Lidové umění I Lidové výtvarné umění je anonymní tvorba lidí žijících na venkově. Je stejně bohatá, pestrá jako ostatní výtvarná tvorba.
Tradič Tradiční lidová lidová výš výšivka z koutní koutní plachty s motivem ptá ptáka, lně lněné plá plátno, vyš vyšito barevnou vlnou již jižní Morava, 2. polovina 18. století století, ná národopisná rodopisná sbí sbírka
Kultura - vzdělání, vzdělanost *v širokém smyslu slova - souhrn všech materiálních a duchovních hodnot, které jsou výsledkem společenskohistorické pracovní činnosti lidstva *v užším slova smyslu – souhrn všeho, co se týká oblasti umění, bydlení, odívání, zábavy…
Projevy tradiční lidové kultury jsou : nehmotné - lidová religiozita (náboženství), obyčejové tradice – kalendářní, obřady spjaté s životním cyklem člověka, lokální slavnosti
hmotné - zaměstnání a forma obživy, dům a bydlení, oděvy, lidová strava, doprava, obchod a trh, výtvarná kultura - předměty, které vytváří většinou anonymní a neprofesionální tvůrce
Masopust - Studnice
Lidové zvyky – sv. Lucie
Samko Dudík byl legendární myjavský primáš, zpěvák a tanečník, který žil v letech 1880-1967.
Region – krajinný celek , okrsek, rajon Lidovou kulturu ovlivňovaly přírodní podmínky, hospodářské potřeby, ekonomické možnosti venkova a sociální postavení obyvatel. Mezi nejvýznamnější etnografické regiony uchovávající tradiční prvky lidové kultury, patřily v 19. století v Čechách především Chodsko, Plzeňsko, jihočeská Blata, Doudleby, Podkrkonoší, na Moravě Valašsko, Slovácko, Haná a oblast Českomoravské vrchoviny - Horácko. Šlo tedy vesměs o krajiny více či méně zemědělského charakteru, kde převažovala malovýroba samozásobitelského typu. Kromě zemědělství existovala řada druhů výrob nezbytných pro provoz usedlosti i život lidí. Probíhaly v podstatě ve třech základních formách. Nejjednodušší byla domácí výroba - hospodář či hospodyně si zhotovovali sami potřebné věci pro sebe i své nejbližší okolí. Šlo o výrobky velice jednoduché (např. součástky rozbitého a polámaného nářadí). Určitou přechodnou formou mezi touto domácí prací a řemeslem byla výroba domácká. Uplatňovala se tu už určitá specializace. Zhotovovalo se větší množství předmětů na prodej. Domácká výroba (dřevěných výrobků, košíků, krajek, výšivek) však stále sloužila jen jako doplněk obživy. Třetí stupeň výroby předmětů, jež patřily do tradiční hmotné kultury českého venkova, představovala některá řemesla. Řemeslník musel být vždy vyučen. Řemeslo bylo pro výrobce hlavním zaměstnáním. Šlo např. o kováře, hrnčíře, skláře.
bednář
Tradice - předá edávání, dě dědění 1. souhr ustá ustálených zvyklostí zvyklostí a obyč obyčejů ejů, zachová zachovávaných celými pokolení pokoleními 2. historicky vzniklé vzniklé zvyky, ideje, normy a pravidla, které které se př předá edávají vají z generace na generaci rů různými sdě sdělovací lovacími formami (ú (ústně stně, pí písemně semně, výchovou… výchovou…)
Lidové umění vychází z tradice, je spjato s vyhraněnou společenskou třídou, resp. s jejími sociálními a výrobními poměry a v jednotlivých regionech se projevuje různě.
LIDOVÉ UMĚNÍ - je součástí jednoduché dobové kultury a vzniká za praktickým účelem - obvykle nedosahuje takových uměleckých kvalit jako umění profesionální, ale je působivé svými přirozenými nedostatky - je primitivní, spontánní, naivní, neškolené, srozumitelné lidovému kolektivu - nemá umělecký záměr – např. kresba na velikonočním vajíčku je milostným symbolem, malba bílým vápnem kolem oken má odpuzovat zlé síly od obydlí
Znaky lidového umění - anonymnost /přesto má svého autora/ - dokonalé zvládnutí a respektování materiálu - neimitování jiných tzn. drahých materiálů (důraz na materiály přírodní) - vzniká z praktické potřeby, důraz klade na funkci výrobku či díla - má určitou souvislost s uměním přírodních národů, s dětskou kresbou i s pravěkým uměním - je inspirací pro moderní umění- to ho parafrázuje např. dílo P. Picassa, M. Chagalla, J. Lady
Josef Lada, Zima na vesnici,1951
Pablo Picasso, Picador, 1959
Franta Anýž, Stůl,židle, dubové dřevo, řezba, moření, kování Moravská galerie, Brno
Druhy lidového umění malířství – např. obrázky na skle, betlémy, ilustrace – modlitební knížky, malba na keramice, kraslicích, nábytku, vývěsní štíty, pouťové atrakce znaky : lineárnost, plošné pojetí barvy, nezájem o objem, hierarchická perspektiva = velikost postav odpovídá významové hodnotě, často hlava větší než tělo, to vše působí poeticky a poutavě
Malířská výzdoba kraslic
Ferdiš Kostka (slov. lidový umělec) Talíř „Lovení křepelek“, 1930
Malba na lidovém nábytku z pošumavských statků (detail) Městské muzeum ve Volyni
Lidoví malíři rodu Hánů z Blatnice pod Svatým Antonínkem
www.gjb-spgs.cz/files/177/lidove-umeni.pdf http://www.moravska-galerie.cz/media/1185256/05.jpg obrázky – internet Slovník cizích slov Raoul Trojan, Bohumír Mráz, Malý slovník výtvarného umění
ZDROJE:
