NÁVŠTĚVA DÉMONA Když si Rolf Musmann vybalil svačinu, byla jedna hodina po půlnoci. „Svačina vlastně není to pravé slovo. Moje milá žena bude muset vymyslet nějaký nový název,“ rozhodl se. Možná půlnoční občerstvení nebo noční ňamka. Rolf Musmann byl člověk, pro něhož muselo mít všechno dokonalý řád. Kalhoty musely mít puky na správném místě, v peněžence měl vždycky přesně 25 euro a své noční obchůzky po muzeu začínal vždy přesně v celou hodinu. Byl nočním hlídačem a svou práci bral velmi vážně. Muzeum, v němž byly vystavené výhradně masky a sošky démonů z celého světa, bylo sice vybaveno alarmem, ale protože stálo daleko za městem, stihli by zloději určitě odnést všechny umělecké poklady dřív, než by sem dorazila policie. 5
Lidé se Rolfa Musmanna už mockrát ptali, zda se mezi maskami čertů s vypoulenýma očima, tvářemi zlých démonů, vyřezávanými dračími hlavami a lebkami nestvůr nebojí. Pokaždé jenom rozvážně zakroutil hlavou a prohlásil: „Nevěřím na strašidla, věřím jen a pouze v matematiku.“ Když se však této noci zakusoval do svého chleba, vynořilo se před ním něco, co se nedalo vysvětlit matematickými zákony. Hrůzou mu zaskočilo, takže musel přesně čtyřikrát silně zakašlat. Před ním stála děsivá postava. Na sobě měla roucho ušité z různých kůží a masku démona s hrozivým výrazem. Z huby jí čněly dlouhé zahnuté zuby. V nose měla kruh a oči vypadaly jako dvě mohutné koule, už už se chystající vypadnout z důlků. 6
Dlouhé černé vlasy masky byly ozdobené dlouhými pery, kostmi a umrlčí lebkou. Rolf Musmann chtěl vstát, ale nohy mu vypověděly službu. Zděšeně zíral na strašidelné zjevení. Neviděl už tuhle postavu někde? Pak si vzpomněl. Bylo to na speciální výstavě, která se v muzeu konala před dvěma roky. Pojednávala o krutých rituálech Mayů a Aztéků. Nebo se to týkalo jiných národů? To bylo Rolfovi Musmannovi momentálně jedno. Věděl však s jistotou, že na jednom z obrazů viděl právě tohoto démona. Jednalo se o kněze, který přinášel bohu Slunce lidskou oběť. Postava si vložila do ústního otvoru foukačku. Foukla a noční hlídač pocítil na krku bodnutí. Najednou ho začaly mučit blouznivé představy. Už nebyl v muzeu, nýbrž v džungli. Rozeznal bujnou zeleň podrostu pod nohama a vysoké hory kolem. Stáli spolu s knězem na nejvyšší plošině stupňovité pyramidy. Na nebi pálilo slunce a u paty pyramidy klečely tisíce lidí. Kněz k němu přistoupil blíž a Rolf Musmann chtěl utéct. Byl ale přivázaný ke sloupu. Kněz natáhl ruku. Podle rituálu měl Rolfovi zaživa vytrhnout srdce z hrudi. „Ne!“ vykřikl Rolf Musmann z plných plic. „Ne! Ne!“ Ve skutečnosti mu příšera nevytrhla srdce z hrudi, nýbrž svazek klíčů z vnitřní kapsy uniformy. Najít klíč, jímž se vypínal alarm, nebylo těžké. Pořádný pan Musmann každý klíč opatřil přívěskem s popisem. 7
Sotva vyřadil alarm z provozu, rozběhl se neznámý v kostýmu démona ke skleněné vitríně, v níž byla vystavená měděná maska. Byla stará více než tisíc let a představovala obličej s vyceněnými zuby. Obličej byl ozdobený nástavbou ve tvaru pyramidy a mohutnými náušnicemi. Tu a tam byly na kovu rozeznatelné zbytky barvy a místo očí do něj byly zasazené dva žluté drahokamy. Zloděj otevřel vitrínu, opatrně masku vyndal a zase skříňku zavřel. Protože měl na rukou gumové rukavice, nezanechal po sobě otisky prstů. Neznámý vrátil klíče nočnímu vrátnému a vytáhl mu z krku šíp velký jako špendlík. Rozmáchlými kroky spěchal k nouzovému východu, jímž se dostal dovnitř. Poplašným zařízením byly zajištěné pouze vitríny, vchody a východy však ne. Vetřelec zmizel stejně rychle a tiše, jako přišel. Rolf Musmann civěl na místo, na němž se záhadná postava objevila. Ve své fantazii byl ještě stále na pyramidě v pralese, kde měl být obětován. Dvě hůlky zapíchnuté do země sloužily jako ručičky slunečních hodin. Jakmile bude stát slunce přímo nad ním a stíny budou nejkratší, zemře. Viděl, jak se stíny pohybují a jsou stále kratší. Už mu nezbývalo moc času. Kněží se zlatými obětními mísami a dlouhými noži se blížili. Řetízky z kostí, které měli na nohou i na pažích, chrastily. Zlý sen však skončil stejně náhle, jako začal. Rolf Musmann potřásl hlavou a promnul si oči. 8
„Usnul jsi a to se ti za těch 23 let ve službě ještě nikdy nestalo!“ napomenul se přísně. Jeho žena měla určitě pravdu: Poslední dobou mu často připomínala, že je nejvyšší čas vzít si dovolenou. Když se přesně v jednu hodinu vydal na další obchůzku po muzeu, ničeho zvláštního si nevšiml. Jed ze šípu stále ještě účinkoval a on byl omámený. Prázdnou vitrínu objevil teprve v pět hodin ráno. Okamžitě přivolal policii, a všechny opakovaně ujišťoval, že netuší, jak se to mohlo přihodit. Zloděj masky seděl tou dobou v autě a mířil na letiště. Láskyplně hladil masku, kterou měl zabalenou v košili a položenou na sedadle vedle sebe. Už za pár hodin odletí do Mexika. Maska mu pomůže nalézt slzy velkého vládce Uaxy.
9
