Jiný výsledek řízení o zbavení 270 způsobilosti účastníka k právním úkonům Rozhodnutí o omezení způsobilosti 203 účastníka k právním úkonům Jiný výsledek řízení o omezení 56 způsobilosti účastníka k právním úkonům Rozhodnutí o vrácení způsobilosti 30 účastníka k právním úkonům Jiný výsledek řízení o vrácení 71 způsobilosti účastníka k právním úkonům
393
426
461
521
473
583
748
879
945
220
254
281
314
312
362
472
628
770
60
67
68
90
91
64
62
120
127
43
48
45
33
49
55
68
61
65
98
108
95
115
113
139
156
197
169
Tabulka zpracovaná na základě statistik dostupných na webu Ministerstva spravedlnosti: http://portal.justice.cz/justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=3397&d=47145,65 statistiky jsou na webu přístupné od roku 2000, za rok 2011 ještě nejsou statistiky zveřejněny.
5.1.1 Opatrovnictví Lidem, kteří byli zbaveni své způsobilosti, případně jim byla způsobilost omezena, musí být přidělen opatrovník. Opatrovnictví je upraveno v §26 - §30 Občanského zákoníku66. „Zákonným zástupcem osoby zbavené nebo omezené ve způsobilosti k právním úkonům je soudem stanovený opatrovník. Opatrovník musí vykonávat svou činnost řádně, v souladu se zákony, soudy vykonávají nad opatrovníky dohled.“ 67 Dělení opatrovnictví: a) Kolizní opatrovnictví vzniká v případě, ţe existuje střet zájmů, často se kolizní opatrovník ustanovuje pro jediný právní úkon.
65
Justice.cz: Oficiální server českého soudnictví. [online]. [cit. 2012-02-05]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=3397&d=47145 66 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. In: sbírka zákonů. 1964. Dostupné z: http://business.center.cz. 67 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník: §26, §30 Zbavení svéprávnosti. In: sbírka zákonů. 1964. Dostupné z: http://business.center.cz.
34
b) Procesní opatrovnictví se odlišuje od ostatních typů, rozdíl spočívá v tom, ţe opatrovník zastupuje osobu pouze v průběhu řízení, poté opatrovnictví zaniká. Opatrovník můţe být: a) Soukromý - např. člen rodiny, přítel či právnická osoba, jejíţ je člověk členem, vztah k takovému opatrovníkovi je soukromý, osobní povahy. b) Veřejným opatrovníkem je opatrovník, kterého stanoví orgán místní správy (např. obec).68
5.1.2 Rovnost před zákonem Do návrhu občanského zákoníku, jehoţ účinnost se předpokládá od roku 2014, implementovalo ministerstvo spravedlnosti znění čl. 12 Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením, výsledkem dané implementace je řada změn, které se týkají asistence zdravotně postiţeným osobám, určení opatrovníka a omezení způsobilosti k právním úkonům. Hlavní změny: zakotvení různých forem asistence pro osoby se zdravotním postiţením, nově bude moci být soudně pouze omezena způsobilost k právním úkonům, člověk si bude moci předběţně stanovit osobu, která se stane jeho opatrovníkem v případě potřeby, soud opatrovníka ustanoví ve stejném řízení, kdy osobě omezí svéprávnost, bude moţno ustanovit opatrovnickou radu, která se bude podílet na rozhodování.69
68
MAREČKOVÁ, Jana a MATIAŠKO, Maroš. Člověk s duševním postižením a jeho právní jednání: Otázka opatrovnictví dospělých. Praha: Linde Praha, akciová společnost, 2010. ISBN 978-80-7201-801-7. 69 Úvodní zpráva České republiky o opatřeních přijatých k plnění závazků podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením. In: úvodní zpráva. 28. října 2011. Dostupné z: www.mpsv.cz/cs
35
6. Integrace/inkluze osob se zdravotním postiţením Na celém světě se řeší otázka, jak postiţené osoby co nejlépe začlenit do společnosti. Tato otázka je velmi sloţitá i z důvodu přístupu k lidem s postiţením v průběhu historického vývoje, kdy byli tito lidé přehlíţeni a neměli ţádná práva. Osoby se zdravotním postiţením byly začleněny do práva EU pomocí Amsterodamské smlouvy z r. 199770, dle které je zakázaná jakákoli diskriminace osob se zdravotním postiţením a musí být zohledňovány potřeby postiţených osob. Důleţitá, v oblasti práv postiţených, je i směrnice 2000/78/ES, která obsahuje podmínky pro zacházení se zdravotně postiţenými osobami. Je nutné zdůraznit i Madridskou deklaraci, která se týká pravidel OSN a je zde zdůrazněno, jak by se měl změnit přístup společnosti k postiţeným osobám, aby nedocházelo k dalšímu vyčleňování těchto osob ze společnosti. V dnešní době se povaţují pojmy integrace a inkluze za synonyma, přestoţe si jsou tyto pojmy podobné a prolínají se, o synonyma nejde. Zatímco se integrace zaměřuje na jedince, který je odlišný a potřebuje tedy speciální přístup, pojem inkluze si odlišnost nepřipouští, zaměřuje se na všechny, všichni mají stejné moţnosti a stejná práva. Pojem integrace/inkluze se začal v ČR pouţívat ve 20. století. Tab. č. 5: Porovnání integrace a inkluze
Integrace zaměření na potřeby jedince s postiţením
Inkluze zaměření na potřeby všech vzdělávaných
expertízy specialistů
expertízy běţných učitelů
speciální intervence
dobrá výuka pro všechny
prospěch pro integrovaného ţáka
prospěch pro všechny ţáky
dílčí změna prostředí
celková změna školy
zaměření na vzdělávaného ţáka s postiţením zaměření na skupinu a školu speciální programy pro ţáka s postiţením
celková strategie učitele
hodnocení studenta expertem
hodnocení učitelem, zaměření na vzdělávací faktory
KOMENDOVÁ, Jana. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7418-022-4, vlastní úprava 70
Amsterodamská smlouva. In: smlouva o EU. 1997. Dostupné z: http://www.euroskop.cz
36
6.1 Vymezení pojmů Exkluze – vyjadřuje určitou nerovnost, vyloučení, představuje například vyloučení osob z většinové společnosti. Exkluze postihuje nejčastěji minority71, nejniţší a nevyšší vrstvy společnosti. Inkuze – představuje rovnost, čili začlenění osob do většinové společnosti. V nejširším slova smyslu představuje pojem inkluze občanství, společenské příleţitosti, které se týkají přístupu k práci a ke vzdělání. Integrace – pojem intergace bývá nejčastěji uţíván jako začlenění či zapojení. Integraci lze chápat různými způsoby, integrace například představuje začlenění jedince do společnosti, kdy společnost jedince přijme a jedinec se cítí být se společností v souladu, intergrace je nejvyšší stupeň socializace.72 Segregace – segregace je opakem integrace. Segregace znamená odloučení, oddělení. Jedná se například o oddělení postiţených osob od nepostiţených.
6.2 Vzdělávání osob se zdravotním postiţením Vzdělání představuje nevýznamnější a nejdůleţitější atribut pro začlenění všech lidí do společnosti, díky vzdělání dochází k rozvoji osobnosti člověka a člověk je lépe uplatnitelný na trhu práce. Vzdělávání osob upravuje zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, tzv. školský zákon, který je účinný od roku 2005. Dle tohoto zákona „je cílem vzdělávání rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti, získávání informací a učení se v průběhu celého života.“
73
Dle Listiny základních práv a svobod má na vzdělání nárok
71
Vysvětlení pojmu minorita, minorita je menšina, je to malá část společenského celku, která z hlediska celku představuje menšinu. Menšina můţe představovat část společnosti, která se liší např. rasou, národností, kulturou, apod. Menšiny se můţou cítit společensky neuznávány, případně omezovány. 72 Vysvětlení pojmu socializace – socializace je proces začlenění jedince do společnosti. Socializace je celoţivotní proces, člověk se ve svém ţivotě musí neustále něčemu přizpůsobovat a začleňovat se tak do určité společnosti. 73 Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání: §2. In: sbírka zákonů. 2004. Dostupné z: http://www.ppp-jesenik.cz.
37
kaţdý. „Občané mají právo na bezplatné vzdělání na základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.“ 74 Při vzdělávání zdravotně postiţených osob je snaha zejména o rozvoj všech dovedností a schopností, které jsou klíčové pro uplatnění postiţených osob ve společnosti a zaměření se na odstraňování bariér, mezi které patří například komunikace, orientace v prostoru, pohybové bariéry, apod. Právě nízká kvalifikace je většinou hlavní příčinou vysoké nezaměstnanosti zdravotně postiţených osob, protoţe nedokáţí osobám s vyšším dosaţeným vzděláním konkurovat. Vzdělávání zdravotně postiţených osob je spojeno i s vyššími náklady, které je potřeba vynaloţit především na nákup speciálních pomůcek, je zapotřebí speciálních pedagogů, individuální péče a přístup. Současným světovým trendem je snaha o zařazování dětí s lehčím postiţením do běţných škol, mezi zdravé děti, aby se přestaly odlišovat zdravotně postiţené děti od zdravých dětí. Tab. č. 6: Speciální třídy podle druhu postiţení
Speciální třídy podle druhu postiţení (2005 - 2009) Druh zdravotního postiţení 2005 2006 2007 2008 poč. tříd 5 277 5 147 4 948 4 699 Mentální postiţení poč. ţáků 44 541 43 278 40 421 37 816 poč. tříd 208 204 191 189 Sluchové postiţení poč. ţáků 1 315 1 301 1 258 1 267 poč. tříd 144 151 135 141 Zrakové postiţení poč. ţáků 1 068 1 164 1 128 1 056 poč. tříd 478 503 494 530 S vadami řeči poč. ţáků 5 341 5 738 5 490 5 763 poč. tříd 140 135 135 107 Tělené postiţení poč. ţáků 1 135 1 065 1 016 918 poč. tříd 707 752 782 779 Kombinované postiţení poč. ţáků 5 598 5 574 5 883 5 953 poč. tříd 83 103 126 139 Autismus poč. ţáků 729 855 1 005 1 142
2009 4 489 36 213 191 1213 141 939 537 5 971 103 901 817 6 335 155 1 350
© VCIZP OLOMOUC, 2010. Přehled statistických údajů ukazující vývoj jednotlivých institutů státní podpory zdravotně postiţených a zdravotního postiţení. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: www.vcizp.cz/doc/2010/STAT_ZP_2010_VCIZP.pdf, vlastní úprava.
74
Listina základních práv a svobod: Čl. 33, odst. 1, odst. 2. In: listina. 16. prosince 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz.
38
6.3 Práce a postiţení Práce je povaţována za klíčový prvek pro začlenění se do společnosti jak pro zdravého, tak postiţeného člověka, pokud člověk nepracuje, je určitým způsobem vyloučen z dění ve společnosti a tím ztrácí přehled. Práce je důleţitá jak z ekonomického hlediska (udrţení si určitého ţivotního standartu), tak z hlediska psychického, které představuje pocit uţitečnosti, soběstačnosti. Díky zaměstnání má člověk pocit většího začlenění se do společnosti a účastnění se na ţivotě ve společnosti, zaměstnání pomáhá i v získávání sociálních kontaktů, rozvíjení mezilidských vztahů a je spojeno i s rozvojem schopností a dovedností jednotlivců. V dnešní době je na trhu práce poptávka po kvalifikovaných pracovních silách s vysokou produktivitou práce a právě s vysokými nároky na zaměstnance je spojena i řada předsudků, dle kterých nejsou postiţení lidé dostatečně produktivní a nedokáţí práci odvádět kvalitně. Schopnost pracovat je u zdravotně postiţených osob ovlivněna zejména mírou jejich postiţení, které představuje určité znevýhodnění začlenit se do pracovního procesu. V posledních letech se zvyšuje snaha o zapojení postiţených osob do pracovního procesu, o změnu přístupu ke zdravotně postiţeným a hledání rovných příleţitostí. Přestoţe by měla být práce pro člověka samozřejmostí, u lidí se zdravotním postiţením panuje vysoká nezaměstnanost, která souvisí s řadou překáţek, mezi které patří: nízká kvalifikace, předsudky ze strany zaměstnavatele, nedostatečná informovanost zaměstnavatele, nevyhovující pracovní podmínky, špatná dostupnost zaměstnání. Přesto, ţe se mají osoby se zdravotním postiţením dle právních předpisů chránit a zakazuje se jakákoli diskriminace při jejich zaměstnávání, vzniká pro zaměstnavatele celá řada problémů spojená s dostupností zaměstnání, přístupností budov apod. Díky rozvíjejícím se informačním technologiím existuje však moţnost práce z domova, coţ usnadňuje ţivot zdravotně postiţeným zaměstnancům, kterým můţe práce přinášet komplikace z důvodu vzdálenosti bydlení, dostupnosti zaměstnání, pracovní doby, prostředí v práci a dalších podmínek, které jsou úzce spjaty s prací či práci ovlivňují nepřímo.
39
Podle odhadů ţije na světě více neţ 600 miliónů lidí se zdravotním postiţením, z toho je většina lidí v produktivním věku75. Důleţitou roli hraje medicína, díky které se ţivoty lidí s postiţením prodluţují a zároveň jim pomáhá zapojit se do běţného ţivota, přesto se úplně nedaří tyto lidi zapojit do běţného pracovního procesu, i kdyţ většina států podporuje zaměstnávání zdravotně postiţených osob, protoţe zaměstnání je důleţitým prvkem sociální integrace. Zpravidla platí, ţe pokud získá postiţený člověk práci, většinou se jedná o pozici na niţší úrovni bez moţnosti dalšího postupu. Tab.č. 7: Relace počtu nezaměstnaných osob se ZP vzhledem k celkovému počtu nezaměstnaných
Relace počtu nezaměstnaných osob se ZP vzhledem k celkovému počtu nezaměstnaných (2004 - 2010) měsíc/rok Celkem nezaměstnaných Z toho OZP Podíl osob se ZP 8/2004 536 012 73 587 13,73% 12/2004 541 762 74 689 13,79% 4/2005 512 557 75 000 14,63% 8/2005 505 254 74 829 14,81% 12/2005 510 416 75 316 14,76% 4/2006 486 163 74 996 15,43% 8/2006 458 729 72 319 15,77% 12/2006 448 545 71 318 15,90% 4/2007 402 932 69 787 17,32% 8/2007 372 759 66 862 17,94% 12/2007 354 878 65 216 18,38% 4/2008 316 118 62 312 19,71% 8/2008 312 333 59 907 19,18% 12/2008 352 250 61 136 17,36% 4/2009 456 726 63 769 13,96% 8/2009 493 751 65 412 13,25% 12/2009 539 136 67 738 12,56% 4/2010 540 128 66 513 12,31% 8/2010 501 494 64 234 12,81% 12/2010 561 551 69 499 12,38% © VCIZP OLOMOUC, 2010. Přehled statistických údajů ukazující vývoj jednotlivých institutů státní podpory zdravotně postiţených a zdravotního postiţení. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: www.vcizp.cz/doc/2010/STAT_ZP_2010_VCIZP.pdf, vlastní úprava.
75
KOMENDOVÁ, Jana. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7418-022-4.
40
Graf č. 1: Relace mezi nově vytvořenými místy pro OZP a umístěnými uchazeči se ZP Relace mezi nově vytvořenými místy pro OZP a umístěnými uchazeči se ZP 2000 1500 1000 500 0 vytvořená místa
1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 1415 1005 851
umístění uchazeči 1038 947
748
854
622
533
920 1 059 1 434 1032 976 1185 1241 1137 1179 569
724
562
493
853
472 1024
951 1368 1043 1063 1221 1636 1592 1606 1229 924 1186
© VCIZP OLOMOUC, 2010. Přehled statistických údajů ukazující vývoj jednotlivých institutů státní podpory zdravotně postiţených a zdravotního postiţení. [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: www.vcizp.cz/doc/2010/STAT_ZP_2010_VCIZP.pdf, vlastní úprava.
6.4 Poradenské sluţby v oblasti zdravotního postiţení V České republice se po roce 1989 značně změnil přístup k postiţeným osobám, přesto by bylo vhodné zlepšit oblast poradenských sluţeb, jak pro postiţené osoby, tak pro zaměstnavatele, vyšší informovanost by mohla značně pomoci v začlenění postiţených osob do společnosti. Je především třeba zvýšit informovanost o vysoké nezaměstnanosti zdravotně postiţených osob, postiţení se stále setkávají s řadou problémů v zapojení se do pracovního procesu a je pro ně i komplikované pracovní místo si udrţet. S poradenstvím pro postiţené osoby je vhodné začít jiţ od základní školy, kdy se rozvíjí schopnosti a dovednosti dětí. Je důleţité vytvořit dětem určité návyky a zaměřit se na jejich budoucí pracovní uplatnění, které souvisí především s mírou jejich postiţení. Aby byli postiţení lidé dostatečně připraveni na situaci na trhu práce. Nízká informovanost zaměstnavatelů v oblasti zdravotně postiţených osob způsobuje vznik řady předsudků, které jsou jednou z příčin vysoké nezaměstnanosti postiţených lidí. Tyto předsudky jsou spojeny především s nízkou produktivitou práce, s niţší kvalitou odvedené práce, s častým čerpáním nemocenské dovolené a vyššími náklady spojenými například s dostupností zaměstnání pro postiţené osoby, se speciálními pomůckami, aj. Další problém dle zaměstnavatelů představuje i výpověď postiţených osob, která je komplikovanější neţ u zdravých osob a můţe být snadněji posouzena jako diskriminační.
41
7. Zákaz diskriminace zdravotně postiţených Diskriminace pochází z latinského slova discriminare, coţ znamená rozlišovat. Tento pojem se nejčastěji pouţívá ve smyslu rozlišování lidí na základě různých aspektů, proto je diskriminace zakázána.
7.1 Dělení diskriminace Diskriminace se dělí na přímou a nepřímou, oba typy diskriminace jsou nepřípustné: a) Přímou diskriminací se rozumí jednání kdy je, bylo, nebo by bylo na základě rozlišování dle vymezených diskriminačních důvodů s fyzickou osobou zacházeno méně příznivě neţ se zachází, nebo zacházelo, nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci. b) Nepřímou diskriminací se rozumí jednání, kdy zdánlivě neutrální rozhodnutí, rozlišování, nebo postup znevýhodňuje či zvýhodňuje fyzickou osobu vůči jiné na základě rozlišování podle vymezených diskriminačních důvodů. Nepřímou diskriminací z důvodu zdravotního stavu je i odmítnutí nebo opomenutí přijmout opatření, která jsou v konkrétním případě nezbytná, aby fyzická osoba se zdravotním postiţením měla přístup k zaměstnání.76
7.2 Diskriminace v právu Právní úprava diskriminace je povaţována za jeden z nejdůleţitějších faktorů ochrany před případnou diskriminací, bez právní úpravy by nebylo moţné vytvářet podmínky pro plné a rovnoprávné začlenění osob se zdravotním postiţením do společnosti. Základním dokumentem, kde je prosazován zákaz diskriminace, je Listina základních práv a svobod. Podle té „se základní práva a svobody zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smyšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“
77
Listina se vztahuje na obecný zákaz diskriminace v souvislosti se
76
KOMENDOVÁ, Jana. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7418-022-4. 77 Listina základních práv a svobod: Čl. 3. In: listina. 16. prosince 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz.
42
základními právy a svobodami, není však přímo pouţitelná pro pracovněprávní vztahy. Podrobněji je zákaz diskriminace upraven v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, dle tohoto zákona je povinnost zajišťovat rovné zacházení se všemi fyzickými osobami uplatňujícími právo na zaměstnání. Dalším zákonem zabývajícím se diskriminací je tzv. antidiskriminační zákon č. 198/2009 Sb., který vymezuje rozdíly mezi diskriminací a chováním, které není povaţováno za diskriminační a případy, kdy je přípustné rozdílné zacházení s osobami. „Za diskriminaci se dle zákona nepovažuje rozdílné zacházení, pokud z povahy zaměstnání nebo souvislostí vyplývá, že tento důvod představuje podstatný a rozhodující požadavek pro výkon zaměstnání, které má fyzická osoba vykonávat, a který je pro výkon tohoto zaměstnání nezbytný.“ 78 Cíl sledovaný takovou výjimkou musí být oprávněný a poţadavek přiměřený. Dalším důleţitým dokumentem, kterým je zaručena rovnost a nediskriminace v oblasti zdravotního postiţení je Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením čl. 5.79
7.3 Zákaz diskriminace v práci Také při výkonu pracovní činnosti platí po osoby se zdravotním postiţením rovné zacházení a zákaz diskriminace, které Česká republika všem zaměstnancům garantuje. U zdravotně postiţených osob je zvýšené riziko v souvislosti s diskriminací. Toto riziko roste i s věkem zdravotně postiţených osob, které mají ztíţené podmínky na trhu práce kvůli svému věku a zároveň kvůli zdravotním omezením, která se u starších generací vyskytují častěji. Zákaz diskriminace zdravotně postiţených osob byl upraven řadou vnitrostátních i mezinárodních právních předpisů. Zákaz diskriminace v oblasti pracovněprávních vztahů je upraven v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce. „Zaměstnavatel musí zajistit rovné zacházení se zaměstnanci a dodržovat zákaz jakékoli diskriminace zaměstnanců. Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.“80 78
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti: §4. In: sbírka zákonů. 2004. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením: Standard Rules on the Equalization of Opportunities for Persons with Disabilities. In: mezinárodní úmluva. 13. prosince 2006. Dostupné z: http://www.vlada.cz. 80 Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce: §13, § 16. In: sbírka zákonů. 2006. Dostupné z: http://business.center.cz. 79
43
Zaměstnavatelé jsou povinni: rozšiřovat podle svých podmínek a ve spolupráci s lékařem závodní preventivní péče moţnost zaměstnávání osob se zdravotním postiţením individuálním přizpůsobováním pracovních míst a pracovních podmínek a vyhrazováním pracovních míst pro osoby se zdravotním postiţením,
spolupracovat s krajskou pobočkou Úřadu práce při zajišťování pracovní rehabilitace, vést evidenci zaměstnávaných osob se zdravotním postiţením, vést evidenci pracovních míst vyhrazených pro zdravotně postiţené.81 Byly zavedeny tzv. nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, které slouţí k podporování zaměstnávání osob se zdravotním postiţením, tyto nástroje mají za úkol motivovat především zaměstnavatele. Nástroje aktivní politiky zaměstnanosti se rozlišují dle chráněného trhu práce, kdy se jedná o různě příspěvky na vytváření pracovních pozic a příspěvky na nákup vybavení a volného trhnu práce, kde je státem uloţena zaměstnavatelům s více jak 25 zaměstnanci povinnost zaměstnávat určitý podíl zdravotně postiţených osob, dalším typem motivace je sleva na dani z příjmu. Veškeré výše popsané nástroje slouţí především k začlenění osob se zdravotním postiţením do společnosti. Do budoucna si vzala Česká republika za cíl zmapovat situaci zdravotně postiţených ţen a zkoumat, zda existují rozdíly mezi nimi a ostatními, zdravotně nepostiţenými ţenami či se zdravotně postiţenými muţi a to hlavně v oblasti zaměstnání, na základě zjištěných výsledků se poté budou vyvozovat závěry a navrhovat vhodná opatření.82
81
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů: §80. In: sbírka zákonů. 2004. Dostupné z: business.center.cz 82 Úvodní zpráva České republiky o opatřeních přijatých k plnění závazků podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením. In: úvodní zpráva. 28. října 2011. Dostupné z: www.mpsv.cz/cs.
44
8. Mezinárodní judikatura v oblasti lidských práv Ochrana lidských práv a svobod je důleţitou součástí všech politik Evropské unie, ochrana lidských práv vychází zejména z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která byla přijata Radou Evropy roku 1950, dalším důleţitým dokumentem v této oblasti je Listina základních práv, která byla vyhlášena roku 2000 na Evropské radě v Nice a zakotvuje principy obsaţené v judikatuře Soudního dvora. Evropská unie dohlíţí i na dodrţování lidských práv při uzavírání mezinárodních smluv mezi Evropskou unií a třetími státy, kdy jsou do smluv vkládány tzv. lidskoprávní doloţky, jejichţ porušení můţe vést aţ k pozastavení dané smlouvy. V oblasti zdravotního postiţení se judikatura většinou zabývá porušením zákazu mučení či jiného krutého, poniţujícího a nelidského zacházení, dále procesy v oblasti důchodových a sociálních dávek, časté bývají i spory ohledně drţení postiţených osob ve speciálních ústavech. V případech stíţností v oblasti diskriminace bylo pouze v několika málo případech uznáno porušení práva na rovné zacházení, u Evropského soudu bývají často stíţnosti
ohledně
diskriminace
z důvodu
zdravotního
postiţení
prohlášeny
za
nepřijatelné.83
8.1 Dimitrios Reklos a Vassiliki Davourlis versus Řecká republika84 P. Anastasio Reklos, se narodil roku 1997 v soukromém zdravotnickém zařízení, ihned po narození byl pod stálým dohledem zdravotnického personálu umístěn do sterilního prostředí, kam měli přístup pouze lékaři a zdravotní sestry, přesto byly stěţovatelce předány fotografie syna, které byly v tomto sterilním prostředí fotografem pořízeny. Stěţovatelé se ohradili proti nepovolenému vstupu fotografa do prostředí, kam směl pouze zdravotnický personál, jelikoţ však zdravotnické centrum na jejich připomínky nereagovalo, podali stěţovatelé v srpnu roku 1997 ţalobu k soudu prvního stupně z důvodu morální újmy způsobené údajným zásahem do osobnosti jejich dítěte. Ţaloba byla u soudu 83
EUROSKOP.CZ: Věcně o Evropě. [online]. [cit. 2012-03-28]. Dostupné z: www.euroskop.cz. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. ledna 2009, identifikační číslo: JUD154386CZ, Sp.zn./Čj.: 1234/05, uveřejněno v RoESLP v čísle vydání (svazku) 3 ročník 2009, str. 151, publikační číslo 471/2009. 84
45
zamítnuta a odůvodněna tím, ţe okolnosti pořízení daných snímků neprokazují, ţe by fotograf jednal protiprávně, dále se soud vyjádřil, ţe do osobnosti takto malého novorozence nelze zasáhnout, jelikoţ ještě není dostatečně duševně a citově vyvinut a pořízení fotografií tedy nemohlo mít ţádný negativní vliv na jeho vývoj.
85
Stěţovatelé
podali proti rozhodnutí odvolání, odvolací soud v Aténách však rozhodnutí potvrdil s tím, ţe citový svět ani intelektuální znalost novorozence nejsou na takové úrovni, aby byl jeho vnitřní svět vyveden z rovnováhy.86 Roku 2002 podali stěţovatelé kasační stíţnost a tvrdili, ţe kritéria, na jejichţ základě vnitrostátní soudy zjišťovaly ochranu či podobu jednotlivce, byla v rozporu s právem na důstojnost a právem na ochranu soukromí, stěţovatelé argumentovali i tím, ţe dané kritérium můţe být nebezpečné v případě zdravotně postiţených dětí, jejichţ podoba a osobnost nebudou nikdy chráněny, jelikoţ tyto děti nikdy nedosáhnou takové intelektuální úrovně, jakou judikatura vyţaduje. Kasační stíţnost byla odmítnuta, jako důvod odmítnutí bylo uvedeno nedostatečné popsání skutkových okolností.87 Dle stěţovatelů bylo odmítnutí kasační stíţnosti z důvodu neurčitosti v rozporu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy, podle kterého má kaţdý právo na projednání své záleţitosti soudem a to spravedlivě a v přiměřené lhůtě. Vláda naopak poukázala na to, ţe pokud by stěţovatelé své námitky sepsali v souladu s pravidly přijatelnosti kasační stíţnosti, nedošlo by k jejich odmítnutí, dále vláda tvrdila, ţe stěţovatelé řádně nevyčerpali všechny vnitrostátní opravné prostředky. Soud musel posoudit, zda Kasační soud v dané věci nezbavil svým způsobem rozhodnutí stěţovatele jejich práva na přezkum kasační stíţnosti. Nejvyšší řecký soud stanovil podmínku přijatelnosti kasační stíţnosti na základě toho, na kolik jsou stíţní důvody neurčité, od stěţovatele bylo nutné vyţadovat, aby ve svém podání zopakoval relevantní skutkové okolnosti, na nichţ byla ţaloba zaloţena, jinak by nejvyšší soud nemohl vykonat přezkumnou pravomoc. Soud zamítl předběţnou námitku vlády vycházející z nevyčerpání vnitrostátních opravných prostředků a tím došlo k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy, prohlášení kasační stíţnosti za nepřijatelnou označil soud za přepjatý formalismus. K tvrzenému porušení čl. 8 Úmluvy se soud vyjádřil, ţe do výkonu tohoto práva nemůţe státní orgán zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení 85
Rozhodnutí č. 3049/1998. In: soudní rozhodnutí. 1998. Rozhodnutí č. 7758/1999. In: soudní rozhodnutí. 1999. 87 Rozsudek č. 990/2004). In: kasační rozsudek. 2004. 86
46
nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných, Soud dospěl k závěru, ţe čl. 8 se na daný případ vztahuje, Soud dále musel zjistit, zda mohlo pořízení fotografií zasáhnout do práv novorozence, jak je stanoveno v čl. 8, a zda vnitrostátní soudy poskytly soukromému ţivotu syna stěţovatelů dostatečnou ochranu. Soud uznal, ţe podoba jednotlivce je jedním ze základních znaků jeho osobnosti a právo na její ochranu je jednou ze základních sloţek osobního rozvoje a předpokladem pro takové právo je především kontrola jednotlivce nad jeho podobou, je tedy podmínkou ochrany jednotlivce souhlas v okamţiku zachycení podoby, nikoli teprve v okamţiku veřejného šíření, protoţe byla dotčená osoba nezletilá, byl nezbytný předchozí souhlas stěţovatelů se zachycením podoby jejich syna. Soud povaţoval za nezanedbatelnou skutečnost i fakt, ţe si fotograf ponechal negativy a to i přes výslovnou ţádost rodičů o jejich vydání, později by bylo moţné vyuţít danou fotografii v rozporu s vůlí dotčeného či jeho rodičů. Dle soudu vnitrostátní soudy nezohlednily nedostatek souhlasu stěţovatelů k pořízení snímku jejich syna a ani ponechání negativů pořízených fotografií fotografem, řecké soudy tedy dle soudu nezajistily dostatečnou ochranu práva na respektování soukromého ţivota jejich dítěte. Na základě zjištěných skutečností Soud rozhodl, ţe čl. 6 a čl. 8 byly porušeny.88
8.2 Glor versus Švýcarsko89 V tomto případě jde o první rozhodnutí, kde soud konstatoval porušení zákazu diskriminace na základě zdravotního postiţení, poprvé soud odkázal na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postiţením, byl porušen čl. 14 a čl. 8, tedy porušení zákazu diskriminace z důvodu zdravotního postiţení ve spojení s právem na soukromý ţivot. Stěţovatel, p. Sven Glor, ţijící ve Švýcarsku a pracující jako řidič nákladního auta, byl roku 1997 posouzen armádním lékařem z hlediska svého zdravotního stavu jako nevyhovující pro sluţbu v armádě z důvodu cukrovky, o dva roky později byl stěţovatel zproštěn povinnosti vykonat civilní sluţbu, o další rok později bylo však toto rozhodnutí o zproštění zrušeno a stěţovatel byl vyzván k tomu, aby se přihlásil k výkonu sluţby. Dle vyjádření stěţovatele však z důvodu úspor nebyl nikdy skutečně povolán, přestoţe nebyl
88
Originál rozsudku byl publikován ve francouzštině, zpracování a překlad: Michal Lovritš. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 30. dubna 2009, identifikační číslo: JUD190926CZ, Spis.zn./Čj.: 13444/04, uveřejněno v RoESLP v čísle vydání (svazku) 4 ročník 2010, str. 235, publikační číslo: 510/2010. 89
47
povolán k výkonu sluţby, byla mu roku 2001 vyměřena daň podle zákona o dani z důvodu osvobození od povinnosti sluţby v armádě ve výši 716 švýcarských franků. Stěţovatel s výší daně nesouhlasil a obrátil se na Federálního správce daně, který mu sdělil, ţe všichni dospělí muţi a švýcarští občané, kteří neabsolvovali vojenskou sluţbu a netrpí váţným postiţením, jsou povinni zaplatit daň (váţné postiţení je postiţení, které ovlivňuje integritu v rozsahu alespoň 40%). V březnu roku 2004 byla zamítnuta ţaloba stěţovatele proti rozhodnutí správce daně, kdy dle posudku z roku 2002 nebrání zdravotní postiţení stěţovateli v normální profesní činnosti, kvůli specifickým poţadavkům pro výkon vojenské sluţby musely kompetentní orgány rozhodnout o jeho nezpůsobilosti. Podle vyjádření Federálního soudu bylo úmyslem zákonodárce vytvořit zvláštní kompenzační mechanismus mezi osobami, které byly povinny vykonat vojenskou sluţbu a mezi těmi, kteří byli této sluţby zproštěni, bez ohledu na důvod zproštění. Stěţovatel namítl diskriminaci, soud však uvedl, ţe zákonodárce nezavedl všeobecnou výjimku z daňové povinnosti pro všechny osoby s postiţením a to kvůli stejnému zacházení pro všechny osoby, rovněţ soud uvedl, ţe je irelevantní, ţe stěţovatel vţdy projevoval vůli sluţbu vykonal a jako profesionální řidič se cítil být schopen sluţbu vykonat, zákon neumoţňoval v jeho situaci jiný postup neţ povinnost daň zaplatit. Stěţovatel namítal porušení zákazu diskriminace, protoţe mu bylo zabráněno vojenskou sluţbu vykonat a zároveň tedy musel zaplatit daň, protoţe bylo jeho postiţení posouzeno jako méně závaţné. Soud se zabýval stíţností v souvislosti s čl. 14 Úmluvy, který je pouţitelný pouze při uplatňování práv a svobod zaručených Úmluvou, Soud se také zabýval otázkou, zda daný případ nespadá pod čl. 8 Úmluvy. Vláda se odkazovala na to, ţe stěţovatel nespecifikoval, jakým způsobem rozhodnutí ovlivnilo jeho soukromý ţivot a proč byl diskriminován, stěţovatel naopak namítal, ţe vláda sama uznala, ţe je zdravotně postiţený a kvůli své nemoci nemohl vykonávat vojenskou či civilní sluţbu a poté byl povinen zaplatit daň, stát měl tedy prospěch z jeho ţivotní situace, coţ zasahuje i do jeho soukromého ţivota. Vláda zdůraznila, ţe všechny osoby, které nevykonají povinnou sluţbu musí zaplatit daň s výjimkami uvedených v zákoně: a) váţné postiţení, b) příjem nepřesahující ţivotní minimum, c) souvislost mezi příjmem a zdravotním postiţením, dle vlády tedy nelze srovnávat méně a více postiţené osoby, protoţe by se jednalo o rozpor s principem rovného zacházení. Stěţovatel s těmito argumenty nesouhlasil, dle jeho názoru je moţné, aby osoba s méně závaţným postiţením absolvovala civilní sluţbu, podle jeho názoru není dán ţádný důvod pro ospravedlnění odlišného zacházení vůči lidem s méně závaţným postiţením a těmi, kteří se mohou sami rozhodnout mezi vojenskou a 48
alternativní civilní sluţbou, dle stěţovatele také armáda nepovaţovala jeho postiţení za nepatrné, protoţe nebyl povolán k armádní sluţbě, která například není vystavena tak náročným fyzickým podmínkám. Mezi další námitky stěţovatele patřil i fakt, ţe vláda neprokázala, ţe hranice 40% postiţení je ospravedlnitelná a nediskriminační, přičemţ ve veřejném zájmu by mělo být začleňování postiţených osob do společnosti v co nejširší moţné míře. Soud uvedl, ţe se v daném případě jedná o rozdílné zacházení mezi osobami v obdobné situaci z důvodu, ţe stěţovatel byl povinen zaplatit daň oproti osobám s nejtěţším postiţením a z důvodu, ţe civilní sluţba je pouze pro osoby odmítající vojenskou sluţbu z důvodu svého svědomí. Soud zkoumal, zda švýcarské úřady a soudy zajistily spravedlivou rovnováhu mezi ochranou zájmů komunity a respektováním práv a svobod zaručených Úmluvou, dále se Soud zabýval zájmy, které byly dotčeny. Soud vyřkl, ţe se nedomnívá, ţe by bylo v zájmu komunity z důvodu neabsolvování vojenské sluţby povinnost platit daň, která nemá kompenzační, ani preventivní povahu, dále soud poloţil otázku, proč nejsou vytvořeny pro osoby, které jsou v obdobném případě stěţovatele, alternativní formy vojenské sluţby a uvedl, ţe v dané věci nebyla zaručena spravedlivá rovnováha mezi zajištěním zájmů společnosti na jedné straně a respektem vůči zaručeným právům a svobodám jednotlivce na druhé straně. Soud uvaţoval nad specifickými okolnostmi případu a to z hlediska významu daně, kterou byl povinen stěţovatel zaplatit a období, po které mě daň platit, také vzal v úvahu, ţe stěţovatel chtěl vykonat vojenskou či civilní sluţbu, coţ mu ale nebylo umoţněno. Nakonec soud došel k závěru, ţe se stěţovatel stal obětí diskriminačního zacházení, byl porušen čl. 14 a čl. 8 Úmluvy. Jde o první případ diskriminace (porušení čl. 14 Úmluvy) z důvodu zdravotního postiţení, rovněţ se soud poprvé odkázal přímo na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postiţením, kdy tak upozornil na její interpretační význam ve vztahu k Úmluvě a ve svém odůvodnění soud pouţil zásadu přiměřených úprav (reasonable accommodation), která je zdůrazněna ve spojení se zákazem diskriminace v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postiţením. Rozhodnutí ve věci Glor proti Švýcarsku je pro aplikační praxi tedy velice důleţité, rozhodnutí je důleţité jak pro soudce, tak pro advokáty zastupující osoby se zdravotním postiţením.90
90
Originál rozsudku byl publikován ve francouzštině, neoficiální anglický překlad je dostupný na adrese: www.mdac.info.
49
8.3 Engel versus Maďarsko91 Stěţovatel, p. Engel, byl roku 2003 přistiţen při ozbrojené loupeţi a při následné přestřelce usmrtil jednoho policistu a dalšího zranil, sám byl zasaţen do míchy a v důsledku tohoto zranění ochrnul na obě nohy od pasu dolů, od té doby rovněţ trpí inkontinencí, je 100% postiţen a pohybuje se pouze na invalidním vozíku. Stěţovatele za spáchaný trestný čin odsoudili k trestu odnětí svobody na doţivotí. Mezi roky 2005 a 2006 byl stěţovatel ve výkonu trestu v Szegedu, kde, dle jeho vyjádření, byly nevyhovující podmínky, kdy musel spát ve svých šatech v neustlané posteli a svůj kabát pouţíval jako přikrývku, protoţe se chtěl vyhnout sankcím za porušení denního pořádku přípravy postele. Bez asistence zaměstnanců věznice nebyl schopen vykonávat základní hygienické potřeby a byl odkázán na pomoc ostatních spoluvězňů. Stěţovatel ani nechodil na denní vycházky, kvůli obtěţování ze strany spoluvězňů z důvodu svého postiţení a inkontinence a kdyţ byl transportován v dodávce bez bezpečnostního pásu, mohl se na vozíčku udrţet pouze tak, ţe se hlavou opíral o dveře transportní kabiny, z čeho se mu pravidelně tvořila na hlavě podlitina, navíc mu zaměstnanci věznice při vystupování z transportní dodávky způsobovali modřiny, kdyţ ho vlekli za pás, či po zemi. P. Engel byl označen za vězně s rizikovostí 4. stupně, která by se měla kaţdých 6 měsíců přezkoumávat, coţ vězeň z důvodu svého postiţení povaţoval za absurdní. S výše popsanými podmínkami však stěţovatel u oblastního veřejného státního zástupce pro oblast Csongrád neuspěl. Přestoţe bylo z důvodu zdravotního stavu doporučeno stěţovateli lékařskou sluţbou přemístění do specializovaného vězeňského zařízení, vězeňská správa danému doporučení nevěnovala pozornost a přemístění nebylo zrealizováno. Dané rozhodnutí odůvodnila Národní správa zprávou, kde popsala, ţe stěţovatelova cela se nachází v přízemí, hned vedle zdravotní místnosti, nábytek je upravený a přizpůsobený zdravotním potřebám stěţovatele, vedle toalety bylo namontováno madlo, překáţky při vstupu byly odstraněny a spoluvězeň dobrovolně přijal úkol udrţovat celu čistou a stěţovateli pomáhat. Dále bylo stěţovateli umoţněno konat denní vycházky na střeţeném dvorku, čehoţ stěţovatel nevyuţívá a správce nařídil, aby byla transportní dodávka vybavena bezpečnostním pásem a personál věznice byl ze strany vedení instruován ke zvláštní péči při zacházením se
91
Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. května 2010, identifikační číslo: JUD194003CZ, Spis.zn./Čj.: 46857/06, zveřejněno v RoESLP v čísle vydání (svazku) 6 ročník 2010, str. 313, publikační číslo: 517/2010.
50
stěţovatelem. Roku 2006 stěţovatel poţádal o přemístění do vězení Nagyfa, jeho ţádost však byla zamítnuta z důvodu, ţe je ve výkonu trestu v instituci, jejíţ přísnost odpovídá trestnému činu, kterého se dopustil a reţimu, který mu byl uloţen, zároveň jde o instituci, kde byl vyřešen dohled ošetřovatelů a lékařů, a byly odstraněny fyzické překáţky, které bránily volnému pohybu na invalidním vozíku, proti tomuto rozhodnutí podal stěţovatel stíţnost, která byla zamítnuta. Stěţovatel tvrdil, ţe dopravní dodávka nebyla vybavena bezpečnostním pásem aţ do konce srpna 2006, pokud jde o vycházky, vysvětlil, ţe povrch na nádvoří byl nerovný, a proto nevhodný pro vozíčkáře. Dne 15. 12. 2006 byl stěţovatel přemístěn do věznice Sopronköhida, kde byl umístěn v cele speciálně určené pro zdravotně postiţené vězně, zde byl vyšetřen soudním znalcem z oboru medicíny, který uvedl, ţe vězeň při vstávání částečně nebo zcela zveličuje své bolesti, je sice 100% zdravotně postiţený, není však zcela neschopný se o sebe postarat, protoţe je neochotný přijímat léky, představuje pro něj mobilita závaţnou psychickou překáţku,
dle
vyjádření
soudního
znalce
obdrţel
vězeň
veškerou
lékařskou,
ošetřovatelskou a pečovatelskou pomoc. Stěţovatel podal za nelidské zacházení ve věznici v Szegedu stíţnost k Evropskému soudu pro liská práva, právě zařazení mezi vězně 4. stupně byl jeden z důvodů podání stíţnosti. Soud se domníval, ţe je nutné stěţovatelovy námitky posuzovat výhradně podle čl. 3 Úmluvy, dle kterého nesmí být nikdo mučen nebo podroben nelidskému či poniţujícímu zacházení. Ohledně doby strávené ve věznici v Szegedu vláda tvrdila, ţe podmínky a incidenty nedosáhly minimální míry závaţnosti, které jsou čl. 3 Úmluvy vyţadovány, protoţe došlo k rychlé nápravě dané situace, zároveň dle vlády nebyl porušen čl. 8 Úmluvy, protoţe byl stěţovatel ve věznici s přísným reţimem a ztráta soukromí s tímto reţimem souvisí. Stěţovatel argumentoval tím, ţe provedená opatření, zanedbávání péče o jeho osobu a incidenty, na které si stěţoval, vedly k nelidskému a poniţujícímu zacházení, které je v rozporu s čl. 3 Úmluvy. Uvedl skutečnost, ţe byl vydán dlouhodobě na milost svým spoluvězňům, aby byly zabezpečeny jeho základních potřeb, stejně tak jeho převáţení v dodávce bez bezpečnostního pásu, který by drţel jeho invalidní vozík na místě, společně s metodami jeho nakládání a vykládání z vozu, všechny tyto praktiky dle stěţovatele představují nelidské zacházení, přičemţ jeho situace byla zhoršena zařazením do kategorie vězně 4. stupně bezpečnosti. Soud zdůraznil, ţe špatné zacházení musí dosáhnout minimální míry závaţnosti, aby bylo moţno situaci posoudit v rámci čl. 3 Úmluvy, přičemţ hodnocení této minimální míry 51
závaţnosti je relativní, závisí na všech okolnostech případu, jako je délka zacházení, fyzické a duševní dopady a v některých případech pohlaví, věk a zdravotní stav oběti, dále je dle Soudu nutné posoudit, zda dané zacházení bylo s cílem osobu pokořit a poníţit. Soud potvrdil stěţovatelův názor, ţe okolnosti, na které si stěţuje, musí být zkoumány na základě své celistvosti. Soud se domníval, ţe stěţovatelovo vylíčení ţalostných podmínek jeho převozu v době, kdy dodávka nebyla vybavena bezpečnostním pásem, coţ se stalo zjevně na konci srpna 2006, nebylo vládou vyvráceno, politováníhodné bylo podle vyjádření Soudu zejména vlečení stěţovatele po zemi dovnitř a ven z transportní dodávky, stejně jako ponechání jeho invalidního vozíku bez zajištění v pohybujícím se vozidle. Dále Soud vyjádřil svou domněnku, ţe zařazení stěţovatele do skupiny „vězeň 4. stupně bezpečnosti“ přispělo k jeho nesnázím při takovém způsobu převozu, jelikoţ musel být spoután. Soud učinil závěr, ţe v době uvěznění ve věznici Szeged byl stěţovatel podroben poniţujícímu zacházení, i přes vynaloţené snahy vlády zlepšit jeho situaci přemístěním do zařízení určeného pro zdravotně postiţené osoby, došlo k tomuto kroku příliš pozdě, aby mohlo být prominuto porušení čl. 3 Úmluvy, proto soud rozhodl, ţe čl. 3 Úmluvy byl porušen.92
8.4 Zephinah Hamilton versus Jamajka93 Tento případ se týkal nelidského a poniţujícího zacházení s odsouzeným postiţeným p. Hamiltonem, který byl umístěn do cely, kde čekal na výkon trestu smrti. P. Hamilton trpěl zdravotním postiţením, kdy jeho obě dolní končetiny byly paralyzované, dle jeho stíţnosti měl značné potíţe s pohybem v cele a vykonávání základních hygienických potřeb a musel platit za pomoc svým spoluvězňům. P. Hamilton si nejdříve na špatné zacházení a nezohlednění svého zdravotního postiţení stěţoval u vedení věznice, která však na jeho stíţnosti nebrala ohled a odmítla je řešit, v důsledku toho podal p. Hamilton stíţnost k Výboru pro lidská práva, která se týkala nelidského a poniţujícího zacházení, který zaručuje čl. 7 a čl. 10 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. V rozsudku Výbor konstatoval porušení práv na humánní a důstojné zacházení, dále výbor konstatoval, ţe Jamajka musí poskytnou p. Hamiltonovi odškodnění a umístit jej do cely,
92
Originál rozsudku byl publikován v angličtině, zpracování a překlad: Maroš Matiaško. Rozhodnutí Výboru pro lidská práva ze dne 28. července 1999, komunikace č. 616/1995, U.N.Doc. CCPR/C/66/D/616/1995. 93
52
kde budou p. Hamiltonovi zajištěny vhodné podmínky, které budou zohledňovat postiţení p. Hamiltona.
8.5 Clement Francis versus Jamajka94 Případ se týkal p. Clementa Francise, který byl odsouzen za vraţdu a umístili ho do cely pro osoby čekající na výkon trestu smrti. Roku 1992 se však změnila klasifikace trestného činu, za který byl p. Francis odsouzen a nesměl za něj být ukládán trest smrti, z toho důvodu byl p. Francis po dvanácti letech přemístěn do jiného zařízení. Stěţovatel tvrdil, ţe dlouhý pobyt v cele pro osoby čekající na výkon trestu smrti značně ovlivnil jeho psychické zdraví, které navíc nemohlo být léčeno, protoţe na oddělení nebyla k dispozici ţádná psychiatrická pomoc. P. Francis podal stíţnost k Výboru pro lidská práva a ţádal o odškodnění za způsobení duševních potíţí, p. Francis se domníval, ţe byl porušen zákaz mučení a nelidského zacházení dle čl. 7 a čl. 10 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Výbor pro lidská práva konstatoval, ţe se duševní stav p. Francise z důvodu vězení v zařízení pro osoby čekající na výkon trestu smrti skutečně zhoršil, Jamajce bylo nařízeno zjednání nápravy, musela zajistit účinnou náhradu a potřebnou lékařskou péči.
8.6 Botta versus Itálie95 P. Botta byl upoután na invalidní vozík z důvodu svého tělesného postiţení, v r. 1990 odcestoval na dovolenou do přímořského letoviska Lido degli Estensi, které však nebylo pro tělesně postiţené lidi uzpůsobeno, chyběly zde speciálně upravené koupelny i přístupové rampy, p. Bottovi byl navíc i znemoţněn přístup k moři, coţ bylo v rozporu s italskou legislativou, dle které soukromé pláţe musí zajišťovat dostupnost pro postiţené osoby. I přes stíţnosti k italským orgánům nebyla daná situace napravena, proto p. Botta podal stíţnost k Evropskému soudu pro lidská práva z důvodu fyzických bariér bránících v přístupu na pláţ, zároveň tvrdil, ţe právě tyto bariéry mu znemoţnily plně se participovat na ţivotě komunity. Znemoţnění přístupu na pláţ dle jeho názoru představovalo porušení 94
Rozhodnutí Výboru pro lidská práva ze dne 25.července 1995, komunikace č. 606/1994, U.N.Doc. CCPR/C/54/D/606/1994 (1995). 95 Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva č. 153/1996/772/973 ze dne 24.února 1998.
53
práva na soukromý a rodinný ţivot, coţ je upraveno v čl. 8 Úmluvy a zároveň byl porušen zákaz diskriminace čl. 14 Úmluvy. Evropský soud stíţnost zamítnul s tím, ţe čl. 8 Úmluvy se vztahuje na ochranu jednotlivce před neoprávněnými zásahy státu, stát má za povinnost přijmout opatření určená k zajištění respektu na soukromý ţivot i ve sféře vztahů mezi jednotlivci, v některých případech by mohlo jít o porušení povinností státu dle čl. 8 Úmluvy z důvodu neschopnosti odstranit bariéry, je však rozhodující, zda můţe být stanovena přímá a okamţitá souvislost mezi opatřeními, které poţaduje stěţovatel a jeho soukromým a rodinným ţivotem. Dále Evropský soud konstatoval, ţe z důvodu zahrnutí širokých interpersonálních vztahů a blíţe neurčeného rozsahu v rámci práva získat přístup na pláţ na místě vzdáleném od jeho běţného místa pobytu, nelze toto povaţovat za opatření, která byl stát povinen přijmout. Protoţe lze čl. 14 porušit pouze ve spojení s jiným článkem a porušení čl. 8 bylo zamítnuto, nemohl být porušen ani čl. 14 Úmluvy. Evropský soud v daném případě rozhodl, ţe bezdůvodné bariéry mohou porušit právo postiţených osob zakotvených v čl. 8, kaţdý případ však musí být posouzen individuálně. V případě, ţe by následky na ţivot stěţovatele z důvodu bariér byly závaţné, je povinnost státu zjednat nápravu situace.
8.7 P. a L. D. versus Spojené království P. a L. D.96 Tento případ se týkal stěţovatelů a jejich dceři Lydie, která byla mentálně postiţená, její mozek byl poškozený a zaostávala tak ve vývinu nad svými vrstevníky. Dívka byla školní správou umístěna do speciální mateřské školy pro postiţené děti, její rodiče se však doţadovali umístění do běţné školky, kde by byla smíšená skupina dětí. Na základě stíţnosti rodičů školní správa nabídla, aby Lidia navštěvovala dvakrát týdně běţnou školku a třikrát týdně speciální školku, rodiče řešení dočasně přijali, ale dál poţadovali odlišné řešení dané situace, zároveň i poţadovali více podpůrných sluţeb pro postiţené v běţném vzdělávacím systému, coţ bylo školní správou zamítnuto. Z tohoto důvodu podali stěţovatelé ţalobu k Evropskému soudu pro lidská práva pro porušení práva na vzdělání, které je upraveno v čl. 2 Protokolu 1 Úmluvy, zároveň namítli i porušení zákazu diskriminace dle čl. 14 Úmluvy, protoţe se domnívali, ţe jako rodiče postiţeného dítěte měli na výběr méně vzdělávacích moţností neţ rodiče nepostiţených dětí, kteří si mohli vybírat z větší škály vzdělávacích moţností. Nakonec se na soud obrátili i s porušením čl. 96
Rozhodnutí Evropské Komise pro lidská práva č. 14135/88 ze dne 2.října 1989.
54
8 Úmluvy, který byl dle jejich názoru porušen tím, jak školní správa nakládala s jejich případem. Daná stíţnost byla Evropskou komisí, která se případem zabývala, zamítnuta, Evropská komise rozhodla, ţe se školní správa snaţila přijmout kompromis a zohlednit přání rodičů, proto nedošlo k porušení čl. 2 Protokolu 1, dále Evropská komise rozhodla, ţe stíţnosti na porušení čl. 14 nejsou důvodná a čl. 8 se nepokrývá Lýdiinu situaci.
8.8 Zehnalová a Zehnal versus Česká republika97 Stěţovatelé ţijící v Přerově upozorňovali městský úřad na skutečnost, ţe ve městě není řada budov veřejného charakteru a budov pro veřejnost dostupná osobám s fyzickým postiţením (př. Pošta, městský úřad, a další), i přes opakované stíţnosti však městský úřad neučinil ţádné nápravy. Manţelé tedy podali r. 1995 ţalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, která byla zamítnuta, ţalobu zamítl i po odvolání Vrchní soud v Olomouc, proto se stěţovatelé obrátili na Ústavní soud, kde byla ţaloba rovněţ zamítnuta, z tohoto důvodu podali stěţovatelé stíţnost na Evropský soud pro lidská práva a tvrdili, ţe došlo k porušení čl. 8 a čl. 14 Úmluvy. Dle názoru stěţovatelů šlo o diskriminaci při výkonu jejich práv, protoţe paní Zehnalová trpěla zdravotním postiţením. S odvoláním se na případ p. Botta Evropský soud prohlásil, ţe čl. 8 nemůţe být obecně aplikovatelný v kaţdém případě, kdy je narušen kaţdodenní ţivot stěţovatelů, dle vyjádření soudu se článek vztahuje jen na výjimečné případy a stíţnost manţelů není povaţována za výjimečnou, nelze tedy čl. 8 pouţít, z důvodu nemoţnosti pouţít čl. 8 byl zamítnut i čl. 14, který nelze aplikovat samostatně, stíţnost byla zamítnuta.
8.9 McIntyre versus Spojené Království98 V tomto případě stěţovatelka, která trpěla svalovou dystrofií, která vede k rostoucímu omezení mobility, navštěvovala běţnou základní školu, která ji poskytovala různé úlevy a sluţby související s jejím postiţením. Zdravotní postiţení stěţovatelky mělo za následek ztrátu schopnosti pohybovat se po schodech, z tohoto důvodu neměla stěţovatelka přístup do některých místností školy (do knihovny a laboratořích), které byly umístěny ve druhém 97 98
Ţaloba no. 38621/97, rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19.2.2002 Rozhodnutí Evropské Komise soudu pro lidská práva ze dne 21.října 1998, č. 29046/95.
55
patře budovy, opakovaně tedy ţádala spolu s rodinou o nápravu vzniklé situace školní správu. Stěţovatelka vyţadovala, aby mohl být ve škole zřízen výtah a byl ji tak umoţněn přístup do druhého patra školy, školní správa z důvodu neefektivnosti instalace výtahu danou ţádost zamítla, zároveň však zajistila stěţovatelce poskytování hodin vědeckých předmětů v přízemí a přenos knih z knihovny. Stěţovatelka podala na školní správu ţalobu k soudu, která byla zamítnuta s odůvodněním, ţe školní správa není povinna instalaci výtahu zajistit. Po neúspěšné ţalobě podala stěţovatelka další ţalobu k Evropskému soudu, jako důvod uvedla porušení čl. 2 Protokolu 1 Úmluvy, kdy jí nebylo umoţněn plný přístup ke vzdělání, namítala i čl. 14, tedy diskriminaci z důvodu zdravotního postiţení. Evropská komise rozhodla, ţe finanční důvody uvedené školní správou byly důvodné, zároveň zdůraznila, ţe školní správa zajistila stěţovatelce náhradní řešení, aby tak bylo zajištěno nejlepší moţné vzdělání, nelze tedy namítat, ţe by bylo upřeno právo na vzdělání, zároveň byla zamítnuta i stíţnost z důvodu diskriminace.
8.10 Price versus Spojené Království99 Tělesně postiţená stěţovatelka odkázaná na invalidní vozík paní Price odmítla v občanském soudním řízení odpovědět na otázku týkající se dluhů, za které byla zodpovědná, proto byla odsouzena k trestu odnětí svobody na 7 dní za uráţku soudu. Paní Price byla umístěna do cely, která však nebyla uzpůsobena pro zdravotně postiţené osoby, z tohoto důvodu musela po celou dobu trestu spát ve svém invalidním vozíku, nemohla v cele pouţívat toaletu a nedosáhla ani na spínače světla, několik hodin strávila svlečená a opuštěná v cele. Z tohoto důvodu podala p. Price stíţnost k Evropskému soudu, kde namítala porušení zákazu poniţujícího zacházení, čl. 3 Úmluvy, Spojené království ve svém vyjádření nepopřelo vystavení nepohodlí stěţovatelky, namítalo však, ţe daná skutečnost nedosahuje minimální úrovně závaţnosti, jak je čl. 3 Úmluvy stanoveno. Evropský soud konstatoval, ţe úroveň závaţnosti závisí i na ostatních okolnostech, které se zacházením souvisí a rozhodl, ţe cela představovala pro stěţovatelku poniţující zacházení z důvodu vystavení nebezpečnému chladu, vzniku rizika otoků, nemoţnosti pouţít toaletu a udrţet se tak v čistotě, coţ je v rozporu s čl. 3 Úmluvy. Soudce zároveň vyslovil, ţe
99
Rozhodnutí Evropského soud č. 34 EHRR 53 (2002) ze dne 10. června 2001.
56
jakékoli omezení nepostiţené osoby na úroveň schopností stěţovatelky bez moţnosti se o sebe postarat, by dosahovalo úrovně nelidského a poniţujícího zacházení.
8.11 Malone versus Spojené Království100 Stěţovatelka, paní Malone, byla odkázána na invalidní vozík v důsledku revmatické artritidy a stěţovala si, ţe vlastnické řízení ve věci jejího obecního domu bylo nespravedlivé, zároveň ţádala o přeloţení případu k jinému soudu v blízkosti jejího bydliště, coţ bylo zamítnuto. Paní Malone musela brzy ráno vstávat a dojíţdět k soudu vzdálenému 950 km, v důsledku dlouhého cestování vznikly paní Malone zdravotní potíţe, kvůli kterým byla upoutána po několik dní na lůţku. Další její stíţnost souvisela s přístupností budovy soudu, která nebyla vybavena příslušným výtahem a museli ji vţdy vynést do schodů, ani toalety nebyly dostatečné uzpůsobeny pro postiţené osoby. U Evropského soudu paní Malone podala stíţnost pro porušení práva na spravedlivé soudní řízení dle čl. 6 Úmluvy, další stíţnost se týkala soudního řízení, dle vyjádření p. Malone místní orgány musely při podání ţaloby vědět, ţe je zdravotně postiţena a soud měl přijmout taková opatření, aby ji bylo umoţněno účastnit se nerušeně řízení. Evropská komise, která se případem zabývala, v daném případě rozhodla o nepřípustnosti ţaloby, paní Malone dle vyjádření Evropské komise nedostatečně odůvodnila a popsala své problémy při ţádosti o přeloţení řízení k soudu, který by pro ni byl přístupnější v pozdějším stádiu řízení.
8.12 Kutzner versus Německo101 Stěţovatelům byly odebrány dcery ve věku pět a sedm let z důvodu oslabeného duševního vývoje jejich rodičů, který jim dle vyjádření sociální péče neumoţňoval vychovávat své děti. Děti byly rozděleny a umístěny do pěstounské péče, po dobu šesti měsíců nesměly udrţovat ţádný kontakt s rodiči a poté jim byl umoţněn kontakt na hodinu měsíčně. I přes námitky odborníků, kteří se účastnili posudkového řízení, ţe rodiče jsou schopni řádně pečovat o své děti a zdůrazňovaný význam, který vyplývá ze vztahu dětí a rodičů, však nedošlo k nápravě dané situace. 100 101
Rozhodnutí Evropské Komise pro lidská práva č. 25290/94 ze dne 24.února 1996. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva č. 46544/99 ze dne 26.února 2002.
57
Rodiče tedy podali stíţnost k Evropskému soudu, který shledal porušení práva na soukromý a rodinný ţivot, který je zaručen čl. 8 Úmluvy a poukázal na povinnost státu, aby zajistil sloučení rodiny v co nejkratším čase. Dle rozhodnutí Evropského soudu se porušení práva týkalo jak původního odebrání dětí, tak i jejich rozdělení po dobu pěstounské péče a omezení kontaktu s rodiči. Toto rozhodnutí je velmi významné, protoţe se jedná se o první rozhodnutí Evropského soudu, které dává smluvním státům povinnost poskytovat podporu postiţeným rodičům tak, aby bylo zajištěno právo na jejich rodinný ţivot.102
102
Poradna pro občanství, občanská a lidská práva: Lidská práva a diskriminace. [online]. [cit. 2012-03-28]. Dostupné z: lidskaprava.poradna-prava.cz.
58
9. Denní centrum Mateřídouška, o.p.s. „Člověk s mentálním postižením je úkolem pro rozum a darem pro srdce.“103 Denní centrum Mateřídouška bylo zaloţeno roku 2007 jako obecně prospěšná společnost Karlovarského kraje se sídlem v Chodově, v roce 2009 začalo centrum provozovat sociálně terapeutické dílny, na jejichţ vybavení a provoz získalo potřebné finance z ESF díky individuálnímu projektu Karlovarského kraje. Denní centrum Mateřídouška se zaměřuje zejména na osoby s mentálním a kombinovaným postiţením, přičemţ nezáleţí na stupni postiţení klientů a poskytování sluţeb není omezeno ani věkem. Denní centrum pomáhá osobám s mentálním postiţením se začleněním se do společnosti pomocí vzdělávání a rehabilitací, sluţby jsou placené a jsou klientům poskytovány v pracovní dny. Hlavním cílem centra je dokázat, ţe lidé s mentálním postiţením nejsou zbyteční a dokáţí ţít šťastný a spojený ţivot.
9.1 Vznik Denního centra Mateřídouška, o.p.s. Denní centrum Mateřídouška vzniklo jiţ roku 1990 jako nestátní nezisková organizace, hlavním důvodem vzniku centra byl problém s umístěním mentálně postiţených dětí do běţných školek, kde odmítali péči o mentálně postiţené děti, z tohoto důvodu vznikl nápad pro zaloţení speciálního centra pro postiţené osoby, kam by mohly kaţdý den docházet a starali by se o ně specializovaní vychovatelé. Původně se jednalo o ústav sociální péče, kam docházelo 7 dětí se středním a těţkým mentálním postiţením, ústav se zaměřoval zejména na poskytování základní péče a výchovu dětí, postupně však počet klientů i jejich věk narůstal a ústav byl přeměněn na denní stacionář pro děti a dospělé s mentálním postiţením. Později se začaly ve stacionáři zřizovat speciální třídy, aby zde mohla probíhat výuka a postiţené osoby tak mohly být lépe začleněné do běţné lidské společnosti. Od roku 1998 vydává denní stacionář vlastní časopis Porozumění a od téhoţ roku se začal neoficiálně pouţívat název Mateřídouška, který byl zvolen v anketě časopisu, od roku 2007 je stacionář oficiálně zapsán do Obchodního rejstříku jako Denní centrum Mateřídouška, o.p.s.
103
Jedná se o motto Denního centra Mateřídouška, o.p.s.
59
9.2 Nabízené sluţby Denní centrum poskytuje pomoc postiţeným osobám v zapojení se do přirozené komunity a snaţí se o rozvíjení jejich samostatnosti a soběstačnosti, hlavní myšlenkou centra je, ţe postiţení lidé ţijí ve svých rodinách, nejsou tedy vytrhnuti ze svého přirozeného prostředí a nejsou ani izolováni od veřejnosti a mají přístup k běţným aktivitám. Do denního stacionáře jsou přijímáni klienti na základě písemné ţádosti o přijetí a doloţeného lékařského posudku, kde je diagnostikován stupeň a forma postiţení. Denní centrum provozuje dvě samostatné sociální sluţby – denní stacionář a sociálně terapeutické dílny, uţivatelé mohou vyuţívat obě nabízené sluţby, případně se rozhodnout pro vyuţívání pouze jedné sluţby s ohledem na míru svého postiţení. Stacionář je určen zejména pro středně aţ těţce mentálně postiţené osoby, sociálně terapeutické dílny slouţí naopak více samostatným osobám s lehkým aţ středně těţkým mentálním postiţením.
9.3 Denní stacionář V denním stacionáři je poskytována všestranná podpora a pomoc mentálně postiţeným osobám, postiţené osoby se zde učí zvládat běţné denní úkony, jako je péče o domácnost, hygienické návyky, komunikace s úřady, nakupování, cestování dopravními prostředky, rozvíjejí zde své tělesné schopnosti, zlepšují komunikaci a výslovnost, vytvářejí si návyk pracovní povinnosti, učí se pracovat s výpočetní technikou, aj. Jedná se o placenou sluţbu, která je účtována hodinovou sazbou, sazba je vypočítávána dle výše příspěvku na postiţenou osobu, kapacita denního stacionáře je v současnosti 45 míst. Kaţdému klientovi je zpracováván individuální vzdělávací a výchovný plán přímo na míru dle moţností a schopností klienta, plán je často upravován, aby se postiţení lidé zlepšovali a pozitivně se tak rozvoj schopností odrazil na jejich psychice, plán je upravován i na základě doporučení rodičů a psychologického vyšetření. Ze získaných informací od kaţdého jedince se vytváří tzv. hodnocení SIS, kam jsou zaznamenávány veškeré informace o vykonávání kaţdé činnosti a samostatnosti výkonu dané činnosti, zda postiţený potřebuje podporu vychovatele, či zda zvládá daný úkol sám bez podpory. Díky hodnocení SIS jsou zřetelná veškerá zlepšení a pokroky, kterých postiţení ve stacionáři díky pravidelné péči dosahují. Za nejdůleţitější návyk se dle Denního stacionáře povaţuje péče o vlastní osobu, je to základní stupeň, úkon, který je nezbytný pro běţný ţivot, péče o 60
vlastní osobu vlastně představuje předstupeň pro zvládání dalších úkonů. Při vytváření vzdělávacích a výchovných plánů je brán zřetel na věk postiţeného, přidělovány jsou poté takové úkoly, aby kaţdý zůstal na své věkové úrovni. Důraz je tedy kladen na respektování lidské důstojnosti, přestoţe je tedy dospělý klient mozkově na úrovni malého dítěte, vykonávají se s ním aktivity vhodné pro dospělé jedince. Ve stacionáři jsou klienti rozdělování do tzv. vrstevnických skupin dle závaţnosti postiţení a jsou jim přidělovány úkoly dle jejich schopností a dovedností tak, aby získávali rozumové, hygienické, pracovní a společenské návyky a byli schopni se co nejlépe začlenit do společnosti. Ke kaţdé skupině je přidělen vychovatel, který dohlíţí na vykonávanou činnost a ještě zvlášť dohlíţí na kaţdou osobu individuálně, klienti starší 26 let jsou automaticky účastníky celoţivotního vzdělávání. Cíle denního stacionáře: individuální rozvoj duševních a tělesných schopností, prohlubování a podpora samostatnosti a soběstačnosti, individuální
podpora
a
pomoc
při
kompenzaci
mentálního,
případně
kombinovaného postiţení, svobodné a důstojné zapojení do ţivota přirozené komunity, podpora začlenění do vrstevnických skupin, podpora a odborná pomoc pečujícím rodinám. Veškeré nabízené sluţby jsou určeny výhradně mentálně postiţeným osobám a osobám s kombinovaným postiţením, sluţby nejsou určeny pro osoby s psychiatrickým onemocněním, osoby trpící závislostí na alkoholu či drogách, osoby agresivní a neschopné pobytu v kolektivu. Denní centrum úzce spolupracuje jak s rodiči uţivatelů, tak i s odbornými lékaři a právními zástupci, kteří poskytují klientům rady v případě potřeby.
9.4 Program Denního stacionáře Kaţdý den probíhá výchovně vzdělávací činnost na základě individuálního plánu jednotlivých uţivatelů, kaţdému uţivateli je přidělen pracovník, který vede činnost uţivatele a výsledky činností sděluje rodině. Uţivatelům je k dispozici i rehabilitační péče, která je volena dle míry postiţení jednotlivého uţivatele, mezi rehabilitační péči patří různé typy masáţí, cvičení na gymnastických pomůckách, canisterapie (léčebný kontakt
61
psa a člověka), hipoterapie (metoda, která vyuţívá přirozeného pohybu koně), akupresurní cviční (pomáhá odstraňovat poruchy pohybového aparátu). V centru jsou uţivatelům umoţněny jak skupinové aktivity, mezi které patří nácvik a prezentace kulturních pásem, tanečních představení, výtvarných aktivit, tak návštěva společenských akcí jako jsou divadelní představení, výstavy, plesy, koncerty a zájezdy. Centrum spolu s rodiči a postiţenými klienty společně vytváření časopis Porozumění, který je sestavován z příspěvků od klientů a zaměstnanců stacionáře, na vydávání časopisu se tedy účastní kaţdý klient centra, časopis není běţně prodejný.
9.5 Uţivatelé Denního stacionáře Kapacita stacionáře je 45 uţivatelů, průměrně stacionář navštěvuje 29 uţivatelů, průměrný věk uţivatelů je 20 let a většinou se jedná o osobu se středním či těţkým mentálním či kombinovaným mentálním a tělesným postiţením, která stacionář navštěvuje čtyři dny v týdnu. V centru se nachází i klienti, kteří mají omezenou způsobilost k právním úkonům, přesto se centrum snaţí co moţná nejvíce klientům vyjít vstříc a přizpůsobovat se jejich přáním a potřebám, omezení způsobilosti hraje důleţitou roli především v povolení účastnit se výletů či jiných zájmových činností mimo sídlo Denního centra. Graf č. 2: Věková skladba uţivatelů Denního centra Mateřídouška, o.p.s.
Věková skladba uživatelů
9
3 5
1 - 7 let 8 - 10 let 5
11 - 15 let 16 - 18 let
4
19 - 26 let 27 - 64 let
19
Graf zpracovaný na základě informací získaných z Denního centra Mateřídouška, o.p.s., vlastní úprava.
62
Graf č. 3: Skladba uţivatelů denního centra vzhledem k typu postiţení
Skladba uživatelů denního centra vzhledem k typu postižení
3
2
18
mentální mentální a tělesné mentální a smyslové mentální a psychické
22
Graf zpracovaný na základě informací získaných z Denního centra Mateřídouška, o.p.s., vlastní úprava.
9.6 Sociálně terapeutické dílny Denní centrum Mateřídouška povaţuje za velmi důleţité zařadit postiţené lidi do pracovního procesu, z důvodu nedostatku pracovních míst na trhu práce určených pro zdravotně postiţené, obzvláště pro středně a těţce mentálně postiţené, zřídilo denní centrum sociálně terapeutické dílny, které jsou určeny pro 30 osob a mají dvě pobočky, jedna se nachází v Chodově, další je v Sokolově. V pobočce v Sokolově vznikly sociálně terapeutické dílny v místě bývalého ústavu pro zdravotně postiţené, jehoţ činnost byla ukončena, dílny jsou tedy provozovány současně s chráněným bydlením, které je pozůstatkem bývalého ústavu. V sociálně terapeutických dílnách se postiţení lidé učí vytvářet si návyk pracovat, schopnost opakovat pracovní výkon a především je kladen důraz na produktivitu práce, která je v dnešní době na trhu práce obzvláště poţadována. Díky práci mají postiţení lidé moţnost lépe se zapojit do přirozeného ţivota a získávají si základní návyky, hodiny a dny strávené v práci si klienti určují sami. Sociálně terapeutické dílny v Chodově jsou určeny spíše samostatnějším jedincům s lehčím aţ středním mentálním či kombinovaným postiţením, kteří jsou v případě výrazného zlepšení nabízeni na otevřeném trhu práce, za práci v dílnách postiţené osoby nepobírají plat, výrobky se neprodávají, slouţí pro vlastní
63
potřebu, v budoucnu však centrum plánuje výrobky prodávat, v současnosti se čeká na schválení povolení prodeje výrobků. Cíle sociálně terapeutických dílen: získávání, rozvoj a udrţování pracovních návyků, rozvoj a posílení schopností zvládnout opakovaný pracovní výkon s důrazem na produktivní sloţku pracovní činnosti, všestranná podpora snahy o samostatné pracovní uplatnění, prohlubování samostatnosti a soběstačnosti, zvládat péči o vlastní osobu, plnohodnotné a důstojné zapojení se do ţivota přirozené komunity. Oddělení sociálně terapeutických dílen: Dílna ručních prací a dílna arteterapie104 – zde je kladen důraz především na zručnost, nápaditost a samostatnost, uţivatel si sám vybere, co bude vyrábět, zvolí si vhodný materiál a vypracuje si jednoduchý plán postupu výroby. Textilní a šicí dílna – v textilní dílně se vykonávají veškeré práce spojené s textiliemi, jako je šití, pletení, ale i praní a ţehlení. Nácvičná kuchyň – zde se uţivatelé učí základnímu vaření, aby dokázali bezpečně zacházet s kuchyňskými nástroji a správně manipulovali s elektrickými přístroji. Pracoviště výpočetní techniky – na pracovišti výpočetní techniky si uţivatelé sami hledají náplň své práce, mají k dispozici internet a tiskárnu, nejdůleţitější je osvojení si výpočetní techniky, která představuje v dnešní době kaţdodenní činnost. Fotografický ateliér – v ateliéru klienti vyuţívají digitální fotoaparát a učí se vzniklé snímky upravovat na počítači, jde zejména o rozvoj estetiky a práce s výpočetní technikou. Sociálně terapeutické dílny jsou určeny dospělým osobám a mladistvým s mentálním a kombinovaným postiţením, kteří nenacházejí uplatnění na otevřeném trhu práce nebo v chráněných dílnách, v současnosti je kapacita dílen 35 uţivatelů, v budoucnu se předpokládá navýšení kapacity na 40 míst.
104
Vysvětlení pojmu arteterapie – jedná se o léčebný postup pomocí výtvarného projevu, arteterapie ovlivňuje lidskou psychiku a mezilidské vztahy.
64
Průměrná denní naplněnost dílen se pohybuje kolem 21 uţivatelů, průměrný věk uţivatelů v terapeutické dílně je 27 let, typickým uţivatelem je muţ, který je lehce aţ středně mentálně postiţen a sluţby dílen vyuţívá 4 dny v týdnu. Graf č. 4: Věková skladba sociálně terapeutických dílen
Věková skladba
3
16 -- 18 let 17
19 - 26 let 27 - 64 let
15
Graf zpracovaný na základě informací získaných z Denního centra Mateřídouška, o.p.s., vlastní úprava.
Graf č. 5: Skladba uţivatelů vzhledem k typu postiţení
Skladba uživatelů vzhledem k typu postižení
2
2
4
mentální mentální a tělesné mentální a smyslové mentální a psychické 27
Graf zpracovaný na základě informací získaných z Denního centra Mateřídouška, o.p.s., vlastní úprava.
65
9.7 Financování sociálních sluţeb Denní centrum Mateřídouška, o.p.s. je financováno především z veřejných zdrojů, je financováno pomocí dotací získaných Karlovarským krajem, dalším zdrojem financí jsou sponzorské dary a prodej sociálních sluţeb. Denní stacionář a sociálně terapeutické dílny mají rozdělený rozpočet, fungují jako dvě, na sobě nezávislé sluţby, jelikoţ se jedná o nestátní organizaci, na státní peníze jim nevzniká nárok. Hlavním zdrojem financování stacionáře je především dotace MPSV, která je kaţdoroční, dále stacionář financuje Karlovarský kraj, obce, dary od sponzorů a z platby od klientů, které kaţdoročně tvoří přibliţně 1/5 rozpočtu stacionáře, který je celkově asi 5 milionů ročně. Sociálně terapeutické dílny byly doposud financovány z ESF, které byly na 2 a 3 roky, přičemţ na vybavení a provoz dílen byly vyuţity 2 rozdílné dotace. Denní centrum Mateřídouška, o.p.s. spolupracuje se speciálně pedagogickými centry v kraji, se speciálními školami, s městskou knihovnou, galerií, s občanskými sdruţeními a dalšími institucemi, které denní centrum podporují. V současnosti má Denní centrum Mateřídouška, o.p.s. finanční problémy, které jsou způsobeny především ukončením všech evropských fondů a další dotační řízení zatím nejsou vypsána. Dostatek financí má centrum přibliţně do června 2012, schodek rozpočtu je přibliţně 2 miliony korun. Graf č. 6: Procentuální vyjádření podílu jednotlivých zdrojů financování
Procentuální vyjádření podílu jednotlivých zdrojů financování 1,4 3,7
mpsv
22,4
kraj obce 60,8
8,8
uživatelé dary ostatní
2,8
Graf zpracovaný na základě informací získaných z Denního centra Mateřídouška, o.p.s., vlastní úprava.
66
Graf č. 7: Procentuální vyjádření jednotlivých nákladových poloţek
Procentuální vyjádření jednotlivých nákladových položek 2,5
12,5 spotřeba materiálu 23,7
služby osobní náklady ostatní provozní náklady
61,3
Graf zpracovaný na základě informací získaných z Denního centra Mateřídouška, o.p.s., vlastní úprava.
9.8 Budoucnost Denního centra Mateřídouška, o.p.s. O denní centrum i o sociálně terapeutické dílny je velký zájem, proto se denní stacionář neustále snaţí zlepšovat a rozšiřovat své nabízené sluţby, stacionáři se v minulých letech dařilo získat dostatek financí, díky kterým se pořádaly různé akce pro rodiče a jejich postiţené klienty, jako například ples zdravotně postiţených Harmonie, návštěvy divadelních představení, rekondiční pobyty, výlety, apod. V současnosti se snaţí Denní centrum získat povolení na otevření vlastního obchodu, kde by se prodávaly výrobky, které postiţení klienti vyrobí v sociálně terapeutických dílnách. Pokud bude mít obchod úspěch, uvaţuje centrum o otevření cukrárny. V budoucnu by také centrum, z důvodu velkého zájmu klientů, rádo otevřelo denní stacionář i v Sokolově, další moţnost pomoci zdravotně postiţeným je v otevření chráněného bydlení v Chodově, tato varianta není však momentálně aktuální z důvodu nedostatku financí a dostatečnému mnoţství smluvních partnerů v oblasti poskytování chráněného bydlení, kteří s Denním centrem spolupracují.105
105
Denní centrum Mateřídouška, o.p.s.: Všestrannou péčí a podporou k plnohodnotnému ţivotu. [online]. [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: www.opschodov.cz. Doplňující informace byly poskytnuty ředitelkou Denního centra Mateřídouška, o.p.s., paní Věrou Bráborcovou.
67
Závěr Zdravotně postiţení lidé tvoří přibliţně desetinu občanů České republiky, jelikoţ jsou součástí České republiky, ovlivňují jejich ţivoty stejné podmínky a události jako všechny ostatní občany, zdravotní postiţení však pro tyto lidi představuje určité znevýhodnění, z tohoto důvodu jsou chráněni zvláštní legislativou, aby nedocházelo k jejich diskriminaci a měli stejné příleţitosti jako ostatní. V minulosti byly zdravotně postiţené osoby vyloučeny ze společnosti a jejich práva byla přehlíţena, v posledních letech však narůstá snaha zdravotně postiţené občany začlenit do ţivota společnosti a prosazovat rovné zacházení ve všech oblastech ţivota. Řada světových organizací zdůrazňuje povinnost jednotlivých států zdravotně postiţené osoby chránit nejen přijímáním vhodné legislativy, ale zároveň přijímáním nejrůznějších opatřeních, odstraňováním bariér a zpřístupněním sluţeb a veřejných budov. Čím dál více je kladen i důraz na rovné zacházení, nediskriminaci a zvyšování informovanosti společnosti, právě nedostatečná informovanost je příčinou řadou předsudků o zdravotně postiţených osobách, které jsou mylné a značně sniţují šance zdravotně postiţených osob začlenit se do ţivota společnosti. Ze zjištěných poznatků vyplynulo, ţe mezi základní nástroje, které slouţí k integraci zdravotně postiţených osob, patří zejména vzdělání, které představuje mezi zdravotně postiţenými problém, kdy velké mnoţství z nich není dostatečně vzděláno a nejsou tedy schopni se uplatnit na otevřeném trhu práce. Právě zaměstnání je dalším nástrojem pro začlenění, zaměstnání je důleţité zejména z hlediska udrţení si určitého finančního standartu, ale i z hlediska začlenění se do dění společnosti, přesto je velké mnoţství zdravotně postiţených osob nezaměstnaných a potýkají se s ekonomickými problémy. Přestoţe v dnešní době mají lidé se zdravotním postiţením přístup ke vzdělání, přístup na trh práce, zvyšuje se jejich mobilita, odstraňují se bariéry a zkvalitňují se nabízené sluţby, přetrvává stále ještě řada překáţek a předsudků, které je třeba odstranit. Vývoj myšlení a ovlivnění veřejnosti v oblasti zdravotního postiţení je poměrně pomalý, veškerý přístup závisí zejména na toleranci společnosti a ochoty přijmout odlišnost, lidé s postiţením jsou odkázáni na pomoci jiných, přesto je současný stav zdravotně postiţených osob v České republice z hlediska jejich postavení stabilizovaný.
68
„Lidé se nerodí ani nezůstávají rovni navzájem. Naopak – v mnohém se liší… Společnost musí zajistit, aby byli a zůstali rovnoprávní.“106
106
MICHALÍK, Jan a kol. Zdravotní postižení a pomáhající profese. Praha: Portál, s.r.o., 2011. ISBN 97880-7367-859-3.
69
Seznam pouţité literatury JESENSKÝ, Ján. Integrace - znamení doby: felia pedagogica specialis. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-691-0. KINCL, Jaromír, URFUS, Valentin a SKŘEJPEK, Michal. Římské právo. Praha: C.H.BECK, 1995. ISBN 978-80-7179-031-0. KLÍMA, Karel. Státověda. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011. ISBN 98-80-7380-296-7. KOMENDOVÁ, Jana. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7418-022-4. MAREČKOVÁ, Jana a MATIAŠKO, Maroš. Člověk s duševním postižením a jeho právní jednání: Otázka opatrovnictví dospělých. Praha: Linde Praha, akciová společnost, 2010. ISBN 978-80-7201-801-7. MICHALÍK, Jan a kol. Zdravotní postižení a pomáhající profese. Praha: Portál, s.r.o., 2011. ISBN 978-80-7367-859-3. NOVOSAD, Libor. Poradenství pro osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním. Praha: Portál, s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7367-509-7. NOVOSAD, Libor. Tělesné postižení jako fenomén i životní realita: Diskurzivní pohledy na tělo, tělesnost, pohyb, člověka a tělesné postižení. Praha: Portál, s.r.o., 2011. ISBN 97880-7367-873-9. Prof. MUDr.PFEIFFER, Jan DrSc. a Doc. MUDr. ŠVESTKOVÁ, Olga Ph.D. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví: MKF. Praha: Grada Publishing, a.s., 2001. ISBN 978-80-247-1587. SLOWÍK, Josef. Komunikace s lidmi s postižením. Praha: Portál, s.r.o., 2010. ISBN 97880-7367-691-9. 70
Tématická studie o zvyšování povědomí a porozumění Úmluvě o právech osob se zdravotním
postiţením.
In:
tématická
studie
OSN.
2009.
Dostupné
z:
www.reformaopatrovnictvi.cz Úvodní zpráva České republiky o opatřeních přijatých k plnění závazků podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postiţením. In: úvodní zpráva. 28. října 2011. Dostupné z: www.mpsv.cz/cs.
Legislativa Amsterodamská smlouva. In: smlouva o EU. 1997. Dostupné z: http://www.euroskop.cz. Deklarace o právech mentálně postiţených osob: Deklaration on the Rights Mentally Retarded Persóna. In: deklarace. 20. prosinec 1971. Deklarace práv osob se zdravotním postiţením: Deklaration on the Rights of Disabled Persons. In: deklarace. 1975. Doporučení č. 99 Mezinárodní organizace práce. In: doporučení. 22. června 1955. Doporučení č. 1185 (1992) Parlamentního shromáţdění Rady Evropy o rehabilitacích politikách pro osoby se zdravotním postiţením: Bod 3. In: doporučení. 1992. Doporučení výboru ministrů členským státům ohledně zásad právní ochrany nezpůsobilých dospělých osob. In: doporučení. 28. února 1999. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a svobod. In: mezinárodní úmluva. 4. listopad 1950. Dostupné z: http://www.echr.coe.int/NR/rdonlyres/82E3CE7F-5D3D-46EB-8C134F3262F9E20B/0/CZE_CONV.pdf. Listina základních práv a svobod. In: listina. 16. prosince 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz.
71
Standardní pravidla: Standard Rules on the Equalization of Opportunities for Persons with Disabilities. In: standardní pravidla. 1993. Úmluva č. 159 Mezinárodní organizace práce. In: mezinárodní úmluva. 1983. Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením: Standard Rules on the Equalization of Opportunities for Persons with Disabilities. In: mezinárodní úmluva. 13. prosince 2006. Dostupné z: http://www.vlada.cz. Ústava České Republiky. In: ústava. 16. prosince 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz. Všeobecná deklarace lidských práv. In: deklarace. 10. prosinec 1948. Dostupné z: http://www.lidskaprava.cz. Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník. In: sbírka zákonů. 1964. Dostupné z: http://business.center.cz. Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. In: sbírka zákonů. 1950. Dostupné z: http://business.center.cz. Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti. In: sbírka zákonů. 1991. Dostupné z: http://www.pravnipredpisy.cz. Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění: § 26, § 39. In: sbírka zákonů. 1995. Dostupné z: http://naseduchody.cz. Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. In: sbírka zákonů. 2004. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz. Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. In: sbírka zákonů. 2004. Dostupné z: http://www.ppp-jesenik.cz. 72
Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách: §48, §51. In: sbírka zákonů. 2006. Dostupné z: http://www.pravnipredpisy.cz. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. In: sbírka zákonů. 2006. Dostupné z: http://business.center.cz. Zákon č. 306/2008 Sb. o důchodovém pojištění. In: sbírka zákonů. 2008. Dostupné z: http://www.pravnipredpisy.cz.
Webové stránky Business center.cz. [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: business.center.cz. EUROSKOP.CZ: Věčně o Evropě. Www. [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: www.euroskop.cz. Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí. [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: portal.mpsv.cz. Juridictum:
Encyklopedie
o
právu.
[online].
[cit.
2012-04-010].
Dostupné
z:
http://iuridictum.pecina.cz. Justice.cz: Oficiální server českého soudnictví. [online]. [cit. 2012-02-05]. Dostupné z: http://portal.justice.cz. Lidská práva. [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: www.lidskaprava.cz. Ministerstvo práce a sociálních věcí: Evropská sociální charta. [online]. [cit. 2012-03-06]. Dostupné z: www.mpsv.cz.
73
Parlament České republiky: Poslanecká sněmovna. [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: www.psp.cz. Vláda České Republiky [online]. [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: http://www.vlada.cz. ZÁKON: Právní informační systém s tradicí od roku 1994. [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: www.pravnipredpisy.cz.
74
Seznam pouţitých obrázků a tabulek Seznam pouţitých obrázku Obrázek 1: Relace mezi nově vytvořenými místy pro OZP a umístěnými uchazeči se ZP.....................................................................................................................................42 Obrázek 2: Věková skladba uţivatelů Denního centra Mateřídouška, o.p.s........................64 Obrázek 3: Skladba uţivatelů denního centra vzhledem k typu postiţení...........................67 Obrázek 4: Věková skladba sociálně terapeutických dílen..................................................67 Obrázek 5: Skladba uţivatelů vzhledem k typu postiţení...................................................65 Obrázek 6: Procentuální vyjádření podílu jednotlivých zdrojů financování.......................68 Obrázek 7: Procentuální vyjádření jednotlivých nákladových poloţek..............................69
Seznam pouţitých tabulek Tabulka 1: Postoje k lidem s postiţením v jednotlivých etapách dějin...............................19 Tabulka 2: Základní identifikace osob se zdravotním postiţením.......................................23 Tabulka 3: Vzdělání zdravotně postiţených osob podle věku.............................................23 Tabulka 4: Počet a druh rozhodnutí v řízení o způsobilosti k právním úkonům.................34 Tabulka 5: Porovnání integrace a inkluze............................................................................37 Tabulka č. 6: Speciální třídy podle druhu postiţení............................................................39 Tabulka č. 7: Relace počtu nezaměstnaných osob se ZP vzhledem k celkovému počtu nezaměstnaných ........................................................................................................41
75
Seznam příloh Příloha č. 1 – Hodnocení SIS Příloha č. 2 – Individuální plán Denního centra Mateřídouška, o.p.s. Příloha č. 3 – Zadání bakalářské práce
76
Přílohy Příloha č.1 List č. 1
HODNOCENÍ SIS - Denní centrum Mateřídouška, o.p.s.107 Míra potřebné podpory v jednotlivých oblastech podpory Kapitola Činnosti v domácnosti Činnosti spojené s ţivotem v obci (komunitě) Činnosti celoţivotního vzdělávání Činnosti v zaměstnání Činnosti spojené se zdravím a bezpečností Společenské činnosti Dodatečná ochrana a sebeobhájení Mimořádná zdravotnická podpora Mimořádná behaviorální podpora
Základní 39 29 34 30 37 37 34 1 3
Standardní 8 6 7 7 8 8
Percentile 25 9 16 16 25 25
Základ – součet dosaţeného bodového hodnocení jednotlivých poloţek dotazníku, kaţdá poloţka je součtem jednotlivých bodových hodnocení aspektů podpory (frekvence, denní délka podpory a typ podpory). Standart – Srovnávací bodové hodnocení – jednotlivé poloţky dotazníků, mohou nabývat rozdílných hodnot a součty v rámci kapitol mají také různá maxima, standardní score je normalizované bodové hodnocení kapitoly, pomocí něhoţ je moţné výsledky mezi sebou porovnávat, původní hodnoty jsou převedeny na škálu 0 – 20. Percentil – relativní umístění vzhledem k ostatním posuzovaným na stupnici do hodnoty 100, přičemţ 100 je nejvyšší umístění. SIS index podpory – celkové skóre jako vyjádření míry potřebné podpory v rozsahu 1 – 131 a více (hodnota přes 131 je málo pravděpodobná).
Výsledky dodatečné ochrany a sebeovládání Hospodaření s penězi a vlastními finančními prostředky Uplatňování zákonné odpovědnosti Sebeobrana proti zneuţívání a vykořisťování Přináleţení ke skupině sebeobhájců a zapojení do jejich aktivit
skóre 8 5 5 5
Poloţky dodatečných oddílů zdravotnické a behaviorální podpory, které dále zvyšují míru podpory SIS
A. Činnost v domácnosti 1. Příprava jídel frekvence Alespoň jednou denně, ne však kaţdou hodinu denní délka Od 30 min. do 2 hodin typ podpory Vedení, instruktáţ 107
Jedná se o příklad zkrácené verze hodnocení SIS, poskytnutý Denním centrem Mateřídouška, o.p.s., hodnocení SIS je anonymní.
List č. 2 2. Údrţba a úklid domácnosti frekvence Alespoň jednou denně, ne však kaţdou hodinu denní délka Méně neţ 30 min. typ podpory Vedení, instruktáţ 3. Ovládání domácích spotřebičů frekvence Alespoň jednou denně, ne však kaţdou hodinu denní délka Méně neţ 30 min. typ podpory Dohled, sledování
B. Činnosti spojené s ţivotem v obci (komunitě) 1. Přesun z jednoho místa na druhé (doprava) frekvence Bez podpory nebo méně neţ měsíčně denní délka Bez podpory typ podpory Bez podpory 2. Účast na rekreačních či volnočasových aktivitách v běţných zařízeních v obci frekvence Alespoň jednou týdně, ne však denně denní délka Bez podpory typ podpory Bez podpory 3. Vykonávání oblíbených společenských aktivit frekvence Alespoň jednou týdně, ne však denně denní délka Od 30 min. do 2 hodin typ podpory Dohled, sledování
C. Činnosti celoţivotního vzdělávání 1. Interakce s ostatními při aktivitách spojených s učením frekvence Bez podpory nebo méně neţ měsíčně denní délka Bez podpory typ podpory Bez podpory 2. Vyuţívání technologií k učení frekvence Bez podpory nebo méně neţ měsíčně denní délka Bez podpory typ podpory Bez podpory 3. Osvojení schopností pro svobodné rozhodování frekvence Alespoň jednou denně, ne však kaţdou hodinu denní délka Méně neţ 30 min. typ podpory Dohled, sledování
List č. 3
D. Činnosti v zaměstnání 1. Přístup na trh práce/získání práce/docílení úpravy pracovního místa frekvence Alespoň jednou měsíčně, ne však týdně denní délka Od 30 min. do 2 hodin typ podpory Dohled, sledování 2. Jednání s nadřízenými frekvence Alespoň jednou měsíčně, ne však týdně denní délka Méně neţ 30 min. typ podpory Dohled, sledování 3. Změna náplně práce frekvence Alespoň jednou měsíčně, ne však týdně denní délka Od 30 min. do 2 hodin typ podpory Dohled, sledování
E. Činnosti spojené se zdravím a bezpečností 1. Uţívání léků frekvence Alespoň jednou denně, ne však kaţdou hodinu denní délka Méně neţ 30 min. typ podpory Vedení, instruktáţ 2. Chůze a pohyb frekvence Bez podpory nebo méně neţ měsíčně denní délka Bez podpory typ podpory Bez podpory 3. Udrţování psychické pohody frekvence Alespoň jednou denně, ne však kaţdou hodinu denní délka Méně neţ 30 min. typ podpory Vedení, instruktáţ
F. Společenské činnosti 1. Hledání a udrţení si přátel frekvence Alespoň jednou týdně, ne však denně denní délka Od 2 do 4 hodin typ podpory Plná pomoc s činností, dovednosti 2. Komunikace s ostatními o vlastních potřebách frekvence Bez podpory nebo méně neţ měsíčně denní délka Bez podpory typ podpory Bez podpory
List č. 4 3. Zamilovat se, navázat intimní vztah frekvence Alespoň jednou týdně, ne však denně denní délka Od 30 min. do 2 hodin typ podpory Dohled, sledování
G. Dodatečná ochrana a sebeobhájení 1. Sebeobhajování frekvence Bez podpory nebo méně neţ měsíčně denní délka Bez podpory typ podpory Bez podpory 2. Sebeobrana proti zneuţívání a vykořisťování frekvence Alespoň jednou týdně, ne však denně denní délka Od 30 min. do 2 hodin typ podpory Dohled, sledování 3. Vybírání a rozhodování frekvence Bez podpory nebo méně neţ měsíčně denní délka Méně neţ 30 min. typ podpory Vedení, instruktáţ
Příloha č. 2 List č. 1 Individuální plán na rok 2011 – 2012 – Denní centrum Mateřídouška, o.p.s.108 VIKTOR Ţivotní cíl: mít hodně kamarádů, starat se o sebe, ţít v bytě a mít psa (rozhovor s uţivatelem). Osobní cíl: zvládat časté změny nálad – stanovil si sám. Cíl dlouhodobý: Rozvoj pracovních dovedností s výhledem na moţné pracovní uplatnění. Zvyšování a prohlubování samostatnosti a soběstačnosti, zvládání drobných domácích prací, vyřizování jednoduchých úředních úkonů (korespondence, knihovna, apod.). Upevnit sebeovládání a snaţit se zvládat nutkavé jednání (emocionální nestabilita). Viktor si stanovil další krátkodobý cíl pro rok 2011 – 2012: 1. Naučit se základům práce s internetovým prohlíţečem – cílené vyhledávání konkrétních informací – výlety, IDOS – autobusové spojení 2. Naučit se hospoda s vlastními penězi – realizovat drobné nákupy. Potřeby: 1. pracovat na počítači a internetu nejméně 1x týdně v rámci CŢV - pracovat individuálně - vysvětlit si, jaké informace jsou pro Víťu nejdůleţitější, co se chce dozvědět - pochvala 2. seznamovat se více s penězi a jejich hodnotou – maketa bankovek - mít vlastní kapesné (spolupráce s rodinou) - platit si drobnou útratu Postupy: 1. vybrat si oblast zájmu – výlet, autobusové spojení, dle zájmu - dělat si o své práci záznam do sešitu - vyhledávat aktuální informace – počasí, výročí, trasa výletu, spojení, atd. 2. domluvit si s rodiči výši kapesného na měsíc - mít vlastní peněţenku na kapesné - naplánovat si drobný nákup – např. dárek - platit si úhrady za stacionář, akce – divadlo, atd. Předpokládaná rizika: 1. při výkyvu nálady mechanické poškození na PC 2. při nákupu zvládat dopravní situaci ve městě
108
Individuální plán byl poskytnut Denním centrem Mateřídouška, o.p.s., individuální plán je anonymní.
List č. 2 Potřebná podpora: 1. 2 = vedení, instruktáţ 2. 2 = vedení, instruktáţ Frekvence podpory: 1. 2 = alespoň jednou týdně, ne však denně 2. 2 = alespoň jednou týdně, ne však denně Délka podpory: 1. 2 = 30 min. aţ 2 hod. 2. 2 = 30 min. aţ 2 hod.
Další hodnocení proběhne v dubnu 2012. Zpracováno dne: Klíčový pracovník: Klient:
