Devatenácté vydání školního časopisu
květen – červen 2012 Šéfredaktor: Michaela Ostrčilová Zástupce šéfredaktora: Ilona Jančíková Redakce: Anna Ostrčilová Veronika Michálková Korektura: Mgr. Jiřina Ostrčilová
Na úvod – literární tvorba O změněné princezně V zámku za říčkou nazývanou Modřenka žila princezna, které říkali Kordulka. Nežila s rodiči, protože maminka jí zemřela při jejím narození a tatínek zemřel na ošklivou nemoc – na záškrt. Kordulka zdědila zámek a žila tam se svými sluhy a služkami. Kordulka slíbila tátovi, že až jí bude osmnáct let, najde si muže a budou spolu na zámku žít. V den jejích osmnáctých narozenin se pořádal ples. Přijeli princové ze všech zemí, ale Kordulka k žádnému z nich nepocítila lásku. Nevybrala si ani jednoho. O kus dál od Kordulčina zámku za jezerem Tyrkys ležel další zámek. V něm žil i se svými rodiči princ Florián. Ten snil o Kordulce už několik let. Jenže Florián věděl, že je protivná a namyšlená. A vtom ho něco napadlo: Chtěl se převléct za chudého měšťana, aby věděl, jaká princezna doopravdy je. A tak taky udělal. Převlékl se do oděvu chudáka a šel vstříc princezninu zámku. U zámecké brány se zastavil, zaklepal a čekal, až někdo přijde otevřít. Když sluha otevřel, pozval ho dovnitř a dovedl ho k princezně. Ta seděla ve své komnatě a česala si své havraní vlasy. Hned jak vešel, princezna se přestala česat, vstala a řekla: „Co po mně chceš?“ Florián jí na to odpověděl: „Ach princezno, vznáším se, když vidím vaši spanilost. Přišel jsem, abych si vás vzal.“ V tom okamžiku princezna zbělela jako
2 stěna. A v mžiku začala křičet: „Co si o sobě vůbec myslíš, ty umouněný chudáku? Vypadni ze zámku a HNED!!!!“ Ubohý princ se nezmohl na slovo po tom všem. Ale řekl si, že když už s tím vtípkem začal, tak ho také řádně dokončí. Na druhý den v poledne se vydal na zámek, ale už ne jako chudák, nýbrž jako princ. Už byl u brány, ale vtom zaváhal. Ale řekl si: „Co se mi může stát?“ Dodal si odvahy a zaklepal. Vyšel sluha a dovedl ho k princezně. Opět si česala své havraní vlasy, opět vstala a ptá se: „Co zde pohledáváte?“ A Florián odvětil: „Ach, princezno, jsem oslněn vaší krásou. Přijel jsem, abych si vás vzal.“ Princezna tentokrát nezbělala, ale odvětila hodně nemile: „Dobře, tak kdy bude svatba?“ Prince Floriána překvapila Kordulčina reakce, ale i přesto spustil svou: „Tak, milá princezničko, doufám, že jste to nemyslela vážně s to svatbou, protože to byl jen pouhý vtip. Jen chci říct, že jste namyšlená, protivná a bezcitná slepice, kterou nemá nikdo rád. A ten chudák, co tu včera byl, to jsem byl já. Chtěl jsem vás poznat líp, ale nemáte žádnou dobrou stránku. Myslel jsem, že ve vás je víc.“ Princezna na něj jen kulila oči a ani na slovo se nezmohla. Florián už chtěl odejít, když vtom ho princezna zastavila: „Počkej, taky ti chci něco říct. Nebyla jsem k tobě příjemná, to k nikomu, ale teď vidím, že mě máš asi rád. Já se kvůli tobě klidně vzdám všeho, co mám, ale měj mě rád, prosím.“ A on jí na to řekl: „A víš, jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal?“ a políbil ji. A slavila se svatba. Měli spolu děvčátko, které pojmenovali Madlenka, ale to už je jiná pohádka. Všechno dobře dopadlo. Konec Veronika Rychlá, VIII.A
Vzdělávácí okénko aneb Tropická bouře Barry …se na začátku června 2007 zformovala u mexického poloostrova Yucatán. Byla v pořadí druhou bouří atlantické hurikánové sezóny 2007. 29. května vytvořila u Yucatánu brázda nízkého tlaku vzduchu malý prostor pro proudění tepla kolem Yucatánského průlivu. Během dne a noci se z ní stala bouře a ta začala postupovat od Nikaraguy směrem na jihovýchod k Mexickému zálivu. Další den se uvnitř systému začaly tvořit cyklony a došlo k přesunu na severo-severovýchod a k pomalému nabírání na síle. Maximální rychlost větru dosáhla 95 km/h a nejvyšší tlak byl 997 mb/hPa. 5. června dorazila na východní pobřeží Spojených států. Ten den se poprvé vyskytly silné bouřky. V provincii Pinar del Río na Kubě zranila tři osoby a zničila 55 domů.
3 Na Floridě si povodně a mokré silnice vyžádaly dvě oběti a v Pinellas County zahynul na otevřeném moři jeden člověk. Na druhou stranu tropická bouře ukončila období sucha a pomohla hasičům uhasit ničivé požáry.
Víte, že…
…u sépie vějířovité nejsou změny zbarvení jen podprahovou dovedností, ale že je řídí svým mozkem?
…v bitvě u Ústí nad Labem roku 1426 ztráty husitů pravděpodobně nepřesáhly tři desítky mrtvých oproti čtyřem tisícům vojáků nepřítele?
…John Cale při jednom koncertu v Croydonu přesekl sekáčkem na maso hlavu mrtvému kuřeti?
…čínský historik S’-ma Čchien byl nucen strpět kastraci, aby mohl dokončit své životní dílo – Zápisky historika?
…projekt Spacewatch, vyhledávající malá tělesa sluneční soustavy, je prvním astronomickým projektem rutinně využívajícím CCD techniku? - o CCD technice více např. http://ccd.mii.cz/art?id=303&lang=405
Bludištěééééé!!!!!!!!! Ve středu 13. června se naše škola zúčastnila natáčení Bludiště. První tři hodiny se ještě vyučovalo a pak jsme nedočkavě čekali před dveřmi, než jsme mohli vyjít ven a nastoupit do autobusu. Venku doslova lilo, a tak jsme byli rádi, že jsme nastoupili a vydali se na cestu dlouhou hodinu a půl. Konečně jsme dojeli do Ostravy, konečně jsme našli televizní studio a po příjezdu nás uvítal pan kameraman, který se čtyřmi soutěžícími – osmáky Klárou Vidlákovou, Karolínou Kalovskou, Jakubem Holubem a Standou Spáčilem natočil úvod do pořadu. Poté mohli všichni z autobusu vystoupit a jít do budovy Čt. Hned jsme uviděli naše soupeře ze školy v Kamenici – „Kameňáky“. Po příchodu nás uvedla paní – asistentka kameramana a zavedla nás do šatny. Soutěžící si odvedla s sebou a zavedla je do maskérny, aby se oblékli do dresů. Naši „Nerdíci“ byli červení. Po nějaké době jsme se posunuli ke studiu. Vešli jsme do dveří a já jsem nemohla uvěřit, že jsem skutečně v tom studiu, ve kterém se točí Bludiště, na které se v televizi vždycky dívám. Popravdě řečeno, čekala jsem, že bude větší, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. Usadili jsme se na tribuny a přichystali transparenty.
4 Po chvíli se objevil pán s mikrofonem, který nám vysvětlil všechny pokyny a průběh natáčení. Po několikerém nacvičování fandicích pokřiků se objevil i moderátor a s ním i družstvo. Natáčení mohlo začít. Nejprve se natočil příchod, tedy spíš běh družstev ke stolku a potom následovala soutěž o čtyři otázky – stavění kostek – cíl byl zazvonění na zvonek ve výšce sedmi metrů. Naše družstvo bylo naštěstí rychlejší, a tak si vybralo otázky týkající se listů stromů a hor a pohoří. Nahádalo bodů šest a soupeři jen tři body. To bylo radosti! Poté bylo nachystáno lanové centrum. Dva soutěžící vylezli po síti na skluzavku a utrhli Bludišťáka své barvy z točícího se kola a toho pak předali dalším dvěma soutěžícím, kteří už postupovali pomalými kroky po zrádných lanech i s naloženými Bludišťáky a házeli je do košů. K dispozici byl i zlatý Bludišťák za více bodů, toho mohli získat rychlejší soutěžící – bohužel v našem případě to byli modří. Počáteční radost vystřídalo zklamání – naházeli jsme jen jeden jediný bod. Ale ještě nebylo vše ztraceno. Měli jsme první přestávku dlouhou deset minut. V šatně už byla paní učitelka Mraznicová a paní zástupkyně Miklendová, které zkoušely svůj zadaný úkol jako učitelé v každém Bludišti – tentokrát to bylo vázání uzlů – uvázání všech možných a nemožných uzlů na lana v co nejkratším čase. Podle mého názoru to uměly skvěle, já bych to lépe nezvládla. První přestávka skončila a opět jsme napochodovali do studia. Ještě před soutěží učitelů byly přichystány otázky – hádalo se na první, rychlejší a správnou odpověď. Naši červení nahádali dost otázek správně a modří vedli před námi jen o pět bodů. A pak přišla soutěž učitelů. Ihned po zaznění pokynu ke startu začaly všechny paní učitelky vázat uzly. Stalo se něco, co se nestává často – jeden uzel špatně na obou stranách a navíc shodné skončení – to byla remíza, a proto si podle pravidel oba týmy připsaly tolik bodů, kolik vsadily. My a soupeři tedy dostali vsazené dva body. A začala druhá, delší přestávka, která trvala 25 minut. Během ní si paní asistentka zavolala soutěžící, aby šli s ní do laserového bludiště – jeden soutěžící, který má na očích brýle a lasery nevidí, musí projít s pomocí druhého soutěžícího skrz lasery, aniž by se nějakého dotknul. Laserů bylo šest po dvou bodech a náš tým přešel bez porušení pět laserů a získal tedy krásných deset bodů. A soutěžící se vrátili do šatny, přestávka skončila a opět jsme měli povoleno vstoupit do studia, kde čekala zřejmě nejdůležitější soutěž – tajenka. Soutěžící pomocí nápověd hádají pojem, který jim přinese patnáct bodů. Hned, jak zaznělo zadání od moderátora, se soutěžící pustili do rozbalování nápověd. S jejich pomocí měli uhádnout produkt, se kterým se setkáváme každý den. Nápovědy lítaly a stejně tak i tipy na správné odpovědi – sůl ani káva to nebyly, až zaznělo slovo „brambory“ a to už bylo správně – naneštěstí to vyřkli soupeři. Publikum soupeřů zabouřilo a my se přesunuli k balancovníku – obestoupili jsme jej ze všech stran a sledovali, jak asistentky předávaly učitelům a soutěžícím trička. Už jsme čekali na chvíli, jak soupeři zvládnou balancovník. Musím uznat, balancovník zvládli opravdu bravurně, všechny koule skončily na svých místech. Moderátor všem poblahopřál a poděkoval a my jsme se tedy vydali na cestu k šatně a následně, po důkladném focení, k autobusu. Nevyhráli jsme, ale myslím, že na tento den budeme dlouho vzpomínat. Anna Ostrčilová, VII.A
5
Komiks - zase něco pro zasmání
Za celou redakci bych se s Vámi chtěla rozloučit ve školním roce 2011/2012 a popřát Vám krásné prožití velkých prázdnin. Zároveň se s Vámi loučím jako šéfredaktorka, od příštího roku předávám žezlo holkám z osmičky. Hezké prázdniny! Michaela Ostrčilová, IX.A
